BČ ŘE RE VZ EE NN
22 00 00 76 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVIII. č. 6
3. červen 2007
Cena 7 Kč
Po čem toužíme?
Srdce Ježíšovo, plné dobroty a lásky, smiluj se nad námi…
z obs ah u
Každý z nás touží po štěstí. A proč? Protože v něm nalézáme sjednocení našich přání se skutečností. Je to podobné jako u pravdy. Pravda je výpověď shodná se skutečností. A to přináší člověku pocit klidu a jistoty. Dokonce i když někdo vyjádří naše negativní pocity - smutek, bolest, máme v srdci určitou radost, protože víme, že nám rozumí. Čím více bude ve světě - řekněme raději v naší rodině - více porozumění, tím se budeme cítit šťastnější, i když nebudeme jeden s druhým ve všem souhlasit. Proč je tak těžké štěstí zakoušet? Protože je tak těžké je dávat. Mnohdy myslíme jen na sebe a ne na druhé. Neumíme si nic odřeknout. Každý, kdo chce dojet rychle k cíli, musí také pořádně brzdit. Závodní auto bez pořádných brzd by k cíli nedojelo. Kdo myslí jen na jedno - na své vítězství - zapomíná brzdit a stává se sobě a druhým nepřítelem na cestě k cíli. K němu pak nedojede jeden ani druhý. Největším štěstím člověka je to, že může při své omezenosti, učinit šťastným toho druhého. Svatý Pavel píše: „Blaženější je dávat než brát.“ A sám pán Ježíš nás poučuje, že v našem srdci, přes naši slabost, je schopnost konat dobro: Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský otec… Aby na jedné straně mohl být přijat dar, musí ho na druhé straně někdo dát. V dnešní době je pro lidi těžké šetřit do svých pokladniček a na svých účtech. Neradi dávají, neradi čekají, neradi se omezují. To proto, že vidí spíše to, co ztrácí, než to co druhý v daru získá. Nejbohatší je ten, kdo toho hodně rozdá. Velice mě v poslední době oslovila věta z knížky „Kněžím“, kterou jsme na Zelený čtvrtek dostali od otce biskupa: dělení se je pravé jméno chudoby. Tedy: umím-li se podělit jsme chudý a mohu očekávat Boží království. Neumím-li se dělit, nejsem chudý, i kdybych toho mnoho neměl. Ten totiž, kdo ví, že je třeba se dělit, myslí dopředu a také shromažďuje a šetří, aby měl z čeho v zápětí rozdávat. Co jiného si přát, než abychom šetřili pro sdílení se a dávání a zároveň abychom dávali a tak dotvářeli kruh radosti a štěstí.
Zásadní obrat příběh, který napsal život
2
Smilstvo, Tak je tu červen k zamyšlení
3
Skautská hlídka Požár • Zprávy
4
Jsme mezi Vámi Víkend v Heralticích
5
Co se děje ve farnostech Poutě • Sešli jsme se v Přibyslavicích
7
Inzerce O Jiří Dobeš
Letní tábory • Poradna Ruth
8
STRANA 2
Příběhy, y, které napsal p život Zásadní obrat
Jmenuji se Robert, je mi 25 let a jsem absolventem lékařské fakulty. Chtěl bych se podělit o takové své svědectví o tom, jak Bůh vstoupil do mého života a co v něm zatím za tu krátkou dobu udělal. Dá se říci, že jsem z nevěřící rodiny. Oba moji rodiče prožili jakousi křesťanskou výchovu, ale po svatbě svoji víru ani v nejmenším nežili, takže jsem z jejich úst o Bohu nikdy neslyšel. Smyslem života, na který se zaměřila výchova v naší rodině, bylo spíš vzdělání, a pak hlavně sport. Já sám jsem hrál závodně asi 10 let fotbal a kromě toho taky hokej, plaval jsem, lyžoval. Co se týče materiálního zabezpečení naší rodiny, tak to bylo nadprůměrné; v podstatě jsme v ničem neměli nedostatek. Přesto musím říct, že mi v dětství něco podstatného chybělo. Kdybych to měl nějak formulovat, tak je to taková nějaká láska zadarmo, pocit být milován úplně zadarmo. Když jsem se dobře učil a nosil domů samé jedničky, tak to bylo dobrý, a když jsem náhodou nebyl perfektní, tak jsem to v rodině dostal velice rychle pocítit. Myslím, že mě to vedlo k tomu, že jsem se ve škole vybičoval k nošení samých jedniček. (V podstatě jsem je měl i na základce i na gymplu.) Taky ve fotbale jsem často musel dělat všechno možné, abych se zalíbil starším klukům, kteří se mnou hráli, aby mě brali, abych byl v jejich očích cenný. Myslím, že mi ten pocit lásky, ta láska samotná hodně chyběla. Snažil jsem se to vždycky nějak potlačit, chodil jsem na diskotéky, snažil jsem se dělat, jako že jsem perfektní, i když jsem věděl, že je to jenom taková maska, že uvnitř mě je rozervanost a touha po tom, být milován. Moje obrácení se