Slovo šéfredaktora je to tu zase! Předvánoční čas a s tím spojený shon, stres, nákupy hromad dárků, pečení tun cukroví… Ale abych nebyl jen negativní, Vánoce jsou též svátky klidu, míru, pokoje a přátelské rodinné atmosféry. Přeji Vám, aby u vás zvítězily klid a pohoda a k tomu bych si vám dovolil nabídnout novou porci článků týkajících se našich zahraničních výjezdů a úspěchů, namátkou zmíním třeba studijní stáž v Drážďanech, návštěva Cernu, dále pak také zprávy z domova, konkrétně logická olympiáda, no a jako vždy množství úvah a dalších zajímavých článků. Na závěr mého úvodníku mi dovolte popřát vám veselé Vánoce, šťastný nový rok, a aby bylo pololetní vysvědčení přesně takové, jaké si přejete.
A
Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek
A ještě něco pro zamyšlení: Spisovatel Oskar Wilde: „Nikdo není tak bohatý, aby si mohl koupit dobré jméno.“ PAN TYDÝD alias Lukáš Pavlásek: „Všechno, co děláte s upřímným srdcem, mění svět k lepšímu. Záleží pak ale na tom, k jakému lepšímu, jestli je to jen k lepšímu pro vás, nebi i pro ostatní.“
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A šéfredaktor
2.
Daniel Vrána 2.A zástupce šéfredaktora
Dobrý den v adventním čase! Mgr. Zbyšek Nechanický Je tady prosinec, adventní čas a konec prvního pololetí je nadosah. Naše škola se prezentovala na výstavě středních škol Schola Pragensis v Kongresovém centru. Děkuji vybraným studentům Navrátilovi a Vopěnkovi ze 4. L, pánům Motlovi, Loudovi, Skružnému a Rohlíčkovi ze 3. L, pánům Bucherovi, Bělohoubkovi, Faksovi a Markovi ze 3. A. Tito studenti výborně a obětavě reprezentovali naši školu. Máme za sebou první den otevřených dveří. Když píši tyto řádky, neznám jeho výsledek. Ale mnoho nám napoví. Čekají nás další Dny otevřených dveří. Nejbližší v úterý 10. prosince. To současně v dopoledních hodinách proběhne projektový den pro žáky základních škol. Dny otevřených dveří jsou základní kameny pro případný úspěch v přijímacím řízení do prvního ročníku pro příští školní rok a naplnění našich tříd kvalitními žáky. Čekají nás vánoční prázdniny. Věřím, že to bude čas oddechu, klidu a pohody. Nezapomeňte také dohonit, co jste zameškali! Po vánočních prázdninách již „pojedeme z kopce“, od pondělí 6. ledna 2014 nás čeká závěr prvního pololetí, další termíny dnů otevřených dveří, vysvědčení, ples, pololetní prázdniny, prázdniny jarní... Přeji krásný a úspěšný prosinec 2013 a stejný nebo ještě lepší rok 2014. Program na prosinec 2013, leden a únor 2014: (změna vyhrazena) PROSINEC 2013 10. 12. (úterý) 2. den otevřených dveří SSPŠ 20. 12. (pátek) ukončení výuky v roce 2013 21. 12. – 5. 1. 2014 vánoční prázdniny LEDEN 2014 6. 1. (pondělí) 16. 1. (čtvrtek) 24. 1. (pátek) 27. 1. (pondělí) 29. 1. (středa) 12. – 17. 1. 30. 1. (čtvrtek) 30. 1. (čtvrtek) 31. 1. (pátek) ÚNOR 2014 17. – 23. 2. 3.
zahájení výuky v roce 2014 3. den otevřených dveří SSPŠ uzavření klasifikace za 1. pololetí 4. den otevřených dveří SSPŠ pedagogická porada – hodnocení 1. pololetí lyžařský výcvikový kurz (chata Lesana, Špindlerův Mlýn) ukončení 1. pololetí maturitní ples v Lucerně pololetní prázdniny
jarní prázdniny
PONĚKUD SMUTNÉ VÝROČÍ 17. LISTOPADU Ing. Radko Sáblík, ředitel školy 17. listopadu uplynulo čtyřiadvacet let od tak zvané sametové revoluce, nebo-li nenásilného svržení komunistické diktatury, která se vyznačovala omezováním lidských práv a svobod, mučením a zavíráním občanů, a v počátcích svého uchopení moci i jejich bezostyšným vražděním. Před čtyřiadvaceti roky jsem jako učitel Smíchovské střední průmyslové školy chodil se studenty na demonstrace a pomáhal jim s organizací stávky. Zpočátku jsme nevěděli, zda se na nás nevyřítí zběsilí příslušníci lidových milicí, estébáci či příslušníci zvláštního praporu policie, a nezačnou nás řezat hlava nehlava, jak to udělali studentům právě toho 17. listopadu 1989. Od té doby uplynulo skoro čtvrt století, a k mé velké radosti si současní studenti již nedokáží přestavit, že by nemohli poslouchat hudbu, jakou chtějí, cestovat do zahraničí bez omezení, že už naši hranici neobepínají dráty a nehlídají pohraničníci, s připravenou kulkou pro každého, kdo by chtěl z komunistického ráje utéci. Nedovedou si představit, že by si nemohli koupit banán či pomeranč bez fronty, říkat svoje názory, aniž by je vyhodili ze školy či zavřeli do vězení. Za to jsem velmi rád. Přesto jsem zároveň hodně smutný z toho, kam dospěla celá česká společnost za těch dvacet čtyři let, jak mnozí spoluobčané ztratili paměť, a jak si vůbec neváží svobody, která byla po čtyřicet let upřena našim předkům. Proč jsem smutný, se pokusím naznačit v následných několika bodech. - Český národ si zcela svobodně a demokraticky zvolil za prezidenta muže, který se chová jako hulvát a má vážné problémy s alkoholem, což ale všichni jeho voliči věděli. - Z obrazovky se mi vysmívá do obličeje soudruh Filip, představitel Komunistické strany Čech a Moravy, který byl spolupracovníkem státní bezpečnosti (rozuměj, udával lidi pro svůj osobní prospěch). V brzké době bude asi ve vedení parlamentu. Téměř nikoho to však nepohoršuje. - Mimochodem, soudruh Filip posílá pozdravy soudruhům do Severní Koreje, kde před pár dny popravili několik lidí, kteří si dovolili poslouchat vysílání televize z Jižní Koreje. Tak vypadá v reálu stále ještě živořící komunismus. - Jsme snad jediná postkomunistická země, kde Komunistická strana získává ve volbách vysoké procento hlasů. Přitom všichni vědí, že komunisté, ve jménu své zvrácené ideologie, po celém světě povraždili na sto milionů lidí. Ale sedmi stům padesáti tisícům českých voličů je to jedno. - Prezident republiky předává vysoká státní vyznamenání bývalým agentům komunistické státní bezpečnosti (rozuměj, špehovali a udávali své spoluobčany a kamarády), a opět to nikomu v této zemi nevadí. - V krajích opět vládnou komunisté, radním pro školství udělají klidně i příslušníka důstojnického sboru komunistické pohraniční stráže (jen na českých hranicích bylo zavražděno asi tisíc lidí, co se pokoušeli utéci na západ), a jediným, komu to vadí, je hrstka studentů třeboňského gymnázia. - Zatímco zločiny nacismu tento národ správně odsuzuje, zločiny komunismu relativizuje a omlouvá, kdo proti tomu vystupuje, je považován společností za podivína či přímo „magora“. Kultura a morálka našeho národa je ubohá. Prim hrají hulváti a populisté všeho druhu.
4.
Aby bylo jasno, nevadí mi, že se zase derou k moci lidé bezcharakterní, různí bývalí komunističtí funkcionáři či udavači svých spoluobčanů. Ti lidé nemají žádné svědomí a žádné zábrany, nelze se tomu tedy divit. Vadí mi, že jim to tento národ umožňuje svým jednáním, svým mlčením. Máme demokracii, a každá demokracie je slabá tím, že musí dbát na práva i takových osob, hnutí i stran, které mají ve svém popisu práce její zničení. Že musí dbát na práva občanů, kteří páchají kriminální činnost, a mohou být zavřeni až poté, kdy jim je jednoznačně prokázána. Což je někdy nesmírně obtížné, neboť oni výhody demokracie zneužívají ve svůj prospěch. Vadí mi, že se v médiích i ve společnosti šíří otřesná vlna negativismu, kdy je každý úspěch popírán a kdy jsou vyzdvihovány samé negativní informace. Za šíření blbé nálady můžeme asi všichni, možná je to v povaze našeho národa, který po staletí hrbil záda před nějakými okupanty, mocipány či pseudoautoritami, a naučil se s ohnutým hřbetem přežívat. Dle mého názoru nám chybí určitá hrdost, sebevědomí, chybí nám ochota za svou svobodu bojovat a něco obětovat. Možná ani tak moc svobodní být nechceme, stačí nám uvážlivý mocnář, který nám dá levné jídlo, přiblblé seriály a trochu demo demokracie. Pak možná bude tento národ šťastný. Byl bych strašně rád, kdyby se nová generace nenechala zkazit, kdyby dokázala pozvednout hlavu a nastavit jisté morální mantinely, jenž jsou nyní zcela rozbředlé. Naší vlastní zásluhou. Vážení mladí spoluobčané, dokažte prosím alespoň vy, že si český národ demokracii zaslouží, že si s ní ví rady. A nakonec ještě jedna tabulka, převzatá z Reflexu 46/2013, kde je vypočítáno, kolik by co stálo, kdyby tady i teď vládl komunismus. Vyvrací opět téměř všemi šířený mýtus, že za komunistů bylo levně. Nebylo, krom toho, že na všechno se stálo dlouhé fronty a všeho byl nedostatek. Tabulka níže je argument pro ty, kteří více než své svobodě dávají přednost plnému žaludku. Tabulka odráží, co stálo zboží tehdy a teď vzhledem k příjmům obyvatel tehdy a nyní.
Tabulka srovnání cen některého zboží za komunistů a nyní: Komodita: Rohlík 1 vejce Mléko 1 litr Chléb 1kg Cukr kostkový Rýže loupaná 500 g Máslo 250 g Pivo Prazdroj 12 Benzín natural 95 Čokoláda mléčná 100 g Káva pražená 100 g Cigarety Sparta Kuře 1 kg Hovězí maso Vepřová pečeně 1 kg Tuzemský rum 1 litr Pračka Lednice s mrazničkou Televizor Automobil Škoda 1 kWh elektřiny 5.
cena 1989 přepočet na příjmy 2011 0,30 Kčs 2,10 Kč 1,20 Kčs 8,40 Kč 2,- Kčs 14,- Kč 4,40 Kčs 31,- Kč 8,- Kčs 56,- Kč 8,- Kčs 56,- Kč 10,- Kčs 70,- Kč 6,- Kčs 42,- Kč 8,- Kčs 56,- Kč 13,- Kčs 91,- Kč 24,- Kčs 168,- Kč 14,- Kčs 98,- Kč 30,- Kčs 210,- Kč 46,- Kčs 322,- Kč 60,- Kčs 420,- Kč 100,- Kčs 700,- Kč 3. 100,- Kčs 21. 700,- Kč 3. 500,- Kčs 24. 500,- Kč 13. 000,- Kčs 91. 000,- Kč 70. 000,- Kčs 490. 000,- Kč 0,48 Kčs 3,40 Kč
skutečná cena 2011 2,-Kč 2,30 Kč 17,60 Kč 22,- Kč 30,- Kč 19,- Kč 30,- Kč 23,- Kč 38,- Kč 21,- Kč 14,40 Kč 70,- Kč 60,- Kč 180,- Kč 150,- Kč 233,- Kč 9. 750,- Kč 11. 300,- Kč 10. 300,- Kč 240. 000,- Kč 4,54 Kč
Jak se žilo - 60. léta Tomáš Morkus, 4.C 60. léta jsou mnohdy chápána jako časy, kdy komunistický režim povoloval opratě. Po bouřlivém střídání prezidentů, nastává období klidu a prezidentské křeslo schraňuje Antonín Novotný. Novotný neskonává jako jeho předchůdci, nýbrž podává demisi, reagujíc tak na události s Pražským jarem spjaté. Poměry se uvolňovaly natolik, že konzervativní komunisté v Moskvě začali stávající stav v ČSSR chápat jako bující kontrarevoluci. Přišli tedy se svérázným řešením situace; vyslali bratrskou internacionální pomoc, za účelem zamezit pokusům o politický puč. Okupace vyvolala mezi veřejností značnou averzi. Antipatie k okupantům však netrvala dlouho a postupem času většina obyvatelstva zaujala pasivní postoj. Ovšem zášť k Sovětskému svazu, jenž nyní v očích veřejnosti zcela změnil svou tvář, rostla. Někteří jedinci reagovali na okupaci vojsk Varšavské smlouvy sebeupálením. Nejvíce na sebe tímto aktem upozornili Jan Palach a Jan Zajíc. Snaha o demokratizaci komunismu selhala, navzdory tomu kolik tato myšlenka vznítila naděje. Symbolem rivality a vzájemného nepřátelství mezi východem a západem se stala Berlínská zeď. Zeď je vztyčena, za účelem zastavení vln uprchlíků především z východního Berlína. V USA sílí nepokoje proti válci ve Vietnamu. Na protest jsou pořádány masivní demonstrace. Stále více lidí začíná smýšlet s hnutím hippies, prahnoucí po totální svobodě a celosvětovém míru. Málokdo ovšem jako hippie žije, většina se do role květinových mesiášů pouze stylizuje. V ČSR spousta mladých lidí s hippies sympatizuje. Muži si nechávají narůst po ramena dlouhé vlasy, jako symbol nesouhlasu s komunistickým režimem. Velký boom nastává zejména po návštěvě Allena Ginsgbergaze, korunovaného krále Pražského majálesu roku 1965. Spousta českých hudebních kapel hraje tzv. big bít, český ekvivalent beatu. Hudební scénu poznamenávají The Beatles, se svými 13. alby po sobě zanechávají nesmazatelnou stopu ve světě populární hudby. Mnoho československých kapel se muselo při psaní svých textů vyvarovat politických témat - písně opěvující ideologii Sovětského svazu byly samozřejmě v pořádku. Cenzura pracovala neochvějně, zakazovala i písně, které se byť jen okrajově dotýkaly kontroverzích témat. Zpívat pěvnou angličtinou bylo takřka nemyslitelné, neboť mnoho lidí tento jazyk neovládalo. Angličtina byla považována za znak imperialistické společnosti a šíření západní kultury nepřicházelo v úvahu. Snaha o uměleckou nezávislost zapříčila, že stále větší počet umělců se začal stahovat do undergroundu. Začala vznikat jedna z nejvíce známých formací undergroundové scény - The Plastic People of The Universe. Skupinu však v budoucnu proslavily spíše pletky s mocenským aparátem, než samotné písně. Snaha o zoficiálnění beatu byla provázána s pořádáním prvního Československého beat festivalu. Festival ovšem provázely zmatky a některé kapely podaly vskutku nuzný výkon. Ale pouze konání festivalu, lze označit za velký úspěch. Mezi „oficiálně“ nejúspěšnější kapely se řadí Olimpic a svůj obdiv si začal vydobývat i Karel Gott. Za oceánem je pořádán hudební festival Woodstock, kde vystoupila celá řadu slavných interpretů.
