������������������������ ���������������������� ���������������������������������������������������� ���������������������������������������������������� �������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������� ���������������������������
��������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������ ��������������������������������������������������������������������������� �����������������������������������������������������������������������
����������������������������������
������������������������ ���������������������� ���������������������������������������������������� ���������������������������������������������������� �������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������� ���������������������������
��������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������ ��������������������������������������������������������������������������� �����������������������������������������������������������������������
����������������������������������
prof. Ing. Ivan Nový, CSc. PhDr. Alois Surynek a kolektiv
Sociologie pro ekonomy a manažery 2., pøepracované a rozšíøené vydání Autorský kolektiv: PhDr. Eva Kašparová (kapitola 2 a 5) prof. Ing. Ivan Nový, CSc. (kapitola 3 a 4) PhDr. Alois Surynek (kapitola 1, 6.4 a 7) Ing. Hana Šindeláøová (kapitola 6, kromì 6.4) Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2698. publikaci Odpovìdná redaktorka Eva Modrá Sazba Milan Vokál Poèet stran 288 První vydání, Praha 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS, 2006 ISBN 80-247-1705-0
Obsah O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1. Úvod do sociologie (A. Surynek ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.1 Pøedmìt sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2 Nástin dìjin sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.3 Roviny sociologického studia a sociologie organizace . . . . . . . . . . . . . 29 Sociologie organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 1.4 Nástin dìjin sociologie práce, organizace a øízení . . . . . . . . . . . . . . . . 35 1.5 Využití a funkce sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2. Základní pojmy obecné sociologie (E. Kašparová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 2.1 Sociální vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Sociální interakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Sociální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Sociální vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 2.2 Sociální instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 2.3 Sociální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 2.4 Sociální entity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 2.5 Kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 2.6 Sociální struktura spoleènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Sociální diferenciace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Stratifikace spoleènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Sociální struktura Èeské republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 2.7 Sociální dynamika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 3. Sociologické pojetí organizace (I. Nový) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 3.1 Definice organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 3.2 Teoretická východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 3.3 Struktura organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Formální struktura organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Neformální struktura organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 3.4 Demografická, profesní a kvalifikaèní struktura . . . . . . . . . . . . . . . . 120
3.5 Organizaèní kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 3.6 Organizaèní chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 3.7 Zmìna v organizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Mobilita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 4. Pracovní skupina (I. Nový) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 4.1 Obecná charakteristika pracovní skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Pracovní skupina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Pracovní týmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 4.2 Chování pracovníka v pracovní skupinì/týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 4.3 Nové formy pracovních skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Autonomní pracovní skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Virtuální týmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 4.4 Pracovní a sociální adaptace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Adaptace na práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Øízení adaptace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Optimální adaptace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 4.5 Konflikty v pracovní skupinì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Intrapersonální konflikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Interpersonální konflikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Øešení konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 5. Organizace a vnìjší prostøedí (E. Kašparová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 5.1 Vnìjší prostøedí organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 5.2 Vnìjší vztahy organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 5.3 Identifikace veøejnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Veøejné mínìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Image . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Organizaèní identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Vnitøní veøejnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 5.4 Komunikace s veøejností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Principy práce s veøejností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Techniky práce s veøejností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 5.5 Organizace a tržní prostøedí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 5.6 Spotøební chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199
6. Práce jako sociologická kategorie (H. Šindeláøová ) . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 6.1 Práce jako sociální proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 6.2 Pracovní èinnost a její obecné charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 6.3 Význam lidské práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 6.4 Životní zpùsob, životní styl, volný èas (A. Surynek ) . . . . . . . . . . . . . . 212 6.5 Profese, charakteristika a dynamika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Profese – povolání – zamìstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 6.6 Zamìstnanost a nezamìstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 6.7 Zmìny ve svìtì práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 7. Metodologické pøístupy ke studiu sociální reality (A. Surynek ) . . . . . . . . 239 7.1 Pøístupy k analýze sociálních jevù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 7.2 Zkoumané stránky sociálních jevù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 7.3 Provádìní sociologického empirického výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . 252 Realizace empirického sociologického výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . 257 7.4 Techniky získávání empirických dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Techniky dotazovací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 Techniky pozorování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 Dokumentární prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 Sociální experiment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Speciální techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282
O AUTORECH
O autorech Prof. Ing. Ivan Nový, CSc. Je profesorem Vysoké školy ekonomické pro obor podniková ekonomika a management. Od roku 1992 je vedoucím katedry psychologie a sociologie øízení na Fakultì podnikohospodáøské Vysoké školy ekonomické v Praze. V odborné práci se zamìøuje na problematiku sociologických a sociálnì-psychologických aspektù podnikového øízení s dùrazem na oblast vedení lidí, podnikové kultury a interkulturního managementu. V mezinárodní pedagogické a vìdecko-výzkumné spolupráci se orientuje na nìmecky mluvící teritoria. Spolupracuje s øadou zahranièních výzkumných a vzdìlávacích zaøízení, napø. s univerzitami v Regensburgu, Drážïanech, Braunschweigu a Vídni. Velmi významná je také jeho poradenská èinnost pro známé a velké mezinárodní i èeské firmy.
PhDr. Alois Surynek Vystudoval FF Univerzity Karlovy v Praze v oboru sociologie. V souèasné dobì pøednáší kurzy sociologie a sociologické metodologie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Je èlenem katedry psychologie a sociologie øízení Podnikohospodáøské fakulty této školy. Pøedtím øadu let pracoval v Ústavu pro výzkum vìøejného mínìní pøi Federálním statistickém úøadu. Soustavnì se zapojuje do sociologických empirických výzkumù. Je èlenem Masarykovy sociologické spoleènosti a IACCM – International Association of Cross Cultural Competence and Management. V odborné èinnosti se zamìøuje na sociologii práce a sociologii organizace. Obecnou sociologií se zabývá v rovinì základních sociologických pojmù, které jsou nutné pro studium a výklad sociologie práce a organizace. Detailnìji se zabývá problémy organizaèní kultury a tím, jak se prosazuje v chování pracovníkù. Pøedevším zpùsoby, jak formuje jejich odpovìdnost, samostatnost v pracovním jednání, ochotu aktivnì a inovativnì jednat. Druhou oblastí jeho od-
O autorech
9
10
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
borného zamìøení je sociologický empirický výzkum, a to zejména v rovinì metodologie a praktické realizace.
PhDr. Eva Kašparová Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor sociologie. V souèasnosti je èlenkou katedry psychologie a sociologie øízení Podnikohospodáøské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Zamìøuje se na obecnou sociologii, metody a techniky sociologického výzkumu, public relations, personální a multikulturní management, práce ve virtuálním prostøedí a využívání IT v organizaèním vzdìlávání. Øadu let se podílí na rozvoji e-learningu a vývoji interaktivních e-learningových kursù. Je èlenkou Èeské asociace distanèního universitního vzdìlávání (ÈADUV), European Distance Education Network (EDEN), International Sociological Associtation (ISA), RC 51of Sociocybernetics atd. Spolupracovala a spolupracuje na realizaci národních i mezinárodních projektù v oblasti sociální práce, personálního a multikulturního managementu, e-learningu apod. Je autorkou a spoluautorkou nìkterých uèebních textù katedry psychologie a sociologie øízení a øady odborných èlánkù.
Ing. Hana Šindeláøová Vystudovala Fakultu podnikohospodáøskou Vysoké školy ekonomické v Praze se specializací psychologie a sociologie øízení. V rámci doktorského studia absolvovala roèní studijní pobyt na Technické univerzitì v Drážïanech. V souèasnosti pùsobí jako asistentka na katedøe psychologie a sociologie øízení Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se pedagogicky zabývá zejména motivací pracovního jednání, novými trendy flexibility práce a tréninkem sociálních a manažerských dovedností. Participuje na èeských i mezinárodních výzkumných projektech (Univerzita Regensburg, Drážïany a další). Je èlenkou øešitelského týmu výzkumného zámìru Ekonomika a management organizace – nová teorie ekonomiky. Jako lektorka a konzultantka spolupracuje s dalšími vysokými školami, vzdìlávacími institucemi i firmami.
PØEDMLUVA
Pøedmluva Uèebnice sociologie, kterou právì držíte v ruce, je urèena pøedevším budoucím ekonomùm a manažerùm, kteøí se pøipravují na své profesní uplatnìní. Jsou v ní proto vysvìtlena zejména ta sociologická témata, která se úzce váží ke svìtu ekonomiky, hospodáøských organizací a managementu. Pøedstavuje takový úvod do sociologie, který ètenáøi otevøe dveøe k poznání, jak mùže být sociologie užiteèná v oblasti managementu, marketingu a personalistiky. Není však pouze zjednodušující pøíruèkou, ale uèebnicí vycházející ze základních poznatkù sociologické teorie. Zároveò však pøedpokládá, že k celkovému pochopení úlohy èlovìka a pracovní skupiny v tomto svìtì je vhodné nastudovat i nìco z literatuy psychologické. Proto souèasnì vychází i druhé, pøepracované a rozšíøené vydání uèebnice Psychologie pro ekonomy a manažery, se kterou vytváøí komplexní pohled na tuto problematiku. Pokud ètenáøe tato oblast skuteènì zaujme, autorský kolektiv vydal i další publikace z oblasti psychologie a sociologie øízení, které témata následujících stran dále prohlubují. Pøejeme ètenáøùm pøíjemné ètení a zajímavé sociologické úvahy.
Záøí 2006
Pøedmluva
Autoøi
11
Úvod do sociologie
Cílem této kapitoly je: l
l
l
l
Definovat pøedmìt sociologie a vymezit jej se zøetelem na praktické potøeby studia sociálních jevù v ekonomice. Pøedstavit rozvoj sociologie jako samostatné vìdní disciplíny a ukázat, které poznatky obecné sociologie jsou uplatnitelné pøi studiu hospodáøských organizací. Definovat sociologii organizace a dalších odvìtvových disciplín. Ve vývoji sociologie organizace a sociologie práce naznaèit postupné rozvíjení tématu èlovìk v ekonomice.
14
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 1.1 Pøedmìt sociologie Klíèová slova empirismus, sociální jevy, sociální fakty, formy vztahù, sociální skupina, spoleènost, organizace
Tøebaže je sociologie vìda, která se konstituovala už v pøedminulém století, která je pøedstavována øadou publikací a pìstována množstvím vìdeckých, výzkumných, vzdìlávacích a jiných institucí, diskuze k pøedmìtu sociologie je stále aktuální. Tato aktuálnost plyne jednak z promìn skuteènosti, kterou se sociologie zabývá, souvisí ovšem také s podmínkami, v nichž se uplatòují sociologické poznatky. Jsou to podmínky pøesahující rozmìr sociologie, a proto jakékoli øešení praktických problémù musí mít interdisciplinární charakter. A právì v dùsledku soustavných pøesahù mezi jednotlivými vìdními disciplínami je obtížné vymezit pøesnì hranici té které vìdy, což samozøejmì platí také pro sociologii. Pokud ovšem nebudou pøedmìty jednotlivých vìd pøesnì vymezeny, mùže to vést k situaci, kdy bude nutno rozšiøovat zábìr každé vìdy, aby bylo možné absorbovat nové poznatky, a bude se prosazovat holistický pøístup. Ten smìøuje k nutnosti zachytit jev v úplném výètu jeho daností, ve složité struktuøe všech jeho souèástí. To je ovšem postup, který se pøíèí tendencím ke specializaci a detailnímu rozpracovávání jen dílèích stránek jevu, což je v souèasnosti nutnou podmínkou rozvoje poznání. Vymezení pøedmìtu sociologie je proto dùležité jak pro rozšiøování poznatkù v dílèích specifických stránkách pùsobení èlovìka ve spoleènosti, tak i pro efektivnìjší spojení s jinými vìdními disciplínami. Interdisciplinární pøístup na pomezí sociologie, psychologie, ekonomie, politologie, lingvistiky, demografie i dalších vìd je možný pøi zøetelném vyjádøení specifického pøínosu každé disciplíny. Pøedmìt sociologie býval nebo je ztotožòován s mnohými skuteènostmi – se spoleèností samotnou, se sociálními jevy, sociálními vztahy, sociálním jednáním nebo chováním, sociálními institucemi, skupinami apod. Mohou jím být jednotlivé skuteènosti i jejich souhrn. Ve výkladu bude prosazováno to pojetí pøedmìtu, které umožní nejlépe charakterizovat úlohu a pøínosy sociologie v hospodáøství a v hospodáøských organizacích. Pojem sociologie pro oznaèení vìdy s vlastním pøedmìtem zkoumání použil poprvé ve svém díle francouzský filozof August Comte (1798–1857). V knize Kurz Úvod do sociologie
ÚVOD DO SOCIOLOGIE
pozitivní filozofie, jejíž jednotlivé díly vycházely postupnì v letech 1830–1843, se zabýval hierarchií vìd z hlediska jejich pøedmìtu a metodologie. Na pomyslný vrchol této hierarchie pak umístil sociologii. Sociologie se podle Comta zabývá spoleèností, která je skuteèností nejsložitìjší a nejpromìnlivìjší. (To na rozdíl od skuteèností stálých a zøetelnì strukturovaných, kterými se zabývá astronomie nebo fyzika. Nutno podotknout, že se jedná o pøedstavu astronomie a fyziky 1. poloviny 19. století.) Comtovým cílem bylo položit spoleèenské vìdì základy stejnì pøesné a exaktní, jaké mìly vìdy pøírodní. Tím hlavním základem mìla být pozitivní metoda. Pozitivní vìda a její pøíslušná metoda je založena výluènì na empirickém poznávání, které je opøeno o zkušenost zkoumajícího, o pozorování, registraci a popis jevù. Teoretický rozbor, vysvìtlení, hodnocení a zaujetí urèitého postoje k realitì je chápáno jako nevìdecké, a proto ve skuteèné vìdì nemající místa. Jít nad popis jevù znamená dopustit se zkreslení, falešného poznání, které nemá žádnou oporu v realitì. Vìdecké zákony a teorie proto nemohou být souèástí vìdy, pokud za nì nebudou považována prostá shromáždìní a utøídìní empirických faktù. Snaha uchopit realitu sociálního svìta objektivními poznávacími postupy formulovaná Comtem na jedné stranì a nemožnost akceptovat strohý pozitivismus projevující se odmítáním teorie na stranì druhé ústí v dnešní pojetí sociologie jako vìdy empirické.
Definice Empirismus v sociologii znamená poznání, které vychází z okruhu jevù, jež mohou být obsaženy ve zkušenosti èlovìka. Pokud se obecné pojmy, které v sociologii oznaèují základní kategorie, mají stát objektem empirického zkoumání, musí být pøevedeny na úroveò jevù, se kterými má jedinec zkušenost.
Tento postup neznamená rezignaci na teoretické poznání, pouze je vyžadováno zajišťování informací v realitì dosažitelné lidskými smysly a zkušeností a jejich následné adekvátní pøenášení do roviny teoretické. Empirický popis obecných pojmù, zajištìní empirických informací a adekvátní pøenos informací do teorie je praktický problém empirické metody sociologie. Empirismus je èasto vnímán jako metodologická koncepce, která stojí proti teoretickému myšlení a která je s teorií nesluèitelná. Empirismus je potom spojován pøedevším s problematikou získávání konkrétních dat v rùzných technikách empirického výzkumu, které se formovaly zejména v ob-
15
16
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
lasti tzv. kvantitativního výzkumu. V takto vyhranìné poloze prezentovaný koncept je však nutné odmítnout, protože souèasná empirická sociologie realizovaná v øadì výzkumù je spojováním teoretické a empirické roviny. Pro vymezení pøedmìtu sociologie u Comta je dále dùležitá okolnost, že se zabýval problémem hierarchie vìd a postavením sociologie mezi nimi. Sociologii zaøadil na vrchol všech spoleèenských vìd, protože provádìla souhrn poznatkù jednotlivých vìd pøi uplatnìní pozitivní metody. Pøedmìt sociologie byl proto definován velmi široce a splýval s celou spoleèností. Sociologie jako vìda o spoleènosti tak zahrnuje v Comtovì podání veškeré spoleèenskovìdní disciplíny jako historii, právo, ekonomiku, etiku, estetiku a mnohé další; je jim fakticky nadøízena, neboť jim poskytuje výchozí obecný rámec a metodologické – pozitivní – zakotvení. Sociologie mìla být metavìdou (vìdou nad vìdami), avšak tato pozice nebyla nikdy skuteènou a ani v dlouhodobé perspektivì realizovatelnou. I když se koncept sociologie jako metavìdy neprosadil, sociologie se jako nová vìdní disciplína, jejíž pøedmìt se postupnì stabilizoval, udržela. Sociologii Comte nechápal jen jako novou vìdu. Její smysl mìl být vyšší: mìla být také novým principem organizujícím vztahy ve spoleènosti na vìdecké bázi. To proto, že v podmínkách nové prùmyslové spoleènosti nelze spoleèenské vztahy ponechat starým principùm jejich utváøení. Nové prùmyslové spoleènosti jsou daleko složitìjší a mnohostrannìjší, ale také více konfliktní, než spoleènosti staré. Jestliže osnova vztahù a starý princip soužití založený na náboženství ve staré spoleènosti selhal, je nutné hledat princip nový. A tím v dobì rozumu a vìdy nemùže být nic jiného, než právì vìda. To není požadavek samozøejmý, protože napø. Boëthius (filozof píšící po pádu Západoøímské øíše) a po nìm další vidí význam vìdìní v osobním vyrovnání se se svìtem. Na rozdíl od pøedstavy A. Comta se ani tato funkce sociologie nerealizovala. Požadavek na praktické uplatnìní poznatkù sociologie však zùstal a došel uplatnìní v sociotechnice.
Definice Sociotechnika je praktická disciplína, která na základì vìdeckých poznatkù vytváøí relevantní systém praktických doporuèení k dosažení spoleèenských zmìn nebo zmìn v chování jedincù nebo skupin (viz též podkapitola 1.5).
ÚVOD DO SOCIOLOGIE
August Comte se tak nestává urèující osobou pøi vymezení pøedmìtu sociologie, ale vyslovuje dva požadavky, které charakterizují souèasnou sociologii a urèují dva její významné rysy: l
l
Prvním rysem je snaha sociologie o zakotvení jejího poznání v realitì, dùsledná vazba sociologické teorie na empirii a dùraz na metodologii. I když se sociologie vydìluje z filozofie, není logické odvozování z definic vìcí a konstrukce teorií dominantou sociologického studia. Naopak tím, že si zajišťuje bezprostøední kontakt se sociální realitou a rozšiøuje bázi empirických informací prostøednictvím sociologického empirického výzkumu, se pøibližuje experimentálním pøírodním vìdám. Není tak odkázána na dlouhá historická období, v nichž se zmìny sociální reality zøetelnìji projevují, a nemusí být v tomto smyslu vìdou historickou. Druhým rysem je zamìøenost sociologického poznání na možnost prakticky uplatnit výsledky vìdeckého zkoumání. Sociologie se pohybuje v reálném souèasném svìtì, zkoumá reálné procesy a reálné sociální útvary, mùže na nì bezprostøednì reagovat a dávat doporuèení k dosažení žádoucích zmìn.
Jiné pojetí pøedmìtu sociologie pøináší významný francouzský sociolog a filozof Emile Durkheim (1858–1917). Pøedmìtem zájmu sociologie jsou podle nìj sociální jevy, respektive sociální fakty. Durkheim se tak výraznì podílel na definování sociologie jako vìdní disciplíny s vlastním pøedmìtem, odlišným od pøedmìtu jiných vìd o spoleènosti a o èlovìku.
Definice Sociální jevy jsou jevy, které vyrùstají ze vztahù mezi lidskými jedinci a nemohou bez tìchto vztahù existovat, probíhají však v dimenzích pøekraèujících možnosti jejich ovládnutí jedinci. Sociální jevy nelze spojovat s èinností jednoho konkrétního èlovìka, ale s nadindividuálními celky. Souèasnì však mají sociální jevy významný vliv na chování jedincù. Lze je proto identifikovat jako skuteènosti, které vykonávají na èlovìka nátlak, a on se jim pøizpùsobuje. Sociální fakty jsou zøetelné podoby sociálních jevù, na které se mùže soustøeïovat pøedevším zámìrná, soustavná a koordinovaná poznávací èinnost.
17
*
18
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Pøíklad Sociálním jevem je jazyk, kterým se lidé mezi sebou domlouvají. Jazyk není individuálním produktem, i když ho každý používá svým vlastním zpùsobem. Sociálním faktem, který vypovídá o jazyce, mùže být kupøíkladu poèet lidí, kteøí ten který jazyk používají.
Pojetí sociálního jevu jako nadindividuální skuteènosti znamená, že spoleènost, sociální skupina, pøípadnì jiný nadindividuální útvar není pouze shlukem jedincù, ale je zcela novou skuteèností, vysvìtlitelnou jen ze sebe samé; skuteèností na kvalitativnì vyšší úrovni, než je úroveò jedincù tvoøících daný nadindividuální celek (viz dále téma interpersonální a sociální vztahy). E. Durkheim požaduje, aby sociální jevy byly studovány jako fakty, jako vìci, pro které budou moci být formulovány objektivní, na lidech nezávislé metody poznání. Jestliže sociální jevy nebudou vnímány jako produkty konkrétních lidí, nebude ani nutné využívat psychologických nástrojù poznávání osobnosti a její psychiky a nebude nutné podøizovat poznávání rozdílnosti jevù vytvoøených jedinci. Opìt odlišný úhel pohledu na pøedmìt sociologie má nìmecký sociolog Georg Simmel (1858–1918), pøedstavitel tzv. formální sociologie. Podle Simmela jsou pøedmìtem sociologie formy spoleèenských sdružení. Tyto formy zespoleèenšťování jsou jím chápány jako stabilní, nemìnné, vytváøející vždy pevný rámec vztahù a nezávislé na obsahu. Formy vztahù Simmel pøipodobòuje ke gramatickým pravidlùm jazyka, která jsou nutná pro jeho užívání, aniž je urèeno, co je v jazyce sdìlováno. Obsahem tìchto èistých forem zespoleèenšťování pøitom mìly být vzájemné vztahy mezi lidmi, jejich prùbìh, oèekávání a cíle se vztahy spjaté, konkrétní psychické a jiné kvality jedincù apod. Ovšem nelze asi v rámci jedné specifické spoleèenskovìdní disciplíny studovat formy, ve kterých se reálné spoleèenské útvary uplatòují. Vždyť ani popis, natož pochopení tìchto forem, není možný bez pøihlédnutí ke kvalitì a kvantitì vztahù, tedy k jejich obsahu. Pøesto je pojetí Georga Simmela velmi inspirativní, protože existující forma vztahù jako jejich urèitá logika nebo význam pøedpokládá všeobecnost a trvalost tìchto vztahù. Míní se tím všeobecnost a trvalost vzhledem k chování jedincù, vùèi kterým vystupují formy jako vnìjší uspoøádávající principy obsahù vztahù, tj. toho, co jedinci do tìchto vztahù vnášejí. To znamená, že formy vztahù mají podobný nadindividuální charakter jako sociální jevy Durkheimovy, ale jiný pùvod.
ÚVOD DO SOCIOLOGIE
Souèasnou definici pøedmìtu sociologie lze formulovat v souladu s Durkheimovým pojetím sociálního nadindividuálního jevu a v návaznosti na Simmelovu koncepci forem vztahù.
Definice Sociologie je vìda o mezilidských vztazích, které existují dlouhodobì a dosahují relativnì stabilních forem svého utváøení a prùbìhu. Jsou to vztahy, které se projevují jako sociální jevy, jako vnìjší skuteènosti, kterým se jedinci ve svém chování pøizpùsobují. Sociologie je v tomto smyslu vìda o principech sdružování a zespoleèenšťování lidí.
Alternativní, ale užší vymezení sociologie mùže být následující: sociologie je vìda o sociálních skupinách a organizacích, které mají v moderní spoleènosti z hlediska praktických potøeb èlovìka zásadní význam. Sociologie se zabývá principy utváøení a fungování tìchto útvarù.
Pøíklad Pøedmìtem sociologie mùže být tøeba spoleènost chápaná jako sociální útvar v podobì státu. Je to seskupení lidí se složitou strukturou jejich vztahù, kteøí žijí na území vyèlenìném hranicemi státu a mají autonomii vùèi jiným seskupením tohoto druhu, svou reprezentaci politickou nebo širší kulturní, zajišťují ve složitém systému ekonomického provázání uspokojení svých potøeb, hledají naplnìní svého volného èasu a smyslu života atd. Spoleènost je tak kvalitativnì rùznorodìjší a obsáhlejší než to, co se oznaèuje pojmem stát.
Sociologie mimo jiné vysvìtluje, jaké je místo ekonomie, práva, kultury, politiky, vìdy, náboženství a jiných sfér života èlovìka ve spoleènosti. Rovnìž jak spolu vzájemnì souvisejí, jaký smysl je jim pøikládán, kam se ve struktuøe spoleènosti zaøazují i jaké další subjekty se v jejich rámci konstituují. Tyto otázky jsou pøedmìtem sociologie a sociologie se právì zde úzce dotýká ostatních spoleèenských vìd.
19
20
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 1.2 Nástin dìjin sociologie Klíèová slova sociologie, sociální statika a dynamika, výrobní síly a výrobní vztahy, sociální organismus, dìlba práce, elita, jednání, sociální systém, symbolická interakce, konflikt, sociometrie, sociální smìna, fenomenologie, postmodernismus, empirický výzkum
Tato podkapitola pøináší pøehled autorù, kteøí významnou mìrou zasáhli do rozvoje vìdní disciplíny sociologie. Jedná se pøitom o výbìr autorù, ale výbìr nikoli reprezentativní, který by pøedstavoval všechny významné sociologické koncepce. Vzhledem k zamìøení této knihy byli zaøazeni pouze ti, jejichž pøínos se nìjakým zpùsobem projevuje pøi aplikaci sociologických poznatkù, konkrétnì pøi aplikaci sociologických poznatkù do ekonomiky, práce a organizací. Smyslem této subkapitoly není naznaèit nìjaký vývojový trend v sociologii (i když by jej bylo možné najít a popsat). Nejedná se o popis sociologie jako takové, ale toho, jaké poznatky z jakých oblastí mùže sociologie pøinést. Jde o to ukázat na dùležitá sociologická témata a ve spojení s autory, kteøí o nich psali, podat informaci o myšlenkových zdrojích. Odpovìdi na otázky týkající se vzniku a struktury spoleènosti, jejích promìn, pøíèin vývoje a dalších sociologických jevù hledají lidé od dávných dob. Pozornost autorù se pøitom vždy soustøeïovala na celou spoleènost, ale také na jednotlivé typy spoleèenských vztahù (ve spoleènosti), a to zejména na vztahy mezi jedinci, ve snaze odhalit zákonitosti chování lidí ve spoleènosti. Zájem o výše uvedené skuteènosti je pozorovatelný již ve starovìkých spoleènostech, ale poprvé jsou racionálnì zpracovány v antice u øeckých i øímských filozofù, historikù a zemìpiscù. Významné jsou práce Platóna, Aristotela nebo také Livia a Pausania. Na antické tradice navazují køesťanští autoøi, zejména sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský, ale i další. Velký rozvoj spoleèenských vìd nastal v období renesance a osvícenství. V nejrozvinutìjších zemích té doby, tj. v Itálii a v zemích západní Evropy, dochází k rychlému postupu pøírodovìdného poznání a s tím souvisejícímu vývoji techniky. V souvislosti s vìdeckým pokrokem se rozhodujícím zpùsobem mìní i struktura spoleèenských vztahù, projevující se napøíklad ve formování nové organizace hospodáøského života a budování základù moderního státu. Spoleènosti a spoleèenským pøemìnám
188
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Pøíklad Pøíkladem mùže být psaní tiskových zpráv. Klíèovou úlohou tiskové zprávy je zaujmout tisk, resp. média obecnì. Redaktor zvoleného média musí nejprve zprávu zaregistrovat, posléze pøeèíst a koneènì použít. Zájmem organizace je bezesporu zveøejnìní zprávy tak, jak byla zaslána, aby se co nejvíce zamezilo nežádoucímu zkreslení. Jde tudíž o to, aby se zpráva dostala k veøejnosti v co nejménì pozmìnìné podobì. Co je proto tøeba udìlat? Dùležitý je napøíklad zpùsob, jakým je zpráva napsána. Èastým dùvodem, proè zpráva nebyla zaøazena, je její nezajímavost nebo nedostatek místa. Mediální práce se øídí vlastními pravidly, jak zaujmout ètenáøe, a má i svá urèitá omezení. Je vhodné se s tìmito pravidly seznámit. Význam má též naèasování zprávy, ale i rozhodnutí, kam bude zpráva zaslána a kdo bude dále se zprávou pracovat.
Mezi hromadné sdìlovací prostøedky, jak už bylo zmínìno, patøí tisk a tiskoviny všeho druhu. Vedle tradièních novin a èasopisù to jsou napø. i propagaèní prospekty, brožury, knihy, obchodní i podnikatelské tiskoviny, reklamní obálky, kalendáøe. Masmédiem je ovšem i hudba, obrazy, malby, plakáty, rozhlas, televize, film a internet. Masová média mají nesporný vliv na vytváøení specifických skupin veøejnosti, resp. publika, mají vliv na organizaci sdìlování a komunikace. Hromadné sdìlovací prostøedky jsou pro oblast vztahù s veøejností nejen nástrojem pøedávání informací, ale i zdrojem informací a poznání. Pro tuto funkci masových médií je však typické, že se sdìlované obsahy vymykají kontrole jejich pùvodcù, resp. tvùrcù. Problém masových médií je pak spíše problémem možnosti ne informace, ale naopak deformace, tedy zmìny sdìlovaného obsahu bìhem jeho šíøení. Existuje celá øada teorií, které se pokoušejí popsat a pøedvídat úèinky sdìlení pøenášených hromadnými sdìlovacími prostøedky. Faktem zùstává, že s ohledem na velikost, heterogenitu a též i vysokou promìnlivost veøejnosti je zpracování informace koneèným pøíjemcem, a tedy její dopad a úèinek, z jisté èásti vždy nepøedvídatelný. Tato vlastnost masové komunikace však nemá svou podstatu ve sdìlovacích prostøedcích, ale právì v povaze veøejnosti samotné. Známý je tzv. bumerangový efekt, tj. situace, kdy lidé na urèité sdìlení reagují opaèným zpùsobem, než se pøedpokládalo. Proto je nutné vždy zvažovat volbu vhodného média s ohledem na tu èást veøejnosti, které je sdìlení primárnì urèeno. Dalším, neménì dùležitým faktorem pùsobení hromadných sdìlovacích prostøedkù je i fakt, že jsou tvùrci vždy zároveò i souèástí publika, tedy že neexistuje nikdo, kdo by stál vnì celého systému mediálního vlivu.