časuje do druháku na medicíně. Nepřišlo vlastně skrze žádnou osobu nebo nějakého člověka, který by mi o Bohu povykládal. Je to pro mě svědectví o tom, že Bůh si dokáže člověka najít kdykoli a kdekoli. Byla to taková zvláštní situace, bylo to doma, o samotě. Četl jsem jakousi knížku (tady bych chtěl upozornit ty, kdo toto svědectví budou číst, aby si nepředstavovali nějaký mystický zážitek. Už předtím byla ve mně taková touha po něčem novém, touha něco hledat něco, co by změnilo můj stav, který jsem před chvílí popsal). Když jsem si četl tu knížku, tak jsem najednou uslyšel takový vnitřní hlas, který mi říkal, abych řekl : „Věřím v Ježíše Krista.“ Dodneška nechápu, odkud se to vzalo, ale byla to prostě taková věc, jakých člověka za den napadne spousta. V tu chvíli ve mě bojovaly dvě věci, jednak rozum, který mi říkal : „Nevěř takovým hloupostem, takových hloupostí se člověku urodí v hlavě, vzpamatuj se,“ a jednak ta druhá věc, co jsem cítil v srdci, to byla touha po změně, touha po něčem novém, po něčem, co by mě opravdu naplnilo. Věděl jsem, že tuhle větu nemohu říci jen tak, že kdybych tuhle věc nebo „hloupost“ řekl, tak že se něco
změní. Nevěděl jsem co, ale věděl jsem, že něco se změní. Tak nějak jsem asi 20 minut bojoval a pak jsem to řekl. Řekl jsem : „Věřím v Ježíše Krista.“ V tu chvíli jsem nevěděl, co to znamená, ale prožil jsem ohromnou radost. Jedna věc, co se změnila, bylo vědomí, že už nejsem nevěřící. Já jsem tady s tím Ježíšem Kristem začal mluvit (tenkrát jsem nevěděl, že se tomu říká modlitba), začal jsem prosit za úplně obyčejný věci, začal jsem děkovat za úplně obyčejný věci... a Bůh mi začal odpovídat třeba tím, že moje prosby, které byly často takové dětské, plnil. Koupil jsem si dětskou Bibli a začal jsem ji číst. Začal jsem v ní Boha poznávat. Vždycky když jsem ji otevřel, tak jsem řekl: Bože, co mi teďka chceš říct, no a On mi vždycky něco skrz to řekl. Bylo to takový krásný období, který jsem prožíval asi půl roku. Potom přišla doba, kdy já sám jsem toužil po tom s někým se podělit. Jediný, na koho jsem si vzpomněl, byl můj spolužák z gymplu. Byl to velikánský trapas, protože tady toho kluka nikdo ze třídy nijak moc nebral, on totiž nevynikal ve sportu a v těch věcech, které se nosily. Akorát jsme věděli, že je věřící. Pro mě to byla hrozná lekce pokory, protože já jsem musel za tím člověkem jít a musel jsem mu nějak vyklopit, co prožívám. Ta věc byla tak silná, že mě to i za tu lekci pokory stálo. Sám musím dnes říci, že pro mě to byl šok, že mě Martin neodkopl, ale že mě přijal. Byl to prostě první člověk, který se mnou mluvil o Ježíši. Prožil jsem vlastně onu lásku zadarmo, která mně v dětství tolik chyběla a o které už jsem mluvil. Martin ode mě nepoznal nic dobrého, a přesto dokázal ke mně být dobrý. (Také jsem poznal, že takový je Kristus - že taky třeba na nás nepozná nic dobrého, a přesto k nám dokáže být dobrý.) Díky Martinovi jsem se v Brně dostal do společenství věřících vysokoškoláků. Začal jsem chodit ke svatému Tomáši na modlitební společenství, a tam jsem poznal, že víra má nejen dimenzi osobní, ale že je taky společná. Poznal jsem na vlastní kůži, co to znamená Otče náš, že to neznamená Otče můj. Za rok a půl jsem byl ve Znojmě pokřtěn. Díky tomuhle společenství jsem dostal od Pána i vztah s dívkou - teď už můžu říci s manželkou, už půl roku jsme svoji, a nikdy bych nevěřil, že vztah dvou lidí může být tak úžasný. Opravdu můžu říci, že se cítím být Hankou milován a že mě to taky může vést k tomu, že i já jsem ochotný mít rád a dávat ze sebe to, co jsem ze sebe nikdy nebyl schopný dávat. Než jsem poznal Pána Ježíše, tak už jsem poznal různé vztahy s děvčaty, ale musím říci, že jsme vždycky žili tak nějak ve svém světě, že nás moc nezajímaly věci toho druhého. Ve vztahu s Hankou je však taková velikánská důvěra, že opravdu můžeme mluvit prakticky pokračování na str.5
STRANA 3
K zamyšlení y Smilstvo
Tak je tu červen
