Univerzita Karlova v Praze Fakulta tělesné výchovy a sportu Katedra sportů v přírodě
Bakalářská práce
Snowboarding – sport všech generací
Autor: Čestmír Frič Studijní obor: Tělesná výchova a sport Vedoucí práce: Mgr. Ladislav Vomáčko, Ph.D. Praha
Srpen 2010
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 26. srpna 2010
Čestmír Frič 2
Abstrakt: Název: Snowboarding - sport všech generací Cíle: Pilotním terénním šetřením získat informace o vztahu českých snowboardistů ke zkoumanému sportu a nastínit současné tendence snowboardingu v Česku.
Postup a metody: Pro vypracování praktické části práce proběhla v rámci terénního šetření anketa s využitím písemného dotazování.
Výzkumná otázka: Byl výraznější nárůst nových snowboardistů u nás záležitostí pouze přelomu nového tisíciletí? Prožívá dnes snowboarding stagnaci? Je kategorie snowboardistů ve věku 20-30 let v porovnání s ostatními věkovými skupinami více nakloněná snowboardingu a jeho kultuře?
Výsledky: Dnešní snowboardingová populace nahlíží na snowboarding stále více jako na jakýkoli jiný sport. Vytrácí se z něj náboj individuality, pro tento sport tak typický. Nejzkušenější a zároveň ve snowboardingu nejaktivnější skupinou se stala podle výsledků dotazníků věková kategorie 20- 30 let. Dotazovaní v této skupině se také nejvíce ztotožňují s kulturou snowboardingu. Tento výsledek ukazuje na fakt, že nejmladší kategorii, tedy dotazované ve věku 15- 20 let, snowboarding neoslovuje již tolik, jako oslovil kategorii starší. Dá se z toho tedy vyvodit, že snowboarding pomalu dosáhl maxima své popularity v Česku a jeho další rozvoj nyní trochu stagnuje.
Klíčová slova: snowboarding, životní styl, sociální skupina, komercionalizace
3
Abstract: Title: Snowboarding - sport for all generations
Aims: The main goal of this study is to map cultural roots of snowboarding. Furthermore, it is focused on relationship of Czech snowboarders to this sport and destription of current trends within this discipline in Czech Republic.
Process and methods: It was used method of a writen interview in practical part.
Research question: Was mass increase of new snowboarders in Czech Republic matter of years about new milenium? Is there a stagnation in snowboarding nowadays? Is the group of 20-30 years old people related to snowboarding culture the most?
Conclusion: For today’s young population of snowboarders, snowboarding is just like any other common sport. A dose of individuality, which was always so typical for this sport slowly disappears. According a questionnaire, the most experienced and the most active snowboarders are between 20-30 years. Respondents in this age cathegory also feel identified with the culture of snowboarding more than others. These results show us that the youngest cathegory is not so into snowboarding culture like older cathegory.In the light of presented data, we can assume that snowboarding has already reached the top of its popularity in Czech Republic. Its further development is now in a period of stagnation.
Key words: snowboarding, lifestyle, social group, commercionalization
4
Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení: Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení:
5
Poznámka:
OBSAH 1 ÚVOD.............................................................................................................................. 7 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE ....................................................................... 9 2.1 Fenomén snowboarding.................................................................................... 9 2.2 Historie snowboardingu u nás........................................................................... 10 2.3 Rychlý rozvoj snowboardingu u nás................................................................. 11 2.4 Možnosti členění snowboardistů ...................................................................... 11 2.5 Snowboardingová komunita v rámci sociologických souvislostí..................... 12 2.6 Snowboarding: sport i životní styl .................................................................... 14 2.7 Střet lyžařů a snowboardistů............................................................................. 14 2.8 Komercionalizace snowboardingu.................................................................... 16 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE................................................................................................. 18 4 METODOLOGIE ............................................................................................................ 18 4.1 Terénní šetření................................................................................................... 18 4.2 Dotazník ........................................................................................................... 19 4.3 Průběh terénního šetření.................................................................................... 20 5 PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 21 5.1 Soubor respondentů .......................................................................................... 21 5.2 Zadání dotazníku............................................................................................... 21 5.3 Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku .................................................... 21 6 DISKUZE ........................................................................................................................ 37 7 ZÁVĚR ............................................................................................................................ 44 Použitá literatura ................................................................................................................. 45
6
1 Úvod Téma mé bakalářské práce jsem si vybral z toho důvodu, že jsem již značnou část svého života aktivním snowboardistou a velkým fanouškem všeho, co se na snowboardingové scéně odehrává. Věnuji se tomuto sportu od roku 1996, kdy mě k tomuto sportu přivedl starší bratr. Než jsem dostal svůj první snowboard, jezdil jsem s ním a s rodinou na hory na lyžích, ale pohled na něj, jak plynule „surfuje“ po sjezdovce a snaží se skoro kdekoli to jde dělat různé triky, mě nadchl natolik, že jsem v té době netoužil po ničem jiném. Začátky byly v tu dobu složitější než dnes. Jako malý kluk jsem byl hodně odkázán na rodiče. Navíc oba jezdili na běžkách, tudíž jsem musel přemlouvat bratra, aby mě bral s sebou na hory. Vybavení mi rodiče nemohli kupovat příliš kvalitní, protože jsem za sezónu ze všeho vyrostl a navíc v té době nebyl na trhu ještě zdaleka takový výběr co dnes. Bylo třeba si tedy vystačit s málem a počítat se muselo s tím, že člověk bude stále promočený. V dobách mého poznávání kouzel tohoto sportu ještě moc snowboardistů na sjezdovkách nebylo. Neexistovalo ještě nic jako dnešní snowparky. Občas byl někde vyroben skok nebo jiná překážka, ale jinak byli preferováni lyžaři, a tudíž dokonale upravená rovná sjezdovka. Chování ostatních uživatelů svahu k nám, snowboardistům, bylo dosti pohrdavé. I přístup vlekařů byl často negativní. Časem se ovšem všechno toto napětí uvolnilo. Tento vývoj mohl člověk pozorovat vlastníma očima. Zimu po zimě jsem si všímal stále rychlejšího rozvoje tohoto sportu a stále většího počtu jezdců na snowboardu, jak z řad mladých, tak i odrostlých a starších lidí. Všímal jsem si toho, jaký je styl chování snowboardistů, jaká je jejich mentalita i to, jak navenek vystupují. Také jsem vypozoroval, že postupem času se začal výrazně diferencovat přístup jezdců k snowboardingu. Zprvu byl tento sport výsadou pouze hrstky lidí, kteří brali snowboarding velmi vážně. Ovšem ne v tom smyslu, že by se snažili nějak ho prosazovat mezi ostatními sporty a snažit se ho posunout na profesionální úroveň, ale spíše šli ve šlépějích průkopníků snowboardingu a brali ho jako skvělou zábavu a přejímali do sebe i něco z jeho původní filozofie. Oslovovala je jeho nespoutanost. Viděl jsem to sám na svém bratrovi, jaký přístup ke snowboardingu měl, jak si užíval jízdu i jak se oblékal. S pestrobarevným oblečením na sobě, odbarvenými vlasy a na nich kašpárkovskou čepici s rolničkami. Na tu dobu to bylo hodně výstřední, ale o tom snowboarding byl. Dnes tomu je také tak, ale setkáváme se s tím daleko méně častěji. A ona výstřednost, ne že by snad ze svahů 7
zmizela, ale spíše mezi tou masou jezdců trochu zaniká.
