Směnka jako platební prostředek

Bankovní institut vysoká škola Praha Financí a ekonomie

Směnka jako platební prostředek Bakalářská práce

Autor:

Michaela Hojková Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Marcela Soldánová

Duben 2015

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Sadské dne 26. 4. 2015

Michaela Hojková

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce Ing. Marcele Soldánové za rady a čas, který mi věnovala při psaní práce. Děkuji i své rodině, především babičce a tátovi, díky kterým jsem mohla studovat a své sestře, která mne po celou dobu podporovala.

Anotace práce a klíčová slova Anotace Úvodní část bakalářské práce se zabývá historickým vývojem směnek ve světě a na našem území. V dalších podkapitolách jsou popsány druhy směnek a jejich náleţitosti, které jsou určeny zákonem. V druhé části jsem se zaměřila na právní úpravu směnek a komparaci směnečné právní úpravy. Ve třetí části se zabývám vyuţitím směnky. Popisuji směnečné operace a moţné směnečné podvody. Cíl bakalářské práce je představení směnky jako platebního prostředku a komparace směnečné právní úpravy.

Klíčová slova: Směnka, směnečná právní úprava, směnečné operace, platební prostředek

Annotation The introductory part of the thesis deals with the historical development of bills in the world and in our country. In further sections are described the types of bills and their requirements, which are determined by law. In the second part I focused on legislation bills and comparison bill legislation. The third part deals with the use of promissory notes. I describe the bill operations and possible fraud bill. Aim of this thesis is to introduce the bill as a means of payment and comparison bill legislation. Key words: Bill of exchange,bill of exchnge lagislation, operation with Bills of exchange, means of payment

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 Zvolené metody zpracování ....................................................................................................... 8 1.

2.

3.

Obecná charakteristika směnky .......................................................................................... 9 1.1

Historie směnky ........................................................................................................... 9

1.2

Vývoj směnky od vzniku ČSR .................................................................................. 11

1.3

Definice směnky ........................................................................................................ 11

1.4

Směnka vlastní a její náleţitosti ................................................................................ 13

1.5

Směnka cizí a její náleţitosti ..................................................................................... 15

1.6

Fakultativní náleţitosti směnky ................................................................................. 16

1.7

Druhy směnek ............................................................................................................ 18

Komparace ţenevské a anglosaské právní úpravy ............................................................ 22 2.1

Směnky a jejich právní úprava .................................................................................. 22

2.2

Vývoj právní regulace směnky ve světě .................................................................... 23

2.3

Vývoj právní regulace směnky u nás ......................................................................... 26

2.4

Zákon směnečný a šekový ......................................................................................... 27

Vyuţití směnky ................................................................................................................. 29 3.1

Směnečné operace ..................................................................................................... 29

3.2

Účastníci směnečných vztahů .................................................................................... 34

3.3

Nejčastější chyby při vyplňování směnek ................................................................. 37

3.4

Směnka - její výhody a nevýhody ............................................................................. 38

3.5

Směnečné podvody .................................................................................................... 40

3.6

Vyuţití směnek v současnosti.................................................................................... 42

Závěr......................................................................................................................................... 53 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 55 Seznam obrázků ....................................................................................................................... 57 Seznam grafů ............................................................................................................................ 57 Přílohy ...................................................................................................................................... 58

Úvod Bakalářská práce zpracovává téma směnky jako platebního prostředku. Směnka je platební prostředek vyuţívaný jiţ v historii, který si uchoval svou důleţitost i do současnosti. Přes svůj význam se o směnce pár let nemluvilo. O směnce se nemluvilo za dob kapitalistického reţimu, kdy byla směnka tabuizovaným tématem. Důvodem pro tabuizování tématu směnky, byla snaha naprostého vytěsnění existence směnky z povědomí společnosti. Tato snaha se postupem času ukázala jako úspěšná a směnka byla z vnitrostátního hospodářského styku naprosto vymýcena. Později však socialistická republika začala obchodovat se zeměmi kapitalistického světa a pouţití směnky za účelem krytí úvěru bylo nezbytné. Cílem bakalářské práce je představení směnky jako platebního prostředku a komparace směnečné právní úpravy. První kapitola pojednává o obecné charakteristice směnky. Tato kapitola popisuje historický vývoj směnky, jak u nás, tak také ve světě. Seznamuje se směnkou vlastní, cizí a jejími náleţitostmi, bez kterých by směnka nebyla směnkou. Téţ seznamuje s různými druhy směnek, které existují. Z historického hlediska je patrné, ţe není snadné se dopátrat k původu směnky a přesné době jejího vzniku. Badatelé, kteří směnky zkoumali, se v názorech o původu směnky rozchází. Jedni vidí její původ v římských listinách, které byly podepisovány před notářem a svědky, druzí vidí původ v severoitalských městech ve 12. století.

Badatelé

se

však

shodují

na

tom,

ţe

obchodní

rozvoj

měst

a samotný obchod dopředu, byl nutný pro vytvoření instrumentu, který by splňoval kladené podmínky. Takovým to hledaným instrumentem se stala směnka, která se v průběhu času zdokonalovala a je typická svými náleţitostmi. Obsahem druhé kapitoly je právní úprava směnek a komparace ţenevské a anglosaské právní úpravy. V České republice jsou směnky upravovány zákonem č. 191/1950 Sb. směnečným a šekovým, který byl jiţ třikrát novelizován. Směnečný zákon vychází v České republice ze zásad ţenevských konvencí a je tedy po obsahové stránce se ţenevskými konvencemi totoţný. Mezi oblastí ţenevskou a anglosaskou jsou značné rozdíly v právní úpravě, například v oblasti ţenevské je vyţadováno, aby bylo slovo „směnka“ uvedeno v textu listiny, na rozdíl od anglosaské oblasti, kde se slovo „směnka“ v textu listiny nevyţaduje. Obsahem třetí kapitoly jsou směnečné operace. Mezi tyto operace patří přijetí směnky (akceptace), převod směnky (indosament), směnečné rukojmí (aval), placení směnky či 6

umoření (amortizace). Ve třetí kapitole jsou dále popsáni účastníci směnečných vztahů. Mezi tyto účastníky patří výstavce směnky, směnečník, remitent, příjemce (akceptant), majitel, indosant, indosatář nebo rukojmí. Ve třetí kapitole se uvádí i nejčastější chyby, které vznikají při vyplňování směnek. Pokud směnkám chybí podstatné náleţitosti, tak jsou směnky brány jako neplatné. S existencí směnek jsou spjaty i směnečné podvody, ze kterých se pro podvodníky stává úspěšný byznys. K podvodům dochází především z důvodu neopatrnosti a z neuváţenosti při podpisu listiny, kterou si dotyčný pozorně nepročte nebo neuváţeně podepíše podvodníkům čistý list papíru. Součástí kapitoly třetí je podkapitola věnující se tématu vyuţití směnek v současnosti.

7

Zvolené metody zpracování Hlavní metodou, která byla pouţita v této práci, je deskripce. Celá práce vychází z popisu směnky a její problematiky. V první kapitole se práce zaměřuje na obecné poznatky ze směnky, konkrétně na historický původ a vývoj směnky, dále na komparaci směnky vlastní a cizí, aby byly nastíněny jejich hlavní rozdíly. Dále je poukázáno, ţe se směnky mohou dále dělit podle různých kritérií. Ve druhé kapitole této práce je spolu s deskripcí opět pouţita metoda komparace, která porovnává rozdíly v právní úpravě v oblasti ţenevské a oblasti anglosaské. Tyto dvě právní oblasti se od sebe liší například nezbytností slova „směnka“ v souvislém textu listiny, který vyţaduje oblast ţenevská, na rozdíl od oblasti anglosaské, kde se slovo „směnka“ v textu listiny nevyţaduje. Dále je v této kapitole uvedeno, ţe je oblast směnečná a šeková v ţenevské oblasti upravována zvlášť, kdeţto v anglosaském právu je šek uznáván jako druh směnky cizí. Ve třetí kapitole práce je popisováno, ţe je směnka vyuţívána jako platební prostředek, v rámci směnečných úvěrových obchodů či jako forma ručení, a to z důvodu, ţe pohledávka, která vyplývá ze smlouvy, je mnohem lépe vymahatelná neţ pohledávka, která vyplývá například z nesplněného úvěru nebo z nezaplacené faktury. Dále jsou v této kapitole popsáni účastníci směnečných vztahů, pomocí metody komparace jsou nastíněny výhody a nevýhody směnek, jsou zde i vybrané případy směnečných podvodů a vyuţití směnek v současnosti. Ke zpracování bakalářské práce jsem tedy pouţila dvě hlavní metody, metodu deskripce a metodu komparace.

8

1. Obecná charakteristika směnky Dopátrat se k původu směnky a přesné době jejího vzniku je velmi obtíţné. Někteří badatelé vidí předchůdce směnek v římských listinách, které se sepisovaly před svědky a notářem, jiní vidí jejich původ ve 12. století v severoitalských městech. Ať tak či onak, rozvoj obchodních měst a samotného obchodu si ţádal vytvoření takového instrumentu, který by splňoval kladené nároky. A tímto nástrojem se stala směnka.

1.1

Historie směnky

Určit vznik směnky z historického pohledu je celkem těţké, ale můţeme předpokládat, ţe listiny, jeţ by potvrzovali povinnost určité osoby zaplatit osobě určené, mají svůj původ jiţ v pradávnu. Za křiţáckých válek, které s sebou přinesly mimo jiné i značný obchodní rozvoj měst, probíhala obchodní výměna. V 11. - 12. století výrazně sílí obchodní postavení severoitalských měst. Obchodní výměna probíhala mezi Evropou a za křiţáckých válek mezi Blízkým východem. Později je rozšířena i do Itálie, Číny a Janova. Tato místa těţila ze své polohy námořních přístavů.1 Proto bylo potřeba prostředku, který by ztělesnil potřeby a pohledávky obchodníků a zároveň byl vhodný k disponování na velké vzdálenosti bez nutnosti převozu skutečných peněz, to znamená drahých kovů. Tento krok byl potřeba i k zlepšení pro manipulaci do míst s nesnadným přístupem a všeobecným problémem té doby, jeţ byla velmi malá bezpečnost na cestách. Jelikoţ přepadení by pro obchodníka znamenalo velkou ztrátu. Nutnost tohoto kroku vedla k tomu, ţe v době okolo poloviny 12. století se počíná ustalovat listina, která má jiţ povahu směnky (cambium). Díky této listině byl vyřešen problém s cestováním na dlouhé vzdálenosti se značnou sumou peněz.2 Převládající názor je takový, ţe směnka vlastní jest starší. Úkolem směnky vlastní byla funkce úvěrových peněz, ale pouţívala se téţ jako prostředek pro transfer peněz a pro placení na dlouhé vzdálenosti, kam vedla špatně přístupná cesta. Tudíţ tento úkol nemohla plnit leda jaká směnka. Tyto směnky byly vystavovány zvláštními finančními podnikateli, tak zvanými kampsory (Bancherii campsores). Oprávnění k vykonávání takových to obchodů kampsorů, se 1

Šenkýřová, Bohuslava a kolektiv. Bankovnictví. Vysoká škola finanční a správní, 2010. s. 12-13. ISBN 978-807408-029-6. 2 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 1996. s. 1 ISBN 978-7400-402-5.

9

zakládalo na povolení či licenci, kterou uděloval panovník nebo jiná státní moc. Ten, kdoţ chtěl přes kampsora provést platbu u něj sloţil danou částku, za níţ mu byla většinou notářsky zhotovena listina. Touto listinou se kampsor zavázal v daném místě zaplatit určitou sumu sám, nebo prostřednictvím třetích osob, coţ bylo častější. Zmíněné třetí osoby, jeţ byly kampsorovými obchodními partnery v platebním místě, byli schopni jeho platební slib splnit a předkladateli v místě, které bylo určeno k platbě dané listiny vyplatit. Jiţ zmíněná druhá funkce směnky, to jest platba na dlouhé vzdálenosti do vzdálených míst, postupem času vedla ke vzniku směnky cizí, tak zvaného platebního příkazu. Proto bylo nezbytné, aby kampsoři udrţovali vazby se svými obchodními partnery v různých městech a dál tento okruh rozšiřovali z Itálie do dalších míst, jak do Nizozemska, Německa a Francie. Pro bezproblémový průběh výplaty směnky (prozatím jen platebního slibu kampsora), začali kampsoři vydávat ještě jednu listinu, která měla podobu dopisu, tak zvaný průvodní dopis, v němţ bylo napsáno, aby obchodní partner kampsora vyplatil vyznačenou sumu majiteli směnky. Tento dopis na sebe v průběhu času bral stále více podobu závazku, v němţ byly přesněji napsány podmínky platby. Jak význam této listiny sílil, opustilo se od vydávání směnky vlastní a směnka cizí byla uznána za skutečnou směnku3. Období do 17. století je charakteristické zejména pro vývoj a formování vzhledu směnky a dále také pro ustálení institutu indosamentu. Směnka v této etapě získala podobu, která je v některých zásadních rysech aktuální aţ dodnes. V 18. století došlo k masivnímu rozvoji celosvětového obchodního trhu, v důsledku toho došlo k rozšíření směnky po celém světě. Za zmínku stojí také, ţe funkce úvěrových peněz i funkce transportní, pro placení na dlouhé vzdálenosti, měla vliv na utváření směnky. Během vývoje směnky, docházelo k tomu, ţe bankéři vydávali určité směnky, většinou šlo o směnku vlastní, vydanou proti penězům u nich sloţeným, které byly pouţívány jako platební prostředek místo reálných peněz. Proto směnka, tedy hlavně směnka vlastní stojí u zrodu vývoje papírových peněz. I kdyţ rozšíření bankovních směnek v platebním styku netvořilo papírové peníze, k tomu musela přijít sankce ze státní moci. Na některých bankovkách byly poznat znaky směnky, i kdyţ s další a další emisí byly potlačeny. Za dob Rakousko-Uherska měla dobová korunová měna podobu

3

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 1-2.