6.
Woodstock tak tvoří výraznou tečku za érou květinových dětí. Do velkovýroby vstupuje dodnes oblíbená Kofola. Receptura byla vytvořena ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv v Praze. Limonáda se těší velké popularitě, nahrazuje téměř nedostupnou Colu či Pepsi. Film v tomto desetiletí spíše strádal. Republiku opouští řada významných režisérů, kteří si dokázali v následujících letech zasloužit celosvětový respekt. Za nejuznávanější personu se dá označit Miloš Forman, režírující snímky jako: Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeus. Většina režisérů svým odchodem do zahraničí reagovala na okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Rok 1961 je mezníkem, co se technického pokroku týče. První člověk vzlétl do vesmíru. Celá událost probíhala pod taktovkou Sovětského svazu. Kosmonaut Juril Alexandrič Gagarin se náhle stal nejpopulárnějším člověkem planety. Let se neobešel bez komplikací, nakonec ale Gagarin přistává zcela zdráv. Amerika v souboji o dobývání vesmíru začala ztrácet. Na toto téma John Kennedy prohlásil, že do konce dekády Američané přistanou na Měsíci. Slibu se USA podařilo dostát; roku 1969 stanula posádka Apola 11 na povrchu měsíce. Amerika srovnává krok se Sovětským svazem.
Nabídka jarního cestování AUTOSALON ŽENEVA 2014 84. autosalon Ženeva 2014 se koná ve dnech 6. až 16. března 2014 – jednodenní zájezd- návštěva nejslavnějšího světového autosalonu se všemi novinkami světových výrobců. Na výstavišti Palexpo v Ženevě ožívá každý rok v březnu svět motorových vozidel. Najdeme zde to nejzajímavější v oblasti automobilového průmyslu. Přestože autosalón v Ženevě není velký jako třeba Paříž nebo Frankfurt, návštěvníci jej považují za daleko příjemnější. Hlavním důvodem je to, že Švýcarsko nemá vlastní velkou automobilku, a proto neprotěžuje vlastní značku na úkor ostatních.
Pojeďte s námi do Amsterdamu – dvoudenní zájezd Amsterdam je hlavním a největším městem Nizozemska. Počet obyvatel se pohybuje okolo 1,4 milionů. je to město na vodních kanálech – grachtech. Po těch se během okružní jízdy lodí budete moci projet, abyste poznali přístav i zákoutí města s jeho štíhlými domy i zvedacími mosty můžete navštívit muzea s obrazy světoznámých malířů, místních rodáků – Vincenta van Gogha či Rembrandta Amsterdam ArenA je fotbalový stadion – sídlo Ajaxu Amsterdam pojme 51 628 diváků a všechna místa jsou přitom k sezení. Stadion byl otevřen v roce 1996 7.
centrem města je Náměstí Dam s Královským palácem Muzeum Heineken Experience je plné multimediálních atrakcí, navštívíte ochutnávkový bar, projdete stájí s původními pivovarskými valachy a skutečný a plně přístupný minipivovar v Anne Frank House si přiblížíte dobu, ve které se Anna Franková se svou rodinou musela skrývat před nacisty. Pokoje jsou v původním provedení -stejně to tu vypadalo i za války. Amsterdam Vás jistě nezklame…
MUZEUM J.A.Komenského –zastavíme se i v malebném městečku Naarden - muzeum se věnuje životu a dílu slavného českého učence Jana Amose Komenského (1592-1670), který byl v Naardenu pohřben. Muzeum a místo jeho posledního odpočinku se nachází v bývalém klášteře.
CERN Ing. Miroslava Trepková, vyučující výpočetní techniky Ve dnech 6. a 7. listopadu 2013 se uskutečnila dvoudenní studijní cesta do střediska Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě. V pozdních odpoledních hodinách jsme po desetihodinové cestě dorazili do hlavního města Švýcarské konfederace BERNU. Prohlédli jsme si historické centrum, které je zapsané v seznamu chráněného dědictví UNESCO, na hlavní třídě stojí dům, kde bydlel A. Einstein se svojí rodinou Po kvalitní snídani v bernské mládežnické ubytovně jsme vyrazili do cíle naší cesty – Ženevy. Provázelo nás celý den překrásné počasí ( 19 °C), takže jsme spatřili 100 km vzdálený zasněžený vrchol Mont Blancu . Společné foto před sídlem OSN, prohlídka centra města a přejezd k francouzským hranicím, kde leží CERN. Celkem tříhodinová exkurze v anglickém a českém jazyce, dokumentární film ve 3D a mnoho informací o experimentech zde probíhajících.
ROZHOVOR S Filip ŘEŽÁBEK, absolvent školy, student FEL ČVUT na stáži v Jižní Koreji Filip Řežábek je absolventem naší školy. Po maturitě nastoupil na Fakultu elektrotechnickou ČVUT a zároveň se stal asistentem ředitele na částečný úvazek. Od září tohoto roku je na roční studijní stáži v Soulu v Jižní Koreji. V předminulém čísle Presíku poskytl informace o svém příjezdu do nového působiště. Rozhodli jsme se mu položit pár otázek. Už si po dvou měsících zvykáš na nové prostředí? Nebo tě stále ještě něco překvapuje? „Dobrý den, myslím si, že jsem si už docela zvykl. Prostředí, kde trávím nejvíce času, je kampus a jeho blízké okolí. Vím, jak tu funguje každodenní život, jaké jsou otvírací hodiny, kde 8.
sehnat jaké zboží a za dobrou cenu, kam zajít na jídlo když se zrovna kuchařkám v jídelně nezadaří, co čekat od lidí atd.. Ale skoro pokaždé když vyrazím na nějakou konferenci nebo do Soulu, podívat se po nějaké památce, najde se něco nového, co mě překvapí. Myslím si, že tak to bude do konce pobytu. Ať už se to týká jakékoliv oblasti.“ Co jídlo? Neteskníš po nějakých českých typických specialitách? „Jídlo byl asi největší šok. Zvykal jsem si tak čtrnáct dní a ztratil jsem i nějaké to kilo, ale naštěstí jsem s tím trochu počítal tak jsem měl prázdninovou „přípravu“.:) Veliká výhoda korejské kuchyně je, že je lehká a zdravá. Můžu se najíst a za chvíli se jít učit nebo si jít zacvičit. Nejradši bych si dal domácí řízek s kaší, ale na ten si budu muset počkat. “ Jak vypadá tvůj denní režim? Je stejný, stereotypní, nebo naopak? „Ze začátku bylo hodně zařizování předměty, učebnice, administrativa a život v kampusu a na vlastní pěst byl úplně nový. Teď už mám své zázemí. Hodně času trávím v knihovně nebo ve škole. Máme hodně úkolů. Chodím cvičit nebo běhat a chci pořád poznávat nová místa. Naštěstí je okolo školy hodně zeleně a kampus je taky pěkný, takže můžu jít na procházku a cítím se trochu jako doma. Stereotypní to občas je, ale snažím si vymýšlet aktivity. Jakmile se člověk zastaví a začne přemýšlet, co se děje v Čechách, je to špatně.“ Našel sis již nové přátele? Nebo přítelkyně? „Našel jsem si nové kamarády bez problémů. Bydlíme všichni na koleji, takže jakmile se jde někam na večeři, nebo se projít, stačí zaťukat na souseda a jde se. Jsou z různých zemí - Brazílie, Mexiko, Švédsko. Pár holek se tu taky najde, ale to víte, přírodovědecký kampus…“ Máš za sebou první ročník FEL ČVUT. Jak je rozdílný styl výuky mezi českou vysokou školou a tou korejskou? A ve srovnání se středoškolským studiem? „Rozdíl to je a veliký. Fungují tu jen přednášky, cvičení nejsou. Musím se snažit sám, číst hodně učebnice, pochopit věci, protože z hodiny člověk nechápe vše, a když má dotazy jít za profesorem a zeptat se. Cvičení mi chybí a myslím si, že v tom máme výhodu. Naštěstí s přístupem „co si neuděláš sám, to nemáš“ jsem se už setkal a docela mi vyhovuje. Je to sice chvílemi boj, ale od toho tu jsem. Kdyby to bylo lehké, nudil bych se. Občas se mi to zdá hodně teoretické, ale zase magisterské studium je celé postavené na praxi a práci v laboratoři. Myslím, že střední škola mě připravila dobře. Ale důležité je na sobě pracovat, jak po jazykové stránce, tak jakékoliv jiné.“ 9.
Co jazyk? Rozumíš dobře všemu, co ti sdělují? „Ze začátku to bylo těžší, ale nyní už je to v pořádku. Dohnal jsme slovní zásobu, technická angličtina je náročná, rozmluvil jsem se, ale pořád je co zlepšovat. Všechny mé materiály jsou v angličtině, jsem s ní v kontaktu pořád.“ Co nového jsi za ty dva měsíce poznal z hostitelské země? Navštívil si nějaké památky? „Byl jsem na všech turistických místech v Soulu, navštívil jsem jeden národní park a vylezl na nejvyšší horu v něm. Prošel si řadu paláců, navštívil lidové vesnice, zkusil si oblek králů, byl jsem si poslechnout soulskou filharmonii. Navštívil Oido Island, zkusil živou chobotnici a mnoho dalšího. Je tu pořád co objevovat a navštěvovat. Bohužel kvůli škole jsem toho více nestihl.“ Dá se již po tak krátké době posoudit mentalita zdejších lidí? A je opravdu tak odlišná od té evropské, potažmo české? „Korejci jsou hodně pracovití, soutěživí a motivovaní. Nemyslím si, že jsou takový všichni, ale valná část jich taková je. Například u nás na univerzitě, která je sponzorovaná Samsungem, je sen každého studenta se tam dostat a předhání se, ve všech oborech. Mají relativní známkování (Percentil). Vše je postavené formou soutěže. Je tu neúspěch mít C, každý musí mít B+ nebo A, A+, jinak si zapisují kurz znova. Jsou sebevědomí a pořád se zlepšují. Korea je vyspělá země a možnosti tu jsou obrovské - viz s prací po škole nebo praxí. Nedostal jsem se do Samsungu, zkusím Hyundai, LG, Texas Instruments, IBM možná Microsoft. Propojení škol a podniků je na vysoké úrovni. Mají tu veliký smysl pro rodinu. Berou jí jako dědictví, vedou děti v linii a snaží se jím zajistit to nejlepší.“ Dokážeš porovnat životní úroveň v Jižní Koreji a v České republice? „Těžko říct, možností tu je spousty, ale člověk musí chtít, pracovat minimálně šestnáct hodin denně, a bude se mít dobře. Myslím si, že životní úroveň tu je vyšší. Ať už se koukám na auta, značky oblečení, elektroniku, ceny surovin, bydlení. Výplaty tu jsou taky vyšší, což jde ruku v ruce s náklady.“ O nás Češích se zvláště v poslední době říká, že se skoro neusmíváme, neustále jsme zamračení, naštvaní. Pořád jen hledáme negativa a neumíme ocenit pozitiva. Co si o tom myslíš ty a jak jsou na tom v tomto ohledu Korejci? „Mám pocit, že takový občas jsme, speciálně s hledáním negativ, ale je na každém, jak se tomu postaví. Jeden profesor mi řekl: „Užívej každý den, ber ho jako novou výzvu a usínej s pocitem, že jsi odvedl dobrou práci.“. Když ostatní věci stojí za nic, tak aspoň můžeme mít čistý štít před sebou. S dospělými Korejci se moc nebavím, ale přijde mi, že se snaží užívat okamžiků s rodinou a užívat si maličkosti. Užívají si jídlo s přáteli, procházku do přírody - jezdí po okolí Soulu a hledají hezká místa pro odpočinek. Studenti to mají jinak - hodně práce ve škole, pak jdou trošku popít a pak zase pracují. Především během pololetních a závěrečných zkoušek.“ 10.
Máš pro čtenáře Presíku ještě nějakou pikantnost, zajímavost, postřeh? „Pikantností je v Koreji až moc. Můžete se stát milionářem po první výplatě. Živá chobotnice není moc dobrá a pivo vůbec ne, ale když se přidá Sodžu…. Na žádné zábavě nesmí chybět Karaoke nebo zábavní automaty. K žádnému jídlu nesmí chybět kimči a rýže.:) Na závěr bych chtěl zmínit, že jakákoliv zahraniční zkušenost je přínos ve všech směrech.“ Děkujeme za rozhovor.
