SKUTKY APOŠTOLÙ. Kapitola 1

SKUTKY APOŠTOLÙ

SKUTKY APOŠTOLÙ Kapitola 1 =Nanebevstoupení Ježíšovo 1,1-14= 1:První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš èinil a uèil od samého poèátku 2:až do dne, kdy v Duchu svatém pøikázal svým vyvoleným apoštolùm, jak si mají poèínat, a byl pøijat k Bohu; 3:jim také po svém umuèení mnoha zpùsoby prokázal, že žije, po ètyøicet dní se jim dával spatøit a uèil je o království Božím. 4:Když s nimi byl u stolu, naøídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Èekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o nìmž jste ode mne slyšeli. 5:Jan køtil vodou, vy však budete pokøtìni Duchem svatým, až uplyne tìchto nìkolik dní." 6:Ti, kteøí byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto èase chceš obnovit království pro Izrael?" 7:Øekl jim: "Není vaše vìc znát èas a lhùtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8:ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svìdky v Jeruzalémì a v celém Judsku, Samaøsku a až na sám konec zemì." 9:Po tìch slovech byl pøed jejich zraky vzat vzhùru a oblak jim ho zastøel. 10:A když upøenì hledìli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11:a øekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu pøijde právì tak, jak jste ho vidìli odcházet." 12:Potom se z hory, které se øíká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. 13:Když pøišli do mìsta, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondøej, Filip a Tomáš, Bartolomìj a Matouš, Jakub Alfeùv, Šimon Zélóta a Juda Jakubùv. 14:Ti všichni se svornì a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. =Doplnìní apoštolského kruhu 1,15-26= 15:V tìch dnech vstal Petr ve shromáždìní bratøí - bylo tam pohromadì asi sto dvacet lidí - a øekl: 16:"Bratøí, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše pøivedl stráže, 17:aèkoliv patøil do poètu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službì. 18:Z odmìny za svùj zlý èin si koupil pole, ale pak se støemhlav zøítil, jeho tìlo se roztrhlo a všechny vnitønosti vyhøezly. 19:Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dovìdìli a zaèali tomu poli øíkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole. 20:Nebo je psáno v knize Žalmù: 'Jeho obydlí a zpustne, a není nikoho, kdo by v nìm bydlil'; a jinde je psáno: 'Jeho povìøení a pøevezme jiný.' 21:Proto jeden z tìch mužù, kteøí s námi chodili po celý èas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, 22:od køtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svìdkem jeho zmrtvýchvstání." 23:Vybrali tedy dva, Josefa jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matìje; 24:pak se modlili: "Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z tìch dvou sis vyvolil, 25:aby pøevzal místo v této apoštolské službì, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patøí." 26:Potom jim dali losy a los padl na Matìje; tak byl pøipojen k jedenácti apoštolùm. Kapitola 2 =Naplnìní Duchem svatým 2,1-13= 1:Když nastal den letnic, byli všichni shromáždìni na jednom místì. 2:Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dùm, kde byli. 3:A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdìlily se a na každém z nich spoèinul jeden; 4:všichni byli naplnìni Duchem svatým a zaèali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5:V Jeruzalémì byli zbožní židé ze všech národù na svìtì, 6:a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní øeèí. 7:Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteøí tu mluví, z Galileje? 8:Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné øeèi: 9:Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10:Frygie a Pamfylie, Egypta a krajù Libye u Kyrény a pøistìhovalí Øímané, 11:židé i obrácení pohané, Kréané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" 12:Žasli a v rozpacích øíkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" 13:Ale jiní øíkali s posmìškem: "Jsou opilí!"

=Petrovo kázání 2,14-36= 14:Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: "Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémì, toto vám chci oznámit, poslouchejte mì pozornì: 15:Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždy je teprve devìt hodin ráno. 16:Ale dìje se, co bylo øeèeno ústy proroka Jóele: 17:'A stane se v posledních dnech, praví Bùh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidìní a vaši starci budou mít sny. 18:I na své služebníky a na své služebnice v onìch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. 19:A uèiním divy nahoøe na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheò a oblaka dýmu. 20:Slunce se obrátí v temnotu a mìsíc se zmìní v krev, než pøijde den Pánì, velký a slavný; 21:a každý, kdo vzývá jméno Pánì, bude zachránìn.' 22:Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bùh potvrdil pøed vašimi zraky mocnými èiny, divy a znameními, která mezi vámi skrze nìho èinil, jak sami víte. 23:Bùh pøedem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných pøibili na køíž a zabili. 24:Ale Bùh ho vzkøísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. 25:David o nìm praví: 'Vidìl jsem Pána stále pøed sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; 26:proto se mé srdce zaradovalo a jazyk mùj se rozjásal, nadto i tìlo mé odpoèine v nadìji, 27:nebo mì nezanecháš v øíši smrti a nedopustíš, aby se tvùj Svatý rozpadl v prach. 28:Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváøe mne naplní radostí.' 29:Bratøí, o praotci Davidovi vám mohu smìle øíci, že zemøel a byl pohøben; jeho hrob tu máme až dodnes. 30:Byl to však prorok a vìdìl o pøísaze, kterou se mu Bùh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trùn; 31:vidìl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkøíšení Kristovì, když øekl, že nezùstane v øíši smrti a jeho tìlo se nerozpadne v prach. 32:Tohoto Ježíše Bùh vzkøísil a my všichni to mùžeme dosvìdèit. 33:Byl vyvýšen na pravici Boží a pøijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. 34:David nevstoupil na nebe, ale sám øíká: 'Øekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 35:dokud ti nepoložím nepøátele pod nohy.' 36:A tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukøižovali, uèinil Bùh Pánem a Mesiášem." =Vznik církve 2,37-47= 37:Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a øekli Petrovi i ostatním apoštolùm: "Co máme dìlat, bratøí?" 38:Petr jim odpovìdìl: "Obrate se a každý z vás a pøijme køest ve jménu Ježíše Krista na odpuštìní svých høíchù, a dostanete dar Ducha svatého. 39:Nebo to zaslíbení platí vám a vašim dìtem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bùh." 40:A ještì mnoha jinými slovy je Petr zapøísahal a napomínal: "Zachraòte se z tohoto zvráceného pokolení!" 41:Ti, kteøí pøijali jeho slovo, byli pokøtìni a pøidalo se k nim toho dne na tøi tisíce lidí. 42:Vytrvale poslouchali uèení apoštolù, byli spolu, lámali chléb a modlili se. 43:Všech se zmocnila bázeò, nebo skrze apoštoly se stalo mnoho zázrakù a znamení. 44:Všichni, kteøí uvìøili, byli pospolu a mìli všechno spoleèné. 45:Prodávali svùj majetek a rozdìlovali všem podle toho, jak kdo potøeboval. 46:Každého dne pobývali svornì v chrámu, po domech lámali chléb a dìlili se o jídlo s radostí a s upøímným srdcem. 47:Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán dennì pøidával k jejich spoleèenství ty, které povolával ke spáse. Kapitola 3 =Uzdravení chromého 3,1-26= 1:Petr a Jan šli o tøetí hodinì do chrámu k odpolední modlitbì. 2:Právì tam pøinášeli nìjakého èlovìka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se øíká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. 3:Když vidìl pøicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. 4:Petr spolu s Janem na nìj upøeli zrak a øekli: "Pohleï na nás!" 5:Obrátil se k nim a èekal, že od nich nìco dostane. 6:Petr však øekl: "Støíbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaò a choï!" 7:Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, 8:vyskoèil na nohy, vzpøímil se a zaèal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. 9:A všichni ho vidìli, jak chodí a chválí Boha. 10:Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral pøed chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo. 11:Protože se držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sbìhli do sloupoví, kterému se øíká Šalomounovo. 12:Když to Petr vidìl, promluvil k lidu: "Muži izraelští, proè nad tím žasnete a proè hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností zpùsobili, že tento èlovìk chodí?

13:Bùh Abrahamùv, Izákùv a Jákobùv, Bùh našich otcù oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se pøed Pilátem zøekli, když ho chtìl osvobodit. 14:Svatého a spravedlivého jste se zøekli a vyprosili jste si propuštìní vraha. 15:Pùvodce života jste zabili, Bùh ho však vzkøísil z mrtvých a my jsme toho svìdky. 16:A protože tento èlovìk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvìøil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví - a víra, kterou jméno Ježíšovo v nìm vzbudilo, úplnì ho uzdravila pøed vašima oèima. 17:Vím ovšem, bratøí, že jste jednali z nevìdomosti, stejnì jako vaši vùdcové. 18:Bùh však tímto zpùsobem vyplnil, co pøedem ohlásil ústy všech prorokù, že jeho Mesiáš bude trpìt. 19:Proto èiòte pokání a obrate se, aby byly smazány vaše høíchy 20:a pøišel èas Hospodinùv, èas odpoèinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám urèil. 21:On zùstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bùh od vìkù mluvil ústy svých svatých prorokù. 22:Mojžíš øekl: 'Hospodin, náš Bùh, vám povolá proroka z vašich bratøí, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám øekne.' 23:A 'každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.' 24:Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, pøinášeli zvìst právì o tìchto dnech. 25:Vás se týkají zaslíbení prorokù i smlouva, kterou Bùh uzavøel s vašimi otci, když øekl Abrahamovi: 'V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.' 26:Pøedevším pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám pøinesl požehnání a odvrátil každého od jeho høíchù." Kapitola 4 =Petr a Jan pøed radou 4,1-22= 1:Když Petr a Jan ještì mluvili k lidu, pøišli na nì knìží s velitelem chrámové stráže a saduceji, 2:rozhoøèeni, že uèí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkøíšení z mrtvých. 3:Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vìzení, nebo už byl veèer. 4:Ale mnozí z tìch, kteøí slyšeli Boží slovo, uvìøili, takže jich bylo již na pìt tisíc. 5:Druhý den se shromáždili jeruzalémští pøedstavitelé židù, starší a znalci zákona, 6:veleknìz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z veleknìžského rodu, 7:dali pøedvést Petra a Jana a zaèali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to uèinili?" 8:Tu Petr, naplnìn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vùdcové lidu a starší, 9:když nás dnes vyšetøujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému èlovìku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, 10:vìzte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukøižovali, ale Bùh ho vzkøísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento èlovìk pøed vámi zdráv. 11:Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 12:V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." 13:Když vidìli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neuèení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteøí bývali s Ježíšem. 14:A když vidìli, že ten uzdravený èlovìk tam stojí s nimi, nemìli, co by na to øekli. 15:Poruèili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili: 16:"Co s tìmi lidmi udìláme? Bùh skrze nì zpùsobil zøejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémì, to vìdí, a my to nemùžeme popøít. 17:Aby se to však pøíliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmìjí zvìstovat." 18:Zavolali je tedy a pøikázali jim, aby jméno Ježíšovo vùbec nerozhlašovali a o nìm neuèili. 19:Ale Petr a Jan jim odpovìdìli: "Posuïte sami, zda je pøed Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. 20:Nebo o tom, co jsme vidìli a slyšeli, nemùžeme mlèet." 21:A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zaè by je mohli potrestat; také mìli obavy z lidu, nebo všichni chválili Boha za to, co se stalo. 22:Tomu chromému, který byl zázraènì uzdraven, bylo totiž už pøes ètyøicet let. =Utvrzení církve 4,23-37= 23:Když byli Petr a Jan propuštìni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim øekli veleknìží a starší. 24:Když to bratøí uslyšeli, pozdvihli jednomyslnì hlas k Bohu a øekli: "Pane, který jsi uèinil nebe i zemi i moøe a všecko, co je v nich, 25:ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, øekl: 'Proè zuøí pohané hnìvem a národy osnují marná spiknutí? 26:Povstávají králové zemì a vladaøi se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.' 27:Opravdu se srotili v tomto mìstì Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvìtil, 28:a vykonali, co tvá ruka a tvá vùle pøedem urèila. 29:Pohleï tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkùm, aby s odvahou a odhodlanì mluvili tvé slovo; 30:a vztahuj svou ruku k uzdravování, èiò znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše."

31:Když se pomodlili, otøáslo se místo, kde byli shromáždìni, a všichni byli naplnìni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. 32:Všichni, kdo uvìøili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neøíkal o nièem, co mìl, že je to jeho vlastní, nýbrž mìli všechno spoleèné. 33:Boží moc provázela svìdectví apoštolù o vzkøíšení Pána Ježíše a na všech spoèívala veliká milost. 34:Nikdo mezi nimi netrpìl nouzi, nebo ti, kteøí mìli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, 35:skládali apoštolùm k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potøeboval. 36:Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - to znamená 'syn útìchy' - levita pùvodem z Kypru, 37:mìl pole, prodal je, peníze pøinesl a položil pøed apoštoly. Kapitola 5 =Ananiáš a Safira 5,1-11= 1:Také nìjaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svùj pozemek. 2:Ananiáš si však s vìdomím své ženy dal nìjaké peníze stranou, zbytek pøinesl a položil apoštolùm k nohám. 3:Ale Petr mu øekl: "Ananiáši, proè satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou èást penìz za to pole? 4:Bylo tvé a mohl sis je pøece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penìzi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto èinu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" 5:Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteøí to slyšeli, padla velká bázeò. 6:Mladší z bratøí ho pøikryli, vynesli a pohøbili. 7:Asi po tøech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. 8:Petr se na ni obrátil: "Povìz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik penìz?" Ona øekla: "Ano, jen za tolik." 9:Petr jí øekl: "Proè jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Pánì? Hle, za dveømi je slyšet kroky tìch, kteøí pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe." 10:A hned se skácela u jeho nohou a zemøela. Když ti mládenci vstoupili dovnitø, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohøbili k jejímu muži. 11:A velká bázeò padla na celou církev i na všechny, kteøí o tom slyšeli. =Znamení a divy 5,12-16= 12:Mezi lidem se rukama apoštolù dálo mnoho znamení a divù. Všichni se svornì scházeli v Šalomounovì sloupoví 13:a nikdo jiný se neodvažoval k nim pøidružit, ale lid je chválil a ctil. 14:A stále pøibývalo mnoho mužù i žen, kteøí uvìøili Pánu. 15:Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na nìkterého padl aspoò Petrùv stín, až pùjde kolem. 16:Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma se scházelo množství lidí; pøinášeli nemocné a sužované neèistými duchy a všichni byli uzdravováni. =Apoštolové pøed soudem 5,17-42= 17:Ale veleknìz a jeho stoupenci, totiž saducejská strana, byli naplnìni závistí; 18:chopili se apoštolù a vsadili je do mìstského vìzení. 19:Andìl Pánì však v noci otevøel dveøe vìzení, vyvedl apoštoly ven a øekl: 20:"Jdìte znovu do chrámu a zvìstujte lidu ta slova života." 21:Oni poslechli, vešli na úsvitì do chrámu a uèili. Jakmile se dostavil veleknìz se svými lidmi, svolali veleradu a všechny starší izraelské a poslali pro apoštoly do vìzení. 22:Když tam stráže došly, vìzení bylo prázdné. Vrátili se tedy a hlásili: 23:"Dveøe žaláøe jsme našli pevnì zavøené a stráže stály pøed nimi, ale když jsme otevøeli, nikoho jsme uvnitø nenašli." 24:Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a veleknìží, nedovedli si vysvìtlit, co se to mohlo stát. 25:Tu pøišel nìjaký èlovìk a oznámil jim: "Ti muži, které jste vsadili do vìzení, jsou v chrámì a uèí lid." 26:Velitel a stráž tedy pro nì došli a vedli je, ale bez násilí; báli se totiž, aby je lid nezaèal kamenovat. 27:Když je pøivedli, postavili je pøed radu a veleknìz je zaèal vyslýchat: 28:"Dùraznì jsme vám zakázali uèit o tom èlovìku, a vy jste tím svým uèením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtìli svalit odpovìdnost za jeho krev!" 29:Petr a apoštolové odpovìdìli: "Boha je tøeba poslouchat, ne lidi. 30:Bùh našich otcù vzkøísil Ježíše, kterého vy jste povìsili na køíž a zabili; 31:toho Bùh vyvýšil jako vùdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby pøinesl Izraeli pokání a odpuštìní høíchù. 32:My jsme svìdkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bùh dal tìm, kdo ho poslouchají." 33:Když to veleknìží slyšeli, rozlítili se a chtìli apoštoly zabít. 34:Tu vstal ve veleradì farizeus jménem Gamaliel, uèitel zákona, kterého si vážil všechen lid; poruèil, aby je na chvíli vyvedli ven, 35:a øekl: "Dobøe si rozmyslete, Izraelci, co s tìmi lidmi chcete udìlat.

