Sborník semináře
Čistá energetika v Ústeckém kraji: šance pro rozvoj průmyslu i zlepšení kvality života 29. listopadu 2012, Ústí nad Labem
Postupný růst podílu větrných, slunečních, malých vodních elektráren, či zdrojů na spalování biomasy pomáhá snižovat naši závislost na dovozu paliv a ozdravovat ovzduší. Zároveň jsou důležitou příležitostí pro český průmysl i venkov. Již dnes větrné a solární elektrárny zásobují milion českých domácností čistou energií. Výkon zelené energetiky má reálný potenciál růst dál. Podle propočtů respektované Pačesovy komise mohou obnovitelné zdroje pokrýt dvě třetiny dnešní poptávky po elektřině a nahradit uhlí a plyn téměř z poloviny současné spotřeby tepla. Reálný potenciál růstu mají také obnovitelné zdroje v Ústeckém kraji. Spolu s energetickou renovací budov mohou pomoci zamezit vzniku znečištění ovzduší, přinést nová pracovní místa i podpořit místní drobné a střední průmyslové podniky, nebo přinést kraji zajímavé investice zvenčí. Příležitosti v čisté energetice jsou široké, je jen na lidech, jak a jak rychle jejich možnosti využijeme. Martin Sedlák, Aliance pro energetickou soběstačnost
Vydavatel: Aliance pro energetickou soběstačnost, o. s. U Stodoly 1478, Kolín 280 02 Kontakty: Ing. Martin Sedlák,
[email protected] Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za jazykovou a obsahovou správnost odpovídají autoři příspěvků. Praha, 2012 Seminář i tisk sborníku byly realizovány v rámci projektu vypracovaného pro Ústecký kraj.
elektřiny, kterou produkují bioplynové stanice, však závisí i na prodeji tepla, jako vedlejšího produktu. Lze doporučit orientaci na stanice využívající nepěstovanou biomasu (travní hmotu aj. bioodpady), vytvoření podmínek pro vznik BPS jako součást center pro nakládání s bioodpady, důraz na efektivní využívání energie bioplynu (pro vysoceúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla). Vhodná je tedy podpora spíše pro komunitní projekty, které řeší lokalitu jako celek. V souvislosti se Zákonem o podporovaných zdrojích energie č. 165/2012 Sb., který zavádí i tzv. zelené bonusy na teplo z biomasy lze doporučit instalaci bioplynových stanic a kombinované výroby elektřiny a tepla s napojením na centralizované zásobování teplem. Větrná energie Za předpokladu, že se zatím nezmění podpora větrné energetiky formou zvýhodněné výkupní ceny, jsou projekty na dobrých lokalitách realizovatelné za běžných tržních podmínek. Podmínkou je však neměnné podnikatelské prostředí. Podporu lze směrovat spíše na spolupráci investorů a komunit, kterých se instalace VTE bezprostředně týká, aby se zabránilo střetu lokálních a investorských zájmů. Realizovatelné projekty větrných elektráren mohou v Ústeckém kraji vyprodukovat téměř 700 tisíc MWh/rok. Tato elektřina by pokryla spotřebu přibližně 250 tisíc průměrných domácností. Sluneční elektrárny Ústecký kraj se nemůže klimatickými podmínkami rovnat jižním státům Evropy. Přesto i zde existuje zajímavý potenciál pro solární energetiku. Pokud při možnostech slunečních elektráren budeme respektovat dnešní legislativu, která omezuje podporu fotovoltaických zdrojů pouze na střechy budov a do výkonu 30 kW, pak je výsledkem potenciál 135 553 MWh/rok sluneční elektřiny. Vypočtené možnosti odpovídají běžné spotřebě 50 tisíc domácností. Možnosti využití solární energetiky by narostly, pokud by podporu získaly také projekty realizovatelné na průmyslově znečištěných plochách, nebo větší výkony umístěné na budovách výrobních podniků. Další využití solární energetiky bude záviset na budoucím nastavení systému podpory. Minimální cena pro typické instalace se pohybuje kolem hod-
4
noty 3,40 Kč/kWh. Podpora fotovoltaických elektráren formou výkupních cena či zelených bonusů navrhovaná pro rok 2013 není pro nové systémy příliš motivující. Z budoucích instalací jsou tedy ekonomicky zajímavější instalace do 5 kW a podpora končí u systémů do 30 kW. Instalace jsou tedy ekonomicky zajímavé spíše pro rodinné domy s vyšší spotřebou elektřiny denní době letního období přes denní a s běžnou sazbou pro domácnosti D02, kde pro spotřebu v denní době se lze dostat na průměrnou cenu až 7 Kč/kWh. Dále mohou být instalace menších systémů zajímavé pro podnikatele se spotřebou elektřiny v denním období v podnikatelské sazbě typu C. Pokud se však udrží tempo poklesu ceny solárních panelů, pak lze očekávat rostoucí ekonomickou výhodnost slunečních elektráren. V porovnání let 2009 a 2011 spadly ceny fotovoltaických panelů o 75 procent a analytici renomovaných světových společností (Bloomberg, EPIA) očekávají, že do konce tohoto desetiletí dojde k poklesu o další desítky procent. Teplo ze slunce Potenciál slunečních kolektorů v Ústeckém kraji dosahuje 187 971 GJ/rok. Minimální cena energie se u typických projektů pohybuje od 500 až do 1000 Kč pro koncového uživatele, podle toho jaká je výtěžnost systému. Pokud se jedná pouze o přípravu TV, případně přitápění, tak je výtěžnost relativně nízká, protože systémy pracují s nízkým gradientem teplot. Průměrná cena tepla se tak blíží vyšším hodnotám. V případě, že systém pracuje s vyšším gradientem teplot, například při dohřevu bazénu u RD nebo při předehřevu vody z vodovodního řadu pro cirkulační rozvod panelového domu, průměrné ceny tepla jsou nižší. Z výše uvedených důvodů tyto systémy nemohou konkurovat ani elektrickému ohřevu TV v přímotopné či akumulační sazbě, 2,50 Kč/kWh, které odpovídá cena tepla cca 694 Kč/GJ, o konkurenci plynu s průměrnou cenou 1,30 Kč/kWh nemůže být ani řeč. Podpora těchto systémů má tedy spíše smysl energeticky úsporný, a to zejména u specifických projektů s vysokou průměrnou cenou tepla, vyšším rozdílem teplot a vyšší spotřebou tepla v letním období.
Malé vodní elektrárny Malé vodní turbíny umístěné na vodních tocích v Ústeckém kraji mohou ročně vyprodukovat 340 700 MWh elektrické energie. Mohou tak zásobovat přibližně 120 tisíc domácností s běžnou spotřebou elektřiny. Minimální cena energie se u velmi dobrých typických projektů pohybuje od 2,20 do 3,50 Kč/kWh. U investic do MVE velmi záleží na rozsahu stavebních nákladů při přípravě lokality a na ročním využití maxima instalovaného výkonu, které by pro ekonomicky zajímavé projekty nemělo být nižší než 3000h. Stávající podpora těchto systémů formou výkupních cen či zelených bonusů je smysluplná a lze říci, že i dostatečná. Na krajské úrovni lze tyto projekty podpořit na administrativní úrovni, případně jako komunitní projekty, kde lze napomoci snížení vlivu partikulárních zájmů zúčastněných stran. Tepelná čerpadla Možnosti využití nízkopotenciální energie země se v Ústeckém kraji pohybují pod 1 000 000 GJ/rok tepla, které by mohlo dodat energii odpovídající současné spotřebě přibližně 200 tisíc domácností. Kritérium minimální ceny 2 – 2,20 Kč/kWh, kterému odpovídá průměrná cena tepla 555-610 Kč/GJ řadí tepelná čerpadla mezi zdroje, které jsou spíše vhodné pro vytěsnění spotřeby elektřiny pro vytápění. Výjimečně potom pro lokality vytápěné plynem, dřevem resp. peletami, kde důvodem nahrazení mohou být vysoké reinvestiční nebo provozní náklady či uživatelský komfort. Postupnou komplexní rekonstrukcí panelových a bytových domů a postupným růstem cen tepla ze systémů centrálního zásobování teplem se mohou tepelná čerpadla stát zajímavé i pro tento segment trhu.
Geotermální energie V Ústeckém kraji je možné využívat velmi kvalitní geotermální zdroje jak na dodávku tepla, tak i na výrobu elektrické energie i když lokálně s menšími jednotkami kapacity. Vysokoteplotní zdroje jsou na řadě lokalit přístupné v menší hloubce, tedy instalace budou velmi ekonomické.Souhrnné možnosti geotermálních zdrojů se v Ústeckém kraji pohybuji na 1 234 920 MWh/rok. Mohly by tedy dodat tolik elektrické energie, jako dnes spotřebuje více než desetina českých domácností. S ohledem na menší hloubkovou prozkoumanost je však nutné pro výběr nejvhodnějších lokalit relizovat detailní plošné hodnocení geotermálních zdrojů, propočítat jejich kapacity a možnost vzájemného možného ovlivňování s vymezením báňských ochranných pásem i hloubkově. Pro vhodné geotermální lokality je nutné zpracovat realizační projekty po realizování průzkumných ověřovacích vrtů jak pro klasické technologie, tak i pro nové technologie vrtání a vytváření podzemních horizontálních výměníků tepla. Geotermální zdroje v rozsahu ochranných pásem lázní a minerálních vod musí být důkladně prověřeny s ohledem na vzájemnou případnou vazbu. S ohledem na významné zdroje termálních vod je nutné respektovat jejich ochranná pásma a z ekonomického hlediska řešit jejich optimální využití nejen jako zdroj pro rekreaci, ale současně jako zdroj tepla. Je proto nutné doporučit zpracování bilančního výpočtu stanovení potenciálu termálních vod, který je jedinečný a optimalizaci jeho využití. Využití nízkoteplotních zdrojů v dosahu důlní těžby nerostných surovin a výsypek musí být pro větší odběratele na některých lokalitách potvrzeno teplotními testy. Z hlediska ekonomického se geotermální elektrárny jeví do budoucnosti jako velmi slibné. Minimální cena instalací zatím vychází na cca 1,50 Kč/kWh, což tyto zdroje řadí
5
již téměř na úroveň ceny silové elektřiny. Pro další rozvoj jsou důležité pilotní instalace, které prověří provoz a ukáží, zda jsou teoretické úvahy správné. Bariérou jsou však relativně vysoké měrné investiční náklady, které jsou cca 200000 Kč/kWp a složitá příprava projektů. Benefity čisté energetiky Postupný růst obnovitelných zdrojů i energetické renovace budov by také do regionu přinesl nová pracovní místa. Celkem sektor čisté energetiky může v Ústeckém kraji zaměstnat přímo 2 300 lidí, další pracovní místa vzniknou v navazujících segmentech sektoru služeb, dodavatelských podnicích nebo zemědělství. Pro zajímavost lze porovnat
Úspory emisí uvažovaných opatření
Úspory energie v rezidenčním sektoru RD Úspory energie v rezidenčním sektoru BD Biomasa-spalování, zbytky ze zemědělské produkce Biomasa-Bioplyn, zbytky ze zemědělské produkce Biomasa-Bioplyn, BRKO Vítr
nová uvažovaná pracovní místa se zaměstnaností v regionu v sektoru zpracování uhlí, kde například firma Czech Coal zaměstnává 4,5 tisíce lidí, případně se s počtem zaměstnanců na dole ČSA, kde v roce 2011 pracovalo 913 zaměstnanců. Podstatný je také přínos pro životní prostředí. Realizovaná opatření zvyšování energetické efektivity budov povedou ke snížení spotřeby zejména fosilních paliv. Výraznou měrou může k lepšímu prostředí přispět také stabilní růst obnovitelných zdrojů. V součtu mohou opatření na snížení spotřeby a nahrazení její části čistými zdroji zamezit vzniku emisí, jako téměř ročně vypouštěla v minulém desetiletí hnědouhelná elektrárna Počerady.