Dostáváme se ke třetí zlé náklonnosti, a tou je smilstvo. Je to vlastně rozšiřování sebelásky v oblasti tělesné, tedy nezřízená rozkoš těla. Pravá láska se obrací k osobě, kterou poznává jedinečně a nezastupitelně. Smilstvo však vylučuje každý osobní prvek ve prospěch smyslových zážitků. Naše JÁ tvoří pro nečistotu moderní pláštík a předstírá, že takový hřích je nutný, aby člověk zůstal zdravý, plný života a realizoval se. Pokus ospravedlnit tuto neřest vědecky je už samo o sobě znamením, jak neradi lidé pokládají toto porušení mravního zákona za hřích. Dnes se muži i ženy často nudí a jsou nespokojeni. Proto se oddávají nečistotě, aby tak tímto vyrovnali nouzi ve své duši, a klesají stále více a hlouběji do propasti. Sv. Augustin říká: „Bůh nenutí člověka k tomu, aby byl čistý. Vše záleží na něm.“ Při smilství se přesouvá střed osobnosti z ducha na tělo. Druhé si podrobuje sobě a pokročilém stádiu pak vidí, že už je pro něj nemožné osvobodit se od svého JÁ. Podobně jako u modloslužby. Duše je uvržena do sebe, do svého vlastního vnitřního pekla. Žádná vášeň nezatvrzuje člověka tak rychle jako nečistota, která rychle ničí síly ducha a vůle. Duch je slepý, nevidí pravdu. Posiluje to sebelásku a často působí neschopnost myšlení, chybí schopnost rozhodování, a to vede k bezcharakternosti. Takový člověk pak nenávidí Boha a náboženství, protože se zdá, že Bůh stojí v cestě jeho uspokojení tělesných potřeb. Popírá existenci Boha, protože jeho všemohoucnost znamená, že toto chování vidí někdo, kdo ho musí kárat. Nečistota vede dále k tomu, že člověk popírá nesmrtelnost. Žije tedy jen pro tělo a je mu nepříjemná myšlenka na soud, protože jinak by musel změnit svůj život. Nečistota tedy nemá s legitimním naplněním pohlavního života v manželství nic společného. Pravá manželská láska vede ke vzniku MY. V manželské lásce hledá osobnost dokonalé rozvinutí v TY, které je jejím protějškem. Není světlejšího okamžiku nad ten, kdy se naše JÁ odevzdává jiné osobě tak, že pud vlastnit je potlačen radostí, že můžeme milovat toho druhého. Takoví milující nejsou nikdy sami, protože k pravé manželské lásce nepatří dva, ale tři – a tím třetím je Bůh. V lásce se spojují dva, kteří každý sám by byli chudí, a v tom je velké bohatství. Proto rozvody, nevěrnost, záměrná bezdětnost, neplatné manželství nebo manželství na zkoušku, to vše je jen proti pravé lásce. A co je proti lásce, je i proti životu a proti Bohu. A vše, co je proti Bohu, je hřích. Opakem nečistoty je cudnost. jáhen Karel
Je to měsíc plný mnoha krásných svátků - Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Neposkvrněného Srdce Panny Marie, Narození sv. Jana Křtitele, sv. Petra a Pavla... A právě jeden z nich je obzvláště důležitý - Srdce Ježíšovo. V dnešním světě, ve kterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují všichni poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě a nenávisti. Touží jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověď pak lásku přijímat. Toto srdce trpí, když vidí lidské utrpení, chce rozdávat útěchu, naději a odvahu. Úcta k božskému Srdci Páně se rozšířila zvláště od 17. století. Podnětem k tomu byla zjevení svaté Markétě Marii Alacoque (1674), ve kterých jí bylo dáno poznat lásku Ježíšova Srdce. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu nepodmíněnou lásku k člověku. Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky... Kdyby svět zapomněl na „srdce“, zavládla by v něm jen vůle a rozum. Tak by se svět stal chladným a krutým. Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že má své srdce otevřené pro každého člověka. „Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.“ (Žl 73,24) Z celého srdce bych přála nám všem, abychom dokázali to nové srdce, které bylo stvořeno v každém pokřtěném člověku, přimět k tomu, aby tlouklo. Není to ovšem jednoduché - musíme ho trénovat.
Duchovní cvičení S P. Eliasem Vellou v kostele svatého Martina v Třebíči, v termínu: 27. – 30. června 2007
T. Nováková (z internetové pošty) Katolické gymnázium v Třebíči, KG Klub přátel katolického gymnázia vás zvou na
35. Třebíčské Nokturno Které se uskuteční ve čtvrtek 21. června v 19.00 hodin v aule Katolického gymnázia. Vystoupí špičkové komorní hudební těleso
Starling kvartet (přijďte včas kapacita sálu je omezena)
Církevní humor Víte, proč když katolický kněz honí kočku kolem oltáře, nemůže ji nikdy dohonit? Protože kočka nepokleká před svatostánkem!