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
Veøejnost pøijímající sdìlované obsahy prostøednictvím masmédií tím, jak reaguje, tj. žádoucím èi nežádoucím zpùsobem, zpìtnì ovlivòuje budoucí formy a zpùsoby masmediálního pùsobení. Pro efektivní práci v oblasti public relations je velmi dùležitá úzká spolupráce s mediální sférou. Dùležitým pojmem v oblasti mediálního pùsobení je vytváøení mediálního obrazu, tj. jak organizaci vidí èi uvidí veøejnost. Pøedkládáním informace o rùzných organizacích dochází k èastému zobrazování vzorcù sociálních organizací v podobì norem, rolí, statusù a sankcí, vztahujících se ke specifickým typùm skupin. Tato zobrazení mohou, ale nemusejí být autentická. Tzn. mohou být dùvìryhodná, ale i zavádìjící, pøesná, nebo pokøivená. Ať je jejich vztah ke skuteènosti jakýkoli, èlenové publika tyto definice pøijímají (DeFleur, Ballová-Rokeachová, 1996). S ohledem na tyto skuteènosti je tøeba vìnovat pozornost i monitoringu médií. Monitoring médií pøináší spoleènostem a institucím pøehled o nich samých, o konkurenci, trhu, na kterém pùsobí, a o možných investièních pøíležitostech. Je však také dùležité zohlednit, na èí stranu se média pøikloní, o èem píší, tudíž o èem se mluví a o èem se ví. Monitoring médií pøedpokládá pøístup ke zprávám z domácích i zahranièních tištìných médií, pøepisùm zpravodajských, publicistických i diskusních poøadù z televize a rozhlasu, agenturního zpravodajství a zpravodajských internetových serverù. K tomu, aby se zjistilo, jaká je situace a jak se stav vyvíjí, slouží podrobnìjší rozbor – mediální analýza. Mediální analýza by mìla pøinést pohled na danou spoleènost nebo instituci, trh, mediální kauzu z dlouhodobìjšího hlediska. Jen tehdy se dají porovnat trendy v zamìøení médií, a to z rùzných hledisek (www.m-journal. cz). Mediální analýzy se realizují na základì konkrétních požadavkù. Existuje øada posuzovaných kritérií, které odpovídají standardní mezinárodní metodice. Mediální analýzu je možné podobnì jako monitoring médií provést jednorázovì, ale mùže být vypracovávána i pravidelnì z existujících dat. Zpracovává se z hlediska èasu i prostoru; výstupem jsou informace kvantitativního i kvalitativního charakteru, které jsou pro snazší pochopení doplnìny ilustrujícími grafy. Mediální analýza odpovídá na otázky týkající se mediálního obrazu organizace, osob, managementu, konkurence, opozice, a to jak v jednotlivých typech, tak i v konkrétních médiích. Dále ukazuje, které aspekty tématu se v médiích vyskytují, které se naopak neuvádìjí a s jakou intenzitou. Tato analýza ukazuje hlubší souvislosti a pomáhá prostøednictvím nejmodernìjších technologií rozeznat chování médií k libovolnému subjektu (www.newtonit.cz). S mediální oblastí souvisí publicita. Publicita je nástrojem public relations. Jestliže se public relations soustøedí na øízení komunikace a formování vztahù mezi or-
189
190
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
ganizací a dalšími sociálními subjekty, resp. specifickými skupinami veøejnosti, funkce publicity je následující:
Definice Publicita se soustøedí na šíøení povìdomí èi informace o výrobcích, službách nebo o znaèce, ale i o organizaci samotné. Øízení publicity je plánovitou èinností. Tato èinnost zahrnuje volbu vhodného média pro organizaci, ale i pro cílovou skupinu, jíž je informace urèena. Cílem publicity je posílení pozitivního image organizace a upevnìní vztahù s jednotlivým skupinami veøejnosti.
Z historického hlediska je prvním masmédiem, které vytváøí velké kolektivy nepøímého publika, tisk. Tisk zakládá skupinu pøíjemcù, kteøí jsou rozptýleni v prostoru, ale v jednu stejnou dobu pøijímají stejné sdìlení a reagují tak témìø najednou na tytéž podnìty. Vedle velkého množství pøíjemcù sdìlení je pro tisk charakteristická i relativnì vysoká pružnost co do komunikovaných obsahù. U tisku lze též pøedpokládat nižší náklady než u rozhlasu a televize, a tudíž dostupnost i pro místní podnikatele. Pøes urèité výhody však masovì komunikaèní funkci tisku v souèasné spoleènosti stále více pøebírají jiná, rychlejší a efektivnìjší média. Tìmito médii jsou rozhlas a televize. Kampanì v tisku jsou dlouhodobì úèinnìjší než kampanì televizní. Tisk rovnìž lépe komunikuje racionální prvky, zatímco u rozhlasu a ještì více u televize se projevuje pøedevším pùsobení na emoce. Rozhlas zpøítomòuje lidský hlas, a tak se stává pøesvìdèivìjším než tisk. Navozuje pocit pøítomnosti druhé osoby a též vyvolává zdání pomyslného dialogu. Podstatou této iluze je fakt, že lidský hlas, který posluchaèe pøímo oslovuje prostøednictvím rozhlasu, ve skuteènosti nehovoøí k jednotlivému èlovìku, ale k veøejnosti, tj. velkým skupinám lidí. Také zde chybí zpìtná vazba, není možná okamžitá odezva vùèi názorùm a postojùm všech posluchaèù. Faktem je, že se stále více objevují v rozhlase relace, které posluchaèùm umožòují prostøednictvím telefonických hovorù bezprostøednì reagovat na diskutovaná témata. Podobné relace pøispívají k lepšímu vylaïování vzájemných vztahù a otevírají prostor pro vzájemnou inspiraci. U televize již sdìlování neprobíhá pouze slovem, ale i obrazem. Ten sehrává podstatnou roli v promìnì vlastní povahy sdìlování. Televize nabízí možnost „být
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
u toho“, „vidìt to na vlastní oèi“. Veøejné mínìní je urèováno spíše událostmi než slovy. Podle Cantrila je veøejné mínìní dokonce vysoce citlivé na dùležité události. U televize nejde ani tak o vlastní obsah, hodnota a pravdivost sdìlení ustupují do pozadí pøed možností vidìt, možností zprostøedkování obrazu. Televize aktivizuje obì podstatné složky bìžné sociální komunikace èlovìka. Zprostøedkovává zvukové, ale i vizuální vjemy. Televizní kampanì mají na rozdíl od tisku rychlejší úèinek. Internet je dosud nejmladším médiem a jeho možnosti zùstávají stále nevyèerpané. Významnou pøedností Internetu je rychlý pøenos dat, rozšíøenost, ale i flexibilita a možnost aktualizace komunikovaných obsahù. Výhodou je rovnìž možnost synchronizovat komunikaci. V souèasné dobì existuje celá øada programù, které umožòují komunikovat on-line v jednom a tomtéž èase. Komunikace prostøednictvím poèítaèových sítí mùže mít písemnou podobu, ale nabízí i hlasový pøenos a pøenos obrazu. Organizace videokonferencí èi virtuálních on-line setkání jednotlivcù se tak již v mnoha organizacích stávají nezbytnou souèástí každodenní práce. Pøes dosud netušené možnosti v sobì internet skrývá i celou øadu úskalí. Stále je zde patrná nízká dùvìryhodnost urèitých sdìlení; právì tato skuteènost mùže pùsobit kontraproduktivnì. Komunikace s veøejností však za všech okolností neprobíhá pouze prostøednictvím médií. Stále existuje celá škála pøípadù, kdy je tøeba oslovit veøejnost pøímo, bez prostøedníka. Kdy je nutné diskutovat s urèitými lidmi osobnì, èi za pomoci kompetentních expertù.
PRINCIPY PRÁCE S VEØEJNOSTÍ Jaké by mìly být klíèové zásady pro práci s veøejnosti? Za základní principy pro práci s veøejností je možné oznaèit: l l l l l
partnerství; otevøenost a pøístupnost; upøímnost; návaznost; spoleènou snahu o dosažení úspìchu.
Pokud by byly zvoleny konvenèní zpùsoby rozhodování, znamenalo by to vyøazení rozmanitých zájmù zúèastnìných entit. Direktivní forma komunikace nepøináší žádoucí efekt. Je opomenuta rovina partnerství, neboť, jak uvádí Ehling, vztah so-
191
192
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
ciálních entit je horizontální, nikoli vertikální, jsou tedy naprosto rovnocenné. V žádném okamžiku neexistuje vztah nadøazenosti. V momentì, kdy by se projevil vztah nadøízený–podøízený, by namísto komunikace nastoupily povely a naøízení, což by zabránilo nutnému vyrovnávání zájmù a jednomu z úèastníkù by to vzalo možnost z komunikaèního vztahu vystoupit (Ehling, 1985). Není-li nabídnut dostateèný prostor pro vyjednávání, lidé se opevní ve svých pozicích a zpravidla nastane vyèkávání. Zmínìný postup mùže vést k rozkolu namísto k žádoucímu konsensu. Mezi skupinami jednajících mùže docházet ke vzájemnému podezírání z nekalé motivace. Výsledkem takového postupu mùže být pocit vítìze na jedné stranì, zatímco druhá skupina mùže odcházet s pocitem naprostého debaklu. Vítìz zpravidla urèuje poèáteèní smìr komunikace v duchu rozhodni, oznam, obhajuj. V opaèné situaci, jsou-li respektovány základní principy pro práci s veøejností, se uplatòují postupy pøinášející soulad. Evidentní je zde snaha o dosažení konsensu. Doporuèuje se využívat technik, které vedou ke spojování znalostí, odborností a dovedností. Prostor je otevøený nalézání nových netradièních pøístupù pro øešení aktuálních problémù. Zámìrem postupù, které mají pøinést soulad, je konfrontace problémù, ne konfrontace lidí. Pøestože v nìkterých pøípadech není možné vždy bez obtíží dospìt k dohodì, uvìdomují si zúèastnìné skupiny jednajících odpovìdnost za dosažení dohody. V této situaci je možné poèáteèní smìr komunikace charakterizovat jako diskutuj, dohodni se, proveï. Profesionální realizace práce s veøejností pøináší organizaci celou øadu významných výhod. Odbornì vedená práce s veøejností vede k pøedávání vìdomostí a zkušeností lidí, se kterými se spolupracuje. Vhodnì navržená komunikaèní strategie mùže napomoci øešení konfliktù nebo konfliktùm pøedcházet. Dostateèný prostor pro komunikaci, objasòování, vysvìtlování, odpovídající argumentace pomáhá rovnìž odstraòovat nedorozumìní a minimalizovat potenciální nepochopení. Odbornì vedená práce s veøejností též podporuje tvoøivost, neboť v tvùrèím prostøedí se rodí nápady a inspirace podporuje inspiraci. V partnerské atmosféøe, ve které jsou zohlednìny základní principy práce s veøejností, tak dochází k vzájemnému uèení. Naprostá rovnocennost zúèastnìných entit též posiluje pocit zodpovìdnosti, který následnì zvyšuje i motivaci k další èinnosti. Zúèastnìné sociální entity reprezentované jednotlivými lidmi tak jejich prostøednictvím pøinášejí své odborné, ale i místní znalosti a zkušenosti. Zájem organizace respektovat základní principy práce s veøejností a jejich reálné uplatòování bezesporu pøispívají k formování pozitivní image, resp. k budování dobré povìsti organizace. V rámci práce s veøejností je však možné zaznamenat i nìkterá úskalí, která mohou výraznì ztížit proces efektivního formování vztahù s konkrétními cílovými skupinami. Za urèitých okolností mohou aktivity expertù v oblasti public relations vy-
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
volat tzv. „falešné nadìje“. Je tudíž vhodné soustøedit se pouze na realizovatelné úkoly a vyvarovat se nereálných slibù. Pozornost je též tøeba vìnovat i podsouvání vlastních stanovisek, což by bylo v rozporu s uplatòováním základních principù práce s veøejností. Na druhou stranu je nutné uvìdomit si, že oslovení veøejnosti se leckdy odehrává nepøímo, tj. prostøednictvím asynchronní komunikace. Sdìlení je napø. vysíláno rozhlasem, pøenášeno televizí, zveøejnìno na internetu. Za tìchto okolností mùže mít reakce veøejnosti podobu ohlasù, vyplnìných anketních lístkù, SMS zpráv èi pøíspìvkù na webových nástìnkách. Rizikem je reprezentativnost odpovídajících. Kdo nejèastìji odpovídá? Jsou to tzv. kverulanti, kteøí vždy a za všech okolností hledají chyby? Èi jsou to notoriètí pisálkové, kteøí se chytají jakékoli pøíležitosti sdìlit cokoli o èemkoli? Práce s ohlasy vyžaduje rovnìž profesionalitu i správný impuls k jejich zasílání. Práce s veøejností zahrnuje rozmanitou škálu aktivit, což pøedpokládá relativní èasovou a též i finanèní nároènost. Není však asi nutné øíkat, že aèkoli se jedná o investici, je tato investice dùležitá a má vysokou návratnost. Stanovení kritérií pro identifikaci cílových entit, identifikace cílových skupin, návrh komunikaèní strategie, volba komunikaèních prostøedkù atd., to vše jsou nároèné aktivity, které vyžadují profesionalitu, odpovídající znalosti a dovednosti. Je však tøeba øíci, že žádná metoda není ani správná ani špatná sama o sobì. Vìtšinou je tak správná, jako tvoøivost a styl lidí, kteøí si ji vybrali a používají ji. Rùzné zpùsoby øešení vyhovují rùzným lidem a rùzným problémùm. Co se ukázalo jako efektivní v jednom pøípadì, mùže být zcela neúèinné v pøípadì druhém. Z tohoto dùvodu se zpravidla doporuèuje navrhovat a tvoøit smíšené programy. Zvolenou metodiku je však tøeba citlivì zvažovat a následnì vyhodnotit úspìšnost jejího použití. Není tøeba pøipomínat otevøenost a vstøícnost vùèi inovativním pøístupùm.
TECHNIKY PRÁCE S VEØEJNOSTÍ Fórum l
l l l l
Jde o vìtší poèet lidí z rùzných zájmových skupin, kteøí se sejdou ke spoleènému tématu. Typický je sdílený zájem zúèastnìných o stanovené téma v prùbìhu diskuse. Téma se nemusí týkat profese zúèastnìných èlenù skupin. Je tøeba zadat jasná pravidla práce, pøesnì stanovit zámìry a cíle. Využívají se kreativní pracovní postupy.
193
194
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Kulatý stùl l l l l l
Technika, kde má každý ze zúèastnìných rovnocennou pozici. Diskutují úèastníci s rùznými zkušenostmi. Nejde o zasedání ani o schùzi. V prùbìhu diskuse se hledají nové zpùsoby komunikace. Diskuse je koordinována facilitátorem.
Soutìže, kvízy l l
Organizace soutìží využívá ocenìní. Poøádány za úèelem podporovat aktivitu.
Reálné plánování l
Umožòuje veøejnosti ztváròovat vlastní pøedstavy o zámìru.
Informaèní zdroje, letáky, informaèní tisk l
Pøitažlivost, rozšíøení, doporuèuje se využívat celé spektrum dostupných a pøitažlivých médií.
Skupiny zvláštní pozornosti l
Malé pracovní skupiny, které prezentují hodnotovou orientaci urèitých skupin ve spoleènosti – ženy, mládež…
Místní mapy l
Úèastníci tvoøí mapu místa a okolí tak, aby upozornili, èeho si váží, co by uvítali, co by odstranili, co jim vadí apod.
Pracovní, tématické skupiny (veøejné komise) l
Tvoøí se za úèelem zpracování konkrétního tématu, doplòují fóra, mohou pracovat bez omezení, v rùzných èasových horizontech.
Demonstraèní projekty l
Práce v terénu, možnost získat bezprostøední reakce lidí.
Interaktivní setkání, semináøe l
Aktivní výmìna zkušeností.
Hledání spoleèné budoucnosti l
Projektivní setkání, hledání spoleèných východisek.
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
Dny otevøených dveøí l
l l
Spoleèenská událost, pøi které organizace umožòuje veøejnosti seznámit se s fungováním, výsledky a zámìry organizace. Hostem mùže být kdokoli. Je to prostøedek pro udržování dobrých vztahù se zamìstnanci, akcionáøi, dodavateli, ale i ostatními sociálními entitami.
Newsletter (dopis s novinkami) l
Tiskovina s vnìjšími znaky dopisu, zpravidla zasílaná periodicky s nabídkou novinek k aktuálním tématùm.
Exkurze l
l
Nìkdy doplnìk tiskové konference, zpravidla bezplatná prohlídka nìèeho, co organizace považuje za významné (nová montážní hala, audiovizuální centrum atd.). Organizují se za úèelem zvýšit publicitu.
> 5.5 Organizace a tržní prostøedí Klíèová slova public relations a marketing, nové výrobky a služby, tradièní produkty, publicita, reklama, inzerce, sponzorství, lobbying
Pøes uvedené skuteènosti je obor public relations v souèasné dobì i terèem kritiky. Na jedné stranì je zde tendence vnímat public relations jako urèitou náhradu reklamy, a na stranì druhé bývají public relations veøejností èasto zosobnìny osobou tiskového mluvèího, který komunikuje s novináøi a reprezentuje organizaci v médiích. Problémy vznikají i z èastého ztotožòování public relations s marketingem. Jaký je tedy rozdíl mezi uvedenými pojmy a souvisejícími aktivitami a v èem spoèívá základní specifikum práce s veøejností? Faktem je, že podobnì jako u dalších oborù, lze tu pøesné hranice vymezit velmi obtížnì, ne-li vùbec. Vztah marketingu a public relations by bylo možné velmi zjednodušenì vyjádøit asi jako rozdíl mezi prezentací znaèky a prodejem výrobkù a služeb a jeho podporou. Na první pohled je zøejmé, že zpùsoby použití budou odlišné. Public relations sehrávají dùležitou roli pro úspìch mnoha organizací vytváøením vztahù a vlivem na mínìní urèitých skupin veøejnosti, s nimiž organizace musí
195
196
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
spolupracovat. Public relations znamenají víc než marketing zboží a služeb. Ziskové organizace si uvìdomují, že je pro nì nezbytné vytváøet si dobré vztahy se všemi skupinami veøejnosti, které nutnì ke své existenci potøebují. Jsou to investoøi, prùmysloví analytici, vládní instituce a agentury, média a další. Nejen ziskové organizace, ale i ostatní organizace musí kooperovat s rùznými skupinami veøejnosti. Všechny tyto aktivity je možné zahrnout pod public relations. l
l
l
Publicita je nástrojem jak public relations, tak i marketingu. Marketing využívá publicitu pro propagaci výrobkù a služeb, uvádìní nových výrobkù a služeb na trh za úèelem prodeje, zatímco public relations využívají publicity ke zviditelnìní organizace za úèelem budování pozitivního image. Vztahy s médii realizují public relations i marketing. Cíl obou oborù je totožný. Zajistit prosperitu a efektivní fungování organizace. Rovnìž inzerce je forma propagace zboží a služeb, organizace a idejí. Marketingoví odborníci vnímají inzerci jako souèást propagaèní strategie. Inzerce podobnì jako reklama prošla v prùbìhu svého historického vývoje celou øadou promìn. V souèasné dobì vládne snaha používat takové pøístupy a využívat takové prostøedky, které podporují kreativitu a umožòují vznik neoèekávaných sdìlení tak, aby došlo k žádoucímu zaujetí pøíjemce. Mezi média komerèní inzerce a též reklamy dnes patøí napø. outdoorová inzerce, tj. billboardy, ale též nástìnné malby, tiskoviny, letáky, rozhlas, televize, bannery na webu; nosièem inzerce èi reklamy mohou být i prostøedky hromadné dopravy, autobusové zastávky, vestibuly metra a vlakových nádraží apod. Lze øíci, že využít je možné jakékoli místo, které je pro inzerci èi reklamu vymezené, resp. urèené, a na kterém, resp. ve kterém mùže inzerent za urèitých stanovených podmínek zveøejnit své oznámení. Souèástí aktivit public relations i marketingu je sponzorství. Základní myšlenka sponzorství je oboustranný profit zúèastnìných stran. Rovnìž efekt posilování pozitivní image by mìl pùsobit jak u sponzora, tak i u sponzorovaného. Sponzorství mùže mít nìkolik rùzných podob. Sociální sponzorství se orientuje na projekty, ve kterých jde o humanitární podporu v krizových situacích. Sociální sponzorství se soustøedí též na podporu užiteèných sociálních aktivit, ve kterých finanèní podpora státu nedostaèuje èi se nerealizuje. Úèelem tohoto typu sponzorování není tudíž publicita èi reklama pøedevším. Sponzor profituje až po delší dobì – ze známosti jména nebo pozitivního image. Profesní sponzorování se soustøedí na finanèní podporu sociálních subjektù za úèelem pomoci pøi realizaci podnikání. Sponzoøi zde podporují profesní rùst,
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
l
realizaci investièních zámìrù apod., a to za pøedpokladu, že se budou podnikatelsky spolupodílet na profitu. Dalším typem sponzoringu je komerèní sponzorování, které se orientuje na projekty, ve kterých se uplatòuje rovnocenný smìnný vztah. Uchazeèi o sponzoring mají možnosti uèinit sponzorovi zajímavou nabídku napø. ve formì reklamy nebo jiné pro nìj žádoucí reciproèní protislužby. Sponzoring mùže mít vedle zde uvedených typù i další specifické podoby. Zásadní charakteristikou tohoto jevu obecnì ovšem zùstává myšlenka oboustranného profitu zúèastnìných stran. Dalším jevem, který je spojován se vztahy s veøejností, je lobbismus. Lobbying má svùj pùvod v USA. Na konci 19. století se v lobby, tj. pøedsálí kongresových budov, shromažïovali reprezentanti rùzných zájmových skupin, kteøí se snažili procházející kongresmany ovlivòovat pøi hlasování o urèitých, pro nì významných skuteènostech. Postupnì se tato nekoordinovaná a víceménì živelná èinnost transformovala v relativnì systematický komplex èinností, mezi které patøí získávání potøebných informací, publicita, ale i poskytování politické nebo i finanèní podpory. V souèasnosti je lobbismus registrovanou, legalizovanou souèástí demokratického procesu, podléhající specifickým pravidlùm konkrétních politických systémù a parlamentù.
Definice Lobbismus je nátlakové jednání zájmových skupin s cílem dosáhnout pro sebe žádoucích výsledkù.
Pùsobení lobbistù se orientuje na subjekty, které mají rozhodovací pravomoci. Lobbistickými skupinami mohou být sociální skupiny rùzného typu. Mohou to být korporace, obèanská sdružení, obchodní asociace, ale i další skupiny veøejnosti. Jako lobbisté mohou fungovat i jednotlivé složky vlády, buï ze své vlastní iniciativy, nebo díky pøesvìdèovací strategii nìkteré z pøidružených soukromých skupin. Lobbing využívá k prosazování vlastních zájmù rùzných forem nátlaku. Jednou z tradiènì používaných technik lobbismu je donucování. Prakticky se mùže jednat napø. o hrozby pøesunutí výroby do jiné zemì èi organizace blokád atd. Další používanou technikou je i tzv. vtažení do vlastní hry, kdy je možné zajistit si loajalitu rozhodovacích subjektù jmenováním jejich pøedstavitelù do vedou-
197
198
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
cích funkcí nebo pøidìlením finanèních prostøedkù. Jinou možností nátlaku je ustanovení rozhodovacích procedur, které ve svém dùsledku udržují ostatní zájmové skupiny v podøízeném postavení. Rovnìž tzv. veøejnou obhajobu, napøíklad v podobì rozsáhlé mediální kampanì, je možné zahrnout mezi techniky lobbingu. Tato technika bývá využívána obchodními nebo neziskovými organizacemi. Další možností je podání oficiální stížnosti; úøady pro ochranu hospodáøské soutìže na národní i unijní úrovni pøijímají nejvíce stížností na nekalou soutìž od soukromých spoleèností, které se cítí poškozené. Krajním pøíkladem této techniky je soudní spor, kde organizace obhajují své zájmy s odvoláním na platné zákony. Mezi tradièní techniky lobbingu patøí i pøesvìdèování, resp. argumentace. Individuální zájem je zde jakoby v pozadí rozumných úvah, založených na logicky pøijatelných závìrech a na empiricky vìrohodných tvrzeních. Efektivnost pøesvìdèování závisí na jeho dùvìryhodnosti. Argumentace je obvykle využívána ve ètyøech situacích: – jestliže je problematika široce medializována (veøejnost vyžaduje pøesvìdèivé argumenty); – jestliže je tøeba zatraktivnìní tématu (je tøeba prezentovat ho jako vìc veøejného zájmu); – jestliže rozhodující aktéøi stále váhají s podporou (mohou být vtahováni do žádoucích pozic); – jestliže je sledovaná problematika v poèátcích svého rozpracování (mnozí ještì nemají vyhranìný postoj). Zmínìné konvenèní techniky prosazování vlivu na subjekty okolního prostøedí se stále v praxi využívají, avšak jejich úèinnost je dílèí a èasto má efektivita použití sestupnou tendenci. Lobbistické skupiny si uvìdomují stále omezenìjší pùsobení konvenèních technik, které jsou de facto založené na jisté dominanci, resp. dominantním vlivu tìchto skupin. Konvenèní techniky zpravidla obsahují prvek donucování, to znamená, že jsou vedeny snahou soudnì nebo veøejnì pùsobit tak, aby bylo dosaženo žádoucích cílù a byly naplnìny zájmy skupin, které lobbisté reprezentují. V dnešní Evropì však vìtšina dlouhodobì existujících nátlakových skupin využívá jiných relativnì úèinných nástrojù k tomu, aby donucovacím praktikám dokázala úspìšnì èelit. Pro øadu z nich je obvyklé blokovat to, co nehodlají podporovat pøed prosazováním vlastních priorit. Nemusí tak mít nutnì významný vliv, ale ani samy nejsou ovlivnitelné. (Podle http://www.strat.cz/epp-ed/co-je-to-lobbying.php.)
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
> 5.6 Spotøební chování Klíèová slova konsumerismus, spotøebitelské preference, loajalita spotøebitelù, ochrana zdraví a bezpeènosti
Definice Konsumerismus (consumerism) je termín popisující jev, který vychází z pøedpokladu, že lidské štìstí souvisí s nakupováním a spotøebou zboží. Konsumerismus mùže být rovnìž definován jako snaha posílit spotøebu pomocí ekonomické politiky tak, že by svobodná volba spotøebitele mìla být øízena ekonomickou strukturou spoleènosti.
Konsumerismus je obvykle spojován s kapitalismem a západní kulturou. Webster’s dictionary uvádí, že konsumerismus je teorie, která považuje rostoucí spotøebu zboží za ekonomicky žádoucí. Vedle nakupování a spotøeby materiálních statkù konsumerismus zahrnuje i nakupování a spotøebu statkù duchovních. Nìkteøí kritici konsumerismu zastávají myšlenku, že moderní konzumní spoleènost je každodennì vystavena silnému inzertnímu a mediálnímu tlaku. Tento tlak se zdá být vìtší než síla vlastního osobního uvažování a rozhodování o vìcech materiální i nemateriální povahy, které jedinec konkrétnì potøebuje. Odpùrci konsumerismu vìøí, že konsumerismus vytváøí umìlé, resp. trhem vnucené potøeby s použitím rùzných nástrojù a prostøednictvím rùzných prostøedkù. Liberálové naopak zastávají myšlenku, že nikdo nemá právo urèovat druhému, jaké zboží je pro jeho život nezbytné a které nikoli. Pøes nejednotná a leckdy znaènì kontroverzní stanoviska ke konsumerismu si souèasné organizace uvìdomují význam budování dobrých vztahù se spotøebiteli, a to jak s oficiálními zástupci spotøebitelù, tak i s koneènými spotøebiteli. Znalost spotøebitelských preferencí, sledování vývoje a zmìn ve spotøebitelských preferencích je dùležitým vstupním materiálem pro vývoj nových výrobkù a nabídku nových služeb. Organizace èasto vytváøejí pravidla, resp. zásady vztahù se spotøebiteli,
199
200
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
ve kterých jsou zohlednìny jak zákonné normy, tak i empirická zjištìní z oblasti spotøebitelských preferencí. Nemalou pozornost je též nutné vìnovat i loajalitì spotøebitelù, zákazníkù a klientù vùèi organizaci. Jak už bylo zmínìno, dùležitými faktory v budování dobrých vztahù s tìmito cílovými skupinami budou vedle kvalitní produkce a nabídky zboží èi služeb rovnìž pozitivní image, organizaèní identita a organizaèní kultura. Cílovou skupinu spotøebitelù netvoøí pouze koneèný spotøebitel. V øadì zemí existují organizace, které pomáhají spotøebitelùm orientovat se na trhu. Tyto organizace se zabývají napø. ochranou zdraví a bezpeèností, ekologickými dopady výroby a trhu, poskytují právní služby, komunikují s médii apod. Organizace na ochranu spotøebitelù informují spotøebitele o jejich právech a hájí právo spotøebitelù na pravdivé a úplné informace. Poskytují také právní služby a zasazují se o soudní rozhodnutí ve prospìch spotøebitelù v pøípadech, které nemají jasný zákonný podklad, a mohly by tak vést k novým legislativním úpravám ve prospìch spotøebitelù. Organizace na ochranu spotøebitelù mají národní, ale i mezinárodní charakter. Nìkteré jsou èleny Rady spotøebitelù Evropské komise èi Sdružení evropských spotøebitelù. Mohou vystupovat jako mluvèí spotøebitelù a lobovat za jejich zájmy ve vládì, parlamentu, veøejných organizacích i u podnikatelských subjektù. Hlavním posláním tìchto organizací je ochrana práv a zájmù spotøebitelù, a to jak v oblasti veøejných služeb, tak v odvìtvích hospodáøství. Celá øada organizací v rùzných zemích aktivizuje spotøebitele, aby byli dostateènì informováni a aby hájili svá práva a bojovali za nì i ve prospìch všech ostatních spotøebitelù. Mají zpravidla relativnì velkou síť spolupracovníkù, a to nejen z øad jednotlivcù, ale i dalších sdružení a spolkù. Organizace na ochranu spotøebitelù vydávají své èasopisy a uveøejòují informace a èlánky také na internetových stránkách. Mohou být èleny rùzných poradních sborù a institucí vystavujících certifikáty. Èasto spolupracují s univerzitami na realizaci rùzných projektù. K významným èinnostem organizací na ochranu spotøebitele patøí poradenství.
Definice Sociální odpovìdnost organizace (CSR – corporate social responsibility) bývá vnímána jako závazek podniku nebo organizace, že svými aktivitami nebude sledovat pouze finanèní a ekonomickou dimenzi, ale že pøi rozhodovacích procesech bude zvažovat sociální a environmentální dùsledky plánované èinnosti.
ORGANIZACE A VNÌJŠÍ PROSTØEDÍ
Jinak øeèeno, sociální odpovìdnost podniku by mìla reflektovat potøeby všech „stakeholders“, tedy všech skupin veøejnosti, které tvoøí specifické vnìjší prostøedí organizace. Jsou to všechny skupiny veøejnosti, které ovlivòují a které mohou mít vliv na rozhodování organizace a její èinnost, a to jak v místním, tak i v globálním mìøítku. Mezi tyto skupiny patøí zamìstnanci, partneøi, investoøi, akcionáøi, zákazníci a další. V souèasné dobì se stále více prosazuje idea, že jednou z klíèových úloh hospodáøské organizace ve spoleènosti by mìlo být etické pùsobení a zvýšená citlivost vùèi prostøedí. Ochrana životního prostøedí, ochrana zdraví a bezpeènosti pracovníkù se tak stává nejen centrem zájmu organizací na ochranu spotøebitele, ale v øadì zemí zaznamenávají existující standardy a zákony na ochranu bezpeènosti a zdraví pracovníkù stejnì jako ochrana životního prostøedí inovativní zmìny smìrem k posílení úèinnosti tìchto zákonných norem. Nìkterá opatøení mají v souèasné dobì již nadnárodní charakter. Zmínìný trend se projevuje zvýšeným tlakem na hospodáøské organizace tak, aby se jejich hospodáøská èinnost realizovala v souladu s ekonomickými, environmentálními a sociálními požadavky. Uvedené skuteènosti vyžadují jisté pøehodnocení dosavadního vnímání hospodáøské organizace, a tudíž vyžadují zesílené uvìdomìní si sociální odpovìdnosti smìrem ke všem skupinám specifické veøejnosti, a tedy i vnìjšímu prostøedí organizace tak, aby byla nastolena rovnováha mezi potøebami a cíli všech zúèastnìných skupin a cíli a zámìry organizace. Organizace je v tomto pojetí spoleèenstvím charakteristickým partnerstvím všech zúèastnìných komunit.