8
2 Teoretická východiska práce 2.1Fenomén snowboarding Počátky snowboardingu spadají do 60. a 70. let 20. Století. Nejspíš první exemplář snowboardu byl vyroben v roce 1963. Vyrobil ho Tom Sims a nazval ho lyžařské prkno. Vyrobil ho pro vánoční výstavu žáků jedné osmé třídy ve státě New Jersey v USA. Další prapředek dnešních snowboardů byl Snurfer Shermana Poppena z roku 1966. Poppen svůj snurfer vyrobil pro svoje děti sešroubováním 2 lyží k sobě. Svůj vynález si dal patentovat a měl úspěch po celých spojených státech. Dlouho na sebe nenechal čekat ani první snurferský závod, který se uskutečnil 18. února 1968 na Blackhouse Hill v Muskegonu ve státě Michigan. Jelo se přímo ze svahu dolů a vítězem se stal jezdec s nejrychlejším časem. V roce 1969 pak přišla na scénu dnes asi nejznámější a nejuznávanější ikona světového snowboardingu – Jake Burton Carpenter. Jeho vášeň pro tento sport začala tím, že dostal k vánocům Poppenův snurfer. Dnes vlastní asi nejznámější firmu na výrobu snowboardů a snowboardového vybavení vůbec. V roce 1969 začal také Dimitrij Milovich vyrábět svoje ‘‘wintersticky‘‘. Tak se nazýval typ snowboardu, který vycházel z konstrukce surfových prken, a to odlitím z polyesteru. Tato křehká konstrukce se ale neosvědčila, takže pár let po příchodu na trh musel Milovich od produkce wintersticků upustit. (Gnad, 2008, str. 35) Dalším významným krokem k dnešní podobě snowboardů byl nápad již zmiňovaného Toma Simse, využít při konstrukci kombinaci laminátu a dřevěného jádra. V polovině 80. let pak začal takto konstruované snowboardy sériově vyrábět a v devadesátých letech pak poprvé začal používat ocelové hrany. (Gnad, 2008, str. 35) Začátky snowboardingu nebyly vůbec jednoduché. Cesta průkopníků byla těžká a trnitá. Stálo hodně úsilí, než se ze snowboardingu stal širokou veřejností uznávaný sport. Začátkem 80. let, když byl tento sport ještě v plenkách, nechtěla žádná střediska snowboardisty vpouštět na své svahy a tudíž museli jezdci chodit pěšky do odlehlých míst a tam pak zkoušet svoje vybavení, nové modely a zlepšení. Dříve byl tedy snowboarding zaměřený hlavně na jízdu v prachovém sněhu. Z toho také vznikla jedna z prvních mýlek, že snowboarding je vhodný pouze do hlubokého sněhu. V polovině 80.let začal snowboarding měnit svou tvář. Z původně módního výstřelku se začal stávat moderní a stále více oblíbený sport. Začala to být záležitost 9
nejenom hrstky nadšenců, potulujících se po odlehlých svazích, ale začala ho vnímat a provozovat i širší, byť převážně mladší společnost. GIBBINS (1996) uvádí, že přístup ke snowboardingu se na obou březích oceánu vyvíjel odlišně. ,,V Americe, kde se vycházelo ze surfingu a skateboardingu, se vyvinul freestyle, používající měkká vázání a měkké boty, které dovolovaly patřičnou volnost. Evropští snowboardisté naopak vyšli z lyžování, odkud si přinesli lyžařské boty, tuhá závodní prkna a potřebu rychlosti. To byl také důvod k tomu, že evropští snowboardisté vyhrávali většinu prvních mezinárodních rychlostních závodů. Američané pak dominovali ve freestylových disciplínách. Kořeny snowboardingu v surfingu a skateboardingu k tomuto sportu přivedly i mladíky, kteří by se jinak o zimní sporty nezajímali. Uchvátilo je to, že snowboarding se dal považovat za určitý druh rebelantství a nesl s sebou i svou vlastní kulturu a způsoby chování. Často i lehce výtržnické. To se také ostatním uživatelům svahů a hlavně provozovatelům zimních středisek nelíbilo. Dnes je již situace jiná. Již neexistuje středisko, kde by snowboardisté měli vstup zakázán. Dokonce i mnoho lyžařů přechází k tomuto náčiní. Rychleji se na něm naučí i proto, že snowboard je velmi univerzální. Snowboarding tím ztrácí svou nálepku rebelantství, ale na druhou stranu se stává stále více rozšířeným a uznávaným sportem po celém světě. 2.2 Historie snowboardingu u nás V Českých zemích se snowboarding objevil těsně po příchodu do Evropy. První snowboardy vyrobené u nás vznikly v letech 1979-1980. Mezi nejvýznamnější průkopníky patří L. Váša. Ten vyráběl první snowboardy a velmi tento sport s Ivem Dragounem u nás propagoval. Další z českých průkopníků jsou V. Rys, bratři Včelákové, I. Pelikán a jiní. První závody ve slalomu organizovala skupina nadšenců okolo Luďka Váši na Perninku v Krušných horách v roce 1984. V roce 1985 se ve stejném středisku konalo první mistrovství Československé republiky. O tom, že šlo o opravdu průkopnickou a v té době velmi svéráznou akci svědčí i to, že cenou pro vítěze byla útrata v místní hospodě. Večerka (2003) dokonce ve své publikaci píše, že večerní “kalbu“ pamětníci popisují jako zběsilou. „Vzduchem létaly vycpané veverky, výčepní byl potrkán parohama a z hospody odešel, čímž vznikla samoobsluha za pípou.“ 10
Na začátku devadesátých let, přesněji v únoru 1990 vznikla Asociace Československého snowboardingu- AČS a byl zaveden seriál 6 republikových závodů Československý pohár o republikové mistrovství. Dnes je AČS zaměřeno na několik oblastí a to jsou organizace snowboardových závodů, příprava reprezentačních družstev, organizace školení pro instruktory, trenéry a rozhodčí. Dále se stará o propagaci tohoto sportu a to tak, že pořádá kempy, soustředění, pomáhá zřizovat půjčovny a podporuje závody. ,, V roce 1997 využil situace ve světovém snowboardingu i SLČR – Svaz lyžařů ČR a založil tzv. úsek snowboardingu při Svazu lyžařů ČR (SLČR – US) dle vzoru mezinárodní lyžařské federace – FISA.“ ( www.snowboarding.cz ), ( Gnad, 2008, str.: 37, 39 ) 2.3 Rychlý rozvoj snowboardingu u nás Co se týče masového rozšíření snowboardingu, jeho uznání společností a vůbec povolení ve většině zimních středisek, bylo v Česku stěžejní období zhruba od půlky 90. let 20. století. Snowboarding se v té době rozšířil již tak, že provozovatelé zimních středisek by byli sami proti sobě, kdyby snowboardisty do areálů nevpouštěli. Také za přispění účasti snowboardingu na olympijských hrách v Naganu a stále vzrůstající popularitě tohoto sportu u nás, se začínal snowboarding stále více zmedializovávat. Zájem o toto progresivně se rozvíjející zimní náčiní se rozšířil i mimo řady takzvaných ''nadšenců'' a snowboarding začal oslovovat i daleko širší spektrum lidí. Nejvíce určitě z řad teenagerů, kteří se s ním začínali stále více setkávat v médiích. Do jejich řad se začal rozšiřovat i se snowboardingem spojený styl a filozofie života a s tím spojený i určitý styl oblékání a vyjadřování. 2.4 Možnosti členění snowboardistů Snowboardisté jsou velmi různorodá skupina lidí a charakterů. Vychází to jak z jejich zaměření na určitou disciplínu snowboardingu, tak i z intenzity provozování příslušného odvětví. Dále také záleží na přístupu každého jezdce. Nejvýraznější je mezi snowboardisty určitě členění na freestyle jezdce a na slalomáře. Už rozdíly v mentalitě obou skupin jsou markantní. Zatímco freestyle je spíše záležitostí ‘‘volnomyšlenkářů“, tak slalom má spíš blíže k lyžování. Dále se snowboardisté člení na profesionály a amatéry. Na jedné straně tu máme člověka, který si vyrazí párkrát za zimu na hory zajezdit, užít si atmosféru a čerstvě 11
napadaný sníh. Na druhé straně je jezdec, který je často snowboardingem zcela pohlcen a vidí v něm způsob seberealizace a také tuto vidinu realizuje. Je placen za své výkony a vytváří takzvaný “progres“, neboli posouvá hranice snowboardingu stále dál. Motivuje tím také ony amatéry, kteří v něm mohou vidět vzor. Členění, které nás ovšem bude zajímat nejvíce je podle přístupu jednotlivých jezdců. Co je k tomuto sportu přivádí, nás bude eminentně zajímat. Mnoho z nich je velmi ovlivněno medializací, která v poslední době snowboardingem prostupuje. Stále více je tento sport vidět v televizi a to vábí velké množství lidí k tomu ho vyzkoušet. Pak se ovšem liší jejich přístupy. Pro někoho to může být pouze další sport, který provozuje. Někdo ho může přijmout jako svou životní filosofii a nechá se celou snowboardovou kulturou pohltit. Faktorem, který hraje velkou roli, je finanční stránka jezdce a místo jeho bydliště. Snowboarding je totiž vcelku drahá záležitost. 2.5 Snowboardingová komunita v rámci sociologických souvislostí Nyní se seznámíme se dvěma stěžejními pojmy a to jsou sociální skupina a životní styl. Provázanost těchto dvou termínů je v tom, že všichni snowboardisté jsou členy jedné sociální skupiny a řídí se více či méně jejími pravidly. Životní styl jednotlivých členů této skupiny je pak značně ovlivněn smýšlením celé této početné skupiny. „Komunita je považována za sociální útvar, v němž je člověk angažován plně a celou svou bytostí.‘‘ (Keller, 2005, str.: 395) Snowboardová komunita jako útvar, je v rámci sociologie již zmíněná sociální skupina, se svými zákonitostmi a pravidly. Nyní si tedy objasníme, co taková sociální skupina je. Při posuzování vzniku sociální skupiny nemůžeme vycházet z rozboru cítění, myšlení a jednání jednotlivých lidí. Vycházíme z psychologických zásad. Potřebujeme vyzkoumat jak a proč, pod vlivem kterých činitelů ( jak vnitřních, tak vnějších ), dochází ke vzniku sociálních útvarů. Z nich nejvykrystalizovanější je sociální skupina. ,,Sociální skupina je definována těmito atributy: sociální potřebou, mentální jednotou a funkcemi.“ (Prachovník, Papřoková, Premusová, 1991, str. 38) Vždy tam, kde se ocitne shluk lidí, vznikne nějaká obecná sociální situace. Vznikne nutnost, nějak se vzájemně uspořádat, konstituovat se v řád nebo systém. Toto je podmínka k tomu, aby uskupení bylo schopno dosáhnout nějakého společného cíle, zájmu nebo díla. Vytvoření takového uskupení je proces dlouhý a složitý. Ve skupině pak také dochází 12