10

směnky. Bankovky Rakousko-uherské měny disponovaly platební sluţbou, kdy při předloţení daných bankovek, mohly být proplaceny v penzích z drahého kovu.4

1.2 Vývoj směnky od vzniku ČSR Aţ do vydání prvního směnečného a šekového zákona č. 1/28 Sb., byly po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 uţívány zákony bývalé rakouské monarchie. Ještě v období německého protektorátu, kdy byla tato právní úprava uţívána, byl v roce 1941 přijat Jednotný směnečný a šekový řád a nový směnečný a šekový zákon. Směnka byla běţně uţívaným instrumentem hospodářského ţivota za dob nacistického protektorátu a také v předválečné době, kde sehrála svou významnou roli. Bohuţel tuto roli ztratila v roce 1948, kvůli změně hospodářských a politických poměrů. Všechna úvěrová politika a s ní spojená rozhodování, byla svěřena pod pravomoc bank, coţ mělo za následek, ţe dodavatelsko-odběratelské vztahy, jiţ nepotřebovaly ke krytí souvisejících pohledávek a závazků sluţby směnky. Za dob kapitalistického reţimu, byla směnka tabuizovaným tématem, za účelem vytlačení její existence z povědomí společnosti. Toto se postupem času povedlo a směnka byla z vnitrostátního hospodářského styku naprosto vymýcena. Později byla socialistická republika nucena obchodovat se zeměmi kapitalistického světa. Obchodování se provádělo na základě úvěrů. To však nebylo tak jednoduché a musela se vyřešit otázka, čím se bude úvěr krýt. V úvahu padl akreditiv, ale bezúspěšně, jelikoţ by to bylo moc drahé. Jako o dalším instrumentu se uvaţovalo o dokumentárním inkasu, ale muselo by být doprovázeno směnkou, a tak se stalo, ţe právě tak proklínaný nástroj, jeţ byla směnka, byl znovu přijat. A svou potřebu potvrdil, kdyţ začal nárůst podnikání. 5

1.3 Definice směnky Směnka nemá svou přesnou definici, neuvádí ji ani směnečný zákon, a tak se říká, ţe je určena svými náleţitostmi, ale má i své nepodstatné náleţitosti. Směnku upravuje zákon směnečný a šekový číslo 191/1950 Sb., z něhoţ vyplývá, ţe existují dva druhy směnek, 4

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 3. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. Brno: ECON, 1994. s. 12-13 ISBN 80-901627-1-1. 5

11

směnka vlastní a směnka cizí. Lze ji charakterizovat jako cenný papír na řad, který je určen svými podstatnými náleţitostmi. Při absenci některé z podstatných náleţitostí, není směnka směnkou a nemůţe s ní být nijak nakládáno. V praxi se proto často vyuţívá směnečných formulářů, které pomáhají ve většině případů k eliminaci chyb. Směnka je zároveň i převoditelným cenným papírem a je převoditelná pouhým indosamentem. Je téţ cenným papírem listinným, který nelze zaknihovat. Zdeněk Kovařík ve své publikaci Směnka a šek v České republice tvrdí, ţe směnka je obecně definována jako cenný papír, který je vydaný ve formě stanovené zákonem, díky němuţ se určité osoby- směneční dluţníci zavazují majiteli směnky zaplatit určitou směnečnou částku v čase a místě, které vyplývá z listiny.6 Věra Svobodová tvrdí, ţe je směnka cenný papír na řad, jenţ je určen určitými náleţitostmi, které jsou kogentně stanovené zákonem, tedy podstatnými náleţitostmi.7 Kotásek, Pihera, Pokorná, Raban a Vítek ve své knize Kurs obchodního práva - Právo cenných papírů - tvrdí, ţe lze směnku definovat jako cenný papír listinný s obsahem předepsaným zákonem, kde je napsáno, ţe buď sám výstavce směnky slibuje zaplatit jiné osobě určitou peněţitou částku, v tom případě se jedná o směnku vlastní nebo naopak jiné osobě přikazuje zaplatit určitou peněţitou částku, jde tedy o směnku cizí.8 Marcela Soldánová a Otakar Schlossberger ve své publikaci Platební styk tvrdí, ţe je směnka dokonalý cenný papír, který musí mít vţdy listinou podobu.9 K jejímu pořízení je moţné vyuţít kterýkoliv materiál, na který je moţno zachytit směnečný text tak, aby bylo poznat co je rub a líc. Směnka má své určité funkce, a těmi jsou platební a úvěrová funkce. Je finančním dokumentem, v němţ se vyjadřuje bezpodmínečná povinnost zaplatit uvedenou částku právoplatnému majiteli ve stanoveném termínu. Jedná-li se o směnku vlastní, zavazuje se výstavce zaplatit sám, jde-li o směnku cizí, přikazuje to určité osobě, tak zvanému směnečníkovi. Směnka slouţí také jako prostředek k získání nebo poskytnutí úvěru.10

6

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 51. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 15. 8 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 173 ISBN 978-80-7179-454-7. 9 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. Praha: Bankovní institut, a.s., 2005. s. 159 ISBN 80-7265-072-6. 10 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 60. 7

12

A v trţním hospodářství funguje jako účinný způsob při úhradě finančních závazků s časovým odstupem.

1.4 Směnka vlastní a její náleţitosti Směnka vlastní, která je téţ označována jako solo směnka, je listina, ve které se trasantvýstavce zavazuje, ţe na určeném místě a době, tedy v době splatnosti, zaplatí určené osobě uvedené ve směnce dluţnou částku. Ve směnce je tento „závazek“ – slib určen slovem „zaplatím“ viz obrázek č. 1. Aby byla směnka uznána za platnou, musí splňovat zákonem stanovené náleţitosti. Tyto náleţitosti jsou popsány v zákoně šekovém a směnečném č. 191/1950 Sb. Nejsou-li náleţitosti splněny, nelze povaţovat směnku za platnou. Těmito náleţitostmi jsou: -

označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny;

-

bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţní sumu;

-

údaj splatnosti;

-

údaj místa, kde má být placeno;

-

jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno;

-

datum a místo vystavení směnky;

-

podpis výstavce.11

Označení, že jde o směnku pojaté do vlastního texu listiny Je to podmínka, jeţ je vyňata z Ţenevské konvence, která musí být přísně dodrţována, to znamená, ţe slovo směnka nestačí jen v názvu, ale musí být napsáno i v textu listiny. Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní sumu To znamená jednoznačný příkaz k plnění - zaplacení. Není zákonem přikázáno, ţe částka musí být určena ve slovech i v číslicích, nicméně mezi podstatné náleţitosti směnky patří, ţe je částka napsána slovy. V případě, kdy by byla na směnce uvedena částka slovy i číslicemi, ale hodnota se měnila, platí částka napsaná slovy. 12

11 12

Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s 165. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 24.

13

Údaj splatnosti Údaj splatnosti je chvíle, kdy má věřitel ze zákona povinnost předloţit směnku dluţníkovi k proplacení. Z toho tedy plyne dluţníkova povinnost svůj závazek splnit a zaplatit. Známe několik způsobů jak určit splatnost směnky, to však závisí na tom, podle jaké právní úpravy se řídíme. Řídíme-li se podle Ţenevské konvence, existují pouze čtyři způsoby jak stanovit splatnost směnky a těmi jsou: -

lhůtní vistasměnky,

-

směnky na viděnou,

-

fixní směnky,

-

dato směnky.

Dále je moţné se řídit podle Anglosaské právní úpravy, která připouští více způsobů. V běţném mezinárodním obchodě se však k určení splatnosti směnky pouţívají výše zmíněné čtyři způsoby. Z nichţ je nejčastěji pouţívám způsob fixní směnky. 13 Údaj místa kde má být placeno Není-li na směnce uvedeno, bere se ze zákona jako místo splatnosti, místo kde byla směnka vystavena.14 Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno Je to jméno toho, kterému náleţí právo ze směnky. Mělo by být popsáno co nejpřesněji, aby nedošlo k nedorozumění, to znamená, aby nedošlo k záměně toho, kdo je právoplatným příjemcem platby ze směnky.15 Datum a místo vystavení směnky Je nezbytnou podmínkou, aby datum vystavení existovalo. Pokud není uvedeno výstavní místo, ale u podpisu výstavce je napsáno sídlo, poté tento údaj postačí.

13

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 25-27. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 114. 15 Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 27-31. 14

14

Podpis výstavce Je jím dluţník, který slibuje věřiteli (osobě označené v řadu) zaplatit. Pokud je výstavcem směnky fyzická osoba, stačí pouhý podpis. Pokud je však výstavcem právnická osoba či podnikatel, je k podpisu obvykle připojeno razítko.16 Obrázek 1: Vzor směnky vlastní

Obrázek 2: Vzor směnky cizíObrázek 3: Vzor směnky vlastní

Obrázek 4: Vzor směnky cizí

Obrázek 5: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 6: Vzor směnky cizíObrázek 7: Vzor směnky vlastní

Obrázek 8: Vzor směnky cizíObrázek 9: Vzor směnky vlastní

Obrázek 10: Vzor směnky cizí

Zdroj: http://www.optys.cz/zbozi/vlastni-smenka-zaplatim_1114/ [ 28. 10. 2014]

Obrázek 11: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 12: Vzor směnky cizí

1.5 Směnka cizí a její náleţitosti Směnka cizí, která je téţ označována jako trata, je listina ve které výstavce směnky přikazuje Obrázek 13: Průběh dokumentárního inkasa směnečníkovi (dluţníkovi) zaplatit dohodnutou sumu, v přesně stanovený den a na 17 dohodnutém místě14: osobě označené v řadu viz obrázek 2.akreditivuObrázek Obrázek Průběh otevření dokumentárního 15: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 16: Vzor směnky cizí I směnka cizí mé své podstatné náleţitosti, a těmi jsou:

- označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, Obrázek 17: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 18: Vzor směnky cizíObrázek 19: Vzor směnky vlastn ve kterém je tato listina sepsána; -

16

-

bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu; Obrázek 20: Vzor směnky cizíObrázek 21: Vzor směnky vlastní jméno toho, kdo má platit (směnečníka);

-

údaj splatnosti;

-

údaj místa kde má být placeno; Obrázek 22: Vzor směnky cizí

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 31.

Obrázek 23: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 24: Vzor směnky Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 16. cizíObrázek 25: Vzor směnky vlastn

17

15 Obrázek 26: Vzor směnky cizíObrázek 27: Vzor směnky vlastní

-

jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno;

-

datum a místo vystavení směnky;

-

podpis výstavce.18

Směnka cizí má na rozdíl od směnky vlastní o jednu podstatnou náleţitost navíc, a tím je jméno toho, kdo má platit (směnečníka). Jméno toho, kdo má platit (směnečníka) Je to ten, jemuţ ve směnce výstavce přikazuje zaplatit určitou sumu oprávněné osobě ze směnky na stanoveném místě ve stanovený den.19 Obrázek 28: Vzor směnky cizí


Obrázek 31: Průběh dokumentárního inkasa

Obrázek 32: Průběh otevření dokumentárního akreditivuObrázek 33: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 34: Vzor směnky cizí


Obrázek 37: Průběh dokumentárního inkasa Zdroj: http://www.judrnejtek.cz/download/smenka_cizi.pdf [18. 1. 2015]

Obrázek 38: Průběh otevření dokumentárního akreditivuObrázek 39: Průběh dokumentárního inkasa

1.6 Fakultativní náleţitosti směnky

Směnky mají kromě podstatných náleţitostí i náleţitosti nepodstatné tzv. fakultativní. Jsou to Obrázek 40: Průběh otevření dokumentárního akreditivu náleţitosti, které na směnce být mohou, ale také nemusí. V případě absence těchto fakultativních náleţitostí se nic neděje a směnka je samozřejmě platná. Mezi fakultativní Obrázek 41: Průběh pouţití dokumentárního akreditivuObrázek 42: Průběh otevření náleţitosti směnky patří například: dokumentárního akreditivuObrázek 43: Průběh dokumentárního inkasa -

Efektivní doloţka;

- Domicilační doloţka; Obrázek 44: Průběh otevření dokumentárního akreditivuObrázek 45: Průběh dokumentárního inkasaObrázek 46: Vzor směnky cizí 18 19

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 16-18. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 25.

16 inkasaObrázek 48: Vzor směnky cizí Obrázek 47: Průběh dokumentárního

Obrázek 49: Průběh dokumentárního inkasa

-

Hodnotová doloţka;

-

Doloţka úzkosti;

-

Úroková doloţka;

-

Zástavní doloţka;

-

Rekta doloţka

-

Doloţka „bez protestu“20

Efektivní doložka Efektivní doloţka znamená, ţe zavázaný je povinen plnit závazek v měně, která je uvedena ve směnce. Tato doloţka se vyuţívá hlavně v těch zemích, ve kterých není měna volně směnitelná a kde by se dluţník mohl zprostit svého závazku zaplacením v místní měně.

Domicilační doložka Je doloţka, ve které se označuje osoba, u níţ má být předloţena směnka k proplacení. Touto osobou bývá obvykle banka. A právě banka, která vede dluţníkův účet je tedy obvykle domiciliátem a je informována, zda byl dluţníkův závazek splněn či nikoliv.

Hodnotová doložka Je většinou vedená slovy „hodnota ve zboţí“, „value received“. Touto doloţkou je naznačeno, ţe protihodnota směnečné sumy byla dána ve zboţí a tedy, ţe jde o směnku zboţovou, ne o směnku finanční. Doložka úzkosti Je to tzv. doloţka „bez postihu“, „without recourse“. V případě, kdy osoba tuto doloţku připojí, dává najevo, ţe za placení směnky a akceptaci neodpovídá. Neznamená to však, ţe se výstavce můţe zprostit odpovědnosti za zaplacení.21 Úroková doložka Je to doloţka, která označuje výši částky dojednaného úroku mezi oběma stranami. Tuto doloţku lze pouţít pouze u tzv. lhůtních vistasměnek, tedy u směnek splatných na viděnou, 20 21

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 32-36. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 32.