Otázky a námìty k úvahám: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Jak lze definovat vnìjší prostøedí organizace? Jaký je rozdíl mezi vnìjším prostøedím obecnì a prostøedím specifickým? Jaké je uplatnìní empirického výzkumu v identifikaci veøejnosti? Jakou úlohu má budování pozitivního image pøi práci s veøejností? Co znamená sociální odpovìdnost organizace? Jaké jsou základní principy práce s veøejností? Jaké komunikaèní techniky lze využít pøi práci s veøejností?
201
Práce jako sociologická kategorie
Cílem této kapitoly je: l
l
l
l
l
l
Shrnout základní aspekty a souvislosti práce. Zdùraznit významné mezníky ve vývoji a pojetí lidské práce. Akcentovat spojitosti práce, životního stylu a volného èasu. Definovat pojmy profese – povolání – zamìstnání. Vìnovat pozornost zamìstnanosti, resp. nezamìstnanosti, jejím pøíèinám a dùsledkùm. Podtrhnout souèasné trendy a zmìny ve svìtì práce.
204
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 6.1 Práce jako sociální proces Klíèová slova sociální aspekty práce, dìlba práce (a její vývoj)
Práce jako sociologická kategorie Práce jako èinnost pøedstavující nutnou a pøirozenou podmínku existence èlovìka a existence lidské spoleènosti je studována celou øadou vìdních oborù – technických, pøírodních i humanitních. Definování práce je dáno rozdílností pøístupù tìchto vìdních oborù. Tak napøíklad v technických a pøírodních vìdách se pod tímto pojmem rozumí nejen èinnost èlovìka, ale i èinnost zvíøat a pøírodních sil (práce mravencù, vèel, vln, vìtru), v jejichž dùsledku dochází ke zmìnám ve stavu pøírody, bez ohledu na to, kdo a proè je realizuje a v èem je jejich smysl a výsledky. Ve fyziologii je práce chápána jako nezbytná potøeba lidského organismu, jako fyziologická funkce rùzných tìlesných orgánù uvolòující energii. Ve filozofii je práce nejèastìji chápána jako vìdomá èinnost èlovìka zamìøená na vytváøení urèitých hodnot. Pracovní èinnost lidí je vždy uskuteèòována v urèitém spoleèenském prostøedí. Vzhledem k tomu, že do ní lidé vstupují prostøednictvím rùzných sociálních skupin a institucí, a k tomu, že se práce rozhodujícím zpùsobem podílí na formování jejich postavení ve spoleènosti, je práce chápaná jako sociální proces nutnì i pøedmìtem zájmu sociologie. Práce má øadu sociálních aspektù a souvislostí: l
l
Probíhá v urèitém spoleèenském prostøedí – v urèité historicky konkrétní spoleènosti, v jejímž rámci èlovìk prostøednictvím pracovní èinnosti reprodukuje materiální podmínky svého života a svùj život vùbec. Prostøednictvím práce lidé uspokojují nejen své základní biologické potøeby, ale i potøeby sociální – potøeby seberealizace, spoleèenského styku, poznání nového, uznání ze strany ostatních apod. Míra možností pro uspokojení tìchto potøeb se výraznì promítá do pracovní èinnosti lidí i do jejích výsledkù. Tyto potøeby jsou rovnìž spoleèensky podmínìny – daná spoleènost urèuje jejich hierarchii, vytváøí urèitý prostor pro jejich uspokojování a také toto uspokojování reguluje a kontroluje.
Práce jako sociologická kategorie
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE l
l
l
l
Materiální prostøedky, tj. stroje, nástroje, materiál, polotovary, které èlovìk ve své práci používá, jsou ve vìtšinì pøípadù výsledkem pracovní èinnosti druhých lidí. Napøíklad pracovní nástroje, jimiž èlovìk pùsobí na pøedmìty pøírody, v sobì ztìlesòují nahromadìné pracovní dovednosti a zkušenosti pøedcházejících generací úèastníkù pracovního procesu. V práci se tedy svým zpùsobem spojuje minulost s pøítomností, osudy stávající generace s životem a osudy generací pøedchozích. Lidská práce není èinností izolovanou. Pracovní èinnosti jednotlivých pracovníkù se navzájem doplòují a vážou, jejich úspìšný prùbìh pøedpokládá a vyžaduje jejich vzájemnou spolupráci. Zpravidla platí, že èím je tato spolupráce harmoniètìjší, èím vyšší je míra tohoto vzájemného doplòování, tím lepší jsou i dosahované pracovní výsledky. Práce sama o sobì pøedstavuje významnou spoleèenskou hodnotu. Spoleènost silnì ovlivòuje postoje a chování svých èlenù jakožto pracovníkù tím, jaký význam pøikládá pracovní èinnosti èlovìka a jejím výsledkùm pro vzájemné oceòování a hodnocení lidí. Napøíklad spoleèenské prostøedí zlehèující význam práce jako mìøítka individuální hodnoty èlovìka bude bezpochyby pùsobit negativnì na její prùbìh i dosahované výsledky. Naopak tam, kde v psychice lidí vystupuje práce výraznì jako základ vzájemného oceòování a hodnocení lidí, budou mít lidé sklon navzájem soutìžit o dosažení vyššího výkonu. Sám pracující èlovìk je v pøevážné míøe spoleèenským produktem. Jeho osobnost byla zformována prostøedím, ve kterém vyrùstal a které mu zprostøedkovalo urèité vzdìlání, kvalifikaci, potøeby, zájmy a aspirace. Jeho možnosti uspokojovat vlastní potøeby a zájmy a realizovat své aspirace jsou determinovány ve znaèné míøe podmínkami tohoto prostøedí. Jeho vztah k práci se vytváøí pod vlivem pøevládajících názorù a vzorù chování, které jsou typické pro prostøedí, v nìmž žije a pracuje, a s nimiž se ztotožòuje.
Definice Práce je uvìdomìlou a cílevìdomou èinností èlovìka, v jejímž prùbìhu dochází k pøetváøení pøedmìtù pøírody, resp. výsledkù pøedchozí pracovní èinnosti tak, aby mohly sloužit k uspokojování jeho potøeb.
205
206
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Práce jako sociologická kategorie a sociální aspekty pracovní èinnosti spoèívají v tom, že pracující èlovìk formovaný spoleèenským pùsobením vstupuje prostøednictvím práce do vztahù s druhými lidmi, a tak s nimi kooperuje v èinnostech nebo smìòuje výsledky èinností. Práce má své místo v systému spoleèenských hodnot a má nikoliv individuální, ale skupinový charakter. Je první a základní podmínkou existence èlovìka jako spoleèenské bytosti. Na jejím základì se èlovìk vyèlenil z živoèišné øíše, nauèil se ovládat pøírodní síly a využívat jich, nauèil se vyrábìt pracovní prostøedky a mohl rozvinout své fyzické i duševní schopnosti. V procesu práce tedy èlovìk pøetváøí nejen pøírodu, ale souèasnì vyjadøuje i sám sebe, svou subjektivitu ve svìtì, který ho obklopuje.
Spoleèenská dìlba práce Základními vývojovými procesy, jimiž práce bìhem dìjin lidské spoleènosti prochází, jsou procesy spoleèenské dìlby práce.
Definice Spoleèenská dìlba práce pøedstavuje proces, v jehož dùsledku dochází k rozdìlování a k osamostatòování rùzných druhù a èástí pracovní èinnosti, které jsou pak vykonávány urèitými pracovníky, resp. pracovními skupinami.
Spoleèenská dìlba práce je podmínìna stupnìm rozvoje používané techniky a technologie a na jeho základì spojena s rostoucí specializací pracovních prostøedkù i pracovníkù, a tím i s rùstem produktivity práce. Do oblasti práce se promítá pøedevším rostoucí složitost sociálních vztahù, která je odrazem sociálnì-ekonomického vývoje spoleènosti. Právì tuto rostoucí složitost vztahù spojených s pracovní èinností èlovìka chápeme jako dìlbu práce. Rozmanitost jednotlivých druhù práce a jejich postupné oddìlování je možné sledovat v nìkolika úrovních: 1. Pøedindustriální období vývoje práce je charakteristické relativní stabilitou a nemìnností spoleèenského systému. Jedním z možných stabilizaèních faktorù byly též limitované možnosti v oblasti vývoje pracovních èinností. Tradièní spo-
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
leènost, resp. cechovní systém èi komplex mìstských práv poskytovaly do znaèné míry striktní pravidla pro rozvoj a charakter práce. Na druhou stranu tento omezený pohyb ve sféøe práce pøinášel své pozitivní dopady v uspoøádání rodinných vztahù. Pro rodinu pøedindustriálního období je charakteristická sociálnì-ekonomická pevnost; to znamená, že rodina pøedstavovala velmi stabilní hospodáøskou jednotku. 2. Industriální období spoleèenského vývoje se vyznaèuje naopak „boomem“ v oblasti rozvoje prùmyslu, a tím i destrukcí tradièních forem práce. Zámoøské objevy, rozšiøování obchodních možností, reformní tendence v náboženské morálce, ekonomicko-politické sklony k liberalismu a mnohé další jsou skuteènosti, které zásadním zpùsobem zmìnily dosavadní tváø spoleèenského systému. Došlo k postupnému vzniku nového systému sociálních norem a hodnot, novému uspoøádání spoleènosti tak, jak vyžadují nové spoleèenské podmínky, respektive nové možnosti v charakteru pracovní èinnosti. Industriální období je provázeno nejen mohutným rozvojem jednotlivých výrobních odvìtví, ale i vznikem odvìtví nových, mnohdy vysoce specializovaných vzhledem k užití nových technologických postupù. Tento proces oznaèujeme jako obecnou dìlbu práce. 3. Tzv. „nová ekonomika“ je charakteristická vznikem nových oborù, využíváním nových technologií. Rozmanitost jednotlivých druhù práce uvnitø konkrétních odvìtví chápeme jako dìlbu práce zvláštní. Jak tento proces naznaèuje, dopady spoleèenské dìlby práce se trvale promítají do všech sfér spoleèenského života. Rostou požadavky na mobilitu pracovníkù, na úroveò jejich kvalifikace, na jejich adaptabilitu. Na druhé stranì sílí destabilizaèní tlaky ohrožující charakter tradièního uspoøádání vazeb mezi lidmi, napø. rodinných vztahù.
Pøíklad Pøíkladem destabilizace tradièních vztahù mohou být sílící tlaky emancipaèního hnutí v Evropì a USA zhruba od poloviny 18. století. Žena prvního amerického prezidenta A. Adamsová v té dobì zaèíná vést boj za zrovnoprávnìní ženského pohlaví, M. Wollstonecraftová, žaèka francouzské revoluce, vyvozuje nutnost hospodáøské nezávislosti na muži.
207
208
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Lidská práce obecnì, resp. charakter pracovní èinnosti, se tak stává vysoce vlivným faktorem zasahujícím svými dùsledky do fungování komplexu sociálních vztahù utváøejících celý spoleèenský systém.
> 6.2 Pracovní èinnost a její obecné charakteristiky Klíèová slova druhy práce, organizace práce
Lidská pracovní èinnost, chápaná sociologicky jako sociální proces, vykazuje urèité obecné charakteristiky: 1. Druh práce – vypovídá o tom, co èlovìk v pracovní èinnosti konkrétnì dìlá, jaká je struktura této èinnosti a s jakými nároky na èlovìka je její vykonávání spojeno. Konkrétnì mohou tyto nároky práce souviset s mírou její rozmanitosti (od monotónní až po rùznorodou), nároèností na odbornou pøipravenost (kvalifikaci) pracovníka, s úrovní nezávislosti práce (individuální – skupinová – týmová provázanost), s mírou odpovìdnosti za prùbìh a výsledky práce nebo napø. s mírou vázanosti režimu. 2. Pracovní podmínky – pøedstavují soubor èinitelù, které pùsobí na pracovníka i na ostatní souèásti pracovního procesu a ovlivòují jeho prùbìh a výsledky. Vnitønì je mùžeme èlenit na podmínky: – technicko-technologické, které zahrnují technickou úroveò pracovních prostøedkù, charakteristiky a vlastnosti pracovních pøedmìtù (surovin a materiálù) a používané technologické postupy; – organizaèní, k nimž patøí pøedevším právní a organizaèní normy a pøedpisy, formy dìlby a kooperace práce, zpùsoby organizace a obsluhy pracovišť, organizace pracovní doby a pracovní režimy a formy normování a odmìòování práce; – sociální, mezi které øadíme formální a neformální vztahy v pracovní skupinì, podnikovou kulturu, používané prostøedky a techniky vedení lidí, formy udr-
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
žování pracovní káznì, rozvíjení iniciativy a participace na stanovování a dosahování pracovních cílù; – zdravotnì-hygienické, které zahrnují míru fyzické a psychické pracovní zátìže, fyzikální podmínky pracovního prostøedí, bezpeènostní a hygienické podmínky a sociální služby, které podnik zajišťuje pro pracovníky. 3. Organizace práce – rozumíme tím soubor všech èinností, které vedou k vytvoøení souladu mezi hlavními faktory pracovního procesu s cílem optimálního splnìní pracovního úkolu. Zajímavým modelem organizování práce mùže být ukázka nového pøístupu k manažerskému hospodaøení s èasem (Crkovská, Vácha, 1993):
Je daná èinnost
nutná
ne
eliminovat
ne
delegovat
ano
standardizovat
ne
optimalizovat
ano
termínovat
ano moje ano èastá ne dobøe provádìná ano naléhavá
Obr. 5 Time management Druh práce, její organizace i pracovní podmínky pøedstavují základní skuteènosti determinující sociální jevy a procesy spojené s prací, velikost sociálních systémù i pracovních skupin, jejich struktury a smìry, intenzitu i dynamiku sociálních èinností a procesù, které v jejich rámci probíhají.
209
210
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 6.3 Význam lidské práce Klíèová slova pojetí práce v rámci vývoje, pojetí pracovníkù v rámci vývoje
V souvislosti s dynamicky se mìnícími podmínkami spoleèenského života se ukazuje jako nezbytné zamýšlet se nad otázkou významu lidské práce. A to jak z hlediska spoleèenského, tak i z hlediska individuálního. Jak spoleèenský vývoj naznaèuje, smysl, který je lidské práci spoleèností pøikládán, ve velké míøe ovlivòuje i všechny ostatní oblasti života spoleènosti. Zamysleme se nyní krátce nad formou a obsahem lidské práce v historickém prùøezu a pokusme se struènì vymodelovat èi prognózovat smìr pøíštího vývoje.
Industriální pojetí práce Industriální pojetí práce vychází z newtonovsky mechanistického chápání práce jako pùsobení síly na objekty, pøedmìty. Ve spoleèenských (zejména ekonomických) vìdách byl takto prezentovaný pojem práce abstraktnì pøenesen i na èlovìka jako sílu, která je souèástí výrobních sil. Èlovìk je v tomto procesu definován jako pracovní síla. Postupná mechanizace všech ostatních výrobních sil tak zpùsobila i jisté zmechanizování èlovìka.
Pøíklad Názorným pøíkladem zmechanizování èlovìka v extrémní podobì by se mohl stát Chaplinùv film Moderní doba, ve kterém je èlovìk – zamìstnanec – u pásu pøedstaven jako souèást složitého výrobního stroje.
Èlovìk se stává z hlediska technokratického a úzce ekonomistického chápání jedním z koleèek hodinového stroje výroby, jehož cílem je co nejvyšší produktivita za pomoci co nejefektivnìjší organizace práce. Vìda, technika a technologie se tak
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
mìly stát prostøedkem k vytvoøení optimálních podmínek pro univerzální øiditelnost a ovladatelnost pøírody a lidí. V kontextu tohoto pohledu se formuje vnìjší pøístup k èlovìku a jeho pracovnímu chování. Dùraz je kladen pøedevším na vnìjší vztahy èlovìka – pracovní síly. Zájem se soustøeïuje na vztah èlovìka k lidem, èlovìka ke spoleènosti, èlovìka k pøírodì, èlovìka k svìtu. Prioritní kvalitou je v tomto pojetí zejména adaptabilita a konformita vùèi vnìjšímu, objektivnímu pùsobení. Øízení a kontrola proniká jak do sféry vìcí, tak do oblasti lidí. Vnitøní svìt èlovìka, realizace sebe sama, tvùrèí potenciál jedince jako pøirozená podmínka motivace k pracovní èinnosti je èasto kompenzován urèitými specifickými stimuly, jako je mzda, èi pomocí dalších mechanismù sociální kontroly (sankce, odmìny). V dùsledku tohoto faktu je smysl lidské práce èasto ztotožòován pøedevším s uspokojováním materiálních potøeb, druhotnì i potøeb sociálních. Toto odtržení práce od seberealizace samotného èlovìka pøináší v urèitých ohledech tzv. krizi jejího smyslu. Industriální formy masové a rozdrobené práce ovšem lidskou tvoøivost a spontaneitu neomezují ve všech pøípadech. Obecnì je ale možné se setkat v souèasné odborné literatuøe s názorem øady sociologù, že dehumanizace práce vede k rostoucímu osamostatòování technologického panství nad spoleèenským životem lidí a ke ztotožòování vìdy a techniky se zájmem na udržení sociálního systému a nekoneèným ekonomickým rùstem, s technokratickou legitimizací aparátu mocenského øízení. Na druhé stranì vývoj naznaèuje, že urèité dehumanizované formy práce zaèínají být s rostoucí informatizací neefektivní a postupnì zanikají. V souvislosti s tìmito skuteènostmi se objevují silné spoleèenské tlaky na reorganizaci práce a celých podnikù na bázi ménì byrokratických a hierarchických linií v organizaci, øízení a kontrole. Ukazuje se jako nutné øešit otázku, jaké by mìlo být místo èlovìka v tomto modifikovaném, inovovaném systému. Reorganizaèní tlaky jsou smìrovány na pøehodnocení rutinní práce, práce pod striktní kontrolou vedoucího, práce rozdrobené a standardizované a práce kolektivizované.
Pojetí práce jako sféry seberealizace èlovìka Nové požadavky na zmìny forem a obsahù lidské pracovní èinnosti, stejnì jako stále širší nabídka technických a technologických možností, vedou k vytváøení nového klimatu ve spoleèenském systému, který bývá oznaèován jako informatizovaná civilizace „tøetí vlny“.
211
212
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Øízení a kontrola èlovìka jako pracovní síly je stále více smìøována ke zvyšování úèasti pracovníkù na rozhodování, obohacování a rozšiøování pracovní náplnì, posilování odpovìdnosti pracovníkù, pružné využívání pracovního èasu, podpoøe tvùrèí aktivity. Ve vývojových tendencích pøemìn práce se tak zaèíná objevovat a formovat nový typ pracovníka, jehož: l l
l
oèekávanými kvalitami jsou speciální vìdìní a kvalifikace; osobnostní potenciál již netvoøí manuální dovednosti, pøizpùsobivost, konformita a rutina, ale pøedevším široká škála duševních nástrojù; nutností je stát se vìèným studentem, i v prùbìhu svého produktivního vìku se pøizpùsobovat mìnícím se okolnostem, prùbìžnì si doplòovat již dosažené vzdìlání èi projít rekvalifikací. Na druhou stranu má tato skuteènost i svá negativa, projevující se ve skepsi ke vzdìlání vùbec. Jsou známy obavy nìkterých studentù, zda po ukonèení studia nebudou jejich dosažené vìdomosti již zastaralé.
Souhrnnì lze øíci, že v novém prùmyslu se klíèovým požadavkem na rozdíl od industriálnì chápané práce stává ne síla a rutina, ale informace a imaginace. Vývoj od tradiènì prùmyslové ekonomiky smìrem k informaèní ekonomice naznaèuje i vznik nových souborù hodnot lidské práce.
> 6.4 Životní zpùsob, životní styl, volný èas Klíèová slova životní zpùsob, životní styl, volný èas, hodnoty, kvalita života, životní úroveò
Práce úzce souvisí se životním zpùsobem. Ten vytváøí širší zarámování práce èlovìka nejrùznìjšími okolnostmi, ale zároveò je práce jednou z nejvýznamnìjších strukturních èástí životního zpùsobu.
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
Definice Životní zpùsob je v sociologii agregátní kategorií, která charakterizuje život èlovìka v celku, v jeho úplnosti, ve vzájemných vazbách jednotlivých složek, a zachycuje charakter života, jeho obsah a strukturu. K životnímu zpùsobu se též pøiøazují pøírodní a spoleèenské podmínky, které život èlovìka ovlivòují.
Životní zpùsob je spojením objektivních (utváøení spoleèné èinnosti, spoleèenské vztahy a vazby lidí, zpùsob jejich soužití, chování lidí) a subjektivních (cíle spoleènosti, sociálních skupin a jednotlivcù, zájmy a motivy èinností, hodnoty a normy) aspektù života a spoleènosti a vystupuje jako jejich strukturovaný projev – projev jejich materiálního a duchovního života. Sledování tìchto dvou aspektù je velmi významné, protože v empirickém zkoumání lze dospìt ke dvìma rozdílným zamìøením: a) Sledování obsahu životního zpùsobu, toho, jaké èinnosti lidé vykonávají, jakých prostøedkù využívají, jak je strukturován èas. Poznání se v takovém pøípadì ubírá smìrem k rozmanitosti nebo jednoduchosti, respektive jednostrannosti života. Sledování pracovního èasu a významu práce pro èlovìka je souèástí tohoto. b) Sledování hodnocení skuteèností, které utváøejí životní zpùsob. V daném pøípadì se jedná o urèení a posouzení úrovnì prostøedkù sloužících k dosažení cílù. Zde je ústøedním pojmem životní úroveò, která nejzøetelnìjším zpùsobem charakterizuje úroveò zmínìných prostøedkù. Protože životní úroveò vystihuje ekonomické možnosti, soustøeïuje se na ekonomické vyjádøení, je hodnocení vyjadøováno ještì v dalších pojmech, jako je napø. kvalita života. Životní zpùsob se formuje v urèitém spoleèenství lidí na základì individuálních a skupinových zpùsobù chování. Není výrazem individuální vùle èlovìka, je to proces spoleèenský, na nìmž se každý spolupodílí. Vytváøí, modifikuje a upevòuje se kulturou, tradicemi, obyèeji a sociálními instituty, rozšiøuje se pomocí vzorù jednání a v pøijatých spoleèenských normách. Životní zpùsob pøedstavuje výsledek složitého vzájemného pùsobení spoleèenských faktorù materiálních a duchovních, jako je výroba a spotøeba, jejich struktura, úroveò a charakter, kultura (v nejširším slova smyslu), teritoriální a èasové umístìní atd. Životní zpùsob zkoumaný na jedné stranì jako jednotný, celistvý projev, výsledek sociálního života lidí (lidí ve smyslu spoleèenských subjektù) je na druhé stranì rozporuplný, nejednotný, strukturovaný. Tyto rozpory se mohou rodit ze støetù žáda-
213
214
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
ného, chtìného, ideálního a skuteèného, žitého, reálného, ze støetù spoleèenských subjektù v oblasti duchovní a materiální. Životní zpùsob je diferencován podle sociálních skupin. Existují skupiny, které v obecnì platných podmínkách vytváøejí specifický životní zpùsob, projevující se v pro nì typických formách chování. Odlišují se také ve vnìjších znacích a v jejich tvorbì, reflektujících a zdùrazòujících jejich zvláštnost. Vytváøejí vlastní subkulturu, kulturní výraz skupiny.
Pøíklad Typickou skupinou vytváøející vlastní charakteristickou subkulturu je napø. mládež. Mládež, to jsou typické aktivity spojené s pøípravou na povolání, ale i rodinný život, to je provìøování pøíležitostí, schopností, norem atd. Jsou to též zpùsoby trávení volného èasu, oblékání, výtvarné, hudební nebo literární projevy. Existují také skupiny, které sice svùj životní zpùsob mají, ale nemají potøebu tuto odlišnost vyjadøovat navenek. Typickým pøíkladem je skupina z opaèného konce dráhy života – staøí lidé.
Pro charakterizování individuálních (sociálnì-psychických, morálních) zvláštností zpùsobu života jednotlivce nebo sociální skupiny se užívá termín styl života èi životní styl.
Definice Životní styl je specifický typ chování jedince nebo sociální skupiny s trvalými zvláštnostmi jednání, zpùsoby, zvyky, sklony atd., který dává jedinci nebo skupinì specifický vnìjší výraz.
Na styl života se usuzuje na základì vnìjších forem života jedince a sociální skupiny, jako napø. z organizace pracovního a volného èasu, ze zájmù a koníèkù mimo oblast práce, uspoøádání rodinného života, úèasti na veøejném životì apod. Na rozdíl od pojetí zpùsobu života se v pojetí stylu života akcentují osobnostní rysy a psychologické zvláštnosti chování jedincù. Životní styl vystupuje jako skuteèný znak jedince, jako projev jeho relativní samostatnosti, schopnosti utváøet se jako osobnost podle vlastních pøedstav o plnohodnotném, intenzivním, duchovním a mravním
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
životì. Proto proces definování a rozvíjení osobnosti obsahuje i moment definování a formování vlastního osobního stylu života. Svùj životní styl si formuje každý èlovìk èi skupina. Tento pojem není možné spojovat pouze se zdùrazòováním urèitých zvláštností nìkterých lidí, se snahou o originalitu, s pøáním vydìlit se ze skupiny za každou cenu, odlišit se od ostatních. Formování osobního životního stylu je záležitostí výchovy a v obecném rámci respektuje kulturu a morálku spoleènosti. Životní styl je výrazem lidské individuality, její jedineènosti a zvláštnosti. Jednak je tato zvláštnost produktem individuálních reakcí na objektivní podmínky a možnosti, které existují v rámci daného sociálního systému, jednak je výsledkem individuálních motivací a vlastností. Pøi sledování sociální stratifikace v sociologických empirických výzkumech bývá životní styl jedním z identifikaèních znakù pro pøíslušnost k urèité sociální vrstvì. Životní styl je sice individuálním znakem, ale sociální urèení zcela nepostrádá. To znamená, že v sociálních vrstvách nebo skupinách lze zaznamenat podobnost životních stylù.
Pøíklad V celkovém životním zpùsobu jednoho støedoevropského mìsta, který by mohl být souhrnnì oznaèen jako konzumní, se mùžeme setkávat s rozliènými sociálními skupinami a vrstvami, které se od sebe urèitým i dost výrazným zpùsobem odlišují. Tyto odlišnosti vyplývají èasto mimo jiné i ze specifiènosti prožívání jejich sociálního života. V tomto jednom mìstì s obecnì konzumním zpùsobem života se lze setkávat s revoltujícími squattery, extremistickými punkery, s žebráky a mnoha dalšími skupinami, leckdy demonstrujícími svùj postoj k životnímu zpùsobu právì svým životním stylem. Reprezentanty skupin, jejichž životní styl bývá také známkou loajality èi konformity, je možné identifikovat podle takových vnìjších rysù, jako jsou druh bydlení, používané dopravní prostøedky, specifický zpùsob oblékání apod.
Definice Kvalita života charakterizuje ten aspekt životního zpùsobu, který souvisí s promìnlivou a rùzných významù nabývající stránkou života èlovìka. Je samozøejmì spojena se standardem materiálního uspokojování potøeb èlovìka, ale více akcentuje ty zpùsoby uspokojování potøeb,
215
216
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
u kterých je materiální zajištìní nevýznamné nebo není vùbec pøítomné. Její pomocí se oznaèují ty souèásti spoleèenského a individuálního života, které není možné zachytit èistì kvantitativními charakteristikami, které není možné mìøit (pro mìøitelné se používá pojmu životní úroveò).
Pùvodnì se pojem kvalita života používal v medicínì pro vyjádøení obtíží, které nemoc èlovìku zpùsobuje a jak celkovì ovlivòuje život jedince. V širším významu, který pøekraèuje hranice medicíny, se kvalita života spojuje s možnostmi, pøípadnì s bariérami, které pøed èlovìkem stojí, když má uspokojovat své potøeby a dosahovat cílù. O problému kvality života v širším významu se zaèalo intenzivnì hovoøit v souvislosti s ohrožením životního prostøedí a se zhoršováním podmínek lidského života. Kvalita života byla spojována s nutností èlovìka žít v neagresivním (z hlediska biologického) prostøedí a byla zdùraznìna potøeba ochrany životního prostøedí, zdraví obyvatel, obnovy lidských sídel apod. V souèasné dobì problém životního prostøedí zùstává, ale objevuje se nový (jako novì nahlížený, nikoli novì existující) problém sociálního prostøedí, bezpeèí, lidských práv apod. Mezi mnohé pøírodní a sociální podmínky, jejichž pomocí bývá životní zpùsob dále definován, lze zahrnout následující faktory: l
l
Životní prostøedí Stav životního prostøedí se v souèasné dobì stává varovným signálem k zamyšlení nad charakterem životního zpùsobu. Optimální cestou v hledání podoby životního zpùsobu by tak mìlo být nalezení souladu mezi snahami o ekonomický rùst na jedné stranì a pøírodou na stranì druhé. V této souvislosti je nutné opìt pøipomenout kategorii kvality života, kdy jde o zvažování a hledání vhodné podoby sociálního života lidí, o stabilizaci podmínek lidského života, o snahy vedoucí k zamezení postupující devastace pøírody, zdraví i celkové kulturní úrovnì èlovìka vùbec. Jde o zamyšlení nad násobícími se dùsledky konzumního zpùsobu života, úvahy nad jeho dalším rozšiøováním a možnou zmìnou ve prospìch lidského života samotného. Demografická struktura a demografické tendence Za jeden z velkých úspìchù ekonomiky vyspìlých zemí se pokládá prodlužování lidského vìku. Jak ukazují studie Evropské unie, poèet obyvatelstva jejích zemí starších šedesáti let v následujících desetiletích výraznì vzroste. Stejný trend je zøejmý i v ostatních ekonomicky vyspìlých zemích. Stárnutí populace vyvolává øadu otázek, které zatím nejsou uspokojivì zodpovìzeny. Demografický posun
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
l
l
mùže vyvolat tlak na dosud platná schémata øízení spoleènosti a posílí nutnost je zmìnit. Tyto tlaky lze oèekávat zejména ve sféøe zdravotního a sociálního zabezpeèení. Stárnutí populace zasáhne i ostatní oblasti spoleèenského života. Dotkne se prùmyslové výroby, neboť stárnutí ovlivní i poptávku po zboží a následnì i výrobu. Zasáhne pøedevším oblast služeb, zdravotnictví, systém vzdìlávání i kulturu. Životní úroveò Jako standardní hledisko pro vyjádøení míry uspokojení materiálních potøeb èlovìka nabývá stále vágnìjší charakter. Materiální zabezpeèení, i když je dùležitým pøedpokladem k naplnìní hodnot života, není faktorem nejvýznamnìjším. Životní úroveò proto bývá zejména v zahranièní odborné literatuøe vytìsòována kategorií kvality života. Stále více se zvažuje, zda bude životní standard jedince euroamerické civilizace vyšší, i když v dùsledku enormní spotøeby a následné devastace životního prostøedí, èi je možné omezení uspokojování nìkterých potøeb (napø. zvyšování prestiže) a posilování snah o soulad života èlovìka s pøírodou. Sociálnì-psychické vlivy Systém existujících hodnot, morálka, vìda, umìní jsou dalšími faktory významnì se podílejícími na formování podoby životního zpùsobu. V souèasné dobì se objevují sílící tlaky na vymanìní z podruèí sociální kontroly, z mašinérie hierarchických a byrokratických organizaèních struktur sociálnì-ekonomického systému spoleènosti, což vede k vytváøení nových postojù, nové etiky, a tím i novému systému hodnot. Projev lze nalézt v alternativních životních stylech nebo v pøíklonech k hnutím, vyznaèujícím se radikálními spoleèenskými požadavky, pøípadnì sociální izolací.