k různě intenzivnímu, vzájemnému ovlivňování mezi jedinci. „Jde o vzájemný proces ovlivňování, jehož výsledkem je spontánní proměna názorů, postojů, citů a činností ve smyslu uspořádání, zorganizování se v řád. Tak v rámci vznikající sociální skupiny vzniká konkrétní sociální situace.“ (Prachovník, Papřoková, Premusová, 1991, str. 38) Celek postupem času získává mentální jednotu a to působením interakcí psychických a činnostních mezi členy skupiny. Pod slovy mentální jednota si můžeme představit soubor norem. Další vstupující jedinec pak tyto normy musí akceptovat. Doplňkem takovýchto sociálních skupin často bývají určité skupinové symboly. Ty slouží k posilování identity jedince v dané skupině. Může jít například o nějaký druh oblečení, způsob mluvy, či vyjadřování. Také se může jednat o nějaký erb nebo jinou věc, společnou všem členům. Myšlenku, ke které se jedinci hlásí. V případě snowboardistů jde například o slang, kterým se mezi sebou baví nebo oblečení, které má často stejné nebo podobné rysy. (Novotná, 2008, str. 42) Klasifikace sociálních skupin.: Sociální skupiny jsou členěny různě. Dají se dělit na malé a velké, primární či sekundární, neformální a referenční skupiny (rodina, kolektiv, parta) jsou skupiny, ve kterých převažuje osobní pojítko. Tím se myslí emocionální vztah, který panuje mezi členy skupiny. Pak máme například velké, druhotné formální skupiny a skupiny členství, což je třeba pracovní četa, politická strana nebo podnik. V těch pak převažují neosobní pojítka. Nezbytnou složkou sociální skupiny je pak formální organizace. Jednotlivým členům jsou přiděleny pozice v rámci hierarchie skupiny a tím se utváří ucelený fungující systém. Každá sociální skupina má svůj vlastní systém hodnot a norem. Normy jsou ve skupině uznávané způsoby jednání. Můžou být buďto stanovené, nebo časem vžité. Příklad si uvedeme například na rodině. Normy jsou zde třeba dodržování manželské věrnosti, společné soužití, hospodaření, výchova dětí, využívání volného času a udržování určité bytové kultury. Od každého člena skupiny se čeká, že tyto normy bude respektovat. ,,Tyto normy se od předpisů, nařízení a zákonů liší tím, že jdou spontánní, zevnitř skupiny vzešlým výrazem života skupiny‘‘.(Prachovník ,Papřoková a Premusová, 1991, str. 41) Do jistých mezí jsou ovlivňovány tradicemi a kulturními vzory. Každá sociální skupina si také vytváří svůj žebříček hodnot. Hodnoty slouží k uspokojování členů sociálních skupin. Jsou to jevy lidského prostředí (přírodní, 13
kulturní a technické výtvory, ideje). Žebříček hodnot v sobě obsahuje základní zájmy skupiny (např. pravda, majetek, vzdělání, svoboda). 2.6 Snowboarding: Sport i životní styl. V této kapitole se budeme věnovat polemice týkající se snowboardingu a životního stylu lidí, kteří ho provozují. Co je životní styl? Rakouský vědec Adolf Adler v roce 1929 jako první tento pojem definoval. Význam tohoto slova v širším smyslu byl objasněn až v roce 1961. Pro sociology je pojem životní styl způsobem, kterým člověk žije. ,,Životní styl je charakteristický soubor chování, které má smysl jak pro ostatní kolem nás, tak pro nás samotné v daném čase a na daném místě‘‘. (www.wikipedia.com) To zahrnuje vztahy mezi lidmi, spotřební život, zábavu i oblékání. Vzorce chování v rámci životního stylu jsou směsí zvyků, konvenčních způsobů provádění úkonů a odůvodněných jednání. Životní styl také zahrnuje jedincův postoj a náhled na svět. Je to tedy utváření sebe sama. Ne všechny stránky životního stylu jsou ovšem dobrovolné. Jeho utváření ovlivňují také okolní sociální systémy. Co je komunita a životní styl, je tedy jasné. Snowboardová komunita je pak spojením obou těchto pojmů. Tvoří ji lidé, kteří jezdí na snowboardu, ale také zastávají podobnou životní filosofii. Důležitá je pro ně zábava a kontakt s ostatními členy komunity. Určitě jde také o prožitky, které jízda na snowboardu poskytuje. Nejlépe pak, pokud jsou tyto prožitky sdílené. Snowboardisté se také snaží od ostatních členů společnosti odlišovat. V hovoru používají vlastní slang a také vyznávají vlastní styl oblékání, který je velmi osobitý. Být součástí takové komunity tedy znamená přijmout více nebo méně tyto rysy. 2.7 Střet lyžařů a snowboardistů Až někdy do období 80. let se o snowboardingu v největších lyžařských střediscích ani nevědělo, proto zde nebyl ani povolen. Tato novinka vyvolávala u konzervativních lyžařů a úřadů velké obavy a docházelo ke střetům mezi všemi uživateli svahů. Často byl název tohoto sportu různě měněn. Byl nazýván například skiboarding, mono-boarding, board-skiing, snurfing či snowsurfing. Jedním z důvodů, proč nebyl snowboarding přijímán jako sport bylo to, že společnost ho považovala spíše 14
jako přechodný módní výstřelek a nepředvídala mu delší úspěch. A další důvod byl, že v něm viděla i potencionální konkurenci pro lyžařský sport. Proto docházelo ke střetům. Co tedy lidi na tomto sportu tak přitahovalo? Hlavním motivem ve snowboardingu byla hlavně snaha dosáhnout určité dovednosti. Pohyb na něm byl oproti alpskému lyžování nespoutaný jakýmikoliv pravidly. Neexistovaly žádné publikace o tom, jak správně technicky na snowboardu jezdit. Šlo hlavně o zábavu a ukázku životního postoje. Snowboarding se dal považovat za protipól lyžařský sportům. Jsou také vidět značné rozdíly v myšlení obou těchto sportů. Lyžování se tradičně věnovali spíše bohatší lidé. To se ovšem značně postupem času změnilo. Rozvojem techniky a společnosti obecně, se možnost užívat si zimních radovánek zpřístupnila i lidem s ne tak velkými příjmy. Lyžaři na snowboardisty často hleděli s opovržením a nechápali je. Jisté předsudky přetrvávají i dodnes. Díky svým kořenům v surfingu je snowboarding velice svobodným a uvolněným sportem. To také přitahuje lidi s uvolněným a nekonvenčním životním postojem. Ti milují tento sport ne proto, že by nějak reprezentoval jejich životní nebo finanční postavení ale pro zábavu s ním spojenou. Snowboarding přitahuje lidi, protože je to tvořivý a vzrušující sport. ,,Mnozí lidé začínají se snowboardingem proto, že hledají nové hranice a horizonty, že je nudí lyžování, v němž již nemohou dosáhnout většího pokroku.“ (Gibbins, 1996, str. 12) Snowboarding byl tedy ve svých počátcích značně ovlivněn surfingem, což přineslo do tohoto sportu i styl s ním spojený. Tento přístup převzala i většina ostatních průkopníků. S tím byl určitě spojen i styl oblékání a chování. Hlavním cílem bylo a stále je, se nějak odlišit. Povznést tento sport někam výš, než jen pouze zůstat u toho, že se člověk spokojí s tím, že se nechá vyvézt vlekem na vrchol svahu a pak si ho v klidu, pomalu sjede dolů. Snowboardistům šlo vždy předně o zábavu s tímto sportem spojenou. O volnost pohybu a osobního projevu. Proto také když se podíváme na nějaká starší videa z let minulých, vidíme nejčastěji lidi v pestrobarevném oblečení, s bujnými vlajícími kšticemi, na fotkách pitvořící se tváře pózujících jezdců a podobně. V dnešní době by je mohl někdo nazvat ‘‘máničkami“. V době průkopníků tohoto sportu to bylo ovšem možná i trochu na škodu, protože byla s tímto postojem spojovaná hlavně rebélie, což neradi viděli provozovatelé zimních areálů, a proto trvalo snowboardingu 15
tak dlouho, než ze sebe sundal nálepku s pomyslným přívlastkem ‘‘underground“. Snaha snowboardistů o odlišení ovšem přetrvává i do dnešní doby. Stále větší váhu mají nyní bohužel peníze a reklama, která hodně ovlivňuje mladé lidi. Co se týče třeba oblékání dnešních jezdců. Stále více toto odvětví začíná podléhat módním trendům. Nápaditost a svéráznost ošacení starých pionýrů snowboardingu je ta tam. Dnes je ideálem každého mladého snowboardisty mít oblečení co nejvíce moderní. 2.8 Komercionalizace snowboardingu Mladé lidi často hodně ovlivní to, co vidí na televizních obrazovkách či to, co je na internetu. Proto se daří těm sportovním odvětvím, která mají divákovi co nabídnout. Snowboarding právě toto splňuje. Toho si všimli i výrobci vybavení a začali finančně podporovat nejrůznější akce, závody a samozřejmě natáčení poutavých videí. To vše samozřejmě stojí nemalé náklady. Snowboardingu se ovšem komerčně daří, tudíž tato mediální masáž přináší výrobcům zajisté i nemalé zisky. To, jestli je komercionalizace tohoto sportu dobrá, či špatná věc, je těžké posoudit. Musíme na tuto problematiku nahlížet z více stran. Má totiž svá pro a proti. Dnes, když si člověk prochází různá fóra na internetových stránkách, jak u nás v ČR, tak i v zahraničí, každou chvíli na tuto polemiku narazí. Často se objevují články, že snowboarding již ztratil svého ducha. Že to již není sport takový, jaký býval, že vše se dnes bere daleko více vážně a lidé už z něho nemají takový prožitek. Může to být pravda a nemusí. Pozitivní přínos komercionalizace je v penězích získaných reklamou a propagací. Tento přísun peněz pomohl k obrovskému rozvoji snowboardingu. Peníze za reklamu od různých firem a sponzorů pomáhají dnešním jezdcům a lidem, kteří zajišťují snowboardové areály a různé akce, jako závody a soustředění aby mohli fungovat a dále se rozvíjet. Přísun peněz dovoluje stavět stále nové snowparky především určené snowboardistům. Díky nim se můžou vymýšlet, konstruovat a stavět různé nové druhy překážek a skoků. Reklama v médiích také pomáhá stále více rozšiřovat tento sport, což pomáhá výrobcům v odbytu jejich produktů a možnosti stálého zlepšování technologií výroby. Zlepšování bezpečnostních pomůcek, které se třeba dříve používaly velmi zřídka. Také pomáhá k profesionalizaci snowboardingu. Soutěže se stávají stále více populárními i ve světě a některé mají dokonce i celosvětový charakter, kdy například závodit na 16
amerických hrách X-games je snem každého profesionálního jezdce. Reklama a komercionalizace určitě stojí i za tím, že se snowboarding dostal na olympijské hry. Mezinárodní olympijský výbor si nemohl nepovšimnout, že snowboarding je jedním z nejrychleji se šířících zimních sportů v poslední době. Co se týče toho, co vidíme na televizních obrazovkách, tak filmy o ježdění začaly vznikat relativně brzo. V roce 1985 se snowboard objevil dokonce ve filmu s agentem 007, kde Tom Sims dubloval herce Rogera Moora. Byla to vůbec první příležitost pro snowboarding se ukázat ve filmu celému světu. Pak následovaly další filmy a mnoho líbivě natočených propagačních videí jednotlivých firem. Za zmínku určitě stojí nedávno natočený film Extrémní svahy, který vhodně ukazuje a mapuje existenci snowboardingu od svého prvopočátku do dnešní doby. Všechny tyto přínosy ovšem musí být nějak vykoupeny něčím negativním a to je to, že snowboarding již dnes není tak živelná záležitost jako dříve. V dnešní době chce snowboard asi většina mladých lidí a snowboarding se stává spíše módní záležitostí. Nejezdí se na něm proto, že by si skupina kamarádů vyrazila na hory a stále se snažila se někam posouvat, popichovat se, kdo sjede větší převis nebo skočí lepší trik, či delší skok. Dnes je prostě ‘‘in“ jezdit na snowboardu, podle toho se oblékat a podle toho si vytvořit určitou životní filosofii. Je potom těžké rozlišit ty, co tento sport berou vážně a snaží si ho maximálně užít a co nejvíce si od něj vzít a jemu dát a ty, kteří ho berou pouze jako pózu.