Tuhé látky (t/rok)
NOx
CO
CxHy
(t/rok) (t/rok) (t/rok)
CO2
(t/rok) (t/rok)
496 3 895 2 166
636 3 129 3 673
281 593 712
1 209 828 8 476
244 235 1 677
204 420 320 221 493 396
6 681
11 340 553 13 503 2 653 1 022 6 667 5 388 24 167 72 733
1 738
26 076
5 157
979 286
85 2 070
1 272 31 050
252 6 141
407 157 1 022 826 3 705
6 100 2 350 15 332 12 390 55 571
11 595
160 654
1 206 465 3 032 2 451 10 991 31 850
47 781 1 166 100 229 085 88 242 575 783 465 324 2 087 015 6 656 653
326 7 956
Elektřina ze Slunce Teplo ze Slunce Malé vodní elektrárny Tepelná čerpadla Geotermální energie
1 563 602 3 928 3 175 14 239
Celkem
45 027
Tabulka 1: Úspory emisí uvažovaných opatření. (EkoWATT)
6
SO2
Zdroj energie
Typická min. cena elektřiny
Typická min. cena tepla
Realizovatelný potenciál výroby elektřiny
(Kč/k Wh)
(Kč/GJ)
(MWh/rok)
Realizova- Současná Současná podpora podpora telný potenciál elektřiny tepla výroby tepla (GJ/rok)
(Kč/k Wh)
(Kč/GJ)
Možnosti využití se stávající podporou
(-)
Možnosti využití bez stávající podporou
(-)
Počet stabilních pracovních míst
(zam.rok)
Úspory energie v rezidenčním sektoru BD
450-500
2 280 308
výborné
Úspory energie v rezidenčním sektoru RD
450-500
2 173 684
velmi dobré velmi dobré
457
370
výborné
618
Biomasaspalování, zbytky zemědělství
1,00-3,00
330-550
587 437
4 229 549
0,77-3,27
50
výborné
Biomasabioplyn, zbytky zemědělství
3,15-3,80
150-200
193 153
1 390 703
1,89-3,55
50
velmi dobré neuspokojivé
122
Biomasabioplyn, BRKO
3,20-3,80
150-200
9 424
67 855
1,89-3,55
50
velmi dobré neuspokojivé
20
Vítr
1,90-2,30
690 000
1,57-2,12
velmi dobré uspokojivé
117
Elektřina ze Slunce
3,30-3,80
135 553
1,48-3,41
dobré
uspokojivé
118
uspokojivé
uspokojivé
12
velmi dobré uspokojivé
92
dobré
dobré
69
výborné?
výborné?
309
Teplo ze Slunce Malé vodní elektrárny
500-1000 2,20-3,50
Tepelná čerpadla Geotermální energie
187 971 340 700
555-610 1,50
2,15-3,80 991 223
1 234 920
2,14-3,35
50
velmi dobré
Celkem
3 191 188
11 321 292
2 303
Ústecký kraj spotřeba energií a počet pracovních mist celkem
8 918 000
359 138 371
362 000
% nahrazení energetickými úsporami a OZE
35,78%
3,15%
0.64%
Tabulka 2: Přehled možností využití energetických úspor a OZE v Ústeckém kraji. (EkoWATT)
7
2. Příklady dobré praxe: investice do obnovitelných zdrojů na místní úrovni Mgr. Klára Sutlovičková, ředitelka Centra pro energetiku a dopravu, spolupracovnice Aliance pro energetickou soběstačnost
1. Rekonstrukce školy ve Slivenci – razantní snížení spotřeby energie na vytápění
Jaký je rozdíl mezi 203 kWh/m2/rok a 21 kWh/m2/rok? Přesně jeden projekt, který pražské městské části Slivenec ušetří přes 50 000 korun ročně za vytápění a zdejším dětem zlepšil ovzduší ve třídách základní školy. Místní úřad byl s projektem spokojený natolik, že v podobném standardu buduje i tamní školku. Počítá se i s dostavbou tělocvičny a instalací teplovodních solárních kolektorů, které budou připojeny do energetického systému školky. Budova slivenecké školy je z roku 1968. Má dvě nadzemní a jedno technické podzemní podlaží s plynovou kotelnou zásobující teplem celý areál školy. Energetický audit vyhodnotil dvě možné varianty rekonstrukce. První varianta uvažovala s rekonstrukcí dle principů pasivních domů, to znamená se zateplením na vyšší než doporučené hodnoty, s výměnou všech oken s nadstandardní tepelně izolační výplní a s instalací řízeného větrání s rekuperací. Druhá varianta kalkulovala s běžnou rekonstrukcí čili s doporučeným zateplením, ponecháním oken z roku 2000 a nepočítala s řízeným větráním vzduchu. Ekonomicky obě varianty vyšly přibližně podobně, ale první varianta nabídla kvalitativně lepší standard díky řízené výměně vzduchu, která je v případě školského zařízení klíčová.
8
Při rekonstrukci staršího domu, pokud nejde o celkovou rekonstrukci, je obtížné dosáhnout standardu pasivní budovy. Bývá zde mnoho překážek, v tomto případě např. nemožnost dodatečně zateplit budovu ve styku s terénem nebo zajistit doporučenou vzduchotěsnost při zachování stávajících technických rozvodů. Ačkoli se u této budovy nepodařilo dosáhnout parametrů pasivního domu, výsledek ukázal, že aplikace principů pasivního stavění má smysl. Původní potřeba energie na vytápění se snížila o 89 % a zásadně se díky řízenému větrání zlepšila kvalita vnitřního prostředí školy. K tomu přispělo také použití stavebních materiálů co možná nejšetrnějších k přírodě. http://stavba.tzb-info.cz/nizkoenergeticke-stavby/7092-dostavba-a-rekonstrukce-skolni-budovy-zs-slivenec
Sluneční elektrárna v Hrušovanech u Chomutova – 400 000 Kč do obecního rozpočtu
Starosta Hrušovan se rozhodl postavit obecní sluneční elektrárnu, protože chtěl ukázat, že je to dobrý způsob, jak zajistit dodatečné finanční prostředky pro obec, který je navíc ekologicky prospěšný. Projekt vznikal v době před obrovským boomem slunečních elektráren v České republice a jeho dalším cílem bylo podpořit zájem o obnovitelné zdroje. Část místních obyvatel se obávala o finanční výhodnost investice, ale praxe ukazuje pravý opak a Během příprav projektu obecní FVE se proti postavila část místních s poukazem na nevýnosnost investování do fotovoltaiky. Praxe však ukázala opak a starosta lituje, že se drželi při zdi a obec neinvestovala do elektrárny s vyšším výkonem.
tavit další fotovoltaickou elektrárnu a požádala Státní fond životního prostředí o dotaci na přibližně 0,04 MW instalovaného výkonu. Zdroje: http://www.obec-hrusovany.cz/e_download.php?file=data/messages/obsah4_1.pdf&original=publicita.pdf Němcová, P.: Co přineslo využívání obnovitelných zdrojů energie českým obcím?, str. 21, dostupné z: http://www.thinkt a n k . c z / fi l e a d m i n / t h i n k t a n k - u p l o a d / d i s k u s n i _ sesity/obecni_oze_final.pdf
Dvě fotovoltaické elektrárny s výkonem 0,067 MW a 0,010 MW fungují v obci s 450 obyvateli od října 2008. První část byla postavena na střeše stávající budovy obchodu a restaurace, druhá část fotovoltaické elektrárny byla umístěna na střeše budovy krematoria. Veškerá vyrobená elektřina z obou elektráren je prodávána do sítě za garantované výkupní ceny. Roční výnos za rok 2009 byl odhadován na 1 050 000 Kč. Roční splátky úvěrů dělají 600 000 Kč. Pracovník, který má elektrárnu na starosti, a její pojištění vyjdou na 50 000 Kč ročně. Odhadovaný roční příjem pro obec je tedy přibližně 400 000 Kč po dobu splácení úvěru. Zisk z prodeje elektřiny významně ovlivňuje množství volných peněz v obecním rozpočtu a financuje další rozvoj obce (silnice, dětské hřiště, sportovní kluby). Vedle finančního přínosu a osvěty patřilo podle starosty Hrušovan k nejdůležitějším záměrům také „přispět svou trochou do mlýna“ a snížit emise oxidu uhličitého nejméně o 60 tun ročně výrobou elektřiny z obnovitelného zdroje. Obec plánuje pos-
9
Energeticky soběstačná obec Kněžice – peníze zůstávají doma Kněžice u Nymburka s 510 obyvateli jsou zatím jedinou plně energeticky soběstačnou obcí v České republice. „Energetické srdce“ Kněžic tvoří bioplynová stanice s kogenerační jednotkou a automatická kotelna na biomasu. Pokrývají prakticky veškerou spotřebu tepla v obci, a to výhradně z obnovitelných zdrojů, a vyrobí téměř dvakrát více elektřiny než se v obci spotřebuje. Centrální systém vytápění využívá 91 % trvalých obyvatel Kněžic, kteří před tím topili zejména hnědým uhlím. Přechod z vytápění v individuálních uhelných kotlích podstatně vyčistil a ozdravil ovzduší a veškerý prostor v obci. Dodávka čistého tepla a elektřiny ušetří ročně zhruba 2 800 tun uhlí a sníží emise oxidu uhličitého o 8600 tun. Projekt přinesl práci místním lidem, odbyt zemědělské produkce, a jinou kvalitu bydlení občanům. V roce 2007 získala obec v roce 2007 evropskou cenu European Energy Award. Kněžice čelily dvěma problémům: zacházení s odpadní vodou a zajištění dodávek tepla. Zastupitelé zvažovali plynofikaci, ale odradila je závislost na dodávkách z Ruska. Pak zvítězila kotelna na biomasu, která může zpracovávat slámu i štěpku z blízkého okolí obce. Do rozhodování poté vstoupila místní zemědělkyně s návrhem bioplynové stanice. Zastupitelstvo podmínilo výstavbu bioplynového zdroje tím, že bude zbavovat obec využitelného komunálního odpadu (trávy, listí, obsahy septiků a žump apod.) a nahradí tak kanalizaci a čistírnu odpadních vod. Elegantní řešení znečištěného ovzduší z individuálního vytápění uhlím a nakládání s odpadní vodou s celkovými náklady 135 milionů korun bylo na světě. Třicet milionů obec pokryla z bankovního úvěru, zbytek z dotací. Bioplynová stanice vyrábí elektřinu a teplo po celý rok. V topné sezóně, kdy je v obecní teplovodní síti tepla nedostatek, se spouští kotle na biomasu nejdříve kotel spalující slámu (o výkonu 800 kW) a v případě nutnosti poté kotel spalující odpadní štěpku a energetický šťovík (kotel o výkonu 400 kW). Provozovatelem systému je společnost v obecním vlastnictví, Energetika Kněžice s.r.o. Projekt je zcela samofinancovatelný, nijak nezatěžuje obecní rozpočet. Přínosem je i obslužná technika, která kromě bioplynky slouží například k úklidu. V neposlední řadě se obci částečně vrátí daně z příjmů její firmy – Energetiky Kněžice s.r.o. Co je ale nejdůležitější, část tržeb zůstává v samotné obci, u dodavatelů paliva a surovin a u vlastních pracovníků obsluhy a servisu. Dochází tak k multiplikačnímu efektu: pokud peníze zůstávají v místní ekonomice, vytvá-