Skautská hlídka
STRANA 4
Požár Tábor byl ponořen ve tmu, až na dva stany. Byl to stan vůdce a Robina. Proč svítil stan vůdce dovedeme si vysvětlit, ale proč už po několikáté bylo světlo u Robina? Ten bere svou víru vážně a denně po večerce si čte z Písma sv. Je ve stanu sám, tak nikoho neruší. Dnes čte z listu sv. Jakuba: „Všechny druhy zvířat a ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází požehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratři moji.“ Dnes má Robin až druhou hlídku, může tedy déle o tomto úryvku rozjímat. Přemýšlí, zda dnes někomu nenadával, o někom neřekl něco nehezkého, zda zbytečně někoho nekritizoval nebo se na někoho nevlídně utrhl. Ano, dám si před svá ústa tři stráže. První se zeptá každého slova, jež chce vyjít: Jsi pravdivé? Druhá: Jsi potřebné? Třetí: Jsi laskavé? Z přemítání vyrušila Robina první hlídka: „Robine, je čas převzít hlídku.“ Hvězdná obloha jakoby vybízela k pokračování Robinových úvah, když najednou uslyšel z nedaleké vsi Lužnice zvuk zvonů a hlas hasičské trubky. A zároveň spatřil probleskovat ohnivou zář nad vesnicí. Robin ihned vzbudil vůdce. Ten nařídil vzbudit všechny nad 15 let, sebrali všechna vědra, lékárničku, lana a spěchali skautských krokem do Lužnic. Robin předal hlídku mladším a přidal se ke skupině. Na místě byl zatím jen jeden hasičský sbor, takže pomoc skautů přivítali. Vůdce vyzval ke spolupráci zevlující občany, utvořili řetěz od rybníku uprostřed návsi k hořícímu stavení a hasili předáváním nádob hlavně nižší hospodářské stavení. Hasiči se soustředili na obytnou část. Na jednoho hasiče spadl ohořelý trám. Robin s vůdcem vyprostili chudáka z pod trámu a hned ho ošetřili. Věděli, že popáleniny 2. stupně jsou mimořádně citlivé na infekci, proto je nutno postupovat sterilně. Poslali pro čistou studniční vodu, kterou je nutno popáleniny chladit aspoň 15-20 minut. Pak zakryli puchýře nepřilnavým obvazem a zařídili protišoková opatření. Sotva skončili, slyšeli velitele hasičů: „Nechoďte už nikdo dovnitř, stavení se co nejdříve zhroutí.“ Ale mladá sedlákova žena, trochu pověrčivá, prohlásila: „Moje svatební kytice je v truhlici, nezachráním-li ji, bude naše manželství trvale nešťastné...“ a vrhla se dovnitř. Za chvíli se ozvalo volání o pomoc. Vůdce skočil k Monarchovi, který nesl právě kyblík vody, polil se od hlavy k patě, druhým kbelíkem polil manžela, který se chtěl vrhnout dovnitř a oba vynesli z pod trosek jeho manželku, která držela hořící kytici v ruce. Právě přijela záchranka, která se ujala obou raněných. Ozval se rachot a dům se zhroutil. Z okolí dorazily další hasičské sbory, a proto na pokyn vůdce tiše a nenápadně skauti odešli do tábora. Budíček byl o dvě hodiny později. Vůdce vysvětlil ostatním, co se v noci stalo, a vyzval ke sbírce pro postižené. Pak se družiny rozběhly po okolních ves-
nicích a i tam s povolením starostů vybírali peníze pro vyhořelé. Někteří dávali mouku, vejce, sádlo a jiné potraviny. Starosta Lužnic vyvalil oči, když mu skauti pro vyhořelé předali sbírku, dojatý tiskl skautům ruce a děkoval jménem postižených. Další den byla neděle. Mše sv. ve venkovském kostelíku byla pro skauty milou povinností. Místní rodiče dávali skauty svým dětem za příklad, jak pozorně sledovali obřad, neotáčeli se a nešeptali si mezi sebou. Odpoledne uspořádali skauti pro rodiče besídku a vyzvali své rodiče k přispění pro požárem postižené. Z programu se líbila tato scénka: Bobo a Čuměl se oblékli za dva tlusté chlapíky a chtěli hrát nahluchlé dědečky. Vycpali si břicha – už potmě – a když poprvé na sebe pohlédli, málem se neudrželi smíchy. Ale pak přece jen spustili: „Dobrýtro, strejče Buku.“ – „Brýden, strejče Suku.“ „Už jste svezli do stodoly?“ – „Koleno mě hrozně bolí.“ „No však, v poli. Ta úroda za to stála.“ – „Bába mně ho namazala, až jsem hekal, to jsou strasti.“ „Koupím chrasti. Ten je hluchý jako poleno...“ – „No však, koleno. Kdo ví, kdy se zhojí.“ „Tak vám straka dobře dojí? Naše Bělka 20 litrů dá, no, víc člověk nežádá.“ – „Abych vám vlez na záda? Eh, vždyť byste mě neunes...“ „Tak vám stůně pes? Náš je zdravý, chvála tomu.“ – „Řezat nohu? Ale ne, mám to jenom v koleně.“ „Pořád leží na seně? On je hluchý jako pařez...“ – „Nářez? Ale jděte. A kdo ho zbil?“ „Bať, že není sil. Šťastnou cestu.“ – „Jo, jdu k městu. Mějte se tu.“
Zprávy Zájezd na skautskou pouť do Klentnice u Pálavy dopadl pěkně. Po mši sv. s otcem biskupem byl průvod kolem živých soch světců na hřiště, kde pak byly různé soutěže a hry. Naše světlušky získaly pěkné třetí místo. Ty starší si udělaly výlet do krásného okolí a na Dívčí hrady. K ohni na čarodějnice pozvaly skautky opět osamocené maminky s dětmi. Pak se zúčastnily Slavnosti světla v bazilice.