36:Pøed nedávnem povstal Theudas a tvrdil, že je Vyvolený; pøidalo se k nìmu asi ètyøi sta mužù. Když byl zabit, byli všichni jeho stoupenci rozprášeni a nakonec z toho nebylo nic. 37:Po nìm povstal ve dnech soupisu Judas Galilejský a strhl za sebou lid; také on zahynul a jeho stoupenci byli rozehnáni. 38:Proto vám teï radím: Nechte tyto lidi a propuste je. Pochází¦li tento zámìr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; 39:pochází¦li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit - nechcete pøece bojovat proti Bohu." Dali mu za pravdu; 40:zavolali apoštoly, poruèili je zbièovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. 41:A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. 42:Dále uèili den co den v chrámì i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš. Kapitola 6 =Volba sedmi jáhnù (diakonù) 6,1-7= 1:V té dobì, kdy uèedníkù stále pøibývalo, zaèali si ti z nich, kteøí vyrostli mezi Øeky, stìžovat na bratry z židovského prostøedí, že se jejich vdovám nedává každodennì spravedlivý díl. 2:A tak apoštolové svolali všechny uèedníky a øekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my pøestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit pøi stolech. 3:Bratøí, vyberte si proto mezi sebou sedm mužù, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a povìøíme je touto službou. 4:My pak budeme i nadále vìnovat všechen svùj èas modlitbì a kázání slova." 5:Celé shromáždìní s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štìpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, pùvodem pohana, který pøistoupil k židovství. 6:Pøivedli je pøed apoštoly, ti se pomodlili a vložili na nì ruce. 7:Slovo Boží se šíøilo a poèet uèedníkù v Jeruzalémì velmi rostl. Také mnoho knìží pøijalo víru. =Obžaloba Štìpána 6,8-15= 8:Štìpán byl obdaøen Boží milostí a mocí a èinil mezi lidem veliké divy a znamení. 9:Tu proti nìmu vystoupili nìkteøí židé, patøící k synagóze, zvané synagóga propuštìncù, a k synagóze Kyrénských a Alexandrijských, a spoleènì se židy z Kilikie a z Asie se zaèali se Štìpánem pøít. 10:Nebyli však schopni èelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štìpán mluvil. 11:Navedli tedy nìkolik mužù, aby prohlašovali: "My jsme slyšeli, jak mluví rouhavì proti Mojžíšovi a proti Bohu." 12:Tím pobouøili lid a starší se zákoníky; pak si pro Štìpána pøišli, odvedli ho a postavili pøed radu. 13:Pøivedli køivé svìdky a ti vypovídali: "Tenhle èlovìk znovu a znovu mluví proti tomuto svatému místu i proti Mojžíšovu zákonu. 14:Na vlastní uši jsme slyšeli, jak øekl, že Ježíš Nazaretský zboøí tento chrám a zmìní ustanovení, která nám dal Mojžíš." 15:Všichni, kteøí v radì zasedali, pohlédli na Štìpána a vidìli, že jeho tváø je jako tváø andìla. Kapitola 7 =Štìpánova øeè pøed radou 7,1-53= 1:Veleknìz se Štìpána otázal: "Je tomu tak?" 2:A Štìpán zaèal mluvit: "Bratøí a otcové, vyslechnìte mne: Bùh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještì v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, 3:a øekl mu: 'Opus svou zemi a své pøíbuzné a jdi do zemì, kterou ti ukážu.' 4:A tak vyšel Abraham z Chaldejské zemì a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemøel, vyzval jej Bùh, aby se odtud pøestìhoval do této zemì, v které nyní žijete. 5:Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píï, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkùm, aèkoliv tehdy ještì Abraham nemìl syna. 6:A Bùh mu øekl: 'Tvoji potomci se pøestìhují do cizí zemì a budou tam bydlet; udìlají z nich otroky a po ètyøi sta let s nimi budou zle nakládat. 7:Ale já budu soudit národ, který je zotroèí', øekl Bùh, 'a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místì'. 8:Bùh uzavøel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obøízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obøezal. Právì tak obøezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synù. 9:Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bùh byl s ním, 10:vysvobodil ho ze všech jeho útrap a zpùsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svìøil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem. 11:Potom nastal po celém Egyptì i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové nemìli co jíst. 12:Jákob se dovìdìl, že jsou v Egyptì zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny. 13:Když tam pøišli podruhé, dal se Josef svým bratøím poznat; tak se farao dovìdìl o Josefovì pùvodu.

14:Pak si Josef vzal k sobì svého otce Jákoba a všechny své pøíbuzné; bylo jich sedmdesát pìt. 15:Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemøel on i naši praotcové. 16:Jejich ostatky pøenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synù Emorových v Sichemu a zaplatil støíbrem. 17:Když už byl blízko èas, kdy Bùh chtìl splnit to, co Abrahamovi slíbil, poèet našeho lidu v Egyptì velmi vzrostl. 18:Ale tu nastoupil v Egyptì jiný král, který už o Josefovi nic nevìdìl. 19:Ten jednal s naším národem nepøátelsky a pøinutil naše praotce, aby odkládali dìti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu. 20:V té dobì se narodil Mojžíš, kterého si Bùh vyvolil. Po tøi mìsíce o nìj peèovali doma; 21:a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o nìj jako o svého syna. 22:Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i èinech. 23:Když Mojžíš dosáhl vìku ètyøiceti let, pøišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratøí. 24:A tu uvidìl, jak s jedním z nich nìjaký Egypan zle nakládá; pøispìchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypana zabil. 25:Myslel, že jeho bratøí pochopí, že je chce Bùh skrze nìho zachránit; ale oni to nepochopili. 26:Druhého dne mezi nì zase pøišel, právì když se dva z nich rvali; snažil se je smíøit, a proto jim øekl: 'Co to dìláte? Jste pøece bratøí! Proè ubližujete jeden druhému?' 27:Ale ten, který svého bližního napadl, odstrèil Mojžíše a øekl: ,Kdo tì nad námi ustanovil vládcem a soudcem? 28:Snad mne nechceš také zabít jako vèera toho Egypana?' 29:Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové. 30:Když uplynulo ètyøicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sínaj andìl v plameni hoøícího keøe. 31:S údivem hledìl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinùv hlas: 32:'Já jsem Bùh tvých otcù, Bùh Abrahamùv, Izákùv a Jákobùv.' Mojžíš se tøásl strachem a neodvážil se vzhlédnout. 33:Hospodin mu øekl: 'Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je zemì svatá. 34:Dobøe jsem vidìl, jak mùj lid v Egyptì tìžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tì do Egypta.' 35:To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když øekli: 'Kdo tì nad námi ustanovil vládcem a soudcem?' Toho poslal Bùh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostøednictvím andìla zjevil v keøi. 36:To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské zemì, který èinil divy a znamení v Egyptì, pøi Rudém moøi i na poušti po ètyøicet let. 37:To je on, který øekl synùm izraelským: 'Bùh vám z vašich bratøí povolá proroka, jako jsem já.' 38:To je ten, kdo pøi shromáždìní lidu na poušti byl prostøedníkem mezi andìlem, který k nìmu mluvil na hoøe Sínaj, a mezi našimi praotci. To on pøijal pro vás slova života. 39:Ale naši praotcové ho nechtìli za vùdce, zøekli se ho a zatoužili po Egyptu. 40:Proto øekli Árónovi: 'Udìlej nám bohy, kteøí by nás vedli. Vždy nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.' 41:A tehdy si udìlali sochu telete, zaèali této modle obìtovat a pøed výtvorem vlastních rukou poøádali slavnosti. 42:Proto se od nich Bùh odvrátil a dopustil, aby se klanìli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize prorokù: 'Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po tìch ètyøicet let na poušti obìtovali a pøinášeli dary? 43:Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvìzdu boha Remfana, obrazy, které jste si udìlali pro svou modloslužbu. Proto vás pøestìhuji do vyhnanství, až do konèin babylónských.' 44:Naši praotcové mìli na poušti stánek svìdectví; Bùh pøikázal Mojžíšovi, aby jej udìlal podle vzoru, který mu ukázal. 45:Tento stánek odevzdali svým synùm, a ti jej za Jozue vnesli do zemì pohanù, které Bùh pøed nimi zahnal. Tak tomu bylo až do èasù Davidových. 46:David nalezl u Boha milost a prosil, aby smìl vyhledat místo, kde by pøebýval Bùh Jákobùv. 47:Ale teprve Šalomoun vystavìl Bohu chrám. 48:Avšak Nejvyšší nepøebývá v chrámech, vystavìných lidskýma rukama, jak praví prorok: 49:'Mým trùnem je nebe a zemì podnoží mých nohou! Jaký chrám mi mùžete vystavìt, praví Hospodin, a je vùbec místo, kde bych mohl spoèinout? 50:Což to všechno nestvoøila má ruka?' 51:Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepøestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dìlali vaši otcové. 52:Byl kdy nìjaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteøí pøedpovìdìli pøíchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53:Pøijali jste Boží zákon z rukou andìlù, ale sami jste jej nezachovali!" =Štìpánova muèednická smrt 7,54-60= 54:Když to èlenové rady slyšeli, zaèali na Štìpána v duchu zuøit a zlostí zatínali zuby. 55:Ale on, plný Ducha svatého, pohledìl k nebi a uzøel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56:a øekl: "Hle, vidím nebesa otevøená a Syna èlovìka, stojícího po pravici Boží." 57:Tu zaèali hroznì køièet a zacpávat si uši; všichni se na nìho vrhli 58:a hnali ho za mìsto, aby ho kamenovali. Svìdkové dali své pláštì hlídat mládenci, který se jmenoval Saul.

59:Když Štìpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, pøijmi mého ducha!" 60:Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpus jim tento høích!" To øekl a zemøel. Kapitola 8 =První pronásledování církve 8,1-3= 1:Saul schvaloval, že Štìpána zabili. Tehdy zaèalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromì apoštolù se rozprchli po Judsku a Samaøsku. 2:Zbožní muži Štìpána pochovali a velmi nad ním truchlili. 3:Saul se však snažil církev znièit: pátral dùm od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláøe. =Evangelium v mìstì Samaøí 8,4-25= 4:Ti, kteøí se z Jeruzaléma rozprchli, zaèali kázat evangelium všude, kam pøišli. 5:Filip odešel do mìsta Samaøí a zvìstoval tam Krista. 6:Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když vidìli znamení, která èinil. 7:Nebo z mnoha posedlých vycházeli s velikým køikem neèistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. 8:A tak nastala veliká radost v tom mìstì. 9:Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uvádìl v úžas samaøský lid; øíkal o sobì, že je v nìm božská moc. 10:Všichni - prostí i významní - mu dychtivì naslouchali a øíkali si: "On je ta božská moc, která se nazývá Veliká." 11:Poslouchali ho ve všem proto, že na nì dlouhý èas pùsobil svou magií. 12:Ale když uvìøili Filipovì zvìsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokøtít muži i ženy. 13:Tu uvìøil i sám Šimon, dal se pokøtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když vidìl, jak se tu dìjí veliká znamení a mocné èiny. 14:Když apoštolové v Jeruzalémì uslyšeli, že v Samaøsku pøijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. 15:Oni tam pøišli a modlili se za nì, aby také jim byl dán Duch svatý, 16:nebo ještì na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokøtìni ve jméno Pána Ježíše. 17:Petr a Jan tedy na nì vložili ruce a oni pøijali Ducha svatého. 18:Když Šimon vidìl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a øekl: 19:"Dejte i mnì tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce." 20:Petr mu odpovìdìl: "Tvé peníze a jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! 21:Tato moc není pro tebe a nemùžeš mít na ní podíl, nebo tvé srdce není upøímné pøed Bohem. 22:Odvra se proto od této své nièemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. 23:Vidím, že jsi pln hoøké závisti a v zajetí nepravosti." 24:Šimon na to øekl: "Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o èem jste mluvili." 25:Apoštolové i potom vydávali svìdectví a kázali slovo Pánì. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještì cestou zvìstovali evangelium v mnoha samaøských vesnicích. =Køest etiopského dvoøana 8,26-40= 26:Andìl Pánì øekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestì, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštìná. 27:Filip se vydal k té cestì a hle, právì pøijíždìl etiopský dvoøan, správce všech pokladù kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pou do Jeruzaléma 28:a nyní se vracel na svém voze a èetl proroka Izaiáše. 29:Duch øekl Filipovi: "Bìž k tomu vozu a jdi vedle nìho!" 30:Filip k nìmu pøibìhl, a když uslyšel, že ten èlovìk ète proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co èteš?" 31:On odpovìdìl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle nìho. 32:To místo Písma, které èetl, znìlo: 'Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, nìmý, když ho støíhají, ani on neotevøel ústa. 33:Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždy jeho život na této zemi byl ukonèen.' 34:Dvoøan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobì, èi o nìkom jiném?" 35:Tu Filip zaèal u toho slova Písma a zvìstoval mu Ježíše. 36:Jak pokraèovali v cestì, pøijeli k místu, kde byla voda. Dvoøan øekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokøtìn?" 38:Dal zastavit vùz a oba, Filip i dvoøan, sestoupili do vody a Filip jej pokøtil. 39:Když vystoupili z vody, Duch Pánì se Filipa zmocnil a dvoøan ho už nevidìl, ale radoval se a jel dál svou cestou. 40:Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi mìsty a pøinášel jim radostnou zvìst, až se dostal do Cesareje. Kapitola 9 =Obrácení Saula 9,1-31=

