SKALNIČKÁŘŮV ROK Klubový zpravodaj číslo 62 (2-2010) ___________________________________________________________________________
OBSAH NAŠE AKCE: Přednášky a členské schůze ………….……………………………………………………... Výstava 2010 …………………………………………………………..…………………… Burzy rostlin ……………………..……………………………………….…………………. Zájezd ……………………………………………………………………………………….. Výměna semen …………………………………………………………..………………….. Fotosoutěž ……………………………………………………………..…………………….
PĚSTITELSTVÍ: Arisaemy záhad zbavené II. (O. Navrátil) ………………..…………………………………… O Delospermách I. (J. Niederle) ...… Alles gute aus Deutschland (O. Navrátil) ….........…………………………………………….. Armeria trojana (P. Holík) ……………………………………………..…………………........ Nevšedné slamienky (R. Roth) ................................................................................................... CO NÁS ZAJÍMÁ: O chvále instinktů a hřejivé ekologii (M. Doležal) ……………………………..……………… Soumrak beskydských pastvin (O. Navrátil)……..……………………………………………. INFORMACE Z KLUBU: Z členské základny ……………………………………………………………….………… Drobné zprávy a informace ………………………………………………………….….….. Inzerce ……………………………………………………………………………………… Kalendář akcí klubu na 2. pololetí 2010……………………………………………….……..
NAŠE AKCE PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE Scházíme se v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí první čtvrtek v měsíci. Pozor, od října se vracíme k pozdějšímu termínu zahájení členských schůzí, což bude v 16:30. Případné změny programu naleznete na našich internetových stránkách www.cmail.cz/kasvo. Žádáme vás, abyste se po vstupu do přednáškového sálu podepsali do prezenční listiny a zaplatili příspěvek na pronájem sálu ve výši 10 Kč. Čtvrtek 2. září 2010, 16:15 Ladislav Souček, Lysice Video z našich zájezdů Na našich zájezdech můžete vidět přítele Součka neustále pobíhat s kamerou. Výsledky jeho snažení shlédneme v podobě dvou čtyřicetiminutových ozvučených filmů. Čtvrtek 7. října 2010, 16:30 Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka Patagonie Skupinka moravských a českých skalničkářů se letos v zimě vydala do dalekých krajů Jižní Ameriky. Jedním z účastníků byl i přítel Baláž, který se s námi podělí o své zážitky a představí tamní horskou květenu. A věřte, bude se nač dívat. Čtvrtek 4. listopadu 2010, 16:30 Pavel Holík, Blížkovice Bajkal a Sajany, aneb co jsme cestou potkali Přednáška našeho člena, znalce rostlin ze západního cípu Znojemska a pilného pisatele čtivých článků o jeho cestě do vzdálených končin Asie. Promítat se budou zdigitalizované fotografie. Čtvrtek 2. prosince 2010, 16:30 Robert Roth, Kremnica, SR Kavkaz Loni tato přednáška odpadla, ale jak vidíte, nepřijdeme o ni. Po Novém roce se sejdeme na Výroční členské schůzi, která se uskuteční v sále na Křenové ulici 67 v sobotu 22. ledna 2011 v 9:00. Případná změna termínu či místa VČS bude včas oznámena na prosincové schůzi a na internetu, případně na korespondenčním lístku.
VÝSTAVA 2010 Navzdory různým problémům, které jsme museli těsně před výstavou řešit, dopadla letošní nejvýznamnější akce našeho klubu k naší spokojenosti a doufám, že i ke spokojenosti návštěvníků. Těch bylo letos 1029. V areálu bylo naaranžováno ve skalkách, nádobách, korytech a v klenotnici téměř 300 exponátů od 24 vystavovatelů. Atraktivitu výstavy zvýšila expozice v tzv. pavilonu, která byla věnována Jižní Americe. Byly zde k vidění kaktusy, kameny a fotografie. Návštěvníci mohli obdivovat patagonské horské krásky (např. rosulátní violky), i když jen na fotografiích. Výstava byla doplněna kresbami dětí z MŠ Dubová (Brno-
Jundrov, obrázky na téma slunce a květiny), řezanými květinami ve vázičkách, suchými vazbami atd. Fotografie z výstavy budou umístěny na našich klubových stránkách www.skalnicky-brno.cz, prezentace z výstavy pak bude promítnuta na VČS v lednu 2010. Přehled exponátů: Marie Ostřížková, Brno-Žebětín, číslo vystavovatele 2 Phlox sp., Pulsatilla sp. 4x, Viola sp. Růžena a Karel Vlčkovi, Brno-Žebětín, číslo vystavovatele 3 Androsace sp., Aquilegia (Fl.Pl.) 2x, Arisaema sp. 2x, Armeria sp., Bonsaje: Acer palmatum, Syringa meyeri ´Palibin´, Crataegus, Tilia, Larix, dále Carex sp., Delosperma sp.(bílá), Hakonechloa macra ´Aureola´, Iberis sp., Lathyrus vernus, Lilium pumilum, mísa velká, Phlox sp., Potentilla verna, Uvularia grandiflora Mojmír Martan, Brno, číslo vystavovatele 4 Ajuga reptans ´Jungle Beauty´, Carex atrata ssp.medwedewii, Carex fraseri (syn.Cymophyllus fraserianus), Carex ornitopoda, Convallaria majalis ´Albostriata´, Heucherella ´Viking Ship´, Iris sp., Luzula sylvatica ´Tauern Pass´, Luzula sylvatica ´Wintergold´, Tulipa ´Red Hunter´ Karel Rozehnal, Brno, číslo vystavovatele 5 Antennaria sp., Asperula arcadiensis, Aubrieta ´Paula´, Daphne cneorum, Fritillaria davisii, Gentiana verna v.angulosa v misce, Iris pumila ssp.taurica, Iris reichenbachii, Iris sp. (graminea?), Polygonatum latifolium, Potentilla sp., Sempervivum v pařezu, Tulipa sylvestris Jiří Doskočil, Brno, číslo vystavovatele 6 Caltha palustris ´Multiplex´, Draba sp.(bílá), Omphalodes verna 2x (bílý+modrý), Potentilla sp., Primula denticulata Věra Fabiánková, Letovice, číslo vystavovatele 7 Delosperma congestum, Fritillaria acmopetala, Fritillaria lutea, Fritillaria meleagris ´Aphrodite´, Fritillaria montana, Fritillaria nigra, Fritillaria verticillata, Primula hirsuta, Tulipa pulchella ´Little Beauty´ Josef Hadač, Syrovice, číslo vystavovatele 8 Anemone nemorosa ´Vestal´, Corydalis flexuosa, Corydalis wilsonii, Lathyrus vernus ´Albus´, Sanguinaria canadensis ´Multiplex´, Uvularia grandiflora Zdeněk Hlavoň, Syrovice, číslo vystavovatele 9 Calceolaria darwinii, Dionysia involucrata (2x - růžová+bílá), Lewisia rediviva x pygmaea 2x, Oxalis sp., Ranunculus montanus ´Miss Austria´ Květoslava Stodůlková, Brno-Žebětín, číslo vystavovatele 10 Andromeda polifolia, Asperula arcadiensis, Aubrieta (Fl.Pl.), Muscari (sv.modrý), Rhodohypoxis baurii, Veronica aphylla, Wulfenia carinthiaca Eva a Josef Holzbecherovi, Lelekovice, číslo vystavovatele 11 Anthyllis hermanniae, Arabis kellereri 6x, Armeria juniperifolia ´Bevan´, Armeria juniperifolia ´I´ (nový krásný kultivar nazývaný „jednička“, vyznačuje se kompaktním
růstem, sytě zeleným olistěním a bohatým kvetením něžně růžových květů, které časem uvnitř tmavnou), Asperula boissieri, Asperula daphneola 3x, Asperula nitida, Bergeranthus jamesii, Brunerra macrophylla ´Looking Glass´, Carex siderosticha ´Island Brocade´ 2x, Centaurea pindicola, Cortusa matthiolii 2x, Daphne cneorum, Delosperma ´White Nugget´, Dianthus haematocalyx ssp.pindicola, Dianthus myrtinervius ssp.caespitosa 3x, Edraianthus graminifolius (Gran Sasso) 2x, Edraianthus serpyllifolius, Globularia cordifolia ´Alba´, Helichrysum confertifolium, Helichrysum sessiloides, Helichrysum trilineatum 3x (30-40cm keřík s šedozelenými listy a malými žlutými květy v květenstvích. Dobře roste a zimuje, ale potřebuje více prostoru), Lewisia cotyledon 8x, Polygala calcarea ´Lillet´ , Primula halleri, Ranunculus alpestris ´Flore Pleno´ 2x, Raoulia australis 2x, Ruschia putterillii 3x, Salix helvetica ´Oberdonau´, Saponaria ´Bressingham Hybrid´ 4x, Saxifraga ´Cockscomb´ 3x, Saxifraga ´Red Cap´, Saxifraga cochlearis ´Major´ 3x, Saxifraga cochlearis ´Minor´ 3x, Saxifraga crustata 3x, Saxifraga cherlerioides rebuchiensis 2x, Saxifraga x arendsii ´Harder Zwerg´ 2x, Saxifraga x arendsii ´Scarlet´, Sempervivum (červené) 6x, Teucrium aroanium, Veronica oltensis 3x Moravcovi, Vísky, číslo vystavovatele 13 Androsace jacquemontii, Ranunculus alpestris ´Flore Pleno´ v misce, Sempervivum v misce 6x, Veronica v misce Raimund Hedbávný, Vyškov, číslo vystavovatele 14 Delosperma sp., Orostachys 2x (jeden kristátní), Rosularia sp., Sempervivum 9x, expozice kaktusů z J. Ameriky Ladislav Souček, Lysice, číslo vystavovatele 17 miska 3x, osázený travertinový kámen Josef Sedláček, Brno, číslo vystavovatele 17 Allium neapolitanum, Ornithogalum nanum, Pleione limprichtii Bohumil Martinek, Letovice, číslo vystavovatele 18 Fritillaria meleagris, miska 3x, Primula sp. v truhlíku 3x, Trillium sp. 2x, Uvularia grandiflora Marta Ruttkayová, Brno-Jundrov, číslo vystavovatele 19 osázená mísa Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka, číslo vystavovatele 21 Campanula tridentata, Cypripedium formosanum, Erigeron aureus ´Canary Bird´, Gentiana clusii, Ophrys apulica, Ophrys bertolonii, Ophrys biscutella, Ophrys delphinensis, Ophrys fusca, Ophrys lutea galilea, Ophrys sp., Ophrys tentredinifera, Ophrys vernixia, Orchis purpurea, Oxalis adenophylla Miroslav Doležal, Tišnov, číslo vystavovatele 22 Lewisia 4x, Sempervivum 13x Miroslav Řičánek, Brno, číslo vystavovatele 23 Saxifraga pubescens ssp.irathiana, Primula auricula ssp.albocincta, Primula auricula, Daphne collina, Saxifraga ´Miroslav Kraus´, Iris mellita 2x, Pulsatilla turzaninovii 3x
Ladislav Křivánek, Brno, číslo vystavovatele 24 Iris sp. (sk. Oncocyclus) 2x, Orchis militaris (Silná rostlina - 7 bohatých květenství růžových květů krytých světlejšími „přilbami“. Zprvu jsme váhali, jestli tento exponát vůbec přijmout, protože vypadalo, že do konce výstavy nerozkvete. Nakonec ale na výstavě zůstal a ke konci plně nakvetl.), Sempervivum - miska 2x Jiří Nedělka, Brno, číslo vystavovatele 26 Aubrieta x cultorum, Potentilla ´Goldraush´, Sempervivum v misce 2x Marie Kleinová, Brno-Líšeň, číslo vystavovatele 27 Deutzia gracilis, Ipheion uniflorum, Saxifraga sp. Horymír Merta, Brno-Mokrá Hora, číslo vystavovatele 28 Abies sp., Acer palmatum, Delosperma cf.spalmanthoides, korýtko s tufovou miniskalkou, Mukdenia rossii, Oxalis sp., Picea ´Laurin´, Picea glauca ´Blue Wonder´, Silene araratica Hana Dundálková, Rousínov, číslo vystavovatele 29 dřevěná bednička s miniskalkou, mísa s miniskalkou Pořadí oceněných exponátů 2010 Vítězné exponáty: 1.-2. Orchis purpurea - př. Baláž, 44 b. 1.-2. Delosperma ´White Nugget´- př. Holzbecherovi, 44 b. 3. Helichrysum confertifolium - př. Holzbecherovi, 42 b. 4. kolekce Ophrys - př. Baláž, 40 b. Nejvíce bodů přidělila výstavní porota vstavači Orchis purpurea. Byl umístěn v klenotnici a měl až neskutečně krásné květy. Nedokážu ty tvary a barvy ani popsat, raději se podívejte na jeho obrázek v barevné příloze. Stejný počet bodů získala novinka Delosperma ´White Nugget´. Bochánek naducaný bílými květy, které se otevírají na slunci. Helichrysum confertifolium, které se umístilo na 3. místě, je rostlina zahalená řadou záhad. Přítel Niederle, který se docela vážně zabývá botanikou (ne jako my amatéři), tvrdí, že se jedná o Helichrysum retortoides. A je pravda, že na internetu zveřejněné obrázky pod názvem Helichrysum retortoides se naší vystavované slaměnce podobají jako vejce vejci. Stříbrný bochánek posetý velkými růžovými poupaty. A jsme u druhé záhady. Ta poupata se za celou dobu výstavy neotevřela, takže její květy nikdo neviděl. Měly by být dosti velké, vně růžové, uvnitř až bílé se žlutým terčem. Kolekci tořičů (Ophrys), která se umístila na 4. místě, jsme mohli obdivovat v klenotnici. Kolekce zahrnovala 9 tořičů (jejich výčet najdete výše). Majitelé všech výše uvedených vítězných exponátů budou na VČS v lednu 2011 odměněni keramickým kachlem s logem klubu. Exponáty ze širší nominace: 5.-6. Iris, sekce Oncocyclus - př. Křivánek, 39 b. 5.-6. Cypripedium formosanum - př. Baláž, 39 b. 7. Edraianthus serpyllifolius - př. Holzbecherovi, 37 b. 8.-10. Erigeron aureus ´Canary Bird´ - př. Baláž, 35 b. 8.-10. Tulipa ´Red Hunter´ - př. Martan, 35 b.