Rikitan
Jsme mezi Vámi
STRANA 5
Víkend v Heralticích – příprava na letní tábor Robinson Prázdniny se blíží. Potvrzuje to nejen kalendář, ale také letní počasí. A co by to bylo za prázdniny bez táborů. Jenže na tábor je potřeba se připravit. Když pomineme organizační věci, kterých mimochodem není málo, je důležitá také kondička a chuť poznávat nové věci. O víkendu 11. - 13. května se na turistické základně v Heralticích sešla skupina mladých lidí a několik účastníků víkendovky nazvané Cesta do neznáma. Zkušení táborníci, kteří již léta jezdí na tábory, které vede David Hort, si zkusili připravit program pro ostatní účastníky. Musím uznat, že se opravdu snažili a bylo vidět jejich nadšení. A tak to asi má být. Když odroste jedna generace táborníků, je potřeba se věnovat té mladší. To, co jsme se naučili od těch starších máme nyní za úkol naučit ty mladší. Dodnes všichni rádi vzpomínáme na noční výstupy na Javořici, na první slaňování Stropešinského mostu, na nádherné večery u ohně a na tu báječnou atmosféru ve společnosti dobrých přátel. Letní tábory nás naučily spoustu věcí – samostatnosti, orientaci v mapě a v terénu, zodpovědnosti za ostatní členy skupiny, zvládání různých vypjatých situací. Poznali jsem výborné kamarády a taky jsme naučili pořádně běhat a nestěžovat si na trochu pohybu. Učili jsem se překonávat samy sebe, což se vlastně učíme dodnes. Když totiž lezete na nějakou vysokou skálu, uvědomíte si, jakou cenu má lidský život, jak je důležité spoléhat na blízké lidi a také to, že ne všichni mají takovou možnost pohybu jako my.
V Heralticích jsme si zopakovali vázání různých uzlů, které jsou nezbytné pro lanové aktivity, protrénovali jsme si orientaci v okolí podle mapy (někteří s ní měli problém, takže místo po cestě se brodili přes lán řepky), nechyběla noční hra a také vlastní vaření. Začali jsme s plánováním letního tábora, s vymýšlením programu a zjistili jsme, že se vlastně už všichni těšíme. A mě v duchu napadlo, že nebýt minulých táborů, tak se vlastně ani neznáme. Místo společných víkendů plné legrace a pohybu bychom seděli doma. A tiše jsem za to Bohu děkovala a prosila, aby i ty další tábory byly takové, jako jsme je zažili my. I když vím, že hodně záleží na lidech a na tom, jaký k tomu zaujmou postoj. Jurenkovu osadu, tradiční místo našich táborů, letos vystřídá Mrákotín. V okolí hustých lesů, čistých rybníků a nádherných skal strávíme celých čtrnáct dní. Zase bude na co vzpomínat…
Zásadní obrat pokračování ze str. 2
o všem, dokonce i o našich slabostech, o tom, v čem člověk padá, v čem je trapný. Taky mohu říci, že velkou věcí, která drží náš vztah, je společná modlitba vlastními slovy. Na začátku, kdy jsme se takto začali modlit, to byl hrozný trapas, a můžu říci, že ten trapas byl oboustranný. Když ale jeden viděl, že se nějak otvírá tomu druhému, tak ho to povzbudilo, že byl taky ochotný dát ze sebe věci, který třeba dřív ze sebe nedal. Mohu říct, že nás to moc obohatilo a že nás to taky vedlo k tomu, že jsme mohli víc poznat jeden druhého. Během toho chození, které trvalo skoro 3,5 roku, nám dal Pán taky poznat smysl tělesné čistoty před manželstvím. My s Hankou máme takovou podobnou výchovu, takže můžu říci, že do hodně věcí jsme padli tak nějak po hlavě. Chtěl bych říci, že sex je velký dar, ale je to taky silná věc. V době, kdy ti dva ještě neví, jestli jsou stvořeni jeden pro druhého neboli jestli mají společně jít životem, tak v té době může sex přebít všechno ostatní, takže ti dva vůbec nemohou po-