17
3 Cíle a úkoly práce Cíle práce: Pilotním terénním šetření zjistit vztah snowboardistů ke zkoumanému sportu.
Úkoly práce: Provést rešerši dostupné literatury týkající se tématu. Sestavit anketní šetření za účelem získání potřebných informací o zkoumaném pilotním vzorku. Provést terénní šetření ve vybrané lokalitě. Vyhodnotit výsledky získané z anketního šetření, převést je do elektronické podoby a vyvodit závěry.
4 Metodologie 4.1 Terénní šetření Terénní šetření nebo také podle Hendla (2009) „výběrové šetření“, je metodou kvantitativního výzkumu, kdy se data sbírají v terénu standardizovaným způsobem přímo od cílových skupin lidí. „Výzkumník shromažďuje data o populaci pomocí nějaké formy výběru jedinců nebo jednotek a sběru hodnot určitých proměnných, ale nepokouší se o jejich ovlivnění.“ (Hendl, 2009) V rámci terénního šetření byla zvolena metoda samovolného výběru- ankety s prvky typického a kvótního výběru. Anketa je metoda, kdy se z terénu vybírají náhodně vzorky populace a kladou se jim dotazy. Je zde ovšem problém, že o zkoumané populaci nevíme nic specifického. Proto byla dále využita metoda typického výběru, kde jsou zkoumané jednotky vybírány na základě určité typické shody. V našem případě šlo o snowboardisty. Kvótní výběr je v praxi asi nejrozšířenější metodou. „Shodu se základním souborem mají zajistit kvótní znaky, jednoduché, snadno identifikovatelné a z hlediska souboru klíčové vlastnosti, jako je nejčastěji věk, pohlaví, vzdělání nebo druh ekonomické aktivity.“(Pecáková, 2008) V případě tohoto šetření šlo o věk. 18
4.2 Dotazník „Je to způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.“(Gavora, 1996) Je to nejčastější metoda zjišťování faktů. Je určena k hromadnému získávání informací od velkých skupin lidí. Jedná se tudíž o velmi ekonomický výzkumný nástroj, se kterým můžeme získat velké množství informací za relativně krátkou dobu. V některé literatuře se také objevuje dotazník jako interview. Není mezi nimi přesně daná hranice. „Když se respondentů dotazujeme přímo, jde vlastně o malé interview.“ (Hendl, 2009) Interview prováděné pomocí dotazníků můžeme nazvat také formálním nebo řízeným. Tím ho odlišíme od méně strukturovaných rozhovorů. Osoba, která dotazník vyplňuje, se nazývá respondent. Každý dotazník obsahuje otázky. Někdy se jim ovšem říká položky a to tehdy, když výrok nemá formu tázací, ale oznamovací. Zadávání dotazníků se pak nazývá administrace. „Přesná formulace konkrétního cíle a úlohy dotazníku ve vztahu ke zvolenému problému je základní podmínkou účelného koncipování dotazníku.“(Gavora, 1996) Podmínkou účelně sestaveného dotazníku je přesná formulace cíle a úlohy dotazníku v závislosti na řešený problém. Dotazník by měl mít promyšlenou strukturu a při jeho přípravě bychom měli základní otázku rozdělit do několika okruhů. Nejde tedy, že by výzkumník hned začal tvořit otázky. Došlo by k nevyváženosti a špatnému pokrytí problému položkami. Vlastní dotazník se skládá ze tří částí. První je vstupní část, což je hlavička, která obsahuje název a adresu instituce zadávající dotazník, či jméno autorů dotazníku. Vstupní část se dále zaobírá cíli dotazníků a vysvětluje význam respondentových odpovědí. Tím se snaží motivovat respondenta k věcnému vyplnění položek. Také se v této části respondent dozví, jakým způsobem dotazník vyplňovat, popřípadě je zde i příklad. V druhé části jsou pak vlastní otázky dotazníku. Pořadí jednotlivých otázek nemusí vždy odpovídat logice. Je dobré, rozdělit si otázky podle obtížnosti a začít zprvu lehčími, přitažlivějšími otázkami. To abychom respondenta neodradili. Doprostřed dotazníku pak dáme otázky těžší a méně zajímavé. Na konec pak umístíme otázky nejčastěji faktografické, nenáročné na uvažování. Na konec dotazníku uvedeme poděkování respondentovi, což je část třetí. Při tvorbě dotazníků musíme také myslet na určitá pravidla. Za prvé musíme 19
klást jasné otázky. Dále nevolit příliš široké znění otázek a vyhýbat se výrazům ‘‘několik‘‘, ‘‘obyčejně‘‘ a ‘‘někdy‘‘. Také by v dotazníku neměly být dvojité otázky. Měli bychom klást takové otázky, na které dokážou respondenti odpovědět. Otázky musí být jednoduché a smysluplné. Neměl by se také používat zápor. Je nasnadě se vyhýbat otázkám, které skrývají předpojatost. Znění otázek je velmi dobré prověřit v předvýzkumu a to nejlépe v interview. Je dobré se po předložení otázek respondentů zeptat, zdali otázkám rozuměli. Samotné otázky pak dělíme podle stupně jejich otevřenosti. Jsou to otázky uzavřené, které nabízejí kompletní alternativní odpovědi a otevřené, které respondenta navedou na požadovaný problém, ale dají mu velký prostor v odpovědi a neposkytují mu náhradní odpovědi. Mezi těmito dvěma typy stojí ještě polouzavřené. Jsou to takové otázky, kde respondent nejprve přesně zvolí jednu z možných odpovědí a pak k ní ještě vypíše vysvětlení, proč tak učinil. Dalším typem otázek jsou otázky škálované. Ty použijeme, když je potřeba daný jev odstupňovat. 4.3 Průběh terénního šetření Základním souborem byli všichni uživatelé svahu, co očividně používali snowboard. Pro výběr vzorku z tohoto souboru byl zvolen již zmiňovaný typický a kvótní výběr. V praxi pak tento postup vypadal následovně.: Bylo nutné vybrat nějaké větší, známější horské středisko. Nejnavštěvovanějším a nejdostupnějším byla Pec pod Sněžkou. Příhodné bylo, že v době hlavní sezóny se zde tvoří značné fronty lidí, čekající na lanovku, či vlek, z důvodů nízké přepravní kapacity. Byla tedy dobrá příležitost k dotazování se snowboardistů na otázky. Výběr tedy probíhal náhodně. Když přijel snowboardista a byl ochotný odpovědět na otázky, byl nejprve dotázán na věk. To z důvodů, aby byl pro každou věkovou kategorii stejný počet vyplněných dotazníků. Následovaly hlavní otázky a pak zbylé demografické. Takto pořízené dotazníky byly posléze převedeny do elektronické podoby a zpracovány v programu excel, kde byly z pořízených dat zhotoveny tabulky a příslušné grafy.
20
5 Praktická část 5.1 Soubor respondentů Soubor tvoří 36, podle věku vybraných snowboardistů či snowboardistek. Věkové kategorie do kterých se respondenti rozřazovali byly kategorie: 15-20 let, 20-30 let a 30 a více let. V každé kategorii je tedy 12 osob. 5.2 Zadání dotazníku Praktická část je založená na vyhodnocení vyplněných dotazníků. Dotazníky mají 2 části. Část první je zaměřena na zjištění informací spojených s provozováním snowboardingu jednotlivých dotazovaných. V druhé části pak zjišťuji obecné informace o dotazovaných. Samotný dotazník je pak uvedený v příloze. Dotazník je určen pro 3 cílové skupiny. Ty jsou rozděleny podle věkového rozmezí dotazovaných na 15-20 let, 20-30 let a 30 let a více. Dotazníky byly vyplněny 12 lidmi z každé skupiny, tudíž celkový počet dotázaných je 36. Z vyplněných dotazníků jsem pro většinu otázek zhotovil tabulku. Výsledky zanesené v tabulkách jsou vyjádřeny relativní četností, tudíž v procentech. 5.3 Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku Otázka č. 1- Jezdíte na snowboardu? Případně jak dlouho?
a) Ano (Jak
dlouho?) b) Ne pozn.: Odpověď ne, nebyla nikým označena. Všichni dotazovaní byli aktivními snowboardisty.
Tabulka č. 1 Ano
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
1‐3roky
41,7
0,0
0,0
13,9
4‐8 let
58,3
66,7
58,3
61,1
9 a více let
0,0
33,3
41,7
25,0
21
Graf č. 1
Hodnocení výsledků otázky č. 1: Z výsledků první otázky vidíme, že nejčastěji dotazovaní jezdí 4-8 let (61,1%). Toto vysoké číslo nám ukazuje, že hlavní rozmach snowboardingu u nás, byl záležitostí zhruba 5 let zpět. Nyní podle výsledků vidíme, že příchod nováčků prožívá lehkou stagnaci. Také vidíme, že dotazovaných, co jezdí 1-3 roky je 13,9% a to pouze v kategorii 15-20 let. V této kategorii je již větší procento těch, co jezdí delší dobu než 3 roky, z čehož vyplývá, že úplných začátečníků lehce ubývá. Nejzkušenějších jezdců, co se doby ježdění týče (9 a více let), je podle předpokladu nejvíce ve věkové kategorii 30 a více let (41,7%). V prostřední věkové kategorii (20-30 let) nikdo neuvedl, že jezdí 1-3 roky. To nám krásně ukazuje, že tato skupina byla svědkem největšího rozvoje snowboardingu u nás. Otázka č. 2- Upřednostňujete ježdění na: a) Na upravených sjezdovkách b) Ve volném terénu c) Ve snowparcích Tabulka č. 2
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
Celkem%
Na upravených sjezdovkách
58,3
58,3
58,3
58,3
Ve volném terénu
16,7
33,3
41,7
30,6
Ve snowparcích
25,0
8,3
0,0
11,1
Graf č. 2 22
Hodnocení výsledků otázky č. 2: Hlavní věc, kterou nám ukazuje graf otázky druhé je ta, že čeští snowboardisté preferují spíše jízdu na upravených sjezdovkách (58,3% všech dotázaných). Jízdu ve volném terénu preferují spíše starší jezdci. V kategorii 20-30 let tuto možnost preferuje 33,3% a v kategorii 30 a více let pak 41,7% jezdců. Zřejmě to je dáno tím, že s přibývajícím věkem má stále více jezdců větší příjmy a mohou si dovolit vyjet za freeridem do ciziny. Jízdu ve snowparcích pak preferují především mladí. (25% v nejmladší kategorii).