10
řejí na každou korunu utracenou v obci další hodnotu. Díky projektu obec získala vysokou společenskou prestiž a publicita, která se stala zájmovou aktivitou jeho iniciátorů a realizátorů, oslovuje řadu odborníků a má dosah i za hranicemi České republiky. Zdroj: Němcová, P.: Co přineslo využívání obnovitelných zdrojů energie českým obcím?, str. 33-39, dostupné z: http://www.thinktank.cz/fileadmin/thinktank-upload/diskusni_sesity/obecni_oze_final.pdf
Ještě propracovanější strategii, jak dosáhnout co největší nezávislosti na dodavatelých energie, má saské město Pirna nedaleko českých hranic. V jeho portfoliu čistých zdrojů najdeme teplárnu na biomasu s výrobou elektřiny parní turbíny, obecní solární elektrárnu v areálu bývalé čističky odpadních vod produkující 486 000 kWh elektřiny ročně nebo budovu gymnázia vytápěnou geotermální energií. Městské budovy spotřebovávají od roku 2011 výhradně elektřinu z čistých zdrojů a úředníci jezdí za prací v rámci města na elektrických kolech. Samozřejmostí je výstavba nových budov jako jsou školy v pasivním standardu. Zdroj: http://www.pirna.de/Energiestadt.4720/
3. Chytrá energie – moderní koncepce pro 21. století Ing. Martin Sedlák, výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost
Koncepce Chytrá energie představená v roce 2010 je výsledkem práce českých ekologických organizací a německého institutu Wuppertál. Jde o konkrétní a propočtený plán, jak mohou inovace a nová odvětví proměnit energetický metabolismus české ekonomiky a srazit tak znečištění, dovoz paliv i účty za energii. Chytrá energie českou energetiku nepovažuje za směsici uhelných dolů a atomových reaktorů doplněnou o pár obnovitelných zdrojů a o špetku lepší využití energie. Naopak: sází hlavně na větší energetickou efektivnost, kdy dokážeme vyrobit víc za menší spotřeby paliv. Také chce plně využít domácí příležitosti k výrobě elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů. Závislosti české ekonomiky Vysoká míra fosilních paliv řadí Českou republiku s 12 tunami na obyvatele a rok k evropským rekordmanům v emisích oxidu uhličitého. Ekonomické porovnání je pro Českou republiku ještě horší. Na každých vyrobených tisíc dolarů hrubého domácího produktu (HDP) vypustí asi 0,325 kilogramů oxidu uhličitého. Zaujímá tak po Austrálii druhou příčku v žebříčku států OECD – tedy vyspělých průmyslových zemí světa. Česká ekonomika utratila v roce 2009 každý den 246 milionů korun pouze za dovoz ropy a ropných výrobků. Asi 60 % české poptávky po zemním plynu, který skoro kompletně dovážíme z Ruska, spotřebují domácnosti, drtivou většinu na vytápění. Elektřinu vyrábíme hlavně z uhlí, na jehož spalování připadá až 60 % českých emisí skleníkových plynů. Doly v posledních desetiletích doslova převrátily naruby stovky čtverečních kilometrů krajiny v Podkrušnohoří. Více než 80 obcí a měst zde bylo od války vystěhováno a srovnáno se zemí, aby uvolnily cestu povrchové těžbě. Do závislosti na dovozu žene Českou republiku i jaderná energetika. Od roku 2011 pojedou všechny atomové bloky ČEZ po deset let na výhradně ruské jaderné palivo. Celá třetina české elektřiny tedy závislí na jediném dodavateli z východu. Krom nepříznivých dopadů na geopolitiku má jaderná energetika negativní vliv také na životní prostředí. Tuzemské uranové doly ve Stráži pod Ral-
skem mohou kontaminovat zásoby podzemní vody. Kvůli dlouhodobému vtlačování kyseliny sírové do těžebních vrtů zde zůstaly v podzemí čtyři miliony tun nebezpečného roztoku. Sanace chemické těžby přijde státní rozpočet každoročně na dvě miliardy korun a potrvá nejméně do roku 2030. 1.1. Důsledně a chytře Z obstarožní a centralizované energetiky unikne Česko pouze pomocí zvyšování energetické efektivnosti průmyslu a budov v kombinaci s využíváním čistých zdrojů (biomasy, větru, slunce, vody a geotermálního energie). Zda tyto příležitosti tržní ekonomika využije ve správné kombinaci, závisí na řadě faktorů promítnutých do nákladů a cen nebo legislativy. Propočet tuzemského potenciálu zelených řešení v reálné ekonomice v Chytré energii vypracoval prestižní Wuppertalský institut. Použil při tom zejména data Pačesovy komise a expertní studie o možnostech úspor energie v průmyslu a budovách od českých renomovaných agentur. Obdobně jako Pačesova komise odhaduje i Chytrá energie, že výkon domácí ekonomiky vzroste do roku 2050 téměř na čtyřnásobek. Pro pokrytí energetických potřeb přitom nepočítá s rozšiřováním těžby hnědého uhlí a bouráním dalších obcí ani s otevíráním nových dolů na černé uhlí v Beskydech či s novými atomovými reaktory (ani s předčasným uzavíráním stávajících). Nejprogresivnější scénář Chytré energie, nazvaný Důsledně a chytře, předpokládá, že příští vlády učiní kroky, které rozhýbou investice do energetické efektivnosti a využití čistých zdrojů energie. Propočty potvrdily, že tak lze realisticky snížit konečnou spotřebu energie do poloviny století o 40 procent oproti roku 2007. Hrubá spotřeba elektřiny do té doby klesne oproti současnosti o 13 procent, dovoz ropy a zemního plynu o polovinu. Obnovitelné zdroje mohou pokrýt v polovině století polovinu spotřeby primární energie, v sektoru elektroenergetiky pak vyrobit více než 90 procent.
11
Graf 10: Porovnání spotřeby primárních zdrojů energie ve třech scénářích české energetiky (1. scénář Vše při starém; 2. scénář Lenivý pokrok; 3. scénář Důsledně a chytře )
V Chytré energii na rozdíl od ministerských koncepcí nechybí ani doprava. Nižší spotřebu ropy v této oblasti navrhuje řešit převodem nákladní dopravy na železnici, komfortnější veřejnou dopravou a nástupem elektromobilů poháněných obnovitelnou elektřinou. Díky těmto opatřením může v České republice připadat na osobu a rok méně než dvě tuny emisí oxidu uhličitého.
Graf 11: Pokles spotřeby fosilních paliv při realizaci scénáře Důsledně a chytře
12
1.2. Efektivní příležitosti Prvním krokem k naplnění Chytré energie je využití možnosti zvyšování energetické efektivnosti domů a průmyslové výroby. Zajistíme tak větší výkon české ekonomiky – a lepší životní standard – s mnohem menším množstvím energie. Analýzy Pačesovy komise i dalších odborných studií potvrzují, že roční spotřebu energie v českých domech lze postupně snížit o 173 PJ. Příležitosti jsou enormní. Možnosti vylepšování českých domů odpovídají 5,5násobku energie, kterou bychom získali rozšířením uhelných dolů a bouráním dalších obcí na Mostecku. A nejde jen o zateplení současných budov. Nové domy lze rovnou stavět v takzvaném pasivním standardu. Náklady na jejich pořízení jsou asi jen o 5–10 % větší, kdežto účty za vytápění o 80–90 % nižší. Spotřeba energie v domech může díky zateplování, lepším spotřebičům a dalším opatřením klesnout o 58 %. Vysoké jsou rovněž možnosti vylepšení průmyslové výroby. Průmyslové podniky v Česku spolknou celých 41 % konečné spotřeby energie, mnohem více než průměrných 28 % v zemích EU. Hlavní příčina tkví zejména v dlouhodobé orientaci na energeticky náročný průmysl. Nižší spotřeby energie při zachování současné výroby však lze dosáhnout. Vyšším zastoupením kogenerace lze získat až přibližně 5 TWh elektřiny. Podle studie renomované společnosti EkoWATT může český průmysl už se současnými technologiemi vylepšit energetickou efektivnost o 23 %. Nejvíce joulů lze uspořit při výrobě železa a oceli. Ovšem porovnáním relativního potenciálu úspor ve sledovaných odvětvích zjistíme, že největší příležitosti se nabízí v potravinářském průmyslu (33 % energie). Hlavní část připadá na levné typy opatření: vylepšování energetického managementu a optimalizaci systémů výroby a distribuce tepla. Domácí, čisté a obnovitelné Zelená energetika v Česku pomalu sílí. Tuzemské možnosti obnovitelných zdrojů energie činí podle Pačesovy komise 448 PJ. Zelené teplo však zatím leží stranou – potenciál konečné spotřeby v roce 2050 přitom činí asi 171 PJ, tedy asi polovinu současné poptávky. V horizontu příštích čtyřiceti let má největší možnosti biomasa (68 %), doplněná o geotermální zdroje a solární kolektory na střechách. Velký potenciál růstu mají i čisté zdroje elektřiny: biomasa, solární či větrné a malé vodní elektrárny mají podle Pačesovy komise pokrýt dokonce až 69 % dnešní poptávky po elektřině.