1:Saul nepøestával vyhrožovat uèedníkùm Pánì a chtìl je vyhladit. Šel proto k veleknìzi 2:a vyžádal si od nìho doporuèující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteøí se hlásí k tomu smìru, a pøivést je v poutech do Jeruzaléma. 3:Na cestì, když už byl blízko Damašku, zazáøilo kolem nìho náhle svìtlo z nebe. 4:Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proè mne pronásleduješ?" 5:Saul øekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpovìdìl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 6:Vstaò, jdi do mìsta a tam se dovíš, co máš dìlat." 7:Muži, kteøí ho doprovázeli, zùstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatøili nikoho. 8:Saul vstal ze zemì, otevøel oèi, ale nic nevidìl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. 9:Po tøi dny nevidìl, nic nejedl a nepil. 10:V Damašku žil jeden uèedník, jménem Ananiáš. Toho Pán ve vidìní zavolal: "Ananiáši!" On odpovìdìl: "Zde jsem, Pane." 11:Pán mu øekl: "Jdi hned do ulice, která se jmenuje Pøímá, a v domì Judovì vyhledej Saula z Tarsu. Právì se modlí 12:a dostalo se mu vidìní, jak k nìmu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na nìj ruce, aby opìt vidìl." 13:Ananiáš odpovìdìl: "Pane, mnoho lidí mi vyprávìlo o tom èlovìku, kolik zla zpùsobil bratøím v Jeruzalémì. 14:Také zde má od veleknìží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno." 15:Pán mu však øekl: "Jdi, nebo on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národùm i králùm a synùm izraelským. 16:Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno." 17:Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a øekl: "Saule, mùj bratøe, posílá mì k tobì Pán ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestì; chce, abys opìt vidìl a byl naplnìn Duchem svatým." 18:Tu jako by mu s oèí spadly šupiny, zase vidìl a hned se dal pokøtít. 19:Pak pøijal pokrm a síla se mu vrátila. S damašskými uèedníky zùstal Saul nìkolik dní 20:a hned zaèal v synagógách kázat, že Ježíš je Syn Boží. 21:Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a øíkali: "To je pøece ten, který se snažil v Jeruzalémì vyhladit všechny vyznavaèe tohoto jména. I sem pøišel jen proto, aby je v poutech odvedl k veleknìžím." 22:Ale Saul pùsobil èím dál tím mocnìji a svými dùkazy, že Ježíš je Mesiáš, pøivádìl do úzkých damašské židy. 23:Po nìjaké dobì se židé uradili, že Saula zabijí, 24:ale on se o jejich úkladech dovìdìl. Protože ve dne v noci hlídali i brány, aby ho mohli zahubit, 25:spustili ho uèedníci dolù z hradeb v koši po provazech. 26:Když pøišel do Jeruzaléma, chtìl se pøipojit k uèedníkùm; ale všichni se ho báli, protože nevìøili, že k nim patøí. 27:Tu se ho ujal Barnabáš, uvedl ho k apoštolùm a vypravoval jim, jak Saul na cestì do Damašku uvidìl Pána, uslyšel jeho hlas, a jak tam potom neohroženì kázal v Ježíšovì jménu. 28:Saul se nyní mohl v Jeruzalémì na všem podílet s apoštoly a všude smìle mluvil ve jménu Pánì. 29:Kázal také øecky mluvícím židùm a pøel se s nimi, takže se ho pokoušeli zabít. 30:Když se to bratøí dovìdìli, doprovodili ho do Cesareje a poslali do Tarsu. 31:A tak církev v celém Judsku, Galileji a Samaøí mìla klid, vnitønì i navenek rostla, žila v bázni Pánì a vzrùstala poètem, protože ji Duch svatý posiloval. =Divy Petrovy 9,32-43= 32:Když Petr procházel všechna ta místa, pøišel také k bratøím, kteøí žili v Lyddì. 33:Tam se setkal s jedním èlovìkem, jménem Eneáš, který byl už osm let upoután na lùžko, ponìvadž byl ochrnutý. 34:Petr mu øekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tì uzdravuje! Vstaò a ustel své lùžko!" A Eneáš hned vstal. 35:Všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteøí to vidìli, obrátili se k Pánu. 36:V Joppe žila uèednice jménem Tabita, øecky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutkù a štìdøe rozdávala almužny. 37:Ale právì tehdy onemocnìla a zemøela. Umyli ji a položili do horního pokoje. 38:Ponìvadž Lydda je blízko Joppe, dovìdìli se uèedníci, že je tam Petr, a poslali k nìmu dva muže s naléhavou prosbou: "Pøijï rychle k nám!" 39:Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když pøišli do Joppe, zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláèem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláštì, které jim Tabita šila, dokud byla naživu. 40:Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a øekl: "Tabito, vstaò!" Ona otevøela oèi, a když spatøila Petra, zvedla se na lùžku. 41:Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou. 42:Zpráva o tom se rozšíøila po celém Joppe a mnoho lidí uvìøilo v Pána. 43:Petr zùstal ještì delší èas v Joppe v domì Šimona koželuha. Kapitola 10 =Petr poslán k pohanùm do Cesareje 10,1-23a= 1:V Cesareji žil nìjaký muž jménem Kornélius, dùstojník pluku zvaného Italský. 2:Byl to èlovìk zbožný, s celou svou rodinou vìøil v jediného Boha, byl velmi štìdrý vùèi židovskému lidu a

pravidelnì se modlil k Bohu. 3:Ten mìl kolem tøetí hodiny odpoledne vidìní, v nìmž jasnì spatøil Božího andìla, jak k nìmu vchází a volá na nìj: "Kornélie!" 4:Pohlédl na nìj a pln báznì øekl: "Co si pøeješ, Pane?" Andìl odpovìdìl: "Bùh pøijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. 5:Vyprav hned posly do Joppe, a sem pøivedou Šimona, zvaného Petr. 6:Bydlí u Šimona koželuha, který má dùm u moøe." 7:Když odešel ten andìl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, 8:všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe. 9:Druhého dne, právì když se blížili k mìstu, vyšel Petr za poledne na rovnou støechu domu, aby se modlil. 10:Pak dostal hlad a chtìl se najíst. Zatímco mu pøipravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: 11:Vidí, jak se z otevøeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtì, kterou spouštìjí za ètyøi cípy k zemi. 12:Byly v ní všechny druhy živoèichù: ètvernožci, plazi i ptáci. 13:Tu k nìmu zaznìl hlas: "Vstaò, Petøe, zabíjej a jez!" 14:Petr odpovìdìl: "To ne, Pane! Ještì nikdy jsem nejedl nic, co poskvròuje a zneèišuje." 15:Ale hlas se ozval znovu: "Co Bùh prohlásil za èisté, nepokládej za neèisté." 16:To se opakovalo tøikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhùru do nebe. 17:Zatímco Petr úpornì pøemýšlel, co to jeho vidìní mùže znamenat, podaøilo se Kornéliovým poslùm nalézt Šimonùv dùm. Zastavili se pøed vraty, 18:zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému øíkají Petr. 19:A Petr stále ještì pøemýšlel o svém vidìní, když mu Duch øekl: "Jsou tu tøi muži a hledají tì; 20:sejdi hned dolù a bez rozpakù s nimi jdi, nebo já jsem je poslal." 21:Petr tedy sešel dolù k tìm mužùm a øekl: "Já jsem ten, kterého hledáte. Proè jste za mnou pøišli?" 22:Oni odpovìdìli: "Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který vìøí v jediného Boha a má dobrou povìst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu andìl a rozkázal mu, aby tì pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš øíci." 23a:Petr je zavedl dovnitø a nechal je u sebe pøes noc. =Køest Kornélia a jeho pøátel 10,23b-48= 23b:Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještì nìkolik bratøí z Joppe ho doprovázelo. 24:Nazítøí pøišli do Cesareje. Kornélius je oèekával a spolu s ním jeho pøíbuzní a nejbližší pøátelé. 25:Když chtìl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstøíc, padl na kolena a poklonil se mu. 26:Ale Petr jej pøinutil vstát a øekl: "Vstaò, vždy i já jsem jen èlovìk." 27:Za rozhovoru vešli dovnitø a Petr shledal, že je tam shromáždìno mnoho lidí. 28:Promluvil k nim: "Dobøe víte, že židùm není dovoleno stýkat se s pohany a navštìvovat je. Mnì však Bùh ukázal, abych si o žádném èlovìku nemyslel, že styk s ním poskvròuje nebo zneèišuje. 29:Proto jsem také bez váhání pøišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu mìli dùvod." 30:Kornélius odpovìdìl: "Jsou to právì tøi dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domì odpolední modlitbu, a náhle stál pøede mnou muž v záøícím rouchu 31:a øekl: 'Kornélie, Bùh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. 32:Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému øíkají Petr. Bydlí v domì koželuha Šimona u moøe.' 33:Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotnì pøišel. Nyní jsme tu všichni shromáždìni pøed Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil." 34:A Petr se ujal slova: "Nyní skuteènì vidím, že Bùh nikomu nestraní, 35:ale v každém národì je mu milý ten, kdo v nìho vìøí a èiní, co je spravedlivé. 36:To je ta zvìst, kterou Bùh poslal synùm izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. 37:Dobøe víte, co se dálo po celém Judsku: Zaèalo to v Galileji po køtu, který kázal Jan. 38:Bùh obdaøil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteøí byli v moci ïáblovì, nebo Bùh byl s ním. 39:A my jsme svìdky všeho, co èinil v zemi judské i v Jeruzalémì. Ale oni ho povìsili na køíž a zabili. 40:Bùh jej však tøetího dne vzkøísil a dal mu zjevit se 41:nikoli všemu lidu, nýbrž jen svìdkùm, které k tomu napøed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 42:A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvìdèovali, že je to on, koho Bùh ustanovil za soudce živých i mrtvých. 43:Jemu všichni proroci vydávají svìdectví, že pro jeho jméno budou odpuštìny høíchy každému, kdo v nìho vìøí." 44:Ještì když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteøí tu øeè slyšeli. 45:Bratøí židovského pùvodu, kteøí pøišli s Petrem, žasli, že i pohanùm byl dán dar Ducha svatého. 46:Vždy je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: 47:"Kdo mùže zabránit, aby byli vodou pokøtìni ti, kteøí pøijali Ducha svatého jako my?" 48:A dal pokyn, aby byli pokøtìni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zùstal nìkolik dní.

Kapitola 11 =Petrova obhajoba v Jeruzalémì 11,1-18= 1:O tom, že i pohané pøijali slovo Boží, dovìdìli se apoštolové a bratøí v Judsku. 2:Když pøišel Petr do Jeruzaléma, zaèali mu bratøí židovského pùvodu vyèítat: 3:"Navštívil jsi neobøezané lidi a jedl s nimi!" 4:A tak jim to Petr zaèal po poøádku vysvìtlovat: 5:"Byl jsem v mìstì Joppe a právì jsem se modlil, když jsem ve vytržení mysli mìl vidìní: Cosi se snáší dolù a podobá se to veliké plachtì, kterou spouštìjí za ètyøi cípy z nebe; zastavila se právì u mne. 6:Když jsem se do ní pozornì podíval, uvidìl jsem tam nejrùznìjší zvíøata i divokou zvìø, plazy a ptáky. 7:Uslyšel jsem hlas, který mi øekl: 'Vstaò, Petøe, zabíjej a jez!' 8:Odpovìdìl jsem: 'To ne, Pane! Ještì nikdy nevešlo do mých úst nic, co poskvròuje a zneèišuje.' 9:Ale hlas z nebe promluvil znovu: 'Co Bùh prohlásil za èisté, nepokládej za neèisté.' 10:To se opakovalo tøikrát a vše bylo opìt vyzdviženo do nebe. 11:A právì v tu chvíli se zastavili pøed domem, kde jsme bydleli, tøi muži, poslaní ke mnì z Cesareje. 12:Duch mi øekl, abych bez rozpakù šel s nimi. Se mnou se vydalo na cestu i tìchto šest bratøí a všichni jsme vstoupili do Kornéliova domu. 13:On nám vypravoval, jak se mu v jeho domì zjevil andìl a øekl mu: ,Pošli nìkoho do Joppe a pozvi k sobì Šimona, kterému øíkají Petr. 14:Co on ti poví, pøinese spásu tobì i tvé rodinì.' 15:Když jsem k nim zaèal mluvit, sestoupil na nì Duch svatý, jako už na poèátku sestoupil na nás. 16:Tu jsem si vzpomnìl na to, co øekl Pán: 'Jan køtil vodou, ale vy budete pokøtìni Duchem svatým.' 17:Jestliže tedy jim Bùh dal stejný dar jako nám, když uvìøili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?" 18:Po tìch slovech bratøí už nic nenamítali, ale velebili Boha: "Tak i pohany povolal Bùh k pokání, aby dosáhli života!" =Církev v Antiochii 11,19-30= 19:Po smrti Štìpánovì nastalo v Jeruzalémì pronásledování. Ti, kteøí se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvìstovali jenom židùm. 20:Ale nìkteøí z nich, pùvodem z Kypru a z Kyrény, zaèali po svém pøíchodu do Antiochie zvìstovat Pána Ježíše také pohanùm. 21:Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvìøilo a obrátilo se k Pánu. 22:Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémì a bratøí poslali do Antiochie Barnabáše. 23:Když tam pøišel a spatøil, co se z milosti Boží dìje, mìl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zùstali Pánu vìrni. 24:Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí pøivedeno k Pánu. 25:Proto se Barnabáš odebral do Tarsu, aby vyhledal Saula. 26:A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamìjší církvi po celý rok a vyuèovali velké množství lidí; a právì v Antiochii byli uèedníci poprvé nazváni køesany. 27:V tìch dnech pøišli z Jeruzaléma do Antiochie proroci. 28:Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem pøedpovìdìl, že po celém svìtì nastane veliký hlad. To se také stalo za císaøe Klaudia. 29:Proto se uèedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomùže bratøím v Judsku. 30:Uèinili to a poslali sbírku po Barnabášovi a Saulovi jeruzalémským starším. Kapitola 12 =Herodovo pronásledování 12,1-25= 1:V té dobì král Herodes krutì zasáhl proti nìkterým bratøím. 2:Meèem dal popravit Jakuba, bratra Janova. 3:Když vidìl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právì velikonoce. 4:Zmocnil se ho, dal ho zavøít do vìzení a hlídat ètyømi strážemi po ètyøech vojácích. Chtìl ho po velikonocích veøejnì soudit. 5:Petra tedy støežili ve vìzení a církev se za nìj stále modlila k Bohu. 6:Noc pøedtím, kdy jej chtìl Herodes pøedvést na soud, spal Petr mezi dvìma vojáky, spoután dvìma øetìzy, a stráže pøed dveømi hlídaly vìzení. 7:Najednou u nìho stál andìl Pánì a v žaláøi zazáøilo svìtlo. Andìl udeøil Petra do boku, vzbudil ho a øekl: "Rychle! Vstaò!" A s Petrových rukou spadly øetìzy. 8:Andìl mu øekl: "Opásej se a obuj se!" Petr to udìlal a andìl ho vyzval: "Vezmi si pl᚝ a pojï za mnou." 9:Petr následoval tedy andìla ven z vìzení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skuteènost; myslel si, že má vidìní. 10:Prošli první stráží, pak druhou, a pøišli k železné bránì, která vedla do mìsta; ta se jim sama od sebe otevøela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle andìl zmizel. 11:Teprve nyní se Petr vzpamatoval a øekl: "Teï už vím, že Pán opravdu poslal svého andìla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si pøál židovský lid."