17

nebo u směnek splatných určitý počet dní po viděné. Pokud by se tato doloţka objevila u směnek se splatností určitý počet dní po datu, nebo u směnek s fixní splatností, byla by doloţka povaţována za nenapsanou, nicméně by to nečinilo směnku neplatnou.22 Zástavní doložka Nejčastěji bývá doloţka vyjádřena slovy „hodnota k zástavě“. Tato doloţka ukládá, ţe pro zajištění pohledávek směnečného věřitele bylo nebo by mělo být zřízeno zástavní právo. Rekta doložka Je to doloţka, která zakazuje další převod indosamentem. Doložka bez protestu Nejčastěji je na směnku psaná ve znění „bez protestu“ nebo „bez útrat“. Tato doloţka zbavuje majitele směnky povinnosti, aby k zachování postihových práv musel nechat učinit protest pro nepřijetí nebo pro neplacení. Pořídit na směnku tuto doloţku můţe výstavce, avalista nebo indosant.23

1.7 Druhy směnek Směnky můţeme dělit dle následujících kritérií. Dělí se podle slibu či příkazu zaplatit, dle funkce nebo dále podle způsobu splatnosti. a) Třídění podle slibu či příkazu zaplatit- týká se směnky vlastní a směnky cizí; b) Třídění podle funkce- týká se směnky depozitní, obchodní, rektasměnky, akceptační a blankosměnky; c) Třídění podle způsobu splatnosti- týká se směnky denní (precizní, fixní), vistasměnky, dato směnky (lhůtová směnka), lhůtní vistasměnky.24 Depozitní směnka Je nabízena především u produktů velkých bank. Jde o směnku, jenţ je vystavena ve prospěch klienta dané banky, která je výstavcem a dluţníkem. Za depozitní směnku zaplatí klient banky částku, jenţ je niţší, neţ je částka směnečná. Velikost diskontu25 je tedy rovna předem

22

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 36. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 223. 24 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s 164. 25 Diskont je rozdíl mezi směnečnou částkou a kupní cenou. 23

18

stanovenému úroku, který odpovídá době splatnosti směnky. Většinou jde o směnky nepřevoditelné, jenţ jsou deponované u banky po celou dobu. Obchodní směnka S názvem obchodní směnka se setkáváme v obchodní praxi, Jde především o směnku cizí, kterou dodavatel vystaví v době, kdy má odběratel zaplatit na základě podmínek kontraktu. To, ţe se jedná o směnku obchodní, poznáme podle hodnotové doloţky znějící slovy „hodnota ve zboţí“ nebo „ value received“. Rektasměnka Neboli směnka na jméno, je cenný papír, který obsahuje doloţku, která zakazuje další převod indosamentem, tím pádem je znesnadněna jeho obchodovatelnost. Je moţno ji však převést ve formě postoupení pohledávky- cessí. Akceptační směnka S touto směnkou se nesetkáváme tak často. Jde o směnku cizí, jeţ je akceptována odběratelem. Tuto směnku odběratel předloţí své bance a nabídne ji k odkoupení a tímto získané peníze vyuţije k uhrazení svého závazku.26 Blankosměnka Její existence je na našem území přípustná tradičně a uţ od roku 1853 v psaném právu. Blankosměnce se dostalo v mezinárodních poměrech posvěcení ţenevskými směnečnými úmluvami z roku 1930. Jiţ ze samotného jména blankosměnky lze vyčíst její podstatu. V této směnce jde o to, ţe není v celém svém rozsahu vyplněna. Představuje tedy neúplnou směnku. Má v sobě jistá bílá místa, z italského slova bianco- bílý, která mají být později vyplněna. Jedná se o údaje charakteru podstatných náleţitostí, tak i nepodstatných náleţitostí. Blankosměnka je tudíţ teprve jakýsi zárodek směnky budoucí, nejde tedy ještě o směnku plnohodnotnou. Je to listina, jeţ bude mít po vyplnění všech zákonných náleţitostí podobu cenného papíru. Tato směnka je normálně v oběhu za předpokladu, ţe předem určené osobě je uděleno právo za daných podmínek doplnit povinné směnečné doloţky. Tyto směnky se často vyuţívají v rámci financování obchodu jako zajišťovací instrumenty, například při realizaci forfaitingu.27

26 27

Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s 167. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 115-116.

19

Směnka denní Směnka denní, téţ fixní nebo precizní. Jde o směnky, u kterých je jejich splatnost určena přesným dnem. Tento den je jasný uţ od počátku směnky. Nejmenší a také zároveň největší moţnou časovou jednotkou je u směnky denní jeden den. Za neplatnou by byla povaţována směnka, jeţ by byla splatná v několika dnech nebo v různé dny. Konkrétní den splatnosti však můţe být stanoven těmito způsoby: -

Pojmenováním dne v týdnu ve vazbě na jiné datum- znamená splatnost, jeţ je určena názvem dne, jako například středa, čtvrtek atd., který následuje nebo předchází určité datum.

-

Přesným kalendářním datem- v současnosti se jedná o nejčastější způsob. Uvedením roku, měsíce a dne je určena splatnost.

-

Slovy „počátkem“, „v půli“ nebo „koncem“ měsíce, který je jednoznačně určen- to znamená, ţe údaj počátkem měsíce je splatnost prvního dně měsíce, v půli nebo uprostřed měsíce znamená splatnost 15. dne v měsíci, i v měsíci únor, a koncem měsíce znamená splatnost poslední den v měsíci.

-

Jednodenním svátkem- tento způsob byl obvyklý v minulosti. Splatnost byla vázána na určitý svátek, většinou na církevní svátek, ale mohla být vázána i na svátek občanský. Dále se mohlo jednat o svátek pohyblivý i pevný.

-

Slovy „zítra“, „pozítří“- to znamená, ţe směnka je splatná druhý den následující po dni vystavení směnky.

Vistasměnka Jde o směnky, u kterých není splatnost vyznačena nebo o směnky u kterých to výstavce výslovně stanoví. Vistasměnky jsou pro dluţníka nejzáludnější, jelikoţ splatnost určuje majitel tím, aţ tuto směnku předloţí před dluţníka. Tímto okamţikem, také nastává okamţitá splatnost. Takto se můţe dluţník dostat do velmi obtíţné situace v případě, ţe by se jednalo o vysoké částky, které nemusí mít ihned k dispozici. Dluţník je tedy v naprosté moci majitele směnky. V případě, ţe by na směnce chyběl údaj o splatnosti, stává se směnka automaticky vistasměnkou.28

28


20

Dato směnka Dato směnka neboli lhůtová směnka. Jde o směnky, u kterých je doba splatnosti určena lhůtou, která je uvedena na směnce a začíná běţet dnem vystavení. I zde je moţné kdykoli určit okamţik splatnosti směnky, která vyplývá z její pevné lhůty. Tato lhůta musí být přinejmenším jednodenní, nikdy nesmí být menší, jelikoţ nelze stanovit tuto lhůtu například jen na hodiny. Ale tato lhůta můţe být stanovena na neomezenou dobu. Pro vymezení lhůty se můţeme setkat s těmito základními situacemi: -

Lhůta určená dle dnů- tato doba lhůty se stanovuje určitým počtem dní od data vystavení. Směnka je tudíţ splatná posledním dnem lhůty, ne však dříve.

-

Lhůta určená dle týdnů- lhůta je dána jedním nebo více týdny. Pro určení splatnosti u lhůty je velmi důleţité, který den je dnem vystavení směnky. Poté se dnem splatnosti stává den stejného názvu o několik dní později.

-

Lhůta půl měsíce- podle této lhůty je směnka splatná patnáctý den.

-

Lhůta stanovená dle měsíců- splatnost směnky u této lhůty nastává v den, jeţ se shoduje s datem vystavení posledního měsíce lhůty.

-

Lhůta dle let- není to případ, jeţ bude na směnce typický. Nastal by však, postupuje se podle § 36 odst. 1 ZSŠ, jako kdyţ počítám podle měsíců a týdnů.

-

Lhůta v měsících a půlměsících- zde je lhůta určena určitým počtem měsíců celých a půlměsícem, coţ se rozumí patnáct dní.

-

Lhůty obsahující zlomky- ze zákona jednoznačně nevyplývá jak postupovat při stanovení lhůty zlomkem roku.

Lhůtní vistasměnka Tato směnka je charakteristická tím, ţe okamţik splnění je určen pevnou lhůtou. U této směnky není určen počátek lhůty, ten stanovuje majitel tak, ţe směnku předloţí před dluţníka k přijetí. I u této směnky nemůţe dluţník nijak ovlivnit dobu splatnosti, jelikoţ je v rukou majitele směnky. Ale oproti vistasměnce je tu zvýhodnění, ţe mezi předloţením směnky k přijetí a zaplacením musí uběhnout určitá lhůta, jeţ je stanovená na směnce, alespoň jednoho dne. To znamená, ţe se dluţník můţe na plnění směnky připravit.29

29


21

2. Komparace ţenevské a anglosaské právní úpravy V mezinárodní směnečně-právní úpravě existují dvě vzájemně odlišné oblasti, oblast ţenevská a oblast anglosaská. Tyto právní oblasti se mezi sebou liší.

2.1

Směnky a jejich právní úprava

Směnky v České republice a Slovenské republice jsou upraveny směnečným zákonem č. 191/50 Sb. Tento směnečný zákon byl jiţ třikrát novelizován.30 Směnečný zákon v České republice vychází ze zásad tzv. Ţenevských konvencí z roku 1930. Tyto konvence mezinárodně sjednotili standardy směnečného práva po celém světě. V příloze č. 1 jsou uvedeny státy, které přijaly ţenevské úmluvy. Směnečný zákon České republiky se neliší od ostatních evropských kontinentálních zemí. V textu tohoto zákona se nikde nepíše o tom, ţe se vztahuje pouze a výhradně na směnky, které kryjí zahraniční obchod (dovoz-vývoz), přesto v průběhu dlouhých čtyřiceti let bylo běţné, ţe ţádného z tuzemských odběratelů či dodavatelů nenapadlo vyuţít směnku ke krytí svých tuzemských závazků či pohledávek.31 S příchodem revoluce se opět ukázala uţitečnost směnky, ale také i nebezpečí spojené s neznalostí, jak směnku správně pouţít. Existují dvě vzájemně odlišné oblasti v mezinárodně-právní směnečné úpravě. Těmito oblastmi jsou, oblast anglosaského práva a ţenevská oblast. Tyto dvě právní oblasti se od sebe odlišují: -

nezbytností slova „směnka“ v souvislém textu listiny (ţenevská dohoda)

-

avalizaci podle ţenevské dohody, koakceptací směnky podle anglosaské úmluvy

-

rozdílnou dobou platnosti směnky

Ţenevská dohoda je po obsahové stránce totoţná se směnečným zákonem České republiky. Oblast práva anglosaského vychází ze zvykového práva, ten má svůj základ v Chalmersově zákonu z roku 1882. Tento zákon je vyuţíván ve Velké Británii a Kanadě. V příloze č. 2 jsou uvedeny další státy, které se řídí anglosaskou právní úpravou. 30

Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, zákon č.29/2000 Sb., o poštovních sluţbách, zákon č. 296/2007 Sb., zákon č. 19/2012 Sb. 31 Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 9.

22

Pro ţenevskou právní směnečnou oblast vyústily vztahy aţ v mezinárodních úmluvách, které byly projednané na konferenci v Ţenevě v letech 1930 a 1931 a ve kterých se pro členská státy přijala: -

úmluva o jednotném směnečném zákonu a protokol

-

úmluva o jednotném šekovém zákonu a protokol

-

úmluva o kolizních normách

-

úmluva o poměru poplatkových zákonů ke směnečnému a šekovému právu.32

Mezi právními úpravami ţenevské oblasti a anglosaské oblasti existují rozdíly: -

v oblasti ţenevské se vyţaduje, aby bylo slovo „směnka“ obsaţeno v texu listiny, na rozdíl od oblasti anglo-americké, kde se slovo „směnka“ v textu listiny nevyţaduje;

-

v oblasti ţenevské je splatnost směnky 3 roky od data splatnosti, v oblasti angloamerické je splatnost směnky 6 let od data splatnosti;

-

oblast směnečná a šeková je v ţenevské právní oblasti upravována zvlášť, oproti anglo-americkému právu, kde je šek uznáván jako druh směnky cizí;

-

právo anglo-americké nezná pojem „aval“- směnečné rukojemství a proto ho nahrazuje pojmem „spoluakcept“;

-

v ţenevské oblasti je ţádáno, aby byl na směnce uveden název nebo jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno, oproti právu anglo-americkému, které akceptuje směnky „na doručitele“.33

2.2 Vývoj právní regulace směnky ve světě Cenné papíry, ale i směnky byly v římském právu zcela neznámé. Ke vzniku směnečných teorií vedl aţ následný proces recepce římského práva. Tyto teorie se snaţily vysvětlit směnku jako smlouvu svého druhu, bylo od nich však opuštěno ve prospěch jiných teorií, jenţ jsou zaloţeny na skutečnosti, ţe cenné papíry představují zhmotnění určitého práva. Původně však právní regulace směnky probíhala jako zvykové právo, vţdy jen místní a vznikaly tedy jen diferencované místně platné normy. 34 Prostřednictvím směnečných řádů, lze zaznamenat jiţ ve 14. století pokusy o písemné zachycení směnečného práva, jenţ byly více či méně propracované. Rozsáhlejší právní 32

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 10-11. Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 160. 34 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 4. 33

23

předpis, který zahrnuje právní úpravu směnky, lze najít ve Francii v Ordonance de commerce z roku 1673, zde směnečné právo představuje pátou a šestou část. Samostatná národní směnečná práva, jenţ byla vyznačována značnou roztříštěností se spojují se vznikem národních států. I přes svou značnou roztříštěnost lze říci, ţe se vývoj směnečného práva postupně zkoncentroval do tří základních systémů. Prvním systémem jsou státy anglosaské právní oblasti, zde právo směnečné vychází z roku 1882 z Bills of Exchange Act. Tímto aktem bylo kodifikováno dosavadní zvykové směnečné právo v Anglii. Z této kodifikace vycházejí i jiné úpravy směnky. Druhým systémem byla oblast francouzského směnečného práva, který zasahoval i další země, jako například Nizozemsko, Španělsko. Tento systém byl zaloţen na Code de commerce z roku 1807, jenţ dále zahrnoval i úpravu směnky. Třetím a posledním systémem byla směnečně právní oblast rakousko-německá, jenţ z teritoriálního hlediska zasáhla v podstatě nejvýznamnější oblast střední Evropy, východní Evropy, Balkánu a carského Ruska. Pod vliv rakousko-německé směnečně právní doktríny se dostalo i Japonsko. Základním kamenem směnečně právního systému byla první významnější unifikace směnečného práva, jenţ se uskutečnila v Lipsku v roce 1847 na konferenci, které se zúčastnila většina tehdejších států Německa a Rakouska. Výsledkem konference se stal směnečný řád, který byl převzat do právní tuzemské úpravy účastníků. Tato konference byla také jedna z prvních významnějších a také na delší čas poslední, která přinesla určité výsledky. Další konferencí, jenţ přinesla výsledky byla konference v Haagu, kterou svolala nizozemská vláda a konala se v letech 1910 aţ 1912. Zde se do určité míry sladilo právo rakouskoněmecké a francouzské a byl zpracován Jednotný směnečný řád. Nakonec i toto unifikační dílo nemělo tu správnou zpětnou vazbu, jak původně signatáři zamýšleli, především kvůli prvnímu světovému válečnému konfliktu, který zabránil reformě směnečného práva. Další významným jednáním byla konference v Ţenevě, která se konala od 13. května do 7. června 1930. Konference se zúčastnilo 31 států, mezi kterými byla i Republika Československá. Podepsaly se zde celkem tři úmluvy.35 -

Úmluva o jednotném směnečném zákoně ( Convertion Proiding a Uniform Law for Bills of Exchange and Promissory Notes) – Stala se téţ nejvýznamnější úmluvou.