8.-10. Delosperma congestum - př. Fabiánková, 35 b. 11. kolekce Fritillarií - př. Fabiánková, 34 b. 12.-13.Ornithogalum nanum - př. Sedláček, 31 b. 12.-13.Tulipa pulchella ´Little Beauty´- př. Fabiámková, 31 b. 14. Gentiana clusii - př. Baláž, 26 b. Po druhém kole porota vybrala ještě Tulipa ´Red Hunter´ - př. Martana, který také obdrží kachli. Tulipa ´Red Hunter´ je nová sorta skalkového, asi 15 cm vysokého tulipánku se svítivě červenými květy. Vydržel kvést po celou dobu výstavy. Navíc byl tento tulipán zasazen na dominantním místě (na vrcholu vápencové skalky), takže budil obdiv mnoha návštěvníků. Samostatná kategorie „Mísy, misky, korýtka“ 1.-2. hnědá miska s travertinem a Drabou - př. Souček, 12 b. (obdrží kachli) 1.-2. betonové korýtko - př. Merta, 12 b. (obdrží kachli) 3. kolekce plochých misek s netřesky - př. Moravcovi, 11 b. 4.-5. dřevěná bedýnka - př. Dundálková, 8 b. 4.-5. mísa s borovicí a Primula juliae - př. Martinek, 8 b. Porotě se nejvíce líbila menší hnědá miska s travertinovým kamenem, na němž byly dvě plně rozkvetlé žluté chudiny (Draba) a betonové korýtko s miniskalkou - bohatě osázené různými skalničkami (lomikameny, Primula auricula, Degenia velebitica, Sempervivum, bílé Taraxacum, Gentiana verna v modré a fialové barvě aj). Tyto dva exponáty získaly nejvíce hlasů. Celkem bude na VČS v lednu předáno 7 kachlí - př. Baláž 2, př. Holzbecherovi 2, př. Martan 1, př. Merta 1, př. Souček 1. Příští výstava bude opět na stejném místě ve Čtyřlístku ve dnech 30.4. až 7.5.2011. MM
BURZY ROSTLIN Naše letošní hlavní jarní burza ve Čtyřlístku, i druhá květnová burza v Arboretu, nabídly zajímavý sortiment rostlin. Na 1. květnové burze bylo k prodeji nabídnuto 13386 rostlin, prodalo se jich 7294. Uspokojivé výsledky přinesla i 2. květnová burza. Ještě máme před sebou podzimní burzu rostlin, která se uskuteční v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity ve dnech 1. až 4. října 2010. V té době zde bude probíhat tradiční podzimní výstava „Barvy podzimu“. Návštěvníci zde naleznou široký sortiment skalniček, okrasných travin, cibulovin a hlíznatých rostlin, ale možná i něco navíc. Podzimní burza rostlin se tedy uskuteční v říjnu 2010 v areálu Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně - Černých Polích v prostoru garáží pod správní budovou. Vchod (i vjezd) bude horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova. V době výstavy bude možno do areálu vstoupit i dolní branou z Drobného ulice, před níž lze pohodlně parkovat. Jinak je možné parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů trochu složitější příjezd. Příjem zboží: Prodej:
čtvrtek 30. 9. 9 - 15 h, 17-18 h pátek 1. 10. 9 - 18 h sobota 2. 10. 9 - 18 h
Likvidace:
neděle pondělí pondělí úterý
3. 10. 4. 10. 4. 10. 5. 10.
9 - 18 h 9 - 17 h 17:00 - 18:30 h 8 - 10 h
Prosíme prodávající, aby striktně dodržovali uvedené časy. Ve čtvrtek 30. 9. v 16:30 bude slavnostní zahájení výstavy, v době od 15:00 do 17:00 nebude možné vjíždět automobily do areálu! Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba mezi 17:00 a 18:00 je určena hlavně pro členy, kteří z důvodu zaměstnání přejímku zboží do 15:00 nestihnou. Na přebírací protokoly prosím připište své aktuální telefonní číslo, nejlépe mobilního telefonu. Případné dotazy směřujte na přítele Vlčka nebo na předsedu či místopředsedy klubu (viz adresář členů výboru klubu ve zpravodaji č. 60). Na základě ohlasu zákazníků a připomínek členů výbor rozhodl zkrátit o 10 cm nohy u regálů, aby lidé menšího vzrůstu mohli pohodlně vybírat i z horních regálů. Rostliny do burzy bude možné přejímat nejen podle názvu, ale i podle ceny. Na každé výstavě a burze bude vážným zájemcům k dispozici několik letáčků se stručným popisem činnosti klubu pro případné zájemce o členství. MM
ZÁJEZD Zájezd do jižních Čech 29. a 30. května 2010 Odjíždíme od Bohémy dle plánu a první zastávku máme v Plandrech u př. Kopeckého, který se nás ihned ujímá a provádí nás svojí zahradou. Zahrada leží hned u domku a je porostlá již vzrostlými stromy, které poskytují příjemný polostín právě kvetoucím rododendronům a azalkám, petrklíčům a dalším druhům pro polostín. Celá zahrada je vlastně jedna skalka a zvláště jsme manželům Kopeckým záviděli bystrý potůček protékající napříč zahradou. Za solidní ceny zde také nakupujeme. Další zastávka byla u manželů Doskočilových v Ostrovci. Jedná se o bývalý mlýn, rodiště př. Doskočila, nyní používaný jako chalupa. Mlýn leží u rybníka (t. č. vypuštěného) a právě na jeho hrázi i s využitím přírodní skály př. Doskočil vytvořil velkou přírodní skalku. V horní části se samovolně vysévají koniklece, v dolní se daří primulím a dalším skalničkám, kterých je zde bohatý sortiment (bohužel stále znovu ochuzovaný některými nenechavci z okolí). Je to zde velmi krásné místo (až na vzdálenost od Brna) a vzdáváme hold manželům Doskočilovým za velkolepé dílo, které zde vybudovali. Zahrada př. Odvárky ve Zdešově je impozantní výsledek práce skalničkáře. Nachází se sice na rovině, ale je důkazem toho, že i tam lze skalku vybudovat. Zahrada s rybníkem přiléhá k lesu a je protkaná umělými potůčky a kolem nich vybudované skalky poskytují příznivé prostředí pro spoustu skalniček, to celé je orámované dřevinami různých tvarů a barev. Právě kvetou lewisie, primule, lýkovce a další. Sbírka lýkovců ale už byla odkvetlá. Je zde co obdivovat a fotografovat, a pak už jenom nákupy (bohužel málo urostlých rostlin) a jedeme dál. Následuje prohlídka zámku Žirovnice. Před zámkem nás zaujalo sedm rohatých soch v pláštích a pak návštěva expozice šicích strojů od začátku až po současné moderní. Interiér zámku je zajímavý, zajímavá je také expozice výroby knoflíků z perleti, která zde v Žirovnici má dlouholetou tradici. Na konci prohlídky pěkná vyhlídka z věže zámku na okolní rybníky.