12:S tím vìdomím šel do domu Marie, matky Jana, zvaného Marek. Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se. 13:Když Petr zatloukl na domovní dveøe, pøišla služka jménem Rodé, aby se zeptala, kdo to je. 14:Tu poznala Petrùv hlas, ale samou radostí hned neotevøela a bìžela dovnitø oznámit, že Petr stojí pøede dveømi. 15:Ale oni jí øekli: "Ty ses zbláznila!" Ona však trvala na tom, že je to pravda. Øekli jí: "Tak to musí být jeho duch!" 16:Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevøít a užasli, když ho spatøili. 17:Pokynul jim rukou, aby je uklidnil, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vìzení; nakonec jim øekl: "Povìzte to Jakubovi a ostatním bratøím." Pak odešel z mìsta. 18:Ráno se strhl mezi vojáky nemalý poplach, kam se Petr podìl. 19:Herodes dal po nìm pátrat, ale Petr nebyl k nalezení. Po výslechu tedy dal popravit stráže; potom opustil Judsko, odebral se do Cesareje a nìjaký èas tam zùstal. 20:Herodes byl tehdy velmi rozezlen na Tyrské a Sidonské. Jejich zástupci se však spoleènì k nìmu dostavili; podplatili králova komorníka Blasta a požádali o smír, protože jejich zemì byla zásobována potravinami z Herodova království. 21:Ve stanovený den zasedl Herodes v královském rouchu na trùn a pronesl k nim øeè; 22:lid zaèal provolávat: "To mluví bùh, ne èlovìk!" 23:A tu jej postihl andìl Pánì za to, že si pøivlastnil èest, patøící jen Bohu: zemøel rozežrán èervy. 24:Ale slovo Pánì se šíøit nepøestalo. 25:Když Barnabáš a Saul splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana zvaného Marek. Kapitola 13 =Barnabáš a Saul vysláni z Antiochie na Kypr 13,1-12= 1:V Antiochii byli v církvi proroci a uèitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Èerný, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul. 2:Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, øekl Duch svatý: "Oddìlte mi Barnabáše a Saula k dílu, k nìmuž jsem je povolal." 3:A tak po modlitbách a postu na nì vložili ruce a vyslali je k dílu. 4:Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr. 5:Když dopluli do Salaminy, zvìstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Mìli s sebou i Jana jako pomocníka. 6:Pak prošli celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; øíkali mu Barjezus. 7:Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdìlaného. Ten k sobì povolal Barnabáše a Saula, protože chtìl slyšet Boží slovo. 8:Ale Elymas, ten kouzelník - tak se totiž vykládá jeho jméno - vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry. 9:V tu chvíli Saul, kterému øíkali také Pavel, byl naplnìn Duchem svatým, upøel na Elymase zrak a øekl: 10:"Ty svùdce všeho schopný, synu ïáblùv, nepøíteli Boží spravedlnosti, kdy už pøestaneš podvracet pøímé cesty Pánì? 11:Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzøíš sluneèní svìtlo, dokud se nad tebou Bùh neslituje." Tu Elymase náhle obestøela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12:Když místodržitel uvidìl, co se stalo, uvìøil, pln údivu nad uèením Pánì. =Pavel a Barnabáš v Pisidské Antiochii 13,13-52= 13:Z Páfu se Pavel se svými prùvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddìlil a vrátil se do Jeruzaléma. 14:Pøes Perge šli dál do Pisidské Antiochie. Když nastala sobota, vešli do synagógy a posadili se. 15:Po ètení ze Zákona a Prorokù vybídli je pøedstavení synagógy: "Bratøí, máte¦li slovo povzbuzení, promluvte k lidu." 16:Tu povstal Pavel, pokynul rukou a øekl: "Muži izraelští a s nimi vy, kteøí ctíte jediného Boha, slyšte mne! 17:Bùh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, uèinil z nich za jejich pobytu v Egyptì silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí. 18:Celých ètyøicet let trpìlivì snášel jejich chování na poušti, 19:a když vyhladil sedm národù v kanaánské zemi, dal ji v údìl svému lidu. 20:To trvalo asi ètyøi sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele. 21:Pak chtìli krále, a Bùh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl ètyøicet let. 22:Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o nìmž vydal svìdectví: 'V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem mìl na mysli. On splní vše, co chci.' 23:A z Davidova potomstva dal Bùh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše. 24:Pøed jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých høíchù a dali se pokøtít. 25:Když Jan konèil své poslání, øekl: 'Já nejsem ten, za koho mì pokládáte. Za mnou pøichází nìkdo, jemuž

nejsem hoden rozvázat øemínek na jeho nohou.' 26:Bratøí z rodu Abrahamova i vy, kteøí s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy. 27:Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vùdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova prorokù, která se ètou každou sobotu. 28:Aèkoli na nìm nenalezli žádný dùvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit. 29:Když udìlali všechno pøesnì tak, jak to bylo o nìm v Písmu napsáno, sòali jej z køíže a položili do hrobu. 30:Ale Bùh ho vzkøísil z mrtvých 31:a on se po mnoho dní zjevoval tìm, kteøí s ním pøišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svìdky pøed lidem. 32:My vám pøinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcùm, 33:splnil Bùh nám, jejich dìtem, a vzkøísil Ježíše; vždy je o nìm psáno v druhém Žalmu: 'Ty jsi mùj Syn, já jsem tì dnes zplodil.' 34:To, že jej vzkøísí z mrtvých, takže se už nepromìní v prach, slíbil tìmito slovy: 'Vìrnì vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.' 35:A pak na jiném místì øíká: 'Nedopustíš, aby se tvùj Svatý rozpadl v prach.' 36:David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vùle zemøel, byl uložen k svým pøedkùm a rozpadl se v prach. 37:Ten však, kterého Bùh vzkøísil, se neobrátil v prach. 38:Budiž vám tedy známo, bratøí, že skrze nìho se vám zvìstuje odpuštìní všech høíchù, a to i tìch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšùv zákon. 39:Ale v nìm je ospravedlnìn každý, kdo vìøí. 40:Støezte se proto, aby vás nepostihlo, o èem se mluví v Prorocích: 41:'Vy, kteøí mnou pohrdáte, otevøte oèi, zdìste se a dejte se na útìk, protože já uèiním ve vašich dnech nìco, èemu nikdy neuvìøíte, když vám to bude nìkdo vypravovat.'" 42:Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili pøíští sobotu. 43:Shromáždìní se rozcházelo a mnoho židù i obrácených pohanù, kteøí ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti. 44:Pøíští sobotu pøišlo skoro celé mìsto slyšet Boží slovo. 45:Když židé vidìli tolik lidí, naplnila je závist a zaèali Pavlovým slovùm odporovat a rouhat se. 46:Ale Pavel a Barnabáš smìle prohlásili: "Vám židùm mìlo být slovo Boží zvìstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátì vìèného života, obracíme se k pohanùm. 47:Vždy Pán nám pøikázal: 'Ustanovil jsem tì, abys byl svìtlem pohanùm a nesl spásu až na sám konec zemì.' 48:Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Pánì; ti pak, kteøí byli vyvoleni k vìènému životu, uvìøili. 49:A slovo Pánì se šíøilo po celé krajinì. 50:Ale židé pobouøili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouøili i pøední muže toho mìsta, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepøátelství a vyhnali je ze svého kraje. 51:Oni na svìdectví proti nim setøásli prach s nohou a odešli do Ikonia. 52:Ale uèedníci byli naplnìní radostí a Duchem svatým. Kapitola 14 =V Ikoniu, Lystøe a Derbe 14,1-21a= 1:Totéž se stalo v Ikoniu: Pavel a Barnabáš vešli do židovské synagógy a mluvili tak mocnì, že uvìøilo mnoho Židù i Øekù. 2:Avšak ti židé, kteøí neuvìøili, pobouøili pohany a vyvolali jejich nenávist proti bratøím. 3:Pøesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zùstali a pøes všechny pøekážky mluvili o Pánu; a Pán dosvìdèoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky. 4:Obyvatelstvo mìsta se rozdìlilo: jedni byli pøi židech, druzí pøi apoštolech. 5:Pohané i židé se svými pøedstaviteli se chystali apoštoly ztýrat a ukamenovat. 6:Ti se o tom dovìdìli a uprchli do lykaonských mìst Lystry a Derbe i okolí. 7:Ani tu nepøestali kázat evangelium. 8:V Lystøe žil jeden èlovìk, který mìl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. 9:Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na nìho upøenì podíval, a když vidìl, že vìøí v Boží pomoc, 10:øekl mocným hlasem: "Postav se zpøíma na nohy!" A on vyskoèil a chodil. 11:Když zástupy vidìly, co Pavel uèinil, provolávaly lykaonsky: "To k nám sestoupili bohové v lidské podobì!" 12:Barnabášovi zaèali øíkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, ponìvadž to byl pøedevším on, kdo mluvil. 13:Dokonce knìz Diova chrámu pøed hradbami dal pøivést k bránì ovìnèené býky a chtìl je s lidmi apoštolùm obìtovat. 14:Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svùj odìv, vbìhli do zástupu mezi lidi 15:a volali: "Co to dìláte? Vždy i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvìstujeme vám, abyste se od tìchto marných vìcí obrátili k živému Bohu, který uèinil nebe, zemi, moøe a všechno, co je v nich. 16:Tento Bùh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtìly, 17:avšak nepøestal dosvìdèovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám s nebe d隝 i úrodu v

pravý èas, sytil vás pokrmem a naplòoval radostí." 18:Takovou øeèí se jim jen s námahou podaøilo zadržet zástupy, aby jim nezaèaly obìtovat. 19:Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a zaèali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z mìsta. 20:Ale uèedníci ho obstoupili a on vstal a vrátil se do mìsta. Druhého dne pak odešel s Barnabášem do Derbe. 21a:I v tomto mìstì kázali evangelium a získali mnoho uèedníkù. =Návrat z první misijní cesty 14,21b-28= 21b:Potom se vraceli pøes Lystru, Ikonium a Pisidskou Antiochii. 22:Všude tam posilovali uèedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víøe; øíkali jim: "Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království." 23:V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svìøili uèedníky Pánu, v kterého uvìøili. 24:Pak prošli Pisidií, dostali se do Pamfylie 25:a tam kázali v mìstì Perge. Potom se odebrali do Attalie 26:a odpluli do Antiochie v Sýrii, odkud pøed èasem svìøeni Boží milosti vyšli k dílu, které právì teï dokonèili. 27:Po svém návratu shromáždili církev a vypravovali, co všechno skrze nì Bùh uèinil a jak i pohanùm otevøel dveøe víry. 28:A zùstali tam s uèedníky delší dobu. Kapitola 15 =Jeruzalémské jednání o køesanech z pohanù 15,1-35= 1:Tu pøišli do Antiochie nìkteøí lidé z Judska a zaèali bratry uèit: "Nepøijmete¦li obøízku, jak to pøedpisuje Mojžíšùv zákon, nemùžete být spaseni." 2:Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještì nìkteøí jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a pøedložili tuto otázku apoštolùm a starším. 3:Církev je tedy vyslala na cestu a oni šli pøes Fénicii a Samaøsko a všude k veliké radosti bratøí vyprávìli, jak se i pohané obracejí k víøe. 4:Když pøišli do Jeruzaléma, byli pøijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Bùh ve všem vedl. 5:Tu povstali nìkteøí bratøí z farizeù a prohlásili: "Pohané musí pøijmout obøízku a musí se jim naøídit, aby zachovávali Mojžíšùv zákon." 6:Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu vìc uvážili. 7:Když došlo k velké rozepøi, povstal Petr a promluvil k nim: "Dobøe víte, bratøí, že si mì Bùh hned na zaèátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvìøili. 8:A sám Bùh, jenž zná lidská srdce, se za nì postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám 9:a neuèinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce oèistil vírou. 10:Proè tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na uèedníky bøemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! 11:Vìøíme pøece, že jsme stejnì jako oni spaseni milostí Pána Ježíše." 12:A když Barnabáš a Pavel zaèali vypravovat, jaká znamení a divy èinil Bùh skrze nì mezi pohany, všichni ve shromáždìní zmlkli a poslouchali. 13:Když domluvili, ujal se slova Jakub a øekl: "Bratøí, slyšte mne! 14:Šimon vypravoval, jak Bùh poprvé projevil pohanùm svou milost a povolal si z nich svùj lid. 15:S tím se shodují slova prorokù, nebo je psáno: 16:'Navrátím se zase a znovu postavím Davidùv zboøený dùm, z jeho trosek jej opìt vystavím a zbuduji, jako byl døív, 17:aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, které jsem pøijal za své. To praví Pán, 18:který to oznámil už pøed vìky.' 19:Proto já soudím, abychom nedìlali potíže pohanùm, kteøí se obracejí k Bohu, 20:ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co pøišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvíøat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev. 21:Vždy Mojžíš má odedávna po mìstech své kazatele, kteøí ètou jeho Zákon v synagógách každou sobotu." 22:Tu se apoštolové a starší za souhlasu celé církve rozhodli, že ze svého støedu vyvolí dva muže a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie. Byli to Juda, kterému øíkali Barsabáš, a Silas, pøední muži mezi bratøími. 23:Po nich poslali tento dopis: "My, apoštolové a starší, vaši bratøí, posíláme pozdrav vám, svým bratøím v Antiochii, Sýrii a Kilikii, kteøí jste døíve byli pohany. 24:Dovìdìli jsme se, že vás nìkteøí lidé od nás zneklidnili a zmátli svými slovy, aèkoliv jsme jim k tomu nedali žádný pokyn. 25:Proto jsme se jednomyslnì rozhodli, že zvolíme dva muže a pošleme je k vám s našimi milými bratry Barnabášem a Pavlem, 26:kteøí ve službì našeho Pána Ježíše Krista nasadili svùj život. 27:Posíláme k vám tedy Judu a Silase, kteøí vám to vše sami potvrdí. 28:Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo a vás nezatìžuje jinými povinnostmi než tìmi, které jsou naprosto nutné: 29:Zdržujte se všeho, co bylo obìtováno modlám, také krve, pak masa zvíøat, která nebyla zbavena krve, a