35


24

Z jednatřiceti účastníků ji podepsalo 26 zemí. Nedílnou součástí úmluvy byly dvě přílohy. První přílohou byl Jednotná zákon směnečný (Uniform law), který vystupoval jako přímo zákonný text a druhou přílohou byly výhrady k Jednotnému směnečnému zákonu, kterými se mohli signatáři odchýlit od textu Jednotného zákona. -

Úmluva o střetech zákonů ( Convention on the Stamp laws in connection with Bills of Exchange and Promissory Notes) – Tato úmluva upravovala kolizní právo směnečné.

-

Úmluva o směnečných poplatcích ( Convention on the Stamp Laws in connection with Bills of Exchange and Promissory Notes) – Zde se řešily jen některé dílčí otázky týkající se poplatkového směnečného práva.

Dne 1. ledna 1934 došlo k nabytí platnosti úmluvy o Jednotném směnečném zákoně. Ţenevské směnečné právo se podstatně rozšířilo po celém světě a vedle tohoto směnečného práva zůstaly jen státy anglosaské právní oblasti. Za poslední šanci, jenţ by překonala rozdíl mezi anglosaským a ţenevským směnečným právem je povaţován pokus, který se uskutečnil na půdě OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL. I tento pokus byl však neúspěšný, jelikoţ přijetí ţenevského směnečného práva ve většině zemí světa vytvořilo mezi anglosaským pojetím směnky a ţenevským právem velkou propast, jenţ není moţné překonat.36

Graf 1:Vývoj směnečného práva ve světě

Zdroj: vlastní zpracování

36


25

2.3

Vývoj právní regulace směnky u nás

Poté, co došlo k ustálení směnky především v oblastech severní Itálie, pronikla i na naše území. Dostala se sem ve spojení s dálkovým obchodem. A jiţ za doby Lucemburků je směnka běţnou součástí obchodních vztahů. Na našem území lze jako první úpravu směnečného práva povaţovat směnečný patent, který byl vydán Marií Terezií roku 1763, jenţ byl určen pro území celého tehdejšího Rakouska. Avšak pro území Rakouska tento patent nebyl prvým směnečným řádem, jelikoţ jiţ v roce 1717 byl zaveden Směnečný řád pro Dolní Rakousko, který se stal výchozím pro jiţ zmíněný patent Marie Terezie.37 Pro tento směnečný řád je charakteristické, ţe má univerzální charakter a má obecně závazná pravidla. Společně se směnečným řádem byly zřízeny obchodní i směnečné soudy v Brně, Opavě a Praze, jejichţ hlavní náplní bylo prosadit a naplnit zásady Směnečného řádu z roku 1763 v praxi. Reakcí na výsledky konference v Lipsku byl v roce 1850 zaveden nový směnečný řád císařským patentem č. 511/1850, který na našem území platil s částečnými změnami aţ do začátku roku 1928, jelikoţ si území Československa ze začátku ještě nechalo dosavadní rakouské směnečné právo. V rámci Československa došlo ke sjednocení směnečného práva aţ zákonem směnečným č. 1/1928 Sb., ten zrušil všechny směnečné předpisy předchozí, jenţ platily na území Československa, konkrétně směnečný zákon z roku 1878 a směnečný řád z roku 1850. Tato úprava se skládala z celkem 110 paragrafů a byla rozdělena do čtyř oddílů.38 V prvním oddílu § 1-2 zákona č. 1/1928 Sb., se upravovala směnečná způsobilost a byla zde určena jedna ze zásad směnečného práva, a to zásada samostatnosti jednotlivých podpisů na směnce. Druhý oddíl § 3-103 zákona č. 1/1928 Sb., upravoval směnku cizí, třetí oddíl § 104106 zákona č. 1/1928 Sb., upravoval směnku vlastní a poslední čtvrtý oddíl § 107-110 zákona č. 1/1928 Sb., upravoval závěrečná ustanovení. Zákon se ve svém obsahu opíral o Haagský návrh směnečného řádu a problematiku poplatků ze směnky řešil zákon o směnečném poplatku č. 48/1928 Sb.

37

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 7-8. Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vyd. s. 167168. 38

26

Ani v nejbliţších letech nebylo na našem území zavedeno ţenevské směnečné právo. K tomuto zavedení došlo aţ s velkým zpoţděním a to v průběhu protektorátu, na popud vládního nařízení o Jednotném směnečném řádu č. 111/1941 Sb., z roku 1940 a tato úprava byla platná po celou dobu trvání německé okupace. Po válce nastal zmatek v tom, zda v platnosti zůstává nařízení č. 111/1941 Sb., nebo opět platí československý zákon směnečný č. 1/1928 Sb. Tuto situaci se podařilo vyřešit aţ zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb., jenţ zcela zrušil uvedené předpisy. Tento zákon přetrval aţ dodnes, v zásadě v nezměněné podobě doposud byl novelizován pouze třikrát.39

2.4 Zákon směnečný a šekový Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dále jen ZŠS, je základním směnečným a šekovým pramenem a zůstává jím aţ dodnes. Vychází z tzv. ţenevských úmluv, jeţ se staly odrazovým můstkem pro právní úpravu směnečného práva. Tento zákon v sobě slučuje dvě právní úpravy a to úpravu šeku a úpravu směnky.40 Zákon směnečný a šekový byl doposud třikrát novelizován, zákonem o poštovních sluţbách č. 29/2000 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb. a zákonem č. 91/2012 Sb. Co se týká kvality zákona směnečného a šekového, jen velmi stěţí bychom hledali v platném právním řádu konkurenci. Podstatná část zákona směnečného a šekového, která spočívá v „ţenevském“ modelu vznikla za spolupráce předních odborníků a znalců směnečného práva na mezinárodní konferenci. Z toho vyplývá, ţe veškerá ustanovení byla výsledkem kritických a podrobných analýz a také dlouhých odborných diskusí.41 Trochu neobvyklá je systematika směnečného a šekového zákona. Je rozdělen do tří článků, a ty se dále dělí na jednotlivé oddíly, přičemţ kaţdý článek začíná paragrafem 1. Prvý článek je rozdělen na tři části a kaţdá část se dále dělí na jednotlivé oddíly. V tomto článku se pojednává o směnce, v části prvé konkrétně o směnku cizí, v části druhé o směnce vlastní a v třetí části se jedná o doplňujících předpisech.

39

Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vyd. s. 168-169. 40 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 13. 41 Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vyd. s. 169.

27

Ve druhé článku je upravena problematika šeků a je rozdělena na jedenáct oddílů. Třetí část zákona směnečného a šekového upravuje společná ustanovení, konkrétně ustanovení o některých směnečných a šekových projevech. V případě, ve kterém by bylo třeba citovat zákon směnečný a šekový, je zapotřebí uvádět s konkrétním ustanovením i číslo jednoho ze tří článků. Normy, které jsou obsaţené v zákoně směnečném a šekovém mají v zásadě povahu kogentní.42

42

Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vyd. s. 169-170.

28

3. Vyuţití směnky Směnka je vyuţívána jako platební prostředek, v rámci směnečných úvěrových obchodů či jako forma ručení. Nejčastější vyuţití směnky je formou ručení, a to z důvodu, ţe pohledávka, která vyplývá ze smlouvy, je mnohem lépe vymahatelná neţ pohledávka, která vyplývá například z nesplněného úvěru nebo z nezaplacené faktury. Na internetu lze najít i nabídku na úvěr zajištěný směnkou viz příloha č. 8.

3.1

Směnečné operace

Přijetí směnky (akceptace) Tato směnečná operace je brána v potaz výhradně u směnky cizí. Tento slib musí být písemný a na směnce je uveden slovy „přijato, akceptováno, souhlasím, přijal jsem.“ Tento krok, kterým dluţník (směnečník) souhlasí s obsahem směnky, se nazývá akceptace. 43 Právo majitele směnky, ale nejen této osoby, je její předloţení k přijetí. Směnku k přijetí můţe platně předloţit kdokoliv, kdo směnku drţí v daný okamţik v ruce. Směnku můţe předloţit k přijetí i jiná osoba, neţ je majitel směnky, jelikoţ postačuje pouhá detence směnky. Nerozhoduje tedy ani ţádný důvod, proč je osoba předkládající směnku odlišná od majitele. Z toho tedy vyplývá, ţe nejčastěji půjde o případy, ve kterých akcept směnky obstarává pro jejího majitele tato další osoba. Nejčastěji touto osobou bývá banka. Dále se můţe jednat o zástavní věřitele, kteří drţí směnku jako věcnou zástavu, téţ zástavní indosatář, a kteří jsou z tohoto pohledu v postavení majitele směnky. V dalších případech se můţe jednat o depozitáře směnky nebo o osoby, jeţ směnku najdou. Nelze vyloučit, ţe předkladatelem směnky můţe být i zloděj. Výsledkem je, ţe směnečník nemůţe prověřovat legitimaci předkládajícího směnky jinak neţ tím, ţe předkládající má směnku v ruce. 44 Naproti tomu směnečník (trasát), osoba, jeţ má směnku přijmout, je na směnce určena zcela jednoznačně. Tím pádem, můţe být směnka prezentovaná k přijetí. Je zde potřeba vyţádání identity mezi příjemcem směnky a trasátem a to nejen formální (identifikace osoby), ale i materiální (faktická totoţnost osoby trasáta a akceptanta). Z toho

43 44

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 57. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 165.

29

vyplývá, ţe se o platný akcept bude jednat v případě, kdy například podepsaný Tomáš Mrkvička bude tím Tomášem Mrkvičkou, kterého trasant označil trasátem. V situaci, ve které se bude jednat o směnečníka, který je částečně zbaven svéprávnosti, nebude směnka prezentována jemu, ale osobě, která bude jeho zákonným zástupcem. V případě předloţení směnky k akceptu právnické osobě, je zapotřebí se obrátit na osoby, které mají právo za právnickou osobu jedna v těchto záleţitostech.45 Podepíše-li se směnečník na líci směnky, znamená to, ţe směnku přijímá. Za předpokladu, ţe směnečník směnku přijal, zavazuje se, ţe zaplatí při splatnosti. V případě, ţe je směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je třeba ji předloţit k přijetí v určené lhůtě podle zvláštní doloţky, musí být její přijetí datováno dnem, kterého se stalo, ledaţe majitel ţádá, aby byl uveden den předloţení. V situaci ve které není přijetí datováno, musí majitel dát toto opominutí zjistit včas protestem, aby si zachoval svá postihová práva proti výstavci a indosatářům. 46 Označí-li výstavce ve směnce jako platební místo jiné místo neţ místo směnečníkova bydliště aniţ označí třetí osobu, u které se má platit, můţe tuto osobu označit směnečník při přijetí. Neuskuteční-li tak, platí, ţe se příjemce sám zavázal zaplatit v platebním místě. Je-li směnka splatná v bydlišti směnečníka, můţe směnečník v přijetí udat adresu v tom místě, kde se má platit.47 Pokud by směnečník přeškrtl své přijetí napsané na směnku před tím, neţ ji vrátí, platí, ţe přijetí odepřel. Do doby neţ není prokázán opak, se má za to, ţe k přeškrtnutí došlo před vrácením směnky. V případě, ţe směnečník písemně oznámí přijetí směnky majiteli nebo kterékoli osobě, která se na směnku podepsala, je zavázán podle obsahu svého přijetí.48 Převod směnky (indosament) Institutem směnečného práva je indosament. Tento instrument zprostředkovává rychlý převod povinností a práv ze směnky z jednoho právoplatného nabyvatele na druhého.49 Zákon pouţívá jako synonymum pojem „rubopis“, které vyjadřuje totéţ. Dále se zde můţeme také setkat s pojmem ţirování směnky, téţ směnečné ţiro (giro). 45

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 165-166. § 25 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 47 § 27 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 48 § 29 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 49 Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 79. 46

30

Rubopisem jde převést kaţdou směnku. Toto právo má majitel směnky a ţádným způsobem ho nelze odejmout. S výhradou blanko tradice a rektasměnek je rubopis výlučným prostředkem pro převod směnečných práv, neúplatnou i úplatnou formou. Výjimkou jsou rektasměnky, jeţ obsahují doloţku „nikoliv na řad“ nebo jinou doloţku se stejným významem. Výjimka spočívá pouze ve formě převodu práv ze směnky. U těchto směnek jsou převody rubopisem zakázány, ale účastníci mají jinou moţnost realizovat převody, a to formou postoupení práv (pohledávky). Oběţná funkce směny je realizovaná právě prostřednictvím rubopisu, a tím dochází i k jejímu směňování. Uţ v pojmu rubopis je vyjádřena skutečnost, jak se píší převodní zápisy, a to je zpravidla na rubu směnky. U převodu směnečných práv jsou zpravidla vztahy dvoustranné. Na jedné straně stojí dosavadní majitel směnky, který se nazývá indosant a směnečná práva převádí a na straně druhé majitel nový, na kterého jsou směnečná práva převáděna, tak zvaný indosatář. Jeli převod označen pojmem ţiro (giro), pouţívá se pro dosavadního majitele pojem ţirant a pro nového majitele pojem ţiratář.50

Druhy indosamentu -

Vyplněný indosament - je zde obsaţen podpis převodce a zároveň i jméno nového nabyvatele

-

Rektaindosament také přímý rubopis - indosant zde zakazuje další indosaci směnky plynoucí z práva daného ustanovením. Stane se tak, pokud připojí doloţku k rubopisu

-

Biancoindosament (blankoindosament) - je zaloţený většinou na pouhém podpisu převodce, jeţ převede svá práva na dalšího nabyvatele

-

Prokuraindosament jinak zmocňovací indosament - je uţíván k předkládání směnky bance k inkasu nebo dále při zprostředkování inkasa ve vzájemných partnerských vztazích bank

-

Fiduciární také důvěrnický indosament - podoba tohoto indosamentu není ve směnečném právu upravena, i kdyţ byl tento indosament ve směnečné praxi běţným a není vyloučeno, ţe se bude v určitém rozsahu v našich podmínkách vyskytovat dále.