Další návštěva je u Klímů v Dolní Pěně. Provázel nás zaměstnanec, který manžele Klímovy omluvil a věnoval se nám při prohlídce a také při nákupu velmi rozsáhlého sortimentu. Dost zde nakupujeme za solidní ceny. V Českých Budějovicích nejprve navštívíme významného pěstitele kaktusů a sukulentů. Obdivujeme malé i obrovské kaktusy i zvláštní „tlustonohé sukulenty“. Potom už jedeme do motelu Dlouhá Louka. Máme zde ubytování ve 2 a 3 lůžkových chatkách, které zde tvoří několik řad v prostředí lesoparku. Jsme překvapeni čistotou a vybaveností ubytování (televize, soc. zařízení). Na večeři jdeme přes areál motelu do nedaleké restaurace. S večeří jsme spokojeni, i když někteří z nás na jídlo dost dlouho čekali a museli se jej velmi důrazně dožadovat. Po večeři jdeme někteří na krátkou procházku po lesoparku a zajdeme až k velkému regulovanému rybníku. Mají zde na vycházky opravdu krásné prostředí. Další den po snídani jedeme za mírného deště přes město k panu Malíkovi, známému pěstiteli okrasných dřevin, zvláště jehličňanů. Za těch pět let, co jsem zde nebyl, vybudoval pan Malík obrovský areál z tisíci krásných rostlin, včetně kompletního sortimentu a včetně mnoha novinek, hlavně čarověníků. Vše pěkně pod závlahou a stíněné zelenou stínovkou prostě ráj každého dřevíčkáře! My ale vstupujeme starší částí zahrady se skalkami a vzrostlými dřevinami a zde nás také p. Malík vítá osobně, a pak nás celým areálem provází. A odpovídá na dotazy a také nabízí. A tak nakupujeme za přijatelné ceny, hlavně mladší rostliny, já osobně zakrslé cedry a jedli korejskou WB. Bohužel toto vše pod deštníky, což trochu pokazilo dojem z návštěvy. Pak jedeme do Újezdce u Vodňan k paní Zíkové. V prostoru bývalého zemědělského dvora vybudovala majitelka krásnou soustavu skalek po jeho obvodu, střed tvoří trávník. Ten je bohužel za stálého deště nasáklý jakou houba a vesele promáčí naše boty. I přesto nakupujeme a loučíme se s paní Zíkovou, která je členkou Klubu skalničkářů Brno. Další zastávka je v Záhoří u př. Bartůňka. Stále prší, a tak polovina účastníků zájezdu čeká v nedaleké restauraci a druhá polovina jde přes ulici k Bartůňkům. Je zde pěkná skalka také v areálu dvora a pan Bartůněk nás vítá jako staré známé. Po prohlídce nakupujeme - bohužel pro mne nemá pan Bartůněk žádné kručinky (snad mu všechny uhynuly). Po rozloučení jedeme krásnou krajinou (již bez deště) a za pěkného počasí do Sedlčan k př. Staňkovi, který má zahradu a skalky na svahu za domem se spoustou kvetoucích azalek a rododendronů - také některé skalničky právě kvetly. A tak za přísného dohledu Staňkovic rodiny (snad pro špatné zkušenosti s předchozí návštěvou) prohlížíme skalky a také nakupujeme. Sortiment nabízených rostlin je velký, rostliny ale neurostlé, malé, ceny dost vysoké. Já zde nakupuji některé lýkovce. Po této poslední návštěvě odjíždíme za krásného počasí směrem k domovu. Do Brna přijíždíme (značně rozdrncaní z dálnice) po 18. hodině. Myslím si, i když nám trochu pršelo, že se zájezd vydařil, a proto vřelé díky organizátorům, paní Utinkové a př. Rozehnalovi, kteří také na závěr zájezdu sklidili zasloužený děkovný potlesk od všech účastníků. Ladislav Souček, Lysice
VÝMĚNA SEMEN Dobře vyčištěná semena prosím zasílejte (letos již naposled) na adresu: Dr. Vít Hrabě, Hajany 106, 664 43 Želešice email:
[email protected] tel. 721 734 596 Uzávěrka příjmu semen do akce je 4. 11. 2010, semena můžete ještě ten den odevzdat osobně na členské schůzi. Vyhotovený seznam semen budeme automaticky zasílat pouze
dárcům, ostatním zájemcům jen na požádání. Aby rozesílání seznamu bylo co nejrychlejší, sdělte nám prosím, pokud máte, vaši e-mailovou adresu. Prosíme dárce, aby dodaná semena sami neporcovali a neuzavírali v sáčcích kancelářskou sešívačkou. Sáčky označené názvem druhu očíslujte v abecedním pořadí. Dbejte na správné označení a porovnejte, zda se obsah sáčků shoduje s přiloženým abecedně řazeným seznamem darovaných semen (písmeno CH zařazujte do seznamu jako písmeno C). Přítel Hrabě organizuje výměnu semen letos naposledy. Děkuje všem dárcům i kunčoftům za přízeň. My zase děkujeme příteli Hraběti za aktivní přístup ke klubové činnosti a za každoroční rychlé vyřízení všech objednávek. Výměna semen Klubu skalničkářů Brno bude pokračovat i v dalších letech. Pomoc s organizací nám přislíbili manželé Pospíšilovi z Rosic. Sběratelé semen, zachovejte nám prosím přízeň i do budoucna.
FOTOSOUTĚŽ Vyhlašujeme již 4. ročník Soutěže o nejkrásnější digitální fotografii. Výsledkem budou dvě vítězné fotografie. Jednu použijeme na leták pro příští ročník jarní výstavy a druhá získá „cenu diváka“. 3. ročník fotosoutěže o nejkrásnější digitální fotografii proběhl na výroční členské schůzi 23. ledna 2010. Do soutěže bylo přihlášeno celkem 24 snímků od 12 autorů. Hlasováním diváků pomocí anketních lístků získal cenu diváka vítězný snímek Gentiana clusii ´Alba´ přítele Josefa Hadače. Snímek byl pořízen 25. dubna 2009 v 15 hodin na skalce u rodinného domu. Přítel Hadač nám napsal, že se Gentiana clusii vyskytuje v přírodě nejblíže od nás v rakouských Alpách a slovenských Karpatech. Hořec vyžaduje na skalce, v našich podmínkách jižní Moravy, odklon od poledního slunce, místo stále mírně vlhké, substrát humózní s přídavkem říčního písku a trochou vápencové drti. Na plakátku naší letošní výstavy byla Saxifraga ´William Shakespeare´ přítele Martana. Připomínáme, že soutěže o nejkrásnější digitální fotografii se může zúčastnit pouze člen klubu skalničkářů Brno (řádný nebo čestný) s fotografiemi, které sám pořídil. Současně by měly být splněny následující podmínky a doporučení. 1. Od jednoho autora bude do soutěže přijímáno maximálně 10 kusů digitálních fotografií. 2. Aby bylo možné použít fotografii na leták, musí mít orientaci „na šířku“. 3. Motivem snímků by měly být skalničky nebo skalkové partie. 4. Snímky mohou být do soutěže podány - mailem na adresu
[email protected], do předmětu prosím napište heslo fotosoutěž - na CD příteli Doležalovi nebo kterémukoli členu výboru, nejlépe na členské schůzi osobně - na CD poštou: MUDr. Miroslav Doležal, Koráb 137, 666 01 Tišnov - z vašeho „flash disku“ do klubového notebooku na členské schůzi 7. 10. 2010 nebo 4. 11. 2010 5. Soutěžící musí seřadit seznam svých snímků - první na seznamu bude ten snímek, který autor pokládá za nejzdařilejší, poslední snímek za nejméně zdařilý. 6. Termín podání je nejpozději do 4. 11. 2010 (pozor na prodlevu při odesílání poštou).
Vyhodnocení soutěže bude probíhat následujícím způsobem. Snímek pro použití na propagační leták jarní výstavy vyberou členové výboru hlasováním. Ze zbývajících fotografií bude sestavena kolekce a ta bude promítnuta na výroční členské schůzi. Při výběru se bude přihlížet k pořadí snímků v průvodních seznamech, což znamená, že budou promítnuty ty obrázky, kterých si autoři nejvíce cení. Účastníci výroční členské schůze pak vyberou vítěznou fotografii hlasováním pomocí anketních lístků. Další podrobnosti budou sděleny na schůzi. Autora vítězného snímku čeká drobná odměna. MM Doplněk k fotosoutěži Podle nárůstu účastníků fotosoutěže je o tuto část naší aktivity docela zájem. To je potěšitelné. Jen tak dál, přátelé. A aby nepřišli zkrátka ani ti, kteří spoušť digitálního aparátu nechtějí nebo nemohou mačkat, přidáme do scénáře fotosoutěže další bod. Takovou soutěž v soutěži. Na výroční členské schůzi budou dána do osudí jména těch přítomných, kteří hlasovali pro snímek, jež se stal celkovým vítězem. Z nich bude jeden vylosován. Dostane na památku zvětšenou reprodukci vítězného snímku. Z technických důvodů to pochopitelně nebude hned na výroční schůzi, ale na nejbližší schůzi členské. Minule tuto cenu vyhrál př. Dundálek z Rousínova. MD
PĚSTITELSTVÍ Arisaemy záhad zbavené II. Technika kultivace většiny arisaem je při pravidelném sklízení hlíz k přezimování do sklepa (ideální je suchá místnost s teplotou -1 až 5 °C) zcela bezproblémová. Přesto se již dlouho pokoušíme se střídavými úspěchy o přezimování těchto rostlin v zahradě. Poměrně dobře přezimuje ve volné půdě dostatečně hluboko zasazená Arisaema flavum a také její sírově žlutá forma s většími květy, Arisaema flavum tibeticum, přivezená z Číny. Arisaema flavum je často pěstována a vytváří řadu forem lišících se odstínem barvy květů, jejich tvarem i celkovým vzrůstem. Vedle obrovských rostlin, výškou přesahujících 1 metr, jsou známy i varianty, jež dorůstají necelých 15 cm. Rostliny bez jakékoliv ochrany pouze pod vrstvou spadaného bukového listí v obyčejné zahradní zemině pěstuji již mnoho let. Solidně pěstovatelná a odolná je také Arisaema jacquemontii. Má světle žlutozelené až tmavozelené toulce s bílými proužky, nahoře helmovitě zahnuté a protažené v dlouhou tenkou špičku. Na stvolu, jenž bývá často rozdělen ve dvě lodyhy, jsou zpravidla pětičetné listy, které jsou dosti široké (okolo 5 cm) a dlouhé asi 10 cm. Podobají se poněkud listům druhu A. triphyllum. Část rostlin ponechávám přes zimu venku, přezimují bez problémů. V květu je předcházejícímu druhu hodně podobná Arisaema consanquineum se zeleným toulcem a bílými pruhy, může však mít toulec i s purpurovým zbarvením. Na vysoké lodyze dorůstající až výšky 1 metru je mnohočetný list s úzkými dlouhými lístky ve tvaru deštníčku, podobný jakési palmě. Rostlina je vyobrazena ve Zpravodaji ostravského klubu č. 48 pod názvem A. jacquemontii, popis zde uvedený obrázku přesně odpovídá. Při určování jednotlivých druhů nelze spoléhat pouze na zbarvení toulce, ale je zapotřebí si vždy povšimnout většího počtu morfologických znaků, neboť arisaemy jsou v květu jako řada jiných rostlin ve zbarvení velmi variabilní. Některé tyto rostliny jsou samozřejmě pěstovány teprve krátce a jejich rozpoznávání se časem stane jistě rutinou. Arisaema consanquineum není spolehlivě mrazuvzdorná.