koneènì smilstva. Jxestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správnì. Buïte zdrávi." 30:Pak se povìøení bratøí odebrali do Antiochie. Tam všechny shromáždili a odevzdali jim dopis. 31:Když jej bratøí pøeèetli, velmi se zaradovali, protože je uklidnil. 32:Také Juda a Silas bratry velmi povzbudili a posílili svými slovy; vždy i oni byli proroci. 33:Zùstali tam nìjakou dobu; pak je bratøí s pøáním pokoje propustili a oni se vrátili zpìt. 35:Pavel a Barnabáš zùstali ještì v Antiochii a s mnoha jinými tam uèili a zvìstovali slovo Pánì. =Pavel a Silas na druhé misijní cestì 15,36-16,10= 36:Po nìjaké dobì øekl Pavel Barnabášovi: "Navštivme opìt naše bratry ve všech mìstech, kde jsme kázali slovo Pánì, a podívejme se, jak se jim daøí." 37:Barnabáš chtìl s sebou vzít také Jana Marka. 38:Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, ponìvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokraèoval. 39:Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr, 40:Pavel si vybral za spolupracovníka Silase, a když ho bratøí poruèili milosti Pánì, vydal se i on na cestu. 41:Procházel Sýrií a Kilikií a všude posiloval církve. Kapitola 16 1:Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden uèedník jménem Timoteus; jeho matka byla židovka, která uvìøila v Krista, ale jeho otec byl pohan. 2:Bratøí v Lystøe a v Ikoniu o nìm vydávali dobré svìdectví, 3:a Pavel ho chtìl vzít s sebou. Z ohledu na tamìjší židy jej dal obøezat: všichni totiž vìdìli, že jeho otec byl pohan. 4:Ve všech mìstech, jimiž procházeli, pøedávali závazná ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémì. 5:A tak se církve upevòovaly ve víøe a poèet bratøí rostl každým dnem. 6:Ponìvadž jim Duch svatý zabránil zvìstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. 7:Když pøišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšùv jim to nedovolil. 8:Prošli tedy Mysií a pøišli k moøi do Troady. 9:Tam mìl Pavel v noci vidìní: Stanul pøed ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: "Pøeplav se do Makedonie a pomoz nám!" 10:Po tomto Pavlovì vidìní jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bùh, abychom tam kázali evangelium. =Pavel s bratøími ve Filipech 16,11-40= 11:Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se pøímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole. 12:Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnìjším mìstem té èásti Makedonie a øímskou kolonií. V tomto mìstì jsme strávili nìkolik dní. 13:V sobotu jsme vyšli za bránu k øece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. 14:Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z mìsta Thyatir, která vìøila v jediného Boha. Pán jí otevøel srdce, aby pøijala, co Pavel zvìstoval. 15:Když byla ona a všichni z jejího domu pokøtìni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste¦li pøesvìdèeni, že jsem uvìøila v Pána, vejdìte do mého domu a buïte mými hosty"; a my jsme její naléhavé pozvání pøijali. 16:Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokynì, která mìla vìšteckého ducha a pøedpovídáním budoucnosti pøinášela svým pánùm znaèný zisk. 17:Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: "Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvìstují vám cestu ke spáse." 18:A to dìlala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a øekl: "Ve jménu Ježíše Krista ti pøikazuji, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil. 19:Když si její páni uvìdomili, že tím pøišli o svùj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na námìstí pøed mìstskou správu. 20:Tam je pøedvedli pøed soudce a øekli: "Tito lidé pobuøují naše mìsto. Jsou to Židé 21:a rozšiøují zvyky, které my jako Øímané nemùžeme uznat, nebo se dokonce podle nich øídit." 22:Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbièovat. 23:Když je dùkladnì zbièovali, zavøeli je do vìzení a žaláøníkovi poruèili, aby je dobøe hlídal. 24:On je podle toho rozkazu zavøel do nejbezpeènìjší cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. 25:Kolem pùlnoci se Pavel a Silas modlili a zpìvem oslavovali Boha; ostatní vìzòové je poslouchali. 26:Tu náhle nastalo veliké zemìtøesení a celé vìzení se otøáslo až do základù. Rázem se otevøely všechny dveøe a všem vìzòùm spadla pouta. 27:Když se žaláøník probudil a uvidìl, že jsou všechny dveøe vìzení otevøené, vytasil meè a chtìl se zabít, protože myslel, že mu vìzòové uprchli. 28:Ale Pavel hlasitì vykøikl: "Nedìlej to! Jsme tu všichni!" 29:Tu žaláøník rozkázal, aby mu pøinesli svìtlo, vbìhl dovnitø a pln strachu padl pøed Pavlem a Silasem na kolena.

30:Pak je vyvedl ven a øekl: "Bohové a páni, co mám dìlat, abych byl zachránìn?" 31:Oni mu øekli: "Vìø v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domì." 32:A zaèali jemu i všem v jeho domácnosti zvìstovat slovo Boží. 33:Ještì v tu noèní chvíli se jich ujal, oèistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokøtít. 34:Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvìøili v Boha. 35:Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: "Propus ty muže!" 36:Žaláøník oznámil tento rozkaz Pavlovi: "Soudcové naøídili, abyste byli propuštìni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejdìte." 37:Ale Pavel øekl: "Nás, øímské obèany, veøejnì a bez soudu zbili a zavøeli do vìzení. A teï se nás chtìjí ve vší tichosti zbavit? To ne! A sem sami pøijdou a propustí nás!" 38:Stráž to oznámila soudcùm. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou øímští obèané, 39:ulekli se a pøišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vìzení a prosili, aby opustili mìsto. 40:Pavel a Silas vyšli z vìzení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratøími, povzbudili je a odešli z Filip. Kapitola 17 =V Tesalonice a v Beroji 17,1-15= 1:Dali se cestou, která vede pøes mìsta Amfipolis a Apollonii a pøišli do Tesaloniky, kde mìli Židé synagógu. 2:Pavel jako obvykle pøišel do jejich shromáždìní a po tøi soboty k nim mluvil, 3:vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpìt a vstát z mrtvých. "A ten Mesiáš", øekl Pavel, "je Ježíš, kterého já vám zvìstuji." 4:Nìkteøí z nich se tím dali pøesvìdèit a pøipojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Øekù, kteøí už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin. 5:To však naplnilo Židy hnìvem a závistí. S pomocí nìkolika nièemných lidí z ulice vyvolali srocení davu a tak pobouøili celé mìsto. Pak napadli Jásonùv dùm a chtìli Pavla a Silase postavit pøed shromáždìní. 6:Když je nenalezli, vlekli Jásona a nìkolik bratøí k pøedstaveným mìsta a køièeli: "Ti, kteøí pobouøili celý svìt, pøišli i k nám, a Jáson je pøijal do svého domu! 7:Ti všichni porušují císaøova naøízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš." 8:Tato slova podìsila všechen lid i pøedstavené mìsta, 9:ale když Jáson a ostatní zaplatili záruku, byli propuštìni. 10:A hned té noci vypravili bratøí Pavla a Silase do Beroje. Když tam pøišli, odebrali se do židovské synagógy. 11:Židé v Beroji byli pøístupnìjší než v Tesalonice: Pøijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvìstuje Pavel. 12:A tak mnozí z nich uvìøili a s nimi nemálo Øekù, vznešených žen i mužù. 13:Jakmile se však Židé v Tesalonice dovìdìli, že Pavel káže slovo Boží i v Beroji, vypravili se tam a zaèali podnìcovat a pobuøovat lidi. 14:Tu bratøí hned vypravili Pavla z Beroje smìrem k moøi, ale Silas a Timoteus ve mìstì zùstali. 15:Ti, kteøí Pavla doprovázeli, šli s ním až do Athén a odtud se vrátili s jeho vzkazem, aby k nìmu Silas a Timoteus co nejdøíve pøišli. =V Athénách 17,16-34= 16:Zatím na nì Pavel v Athénách èekal; když shledal, kolik modláøství je v tom mìstì, velmi ho to znepokojovalo. 17:Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteøí uvìøili v jediného Boha; a každý den hovoøil i na námìstí s lidmi, kteøí tam právì byli. 18:Rozmlouvali s ním i nìkteøí epikurejští a stoiètí filosofové. Jedni se ptali: "Co nám to chce ten nedovzdìlanec vykládat?" Druzí øíkali: "Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva." Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. 19:Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: "Rádi bychom se dovìdìli, jaké je to tvé nové uèení, které šíøíš. 20:Vždy to, co nám vykládáš, zní velice podivnì. Chceme se tedy dovìdìt, co to je." 21:Všichni Athéòané i cizinci, kteøí tam pobývají, nièemu totiž nevìnují tolik èasu jako tomu, že vykládají a poslouchají nìco nového. 22:Pavel se tedy postavil doprostøed shromáždìní na Areopagu a promluvil: "Athéòané, vidím, že jste v uctívání bohù velice horliví. 23:Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltáø s nápisem: 'Neznámému bohu'. Koho takto uctíváte, a ještì neznáte, toho vám zvìstuji: 24:Bùh, který uèinil svìt a všechno, co je v nìm, ten je pánem nebe i zemì, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavìli, 25:ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždy je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. 26:On stvoøil z jednoho èlovìka všechno lidstvo, aby pøebývalo na povrchu zemì, urèil pevná roèní údobí i hranice lidských sídel. 27:Bùh to uèinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nìjakým zpùsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a pøece není od nikoho z nás daleko. 28:'Nebo v nìm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to øíkají i nìkteøí z vašich básníkù: 'Vždy jsme jeho dìti.'

29:Jsme¦li tedy Božími dìtmi, nemùžeme si myslet, že božstvo se podobá nìèemu, co bylo vyrobeno ze zlata, støíbra nebo z kamene lidskou zruèností a dùmyslem. 30:Bùh však prominul lidem dobu, kdy to ještì nemohli pochopit, a nyní zvìstuje všem, a jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k nìmu. 31:Nebo ustanovil den, v nìmž bude spravedlivì soudit celý svìt skrze muže, kterého k tomu urèil. Všem lidem o tom poskytl dùkaz, když jej vzkøísil z mrtvých." 32:Jakmile uslyšeli o vzkøíšení z mrtvých, jedni se mu zaèali smát a druzí øekli: "Rádi si tì poslechneme, ale až nìkdy jindy." 33:A tak Pavel od nich odešel. 34:Nìkteøí se však k nìmu pøipojili a uvìøili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještì jiní. Kapitola 18 =V Korintì 18,1-17= 1:Potom odešel Pavel z Athén a pøišel do Korintu. 2:Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno pøišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císaø Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Øím. Pavel se s nimi sblížil, 3:zùstal u nich a pracoval s nimi, ponìvadž mìli stejné øemeslo - dìlali stany. 4:Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany. 5:A když pøišli z Makedonie Silas a Timoteus, vìnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židùm, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. 6:Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setøásl prach ze svého roucha a øekl: "Vy sami jste odpovìdni za svou záhubu. Já jsem vùèi vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanùm." 7:Odešel ze synagógy a pùsobil v sousedním domì Tita Justa, pohana, který uvìøil v Hospodina. 8:Pøedstavený synagógy Krispus a všichni, kteøí byli v jeho domì, uvìøili Pánu; také mnozí z Korinanù, kteøí Pavla poslouchali, uvìøili a dali se pokøtít. 9:Jedné noci mìl Pavel vidìní, v nìmž mu Pán øekl: "Neboj se! Mluv a nemlè, 10:protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto mìstì patøí k mému lidu." 11:A tak tam Pavel zùstal jeden a pùl roku a uèil je Božímu slovu. 12:Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, vystoupili Židé spoleènì proti Pavlovi, pøivedli ho na soud 13:a takto ho obžalovali: "Tento èlovìk pøemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem." 14:Když se už Pavel chtìl hájit, øekl Gallio Židùm: "Kdyby šlo o nìjaký pøeèin nebo dokonce zloèin, náležitì bych vás, Židé, vyslechl. 15:Ponìvadž se to však týká sporù o slova èi nìjaká jména a váš vlastní zákon, vyøiïte si to sami mezi sebou. Tím se já jako soudce zabývat nebudu." 16:A dal rozkaz, aby je vyvedli ze soudní sínì. 17:Tu se všichni chopili pøedstaveného synagógy Sosthena a bili ho pøímo pøed zraky soudce; ale Gallio tomu nevìnoval pozornost. =Návrat z druhé a poèátek tøetí cesty 18,18-28= 18:Pavel zùstal v Korintì ještì mnoho dní, pak se s bratøími rozlouèil a odplul s Priscillou a jejím mužem Akvilou do Sýrie. Protože uèinil slib, dal si v Kenchrejích ostøíhat vlasy. 19:Dostali se do Efezu, kde oba manželé už zùstali. Pavel tam šel do synagógy a hovoøil se Židy. 20:Aèkoli ho žádali, aby s nimi zùstal delší dobu, on jejich pozvání nepøijal, rozlouèil se s nimi a øekl: 21:"Já se k vám vrátím, bude¦li Bùh chtít." Pak odplul z Efezu 22:do Cesareje a odtud se vydal do Jeruzaléma, aby pozdravil církev. Potom odešel do Syrské Antiochie. 23:Když tam pobyl nìjaký èas, vydal se znovu na cestu. Procházel galatskou krajinou a Frygií a posiloval tam všechny uèedníky. 24:Mezitím pøišel do Efezu Žid jménem Apollos, pùvodem z Alexandrie, muž vzdìlaný a výmluvný, který dovedl pøesvìdèivì vykládat svaté Písmo. 25:Byl už pouèen o cestì Pánì, mluvil s velikým nadšením a uèil pøesnì o Ježíšovi, ale znal jenom køest Janùv. 26:Zaèal neohroženì vystupovat v synagóze. Když ho uslyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobì a ještì dùkladnìji mu vyložili Boží cestu. 27:Bratøí ho také povzbudili v jeho úmyslu vypravit se do Achaje a napsali tamìjším uèedníkùm doporuèující dopis. Když tam Apollos pøišel, z milosti Boží velmi prospìl tìm, kteøí uvìøili. 28:Ve veøejných rozhovorech pøekonával židy pøesvìdèivými dùkazy z Písem, že Mesiáš je Ježíš. Kapitola 19 =Pavel v Efezu 19,1-22= 1:Zatímco byl Apollos v Korintì, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a pøišel do Efezu; tam se setkal s nìjakými uèedníky.