Zelená energetika má také slibné ekonomické vyhlídky. Komerční cena solárních fotovoltaických modulů se propadla z 32 dolarů na každý watt výkonu v roce 1979 na 4,5 dolaru v roce 2009. Podle nových propočtů Mezinárodní energetické agentury (IEA) můžou solární zdroje do poloviny století zajistit více než pětinu celosvětové výroby elektřiny. Nejlepší projekty se prosadí bez podpůrných programů již za deset let. Co se týká energie z větru, IEA očekává, že už kolem roku 2015 bude v Evropě jedna megawatthodina v průměru asi o 10 % levnější než uhelná elektřina. Důležitou roli v nástupu moderní elektroenergetiky budou hrát také inteligentní sítě. Zatím jde sice o poměrně novou věc, konkrétní projekty však již ve světě existují i fungují, například ve stotisícovém americkém Boulderu, v Drážďanech či v Amsterdamu. Sofistikovanější přenosová soustava nabídne uživatelům aktivní roli při spotřebě energie, umožní tok oběma směry a zejména posílí decentralizované rozhodování. Jejich pozvolný nástup by měl umožnit vyšší podíl obnovitelných zdrojů a odstranit rizika současného zásobování elektřinou, které spočívá v poměrně malém počtu velkých uhelných či atomových zdrojů a v dálkovém vedení. Centralizace zvyšuje zranitelnost: stačí jedna nehoda a statisíce domácností zůstanou bez proudu. Zelená pracovní místa Růst zelené energetiky se promítne i do vzniku nových pracovních míst. Podle studie zpracované pro Hnutí DUHA ekonomem Miroslavem Zámečníkem zaměstnává výroba kotlů na biomasu v České republice již nyní 1500 lidí [1]. To je více pracovních míst než v celé Litvínovské uhelné, kontroverzním provozovateli českých povrchových dolů. V zelené energetice může vzniknout ještě mnohem více pracovních míst. Stát však musí pomoct novým zákonem, kterým podpoří využití zeleného tepla. Například program Zelená úsporám zaměstnal jen během pouhého půldruhého roku asi 400 lidí ve firmách, které domácnostem dodávají kotle. Nejvíce pracovních míst vytváří zateplování ve stavebnictví. Boom izolace domů po spuštění nového programu zaměstnal 20 tisíc pracovníků. Konkrétní kroky Popsat naše šance ke změně ekonomiky nestačí. Proto ekologické organizace nabízí sadu konkrétních opatření, která rozhýbou inovace a investice do čistých technologií. Jejich přínosem pro celou společnost je zvýšení energetické nezávislosti, posílení konkurenceschopnosti českých podniků na světovém trhu, ale i možnost nižších účtů za vytápění domů a budov. Velká výzva: ekologické organizace navrhují, aby Česko coby první krok přijalo zákon podle britského vzoru, který
13
který určí konkrétní tempo, jakým budou zelené technologie přibývat. Nová legislativa stanoví, že exhalace oxidu uhličitého by měly v příštích čtyřech desetiletích klesat o 2 % ročně – krok po kroku, rok po roku. Zákon umožní podnikům plánovat důležitá investiční rozhodnutí. Navíc poskytne impuls zelenému hi-tech a rozhýbe investice do zateplování domů nebo čisté energie, pohodlné veřejné dopravy, místních potravin či snadné recyklace odpadu. Ve Velké Británii se na zákoně shodla vláda i opoziční strany, odbory i Konfederace britského průmyslu. Obdobnou legislativu už diskutují parlamenty ve Finsku, Belgii, Irsku, ale také Slovinsku a Maďarsku. Na rámcový zákon musí navazovat konkrétní legislativa a další programy, které rozhýbou zelené inovace. Dobrým řešením by mohl být třeba Fond energetické nezávislosti, který by grantovými programy pomáhal domácnostem snížit účty a srazil by i znečištění a dovoz paliv. Zároveň potřebujeme nové normy, jež zajistí, aby developeři stavěli pouze nízkoenergetické, později jen pasivní domy, a umožnili tak rodinám ušetřit velkou část peněz za teplo, plyn nebo uhlí. KDO SE CHYTNE, VYHRAJE Jak vypadá porovnání Chytré energie s obdobnými, zejména evropskými projekty? Pricewaterhouse Coopers představila studii [2], která ukazuje, jak už se současnými technologiemi zajistit, aby veškerou spotřebu elektřiny v Evropě a severní Africe v roce 2050 pokrývaly obnovitelné zdroje. Obdobně zaměřený výzkum sestavila Evropské nadace pro klima ve spolupráci s konzultačními společnostmi, například McKinsey a E3G [3]. Studie porovnává technické i ekonomickémožnosti snižování exhalací. Varianty se liší podle podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny: od 40 % do 100 %. Výsledek ukazuje, že i nejambicióznější verzi lze technicky i ekonomicky provést. Spolková agentura pro životní prostředí zkoumala možnosti stoprocentního pokrytí obnovitelnými zdroji. Plán kombinující větrné, solární či biomasové zdroje se zateplováním domů a přechodem na chytré sítě dochází k jasnému výsledku: Německo má pro kompletní přechod na zelenou energetiku do roku 2050 dostatečný potenciál a bezpečnost dodávek může být zaručena za všech okolností [4].
14
Dobré zkušenosti řady zemí potvrdily, že k nastartování čisté energetiky nejlépe pomohou tržní nástroje. Garantované tarify, jež rozpumpují soukromé investice, poslouží lépe než přímé dotace ze státního rozpočtu. Je přitom velmi důležité nastavený systém podpory zelených inovací pravidelně vyhodnocovat a sledovat. Jen tak se dá totiž vyhnout obdobné situaci, jako když zákonodárci nestačili včas připravit snížení výkupních cen solární energetiky, aby odpovídaly poklesu investičních cen. Důležitý bod přeměny energetiky představuje také ropa, která tvoří drtivou většinu dovozu paliv. Česká republika má jako tranzitní země dvojnásobný zájem, aby ubylo kamionů. Klesne tak spotřeba dovážené ropy, ubude smogu, hluku a pravděpodobně i nehod na silnicích. Hlavní, avšak prozatím nevyužité řešení se nabízí v reformě mýtného – měla by motivovat firmy k nákupům od místních dodavatelů či přepravě zboží po železnici. Tento krok však vyžaduje tři opatření: rozšíření mýtného na všechny silnice, zvýšení sazby (mýtný poplatek nyní ani zdaleka nepokrývá náklady na údržbu silnic), investice nejméně dvou třetin výnosu z mýtného do železnic. Zdroje: [1] Zámečník, M., Hlaváč, J.: Výroba kotlů na biomasu: dopady na zaměstnanost v České republice, Hnutí DUHA, Brno 2010 [2] 100% renewable electricity: a roadmap to 2050 for Europe and North Africa, PricewaterhouseCoopers LLP, London 2010 [3] Roadmap 2050, McKinsey & Company; KEMA; The Energy Futures Lab at Imperial College London; Oxford Economics and the ECF, Brussels, 2010 [4] Energieziel 2050: 100% Strom aus erneuerbaren Quellen, Umweltbundesamt, Dessau-Roßlau 2010
4. Impulz k nové energetické koncepci České republiky RNDr. Milan Smrž, zakladatel a předseda sdružení EUROSOLAR.CZ
Organizace Eurosolar, národní sekce evropského sdružení pro obnovitelnou energii předkládá stručný nástin nové energetické koncepce České republiky. Energetiky, která je udržitelná, ekologická, bezemisní, decentrální a nezávislá na dovozech primárních energetických zdrojů. Energetiky, která přinese nový rozvoj do regionů i obcí, a která se stane produktivního odvětvím ve výrobě, instalacích, a opravách svých zdrojů, energetiky, která přinese mnoho stabilních pracovních míst v nejrůznějších profesích. Bez rozpoznání a přijetí této skutečnosti není možné vybudovat ani udržitelnou budoucnost ani udržitelnou společnost. V posledních letech pokročily technologie obnovitelných zdrojů a technologie akumulace natolik, že je možné uspokojit veškerou spotřebu elektřiny výlučně z obnovitelných zdrojů. Koncept pozůstává z následujících kroků 1. Určitý podíl elektřiny lze vyrábět z biomasy, vody a odpadního tepla, tedy zdrojů s nízkou fluktuací výroby; 2. zbytek elektřiny pak pokrývat z větru a slunce; 3. stanovit optimální poměr větru a fotovoltaiky; 4. v obdobích přebytku nabídky proudu vyrábět z oxidu uhličitého (z bioplynu, vzduchu či spalin po spalování biomasy) a vodíku, získaného elektrolýzou z vody přebytečným proudem obnovitelný metan; 5. v obdobích nedostatku proudu vyrábět v decentrálních zdrojích z obnovitelně získaného metanu elektřinu spolu s využitím společně generovaného tepla; na místě spotřeby optimálně mít tepelné zásobníky, které by vyrovnávaly spotřebu tepla.
Technologie obnovitelného metanu Nová koncepce akumulace elektrické energie, kdy vedoucím projektu je Michael Sterner z IWES Frauenhoferova institutu, např.: http://www.weltderphysik.de/_media/s erner_09_07_10.pdf Způsob spočívá ve výrobě metanu reakcí vodíku s oxidem uhličitým na katalyzátoru. Potřebný vodík se získá elektrolýzou vody přebytečným proudem z obnovitelných zdrojů (jež se v současné době vypíná a zařízení se tak nevyužívají). Oxid uhličitý může mít několik obnovitelných zdrojů, jednak jej lze produkovat z bioplynu či spalin biomasy, jednak ze vzduchu separací na membránách. Autoři se přiklánějí k poslední alternativě. O získávání oxidu uhličitého ze spalin fosilních zdrojů se neuvažuje. Celý proces je analogií přírodního procesu fotosyntézy, kdy v obou případech ze sluneční energie na počátku (transformované v technické variantě do elektřiny fotovoltaikou nebo větrnou energií) štěpící vodu, a oxidu uhličitého vzniká organická látka jako zásobní energetické medium (v přírodním procesu cukry a v technickém nejjednodušší organická molekula - metan) a v obou případech se z procesu se uvolňuje kyslík. Tento způsob tedy napodobuje přírodní procesy a je díky své udržitelnosti s nimi kompatibilní. Využití metanu Metan je podstatnou složkou zemního plynu. Na zemní plyn existuje celoevropská, desítky let budovaná infrastruktura - především rozsáhlá vysokotlaká a distribuční síť a podzemní zásobníky plynu. Česká republika má jedny z největších podzemních zásobníků zemního plynu. Metan má ověřené všestranné využití. Lze jej aplikovat pro kogenerační výrobu elektřiny a tepla, pro přímou výrobu tepla, pro procesní vysokoteplotní průmyslové procesy a pro pohon aut (CNG).
15
Schéma elektrického a plynového energetického systému
přebytečn á elektřina
biomasa, voda odpadní teplo bioplyn
přímý odběr
sluneční energie
přímý odběr
větrná energie
přímý odběr
síť spotřeba elektřiny
elektrolýza η = 0,75
přebytečná energie energie O2
chybějící
H2
kogenerace v paroplyn. okruhu η = 0,50 kogenerační teplo
vzduch spaliny z biomasy bioplyn
CO2
reaktor η = 0,95
CH4
CO2
akumulace CH4 v infrastruktuře zemního plynu v plynové infrastruktuře CH 4
variantně biometan z bioplynu digescí či SNG
16
Kapacita plynové sítě pro výrobu elektřiny ve srovnání s kapacitou akumulace českých přečerpávacích elektráren je v Evropě nadprůměrná - asi 3 miliardy metrů kubických a tím pokrývá cca 35% celoroční spotřeby. Plánuje se zvýšení akumulační kapacity asi na polovinu roční spotřeby plynu v ČR, cca do roku 2015. Bilanční odhady Novou plně obnovitelnou energetickou soustavu je třeba koncipovat tak, aby málo fluktuující zdroje (v případě mnoha zdrojů prakticky nefluktuujících – i se započtením odstávek) pokrývaly co možná největší podíl okamžité spotřeby. Za předpokladu hypotetické 100% účinnosti akumulace by bylo možné vyrobit za dlouhé období (rok) jen tolik energie, kolik jí je za stejné období zapotřebí. Této hodnotě se blíží lithiové baterie (95%), nikoliv však obnovitelný metan. U procesu akumulace, který má menší výtěžnost elektrické energie je racionální vyrobit co nejvíce energie, která může být spotřebována ihned, to znamená nastavit poměr fluktuující větrné a fotovoltaické elektřiny tak, aby byl schopen pokrývat co největší část roku. Koncipovat soustavu tak, aby teoreticky bez akumulace poskytovala co nejmenší objem energie, kterou by bylo třeba pokrývat z akumulace do obnovitelného metanu. Na pokrytí těchto období je třeba vyrobit cca 2,9 krát více elektrické energie, aby byl získán potřebný objem elektřiny. Nelze ale zapomínat, že se získá prakticky stejné (větší) množství tepla. Podíl elektřiny vyrobitelné spalováním biomasy byl odhadnut na základě německých modelů s přepočtem na nižší hustotu osídlení a celkovou plochu. Bioplyn 2011 SRN instalovaný výkon 2,6 GW, prognóza na rok 2020 instalovaný výkon 9,5 GW, to odpovídá 17% celkového proudu (76% energetické rostliny, 24% ostatní zdroje - odpady průmyslu, zemědělství, deponie…), případně i suchá cesta výroby biometanu SN www.klimaaktiv.at/filemanager/download/18506 pro ČR vyšší plocha díky nižší hustotě obyvatel 1,8 x, počítejme se zvýšení této hodnoty pouze o polovinu (17*1,4 tedy 23,8%) z celkové spotřeby cca 65 TWh tj. 15,5 TWh. Energeticky využitelné dřevo SRN (potenciál - 135 PJ zbytky z lesa, 80 PJ staré dřevo, 58 PJ) celkem 273 PJ, www.nachhaltige-waldwirtschaft.de/.../Diskussionspapier_Potenzialanalyse_IOEW.pdf ; pro ČR lze předpokládat ( 4,6 krát menší plocha země, o 10% větší relativní plocha lesů) 65 PJ tj.