Z hlediska sociálních èinností èlovìka mùžeme životní zpùsob chápat jako syntézu sféry práce a sféry mimopracovní, kdy obì zmínìné složky spolu úzce souvisejí a též se vzájemnì ovlivòují.
Pracovní oblast Dosavadní výklad práce byl výkladem sociálního procesu a jeho promìn v kontextu s pracovním zaøazením v organizacích a práce byla vnímána pøedevším jako ekonomická kategorie. V sociologickém pojetí práce však dochází k rozšiøování a obohacování jejího smyslu pro èlovìka, kdy práce má kulturní, sociální, psychologické a další funkce. To naznaèuje reálný trend souèasného sociálnì-ekonomického vývoje, v nìmž dochází k postupnému sbližování svìta práce a svìta mimo práci (posuzováno z hlediska jedince). Na rozdíl od optimistických pøedstav, které vrcholily v 60. letech minulého století, se však neprosazuje ani tak svìt mimo práci, ale naopak, svìt práce vstøebává ten druhý. Èlovìk je ve svém jednání a v životním
217
218
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
stylu pøedevším urèován vzdìláním, pracovním zaøazením, postavením v hierarchii, tj. skuteènostmi, které jsou se svìtem práce pevnì spojeny.
Mimopracovní oblast Jednoznaènì charakterizovat mimopracovní oblast je v podmínkách rozvoje souèasné ekonomiky znaènì obtížné. Tato obtížnost je dána pøedevším skuteèností, že øada tradièních forem práce vyžadujících striktní oddìlení èasu pracovního a mimopracovního ztrácí svou efektivnost a bývá nahrazována formami, pøi kterých se toto dìlení témìø vytrácí. Rovnìž dùsledky ekonomického rùstu modifikují možnosti využívání volného èasu, kdy aktivity, které si lidé pro svùj volný èas vybírají, velice èasto úzce souvisejí s výkonem jejich pracovní èinnosti. Jak tedy v souèasných podmínkách charakterizovat mimopracovní sféru a volný èas? Industriální období, které je pøíznaèné formalismem svých organizaèních struktur, vyžadovalo obecnì jasné vymezení pracovního èasu. Sféra mimopracovní je tak identifikována jako oblast, ve které èlovìk uskuteèòuje všechny èinnosti ostatní.
Pøíklad Jedno z možných rozèlenìní èinností, které èlovìk zpravidla v mimopracovní dobì provozuje: l
èinnosti spojené s jeho zamìstnáním, prací (doprava do zamìstnání a zpìt, odpoèinek, regenerace sil po práci, pøíprava na práci);
l
èinnosti zajišťující každodenní fyziologické potøeby (spánek, jídlo, péèe o tìlo, odpoèinek);
l
èinnosti pro zajištìní chodu domácnosti (nákup zboží, pøíprava jídla, úklid, péèe o odìv, prádlo, obuv, zajištìní služeb pro domácnost, domácí hospodáøství atd.);
l
èinnosti rodinného života a péèe o dìti (pøímá péèe o dìti, výchova, kontakty mezi èleny rodiny);
l
èinnosti zamìøené na rekreaci, zábavu, výmìnu informací a kulturní aktivity (návštìvy, procházky, setkání s pøáteli, individuální spotøeba kultury, amatérská tvorba);
l
studium a sebevzdìlávání;
l
aktivní fyzický rozvoj a sport;
l
úèast na vìcech veøejných (politická aktivita, podíl na správì obce).
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
Dnešní vymezení mimopracovní oblasti je v dùsledku uplatòování nových forem pracovní èinnosti, nových možností v organizaci práce, i v dùsledku vázanosti napø. vzdìlávání mnohem problematiètìjší.
Pøíklad Do které oblasti budou zahrnuty situace, kdy podnikatel jede se svou rodinou na výlet a v prùbìhu cesty prostøednictvím mobilního telefonu domlouvá s obchodním partnerem podmínky výhodného obchodu? Kam zaøadit situaci, kdy mladá maminka pøi opatrování svého dítìte obratnì pøijímá telefonické objednávky zakázek pro svého manžela?
Volný èas Stejná obtíž nastává ve snaze definovat další aktuální kategorii, která v podmínkách vyspìlých ekonomik mìní na první pohled svùj dosavadní obsah a rozsah. Touto kategorií je volný èas. Tendence rùstu rozsahu volného èasu byla dokonce døíve ve vyspìlých zemích považována za jeden z ukazatelù úrovnì kvality života.
Definice Volný èas je ta èást mimopracovní doby, která zùstane po odeètení doby placené práce a èinností s výkonem práce spojených a dále po odeètení doby spojené s èinnostmi umožòujícími reprodukci èlovìka jako druhu, tj. po uspokojení fyziologických potøeb jedince i jeho rodiny.
Podíl volného èasu na èasu mimopracovním nebývá velký, pokud je volný èas dále kvalitativnì vymezován jako nìco, co má být èlovìku nìèím užiteèným, pøínosným, pøíjemným, radostným apod. Èinnost nebo neèinnost v rámci volného èasu by mìla vést k pøímému uspokojení jedince, k naplnìní jeho potøeby odreagovat se, uvolnit se, odpoèinout si, nebo naopak k tomu, aby nìco dìlal, protože chce, a ne protože musí, nebo aby se stýkal s lidmi, kteøí jej obohacují, a nikoli „otravují“. Faktem zùstává, že právì ekonomický rùst a spotøební možnosti do urèité míry rozsah volného èasu zvìtšují. Empirické výzkumy o náplni volného èasu však posun v kvalitì jeho využití nezaznamenávají. Jak již bylo naznaèeno, rostoucí složitost sociálních vztahù, rozvoj vìdy a techniky, informaèní exploze a mnohé další prvky životní reality vystavují každého tlaku
219
220
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
a nutí jej na novou skuteènost reagovat. Zmìna tradièních forem práce, které udávaly pravidelný pracovní rytmus, ale i okruh vztahù, vede k tomu, že je potøeba reorganizovat vlastní èinnosti a postarat se také o své sociální zakotvení. Nejen že je dnes leckdy nemožné oddìlit pracovní èas od èasu „pouze pro nás“, ale èlovìk nìkdy i zámìrnì volí pro svùj volný èas èinnosti èi oblasti odpoèinku a zábavy, které konvenují s aktivitami pracovními.
Pøíklad Ilustrací mùže být rostoucí poèet hráèù golfu v naší zemi. Vedle relaxace, kterou tento sport bezesporu pøináší, zde nelze pøehlédnout i nezanedbatelný spoleèenský význam. Klid zeleného trávníku golfového høištì možná právì napomùže k úspìšné dohodì dvou podnikatelù. Jiným pøíkladem mùže být konstatování vìdeckého pracovníka, že ve volném èase ète. Pokud bychom se ho zeptali co, nahlodala by jeho odpovìï naše úvahy o volném èase. Samozøejmì že ète odborné publikace, které si pøivezl z právì absolvované studijní cesty.
Jak vidno, ztrácí se schopnost jedince specifikovat a zpøehlednit èas. Nové èasové rámce dávají sociální život lidí do nových dimenzí. Ale proti tomu vystupuje bezradnost, jak svùj èas využít. Odborníci dokonce hovoøí o možnosti celkového nervového zhroucení nìkterých lidí z dùvodu, že „nevìdí, co s èasem“.
Pøíklad Podle vyjádøení psychiatrynì alkohologicko-toxikologického oddìlení jedné okresní nemocnice narùstá v její klientele poèet mladých maminek alkoholièek. Nové výrobky, které jsou dnes nezbytné k zajištìní kvalitní péèe o malé potomky, totiž kladou minimální nároky na vlastní práci maminek. Tu šílenou nudu v èase, který zbývá, zahánìjí alkoholem. Totéž se týká nìkterých „úspìšných“ lidí nebo manželek podnikatelù, které zùstaly doma a dostaly se do sociální izolace.
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
> 6.5 Profese, charakteristika a dynamika Klíèová slova profese, povolání, zamìstnání, dynamika profesí, procesy, profesní pøíprava, volba povolání, rekvalifikace, profesiografie, kariéra
PROFESE – POVOLÁNÍ – ZAMÌSTNÁNÍ Stále probíhající dìlba práce, která je odrazem sociálnì-ekonomického vývoje spoleènosti, se projevuje zejména zmìnami v profesnì-kvalifikaèní struktuøe spoleènosti. Profesnì kvalifikaèní struktura je souèástí struktury sociální. V rámci sociálního systému tak mùžeme identifikovat profesní skupiny s rùznými kvalifikaèními požadavky, lišícími se nároèností i stupnìm další specializace. Pro urèení pracovní èinnosti, která má být zaèlenìna do širokého spoleèenského rámce a zároveò má být nástrojem praktické organizace práce, se používají pojmy profese a povolání.
Profese
Definice Profese je urèitý druh pracovní èinnosti vyèlenìný na základì dìlby práce. Jde o relativnì stabilizovaný soubor èinností, které vyžadují specifické schopnosti jedince a jejichž výkon je podmínìn odbornou pøípravou.
Odborná profesní pøíprava se uskuteèòuje obvykle prostøednictvím školského systému, ale i mimo nìj.
221
222
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Profese jako pomìrnì složitý sociální jev zahrnuje øadu dùležitých aspektù: l
l
l
l
l
technické hledisko, které sleduje, nakolik je pro výkon požadováno používání technických prostøedkù a nástrojù; ekonomické hledisko, které zkoumá, nakolik je daná profese úspìšná na trhu práce; právní hledisko, které se zabývá tím, nakolik je pøíprava a výkon profese upravena právními normami; psychologické hledisko, které sleduje, nakolik je pro výkon dùležitý osobnostní vývoj jedince; sociologické hledisko.
Ze sociologického hlediska je pozornost soustøedìna na dva okruhy problémù: l l
sledování dynamiky profesí (vznik, formování, rozvoj, zánik), sledování sociálních procesù, které jsou s profesí spojeny (volba povolání, pøíprava na povolání, realizace povolání, zmìna povolání).
Dynamika profesí Dynamika profesí úzce souvisí s dynamikou sociálnì-ekonomického systému, jehož je souèástí. Vývoj v oblasti sociálnì-ekonomické, resp. vìdeckotechnický rozvoj, s sebou nese vznik nových druhù práce, pro jejichž výkon je èasto nutná zmìna dosavadní škály profesí èi její doplnìní. Fakticky jde o to, že v prùbìhu vývoje spoleènosti dochází k požadavkùm na formování nových profesí, pøíp. na urèitou modifikaci nìkterých profesí stávajících. Zmìny probíhající v profesnì-kvalifikaèní struktuøe se dotýkají i oblasti vzdìlávání, kdy je na školský systém vyvíjen tlak, na nìjž musí reagovat. Optimální situace nastává, je-li vzdìlávací systém dostateènì pružný a je-li schopen operativnì pøizpùsobit nabídku profesionální pøípravy.
Pøíklad Vznik vyššího odborného studia jako nové formy studia v rámci vzdìlávacího systému v Èeské republice je právì reakcí na požadované zmìny v kvalifikaèní struktuøe. Požadavek kvalitnìjší praktické pøípravy, vyšší nároky na odbornost absolventù, vedly k pøebudování dosavadního spíše teoreticky zamìøeného systému studia. Podíl praktické pøípravy je tak proti minulým letùm výraznì vyšší a mìl by do budoucna dosahovat pøibližnì stejné výše jako podíl pøípravy teoretické.
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE Dalším dùležitým požadavkem bylo vyrovnání úrovnì vzdìlání s evropským standardem vzhledem ke globalizaci ekonomiky a otevírajícím se možnostem získávat zamìstnání i mimo hranice našeho státu. Absolventi vyšších odborných škol u nás a polytechnik èi college v zahranièí by tak mìli mít na evropském trhu práce stejné profesní pøedpoklady.
Naopak pomalá reakce školského systému na probíhající zmìny v profesnì kvalifikaèní struktuøe mùže vést ke stagnaci, ke kumulaci absolventù, kteøí obtížnì nalézají uplatnìní na jedné stranì, a nedostatku pracovníkù s odpovídající kvalifikací pro novì vzniklé profese na stranì druhé. Vznik nových profesí je završením procesu formování nových druhù práce, pro jejichž výkon je nutná speciální pøíprava, èi završením procesu modifikace již existujících druhù práce, kde pracovní èinnost nezbytná pro jejich výkon nabývá nových forem a obsahù. Vznik nové profese chápeme jako profesionalizaci. Konkrétnì je pro tento proces charakteristické utváøení celého komplexu znakù, jimiž je nová profese definována. Jde o: l l
l l
specifikaci pracovních úkonù a operací; stanovení systému profesní pøípravy, pøípadnì možností kvalifikaèního postupu; vytvoøení forem ohodnocení výkonu; vznik norem profese a profesního vìdomí, pøípadnì vznik profesních institucí nabízejících prostor pro výmìnu zkušeností v rámci profese a ochranu profese (asociace, svazy, komory).
Pro efektivní práci s lidmi v podniku (výbìr, vzdìlávání pracovníkù, kariéra apod.) je vhodné pro dané profese zpracovat jejich profesiografický rozbor. Profesiografický rozbor obsahuje nejen obecné charakteristiky dané profese, ale i požadavky na pracovníka tuto profesi vykonávajícího, souhrn jeho povinností, obsah pracovní èinnosti, popis pracovních podmínek apod. O rozvoji profese hovoøíme v souvislosti s progresivními zmìnami v obsahu pracovní èinnosti, k nimž od vzniku profese dochází. Rozvoj profese je do znaèné míry podmínìn spoleèenskou poptávkou èi její spoleèenskou nezbytností. Navenek lze tuto skuteènost sledovat jako zkvalitòování používaných pracovních prostøedkù, metod a pracovních postupù. V nìkterých pøípadech proces rozvoje profese pokraèuje vyèleòováním speciálních pracovních èinností, tj. dochází k rozvoji specializací uvnitø profese pùvodní.
223
224
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
O zániku profese hovoøíme v souvislosti s klesající tendencí ve spoleèenské poptávce èi klesajícím zájmem o výkon této profese èi možnostmi jejího uplatnìní.
Sociální procesy spojené s profesí Významným momentem v životì èlovìka je rozhodování o smìru jeho budoucí pracovní orientace. Jinými slovy jde o proces volby profese a povolání. Podíváme-li se na tuto skuteènost detailnìji, odhalíme celou škálu aspektù, které se na výbìru profese podílejí. V podstatì jde o dùležitý socializaèní moment, který je zpravidla charakteristický interakcí s jinými lidmi èi institucemi. Tyto instituce èi jedinci pomáhají zprostøedkovat informace nezbytné k rozhodnutí o zaèlenìní do významné dimenze sociální reality, kterou je oblast lidské práce. Dobrá volba, mìøeno hlediskem spoleèenským, znamená vesmìs dobré ekonomické a sociální zhodnocení a z hlediska jednotlivce vede k osobnímu uspokojení a seberealizaci. Obecnì mùžeme øíci, že za optimální považujeme takovou volbu, kdy jsou naplnìny potøeby trhu práce na pøípravu realizátorù urèité profese a kdy zpùsobilost uchazeèù odpovídá kritériím pro výkon odpovídajícího povolání. Volba profese je složitým procesem, jehož prùbìh ovlivòuje øada faktorù. V první øadì je to jednotlivec sám, který je v tomto procesu hlavním aktérem, na jehož rozhodnutí v koneèném dùsledku záleží, formuje své stanovisko pomocí shromažïování informací, jejich vyhodnocováním a utváøením si postojù k získaným poznatkùm. Zdrojem informací a souèasnì faktorem pùsobícím na utváøení postojù mùže být rodina, škola, pøátelé, masmédia, poradenské a spoleèenské instituce apod. Rodina jako primární sociální skupina poskytuje èlovìku zpravidla první možnost seznámení se s rozliènými druhy profesí a povolání. Jejím prostøednictvím tak jedinec získává informace o povoláních a zbìžnou pøedstavu o obsahu urèitých profesí (známe profese svých rodièù, sourozencù, pøíbuzných) a sledováním postojù jednotlivých èlenù rodiny k povoláním si vytváøí i svá vlastní hodnocení a stanoviska. Rodina, resp. rodinná tradice velící zachovat kontinuitu urèité profese, mùže v nìkterých pøípadech sehrát významnou roli pøi formování postojù k budoucí profesní dráze. Jak je zøejmé, hodnotový systém rodiny, tradice a profesní orientace èlenù rodiny jsou významnými èiniteli, které pùsobí na utváøení postojù dùležitých pro volbu povolání. Na druhé stranì i ekonomické možnosti rodiny a stupeò prestiže jejího sociálního statusu mohou být dalšími podstatnými èiniteli, které se na volbì vlastní budoucí profese a povolání podílejí. Jak bylo naznaèeno, smìry pùsobení rodinného vlivu mohou nabývat rùzných forem. Je-li forma tohoto druhu sociálního uèení pøíliš
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
direktivní a autoritáøská, mùže v nìkterých pøípadech zpùsobit konflikt zájmù. Ten pak mùže vyústit i v podcenìní èi naopak k pøecenìní schopností jedince a následnì chybné volbì, která má øadu negativních psychologických a sociálních dùsledkù. Prostøednictvím rùzných forem studia vytváøí samotný vzdìlávací systém základní pøedpoklady pro získání celého komplexu poznatkù o rùzných druzích profesí. Škola, podobnì jako rodina, ve velké míøe pøispívá i k utváøení postojù k jednotlivým druhùm profesí a povolání. Formování postojù pod vlivem školní pøípravy je na rozdíl od pùsobení rodiny procesem plánovitým, zámìrným, spoleèensky cíleným. Vedle studijních programù jednotlivých škol jsou to i sami pedagogové, kteøí svým pùsobením mohou žáky a studenty motivovat k výbìru konkrétní profese. Poradenská centra pomáhají na základì speciálních postupù odhalovat a mìøit schopnosti dìtí, identifikovat jejich oèekávání, pøání a zájmy. Tyto skuteènosti v kontextu se spoleèenskou poptávkou po jednotlivých druzích profesí slouží rodièùm, školám i jednotlivým dìtem osobnì jako výchozí materiál pro informace o možnostech profesního uplatnìní, o perspektivách, formách a obsazích konkrétních profesí apod. Ve velké míøe zviditelòují spoleèenskou poptávku po jednotlivých profesích hromadné sdìlovací prostøedky. Rovnìž formy seznámení s urèitými profesemi a povoláními, stejnì jako s možnostmi uplatnìní se v nich, jsou velice pestré a èasto pøitažlivé a zajímavé. Masová komunikace umožòuje vedle typicky propagaèních akcí (reportáže z pracovišť, inzerce, reklama) zprostøedkovat informace i napøíklad v podobì oblíbených zábavných programù, ve kterých hrdinové provozují èinnosti, resp. profese, k nimž mladý divák, posluchaè èi ètenáø mùže posléze najít bližší vztah právì ve snaze identifikovat se s obdivovaným hrdinou.
Pøíklad Zajímavým pøíkladem spolupráce masmédií s trhem práce mùže být skuteènost, že v rámci propagace nìkterých druhù profesí natáèejí nìkteré filmové štáby informaèní snímky ze zákulisí konkrétních profesí, aby pøípadným uchazeèùm mohly úøady práce nabídnout spolu s pracovním místem i ukázku, jak tato práce vypadá.
Neformální skupiny, tedy vrstevníci, pøátelé a známí, bývají specifickým zdrojem informací o jednotlivých profesích. Jak je zøejmé, informace tohoto typu leckdy jen vzdálenì konvenují se spoleèenskou strategií propagace profese a povolání, stejnì jako s objektivní skuteèností na trhu práce a realitou samotné pracovní èinnosti.
225
226
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Subjektivní podtext, který je ve znaèné míøe podbarven pøíslušností k urèité referenèní skupinì, vytváøí právì onen specifický rámec interpretace. Jistá náboženská spoleènost, vzhledem k šíøení a respektování urèitých biblických zásad, vytváøí u svých èlenù relativnì pevné postoje k sociální realitì, resp. k nìkterým projevùm sociálního chování individuí. Z tohoto dùvodu zaujímá i pomìrnì striktní stanoviska k nìkterým, leckdy spoleèensky atraktivním profesím. Jak je zøejmé, jedinec potom vlivem referenèního rámce této náboženské spoleènosti a pod tlakem její filozofie formuje i své postoje a svá rozhodnutí o smìru své budoucí pracovní orientace. Profesní pøíprava je další fází procesu, která následuje po rozhodnutí, jakou profesi zvolit. Pøíprava na výkon profese znamená pøedevším pøedávání znalostí, osvojování a nácvik dovedností nezbytných k úspìšné realizaci pracovních èinností charakteristických pro danou profesi. Profesní pøíprava je interaktivním procesem, kde finální efekt pøímo souvisí s vysokou kvalitou obou zúèastnìných stran. Tìmito stranami jsou jednak uchazeèi èi frekventanti a jednak jejich školitelé. Pøíprava na profesní dráhu je do jisté míry podmínìna kritérii, která jsou provìøována ve výbìrovém øízení na jednotlivé typy škol èi dalších vzdìlávacích zaøízení. Faktem zùstává, že øada uchazeèù díky této selekci musí mnohokrát svou volbu modifikovat, pøípadnì ji úplnì zmìnit. Regule pøijímacího øízení totiž èasto nemusí postihnout v celé šíøi výchozí znalosti a potenciální dovednosti uchazeèù a zodpovìdnì pak rozhodnout o jejich pøijetí èi nepøijetí. Jak vyplývá z celkového trendu sociálnì-ekonomického vývoje spoleènosti, nároky na profesní pøípravu nového typu pracovníka neustále narùstají. Rozšiøování komunikaèních možností, globalizace témìø všech oblastí sociálního života, rùst sociální mobility a celá škála dalších faktorù se významnì promítají i do obsahu studijních programù pro pøípravu na jednotlivé profese. Nejen specifické znalosti a dovednosti charakteristické pro danou profesi, ale i znalost širšího kulturního prostøedí a schopnost využívání moderních informaèních technologií se proto stávají nedílnou souèástí profesní pøípravy. Samotný výkon profese, resp. zaøazení absolventa do sociálního systému organizace v jeho pracovní roli, s sebou nese i nutnost vytvoøení specifického komplexu sociálních norem èi sociálních institucí, které se stávají dùležitými modely èi vzorci pro regulaci tohoto typu sociálních vztahù. Již pøíprava na povolání a potom realizace profese se soustøeïuje na osvojování norem a hodnot upravujících profesní vztahy. Tento jev chápeme jako formování
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
profesního vìdomí. Podoba profesního vìdomí se utváøí pomocí celé škály rùzných vlivù. Na jedné stranì spoleèenská prestiž profese nebo spoleèenský význam povolání a na stranì druhé obsah profese sám èi profesní zvyky, tradice a obyèeje bývají obvykle základem pro identifikaci s urèitou profesní rolí, základem pro profesní vìdomí. Profesní dráha, resp. realizace povolání v rámci souèasných sociálních systémù mnohdy nebývá pøímoèarým procesem. Jak naznaèuje dynamika sociálnì-ekonomického vývoje, rozvoj vìdy a techniky staví èasto jedince v produktivním vìku pøed rozhodnutí zmìnit povolání. Rekvalifikace, tj. osvojení si znalostí a dovedností další profese, je jednou z možných ukázek tzv. profesní mobility. S rùznými dalšími druhy mobility se však mùžeme setkávat i v rámci profese. Všichni asi známe pøípady pracovních postupù, kdy se naše pracovní pozice mìní v linii vertikální, kdy z øadových zamìstnancù plnících své základní úkoly získáváme vìtší odpovìdnosti, jsme povìøováni vedením lidí, øešením složitìjších operací apod., kdy se èasto díky profesní pozici mìní i náš sociální status. Vertikální pohyb mùže nabývat i opaèného smìru. Tuto skuteènost bychom mohli zaznamenat mimo jiné napøíklad v souvislosti se zdravotním stavem pracovníka, jeho momentální sociální situací apod. V tìchto pøípadech bychom zmìnu sociální role a z ní vyplývající zmìnu sociálního statusu jedince mohli èasto oznaèit za nároènou životní situaci, která mùže velmi významnì ovlivnit další prùbìh sociálního života individua.
Povolání
Definice Povolání je oznaèení specifického druhu èinnosti nebo souboru èinností vyèlenìného v dìlbì práce, jak je obecnì vnímán ve spoleènosti. Blíží se ve svém obsahu pojmu sociální role, zatímco pojem profese je blízký pojmu postavení v sociálním systému organizace. Profese i povolání jsou sociálními institucemi.
Následující tabulky naznaèují vývoj prestiže povolání z pohledu veøejného mínìní.
227
228
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Tab. 5 Prestiž povolání v roce 1937
Tab. 6 Výsledná škála prestiže povolání v ÈSSR 1967
1.
rolník
11.
umìlec
1.
ministr
2.
uèitel
12.
knìz
2.
øeditel prùmyslového podniku
3.
dìlník
13.
advokát
3.
lékaø specialista
4.
øemeslník
4.
vysokoškolský profesor
5.
lékaø
5.
pøedseda KNV
6.
inženýr
6.
vìdecký pracovník
7.
obchodník
7.
øeditel závodu
8.
prùmyslník
8.
spisovatel
9.
voják
9.
provozní inženýr
10.
politik
10.
okresní prokurátor
(P. Machonin a kol.: Èeskoslovenská spoleènost, 1969)
Centrum pro výzkum veøejného mínìní Sociologického ústavu AV ÈR provedlo koncem roku 2004 rozsáhlé šetøení (1027 dotázaných) týkající se prestiže povolání. Respondenti hodnotili 26 povolání na škále 1–99. Tabulka 7 ukazuje prùmìrné bodové ohodnocení jednotlivých povolání a jejich celkové poøadí. Tab. 7 Prestiž povolání v roce 2004 Poøadí Povolání
Prùmìrné Poøadí Povolání hodnocení
Prùmìrné hodnocení
1.
lékaø
89,5
14.
úèetní
53,5
2.
vìdec
80,7
15.
majitel malého obchodu
51,2
3.
uèitel na vysoké škole
78,5
16.
truhláø
50,8
4.
uèitel na základní škole
71,3
17.
opraváø elektrospotøebièù
50,2
5.
programátor
66,3
18.
bankovní úøedník
50,2
6.
soudce
64,8
19.
soustružník
47,7
7.
projektant
64,1
20.
policista
47,6
8.
starosta
60,1
21.
knìz
46,1
9.
manažer
59,4
22.
voják z povolání
44,8
10.
soukromý zemìdìlec
59,1
23.
sekretáøka
43,7
11.
profesionální sportovec
56,1
24.
prodavaè
42,8
12.
novináø
54,4
25.
poslanec
39,9
13.
ministr
53,8
26.
uklízeèka
29,4
(Zdroj: CVVM, výzkum Naše spoleènost, 2004)
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
Z uvedených výsledkù lze rámcovì sledovat vývoj prestiže povolání. Obecnì pozorujeme pokles prestiže manuálních povolání a rùst prestiže povolání s vyšší kvalifikací.
Zamìstnání Jsou zamìstnání a profese synonyma? Odpovìï zní ne.
Definice Pojem zamìstnání vyjadøuje pøedevším právnì-ekonomický vztah mezi pracovníkem a organizací.
Právník tak mùže být zamìstnán jako soudce u soudu, jako právní poradce firmy nebo státní zástupce èi notáø. Zamìstnáním rozumíme vztah, vztah k instituci, resp. organizaci, kde prostøednictvím pracovní èinnosti získává èlovìk prostøedky pro uspokojení svých potøeb. Jak je zøejmé, zamìstnání ve všech pøípadech nemusí nutnì konvenovat s profesí pracovníka. Náš právník by mohl pracovat i jako øidiè, topiè atd. Na druhou stranu profese mùže být provozována i bez zamìstnaneckého pomìru. Malíø maluje a prodává své obrazy sám.
> 6.6 Zamìstnanost a nezamìstnanost Klíèová slova ekonomicky aktivní a neaktivní obyvatelé, formy zamìstnanosti a nezamìstnanosti, pøíèiny a dùsledky nezamìstnanosti
V souladu s vymezením svého pøedmìtu studuje sociologie práce i pøedpoklady a možnosti pro zapojení jednotlivých kategorií obyvatelstva do pracovního procesu, tzn. i rozsah a dynamiku nezamìstnanosti, její pøíèiny a dùsledky.
229
230
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Pøi vymezení pojmù zamìstnanost a nezamìstnanost je tøeba vycházet z pojmu obyvatelstvo a jeho rozdìlení na obyvatelstvo ekonomicky aktivní a ekonomicky neaktivní.
Definice Pojmem obyvatelstvo rozumíme souhrn osob žijících na urèitém teritoriu, který se vnitønì èlení do øady vrstev vydìlujících se na základì kritérií sociálnì-demografické a profesnì-kvalifikaèní povahy.
Ekonomicky aktivními obyvateli jsou ti, kteøí prostøednictvím svého zapojení do pracovního procesu získávají prostøedky pro zajištìní své vlastní existence, resp. existence svých rodin. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo pak patøí jak ti, kteøí práci mají, tak i ti, kteøí ji krátkodobì, resp. i po delší èasové období (a to ne z vlastní viny) nemají. Ekonomicky neaktivní obyvatelé pracovní èinnost nerealizují, nejsou do pracovního procesu zapojeni. Je tomu tak buï z toho dùvodu, že v dùsledku svých demografických èi zdravotních determinant a problémù pracovat nemohou (dìti, staøí lidé, dlouhodobì nemocní, invalidé), nebo proto, že by sice pracovat mohli, ale nechtìjí. Prostøedky pro zajištìní vlastní existence mohou získávat jak legálními cestami a zpùsoby (napø. pobírání renty), tak nelegálními (rùzné formy zloèinnosti). Pojmem zamìstnanost tedy postihujeme skuteènost, že èást ekonomicky aktivního obyvatelstva si prostøednictvím svého zapojení do pracovního procesu zabezpeèuje prostøedky pro zajištìní své existence a uspokojování svých potøeb. Její úroveò vyjadøuje zpravidla pomìr mezi poètem ekonomicky aktivních pracujících obyvatel a celkovým poètem ekonomicky aktivního obyvatelstva. Plné zamìstnanosti by teoreticky bylo dosaženo tehdy, kdyby všichni, kteøí mají pøedpoklady pracovat a pracovat chtìjí, také práci sehnali. Pro vymezení pojmu nezamìstnanost lze použít rùzné definièní pøístupy. Za nezamìstnaného mùže být považován èlovìk, který je schopen pracovat a pracovat chce, ale nemùže z urèitých dùvodù vstoupit do pracovnìprávních vztahù, ze kterých by za svou práci získával kompenzaci v podobì mzdy, a tak si zajišťoval prostøedky pro svou existenci. Mùže to ale být i èlovìk, který pracovat mùže a chce, ale který nemùže nalézt práci odpovídající jeho schopnostem a možnostem, tj. jeho kvalifikaci. Pøijetí urèité definice v pracovnìprávním zákonodárství se pak promítá
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
v prvé øadì do vyššího èi nižšího poètu osob, které mají právo na pobírání státního pøíspìvku v nezamìstnanosti, resp. i do jeho výše. Nejèastìji je nezamìstnanost definována jako jev, kdy lidé, kteøí mají pøedpoklady pracovat a pracovat chtìjí, nemohou práci najít. Statisticky a administrativnì jsou však mezi nezamìstnanými zaøazeni i ti, kteøí sice pracovat mohou, ale nechtìjí a zneužívají slabin a mezer existujícího systému regulace zamìstnanosti. Nezamìstnanost jako sociální jev mùže nabývat urèitých forem. Jedná se o nezamìstnanost: l
l
l
l
l
l
l
latentní (skrytou) – v dùsledku této formy nezamìstnanosti nedochází k plnému využití pracovní síly, pracovníci pracují ve zkrácené pracovní dobì, resp. nìkolik dní v týdnu; doèasnou – týká se urèitého druhu osob, které v pomìrnì krátké dobì po ztrátì zamìstnání bez vìtších problémù nacházejí nové pracovní uplatnìní; stagnativní – èást nezamìstnaných dlouhodobì a marnì shání zamìstnání a postupnì ztrácí nadìji, že nové pracovní uplatnìní nalezne; dobrovolnou – týká se tìch nezamìstnaných, kteøí by mohli práci nalézt, ale odmítají za daných pracovních podmínek pracovat; nepøedvídatelnou – dochází k ní v dùsledku neoèekávaných zmìn ve vnìjších ekonomických a politických vztazích, kterým se nestaèí ekonomika dané zemì v krátké dobì pøizpùsobit; cyklickou – je zpùsobována nerovnomìrným, pøípadnì cyklickým vývojem ekonomiky; strukturální – profesní a kvalifikaèní struktura pracovních sil se nepøizpùsobuje nárokùm a požadavkùm strukturálních zmìn v ekonomice.