Mezi často pěstované a velmi oblíbené patří Arisaema candidissimum, která bývá také občas přezimována venku. Dříve uvedenou „bramboru“ jsem v hajní partii pěstoval několik let až do zimy 2002. Extrémní podmínky v tomto roce způsobily úhyn všech rostlin, přežily pouze zcela malé hlízky. Od té doby sklízím část arisaem tohoto druhu do sklepa. V poslední době se vedle klasicky zbarvených druhů v odstínech růžové až červené objevily raritně zbarvené formy: bílá se zelenavými pruhy a bílo-žlutá. Zespodu polokulovitá a shora zploštěná hnědá, růžová nebo žlutá hlíza vytváří po obvodu vždy několik mladých, na podzim snadno oddělitelných rostlinek. Pro zdárné pěstování a případné přezimování je potřeba hlízy zasadit nejlépe na mírně přistíněné, vlhčí a větry chráněné stanoviště do výživného, humusovitého, avšak dobře propustného substrátu, v dostatečné hloubce asi 15 cm. Tyto podmínky vyhovují většině venku pěstovaných druhů. Bohužel nesnáší holomrazy kolem -20 °C, zejména v kombinaci s vlhkem. Za jeden z nejodolnějších druhů lze považovat Arisaemu fargesii. Při zvolení správné polohy a výběru dobře otužilého klonu této rostliny ji lze pěstovat bez problémů i ve volné půdě, zejména při dobrém krytí pilinami, kůrou, popřípadě smrkovým chvojím. Je přitom potřeba dbát na dostatečnou hloubku výsadby a rozumnou míru drenážování a propustnosti substrátu. Přesto může dojít k uhnití, a to zejména větších hlíz, při extrémně nepříznivých výkyvech počasí v zimním období, kdy se deště střídají s holomrazy. Mladé hlízky jsou zcela bezproblémové, ale část starších raději sklízím do sklepa, abych se v dalším roce mohl opět těšit z nádherných květů této velmi atraktivní rostliny. Její veliké, temně hnědé až červenohnědé toulce s bílými proužky a na konci přehnuté do stříšky jsou opravdu nádherné. Nedávno jsem získal také rostlinu s toulcem téměř zářivě červeným. Na asi půlmetrových stvolech jsou veliké, třídílné, světle zelené listy, připomínající vzdáleně list banánovníku. Mladé rostliny mají jen jeden list. Dospělé hlízy jsou téměř ploché, hnědě nebo krásně červenorůžově zbarvené a vytvářejí velké množství mladých hlízek. Pro pěstování je vhodný substrát složený z dílu bukové hrabanky, dílu zahradní hnědozemě a dílu křemičitého písku. Lesní zemina může být nahrazena kompostem, který však musí být zcela vyzrálý. V opačném případě může dojít k napadení hlíz plísněmi a k hnilobným procesům. Za tuto velmi rozšířenou rostlinu bývá často zaměňován nepříliš pěstovaný japonský druh Arisaema ringens, který je přitom od předešlé rostliny snadno odlišitelný. Odchylky jsou v souměrně rozdělených stvolech (zbarvených většinou šedě nebo sytě modrozeleně) s třídílnými lesklými listy, které jsou na konci silně protáhle zašpičatělé, a výrazný rozdíl je pak především ve zcela odlišném tvaru a zbarvení toulce. Ten je mnohem více přehnutý příkře dolů, dále je téměř ruličkovitě stočený a na konci ještě zahnutý vzhůru, zatímco u A. fargesii je pouze kápovitě přehnutý a u A. triphyllum je takřka vzpřímený. Barva toulce je z vrchní strany většinou bílozelená a uvnitř temně purpurová až černá, vyskytují se však i formy čistě bílo-zeleně pruhované nebo naopak bílohnědé. Také doba kvetení je odlišná, u mě kvetla v průběhu července, téměř nejpozději ze všech arisaem. Jelikož však mi rostlina zakvetla dosud jen jednou, mohlo to být způsobeno různými klimatickými vlivy či jinými okolnostmi. Doba květu různých druhů může být ovlivněna též pěstováním ve skleníku, ve volné půdě nebo zimováním ve sklepě v kontejnerech či jinak. Druh je pravděpodobně vzhledem k areálu rozšíření (Japonsko, Korea a východní Čína) choulostivý na mráz. Nejvhodnější pro kultivaci by snad mohly být korejské rostliny. Přirůstá mi velmi neochotně. Většina výše uvedených druhů je známa již delší dobu a mezi pěstiteli se těší značné oblibě. Jejich pěstování není náročné a přes dosud značně vysokou cenu se relativně snadno rozmnožují, takže se stávají novým nepřehlédnutelným okrasným prvkem hajních partií, vřesovišť i větších skalek. Oldřich Navrátil, Ostrava
O Delospermách I. Delosperma sphalmanthoides versus Delosperma luckhoffii 'Beaufort West' K napsání tohoto příspěvku mě přemluvil náš předseda a redaktor. Podle mých zkušeností nemají podobné články žádný účinek, lidé setrvávají ve svých omylech rádi a nedají se jenom tak zviklat. Stačí projít mé dávné příspěvky a porovnat výsledky na burzách a ve výměnách semen. Zimovzdorná či alespoň mrazuvzdorná delospermata pocházejí ze dvou oblastí jižní Afriky. První oblastí je nejvyšší partie Dračích hor kolem 3000 m v Lesothu a příhraniční oblasti Jihoafrické republiky. Ta patří do oblasti letních dešťů, a tak rostliny vyžadují sucho v zimě a zálivku zjara a v létě. Druhou oblastí je horský hřeben 1600 až 2400 m oddělující Velké a Vysoké Karrú od Komsbergu na západě po Sneeuberg na východě. Ta patří do oblasti smíšených dešťů a mrazů do -10 stupňů. Vyznat se ve jménech druhů je v podstatě nemožné. Podle fotografií herbárních položek nelze nic určovat. Už N. E. Brown napsal o Mesembryanthemum v širokém smyslu: „Descriptions of species of this genus, with perhaps a few exceptions, cannot properly be made from dried material, for distinctive characters which may be very apparent on living plants often absolutely disappear when the specimens are dried, so that they cannot possibly be correctly identified.“ V kultuře je asi téměř všechno pojmenováno chybně. Je mnohem lepší používat zahradnická jména než jména úplně jiných druhů. Z mnoha chybných určení jsem si pro dnešek vybral to, které z rostliny na skalkách nepěstovatelné zdánlivě udělalo jednoduchou. Na jarní výstavě 2010 pod jménem Delosperma sphalmanthoides vystupovala úplně odlišná rostlina. Zatímco pravá Delosperma sphalmanthoides je kompaktní polštářek se vzpřímenými sivými tupými lístky dlouhými asi 1 cm a velkými růžově purpurovými květy, vystavovaná rostlina předváděla drobné růžové kvítky se světlejšími prostředky na prořídlé rohožce větviček a neuspořádané řídké větší a špičatější listy. Shodnou rostlinu nabízí zahradnictví v Ředhošti s fantastickým jménem Delosperma sphalmanthus. Porovnáním na internetu mi vyšlo určení Delosperma 'Beaufort West'. Tento kultivar patří podle Schrödera druhu Delosperma luckhoffii. Důležité botanické znaky na rostlině původně pěstované přítelem Škorpilem a teď v ošetřování přítele Merty opravdu ukazují na Delosperma luckhoffii. Od Delosperma 'Beaufort West' množené přítelem Holzbecherem se v podstatě neliší. Přestože určení Delosperma luckhoffii vypadá velice věrohodně, doporučuji používat opatrnicky zahradnické jméno Delosperma 'Beaufort West'. Co kdyby. Delosperma sphalmanthoides pochází z Komsbergu a určitě nemiluje trvalý mráz. Navíc potřebuje mírné vlhko i v zimě. Zapomeňte na ně, pokud nemáte temperovaný skleník. Pěstování na skalce je iluzorní, výborně prospívá v Arizoně, Kalifornii a Utahu. Delosperma 'Beaufort West' pochází z hor v blízkosti Sneeubergu a s jistými ztrátami je přezimovatelná i venku. Původ Delosperma luckhoffii je neznámý, ale na jednom ze syntypů Delosperma karrooicum je několik rostlin, které by mohly patřit Delosperma luckhoffii. Rostly spolu s Delosperma karrooicum v dobré vlhké půdě v křoví na vrcholu hor lemujících Valley of Desolation u Graaff Reinet. Města Beaufort West a Graaff Reinet nejsou nijak vzdálena, takže lze předpokládat, že jde o jeden druh. Louisa Bolusová napsala, že Delosperma luckhoffii kvete v létě. Obrázek kvetoucího holotypu byl ovšem pořízen v listopadu, což odpovídá našemu květnu. Takže jenom chtěla říci, že nekvete v zimě.
Slovo delosperma je odvozeno ze slova sperma, takže se skloňuje shodně s ním a jinými řeckými slovy končícími -ma. Pokud v české literatuře najdete lepší jméno než nicneříkající souhrnné kosmatec, sem s ním. Další nesmysly na skalkách jsou Delosperma alpinum, Delosperma basuticum, Delosperma congestum, Delosperma deleeuwiae, Delosperma lineare. Ale o tom někdy jindy. Josef Niederle, Brno
Alles gute aus Deutschland Tímto nadpisem v němčině nechci za každou cenu tvrdit, že vše, co pochází ze SRN musí být bezpodmínečně prvotřídní kvality, avšak o některých kultivarech podzimních hořců ze sekce Kudoa to můžeme říci s naprosto klidným svědomím. Ve šlechtění těchto rostlin máme opravdu co dohánět a osobně si myslím, že nám trochu ujel vlak. Přestože v poslední době začínáme těmto rostlinám věnovat pozornost, kterou si díky své nesporné kráse, podzimní době kvetení a vysoké ozdobné kvalitě jistě zaslouží. V současnosti již i v České republice vznikají z výsevů nové atraktivní kultivary. Vzhledem k nepřebernému množství vzájemně jen minimálně se odlišujících soret, panuje v určování těchto rostlin již nyní pravděpodobně značný chaos a v budoucnu se při masivním generativním množení asi bez kvalitní selekce a katalogizace nevyhneme velkým zmatkům. Snad i proto bych se chtěl v tomto pojednání věnovat především těm opravdu nejatraktivnějším, nejkrásnějším a nejzajímavějším kultivarům. Mám na mysli především „emigranty“ ze SRN, kteří se u nás objevili teprve v posledních letech, a i když se tady solidně zabydleli, zatím o nich nebylo mnoho napsáno, ani jejich fotografie zpravidla nebyly v odborné literatuře zveřejněny. Jestli tento článek povede k jejich dalšímu rozšíření a popularizaci, případně i ke snaze českých šlechtitelů o veřejnou prezentaci jejich (a tedy našich) úspěchů, tím lépe. Vždyť i ve svých vlastních výsevech mám mezi „normálně“ zbarvenými rostlinami také neobyčejně atraktivní sinoornátu: bílo-žlutou, s velmi bohatým a celoplošně sytě modrým plikátováním. Budeme-li se snažit hledat tu opravdu nejúžasnější a nejvydařenější rostlinu, můžeme se orientovat i podle jejího kultivarového názvu. Výpěstek šlechtitele Eugena Schleipfera Gentiana ´Eugens Allerbester´ je opravdu ten ze všech nejlepší. První plnokvětá forma podzimního hořce sinoornata se jejímu autorovi vyloženě podařila. Přestože patřím spíše mezi konzervativněji zaměřené