18 TWh, kdybychom počítali 75% využití, tak získáme 13,5 TWh, z toho elektřiny (30% účinnost) 4 TWhel malá vodní síla - zvýšení (30%) současného stavu na v ČR - 1,6 TWh velké vodní elektrárny - současný stav v ČR - 1,3 TWh zvýšení se nepředpokládá odpadní teplo pomocí ORC (odhad podle analogie z německých a holandských studií) instalovaný výkon 1 GW, produkce při vytížení 80% vychází cca 7 TWh ref.: Milan Smrž: Cesta k energetické svobodě, WISE, Praha 2007 Celkový podíl výroby elektřiny z málo fluktuujících obnovitelných zdrojů zdroj TWhel/rok
bioplyn
dřevo
MVS
VVE
15,5
4
1,6
1,3
odpadní teplo 7
celkem 29,4
V ČR lze optimálně vyrobit z málo fluktuujících zdrojů bez slunce a větru celkem cca 30 TWh/rok, zbytek cca 30 TWh bude tedy třeba vyrobit z fluktuujících zdrojů - slunce a větru. Optimalizace výroby větrné a fotovoltaické elektřiny simulační program EUROSOLAR Počítačový program Simulace var.02 (Jakub Malý, www.eurosolar.cz, 2007, 2011) byl použit pro simulaci vzniku blackoutů, potřebu minimalizovat instalovaný výkon fotovoltaiky a větrné energie a určit poměr. Neobsahuje komplexní data posuzující vliv mnoha do jisté míry různě fluktuujících zdrojů, mimo jiné také proto, že používá hodinový krok výpočtu. Data fluktuujících zdrojů jsou v případě fotovoltaiky reálnými hodinovými daty, kterou jsou průměrem několika moravských a českých fotovoltaických elektráren, z nichž vykupuje fa. Nanoenergies obnovitelnou elektřinu. Pro simulaci větrného výkonu byla použita dlouhodobá německá data měsíčního rozložení, která byla spojitě rektifikována, a hodinové výkony byly určeny na základě nahodilého výběru.
17
Uvedený graf vykresluje vliv akumulace na eliminaci blackoutů. Akumulační technologie použité při simulacích pozůstával ze stávajících přečerpávacích elektráren a technologie obnovitelného metanu uvedeného v této studii.
Z průběhů simulačních výpočtů plyne, že při zapojení stávajících a budoucích akumulačních kapacit lze efektivně eliminovat vznik blackoutů a realizovat tak bezpečné energetické zásobování České republiky pouze obnovitelnými zdroji energie a to bez energetických dovozů a škod na životním prostředí. V uvedených simulačních výpočtech byl použit shodný poměr elektřiny vyrobené z větru a z fotovoltaiky. Postup pro ČR 1. je hrubou politickou chybou koncipovat budoucí energetiku na bázi jádra a fosilních zdrojů - jejich rostoucí externí náklady a zvyšující se trží cena z nich vytváří konkurence neschopné zdroje, které navíc nejsou kompatibilní s obnovitelným systémem, protože je nelze efektivně regulovat; 2. navrženým způsobem v principu rovněž řešit i mobilitu (elektromobily a CNG) a zásobování teplem (solární energie a kogenerační teplo) 3. v případě potřeby elektrické výrobní kapacity budovat mikro, malé a střední decentrální kogenerační jednotky na zemní plyn, který bude nahrazován rostoucí měrou obnovitelně vyrobeným metanem; 4. je třeba vypracovat novou koncepci 100% obnovitelného energetického systému s adekvátní akumulací a propojením se plynovou infrastrukturou;
18
FAQ Obnovitelné energie jsou příliš drahé Podle studie, která vznikla na amerických univerzitách Stanford a Davis, (Jacobson, Delucchi) by celosvětová přestavba do roku 2030 na OZE stála 100.000 miliard dolarů; podle studie německé výzkumné skupiny EWG (Energy Watch Group) by setrvání na fosilně jaderné bázi ale bylo dvakrát dražší, stálo by 200.000 dolarů, za uhlí, plyn, ropu a uran, při započtení pouhého dvacetiprocentního zvýšení ceny primárních energetických zdrojů. Nepočítaje v to externality, pravděpodobnost vyššího nárůstu cen, ani stavbu nových zařízení fosilní a jaderné energetiky. Obnovitelný metan má nízkou účinnost v celém akumulačním procesu Měřeno elektrickou účinností není ve srovnání s jinými zásobníky účinnost příliš veliká, ale je třeba počítat s tím, že finálním krokem využití obnovitelného metanu je kogenerace a tudíž se lokálně získává i teplo – v paroplynovém okruhu přibližně i stejné množství tepla jako elektřiny.
Na základě využi tí kogeneračního tepla lze tedy využít cca 70% původně obsažené energie, což je dobře srovnatelné s jinými zdroji. Vynikající předností tohoto systému je ale obrovská kapacita akumulace, kterou infrastruktura zemního plynu představuje. Nelze zajistit podstatnou část energie z větru nebo fotovoltaiky Podle EWI (European Wind Initiative) by měla Evropa v roce 2020 pokrývat 20% elektrické energie z větru, v roce 2030 33% a v roce 2050 50%. Podle nejnovější studie Frauenhoferova Institutu ISE je potenciál výroby elektrické energie z větru v BRD je 65%, a to bez potenciálu větru na moři. Pro fotovoltaiku jsou jediným omezením dostupné plochy. Integrací všech dostupných ploch i a infrastrukturních prvků (protihlukové zábrany silnic a železnic, veliká parkoviště) lze podle rakouských a německých modelů dosáhnout asi 30% výroby elektřiny během 15 -20 let.
V některých spolkových zemích Německa (Duryňsko, Sasko-Anhaltsko) se v současné době pohybuje výroba obnovitelné energie mezi 40 a 50 %. V Meklenbursku – Pomořansku činí tento podíl přes 50%. V rakouském Burgenlandu dosahuje dnes stupeň pokrytí spotřeby elektřiny výrobou z větru a biomasy přes 60% a do dvou a půl let má být dosaženo 100%. Tato čísla jasně prokazují, že potenciál obnovitelné energie za současných podmínek je dostačující. Technologie na jeho využití se stále zlevňují a stále zdokonalují. To otevírá další možnosti. V žádném případě nelze tvrdit, že obnovitelné zdroje mají marginální význam a že jejich potenciál v ČR byl vyčerpán.
19
4. Dražší a dražší Mgr. Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA
Proč by i Česko mělo do své ekonomické politiky zařadit snižování naší závislosti na fosilních palivech Stát by měl českou ekonomiku promyšleně připravovat na rychlé zdražování fosilních paliv. Měl by rodinám pomáhat se zateplováním domů. Měl by podporovat obce v budování výtopen, které spalují domácí biomasu. Měl by investovat do lepších železnic, veřejné dopravy a cyklostezek ve městech. Měl by podporovat recyklaci, jež snižuje dovoz surovin. Měl by pokračovat v úspěšné legislativě, která přiměla automobilky, aby dodávaly na trh vozy s velmi nízkou spotřebou. A měl by motivovat průmyslové podniky ke kreativním inovacím. Fosilní paliva totiž postupně ubývají a jsou – a budou – dražší a dražší. Česká ekonomika v roce 2011 utratila 98 miliard korun pouze za dovoz ropy. Fosilní paliva, jež pokrývají velkou většinu naší spotřeby energie, se pro naše hospodářství stávají velkým břemenem. Rodiny i podniky platí enormní účty a ekonomika je vystavena nepředvídatelným výkyvům na globálním trhu.
la při vzrůstu cen energií dramaticky oslabit českou konkurenceschopnost.“ Podrobnější porovnání s konkrétními zeměmi ukazuje ještě hrozivější čísla. Třetina našeho exportu směřuje do Německa. A energetická náročnost německé ekonomiky je o 30 % menší než česká, takže tuzemské podniky mají zbytečně vysoké výrobní náklady a hůře konkurují na tamním trhu. Statistický trend vypadá na první pohled optimisticky. Energetická náročnost naší ekonomiky se řadu let postupně snižovala. Spotřeba byla totiž plus minus stejná, ale hrubý domácí produkt mezitím průběžně rostl. Tudíž na jednu korunu připadalo méně a méně energie. Mohlo se proto zdát, že se dříve nebo později problému zbavíme.
Stát si přitom může vzít za vzor úspěšné země, jako jsou Dánsko nebo Izrael. Tento informační list shrnuje, proč pokračující závislost na fosilních palivech představuje velké riziko pro českou ekonomiku – a jaké můžeme udělat první kroky k tomu, abychom se jí začali postupně zbavovat. Závislost na fosilních palivech Česká ekonomika nezdravě závisí na fosilních palivech: ropě, zemním plynu a uhelných dolech. Každý rok spotřebuje asi 1,8 milionu gigajoulů energie – a tři čtvrtiny z toho připadají na fosilní paliva. Mediální diskuse někdy působí dojmem, jako by hlavním bodem tuzemské energetiky byly atomové elektrárny. Není tomu tak. Všechny jaderné reaktory dohromady pokrývají asi jednu šestinu naší spotřeby. Ale každý den naše ekonomika pohltí asi 19 tisíc tun ropy, přes 160 tisíc tun uhlí a zhruba 28 tisíc kubíků zemního plynu. K vyrobení jedné koruny hrubého domácího produktu spotřebujeme páté největší množství energie ze všech států Evropské unie (a to i při přepočtu podle parity kupní síly). Ministerstvo průmyslu a obchodu varovalo: „Vysoká energetická náročnost průmyslové výroby by moh-
20
Donedávna však klesala především relativní energetická náročnost – ale pouze proto, že rostl jmenovatel, tedy HDP. Na množství ropy, plynu a uhlí, které jsme museli dovézt nebo vytěžit, se nic neměnilo. Pouze se dělilo větším a větším číslem. Proto se počínaje rokem 2008 pokles zastavil. Příčina je zřejmá: přestal růst HDP. Nadějný trend byl jen optickým klamem, který se rozplynul. Český statistický úřad také poukázal, že optimistický obrázek se rozpadá, pokud namísto spotřeby energie dosadíme jiný údaj – výdaje za energii. Množství spotřebované energie na jednu vyrobenou korunu HDP sice klesá, ale vinou rostoucích cen ropy, plynu či elektřiny se skoro nemění částka, kterou za ni (a potažmo za energii nutnou k výrobě jedné koruny HDP) podniky zaplatí, a to ani relativně.