STUDENT ŠKOLY NA STUDIÍCH V USA ROZHOVOR S Jakub ŠTOREK, student školy na ročním studijním pobytu v USA Jakub Štorek je studentem naší školy. Po absolvování druhého ročníku si odskočil na rok do USA. Do minulého čísla Presíku nám zaslal několik zajímavostí. V návaznosti na jeho články jsme mu položili několik zvídavých otázek. Už si po třech měsících zvykáš na nové prostředí? Nebo tě stále ještě něco překvapuje? „Tři měsíce jsou už přece jenom dlouhá doba. Abych řekl pravdu, tak to utíká jako voda. Na mojí hostitelskou rodinu jsem si zvyknul tak po měsíci, znáte to. Jiná rodina, jiné pravidla, jiné aktivity, jiné všechno. Všichni členové rodinou jsou věřící, patří do Evangelické církve. Zkráceně, oni věří v to, že vše, co je v bibli, je a pravda. Toto je téma na dlouhé psaní. Každopádně se mně otevřely nové cesty a uvědomil jsem si, že Česko je silně ateistická země a lidé zde mají představy a předsudky o náboženství, respektive Křesťanství zcela neoprávněné, a z velké části nepravdivé. O tomhle tématu by se v ČR mělo mluvit více. Na otázku, jestli mě stále něco překvapuje, bych odpověděl ano. Skoro každý týden/den se setkám s něčím novým.“ Co jídlo? Neteskníš po nějakých českých typických specialitách? „Jak asi mnozí tušíte, Amerika je země Hamburgerů, hranolek, fastfoodů a celkově nezdravého jídla. Je to zhruba tak, jedí hodně hot dogů a humbergerů, lež není pravdou. Naštěstí to vše doplňují zeleninou a ovocem. Ale co si budeme povídat, v Česku se mně jí mnohem lépe. Co mě taky udivuje, je to, že tu mají spousta věcí v mrazáku, čerstvé jídlo a i pečivo, a hodně se tu používá mikrovlnka. Překvapilo mě, když mně oznámili, že vodu na kafe si mám ohřát v mikrovlnce. To jsem udělal jen jednou. Teď si vodu ohřívám na plotně, nejsem zrovna velký fanda mikrovlnky. Po českém jídle se mně samozřejmě mnoho stýská! A hlavně tedy po bochníku chleba! Zde jedí jen toastové chleby, které mají zmražené v mrazáku, a navíc všechno pečivo je tu dělané do sladka. Tomu jsem zcela tedy nepřišel na chuť. A jako asi správnému Čechovi mně chybí pivo. Zde se může pít až od dvaceti jedna let, takže mám smůlu.“ 11.
Jak vypadá tvůj denní režim? Je stejný, stereotypní, nebo naopak? „Školní dny mám převážně stejné, jelikož mám každý den stejný rozvrh. To se ovšem od prosince změní. Budeme mít druhý trimestr a nové předměty. Od 18. listopadu začínám navštěvovat po škole club BFS = Bigger, Faster, Stronger. Je to posilka a kondička. Pondělí, Středa a Pátek. Už se těším. Na jaře chci hrát za školu Golf. Víkendy jsou velmi rozdílné. Každý víkend se tu něco děje! Jednou jedem nakupovat, potom zase na různé akce apod. Každý víkend je jiný.“ Našel sis již nové přátele? Nebo přítelkyně? „Ano, pár nových přátel již mám. Ale jak to tak chodí, když jste kluk a navíc z Evropy, tak se o vás zajímají spíše holky. Na co si rozhodně nestěžuji. To se na naší škole nemůže bohužel stát.“ Jak rozdílný je styl výuky na naší škole a na té americké? „Styl výuky, to je docela na obsáhlé povídání. Začnu asi učiteli. Učitelé na mé americké škole jsou převážně mladí. Jen opravdu málo učitelů na škole je starší čtyřiceti let. Nechci teď nikoho urazit, ale přístup všech, zdůrazňuji VŠECH učitelů, je na mnohem lepší úrovni než v Čechách. Nesnaží se nikoho potopit, být nepříjemní jen proto, že nemají zrovna nejlepší náladu nebo prostě být neochotní a arogantní. Zde si nikdo nebere svoje problémy do výuky, neléčí si svoje ego. Když vidí, že vám něco nejde, hned se vás zeptají, co nechápete a pomůžou vám. Zopakují vám to klidně desetkrát, než to pochopíte. Poděkují vám, když něco uděláte a panuje tu všeobecně mezi studentem a učitelem mnohem více přátelská atmosféra. Student si vybere předmět, protože ho to zajímá, a učitel mu dá, co nejvíc může. A když je třeba někdo nezdvořilý a neumí se chovat, tak ho prostě jednoduše pošle do kanceláře, kde si to vyříkají s očí do očí s Principálem školy. Učitelé zde na mě působí mnohem lépe než v Čechách. A od toho se pak vyvíjí i vaše snaha v hodinách a chodí se vám mnohem lépe do školy. Učitelé jsou tu mnohem pozitivnější. V hodinách se učitelé snaží hodiny udělat interaktivnější a mohu potvrdit, že i jsou. Také vás americká High School připraví více do života, než náš systém. I když toho nemáte v hlavě tolik, jako studenti některých středních škol v Česku, tak ale máte více zkušeností do budoucího života. V hodinách se řeší problémy a cesty, jak vyřešit daný problém, a ne jenom z daného předmětu, ale hlavně ze života. To se mi hodně líbí!“ Jak moc se využívají ve výuce prostředky IT? Například projektory ve výuce, vlastní elektronická zařízení a podobně? „Každá třída zde má nainstalováný projektor s počítačem. Jelikož každá třída je na jiný předmět, tak má také jiné vybavení, a také tato třída je i kabinetem daného učitele, který zde učí. Takže učitelé nechodí ze třídy do třídy, ale studenti chodí ze třídy do třídy. Hodně učitelů toleruje zápisky jak do tabletu, tak do notebooku. Ale moc lidí to nevyužívá. Po celé škole je také zabudovaná wifi, na kterou se přihlásíte jednoduše guest/guest. Pokrytí je po celé škole a šlape velmi rychle!!“
12.
Má tvoje americká škola nějaký vnitřní informační a komunikační systém, podobný naší Virtuální škole? „Podobný jen z hlediska využití. Škola využívá portál Moodle, což je portál určený právě pro střední a vysoké školy. Využívá také google documents a mnohé další. Najdete tam opravdu vše, co hledáte a navíc jednoduše a rychle. Tento portál mně vyhovuje mnohem více, než jaký máme na SSPŠ. Vše je jednoduché, intuitivní a přehledné. Stačí dvakrát kliknout a jste tam, kde potřebujete. A to se přesně od tohoto portálu očekává.“ Jak se liší skladba předmětů na naší a americké škole, a mohl jsi ty nějak ovlivnit, jaké předměty se tam budeš učit? „Chtěl bych především říci, že vzdělání zde na High School v USA je velmi odlišné. Skladba předmětů se liší hodně. Naše SSPŠ je odborná střední škola a tím pádem máme odborné předměty a nemůžete si vybrat skoro nic. Tady to tak nefunguje, zde máte prostě High Schools, na kterých máte úplně všechno. Záleží tedy hlavně na vás, jak si rozvrh sestavíte. V první řadě si vybere odbornost tříd. Máte na výběr z jazykové class, collage class , nebo normální english class a mnohé další. Já si vybral normální English class. Škola mě zařadila do jedenáctého ročníku, což je náš druhák. V tomto roce mám povinnou jen Chemii ve dvou trimestrech a Matiku ve všech třech. Další předměty si prostě vyberete, co chcete, a navíc si můžete vybrat i obtížnost, neboli level daného předmětu. Každá High School to má trochu jinak, ale ta moje má tři trimesty a každý den pět period a končí se 2:30 P.M. Jedna perioda trvá cca jednu hodinu a čtyři minuty. Každá hodina má trošku jinou délku. Přestávku máte jen pět až šest minut, a to si stíháte dojít maximálně na záchod a zajít si do skříňky pro sešity a učebnice na další hodinu, a hned jdete do jiné třídy. Takže nemáte vůbec čas na svačinu, což je docela špatné. Na škole máte celou škálu předmětů. Můžete si vybrat například nějakou ART class, kam patří keramika, fotografování, kreslení apod.. Nebo počítače, sítě, hardware, web design. Nebo například třídy, kde opravujete auta atd. Ale také předměty jako je historie, sociologie, ekonomie, marketing, management, vaření a mnohé další. Máte na škole celou škálu možností, kudy se vydáte. Na konci dvanáctého ročníku, což je náš třeťák, je graduation, jak jste určitě mnozí s vás viděli v různých amerických filmech. Nedělá se tu žádná maturita, ale sbíráte všechny roky na High School takzvané kredity, a za určitý počet kreditů prostě „odmaturujete“. Tento systém školství se mi hodně líbí a vyhovuje mně mnohem více.“ Co jazyk? Rozumíš dobře všemu, co ti sdělují? „Nerozumím stále úplně všemu, ale každý týden je to lepší a lepší. Rozhodně rozumím a domluvím se více, než před třemi měsíci. Vidím na sobě pokrok.“ Co nového jsi za ty dva měsíce poznal z hostitelské země? Navštívil jsi nějaká zajímavá místa? „Amerika je skoro úplně soběstačná země. Je to opravdu obrovský kontinent s různými kulturami. Je to země demokracie a jde příkladem pro všechny země z tohohle hlediska. Je tu možné opravdu všechno. Lidé jsou součástí země a jsou na svojí zem hrdí, někdy až moc, a také stojí jeden za druhým, což s porovnáním s Českem je opravdu odlišné. Pomáhají jeden druhému. Usmívají se na sebe atd. Také tu lidé mnohem více věří v boha a jsou pokorní a hodní. Zatím jsem byl převážně jen v Minnesotě. Ale také jsem byl dva dny v New Yorku. Je to obrovské město s populací skoro stejnou jako celá ČR. Zde jsem navštívil sochu Svobody, Empire 13.
State Building a také Times square. Měli jsme na prohlídku New Yorku jen půl dne. Na New York potřebujete tak dva týdny! V Minnesotě jsem navštívil zábavní park a krásné městečko Duluth.“ Dá se již po tak krátké době posoudit mentalita zdejších lidí? A je opravdu tak odlišná od té evropské, potažmo české? „Něco málo už jsem za ty tři měsíce zpozoroval. Zdejší lidé žijí v jiném světě. Mají opravdu odlišnou mentalitu a nasazení do života. Těžko se to vysvětluje. Zdejší lidé jsou mnohem více pozitivně nabiti a všichni se na vás usmívají a zajímají se o vás. Také se snaží žít, jak nejlépe to jde, a užívají si každý den. Jsou prostě mnohem pozitivnější s nasazením do života.“ Dokážeš porovnat životní úroveň v USA a v České republice? „Životní úroveň mě přijde hodně podobná. Jen je to obrovskej kus země, takže jsou skoro soběstační a nezávislí na jiných zemí. To v ČR bohužel není. Ještě co bych chtěl říci, tak to je to, že je tu obecně všechno levnější. Jídlo není zas tak velký rozdíl, ale benzín jim tu stojí zhruba 14 Kč/litr a to si stěžují, že jim to asi před třemi roky zdražili. Oblečení mnohem levnější. Je to možná tím, že žiji v Praze, ale žádný rapidní rozdíl ZATÍM nevidím, nebo si to neuvědomuji.“ O nás Češích se zvláště v poslední době říká, že se skoro neusmíváme, neustále jsme zamračení, naštvaní. Pořád jen hledáme negativa a neumíme ocenit pozitiva. Co si o tom myslíš ty a jak jsou na tom v tomto ohledu lidé v USA? „Ano, musím bohužel konstatovat, že je to pravda. Lidé v Čechách jsou mnohem více nepříjemní, negativní a prostě se nedokáží radovat z maličkostí a brát věci s nadhledem. Tady, když jdete do krámu, tak se na vás všichni smějí, snaží se vám pomoct a ptají se vás, jak se máte, co jste dnes dělal apod. Prostě hned vám nevadí tam nechat o dolar víc. To stejné v restauracích a vlastně všude. Slyšel jsem, že když se vrátíte po delší době do Čech, tak jste překvapeni a šokovaní z toho, jak se k sobě vlastně lidé zde chovají a jsou negativní. Tak doufám, že to není pravda. Já jen můžu říct, měli bychom se všichni nad sebou zamyslet a nejdřív řešit sami sebe, než někoho druhého.“ V minulém čísle Presíku jsi na doprovodné fotografii ke svému článku pózoval s puškou v ruce. Už si něco trefil? A existuje v USA skutečně tak zvaný kult zbraní, jak se někdy říká? „Nic jsem ještě nezastřelil, pokud nemluvím o plechovkách naplněných vodou, dýní a lítajících talířů. Ale můj host dad tu zastřelil srnu. Tak jsme to v garáži zpracovávali. Jinak se zbraněmi to tu je tak, že určité zbraně jsou od osmnácti let, nebo od jednadvaceti let. Když dosáhnete tohohle věku a chcete si koupit nějakou zbraň, tak vám stačí jen peníze a doklad s vaším věkem. Pak si můžete vozit zbraně v autě, jak chcete. Jen střílení je tu regulované. Nesmí se v městech, ale jen na venkově.“ Máš pro čtenáře Presíku ještě nějakou pikantnost, zajímavost, postřeh? „Mám jich hodně, ale co mě teď napadá jako první, tak to je asi stolování. Trošku mě občas děsí, co si na ten talíř nandají. Občas máme třeba míchané 14.
vajíčka, slaninu, nebo klobásky a k tomu palačinky s džemem a sirupem. Je to dobrý! Akorát problém je v tom, že oni si všechno tohle nandají na jeden talíř a někdy i úplně smíchají. To je jedna věc co bych fakt dělat nemohl! S toho se mě vždycky dělá mdlo. Jinak bych chtěl říci, že jestli máte někdo příležitost, nebo o takovéto cestě přemýšlíte, tak hned jeďte! Dá vám to víc do života a zkušeností, než čtyři roky v Česku, a hlavně se naučíte dobře anglicky. Protože gramatika ve škole je něco jiného než praxe a každodenní mluvení.“ Děkujeme za rozhovor.