Otázka č. 3- Preferujete spíše:
a) Jednodenní popřípadě víkendové akce (Kolikrát za rok?) b) Vícedenní akce (Kolikrát za rok?)
Tabulka č. 3
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
a) Jednodenní popřípadě víkendové akce
33,3
50,0
58,3
47,2
b) Vícedenní akce
66,7
50,0
41,7
52,8
Tabulka č. 4 23
odpověď‐ a
15‐20 let
1‐5x
8,3
6x‐10x
20‐30 let
30 a více let
celkem%
25,0
16,7
16,7
25,0
8,3
25,0
19,4
11x‐20x
0,0
0,0
16,7
5,6
20x a více
0,0
16,7
0,0
5,6
47,2
odpověď‐ b
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
1x
8,3
16,7
16,7
13,9
2x
41,7
25,0
0,0
22,2
3x
8,3
0,0
8,3
5,6
4x a více
8,3
8,3
16,7
11,1
52,8
Tabulka č. 5
Graf č. 3
Graf č. 4
Graf č. 5 24
Hodnocení výsledků otázky č. 3: Z grafu k otázce č. 3 je jasně vidět, že s narůstajícím věkem jezdců téměř lineárně klesá zájem o vícedenní akce a naopak stoupá zájem spíše o jednodenní. Důvod je zřejmě ten, že s přibývajícím věkem má člověk daleko více povinností, tudíž i méně volného času na to, aby mohl vyjet na delší dobu, než jsou 2 dny o víkendu. Otázka č. 4- Kolik Kč utratíte za permanentku za den? a) 150-300 Kč b) 300-600 Kč c) 600 a více Kč d) Mám celoroční permanentu (za kolik Kč?) Tabulka č. 6
15‐20
20‐30
30 a více
celkem%
150‐300 Kč
0,0
8,3
0,0
2,9
300‐600 Kč
50,0
50,0
41,7
50,0
600 a víc Kč
50,0
41,7
41,7
47,1
Graf č. 6 25
Hodnocení výsledků otázky č. 4: Tato statistika je značně spojena i s tím, které areály jednotliví dotazovaní navštěvují. Průměrně se ale v Česku pohybuje cena permanentky okolo 450-600 Kč, což nám potvrzuje i graf, kdy 300-600 Kč za permanentku utratí 50 procent dotázaných. 47,1% všech dotázaných pak utratí za den za permanentku více jak 600 Kč, což se rovná sumě, kterou zaplatíme za den ježdění v cizině nebo v nejlepších tuzemských areálech. 150-300 Kč pak zaplatí 2,9% dotazovaných. Otázka č. 5- Snowboarding berete jako: a) zábavu b) kondiční sport c) sport d) životní styl Tabulka č. 7 Zábava
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem %
Ne
0,0
0,0
0,0
0,0
spíše ne
0,0
0,0
0,0
0,0
spíše ano
8,3
0,0
0,0
4,8
ano
91,7
100,0
100,0
95,2
Nevím
0,0
0,0
0,0
0,0
Tabulka č. 8 26
Kondiční sport
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
Ne
16,7
16,7
33,3
22,2
spíše ne
33,3
25,0
8,3
22,2
spíše ano
33,3
33,3
33,3
33,3
ano
16,7
25,0
25,0
22,2
Nevím
0,0
0,0
0,0
0,0
Sport
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
Ne
8,3
33,3
25,0
22,2
spíše ne
0,0
8,3
8,3
5,6
spíše ano
41,7
0,0
33,3
25,0
ano
50,0
58,3
33,3
47,2
Nevím
0,0
0,0
0,0
0,0
Životní styl
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
Ne
25,0
25,0
58,3
36,1
spíše ne
25,0
8,3
33,3
22,2
spíše ano
33,3
25,0
0,0
19,4
ano
16,7
41,7
8,3
22,2
Nevím
0,0
0,0
0,0
Tabulka č. 9
Tabulka č. 10
Graf č. 7
Graf č. 8
Graf č. 9
Graf č. 10
27
Hodnocení výsledků otázky č. 5 Graf č. 7 nám ukazuje, že všichni dotazovaní nám na otázku, zdali chápou snowboarding jako zábavu, odpovídají ano. Co se týče grafu č. 8, jsou výsledky podstatně vyrovnanější než u předchozího grafu. Na otázku, jestli chápou snowboarding jako kondiční sport, odpovědělo jenom něco málo přes 50% všech respondentů, že ano, nebo spíše ano. Zbylí dotazovaní si to vesměs nemyslí, nebo si pod snowboardingem kondiční sport nepředstavují. Jedná se hlavně o nejmladší kategorii respondentů. Na grafu č. 9 pak můžeme vidět, že většina respondentů chápe snowboarding jako sport. Největší procento, těch, kteří ho tak neberou je v kategorii 20-30 let. To je spojeno s tím, že dotazovaní v této kategorii nejčastěji uvádějí snowboarding jako svůj životní styl. Tudíž zřejmě proto příliš nespojují snowboarding se sportem. Z posledního grafu, který nám ukazuje vztah respondentů ke snowboardingu, jako životnímu stylu vidíme, že celková většina dotazovaných udává, že se s tímto neztotožňuje. Odpověď ano, či spíš ano uvedly nejmladší a prostřední věková kategorie. Větší procento kladných odpovědí pak uvedla věková kategorie 20-30 let a to 66,7% pro ano v této věkové kategorii. Je jasné, že snowboarding budou jako svůj životní styl uvádět hlavně mladší věkové kategorie. Ztrátu tohoto postoje u starší věkové kategorie si vysvětluji přejímáním jiných sociálních rolí a přehodnocováním morálních hodnot. Větší potřeby seberealizace a zajištění odpovídající životní úrovně jak pro sebe, tak eventuálně pro své partnery a potomky. Pomyslná volnost tohoto životního stylu pak není nasnadě. Nejvyšší procento kladných odpovědí u prostřední věkové skupiny si pak vysvětluji tím, že v době, kdy právě tito jedinci začínali jezdit, se snowboarding velmi živelně rozvíjel a mnoho lidí se pro tento sport nadchlo a ovlivňuje je až do dnes. U nejmladší kategorie je to pak 50% pro ne, spíše ne a 50% pro ano, či spíš ano. Na základě toho můžeme vyřknout domněnku, že snowboarding v dnešní době již neovlivňuje mládež tak, jak dříve. 28
Otázka č. 6- Trávíte snowboardingem dovolenou?
a) ano b) ne
Tabulka č. 11
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
Ano
16,7
66,7
41,7
41,7
Ne
83,3
33,3
58,3
58,3
Graf č. 11
Hodnocení výsledků otázky č. 6 Tato otázka byla možná trochu nešťastně definována. Nebylo totiž určeno, co má přesně termín dovolená znamenat. I vzhledem k tomu, že velká část respondentů jsou stále studenti. Někteří si to tedy mohli vyložit jako prázdniny. Přesto ovšem v nejmladší kategorii uvedlo 83,3% respondentů odpověď ne. U prostřední věkové kategorie vidíme, že 66,7% respondentů odpovědělo, že snowboardingem dovolenou tráví. U nejstarší kategorie je to pak ve prospěch odpovědi ne, ale stále je pro trávení dovolení snowboardingem 41,7% dotazovaných. Z toho můžeme usoudit, že snowboarding se stále těší značné oblibě, která nijak nepolevuje a hodně lidí je ochotno jím trávit i svůj volný čas. Otázka č. 7- V případě, že máte vlastní vybavení, tak kupujete? a) nejlevnější b) nejdražší c) dávám přednost poměru cena-výkon d) dostávám 29
Tabulka č. 12
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
Nejlevnější
0,0
16,7
0,0
5,6
Nejdražší
0,0
0,0
0,0
0,0
Poměr cena/výkon
50,0
75,0
100,0
75,0
Dostávám
50,0
8,3
0,0
19,4
Graf č. 12
Hodnocení výsledků otázky č. 7: Tento graf nám celkem podle očekávání ukázal, že při nákupu vybavení se velká většina (75% všech dotázaných) zaměřuje na poměr cena/výkon daného produktu. Pouze v nejmladší kategorii uvedlo 50% dotázaných, že vybavení dostávají a v kategorii 20-30 let uvedli pouze dva jedinci, že nakupuje nejlevnější vybavení. Otázka č. 8- Jak dlouho dojíždíte za snowboardingem? a) méně než 60 minut b) 60-120 minut c) více jak 120 minut Tabulka č. 13
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
a) méně než 60 minut
8,3
16,7
50,0
25,0
b) 60‐120 minut
41,7
33,3
33,3
36,1
c) více jak 120 minut
50,0
50,0
16,7
38,9
30
Graf č. 13
Hodnocení výsledků otázky č. 8 Výsledky této otázky jsou čistě informativní, a tudíž se z nich těžko dá vyvodit nějaký závěr. Otázka č. 9- Střídáte horská střediska?
a) ne, navštěvuji pouze… b) ano, navštěvuji střediska…
pozn.: Odpověď a označili pouze 2 dotazovaní. Uvedli, že jezdí pouze v Peci pod Sněžkou. U odpovědi b, bylo velké množství různých odpovědí. Otázku jsme proto zredukovali ještě na rozdělení, zdali dotazovaní jezdí pouze v Česku nebo i v cizině. Dále jsme ještě ze získaných odpovědí vytvořili statistiku, kolik areálů dotazovaní střídají.