Největší položku v českém účtu za dovoz energie tvoří ropa, přičemž čísla jsou rok od roku horší. Spotřeba energie v sektoru dopravy mezi roky 1998 a 2008 stoupla o 57 %, v automobilech dokonce na dvojnásobek. Vysoká spotřeba fosilních paliv je nesporně příčinou velkých ekologických škod. Spalování uhlí při vytápění domů a ropy v autech je nejčastějším důvodem smogu. Závislost na těžbě uhlí obrací naruby krajinu a vyhání z domovů lidi v Podkrušnohoří i na Ostravsku. Česko také patří mezi evropské rekordmany v exhalacích skleníkových plynů. Ale závislost na fosilních palivech je také enormním – a rostoucím – problémem pro ekonomiku. Netýká se to však pouze Česka. Stejnou krizi řeší také jiné země. „Amerika trpí návykem na ropu, která často pochází z nestabilních částí světa“, varoval v Kongresu prezident George Bush. „Nejlepší způsob, jak se této závislosti zbavit, jsou technologie.“ Ceny ropy rostou, rostou a rostou. (Celý text včetně pramenů dostupný zde: http://hnutiduha.cz/sites/default/files/publik ace/2012/09/fosil_infolist_www.pdf )
Ceny fosilních paliv soustavně rostou. Litr Naturalu stojí kolem 40 korun, což je o polovinu více než v březnu 2003, kdy začala válka v Iráku. Na první pohled to nedává smysl. Tehdy se obchodníci děsili, co probíhající boje udělají s dodávkami z Perského zálivu, a ceny letěly nahoru. Nyní však poptávku naopak snižuje ekonomická krize. Přesto světové ceny ropy i uhlí i cena zemního plynu na evropském trhu jsou nyní vyšší než tehdy. Barel ropy stojí v posledních letech obvykle něco kolem 80 amerických dolarů; občas vyskočí nad sto dolarů. Přitom většinu devadesátých let se držel plus mínus na 20 dolarech za barel, přičemž jednou – v roce 1998 – dokonce klesl pod desetidolarovou hranici. Růst cen má více příčin. Především fenomenálně rychle roste poptávka v zemích, jako jsou Indie a Čína. Více aut, více spotřebního zboží, větší a lépe vytápěné (a klimatizované) domy, to vše přispívá k tomu, že státy ještě nedávno rozvojové pohlcují více a více fosilních paliv. Spotřeba ropy na rozvíjejících se trzích od roku 2000 stoupla o 44 %, zatímco v bohatých průmyslových zemích OECD za stejnou dobu klesla skoro o 4 %. K tomu se přidávají politické faktory, včetně cílevědomé manipulace s cenami, již organizuje OPEC. Producenti nemohou nebo nechtějí na vysoké ceny reagovat větší těžbou, takže globální dodávky už od
roku 2005 stagnují (navzdory bezprecedentně vysoké ceně ropy, která by teoreticky měla stimulovat nabídku) a volná kapacita nebyla nikdy menší. Prognózy se shodují: a bude hůř. Experti soudí, že éra levné ropy s konečnou platností skončila. Mezinárodní měnový fond publikoval tři prognózy vývoje cen, přičemž i podle prostřední z nich bude ropa do konce desetiletí skoro dvakrát dražší než dnes. Růst světové ceny, byť pomalejší, očekává dokonce i nejvíce optimistická předpověď MMF. Rostoucí poptávka je pouze jednou stranou mince. Také hodně záleží na tom, kolik fosilních paliv ještě můžeme vytěžit. Geologové i ekonomové vedou kontroverzní debatu, nakolik zbývající zásoby ropy vůbec mohou pokrýt rostoucí poptávku. Diskusi však komplikuje nedostatek informací. Údaje o rezervách jsou chaotické, nekonzistentní a nevěrohodné. Běžně publikovaným datům lze proto věřit jen v omezené míře. Má to příčiny historické, právní i geologické, ale také politické a komerční. Státní firmy, které v řadě zemí těží a jež nejsou vystaveny dohledu auditorů a regulátorů akciového trhu, prakticky nepodléhají nezávislé kontrole. Země OPEC v minulosti vědomě a masivně falšovaly data, aby dostaly větší produkční kvóty. Devět států Blízkého východu mezi roky
21
1985 a 1990 jakýmsi zázrakem zjistilo, že jejich ložiska jsou o 53 % větší, než do té doby tvrdily. Pokud jde o naše peněženky, je naprosto jedno, odkud suroviny pocházejí. Všichni si účtují světové ceny. Moravské naftové doly, které těží z několika vrtů kolem Hodonína, prodávají ropu za stejnou cenu jako Shell nebo Lukoil. Stejně to činí ČEZ s elektřinou – doma prodává za cenu běžnou na evropském trhu. Proto se na částkách, jež platí české domácnosti, cena plynu (ze kterého se vyrábí stále více elektřiny v Evropě) podepisuje více než spory tuzemských uhlobaronů s majiteli elektráren. Pro cenu naší elektřiny je zkrátka důležitější, z čeho (a za kolik) vyrábějí velké evropské společnosti, než jaké náklady má domácí výrobce. A proto se čistý zisk ČEZ šplhá k desítkám miliard korun ročně. Ropný zlom? Komplikovaný problém ještě více zamotává převážně akademická, leč velmi živá diskuse o takzvaném ropném zlomu. Těžba každého neobnovitelného přírodního zdroje musí mít z podstaty věci svůj začátek, vrchol a konec. Problém je ovšem spíše ekonomický než geologický. Konec celkem určitě nebude znamenat vyčerpání ložisek. Surovina nedojde, nýbrž se stane s tenčící se produkcí příliš drahou na to, aby se vyplatilo ji používat. A trh přejde na něco jiného. Ovšem debatu o ropném zlomu zajímá něco jiného – kdy nastane vrchol, po kterém těžba začne klesat. Ubývání dodávek by mělo následovat s nějakým zpožděním poté, co vyvrcholí objevy nových ložisek. Geolog M. King Hubbert přišel v roce 1956 s prognózou (správnou, jak se později ukázalo), podle které americká kontinentální produkce vyvrcholí do roku 1970. Řada expertů soudí, že takzvanou Hubbertovu křivku lze spočítat také pro světové zásoby. Nejvíce ložisek ropy bylo objeveno během šedesátých let. Geologové a těžaři proto diskutují, kdy ropné vrty začnou vysychat. Někteří si myslí, že k tomu už došlo, možná i před několika lety; jiní soudí, že vrchol přijde až za dvě nebo tři desetiletí a navíc po něm nebude následovat pokles, nýbrž jen konec růstu a dlouhodobě vyrovnaná těžba. Odhady ještě komplikuje předpoklad, že pokud produkce opravdu začne klesat a cena poroste, ropné společnosti získají novou motivaci k dalším investicím do geologického průzkumu a hlavně k otevírání chudších, hůře dostupných a potažmo nákladnějších ložisek. Pět britských ekonomů a geologů publikovalo v odborném časopise Energy Policy studii, ve které dali na hromadu všechny doposud publikované
22
prognózy, porovnali je a přepočítali. Výsledek: ropný zlom pravděpodobně nastane do roku 2030 a je velké riziko, že by k němu mohlo dojít před rokem 2020. Není příliš důležité, kdy přesně vyschnou ložiska. Nehrozí totiž, že by světové – a potažmo české – ekonomice úplně došla ropa. Hrozí, že bude drahá. Těžební společnosti díky novým technologiím mohou dobývat na dříve nepřístupných místech. Se svými vrty se dostanou na mořské dno do hloubky několika tisíc metrů nebo těží v mrazivém polárním oceánu. Nehrozí, že kompletně vyčerpáme zásoby fosilní energie. Ovšem s tenčící se produkcí a rostoucími náklady na těžbu se suroviny stanou příliš drahými. Ruský ropný geolog Alexej Kontorovič říká, že dobývat ropu a plyn v Arktidě „bude náročnější než průzkum kosmu“. Vysoké ceny a hlavně dramatické výkyvy na globálním trhu už nyní komplikují život domácnostem a podkopávají hospodářskou prosperitu. Ze stejného důvodu ulehčením patrně nebudou ani nekonvenční zdroje, například ložiska dehtových písků v Kanadě. Těžba z nich je dvakrát až osmkrát nákladnější než u ropných polí v arabských zemích. Může sice pomoci s dodávkami paliv, ale nesníží ceny. Cena zemního plynu roste Něco podobného platí pro zemní plyn. Od ropy se ovšem liší tím, že jeho trh je geograficky rozdělen, takže neexistuje žádná globální cena. Americké a evropské ceny se liší nejen výší, ale dokonce i směřováním: americký plyn zlevňuje, v Evropě zdražuje. Cenu mohou v příštích desetiletích snižovat hlavně dva faktory: nové technologie přepravy (rozvoj dopravy zkapalněného zemního plynu – LNG – s novými tankery i přístavními terminály) a větší využití takzvaných nekonvenčních ložisek, například břidlicového plynu. Ale na druhou stranu masivně roste a poroste poptávka a s ní konkurence o dodávky. Více a více lidí chce více a více plynu. Spotřeba má podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) během příštích 20 let stoupnout o 65 % – jenom poptávka čínského průmyslu má růst o devět procent ročně. IEA proto prognózuje, že ceny nadále porostou bez ohledu na to, jestli a kolik se bude těžit břidlicového plynu. Jeho vliv na cenu by byl jen marginální. Na to, aby ji podstatně snížil, jsou světová ložiska příliš malá a poptávka příliš velká. Proto agentura očekává, že už na konci tohoto desetiletí budou ceny plynu na evropském trhu o 28–57 % vyšší než v roce 2009. A cena uhlí – také roste Český trh s uhlím je svět sám pro sebe. Elektrárenské a teplárenské společnosti často uzavírají dlouhodobé smlouvy; konkrétní doly mají konkrétní odběratele. Přesto
se také u nás budou stále více – byť nepřímo – projevovat trendy světového trhu. A cena uhlí na něm poroste. Klíčová cena australského uhlí celkem věrně kopíruje výkyvy na světovém trhu s ropou. Během osmdesátých a devadesátých let pomalu, ale jistě klesala. Tento trend se však během minulého desetiletí prudce obrátil. Ceny australského uhlí počínaje rokem 2002 razantně rostou: ze zhruba 20–30 amerických dolarů za tunu stouply na současných přibližně 100 US$/t. A totéž platí také pro jiné důležité světové dodavatele. Experti soudí, že je naprosto realistické předpokládat nárůst ceny až na nějakých 150 dolarů. Hlavní příčinou je samozřejmě opět poptávka. Čína řadu let patřila k exportérům uhlí, ale v roce 2009 došlo k dramatickému obratu. Číňané najednou začali palivo dovážet a už v prvním pololetí 2010 import odpovídal 15 % volně obchodovaného uhlí na globálním trhu. Nešlo přitom o nedostatek domácích zásob. Čínským firmám se prostě už nevyplatilo kupovat od domácích dodavatelů a přešly na dovoz. Tím hodily bombu na světový trh. Druhým důvodem je koncentrace těžby. Pouhých šest zemí těží 80 % uhlí prodávaného na globálním trhu. Jen Austrálie a Indonésie prodávají polovinu volně obchodované suroviny. Postupně vzniká neformální kartel podobný OPEC, ve kterém země koordinují svoji cenovou politiku. Indonésie se rozhodla své exportní ceny uhlí explicitně indexovat podle australských a jihoafrických; Austrálie navíc v březnu 2012 uvalila na těžbu uhlí (a železné rudy) třicetiprocentní daň. Ekonomická zátěž Vysoká spotřeba fosilních paliv je těžká koule na noze české ekonomiky. Loni pouze za dovoz ropy utratila 98 miliard korun – prostředků, které odtekly do zahraničí. S každou dovezenou tunou – nebo krychlovým metrem – energie či materiálů roste záporný sloupeček ve statistikách obchodní bilance. Naše ekonomika soustavně hltá miliony tun stále dražších komodit. Rostoucí cena ropy nebo zemního plynu samozřejmě není nic jiného než transfer peněz od českých domácností (i podniků) ruským oligarchům. Tuzemské rodiny a firmy pak mají méně prostředků, které by mohly utrácet na domácím trhu za místní zboží, což dále oslabuje ekonomiku. Protože stoupají ceny, roste rovněž rozsah problému. Ropa v roce 2011 stála českou ekonomiku
