ČESKÁ BESEDA
krajanské sdružení rodáků a prátel liberecka
109. dopis
ČERVEN 2013
Vážení členové, další rok uplynul. Protože oslaví Česká beseda v tomto roce své stopadesáté narozeniny, uspořádáme slavnostní výroční členskou schůzi až 5. října 2013. Bude se i tentokráte konat v České besedě v Liberci.
POZVÁNKA Při příležitosti 150-tého výročí založení organizace Česká beseda v Liberci se uskuteční v sobotu 5. října 2013
slavnostní výroční schůze České besedy, sdružení rodáků, krajanů a přátel Liberecka.
Ve 14 hodin se v sále hotelu Česká beseda sejdou členové spolku Česká beseda a jejich hosté, aby společně zavzpomínali na složitou, ale úspěšnou životní cestu Čechů v liberecké kotlině v minulých 150 letech. V rámci slavnostní schůze vzpomeneme na události z historie spojené s Českou besedou a mnohé liberecké rodáky a zajímavé osobnosti, které prošly tímto sdružením. Kulturní program obohatí vystoupení žáků a absolventů Základní umělecké školy v Liberci. Taneční vystoupení sdružení Kontakt Liberec, předvede tanec česká beseda. Bude představena nová publikace: „ČESKÁ BESEDA. 150 let práce pro český národ a Liberec“. Kniha bude členům České besedy předána na této výroční schůzi, ostatním distribuována v následujícím měsíci. Schůzi doplní malé tradiční občerstvení pro účastníky a možnost společného posezení a setkání s přáteli. Všichni jste srdečně zváni. Výbor České besedy
Eduard Anděl – 85 let Liberecký rodák a dlouholetý aktivní člen krajanského sdružení Česká beseda Liberec se 23. května letošního roku dožívá 85 let. Těžko lze několika slovy plně popsat jeho životní cestu, o svém osudu toho moc nenamluví. Syn známého libereckého stavitele se vyučil zedníkem, studium na střední škole stavební v Mladé Boleslavi přerušila válka. Jako mladý člověk byl svědkem příchodu Němců, utrpení vězňů mnoha národností v zajateckém táboře v Liberci na Králově háji. Podruhé studium na střední škole stavební nedokončil v roce 1948 z důvodu osobního vystoupení proti tehdejší moci. Uzavřel ho až později - dálkově – jako ženatý člověk v Liberci. V mládí stačil být aktivním a úspěšným sportovcem, pěstoval lehkou atletiku, jeho hlavní disciplínou byl běh na dlouhé trati, především míle. Mezi mílaři patřil v oblasti k nejlepším. Zapojil se do činnosti organizace Skaut – Junák, Komory stavebních techniků a inženýrů. Vždy aktivně a s upřímností. Během svého života několikrát narazil svou povahou a opravdovostí na zlo, krutost i hloupost vládnoucího režimu. Dvakrát skončil v komunistickém vězení, jehož hrubost se projevila na jeho zdraví. V čase pracovního zapojení prošel řadou stavebních firem, podílel se na mnohých stavbách ve městě, které do dnešní doby slouží městu a jeho obyvatelům. Občas vzpomíná na výstavbu výrobní haly bývalého Plastimatu, na realizaci staveb na Ještědu v době přípravy mistrovství světa juniorů v severských disciplínách a další. Na své město Liberec nikdy nezanevřel. Své vlastenectví významně projevuje i nyní v důchodu. Po profesorovi Tomsovi převzal