Setkání odběratelů s dodavatelem tepla 26.6.2013 CENTRÁLNÍ ZÁSOBOVÁNÍ TEPLEM VE ZLÍNĚ e-mail:
[email protected] Hlavním cílem dnešního setkání dodavatele s odběrateli tepla je hledání cest ke zlepšení spolupráce a tedy i efektivnosti provozu celého zařízení. Základem je seznámení s technickými, majetkovými a legislativními podmínkami, které se k této problematice vztahují. Centrální zásobování teplem (CZT) ve Zlíně má dlouholetou tradici. Zdroj tepla – původně jako energetický zdroj Baťových závodů, dnes Alpiq Generation CZ – vyrábí, mimo jiné, teplo pro vytápění a ohřev teplé vody pro více než 20 tis domácností. Celá soustava za dobu své existence prodělala několik rekonstrukcí jak na straně zdroje, tak rozvodů a zařízení ke spotřebě tepla. Mapa Zlína s vyznačením CZT
Pro vytápění města se v převážné většině využívá horká voda s projektovanými teplotními parametry 120/70 st. C. Parní rozvody jsou převážně v továrním areálu, pro jižní část středu města a hlavně západní část města. Tyto primární rozvody jsou v majetku teplárny.
SEKUNDÁRNÍ ROZVODY Předávacím místem mezi výrobcem (teplárna Alpiq) a distributorem tepla jsou horkovodní a parní výměníkové stanice, které jsou majetkem distributora (Tepla Zlín, a.s.). Některé
výměníkové stanice jsou domovní a tedy další sekundární rozvody teplé vody a tepla pro vytápění jsou pak pouze v zásobovaném objektu. Jiné jsou pro více objektů. Zvláště po r. 1950 začala výstavba větších sídlištních celků a s tím i větších výměníkových stanic s kilometry rozvodů topné a teplé vody, převážně v neprůlezných tepelných kanálech. Omezená životnost rozvodů teplé vody (cca 20 – 25 let) byla prvním impulzem pro změnu koncepce zásobování teplem – přechod na tzv. dvoutrubní systém, kterou jsme začali realizovat v r. 1992. Nové typy technologických prvků (deskové výměníky, spirálové výměníky, čerpadla, regulační systémy, atd.) a zvláště prudké zvyšování cen energií po r. 1990 přispěly k rychlému rozvoji tohoto způsobu zásobování teplem. Z původní soustavy zůstávají v provozu části původních blokových výměníkových stanic a rozvody pro vytápění v neprůlezných tepelných kanálech, v novějším provedení pak předizolované potrubí v bezkanálovém uložení. V jednotlivých zásobovaných domech se pak budují malé objektové předávací stanice s přípravou teplé a otopné vody. Schéma OPS.
Každý dům má tedy individuelní zdroj tepla s autonomní regulací a možností stanovení vlastního otopného režimu a měření spotřebované tepelné energie. Po montáži termostatických ventilů na otopná tělesa v bytech a zlepšování tepelněizolačních vlastností obvodového pláště (střecha, okna, fasáda), výměně domovních rozvodů a spotřebičů teplé vody a vytápění se pak může provoz zdroje tepla přizpůsobit novým podmínkám. Dosáhneme tak výraznějších úspor energie. Ve spolupráci s vlastníkem objektu a s využitím moderní technologie je možno nastavit optimální topný režim.
Tabulka ekvitermní křivky
a útlumových režimů:
Všechna odběrná místa jsou připojena na centrální dispečink. Je tak trvalý přehled o jejich funkčnosti a v případě poruchy je možno provést okamžitý zásah. Dálkově lze měnit provozní parametry a tím operativně reagovat na požadavky odběratelů. Graf průběhu teplot:
V posledních letech se více zabýváme snižováním energetických ztrát při dopravě tepla. Hydraulické vyvážení rozvodů, osazení regulátorů diferenčního tlaku na vstupy do jednotlivých stanic, cirkulační čerpadla s frekvenčními měniči, jejich řízení z hydraulicky nejslabšího místa i respektování tepelné setrvačnosti dané soustavy umožnilo upravit teplotní i průtočné parametry. Výrazně se tak snížily tepelné ztráty v rozvodech a zvláště čerpací práce a tím vznikla úspora elektrické energie na pohon cirkulačních čerpadel. Stabilizovaly se podmínky pro dobrou funkci regulace jednotlivých stanic. Pro správnou funkci celého zařízení na výrobu a rozvod tepla pro vytápění a ohřev teplé vody je nutná úzká součinnost obou partnerů, tedy dodavatele a odběratele tepla. V souladu se zák. č. 318/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 406/2000 Sb. – účinnost od 1. 1. 2013 (§ 7, odst. 4) je stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek povinen do dvou let od účinnosti zákona, tj. nejpozději do 1. 1. 2015 vybavit vnitřní tepelná zařízení (otopná tělesa) přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům.