dvaapůlkrát více než o deset let dříve. S cenami fosilních paliv stoupají také účty, které domácnosti platí za energii – a ekonomika s vysokou energetickou náročností trpí nižší konkurenceschopností. ČSÚ proto varoval, že: „rychlejší růst cen energie než cen výrobců v posledních letech prakticky eliminuje pokles energetické náročnosti měřené ve fyzikálních jednotkách energie a stává se významnou determinantou konkurenceschopnosti české ekonomiky“. Ekonomika zbytečně přichází o příležitosti i pracovní místa. Domácnosti musejí utrácet velkou část svých příjmů za benzín či naftu, teplo, plyn a elektřinu. Navíc jsou více vystaveny nepředvídatelným výkyvům. Pro Česko je to obzvláště palčivý problém. Ze všech států Evropské unie totiž za ropu utrácí čtvrtý největší podíl svého HDP. IEA ve svém podrobném hodnocení české energetické politiky podotýká: „Ačkoli se podařilo udělat pokroky ve snižování energetické náročnosti průmyslu, příležitosti k vylepšování energetické efektivnosti budov a dopravy jsou velké.., česká vláda by mohla udělat více pro to, aby se energetická efektivnost stala součástí širšího politického kontextu.“ Ropné šoky Ekonomika s vysokou spotřebou energie a surovin je více vystavena globálním výkyvům cen i důsledkům, které pro hospodářství mají. Už několikrát v minulosti se hospodářská recese dostavila krátce poté, co ceny ropy vyletěly nahoru. Platí to pro hlubokou krizi v sedmdesátých letech i mírnější krachy v osmdesátých a devadesátých letech. Ekonomové proto několik desetiletí studovali, zda a jak moc se cena komodit podepisuje na ekonomickém výkonu – respektive jestli recesi vyvolala přímo cena ropy, nebo monetární politika státu, jenž se krizi pokoušel řešit. Empirický výzkum potvrdil, že prudké skoky v cenách ropy od konce čtyřicátých let skutečně byly přímou a hlavní příčinou následujících hospodářských propadů. Platí to i pro současnou krizi. Globální ekonomika se zadrhla poté, co se v červenci 2008 ropa vyšplhala na rekordních 147 dolarů – v porovnání s rokem 2002 šlo o šestinásobek. Nebyl to první ani poslední výkyv. Předchozí šoky však měly zřejmé politické příčiny, například izraelsko-arabskou válku v roce 1973 nebo íránskou revoluci o šest let později. Ale tentokrát byla patrně důvodem směs ekonomických faktorů, mezi které patřila rostoucí spotřeba asijských zemí i spekulace na komoditních trzích. James Hamilton, profesor ekonomie na Kalifornské univerzitě, posléze spočetl, že nebýt prudkého skoku cen na trhu se surovinami, přinejmenším USA by tehdy nespadly do recese.
23
Paliva souvisejí se vším. Skoro každá firma spotřebovává energii, její zákazníci i zákazníci jejich zákazníků nakupují zboží, do jehož ceny se náklady na energii promítají, a domácnosti svítí, topí, pohánějí spotřebiče a jezdí. Prudké zdražení životně důležitých komodit proto nastartovalo řetězec následků, které se jako vlna rychle šířily vratkou ekonomikou, čímž pomohly odpálit hospodářský propad, bankroty, nezaměstnanost a dluhy. Náchylnost ekonomiky na výkyvy trhu se s rostoucími cenami postupně zvyšuje. Při ropném šoku, který způsobila íránská revoluce v roce 1979, poptávka začala klesat v okamžiku, kdy útrata za ropu činila 11 % HDP. Při šoku v roce 2008 už stačilo 7,5 % – a Deutsche Bank odhaduje, že příště to bude ještě méně. Experti banky HBSC soudí, že nejlépe si s případným ropným šokem poradí (nepočítáme-li exportéry, kterým vyšší cena samozřejmě prospěje) asijské ekonomiky; naopak nejmenší manévrovací prostor mají země střední a východní Evropy. Oslabená ekonomika v době recese je na tom samozřejmě hůře než jindy, protože schází rezervy, kterými by pokryla rostoucí ceny fosilních paliv. Domácnosti mají menší příjmy, firmy trpí nedostatkem zakázek a stát vybírá méně na daních. Pokud do toho přijde vysoká cena komodit, krize se ještě prohloubí. Nespolehlivé dodávky Česko je naprosto závislé na dovozu ropy a zemního plynu, často z nepříliš spolehlivých zemí. Někteří partneři jsou nevyzpytatelní a není zřejmé, zda budou dodržovat dohody. Někdy dokonce poptávku používají k politickému vydírání. Přitom nejde pouze o ruský zemní plyn, ačkoli zde je situace nejvíce vyostřená právě kvůli mimořádné míře závislosti na jediném zdroji. Devět z deseti největších výpadků v dodávkách ropy během posledních padesáti let mělo politické příčiny – jedinou výjimkou byl hurikán Katrina. Dovoz surovin nás také nutí ke každodenní spolupráci s autoritářskými vládami, jejichž praktiky se naprosto míjejí s naší představou o základních hodnotách. Peníze z každého třetího litru benzínu či nafty, který Češi načerpají do nádrže svého auta, posílají režimu dynastie Alijevů v Ázerbajdžánu. Špatně izolované české domy, ze kterých uniká teplo, financují impérium mocné a neprůhledné ruské státní společnosti Gazprom. Mezi hlavní alternativy, o kterých jsou evropští politici nuceni jednat,
24
patří spolupráce s bizarní diktaturou ve středoasijském Turkmenistánu. Asi 92 % světových konvenčních zásob ropy leží v zemích s potenciálně nepřátelskými či nestabilními režimy. S postupným vyčerpáváním některých ložisek poroste v příštích desetiletích míra, ve které jsou zbývající rezervy koncentrovány do dvou míst: Ruska a Blízkého východu. Už nyní je 70 % zásob ropy a 65 % zemního plynu soustředěno v pásu od Blízkého východu přes Kaspické moře po severozápadní Sibiř. Polovinu plynu mají pod kontrolou pouhé tři, navíc nepříliš spolehlivé státy: Rusko, Írán a Katar. Rostoucím rizikem je rovněž dálková přeprava surovin. Čím delší potrubí či trasy tankerů, tím větší hrozba, že se někde po cestě objeví vojenský konflikt nebo jiná překážka. Čtyři hlavní strategická, a přitom nebezpečná místa představují Malacký průliv mezi Malajsií a Sumatrou, Hormuzský průliv v ústí Perského zálivu a oba vstupy do Rudého moře: Suezský průplav a Bab al-Mandab. Nyní přes ně plují lodě, jež vezou 39 % spotřebovávané ropy; v roce 2030 už tudy popluje bezmála šest z každých deseti barelů. Stoupá tedy pravděpodobnost, že k přerušení dopravy skutečně dojde. Kdyby se to stalo, důsledkem nebude jen fyzické zastavení části dodávek, ale především by stouply ceny paliv. Republika tak žije v soustavné nejistotě, zda se zítra neutáhnou kohoutky nebo jestli nevyskočí ceny. Navíc musí obchodovat a udržovat přátelské vztahy s vládami, jež mají úplně odlišné hodnoty a s nimiž by nejraději neměla nic společného. Americký zahraničněpolitický komentátor Thomas Friedman poukázal, že vysoká cena ropy – a peníze, jež za ni demokratický svět platí – během posledního desetiletí náhle posílila autoritativní režimy v Nigérii, Íránu, Rusku, Venezuele i jinde. Politologové už dříve psali o pozoruhodném fenoménu. Čím více ekonomika závisí na exportu ropy, tím horší místo zaujímá země v žebříčcích demokracie. Potvrdila to statistická analýza 113 zemí světa v letech 1971–1997. Platí to i pro státy mimo Blízký východ nebo Afriku. Jev má více příčin. Bohatí ropní vládci mohou platit silný represivní aparát, utišují společnost nízkými daněmi a nákladnými sociálními programy, v zemi nevzniká střední třída a závislost na těžbě brání modernizaci.28 Friedman připomněl, že represe v řadě zemí během posledních let viditelně (a měřitelně) přitvrdily a že jev má důsledky i pro demokratické státy. Ceny surovin na trhu stouply, takže autoritářům rostou příjmy. Proto vystupují vůči ostatnímu světu i vlastním občanům s větším sebevědomím. Svobodný svět se svých nepřátel (a navíc i své závislosti na jejich rozmarech) nezbaví, dokud je nepřestane přímo financovat vysokou spotřebou energie, argumentuje Friedman.
Evropské státy chtějí pomáhat lidem, kteří v zemích na východ nebo na jih od nás prosazují svobodu a demokracii. Ale zároveň financujeme právě ony nevyzpytatelné diktátory, kteří stejné země utlačují. Stát může – a měl by – řešit naši závislost Prezident Barack Obama řešil dozvuky finanční krize, čelí recesi i vysoké nezaměstnanosti a prosadil historické reformy zdravotní péče a bankovnictví. Deutsche Bank však vidí jeho největší úspěch v nenápadné legislativní reformě: „zavedení silnějších standardů na spotřebu osobních aut se podle našeho soudu ještě může stát největším a nejvíce oceňovaným výsledkem Obamova prvního volebního období.“
roční spotřebu energie přibližně o 144 milionů gigajoulů. Pro srovnání: předmětem celého sporu o prolomení limitů těžby, rozšiřování uhelných dolů a bourání dalších obcí na Mostecku – kontroverze, kolem které se už dvě desetiletí točí debata o české energetické politice – jsou zásoby uhlí, ze kterých by šlo vyrábět zhruba 70 milionů gigajoulů tepla za rok. Nevyužité příležitosti jsou tudíž enormní. Nezávislá studie, kterou nechalo propočítat Hnutí DUHA, zjistila, že vinou špatného zateplení budov platí tuzemské rodiny, obce a firmy za vytápění o 39 miliard korun ročně více, než by museli.