2:Zeptal se jich: "Když jste uvìøili, pøijali jste Ducha svatého?" Odpovìdìli mu: "Vùbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý." 3:Pavel øekl: "Jakým køtem jste tedy byli pokøtìni?" Oni øekli: "Køtem Janovým." 4:Tu jim Pavel prohlásil: "Jan køtil ty, kteøí se odvrátili od svých høíchù, a vybízel lid, aby uvìøili v toho, který pøijde po nìm - v Ježíše." 5:Když to uslyšeli, dali se pokøtít ve jméno Pána Ježíše. 6:Jakmile na nì Pavel vložil ruce, sestoupil na nì Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. 7:Tìch mužù bylo asi dvanáct. 8:V synagóze pak Pavel neohroženì pùsobil po tøi mìsíce; rozmlouval s lidmi a pøesvìdèoval je o království Božím. 9:Protože však nìkteøí tvrdošíjnì trvali na svém a nedali se pøesvìdèit, ba dokonce cestu Pánì pøede všemi tupili, oddìlil se Pavel od nich, odvedl s sebou i uèedníky a zaèal dennì mluvit v pøednáškové síni filosofa jménem Tyrannos. 10:To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Pánì, židé i pohané. 11:Bùh konal skrze Pavla neobvyklé mocné èiny. 12:Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástìry, kterých se dotkl, a zlí duchové je opouštìli. 13:Také nìkteøí židovští zaøíkávaèi, kteøí cestovali od mìsta k mìstu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad tìmi, kteøí byli posedlí zlými duchy, øíkali: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel." 14:Tak to dìlalo sedm synù Skévy, prý židovského veleknìze. 15:Ale zlý duch jim øekl: "Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?" 16:Tu èlovìk, v kterém byl ten zlý duch, se na nì vrhl, všechny je pøemohl a tak je zøídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran. 17:To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteøí žili v Efezu; na všechny padla bázeò a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctì. 18:Pøicházeli i mnozí z tìch, kteøí uvìøili, a pøede všemi vyznávali, že také oni døíve používali zaklínání. 19:Nemálo pak tìch, kteøí se zabývali magií, pøinesli své knihy a pøede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc støíbrných. 20:A tak mocí Pánì rostlo a rozmáhalo se jeho slovo. 21:Po tìchto událostech se Pavel veden Duchem svatým rozhodl, že pùjde pøes Makedonii a Achaju do Jeruzaléma. Øekl: "Zùstanu tam nìjaký èas, a potom musím také do Øíma." 22:Poslal do Makedonie dva ze svých pomocníkù, Timotea a Erasta, a sám se ještì nìjaký èas zdržel v Asii. =Pobouøení v Efezu 19,23-40= 23:V té dobì došlo k velikému pobouøení kvùli tomu uèení. 24:Nìjaký Demetrios, zlatník a výrobce støíbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval znaèný výdìlek øemeslníkùm, 25:svolal je i ostatní, kteøí dìlali podobné vìci, a øekl jim: 26:"Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel pøemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Øíká, že bohové udìlaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. 27:Je nebezpeèí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohynì Artemidy nebude považován za nic, a zaène upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svìt." 28:Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a zaèali køièet: "Veliká je efezská Artemis!" 29:Pobouøení se rozšíøilo na celé mìsto. Lidé se hromadnì hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy prùvodce na cestách. 30:Pavel chtìl jít do shromáždìní lidu, ale uèedníci mu v tom zabránili. 31:Také nìkteøí vysocí úøedníci provincie, kteøí mu byli naklonìni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval. 32:Každý køièel nìco jiného, nebo v shromáždìní byl zmatek a vìtšina nevìdìla, proè se vùbec sešli. 33:Židé postrèili dopøedu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtìl pronést pøed lidem obhajobu. 34:Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem køièeli asi dvì hodiny: "Veliká je efezská Artemis!" 35:Teprve mìstský tajemník uklidnil zástup a øekl: "Efezané, kterýpak èlovìk by nevìdìl, že mìsto Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! 36:Protože o tom nemùže být pochyb, musíte zachovat klid a nedìlat nic ukvapeného. 37:Pøivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. 38:Chce¦li si Demetrios a øemeslníci na nìkoho stìžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam a se soudí. 39:A žádáte¦li ještì nìco jiného, mùže se to vyøídit v øádném shromáždìní. 40:Vždy je nebezpeèí, že budeme kvùli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný dùvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení." Po tìch slovech rozpustil shromáždìní. Kapitola 20 =Cesta Makedonií, Øeckem a maloasijským pobøežím 20,1-16= 1:Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel uèedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozlouèil a vydal se na cestu do Makedonie.

2:Prošel tamìjší krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a pøišel do Øecka, 3:kde strávil tøi mìsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti nìmu Židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se pøes Makedonii. 4:Doprovázel ho Sopatros, Pyrrhùv syn z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie. 5:Ti šli napøed a èekali na nás v Troadì. 6:My jsme po velikonocích vypluli z Filip a pøijeli jsme k nim do Troady až za pìt dní. Tam jsme zùstali týden. 7:První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždìní. Protože chtìl na druhý den odcestovat, protáhl øeè až do pùlnoci. 8:Byli jsme shromáždìni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp. 9:Nìjaký mladík jménem Eutychos sedìl na oknì, a protože Pavel mluvil dlouho, pøemáhal ho spánek. Usnul a spadl z tøetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý. 10:Pavel sešel dolù, sklonil se nad ním, objal ho a øekl: "Upokojte se, je v nìm život." 11:Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel. 12:Chlapce pøivedli živého a to je velice povzbudilo. 13:My jsme nastoupili na loï napøed a vypluli jsme smìrem k Assu, kde se k nám mìl pøipojit Pavel. Tak nám totiž naøídil a sám se rozhodl jít pìšky. 14:Když se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na loï a dopluli do Mitylény. 15:Odtud jsme pluli dál a na druhý den jsme se dostali do blízkosti Chia. Další den jsme pøipluli k Samu a pøíští den jsme dorazili do Milétu. 16:Pavel se totiž rozhodl minout Efez a neztrácet èas v provincii Asii, nebo spìchal, aby byl pokud možno na den letnic v Jeruzalémì. =Louèení s Efezskými 20,17-38= 17:Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve. 18:Když k nìmu pøišli, øekl jim: "Vy víte, jak jsem si u vás poèínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem pøišel do Asie. 19:Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mì potkaly pro úklady židù. 20:Víte, že jsem vám nezamlèel nic, co by vám bylo k prospìchu; všechno jsem vám øekl, když jsem vás uèil ve shromáždìní i v rodinách. 21:Naléhal jsem na Židy i Øeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvìøili v našeho Pána, Ježíše Krista. 22:Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mì Duch nutí, a nevím, co mì tam potká. 23:Vím jen tolik, že mi Duch svatý mìsto od mìsta ohlašuje, že na mne èekají pouta a utrpení. 24:Ale já nepøikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokonèil svùj bìh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti. 25:Nyní vím, že mì už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách pøišel hlásat Boží království. 26:Proto vám v tento den prohlašuji pøed Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, 27:nebo jsem vám oznámil celou Boží vùli a nic jsem nezamlèel. 28:Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýøi Boží církve, kterou si Bùh získal krví vlastního Syna. 29:Vím, že po mém odchodu pøijdou mezi vás draví vlci, kteøí nebudou šetøit stádo. 30:I mezi vámi samými povstanou lidé, kteøí povedou scestné øeèi, aby strhli uèedníky na svou stranu. 31:Buïte proto bdìlí a pamatujte, že jsem se slzami v oèích po tøi roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. 32:Nyní vás svìøuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás promìnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvìceni. 33:Od nikoho jsem nežádal støíbro, zlato ani odìv. 34:Sami víte, že tyto mé ruce vydìlávaly na všechno, co jsem potøeboval já i moji spoleèníci. 35:Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na pamìti slova Pána Ježíše, který øekl: 'Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.'" 36:Po tìch slovech si s nimi se všemi klekl a pomodlil se. 37:Všichni se dali do hlasitého pláèe, objímali Pavla a líbali ho, 38:dojati nejvíce jeho slovy, že ho už nikdy neuvidí. Pak ho doprovodili k lodi. Kapitola 21 =Cesta do Jeruzaléma 21,1-16= 1:Když nastal èas k odjezdu, rozlouèili jsme se s nimi. Pøímou cestou jsme dopluli na Kós, druhý den na Rodos a odtud jsme pluli do Patary. 2:Tam jsme našli loï, která plula do Fénicie. Nasedli jsme na ni a vypluli. 3:Pøiblížili jsme se na dohled ke Kypru, ale nechali jsme ho vlevo a míøili k Sýrii. Pøistáli jsme v Týru, kde mìla loï vyložit náklad. 4:Vyhledali jsme uèedníky a zùstali jsme tam sedm dní. Ti z vnuknutí Ducha øíkali Pavlovi, aby nechodil do Jeruzaléma. 5:Když ty dny uplynuly, vydali jsme se zase na cestu. Všichni, i ženy a dìti, nás vyprovázeli až za mìsto. Na bøehu jsme si klekli a pomodlili se.

6:Pak jsme se rozlouèili. My jsme nastoupili na loï a oni se vrátili domù. 7:Potom jsme pokraèovali v plavbì; z Týru jsme dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zùstali u nich jeden den. 8:Druhý den jsme se vydali na cestu a pøišli do Cesareje. Tam jsme navštívili Filipa, kazatele evangelia a jednoho ze sedmi jáhnù, a ubytovali se u nìho. 9:Ten mìl ètyøi neprovdané dcery, prorokynì. 10:Když jsme tam byli nìkolik dní, pøišel z Judska prorok, jménem Agabos. 11:Pøišel k nám, vzal Pavlùv opasek, svázal si jím nohy i ruce a øekl: "Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patøí tento opasek, židé v Jeruzalémì takto svážou a vydají pohanùm." 12:Když jsme to uslyšeli, prosili jsme my i tamìjší bratøí Pavla, aby do Jeruzaléma nechodil. 13:Ale on odpovìdìl: "Proè pláèete a pùsobíte mi tím vìtší bolest? Vždy já jsem pøipraven nejen nechat se svázat, nýbrž i zemøít v Jeruzalémì pro jméno Pána Ježíše!" 14:Protože se nedal pøemluvit, pøestali jsme naléhat a øekli jsme: "Dìj se vùle Pánì!" 15:Potom jsme se pøipravili na cestu a vydali se do Jeruzaléma. 16:S námi šli i nìkteøí uèedníci z Cesareje a vedli nás k Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních uèedníkù. U nìho jsme se mìli ubytovat. =Setkání s jeruzalémskou církví 21,17-26= 17:Když jsme pøišli do Jeruzaléma, pøijali nás bratøí s radostí. 18:Nazítøí se Pavel odebral i s námi k Jakubovi, kde se sešli všichni starší. 19:Pavel je pozdravil a vyprávìl jim podrobnì všechno, co Bùh jeho pùsobením vykonal mezi pohany. 20:Když to vyslechli, chválili Boha. Potom øekli Pavlovi: "Pohleï, bratøe, kolik tisíc židù uvìøilo v Krista, a všichni jsou nadšenými zastánci Zákona. 21:O tobì se doslechli, že prý uèíš všechny židy, žijící mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše: aby pøestali obøezávat své syny a žít podle otcovských zvykù. 22:Co teï? V každém pøípadì se dovìdí, žes pøišel. 23:Udìlej tedy, co ti radíme: Jsou tu ètyøi muži, kteøí na sebe vzali slib. Pøipoj se k nim, 24:podrob se s nimi oèistnému obøadu a zapla za nì, co je pøedepsáno; pak si budou moci dát ostøíhat hlavu. Tak poznají všichni, že není ani trochu pravdy na tom, co se o tobì øíká, a že naopak sám jsi vìrný Zákonu a žiješ podle nìho. 25:Pokud jde o pohany, kteøí pøijali víru, tìm jsme písemnì oznámili své rozhodnutí, že nemají jíst pokrmy, obìtované modlám, ani krev, ani maso zvíøat nezbavených krve, a že se mají vyvarovat smilstva." 26:Nato Pavel vzal ty muže s sebou a na druhý den se s nimi dal zasvìtit. Pak šel do chrámu a oznámil, kdy se skonèí oèistné dny a za každého z nich bude pøinesena obì. =Pavel zatèen 21,27-36= 27:Když se tìch sedm dní chýlilo ke konci, uvidìli ho v chrámì židé z provincie Asie. Pobouøili celý dav, zmocnili se Pavla 28:a køièeli: "Izraelci, pojïte sem! To je ten èlovìk, který všude všechny uèí proti vyvolenému lidu, proti Zákonu a proti chrámu. A teï ještì pøivedl do chrámu pohany a znesvìtil toto svaté místo." 29:Vidìli totiž pøedtím Trofima z Efezu s Pavlem ve mìstì a domnívali se, že ho Pavel pøivedl do chrámu. 30:V celém mìstì nastal rozruch a lid se zaèal sbíhat. Chytili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavøeny brány. 31:Ve chvíli, kdy ho už chtìli zabít, došlo hlášení veliteli praporu, že celý Jeruzalém se bouøí. 32:Ten vzal okamžitì vojáky i dùstojníky a bìžel dolù k davu. Jakmile uvidìli velitele a vojáky, pøestali Pavla bít. 33:Velitel pøistoupil k Pavlovi, zatkl ho a rozkázal vojákùm, aby ho spoutali dvìma øetìzy. Potom vyšetøoval, kdo je a co udìlal. 34:V davu køièel každý nìco jiného. Protože se velitel nemohl pro zmatek dovìdìt nic jistého, rozkázal odvést Pavla do pevnosti. 35:Když se dostali ke schodišti, museli ho vojáci pro násilí davu nést, 36:nebo celé množství lidu šlo za ním a køièeli: "Pryè s ním!" =Pavel pod ochranou Øímanù 21,37-22,22= 37:Než ho dovedli do pevnosti, øekl Pavel veliteli: "Smím ti nìco øíci?" On se podivil: "Ty umíš øecky? 38:Nejsi ten Egypan, který nedávno podnítil ke vzpouøe a vyvedl na pouš ètyøi tisíce vzbouøencù?" 39:Pavel odpovìdìl: "Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, obèan ne bezvýznamného mìsta. Prosím tì, dovol mi promluvit k lidu." 40:Velitel mu to dovolil. Pavel, jak stál na schodišti, dal lidu znamení rukou. Nastalo napjaté ticho a Pavel je oslovil hebrejsky: Kapitola 22 1:"Bratøí a otcové, vyslechnìte, co vám chci nyní øíci na svou obhajobu." 2:Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, úplnì se uklidnili a Pavel pokraèoval: 3:"Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémì. V Gamalielovì