skalničkáře a různé přehnaně barevně zdeformované hybridy a plnokvěté formy rostlin s obřími, téměř zdegenerovanými květy mi vůbec neučarovaly, v tomto případě se jedná o výjimku zcela vyvracející výše uvedené pravidlo. Květy tohoto hořce jsou souměrné, krásně kompaktní a efektně tvarované, dostatečně velké, avšak nikoliv příliš přerostlé, pevné a dlouho trvanlivé, pěkně vzpřímené na konci poléhavých lodyh. Bez problému snášejí působení deště, mrazíků i krátkodobé přikrytí sněhem. Výška rostliny v květu nepřesahuje 10 cm. Přes velmi bohaté kvetení s mnoha květy si rostlina udržuje půvab pravé vysokohorské skalničky. Barva květů je zářivě blankytně až sytě modrá, vně s bílými, tmavě modře lemovanými pruhy. Olistění je husté, bujné a sytě zelené, na podzim žloutnoucí. Na plazivých lodyhách se tvoří množství zakořeňujících listových růžic. Růst je velmi vitální a množení dělením nebo řízkováním na jaře či na podzim je snadné. Snad i proto se před několika lety velmi ceněný výpěstek (50 €) stal cenově dostupným a začíná být i u nás hojně rozšířen. Rostliny pěstuji v hlinitopísčité propustné půdě ve vřesovišti na mírně přistíněném stanovišti, ale také v obyčejné zahradní zemině s jílovitým podílem na vlhčím místě na plném slunci v zápoji s jinými, o něco vyššími rostlinami. Dle mých dosavadních zkušeností se jedná o zcela nenáročný druh, nevyžadující žádné speciální podmínky. Další „chuťovkou“ je hořec, jehož semena se již v loňském roce díky příteli Grulichovi objevila ve výměně pražského klubu skalničkářů. Klíčení rostlin proběhlo úspěšně, a tak se můžeme jen těšit, jaké překvapení nám dobře rostoucí klíčenci přinesou, až vykvetou. Hořec
Gentiana x vetchiorum ´NOSTRADAMUS JP´, uvádím celý název převzatý z internetu, byl vyšlechtěn v roce 1997 a jedná se tedy opět o relativní novinku. Rostliny s úzce kopinatým, temně zeleným, dosti robustním olistěním mají kompaktní, poléhavý až mírně vzpřímený vzrůst. Lodyhy nesou velké, souměrně zvonovité, temně modré až modrofialové květy zevně se širokými bílými, černomodře lemovanými pruhy, uvnitř hrdla s tmavým až černavým stínováním, pruhy pak uvnitř s modrými tečkami. Na šlahounech se jen zřídka objevují zakořeňující růžice, přesto však k zakořeňování dochází. Hořec navíc celkem dobře prosperuje v normální těžší zahradní zemině s přídavkem rašeliny a jeví se jako značně odolný. Jestliže se tento výpěstek svým habitem, tvarem i zbarvením květů podobá svému rodiči, Gentiana vetchiorum, pak tedy charakterové vlastnosti zjevně svědčí o jeho příbuznosti s Gentiana sinoornata. Na rozdíl od přírodních druhů snad nebude příliš choulostivý na zimní přemokření, jež je asi největším problémem u většiny botanických hořců sekce Kudoa. Věřím, že oběma výše uvedeným „emigrantům“ bude poskytnut azyl a stanou se trvalou ozdobou našich skalek, vřesovišť a zahrad. Oldřich Navrátil, Ostrava
Armeria trojana „Támhle to malý, růžový … jestli nemáte. To musí růst skoro všude, když tady to máte v kamení.“ Tuhle větu vyřkla jedna z návštěvnic mého zahradnictví při prohlídce skalky. Laici tak reagují vždycky. Pojem vrchní drenáž jim nic neříká, tak soudí, že veškeré rostlinstvo žije jen v kamení a štěrku, tak říkajíc z podstaty. Když jim vysvětluji účel zaštěrkování, nevěřícně na mě koukají. Správný záhon se přeci musí okopávat. A tak, popravdě, nic moc nevysvětluji. Tady jsem ale musel. Kytka, která paní tak zaujala, byl jeden z druhů nepříliš bohatého a mnohotvarého rodu Armeria. Všichni známe druhy Armeria maritima, vulgaris, alpina, pungens a ostatní druhy a jejich kultivary, stejně jako ježatou Armeria caespitosa se všemi jejími kultivary s Lelekovicemi v čele. Kytička, která zaujala, ale patří ke druhu, který se na našich alpínech teprve zabydluje. Armeria trojana. Semínka pochází ze sběrů na tureckém Kaz Dagu, kde má být endemitním druhem. Tahle drobnička je opravdu poněkud odlišná od ostatních druhů trávniček. Tvoří tvrdé, husté a kompaktní bochánky složené z listových růžic tuhých, tmavě zelených, matně lesklých listů s hladkými okraji. Květenství je typické kulovité a je složeno z velkého množství světle růžových kvítků. Nejvíc rozkvétá na jaře, ale prokvétá až do zámrazu sem tam vyrostlými bambulkami květů. Celkem bohatě tvoří semínka a jimi se pak, v podobě samovýsevu, šíří do okolí. Nikterak intenzivně a navíc k dobru věci, neboť nastane-li dlouhodobější vlhké období, dochází k uhnívání starších trsů v kořenovém krčku, drenáž nedrenáž. To se pak samovolně vyseté semenáčky hodí k udržení populace na skalce. Jednak je můžeme přesadit na místa námi zvolená, jednak se usadí na místech, která si vybrala naprosto sama. Ta jsou pak pochopitelně pro ni nejlepší. A tak se můžeme setkat s pěkným bujným trsíkem v bažince jezírka na dně rokle, kde si roste jen tak mimochodem a spokojeně, zatímco na suchém, drenážovaném svážku, kam jsme ji v dobré víře vysadili, uhyne po prvním větším letním dešti. S touhle vlastností ostatně není zdaleka sama. Řekl bych, že se tak chová většina kytek a že za to může matička příroda, aby nám jen tak mimochodem ukázala, že si nenechá do svého díla kecat ani na zahradě. Podobným způsobem, i když ne tak rozsáhle, jsem tedy paní vysvětlil, cože je to za rostlinku a proč to kamení a tak. Jen horlivě pokývala hlavou a vrátila se k pařeništím, aby pokračovala v nakupování, neboť horské túry nejsou už pro ni, jak konstatovala. „A tu kytičku teda nemáte?“ Musel jsem ji zklamat, ale současně jsem slíbil, že snad letos. No, uvidíme.
Pavel Holík, Blížkovice
Nevšedné slamienky Každému z nás sú veľmi dobre známe tak trochu starodávne kvety dedinských záhrad, ktoré zdobia letničkové záhony cez horúce letné dni. Ich astrovité kvety majú širokú škálu farieb od bielej cez žltú, oranžovú, červenú, až po hnedú a fialovú. Jednotlivé kvety sú buď jednofarebné, alebo kombinované viacerými farbami. Kvetné úbory pri dotyku šuštia a po usušení si dobre zachovávajú tvar a farbu, čo sa využíva pri aranžovaní do suchých kytíc. Takto teda väčšina z nás pozná bežné slamienky, ktoré patria k druhom Helichrysum monstrosum, H. bracteatum ich záhradným kultivarom. Okrem týchto pestro kvitnúcich druhov sa niekedy v záhradách používa plstnatým olistením okrasné Helichrysum petiolare. Všetky tieto dobre známe záhradné kvety sa pestujú výlučne ako letničky. My skalničkári však vieme, že slamienok je viac druhov a viaceré z nich sú vytrvalé s veľmi nevšednými tvarmi a farbami. Poďme sa lepšie zoznámiť s týmto rodom a ozrejmiť si niektoré skutočnosti, lebo dostupná literatúra je dosť skúpa na údaje o tejto skupine rastlín. Patria do čeľade Asteraceae a botanický názov rodu Helichrysum je odvodený od gréckych slov helios - slnko a chrysos - zlato. Niektoré druhy majú totiž lesklé, svietivo žlté kvety pripomínajúce slnko a od toho je odvodený názov rodu. Botanicky je opísaných okolo 500 druhov, z ktorých mnohé majú ďalšie poddruhy, variety a formy. Areál rozšírenia je v Európe, kde sa vyskytuje okolo 20 druhov, hlavne v Stredomorí, ďalej v západnej časti Ázii, na Arabskom poloostrove, v južnej Indii, v Austrálii a na ostrovoch Tasmánia a Nový Zéland. Najpočetnejšie zastúpenie má tento rod v Afrike, a to hlavne v hornatých oblastiach na východe a juhu kontinentu. Z tohto všetkého je jasné, že sú to rastliny osídľujúce hlavne extrémne stanovištia v alpínskom vegetačnom stupni, prípadne sa vyskytujú na skalách nižších polôh, v stepných a polo púštnych formáciách. Celkovým tvarom vegetačných orgánov sú prispôsobené týmto podmienkam. Často sú pokryté plsťou, listý majú zredukované na minimum a vyznačujú sa kompaktným plazivým, prípadne poliehavým rastom. Napriek tomu, že tieto rastliny majú zaujímavé, atraktívne a rôznorodé tvary, stretávame sa s nimi v kultúre len sporadicky. Nepoznám nikoho, kto by sa vážnejšie zaoberal týmto rodom. Väčšinou sa pestujú ako skalničky v tzv. studených skleníkoch a naše európske druhy voľne v skalkách na najslnečnejších stanovištiach. Bližšie opíšem niekoľko druhov, ktoré s väčším či menším úspechom pestujem, prípadne rozmnožujem. Pre skalničkárov sú atraktívne druhy pochádzajúce z južnej Afriky, konkrétne z horstva Drakensberg (Dračie hory), ktoré sa nachádza v kráľovstve Lesotho. Helichrysum aureum, syn. H. scopulosum Pod týmto názvom sa nesprávne rozširuje pravdepodobne nejaký Európský, alebo Ázijský druh, ktorý tvorí súkvetie drobných kvetov. Subalpínsky až alpínsky druh s širším areálom výskytu v nadmorských výškach 2000 - 3000 m n. m. Listy sú kopijovité a vlnaté v ružiciach. Kvety jednotlivé s priemerom 20 - 40 mm, žlté na 10 - 30 cm vysokých stvoloch. Tento druh je najlepšie udržateľný v alpínkovom skleníku, alebo ako kvetináčová kultúra chránené pred zimným mokrom a silnými mrazmi. Zatiaľ s ním nemám dlhodobé skúsenosti. Helichrysum basalticum Vyskytuje sa do 2400 m n. m., kde osídľuje alpínske lúky a skalnaté spoločenstvá. Listy sú podobné ako na predchádzajúcom druhu, ale kvety sú v hustých sploštených hlávkach, kde ich je 10 – 25, a sú len 3 - 4 mm široké, zaujímavej žltohnedej farby. V skalke vytvára nádherné, nie veľmi rozsiahle koberce, široké do 30 cm. Cez zimu vyžaduje kryt z ihličia