Tabulka č. 14
navštěvuji jen české areály
50,0
33,3
30 a více let 60,0
jezdím i do ciziny
50,0
66,7
40,0
b) ano
-
15‐20 let 20‐30 let
celkem% 47,1 52,9
Podotázka: Kolik areálů střídáte? Tabulka č. 15
Počet střídaných středisek 15‐20 let 20‐30 let 30 a více let celkem% 1 až 3
25,0
16,7
50,0
32,4
4 až 6
58,3
58,3
33,3
52,9
7 a více
16,7
25,0
0,0
14,7
31
Graf č. 14
Graf č. 15
Hodnocení výsledků otázky č. 9 Na otázku zdali střídají horská střediska, odpověděli všichni kromě dvou dotazovaných, že ano. Tito 2 dotazovaní jsou shodou okolností manželé a vlastní chatu v Peci pod Sněžkou, tudíž zde tráví veškerý svůj čas na snowboardu. Na otázku, jestli navštěvují pouze české areály nebo jezdí i do ciziny (graf č. 14), odpověděli dotazovaní následovně. U nejmladší kategorie vidíme, že je to přesně půlka dotazovaných, co jezdí pouze po českých horách. Druhá půlka pak i po cizích. U kategorie 20-30 let pak 66,7% dotazovaných navštěvuje i areály v cizině oproti 33,3%, kteří ne. Je to jistě dáno tím, že u této kategorie je již vysoká část zkušených jezdců a ti mají potřebu a v tomto věku již i prostředky k tomu, aby vycestovali do vyšších pohoří. U nejstarší kategorie pak větší procento respondentů navštěvuje pouze tuzemské areály (60%). To je dáno tím, že velká část respondentů má již rodinu s dětmi, tudíž postrádá potřebný čas. 32
Otázka č. 10- Jak dlouho jste za snowboardingem ochotni dojíždět? Tabulka č. 16
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
do 2 hodin
50,0
16,7
50,0
38,9
2‐4 hodiny
16,7
25,0
16,7
19,4
4 hodiny a více
33,3
58,3
33,3
41,7
Graf č. 16
Hodnocení výsledků otázky č. 10 Hodnoty v grafu č. 16 nám opět korespondují s předešlým grafem č. 14. Vidíme to na hodnotách věkové kategorie 20-30 let, kde je 58,3% dotazovaných ochotno dojíždět 4 hodiny a více. Podobné procento lidí z této skupiny uvedlo, že jezdí i do areálů v cizině, tudíž je jasná jejich ochota dojíždět tak dlouho. Hodnoty ostatních kategorií jsou opět s hodnotami z grafu 14 velmi podobné.
33
Demografické údaje Otázky v této části mají pouze informativní charakter, proto u většiny otázek není uvedeno žádné hodnocení. Otázka č. 11- Kolik je vám let? Otázka č. 12- Jaké je vaše dosažené vzdělání?
a) základní b) vyučen bez maturity c) vyučen s maturitou d) středoškolské e) vysokoškolské
Tabulka č. 17
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem%
a) Základní
50,0
0,0
0,0
16,7
b)Vyučen bez maturity
0,0
0,0
0,0
0,0
c)Vyučen s maturitou
0,0
16,7
33,3
16,7
d)Středoškolské s maturitou
50,0
66,7
33,3
50,0
e)Vysokoškolské
0,0
16,7
33,3
16,7
Graf č. 17
Hodnocení výsledků otázky č. 12 Z tohoto grafu vidíme, že nejvyšší dosažené vzdělání je u dotazovaných nejčastěji středoškolské s maturitou. 34
Otázka č. 13- Jaká je Vaše ekonomická aktivita? a) student b) zaměstnaný c) OSVČ d) nezaměstnaný e) v domácnosti Tabulka č. 18
15‐20
20‐30
30 a více Celkem%
a)Student
100,0
66,7
0,0
55,6
b)Zaměstnaný
0,0
25,0
50,0
25,0
c)OSVĆ(osoba výdělečně činná)
0,0
8,3
41,7
16,7
d)Nezaměstnaný
0,0
0,0
0,0
0,0
e)V domácnosti
0,0
0,0
8,3
2,8
Graf č. 18
Hodnocení výsledků otázky č. 13 Graf nám ukazuje, že více než polovina dotazovaných stále studuje. Vidíme tedy, že snowboarding je hlavně koníčkem mladých lidí. Otázka č. 14- Jaké jsou vaše hrubé měsíční příjmy?
a) Do 10 000 Kč b) 10 000-15 000 Kč c) 15 000-20 000 Kč d) 20 000-30 000 Kč e) 30 000 a více Kč
35
Tabulka č. 19
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
celkem %
a)Do 10 000 Kč
100,0
50,0
8,3
52,8
b)10 000‐15 000 Kč
0,0
25,0
0,0
8,3
c)15 000‐20 000 Kč
0,0
16,7
58,3
25,0
d)20 000‐30 000 Kč
0,0
0,0
25,0
8,3
e)30 000 a více Kč
0,0
8,3
8,3
5,6
Graf č. 19
Otázka č. 15- Rodinný stav a) svobodný/svobodná b) ženatý/vdaná Tabulka č. 20
15‐20
20‐30
30 a více
a)Svobodný/á
12
11
5
b)Ženatý/vdaná
0
1
7
Otázka č. 16- Máte děti? Pokud ano, tak kolik? a) ne b) ano, mám …dětí - U této otázky uvedlo ve věkové kategorii 30 a více let 2 dotazovaní, že mají 1 dítě. Další tři dotazovaní uvedli, že mají 2 děti. Jeden z nich je svobodný.
36
Otázka č. 17- Jste? a) muž b) žena Tabulka č. 21
15‐20 let
20‐30 let
30 a více let
muž
7
8
10
Žena
5
4
2
6 Diskuze Zde si rozebereme odpovědi jednotlivých věkových kategorií na otázky z dotazníkového šetření. V první otázce jsme se respondentů dotazovali, jak dlouho již aktivně snowboarding provozují. Na výběr byly tři odpovědi. První byla, že jezdí 1-3 roky, dále 4-8 let a 9 a více let. Všechny věkové kategorie dohromady nejčastěji udávali druhou možnost a to bylo 4-8 let. Takto odpovědělo 61,1% všech respondentů. Druhé nejvyšší procento měla odpověď 9 a více let a to rovných 25%. Nejméně respondentů uvedlo, že jezdí 1-3 roky (13,9%). Tuto odpověď také udávali pouze respondenti v první věkové kategorii. Odpověď 4-8 let pak nejčastěji udávali dotazovaní v kategorii 20-30 let (66,7%), U ostatních kategorií to bylo pro tuto odpověď shodně a to po 58,3%. Odpověď 9 a více let neuvedl nikdo v nejmladší věkové kategorii. V kategorii 20-30 let ji uvedlo 33,3% respondentů a v nejstarší pak 41,7%. Z těchto výsledků můžeme usoudit, že snowboarding má u nás již mnohaletou tradici. Téměř polovina snowboardistů ve věku 30 a více let jezdí déle než 9 let. V prostřední věkové kategorii je to pak třetina, co jezdí také více jak 9 let a dvě třetiny, co jezdí čtyři až osm let. Velké množství zkušených snowboardistů právě z této skupiny ukazuje také na to, že právě je zastihl největší rozvoj tohoto sportu u nás. V druhé otázce jsme zjišťovali, jaký terén dotazovaní preferují. Odpovědi byli: a) upravené sjezdovky, b) volný terén a c) snowparky. Většina všech respondentů udávala odpověď a (58,3%). Další nejfrekventovanější odpověď byla b. Tu uvedlo 30,6% všech respondentů. Ve snowparcích pak jezdí nejradši 11,1% dotazovaných. Když si otázku rozebereme po jednotlivých odpovědích, tak na upravených sjezdovkách jezdí shodné procento respondentů ze všech věkových kategorií a to 58,3 procent. Pro volný terén je pak nejčastěji nejstarší věková kategorie (41,7%). Z kategorie 20-30 let je 37
to pak 33,3%.V nejmladší kategorii tuto možnost uvádí 16,7%. Ve snowparcích nejčastěji jezdí nejmladší (25%). Z prostřední kategorie toto preferuje pouze 8,3% a nejstarší tuto možnost nevolili vůbec. Tyto odpovědi jsou bezesporu ovlivněny charakterem našich hor a zázemím, které horská střediska poskytují. To, že respondenti uvedli jako nejoblíbenější prostředí upravenou sjezdovku je zřejmé. Nikde v ČR totiž není povolena jízda mimo sjezdové tratě. Není k tomu bohužel ani dostatek vhodného terénu. Co se týče jízdy ve snowparcích, tak jízda po překážkách, které nabízejí je velmi technicky náročná a je zde i velké riziko úrazu. Ne mnoho lidí tedy toto riziko podstupuje a když už, tak to jsou spíše mladí, kterým to příliš nevadí. Třetí otázka zněla následovně: Preferujete spíše: a)jednodenní popřípadě víkendové akce?, b)vícedenní akce. U každé odpovědi měli respondenti ještě uvést počet akcí. Odpovědi celého vzorku byli na tuto otázku vesměs vyrovnané. 52,8% pro možnost b a 47,2% pro možnost a. Co se týče jednotlivých kategorií, tak na více dní jezdí nejčastěji věková kategorie 15-20 let (66,7%). Dále tato tendence u ostatních kategorií lineárně klesá. V prostřední kategorii je to 50% a v nejstarší pak už jen 41,7 procent. Nejmladší věková kategorie tedy preferovala vícedenní akce. Soudím, že je to dáno tím, že většina respondentů z této kategorie stále chodí do školy. Využívají tedy školních prázdnin a možnosti uvolnit se ze školy. Možnost jet častěji na vícedenní pobyt na horách je tedy větší, než u ostatních kategorií. Pokles tohoto trendu u ostatních kategorií je zřejmý. S přibývajícími povinnostmi postupně ubývá volný čas a starší snowboardisté preferují spíše jednodenní nebo víkendové akce. V následující otázce číslo čtyři se respondentů ptáme, kolik korun utratí za jeden den ježdění na horách. Možnosti byli 150-300, 300-600 a 600 a více. První možnost uvádí jenom mizivé procento lidí (2,9%) a to z toho důvodu, že takovéto ceny permanentek jsou dnes už v málokterých střediscích. 300-600 Kč za permanentku utratí 50% a 600 a více korun za ní utratí 47,1% respondentů. 300-600 a 600 a více Kč pak utratí ve všech 3 skupinách skoro shodně respondentů. Jen v prostřední věkové kategorii je to o něco méně ve prospěch nižší ceny. Další otázka byla, jak respondenti snowboarding chápou. Možnosti byli: jako a) zábavu, b) kondiční sport, c) sport a d) životní styl. Odpovídat mohli respondenti ano, spíše ano, spíše ne, ne a nevím. Odpověď nevím neoznačil nikdo z dotazovaných u žádné podotázky. Odpověď a označili všichni respondenti . U možnosti b bylo procento pozitivních odpovědí jenom lehce vyšší než u negativních a to 55,6% ku 44,4% pro ano 38