50


31

Důvody takovéhoto převodu směnky mohou být inkasa směnky, eskont směnky indosatářem, převod na indosatáře. -

Zástavní indosament - tento indosament je specifickým směnečně právním nástrojem směnky. Skutečností, ţe směnka je předmětem zástavy, vyjadřuje vhodná doloţka. Příkladem doloţky mohou být spojení „hodnota v zástavě“ nebo „hodnota k zajištění“51.

Účinky indosamentů Všechny druhy rubopisů s výjimkou zvláštních druhů indosamentů mají následující účinky a těmi jsou: legislativní, převodní a záruční. -

Legitimní účinek – tímto účinkem se určí oprávněný majitel směnky

-

Převodní účinek – tento indosament je prostředkem, pomocí něhoţ se převedou veškerá práva dosavadního majitele (indosanta) na nového majitele směnky, který bude nadále věřitelem směnečných práv.

-

Záruční účinek též garanční – Tento účinek rubopisu znamená, ţe jsou indosanti řazeni mezi tzv. regresivní nebo nepřímé dluţníky. Ti jsou odpovědni za přijetí a zejména za zaplacení směnky, nestane-li se tak ze strany přímého dluţníka.52

Směnečné rukojemství (aval) Institut směnečného rukojemství ztělesňuje směnečný zajišťovací prostředek v nejuţším slova smyslu. Směnečné rukojemství v určité míře připomíná obyčejné ručení, nicméně má natolik odlišných znaků, ţe se jedná o zcela specifický institut. I v tomto případě je jediným cílem závazku posílit základní směnečné závazky osoby jiţ směnečně zavázané.53 Podle ţenevských dohod je směnečné rukojemství vyjádřeno formou avalu. To znamená, ţe aval představuje závazek další osoby uváděné na směnce, jinak avalisty, který honoruje směnku. Směnku honoruje při vzniklé neochotě nebo insolvence osoby, která se zavázala plnit. V tomto případě vzniká povinnost akcesorická, tzn., ţe směnečný rukojmí musí směnku honorovat.54

51

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 79-82. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 142-145. 53 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 177. 54 Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 63. 52

32

Jakou formou se směnečné rukojemství vyjadřuje, záleţí na skutečnosti, zda jde o směnku cizí nebo vlastní a dále je třeba rozlišit osobu směnečného rukojmího, který se na směnce zavazuje. Směnečným rukojmím můţe být právnická osoba, banka i fyzická osoba. Rukojemství je na směnce vyjádřeno doloţkou, s níţ se můţeme setkat na rubu směnky, tak i na líci směnky. V případě ve kterém se banka zavazuje za výstavce směnky vlastní nebo akceptanta směnky cizí, uţívá se obvykle u směnky vlastní doloţka znějící slovy „per aval“ k níţ je připojeno razítko banky společně se dvěma právoplatnými podpisy osob, jeţ jsou oprávněny jednat za banku. U směnky cizí se uţívá doloţka znějící slovy „per aval za akceptanta“ také doprovázená razítkem banky a dvěma podpisy osob, jeţ jsou oprávněny jednat za banku. Toto platí i pro jinou právnickou osobu neţ je banka. V dalším případě, ve kterém se zavazuje jednotlivec za dluţníka, uţívá se u směnky vlastní doloţka „ručím“, „zavazuji se“, „per aval“ nebo jiná doloţka podobného charakteru společně s podpisem směnečného rukojmího. Jde-li o směnku cizí, uţívá se doloţka „zaručuji se“ či „ručím za akceptaci“ s připojeným podpisem směnečného rukojmího. Aval tedy slouţí jako jistící institut pro věřitele, dále ke zvýšení hodnoty závazku dluţníka a jako prostředek pro věřitele, jehoţ prostřednictvím můţou refinancovat u své banky.55 Placení směnky V případě ve kterém dluţník platím sám nebo za něj platí domicilát, dochází k placení při splatnosti a tím se dluţník zbavuje své platební povinnosti. Z toho tedy plyne, ţe přirozeným výsledkem plynoucí z prezentace směnky běţným způsobem zániku směnečných závazků je placení.56 Je důleţité poukázat na rys směnky, a to, ţe jde o výplatný cenný papír. To znamená, ţe dluţník na směnku platí nejen v případě předloţení směnky, při splatnosti, ale také i při současném vydání majitelem. Je zde i moţnost placení směnky předem (před splatností), kterou zákon nevylučuje a rozhodnutí zda přistoupit na placení předem nechává zcela na vůli věřitele. Pokud by se věřitel rozhodl na tuto moţnost přistoupit, jedná dluţník na své riziko. Dále dluţník nemůţe nijak věřiteli vnutit placení směnky před splatností. A majitel, jenţ na placení předem nepřistoupí, není vystaven ţádnému riziku. Jde-li však o případ, ve kterém chce 55 56

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 63-65. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 205.

33

dluţník zaplatit směnku částečně, nesmí to majitel směnky odmítnout.57 Dojde-li k částečnému placení, má směnečník právo domáhat se toho, aby bylo placení na směnce vyznačeno a aby mu bylo o placení vydáno potvrzení.58 Směnka, která je splatná v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po vidění, musí být majitelem předloţena k proplacení v den platební nebo v jeden den ze dvou následujících pracovních dní. 59 Umoření (amortizace) Podstata umoření spočívá obecně v tom, ţe se zbaví účinnosti zničená nebo ztracená listina. Ta můţe být důkazní, ale i zcela hmotněprávní a cílem je přenést tyto schopnosti na jinou listinu. Důsledkem umoření je tedy skutečnost, ţe listina původní ztrácí charakter a jiţ nadále nebude nositelem směnečné obligace, přestane být cenným papírem a tím bude směnečný závazek vtělen do jiné listiny. Nastala by později situace, ze které by se zjistilo, ţe směnečná listina nebyla zničena ani ztracena a byla objevena po umoření, nešlo by uţ o skutečnou směnku, byl by to jen kus popsaného papíru, ze kterého nevyplývají ţádné povinnosti ani práva.60

3.2

Účastníci směnečných vztahů

Jsou to osoby, jeţ jsou na směnce uvedené nebo podepsané, ať jiţ jako osoby oprávněné či osoby zavázané a mohou vystupovat v různých úlohách. Různá postavení, jeţ mají na směnce, se však mohou postupně měnit, to se také odráţí v obsahu jejich povinností a práv, které se také mohou za ţivota směnky vyvíjet s tím, jak se přeměňuje jejich postavení. Z toho vyplývá, ţe v některých případech můţe tentýţ účastník vystupovat zároveň ve více směnečných úlohách.61

57

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 205-208. § 39 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 59 § 38 Zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 60 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 465-466. 61 Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 62. 58

34

Mezi směnečné účastníky patří:

Výstavce směnky Výstavcem téţ emitentem je ten, který slibuje nebo přikazuje zaplacení určené peněţní sumy. Tato osoba je pro směnku nepostradatelná svou aktivitou, která spočívá ve vystavení směnky a tedy vyvolání směnečného vztahu. Jsou zde dva druhy výstavců a těmi jsou výstavce směnky cizí- trasant a výstavce směnky vlastní.

Výstavce směnky cizí (trasant) Výstavce zde není přímým dluţníkem, ale bude vţdy nepřímým, regresivním dluţníkem a odpovídá za zaplacení, to je zodpovědnost, které se nemůţe zprostit, a za přijetí směnky. Tento výstavce nastoupí v případě, ve kterém by přímý dluţník, směnečník směnku neproplatí či neakceptuje. Výstavce směnky vlastní Výstavcem je zde tvůrce směnky, který svým právním jednáním zakládá směnečně právní vztah, který v tomto případě odpovídá směnce vlastní. Vystavením směnky vlastní se tedy stává přímým dluţníkem a lze proti němu uplatnit bezprostředně právo zaplatit.

Směnečník S touto osobou se setkáme jen u směnky cizí, u traty. Osoba směnečníka je hojně označována jako trasát. Jedná se o osobu, vůči které je směřován příkaz výstavce směnky cizí k zaplacení směnečného penízu ve prospěch remitenta či dalšího majitele směnky. Osobou směnečníka je ten, jenţ je na směnce jako směnečník označen. Je to subjekt, vůči kterému příkaz směřuje. Směnečně závaznou osobou, se směnečník stane aţ ve chvíli, kdy dá své písemné prohlášení na směnku, toto prohlášení se nazývá akceptem téţ přijetím směnky.62 Remitent V českém názvosloví není pro tohoto účastníka přesné označení. Remitent je osoba, v jejíţ prospěch je směnka vyplácena. Jedná se o prvého majitele ze směnky a dále při odevzdání 62


35

o prvého majitele směnky. V zákoně směnečním a šekovém je tato osoba označována stejně jak u směnky cizí, tak i u směnky vlastní a je označována slovy „jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno“. Z toho vyplývá, ţe remitent je osobou, jeţ je prvním nositelem oprávnění ze směnky a záleţí pouze na jeho uváţení, zda jím zůstane. Remitent má právo se směnkou neomezeně disponovat, můţe směnku prodat či převést na jinou osobu práva z ní. Osobu remitenta nelze vynechat ani ji nahradit jiným údajem, například „na doručitele“ či „na majitele“. Příjemce (akceptant) Je to osoba, jeţ je původně na směnce uvedená jako směnečník, trasát a která provede právní který je úkon, označován jako přijetí směnky. Po takovémto právním úkonu se osoba stává příjemcem neboli akceptantem.

Majitel Tato osoba účastníka není v zákoně nijak definována, i kdyţ je tento pojem na mnoha místech často pouţíván. Jedná se o osobu, jeţ směnku řádně nabyla, vlastní ji, je tedy jejím vlastníkem a je legitimována k výkonu směnečných práv. Přímým majitelem směnky je tedy bezesporu remitent. Dále mohou majiteli býti indosatáři u ordre směnek, jsou to osoby, na které byla směnka převedena rubopisem (indosamentem), nebo postupníci u rektasměnek, jimţ byla práva cedována. Další případ změny majitele je děděním, které nastane po smrti majitele. Indosant S tímto označením účastníka se nejčastěji sekáváme při převádění směnek indosamentem neboli rubopisem. Lze se také sekat i s českým označením „rubopisec“ nebo dále s označením „ţirant“. Osobu indosanta se řadí mezi nepřímé neboli postihové dluţníky, to znamená, ţe podobně jako výstavce odpovídá za zaplacení a přijetí směnky.63 Indosatář Tento účastník je osoba, která při převádění směnky indosamentem neboli rubopisem nabývá práv ze směnky.64

63 64

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 64-66. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 136.

36

Rukojmí Je osoba, jenţ je zvláštním ručitelem a přebírá ručitelský závazek za konkrétního směnečného účastníka. Téţ bývá označován jako aval nebo avalista.65

3.3 Nejčastější chyby při vyplňování směnek Rozeznáváme směnku vlastní a směnku cizí. Obecně platí, ţe směnka vlastní je vyplňována dluţníkem a cizí směnku vyplňuje věřitel. Vyplněním směnky se dluţník zavazuje věřiteli k zaplacení dluhu. Dluţník by měl znát celé a správné jméno a adresu věřitele, výši dluhu, dobu splatnosti a případně po dohodě s věřitelem si dluţník dohodne, u kterého peněţního ústavu bude směnka prezentována. Ten kdo vystavuje směnku vlastní, se můţe dopustit následujících chyb: 1. Zvolí-li formulář, který není běţně dostupný nebo ve formuláři chybí slovo směnka 2. Uvede chybné datum vystavení 3. Obecně udá místo vystavení 4. Nesrovnalosti mezi uvedenou částkou ve slovech a číslicích 5. Označení směnečníka ve vlastní směnce 6. Nepřesné nebo neúplné označení osoby remitenta 7. Absence podpisu výstavce 8. Chybné datum splatnosti 9. U slibu zaplacení je uvedena podmínka.66

Směnku cizí vyplňuje věřitel. Vyplněním směnky dává věřitel směnečníkovi příkaz k zaplacení. Směnečník zaplatí sjednanou sumu věřiteli či osobě, která je označena jako remitent. Sjednanou sumu zaplatí v určitý den a na určitém smluveném místě. Při vystavování směnky cizí se výstavce můţe dopustit stejných chyb, jako u směnky vlastní. U cizí směnky je údaj o směnečníkovi brán, jako podstatná náleţitost směnky.