STUDIJNÍ STÁŽ V DRÁŽĎANECH OČIMA STUDENTŮ STUDIJNÍ STÁŽ V DRÁŽĎANECH Jan Chalupa 4.B
O možnosti vyjet si do Drážďan jsem se dozvěděl hned v prvních dnech letošního školního roku – přesněji na slavnostním zahájení školního roku ve sportovní hale v Nuslích. Už od té chvíle mne to zajímalo, protože mám na Drážďany hezké vzpomínky a mám to tu jednoduše rád. Teď už jen stačilo najít nějakou oběť, která by tam se mnou jela, protože jsem sám dva týdny mimo domov ještě nikdy nebyl a trochu jsem se toho bál. Nakonec se mnou jeli hned dva spolužáci z mé třídy a navíc jsem se během prvních několika dní v Německu spřátelil s velkou částí našich spolužáků, kteří tu s námi také byli. Vše, až na jeden menší problém, probíhalo tak, jak mělo… Bydleli jsme v krásném hotelu, měli jsme pochopitelně zaplacené dvoutýdenní jízdné na městskou hromadnou dopravu, takže jsme měli naprostou volnost a nezávislost, a paní profesorka Kaiferová na nás byla hodná (až na desítky rozdaných pohlavků denně za sprostou mluvu) a ve volném čase nám nechala naprostou svobodu. Výuka probíhala v jednom ze dvou Drážďanských školících center WBS, které je kousek od města na předměstí jménem Klotzsche - přesto sem ještě jezdila běžná městská tramvaj, kterou nám to sem každý den trvalo skoro 40 minut (to samé pak každé odpoledne směrem zpět na hotel). První týden jsme měli mít výuku webdesignu, ale zde je třeba připomenout ten menší problém, o kterém se zmiňuji výše – pan Gerd Nestler, který nás kurzem prováděl, měl trochu mylné informace a nečekal, že jsme na výrazně vyšší úrovni než jiné evropské skupiny, které sem jezdí na podobné stáže jako my, a proto pro nás neměl připravenou zrovna adekvátní práci. Nakonec jsme tedy přeskočili školení jako takové a začali ihned pracovat na našich projektech, které jsme ještě v tom samém týdnu v pátek prezentovali. I tak jsem si připomněl některé základní věci a naučil se alespoň základy JavaScriptu. Na další týden jsme měli naplánovanou výuku programu AutoCAD od společnosti Autodesk, ale druhý den většina z naší skupiny odhlasovala, že by se raději věnovala programu Inventor, který mají raději (já bych naopak preferoval právě AutoCAD). Tři dny jsme věnovali školení a pak jsme se opět pustili do svých projektu – tentokrát ne z webdesignu ale z CAD systémů. Bohužel jsme měli zadané, že to má být libovolný dopravní prostředek, na což by se hodily spíše programy jako 3ds Max a nebo Cinema 4D od firmy Maxon. V Inventoru jsem s tím měl velké problémy, protože je to program určený na naprosto odlišnou práci. V pátek, poslední studijní den, jsme prezentovali svá díla a následoval menší slavností raut, takže jsem mohl doplnit zásoby cukru a kofeinu, což jsem zrovna pátek celkem užil. 15.
Poslední den našeho pobytu, a zároveň v den našeho odjezdu, jsme měli naplánovanou další z několika poznávacích procházek po městě, ale vzhledem k tomu, že už jsme velkou část města (včetně mnoha muzeí a historických památek) viděli již v průběhu předchozích dvou týdnů a zároveň jsme byli zmoženi po předchozím večeru, tak jsme si raději zvolili jen rychlý nákup občerstvení na cestu a následné válení v hotelových křeslech (pokoje jsme bohužel museli opustit už v deset hodin ráno). Tím skončila naše stáž a my jsme vyrazili zpět do Prahy – zpět domů.
WBS Training – Německo – Drážďany Martin Beneš 3.C První týden po příjezdu do Drážďan v datu od pondělka 28. 10. 2013 do pátku 1. 11. 2013 jsme v Německém WBS Training centru probírali tvorbu webových stránek. Na starost nás měl pan Gerd Nestler. Byl to Němec, ale angličtinu ovládal skvěle, takže nebylo těžké se s ním dorozumět/porozumět jeho výkladu. Pan instruktor, ale nebyl obeznámen s tím, že všichni z nás umí základy HTML (HTML5), takže nás první den učil, to co jsme již uměli. Další den se dozvěděl o našich zkušenostech a zadal nám týmovou práci. Bylo dohromady pět týmů. Každý tým se skládal ze dvou až čtyř členů. Byly čtyři týmy, které vytvářely webové stránky a jeden tým dvou providerů. Hráli jsme tedy takovou „hru“ na společnosti, museli jsme si opatřit připojení od providera a tak podobně. Měli jsme za úkol vytvořit webové stránky libovolného tématu a k nim řádnou dokumentaci – prezentaci o webové stránce a Word dokument (něco jako readme). Na konci týdne (v pátek) proběhla finální úprava webových stránek, prezentací a poté jsme svoji práci prezentovali. Podle mě tento kurz byl velice přínosný k rozvoji komunikace, spolupráce v týmu a obnovení znalostí o tvorbě webových stránek.
Technické muzeum v Drážďanech Tomáš Deutch 3.C V tomto technickém muzeu byli úplně jiné věci než bych v muzeu čekal, tím je myšleno, že byl velký rozdíl mezi např: naším muzeem v Praze a tímto. Exponáty v muzeu byli téměř stejně cenné, ale vcelku jich bylo mnohem méně a vztahovaly se vždy k nějaké problematice, co se týče různých
16.
technických záležitostí. V muzeu si člověk až na pár výjimek mohl vyzkoušet všechno na vlastní oči, uši i hmat. Strávili jsme zde čas až do zavírací doby, která je jako ve všech místech v Drážďanech velice brzy. Závěr: velice poučné muzeum ve všech směrech pro každou věkovou kategorii. Osobně nejhezčí čas v Drážďanech byl, když za mnou přijela přítelkyně – akorát naší profesorce jsem tvrdil, že je to kamarádka… Ale odhalila mě :-P
14 denní pobyt v Německu Jan Smrčka 3.C Pobyt v Německu byl ze dvou částí z prvního a druhého týdnu. V prvním týdnu jsme byli školeni v tvoření webových stránek a měli jsme zadané projekty a poté jsme je prezentovali. Druhý týden byl velice podobný až na to, že jsme pracovali v AutoCadu a Inventoru. Během pobytu jsme chodili do různých muzeí a na další zajímavá místa je například prohlídka historické části Drážďan. Nejvíce se mi líbilo muzeum technické, které bylo plné interaktivních exponátů. Deutsches Hygiene Muzeum bylo také velice záživné, plné exponátů a jiných zajímavých předmětů. Myslím, že tento pobyt byl velice poučný a celkově zajímavý. Odnesl jsem si z něj mnoho dobrých zkušeností.
Německo Martin Schůrek 3.A Byl jsem na jednodenním říjnovém výletě do Mnichova, a také jsem se zúčastnil dvou týdenní stáže v Drážďanech a dle mého pohledu měl komunismus na východní straně Německa a kapitalismus na západní straně Německa zásadní vliv na jejich rozvoj po pádu Železné opony. Nyní bych se s vámi rád podělil o pár rozdílů, kterých jsem si všimnul. Například v Drážďanech jsou ceny řádově o 15-20% nižší než v Mnichově. Dále v Mnichově se po muzeu BMW procházíte sami, aniž by vás někdo rušil, zatím co v Drážďanech na vás povinná průvodkyně v továrně na VW neustále chrlí příval reklamních sloganů, chvály a informací o nepřekonatelné kvalitě vozů VW. Drážďany se opravdu velice podobají Praze, hlavně pokud se vypravíte do Altstadtu. Zatím co Mnichov více připomíná Londýn ať už typem obchodů ve městě či vzhledem města jako takovým. Opravdu za asi největší výhodu Drážďan považuji fakt, že nemají metro. Mnichov nejen že má metro, ale také má síť vlaků, které jsou přímo na metro napojeny. Už teď je v tom docela guláš, a aby toho nebylo málo, tak tam mají dotykové automaty na jízdenky, které na vás mluví německy, i když si je přepnete do angličtiny, což je pro neněmčináře eine grosse Katastrofe. Dle mého názoru vedou Drážďany pro Čechy na plné čáře, ať už kvůli dopravě či kvůli nízkým cenám v Lidlu. Také jsou o hodně blíže hranicím než Mnichov, takže mužů jenom doporučit
17.
Německo, Drážďany Jakub Štych 3.C Ke konci týdne věnovanému AutoCADu a Inventoru jsme dostali projekt vymodelovat dopravní prostředek ve 3D v již zmíněném Inventoru. Mohli jsme se rozdělit do skupinek, nebo dělat jednotlivě. Já jsem byl ve skupině čtyř lidí a vybrali jsme si vojenskou mutaci Hummera Hmmwv (Humvee). Každý ze skupinky dělal různé součástky a nakonec se vše sestavilo dohromady. Mezi ostatními jsem viděl například VW Beatle nebo Trabant. Předposlední den (pátek) jsme naše projekty dodělali a odprezentovali před kantorem a třídou. Myslím, že tento projekt byl ještě lepší, než následování kantora, naučili jsme se toho víc, když jsme na to měli přijít sami.
Dvoutýdenní studijní stáž v Německu David Vrba 3.B Na konci října se uskutečnil první termín dvoutýdenní studijní stáže v Drážďanech, zúčastnilo se celkem 15 studentů SSPŠ a byli jsme pod křídly projektu WBS. Cesta probíhala poměrně klidně, jeli jsme vlakem EuroCity přibližně 3 hodiny. Na první dojem na nás náš hostel zapůsobil velice kladným dojmem, nic nám nechybělo. Po prvním volném dni jsme začali s výcvikem v oblasti webových stránek, naším lektorem byl Gerd Nestler, který nás vyučoval velmi zábavnou formou výuky v podobě hry na business v reálném životě, výsledné práce po prvním týdnu nebyly vůbec špatné avšak většina z nás zkolabovala při prezentaci projektu. Druhý týden jsme se učili v prostředí AutoCadu a Inventoru s lektorem Wolfgangem Richterem. Dle mého názoru poněkud nudnějším stylem výuky, ale přeci jen jsme si osvěžili a zároveň vylepšili naše dovednosti v těchto programech. Nakonec se nám prezentace zdařily poměrně úspěšně, a byli jsme odměněni ceritfikátem. Během pobytu jsme navštívili několik zajímavých míst v Drážďánech, jako například prosklenou továrnu firmy Volkswagen, které je šetrná k životnímu prostředí. Následně Muzeum dopravy, které bylo zajímavé, avšak problémem pro Nás bylo, že téměř všechny informace byly v němčině. Avšak další prohlídka, tentokrát Technické muzeum byla pro nás daleko zajímavější. V muzeu bylo spousty interaktivních expozicí, což bylo pro nás hlavní lákadlo. Poslední návštěvou bylo Muzeum hygieny, ze kterého mám smíšené dojmy. V muzeu bylo spoustu skvěle pojatých expozic, ale některé mi přišly až moc detailně propracované (obzvláště část s pohlavními chorobami). Na závěr bych chtěl poděkovat panu řediteli za umožnění této životní zkušenosti. Určitě jsme si každý z této stáže něco vzal a zlepšili jsme si své jazykové dovednosti.
Drážďany Jiří Houžvička 4.B Po srazu na pražském Hlavním nádraží a nedlouhé cestě vlakem s typickým zpožděním Českých drah už nás na drážďanském Staroměstském nádraží očekávali milé svěřenkyně firmy 18.
WBS Stephanie a Madeleine. Následovalo představení a ubytování v blízkém hostelu, který byl příjemně zařízený a jedinou jeho slabinou po celou dobu stáže zůstávala Wi-Fi s rychlostí šneka. Pondělní ráno nastal první přesun do školícího centra WBS které bylo od hostelu necelých 40min tramvají. První týden nás dle rozpisu čekaly webové stránky a druhý měl nastat AutoCAD a Inventor. Po příchodu našeho lektora Geryho a informování o našich velice pokročilých dosavadních znalostech html a css jsme se rovnou vrhli na projekty. Stáž byla zaměřena jiným směrem, než jsme byli zvyklí z klasické výuky. Utvořili jsme skupiny, vybrali svého team leadera a veškeré úkoly pro tým byli šířeny firemní hierarchií. Tedy od Geryho k leaderům a ty rozdělovaly práci jednotlivým členům. Na konci týdne nastala prezentace a představení našich projektů. Naše skupina si jako hlavní cíl vybrala multiplatformnost a tak byl prakticky celí web v nových technologiích jako HTML5 a CSS3. Produkty Autodesku lektorované Wolfgangem Richtrem jsme začali na druhý týden naplánovaným Autocadem. Ten jsme však probrali za pouhé dva dny a brzy se vrhli na Inventor. Tentokrát jsme neměli takovou volnost při výběru tématu a každý tým měl za úkol vytvořit vozidlo. Naše auto bylo výtvorem čiré fantazie a nebylo klonem existujícího modelu. To nám dalo možnost využít naši kreativitu. Na konci týdne proběhla obdobná prezentace a závěrečné předání certifikátů. V průběhu celé stáže probíhali prohlídky nejrůznějších muzei i starého a nového města. Jedna z nejzajímavějších byla skleněná továrna Volkswagen vyrábějící prémiová vozidla Phaeton a technické muzeum s 5 podlažími a množstvím interaktivně zábavného vzdělávání. Ale dva týdny utekli jako voda a řádky které právě čtete, jsou již psané z vlaku směr Praha hl. nádraží. Byli to dva týdny, které jsem si opravdu užil a rád je někdy zopakoval. Drážďany jsou krásné město a nejen nákupní centrum jak je vidí velká část české populace. Tímto také děkuji panu řediteli, který nám tuto cestu umožnil a našemu dozoru paní Kaiferové.