znat, jestli k sobě patří. Nemohou poznat jeden druhého - a ani nemají chuť poznávat, protože jediné, co je zajímá, co přebije všechno ostatní, je postel. Poznali jsme, že Bůh nechce tím, že to tak nějak člověku v tu dobu nedopřává, jej o nic obrat, právě naopak chce, aby i potom v manželství ten sex byl něco, co spojuje a co není jenom nástroj sobectví jednoho nebo druhého. (No, snad jsem to nějak vyjádřil.) Na závěr bych chtěl povzbudit všechny ty, kdo toto svědectví četli: V prvním Janově listu, hned na začátku, je napsáno: Co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme. Je to pro mě slovo, které mi hodně pomohlo; které mi říká, že člověk nemusí být nějaký vzdělaný teolog k tomu, aby mohl ukazovat, že Bůh je dobrý; stačí vidět věci, které Bůh vykonal v jeho životě. Bůh nechce, abychom vykládali věci, které neznáme, kterým nerozumíme, ale chce, abychom říkali věci, které známe, kterých se naše ruce dotýkaly. (z farního časopisu Kateřinka 1/1999, Kelč)
STRANA 6
Děkanská pouť do katedrály V sobotu 12. května se konala třebíčská děkanská pouť do brněnské katedrály. Letos totiž slaví brněnská diecéze, do které spadají i třebíčské farnosti, dvě stě třicet let od svého založení. Stalo se tak v roce 1777, kdy papež Pius VI. jmenoval prvního biskupa Matyáše Františka Chorinského z Ledské. Současný biskup Vojtěch Cikrle je ve svém úřadu již sedmnáctým rokem a spravuje největší diecézi v naší republice. „V letošním roce se každý děkanát vypravil do Brna do katedrály. Některé děkanáty jely společně, podle toho, jak jsou velké. V katedrále nás přivítal otec biskup a následovala přednáška pastoračního referenta brněnské diecéze Petra Nešpora o diecézi. Potom se představili kněží, kteří přijeli se svými poutníky. Na závěr společného programu se biskup pomodlil s věřícími růženec a slavila se mše svatá,“ vypravuje otec Jiří Dobeš. Děkanské pouti probíhají od března do října. Po přivítání otcem biskupem následovala přednáška o diecézi a také mše svatá. Účastníci si potom mohli prohlédnout katedrálu, zajít na věž, navštívit klenotnici, kryptu či muzeum sakrálního umění. Fru
Diecézní pouť ke sv. Petru a Pavlovi Pozvání otce biskupa na pouť ke kořenům diecéze Milé sestry a bratři, jak už víte, jedna z hlavních akcí letošního roku - Diecézní pouť ke kořenům diecéze, ke svatým patronům Petru a Pavlovi - se koná 30. června 2007 od 9 hodin v areálu Petrova i v přilehlých Denisových sadech a nabízí duchovní i kulturní program pro děti i dospělé. ( www.biskupstvi.cz) Všechny vás na ni srdečně zvu, abychom při mši svaté mohli společně poděkovat za všechno dobré, čím Pán naši diecézi provázel a provází. Ze srdce žehná Vojtěch Podrobný program byl uveřejněn v Informacích, v 9.00 zahájení, 10.30 mše sv., od 13 hod. doprovodný kulturní program, 16.15 závěrečné požehnání.
Pouť dětí a mládeže V sobotu 2. června 2007 se uskuteční pouť dětí a mládeže na Vranov u Brna. Program začíná ve 14 hodin mší svatou pro děti (slouží P. ThLic. Pavel Havlát, OM), po ní následují tradiční soutěže pro malé i velké.
Co se děje ve farnostech Sešli jsme se v Přibyslavicích V sobotu 19. května 2007 v Přibyslavicích se konala druhá pouť ministrantů a dětí. Sjelo se na 155 dětí a k tomu velký tým pomocníků, kteří zabezpečili soutěžení na deseti stanovištích. Ta by se dala nazvat: slalom s koloběžkou, postav věž, přejdi s míčkem na lžíci houpačku, pověz co víš o zdravovědě, co víš o liturgii, zatluč hřebík, postav stan, sestřel špalíček, raft, chraň světlo. Na začátek byla mše svatá, kterou sloužil jako hlavní koncelebrant P. Pavel FOX Pacner. Na závěr výherci dostali diplom a každý z účastníků dostal propisku s nápisem: J Radostného dárce miluje Bůh J 2Kor 9,7, Setkání ministrantů a dětí - 19. května 2007 - Přibyslavice. Počasí přálo, párky praskaly, ale chutnaly.