Z hlediska svého rozsahu, skladby a dynamiky pøedstavuje nezamìstnanost složitý sociální jev i proces, který má øadu pøíèin a nese s sebou závažné ekonomické, sociální i politické dùsledky. Za její pøíèiny se nejèastìji považují: l
l
l
l
technický rozvoj, automatizace, elektronizace a robotizace, které ve svých dùsledcích snižují spotøebu živé práce; vysoká porodnost a v dùsledku toho i vysoký pøírùstek obyvatelstva (jeden z dùvodù, proè øada zemí „tøetího svìta“ usiluje o regulaci porodnosti); prodlužování pracovního dne a zvyšování pøesèasové práce, což ve svých dùsledcích snižuje poèet existujících pracovních míst; vysoká zadluženost a likvidace drobných podnikatelù (v øadì prùmyslovì vyspìlých zemí je dùvodem k prosazování øady ochranných a stimulaèních opatøení ze strany státu);
231
232
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY l l
nízká úroveò akumulace kapitálu, a tedy i investic do rozšiøování výroby; dosažený stupeò ekonomické prosperity a materiálního bohatství zemì (projevuje se napø. v tom, že pro prùmyslovì vyspìlé zemì a také pro Èeskou republiku je charakteristická vyšší míra zamìstnanosti žen i vyšších vìkových skupin obyvatelstva).
Èasto diskutovaným problémem je otázka vlivu technického rozvoje na zamìstnanost. Na jedné stranì je skuteèností, že technický a technologický pokrok, který je úsporný, pokud jde o potøebu pracovních sil, vede ke zvýšení nezamìstnanosti. Na druhé stranì má ale tento rozvoj za následek snižování nákladù, a tím i cen výrobkù, což vede ke zvýšení poptávky po zboží a službách, ke zrychlení ekonomického rùstu, a tím i zamìstnanosti. Podmínkou tohoto pozitivního pùsobení technického a technologického rozvoje na výkonnost ekonomiky je aktivní vìdeckotechnická politika a aktivní politika v oblasti zamìstnanosti a vzdìlávání. Zvyšování poptávky, a tím i zamìstnanosti, mùže mít pozitivní vliv na urychlení ekonomického rùstu jen za podmínky, že zastaralá pracovní místa budou nahrazena novými pracovními pøíležitostmi s vyššími nároky na kvalifikaci a adekvátnì tomu budou existovat také kvalifikované a mobilní pracovní síly. Pokud jde o dùsledky nezamìstnanosti, lze na makroúrovni hovoøit o možných negativních dùsledcích ekonomické, sociální, politické a sociálnì-psychologické povahy: l
l
l
l
V ekonomické sféøe spoleèenského života dochází k nevyužití èásti existujících pracovních zdrojù, a tím k podvázání možnosti dalšího ekonomického rùstu, k jeho stagnaci èi poklesu. V sociální oblasti se výraznì prohlubují sociální rozdíly v životní úrovni a v kvalitì života mezi jednotlivými spoleèenskými skupinami a vrstvami. V politické sféøe života spoleènosti vzniká sociální napìtí ohrožující sociální smír zejména v rovinì vztahù mezi zamìstnavateli a zamìstnanci. V celospoleèenském mìøítku však nezamìstnanost pøináší problémy zásadnìjší povahy nejen z hlediska ekonomického, sociálního èi politického. Ukazuje se, že existují i závažné dùsledky sociálnì-psychologického rázu. Jedná se zejména o vývoj veøejného mínìní o nezamìstnanosti a nezamìstnaných, míru rùstu obav ze ztráty zamìstnání, spoleèenskou prestiž nezamìstnaných apod. V mnohém pak øešení tìchto problémù v rovinì ekonomické, sociální èi politické závisí na tomto celkovém duchovním klimatu. Jsou-li lidé dlouhodobì nezamìstnaní, ztrácejí kromì chuti a potøeby pracovat i své schopnosti pro práci, tj. svou kvalifikaci. Po získání nového místa se dlouho zapracovávají a mají problémy s tím, aby dokázali pracovat v potøebném
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
tempu a s potøebným zaujetím. Nezamìstnanost s sebou pøináší obvykle i nárùst kriminality a z ní pramenící obavy a nejistoty. Nestabilita ekonomických podmínek odrazuje investory, kteøí hledají vhodnìjší prostøedí pro zhodnocení svých kapitálových investic. Zvláštní riziko pøedstavuje nezamìstnanost pro nìkteré skupiny mladých lidí, kterým se nepodaøí sehnat zamìstnání po absolvování profesní pøípravy, tj. školy èi uèebního pomìru. Tato skuteènost spojená s tím, že je jim po delší dobu poskytována sociální ochrana v podobì sociální podpory pøed umístìním, u nich mùže vést ke ztrátì motivace získat zamìstnání. Tito mladí lidé se tak mohou dostat mimo trh práce, postupnì se stát „pracovnì negramotnými“ a trvalými adepty na podporu a sociální péèi. Je tøeba zdùraznit, že vedle negativních dùsledkù má urèitá míra nezamìstnanosti i své pozitivní dùsledky spoèívající pøedevším v tom, že vytváøí možnosti pro pøesuny pracovních sil do rozvíjejících se a prosperujících podnikù, upevòuje pracovní kázeò a morálku, zvyšuje zájem o zvyšování kvalifikace (díky èemuž dochází k progresivním zmìnám kvalifikaèních struktur) a vede k pozitivním zmìnám ve struktuøe faktorù pracovní motivace. Tab. 8 Vývoj nezamìstnanosti v letech 1994–2005 (v %) 1994
4,3
1998
6,5
2002
7,3
1995
4,0
1999
8,7
2003
8,1
1996
4,1
2000
8,8
2004
8,3
1997
4,8
2001
8,1
2005
7,9
(Zdroj: ÈSÚ)
233
234
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 6.7 Zmìny ve svìtì práce Klíèová slova flexibilita organizace, flexibilita jednotlivce, flexibilní pracovní režimy, agenturní zamìstnávání, individualizace
Vzhledem k nejrùznìjším spoleèenským, politickým, technologickým a dalším zmìnám jsou podniky nuceny citlivì vnímat a rozpoznávat signály tìchto zmìn a pružnì na nì reagovat. Tento trend se nevyhýbá ani oblasti práce. Slovo flexibilita (pøizpùsobení se mìnícím se požadavkùm) je stále èastìji slýcháno v nejširších souvislostech: jako flexibilita organizace (smìrem ven i dovnitø), flexibilita jednotlivce (v rámci organizace i samostatnì) i flexibilita trhu práce.
Flexibilita organizace Organizace je nucena v rámci konkurenèního boje aktivnì reagovat na zmìny vnìjšího okolí. To se projevuje nejen v oblasti nákladù, ale i v rámci organizaèní kultury, vedení lidí, personálních èinností, v rámci nárokù na informaèní technologie apod. Mezi již témìø tradièní formy práce patøí flexibilní pracovní doba ve všech jejích variantách, práce na èásteèný úvazek, práce na základì specifických typù smluv, rotace práce, týmová práce apod. Organizace ale stále èastìji využívají i nové zpùsoby a formy práce, jako napø. teleworking, sdílení práce, sdílení pracovního místa, práce na zavolání, agenturní zamìstnávání (doèasné pøidìlení). Teleworking (práce z domova) se stává z hlediska sociologického i psychologického velmi zajímavým fenoménem pracovní oblasti.
Pøíklad V USA je (podle Nejvyššího kontrolního úøadu) takto zamìstnáno zhruba 50 mil. pracovníkù, v EU bylo v roce 2002 zhruba 15 mil. „teleworkerù“. Výhled do roku 2007 uvádí, že by mìl jejich poèet vzrùst až na 50 mil. V ÈR tímto zpùsobem pracuje (podle Statistického úøadu) cca 90 tis. lidí.
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
Sdílení práce/pracovního místa znamená vytvoøení podmínek a ochotu zúèastìných na dìlení pracovních povinností, mzdy i dalších náležitostí spojených s daným pracovním místem. Režim je v nìkterých státech EU (napø. Nìmecko) využíván k bezproblémovému pøechodu do starobního dùchodu. Práce na zavolání obnáší na stranì pracovníka urèitou pøipravenost vykonat pro organizaci v pøípadì potøeby daný úkol. Pracovník v dobì své neaktivity není organizací odmìòován. Tato forma práce je využívána napø. v Nìmecku a ve Skandinávii. Agenturní zamìstnávání má své prvopoèátky ve Spojených státech, kdy v dobì stávky bylo potøeba rychle naložit velké množství potravin na palubu lodi, aby se nezkazily. Majitele napadlo oslovit lidi na pøímo na ulici a nabídnout jim tuto doèasnou práci i výdìlek. Do tohoto dvoustranného vztahu se postupem èasu zaèlenila strana tøetí, a to personální agentura. V souèasnosti se jedná o komplexní službu personálních agentur. Organizace kontaktuje personální agenturu, specifikuje své požadavky na pracovníky z hlediska úrovnì jejich kvalifikace, poètu, termínu nástupu a pøedpokládané doby trvání jejich práce ve firmì a agentura vybere vhodné adepty. Ti, pøestože pracují v dané spoleènosti, mají po celou dobu práce uzavøenu pracovní smlouvu pouze s agenturou. Organizace tedy nezískává nového zamìstnance se všemi souvisejícími právními a dalšími dùsledky, ale pouze pracovníka. Agentura si samozøejmì fakturuje své služby a náklady. I v souvislosti s agenturním zamìstnáváním se v minulosti objevovaly pojmy jako šedá ekonomika, práce na èerno nebo moderní otrokáøství. Tomu se snaží pøedejít novelizovaný zákon o zamìstnanosti (v platnosti od 1. 10. 2004), který tento typ práce (poprvé v zákonné podobì) definuje. Agenturní zamìstnávání (doèasné pøidìlení) vytváøí tedy nový prostor jak pro firmy (øešení sezónnosti zakázek, náhrada v dobì dovolených, nemoci, získání specialistù na urèitý projekt), tak pro jednotlivce pøi hledání vhodného typu zamìstnání a v nìkterých pøípadech i stylu života.
Flexibilita jednotlivce Výše uvedené tendence nových forem zamìstnávání kladou mimoøádnì vysoké nároky na osobnost pracovníka, a to nejen ve smyslu jeho vìcných znalostí a dovedností, ale zejména na sílu jeho osobnosti. Tedy nároky na jeho schopnost dobøe se orientovat, obstát jako jednotlivec v komplikovaném, nepøehledném konkurenèním, a proto i obtížném svìtì práce, na jeho sílu pøekonávat pøekážky, pøeèkat støídání období individuálnì úspìšných a neúspìšných a nalézt tomu odpovídající styl života.
235
236
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Flexibilita na trhu práce Podobnì i trh práce reaguje na nové požadavky ze strany organizací, jak ve formì reforem vzdìlávacího systému, tak z hlediska nabídky nejrùznìjších služeb (personální agentury, úøady práce apod.). V tomto kontextu se mùžeme setkat s fenoménem malého a støedního podnikání. Individualizace práce je pøes svùj nepochybnì sociální charakter rovnìž novou skuteèností, která zøetelnì nabývá na významu právì v kontextu flexibility práce. Ukazuje se, že logickým dùsledkem pružnosti je potøeba velmi specifických èinností, které není nutné ani ekonomicky žádoucí øešit uvnitø firmy vlastními silami nebo jinou vìtší firmou. Optimální øešení z úzce ekonomického hlediska spoèívá v nalezení individuálního øešení, které je schopen nabídnout èasto právì jednotlivec nebo malá externí firma. Nový trend je tedy takový, že samostatní podnikatelé budou nabízet velmi úzce a specificky orientované služby, které na jednotlivé projekty nebo vymezená období hledají nejen malé a støední firmy, ale i velké mezinárodní koncerny.
Zmìny v chápání lidské práce Spoleèensko-ekonomický vývoj naznaèuje nejen zmìny v obsahu a formách práce, ale i v oblasti chápání smyslu lidské práce, v obsahu hodnot lidské seberealizace. Práce již nevystupuje jako nìco vnìjšího a vynuceného, ale stává se zøetelným výrazem individua a jeho vnitøní potøebou. Zmìny v chápání smyslu, resp. významu lidské práce vedou k vytvoøení i nové etiky práce, jejíž hodnotový systém se opírá zejména o vzájemnou úctu, podporu tvùrèí iniciativy, možnost kontinuálního vzdìlávání a spolupráci s kvalifikovanými a kompetentními spolupracovníky. Jak z dosud uvedených skuteèností vyplývá, akcent je nyní nutné klást pøedevším na pøípravu strategie pøemìn lidské práce pøi optimálním využití informaèních technologií. Úspìch této cesty pravdìpodobnì spoèívá ve vytvoøení podmínek nezbytných pro rozvoj uèení a intelektuálních schopností. Na druhou stranu tato nová kultura práce vyvíjí stále silnìjší tlaky na pøehodnocení dosavadního modelu moci, organizaèní kontroly i organizaèní dìlby práce, odmìòování a pracovní kariéry. Ukazuje se, že zmìny v oblasti práce a lidské seberealizace souvisejí se širšími sociokulturními promìnami v hodnotových orientacích od materialistických k postmaterialistickým sociálním hodnotám a postojùm.
PRÁCE JAKO SOCIOLOGICKÁ KATEGORIE
Nové aktivity v podobì inovací, nápadù, tvùrèích idejí apod. vyžadují i zmìnu standardních ekonomických nástrojù mìøení produktivity práce. Mìnící se kontext hodnotových pøemìn kvality života, práce a seberealizace se promítá do celé oblasti ekonomického podnikání. Jako dùsledek této skuteènosti roste význam kultury a hodnot v ekonomickém podnikání. Cílem této orientace je efektivnìjší zacházení s kulturním kapitálem potenciálu lidských tvùrèích zdrojù. Od ekonomické prosperity a blahobytu, jejímž výrazem se stává urèitá hmotná pøesycenost, se hodnotové zmìny dotýkají sílícího vìdomí „hrozby ekologické krize“, která je markantním omezujícím èinitelem dalšího rùstu materiálního blahobytu. Ekologické vìdomí vyžaduje vyšší stupeò odpovìdnosti èlovìka k zamezování devastace životního prostøedí a k zachování života na planetì vùbec.
Otázky a námìty k úvahám: 1. Jaké dùvody nás vedou k tomu, abychom hovoøili o práci jako o sociálním procesu? 2. Jak se projevuje spoleèenská dìlba práce ve struktuøe spoleènosti? 3. Jak souvisí pracovní èinnost s životním zpùsobem èlovìka? 4. Jaký je významový rozdíl mezi profesí a povoláním? 5. Uveïte nejnovìjší trendy v oblasti obsahu a charakteru práce. Jak se promítají do oblasti managementu firem a jak do životního zpùsobu zamìstnancù?
237
Metodologické pøístupy ke studiu sociální reality
Cílem této kapitoly je: l
l
l
l
l
Poukázat na charakter sociálních jevù, ke kterým se váže poznávací úsilí, a na vztah teoretické a empirické roviny sociologického poznání. Zdùvodnit, že poznání v sociologii znamená postupné skládání obrazu reality. Vysvìtlit, jaké významné stránky sociální jevy mají, a to prostøednictvím vybraných sociologických konceptù. Popsat prùbìh sociologického empirického výzkumu a ukázat jeho nejvýznamnìjší podoby. Podat struèný pøehled základních postupù získávání empirických informací.
240
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 7.1 Pøístupy k analýze sociálních jevù Klíèová slova empirický výzkum, sociologická metodologie, sociální jev, hypotéza
Metodologické pøístupy ke studiu sociální reality mohou být vykládány velmi konkrétnì a jednoduše. Zpravidla tomu tak bývá, když se vede výklad o jednotlivých postupech poznávání, nebo dokonce o jednotlivých technikách uplatòovaných v rámci sociologického empirického výzkumu. Vždyť nakonec produkce konkrétních použitelných informací vychází právì z této roviny sociologického poznávání. Ale sociologické poznání, které by nezvažovalo koøeny, z nichž vyrùstá, nemùže aspirovat na objektivitu a pravdivost. Pøed získáním jakýchkoli empirických zjištìní musí být posouzeny obecné podmínky, za kterých proces probíhá. Je nutné urèit, v jakých hranicích se poznání odehrává, jaká jsou podmínìní a které stránky sledovaných jevù budou popsány. Bude nutné urèit a zdùvodnit nutné redukce složité a z hlediska poznávání nesamozøejmé reality. A naopak je nutné obhájit, jak velké dùrazy a na co budou položeny.
Definice Sociologická metodologie je zde prezentována jako zpùsob poznávání v sociologii, který je založen na linii teorie – hypotéza – empirická data. Obecnì se jedná o postup používaný v empirických nebo experimentálních vìdách. Je to postup, v nìmž jsou vyváženy jak postupy založené na racionalitì, úsudku a logice, tak na smyslovém vnímání a organizaci získání žádoucího poètu dat o realitì. Sociologický empirický výzkum je proto jen jednou z èástí obecné sociologické metodologie.
Empirická data, ke kterým praktické výzkumné úsilí smìøuje, mohou být získávána pouze v souladu s teorií, s teoretickým konceptem. Dùvodù pro to je nìkolik. Každé sociologické poznání vychází z vymezení problému, tj. z urèení absence urèitého okruhu znalostí v sociální a sociálnì-psychické oblasti spoleènosti. Jen teorie ukaMetodologické pøístupy ke studiu sociální reality
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
zuje, jakou povahu sociální jev má, umožòuje zhodnotit, co je dùležité a co ne, a definuje poznávací postupy. Teorie obsahuje zdùvodnìní empirických postupù i cesty poznání. Jestliže by se poznání odvíjelo jen od náhodných „objevù“, nebylo by možné vlastnì ani øíci, zda se o objev jedná. Nebylo by možné øíci, proè je „objev“ objevem. Každý øešený problém musí být zasazen do souvislostí, musí zapadat do mozaiky jednotlivých znalostí. Ty až ve svém souhrnu a v síti vzájemných podmínìní utváøejí naše poznání. Až na tomto základì se odehrává logické (tj. provádìné pomocí logiky) provìøení jednotlivých zjištìní. Empirická data mohou být interpretována jen v souladu (nebo v rozporu) s teorií. Pravdivost v empirických šetøeních se odvíjí od pøesného stanovení a provedení konkrétních metod a technik. To je podmínkou nutnou, ale ne dostateènou. Dalšími podmínkami pravdivého poznávání jsou logická konzistence výkladu a zahrnutí empirických zjištìní do nìj. Podmínkou je také užiteènost zjištìní, konkrétnìji vyjádøeno, upotøebitelnost poznatkù v rozhodovacích procesech, pøièemž tyto poznatky budou smìøovat k efektivním výsledkùm. Poznání umožòuje porozumìt problému, porozumìt jevu a správnì se rozhodovat. Hypotézy v procesu poznávání jsou mezistupnìm od teorie k empirii. Konkrétní empirické poznatky nelze získat v bezprostøední vazbì na teorii. Jednak je rozsah problematiky zachycený v teorii nepomìrnì širší a není možné jej dostupnými metodami a technikami obsáhnout. Dále musí teoretický koncept zahrnout v jedné definici více variant stavù nebo prùbìhù reality. A také se jazyk teorie liší od bìžného jazyka (jazykù), které se užívají v tìch situacích, jež zakládají dané sociální a sociálnì-psychické jevy a jež jsou bìžnì vnímány.
Definice Hypotézy jsou konkretizací zkoumané problematiky v teoretické rovinì, která umožòuje pokraèovat hledáním empirických ukazatelù.
Hypotéza je na jednu stranu pøekroèením teoretického konceptu tím, že formuluje odhady budoucích možných zjištìní vyvozených z dosavadního teoretického konceptu nebo se v ní formuluje nový teoretický koncept, do kterého mohou být pøedpokládaná i potvrzená zjištìní uzavøena. Na druhou stranu není hypotéza ani prostým odhadem jednotlivých empirických zjištìní, protože hypotézy jsou konstruovány v rámci teorie, a nikoli podle zkušenosti výzkumníka se zkoumanou reali-
241
242
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
tou. Zmínìná zkušenost mùže být pro výzkumníka inspirací nebo korektivem, avšak nikoli zpùsobem zdùvodnìní hypotéz. Poznání v rovinì empirické je poznáním øízeným a je navázáno na hypotézy. Hypotézy urèují obsah a jemu musí odpovídat zpùsoby empirického zkoumání, jeho metody a techniky. Jestliže je hypotéza formulována jako odhad stavu a pohybu konkrétní sociální reality (vyslovený jako možné konkrétní zjištìní), je empirické zkoumání potvrzováním (verifikací) nebo vyvracením (falzifikací) hypotéz. Karl R. Popper, významný filozof vìdy, tvrdí, že hypotézy lze pouze nepotvrdit, a nikoli potvrdit, protože potvrzení nemùže být nikdy jednoznaèné vzhledem k složitosti sledovaných jevù, kdežto nepotvrzení je jasné. Sociální a sociálnì-psychické jevy jsou zpravidla pøedstavovány jako: a) relativnì samostatné sociální útvary (napø. èlovìk, skupina, instituce, organizace); b) spoleèenské procesy (napø. pracovní mobilita, pracovní a sociální adaptace, konflikty); c) jevy charakteristické pro jednotlivé prvky a projevy vìdomí a jednání lidí (napø. hodnotové preference, mínìní, postoje). Sociální a sociálnì-psychické jevy ve svém celkovém výrazu nejsou zøetelné, nemají nijak vyhranìné kontury, které by napomáhaly identifikaci a pøiblížily je smyslovému vnímání èlovìka. Jejich vágnost a nesamozøejmost v poznání je dána: l
l
l
Složitou strukturou osobností konkrétních jedincù, kteøí se sociálního jevu úèastní. Pøenáší se do nich složitá struktura a individuální promìnlivost osobnosti každého èlovìka. Míra zmìny, kterou do sociálních jevù vnáší osobnost jedincù, není pøedvídatelná. Zámìry, cíle, pøedstavy nebo postoje lidí jsou v sociálních a sociálnì-psychických jevech nezøetelné, skryté, a proto tyto jevy zdánlivì vystupují jakoby odpoutány od konkrétních jedincù. Promìnou vztahù a tendencí ke kvalitativním zmìnám v interakcích. Sociální a sociálnì-psychické jevy vznikají vždy ve vztazích mezi lidmi, ve kterých dochází k vzájemnému ovlivòování a k vytváøení nové kvality. Nejednoznaènými hranicemi sítí nebo okruhù vztahù sociálních subjektù, které jev utváøejí. Není možné pøesnì identifikovat konkrétní jedince a není ani možné urèit dìlítko mezi jedinci, kteøí jev tvoøí, a tìmi, kteøí ne. To platí i v pøípadì, že okruh jedincù je zdánlivì dobøe definovaný (napø. pracovní skupina). Ani pak totiž nelze pøesnì urèit, jestli neexistují ještì další osoby, které sledovaný jev ovlivòují, a jsou tedy vlastnì jeho souèástí. V pracovní skupinì to mohou být napø. spotøebitelé, rodinní pøíslušníci èlenù skupiny apod.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY l
Pùsobením komplexù sociálních institucí. Sociální jevy jsou urèeny kulturou, ale její vliv v rùzných konkrétních skupinách a spoleèenstvích mùže být odlišný. V rùzných podmínkách a situacích, ve kterých se jedinci ocitají, jsou zvýrazòovány rùzné sociální instituce a uplatòují se odlišné roviny kultury (národní, organizaèní, subkultury apod.). Kultura je pøitom obtížnì postižitelná pro nesnadné zachycení jejího nositele, pøípadnì i objektivních projevù.
Výše uvedené stránky utváøení sociálních a sociálnì-psychických jevù se promítají do urèení jejich podstatných vlastností, které významnì ovlivòují postupy zkoumání. Jsou jimi: a) b) c) d)
neuzavøenost; dynamiènost; hromadnost; náhodný, pravdìpodobnostní (stochastický) charakter.
a) Neuzavøenost Neuzavøenost sociálních jevù je spojena s jejich komplexností a s tendencí komplexnost neustále rozšiøovat. Každý sledovaný jev je jednotkou, která je ovlivòována øadou faktorù, jež lze dohromady, spolu se sledovaným jevem, chápat jako novou, vyšší jednotku. Ta je ovlivòována zase dalšími faktory atd. V realitì sociologického výzkumu je toto spojeno s rozsahem nutného množství informací, kterými bude sledovaná skuteènost – jednotka – popisována. Protože popis nemùže obsahovat nekoneèný nebo pøíliš rozsáhlý soubor informací o velmi složitých jednotkách, je nutné jednotku pøesnì vymezit, zjednodušit a poèet informací omezit. b) Dynamiènost Dynamiènost vychází z promìnlivosti jedincù a jejich kvalit, ze vztahù mezi nimi a z procesního charakteru sociálních jevù. Dynamika pøináší do výzkumu jednak problém urèení stavu, jednak problém zachycení promìny. Promìny zámìrù lidí, zmìny ve vazbách mezi nimi, výmìna lidských jedincù a støídání okruhù lidí, mezi kterými vazby probíhají, mají za následek i promìnu sociálních a sociálnì-psychických jevù. Tento pohyb je velký, ale z úhlu pohledu jednoho èlovìka nepostižitelný. Proto jedinec reaguje na celkový výraz øady promìn jako na specifickou novou skuteènost. Sociální jev tak vystupuje jako výsledek chování i jako faktor jeho utváøení. Momentální stav je výsledkem zmínìných procesù v urèitém èasovém bodì. V následujícím okamžiku mùže mít vše jinou podobu.
243
244
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
c) Hromadnost V sociologickém empirickém výzkumu je nutné sledovat sociální jevy jako jevy produkované v chování velkého množství jedincù. V takovém pøípadì mohou být zkoumány jako jevy hromadné, tak jak jsou definovány ve statistice. Sociální a sociálnì-psychické jevy jsou pak jednoduše chováním populací a pro jejich celkový popis je možné využít popisu výbìrových souborù. Hromadnost je spojena s využitím matematického a statistického aparátu v sociologii. d) Náhodnost a pravdìpodobnostní (stochastický) charakter Souvislosti a závislosti sociálních jevù nemají charakter prosté pøíèinné závislosti (kauzality), nejedná se o vztah jednoznaèných pøíèin a následkù. To je výrazem nejednoznaènosti utváøení a pùsobení sociálních jevù v jednotlivých pøípadech a situacích a také spolupùsobení mnoha faktorù a jejich synergických efektù. V konkrétním empirickém zjišťování je potom obtížné objektivnì vymezit sociální jev, tj. odpovìdìt na otázku: „Co to je?“ V prùbìhu poznávání jevu je proto nutné odhlédnout od všech komponent a podmínìní a tento jev zjednodušit na podstatné složky. Soustavná dynamika jevu, to, že má procesní charakter, znamená ztíženou odpovìï na otázku: „Jaký je jeho stav?“ Jak urèit úroveò nìèeho, co se stále mìní? Aby to bylo možné, je nutné v analýze odhlédnout od procesního charakteru jevu a stav urèit. Sociálních jevù se úèastní „neohranièený“ poèet sociálních jednotek – jedincù a skupin, a je tudíž nutno vyøešit otázku: „Kdo je nositelem jevu?“ Odpovìï je možná, když se podíl jednotlivých subjektù zváží a za nositele budou urèeni jen ti dùležití. Znamená to ovšem opomíjet vliv dalších, jejichž vliv se mùže v jiných souvislostech a v jiném èase zvìtšit. Sociální jevy mají náhodný a pravdìpodobnostní charakter. To znamená, že mezi jevy mohou být pozorovány silné vazby, ale jaký mají tyto vazby pùvod, jaké jsou pøíèinné závislosti, se nevyjevuje. Avšak pøi formulování obecného poznání je nutné odpovìdìt na otázku: „Jaké jsou logické souvislosti?“ Odpovìdìt na tuto otázku je možné jen ve shodì s teoretickým konceptem a jen pøi postižení nejvýznamnìjších závislostí. Orientovat se a sledovat linie závislostí mezi všemi stránkami jevù není možné. Základní pøístupy k empirickému zkoumání sociálních a sociálnì-psychických jevù na výše uvedené vlastnosti reagují. V zásadì jsou možné dva zpùsoby zkoumání: 1. První zpùsob charakterizuje snaha zachytit jev v celku, postihnout jeho autentickou podobu nebo jej definovat v jedné zcela dominantní charakteristice (nejlépe èíselné). Takové zachycení sociálního jevu je možné, pokud jde o relativnì homogenní jev nebo jestliže jsou pøedmìtem zájmu jevy a jejich promìny, které
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
jsou dobøe postøehnutelné v toku èasu, nebo jevy málo rozsáhlé z hlediska poètu nositelù èi rozložení v prostoru. 2. Druhý zpùsob je možné oznaèit jako analyticko-syntetický. Reálný sociální jev je rozkládán na jednotlivé složky (analyzován), nejlépe na chování jedincù. Z jejich chování, ale i dalších skuteèností dotýkajících se jedincù je jev na úrovni zpracování a interpretace zpìtnì skládán (syntetizován). Poznávání sociálního jevu se tak pøevádí na poznávání chování konkrétnì urèeného velkého množství jedincù. To je možné chápat jako hromadný jev, a tedy využít matematicko-statistického aparátu.
> 7.2 Zkoumané stránky sociálních jevù Klíèová slova sociologická metodologie, pøístup ke zkoumání sociální reality, paradigma
Z dùvodù uvedených v pøedchozí podkapitole plyne, že podat celkový a úplný výklad sociálního jevu je nemožné. Poznání bude vždy dílèí, redukované. Pøesnìji, bude se pohybovat v rovinì jedné významné stránky. Pro identifikaci jednotlivých významných stránek sociálního jevu lze využít existujících sociologických teorií, škol a paradigmat. V nich jsou redukce reality a zpùsob zjednodušení vyjádøeny nejlépe. Vznik, formování a vývoj obecné sociologie pøedstavuje dlouhodobý, složitý a vnitønì èasto rozporuplný proces, v jehož prùbìhu se lze setkat s øadou smìrù, proudù a škol. Každá nebo každý z nich má své dominanty a ve vztahu k ostatním urèité odlišnosti týkající se filozofických východisek, metodologie i pojetí spoleèenského poslání a funkcí sociologie a mají samozøejmì i své významné pøedstavitele. V zásadì jsou možné tøi základní pøístupy k výkladu obecné sociologické teorie, zahrnující pojetí sociálních jevù a sociologické metodologie tak, aby byla respektována jejich mnohostrannost: a) V rámci prvního pøístupu jsou obvykle vykládány sociologické koncepce hlavních pøedstavitelù èi „hlavních teoretikù“ sociologie, a to zpravidla v historické posloupnosti jejich vzniku. Jako pøíklad mùžeme uvést první èást knihy G. Ritzera Sociologické teorie (1988), kde se jako hlavní pøedstavitelé objevují A. Comte, K. Marx, E. Durkheim, M. Weber, G. Simmel, T. Parsons a A. Schutz. Tento
245
246
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
výèet mùže být samozøejmì mnohem širší – u dalších autorù bývá doplòován napø. o H. Saint-Simona, R. Dahrendorfa, G. Homanse, T. Adorna, D. Meada a øadu dalších. b) Druhý pøístup staví do popøedí jednotlivé školy, resp. hlavní teorie. Nejèastìji pak ve výètech nejvýznamnìjších škol figurují strukturální funkcionalismus, sociální evolucionismus, symbolický interakcionismus, existencionalismus, teorie smìny, fenomenologická sociologie a etnometodologie. Toto základní schéma bývá ještì dále doplòováno napø. o teorii konfliktu, dialektickou sociologii, neomarxismus apod. c) Tøetí, v souèasné dobì nejvíce respektovaný pøístup, je pøístup paradigmatický. Paradigmata jsou chápána jako velmi složité teoretické útvary, které v sobì zahrnují nejen prvky kognitivní (poznávací), ale i prvky hodnotové, svìtonázorové, operaèní a další. Paradigma pøedstavuje relativnì komplexní, avšak souèasnì specifický úhel pohledu na spoleènost. Vyjadøuje nejen zpùsob chápání (celkového pojetí) spoleènosti, oznaèení základních prvkù její struktury a rozhodujících zdrojù její dynamiky, ale i stanovení základních pøístupù k analýze spoleènosti. Právì rùzností tohoto úhlu pohledu, odlišným stanovením podstatných a nepodstatných prvkù struktury a pøíèin jejího vývoje, stejnì jako zdùraznìním nebo odmítnutím urèitých metodických postupù využívaných pøi studiu spoleènosti, se jednotlivá paradigmata od sebe navzájem znaènì odlišují.