funkci jednatele sdružení Česká beseda. Aktivně v ní pracuje již čtvrt století, zasloužil se o instalaci busty TGM v parku u muzea, o navrácení objektu hotelu Česká beseda našemu sdružení, jakož i o jeho stavební úpravy a provozuschopnost do dnešní doby. Přejeme mu upřímně všichni hlavně zdraví, pokračující životní optimismus, víru v život a ve vítězství lidství nad zlobou a hloupostí. S vděčností za tuto činnost rozhodl výbor České besedy v Liberci při příležitosti jeho narozenin udělit mu
Čestné členství Ing. Lubor Franců
VZPOMÍNKA NA SVATOPLUKA TECHNIKA Let času blíží se už k jaru a my v březnu tradičně vzpomínáme na přítele pedagoga, inženýra architekta a urbanistu, a především známého autora knih z libereckého regionu Inženýra architekta Svatopluka Technika. Dne 7. března letošního roku by se tento obětavý člověk, schopný odborník a pilný autor regionálních publikací a knih dožil 100 let. Svatopluk Technik prožil bohatou profesní kariéru. Od Ještědu se propracoval až k lesům evropské architektury. Narodil se 7. března 1913 v obci Rašovka nedaleko Liberce jako prostřední ze tří synů místního řídícího učitele. Svatopluk Technik vystudoval liberecké gymnázium a poté odešel na fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT do Prahy. Díky studiu francouzštiny se dostal na stáž do Francie, kterou vykonával v ateliéru světoznámého architekta Augusta Perreta. Po návratu Technik nastoupil jako projektant u velké pražské firmy Hrabě a Losovský. Když firma otevřela filiálku v Bratislavě, odešel na Slovensko. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se přihlásil do Československé povstalecké armády a po skončení války odešel zpět do Liberce. Přemluvil ho k tomu skaut Jaroslav Tomsa, který sháněl učitele do liberecké průmyslové školy. Svatopluk Technik se však ze školy rychle vrátil do praxe. Vyhrál architektonickou soutěž na úpravu historického středu Liberce a soutěž na úpravu libereckého výstaviště. V polovině padesátých let se stal jako pracovník Stavoprojektu autorem prvního poválečného územního plánu velkého Liberce. Ze Stavoprojektu jej v dobách nesvobody „převedli“ do Pozemních staveb Liberec. Odtud si ho v roce 1960 vyžádal opět ředitel střední průmyslové školy stavební. Arch. Technik se vrátil ke studentům a působil tam až do roku 1988. Kromě prvního poválečného územního plánu vyprojektoval Svatopluk Technik také první liberecké sídliště na Králově Háji a k němu napojenou skupinu atriových domků na Aloisině výšině.
Jako architekt se podílel na přestavbě nemocnice v Liberci, projektoval oblast Soukenného náměstí v Liberci či centrum Karlových Varů. Podílel se na rekonstrukcích zámků ve Frýdlantu či Sychrově. Spolu se studenty se mu podařilo zachránit poslední tři Valdštejnské domky v Liberci, navazující na areál průmyslové školy stavební. Svatopluk Technik se dále odborně věnoval ochraně památek a lidovému stavitelství v Podještědí. Zmapoval a odborně popsal specifické znaky lidové architektury Českodubska. Napsal také celou řadu