Stát patrně nemůže nic udělat s rostoucími cenami fosilních paliv – nemohou s tím nic udělat ani Američané, natož potom Češi. Ale může použít praktická opatření, aby snížil závislost země na fosilních palivech. A spolu s ní sníží také zranitelnost ekonomiky vůči cenovým výkyvům. Máme velké rezervy ve využívání technologií, které mohou snížit naši spotřebu fosilních paliv, i podpoře kreativních inovací. Jiné státy se dostaly mnohem dál. V Německu nebo Rakousku se staví tisíce pasivních domů. Každé páté auto prodané v Japonsku je hybridní vůz. A dánský HDP mezi roky 1990 a 2008 stoupl o 42 % – ale spotřeba energie z neobnovitelných zdrojů mezitím klesla o 7 %. Dánsko není samo. Podobně se také výkon britské ekonomiky v letech 1995–2007 zvětšil o více než třetinu, ale poptávka po fosilních palivech se mezitím snížila o 11 %. Hlavní problém totiž není, čím fosilní paliva nahradit, nýbrž jak nastartovat investice do sofistikovaných technologií, které vyrobí více – a zajistí lepší životní standard – s menší spotřebou. Pro českou ekonomiku s kvalifikovanými dělníky, skvělými inženýry a průmyslovou tradicí je to prvotřídní příležitost. Levnější bydlení v chytrých domech Ilustrativním příkladem jsou budovy. Hlavní příčinou, proč domácnosti platí vysoké účty – především za teplo, zemní plyn a uhlí –, je, že naše domy při vytápění pohltí zbytečně mnoho energie. Skoro třetina české poptávky po energii připadá na budovy. Pačesova komise, která z pověření vlády kalkulovala možnosti české energetiky, spočítala, že důkladné zateplení tuzemských budov by samo o sobě snížilo
roční spotřebu energie přibližně o 144 milionů gigajoulů. Pro srovnání: předmětem celého sporu o prolomení limitů těžby, rozšiřování uhelných dolů a bourání dalších obcí na Mostecku – kontroverze, kolem které se už dvě desetiletí točí debata o české energetické politice – jsou zásoby uhlí, ze kterých by šlo vyrábět zhruba 70 milionů gigajoulů tepla za rok. Nevyužité příležitosti jsou tudíž enormní. Nezávislá studie, kterou nechalo propočítat Hnutí DUHA, zjistila, že vinou špatného zateplení budov platí tuzemské rodiny, obce a firmy za vytápění o 39 miliard korun ročně více, než by museli. Stát může promyšlenými programy podporovat energetickou renovaci domů: zateplování, výměnu oken a chytré větrání, kotle na peletky z domácí biomasy nebo solární kolektory na střechách k ohřívání vody. Navíc tím rozhýbe domácí stavebnictví i průmysl. Práce totiž obvykle zajišťují malé stavební a montážní firmy a materiál i technologie většinou vyrábějí české průmyslové podniky.
25
Připravená ekonomika Ale jsou také další příležitosti. Stát může připravovat ekonomiku na éru drahé ropy tak, že bude dělat praktická opatření – sám nebo spolu s dalšími zeměmi Evropské unie:
Domácí energie: 85 % domů v Třebíči vytápějí místní domácí biomasou z Vysočiny. Stát by mohl podporovat města či obce, jež se chtějí inspirovat. A rodinám by měl pomáhat s instalováním moderních kotlů, které spalují peletky nebo dřevo.
1. Může vyžadovat, aby developeři stavěli domy s velmi nízkou spotřebou energie.
Veřejná doprava: Rychlá a pohodlná železnice, investice do veřejné dopravy nebo dobré podmínky pro cyklisty ve městech pomohou lidem, aby nemuseli tolik jezdit autem a spalovat dováženou ropu.
2. Může motivovat automobilky, aby dodávaly na trh ultraefektivní vozy s velmi nízkou spotřebou, které sníží účty u benzínových pump. 3. Může pomáhat obcím s takovými projekty, jako jsou místní výtopny na biomasu. Například v Třebíči se 85 % domácností ohřívá teplem z místní výtopny, kde používají domácí palivo z Vysočiny. 4 Může podporovat český průmysl v perspektivních inovacích, jako jsou elektromobily nebo pasivní domy. 5 Může investovat do rychlé železnice či moderní veřejné dopravy a pomáhat městům s budováním bezpečných cyklostezek. Náklady na nové technologie rapidně klesají. Pasivní domy mají asi čtvrtinové účty za vytápění než běžné novostavby, přičemž vícenáklady na stavbu činí zhruba 5 až 10 %. Experti IEA nedávno v pravidelném přehledu nových technologií připomněli, že cena nových solárních elektráren v některých zemích díky inovacím a sériovější výrobě během pouhých tří let klesla o 75 %. A výrobní cena lithium-iontových baterií, klíčové součásti elektromobilů, se snížila z 650 dolarů za kilowatthodinu v roce 2009 na současných 450 $/kWh – a Deutsche Bank odhaduje, že během osmi let bude na 250 $/kWh. Ostatně cena baterií do notebooků se během patnácti let zhroutila ze dvou tisíc dolarů na 250 $ za kus. Stát se může připravit na drahá fosilní paliva Auta, co méně žerou: Stát může – společně s dalšími zeměmi EU – chtít po výrobcích, aby dodávali efektivnější auta. Díky několik let staré evropské legislativě měly nové vozy loni prodané v Česku loni o čtyři procenta menší spotřebu než v předchozím roce. Úsporné domy: Podpora pro zateplování domů a silnější standardy pro developery umožní, aby lidé měli zdravý, pohodlný a teplý domov – s mnohem menší spotřebou plynu či uhlí.
26
České suroviny: Nyní recyklujeme jen asi 25 % komunálního odpadu – v Německu je to kolem 60 %. Lepší recyklace sníží naši závislost na dovozu surovin. Stát by proto měl pomoci, aby třídit bylo nejen správné, ale také snadné. Čistá elektřina: Malé solární panely na střechách, obecní větrné elektrárny a podobné malé projekty jsou populární a do budoucna slouží jako pojistka proti rostoucím cenám fosilních paliv. Umožní rodinám i obcím, aby se staly více soběstačnými a část energie si vyráběly doma. Chytrá ekonomika: Stát by měl motivovat průmyslové podniky ke kreativním inovacím, které umožní, aby vyráběly více s menší spotřebou energie. Může také přitáhnout investory do nových technologií. Sníží tím dovoz paliv a posílí ekonomiku. Místní zboží: Zboží, které by šlo vypěstovat či vyrábět doma, supermarkety často zbytečně převážejí z druhého konce Evropy, kamionem hltajícím naftu a po přeplněných silnicích. Stát může – například reformou mýtného – motivovat obchodníky, aby nakupovali od místních dodavatelů. E-automobily: Česko by mělo (podobně jako Izrael nebo Dánsko) přichystat infrastrukturu, která řidičům umožní, aby u nás šlo běžně používat elektromobily. Stát je také může nakupovat, například pro policii nebo pošty.
Hnutí DUHA a další ekologické organizace navrhly řadu konkrétních řešení ve více než stostránkové studii Chytrá energie, propočteném plánu, jak zelené inovace a nová odvětví mohou snížit naši závislost na fosilních palivech. Návrh je postaven na výsledcích Pačesovy komise a výpočtech renomovaného Wuppertalského institutu. Více na www.hnutiduha.cz/publikace/chytra-energie.
Ing. Jiří Beranovský, Ph.D., MBA, partner a jednatel EkoWATT CZ s. r. o. Fyzikální inženýr, energetický a ekonomický analytik, energetický auditor a odborný asistent na Katedře ekonomiky, manažerství a humanitních věd při FEL na ČVUT Praha. Specializace: Optimalizace energetických systémů, efektivní využívání energie, obnovitelné zdroje, certifikace budov (LEED GA, SB Tool CZ), rozhodovací procesy, investiční strategie a studie proveditelnosti, ekonomická a finanční analýza. Je řešitelem a spoluřešitelem několika projektů výzkumu a vývoje v oblasti obnovitelných zdrojů a efektivního využívání energie. Je autorem či spoluautorem řady publikací. Jako jeden ze zakladatelů působí v EkoWATTu od roku 1990. Mgr. Klára Sutlovičová Vystudovala obor sociální a kulturní ekologie na Karlově univerzitě, od roku 2003 pracuje v nevládní organizaci Centrum pro dopravu a energetiku jako koordinátorka klimatického programu. Zabývá se emisním obchodováním a jeho fungováním v ČR, klimatickou a energetickou politikou EU a mezinárodními jednáními OSN o ochraně klimatu. Podílela se na řadě odborných i popularizačních publikací, například Vyhrňme si nohavice. Jak připravit sebe a rozvojový svět na změny podnebí (2011), Optional derogation: transitional free allowances for power generators in the Czech Republic (2011), Změna klimatu a lidské zdraví (2010) nebo alternativní koncepci rozvoje české energetiky Chytrá energie (2010). Ing. Martin Sedlák, výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Vystudoval Energetické inženýrství na VUT v Brně. V minulosti působil v Hnutí DUHA (2005-2011). V ekologické organizaci řídil projekt Chytrá energie, energetické koncepce ekologických organizací. Následně vedl iniciativu prosazující vznik Programu energetické nezávislosti (2011), který by pomohl rodinám a obcím s energetickou renovací budov. Současně spolupracuje na projektu Česko hledá budoucnost, kde se podílí na formulování vize pro českou energetiku. RNDr. Milan Smrž, expert na sluneční energetiku Vzdělání: VŠCHT Praha. Praxe: asistent na katedře energetiky VŠCHT Praha (1973-1992), zakladatel a předseda sdružení EUROSOLAR - národní sekce evropského sdružení pro obnovitelnou energii, viceprezident evropské organizace Eurosolar (2003, 2007), člen komise pro udělování Evropských slunečních cen. Publikační a přednášková činnost: autor a spoluautor několika desítek článků, odborných sdělení, konferenčních příspěvků, patentů a autorských osvědčení, překlady literatury zaměřené na sluneční energetiku. Projekty v zahraničí: expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Masuku, Zambie (2005-2006); expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Naluyanda, Zambie (2007); expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Angola (2009 - dosud). Mgr. Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Univerzitě Karlově. V Hnutí DUHA pracuje od roku 1992. Nejprve pomáhal v pražské místní pobočce, poté se několik let zabýval ekologickými dopady těžby v dolech a lomech, dva roky byl koordinátorem výzkumu. Nyní má na starost strategii a vedení programové práce – a koordinuje legislativní činnost Hnutí DUHA. Napsal řadu odborných studií či analýz, desítky menších publikací a článků v tisku. Je členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj a Rady surovinové politiky ministerstva průmyslu. Rok předsedal Friends of the Earth Europe, federaci ekologických organizací z třiceti zemí celého kontinentu.
Aliance pro energetickou soběstačnost je nevládní organizace tvořící komunikační platformu provozovatelů obnovitelných zdrojů zejména z oblasti solárních elektráren i projektantů energeticky účinných budov. Usilujeme o postupnou proměnu české ekonomiky tak, aby byla poháněna nezávislým, čistým a ve vhodných případech také lokálním energetickým systémem. W: www.alies.cz A: U Stodoly 1478, Kolín 280 02 E:
[email protected]