Dvoutýdenní stáž v Německu Matej Důha 3.B Ke konci října se uskutečnil první termín grantové stáže v Německu, kterého se zúčastnilo 15 studentů převážně ze 3. a 4.ročníků. Cesta proběhla poklidně, bez jakýchkoliv problémů. Po příjezdu do Drážďan na nás čekaly dvě slečny, které nás odvedly na hostel. Myslím, že mohu říci za všechny že tento hostel předčil všechna naše očekávání. První týden ve WBS centru jsme zahájili formou hry, která se týkala webů. Pod vedením Mr. Gerda Nestera jsem vytvářeli projekty a následně prezentovali. Řekl bych, že tento týden nám přinesl pár zkušeností, co se týče prezentování, týmové práce a ostatních věcí kolem toho. Druhý týden jsme opět zahájili ve WBS centru ale tentokráte pod vedením Dr. Wolfgangem Richterem, který nás nejdříve první dva dny zaučil v Autocadu a Autodesk Inventoru. Po zopakování nějakých drobností jsem opět dostali projekt, ve kterém jsme měli vytvořit auto. Poté jsme ho zase odprezetovali a tím ukončili naši stáž. 19.
Drážďany Jiří Němec 2.L Po dvou týdnech v Drážďanech můžu s jistotou říct, že v Německu se mi líbí. Ovšem to není ten důvod, proč jsem tady. Nejsem tu kvůli městu samotnému a památkám, ale na studijní stazi s účelem zlepšit své znalosti html, autocadu a inventoru. Z mé strany se mi první týden, který obsahoval plán s html, nelíbil, jelikož html moc neovládám a ostatní už byli znatelně zkušenější. Naopak druhy týden s autocadem a inventorem se mi líbil, jelikož už s těmi programy mám předešlé zkušenosti. Jsem rad, že jsem mel příležitost naučit se něco nového nebo oživit staré zkušenosti, zde v Drážďanech.
Leonardo 2013: Drážďany Matěj Müller 3.A Drážďany jsou dozajista městem zajímavým, ať už se ocitnete v jakékoliv jejich části. Altstadt (staré město), turistická část města, ve které jsme po celé dva týdny pobývali, je posetá památkami. Mnohem více, než jejich vzhled a atmosféra, je fakt, že řada z nich byla při bombardování za druhé světové války srovnána se zemí a byly kompletně přestavěny během posledního půlstoletí. Neustadt (nové město), který byl svého času dokonce samostatná „Buntesrepublik“ (barevná republika), je na druhou stranu sídlo studentů, posetý různými kluby a bary a je centrem nočního života. Náš zájezd ale nebyl pouze o procházkách po městě. Každé dopoledne jsme trávili ve školícím centru WBS, která často hostí skupiny studentů ze zemí EU. Výuka probíhala převážně formou projektu, který každý musel na konci týdne odprezentovat. Nejprve šlo o webdesign a tvorbu malých webových stránek v týmu. Týmy byly fiktivními firmami, které se nakonec snažily svůj produkt prodat. Dále jsme v programech AutoCAD a Inventor modelovali automobil. Na konci školení jsme obdrželi certifikát.
Studijní cesta v Drážďanech Tomáš Vošický 3.C V listopadu odjela skupina 15 našich studentů s doprovodem paní profesorky Kaiferové do německých Drážďan na vzdělávací pobyt. Po dobu 14 dní docházeli do trenérského centra WBS. První týden byl na programu HTML Design. Studenti se rozdělili na skupiny a vytvořili krátké internetové stránky a na konci týdne své projekty odprezentovali. Druhý týden se učilo v AutoCADu. V krátkém proškolení v CADech a Inventoru se studenti pustili do modelování auta a následně své práce 20.
odprezentovali. Během pobytu byly organizovány prohlídky po centru ve starém (Altstadt) a v novém (Neustadt) městě a muzeí. Nezajímavější z nich byla asi „Skleněná továrna“ automobilky Volkswagen, spojena s muzeem a koncertním domem. I přes deštivé počasí se pobyt vydařil. Celá cesta byla hrazena z fondů Evropské unie.
Drážďany Jan Doležálek 3.A Dvoutýdenní studijní pobyt v Drážďanech byl velice zajímavý, už jen proto, jak Drážďany vypadají a také kvůli velkému počtu památek a muzeí. Svým vzhledem mi trochu připomínají Prahu, obzvláště tedy historická část města, neboli Altstadt. Překvapilo mě, jak se město podařilo po vybombardovaní opravit, a to, že vypadá skoro stejně, jako před 2. Světovou válkou. Na druhou stranu jsem si myslel, že Drážďany vypadají lépe a více moderně. Když porovnám vzhled Drážďan a Prahy, myslím si, že Praha je výrazně hezčí. Co se týče výuky v centru WBS, byl jsem v celku spokojený, jen by mě určitě zajímalo, proč se obtížnost výuky nemohla přizpůsobit našim zkušenostem. Webové aplikace pro nás byli spíše opakováním, každopádně někdo z nás se určitě naučil něco nového, nebo oprášil své zkušenosti a všichni jsme si procvičili angličtinu, což je určitě důležité. U Inventoru už to pro většinu bylo spoustu nových věcí. Osobně jsem byl s touto výukou spokojený a naučil jsem se lépe ovládat AutoCAD a Inventor. Na závěr bych už jenom dodal ze s ubytováním a stravováním jsem byl spokojený, jen mi trochu vadilo, že jsme neměli příliš možnost provádět nějaké sportovní činnosti.
STUDIJNÍ STÁŽ V DRÁŽĎANECH OČIMA „DOZORU“ Ing. Olga Kaiferová
WBS TRAINING AG … více než 30 let působí v oblasti dalšího vzdělávání a odborné přípravy trhu a je jeden z předních poskytovatelů středně velkého soukromého vzdělávání v Německu.
Organizace … byla perfektní. Od ubytování, jídla po doprovodný program.
Studium
Moje "kancelář" (kuřárna nalezena po čtyřech dnech mrznutí venku)
Tam maličký zádrhel byl, ale nezavinila ho ani jedna strana. Šlo o to, že v porovnání s ostatními skupinami studentů (tyto stáže organizují pro studenty z celé Evropy) byla ta naše ve znalosti tvorby webu hodně napřed. Ale Gerd se skvěle přizpůsobil.
21.
Naši studenti Jako vždy (jak tvrdím já) byli bezva. Předvedli nadstandardní znalosti (hlavně u www). Akorát trochu podcenili první prezentaci. Grrr… Ale při druhé to napravili!
Závěrem Perfektní zkušenost pro všechny a doporučuji ostatním studentům!!!
Logická olympiáda Mgr. Marta Kabátková, vyučující matematiky V měsíci říjnu se naše škola již po druhé zúčastnila soutěže LOGICKÁ OLYMPIÁDA. Logická olympiáda je soutěž pořádaná Mensou České republiky a je založena na logických úlohách, jejichž řešení vyžaduje samostatný a kreativní přístup. Nerozhodují zde naučené znalosti, ale schopnost samostatného uvažování a pohotového rozhodování. Logická olympiáda je svým pojetím unikátní soutěží, protože se nejedná o znalostní soutěž, ale o soutěž rozvíjející především schopnost samostatného logického uvažování. Celkem se do soutěže v kategorii C (studenti středních škol) zapojilo 8334 řešitelů, z toho 959 v našem kraji. SSPŠ reprezentovalo 26 studentů: Martin Heralecký 1.A, Glib Matvyeyev 1.B, Martin Pola 1.B, Adam Přibyl 1.B, Jan Tesař 1.B, Miroslav Brzobohatý 2.D, Alexander Maksimov 2.D, Tomáš Polák 2.D, Jan Kahlert 2.L, Martin Neuman 2.L, Jan Šefčík 2.L, David Marek 3.A, Šimon Rožníček 3.A, Matěj Vitoušek 3.A, Karel Adámek 3.B, Petr Kovář 3.B, Jakub Sobotka 3.C, Tomáš Starý 3.C, Jan Bastl 4.A, Matěj Bystřický 4.B, Tobiáš Richter 4.B, Martin Šrámek 4.B, Tomáš Novotný 4.B., Dominik Bříza 4.D, Jan Feřtek 4.D, Karel Kiefmann 4.D
Nejlepší řešitelé jsou: Pořadí (škola) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Pořadí Kvantil Celkové pořadí Jméno a příjmení Kvantil (kraj) (kraj) 50.-51. 230.-244. Martin Heralecký 94.83 97.17 52.-54. 245.-261. Jan Bastl 94.57 96.98 83.-89. 510.-535. Karel Kiefmann 91.13 93.74 116.-118. 846.-883. Tomáš Polák 87.89 89.64 63.-65. 920.-985. Dominik Bříza 87.84 88.58 145.-155. 1035.-1090. David Marek 84.45 87.26 156.-162. 1091.-1162. Jan Kahlert 83.51 86.50 163.-173. 1163.-1232. Miroslav Brzobohatý 82.57 85.64 233.-243. 1687.-1789. Tomáš Novotný 75.26 79.16 244.-251. 1790.-1872. Alexander Maksimov 74.27 78.04 Všem studentům děkujeme za pečlivou přípravu a reprezentaci školy. Velká gratulace patří Martinu Heraleckému z 1. A, který naši školu reprezentoval 8. Listopadu 2013 v krajském kole jako jediný zástupce středních odborných škol (ostatní semifinalisté jsou studenty gymnázií). 22.
Digigirlz Veronika Špačková, Eliška Micková 2.A Dne 12.11 jsme jako jedna z mála škol byli pozváni na program jménem Digigirlz od společnosti Microsoft, kde se nacházely i naše zdatné žačky, které byly také pozvány. A jaké to tam bylo, se vám teď budeme snažit sepsat s mojí spolužačkou Eliškou Mickovou. Už v 9 hodin ráno máme sraz před budovou Microsoftu, která se nachází kousek od stanice Budějovická, v tuto chvíli se nás ujala paní profesorka Spurná, ta nás uvádí do hlavního konferenčního sálu. Usazené s dobrým kafem čekáme na hlavní program dne. Začátek uvádí jedna z hlavních žen pracujících v Microsoftu, její motivační projev a seznámení s programem STC nás uchvátil. Ale tímto to nekončí! Jako dalším bodem jsou hosté, zvláštní hosté se svým příběhem, jak se dostali k IT a do firmy Microsoft. Po těchto rozhovorech následovala pauza na oběd. Oběd byl velice lahodný ve formě dobrých baget a vychlazeného pití. Hezky se tam o nás starali. Jedny z nejvíce motivujících řečí nám předvedla pozvaná paní ze zahraničí, která procestovala snad minimálně půlku světa. Uvedla spoustu neuvěřitelných míst, na kterých byla a všichni si zapamatovali její větu „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A oni vám za to co? Oni vám za to zaplatí.“ Koncem programu jsme se dostali i k prohlídce celého areálu budovy Microsoft. Od spodního patra až po venkovní střešní terasu, kde vegetí mnoho pracovníků z firmy. Výhled k nezaplacení. Konečná fáze spočívala v týmové práci dívek na daném tématu motivačního dopisu. Úkol byl zaujmout odborníka na přijímání nových zaměstnanců. Po určité době jsme si své práce předvedli navzájem a byly také ohodnoceny přímo odborníkem naživo. Cílem této exkurze bylo odnést si spoustu zážitků, nových zkušeností, poznání nových lidí, seznámení s programem STC a motivací nebát se zviditelnit. Podle nás byl tento zážitek obohacující a určitě nás motivoval k přihlášení do programu STC.
Studentské trenérské centrum Mgr. Ivona Spurná
Co je to Studentské trenérské centrum (STC) STC je program pro talentované středoškolské studenty, kteří mají zájem zdokonalovat své znalosti v oblasti ICT a předávat je dál v rámci svých škol a širšího okolí. Účastníky STC spojuje zdravá ambice učit se novému a dělat věci nad rámec svých běžných povinností s cílem pomoci ostatním, ale také zajistit si lepší pozici pro další studium i konkurenceschopnost při získávání vysněného zaměstnání. Cílem programu je příprava budoucích specialistů a vedoucích pracovníků se zaměřením na informační technologie.
23.
Jaké výhody získají členové STC? V rámci STC se studenti naučí do hloubky mnoho věcí ze světa informačních technologií a nejen z něj. Znalosti jim budou předávat přední čeští odborníci a starší členové programu a to formou online školení i prezenčních workshopů. Díky těmto znalostem budou studenti připraveni na absolvování mezinárodně uznávané certifikace Microsoft Office Specialist (MOS), která je garancí pokročilých dovedností v práci s kancelářskými aplikacemi Microsoft Office. Dále mají studenti možnost získat certifikace v oblasti vývoje software a podnikových technologií. Všechny tyto certifkace mohou svým držitelům významně pomoci při žádosti o přijetí na vysokou školu či při hledání zaměstnání. Studenti mají také šanci zdokonalit své komunikační a prezentační dovednosti, plánování vlastního času a vizí, a také řízení týmu. Výsadou členů STC je i přístup k výjimečným informacím z dílny Microsoft. Snahou organizátorů je mj. pomoci studentům se zajištěním zajímavé praxe, ať už ve společnosti Microsoft či partnerských organizacích. Starší členové programu mají šanci získat další výhody jako předplatné MSDN, knihy z vydavatelství Microsoft Press, slevové vouchery na certifikace nebo volný vstup na lokální akce Microsoftu (nutná předchozí domluva).