Pøíklad Jako pøíklad paradigmatického pojetí výkladu obecné sociologické teorie je možné uvést konstrukci paradigmat v práci G. C. Kinlocha Sociologická teorie (Její vývoj a hlavní paradigmata z roku 1977. V pojetí tohoto autora organicko-strukturnì-funkcionální paradigma zahrnuje názory organicistù, E. Durkheima, F. Tönniese a strukturních funkcionalistù. Konfliktnì-radikální paradigma pøedstavují práce K. Marxe, R. Parka, V. Pareta. T. Veblena, R. Dahrendorfa a L. Cosera, C. W. Millse a D. Riesmana. Koneènì behavioristicko-sociálnì-psychologické paradigma zahrnuje uèení M. Webera a G. Meada, G. Simmela a W. Summera, spolu se souèasnými koncepcemi symbolického interakcionismu, teorií role, teorií smìny a etnometodologií.
Z uvedeného pøíkladu je zøejmé, že paradigmatický pøístup je v podstatì kombinací obou pøedchozích.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Paradigma konsensuální a konfliktualistické Z hlediska koncepce sociálních celkù a vztahù, což se promítá i do hledání praktických nástrojù jejich ovlivnìní, je dùležité paradigma, ve kterém je zvýraznìna spolupráce ve vztazích, a paradigma, ve kterém je zvýraznìno soupeøení. Jsou to dvì vyhranìné koncepce zdùrazòující odlišnou kvalitu tìchto vztahù. První koncepce má za to, že vztahy vytváøející reálná sociální uskupení jsou vztahy spolupráce (vztahy konsensuální), druhá, že dominují vztahy soupeøení a støety (vztahy konfliktní, resp. kompetitivní). Právì díky komplexu tìchto støetù je možné mluvit o sociálních seskupeních. Konsensuální paradigma vychází z dominance vztahù spolupráce. Jestliže rozhodující jsou vztahy spolupráce, pak musí existovat koordinátor, který bude omezovat jednotlivé subjekty v jejich živelném pùsobení. Protože nejvyšší hodnotou, ke které smìøuje veškeré úsilí, je harmonický celek, musí se všechny subjekty podøídit spoleèným zájmùm a cílùm. Konflikty jsou zde chápány jako poruchy celku bránící jeho správnému fungování a je nutné je co nejdøíve odstranit. Vùbec nejlepší je konfliktùm pøedcházet, a to dosažením shody v zájmech, názorech, postojích a jednání. Nejen sociální skupiny, ale i jednotlivci se snaží pøispívat k udržení celku. Pøi studiu struktury tìchto celkù se zdùrazòuje pøedevším její úèelovost, kdy jednotlivé èásti jsou nutné ke stabilitì celku a života v nìm. Každá zmìna je jen postupná a dlouhodobá; prudké narušení struktury, tj. prosazení konfliktu jednotlivých zájmù, je chápáno jako problém, se kterým je tøeba se v zájmu celku co nejrychleji vypoøádat a vyøešit jej. Druhé paradigma vychází z toho, že pokud existují nìjaké sociální celky, pak vdìèí za svou existenci neustálému støetávání jednotlivých sociálních subjektù v tìchto útvarech. Konfliktualistické paradigma tedy vychází z dominance konfliktních vztahù. Tento neustálý konflikt je zdrojem dynamiky sociálního útvaru. Výraznou hodnotou, od které se toto pojetí odvíjí, je svoboda jednotlivce. Konflikt však není uvažován v rovinì individuálních vztahù, neboť v tomto boji všech proti všem by se ztratil základní rozmìr konfliktu a skuteènosti, které mají poznamenávat celkový charakter sociálního útvaru, by byly znaènì rozdrobené. Jako základní se proto uvažuje konflikt mezi velkými sociálními skupinami, ve kterých jsou dùležité individuální zájmy zahrnuty v transformované podobì. Konsensuální a konfliktualistické pojetí sociální reality pøedstavují dva základní smìry, které se dále objevují v dalších sociologických koncepcích. Dùležité je, že konsensuální pojetí zdùrazòuje stabilitu, a tak se uplatní v tìch pøípadech, kdy cílem je snaha o upevnìní a stabilizaci sociálního celku. Naopak pøi hledání zdrojù
247
248
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
dynamiky je možné se opírat pøedevším o konfliktualistické pojetí, ve kterém jsou dynamika a její zdroje základním postulátem. V dalším textu jsou uvedeny konkrétní pøístupy, ať už v rámci konsenzuálního, nebo konfliktualistického paradigmatu, které se za dobu existence sociologie objevily v koncepcích nejdùležitìjších sociologických škol. Jedná se nikoli o veškeré pøístupy a školy, ale pouze o vybrané, které se urèitým zpùsobem prosazují v soudobé aplikované sociologii. Vychází se pøitom z pøedpokladu, že každý pøístup nebo škola se orientovaly na jednu ze stránek sociálních jevù, kterou potom dále pøínosným zpùsobem rozpracovávají. Vždy se však jedná o výraznou redukci, která neposkytuje celistvý obraz. Propojením jednotlivých pøístupù se tento celistvý obraz nevytvoøí, vznikne ovšem mnohostrannìjší pohled, který bude více odpovídat vnitøní složitosti sociálních jevù. Umožní lépe skládat mozaiku jednotlivých zjištìní do vìrohodného obrazu sledované spoleèenské skuteènosti.
Faktografický pøístup Tento pøístup byl zmiòován v souvislosti s výkladem pøedmìtu sociologie v kapitole 1 a je reprezentován sociology A. Comtem a E. Durkheimem. Struènì vyjádøeno, faktografický pøístup znamená zamìøení na sledovatelné jevy a zachycení toho, co je pøístupné lidským smyslùm. V konkrétním sociologickém výzkumu je pak nutné definovat studované jevy na obecné úrovni prostøednictvím empiricky uchopitelných fakt.
Systémový/organistický pøístup Organistický pøístup vychází z myšlenky, že spoleènost lze pøirovnat k živému organismu. Podle H. Spencera, anglického filozofa a sociologa, je možné hledat paralely mezi jednotlivými èástmi organismu, které jsou životnì dùležité pro jeho biologické zachování, a èástmi spoleènosti, které mají dlouhodobì zachovat a stabilizovat spoleènost jako sociální celek. Pøi setrvání u tohoto v zásadì biologického redukcionismu však sociologie ztrácí schopnost vysvìtlit složité sociální jevy. Je obtížné najít zcela adekvátní paralely k jednotlivým orgánùm biologického organismu ve spoleènosti, aby bylo možné využít uvedené analogie. Smysl organistického pøístupu spoèívá v chápání spoleènosti nebo jiného sociálního útvaru jako celku, ve kterém se vydìlují èásti, jež ve svých èinnostech tento celek udržují. V tomto pojetí organistický pøístup pøedcházel pøístupu systémovému. To znamená, že jakýkoli jev, tedy i jev sociální, je sledován jako celek, ve kterém
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
jsou jednotlivé èásti uspoøádány, a to buï organicky, funkènì, podle existujících závislostí (napø. sociální skupina), nebo logicky, tøeba pro dosažení všestranného úèinku (napø. systém personálních èinností). Systémový pøístup je v sociologii základem také pro pøístup strukturnì-funkcionální.
Strukturnì-funkcionální pøístup Strukturní funkcionalismus v sobì zahrnuje nejen systémový pøístup, ale také pøístup strukturální a funkcionální, z nichž každý existuje i samostatnì. Strukturní pøístup, rozpracovávaný pøedevším v antropologii a filologii, neznamená pouze zdùraznìní èlenìní studovaných jevù. Základní myšlenkou je spojení struktury s obsahem èinností a charakterem spoleènosti. Jinými slovy: na základì poznání struktury lze usuzovat na obsah a charakter spoleènosti. Struktura, která má vypovídat o obsahu, musí být stabilizovaná a existovat dlouhou dobu. Jen tak lze pøedpokládat, že ty složky (èásti), které byly proti logice daného celku, postupnì zanikly. Funkcionální pøístup vychází z pojmu funkce a z jeho obsahu. Tento pojem však nemá jednoznaèný význam. Funkce je v sociologii nejèastìji chápána jako: l
l l
l
vyjádøení závislosti ve smyslu matematické funkce mezi závislou a nezávislou promìnnou; èinnost, pùsobení; postavení vyjadøující okruh vykonávaných èinností a práva a povinnosti s nimi spojené; èinnost, která má z hlediska celku smysl, když jde o udržování celku.
Pøíklad Funkce znamená pùsobení, které je vyjádøeno èinností nebo v nìjaké výsledné podobì jako závislost. Pøevedením popisu sociálního jevu do funkèní rovnice vznikne tvar: SJ = f (O, V, M, I), kde SJ znamená sociální jev, O je osobnost, V je prùbìh vztahù,
249
250
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY M je množství vztahù, I
je pùsobení sociálních institucí.
Jak je patrné, v definici je funkce spojena s pùsobením jednotek, které pøi porovnání mezi sebou mohou naznaèovat strukturu sociálního celku, jehož jsou jednotky souèástí. Struktura je v sociologii chápána jako uspoøádání (poskládání) jednotlivých èástí sociálního celku. Toto uspoøádání není libovolné, vzájemné vztahy se vytváøejí v prùbìhu dlouhého vývoje, struktura je sociální institucí. Pøíslušná struktura je proto vnímána a je považována za dùležitou. Struktura jako dùsledek dlouhodobého vývoje a jako sociální instituce nese sama o sobì informaci o sociálním celku. Pøi studiu struktury se však v daný okamžik od èasového rámce odhlíží. Pøi studiu jsou dùležité jednotky a jejich vztahy v urèitém èasovém bodì. Pøetavení dynamických procesù a jejich úèastníkù do nìjaké struktury pøináší i koncentraci informací o sledovaném sociálním celku v této struktuøe. Strukturnì-funkcionální pøístup není prostým spojením jednotlivých pøístupù. Znamená takové propojení, v nìmž se struktura a funkce vzájemnì doplòují a vytváøejí základ systémového vymezení celku a uspoøádání èástí. Struktura postihuje statickou složku sledovaného celku, funkce složku dynamickou, která ale není dynamikou celku, nýbrž dynamikou uvnitø celku. Strukturnì-funkcionální pøístup byl rozpracován v dílech amerického sociologa T. Parsonse.
Historický, institucionální pøístup Historický pøístup vnáší do zkoumání sociálních jevù princip vývoje, tedy dynamiku celku. Sleduje sociální jevy ve zrodu, trvání a zániku nebo jako sled vzájemnì provázaných promìn. Nahlíží na sociální jevy jako na v historickém procesu vzniklé skuteènosti, instituce, které nejsou spojitelné s chováním konkrétního jedince, ale vystupují vùèi nìmu jako svébytný subjekt. Vývojové hledisko znamená respektování vzájemné podmínìnosti jevù a jejich pøíèinného vztahu. Pøekonáním horizontu individua ve vývoji sociálních jevù je možné postøehnout obecnìjší podmínìnost sociálních jevù a odhalovat zákonitosti vývoje. Velmi pøesnì vyjadøuje zásady historického pøístupu K. Marx. Nejjednodušším uplatnìním historického pøístupu v empirickém výzkumu (samozøejmì nikoli v celé šíøi) je èasové srovnávání.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Psychologický pøístup Psychologický pøístup vychází z pøedpokladu, že zdrojem sociálních jevù je jedinec, že sociální jev je vždy produkován konkrétními lidmi. Jakýkoli sociální jev je tak rozložitelný na soubory jedincù a jejich jednání. V empirickém výzkumu se této myšlenky využívá, jestliže jsou sociální jevy zachycovány prostøednictvím chování lidí jakožto jedincù. Ne vždy je však možné postøehnout, jaký okruh jedincù sociální jev produkuje. Také podchycení chování jedince a pøedvídání, jak se jedinec zachová, je obtížné. Proto se poznání sociálních jevù vymyká bìžným postupùm pozorování uplatòovaným v pøírodních vìdách. Významný pøedstavitel psychologického pøístupu, nìmecký sociolog M. Weber, prosazuje nutnost zvláštní metodologie založené na využití ideálních typù a porozumìní, pochopení. Ideální typ je myšlenkový konstrukt, ve kterém se má postihnout racionální stránka sledovaných jevù, tzn. cíle, èinnosti nutné k dosažení cíle a požadavkù na èlovìka a celek, ve kterém èlovìk pùsobí a který je podroben zkoumání. Ideální typ není nebo nemusí být modelem reálnì fungujícího celku – sociálního jevu. Tento ideální typ je naopak jen mìøítkem sloužícím pro porovnání s reálnì existujícím jevem, který je možné popisovat právì prostøednictvím zjištìných rozdílù mezi realitou a ideálním typem. Vysvìtlit rozdíly je možné proto, že každý pozorovatel má zformovanou osobní zkušenost s danou spoleèností. Je tudíž schopen vcítìní do role jednajících, a tím porozumìt jejich motivùm. Tento zdánlivì vykonstruovaný model poznávání má však øadu propojení na empirický výzkum. Už napøíklad interpretace jednotlivých dílèích dat ve vzájemné propojenosti vyžaduje výzkumníkovo vcítìní a pochopení tìch, kteøí tato data poskytli. Tato interpretace, tedy hledání vzájemné provázanosti jednotlivých poznatkù a vytvoøení teoretického rámce, by nebyla možná bez vyhodnocení vlastní osobní životní zkušenosti zkoumajícího a interpretujícího. Jinou koncepcí zahrnutou do psychologického pøístupu je koncepce fenomenologická. Pro ni je charakteristické sledování èlovìka jako jedince v jeho každodenním životì a také toho, jak produkuje sociální realitu v jazyce, komunikaci a v jednání. Sociální jev je tak výsledkem interpretace èlovìka, tzn. je tím, co si jedinec pod pojmem oznaèujícím jev pøedstavuje, jak jej vidí a jak si jej vysvìtluje. Poznání sociálních jevù znamená v prvé øadì poznání tìchto interpretací. Proto se ve fenomenologické sociologii rozvíjí a výraznì uplatòuje biografická metoda, tj. metoda zachycující komplexnì, ve vzájemných vazbách nejrùznìjších možných stránek, èlovìka a jeho chování.
251
252
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
> 7.3 Provádìní sociologického empirického výzkumu Klíèová slova sociologický výzkum, kvantitativní výzkum, kvalitativní výzkum, zamìøení výzkumu, výbìr, reprezentativnost vzorku, etapy sociologického výzkumu
Pro všechny druhy a formy øízení, ať už se týkají oblasti výrobnì-technické, ekonomické nebo sociální, je nutné mít k dispozici adekvátní množství pøesvìdèivých informací. Zatímco v prvních dvou uvedených oblastech se jedná o samozøejmou podmínku i ve zcela bìžných rozhodovacích situacích, v oblasti personálního a sociálního øízení se doposud èasto vychází pouze z tradice, osobní zkušenosti, rutiny nebo intuice. Základním zdrojem sociálních informací pro rozhodovací procesy je sociologický empirický výzkum.
Definice Sociologický výzkum je cílevìdomé, systematické a organizované získávání, zpracovávání a interpretace informací o sociální dimenzi objektivní reality.
V oblasti vnitropodnikového øízení je sociologický výzkum jen tìžko nahraditelnou metodou poznávání postojù, názorù, hodnotových orientací a preferencí i jednání pracovníkù a pracovních skupin. Plní pøedevším poznávací funkci, ale mùže mít i funkci motivaèní a kontrolní, a to na všech úrovních, ve všech oblastech a fázích øídicího procesu. (Nutno zmínit, že funkce motivaèní a kontrolní jsou vedlejšími funkcemi. V pøípadì, že by se dostaly do kolize s funkcí poznávací nebo s etickými principy, je nutné je potlaèit, pøípadnì odstranit.) Na základì dlouhodobých zkušeností lze konstatovat, že sociologický výzkum bývá využíván v sociologii organizace a práce zpravidla v tìchto dvou situacích:
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
1. V podniku probìhly zmìny, které mohly mít technologický, organizaèní nebo jakýkoliv jiný charakter. Narozdíl od pøedbìžných oèekávání došlo k urèitým nežádoucím projevùm, jako je napø. snížení kvality výroby, zvýšená fluktuace, nízká motivaèní úroveò zamìstnancù apod. V tìchto souvislostech má sociologický výzkum za úkol odhalit možné pøíèiny negativních jevù v oblasti sociální reality a dodateènì navrhnout opatøení, jež by mohla eliminovat alespoò jejich nejzávažnìjší dùsledky. Situace je však ztížena, neboť navržená opatøení obvykle narážejí na již uskuteènìné a tìžko ovlivnitelné inovaèní zmìny. 2. Pøed uskuteènìním závažnìjší organizaèní zmìny je jako souèást pøípravných prací uskuteènìn sociologický výzkum, který umožní pøedem identifikovat možné zdroje konfliktù a dalších pøípadných negativních dopadù. Vlastní realizace zmìny pak již v sobì zahrnuje taková øešení, která eliminují nebo alespoò minimalizují nepøíznivé dùsledky zmìny. V porovnání s pøedchozím pøípadem zde rozborové práce pøinášejí sociálnì, ale i ekonomicky výhodnìjší øešení a efektivnost tìchto prací je nesrovnatelnì vyšší. V podnicích jsou sociologické výzkumy nejèastìji zamìøeny na následující témata nebo problémy organizaèního chování: l l l l
l l l
l l
struktura názorù a postojù k podnikatelské strategii firmy; obsah a síla podnikové kultury; identita a image firmy; úroveò spokojenosti pracovníkù s prací (vztah k práci) a faktory, které ji ovlivòují; stabilizace pracovníkù a fluktuaèní tendence; prùbìh a øízení adaptaèního procesu; postavení (v urèitém ohledu) specifických skupin pracovníkù v podniku (ženy, uèni, pracovníci se zmìnìnou pracovní schopností apod.); pracovní pozice a role jednotlivých profesních skupin pracovníkù; sociálnì-psychologické pøedpoklady, souvislosti a dùsledky organizaèní zmìny.
Pøedmìtem sociologického výzkumu jsou v každém pøípadì sociální a sociálnìpsychické jevy. Jak už bylo výše uvedeno v pøedchozích subkapitolách, jsou to jevy, které vznikají v aktivitách jedincù orientovaných na jiné jedince a utváøejí se v závislosti na vazbách (vztazích) vytvoøených v prùbìhu tìchto aktivit. Ovlivòují je osobnosti, které do nich vstupují, ale také sociální instituce, tj. zvyklosti, obvyklé zpùsoby komunikace a interakce, pravidla jednání, spoleèné hodnoty a cíle atd. Tyto sociální instituce se souhrnnì oznaèují jako kultura daného spoleèenství, skupiny, která navíc obsahuje zpùsoby tvorby udržení a pøedávání institucí.
253
254
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Z výzkumného hlediska jsou významné dvì stránky sociálních jevù – stránka kvalitativní a kvantitativní. Jim pak odpovídají i dva typy výzkumù – výzkum kvalitativní a výzkum kvantitativní, jež se liší podle cílù pøedmìtu výzkumu a také podle metod, které se od cílù a pøedmìtu odvíjejí.
Kvantitativní výzkum Výzkum kvantitativní, se kterým se zpravidla spojuje obecná pøedstava sociologického výzkumu, lze realizovat tehdy, jestliže se jedná o jevy relativnì jednoduché a do urèité míry poznané. Jednoduché v tom smyslu, že nejsou skryty smyslovému poznávání, mají jednoznaèný výraz, je možné se jich zmocnit prostøednictvím používaných nástrojù zajištìní hromadných dat. Jsou to jevy zpravidla dostateènì pøesnì popsané jak v dynamice, tak ve struktuøe. Lze tedy odhadnout, jak je definovaný jev stabilní, jakou platnost mají výroky o nìm vyslovené. V kvantitativním výzkumu se nesleduje, zda sociální jev existuje, co obsahuje, jaká je jeho zásadní (nebo efektivní) struktura, jaké má vlastnosti a jaké jsou faktory, které s ním souvisejí nebo jej podmiòují, ani jakými promìnami prochází. Kvantitativní výzkum je zamìøen na tyto charakteristiky jevù: l
l
l
rozsah výskytu, zastoupení, tzn. èetnost nebo okruh sociálních subjektù, u kterých se jev vyskytuje, nebo oblast, ve které se vyskytuje (napø. urèitá èást národa, pracovníkù podniku, vysokoškolákù apod.); frekvenci, tj. projev složek sociálního jevu v èase, napø. opakování jeho výskytu, opakovaný výkon èinnosti (napø. frekvence hodnocení pracovníkù, èastost èetby beletrie, opakování nákupù zboží rychlé spotøeby); intenzitu jakožto mohutnost nebo sílu jednotlivých složek èi vlastností sociálního jevu (napø. síla zájmu, výše pøíjmu, míra spokojenosti).
Mìøení kvalitativnì velmi odlišných skuteèností a jejich pomìøování mezi sebou je možné jen tehdy, jsou-li kvality pøevedeny na zcela homogenní tøídu jevù. Touto homogenní tøídou jevù je kvantum (množství) vyjádøitelné èíslem. Nejrùznìjší kvality jsou tedy pøevádìny na kvalitu jednu, pak jsou kvantifikovány (vyjádøeny pomocí kvant – èísel – a následnì je aplikován kvantitativní výzkum.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Pøíklad Relativnì dobøe popsaným jevem se známou strukturou je autorita vedoucího. V úplnosti tvoøí autoritu množství odlišných složek. Pro mìøení autority v kvantitativním výzkumu je nutné nejdøíve zjednodušit obsah pojmu. Kupøíkladu je možné øíci, že autorita vedoucího se zvyšuje se zaøazením v hierarchickém žebøíèku. Pomìøování autority konkrétních vedoucích se tak bude dít pomìøováním jejich postavení v øídící hierarchii. Kvantifikovat lze toto postavení prostøednictvím stupnice s vyjádøením, co každý stupeò znamená. Nebo je možné kvantifikovat jednoduše urèením poètu øídících úrovní ležících pod danou pozicí.
Èíselné vyjádøení sociálních jevù umožòuje využití matematického a statistického aparátu v sociologickém výzkumu. Proto lze kvantitativní výzkum struènì a jednoduše opsat jako výzkum, který využívá statistických postupù. Nástroje mìøení sociálních jevù musejí splòovat dvì podmínky: 1. Mìøicí systém musí být stejnorodý s mìøeným jevem a musí být opakovatelný (v tom smyslu, že opakované mìøení v urèitý moment ve stejných skupinách, nikoliv však co do totožnosti jedincù, pøinese stejné výsledky). Tato podmínka se nazývá reliabilita. 2. Mìøicí systém musí vypovídat o sledované realitì a vìrnì ji kopírovat. Tato podmínka se nazývá validita. K mìøení se v sociologii vytváøejí škály jako speciální etalony mìøení. Škálování vzniklo snahou umístit objekty urèitého souboru na èíselné stupnici, pøièemž k dispozici byla pouze neèíselná informace. Základní pøedstavou výsledné škály pak bylo kontinuum jako model zdánlivì stejných intervalù, model postupných intervalù, model párového srovnání, model hierarchických položek (tzv. Guttmannùv skalogram). Sociální jev však nemá jen jednu dimenzi, a proto škálovací techniky pøecházejí od jednorozmìrného k vícerozmìrnému mìøení, nazývanému multidimenzionální škálování. Toto škálování zobrazuje objekty pomocí nìkolika stupnic souèasnì. Podle možností statistických operací se rozlišují škály: l
l
l
nominální (napø. výèet možných pracovních operací v dílnì, soupis profesí v podniku apod.); ordinální (napø. frekvence kontroly práce v prùbìhu týdne: vùbec ne, 1× týdnì, 2× týdnì, 7× týdnì); intervalové (napø. škála zachycující vìk rok po roku).
255
256
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum je, pokud jde o jeho zamìøení, doplòkem výzkumu kvantitativního (není mu však podøízen). Tím má být vyjádøeno, že výzkum sociálních jevù má dvì vzájemnì se doplòující èásti: obsah a jeho jednotlivé kvantifikovatelné charakteristiky. Úkolem kvalitativního výzkumu je odhalovat neznámé skuteènosti o sociálních a sociálnì-psychických jevech, a to pøedevším: l l l
existenci tìchto jevù a jejich strukturu; jejich vlastnosti a funkce; faktory, které sociální a sociálnì-psychické jevy ovlivòují nebo s nimi jinak souvisejí.
Zatímco kvantitativní výzkum se zabývá stabilizovanými jevy a jejich vzájemnými odhadnutelnými pomìry, kvalitativní výzkum zachycuje jevy v jejich dynamice a zejména podmínìní této dynamiky. Kvalitativní výzkum se proto orientuje na pochopení smyslu jednajících sociálních subjektù. Kvalitativní výzkum více odhaluje reálné souvislosti mezi jevy jako faktické závislosti, a to pokud možno v jejich úplnosti. Cílem kvalitativního výzkumu není zmìøení jednotlivých parametrù stanovených ukazatelù, ale vytváøení adekvátního popisu nebo logické konstrukce celku sociálního jevu. Technicky se kvalitativní výzkum zamìøuje na ty zdroje, které poskytují informace o složitých jevech jako celcích a o vzájemných podmínìních jejich èástí. Nástroje kvalitativního výzkumu tak mají poskytnout pøedevším informace, podle kterých si lze uèinit pøesnou pøedstavu o složité podobì sociálních jevù, nikoli dát matematicko-statisticky zpracovatelné množství informací. Kvalitativní výzkum také bezprostøednì zachycuje vlastní dynamiku sociálních jevù a její pøíèiny. Novost, promìnlivost, individuální specifiènost sociálních jevù v kvalitativním výzkumu zpùsobují, že standardizace postupù zkoumání není možná, a tudíž ani žádoucí. Okruhy metod a technik kvalitativního a kvantitativního výzkumu nelze pøesnì rozlišit, protože mnohé se, po pøípadné lehké modifikaci, využívají v obou typech výzkumu. Pozorování je bìžnì považováno za souèást kvalitativního výzkumu, ale pøi dobré formulaci pozorovaných objektù a pøi dostateèném poètu pozorovacích situací lze výsledky zpracovat i statisticky. Analýza dokumentù má rovnìž charakter techniky kvalitativního výzkumu, ale podle charakteru dokumentù je tato technika použitelná i v kvantitativním výzkumu (napø. jako obsahová analýza). Anketa je rovnìž souèástí jak kvalitativního, tak kvantitativního výzkumu. Hloubkové nestandardizované rozhovory jsou uplatòovány vždy v kvalitativním výzkumu a stan-
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
dardizované v kvantitativním, ale napø. otevøená otázka ve standardizovaném rozhovoru má charakter kvalitativního zjišťování. Kvantitativní a kvalitativní výzkum je také možno chápat jako dvì etapy empirického výzkumu. V první etapì, kdy je nutné rozkrýt sledovaný problém, má výzkum kvalitativní charakter. Posléze, po dostateèném popisu problému, je možné mìøit jeho jednotlivé stránky a výzkum nabývá charakteru kvantitativního.
REALIZACE EMPIRICKÉHO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU Realizaci empirického sociologického výzkumu je možné rozdìlit do tøí etap: 1. pøípravná etapa 2. realizaèní etapa 3. etapa zpracování výsledkù a jejich interpretace
Pøípravná etapa Nejnároènìjší a souèasnì nejdùležitìjší (protože chyby v jejím prùbìhu už nelze napravit) je etapa pøípravná, která pøedstavuje sled základních krokù, jež v rozhodující míøe ovlivní množství a koneènou kvalitu získaných sociálních informací. Pøípravná etapa je završena zpracováním dokumentu nazývaného Projekt výzkumu. Jeho souèástí je: l l l l l l l
formulace cíle (cílù) výzkumu, charakteristika problémové situace; stanovení pracovních hypotéz; vymezení objektu a pøedmìtu výzkumu; stanovení zkoumaného vzorku; urèení místa a èasu realizace výzkumu; èasový harmonogram, rozpoèet nákladù; nástroje pro získávání empirického materiálu – rozpracovaná technika (rozpracované techniky) sbìru primárních (tj. pøímo v realitì zjištìných) dat a interpretaèní plán.
Formulace cíle (cílù) výzkumu, charakteristika problémové situace Východiskem každého empirického sociologického výzkumu je problémová situace. V gnozeologickém smyslu (tj. z hlediska poznávacího procesu) je problémová situace dána rozporem mezi znalostí potøeb, cílù nebo oèekávání lidí v urèitých
257
258
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
praktických èinnostech a neznalostí cest a prostøedkù k dosažení jejich uspokojení, naplnìní. V pøedmìtném smyslu je to urèitá faktická kolize v sociální realitì, která, má-li být odstranìna, si vyžaduje cílevìdomou èinnost spoleèenského subjektu. Zadání výzkumu na podnikové úrovni musí vycházet z potøeb øešení zcela konkrétního problému organizace. Zadání je nezbytné formulovat zcela jasnì, jednoznaènì a pøimìøenì ve vztahu k rozsahu øešeného problému. Cíl musí být reálnì splnitelný, a to jak ve smyslu zvládnutí øešitelským týmem, tak i možnostmi sociologické metodologie. V definovaných cílech se proto musí projevit rovnováha mezi tím, jaké jsou informaèní potøeby organizace, a tím, co je prakticky zjistitelné. Je proto nesmyslné požadovat velké množství informací, které nakonec nebude možné získat, ale i požadovat informací málo vzhledem k možnostem výzkumného šetøení.
Pøíklad Spokojenost pracovníkù se mìøí nikoliv v absolutních mírách, protože tak by ji nebylo možné mìøit, ale vzájemným porovnáním spokojenosti s rùznými složkami podnikové reality. To znamená, že spokojenost s vedoucím je porovnávána napø. se spokojeností se spolupracovníky, s vedoucími na dalších úrovních øízení apod., tedy zda s vedoucím je vìtší nebo menší spokojenost než se spolupracovníky èi jinými vedoucími. Proto v pøípadì, kdy vedení organizace zajímá spokojenost jen s urèitou dílèí skuteèností, je pøesto možné formulovat cíl šíøeji jako spokojenost s celou øadou oblastí, protože je to obsaženo v metodice zjišťování.