a pre istotu je dobré pár rastlín prezimovať v studenom skleníku. Množí sa spoľahlivo výsevom, odrezkami a delením. Helichrysum ecklonis, syn. H. calocephalum , H. lamprocephalum, H. scapiforme Má široký areál rozšírenia v južnej Afrike od nížin až po alpínsky stupeň do 2700 m n. m. Listy vyrastajúce z ružice sú oválne až podlhovasté, voľne pavučinaté, výnimočne z vrchu lysé a na spodku vždy vlnaté. Kvetné úbory sú jednotlivé 20 - 30 mm široké. Tento variabilný taxón sa v kultúre málo vyskytuje a najideálnejšie je pestovanie v studenom skleníku v priepustnej kamenistej pôde. Helichrysum marginatum Názov sa často uvádza ako synonymum pre H. milfordiae. Tento druh je však zreteľne odlišný. Z ružice vyrastajú 5 - 7 cm dlhé kopijovité tmavozelené listy z výrazným bielym okrajom. Žľazy na listoch vylučujú už pri slabom dotyku veľmi intenzívnu sladkastú vôňu. Kvety sú jednotlivé na krátkych stvoloch a v tmavých listoch dobre vynikne ich snehobiela farba. V kultúre kvitne zriedkavo, ale staré exepláre, ktoré mi dorástly pekne kompaktne do priemeru 40 cm, kvitnú celkom obstojne a dávajú aj semená. Najjistejšie je pestovanie v studenom skleníku, lebo neznáša nadmernú zimnú vlhkosť a silné mrazy. Pokusy aj v dobre drenážovanej skalke skončili zle a nepomohlo ani prekrytie tabulou skla pri snehovej prikrývke 20 – 40 cm. Rozmnožuje sa pomerne ľahko delením, ale výťažnosť je slabá. Helichrysum milfordiae, syn. H. marginatum Pochádza z pohoria Drakensberg, kde sa nachádza nad 2500 m n. m. v alpínskom stupni. Rastlina tvorí nádherné, kompaktné, strieborné vankúše, ktoré sú zložené z drobných ružíc. Elipsovité listy sú zašpicatené, celé husto pokryté hodvábnymi chlpami. Koncom jari vyrastajú z ružice okolo 2 -4 cm vysoké kvetné stvoly, ktoré nesú nápadne sfarbené načervenalé puky. Neskôr sa z nich rozvinú biele úbory s priemerom 3 cm, ktoré citlivo reagujú na počasie a sú otvorené len cez slnečné dni. Túto vlastnosť si zachovávajú dlho po usušení v naaranžovaných kyticiach. S touto slamienkou mám dlhodobé skúsenosti a takpovediac som ju vyradil zo svojej „červenej knihy “ ohrozených rastlín. V skalke je bežným druhom, a tak sa stala predmetom pre experimentovanie. Je to jedna z mála slamienok z južnej pologule, ktorej nevyhovuje skleník, v ktorom sa ružice vyťahujú, strácajú sivé sfarbenie a takmer nekvitnú. Najlepšie sa mi osvedčilo umiestnenie v skalke. Vyhovujú jej širšie štrbiny, alebo šikmé políčka na slnečnom stanovišti s odklonom. Cez horúce letné dni si vyžaduje doplnkovú závlahu 1 - 2 krát do mesiaca, ako ostatné skalničky, medzi ktoré dobre zapadá. Pôda musí byť dobre drenážovaná, stačí bežná záhradná s prímesou piesku a kamennej drte. Tá je dôležitá aj na povrchu, kde pôsobí esteticky, ale aj ako tzv. povrchová drenáž proti zahnívaniu ružíc. Na vápnik je tolerantná, ale najlepšie vynikne jej farba pri tmavých sopečných horninách (andezit, ryolit, čadič a pod.). Cez zimu najlepšie vyhovuje mierne zakrytie čečinou a prirodzená snehová vrstva, ktorá je súvislá cez celú zimu. V nižších polohách, bez snehovej vrstvy je možné použiť kryt zo skla, ktorý slamienku chráni pred zimnými dažďami. Rozmnožuje sa jednoducho delením, alebo odrezkami, ktoré spoľahlivo korenia. Výsevy sú možné len z exportného osiva, lebo v našich podmienkach semená nevytvára. A aká spoločnosť jej v skalke vyhovuje? Samozrejme nie veľmi expanzívne skalničky menšieho vzrastu ako napr. lomikamene zo sekcie Ligulatae, ďalej rody Asperula, Crassula, Draba, Edraianthus, Rosularia, menšie Delosperma, Sedum, Sempervivum, ktoré tiež vyžadujú podobné podmienky. Pestovatelia však niekedy pri myšlienkach - slamienka, Afrika - vysadia rastlinu medzi suchomilnú a sukulentnú kvetenu na priamy úpal, takmer bez
zálievky, čo im nevyhovuje a uhynú. Treba si však uvedomiť, že je to druh z vysokohorských polôh, kde je neustále prúdiaci vzduch, stála vlhkosť a cez zimu snehová prikrývka. Helichrysum pagophilum Druh z Drakensbergu 2700 – 3100 m n. m., kde sa vyskytuje na skalách alpínskeho vegetačného stupňa. Vytvára malé vankúše a ružice, ktoré sú podobné H. milfordiae. Kvety sú jednotlivé a nenápadné na krátkych stvoloch, slamovožltej farby. V kultúre sa pestuje ojedinele. Mne sa však každoročne darí z odrezkov namnožiť viac rastlín, ktoré sú pre ďalších záujemcov a ostatné poslúžia na experimentovanie. V skleníku si zachováva kompaktný vzrast, ale najkrajšie exempláre mám v prístrešku, kde je dobré prúdenie vzduchu a regulovaná závlaha. Vonku v skalke je to celkom spoľahlivé len v kolmých štrbinách, takmer v previse, alebo na úpätí slnečných previsov. Rastliny v prírode tiež osídľujú takéto extrémne stanovištia a vieme to z prednášky p. Holzbechera o Dračích horách. Do budúcna by bolo potrebné druh viac rozšíriť a experimentovať, aby sa mohla využiť vlastnosť atraktívneho vzhľadu. Helichrysum sessiloides, syn. H. sessile, H. ernestianum, H. laevigatum Vzhľadom je podobný H. marginatum. Ružica listov je však podstatne menšia a ich zhluk pôsobí tesným a pevným dojmom. Jednotlivé kvetné úbory sú prisadené v ružici a výška rastliny neprevyšuje 4 – 5 cm. Kvitne spoľahlivo, ale rastlina nevylučuje intenzívnu vôňu ako H. marginatum. Stručný opis prezrádza, že je to atraktívna rastlina, vyžadujúca si väčšie rozšírenie u pestovateľov. V zbierkach sa sporadicky vyskytuje, ale pravdepodobne sa nestane bežným druhom. Vonku jej vadí hlavne nadmerná zimná vlhkosť a silné mrazy. V skleníku ju napádajú častejšie ako iné slamienky cicavý a žravý škodcovia. Ďalšie významné lokality rodu Helichrysum sú na Novom Zélande, kde sa vyskytuje niekoľko desiatok druhov, ktoré majú prevažne krovinatý charakter s veľmi exotickým výzorom. Týmto chcem ale hneď naznačiť, že pestovanie je problematické a napodobniť klímu protinožcov nie je jednoduché. Vertikálne je na ostrovoch niekoľko vegetačných stupňov, výrazne sa prejavuje oceánska klíma, ale výnimkou nie sú ani oblasti so zrážkovým tieňom pod mohutným horstvom. Ak sa nám aj darí rastliny v kultúre udržať, nie vždy majú charakteristický kompaktný rast, vyfarbenie a väčšinou ani nekvitnú. Helichrysum coralloides, syn. Ozothamnus coralloides Skaly a skalné sute subalpínskeho stupňa na južnom ostrove Nového Zélandu sú domovom tejto nevšednej slamienky, ktorá má vždy zelený, vzpriamený krovinatý vzrast do 50 cm. Na stonkách sú úhľadne usporiadané strechovité tmavozelené listy so striebristým okrajom. V kultúre iba výnimočne vytvára jednotlivé žlté kvety. Vyžaduje si umiestnenie v studenom skleníku, kde je dobre chránená pred nadbytočnou vlhkosťou a cez zimu aj pred extrémnymi mrazmi. Helichrysum selago, syn. Ozothamnus selago Výskyt v prírode je podobný ako u predchádzajúceho druhu. Má redší krovinatý a širší rast s mierne poliehavými stonkami s priemerom do 50 cm. Šupinovité tmavozelené listy sú pravidelne štvorradovo usporiadané a tesne priliehajú k stonkám. Kvety sú jednotlivé, svetložltej farby, ale v kultúre je kvitnutie vzácnosťou. Najspoľahlivejšie je pestovanie v studenom skleníku, kde sa dá spoľahlivo chrániť pred nadbytočnou vlhkosťou. Vyžaduje kyslú pôdu ako väčšina novozélandskej flóry. Krovinaté slamienky rozmnožujeme koncom leta odrezkami a začínam ich vysádzať na rôzne stanovištia. Uvidíme, ako sa osvedčia.
Zámerom tohto článku bolo v krátkosti opísať niektoré exotické slamienky z južnej pologule, ktoré sa zatiaľ len vzácne vyskytujú v zbierkach. Nedá mi na tomto mieste nespomenúť jeden európsky druh, ktorý svojim nevšedným výzorom pripomína krovinaté druhy z Nového Zélandu. Je to Helichrysum frigidum zo skál Korziky a Sardínie. Má krovinatý poliehavý vzrast, celá je strieborne chlpatá a na stonkách sú drobné špicaté listy. Kvety sú jednotlivé s priemerom 1,5 cm, svietivo bielej farby. V kultúre bohato kvitne každý rok typickými slamienkovitými kvetmi. Aj keď je to európsky druh naša kontinentálna klíma tomuto stredomorskému druhu nevyhovuje a spoľahlivo sa dá udržať len v studenom skleníku, kde ho môžeme dobre chrániť pred prílišným mokrom a silnými mrazmi. Rozmnožovanie je možné výsevom, odrezkami, alebo delením. Otázka na záver by mohla byť, či na území Čiech a Slovenska rastie voľne v prírode nejaký druh slamienky. Áno. Je to vytrvalé Helichrysum arenarium, ktoré má centrum rozšírenia v Stredomorí, ale zasahuje až do Malej Ázie a na Kaukaz. V oboch štátoch rastie roztrúsene najmä v poriečí väčších tokov a na piesčitých pahorkoch. Svojim nie exotickým výzorom prirodzene harmonizuje s našou domácou kvetenou. Ale to už je o niečom inom. Róbert Roth, Kremnica
CO NÁS ZAJÍMÁ O chvále instinktů a hřejivé ekologii Znáte to, předjaří vás nemilosrdně vytahuje do zahrady a nutí s radostí dělat úkony, které by určitě pár dní nebo týdnů počkaly a v jinou roční dobu jsou nám spíš na obtíž. Jsem na tom v tuto roční dobu stejně - vytrhávám plevel, který skoro není vidět, míchám substrát z mokrého bláta a stříhám uschlé listy skalniček a trvalek. Patří mezi ně i moji oblíbenci kultivary Miscanthus sinensis. Tyhle kytky mám opravdu moc rád. Mám je vysazené na zahradě, na dvoře i před domem. Nejhezčí jsou na podzim, když kvetou, ale i suché listy v zimě dodávají zahradě krásnou atmosféru. Jenže na začátku sezony musí staré listy pryč. A jejich stříhání je pro mě tak trochu symbolem nastávajícího jara. Práce to sice není úplně nejpříjemnější, ale dělám ji rád. Její výsledek je totiž hodně vidět. Po jejím dokončení všechna místa zřetelně prokouknou a zahrada přestává mít zimní vzhled. Taky na kompostu se nahromadí značné množství suché biomasy jako základ pro novou várku substrátu. Mám pak příjemný pocit, že jsem toho udělal tak nějak víc a rychleji. Jenže jaro nezačíná podle kalendáře nebo podle toho, že Doležal ostříhal okrasné trávy. Tohle si rozhodne až příroda a bezpochyby dobře ví, co dělá a kdy to má udělat. To jen my jsme její harmonogram nedokázali úplně dopodrobna prokouknout. Tak se často stane, že po krásných slunečných dnech v předjaří přijdou zase mrazy a někdy i trocha sněhu. Onoho roku, kdy se odehrává můj příběh, to bylo podobné. Začátkem března jsem přitlačoval skalničky, plel pidiplevely, kontroloval, šmejdil s foťákem a jak jinak, stříhal okrasné trávy. A za týden přišla změna. Mokro, lehce mrzlo a pro mlhu bylo vidět jen na pár metrů. Byla sobota a já měl naplánováno tolik práce! Jenže při pohledu z okna jsem se přinutil jenom vybrat popel z kamen a vynést ho ven. V zimě si totiž přitápíme v krbových kamnech a příprava dřeva a topení vůbec je mým dalším koníčkem. Jsem pyšný na své bukové dřevo důkladně vyschlé, pěkně nařezané na stejně dlouhá polínka a vyskládané do úhledných vrstev. Radost pohledět. A co teprve to teplo a zážitek z krásných plamenů v kamnech… A protože topíme jen tvrdým dřevem, tak jako správný zahrádkář a ekolog vím, že takový popel je škoda vyhodit a že patří zpátky do půdy.