Průběh STC Zapojení do programu STC trvá od druhého ročníku střední školy do posledního ročníku střední školy. V prvním roce se studenti intenzivně učí aplikace Microsoft Office a to především formou online školení. Tuto fázi završí složením zkoušek MOS (Microsoft Office Specialist) na úrovni Master. Díky tomu získají úspěšní studenti certifikát MOS, který je mezinárodně uznávaným dokladem ICT znalostí. Zároveň se studenti učí efektivně komunikovat a prezentovat, aby byli schopní svoje znalosti předávat dále. Studenti jsou následně připraveni školit své spolužáky či další žáky a studenty na jiných školách, ale jsou také kompetentní být pravou rukou pedagogům při výuce ICT. Ve druhém roce si student zvolí v technické části dráhu, kterou se bude chtít vydat. Tou může být vývoj software nebo podnikové technologie. K verifikaci svých znalostí mohou studenti absolvovat certifikace z dané oblasti, které dokladují, že jejich držitel je skutečným expertem v oboru. V druhé větvi probíhá výuka time managementu, práce v týmu a vedení týmu. Studenti budou vedeni k online aktivitě formou článků, blogů, recenzí a tím budou získávat zkušenosti s předáváním znalostí dalším.
24.
Třetí rok pokračuje prohlubováním znalostí z druhého ročníku. Ke konci třetího roku mají nejaktivnější studenti STC šanci získat pozvánku k členství v prestižním programu pro vysokoškolské studenty, Microsoft Student Partner (MSP). Svou aktivitu v programu Microsoft Student Partner studenti udržují i po dokončení střední školy a při vstupu na školu vysokou. Tento program jim pomůže při zviditelnění jména a získání další praxe. Absolventi STC a následně MSP tak mají velkou konkurenční výhodu a náskok před ostatními při hledání zaměstnání a budování silné kariéry.
Jak je možno zapojit se do programu STC? Každým rokem na podzim je otevřen nábor studentů do nového ročníku STC, kdy se studenti mohou hlásit formou registrace na stránkách www.microsoft.cz/stc.
Výběr studentů Výběr probíhá ve dvou kolech. Nejprve vybere škola z řad svých studentů max. 6 kandidátů, kteří splňují podmínky programu. Kandidáti se následně zúčastní krajského výběrového kola, které se koná ve Vzdělávacím centru Microsoft Partners in Learning pro daný kraj (Smíchovská SPŠ je jedním z těchto center). V rámci tohoto kola projdou kandidáti přijímacím pohovorem, při němž bude odbornou porotu zajímat studentova motivace k zapojení do programu, jeho znalosti ICT a anglického jazyka a další detaily. Porota Vzdělávacího centra poté vybere 5 nejlepších za každý kraj, kteří postoupí do celostátního kola. Celostátní finále se koná v prostorách společnosti Microsoft v Praze a zde jsou vybráni finální účastníci pro program STC z každého kraje. Finalisty vybírá porota složená ze zástupců společnosti Microsoft a přizvaných odborníků.
NanOpinion workshop Praha 2013 Mgr. Věra Krajčová, vyučující fyziky Ve dnech 2. až 3. listopadu. 2013 se v Praze konal Face to face NanOpinion workshop pro Českou republiku. NanOpinion je evropský projekt, který se zabývá představením a vysvětlením pojmu nanotechnologie široké veřejnosti. Snaží se také o vytvoření elearningových nástrojů pro výuku této moderní části fyziky a chemie. Pro rozšíření povědomí o tomto projektu mezi učiteli bylo v 16ti zemích vybráno po jednom učiteli a ten měl na starosti nejen zpracovat pracovní listy pro výuku, ale i aplikaci těchto nástrojů ve „své“ škole a následně předat své zkušenosti dalším učitelům ze své země. To bylo a stále je náplní mé práce. První den workshopu se konal v laboratořích VŠCHT. Byli jsme seznámeni s některými aplikacemi nanotechnologií v medicíně a potravinářství. Poté jsme „vyráběli“ nanočástice a následně si je prohlíželi elektronovým mikroskopem. Den druhý probíhal na SSPŠ v učebně č. 2. Seznámila jsem učitele s moduly NanOpinion, které již někteří studenti naši školy znají (2.A, 2.L, 4.B, 4.C) a další budou poznávat. Na konferenci byl velice dobrý ohlas. Více o projektu na stránkách: www.nanopinion.eu 25.
Práce může i bavit Mgr. Ivona Spurná Jen takové drobné zamyšlení nad prací, kterou tu už roky dělám… Ve škole se vyskytuje tak obrovské množství potenciálně schopných lidiček, tolik elánu, inovace, možností… Tolik žáků zde ještě nemá představu, že mají schopnosti, že se mohou vyvinout, budou-li chtít. Výuka a proces výchovy nespočívá u mě pouze jen ve výuce směrovacích protokolů a nastavení Cisco zařízení… Ačkoli i to je velká kapitola, kterou mohou žáci pojmout. Získat odborný nadhled nad funkcí počítačových sítí… V práci mě velmi těší, když vidím, jak se žáci dokáží navzdory svým nedokonalostem, které je často velmi omezují a svazují, vyvíjet, že mají vůli překonat sami sebe, pracovat na sobě… Mnohdy vidím neuvěřitelný zápal, se kterým se pouští do nových nápadů, které dokáží společnými silami v týmu zpracovávat, posouvat dál, zkoumat pro ně zatím nepoznané… Ač je role učitelů ve společnosti často podceňovaná a nedoceňovaná, pokud ji máte rádi, můžete kolem sebe šířit povzbuzení, radost a pomáhat ve vývoji těchto téměř dospělých lidí. A pokud se to podaří, a výuka padne na úrodnou půdu zájmu, tak i předat nemalé množství informací a umožnit žákům vyznat se v té spoustě stále přibývajících zdrojů.
Vztahy mezi učitelem a studenty Daniel Franče 2.L Když dítě poprvé zasedne za lavice ve škole, snaží se s lidmi okolo sebe navázat sociální vztah, a to zejména s učitelem. Pokud vyučující žákům porozumí, bude mezi nimi zdravý vztah, protože pokud bude mít student nějaké problémy ve škole, může o nich otevřeně mluvit se svým kantorem a společně najít východisko výhodné pro všechny. Žák bude takového profesora respektovat a více na jeho hodinách poslouchat. Pokud jsou ale tyto vztahy špatné, bude docházka na tyto hodiny největší noční můrou jak pro studenty, tak pro učitele. Tedy k navázání dobrých vztahů musí student kantora respektovat a kantor musí mít vůči svým studentům toleranci. Škola je místem, kde trávíme většinu svých dnů. Když poté přijdeme domů, jsme unaveni, máme spoustu další práce a moc volného času si neužíváme. Proto lidé, co nás znají lépe než kdokoliv jiný (občas i lépe než naši vlastní rodiče) jsou kantoři ve školách, lidé, které každý den vidíme, bavíme se s nimi, a občas společně neuznáváme. Tvoří důležitou část našich životů, vychovávají nás a dělají z nás lidi, kterými jsme. A pokud nám jsou schopni porozumět, mohou nám pomoci stát se lepším člověkem a občanem. Bohužel, mnoho takových kantorů není. Sám opravdu uznávám pouhou část ze všech učitelů, a jejich hodiny mě vždy velmi zajímají. Proto si myslím, že navázání kvalitních vztahů mezi studenty 26.
a učiteli je jedna z nejdůležitějších věcí, pokud chceme studenty vzdělat kvalitně. Tyto vztahy totiž nadále ovlivňují pozornost žáka při hodinách, což může vyústit ve zhoršený prospěch. Kantoři by měli brát studenty jako sobě rovné. Ovšem zdaleka ne každý student je vzorný. Mnozí mohou dělat hluk a učiteli nebo poslouchajícím žákům to může závažně narušit výuku. Zde nastává důležitý moment komunikace. Pokud kantor studentovi nic neřekne, ten poté pravděpodobně bude v hluku pokračovat. Jestli se ovšem profesor rozhodne studenta potrestat, může v očích žáků ztratit respekt k toleranci. Nejlepší možnost je vysvětlit studentovi, ať se ztiší, a pokud ho výuka nezajímá, ať si klidně v tichosti dělá, co chce. Přeci jenom, proč nutit člověka poslouchat a učit se věci, které ho nezajímají. Problém by nastal, kdyby tento názor zastávala většina studentů. Dle mého názoru je obecně tento model školství velmi zastaralý a měří všechny stejným metrem. Řešení ovšem nemám, na to si budeme muset nějaký čas počkat.
"Hodný" nebo "Zlý" učitel? Pavel Mašek, 2.C Je lepší hodný nebo zlý učitel? Záleží, z jakého pohledu se na to díváme. Ani hodný a ani zlý učitel není ta správná volba. Co si vlastně představíme pod pojmem hodný učitel? Dostáváme snadné písemky, o hodinách nemusíme dávat pozor, žádné domácí úkoly. Zní to dobře, ale u toho hlavního, u toho co je naším cílem, pokud studujeme střední školu, u toho neuspějeme. To že lehce projdeme z daného předmětu až k maturitě, nám ale u té maturity nepomůže. Pravým opakem je zlý učitel, spousty domácích úkolů, nutnost se na každou hodinu připravovat, stálé zkoušení u tabule atd.. Ani toto není ta správná cesta jak žáky připravit na maturitu. Pokud se budeme muset nějakému předmětu věnovat více než jakémukoliv jinému, neuspějeme u těch ostatních předmětů nebo se budeme muset vzdát velkému množství mimoškolních aktivit. To způsobí, že daný předmět a i učitele budeme přímo nenávidět, a to rozhodně není dobře. Jak máme být potichu na hodinách, které nás nebaví? Učitel je charakterové povolání, pokud někdo chce být učitelem, tak by se měl snažit, aby jeho hodiny byly zábavné a žáci na ně rádi chodili. Proč tedy vidíme na školách zatvrzelé učitelky a učitele, na kterých je vidět, že je ty hodiny také nebaví? Proč raději nejdou pracovat přímo ve svém oboru, který studovali? Učitel by se měl snažit motivovat, dát dostatečně žákům nejenom vědomosti, ale hlavně aby věděli, k čemu ty dovednosti jsou. Často slýcháme v hodinách, bude to u maturity, co ale znamená maturita pro většinu studentů? Jen další velký test, na který se bude muset dlouho učit, a to rozhodně není žádná pozitivní motivace. Pokud v hodinách PVA programujeme něco podle vlastní kreativity a něco co má smysl, budeme na tom pracovat i doma, protože se budeme chtít zlepšovat, aby se i naše programy zlepšovaly. Pokud ale provádíme jen úlohy na procvičení, které nemají žádný hlubší význam, je to stejně nudné učení jako ostatní předměty v lavicích. Tímto jsem se chtěl dostat pouze k tomu, jak by měl takový ideální učitel vypadat a jak by měl učit. První věc se týká jídla a pití, podle mě by se mělo jíst a pít, pokud budeme chtít, a ne pokud bude přestávka. Pak se budeme cítit víc v pohodě a i hodiny budou příjemnější pro žáky. Samozřejmostí však je, že se nebudeme chovat nijak neslušně a budeme jíst v klidu a potichu. Další věc, která je celkem podstatná je, jak ten učitel mluví. Pokud má monotónní hlas, musí se zaměřit na to, aby studenty neuspával. Nejde to vždy a nějaká látka musí být nudná, ale nemělo 27.
by to tvořit veškerou náplň. Ať by se učitel snažil jakkoliv, nikdo by na té hodině nebyl, pokud by nemusel. S tím toho učitel moc nenadělá, ale aby si studenti v lavicích řekli: "to bude v pohodě hodina". Každý učitel by si měl uvědomit, proč je učitelem a snažit se zpříjemnit hodiny studentům, a tím pádem i sobě samému. Pokud bude studenty bavit práce v hodině, bude pro ně mnohem snazší se naučit na test, protože budou mít v paměti vše, co se za tu hodinu událo, a v tom se ty vědomosti najdou přeci jen lépe, než ze sešitů a poznámek.