knih, z nichž nejznámějšími se staly Liberecké domy hovoří (5 svazků), Stavební památky Liberce či Liberec minulosti a současnosti. Svatopluk Technik byl už od roku 1995 čestným občanem Liberce. Jeho přátelé ho navrhovali také na ocenění jako významné osobnosti Libereckého kraje. Udělení ceny, které Liberecký kraj několikrát odložil, se architekt Svatopluk Technik nakonec nedožil. Čestná medaile mu byla udělena „In memoriam“. Zemřel v únoru roku 2010 v nedožitých 97 letech. Architekt, který dal podobu Liberci, odešel nedoceněný. Není však zapomenutý, významně ovlivnil život lidí v celém regionu. Tato vzpomínka členů krajanského sdružení Česká beseda, jehož byl aktivním členem, budiž dalším poděkováním za jeho přínos k poznávání této části naší vlasti, za upřímné vlastenectví, projevené v práci pro ostatní lidi. Ing. Lubor Franců
Pro předběžnou informaci o naší činnosti Vám předkládáme zprávu o hospodaření za minulý rok. Zpráva o hospodaření spolku za rok 2012 Česká beseda v Liberci – spolková činnost účetní závěrka k 31.12. 2012 Příjmy: 1. Členské příspěvky 2. Úroky z vkladu na běžném účtu u ČS Liberec 3. Prodej publikací 4. Grant od Krajského úřadu Libereckého kraje Příjmy celkem
59 780,- Kč 70,06 Kč 26 440,- Kč 18 000,- Kč 86 490,06 Kč
Výdaje: 1. Poštovné 2. Vedení účetnictví za rok 2011 3. Bankovní poplatky 4. Kancelářské potřeby, kopírování, fotodokumentace 5. Občerstvení na členské schůzi, ozvučení sálu 6. Příspěvek Vlastivědě Liberec 7. Tiskoviny, dopisy č. 107 a 108 8. Květiny a dárky k živ. výročím členů ČB 9. Květiny ke státním výročím ČR 10. Cestovné p. E. Anděl 11. Odvod daně ze mzdy (odměna pí. Patočkové, vypl. v 12/11) 12. Dohoda o provedení práce – pí. Slavěna Ranšová 13. Odvod srážkové daně (zaplaceno pí. Ranšovou) 14. Vybavení kanceláře (varná konvice, zhotovení klíčů, smetáček) 15. Nespecifikovaná platba (b/5, 24. 5. 2012) Výdaje celkem
9 671,- Kč 4 900,- Kč 2 842,- Kč 4 016,- Kč 11 740,- Kč 300,- Kč 5 154,- Kč 1 138,- Kč 1 123,- Kč 4 212,- Kč 1 500,- Kč 5 100,- Kč 900,- Kč 1 334,- Kč 252,- Kč 54 182,- Kč
Rozdíl mezi příjmy a výdaji – zisk
+32 108,06 Kč
Výkaz o majetku a závazcích: 1. Zůstatek na běžném účtu u ČS Liberec 2. Pokladní hotovost z toho p. Eduard Anděl – půjčka p. Rudolf Pilař 3. Drobný hmotný majetek Celkem
6 415,- Kč 2 145,- Kč
691 273,19 Kč 540,- Kč 40 873,50 727 876,69 Kč
Česká beseda v Liberci – hospodářská činnost účetní závěrka k 31. 12. 2012 Příjmy a výdaje podléhající dani z příjmu Výnosy: 1. Nájemné (01 až 11/2012) Příjmy celkem
385 000,- Kč 385 000,- Kč
Výdaje: 1. Oprava a údržba objektu 2. Pojištění budovy 3. Daň z nemovitosti 4. Odpisy hmotného majetku Výdaje celkem
246 837,- Kč 34 480,- Kč 33 914,- Kč 44 546,- Kč 359 777,- Kč
Hospodářský výsledek – zisk
+ 25 223,- Kč
Výkaz o majetku a závazcích 1. Zůstatková cena hmotného majetku k 31. 12. 2012 Odpisy hmotného majetku za rok 2012 Zůstatková cena hmotného majetku k 31. 12. 2012 2. Pohledávky: 3. Závazky: KODEST, s. r. o., Horní 50, 468 04 Jablonec n. N.