Tato regulace (nejčastěji přímočinné termoregulační ventily na otopných tělesech) má zohledňovat tzv. druhotné tepelné zisky např. z oslunění, provozem otápěných prostor, apod. Využívá se také pro snížení teploty v místnostech, pokud nejsou dlouhodobě používány, nebo je zde požadována jiná teplota. Původní rozvody teplé vody z pozinkovaného potrubí ve starších domech bývají nahrazovány novými z jiných materiálů než původní, většinou měděné, nebo plastové. Oba tyto zásahy by měly zlepšit jak kvalitu vytápění, tak dodávek teplé vody jednotlivému odběrateli jak po stránce funkčnosti, tak i hygienických podmínek (u teplé vody). Setkáváme se však s případy, kdy tyto práce jsou prováděny bez projektů a neodborně. Výsledkem je pak zhoršená funkce vytápění i dodávek teplé vody, hlučnost systémů, atd. Odstraňování těchto nedostatků bývá finančně velmi náročné. Proto nabízíme našim odběratelům konzultace před realizací těchto prací. V mnoha bytech jsou používány pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla pro vytápění tzv. rozdělovače topných nákladů. I toto je jedním z opatření jak snižovat náklady na teplo při zachování požadované tepelné pohody. Technických variant je několik a i zde doporučujeme oslovit kvalifikovanou firmu, případně konzultovat s dodavatelem tepla vhodnost použitého systému. Teplo pro vytápění a teplá voda jsou tedy v zásadě dodávány do domů těmito způsoby: a) Přes horkovodní (parní) domovní výměníkové stanice, kde dodavatelem tepelné energie ve formě horké vody, či páry je teplárna. Teplo Zlín, a.s. je vlastníkem a provozovatelem výměníkové stanice, ve které se připravuje voda pro vytápění a teplá voda, včetně všech příslušných technologických a zabezpečovacích prvků (jsou to tzv. vyhrazená technická zařízení). Měří se teplo pro vytápění a ohřev teplé vody pro daný objekt. Uplatňuje se zde tzv cena tepla na patě objektu. b) Přes blokové horkovodní, či parní výměníkové stanice, kde se rovněž připravuje otopná a teplá voda a dalším rozvodným systémem se dopravuje k jednotlivým odběratelům.Teplo pro ohřev teplé vody se měří v této výměníkové stanici, v odběrných místech (bytech) se měří množství spotřebované vody. Uplatňuje se cena tepla „na zdroji“. Teplo pro vytápění se měří pro každý objekt samostatně s cenou „na patě objektu“. c) V blokových horkovodních, či parních výměníkových stanicích se teplo transformuje na teplovodní parametry a rozvádí se do jednotlivých objektů. Zde se v tlakově závislých, nebo tlakově nezávislých objektových stanicích připravuje otopná a teplá voda. Měří se a fakturuje množství tepla dodaného do objektu za cenu na patě. V objektu jsou pak klasické domovní rozvody pro vytápění s termostatickými ventily a rozvody teplé vody s bytovými vodoměry spotřeby. d) Obdobně jako v bodě c) se teplá voda z domovní stanice rozvádí do jednotlivých odběrních míst (bytů), kde se v bytových stanicích směšuje na vodu pro vytápění a připravuje se zde i teplá voda pro daný byt. Měří se spotřeba tepla pro každý byt.
Přehled nejdůležitějších předpisů v oblasti teplárenství: zák. č. 406/2000 Sb. ve znění zák. č. 318/2012 Sb. – zákon o hospodaření energií
vyhl. č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. pozn. bude revidován z důvodu novely zák. č. 406/2000 Sb. vyhl. č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov – účinnost od 1. 4. 2013
zák. č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) v platném znění vyhl. č. 225/2001 Sb., kterou se stanoví postup při vzniku a odstraňování stavu nouze v teplárenství vyhl. č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody mezi konečné spotřebitele vyhl. č. 478/2006 Sb. o způsobu výpočtu škody vzniklé držiteli licence neoprávněným odběrem vyhl. č. 210/2011 Sb. o rozsahu, náležitostech a termínech vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie vyhl. č. 366/2010 Sb. o způsobu rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst
Výklad nejdůležitější terminologie dle zák. č. 458/2000 Sb., § 2, teplárenství: distributor:
je vlastník nebo nájemce rozvodného tepelného zařízení, kterým se tepelná energie dopravuje nebo transformuje a dodává k dalšímu využití jiné fyzické nebo právnické osobě
dodavatel:
je výrobce, distributor a rovněž vlastník nebo společenství vlastníků zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům
konečný spotřebitel:
je fyzická nebo právnická osoba, která dodanou tepelnou energii pouze spotřebovává
odběratel:
je distributor, vlastník či společenství vlastníků odběrného tepelného zařízení
odběrné místo:
je místo stanovené ve smlouvě o dodávce tepelné energie, v němž přechází tepelná energie z vlastnictví dodavatele do vlastnické odběratele
odběrné tepelné zařízení:
je zařízení připojené na zdroj či rozvod tepelné energie určené pro vnitřní rozvod a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části, případně v souboru objektů odběratele
rozvodné tepelné zařízení:
je zařízení pro dopravu tepelné energie a je tvořeno tepelnými sítěmi a předávacími stanicemi. Odběrné tepelné zařízení není součástí rozvodného tepelného zařízení