Zwei Leben Zuzana Stuchlíková, vyučující cizích jazyků V říjnu jsme viděli s němčináři film Dva životy (Zwei Leben). Promítal se v kině Lucerna v rámci Festivalu německého filmu a je německým kandidátem na Oskara. A tady jsou postřehy a názory studentů ze 3.A. Kryštof Stibal 3.A Na film jsme dorazili kolem půl dvanácté a po krátkém čekání na začátek filmu jsme se usadili v zadních řadách a netrpělivě vyčkávali na začátek filmu. Film Zwei Leben (Dva životy) začal těsně po dvanácté hodině a trval cca sto minut. Hlavní postavou filmu byla Katarina (Juliane Köhler na obrázku výše), která žila se svojí rodinou v Norsku. Katrin žije spokojeně se svou rodinou v Norsku. Když padne Berlínská zeď, otřese to i jejím životem. Zdá se, že se prozradí její tajemství: jako dcera Norky a německého vojáka byla ještě jako dítě zavlečena do Německa. S přáním najít svou pravou matku se rozhodla opustit DDR a uprchla zpět do Norska. Když ale přichází právník, vyšetřující nacistické zločiny spáchané na dětech a prosí o její výpověď, začíná se stále silněji mísit pravda se lží, až Katrin nedokáže dále skrývat svou identitu. Film končí tím, že se se Katarina zabije při jízdě v autě, protože jí někdo přeřezal hadičky brzd od auta a ona nemůže ve velké rychlosti auto zastavit. Film byl zajímavý hlavně díky tomu, že to byl první film v němčině, na kterém jsem byl a mohl jsem vnímat a zkoušet porozumět hovorové němčině, v které nijak extra nevynikám. Zajímavé bylo také prostředí Lucerny, které dodalo filmu úplně jiný dojem než film v klasickém moderním kině. David Marek 3.A Film Zwei Leben je natočen v německo-norské koprodukci na základě knižní předlohy Eiszeiten od Hannelore Hippe a je nominován na Oskara v kategorii nejlepší anglicky nemluvící film (best foreign language film). Vypráví příběh Katrine Evensen, dcery Norky a jednoho z německých vojáků, kteří během druhé světové války okupovali Německo, kvůli čemuž byla odvezena do Německa, kde vyrůstala v dětském domově. Příběh je strukturován tak, že divák má o Katrin více informací než ostatní postavy. V roce 1990 mají Katrin a její norský manžel Bjarte dospělou dceru a nedávno narozené vnouče. Co její rodina netuší je, že Katrin mluví s neznámými lidmi, kteří jí nazývají Vera a že podnikla tajný výlet do Německa, aby našla ženu, která pracovala v dětském domově, kde vyrůstala. Katalyzátorem, který pomáhá odkrýt pravdu, je německý právník, který požádal Katrin a její matku, aby svědčili v případu o odškodnění všech případů, které neměly šťastný konec. Pravda o Katrine je 28.
odhalena ve druhé části filmu a ukazuje, jak se její rodina vyrovnává se zjištěním, že celá jejich rodina je založena na lži, ale všechny vzpomínky a láska, kterou sdílejí, jsou pořád pravdivé. Jan Doležálek 3.A Film Zwei Leben na mě zapůsobil vcelku depresivně, ale přesto byl velice zajímavý. Během druhé světové války se děly strašné věci a tento film byl skvělým, leč smutným příkladem. Nejvíce mě zaujalo na filmu zakončení, které bylo tak děsivé, že sem si až říkal, že to nemůže být pravda, aby německá špionka mohla žít celý život v cizí rodině a přitom nevzbudit podezření. Celkově si myslím, že tento film je zajímavý, nicméně ne každému se může líbit. David Dupač 3.A Německý film Zwei Leben mě osobně moc nenadchl. Je to ten typ filmů, které mě moc neberou a chvilkami jsem měl co dělat, abych vůbec udržel oči otevřené. Ze začátku nebyl film nijak zvláště záživný, ale konec už byl celkem napínavý. Martin Kříž 3.A Místo německé hodiny jsme shlédli film v kině Lucerna s názvem „Zwei Leben“. Tento film byl velice zajímavý, avšak trošičku podivný. Určitě v každém z nás vzbudil zamyšlení, protože to byl film z období, které by mělo každého zaujmout. Mě samotného to zajímalo. Mám rád filmy, které jsou odvozeny od skutečné události, a to tenhle filmy byl. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo to, že příběh měl na začátku velmi pomalý spád a naopak na konci to bylo tak rychlé, že jsem to těžko stíhal. Jinak se mi film líbil.
LETECKÝ PROJEKT
MAGAZÍN
JAKO
MATURITNÍ
Lucie Salabová, 4.L Na konci třeťáku jsme si každý měli vybrat téma maturitního projektu. Já si vybrala to, které mě nejvíce baví a zajímá a to je létání. Večer jsme si tedy doma sedly s mamkou a začaly debatovat nad tím, v jaké podobě by projekt mohl být. Skripta nemělo cenu psát. Je jich napsána již spousta a nic nového v aerodynamice či meteorologie se vymyslet nedá. Chtěla jsem napsat, že jsem to tedy pojala ve stylu Carrie Bradshaw, ale přece jen jsme průmyslovka a většina lidí z této školy nejspíše netráví večery u Sexu ve městě (seriál), že? Pro ty, které opravdu takto večery netráví, tak budu psát články. Kromě Presíku budu také články přispívat na mnou založený internetový blog, jehož adresu sem dám až v příštím článku, kdy bude již dokončen. S panem ředitelem jsme se domluvili, že do Presíku přispěji čtyřmi články. Dnes jen takový krátký úvod a v dalších se pokaždé zaměřím na jeden styl létání. Začnu mým oblíbeným a to plachtěním, pár let jsem sama tento sport provozovala, tak se to snad bude psát samo. Budu pokračovat tím, čemu se pro změnu
29.
věnovali moji rodiče a to létání na motorových rogalech a jako poslední paragliding, který mi byl vždy sympatický, když nám s těmito padáky létali nad chatou. Na psaní článků se poměrně těším, i přesto, že je to povinnost do školy a doufám, že to bude bavit také některé z Vás.
ABSOLVENT ŠKOLY V ROLI UČITELE ROZHOVOR S Ing. KOPŘIVA Jan, vyučující výpočetní techniky Pan inženýr Kopřiva je absolventem naší školy, a také od tohoto školního roku vyučujícím výpočetní techniky. Při té příležitosti jsme mu položili několik zvídavých otázek. Nejprve by nás zajímalo, kdy jste na naší škole maturoval a v jakém oboru? „Na Smíchovské střední průmyslové škole jsem maturoval v roce 2006 v oboru „Výpočetní technika“.“ Jakou vysokou školu jste poté absolvoval? „Jsem absolventem Unicorn College a fakulty dopravní ČVUT v Praze.“ Můžete porovnat, jak se naše škola změnila od doby, co jste tady vy sám studoval? „Řekl bych, že se podstatným způsobem změnilo primární zaměření školy – v době, kdy jsem na SSPŠ studoval, byla poměrně silně akcentována strojnická historie školy a i absolventi oboru zaměřeného na výpočetní techniku si tak prošli mnoha „strojařskými“ předměty. Dnes již – mimo jiné vzhledem k absenci školních dílen – studenti možnost absolvování obdobného počtu podobných předmětů nemají, nicméně domnívám se, že množství a kvalita předmětů orientovaných na výpočetní techniku, které byly od doby mé maturitní zkoušky zavedeny do výuky, tuto ztrátu více než kompenzují. Škola také postoupila za posledních sedm let podstatně dál, pokud se jedná o nabízení různých „nadstandardních“ aktivit, exkurzí a dalšího vzdělávání (např. odborné certifikace) studentům. Obecně hodnotím vývoj, k němuž v rámci školy došlo, velmi kladně.“ Jaké předměty na naší škole vyučujete? „V současnosti vyučuji předměty „programování a vývoj aplikací“ a „výpočetní technika“.“ Máte za sebou již více než dva měsíce ve funkci učitele. Jak se vám jeví naši studenti? Jak jste spokojený s jejich úrovní, vystupováním, jejich zájmem? „Myslím, že jako v případě jakéhokoli diferencovanějšího kolektivu, nelze ani o našich studentech uvést obecný závěr – někteří jsou talentovanější, než jiní, vystupování u některých je na velmi vysoké úrovni, zatímco u jiných by zasloužilo určitým způsobem upravit a totéž samozřejmě platí o i zájmu o probíranou látku… Pravdou nicméně zůstává, že mezi našimi studenty je mnoho takových, kteří mě při každém setkání příjemně překvapují svými schopnostmi i obecně přístupem ke studiu.“ Pokud je nám známo, již dříve jste pracoval se systémem Unicorn Universe, nyní tedy již vystupujícím pod novým názvem. Jak tento systém hodnotíte? „Ano, se systémem UU (dnes +4U) jsem se setkal již v rámci studia na Unicorn College. Domnívám se, že i přes místy komplexnější ovládání, s nímž občas bojují i zkušenější uživatelé, a ne vždy ideální reakční dobu, se jedná o poměrně kvalitní informační systém s mnoha užitečnými
30.
funkcemi. Navíc je v praxi využíván mnoha soukromými subjekty i státními institucemi, a zkušenosti v práci s ním tedy mohou být studentům na pracovním trhu výhodou.“ Čeho si nejvíce ceníte na naší škole, případně co vás tady mile překvapilo? „Velmi příjemně mě překvapil výše uvedený vývoj, k němuž za posledních sedm let došlo, zejména pokud jde o šíři aktivit a možností nabízených studentům mimo jejich běžené studium – možnost užívat AV studio s hudební zkušebnou, získat odborné certifikáty, apod. – domnívám se, že se jedná o jednu z nejsilnějších stránek školy z hlediska potenciálu získávání nových kvalitních studentů.“ Je ještě něco, co byste rád sdělil čtenářům školního časopisu Presík? „Snad jen drobnou radu do života: nepohrdejte ničím, co se máte příležitost naučit - nikdy nevíte, kam vás onen pomyslný vítr zavane a kdy se vám i to, co v současnosti považujete na naprosto zbytečné, může hodit.“ Děkujeme za rozhovor.
MATURITNÍ PROJEKT PŘEVODNÍK TEXTU NA BRAILLOVO PÍSMO ROZHOVOR S David KRUMMER, student 4.C, obor Informační technologie Tomáš Morkus, 4.C Zdravím, mohl bys nám alespoň stručně popsat svůj projekt? Z názvu to není jednoznačné, především jeho podoba. Mě napadá ledacos. „Pod názvem "Převodník textu na Braillovo písmo" se opravdu může skrývat ledacos. Já se zaměřil na práci nevidomých s internetem, jelikož se jedná o aktuální téma a rozhodně je stále co zlepšovat. Mým cílem je vytvořit počítačový program, obsahující jednoduchý internetový prohlížeč a zařízení, které bude zobrazovat text v Braillově písmě. Zařízení se připojí přímo k počítači a bude komunikovat s Zkouška zapojení šesti elektromagnetů a jejich prohlížečem. Text, který se bude právě nacházet ovládání tlačítky (simulace výstupu z počítače) pod kurzorem, jím bude písmeno po písmeni zobrazován, lépe řečeno vyťukáván do prstu.“ To zní zajímavě, ale nebude to příliš složité? Co obnáší výroba takového zařízení? „V první řadě je nutné si důkladně rozvrhnout, co kdy budete dělat a hlavně jak. Mně plánování nikdy moc nešlo, nejraději bych sedl a vyrobil to tak, jak to vidím v hlavě. Bohužel to není správný přístup a výsledky takto uspěchané práce bývají mizerné. Proto jsem si výrobu zařízení naplánoval a tímto plánem se důsledně řídím. Rozhodně je potřeba mnoho trpělivosti a opatrnosti. Zařízení se skládá z elektromagnetů a elektronických součástek, které nejsou levné, s jejich nevhodnou manipulací bych si přidělal ještě více práce. Stejně tak tomu je i při testování zařízení, které je během výroby nezbytné. Testuji na starším laptopu a i zde je chybování nežádoucí. Investovat do nového laptopu by bylo přítěží.“
31.
Myslíš si, že bude tvůj projekt nevidomým vyhovovat a budou ho používat? „To prozatím nemohu posoudit, stále na něm pracuji. Jakmile se však naskytne příležitost, plně ji využiji a nechám je to vyzkoušet a ohodnotit, popřípadě se budu zabývat jejich připomínkami atd.. Nikde neberu jistotu, že čtení pomocí mého zařízení bude zcela bezproblémové. Jelikož nejsem zastáncem kréda ,,kdo nic nedělá, nic nezkazí“, tak jsem se do toho pustil. Je to jediný způsob, jak se hnout z místa a něčeho dosáhnout. Čeká mě ještě spousta problémů, ale ať to bude jakkoliv, získám ohromnou zkušenost, která se dá velmi dobře zhodnotit jak v Ukázka zobrazení písmene "m". Diody později zaměstnání, tak v běžném životě. To považuji na nahradí elektromagnety projektu za nejdůležitější.“ S tím souhlasím. Díky za odpovědi a ať se vše podaří. „Já děkuji.“
NOVÉ TITULY VE ŠKOLNÍ KNIHOVNĚ Mgr. Ivona Liptáková, vyučující českého jazyka
Kjung – suk Šin: Modlitba za matku Když se So-njo ztratí uprostřed davu na nástupišti metra v Soulu, pouští se ostatní členové rodiny do zoufalého pátrání po své matce. Čím hlouběji se do něj ale noří, tím více dlouho zamlčovaných rodinných tajemství i soukromých trápení se objevuje. A čím dál častěji si zbytek rodiny musí klást otázku, jak dobře vlastně tu, kterou nazývali „matka“, znali. Poetická románová mozaika, ve které se ve vyprávění střídají dcera, syn, otec a nakonec i „ztracená“ matka, je autentickým obrazem současného života v Koreji a nadčasovým příběhem rodinné lásky, jež byla v roce také 2011 oceněna prestižní Man Asian Literary Prize.
Sofi Oksanen: Čas ztracených holubic Co vede člověka k tomu, aby udával své sousedy? Co doopravdy znamená spolupráce se Státní bezpečností? Ne všichni se brodí špínou za peníze… Ne všichni mají na rukou krev kvůli pocitu moci. Někteří z nás to dělali nebo dělají dobrovolně…
Khaled Hosseini: A hory odpověděly Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny 32.
než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? Otevřete knihu...
M.L. Stedmanová: Světlo mezi oceány Válečný hrdina Tom Sherbourne se vydává na Janusovu skálu, aby se zde stal správcem majáku. Když v Partageuse neplánovaně pozná Izabelu a za nějakou dobu se s ní ožení, zdá se, že všechny útrapy v jeho životě již skončily. Idylu páru žijícího na ostrově však naruší Izabelina nenaplněná touha stát se matkou. Když u břehu ostrova uvízne loď s nemluvnětem a mrtvým mužem na palubě, stojí Tom před vážným rozhodnutím. Musí si vybrat mezi vlastním svědomím, jež mu velí celou událost oznámit, a láskou k Izabele...
John Green: Hledání Aljašky Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou.
Alena Ježková: Praha babka měst Současně s moderní Prahou žije tiše Praha babka, která pamatuje už tisíc let. Promlouvá k nám příběhy starých domů, pyšných chrámů a dávných legend. Kniha vás provede Pražským hradem, Starým Městem, Malou Stranou, Novým Městem, Židovským Městem a Vyšehradem. Dozvíte se, jak žili dřívější obyvatelé Prahy, zasmějete se pekaři jedoucímu na sudu nebo hubaté bábě Čertovce.