Stanovení pracovních hypotéz
Definice Hypotézy jsou opodstatnìné domnìnky, které vycházejí z teoretické analýzy problému, pøièemž popis problému je v hypotézách ve shodì s teorií doplòován nebo rozvíjen. Hypotézy mají podobu jednoduchých tvrzení, ve kterých jsou za pomoci jednoznaènì definovaných pojmù formulována oèekávaná zjištìní.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Hypotézy mohou vyjadøovat pøedpokládanou existenci sociálních jevù nebo nìkterých jejich stránek, tendenci ve vztazích mezi sociálními jevy, promìnu jevu v èase nebo pøi pùsobení pøedpokládaného faktoru apod. Hypotéza plní v procesu sociologického poznání následující funkce: l
l
l l
shrnuje dosavadní úroveò poznání zkoumaného problému, je výpovìdí o této úrovni; je prvním bodem návodu realizace výzkumu, nástrojem, který usmìròuje použití výzkumných technik a vymezuje oblasti jejich použití; je nástrojem spojení teoretické a empirické složky poznání; umožòuje rozpracování obecných pojmù a jejich pøevedení do roviny sledovatelných znakù.
V tomto smyslu je tedy hypotéza shrnutím pøedcházejících poznávacích postupù a souèasnì ukazatelem orientace další práce. V prùbìhu sociologického výzkumu dochází k ovìøování formulovaných hypotéz, tzn. k jejich potvrzení nebo vyvrácení. Oba výsledky v konkrétních empirických výzkumech mají obdobnou informaèní hodnotu a vypovídají o stavu øešeného problému.
Vymezení objektu a pøedmìtu výzkumu Objektem výzkumu je sociální jednotka nebo subjekt (jedinec, skupina, organizace), na který je vázán sledovaný problém. Jinými slovy: objektem výzkumu je vše, co zjevnì nebo skrytì obsahuje kolizi v sociální realitì, a tudíž vyvolává problémovou situaci. Objektem empirického sociologického výzkumu je ta èást spoleèenské reality, na kterou se zamìøuje proces poznávání; jde zpravidla o urèitou definovanou množinu jedincù. Aèkoli v bìžném jazyce se význam pojmù objekt a pøedmìt neliší, sociologie využívá této dvojí podoby v èeském jazyce – pøejaté a pùvodní èeské – a oznaèuje jimi dvì rùzné skuteènosti. V sociologii se za pøedmìt zkoumání považují prakticky nebo teoreticky významné vlastnosti, stránky a zvláštnosti objektu, které se pøímo zkoumají. Jestliže objektem je ten, ke komu je obsah informaèní potøeby vázán, pøedmìtem jsou ty vlastnosti a stránky, které nejzøetelnìji vyjadøují obsah informaèní potøeby.
Pøíklad V podniku se objevil naléhavý problém nedostatku pracovníkù urèité profese. Problémová situace mùže být definována jako porucha v personálních èinnostech náboru pracovníkù
259
260
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY v tomto podniku. Nositelem tohoto problému, tj. objektem výzkumu, mohou být jednak pracovníci personálního oddìlení a pøíslušní linioví vedoucí, protože problém mùže být zpùsoben nedostatky v jejich práci, ale mohou jimi být i pracovníci pøíslušné profese, protože nemusejí vyhovovat požadavkùm na nì kladeným nebo nemusejí mít o zamìstnání v podniku zájem. Pøedmìtem zkoumání je pak prùbìh personálních èinností v podniku ve vztahu k pøíslušné profesi, pøípadnì podmínky na trhu pracovních sil apod.
Charakter objektu a pøedmìtu výzkumu ovlivòuje další rozpracování projektu výzkumu. Ve fázi metodicko-technické se podle nich urèuje, jak bude zachycen zkoumaný okruh lidí, a urèují se zpùsoby postižení dané stránky sociální reality adekvátními postupy. Objekt výzkumu je v praxi empirického výzkumu zachycován prostøednictvím zkoumaného vzorku.
Stanovení zkoumaného vzorku Pøi stanovení zkoumaného vzorku je nutné vycházet v prvé øadì z velikosti populace, která spadá do objektu výzkumu. V sociologickém výzkumu je možné, ba obvyklé, že objektem se stává velká skupina lidí, bìžnými prostøedky vùbec ne nebo jen obtížnì postižitelná (pøípadnì s vysokými náklady). Jedná se napø. o zamìstnance velké firmy, její klienty nebo spotøebitele jejích výrobkù. Mnohdy však jde i o celou populaci státu nebo pøíslušníky jiných velkých sociálních útvarù (napø. dìti, dùchodci, dospìlé osoby). Mùže nastat situace, že ani výzkum v jednom podniku není možné uskuteènit vyèerpávajícím šetøením všech jednotek daného objektu (což je také jedna z možností). V takovém pøípadì se stanovuje bìžnými statistickými postupy vzorek, který bude výchozí základní soubor reprezentovat. To znamená, že veškerá zjištìní získaná v daném vzorku lze vztáhnout s urèitou stanovenou mírou pravdìpodobnosti a chybou na celý soubor. Statistickým postupem zajišťujícím vytvoøení reprezentativního vzorku je výbìr. Kvótní výbìr se v sociologických empirických výzkumech používá zøejmì nejèastìji. Mùže být použit tehdy, jsou-li známy dùležité strukturální a proporèní charakteristiky základního souboru. Zkoumaný soubor je pak konstruován na základì známé skladby a proporcí. Výhody tohoto postupu jsou spatøovány v zajištìní reprezentativnosti a priori, tzn. již pøed konstrukcí výzkumného souboru – vzorku, stanovením pøíslušných kvót podle sledovaných znakù (napø. vìku, pohlaví, socioprofesního zaøazení, pozice v øídicí hierarchii podniku apod.). V praxi kvótní výbìr zajišťuje relativnì reprezentativní výzkumný vzorek, pokud je kontrolován vždy v jedné dimenzi (napø. pomìr mužù a žen). Ménì pøíznivých výsledkù se dosáhne pøi kontrole vícedimenzionální (napø. zda odpovídá pomìr žen dìlnic ve vìku 30–40 let ve zkoumaném vzorku souboru žen dìlnic ve vìku 30–40 let v základním
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
souboru). Pøísnì vzato z hlediska matematické statistiky kvótní výbìr reprezentativní není. V pøípadì náhodného výbìru se výbìr provádí ze základního souboru zcela náhodnì podle pøesnì stanovených pravidel (tzn. nejedná se o výbìr libovolný), pøièemž každá jednotka základního souboru musí mít stejnou pravdìpodobnost, že bude vybrána, jako kterákoli jiná. Nejlepších výsledkù (nejvìtší reprezentativity) lze dosáhnout, jsou-li nìjakým zpùsobem identifikovatelné jednotky základního souboru, napø. existuje-li seznam všech jednotek. Pøesnì provedený náhodný výbìr poskytuje vysoce reprezentativní vzorek. Jeho využití však omezují problémy vycházející z nemožnosti pøesného dodržování nároèných pravidel. Spíše výjimkou bývají napø. dostateèné podklady, na jejichž základì by bylo možné identifikovat každého jedince. Jestliže se jedná o vícestupòový výbìr, pak je výbìr zkoumaného vzorku ze základního souboru rozdìlen do nìkolika etap, stupòù. To je zpravidla možné pøi zøetelném rozlišení rùzných úrovní v sociální realitì. Na úrovni každé z nich se provádí výbìr (náhodný nebo kvótní) poèitatelných jednotek. Velikost zkoumaného vzorku, který má být reprezentantem základního souboru, je dána statistickými pravidly. Je však nutné brát v úvahu i další okolnosti, které velikost vzorku ovlivòují, jako napø.: l
Struktura základního souboru z hlediska výzkumného zámìru Empirický sociologický výzkum je zamìøen na odhalení latentnì nebo fakticky existujících jevù a vazeb mezi nimi v daných sociálních skupinách. Mùže se stát, že nìkterá sociální skupina, z hlediska vìcného velice dùležitá, by pøi stanovování zkoumaného vzorku byla tak málo poèetná, že by nakonec nebylo možné o ní cokoliv øíci, aniž bychom porušili pravidla vìdecké práce.
Pøíklad Pøi zjišťování spokojenosti pracovníkù se sociálním programem velkého podniku je možné za významnou, i když nevelkou skupinu považovat ženy na mateøské dovolené. Vzhledem k její poèetnosti ve vztahu k jiným skupinám v podniku, které mají relevantní vztah k danému problému, to mùže být skupina velmi malá a pøi dodržení proporcí pøi stanovení zkoumaného vzorku by tento vzorek mohl mít jen nìkolik jedincù. To by však neumožnilo cokoliv øíci o spokojenosti v této skupinì, aèkoliv by to byla informace dùležitá. V tomto pøípadì je proto žádoucí vytvoøit další zkoumaný vzorek reprezentující tuto skupinu nebo provést v této skupinì šetøení vyèerpávající, tj. všech jednotek.
261
262
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY l
Charakter a cíle výzkumu Je samozøejmé a není tøeba dokazovat, že jiný poèet jedincù ve vzorku bude ve výzkumu, který má jen napomoci odhalit existenci nìkterých sociálních jevù v neznámé sociální realitì, bez potøeby jejich kvantifikace a sledování vzájemných souvislostí, a jiný bude v deskriptivním výzkumu zamìøeném na odhalení míry výskytu urèitých sociálních jevù a pøi sledování vnitøních vazeb mezi nimi. Zase jiný poèet jedincù ve vzorku bude ve výzkumu, který má poskytnout nejen pøehled o vnitøních vazbách mezi sociálními jevy, ale zároveò i jejich podmínìnost, následnost atd., a to v jednotlivých dílèích sociálních skupinách.
V pøípadì, kdy je použit jeden vzorek k dlouhodobìjšímu získávání primárních dat (napø. pro posouzení, k jakým posunùm ve sledované problematice dochází v daném vzorku, a tudíž i v základním souboru, v prùbìhu èasu), jedná se o tzv. panelové šetøení, zkrácenì panel. Dùvodem použití panelu je vedle nesporných pøedností organizaènì-metodologických možnost zachycovat zmìny v sociální realitì v prùbìhu èasu v pøímé vazbì na jedince, což umožòuje lépe odhadnout pøíèiny zmìn. Panel má však také øadu nedostatkù: l
l l
l
l
do panelu se nezaøazují jedinci výraznì se odlišující intelektovými schopnostmi nebo zpùsobem života; panel má tendenci stárnout, a to už v mezidobí od výbìru panelu k jeho využití; panel má tendenci k vìtšímu zastoupení nìkterých skupin obyvatel, zvláštì tìch, které jsou pøíznivì naklonìny danému šetøení a jsou ochotny zaznamenávat požadované údaje po relativnì dlouhou dobu. Z výzkumu pak vypadávají ty osoby, které prakticky nejsou schopny vlastního samostatného záznamu; profesionalizace panelu, která se projevuje tím, že respondenti se snaží reprezentovat své okolí a své informace zobecòovat (nevypovídají jen za sebe); vedlejší efekty, kdy respondent o zaznamenávaných skuteènostech pøíliš uvažuje a podøizuje tomu i své chování.
Urèení místa a èasu výzkumu Pro maximální objektivitu získávaných informací je nezbytné zvolit vhodné místo a zejména dobu jejich získávání. Jde napø. o to, aby pracovní spokojenost zamìstnancù obchodu nebyla zkoumána nìkolik dní pøed vánoèními svátky, zemìdìlcù v dobì žní a studentù ve zkouškovém období. Pokud cílem výzkumu není analýza právì takovýchto mimoøádných situací, je tøeba zvolit období pro respondenty nejvíce vhodné.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Èasový harmonogram, rozpoèet nákladù Realizace empirického šetøení má øadu na sebe navazujících etap, krokù, a tato posloupnost je zachycena v harmonogramu výzkumu. Vzhledem k velké dynamice sociální reality je nutné minimalizovat dobu, ve které jsou získávány odpovìdi respondentù. Zejména pøi velkých souborech hrozí nebezpeèí, že v prùbìhu dotazování se sociální realita, která je pøedmìtem výzkumu, zmìní. Èást respondentù pak odpovídá o jiné skuteènosti, a výzkum je tak znehodnocen. Kromì èasového hlediska je sociologický výzkum také zpravidla velmi nároèný finanènì, a proto bývá vyžadován pøedbìžný rozpoèet nákladù na realizaci jednotlivých etap.
Nástroje získávání empirických dat Velmi významným krokem, který bývá mnohdy nesprávnì ztotožòován se samotným výzkumem, je volba výzkumné techniky. Jedná se o volbu metodického nástroje, kterým budou získávána empirická data. Výbìr tìchto nástrojù (technik) i jejich konstrukce jsou závislé jak na cíli výzkumu, charakteru zkoumaného problému a velikosti souboru respondentù, tak i na pøedstavách výzkumníka o závìreèném zpracování takto získaných informací. Vždy však platí zásada, že v zájmu maximální objektivizace získaných informací je vhodné (pokud je to organizaènì a finanènì možné) kombinovat nejménì dvì až tøi techniky. Nejèastìji se jedná o studium objektivních dokumentù, pozorování, dotazníkové šetøení a interview. Podrobný výklad o technikách sociologického výzkumu obsahuje subkapitola 7.4.
Realizaèní etapa Postup prací v realizaèní fázi sociologického výzkumu je orientován pøedevším na pøípravu výzkumného terénu a vlastní získávání sociálních informací. Nezbytnou podmínkou získání maximálnì objektivizovaných informací je pøimìøená motivace respondentù. Jejich neodpovìdný, nebo dokonce zámìrnì zkreslující pøístup k sociologickému výzkumu mùže znehodnotit veškeré pøedchozí kroky i celkové výsledky. Je proto nutné respondentùm dostateènì vysvìtlit cíl, zámìry i pøedpokládané využití výsledkù výzkumu a maximálnì je zainteresovat na jeho celkovém prùbìhu. V pøípadì, že nìkterou èást (etapu) výzkumu neprovádìjí profesionální sociologové, ale napø. øídící pracovníci nebo zamìstnanci personálního oddìlení podniku, je nutné zajistit i jednotný postup pøi sbìru informací. Jde napø. o shodný zpùsob vedení rozhovorù, jednotný zpùsob záznamu odpovìdí respondentù apod. Poté následuje vlastní získávání sociálních informací v podobì pøedložení a vyplnìní dotazníkù, anketních listù, uskuteènìní rozhovorù atd. Celá realizaèní fáze je
263
264
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
tedy øadou èinností, které musejí být koordinovány, øízeny a organizovány. Nároky na tuto øídicí práci jsou závislé zejména na rozsahu výzkumné akce.
Etapa zpracování výsledkù a jejich interpretace Nejpoužívanìjší sociologické techniky – dotazník a standardizovaný rozhovor – poskytují údaje, které je možné chápat jako údaje o hromadných jevech a jako takové jsou statisticky zpracovatelné, podléhají statistickým zákonitostem. Zde je tøeba se zamìøit pøedevším na to, jaké požadavky mùže a má mít výzkumník na statistické zpracování, které provádí specialista – statistik. Zpracování informací, které poskytují další techniky, není možné standardizovat, je vždy jedineèné. Proto je ve výkladu pomíjíme. Pøi statistickém zpracování údajù se postupuje zpravidla v tìchto krocích: l
l
l
l
Kontrola reprezentativnosti výbìrového souboru (vzorku) – toho, jak struktura vzorku odpovídá základnímu souboru. Kontrola je možná jedno- i vícerozmìrná. Pøi dostateèném poètu respondentù lze pøípadné odchylky, které by byly za hranicemi pøípustnosti, korigovat. Zjištìní základního rozložení podle jednoho znaku. Používají se statistické postupy na vyhledávání støedových charakteristik (aritmetický prùmìr, medián, modus) a výpoèet odchylek a rozptylù, které umožòují zhodnotit celou øadu údajù v souhrnném ukazateli. Køížové tøídìní, tj. spojování faktù do jednoduchých vzájemných souvislostí. Statistické charakteristiky mìøí sílu závislosti, pøípadnì urèují smìr závislosti. Využití statistického aparátu je závislé na tom, jakého charakteru jsou škály (pøípadnì stupnice) vstupních znakù. Rozšíøení a jistá nezastupitelnost nominálních (seskupovacích) škál v sociologickém empirickém výzkumu omezuje i využití statistických nástrojù, které pracují výluènì se škálami uspoøádanými. Vícerozmìrné metody – poskytují pøi zpracování empirického materiálu kvalitativnì vyšší informaci. Na základì vztahù mezi mnoha fakty (ve výzkumu znaky) lze usoudit, co je ovlivòuje na vyšší než bezprostøednì empirické úrovni.
Prvním krokem v interpretaci je prostý popis (deskripce) existence jevù, jejich rozšíøení, vlastností atd. V dalších krocích jde o posouzení toho, zda statisticky významné souvislosti mezi jevy potvrzují možnost faktické, vìcné souvislosti, zda smìr závislosti odpovídá vztahu pøíèiny a následku a zda je možné z vysledovaných pravidelností odvodit zákonitosti ve zkoumané sociální realitì. V závìreèné zprávì o výzkumu je zdokumentován prùbìh výzkumu, jeho obsahové, organizaèní a metodické náležitosti. Tato èást (aèkoliv bývá opomíjena) tvoøí stejnì významnou èást závìreèné zprávy jako samotné výsledky výzkumu.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Závìreèná zpráva se èlení na: 1. úvod, který obsahuje vysvìtlení smyslu a cílù výzkumu (pøitom mùže jít o hlavní cíl i dílèí cíle); 2. popis použití metody (metod) a popis zkoumaného souboru podle objektivních znakù; 3. vlastní poznatky výzkumu, èlenìné v souladu s hypotézami do relativnì samostatných celkù vèetnì dílèích závìrù; 4. závìreèné shrnutí a doporuèení pro praxi, hlavní poznatky a nastínìní problémù pro další øešení. Tato èást nìkdy mùže tvoøit úvodní èást závìreèné zprávy.
> 7.4 Techniky získávání empirických dat Klíèová slova techniky sociologického výzkumu, pozorování, rozhovor, dotazník, anketa, objektivní dokumentace, experiment, obsahová analýza, otázky a jejich typy
Techniky sociologického výzkumu je možné rozdìlit do tøí základních skupin podle zdroje empirických informací. Zdroji informací využívanými v sociologických výzkumech jsou: l
l l l
Výpovìdi èlovìka o realitì, a to: – výpovìdi o realitì vnitøní, psychické, tj. o skuteènostech vnìjšímu pozorovateli pøímo nepøístupných. O tìchto skuteènostech nelze dostateèné informace získat jiným zpùsobem; – výpovìdi o realitì vnìjší, a to o stavech a o procesech. Chování èlovìka, a to pouze jeho pozorovatelné projevy. Výsledky èinností èlovìka a dalších sociálních subjektù. Záznamy o výpovìdích, chování a výsledcích èinností.
Výpovìdi je také možné rozdìlit podle jejich charakteru. Jednak to mohou být prostá sdìlení o existenci faktu v realitì, jeho vlastnostech, vztazích atd., jednak to mohou být výpovìdi o vztahu èlovìka k tomuto faktu a jeho jednotlivým stránkám. Mùže se tedy jednat o hodnotící soudy, názory, postoje. Rozlišení typu výpovìdí je
265
266
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
dùležité pøi sestavování dotazníku èi scénáøe rozhovoru, a zejména pøi interpretaci výsledkù. Analýza zdrojù informací je dùležitá nejen z hlediska konstrukce výzkumných technik, ale i pro stanovení vìrohodnosti takto získaných informací.
Pøíklad Jeden z nejvyužívanìjších zdrojù – výpovìï èlovìka – se mùže týkat jakékoli skuteènosti, která je obsažena v jeho vìdomí. Nìkdy se ovšem žádají výpovìdi o vìcech, o kterých dotazovaný nic neví, pouze se pøedpokládá, že by vìdìt mohl nebo mìl. V takovém pøípadì, když je odpovìï poskytnuta, lze pøedpokládat, že její informaèní hodnota je velmi sporná a že se asi operuje s artefakty. Jejich vytváøení zcela nevhodným užíváním dotazovacích technik nebo špatnými dotazy je jedna z objevujících se chyb empirického výzkumu.
Konkrétní a velmi podrobnì zpracované postupy, jejichž prostøednictvím jsou získávána data o sociálních jevech, se nazývají výzkumné techniky. Zvolené výzkumné techniky slouží k zachycení a mìøení pøíslušných stránek výzkumného problému. Urèitá omezení jsou vlastní každé z použitelných výzkumných technik. Napø. technikami dotazování – dotazníkem, anketou, rozhovorem (interview) – je možné obsáhnout velký poèet respondentù (øádovì tisíce i desetitisíce), naopak techniky pozorování jsou omezeny jen na nìkolik jedincù, øádovì desítky, stovky (v pøípadì davového chování, reakcí publika na pøedstavení apod.). K technikám získávání údajù o sociálních jevech patøí: l l l l l
techniky dotazovací (dotazník, anketa, rozhovor – interview) techniky pozorování dokumentární prameny sociální experiment speciální techniky
TECHNIKY DOTAZOVACÍ Dotazovací techniky zajišťují individuální výpovìdi nebo hromadné údaje o sociálních jevech prostøednictvím informací ze subjektivního svìta lidí. Tato zprostøedkovanost objektivního svìta pøes vìdomí èlovìka a jeho výpovìï je také nejvìtší slabinou tìchto technik, které jsou právì z tohoto dùvodu nejèastìji kritizovány. Stanovená
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
pravidla jejich použití se snaží tyto nedostatky minimalizovat, neboť zjištìní získaná prostøednictvím dotazníkù, anket a interview lze dobøe statisticky zpracovávat, a proto jsou tyto techniky velmi èasto používány. Je tedy nezbytné využít všechny dostupné nástroje a postupy objektivizace tìchto subjektivních výpovìdí o objektivních skuteènostech. Základními podobami dotazovacích technik jsou: l l l
dotazník anketa rozhovor (interview)
Dotazník Z hlediska formy mají dotazník i anketa pevnì fixované poøadí, obsah a formu otázek, zpravidla s jednoznaènì formulovanými variantami odpovìdí. Dotazník i anketa jsou urèeny k vyplnìní samotnými respondenty, liší se však zpùsobem pøedávání respondentùm a jejich zpìtným získáváním. Z toho pak vyplývají i další rozdíly ve formì a obsahu dotazníku a ankety. Dotazník je urèen k pøedání pro vyplnìní konkrétním osobám, od kterých se dotazníky vybírají, a to organizovanì tak, aby každý respondent dotazník urèitì obdržel, resp. jej odevzdal. Respondenti, kterým jsou dotazníky osobnì pøedány, se cítí vùèi výzkumníkùm a k výzkumu více zavázáni; tuto zavázanost lze dále vhodnými psychologickými pøístupy posilovat, a je proto možné od respondentù požadovat vìtší množství a více podrobných informací. To je ostatnì možné i z toho dùvodu, že pøedmìt a objekt výzkumu jsou v tomto pøípadì v tìsném vztahu, a také proto, že vyplòování dotazníkù bývá mnohdy zorganizováno jako samostatná akce, na kterou je vyhrazen urèitý èas. V dotazníku proto mùže být až do 200 znakù, tedy jednotlivých jednoduchých otázek.
Anketa Anketa bývá pøedávána zpravidla pøesnì nevymezitelnému a nezajistitelnému základnímu souboru a pøípadný výbìr respondentù se vymyká možnostem výzkumníka jej øídit. Pøi anketním dotazování se poèítá s pøedáním co nejvìtšího poètu anketních lístkù, pøièemž i pøi malé návratnosti se dosáhne dostateèného poètu respondentù (resp. vrácených anketních lístkù), který umožní statistické zpracování
267
268
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
výsledkù. U ankety tak bývá nejvìtším problémem reprezentativnost souboru respondentù. Tento problém anketu znaènì omezuje v jejím použití. Podle zpùsobu distribuce se rozlišují: l
l
l
Poštovní ankety – ankety odesílané poštou napø. všem lidem v urèitém regionu, pokud jsou výzkumníkùm k dispozici adresy. Náklady na její uskuteènìní jsou vysoké, ale pøi správné motivaci k vyplnìní, vysvìtlení smyslu a významu akce je možné èekat vyšší návratnost. Pøedávané ankety – osobnì se pøedávají urèitému souboru jedincù, napø. divákùm divadelního pøedstavení, kupujícím v obchodním domì, nebo jsou k dispozici na frekventovaném místì. Návratnost je malá, prostøednictvím tìchto anket je možné uskuteèòovat pouze sondy o existenci urèitých sociálních jevù. Novinové ankety – bývají otištìny v tisku a jsou zpravidla urèeny ètenáøùm, jiný okruh respondentù je prakticky nemyslitelný. Návratnost se pohybuje na úrovni nìkolika procent.
Návratnost ankety ovlivòují výhradnì respondenti, kteøí ji zpìt obvykle zasílají poštou. To vše omezuje výzkumné možnosti anket. Protože jsou urèeny témìø neznámému okruhu respondentù, kteøí se necítí být výzkumem vázáni a ani nemusí o dané téma jevit zájem, musí být ankety krátké, s malým poètem otázek asi do 30 znakù, srozumitelné a snadno vyplnitelné. Dotazník i anketa tak, jak byly dosud popisovány, prakticky vyluèují zásah druhé osoby do vyplòování, zaruèují intimitu pro vyjádøení a anonymitu. Tuto anonymitu (konkrétní osoba poskytující informace se nikdy nesmí zjišťovat) by mìl zaruèovat mravní kodex sociologa, neboť zklamání respondentù se projeví minimálnì v technické rovinì odmítáním poskytovat informace v dalších šetøeních. Dotazník a anketa umožòují odosobnìní vztahu respondent – výzkumník a mohou být za urèitých okolností základem relativnì exaktního a objektivního mìøení. Výhoda využití dotazníku však mùže být snížena chybami, které mohou vznikat pøi jeho vyplòování. Je-li dotazník složitìjší, respondent nemusí pochopit otázky a nìkdy ani požadovaný zpùsob vyplòování.
Rozhovor (interview) V rozhovorech (interview) tento nedostatek odpadá. Použije-li se techniky rozhovoru, bývá navíc vyšší stupeò návratnosti. Uvedená pøednost je však vykoupena ztrátou „intimity“, neboť v rozhovoru se objevuje druhá osoba – tazatel. Které výhody jsou v daném výzkumu upøednostnìny, zda ty, které poskytuje dotazník, nebo
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
ty, které dává rozhovor (interview), závisí na výzkumném problému a rozhodnutí výzkumníka, pokud neuvažujeme ještì další vlivy, jako je napø. (ne)dostatek finanèních prostøedkù (rozhovor je finanènì nároènìjší). Rozhovor (interview) je možné rozdìlit podle míry formalizace jeho scénáøe na: l
l
l
Nestandardizovaný rozhovor – nemá stanovenou pøesnou formulaci otázek ani jejich závazné poøadí. Rozvíjejícími èiniteli rozhovoru jsou tazatel i respondent. V takovýchto rozhovorech je možné podle aktuální potøeby rozebírat jednotlivé otázky do vìtší hloubky, a naopak v pøípadì, že nìkterá oblast je respondentu vzdálená èi cizí, ji rychle pøejít, resp. vynechat. Tento typ rozhovoru je užíván èastìji v kvalitativních výzkumech, pøi výzkumech dosud málo známého, nezmapovaného problému, nebo v pøípadì, kdy jsou dotazované osoby v nìkteré oblasti odborníky a je od nich oèekáváno, že o vìci øeknou více, než co by bylo možné pøedem vtìsnat do otázek a alternativ odpovìdí. Výsledky nestandardizovaných rozhovorù však není možné považovat za hromadné jevy, a tudíž je ani nelze zpracovávat statistickými postupy. Standardizovaný rozhovor – rozvíjí se na základì pevnì stanovených otázek, u kterých jsou zpravidla uvedené i varianty odpovìdí a otázky mají stanovené poøadí. Formální podobou se blíží dotazníku. Rozvíjejícím èinitelem u formalizovaného standardizovaného rozhovoru je tazatel, ale toto rozvíjení je už zakotveno ve scénáøi rozhovoru a tazatel do nìj nesmí vkládat svùj osobní zájem, pøesvìdèení atd. Musí zaujímat nestranný postoj, musí pùsobit neutrálnì a výroky respondenta nesmí v žádném pøípadì hodnotit a komentovat. Výhodou standardizovaného rozhovoru je možnost získání údajù o jevech hromadného charakteru, které jsou dobøe zpracovatelné prostøednictvím statistického aparátu. Polostandardizovaný rozhovor – tato forma rozhovoru zpravidla postrádá nìkterou z charakteristik standardizovaného rozhovoru. Má využívat výhod jak standardizovaného, tak i nestandardizovaného rozhovoru, ale zároveò je postižen i nevýhodami obou pøedchozích (i když ne v takové míøe). Mezi nevýhody patøí jeho velká nároènost na tazatele, obtížná statistická zpracovatelnost výsledkù, pøípadnì to, že téma rozhovoru je pøedem dáno bez ohledu na zájem respondenta.
Nejvyužívanìjšími technikami v mnohostranném, rozsáhlém empirickém sociologickém výzkumu jsou dotazník a standardizovaný rozhovor (interview). Èetnost jejich použití je taková, že dochází k jejich ztotožòování se samotným sociologickým výzkumem vùbec. Jejich popularita je v odborné a následnì i laické veøejnosti opøena o nìkolik vzájemnì provázaných výhod.
269
270
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Jsou jimi: l l
l
l
l
zdánlivá jednoduchost a snadnost vytvoøení tohoto výzkumného nástroje; možnost získání velkého množství údajù od velkého množství osob v krátké dobì; možnost získání atraktivních údajù, které nelze získat jiným zpùsobem (napø. o stavech vìdomí èlovìka); relativnì nízké náklady a snadno øešitelné organizaènì technické problémy zajištìní výzkumné akce; možnost statistického zpracování a èíselného vyjádøení výsledkù.
Základním skladebním prvkem dotazníku èi scénáøe rozhovoru jsou otázky. Z hlediska vnìjší formy mohou být otázky dotazníku nebo scénáøe rozhovoru otevøené, uzavøené nebo polootevøené. l
l
l
Otázka otevøená – má podobu pouhého dotazu s možností volného vyjádøení (vypsání) odpovìdi. Používá se tam, kde je nutné znát celou šíøi možných odpovìdí, kde není dostatek poznatkù pro to, aby mohly být možné odpovìdi pøedem zformalizovány. Její nevýhodou je její obtížnìjší zpracování, pro které musí být odpovìdi zformalizovány dodateènì. Otázka uzavøená – má zformulován dotaz i varianty odpovìdí (vyèerpávající daný problém z hlediska respondenta). Dobøe se zpracovávají, ale jejich prostøednictvím není možné registrovat výrazné kvalitativní zmìny spojené s tím, že se vyskytne nový, døíve neidentifikovaný jev. Otázka polootevøená – v ní je zformulován dotaz a uvedeny varianty odpovìdí, pøièemž jedna varianta není zformalizována a poskytuje respondentovi možnost vyjádøit se volnì. Tím má být eliminován základní nedostatek uzavøené otázky, od níž se z praktického hlediska, tj. z hlediska jejích výhod, neliší.