škole jsem byl pøesnì vyuèen zákonu našich otcù. Byl jsem právì tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, 4:a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvìznit, 5:jak mi mùže dosvìdèit veleknìz a celý sbor starších. Od nich jsem dostal doporuèující dopisy pro židovské souvìrce v Damašku a vydal jsem se tam, abych tamìjší stoupence nové víry pøivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat. 6:Když jsem ještì byl na cestì a blížil se k Damašku, kolem poledne mì najednou obklopilo jasné svìtlo z nebe. 7:Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: 'Saule, Saule, proè mì pronásleduješ?' 8:Já jsem odpovìdìl: 'Kdo jsi, Pane?' A on mi øekl: 'Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' 9:Moji prùvodci vidìli sice svìtlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mnì mluvil. 10:Øekl jsem: 'Co mám dìlat, Pane?' A Pán mi øekl: 'Vstaò a pokraèuj v cestì do Damašku; tam ti bude øeèeno všechno, co ti Bùh ukládá.' 11:Protože jsem byl oslepen jasem toho svìtla, museli mì moji druhové vzít za ruku a tak mì dovedli do Damašku. 12:Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který mìl dobrou povìst u všech místních židù, 13:pøišel za mnou, pøistoupil ke mnì a øekl: 'Bratøe Saule, otevøi oèi!' A já jsem v tu chvíli nabyl zraku. 14:On mi øekl: 'Bùh našich otcù si tì vyvolil, abys poznal jeho vùli, spatøil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. 15:Budeš jeho svìdkem pøed všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi vidìl a slyšel. 16:Nuže neváhej! Vstaò, vzývej jeho jméno a dej se pokøtít, abys byl obmyt ze svých høíchù.' 17:Když jsem se potom vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámì, upadl jsem do vytržení mysli. 18:Spatøil jsem Pána, jak mi øíká: 'Pospìš si a rychle odejdi z Jeruzaléma, protože nepøijmou tvé svìdectví o mnì.' 19:Já jsem odpovìdìl: 'Pane, oni vìdí, že jsem dával uvìznit a bièovat v synagógách ty, kdo v tebe vìøí. 20:Když byla prolévána krev tvého svìdka Štìpána, byl jsem pøi tom, schvaloval jsem to a hlídal jsem šaty tìch, kdo ho kamenovali.' 21:Ale Pán mi øekl: 'Jdi, nebo já tì chci poslat daleko k pohanùm!' " 22:Poslouchali ho až do chvíle, kdy øekl tato slova; ale pak zaèali køièet: "Sprovoï ho ze svìta! Nesmí zùstat na živu!" =Pavel pøed veleradou 22,23-23,11= 23:Protože køièeli, strhávali ze sebe šaty a házeli do vzduchu prach, 24:rozkázal velitel vojákùm, aby Pavla zavedli do pevnosti; dal jim pokyn, aby pøi výslechu použili bièování, nebo chtìl zjistit, proè proti nìmu tolik bìsní. 25:Když ho pøivázali, øekl Pavel dùstojníkovi, který mìl službu: "Smíte bièovat øímského obèana, a to bez soudu?" 26:Když to dùstojník uslyšel, šel k veliteli a hlásil mu to. Øekl mu: "Co chceš dìlat? Ten èlovìk je øímský obèan!" 27:Velitel pøišel k Pavlovi a ptal se ho: "Øekni mi, jsi øímský obèan?" On odpovìdìl: "Ano." 28:Velitel mu na to øekl: "Já jsem získal toto obèanství za veliké peníze." Ale Pavel prohlásil: "Já jsem se jako øímský obèan už narodil." 29:Ihned od nìho odstoupili ti, co ho mìli vyslýchat. A velitel dostal strach, když se dovìdìl, že Pavel je øímský obèan, a on ho dal spoutat. 30:Na druhý den, aby bezpeènì zjistil, z èeho židé Pavla obviòují, dal ho vyvést z vìzení a naøídil, aby se shromáždili veleknìží a celá rada. Kapitola 23 1:Pak dal pøivést Pavla a postavil ho pøed nì. Pavel upøel zrak na jejich shromáždìní a øekl: "Bratøí, až do dneška žiju se zcela dobrým svìdomím pøed Bohem." 2:Tu naøídil veleknìz Ananiáš tìm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeøili pøes ústa. 3:Na to se Pavel k nìmu obrátil a øekl: "Tebe bude bít Bùh, ty obílená stìno. Sedíš zde, abys mì soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mì bili?" 4:Ti, co stáli u Pavla, øekli: "Troufáš si urážet Božího veleknìze?" 5:Pavel odpovìdìl: "Nevìdìl jsem, bratøí, že je to veleknìz. Vím, že je psáno: 'Nebudeš tupit vládce svého lidu.'" 6:Protože Pavel vìdìl, že jedna èást rady patøí k saduceùm a druhá k farizeùm, zvolal: "Bratøí, já jsem farizeus, syn farizeùv. Jsem souzen pro nadìji ve zmrtvýchvstání." 7:Když to øekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždìní se rozdvojilo. 8:Saduceové totiž øíkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andìlé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí. 9:Nastal velký køik a nìkteøí zákoníci z farizejské strany vstali a zaèali namítat: "Nic zlého na tom èlovìku nenacházíme. Co když k nìmu mluvil duch nebo andìl?"

10:Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich støedu a zavedl ho do pevnosti. 11:Následující noc stanul pøed Pavlem Pán a øekl: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svìdèil o mnì v Jeruzalémì, tak musíš svìdèit i v Øímì." =Pavel odeslán do Cesareje 23,12-35= 12:Když nastal den, židé se spolèili a zapøisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13:Bylo jich více než ètyøicet, kdo se takto spikli. 14:Ti šli k veleknìžím a starším a øekli: "Zapøisáhli jsme se, že nic nevezmeme do úst, dokud Pavla nezabijeme. 15:Vy teï spolu s radou požádejte velitele, aby dal Pavla pøivést pøed vás, pod záminkou, že chcete dùkladnìji vyšetøit jeho pøípad. A my jsme pøipraveni zabít ho døíve, než pøijde na místo." 16:O tìch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel do pevnosti a oznámil to Pavlovi. 17:Pavel zavolal jednoho z dùstojníkù a øekl mu: "Zaveï tohoto mladíka k veliteli, má pro nìho zprávu." 18:Ten ho vzal s sebou, dovedl k veliteli a øekl mu: "Zavolal mì vìzeò Pavel a požádal mì, abych tohoto mladíka dovedl k tobì, protože ti chce nìco sdìlit." 19:Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se: "Co mi chceš oznámit?" 20:On mu øekl: "Židé se domluvili, že tì požádají, abys dal zítra Pavla dovést pøed radu, která bude pøedstírat, že chce jeho pøípad dùkladnìji vyšetøit. 21:Ale ty jim nevìø, nebo na nìho èíhá více než ètyøicet mužù, kteøí se zavázali pøísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou pøipraveni a èekají jen na tvé rozhodnutí." 22:Velitel mladíka propustil a pøikázal mu: "Nikomu nevyzraï, žes mi to oznámil." 23:Pak zavolal dva ze svých dùstojníkù a dal jim rozkaz: "Pøipravte na devátou hodinu veèer dvì stì pìšákù pro cestu do Cesareje, dále sedmdesát jezdcù a dvì stì lehkoodìncù. 24:A pøichystají mezky a Pavla bezpeènì dopraví k místodržiteli Félixovi." 25:Souèasnì napsal dopis tohoto znìní: 26:"Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe. 27:Muže, kterého ti posílám, se zmocnili Židé a chtìli ho zabít. Když jsem se dovìdìl, že je to øímský obèan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho. 28:Chtìl jsem pøesnì zjistit, z èeho jej obviòují, a proto jsem ho dal pøivést pøed jejich radu. 29:Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zloèin, který by zasluhoval smrt nebo vìzení. 30:Protože jsem se dovìdìl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobì a také žalobcùm jsem naøídil, aby ho žalovali pøed tvým soudem." 31:Vojáci tedy podle rozkazu vzali Pavla a bìhem noci ho dopravili do Antipatridy. 32:Na druhý den nechali jezdce pokraèovat v cestì s Pavlem a sami se vrátili do pevnosti. 33:Jezdci dojeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a pøedali mu i Pavla. 34:Místodržitel pøeèetl dopis a zeptal se Pavla, z které provincie pochází. Když se dovìdìl, že z Kilikie, 35:øekl: "Vyslechnu tì, jakmile se dostaví tvoji žalobci." A dal rozkaz, aby byl hlídán v Herodovì paláci. Kapitola 24 =Pavel pøed místodržitelem 24,1-27= 1:Za pìt dní pøišel veleknìz Ananiáš s nìkolika staršími a s nìjakým Tertullem právníkem, a dostavili se k místodržiteli, aby na Pavla podali žalobu. Když byl Pavel pøedvolán, 2:Tertullus zaèal obžalobu: "Vznešený Félixi, tvou zásluhou se tìšíme dokonalému míru a tvou moudrou péèí spìje všechno u tohoto národa k lepšímu. 3:Vždy a všude to pøijímáme s velikou vdìèností. 4:Ale abych tì už déle nezdržoval, prosím tì, abys byl tak laskav a krátce nás vyslechl. 5:Shledali jsme, že tento èlovìk jako morová nákaza po celém svìtì vyvolává nepokoje mezi Židy a je hlavou nazorejské sekty. 6:Pokusil se i znesvìtit chrám a my jsme ho zadrželi. 8:Až ho budeš vyslýchat, mùžeš se sám pøesvìdèit o tom všem, co na nìj žalujeme." 9:K jeho øeèi se pøipojili i Židé a tvrdili, že je tomu tak. 10:Když ho místodržitel vyzval k obhajobì, Pavel promluvil: "Vím, že už mnoho let vykonáváš úøad soudce v tomto národì, a proto s klidnou myslí pøednáším svou obhajobu. 11:Mùžeš si zjistit, že tomu není víc než dvanáct dní, co jsem pøišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu, 12:a ani v chrámu, ani v synagógách, ani jinde ve mìstì mì nikdo nepøistihl, že bych se s nìkým pøel anebo dokonce podnìcoval vzpouru davu. 13:A nemohou dokázat pøed tebou nic, pro co mì nyní žalují. 14:Pøiznávám se ti však k tomu, že podle smìru, který oni oznaèují za sektu, sloužím Bohu svých pøedkù: Vìøím všemu, co je napsáno v zákonì Mojžíšovì a v prorockých knihách, 15:a tak jako oni mám nadìji v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu. 16:Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svìdomí pøed Bohem i lidmi. 17:Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal penìžitou podporu a pøinesl obìti v

chrámì. 18:A pøi nich mì tam po oèistném obøadu spatøili. Nedošlo pøi tom ani k shluku, ani k výtržnostem. 19:Byli tam ovšem nìkteøí Židé z provincie Asie a ti by mìli být pøítomni pøed tebou a pøednést žalobu, mají¦li nìco proti mnì. 20:Anebo tito pøítomní a øeknou, jaký zloèin na mnì našli, když jsem stál pøed veleradou, 21:kromì toho, že jsem mezi nimi zvolal: 'Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.'" 22:Pak Félix, aè dobøe znal všecko o tom uèení, odroèil pøelíèení a øekl: "Jakmile pøijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší pøi." 23:Naøídil dùstojníkovi, aby Pavla držel v mírné vazbì a nikomu z jeho pøátel nebránil, kdyby mu chtìl posloužit. 24:Po nìkolika dnech pøišel Félix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víøe v Krista Ježíše. 25:Když však Pavel zaèal hovoøit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a øekl: "Pro dnešek mùžeš jít, až budu mít èas, dám si tì zase zavolat." 26:Zároveò doufal, že dostane od Pavla peníze. Proto si ho také dal èastìji zavolat a hovoøil s ním. 27:Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Félix zanechal Pavla ve vazbì, protože se chtìl zavdìèit Židùm. Kapitola 25 =Odvolání k císaøi 25,1-12= 1:Za tøi dny po svém pøíchodu do provincie odebral se Festus z Cesareje do Jeruzaléma. 2:Tam se k nìmu dostavili veleknìží a pøední Židé se žalobou proti Pavlovi. Žádali ho, 3:aby jim prokázal laskavost a dal Pavla pøivést do Jeruzaléma. Ale byla to léèka, protože chtìli Pavla na cestì zabít. 4:Festus jim odpovìdìl, že Pavel je ve vazbì v Cesareji a on sám že také brzo odcestuje. 5:A øekl: "A tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho èlovìka žalobu, jestliže se nìèeho dopustil." 6:Festus se mezi nimi nezdržel víc než osm nebo deset dní a vrátil se do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal pøivést Pavla. 7:Když ho pøivedli, postavili se proti nìmu Židé, kteøí pøišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho tìžkých obvinìní; nemohli je však nijak dokázat. 8:Pavel se hájil takto: "Neprovinil jsem se nièím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaøi." 9:Festus se chtìl zavdìèit Židùm a odpovìdìl Pavlovi: "Chceš jít do Jeruzaléma a tam být pøede mnou souzen z tìchto obvinìní?" 10:Ale Pavel øekl: "Stojím pøed císaøským soudem, kde mám být souzen. Proti Židùm jsem se v nièem neprovinil, jak i ty velmi dobøe víš. 11:Jestliže jsem vinen a spáchal jsem nìco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemøít. Není¦li však pravda, z èeho mì tito žalobci obviòují, nikdo mì jim nemùže vydat. Odvolávám se k císaøi." 12:Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpovìdìl: "K císaøi ses odvolal, k císaøi pùjdeš." =Pavel pøed Agrippou 25,13-26,32= 13:Uplynulo nìkolik dní a do Cesareje pøišli král Agrippa a Bereniké, aby pozdravili Festa. 14:Protože se tam zdrželi nìjakou dobu, pøedložil Festus králi Pavlùv pøípad. Øekl: "Je zde muž, kterého Félix zanechal ve vazbì. 15:Když jsem pøišel do Jeruzaléma, obrátili se na mne veleknìží a židovští starší se žalobou proti nìmu a žádali jeho odsouzení. 16:Odpovìdìl jsem jim, že Øímané nemají ve zvyku odsoudit èlovìka, dokud není postaven pøed žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinìní. 17:Když sem pøišli, bez odkladu jsem hned druhý den zasedl k soudu a rozkázal jsem pøivést toho muže. 18:Žalobci vystoupili proti nìmu, ale neobviòovali ho ze žádných zloèinù, jak jsem oèekával, 19:nýbrž mìli s ním jen nìjaké spory o své náboženství a o nìjakého zemøelého Ježíše, o nìmž Pavel tvrdil, že je živ. 20:Protože se v tìchto otázkách nevyznám, navrhoval jsem, zda by se nechtìl odebrat do Jeruzaléma a tam být v té vìci souzen. 21:Avšak Pavel podal odvolání a žádal, aby byl ponechán ve vazbì až do rozhodnutí císaøova; proto jsem dal rozkaz, aby zùstal ve vìzení, než ho pošlu k císaøi." 22:Agrippa øekl Festovi: "Také já bych rád slyšel toho èlovìka." Festus odpovìdìl: "Zítra ho budeš slyšet." 23:Na druhý den tedy pøišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a vstoupili spolu s vysokými dùstojníky a pøedními muži mìsta do pøijímací sínì. Na Festùv rozkaz byl pøiveden Pavel. 24:Festus pak promluvil: "Králi Agrippo a všichni zde pøítomní, vidíte toho muže, na nìhož si u mne všichni Židé jak v Jeruzalémì, tak zde stìžovali a køièeli, že nesmí zùstat na živu. 25:Já jsem zjistil, že nespáchal nic, zaè by zasluhoval smrt. Protože on sám se odvolal k císaøi, rozhodl jsem, že ho k nìmu pošlu. 26:Nemám však nic urèitého, co bych o nìm císaøi napsal. Proto jsem ho dal pøedvést pøed vás a zvláštì