nebo spíše ano. Jako sport pak brala snowboarding většina dotazovaných (72,2%). Proti bylo 27,8%. Negativní odpověď na tuto otázku nejčastěji volila prostřední věková skupina respondentů. To bylo spojeno s následující podotázkou, kdy jsme se ptali na to, zdali respondenti berou snowboarding jako životní styl. Tady právě prostřední věková kategorie nejčastěji volila odpověď ano. Ovšem celý soubor respondentů častěji udával na tuto otázku negativní odpověď. 58,3% všech dotazovaných bylo pro odpověď ne, nebo spíše ne. Zbylých 41,7% pak pro ano či spíše ano. Nejméně se s tímto životním stylem ztotožňují nejstarší. Pouze 8,3% z nich uvedlo odpověď ano. Respondenti z prostřední věkové skupiny se ukázali jako největší zastánci snowboardové životní filosofie. Můžeme usuzovat, že právě je zasáhla a ovlivnila největší vlna rozvoje tohoto sportu u nás a jejich nadšení přetrvává až do teď. To, že se nejmladší skupina s touto filosofií již tolik neztotožňuje, je dle mého soudu fakt, že na trhu je stále více možností podobného adrenalinového vyžití než bylo dříve. Ve společnosti také přibývá více jiných druhů komunit, které jsou momentálně více v módě. U nejstarší skupiny je pak jejich odpověď očekávatelná. Nedá se předpokládat, že nadšení pro takovýto životní styl vydrží i do pozdějších let života. Šestá otázka zněla: Trávíte snowboardingem dovolenou? Tuto otázku jsme zvolili trochu nešťastně, protože nejmladší věková kategorie, kde jsou všichni respondenti stále studenty, nemohla odpovídat vesměs nijak jinak, nežli ne. Výsledky také tak dopadli a 83,3% respondentů v této kategorii tuto odpověď uvedlo. Větší procento negativních odpovědí bylo také u nejstarší kategorie (58,3%). Pouze v prostřední věkové kategorii uvedlo 66,7 procenta dotazovaných kladnou odpověď. V rámci celého souboru dotazovaných pak 58,3% osob uvedlo odpověď ne. Co se respondentů z nejmladší skupiny týče, tak u nich se dá předpokládat, že když takovouto otázku dostanou, nebudou ani přemýšlet nad tím, že by jejich odpověď byla ano. U prostřední skupiny již tomu je zřejmě jinak. Několik respondentů bylo již v zaměstnaneckém poměru, tudíž mohli odpovědět, že dovolenou snowboardingem tráví. V nejstarší věkové kategorii již pak nebyl žádný student, tudíž odpovědi byli jasné. Na další otázku (V případě, že máte vlastní vybavení, tak kupujete: a) nejlevnější, b) nejdražší, c) dávám přednost poměru cena/výkon, d)dostávám) odpověděla většina všech respondentů, že dávají přednost poměru cena/výkon (75%). V nejmladší kategorii pak 50% uvedlo, že vybavení dostává. Zbytek byl pro možnost c. 39
Pouze v kategorii 20-30 let uvedlo 16,7 respondentů možnost a. To, že respondenti z nejmladší věkové kategorie vybavení dostávají je nejspíš tím, že jsou finančně závislí na svých rodičích. Ti jim pak vybavení kupují. Že ostatní respondenti vybírají vybavení podle poměru cena/výkon, je vcelku jasnou záležitostí. V otázce 9 jsme se ptali, jak dlouho dotazovaní dojíždějí za snowboardingem. Na výběr byly 3 možnosti. Méně než 60 minut, 60-120 minut a více jak 120 minut. Nejvyšší procento od všech respondentů dostala třetí možnost (38,9%). To je spojeno s vysokým procentem osob, kteří jezdí často i mimo republiku. 60-120 minut dojíždí za snowboardingem 36,1% všech respondentů, z nichž nejvíce tuto možnost uvádí nejmladší skupina (41,7%). U zbylých 2 skupin je to po 33,3%. Nejkratší dobu pak nejčastěji uvádí kategorie 30 a více let (50% z nich). U této skupiny je nejspíš důvodem nedostatek volného času v důsledku vyššího pracovního vytížení. V další otázce respondenti udávali, zdali střídají horská střediska. Když ne, tak které navštěvují a ta samá podotázka i pro odpověď ano. Odpověď ne, uvedli pouze 2 dotazovaní. U odpovědi ano, jsme získali od každého respondenta velký výčet středisek, které střídají. Proto jsme tuto otázku zredukovali na to, zdali navštěvují pouze české areály nebo i ty v cizině. 52,9% všech dotazovaných uvedlo, že jezdí i do ciziny, když 47,1% navštěvuje pouze česká střediska. Nejčastěji navštěvuje cizinu věková kategorie 20-30 let (66,7%). U nejmladší kategorie je poměr těch, co jezdí za hranice a těch, co zůstávají doma vyrovnaný. Nejméně pak opouští republiku nejstarší věková kategorie. Jen 40% z nich jezdí za lepšími sněhovými podmínkami za hranice. Další podotázka byla, kolik areálů dotazovaní střídají. V tomto směru byla opět nejaktivnější prostřední věková kategorie, kde 58,3% dotazovaných střídá 4-6 areálů a 25% dokonce více než 7 středisek. Kategorie nejmladších pak těsně zaostává, když 4-6 areálů střídá shodně procent jako kategorie 20-30. 7 a více středisek pak z nejmladší kategorie střídá jen 16,7% dotázaných. Kategorie nejstarších je pak ve střídání horských areálů nejméně aktivní. 50% z nich navštěvuje pouze 1-3. 33,3% pak 4 až 6. Dvě osoby z této kategorie pak dokonce uvedli, že navštěvují pouze jeden areál a to Pec pod Sněžkou. Co je tedy zřejmé, je fakt, že kategorie snowboardistů ve věkovém rozmezí 30 a více let je nejméně aktivní. Omezuje se častěji na návštěvu jim nejpřístupnějších středisek. Nejaktivnější je naopak prostřední věková kategorie. U nich je to zřejmě dáno větší volností, kterou mají. V jejich věku se dá předpokládat, že většina z nich ještě nemá vlastní rodinu. Povinností je tedy méně a možností, jak často jezdit na hory je více. Tím 40
pádem narůstá i potřeba objevovat nové terény a lokality. U nejmladší skupiny se nejspíš projevuje závislost na rodičích a finančních prostředcích, které poskytují. V poslední otázce hlavní části dotazníku jsme se ptali respondentů na dobu, jakou jsou ochotni kvůli snowboardingu dojíždět. Možnosti byli do 2 hodin, 2-4 hodiny a 4 a více hodin. Tato otázka je analogická s předchozí devátou otázkou, kde jsme se ptali dotazovaných, zdali jezdí i do ciziny. 41,7% všech dotazovaných proto uvedlo, že jsou ochotni dojíždět více jak 4 hodiny. 38,9% všech pak uvedlo dobu kratší než 2 hodiny. Zbylých 19,4% je pak ochotno dojíždět 2-4 hodiny. Nejdelší dobu jsou pak podle očekávání ochotni dojíždět respondenti z věkové kategorie 20-30 let a to 58,3%. Ostatní 2 kategorie pak uvedly stejná procenta u každé odpovědi. 50% z nich, by dojíždělo pouze do dvou hodin. 16,7% pak 2-4 hodiny a 33,3% přes 4 hodiny. Výsledky této otázky nám potvrzují výsledky té předchozí, kdy se opět prostřední věková skupina projevila jako nejaktivnější. Tentokrát tedy co se týče ochoty dojíždět za snowboardingem na odlehlejší místa. Opět tedy můžeme soudit, že je to menší vytížeností respondentů tohoto věku. Další otázka je už z kategorie faktografických. Ptáme se v ní na věk respondentů. Tento údaj jsme potřebovali hlavně k rozdělení do věkových kategorií. Pouze jenom tedy, že nejmladší osobě bylo 15 let a nejstarší pak 42. Ve dvanácté otázce jsme se ptali dotazovaných na jejich dosažené vzdělání. Největší procento ze všech osob mělo středoškolské vzdělání (50%). Vyučených s maturitou, vysokoškoláků a těch, se základním vzděláním bylo shodně 16,7%. U nejmladší kategorie bylo 50% středoškoláků a 50% navštěvovalo základní školu. U věkové kategorie 20-30 let bylo pak po šestnácti procentech vysokoškoláků a vyučených s maturitou. Zbylých 66,7% bylo se středoškolským vzděláním. V nejstarší kategorii bylo vysokoškoláků nejvíce (33,3%), Shodně procent měli v této kategorii i vyučení s maturitou a středoškolsky vzdělaní. Podle těchto výsledků můžeme usoudit, že snowboarding je záležitostí celého spektra obyvatelstva. Třináctá otázka se pak týkala ekonomické aktivity respondentů. Z odpovědí měli na výběr a) student, b) zaměstnaný, c) OSVČ, d)nezaměstnaný, e) v domácnosti. Nejčastější byla odpověď a (55,6% všech dotázaných). Druhá nejčastější odpověď byla b (25%). 16,7% uvedlo, že jsou OSVČ a pouze 8,3% bylo v domácnosti. V nejmladší kategorii byli všichni dotazovaní studenti. V prostřední to pak bylo 66,7%. 25% z této kategorie bylo zaměstnaných a 8,3% osobou výdělečně činnou. V kategorii nejstarších 41