oj
17. ročník křesťanského festivalu pro mladé
KÁNA 2007 Se uskuteční v areálu Katolického gymnázia v Třebíči ve dnech 8.-9. června. PÁTEK 8.června: 19:00 – Slavnost světla v kryptě baziliky sv. Prokopa 20:00 – Boudapsová – koncert brněnské skupiny – KG SOBOTA 9.června: 09:00 – Sportovní dopoledne – turnaj ve fotbale, volejbal, … 14:00 – Partnerství aneb Jak na to, když nevíš, jak na to ! – přednáška Tomáše Řeháka – aula KG 16:00 – Mše svatá pod otevřeným nebem v átriu školy 17:00 – Odpusť Natašo – divadelní představení o pronásledování křesťanů v SSSR v nastudování mladých z farnosti Brno Lesná a Husovic 19:30 – Maranatha Gospel Choir – bystouepní gospelového sboru z Prahy – v kostele sv. Martina 21:00 – Táborový oheň za „Domečkem“ v areálu školy Pro účastníky je po celou dobu konání festivalu připraveno ubytování v Domečku na KG ve vlastním spacáku. Podrobnější informace o festivalu na letácích nebo na www.halahoj.org nebo na čísle 604 251 512.
STRANA 7
Co se děje ve farnostech Pozvánka na koncert V sobotu 16. června 2007 v 17 hodin, v aule Katolického gymnázia v Třebíči se koná: Koncert písní svatebních – barokních aneb SVÁDBIČKY naší BABIČKY Za doprovodu dobových nástrojů budou znít, jak název napovídá, barokní písničky známé i neprávem pozapomenuté určené pro svatební obřad i den. Hudbou, zpěvem a doprovodným slovem přiblíží svatební dny dob dřívějších Michael Pospíšil s hosty. Vstupné dobrovolné. Jako součást svého svatebního dne koncert uchystali a Vás na něj srdečně zvou snoubenci Anna Zelinková a Michal Strnad.
Františkánské setkání mládeže Ve dnech 30. 6. - 4. 7. 2007 se na Cvilíně u Krnova uskuteční 11. františkánské setkání mládeže, letos se zaměřením na vztahy v rodinách (téma Veď mě k Otci). Toto setkání je určeno pro mládež od 15 do 35 let. Pořádají je bratři minorité ve spolupráci s kapucíny a sestrami minoritkami. Chtěli bychom ukázat na zodpovědnost rodičů, ale také duchovních otců a dalších lidí, kteří doprovázejí mladého člověka na cestě k Bohu Otci. V programu: koncert; večer smíření; možnost celodenní adorace; skupinky; přednášky o vztazích, manželství, otcovství, mateřství; společná modlitba. Závaznou přihlášku s uvedením svého věku zasílejte do 20. 6. 2006 poštou (P. Grzegorz Bajon,OFMConv., Kosmákova 45, 586 01 Jihlava), e-mailem
nebo telefonicky (567 303 604, mobil 736 607 291). Účastnický poplatek je 350 Kč. Prosíme, hlaste se na celé setkání. Po přihlášení dostanete bližší informace. Za přípravný tým setkání sestra Barbora Jurášková
Diecézní pouť rodin s otcem biskupem ve Žďáru nad Sázavou Tradiční diecézní pouť rodin s otcem biskupem se bude konat opět v areálu zámku ve Žďáru nad Sázavou II a to v sobotu 1. září 200 od 9.00 hodin.
Milá sestro, milý bratře, Sdružení AGEUS Třebíč připravuje, se souhlasem otce biskupa Vojtěcha Cikrleho, exercicie vedené otcem Eliasem Vellou, františkánem a exorcistou z Malty. Duchovní cvičení volně navazuje na jeho úspěšné exercicie konané v Třebíči v roce 2005. Pro zájemce bude zajištěn oběd a večeře ve školní jídelně v Třebíči. Program exercicií 1. DEN - středa 27. 6. 2007 8:00 - 9:00 h prezentace účastníků 9:00 - 12:00 h dopolední blok 12:00 - 13:45 h přestávka na oběd 14:00 - 16:30 h odpolední blok 17:00 - 18:00 h mše svatá večeře, večerní modlitba, adorace, možnost osobní modlitby s otcem Vellou. 2. - 4. DEN – čtvrtek až sobota ranní modlitba v kostele 9:00 - 12:00 h dopolední blok 12:00 - 13:45 h přestávka na oběd 14:00 - 16:30 h odpolední blok 17:00 - 18:00 h mše svatá večeře, večerní modlitba, adorace, možnost osobní modlitby s otcem Vellou.