778 048,80 Kč - 44 546,- Kč 733 502,80 Kč 0,- Kč 5 184,- Kč
Pozn.: Pokladní hotovost a stav běžného účtu u ČS a.s. jsou uvedeny u „spolkové činnosti“
V Liberci dne 14. 2. 2013
Zpracoval: Ing. Ladislav Bouzek
Naši oslavenci v první polovině roku 2013 101 let Emilie Veverková 99 let Jindra Keyřová, Robert Poláček 97 let Helena Puchernová 96 let Karolina Krejzová, Jarmila Kolečková 95 let Karel Pospíšil 94 let Vlasta Pacoldová, Jiří Kaplan 93 let Jarmila Zákorová, Zdeňka Fišerová, Anna Netušilová, Mgr. Alena Šmrhová 92 let Jiřina Absolonová, Jaroslav Weber, Doris Bahníková, Josef Ottmar 91 let Vlasta Kostková, Božena Jílková, Mgr. Jarmila Košťáková, Stanislav Hnělička, Hedvika Vodrážková, PhDr. Jiřina Grohová, prof. Josef Tomíček, Ludmila Ducháčková, Josef Franců, Josef Chroust, Anna Kaňková 90 let Milada Pazderková, Miroslava Hluštíková, Eduard Janda, Božena Lacinová 85 let Herta Novotná, Jaroslav Krejčíř, Miroslav Chmel, Jan Nechanický, Miroslav Strolený, Eduard Anděl, Květa Fleknová, Kristina Čadílková, Jarmila Hofmanová 75 let Alena Löfflerová, František Altman, Norma Kocourková, Jindra Pitáková 70 let Ing. Jaroslav Peterka CSc., Jiří Vinš, Josef Sehnoutka, Stanislav Kubín, Jana Ducháčková
Odešli z našich řad: Zdeňka Adámková, Miluška Bémová, Josef Černý, Jindra Číla, Petr Hušek, František Nickel, Bořivoj Pohl, Jaroslav Šimice, Anna Vozková, Antonín Zástěra
Informace našim členům: Webové stránky České besedy najdete na adrese:
ceskabesedaliberec.webnode.cz Uvítáme Vaše náměty k aktivitám spolku a obsahu stránek. Pokud někdo z členů nepotřebuje naše tiskoviny (zpravodaje), rádi je pro nové členy přijmeme. Prosíme též členy, aby nám ohlašovali v případě přestěhování svou novou adresu, případně příbuzní či přátelé úmrtí člena spolku. Pošta se Besedě někdy vrací s tím, že není označena jménem schránka příjemce.
Členské příspěvky je možno zaplatit i při besedních odpoledních přímo v České besedě a to vždy první čtvrtek v měsíci (kromě července a srpna) od 14.30 do 15. 30 hod., nebo při účasti na výroční schůzi spolku. Základní výše členských příspěvků zůstává i nadále 50 Kč. Všem čle3nům děkujeme za finanční příspěvky.
Uzávěrka Dopisu č. 109 13. června 2013 Tento Dopis vydala Česká beseda v Liberci pro své členy Vytiskla tiskárna ReproArt Liberec, s r. o., Nová 348, 460 02 Liberec Poštovné povoleno Obchodní smlouvou čj. 406006/01 ze dne 31. 1. 2001
Liberecký malíř a grafik Alex Beran devadesátiletý Alex Beran se narodil 22. července 1923 v Liberci, v rodině s výtvarnými kořeny (děd — umělecký řezbář, otec Jaro — malíř, grafik, zakladatel liberecké galerie). Celý svůj život (kromě let válečných, kdy se po okupaci rodina přestěhovala do Nymburka) žije a tvoří v Liberci. Během války studoval na Škole umění ve Zlíně (1939—1944), kde měl štěstí na vynikající pedagogy jako byli malíři E. Milén, J. Sládek, historici umění A. Kutal, V. V. Štech či např. architekt B. Fuchs. Ve škole se navzdory době seznamuje s uměním evropské avantgardy; praxe u knihaře Jirouta v Praze ho přivádí i do ateliéru Jiřího Trnky a do tiskárny Karla Kryla staršího. Po skončení války a vojenské službě (1946—1948) žije a tvoří již nastálo v Liberci jako samostatný výtvarník, malíř a grafik; je členem Svazu čs. výtvarných umělců. Výlety s rodiči do Jizerských a Lužických hor stejně jako členství ve skautu jej v dětství a mládí výrazně ovlivnily nejen jako člověka, ale i jako budoucího umělce. Celoživotní poznávání rodného kraje — v zimě i v létě, pěšky, na běžkách i na skládacím kole, vlakem i stopem, za každého počasí — mu umožňuje abstrahovat konkrétní kresebné poznámky z plenéru do elementární a přitom současné výtvarné formy. Nejinak je tomu i v posledních
letech, kdy ho stálá zvídavost přivádí sice „jen“ do nejbližšího okolí, zato s neztenčenou intenzitou a stálým údivem nad mnohotvárností a proměnlivostí přírody. V počátcích svého výtvarného života kreslí a maluje především figurální kompozice, portréty, rodné město i válečné vzpomínky. Živí se užitou grafikou a v roce 1949 má v liberecké galerii svou první výstavu. V 50. a 60. letech se pak jeho pozornost obrací především ke krajině — je to období obrazů tlumených barev, zjednodušených tvarů, motivů lesa, balvanů, vodopádů i dřevařů při práci. Toulky po zádumčivých Jizerských horách a jejich následné výtvarné ztvárnění mu dovolí promítnout do obrazů a grafiky i osobní prožitky a pocity. Účast na výstavě Počátky generace ve Špálově galerii (1968) jej zařazuje mezi uznávané umělce tehdejší výtvarné scény, kdy jeho obrazy visí vedle prací Jiřího Johna, Mikuláše Medka, Libora Fáry. Na konci 70. letech často vystavuje na přehlídkách obrazů i grafiky jak doma, tak v zahraničí.