Dávám ho proto do kompostu. A tak vymetení kamen a cesta ke kompostu byla ten den moje jediná pořádná práce. Stále jsem ještě doufal, že se mlha zvedne a budu moct vyrazit na zahradu aspoň „vytahovat kytky očima“, ale ani za hodinu se pohled z okna moc nezměnil. A tak jsem jen bezcílně bloumal a nemohl se nějak rozhodnout, jestli jít přece jen ven, nebo zůstat doma, obléct se do pracovního, nebo zůstat v domácím. A chodil jsem tak říkajíc od ničeho k ničemu. To manželka takovou váhavostí netrpěla. Sociologové říkají, že mnohé naše zvyky pochází ještě z dávných dob, kdy muži byli lovci a ženy sbíraly lesní plody, žvýkaly kůže a vůbec hromadily zásoby na horší časy. Dnes zůstal mužům z lovu zřejmě jen fotbal v televizi, ale ženy hromadí zásoby se stejným zápalem jako dřív. Alespoň ta moje v tom vyniká. Každou sobotu ráno vyráží do terénu – supermarketu, aby v potu tváře přivlekla na další týden zásoby, které by našim předkům vydržely nejmíň měsíc. Jenže tentokrát neměl její odchod obvyklý hladký průběh. Chvilku poté, co za ní zaklaply dveře, jsem slyšel, že se zase vrací a volá na mě. Na zahradě je prý kouř, asi něco hoří. Hlavou mě bleskově prolétla analýza sdělených informací a setřídil jsem je podle počtu pravděpodobnosti: 1. Žena nerozezná mlhu od kouře – nejpravděpodobnější, prakticky jisté. 2. Soused bude vařit maso pro své dva vlkodavy a zapálil na zahradě oheň pod kotlem – méně pravděpodobné, ale možné. 3. Popel v kompostu začal doutnat – velmi nepravděpodobné, téměř nemožné. Ale abych dal manželce najevo, že její obavy neberu na lehkou váhu, vyšel jsem na zahradu tak, jak jsem byl. Oblečený ani pracovně ani v domácím, to znamená ve spodním prádle a pantoflích, a volným krokem jsem mířil do zadní části zahrady, odkud se šířila ta mlha, o které si žena tak roztomile naivně myslela, že je to kouř. Po pár krocích jsem zjistil, že je ve vzduchu opravdu cítit něco jako kouř. „Tak mlha to nebude“, řekl jsem si, asi varianta č. 2 maso pro psy. Udělal jsem ale pár dalších kroků a bylo jasné, že správná je varianta č. 3. Jenže kompost nedoutnal, ale šlehaly z něj plameny asi 3 metry vysoké! Pak už to šlo ráz na ráz. Můj volný krok ve spoďárech a pantoflích se na příštích 20 minut změnil v průběžný úprk s kbelíky vody a hašení. Hromada suchých listů Miscanthus sinensis jako zápalná směs fungovala zřejmě velice spolehlivě, a protože ohrazení kompostu bylo z prken a jednu stěnu mělo společnou s přístřeškem na to báječně vyschlé a pečlivě vyskládané tvrdé dřevo, oheň přímo praštěl nadšením. Naštěstí všechno dobře dopadlo a dnes to zní jako komická historka. A den dovolené a pár stovek, co mě stál materiál na opravu dřevníku, taky nevypadá na žádnou tragédii. Tedy pokud hodnotím to, co se opravdu stalo. Jinak už to vypadá, když uvážím, co se stát mohlo. Došlo mi to až po zásahu a požár byl pod kontrolou, jak říkají hasiči. Stál jsem tam, zíral na doutnající spoušť, a přestože jsem měl triko a zmíněné spoďáry úplně promočené a na zemi byla pořád jinovatka, bylo mi docela horko. Zahřály mě jednak opakované sprinty s kbelíkem plným vody a taky to dřevo bylo fakt krásně vyschlé, dobře hořelo a plameny hřály. Ale když jsem se nakonec vydýchal a rozhlédl se kolem, docela jsem se rozklepal. Kompost mám totiž až na hranici pozemku, za plotem roste statný tis s větvemi, které mírně přesahují k nám nad kompost. Tenhle krásný strom stojí jen několik metrů od skladovací haly sousední továrny. A špička stromu končí v místech, kde má střecha skladu dřevěné podbití. Takže nebýt toho, že manželka po předcích zdědila to instinktivní a nepřekonatelné puzení a navzdory špatnému počasí vyrazila hromadit zásoby, mohl o své zásoby přijít místní vlivný továrník. A jak říkají současní mladí: to by teda bylo hustý! Poslední velký požár byl v Tišnově někdy v polovině 18. století. Já bych se zřejmě s výsledkem svého ekologického přístupu zařadil hned vedle něj. Epilog: několik dní po napsání tohoto článku jsem v televizi zahlédl reportáž o tom, že zemědělci někde na jižní Moravě budou pěstovat na poli trávy rodu Miscanthus jako biopalivo. Zjistilo se prý, že dobře hoří… Miroslav Doležal, Tišnov
Soumrak beskydských pastvin Po staletí probíhal každodenní boj obyvatel beskydských hor o přežití. Jejich cílem bylo vykácet lesy a na jejich místě vytvořit pastviny pro stáda ovcí, koz a hovězího dobytka a mnohdy neúrodnou, jalovou a kamenitou půdu přeměnit na skromná políčka. Vznikl tak velmi unikátní fenomén druhotně vytvořených horských luk a pastvin, ideální životní prostředí pro mnoho druhů vstavačů i dalších lučních květin. V období totalitního režimu došlo k rapidní změně strategie ve vztahu k využívání horského prostředí. Velké plochy, udržované dříve drobnými hospodáři, byly znárodněny, resp. nedobrovolně odprodány či pronajaty zemědělským družstvům a státním lesům, a následně došlo zejména ve vyšších horských polohách k masivní výsadbě smrkových monokultur. Staletá usilovná dřina našich předků tak přišla vniveč. Na družstvy obhospodařovaných plochách pak docházelo k nadměrné pastvě obecních stád hovězího dobytka a v následné snaze zvýšit produkci pícnin k hnojení průmyslovými hnojivy. Došlo tak k tzv. eutrofizaci (nadměrné obohacování půdy živinami). Vlivem tohoto jevu jsou ještě dnes, 20 let po pádu komunismu, velké plochy porostlé bujnou trávou a vyššími bylinami bez jakýchkoliv květin a s minimální druhovou diverzitou. V současné době pak, oproti původním státům EU, výrazně nižší podpora soukromého zemědělství nedostatečně motivuje majitele pozemků k obnovení chovu hospodářských zvířat, a tak nadále dochází k zarůstání původně obhospodařovaných luk plevelem a křovinami. Přidáme-li k výše uvedeným skutečnostem ještě absolutní absenci ekologického myšlení u většiny „domorodého“ obyvatelstva, je jasné, že kromě výjimečných případů a chráněných území, udržovaných orgány státní správy či ekologickými organizacemi, dochází v CHKO Beskydy opravdu k jakémusi pozvolnému zániku květnatých luk a pastvin. Paradoxně tato skutečnost kontrastuje s celkově se zlepšující situací, kdy lesáci již pochopili potřebu obnovit původní přirozenou skladbu beskydských lesů a lovci se pozvolna smířili s přítomností dravců a šelem a uznávají i jejich leckdy prospěšnou funkci na zdraví populací lovné zvěře na území CHKO. Charakteristickou vlastností některých ochranářů je naopak snaha vytvořit přírodní prostředí bez jakéhokoliv vlivu člověka. V pralesích či na rašeliništích to za určitých okolností a pod dohledem odborníků může být ideální stav, avšak pro přežití vstavačovitých rostlin je tento přístup životně nebezpečný. Jsou většinou přímo závislé na podmínkách uměle vytvořených člověkem. Bez pravidelného, správně načasovaného sekání luk a likvidace náletových dřevin by v krátké době došlo k jejich úplnému zániku. CHKO Beskydy byla vyhlášena v roce 1973 na ploše 1160 km čtverečných na území tří horských celků: Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy. Na rozdíl od centrálního masívu, jenž je momentálně převážně silně zalesněn, se zachovaly zejména v oblasti tzv. Valašska velké plochy zkulturněné krajiny, sloužící i v současnosti k pastvě omezených stád koz, ovcí i dobytka. Jsou tu rovněž přírodní rezervace s unikátní flórou, charakteristickou pro tento typ krajiny. Na loukách se hojně vyskytuje ocún jesenní Colchicum autumnale a na jaře je místy hojný šafrán bělokvětý. Odborníci se dosud neshodli na jeho botanickém původu ani zařazení, většinou jej považují za bílou formu šafránu heuffelova Crocus heuffelianus. Klasicky zbarvená modrá forma vykvétá masově na loučce poblíž obce Zubří a je chráněným nalezištěm. Pamětníci tvrdí, že kdysi rostl v celém údolí Zuberského potoka. Zdravé valašské louky s vtroušenými porosty jalovce obecného Juniperus communis v období vegetace doslova hýří barvami. Našli bychom tu vedle obvyklých květin (kopretiny, kohoutky, rozrazily, zvonky rozkladité, jestřábníky aj.) též mnoho méně běžných rostlin, jako např Hieracium aurantiacum, Campanula glomerata, Cardamine pratensis, Gladiolus imbricatus, Stachys alpina, Aquilegia vulgaris, Campanula rapunculus, mochnu Pottentilla aurea, Lilium martagon a kriticky ohrožený hořec Gentiana pneumonanthe, na
který můžeme výjimečně narazit přímo na ovčím chodníčku. Silnější populace tohoto hořce se dosud zachovala na územní bývalého vojenského prostoru v Oderských vrších. Na sušších loukách se hojně vyskytuje někdy i na skalkách pěstovaná Carlina acaulis, kociánek Antennaria dioica a občas mateřídouška Thymus alpestris, téměř vyhynulý je hořec křížatý Gentiana cruciata, sporadicky se vyskytující i ve slezské části Beskyd. Největšími poklady těchto oblastí jsou ovšem naše orchidejovité rostliny. Kriticky ohrožený je střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus, jenž se pozvolna ztrácí ze všech beskydských nalezišť, včetně nejbohatší valašské lokality. O něco optimističtěji to vypadá s krásně žlutě kvetoucím vstavačem Orchis pallens, který je zákonem chráněn v několika rezervacích. Občas dochází k záměně se žlutě zbarvenou formou prstnatce bezového Dactylorhiza sambucina. Tento vzácný, byť i ve slezské části Beskyd místy rozšířený druh roste na místech výskytu společně s purpurovou formou a občas vytváří i vnitrodruhové křížence v oranžových odstínech (Galovské louky). Velmi vzácné jsou rovněž: vstavač vojenský Orchis militaris a vstavač kukačka Orchis morio. O něco běžnější je vstavač mužský Orchis mascula, který roste roztroušeně po celém území CHKO a místy vytváří i početné kolonie. Z kruštíků je běžný Epipactis latifolia, o něco neobvyklejší je nález kruštíku modrofialového Epipactis purpurata a zřídka narazíme na vlhkých loukách a rašeliništích na Epipactis palustris. Na chráněném nalezišti „Pod Juráškou“ bychom jej mohli vidět společně s prstnatcem Dactylorhiza incarnata. Kruštík tmavočervený Epipactis atrorubens se ostrůvkovitě objevuje na celém území ČR na půdách s karbonátovým a vápencovým podkladem. Jeho výskyt v údolí Krásné pod Lysou horou byl pro mne překvapením. Přátelé z ČSOP, provádějící v dané oblasti botanický výzkum v rámci programu Natura 2000 nechtěli mému nálezu uvěřit a zpočátku se domnívali, že jde o růžovou formu Epipactis purpurata. Na vlhčích místech je dosud hojný prstnatec fuchsův Dactylorhiza fuchsii, jenž se objevuje v mnoha formách a barevných variantách. Pro laika je od něj špatně odlišitelný vzácnější prstnatec plamatý pravý Dactylorhiza maculata. Občas narazíme na pětiprstku žežulník Gymnadenia conopsea a nebo na loukách ve větší nadmořské výšce na kriticky ohroženou hlavinku horskou Traunsteinera globosa. Relativně hojně roste dosud na vlhčích, někdy i přistíněných místech a v prameništích