Tři synové Tři ženy byly u studny pro vodu. Nedaleko odtud seděl na lavičce stařec a naslouchal, jak ženy chválí své syny. „Můj syn“, chlubila se první, „je tak šikovný, že se mu nikdo nevyrovná...“ - „Můj syn,“ povídá druhá, „zpívá nádherně jako slavík!“ - Třetí žena mlčela. „Proč nepochválíš také svého syna?“ - obrátily se na ni ty dvě. - „Není na něm nic tak výjimečného jako na vašich dětech. Můj syn je docela obyčejný chlapec.“ Ženy naplnily svá vědra a kráčely domů. Stařec šel za nimi. Vědra byla těžká a udřené ruce slabé. Ženy se proto po chvíli zastavily, aby si odpočinuly. Tu se objevili jejich tři synové. První měl tělo jako úhoř a metal jedno salto za druhým. Ženy volaly: „Jak hbitý je to chlapec!“ Druhý zpíval nádherně jako slavík, až byli všichni dojati. Třetí chlapec přiběhl ke své matce, zvedl její vědro a nesl je domů. Tu se ženy obrátily na starce: „Co říkáš našim synům?“ - „Kde jsou vaši synové?“ zeptal se starý muž udiveně. „Vidím jen jediného syna.“
STRANA 8
Aktuality
Letní rekreace pro rodiny s dětmi, mládež a dospělé v rekreačním zařízení
MRÁKOTÍN Rekreační zařízení/tábořiště se nachází v lesním prostředí cca 2 km za obcí Mrákotín ( 7 km od Telče, 26 km od Jindřichova Hradce). Jedná se o chráněnou krajinnou oblast pod horou Javořice. K rekreaci či táboření jsou přizpůsobeny čtyři dřevěné chaty: 1 chata 3-lůžková, 1 chata 4-lůžková, 1 chata 4-lůžková se společenskou místností, 1 chata 5-lůžková se spol. místností. Chatky jsou vybaveny válendami s molitanovými matracemi. Vaření je možné ve společné, plně vybavené kuchyňce. Jídelna či velká společenská místnost se stoly pro cca 30 osob. Sociální zařízení se studenou vodou je společné a nachází se cca 10 m od chatek. Pro letní tábory nabízíme ubytování ve 20 – 30 podsadových stanech. V rekreačním zařízení/na tábořišti je možnost zapůjčení kánoí k projížďkám po rybníce (cca 20 m od chatek), dále sportovního náčiní (míče na odbíjenou a kopanou, apod.), stolní hry či možnost hrát stolní tenis. Okolí je obklopeno lesy, kterými vedou cyklistické a turistické stezky a jsou zde i velmi dobré podmínky pro houbaření. Možnost návštěvy zámků v Telči, Dačicích, hradu Roštejna, zatopených lomů v Mrákotíně a blízkém okolí. Cena: 50,- Kč na osobu /den. Volné termíny na léto 2007: 22.7. (NE) – 28.7.(SO), 18.8. (SO) – 31.8.(PÁ) Objednávky: Studentský klub Katolického gymnázia HALAHOJ, Mgr. Vít Oplatek, 604 251 512 email: [email protected] – www.halahoj.org
HALAHOJ - LETNÍ TÁBORY 2007 Pro mládež od 13, 14 let a pro starší na témata: „Vzpomínky na budoucnost“, „Pane, pojďte si hrát“ a „FIFEL aneb fi lmový festival“. Vodácké tábory -červenec -Berounka a Sázava. Stanové tábory v srpnu na Dalešické přehradě na Lavičkách. Bližší informace: www.halahoj.org, Katalog akcí a táborů, tel: 604 251 512.
Stálý pořad bohoslužeb Jejkov PO
-
ÚT
1800
ST ČT PÁ
Oblastní charita Třebíč, poradna RUTH dříve Poradna pro ženy, dívky a partnerské vztahy zve na přednášku PhDr. J. Matějkové:
MÁME DOMA PUBERŤÁKA
00
SO NE
Svatý Martin
15
Bazilika
15
7
1800
715
1800
00
7
7 , 16 pro děti
1800
700
1800
800
00
15
18 pro děti 700 30
7 ,9
1630
7
1900 00
00
30
8 , 10 , 18
800 00
00
7 , 10 00
V pondělí 11.června 2007 od 17. hod. v čajovně studentského klubu Halahoj v areálu Katolického gymnázia. Vstupné je dobrovolné.
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 1. července 2007. Příspěvky zasílejte do pondělí 25. června 2007 na: [email protected]
Poradna RUTH nabízí tyto služby: Pomoc dívkám, ženáma jejich partnerům v obtížných životních situacích, apod. Otevřeno: po 8-17, st 8-12, 13-17, čt 8-16 h. Kontakt: OCHT, PORADNA RUTH, Oldřichova 1, 674 01 Třebíč, Tel.: 568 845 580, 605 372 765 Email: [email protected], www.trebic.charita.cz
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].