65 66

Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. s. 67. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 39.

37

Obvyklé jsou případy, kdy směnku vlastní vystavuje osoba, která je ze směnky závazná (dluţník) a směnku cizí věřitel. Je tu však moţnost setkat se i s příklady, v kterých směnku cizí, respektive formulář směnky cizí, vyplní dluţník tedy odběratel. Ten poté směnku akceptuje, pošle věřiteli, který ji doplní a čeká na dobu splatnosti, kdy mu je předloţena k inkasu.67

3.4 Směnka - její výhody a nevýhody Směnky jsou pro dluţníky a věřitele výhodné i nevýhodné. Mezi výhody ze směnky z hlediska věřitele patří: -

dluţníkův závazek, který je ztělesněn směnkou, pro věřitele znamená určitou jistotu a také obsahuje zákonný podklad pro případné soudní řízení;

-

moţnost se pomocí forfaitingu nebo eskontu před splatností refinancovat;

-

právo na podání směnečné ţaloby za účelem vydání směnečného platebního rozkazu v rámci tzv. zkráceného směnečného řízení v případě, ve kterém nedochází k placení směnky při její splatnosti. Tento postup pomáhá věřiteli se v krátké době domoci svých práv;

-

pokud je v tuzemsku řádně učiněno podepsání směnky, tak v případě nezaplacení, to pro dluţníka znamená určitou obavu z postihu, i kdyţ ovšem s výhradami.68

Směnka, přestoţe má své výhody, můţe zůstat v době splatnosti nezaplacená. Veškeré její vymáhání je neúčinné. K této situaci dochází, pokud se dluţník dostane do insolvence či odmítá z jiného důvodu platit. Výhod směnky vyuţívá i dluţník. Směnka je chápána jako závazek, který je vystaven v papírové podobě. Na směnce se uvádí datum splatnosti a přesná částka, kterou má dluţník zaplatit. Po přijetí směnky či jejím podepsáním by nemělo docházet k pozdějším dohadům. K pozdějším dohadům, zda předmět dluţníkova závazku uvedený na směnce je oprávněný, můţe dojít pokud: -

věřitel dodal se zpoţděním a z tohoto důvodu odmítá dluţník plnit (například je splatnost směnky vázána na datum dodávky);

67 68

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 40. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 151.

38

-

věřitel dodal neúplně a dluţník tedy odmítá platit nedodané zboţí;

-

věřitel dodal zboţí, které má nedostatečnou kvalitu nebo je odlišné a dluţník za to poţaduje slevu apod.

Z důvodu téměř čtyřicet let trvajícího tabuizování informací o směnce, převáţná většina klientů směnku nepouţívá a má pochybnosti. Přesto v poslední době začíná přibývat klientů, kteří sluţeb směnky vyuţívají a spatřují v ní určitou ochranu a záštitu v podobě případného zkráceného směnečného řízení. Mezi zásadní důvody, proč klienti nechtějí vyuţívat směnky, patří strach. Převáţná většina věřitelů okolo čtyřiceti let se o směnce dočetla pouze v učebnicích. Tam byla směnka spíše odsouzena a prezentována jako negativní nástroj kapitalistických vykořisťovatelů. Věřitelé neměli moţnost směnku vidět a vznikla absence vědomostí o jejím vyplnění nebo samotném typu (směnka cizí, směnka vlastní). Dalším problémem spojeným se směnkou je nedostatečná informovanost všech klientů, kteří by mohli sluţeb směnky vyuţít. Klienti mnohdy nevědí, jak směnku správně vyplnit a jak ji pouţít. K problémům přispívá i absence aktuální literatury, která by potenciálního klienta vzdělala. Z důvodů dlouholetého zamlčování a nedostatečného poskytování informací o směnkách, chybí kvalitní literatura. Problematikou směnek se zabývali autoři píšící v mezidobí čtyřiceti let, a to pouze u směnek ve vztahu k zahraničnímu obchodu. Shrneme-li teda funkci směnky, tak se podpisem směnky dluţník zavazuje splnit závazek, který je ve směnce ztělesněný a dluţník si je této skutečnosti vědom. Pokud tedy banka předloţí dluţníkovi směnku k proplacení, tak by dluţník obtíţně namítal, ţe nevěděl, co podepisuje. Obdrţí-li věřitel řádně podepsanou směnku vlastní nebo řádně akceptovanou směnku cizí, musí počítat i s tím rizikem, ţe směnka zaplacena být nemusí. Je tedy důleţité, aby si věřitel dostatečně prověřil svého klienta předem, jelikoţ ho směnka nemusí v ţádném případě chránit před neochotou klienta platit nebo před insolvencí.69

69

Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 152-157.

39

3.5 Směnečné podvody O směnkách se často mluví v souvislosti s různými podvody a z toho lze soudit, ţe se směnečné podvody stávají obrovským byznysem, ale ne vţdy podvodníkům projdou. Někdy stačí například jeden neuváţený podpis na čistém listu papíru a člověk můţe zjistit, ţe přišel o střechu nad hlavou nebo o peníze. Zde je několik příkladů: V prvním z případů se podařilo jihočeským kriminalistům, kteří se specializují na váţné hospodářské zločiny objasnit neobvyklý podvod se směnkou za dva a půl milionu korun. Šlo o jistého lékaře ze Slovenska ve věku padesáti sedmi let, který několik let podnikal v Čechách a byl i společníkem v jedné české společnosti. Při jeho odchodu z firmy, připravil past na jejího majitele šedesátiletého muţe. Podnikatel, který měl v úmyslu získat finanční prostředky, uplatnil v srpnu 2010 u Krajského soudu v Českých Budějovicích směnku ve výši dva a půl milionu korun, která byla padělaná. V této směnce se poškozený majitel firmy, šedesátiletý muţ zavazuje lékaři peníze vyplatit. Při ţalobě lékař předloţil fotokopii směnky s tím, ţe originál mu byl v minulosti odcizen. Poškozený majitel firmy se obrátil na policii s tím, ţe nikdy ţádnou takovou směnku nepodepsal. Kriminalisté na popud tohoto tvrzení začali tento případ prověřovat a lékaře obvinili ze zločinu neoprávněného opaření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Ke směnce byl zajištěn i posudek z oboru kriminalistiky - písmoznalectví, který potvrdil pravost podpisu, ale zároveň nevedl kriminalisty na moţnost technického zkoumání směnky. Kriminalistům napomohla i skutečnost, ţe soud poţadoval po lékaři, který se touto cestou domáhal vyplacení peněz ze směnky, předloţit její originál. Kriminalistům však tvrdil, ţe jí nemá, ale najednou se s ní objevil u soudu. Kriminalistický ústav poté provedl její zkoumání s jednoznačným závěrem, který zněl, ţe směnka byla na prázdný list s podpisem poškozeného dotištěna později. Jde tedy zcela jistě o podvod a padělanou směnku.70

V dalším z případů jihočeští kriminalisté z oboru hospodářské kriminality obvinili devětatřicetiletou ţenu z Českobudějovicka ze spáchání zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. 70

policie.cz. Poţadoval vyplatit podvrţenou směnku. [online]. 23. 4. 2013 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/pozadoval-vyplatit-podvrzenou-smenku.aspx.

40

Policie viní ţenu z toho, ţe chtěla zbohatnout na svém bývalém manţelovi a tudíţ měla v přesně nezjištěné době od května 2006 do června 2012 padělat směnku na částku dva miliony korun. Obviněná ţena chtěla směnku uplatnit jako pravou a tím se neoprávněně obohatit. V rámci rozsáhlého vyšetřování případu, byly vyslechnuty všechny zúčastněné osoby a byl také vypracován posudek z oboru kriminalistiky odvětví písmoznalectví. Všechny posléze zjištěné skutečnosti vedly kriminalisty k závěru, ve kterém stálo, ţe došlo ke spáchání zločinu. Trestní stíhání ţeny je vedeno na svobodě a v případě dokázání její viny, jí hrozí trest odnětí svobody na tři aţ osm let. 71 Ve třetím případě se jedná o osmatřicetiletou ţenu ze středních Čech. Která prohrála spor o pravost směnky, kterou jí ke spolupodpisu podstrčil před lety bývalý manţel. Ten si od obchodních partnerů půjčil jedenáct milionů korun, které pouţil na nákup zboţí a zaručil jim směnkou s podpisem svým i manţelky. Její exmanţel, však dluhy nesplácel, a přestoţe jsou oba jiţ několik let rozvedeni, obchodníci u nichţ si její manţel půjčil peníze, po ní vymáhají polovinu částky. Ţena však tvrdí, ţe si není vědoma, ţe by něco podepsala a ţe jí moţná exmanţel podstrčil k podpisu nějaký papír, o němţ neměla tušení.

72

Ve čtvrtém případě se jedná o 75letého Milana Velíška z Plzně, který se v roce 2010 seznámil se ţenou, která si říkala Kateřina. Ţena jejím pravým jménem je Stanislava Šůsová, podstrčila muţi k podpisu dvě směnky v celkové hodnotě 800 tisíc korun, které po něm později soudně vymáhala. Ţena poškozenému předkládala k podpisu různé písemnosti, které obsahovali například seznam věcí, které má koupit, mezi těmito písemnostmi byly i dvě směnky, kaţdá ve výši 400 tisíc korun. Poškozený to zjistil aţ ve chvíli, kdy dostal od soudu platební rozkaz ohledně první směnky a oznámil vše policii.

71

policie.cz. Padělaná směnka. [online]. 3. 3. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/padelana-smenka.aspx. 72 novinky.cz. Jediný podpis na směnce stačí na zničení celého ţivota. [online]. 18. 3. 2014 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/330643-jediny-podpis-na-smence-staci-na-zniceni-celehozivota.html.

41

Za tento podvod ji plzeňský okresní soud potrestal třemi lety vezení s podmíněným odkladem na pět let. Rozsudek zatím není pravomocný, Šůsová se ponechala lhůtu pro případné odvolání.73

3.6 Vyuţití směnek v současnosti Směnku lze pouţít například u těchto platebních instrumentů: Dokumentární inkaso Do klasických platebních instrumentů, které mají dlouhou tradici, patří dokumentární inkaso, které je velmi pouţívaným platebním instrumentem v zemích, ve kterých je rozvinutá trţní ekonomika.74 Dokumentární inkaso je bez závazkový dokumentární platební instrument, který z pohledu banky představuje zprostředkovatelskou činnost, která je realizována pouze na ţádost klienta. Vyjadřuje tedy závazek odběratele.75 Tento platební instrument je inkaso finančních dokumentů, které jsou doprovázeny obchodními dokumenty a inkaso obchodních dokumentů, které nejsou doprovázeny finančními dokumenty. Vlastně jde o inkaso směnky, které je současně předkládané s dokumenty, které prokazují dodávku zboţí, tyto dokumenty mohou být například přepravní listy, faktury nebo jde o inkaso pouze těchto dokumentů, například faktury nebo přepravní listy, ale bez směnky, jak ukazuje obrázek č. 3 průběh dokumentárního inkasa.76 V obchodní praxi se často pro dokumentární inkaso uţívá anglického termínu „ Documentary collection“ a můţeme se setkat i s označením zkratky D/C. Nyní jsou dokumentární inkasa upravena občanským zákoníkem.77 Dále práva a povinnosti, které vyplývají ze smlouvy o dokumentárním inkasu, se řídí podle ustanoveních o smlouvě mandátní. Další ze zákonů, který se vztahuje k dokumentárnímu inkasu, je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, protoţe bankovní dokumentární inkaso můţe vydat pouze banka. V rámci

73

novinky.cz. Podvodnice podstrčila důchodci k podpisu směnky na 800 tisíc, dostala podmínku. [online]. 22. 4. 2015 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/367741-podvodnice-podstrcila-duchodci-kpodpisu-smenky-na-800-tisic-dostala-podminku.html. 74 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 128. 75 Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006. s. 66 ISBN 80247-1725-5. 76 Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 71. 77 § 2694-2700 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

42

dokumentárního nebo směnečného inkasa se pouţití směnek řídí pomocí zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového.78 Doručení respektive vydání dokumentů v rámci dokumentárního inkasa je podmíněno zaplacením inkasní částky, akceptací směnky či splněním jiných podmínek. Dokumentární inkaso dodavateli zajistí, ţe dokumenty, které dodavatel předloţí, nebudou odběrateli vydány, dokud nedojde ke splnění inkasních podmínek. 79 Doporučit vyuţití dokumentárního inkasa je vhodné především v případech, ve kterých jde o dlouhodobý a zavedený obchodní styk mezi partnery a kde dodavatel stále odmítá akceptovat úhradu za zboţí aţ po jeho dodávce.80

Průběh dokumentárního inkasa Obrázek 55: Průběh dokumentárního inkasa

Obrázek 56: Průběh otevření dokumentárního akreditivuObrázek 57: Průběh dokumentárního inkasa

Obrázek 58: Průběh otevření dokumentárního akreditivu

Obrázek 59: Průběh pouţití dokumentárního akreditivuObrázek 60: Průběh otevření dokumentárního akreditivuObrázek 61: Průběh dokumentárního inkasa

Obrázek 62: Průběh otevření dokumentárního akreditivuObrázek 63: Průběh dokumentárního inkasa Zdroj: vlastní zpracování

Legenda:


1- A: V tomto kroku dochází k uzavření kontraktu mezi odběratelem a dodavatelem B: Zde se uskuteční dodávka zboţí na adresu obchodního zástupu, odběratele nebo Obrázek 65: Průběh pouţití dokumentárního akreditivuObrázek 66: Průběh otevření speditéra dokumentárního akreditivu

Průběh pouţití dokumentárního akreditivu Schlossberger, Otakar,Obrázek Soldánová,67: Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 129 Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 66 80 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 129 78 79

Obrázek 68: Průběh eskontní operaceObrázek 69: Průběh pouţití dokumentárního 43 akreditivuObrázek 70: Průběh otevření dokumentárního akreditivu

2- Dodavatel poţádá banku o obstarání dokumentárního respektive směnečného inkasa a současně předá vysílající bance dohodnuté dokumenty 3- Dochází k zaslání dokumentů dodavatele vysílající bankou s ţádostí o obstarání inkasa inkasní bance 4- Inkasní banka informuje odběratele o přijetí dokumentů, sděluje podmínky a vyzývá ke splnění všech inkasních podmínek 5- Odběratel splní inkasní podmínky- dochází k zaplacení inkasní částky nebo k akceptaci směnky (případně jiný inkasní úkon) 6- Zde dochází k vydání inkasních dokumentů inkasní bankou 7- Inkasní banka uhradí inkasní částku, v případě ve kterém je úhrada částky v cizí měně, dochází k úhradě prostřednictvím loro/nostro účtů 8- Dochází k převodu inkasní částky vysílající bankou na účet dodavatele81 Mezi účastníky dokumentárního inkasa patří tyto subjekty: -

vysílající banka téţ banka dodavatele- je subjekt, který převzal dokumenty k zajištění inkasa od příkazce;

-

kupující (dále odběratel, trasát, dovozce)- je osobou, které mají být předloţeny inkasní dokumenty;

-

prodávající (dále dodavatel, příkazce, vývozce)- je osoba, která bance předkládá dokumenty k inkasu včetně inkasních instrukcí, za které je zodpovědná;

-

vysílající banka (banka dodavatele)- která od příkazce převzala dokumenty k zajištění inkasa.