bylo 50% zaměstnaných a 41,7% OSVČ. Jedna žena v této kategorii pak uvedla, že je v domácnosti. Tato otázka nám, stejně jako ta před ní, ukazuje, že snowboarding provozují lidé z různého společenského prostředí. V další otázce jsme se respondentů ptali na jejich hrubé domácí příjmy. Odpovědi byli: do 10 000 Kč, 10 000-15 000Kč, 15 000-20 000 Kč, 20 000-30 000Kč a 30 a více tisíc Kč. Vzhledem k tomu, že přes 50% všech respondentů byli studenti, byl i výdělek do 10 tisíc uváděn 52,8% všech respondentů. V kategorii nejmladších takto odpověděli všichni respondenti. V prostřední pak 50%. Nejstarších s tímto výdělkem bylo pak pouze 8,3%. Druhý nejčastěji uváděný výdělek byl 20-30 tisíc korun (25%). Na tomto procentu se hlavně podílela kategorie nejstarších (58,3% z nich). Více než 30 tisíc pak vydělává pouze po jednom člověku z prostřední a nejstarší věkové kategorie. Otázka příjmů je jasná. Většinu respondentů tvořili lidé, kteří stále studují. Z nejmladší a prostřední věkové kategorie jich bylo mnoho, proto byli často udávány nízké příjmy. Další otázka se zaobírala rodinným stavem respondentů. V nejmladší kategorii nebyl nikdo z dotazovaných ženatý, či vdaná. V kategorii 20-30 let to pak byl 1 člověk. V kategorii nejstarších bylo 7 z 12 v manželském svazku. V otázce č. 16 jsme se dotazovali, jestli mají respondenti děti, popřípadě kolik. Děti měli pouze respondenti ve věkové kategorii 30 a více let. Zde uvedli 2 respondenti, že mají 1 dítě a další 3, že mají 2 děti, jeden z nich je pak svobodný. Poslední otázka se týkala pohlaví respondentů. Ve věkové kategorii 15-20 let bylo 5 žen a 7 mužů. V kategorii 20-30 let pak 8 mužů a 4 ženy. V kategorii nejstarších pak 10 mužů a 2 ženy. Souvislosti budeme hledat hlavně mezi otázkou číslo 5 a ostatními. Jde nám především o vztah respondentů ke snowboardingu. V otázce číslo 5 a to hlavně v podotázce, zdali berou respondenti snowboarding, jako svůj životní styl, odpovědělo ano nejvíce osob z věkové skupiny 20-30. Tento fakt nám potvrzuje například i souvislost otázek 10 a 14, kde tedy ochotou dojíždění za snowboardingem a měsíčním výdělkem respondentů. V kategorii 20-30 let, si již polovina osob vydělává více jak 10 000Kč a zároveň je za snowboardingem ochotna dojíždět klidně i delší dobu. Kategorie nejstarších má výdělky značně větší, přesto pouze zhruba třetina je ochotna dojíždět déle než 4 hodiny. Nejmladší kategorie je pak značně finančně limitována. Proto také neuváděla možnost 4 hodin a déle tak často, jako ti v kategorii 20-30 let. Na vztahu těchto dvou otázek tedy vidíme, že přístup ke snowboardingu, jako k životnímu 42
stylu má opravdu kladnější věková kategorie 20-30 let. Další příklad větší aktivity vidíme na otázce devět, kde respondenti odpovídají na to, zdali jezdí i do ciziny a kolik horských areálů střídají. Zde opět vyniká prostřední věková kategorie, která střídá větší počet areálů než ostatní. Přitom i velké procento z nich (66,7%) navštěvuje i areály v cizině. Na závěr diskuze si odpovíme na 2 výzkumné otázky, které jsme si položili v úvodu práce. První z nich byla, že snowboarding dnes prožívá lehkou stagnaci, co se obecného zájmu týče. Dále, že masovější expanze mezi lidi v Česku je záležitostí zhruba kolem roku 2000. Tato hypotéza se nám podle výsledků dotazníků stala pravdivou. Z nich jsme totiž zjistili, že největší procento všech respondentů jezdí již delší dobu a procento úplných nováčků, co jezdí kratší dobu než 3 roky, je malé. Český snowboarding by zřejmě potřeboval nějaký impuls. Rozvoj tohoto sportu byl impulsem sám o sobě. To platilo i u nás. Dalším impulsem u nás byla pozdější komercionalizace tohoto sportu. Největší zájem veřejnosti o tento sport byl určitě podpořen i filmem Snowboarďáci, který se u nás těšil velké oblibě a to zejména mezi mladými. Hodně z nich tento film jistě ovlivnil natolik, že tento sport začali provozovat. Na tomto příkladu vidíme, jak je vše spojeno s médii. Podobný impuls by snowboarding potřeboval i dnes. Mohl by to být například příchod někoho z mladé generace, komu by se podařilo proniknout na světovou závodní scénu, jako se to v minulých letech podařilo například Martinu Černíkovi, přednímu českému jezdci. Druhá výzkumná otázka se týkala životního stylu. A to, že věková skupina respondentů ve věku 20-30 let bude nejčastěji odpovídat, že berou snowboarding právě jako svůj životní koníček a tomu podřizují i životní styl. Podle výsledků dotazníků tomu u této skupiny bylo tak opravdu nejčastěji. Je to do jisté míry spojeno s první hypotézou. Tuto generaci zastihl rozvoj snowboardingu u nás asi nejvíce, tudíž se k duševnímu odkazu tohoto sportu hlásí ve větší míře oproti ostatním kategoriím. Navíc stále jsou to většinou duševně mladí lidé a nemají problémy nejstarší věkové kategorie.
43
7 Závěr Cílem bakalářské práce bylo realizovat pilotní studii, která měla za cíl zjistit vztah českých snowboardistů k tomuto sportu. Nejprve jsme se věnovali teoretickému základu, kde bylo uvedeno jak snowboarding vznikl a za jakých okolností se rozvíjel. Popsali jsme si problémy, které snowboarding provázeli v zahraničí i u nás. Také jak se utvářela kultura s ním spojená. Seznámili jsme se s různými typy a postoji snowboardistů. Dále jsme se zaobírali komercializací a jejími dopady na tento sport. Tento první cíl se nám tedy podařilo splnit. Druhý cíl pak bylo zjistit vztah pilotního vzorku českých snowboardistů k tomuto sport a z výsledků dotazníkového šetření vyvodit současné tendence snowboardingu u nás. Zjištění bylo takové, že v Česku nastala menší stagnace nárůstu množství začínajících snowboardistů. V pilotním vzorku populace převažovali hlavně zkušení jezdci, co snowboarding provozují již delší dobu. Jednalo se hlavně o kategorii 20-30 let. Co se týče ochoty věnovat svůj volný čas a peníze tomuto sportu byla tato kategorie nejochotnější. Ovšem je to ovlivněno tím, že proto má asi nejlepší podmínky. Velká část z nich ještě stále studuje a přitom již velká část z nich vykazuje relativně vysoké příjmy. Ostatní kategorie, tedy ti nejmladší a nejstarší mají určité nevýhody. U kategorie 15-20 let se dá předpokládat, že většina z nich je stále odkázána na finanční pomoc a ochotu rodičů. U kategorie 30 a více let pak jde o volný čas, kterého již tito respondenti tolik nemají. Jednak jsou v pracovním procesu a někteří z nich mají také již rodinné povinnosti. Můžeme tedy konstatovat, že snowboardingu jsou více nakloněni mladí. A nejlepší podmínky pro jeho provozování mají pak lidé právě ve věku okolo 20-30 let. Zhruba polovina respondentů pojímá snowboarding jako kondiční sport. Jednalo se hlavně o kategorii nejstarší (30 let a více) a pak i o respondenty 20-30 let staré. Snowboarding jako svůj životní styl pak uvádí více jak polovina respondentů v kategorii 20-30 let. U respondentů, kterým je 30 a více se toto tvrzení neobjevilo skoro vůbec. U kategorie 15-20 bych naopak čekal procento kladných odpovědí na tuto otázku o něco vyšší. Stále se ale všichni respondenti shodli na tom, že snowboarding je sport a především zábava. Nový nárůst snowboardistů záleží hlavně na provozovatelích zimních středisek a na výrobcích snowboardového vybavení
44
Použitá literatura BINTER, Lukáš. Snowboarding. 1. vydání. Praha: Grada Publishing. 1999. ISBN 807169-769-9 GAVORA, Peter. Výzkumné metody v pedagogice (Příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky). Brno: Paido. 1996. ISBN 80-85931-15-X GIBBINS, Jonno. Snowboarding (Vše co potřebujete vědět o tomto vzrušujícím sportu). Přeložil Jiří Hála. 1. vydání. Chomutov: Milénium publishing. 1996. ISBN 80-902 348-0-8 GILLE, Frank., MARKS, René. Snowboarding: Make a perfekt start. 1. vydání. Oxford: Meyer und Meyer. 2002. ISBN 1-84126-058-4 GNAD, Tomáš. Základy teorie lyžování a snowboardingu. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum. 2008. ISBN 978-80-246-1587-5 HENDL, Jan. Přehled statistických metod. 3. vydání. Praha: Portál. 2009. ISBN 978-80-7367-482-3 KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. 2. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství. 2005. ISBN 80-86429-52-0 NOVOTNÁ, Eliška. Základy sociologie. 1.vydání. Praha: Grada Publishing. 2008. ISBN 978-80-247-2396-9 PECÁKOVÁ, Iva. Statistika v terénních průzkumech. 1. vydání. Praha: Profesional Publishing. 2008. ISBN 978-80-86946-74-0 PRACHOVNÍK, Š., PAPŘOKOVÁ, A., PREMUSOVÁ, J. Obecná psychologie. 1. vydání. Ostrava: VŠB. 1991. ISBN 80-7078-090-8
45
VEČERKA, Martin. Freestyle snowboarding. 1.vydání. Brno: Computer press. 2003. ISBN 80-251-0091-X VOBR, Radek. Snowboarding, Průvodce sportem. 1. vydání. České Budějovice. Kopp. 2006. ISBN 80-7232-296-6
Internetové zdroje URL
[citováno 6. srpna 2009] URL [citováno 10. srpna 2009]
Seznam příloh: Dotazník
46