Pøi sestavování dotazníku nebo scénáøe rozhovoru a pøi tvorbì otázek musí výzkumník respektovat øadu pravidel sémanticko-pragmatických, sociolingvistických, sociálnì-psychologických, logických, formálních i technologických. Jejich dodržení je dáno nikoliv soustavou ovìøených postupù tvorby výzkumného nástroje, ale zejména zkušeností a pøedvídavostí výzkumníka a ovìøením v pøedvýzkumu, který pøedchází vlastnímu šetøení v terénu. Mezi dùležitá pravidla pøi sestavování otázek dotazníku nebo scénáøe rozhovoru patøí, že otázky by se mìly logicky odvíjet. Avšak tato logická posloupnost by nemìla korespondovat s logickou posloupností výzkumného problému. Jinak øeèeno, respondent by nemìl prohlédnout zámìr autora dotazníku nebo scénáøe. Dùležité je rovnìž pravidlo posloupnosti otázek. Otázky na existenci jevu a jeho strukturu by
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
mìly pøedcházet otázkám hodnotícím. Dále je tøeba dbát na to, aby první otázka v dotazníku nebo rozhovoru, tzv. otázka vstupní, respondenta pøíznivì citovì naladila a motivovala k pokraèování ve vyplòování nebo odpovídání. Poté mùže být zaøazen blok otázek obtížných jak co do formy, tak obsahu, protože respondent zatím není unaven. Za tímto blokem by mìla následovat èást mírnì obtížná, pro oddech, aby mohl následovat další blok obtížnìjších otázek. Dotazník nebo rozhovor by mìly uzavírat otázky snadné, které nevyžadují plné soustøedìní respondenta pøi odpovídání. Mezi jednotlivými otázkami mùže být vztah závislosti, kdy napø. urèitá varianta odpovìdi pøedpokládá nebo vyluèuje odpovìdi na následnou otázku – tzv. otázky filtraèní a filtrované. Dále otázka mùže svým charakterem vyvolávat tendenci k urèité odpovìdi na otázku následující – tzv. haló-efekt, jehož je tøeba se vyvarovat. Pokud je haló-efekt objeven až po uskuteènìném terénním šetøení, není možné odpovìdi na tyto otázky interpretovat. Je nutné se též vyvarovat otázek sugestivních, kdy forma dotazu pøedurèuje odpovìï respondenta. V jistém smyslu stejného efektu je možné dosáhnout otázkami stereotypními. Tvorba otázek a sestavování dotazníku a scénáøe rozhovoru je práce intelektuálnì nároèná, tvùrèí a schopnosti pro ni se získávají nejen studiem pøíslušné a dnes už rozsáhlé odborné literatury, ale i prostøednictvím dlouholetých zkušeností, pokusù a omylù.
TECHNIKY POZOROVÁNÍ Pojmem pozorování se oznaèuje technika, v níž je sociální realita zachycována oèitým svìdkem – pozorovatelem. Je významnì omezena možnostmi registrace pozorování. Tyto problémy registrace mohou být technického rázu (jaký zpùsob zaznamená vše, co má být pozorováno), psychologického rázu (v pozorování se mìní motivace lidí) nebo etického rázu (jestli se vùbec smí provádìt záznam). Vìdecké pozorování na rozdíl od bìžného musí mít pøesnì stanovený cíl a zformulovaný pøedmìt a objekt pozorování, tedy to, co má být pozorováno. Všechna zjištìní jsou zachycována v protokolech, na diktafon, v denících apod. nebo jsou poøizovány videonahrávky podle pøedem stanoveného systému. Celé pozorování se øídí urèeným programem. Podle postavení pozorovatele se rozlišuje pozorování: l
l
zúèastnìné, kdy se pozorovatel stává nebo již je souèástí pozorovaného objektu výzkumu; nezúèastnìné, kdy pozorovatel není souèástí objektu výzkumu.
271
272
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Podle vztahu pozorovatele k pozorovaným objektùm lze pozorování rozdìlit na: l l
skryté, kdy pozorovaný objekt neví o tom, že je pozorován; zjevné, kdy úèastníci pozorování na stranì objektu vìdí, že jsou pozorováni.
V závislosti na konkrétní situaci se pak rozlišuje pozorování zúèastnìné skryté (klasická situace v historii sociologie práce, v níž je sociolog zamìstnán v prùmyslovém podniku, kde plní pracovní úkoly jako kdokoliv jiný a svá pozorování zaznamenává do deníkù; tato kombinace pøedpokládá v daném pøípadì dvojí profesi, èlovìka – pracovníka a souèasnì výzkumníka) a nezúèastnìné zjevné (rovnìž klasická situace, a vlastnì nejbìžnìjší, pøi níž pozorovatel stojící mimo skupinu ji bezprostøednì pozoruje). Dalšími možnými kombinacemi je pozorování zúèastnìné zjevné a nezúèastnìné skryté. Každý z uvedených zpùsobù pozorování vytváøí zvláštní sociální situace, které je nutné respektovat pøi jejich volbì s ohledem na cíl a zámìr výzkumu. Pozorovat je možné jen vnìjší projevy lidí, jejich chování a prostøedí, ve kterém se pohybují a žijí (sociální, kulturní a pøírodní). Pozorování bývá proto doplòováno dalšími technikami, zejména technikami dotazování.
DOKUMENTÁRNÍ PRAMENY Dokumentem je v sociologii myšlen jakýkoliv zpùsob zachycení informace na hmotném médiu. Podle tohoto média je možné dokumenty dìlit na dokumenty tištìné nebo psané na papíøe, dokumenty na videu, magnetofonových páscích, na filmových pásech, fotografiích atd., ale jsou jimi i vlastní pøedmìty, které èlovìk využívá. Podle vztahu ke konkrétní osobì je dokumenty možné dìlit na: l l
osobní (napø. dopisy, deníky, memoáry); neosobní (napø. záznamy ze schùzí, úøední dokumenty, komuniké, zprávy).
Podle statutu pramene lze pak rozlišovat dokumenty: l
l
oficiální, které bývají závazné, mnohdy kontrolované èi jiným zpùsobem objektivizované; neoficiální, zpravidla s vyšší mírou subjektivity.
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
Podle pramene informací jsou dokumenty rozdìlovány na: l
l
primární, které jsou bezprostøedním záznamem události, situace, nálady, dojmu, názoru, chování atd.; sekundární, v nichž jsou tyto pøímé záznamy již zpracovány.
Významným okamžikem v práci s dokumenty je stanovení jejich vìrohodnosti. Vìdy historické, které s dokumentárními prameny pracují takøka výhradnì, za dobu své existence vypracovaly urèitá pravidla pro urèení hodnovìrnosti dokumentù z nich samotných, pokud neexistuje jiná možnost. Nejvýznamnìjším pravidlem je rozlišení popisu událostí a jejich hodnocení. Dále musí badatel urèit, jakými zámìry se sestavovatel dokumentu øídil, jaká byla metoda získání primárních údajù, a musí si ujasnit celkovou situaci, ve které byl dokument sestaven. Jsou též stanoveny podmínky dùvìry k informacím získávaným z osobních dokumentù. Lze tedy spíše vìøit zprávám: l l l l l
které se netýkají zájmù autora dokumentu; které nezpùsobují autorovi žádnou škodu, nejsou proti jeho zájmùm; které byly v dobì registrace všeobecnì známy; které se týkají detailù, jež z hlediska autora byly nepodstatné; které obsahují údaje, k nimž se autor staví pøíznivì.
Ve snaze pracovat se sociálními fakty jako s údaji hromadného charakteru byla vypracována technika pøevodu kvalitativní informace v dokumentech na informaci kvantitativní. Tato technika byla vypracována v USA ve ètyøicátých letech 20. století (autoøi H. D. Lasswell, B. R. Berelson) a nazývá se obsahová analýza. Obsahová analýza má dva základní kroky: 1. Vyèlenìní kvalitativních jednotek analýzy (tento krok je možné charakterizovat také jako pøechod od obecných, heterogenních sociálních informací k empiricky uchopitelným znakùm). Touto kvalitativní jednotkou mùže být pojem, symbol, jména historických i souèasných osobností, ale také téma, vyjádøené ve významných èástech textu, èláncích, pøíp. spoleèenská událost jako celek apod. 2. Stanovení kvantitativní jednotky, jíž se budou kvalitativní jednotky mìøit. Je jí zpravidla velikost textu, který kvalitativní jednotku obsahuje (napø. cm2, poèet øádkù).
273
274
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Obsahová analýza bývá nejèastìji využívána k rozboru denního tisku, pøíp. dalších masových médií: rozhlasu a televize.
SOCIÁLNÍ EXPERIMENT V sociálním experimentu, na rozdíl od pøedchozích technik, které zkoumají existující sociální realitu, se zkoumaná skuteènost nejprve konstruuje jako hypotetický model sledovaných jevù, urèují se základní parametry tìchto jevù a jejich vzájemné vztahy vèetnì vztahù pøíèinných. Na základì tohoto modelu jsou jevy zachyceny øadou promìnných, z nichž se vydìlí tzv. nezávisle promìnné (ve vztahu k ostatním), které jsou øízeny (mìnìny) experimentátorem. O nich se pøedpokládá, že jsou i skuteènými pøíèinami zkoumaných jevù, že experimentální vztah nezávisle a závisle promìnných je ve skuteènosti vztahem pøíèiny a následku. Aby zjištìní z experimentu mohla být uznána za platná, je tøeba zajistit: l
l
vnitøní validitu, tj. pøesvìdèit se, zda sledovaný faktor je skuteènou pøíèinou zaregistrovaných zmìn závislé promìnné (zda zmìny nevyvolávají faktory jiné); vnìjší validitu, tj. pøesvìdèit se, zda zjištìná závislost je zákonitostí v jen urèitých, nebo obecných podmínkách, a zda je možné ji pøenést do prostøedí mimo experiment.
Pro úspìch experimentu je nutné vyèlenit a neutralizovat ty faktory, které sice mají na závislé promìnné (závislou promìnnou) vliv, ale nejsou podrobovány zkoumání, a nejsou proto obsaženy v modelu. Vyèlenìní závislých a nezávislých promìnných je možné jen pøi znalosti øady objektivních údajù o sledovaných sociálních jevech a po jejich teoretickém rozboru. Z tohoto dùvodu není experiment vhodný ani možný v poèáteèních etapách výzkumu. Základem mìøení v experimentu je srovnání, a to v èase na tomtéž objektu nebo mezi dvìma totožnými objekty, z nichž jeden podléhá experimentálním zmìnám a druhý nikoliv. Zatímco v prvním pøípadì je problémem eliminace neøízených faktorù, resp. jejich vydìlení, v pøípadì druhém pak porovnatelnost obou objektù (napø. sociální skupiny sledované a mìøené a skupiny, vùèi které se porovnává).
METODOLOGICKÉ PØÍSTUPY KE STUDIU SOCIÁLNÍ REALITY
SPECIÁLNÍ TECHNIKY Tyto techniky bývají zpravidla modifikací technik již uvedených a jsou rozpracovány pro potøeby jednotlivých dílèích výzkumných zámìrù nebo oblastí výzkumu podle jejich specifických potøeb vyplývajících z povahy zkoumaného problému, situace, zámìrù výzkumníka atd. Pøíkladem speciálních technik jsou besedy, kolektivní diskuse apod. Napøíklad v marketingovém výzkumu se pro získávání kvalitativních informací (testování, odhady spotøebního chování) používá speciální technika focus group. Jedná se o kombinaci experimentu a dotazování. Experimentální je tato technika tím, že se odehrává v prostøedí umìlém, ne zcela odpovídajícím bìžným podmínkám, zpravidla v psychologické laboratoøi. Nejde zde však jako u experimentu o sledování vztahu izolovaných promìnných, ale o navození urèité situace a dotazování po této situaci. Tou situací mùže být napø. promítání reklamních sdìlení a rozhovory jsou potom vedeny s cílem zjistit, jak sdìlení pùsobí.
Otázky a námìty k úvahám: 1. Mùže mít rozdìlení sociologických paradigmat praktický význam? Jaké informace paradigmata o sociální realitì nesou? 2. Které stránky sociální reality zdùrazòují tyto školy: systémová, strukturní, funkcionální, historická a psychologická? 3. Co se míní tvrzením, že hypotéza stojí mezi teorií a empirickým výzkumem? 4. Jakými omyly lze v prùbìhu empirického sociologického výzkumu znehodnotit získané sociální informace? 5. Jak se v empirickém sociologickém výzkumu zohledòuje skuteènost, že je technika získávání empirických informací založena na subjektivních výpovìdích respondentù? 6. Jaké námìty pro empirický sociologický výzkum lze nalézt v hospodáøské praxi?
275
SEZNAM LITERATURY
Seznam literatury Adair, J.: Vytváøení efektivních týmù. Management Press, Praha 1993 Bauman, Z.: Tekutá modernita. Mladá fronta, Praha 1999 Bauman, Z.: Myslet sociologicky. SLON – Sociologické nakladatelství, Praha 1996 Bauman, Z.: Sociologie, Orbis, Praha 1965 Bauman, Z.: Úvahy o postmoderní dobì. Sociologické nakladatelství, Praha 2002 Baurgh, J. A. – Pietromonaco, P.: Automatic information processing and social percepcion: the influence of trait information presented outside of conscious awareness on impression formation, Journal of Personality and Social Psychology, 1982 Beck, U.: Riziková spoleènost: na cestì k jiné modernitì. Sociologické nakladatelství, Praha 2004 Beckenbach, N.: Industriesoziologie. Walter de Gruyter, Berlin, New York 1991 Bedrnová, E. – Nový, I.: Moc, vliv, autorita. Management Press, Praha 2001 Bedrnová, E. – Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie v øízení firmy. Cesty efektivního využití lidského potenciálu podniku. Prospektrum, Praha 1994 Bedrnová, E. – Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie øízení. 2. doplnìné vydání, Management Press, Praha 2002 Berger, P.: Pozvání do sociologie. FMO, Praha 1991 Bernayes, E. L.: Crystalizing Public Opinion. Liveright, New York 1923 Black, S.: Public Relations – nejlepší propagace. Grada Publishing, Praha 1996 Buriánek, J.: Sociologie. Fortuna, Praha 1996 Butshi, G.: Public Relations-Metaplanung. Haupt, Bern, Sttutgart, Wien 1998 Calhoun, C. – Light, D. – Keller, S.: Sociology. 6. vydání. McGraw-Hill, New York, London, etc. 1994 Cantril, H.: Gauging Public Opinion. Princeton University Press 1944 Cloward, R. A., Ohlin, L. E.: Deliquency and Opportunity. Free Press, New York 1960 Crkovská, M., Vácha, S.: Time management. Eurovia, Praha 1993 Danzinger, K.: Interpersonal Communication. Pergamon Press Inc., Oxford 1976 Davidow, W. H., Malone, M. S.: The Virtual Corporation. Harper Business 1992 DeFleur, M. L. – Ballová-Rokeachová, S. J.: Teorie masové komunikace. Karolinum, Praha 1996 Dell, P.: Jak rozumìt Batesonovi a Maturanovi k biologickému základu sociálních vìd. Kontext 3, 1987, 4., s. 25–52 Seznam literatury
277
278
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Dess, G. G. – Beard, D. W.: Dimensions of Organizational Task Environments. Administrative Science Quarterly, March 1984 DeVito, J. A.: The Psychology of Speech and Language. Random House, New York 1970 Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Regleta, Praha 1993 Dittrich, E. – Fürstenberg, F. – Schmidt, G. (Hg.): Kontinuität im Wandel. Betriebe und Gesellschaften Zentraleuropas in der Transformation. Rainer Hampp Verlag, München und Mering 1997 Drucker, P. F.: Cestou k zítøku. Management pro 21. století. Management Press, Praha 1992 Drucker, P. F.: Efektivní vedoucí. Managemenet Press, Praha 1992 Drucker, P. F.: Øízení v turbulentní dobì. Management Press, Praha 1994 Drucker, P. F.: Vìk diskontinuity. Obraz mìnící se spoleènosti. Management Press, Praha 1994 Eco, U.: Skeptikové a tìšitelé, Svoboda, Praha 1995 Ehling, M.: Theory of Public Relations Management, 1985, podle: Ongoing Crisis Communication: Planning, Managing, and Responding (SAGE Series in Public Relations) SAGE Publications, London 1999 Franková, E.: Manažerská psychologie. VUT Brno 1996 Friedmann, G.: Sociológia práce. Veda, Bratislava 1967 Frith, S.: La constitución de la música rock como industria transnacional. In: Puig, L., 1999 Giddens, A.: Sociologie. Argo, Praha 1999 Geist, B.: Sociologický slovník. Victoria Publishing, Praha 1992 Haveman, H. A.: The future of organizational sociology: Forging ties among paradigms. Contemporary Sociology, May 2000, vol. 29, 3, 476 – 486 Hebding, D. E. – Glinck, L.: Introduction to Sociology. Mac Graw Hill 1992 Hirszowicz, M.: Industrial Sociology. M. Robertson, Oxford 1981 Hofstede, G.: Culture and Organizations. Software of the Mind. Harper Collins Publishers, London 1991, 1994 Hofstede, G.: Culture Consequences. Sage, Beverly Hills 1984, 1992 Hofstede, G.: Interkulturelle Zusammenarbeit Kulturen-Organisationen-Management. Gabler, München 1993 Homans, G. C.: The human groups. San Diego, Cal. Harcourt, Brace, Jovanovich 1950 Hurst, B.: Encyklopedie komunikaèních technik, Grada Publishing, Praha 1995 Chylík, M.: Utváøení pozitivního image. DP VŠE 2000 Ilustrovaný encyklopedický slovník. Academia, Praha 1982 Janoušek, J.: Sociální komunikace. Svoboda, Praha 1989
SEZNAM LITERATURY
Janoušek, J.: Sociální psychologie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1988 Keller, J.: Sociologie byrokracie a organizace. SLON – Sociologické nakladatelství, Praha 1996 Keller, J.: Úvod do sociologie. SLON – Sociologické nakladatelství, Praha 1991 Kinloch, G. Ch.: Sociological theory: its development and major paradigms. McGraw-Hill, New York 1977 Kislingerová, E. – Nový, I. a kol.: Chování podniku v globalizujícím se prostøedí. C. H. Beck, Praha 2005 Klofáè, J. – Tlustý, V.: Soudobá sociologie I. Svoboda, Praha 1965 K³oskowska, M.: Masová kultura. Svoboda, Praha 1967 Koontz, H. – Weihrich, H.: Management. Victoria Publishing, Praha 1993 Kottak C. P.: Cultural Anthropology. McGraw-Hill 1994 Kotter, J. P. – Schlesinger, L. A. – Sathe, V.: Organization. Text, Cases, and Readings on the Management of Organizational Design and Change. Irwin, Homewood, Illinois 1986 Lawrence P., Lorsch J. W.: Organization and Environment, Managing Differentiation and Integration. Boston, Division of Research Harvard Business School 1964 Lesley, P.: Public Relations. Victoria Publishing, Praha 1995 Linhart, J.: Úloha životního stylu a spotøeby pøi vytváøení sociální stratifikace. In: Machonin, P. (ed.): Èeskoslovenská spoleènost. Epocha, Bratislava 1969 Littek, F. – Rammer, W. – Wachtler, G.: Einfuehrung in die Arbeits- und Industriesoziologie. Campus-Verlag, Frankfurt/Main, New York 1983 Lukášová, R., Nový, I.: Organizaèní kultura. Grada Publishing, Praha 2004 Machonin, P. – Tuèek, M. a kol.: Èeská spoleènost v transformaci. K promìnám sociální struktury. Sociologické nakladatelství, Praha 1996 Machonin, P. a kol.: Sociální struktura socialistické spoleènosti. Sociologické problémy soudobé èeskoslovenské spoleènosti. Svoboda, Praha 1967 Matsumoto, K.: Participativní management. Japonsko a svìt. Grada Publishing, Praha 1997 Maturana, H. R. – Varela, F. J.: Autopoiesis and Cognition : The Realization of the Living. Boston 1999 Maturana, H.: Poznání – organizace a ztìlesnìní skuteènosti. Kontext 4, 1988, 1, s. 15–25 Miles, R. H.: Macro Organizational Behavior. Santa Monica, Cal. Goodyear publishing 1980 Morrison, J. P. in http://www.virginia.edu/communicationsgroup Nakoneèný, M.: Sociální psychologie. Svoboda, Praha 1970 Nìmec, P. – Littová, J.: Komunikace korporací, VŠE, Praha 1999
279
280
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Nový, I. – Petzold, J.: (NE)spokojený zákazník – náš cíl? Jak získat zákazníka špièkovými službami. Grada Publishing, Praha 2006 Nový, I. – Schroll-Machl, S.: Perfekt geplant oder genial improvisiert? 3. Auflage, Hampp Verlag, München und Mering 2005 Nový, I. – Schroll-Machl, S.: Spolupráce pøes hranice kultur. Management Press, Praha 2005 Nový, I. – Schroll-Machl, S. a kol.: Interkulturní komunikace v øízení a podnikání. 3. vydání, Management Press, Praha 2003 Nový, I. a kol.: Interkulturální management. Grada, Praha 1996 Parsons, T.: Spoleènosti, vývojové a srovnávací hodnocení. Svoboda, Praha 1971 Pavlica, K. a kol.: Sociální výzkum, podnik a management. Prùvodce manažera v oblasti výzkumu hospodáøských organizací. Ekopress, Praha 2000 Peters, T. J. – Waterman Jr., R. H.: Hledání dokonalosti. Svoboda-Libertas, Praha 1993 Petrusek, M.: Sociologické smìry, školy a paradigmata. SLON – Sociologické nakladatelství, Praha 1996 Postman, N.: Ubavit se k smrti: veøejná komunikace ve vìku zábavy. Mladá fronta, Praha 1999 Provazník, V. a kol.: Psychologie pro ekonomy a manažery. Grada Publishing, Praha 2002 Pryor, J. B., Ostrom, T. M., Dukerich, J. M., Mitchell, M. L., and Herstein, J. A.: Preintegrative categorization of social information: The role of persons as organizing categories. Journal of Personality and Social Psychology, 1983, 20: 339–360 Rabušic, L.: Èeská spoleènost a senioøi: sociální, ekonomické a politické aspekty demografického stárnutí èeské spoleènosti. Texty celostátní konference konané 16.–17. øíjna 1997 v Brnì. Masarykova univerzita, Brno 1997 Reinhold, G.: Soziologie – Lexikon. Oldenbourg, Mnichov 1992 Ritzer, G.: Contemporary sociological theory. 2nd edition, McGraw-Hill 1988 Robbins, S. P.: Organization Theory Structure, Design and Applications. Prentice Hall, New Jersey 1990 Rösch, O. (Hrsg.): Stereotypisierung des Fremden. Auswirkungen in der Kommunikation. Verlag News and Media, Berlin 2000 Rosman, A. – Rubel, P. G.: The Tapestry of Culture. An Introduction to Cultural Anthropology. Random House, New York 1989 Safferstone, M. J.: Organizational Leadership: Classic Works and Contemporary Perspectives. Choice, Feb. 2005, vol. 42, 6, 959–975 Schaefer, R.: Sociology. McGraw-Hill, New York 1989
SEZNAM LITERATURY
Schein, E. H.: Commings to a New Awareness of Organizations Culture. In Sloan Management Review 1/1989 Schroll-Machl, S. – Nový, I.: Beruflich in Tschechien. Trainingsprogramm für Manager, Fach- und Führungskräfte. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2003 Scott, R. W.: Reflections on a half-century of organizational sociology. Annual Review of Sociology 2004, vol. 30, 1–21 Snyder, M., Uranowitz, S. W.: Reconstructing the Past: Some cognitive consequences of person perception. Journal of Personality and Social Psychology, 1978, 36: 941–950 Surynek, A. – Komárková, R. – Kašparová, E.: Základy sociologického výzkumu. Management Press, Praha 2001 Tomšík, M. a kol.: Sociologie pro ekonomy. VŠE, Praha 1991 Turk, K.: Soziologie der Organisation. Enke, Stuttgart 1978 Tylor, E.: Primitive culture. J. Murray, London 1871 Vander Zanden, J. W.: The Social Experience: an introduction to sociology. Random House, New York 1988 Vander Zanden, J. W.: Social Psychology. Mac Graw Hill 1987 Velký sociologický slovník. Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, Praha 1996 Webster’s Dictionary. New Webster’s Third New International Dictionary. Unabridged 1964 Weick, K. E.: Making Sense of Organisation. Blackwell Publishers, Oxford (UK), Malden (MA) 2001 Weide, E.: Macht der künstlichen Intelligenz: zwischen Technikeuphorie und Kulturpessimismus. Langen-Müller/Herbig, München 1991 Wiatr, J.: Spoleènost. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1968 Wolf, J.: Èlovìk a jeho svìt, Universita Karlova, Praha 1994 Žák, M. a kol.: Velká ekonomická encyklopedie. Linde, Praha 1999
Internetové odkazy http://www.cvvm.cas.cz http://www.czso.cz http://www.m-journal.cz/ http//:www.newtonit.cz http://www.strat.cz/epp-ed/co-je-to-lobbying.php http://www.verdant.net/ http://www.virginia.edu/communicationsgroup http://en.wikipedia.org/wiki/Consumerism http://www.csreurope.org/
281
282
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
Rejstøík A adaptabilita 154, 211 adaptace 153 – pracovní 154 – sociální 154 adaptovanost 154 agenturní zamìstnávání 235 agregát 73 anketa 267 atribuce 50 autorita 85, 119, 181 B bohatství 91 C corporate social responsibility 200 D dìlba práce 23, 36, 116, 206 design 182 deviace 70 diferenciace – horizontální 90 – sociální 87 – vertikální 90 dimenze kultury 85 distance 89 dokument – neoficiální 272 – neosobní 272 – oficiální 272 – osobní 272
Rejstøík
– primární 273 – sekundární 273 dotazník 267 druh práce 208 dynamika 21–22, 256 dynamika profesí 222 E elita 24 empirismus 15 etnocentrismus 81 evoluce 22 experiment 274 F fakt 17 feminita 85 flexibilita 234 – jednotlivce 235 – na trhu práce 236 fluktuace 129 focus group 275 funkce 249 – adaptaèní 109 – dosahování cílù 110 – ekonomická 138 – integraèní 110 – sociální 138 – udržování vzorù 111 G genderová studia 42
REJSTØÍK
H hodnota 64, 69, 142, 226 – duchovní 142 – materiální 142 hromadnost 244 human relations 37, 114 hypotéza 241, 258 I ideální typ 114, 251 ideje 65, 123 identita – organizaèní 182 – sociální 69 ideologie 23 image 180, 187 individium 85 instituce 53, 60, 65, 123, 243 interakce 48, 50, 174, 242 internalizace 69 internet 191 inzerce 196 J jazyk 18, 54, 83 jedinec 251 jev – sociálnì-psychický 242, 253 – sociální 242, 253 K kapacita prostøedí 173 kategorie 50 koeficient – fluktuace 131 – stabilizace 132 kompetice 51 komplexita prostøedí 173 komunikace 53, 117–119, 174
konflikt 85, 160 – disfunkèní 164 – dlouhodobý 165 – funkèní 164 – interpersonální 162 – intrapersonální 160 – krátkodobý 165 – náhlý 164 – rolí 149 – skrytý 164 – sociální 26, 51 – støednìdobý 165 konformita 68 konsumerismus 199 kontrola 118–119 – formální 70 – neformální 146 – sociální 22, 24, 69, 119 kooperace 51 kultura 42, 65, 70, 77 – explicitní 79 – materiální 79 – nemateriální 80 – organizaèní 121 kulturní relativismus 81 kvalita života 215 L labeling theory 72 lobbismus 197 M majetek 99 maskulinita 85 metoda pozitivní 15 metodologie 240 mobilita 27, 128 – horizontální 129 – pracovní 129
283
284
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
– profesní 130 – sociální 94, 101 – vertikální 129 – vnitropodniková 129 moc 91, 99, 117 monitoring 189 morálka 63, 68 motivace 149 N náboženství 82 náhodnost 244 nápodoba 58 národ 83 nezamìstnanost 229 – cyklická 231 – doèasná 231 – latentní 231 – stagnativní 231 – strukturální 231 norma 60, 70, 123, 144, 226 O objekt 259 obyèej 62 obyvatelstvo 230 – ekonomicky aktivní 230 – ekonomicky neaktivní 230 organismus 248 – biologický 22 – sociální 22 organizace 84, 104, 113 – formální 36, 114–115 – práce 209 – sociální 74 – sociotechnická 40 organizaèní chování 76, 125 osobnost 242 otázka
– otevøená 270 – uzavøená 270 P paradigma 246 – konfliktualistické 247 – konsensuální 247 percepce 49 podmínky – organizaèní 208 – pracovní 208 – sociální 208 – technicko-technologické 208 – zdravotnì-hygienické 209 pokrok 102 postmodernismus 28 povolání 227 pozice – pracovní 146 – sociální 111, 125 pozorování – nezúèastnìné 271 – zúèastnìné 271 práce 204 – druh 208 – na zavolání 235 – s veøejností 191 pracovní síla 210 právo 63 prestiž 92, 98, 228 problémové situace 257 profese 84, 221 profesionalizace 223 profesní dráha 227 profesní pøíprava 226 projekce 50 prostøedí – specifické 171, 173 – vnìjší 170
REJSTØÍK
– životní 216 prostøedky – hromadné sdìlovací 188, 225 – komunikaèní 187 prvek 111 pøedmìt 259 pøíjem 99 public affairs 175 public relations 174–175 publicita 189, 196 R rekvalifikace 227 reliabilita 255 reputation management 181 rituál 62, 123 rodina 84, 224 role – pracovní 146–147 – sociální 69, 111, 126 rozhlas 190 rozhovor 268 – nestandardizovaný 269 – standardizovaný 269 S sankce 69, 119, 146 sdílení pracovního místa 235 sebekontrola 69 seberealizace 211 seberegulace 69 skupina – autonomní 150 – malá 136 – neformální 118, 225 – pracovní 120, 137 – sociální 74 socializace 67–68, 152 sociální jevy 17
sociální odpovìdnost organizace 200 sociální smìna 27 sociální uèení 78, 80 sociologie 19 – fenomenologická 28 – formální 18 – organizace 31, 36 – podniku 32 – povolání 33 – práce 33 sociometrie 27 sociotechnika 16, 43 solidarita 23 soupeøení 51 spoleènost 19 – industriální 39 – otevøená 101 – postindustriální 39 – uzavøená 101 spolupráce 51 sponzorství 196 stabilita prostøedí 172 stát 84 statika 21 status – sociální 55, 125 – zamìstnanecký 97 stratifikace 94 struktura 249 – demografická 120, 216 – funkèní 116 – hierarchická 117 – komunikaèní 117, 142 – mocenská 142 – neformální 119 – profesnì-kvalifikaèní 138 – profesní 120 – sociálnì-demografická 138 – sociální 87
285
286
SOCIOLOGIE PRO EKONOMY A MANAŽERY
– sociálních rolí 141 – statusová 141 – tøídní 93 strukturní funkcionalismus 25 styl – vizuální 183 – životní 100, 214 subkultura 71, 81 subsystém 112 – ekonomický 107 – sociální 107 – technický 106 symbol 54, 80, 88, 95, 123 systém 104, 112, 249 – kulturní 78 – sociální 22, 25, 40, 78 Š škola 225 T televize 190 teleworking 234 teorie 240 – anomie 72 – jednání 24 – konfliktu 72 – organizace 24 – sociálního uèení 72 – støedního dosahu 25 time management 209 tisk 190 tolerance 71 toleranèní limit 71 tradice 62, 68 tøídìní 264 tým – pracovní 140
– virtuální 151 V validita 255 veøejné mínìní 178 veøejnost 189 – identifikace 177 – vnìjší 176 – vnitøní 176, 183 vnímání 49 volba profese 224 volný èas 219 vrstva 94 – nižší 95 – støední 95 – vyšší 95 výbìr – kvótní 260 – náhodný 261 výkon 145 – profese 226 vývoj 102, 250 výzkum – empirický 179 – kvalitativní 256 – kvantitativní 254 – sociologický 25, 30, 252 vzdìlání 97 vzorek 260 vztah 242 – formální 76 – interpersonální 56 – organický 59 – s médii 187 – sociální 56 vztahy – s veøejností 174 – sociální 49
REJSTØÍK
Z zamìstnání 229 zmìna – organizaèní 127 – sociální 100 znak 88
zpùsobilost 148 zvyk 61, 68 Ž životní – úroveò 217 – zpùsob 212
287