Výhody a nevýhody dokumentárního inkasa Případy ve kterých je vhodné vyuţít dokumentárního inkasa, jsou takové, kdy dodavatel není ochotný proti úhradě hladkou platbou dodat zboţí, ale zároveň nemá potřebu zajišťovacího instrumentu, jakým je dokumentární akreditiv. Neváţe tedy finanční prostředky odběratele aţ do okamţiku úhrady. Dokumentární inkaso přináší výhody především z pohledu odběratele, jisté nevýhody však z pohledu dodavatele. Výhody pro odběratele: 81

Můţe platit aţ po převzetí dokumentů

Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 131-132.

44

Nevýhody pro dodavatele: -

do značné míry je plnění závislé na ochotě a schopnosti odběratele a není jakkoliv garantováno bankou;

-

v případě, ve kterém by došlo k odmítnutí platby, ponese dodavatel obvykle veškerá rizika a náklady, která jsou spojená s drţbou zboţí.

Na druhou stranu i dodavatelé mají kromě nevýhod i jisté výhody. Jednou z výhod je například ta, ţe dodavatel má pokaţdé kontrolu nad dokumenty.82 Obecně platí, ţe je dokumentární inkaso levnější neţ například dokumentární akreditiv, viz přílohy č. 3-6, protoţe zpracování inkasa v bankách je méně pracné. Dokumentární inkaso je větší jistotou neţli přímá úhrada, jelikoţ se odběratel nedostane ke zboţí dříve neţ, zaplatí, akceptuje směnku nebo splní jiné inkasní podmínky. Instrument, kterým je tedy dokumentární inkaso, dodavateli nezaručuje jistotu, ţe zboţí bude převzato nebo bude zaplacena inkasní částka. Při splatnosti směnky a její akceptaci můţe nastat riziko platební neschopnosti akceptanta. Avšak díky zrychlenému soudnímu řízení je vymahatelnost ze směnky rychlejší.83 Směnečné inkaso V praxi se často setkáváme s označením nedokumentární inkaso. Toto inkaso je charakterizováno inkasem finančních dokumentů, které nejsou doprovázeny obchodními dokumenty. Vlastně jde o zprostředkování inkasa směnky. V zahraničním obchodě patří směnečné inkaso mezi běţně vyuţívaný způsob, jak předloţit směnky k proplacení.84

Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv je dokumentární platební instrument, jenţ patří mezi nejrozšířenější nástroje platebního styku, který se vyuţívá zejména při prodeji nebo při koupi zboţí, respektive sluţeb. Jeho vznik a následné rozšíření spustil relativně vysoká rizika, která jsou spojená s platbami, především ve vztahu k zahraničním subjektům.85 Dokumentární akreditiv je vyuţíván především mezi podniky a případně jinými subjekty v případech, ve kterých nejsou pravidelné vztahy a dodavatel (příjemce) si není jist platební 82

Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 70. Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 131. 84 Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 72. 85 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 138. 83

45

vůlí a schopností odběratele (plátce). Proto tedy příjemce podmiňuje, aby dodání zboţí nebo provedení sluţby bylo otevřením akreditivu.86 Dokumentární akreditiv dodavateli zajišťuje, ţe pokud splní všechny akreditivní podmínky, tak bez ohledu na odběratelovu platební schopnost obdrţí vţdy akreditivní částku. Z toho vyplývá, ţe za pomoci akreditivu lze eliminovat riziko nezaplacení protistranou.87 Dokumentární akreditiv je platebním instrumentem, prostřednictvím kterého se banka na základě klientovi ţádosti (ţádosti odběratele, kupujícího, příkazce) a na jeho účet písemnou formou zavazuje zaplatit příjemci akreditivu (dodavateli, beneficientovi, prodávajícímu) stanovenou částku, pokud příjemce v určené lhůtě předloţí bance v akreditivu poţadované dokumenty. Tento instrument tedy dodavateli zajišťuje, ţe při splnění všech akreditivních podmínek obdrţí vţdy akreditivní částku a to bez ohledu na platební schopnost odběratele. Dokumentární akreditiv je tedy písemný závazek banky odběratele, ve kterém se zavazuje, ţe poskytne třetí osobě (nebo na její řad) úhradu za dodané zboţí, respektive za sluţby, a to jen při splnění všech akreditivních podmínek. Banka se smlouvou o otevření akreditivu zavazuje příjemci, ţe na jeho ţádost poskytne oprávnění osobě na vrub příkazce určité plnění za předpokladu, ţe splní akreditivní podmínky. Příkazce je tedy bance zavázán zaplatit příslušné poplatky, které jsou spojeny s realizací dokumentárního akreditivu, jak znázorňuje obrázek č. 4 průběh otevření dokumentárního akreditivu a obrázek č. 5 průběh pouţití dokumentárního akreditivu. Dokumentární akreditiv je způsob placení, při kterém plátce deponuje na bankovním účtu peněţní částku, anebo mu potřebnou částku banka poskytne z úvěru, která při splnění stanovených podmínek bude vyplacena oprávněnému příjemci najednou nebo postupně.88 V České republice jsou dokumentární akreditivy upraveny občanským zákoníkem89. V rámci dokumentárního akreditivu se pouţití směnek řídí zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým, dále zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, protoţe dokumentární akreditiv můţe otevřít pouze banka.90

86

Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 73. Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 138. 88 Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 72-73. 89 § 2682-2693 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 90 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 138. 87

46

Účastníky dokumentárního akreditivu představují tyto subjekty: -

vystavující banka (banka příkazce)- je subjekt, který převzal od příkazce instrukce k vystavení akreditivu respektive k jeho změně a jedná na jeho ţádosti;

-

avizující, potvrzující, respektive jmenovaná banka (banka příjemce)- avizuje akreditiv bez svého závazku vůči beneficientovi a s rozumnou péčí ověřuje pravost akreditivu;

-

příjemce akreditivu (dodavatel, prodávající, oprávněný, beneficient)- který musí předloţit poţadované dokumenty a splnit další

akreditivní podmínky (např.

předloţení dokumentů ve stanovené lhůtě); -

příkazce akreditivu (kupující, aplikant, odběratel)- který bance dává instrukce k vystavení akreditivu, respektive k jeho změně.91

Průběh otevření dokumentárního akreditivu


Obrázek 83: Průběh pouţití dokumentárního akreditivuObrázek 84: Průběh otevření dokumentárního akreditivu

Obrázek 85: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu

Obrázek 86: Průběh eskontní operaceObrázek 87: Průběh pouţití dokumentárního akreditivuObrázek 88: Průběh otevření dokumentárního akreditivu

Obrázek 89: Průběh pouţití dokumentárního akreditivuObrázek 90: Průběh otevření dokumentárního akreditivu Zdroj: vlastní zpracování Legenda: Obrázek 91: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu 1- Dochází k uzavření kontraktu mezi odběratelem a dodavatelem 2- Příkazce podává ţádost o otevření akreditivu Obrázek 92: Průběh eskontní operaceObrázek 93: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu 3- Vystavující banka zasílá příkazci oznámení o ověření akreditivu Obrázek 94: Průběh eskontní operace 91

Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 75.

47 Obrázek 95: Průběh forfaitinguObrázek 96: Průběh eskontní operaceObrázek 97: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu

4- Vystavující banka zasílá oznámení avizující bance o otevření akreditivu ve prospěch beneficienta 5- Dochází k avízu případně k potvrzení akreditivu Průběh pouţití dokumentárního akreditivu Obrázek 109: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu

Obrázek 110: Průběh eskontní operaceObrázek 111: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu

Obrázek 112: Průběh eskontní operace

Obrázek 113: Průběh forfaitinguObrázek 114: Průběh eskontní operaceObrázek 115: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu

Obrázek 116: Průběh eskontní operaceObrázek 117: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu

Zdroj: vlastní zpracování

Legenda:

Obrázek 118: Průběh eskontní operace

Obrázek 119: Průběh forfaitinguObrázek 120: Průběh eskontní operace

1- Dochází k dodávce zboţí 2- Příjemce předává bance akreditivní dokumenty Obrázek 121: Průběh forfaitinguObrázek 122: Průběh eskontní operace 3- Dochází k plnění podle akreditivních podmínek bankou, dochází k platbě nebo akceptu směnky, případně k jiné formě sjednaného plnění Obrázek 123: Průběh forfaitinguObrázek 124: Průběh eskontní operaceObrázek 125: Průběh pouţití 4- Dochází k postoupení dokumentů bance, která akreditiv otevřela dokumentárního akreditivu 5- Zde dochází k platbě, respektive ke krytí prostřednictvím loro/nostro účtů 6- Kontrola akreditivních dokumentů a jejich následné předání kupujícímu Obrázek 126: Průběh eskontní operaceObrázek 127: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu 7- Dochází k zatíţení účtu kupujícího (příkazce)92 Obrázek 128: Průběh eskontní operace

Obrázek 129: Průběh forfaitinguObrázek 130: Průběh eskontní operaceObrázek 131: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu 92

Polouček, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 204-205 ISBN 80-7179-462-7.

Obrázek 132: Průběh eskontní operaceObrázek 133: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu 48

Dokumentární akreditiv má své výhody i nevýhody. Výhody pro dodavatele: -

dodavatel má vţdy při pouţití dokumentárního akreditivu pohledávky za bankou místo pohledávky za odběratelem;

-

u dokumentárního, který je potvrzený, má dodavatel pohledávku jak vůči potvrzující bance, tak také vůči vystavující bance;

-

splní-li dodavatel akreditivní podmínky, má zaručenu úhradu akreditivní částky přesně dle akreditivních podmínek (např. ihned nebo s odloţenou splatností);

-

dodavatel můţe pouţít jako ručení kvalitní dokumentární akreditiv vůči svým dodavatelům v rámci obchodních vztahů.

Výhody pro odběratele: -

Odběratel můţe poţadovat při kontraktačních jednáních výhodnější cenové podmínky, a to díky volbě velmi kvalitního platebního zajištění

Mezi nevýhody dokumentárního akreditivu patří: -

náročnost

a

sloţitost

zpracování

dokumentárního

akreditivu

vyplývající

z akreditivních zvyklostí; -

aby mohlo dojít ke změně dokumentárního akreditivu, musí souhlasit všechny zúčastněné strany;

-

ve srovnání s dokumentárním inkasem je nevýhodou vyšší úhrada bankovních poplatků;

-

pokud by došlo ke špatnému natavení podmínek nebo k jejich nedodrţení ze strany dodavatele, mohly by být značně znehodnoceny nebo dokonce potlačeny výhody akreditivu.93

Eskont směnek Eskont směnek znamená odkup směnek, který je realizovaný bankou před jejich splatností s postihem na ţadatele o eskont viz obrázek č. 6. Jde o formu krátkodobého financování. Eskont směnky bývá někdy nazýván jako eskontní úvěr a je velmi často chápán jako alternativa forfaitingu směnek. Banka odkupuje však takové směnečné pohledávky, které jsou splatné v budoucnosti s postihem a zpravidla takové, které splňují dané obchodní podmínky 93

Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 143.

49

banky pro eskont.94 Při eskontu směnky se předpokládá, ţe akceptant směnky zaplatí pohledávku banky. Předpisy, které upravují provádění eskontních operací, vychází zejména ze zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového, občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Mezi účastníky eskontní operace patří: -

odběratel, akceptant směnky cizí nebo výstavce směnky vlastní;

-

banka provádějící eskont;

-

dodavatel, ţadatel o eskont, výstavce směnky cizí, první majitel pohledávky;

-

případně další směneční dluţníci- avalisté za hlavního směnečného dluţníka, avalisté za vedlejší dluţníky nebo indosanti.

Průběh eskontní operace Obrázek 134: Průběh eskontní operace




Obrázek 141: Průběh forfaitinguObrázek 142: Průběh eskontní operace Zdroj: vlastní zpracování


Legenda: Obrázek 145: Průběh 146: Průběh eskontní operace 1- Uzavření kontraktu meziforfaitinguObrázek odběratelem a dodavatelem 2- Dodávka zboţí a vystavení směnky 3- Akcept směnky Obrázek 147: Průběh forfaitinguObrázek 148: Průběh eskontní operace 4- Předloţení směnky k proplacení 5- Ţádost o eskont směnky (ohodnocení ţadatele o eskont a dluţníka) a podpis smlouvy, úhrada smluvní částky ţadateli o eskont 94

Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 108.