Penelope Fitzgeraldová: Na vodě Spisovatel Sebastian Faulks jednou prohlásil, že „číst román od Penelope Fitzgeraldové je jako vyjet si na výlet v osobitém autě. Všechno ve voze je špičkové kvality – motor, karosérie i interiér vás naplňují důvěrou. Pak zhruba po jednom kilometru někdo vyhodí z okna volant“. Román „Na vodě“ líčí život hausbótové kolonie na Temži, propletené osudy lidiček, kteří tak úplně nepatří ani na souš, ani na moře – upjatého Richarda, Nenny a jejích dvou dětí i Willise, který se v pětašedesáti letech snaží prodat svou bárku dřív, než se potopí. Tato úsporná, ironická próza autorce po zásluze vynesla nejprestižnější britskou literární cenu, Booker Prize. Britská bohéma na hausbótech! Román oceněný Bookerovou cenou.
Carlos Ruiz Zafón: Kníže z mlhy Je válka a Carverovi se rozhodli opustit město a přestěhovat se do malé pobřežní vesničky, kde koupili dům. Ale od chvíle, kdy překročí jeho práh, se začnou dít podivné věci. V domě totiž před léty záhadně zahynul Jacob, malý syn předešlého majitele. S pomocí nového kamaráda Rolanda odhalují Max a Alicia Carverovi podezřelé okolnosti této smrti a objeví tajemné, ďábelské stvořením, jež si říká Kníže z mlhy. Vrátil se ze stínů, aby vyřídil dluh z minulosti. Podaří se hrdinům rozplést všechny nitky příběhu? Uniknou ze spárů nevypočitatelného nepřítele? 33.
Knihy versus Internet Filip Blažek 1.D Mnoho lidí různých věkových kategorií v dnešní době stále více svého volného času tráví u počítače. Není to tak dávno, co lidé svůj čas trávili četbou. Přiznejme si, že měli větší přehled o vydaných knihách i o tom, co se v nich píše. Nejeden žák třetí třídy přečte libovolně vybranou knihu a na konci své namáhavé práce zjistí, že vlastně neví, o čem celou dlouhou dobu četl. Nerozumí textu. Zamysleme se každý sám nad sebou, kdy jsme si přečetli nějakou knihu. U každého je to asi jiné. Domnívám se, že čtou lidé, jenž jsou více vzdělaní. To potvrzuje i historie. Vzpomeňme si, že dříve číst uměli jen lidé vzdělaní a vážení. Vraťme se ale zpět k počítačové technice a k tomu, co nám poskytuje. Dospělí tráví svůj čas většinou na internetu. Najdou se ale i takoví, kteří mají nejraději nejnovější verze počítačových her. U dětí je to spíše naopak. Většina hraje hry a jen malá hrstka si něco vyhledává na internetu. I u počítačových her se ale dítě může setkat s psaným textem. Uvědomte si, že si nejdřív musí přečíst popis hry, pravidla a teprve může začít hrát. Většina dětí umí s počítačem pracovat lépe, než jejich rodiče. Lidé v důchodovém věku jsou na tom s touto technologií nejhůř. A teď přejděme k jednotlivým výhodám. Nejdříve se zamyslím nad knihou. I v ní se dá nalézt mnoho zajímavých informací. Přiznejme si, že internet je ale s tímto napřed, i když je kniha několikanásobně starší. Internet je navíc mnohonásobně rychlejší. Do vyhledávače stačí zadat jedno slovo a za nedlouho vám vyběhne mnoho stránek s určitým slovem či výrazem. Počítač nám poskytuje nepřeberně mnoho možností. Počínaje jednoduchým vyhledáváním, přes tisk obrázků, až k vědeckým poznatkům. Zamysleme se ale, kolik toho vlastně o internetu víme? Víte, že v takzvaném CERN shodou okolností vznikla na přelomu 80. a 90. let počítačová komunikační zkratka www? Předpokládám, že většina lidí o tomto zařízení nemá ani potuchy. Já jsem se o ní dozvěděl v knize. Nikdy by mě nenapadlo hledat něco takovéto na internetu. To potvrzuje, že člověk se nejdříve o podnětu, který chce ve vyhledávači najít, musí dozvědět vlivem vnějšího prostředí. Na konec chci jen dodat, že každý by si měl sem tam přečíst nějakou knížku, ale i vyhledávání na internetu má své výhody a pokud dítě hraje počítačová hry v menší míře, procvičuje si i svou hbitost a u některých her i logické uvažování. Usuzuji, že vše má své plus i mínus.
Co znamená jeden lidský život v celém vesmíru? Jan Kopecký 3. C Člověk žije, budu-li velkým optimistou, necelých sto let. Co to ale znamená proti miliónům let existence vesmíru? Člověk je neporovnatelně titěrný a tedy i postradatelný. I když si to často neuvědomujeme, tak nejsme středem vesmíru a vesmír bez nás bude fungovat, ať už chceme nebo ne. Neřekl bych, že bychom ale měli ztrácet naději nebo chuť do života. Lidstvo ušlo od svého vzniku dlouhou cestu a celá naše historie se skládá z právě takových malých životů. Možná se někdy dozvíme, že existují další civilizace, které jsou přesně tak titěrné jako jsme my. Je přece hloupost, aby v tak obrovském prostoru, jakým je vesmír, existovalo jediné místo k životu. Další civilizace mohou být naprosto odlišné. Větší, menší nebo úplně jinak jiné. Pokud se někdy s něčím takovým setkáme, tak bych byl moc rád, aby lidstvo pamatovalo na svou titěrnost i v případě střetu s rasou mnohem menší, protože i vesmír je vystavěn na těch nejtitěrnějších částečkách, mezi které patříme i my. 34.
Následky střetu s kometou Jakub Štych, 3. C Co by se stalo, kdybychom se střetli s kometou? Co to je vlastně kometa? Kometa je astronomický objekt složený především z ledu a prachu obíhající kolem Slunce. Zanedbejme to, že se komety pohybují hlavně za oběžnou dráhou Pluta a my bychom museli volně poletovat vesmírem. Vzhledem k tomu, že jako kometa se považuje těleso větší 100 metrů, střet s ní by pro nás asi nebyl úplně příjemný. Nejspíš by z nás zbyla jen nepatrná skvrna na jejím povrchu. A to vyvolává další otázku. Jak je možné, že něco tak titěrného jako člověk, dokázalo přežít stovky tisíc let a vybudovat takovou civilizaci, jakou známe dnes? Bez diskuze, jsme vydařená hříčka přírody, která, doufejme, nezanikne vlastním přičiněním. Snad lidé pochopí, že bezostyšné ničení lesů a všeobecně přírody, nemůže trvat věčně, a pokud se bude pokračovat tak jako teď, nezbyde nám tady vůbec nic. Koneckonců ani my.
Globální morálka Pavel Mašek, 2.C Před začátkem čtení o problémech globální morálky bychom si měli říct, co to vlastně pojem "globální morálka" znamená. Jedná se o nepsaná (až na výjimky) pravidla morálky lidí, a to např. postoj mužů vůči ženám v křesťanských státech a v islámských státech, válkách mezi státy, terorismu, atomovým zbraním atd. atd.. Nejdříve se podívejme, jak to probíhá s těmi ženami. Zatímco u nás se za nevěru muž se ženou tak maximálně rozejde, v islámských státech ji za to ukamenují. Se ženami se tam ještě stále zachází jako se zvířaty, nemají vlastní svobodu, obchoduje se s nimi a jsou brány jen jako služky, které se musejí starat o domácnost a udělat vše, o co ji muž požádá. Podívejme se tedy na příkladnou islámskou rodinu. V celé rodině má největší slovo muž, který vydělává peníze a živí rodinu, v každé rodině je to pouze jeden muž, jeho syn se po dovršení dospělosti ožení a začne se starat o svoji novou rodinu. Druhé slovo má však jeho syn, nikoliv manželka. Tušíte správně, že matka musí poslouchat svého syna, nehledě potom o dcerách, ty už nemají žádné pravomoci. Já sám se znám s jedním Pákistánským osmnáctiletým chlapcem, který se mnou šest let chodil na základní školu. Jednou šel k nám na návštěvu a vzal sebou i svou sestru, ale ta však po celou dobu návštěvy čekala na chodbě a neodvážila se jít dál, i když u nás už byla poněkolikáté. Přišlo mi to divné a tak jsem se ho zeptal, proč tomu tak je, a on mi odpověděl, že si to nepřeje a to i přesto, že jeho sestra shodou okolností chodila do třídy s mojí sestrou. Nic to na tom ale neměnilo, nemohla k nám. Dostáváme se k otázce, proč se toto děje i v našem civilizovaném světě? Proč tomu nikdo nezabrání? Největším problémem je víra, kvůli víře vznikla většina válečných konfliktů, ať už se jedná o starověk, středověk, ale i moderní války, zapříčené velmi často terorismem a boji proti terorismu. A právě válku považuji za nejnemorálnější výmysl člověka. Válku totiž vedou ti, kteří si vůbec nedokáží představit, co to válka je a odnášejí to obyčejní lidé. Kultury se totiž nesnaží o splynutí tak velké, aby všechny státy dělaly všechno pro lepší život na celé planetě, a nejenom v tom jejich státě. Pokud by každý myslel na druhé, jako na sobě rovné, a snažil by se o celkový prospěch, mnohé problémy by již nikdy nenastaly. Velmi se k tomu hodí citát "Svoboda končí tam, kde začíná 35.
svoboda někoho jiného". Potom by měl každý stejnou možnost se rozhodnout, jak naloží se svým životem, a nezáleželo na tom, v jaké rodině se narodí, jakou má barvu pleti, jakého je náboženství a každý by si mohl o svém životě rozhodovat sám, mít možnost si sám zvolit své povolání, svého partnera/partnerku a hlavně své náboženství. Alespoň takto chápu já, problémy s globální morálkou.
Přezouvání na školách Martin Kliment, 4. C Každým dnem jsi říkám proč, a proč bych se měl přezouvat ve škole? A proč vlastně je to tak na téhle škole. Patřím k těm, kteří se nepřezouvají a občas se i vymluví na to, že to jsou vlastně přezuvky na tělocvik. Na některých školách přes léto je dovoleno se nepřezouvat, ale v deštivých a zimních dnech naopak musejí, ale nikdo to tak nehlídá jako u nás. Z jedné strany mám pochopení, že jde jak o hygienické tak o finanční stránky. Takže proč se vlastně nepřezouvám já? Z prostého důvodu, vadí mi už od pohledu špinavost skříněk, jejich rez, a také jejich uspořádání, že je tam pouze místo pro boty, ale nemohu si tam dát kabát, tělocvik nebo přebytečné učivo, které musím tahat sebou nebo domu, když není třeba se z něj učit. Také další věcí je tlačenice po hodinách, každý do každého drká a je nepříjemný. Zabezpečení skříněk je občas až ošemetné. Zamýšlel jsem, se jak by to asi vypadalo, kdyby každý student byl jako já a nepřezouval se, jak by to vypadalo na škole, a jaká by to byla přítěž finanční a kolik úsilí by musela paní uklízečka vynaložit na to, aby ten bordel po nás uklidila. Byl by to hrozný chaos a asi vůně by to nebyla zrovna příjemná pro můj citlivý nos. Další stránkou jsou finance, a škola by musela vynaložit více peněz, a třeba bychom za to nemohli mít nové počítače, nebo další vybavení, které je potřebné pro výuku. A naše paní uklízečka by asi dala brzy výpověď a nechtěla by pracovat dál mezi námi. A každý student by možná nadával na toho druhého, že je nepřezutý a smrdí mu nohy. Dokážete si to představit? Já upřímně jo. Protože svůj specifický zápach nohou poznám a snažím se si to hlídat, abych byl přezutý. Můj současný finanční stav mi ale nedovoluje pořídit si řádné přezuvky jak do školy tak i na doma, vzhledem k mým problémům s nohou. Potřebuji speciální lékařskou obuv, pro tvorbu klenby. A tak si musím nosit do školy, domácí přezuvky, a když nestíhám, tak je jednoduše zapomenu a musím se jít nahlásit do sekretariátu školy. Je to na jednu stranu smutné, když člověk nemá na přezuvky, a je zapomětlivý v tak brzkém věku. Jak by to pak asi vypadalo, kdyby na škole byli všichni jako já? Ani já sám nemám představu o tom, jak by to vypadalo. A na závěr bych chtěl říci, že jsem rád, že většina žáku se snaží dodržovat školní řád, že je přezuta a vypadá to, jak to vypadá. A sám na sobě pracuji a šetřím každou nezbytnou korunu na to, abych si v budoucnu mohl pořídit přezuvky, které mi budou vyhovovat, a tím pádem bych ani nemusel psát tuto práci o tom, co si myslím o přezouvání a přezouvání na školách celkově. Ale na druhou stranu mi to dává možnost, rozvíjet tím své smysly, své psací dovednosti, udržovat myšlenku nad tématem, a také mi to dává možnost, podílet se na něčem co funguje, a tak být tím potrestán a pomáhá mi to uvědomit si, jak bych se měl chovat, jak bych měl fungovat. Také mi to ukazuje, že opakované porušování školního řádu si žádá svou oběť, a nějakou mimořádnou práci. Ostatním studentům bych chtěl doporučit, aby se přezouvali, aby dodržovali školní řád jen proto, aby se vyhnuli těmto pracím, které jsou bez pochyb zbytečné. A ušetří tím spoustu nákladů škole na úklid a možná bychom se i dočkali pořádně funkční školní bezdrátové sítě, nebo nových větších monitorů pro práci, nebo také nového vybavení. To vše je můj osobní názor na přezouvání na naší škole. Dokážete si to i vy představit jak by to asi vypadlo, kdyby se každý student nepřezouval?
36.