pøed tebe, králi Agrippo, abyste ho vyslechli a já se dovìdìl, co mám napsat. 27:Zdá se mi totiž nerozumné poslat vìznì a neuvést zároveò obvinìní vznesená proti nìmu." Kapitola 26 1:Agrippa øekl Pavlovi: "Dovoluje se ti, aby ses hájil." Nato se Pavel ujal slova a zaèal obhajobu: 2:"Pokládám se za šastného, králi Agrippo, že se smím dnes pøed tebou hájit proti všemu, z èeho mì Židé obviòují, 3:zvláštì proto, že dobøe znáš všecky židovské obyèeje i sporné otázky. Prosím tedy, abys mì trpìlivì vyslechl: 4:Mùj život od mládí znají všichni Židé; vìdí, jak jsem od poèátku žil mezi svým lidem, a to i v Jeruzalémì. 5:Znají mì už od døívìjška, a kdyby chtìli, mohou dosvìdèit, že jsem žil podle nejpøísnìjšího smìru našeho náboženství jako farizeus. 6:Nyní stojím pøed soudem, protože trvám na zaslíbení, které dal Bùh našim otcùm. 7:Dvanáct kmenù našeho národa doufá, že tohoto zaslíbení dosáhne,a slouží horlivì Bohu dnem i nocí. Pro tuto nadìji jsem, králi, obžalován od Židù. 8:Což se vám zdá neuvìøitelné, že Bùh køísí mrtvé? 9:Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožnì bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10:A to jsem v Jeruzalémì vskutku dìlal. Když jsem k tomu dostal od veleknìží plnou moc, dal jsem mnoho vìøících uvìznit, a když mìli být usmrceni, schvaloval jsem to. 11:Po všech synagógách jsem je èasto dával trestat a nutil je, abyse rouhali. Jako smyslù zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích mìstech. 12:A tak jsem se vypravil s plnou mocí a povìøením veleknìží do Damašku. 13:Když jsem byl na cestì, králi, spatøil jsem o poledni svìtlo z nebe, jasnìjší než slunce. Jeho záøe obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. 14:Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mnì mluvil hebrejsky: 'Saule, Saule, proè mì pronásleduješ? Marnì se vzpínáš proti bodcùm.' 15:Já jsem se zeptal: 'Kdo jsi, Pane?' A Pán øekl: 'Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16:Ale zvedni se, povstaò. Nebo proto jsem se ti zjevil, abych tì uèinil svým služebníkem a svìdkem toho, co jsi spatøil a co ti ještì dám poznat. 17:Budu tì chránit pøed izraelským národem i pøed pohany, k nimž tì posílám, 18:abys otevøel jejich oèi a oni se obrátili od tmy ke svìtlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštìní høíchù a podílu mezi posvìcenými.' 19:A tak jsem se, králi Agrippo, nemohl postavit proti nebeskému vidìní, 20:a kázal jsem nejprve obyvatelùm Damašku a Jeruzaléma a po celé judské zemi, a pak i pohanùm, aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili. 21:Z toho dùvodu se mne Židé zmocnili, když jsem byl v chrámì, a chtìli mì zabít. 22:Ale Bùh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svìdek pøed velkými i malými. Neøíkám nic než to, co pøedpovìdìli proroci i Mojžíš: 23:Mesiáš má trpìt, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvìstovat svìtlo lidu izraelskému i pohanùm." 24:Když se Pavel takto hájil, zvolal Festus. "Jsi blázen, Pavle, mnoho vìdomostí tì pøipravuje o rozum!" 25:Pavel odpovìdìl: "Nejsem blázen, vznešený Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná. 26:Vždy král to všechno zná, a proto také k nìmu mluvím otevøenì. Jsem pøesvìdèen, že mu nic z toho není neznámo. Vždy se to neudálo nìkde v ústraní. 27:Vìøíš, králi Agrippo, prorokùm? Vím, že vìøíš." 28:Agrippa odpovìdìl Pavlovi: "Málem bys mì pøesvìdèil, abych se stal køesanem." 29:A Pavel øekl: "Kéž by dal Bùh, aby ses nejen ty, nýbrž i všichni, kdo mì slyší, stali døíve nebo pozdìji tím, èím jsem já - kromì tìchto pout." 30:Král povstal a s ním i místodržitel, Bereniké i všichni ostatní. 31:Když odcházeli, hovoøili mezi sebou: "Tento èlovìk nedìlá nic, za co by zasluhoval smrt nebo vìzení." 32:A Agrippa øekl Festovi: "Mohl být osvobozen, kdyby se nebyl odvolal k císaøi." Kapitola 27 =Ztroskotání na cestì do Øíma 27,1-44= 1:Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moøi do Itálie, odevzdali Pavla a nìkteré jiné vìznì dùstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císaøského praporu. 2:Nastoupili jsme na loï z Adramytteia, která mìla plout do pøístavù v provincii Asii, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoòan Aristarchos z Tesaloniky. 3:Na druhý den jsme pøistáli v Sidónu. Julius zacházel s Pavlem laskavì a dovolil mu, aby navštívil své pøátele a pøijal jejich pohostinství. 4:Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chránìni Kyprem, protože vítr vál proti nám. 5:Propluli jsme moøem podél Kilikie a Pamfylie a pøijeli jsme do Myry v Lykii. 6:Tam našel dùstojník loï z Alexandrie, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. 7:Mnoho dní jsme pluli pomalu a stìží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli

jsme kolem Salmóny chránìni Krétou. 8:S obtížemi jsme se plavili podél pobøeží, až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré pøístavy, nedaleko mìsta Lasaia. 9:Protože jsme ztratili mnoho dní a plavba byla nebezpeèná, nebo již minul èas postu, Pavel je varoval: 10:"Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpeèím a velkou škodou pro náklad a loï, nýbrž ohrozí i naše životy." 11:Ale dùstojník vìøil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co øíkal Pavel. 12:Protože pøístav nebyl vhodný k pøezimování, vìtšina se rozhodla plout odtud dále, dostat se - bude¦li to možné - do Foiniku a tam zùstat pøes zimu. Je to pøístav na Krétì, otevøený k jihozápadu a severozápadu. 13:Když zaèal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svùj zámìr. Zvedli kotvu a pluli tìsnì podél Kréty. 14:Ale zanedlouho se pøihnal z Kréty bouølivý vítr od severovýchodu 15:a opøel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet. 16:Když jsme se dostali do závìtøí ostrùvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný èlun na palubu. 17:Pak lodníci zabezpeèili loï tím, že ji pøevázali. Báli se, aby nenajeli na Syrtskou mìlèinu, a tak stáhli plachty a nechali se unášet vìtrem. 18:Protože jsme byli prudce zmítáni bouøí, lodníci druhý den vyhazovali do moøe náklad, aby lodi ulehèili; 19:a tøetí den vlastníma rukama hodili do moøe lodní výstroj. 20:Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvìzdy. Prudká bouøe nepøestávala a již jsme ztráceli všechnu nadìji, že se zachráníme. 21:Když už nikdo nemìl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a øekl jim: "Mìli jste mì poslechnout a neopouštìt Krétu, a mohli jste si ušetøit toto nebezpeèí a škodu. 22:Ale teï vás vyzývám, abyste neztráceli nadìji, nebo nikdo z vás nepøijde o život, jenom loï vezme za své. 23:Dnes v noci ke mnì pøišel andìl od Boha, kterému patøím a kterému sloužím, 24:a øekl mi: 'Neboj se, Pavle, ty se pøed císaøe dostaneš. A Bùh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.' 25:Buïte proto dobré mysli. Vìøím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. 26:Máme se dostat k nìjakému ostrovu." 27:Když jsme byli hnáni po Adriatickém moøi již ètrnáctou noc, kolem pùlnoci mìli lodníci dojem, že je nablízku nìjaká zemì. 28:Spustili olovnici a namìøili hloubku dvacet sáhù. Kousek dále ji spustili znovu a namìøili patnáct sáhù. 29:Báli se, abychom nenajeli na nìjaká skaliska, a proto spustili ze zádi ètyøi kotvy; toužebnì èekali, až se rozední. 30:Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný èlun na hladinu pod záminkou, že chtìjí spustit kotvy také z pøídi, 31:øekl Pavel dùstojníkovi a vojákùm: "Nezùstanou¦li oni na lodi, nemáte ani vy nadìji na záchranu." 32:Tu vojáci pøesekli lana u èlunu a nechali ho uplavat. 33:Než se zaèalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: "Už ètrnáct dní èekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu. 34:Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potøebí k vaší záchranì. Nebo nikdo z vás nepøijde ani o vlas na hlavì." 35:Když to øekl, vzal chléb, vzdal pøede všemi díky Bohu, lámal jej a zaèal jíst. 36:Všichni nabyli dobré mysli a pøijali pokrm. 37:Bylo nás na lodi celkem dvì stì sedmdesát šest. 38:Když se nasytili, vyhazovali obilí do moøe, aby lodi odlehèili. 39:Když však nastal den, nemohli poznat, která zemì je pøed nimi. Vidìli jen nìjaký záliv s plochým pobøežím a rozhodli se, že u nìho s lodí pøistanou, bude¦li to možné. 40:Odsekli kotvy a nechali je v moøi a zároveò rozvázali provazy u kormidel. Pak nastavili pøední plachtu vìtru a udržovali loï ve smìru k bøehu. 41:Najeli však na mìlèinu a uvízli s lodí. Pøíï se zaboøila a nemohla se pohnout a záï se bortila pod náporem vlnobití. 42:Vojáci chtìli vìznì zabít, aby nìkterý neutekl, až doplave na bøeh. 43:Ale dùstojník chtìl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umìjí plavat, první skoèili do vody a plavali k zemi 44:a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na bøeh živi a zdrávi. Kapitola 28 =Na ostrovì Malta 28,1-10= 1:Když jsme se zachránili, dovìdìli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. 2:Domorodci se k nám zachovali neobyèejnì laskavì. Zapálili hranici døíví a všechny nás k ní pozvali, protože zaèalo pršet a bylo zima. 3:Když Pavel nasbíral náruè chrastí a pøiložil na oheò, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala pøed žárem. 4:Jakmile domorodci uvidìli, že mu visí na ruce had, øíkali si mezi sebou: "Ten èlovìk je urèitì vrah. I když se zachránil z moøe, bohynì odplaty nedovolila, aby zùstal na živu."

5:Ale Pavel setøásl hada do ohnì a nic zlého se mu nestalo. 6:Oni èekali, že oteèe nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a vidìli, že se s ním nic nedìje, zaèali naopak øíkat, že je to nìjaký bùh. 7:Blízko toho místa mìl své statky správce ostrova Publius. Ten nás pøijal a tøi dni se o nás laskavì staral jako o své hosty. 8:Publiùv otec ležel s horeèkou a úplavicí. Pavel pøišel k nìmu, pomodlil se, vložil na nìj ruce a uzdravil ho. 9:A potom zaèali pøicházet i jiní nemocní z ostrova a Pavel je uzdravoval. 10:Štìdøe nás obdarovali, a když jsme mìli odjíždìt, pøinesli nám, co jsme potøebovali na cestu. =Pavel v Øímì 28,11-31= 11:Po tøech mìsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která pøezimovala na ostrovì a mìla jako znak Blížence. 12:Dopluli jsme do Syrakus a zùstali tam tøi dny. 13:Odtud jsme pluli podél pobøeží a dorazili do Regia. Na druhý den zaèal vát jižní vítr, a tak jsme už za dva dny dokonèili plavbu v Puteolech. 14:Tam jsme se setkali s bratøími, a ti nás prosili, abychom u nich zùstali sedm dní. 15:Odtud jsme šli do Øíma. Tamìjší bratøí dostali o nás zprávu a pøišli nám naproti až ke Tøem hospodám, nìkteøí pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatøil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy. 16:Když jsme pøišli do Øíma, dostal Pavel dovolení, že mùže bydlet v soukromém bytì s vojákem, který ho bude hlídat. 17:Po tøech dnech pozval k sobì významné Židy, a když se shromáždili, øekl jim: "Bratøí, já jsem už v Jeruzalémì byl vydán jako vìzeò do moci Øímanù, aèkoliv jsem neudìlal nic proti židovskému národu ani proti obyèejùm našich pøedkù. 18:Øímané mì vyslýchali a chtìli mì osvobodit, protože nejsem vinen nièím, zaè bych zasluhoval smrt. 19:Avšak Židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než odvolat se k císaøi; ale ne proto, že bych chtìl žalovat na svùj národ. 20:Z toho dùvodu jsem vás pozval, abych vás mohl spatøit a mluvit s vámi. Vždy jsem v tìchto okovech pro to, v co Izrael doufá." 21:Oni mu odpovìdìli: "My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratøí nepøinesl o tobì žádnou zprávu, ani o tobì nikdo nemluvil nic špatného. 22:Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, nebo je nám známo, že všude jsou proti této sektì." 23:Urèili mu den a pøišli k nìmu ve velkém poètu. Od rána do veèera k nim hovoøil a vydával svìdectví o Božím království. Pøesvìdèoval je o Ježíšovi dùkazy z Mojžíšova zákona i z prorokù. 24:Jedni se jimi dali pøesvìdèit, druzí nechtìli uvìøit. 25:Když odcházeli, rozdìleni mezi sebou, øekl jim Pavel jen toto: "Duch svatý dobøe povìdìl vašim pøedkùm ústy proroka Izaiáše: 26:'Jdi k tomuto lidu a øekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustaviènì budete hledìt, a neuvidíte. 27:Nebo srdce tohoto lidu otupìlo, ušima nedoslýchají a oèi zavøeli, takže oèima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.' 28:Vìzte," dodal Pavel, "že tato Boží spása byla poslána pohanùm. A oni ji pøijmou." 30:Pavel zùstal celé dva roky v najatém bytì a pøijímal všechny, kdo za ním pøišli, 31:zvìstoval Boží království a uèil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez báznì a bez pøekážek.