Krátkými, o to však intenzivnějšími zážitky jsou pak cesty do „jiných“ světů — do světa guinejské Conakry, do světa Paříže i Bretaně…i do světa velké Picassovy výstavy v Paříži v roce 1966. Srpen 1968 jej výrazně zasáhne nejen politicky, ale především lidsky. Poznamená nejen jeho vlastní život a tvorbu, ale i životy jeho nejbližších. Samostatně vystavuje ještě v r. 1971 v Semilech, aby se pak na téměř dvacet let z povědomí severočeské výtvarné scény — nikoli z vlastní vůle — vytratil… V těchto desetiletích se soustředí především na volnou i užitou grafiku jako jsou exlibris, PF, volné ilustrace a kompozice, grafické listy, obrazy krajiny kolem Tanvaldu, Desné, Hejnic, Chrastavy, Českého Dubu či Kněžmostu. Používá oblíbenou techniku suché jehly, leptu, kombinuje a experimentuje; grafické listy si sám tiskne. Stále kreslí a volnou tvorbu schovává do krabic… V roce 1989 konečně vystavuje v grafickém kabinetu Oblastní galerie rozsáhlý
cyklus — kompozice přírodních detailů a struktur, kdy jednoduchá obrysová linie mikrostruktur vytváří vyšší sestavy (označené básníkem Ludvíkem Kunderou jako řada lakonických výjevů, které vybavují veskrze dramatické sledy scén).
první poválečnou výstavou zabývající se tímto tématem. Po desetiletí „zapomenuté“ obrazy Alexe Berana z válečného období se tak staly pro mnohé odborníky i širší veřejnost objevem — a jejich zařazení do výstavního souboru pak pro autora uznáním jeho výtvarných kvalit. V posledních dekádách se věnuje převážně kresebným kompozicím, kterými reaguje na své životní prožitky a myšlenky…a kreslení si zpříjemňuje sklenkou španělského vína. Sám o své práci říká: „Jsem obyčejný člověk, a tak mě zajímají i obyčejné ‚realistické’ věci. Forma vyplyne vždy z postupující práce — od malé skici až po obraz. Nic apriorního. Žádná spekulace. Ratio ale ctím v souladu s přírodou. Dělám to, co říká moje srdce.” Alex Beran je dlouholetým členem České besedy v Liberci i brněnského Sdružení Q. Kateřina Tomanová
Následuje výstava velkých obrazů v Kulturním středisku v Mladé Boleslavi (1993) a po opět delší pauze výstava v jablonecké galerii My (2004), která se stala objevnou pro mnohé návštěvníky galerie a pro přátele Jizerských hor nečekaným překvapením. Velká retrospektivní výstava v liberecké galerii v roce 2008 pak byla spolu s knižním katalogem Cesty jizerského poustevníka dílčím přehledem celoživotní tvorby tehdy 85letého výtvarníka. Jako jeden z mála Severočechů je zmíněn v rozsáhlé Encyklopedii českého výtvarného umění. V roce 2011 byly jeho obrazy zařazeny do rozsáhlé výstavy Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu, pořádané Galerií HMP v Městské knihovně v Praze; výstava byla vůbec