na okrajích smrčin dosti nenápadný bradáček vejčitý Listera ovata. Základním předpokladem přežití všech výše uvedených nádherných zástupců našich orchidejí je přísná a zároveň uvážlivá ochrana lokalit těchto rostlin, jakož i zachování poměrů, které na těchto lokalitách dlouhodobě existují. Bohužel na mnoha místech jejich výskytu dochází i nadále k negativním jevům. V 80. letech jsem objevil podmáčenou louku v údolí Krásné s výskytem několika druhů vstavačovitých včetně Orchis morio, Traunsteinera globosa, Gymnadenia conopsea a masově zde rostl též Gladiolus imbricatus. V té době byl již areál surově narušen zásahem společnosti těžící v Beskydech zemní plyn a provádějící průzkum naftových ložisek. Když jsem na tehdejší Krajské správě ochrany přírody v Ostravě požadoval zastavení prací a zřízení chráněného naleziště, považovali mne asi dílem za blázna a dílem za nepřítele socialistického zřízení. Mezitím došlo k částečnému vyhynutí vzácných druhů jednak průmyslovou činností a jednak změnou druhové skladby podmáčené louky (část zarostl tužebník jilmový a velkou plochu tvoří houština z olší a podobných křovin). O současném upřednostňování ekologických hodnot před ekonomikou si však rovněž nedělám velké iluze. V těsné blízkosti loučky s bohatě kvetoucí Traunsteinera globosa byl v roce 2006 ze dvou stran vysázen smrkový les (a to i na louce s tisícovkou hořců Gentiana asclepiadea, mečíky a vstavači) a na vrtné plošině uprostřed rašelinné louky se po ukončení těžby surovin chystala obec s pomocí fondu EU vybudovat jakýsi sportovně-rekreační komplex s bufetem a parkovištěm. Obec Krásná konzultovala výstavbu sportovního zařízení se správou CHKO a stavba byla naštěstí zastavena. K této problematice se musím ještě dodatečně (rok po sepsání článku) vyjádřit. V létě 2009 jsem na rekultivované ploše po vrtné plošině objevil několik jedinců kriticky
ohroženého živočicha vzácnější horské formy žáby kuňky žlutobřiché. Po jednání všech zúčastněných stran byla na podzim (k mému značnému překvapení) na uvedené lokalitě vyhlášena rezervace a nyní je zde prováděno kácení a likvidace náletových dřevin. „Jó, boží mlýny melou pomalu…!“ Kdysi jsem se pokusil o přesazení několika vstavačů z pastviny zarůstající smrkovým lesem. Dnes je tam všude 25-letá smrková monokultura a po rozlehlé louce s jalovci nezůstalo téměř nic. Dvě rostliny vemeníku dvoulistého Platanthera bifolia vytvořily ve svém novém domově po 18 letech životaschopnou kolonii, každoročně tu kvete 10-25 rostlin. Počet kvetoucích jedinců rok od roku kolísá pravděpodobně v závislosti na změnách počasí v jednotlivých letech a na dalších, dosud neprozkoumaných jevech. Úspěšné bylo též přesunutí Dactylorhiza fuchsii, jež se rozmnožila neuvěřitelným způsobem a ve skalkách se stala téměř plevelem. Bezproblémové bylo rovněž přemístění Epipactis latifolia a Listera ovata. Naprostým neúspěchem skončilo naopak přesazení prstnatce bezového, rostliny se po zatažení již neobjevily. Celkově relativně úspěšný byl experiment zřejmě z důvodu v podstatě stejně orientovaného, nepříliš vzdáleného místa introdukce, jehož půdní i klimatické poměry odpovídaly původnímu místu výskytu. Pěstování vstavačů je dosti nesnadná záležitost, a navíc se jedná o zákonem chráněné rostliny, jejichž svévolné vyrývání a přesazování do zahrad k okrasným účelům je zakázáno. Zajímají-li vás zákonné normy a ustanovení související s ochranou, respektive množením těchto rostlin v kultuře, a chcete-li se zároveň blíže seznámit s jejich životními požadavky, doporučuji knížku „Plejonky a další chladnomilné orchideje“ autorů Sekerky, Obdržálka a Ponerta (nakladatelství Grada, 2007). Jelikož se po beskydských kopcích toulám již mnoho let, musím bohužel s politováním konstatovat, že vstavačovité rostliny z naší přírody někdy z objektivních příčin, jindy zdánlivě nepochopitelně a nenápadně, avšak přesto zcela soustavně a jak se zdá i nezadržitelně mizí. Tímto poněkud smutným a pesimistickým konstatováním by mnělo skončit naše společné putování moravskou přírodou. Nemám však příliš v oblibě tragické konce, takže kdo ví. Oldřich Navrátil, Ostrava Použitá literatura: Mališová, V.: Chráněná příroda okresu Frýdek-Místek. Okr. vlastivědné muzeum F-M, 1988. Procházka, F., Velíšek, V.: Orchideje naší přírody. Academia, 1983.
INFORMACE Z KLUBU Z členské základny Stav k 1. 1. 2010 Přírůstky Úbytky Stav k 31. 7. 2010
149 členů 4 členové 14 členů 139 členů
Přírůstky: Černochová Jarmila - Brno Ďuriník Jozef - Žilina Tichomirovová Eva - Brno Vyklická Ivana - Brno
Úbytky: Jedličková Věra, MUDr. Němečková Marie
- na vlastní žádost - na vlastní žádost
Bařina Petr Čermák Jiří Dvořáková Antonie Koblížek Jaroslav, Doc. Ing. Marešová Stanislava Milata Antonín Peterková Jana Poláček Richard Stopka Jan Surovec Jan Švaříková Hana, MUDr. Kakos Josef
- neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - neplnění členských povinností - zemřel 12. 7. 2010
Upozorňujeme všechny členy, že členské příspěvky na rok 2011 se platí od 1. 1. 2011 do 31. 5. 2011. Nezaplacení do tohoto termínu bude pokládáno za nezájem o další členství v klubu a bez dalšího upozornění vede k vyloučení. Nejvýhodnější placení je na členských schůzích, kde si členové současně odeberou příslušný zpravodaj. Pro zaslání zpravodajů číslo 62 a 63 je rozhodná platba poštovného v roce 2010. Členové, kteří nedocházejí na členské schůze a požadují zaslání zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku (150 Kč) zaplatit ještě poštovné 35 Kč v ČR a ve SR 70 Kč. V lednovém zpravodaji, který bude odesílán poštou, bude přiložena poštovní poukázka na zaplacení členského příspěvku a poštovného na rok 2011. Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu nahlásili nové údaje co nejdříve na adresu: Marie Servisová, Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916, nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno, tel. 530 315 666 nebo mob. 732 522 841. Marie Servisová
Inzerce ■ Kúpim publikácie o skalničkách: 1. Múckovy praktické příručky – Kapesní atlas rostlin alpských /Telč, 1905, Vydavatel: Šolc./ 2. Vaněk Josef: Alpinum v zahradě , I. a II. díl. /Chrudim, 1941/ 3. Halda J., Haldová J.: Primulaceae I. – III. díl. /KSP, Praha,1975/ 4. Tokárová Ľ., Tokár O.: Skalka v záhradke /Bratislava, 1973/ 5. Prúvodce odbornými názvy rostlin /Plzeň, ZO ČZS Alpinky, 1987/ 6. Luňáčkova V.: Jehličnany v zahradě a alpinu /1980/ 7. Motejlek L.: Skalky a skalničky /Praha,Atypo,2006,14s.,edice:Nápady do kapsy/ 8. Bohm Č.: Trvalky ozdoba záhrady a bytu /1991/ 9. Staré i nové vydania časopisov: Skalničky /KS Praha/, Skalničkářův rok/KS Brno/, Skalkař /KS Gottwaldov-Zlín/, Zpravodaj klubu /Ostrava, Bruntál, Děčín a iných Klubov skalničkárov/, prílohy časopisov a monografie. Ponúknite staré publikácie o skalničkách, rôzne brožúry, ponukové katalógy firiem a iné materiály o skalničkách. Kúpim i farebné /xeroxované, skenované/ kópie publikácií č. 1 a 2 /po dohode na podmienkach/.
Spracovávam prehľad /bibliografiu/ skalničkárskych publikácií vydanýchv ČR a SR od r. 1905. Na požiadanie zašlem bližšie informácie. Informácie s cenovou ponukou na: Ing. Roland Baranovič, Ždiarska 6, 949 01 Nitra, Slovensko, tel.: + 421 37 73 326 02, mobil: + 421 903 927 113, e-mail:
[email protected]. ■ Chryzantéma, organizace jižní Morava, pořádá v Ivančicích jubilejní 25-tou IVANČICKOU VÝSTAVU CHRYZANTÉM. Koná se dne 22. až 24. října 2010, denně od 9 do 17 hodin v sále Besedního domu. Po dobu konání výstavy je zajištěn prodej chryzantém. Na výstavě lze získat informace o pěstování chryzantém na zahrádce i v bytě.
Drobné zprávy a informace -
ve dnech 17. - 19. 9. 2010 se předseda spolu s místopředsedy našeho klubu zúčastní tradičního Setkání skalničkářských organizací, které organizují skalničkáři ze Žiliny naše další jarní výstava skalniček se uskuteční ve Čtyřlístku od 30. 4. do 7. 5. 2011 připomínáme adresu našich internetových stránek: www.skalnicky-brno.cz uzávěrka 63. čísla časopisu Skalničkářův rok je 3. 1. 2011, časopis bude k dispozici na lednové VČS pište prosím články, veškeré příspěvky posílejte na adresu: Ing. Mojmír Martan, Úvoz 7, 602 00 Brno nebo na e-mail:
[email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171 klubová knihovna je stále mimo provoz, půjčují se pouze aktuální čísla objednaných časopisů (Naše krásná zahrada, Knihovnička zahrada, pražský časopis Skalničky a anglický časopis), kontakt na naši knihovnici: Marta Ruttkayová, tel. 541 220 160
Kalendář akcí klubu v 2. pololetí 2010 2. 9. 30. 9. 1. 10. 2. 10. 3. 10. 4. 10. 4. 10. 5. 10. 7. 10. 4. 11.
2. 12. 3. 1. 2011 22. 1. 2011
16:15 9:00 - 15:00 17:00-18:00 9:00 - 18:00 9:00 - 18:00 9:00 - 18:00 9:00 - 17:00 17:00 - 18:30 8:00 - 10:00 16:30 16:30
16:30 9:00
členská schůze s přednáškou (Křenová) příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum) příjem rostlin na podzimní burzu (Arboretum) podzimní burza - prodej (Arboretum) podzimní burza - prodej (Arboretum) podzimní burza - prodej (Arboretum) podzimní burza - prodej (Arboretum) likvidace podzimní burzy (Arboretum) likvidace podzimní burzy (Arboretum) členská schůze s přednáškou (Křenová) členská schůze s přednáškou (Křenová) nejzazší termín předání semen do výměny uzávěrka fotosoutěže 2010 členská schůze s přednáškou (Křenová) uzávěrka zpravodaje č. 63 výroční členská schůze (Křenová)
Nepředvídatelné události mohou způsobit změny v programu, čase i místě konání těchto akcí.
Neprodejný výtisk Pro své členy vydal v září 2010 Klub skalničkářů Brno www.skalnicky-brno.cz Připravil Ing. Mojmír Martan Jazyková úprava Mgr. Jana Hájková
Příloha zpravodaje
Orchis purpurea - jeden z oceněných exponátů letošní výstavy skalniček Foto M. Martan
Gentiana clusii ´Alba´ - vítězný snímek Fotosoutěže 2009 Foto J. Hadač
Arisaema flavum
Arisaema flavum tibeticum
Arisaema jacquemontii
Arisaema candidissimum
Arisama candidissimum yellow
Arisaema fargesii red Fotografie O. Navrátila k článku Arisaemy záhad zbavené II.
Delosperma ´Beaufort West´
Delosperma sphalmanthoides Foto M. Martan
Gentiana sinoornata ´Eugens Allerbester´ Foto O. Navrátila k článku Alles gute aus Deutschland
Armeria trojana Foto P. Holík
polštáře Helichrysum pagophilum
Helichrysum selago Foto R. Rotha k článku Nevšedné slamienky
Helichrysum frigidum
Raoulia x Helichrysum - přírodní hybrid Foto R. Roth
Epipactis atrorubens - kruštík tmavočervený
Traunsteinera globosa - hlavinka horská Foto O. Navrátila k článku Soumrak beskydských pastvin
Orchis mascula ssp. signifera - vstavač mužský znamenaný na lokalitě Krásné Fotografie O. Navrátila k článku Soumrak beskydských pastvin
Orchis mascula ssp. signifera - bílá forma
Platanthera bifolia - vemeník dvoulistý