50

6- Úhrada směnečné částky akceptantem 7- A) odmítnutí zaplacení směnečné částky akceptantem B) úhrada částky ţadatelem o eskont95 Mezi výhody eskontu směnek patří, ţe má dodavatel moţnost urychlit obrat svého kapitálu, to znamená, ţe má moţnost přeměnit pohledávku před dobou splatnosti v peněţní prostředky. Další výhodou je, ţe má dodavatel moţnost odběrateli nabídnout odloţení placení.96 Forfaiting Forfaiting se řadí mezi krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé formy financování. Jsou to formy, které jsou zajištěny vhodnou formou, jakou je například směnka vlastní nebo cizí někdy pouze s avalem banky, dokumentární akreditiv s odloţenou splatností nebo tzv. účetní pohledávka, která představuje dokument vykazující existenci pohledávky, tím je například dopravní dokument a faktura.97 Při forfaitingu se jedná o odkup pohledávek s odloţenou splatností forfaitérem bez zpětného postihu na předcházejícího drţitele, viz obrázek č. 7. Čeští forfaitéři vychází při provádění forfaitových operací zejména ze zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového a občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění. Průběh forfaitingu Obrázek 149: Průběh forfaitingu

Zdroj: vlastní zpracování 95

Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 187. Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 109. 97 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 188. 96

51

Legenda: 1- Dochází k uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem 2- V tomto kroku dochází k otevření dokumentárního akreditivu nebo se uskuteční realizace jiného zajišťovacího instrumentu 3- Uskuteční se dodávka zboţí 4- Dodavatel předloţí dokumenty současně se zajišťovacími instrumenty (někdy je to prostřednictvím banky odběratele) 5- Podání ţádosti o odkup pohledávky formou forfaitingu a podpis smlouvy 6- Dochází k výplatě smluvní částky 7- Zde dochází k úhradě v souladu s podmínkami zajišťovacího instrumentu ručitelem 8- Dojde k úhradě částky dluţníkem98

Mezi účastníky forfaitové operace patří: -

odběratel, dluţník, dovozce;

-

dodavatel, ţadatel o forfaiting, vývozce, věřitel nabízející pohledávku;

-

ručitel- je to zpravidla banka, která za dluţníka ručí;

-

forfaitér- je instituce, která kupuje pohledávky.99

Mezi výhody forfaitingu patří, ţe na sebe forfaitér přebírá všechny druhy rizik, které vyplývají z této operace. Jde především o rizika nepříznivého kurzového vývoje u odkupu cizoměnových pohledávek, riziko nezaplacení směnky dluţníkem nebo například riziko obchodní, politické atd. Další výhodou forfaitingu je, ţe má dodavatel moţnost nabídnout odběrateli odloţené placení. Nevýhoda spojená s forfaitingem, je jeho relativně vysoká cena na rozdíl od běţného úvěru, je to způsobeno tím, ţe věřitelem je vţdy forfaitér. Další nevýhodou forfaitingu někdy bývá problematické získání instrumentu, který je kvalitní a slouţí k zajištění pohledávky.100 Pro ilustraci v příloze č. 7 je graf popisující strukturu půjček poskytnutých faktoringovými a forfaitingovými společnostmi rezidentům v České republice.

98

Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 190. Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. s. 110. 100 Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. s. 189. 99

52

Závěr Cílem bakalářské práce je představení směnky jako platebního prostředku a komparace směnečné právní úpravy. Bakalářská práce zpracovává téma směnky jako platebního prostředku. Směnka je platební prostředek, který je vyuţíván zhruba od 12. stolí. Směnka si uchovala svou důleţitost i do současnosti. Směnka byla řadu let za kapitalistického reţimu tabuizovaným tématem. S nástupem obchodních aktivit se zeměmi kapitalistického světa se směnky začaly opět vyuţívat. První kapitola obsahuje poznatky o obecné charakteristice směnky. Informuje o jejich podstatných náleţitostech a seznamuje s různými druhy směnek, kterými jsou například směnka vlastní a směnka cizí. Kapitola obsahuje téţ historický vývoj směnky, jak u nás, tak ve světě. Druhá kapitola je věnována právní úpravě směnek a komparaci ţenevské a anglosaské právní úpravy. V České republice jsou směnky upravovány zákonem č. 191/1950 Sb. směnečným a šekovým. Tento zákon byl jiţ třikrát novelizován. Směnečný zákon vychází v České republice ze zásad ţenevských konvencí a je tedy po obsahové stránce se ţenevskými konvencemi totoţný. Mezi oblastí ţenevskou a anglosaskou jsou značné rozdíly v právní úpravě. Obsahem třetí kapitoly jsou směnečné operace. Mezi tyto operace patří přijetí směnky (akceptace), převod směnky (indosament), směnečné rukojmí (aval), placení směnky či umoření (amortizace). Ve třetí kapitole jsou dále popsáni účastníci směnečných vztahů. Mezi tyto účastníky patří výstavce směnky, směnečník, remitent, příjemce (akceptant), majitel, indosant, indosatář nebo rukojmí. Ve třetí kapitole se uvádí i nejčastější chyby, kterých se uţivatelé dopouštějí při jejich vyplňování. Pokud tedy směnkám chybí jejich podstatné náleţitosti, tak jsou směnky brány jako neplatné. S existencí směnek jsou spjaty i směnečné podvody. K podvodům dochází především z důvodu neopatrnosti a z neuváţenosti při podpisu listiny, kterou si dotyčný pozorně nepročte nebo neuváţeně podepíše podvodníkům čistý list papíru. V kapitole jsou uvedeny tři případy směnečných podvodů. Policie České republiky uvádí na svých internetových stránkách konkrétní příklady směnečných podvodů. Součástí kapitoly třetí je podkapitola věnující se tématu vyuţití směnek v současnosti. Směnky se pouţívají u platebních instrumentů, mezi které patří například dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, eskont směnek či forfaiting. Průběh dokumentárního inkasa je znázorněn schematicky obrázkem č. 3 a doplněn legendou. Mezi další palební instrumenty je 53

řazen dokumentární akreditiv, který prostřednictvím schémat popisuje průběh otevření dokumentárního akreditivu a průběh pouţití dokumentárního akreditivu. Z historie je tedy patrné, ţe z důvodu téměř čtyřicet let trvajícího tabuizování informací o směnce, má stále většina klientů z pouţití směnky značné pochybnosti. I přes stávající pochyby o směnkách, přibývá klientů, kteří sluţeb směnky vyuţívají. Mezi výhody vyuţití směnek patří například, ţe dluţníkův závazek, který je ztělesněn směnkou, pro věřitele znamená určitou jistotu a také obsahuje zákonný podklad pro případné soudní řízení. Funguje zde tedy i právní jistota vymahatelnosti. Směnka má však i své nevýhody. Mezi tyto nevýhody patří absence aktuální literatury, která by potenciálního klienta vzdělala. Tato absence vznikla na základě dlouholetého zamlčování a nedostatečném poskytnutí informací o směnkách široké veřejnosti. Převáţná většina věřitelů se o směnce dočetla pouze v učebnicích, kde byla směnka spíše negativně prezentována. Věřitelé neměli moţnost směnku vidět, coţ vedlo ke vzniku absence vědomostí o jejím vyplnění nebo samotném typu. Cílem práce bylo představit směnku jako platební prostředek, její výhody, vyuţití a také moţné nástrahy, komparace směnečné právní úpravy a přispět tak k prohloubení znalostí o směnkách.

54

Seznam pouţité literatury Seznam pouţitých českých zdrojů 1. Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Raban, P., Vítek, J. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7179-454-7. 2. Kovařík, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 1996. ISBN 978-7400-402-5. 3. Máče, Miroslav. Platební styk, klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1725-5. 4. Polouček, Stanislav a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 807179-462-7. 5. Schlossberger, Otakar, Soldánová, Marcela. Platební styk. 3. vyd. Praha: Bankovní institut, a.s., 2005. ISBN 80-7265-072-6. 6. Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. Brno: ECON, 1994. ISBN 80-901627-1-1. 7. Šenkýřová, Bohuslava a kolektiv. Bankovnictví. Vysoká škola finanční a správní, 2010. ISBN 978-80-7408-029-6.

Seznam pouţitých internetových zdrojů 1. policie.cz. Poţadoval vyplatit podvrţenou směnku. [online]. 23. 4. 2013 [cit. 2015-0317]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/pozadoval-vyplatit-podvrzenousmenku.aspx.

55

2. policie.cz. Padělaná směnka. [online]. 3. 3. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/padelana-smenka.aspx.

3. novinky.cz. Jediný podpis na směnce stačí na zničení celého ţivota. [online]. 18. 3. 2014 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/finance/330643-jedinypodpis-na-smence-staci-na-zniceni-celeho-zivota.html.

4. novinky.cz. Podvodnice podstrčila důchodci k podpisu směnky na 800 tisíc, dostala podmínku. [online]. 22. 4. 2015 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/367741-podvodnice-podstrcila-duchodci-k-podpisusmenky-na-800-tisic-dostala-podminku.html.

Zákony 1. Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. 2. Zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 4. Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních sluţbách. 5. Zákon č. 296/2007 Sb. 6. Zákon č. 19/2012 Sb.

56

Seznam obrázků Obrázek 1: Vzor směnky vlastní ............................................................................................. 15 Obrázek 2: Vzor směnky cizí .................................................................................................. 16 Obrázek 3: Průběh dokumentárního inkasa ............................................................................ 43 Obrázek 4: Průběh otevření dokumentárního akreditivu ........................................................ 47 Obrázek 5: Průběh pouţití dokumentárního akreditivu .......................................................... 48 Obrázek 6: Průběh eskontní operace....................................................................................... 50 Obrázek 7: Průběh forfaitingu ................................................................................................ 51

Seznam grafů Graf 1:Vývoj směnečného práva ve světě ............................................................................... 25

57

Přílohy Příloha č. 1

Státy, které podepsaly ženevské úmluvy o směnkách a šecích

Albánie

Itálie

Norsko

Belgie

Japonsko

Polsko

Bulharsko

Jugoslávie

Portugalsko

Brazílie

Kolumbie

Rakousko

Československo

Lichtenštejnsko

Rumunsko

Dánsko

Lucembursko

Řecko

Ekvádor

Maďarsko

San Marino

Finsko

Mexiko

Španělsko

Francie

Monako

Švédsko

Indonésie

Německo

Švýcarsko

Island

Nizozemsko

Turecko

Zdroj: Svobodová, Věra. Směnka Průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. s. 11.

58

Příloha č. 2 Státy řídící se anglosaskou právní úpravou

Austrálie

Izrael

Pákistán

Fidţi

Jihoafrická republika

Singapur

Filipíny

Kanada

Srí Lanka

Honkong

Kypr

Spojené království

Indie

Malajsie

Tonga

Irsko

Nový Zéland

USA

Zdroj: http://www.aibtradefinance.com/tf/CommonLawSystem.asp [cit.25.04.2015]

59

Příloha č. 3 Cenové porovnání směnečného inkasa a dokumentárního akreditivu u bank „velké čtyřky“ – Česká spořitelna Dokumentární akreditiv

60

61

62

Dokumentární a směnečná inkasa

Zdroj: http://www.csas.cz/static_internet/cs/Redakce/Navigace_IE_2009/Banka/Prilohy/cenik_korporatni_klientela.pdf [ cit. 25. 04. 2015]

63

Příloha č. 4 Sazebník Komerční banky- tuzemské a zahraniční směnky

64

Zdroj: http://www.sazebnik-kb.cz/file/cms/cs/sazebniky/kb-20150201-sazebnik-3-podnikymunicipality.pdf?20150202083725 [ cit. 25. 04. 2015].

65

Příloha č. 5 Sazebník ČSOB- dokumentární platební styk a směnky

Zdroj: http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/Sazebniky/Sazebnik_COR_cz.pdf [ cit. 25. 04. 2015]

66

Příloha č. 6

Sazebník UniCredit Bank- Dokumentární akreditivy a dokumentární inkasa a inkasa směnek

67

Zdroj:https://www.unicreditbank.cz/web/sazebnik/firmy/dokumentarni-inkasa-a-inkasa-smenek [cit. 25.04. 2015]

68

Příloha č. 7 Struktura půjček poskytnutých faktoringovými a forfaitingovými společnostmi rezidentům

Zdroj: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=12&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=1813&p _uka=1%2C2%2C3&p_strid=AAADB&p_od=200512&p_do=201412&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=% 2C [ cit. 25. 04. 2015]

69

Příloha č. 8 Směnka a spotřebitelský úvěr Spotřebitel je fyzickou osobou, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Zákon o spotřebitelském úvěru stanovuje, ţe ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze pouţít směnku nebo šek. V dalším případě jest stanoveno, ţe nelze směnku nebo šek pouţít ke splnění nebo zajištění povinnosti vyplývající ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru. Cílem výše uvedeného vyloučení směnky nebo šeku je ochrana spotřebitelů před neférovými praktikami a posílení postavení spotřebitele ve smluvním vztahu s věřitelem.101

Zákon č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 18 Vyloučení pouţití směnky nebo šeku (1) Ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru nelze pouţít směnku nebo šek. (2) Věřitel a zprostředkovatel společně a nerozdílně odpovídají spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené v odstavci 1. (3) Ke splnění nebo zajištění splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, nelze pouţít směnku nebo šek. Zprostředkovatel odpovídá spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené ve větě první. I přesto lze na internetu najít i nabídku na úvěr zajištěný směnkou102.

101

Hypoindex.cz. Spotřebitelský úvěr zajištěný směnkou. [online] 2. 2. 2015. [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.hypoindex.cz/spotrebitelsky-uver-zajisteny-smenkou/. 102 Trhpujcek.cz Vyřízení jiţ do dvou dnů. [online] 13. 2. 2015. [cit. 2015-04-25]. http://www.trhpujcek.cz/uverzajisteny-smenkou-vyrizeni-jiz-do-dvou-dnu.

70

Směnka jako platební prostředek

Recommend Documents