Sborní k exkurzí v Praze a okolí

Evropský sociální fond

http://www.oppa.cz

http://www.gyarab.cz

„Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“

http://magistrat.praha-mesto.cz

http://www.prahafondy.eu

Sborník exkurzí v Praze a okolí

2009 – 2011

Exkurze po Praze a okolí Tento sborník je koncipován jako učební pomůcka a zároveň jako zdroj nápadů pro učitele, kteří už nevědí, kam by s žáky vyrazili. Ve sborníku jsou k jednotlivým vycházkám připojeny pracovní listy, popřípadě další dodatky, které mohou pedagogům pomoci i při jiných aktivitách. Míst, kam se dá po Praze a jejím okolí vyrazit je nepřeberné množství a v tomto textu najdete pouze malý výsek ze všech možností, které jsou dány například i umístěním školy. Škola na okraji prahy má zpravidla do přírody blíž, nežli škola v centru Prahy. I z centra se však dá vycestovat v sobotu či neděli do větší vzdálenosti, za větším dobrodružstvím. Mnoho inspirativního čtení přeje za všachny kolegy Šimon Hrozinka

Tůně u Čelákovic Lesní tůně nedaleko Čelákovic jsou ideálním místem pro rozmnožování obojživelníků. Tuto exkurzi je dobré provést na jaře (duben – květen), kdy se obojživelníci stahují k vodním nádržím, aby se zde spářili a nakladli vajíčka. V okolí Čelákovic je velké množství slepých ramen Labe, které ale nejsou pro lov obojživelníků vhodné. Nám se osvědčily lesní tůňky na žluté turistické značce (v obrázku je místo označeno kroužkem). Tyto tůňky nejsou z cesty dobře vidět, nicméně je člověk tuší v terénní depresi po pravé ruce za hradbou vzrostlých smrčků. Pro lov obojživelníků jsou nejvhodnější prosvětlené vodní nádrže do metrové hloubky, kde není rybí osádka. Součástí exkurze je odchyt obojživelníků, jejich měření a demonstrace. Žáci se seznámí se zapisováním nálezů do monitorovací karty, která je nedílnou součástí ochrany obojživelníků. Dále se naučí rozeznávat jednotlivé druhy obojživelníků a v neposlední řadě by měl učitel zahájit diskuzi o ochraně obojživelníků v ČR.

Evropský sociální fond „Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“ http://www.prahafondy.eu

http://www.oppa.cz  http://www.gyarab.cz  http://www.esfcr.cz 

Metodický list pro učitele - terénní vycházka Předmět Ročník Obor Učivo

Biologie První, druhý, třetí, čtvrtý Humanitní vědy, přírodní vědy, programování Zoologie

Téma Autor Škola Datum

Obojživelníci rozmnožování Mgr. Šimon Hrozinka Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2. ledna 2009

Výchovně – vzdělávací cíl: Ţáci jsou seznámeni s obojţivelníky České republiky a jejich ochranou. Časová náročnost: Jednodenní terénní vycházka Organizační formy vyučování: Frontální, skupinové a individuální vyučování Metody vyučování: Výzkumné Praktické Mezipředmětové vztahy: Zeměpis Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální a občanské Pomůcky: Určovací klíče obojţivelníků, lupa, síťka Použitá literatura: Diesener G. a kol., 1997, Ikar Praha Organizace vyučovací hodiny: Čas

Aktivity učitele a žáků Přesun na vhodnou lokalitu, kterou je nutno předem zkontrolovat, jestli je dostatek vody a jestli jsou obojţivelníci na místě. Učitel seznámí ţáky s našimi obojţivelníky a s problémy jejich ochrany. Učitel vysvětlí způsob zápisu do monitorovací karty a rozdělí ţáky do skupinek (2-4 ţáci), které provádí průzkum lokality. Učitel průzkum diriguje, aby si skupinky navzájem nepřekáţely. Ţáci zapisují svá pozorování do monitorovací karty. Učitel podle moţností představí web určený k monitoraci výskytu obojţivelníků. Učitel vysvětlí rozdíly mezi snůškami různých obojţivelníků. Ţáci pak pomocí pracovního listu odhadují stáří pulců.

Poznámky a zkušenosti z výuky:

Poznámky

Jméno a kontakt na pozorovatele : Druh

Počet jedinců

Datum

GPS souřadnice

Lokalita

Poznámky

Vysvětlivky : Druh : zjištěný druh živočicha, rostliny, nebo houby; Počet jedinců : neurčené pohlaví – ex., samec – ♂, samice – ♀, ml. – mládě, L – larvy, S – snůšky, u rostlin odhad počtu exemplářů; GPS souřadnice : X°X´X´´ N, X°X´X´´ E; Lokalita : nejbližší obec, název rybníku, lesa apod., bližší lokalizace (louka, les apod. 100 metrů S, J, V, Z od obce), Poznámky : např. ohrožení lokality apod.

Životní cyklus žáby vnější žábry

Rýhování vajíčka po oplodnění povrch

řez

(a) jedna buňka

třídenní larva boční pohled

Pomocí mukózní žlázy se přichytí na vodní rostlinu.

mukózní žlázy

dorzální pohled

(b) jádro se rozdělilo (c) cytokineze – dvě buňky

zavřen á ústa

svaly ocasu

čtyřdenní boční pohled

(d) stádium 4 buněk

Střídání klidu a náhlého překotného dorzální pohled

(e) 8 buněk

(f) 32+ buněk

(g) mnoho buněk

vnější žábry

šesti denní boční pohled

keříčkovité vnější žábry; operkulum začíná žábry přerůstat;

dorzální pohled

rty a čelisti

operkulum

Cirkulace krve ve vnějších žábrách

patrné střevo (viditelné přes pokožku

Pulec nejdřív dýchá vnějšími žábrami. Přibližně za 6 dní kožní záhyb (operkulum) přeroste žábry, které jsou i nadále funkční. Malá skulina (spirákulum) v operkulu umožní odtok vody od žaber. Pulec v raném stádiu se přilepí na vodní rostlinu pomocí mukózní žlázy a ostrouhává svými čelistmi z povrchu řasy. Adaptací na příjem rostlinné potravy je dlouhé střevo. Později přechází na masitou stravu; hledá na dně mrtvé organizmy.

ventrální pohled operkulum

mukózní žlázy

diagram ukazující přerůstání operkula přes vnější žábry

3 týdny. Mukózní žlázy a vnější žábry již nejsou patrné; larva dobře plave; takto vypadá larva několik týdnů aniž by se zvětšila.

Kormoráni na Císařském ostrově Tato vycházka je vycházkou zimní. Nejvhodnější je leden či únor. Žáci mimo jiné zjistí, že i v zimních měsících mohou spatřit v Praze něco neočekávaného a že tyto měsíce jsou nejvhodnější na to, aby se člověk začal věnovat ornitologii. Naše exkurze začínala před Zoologickou zahradou Praha. Po pravém břehu Vltavy jsme šli po proudu a sledovali dění na protějším břehu. U výtoku z čistírny odpadních vod je velké množství různých druhů vodních ptáků. Nicméně nejimpozantnější je zajisté přítomnost mnoha set jedinců kormorána velkého. Je dobré mají-li účastníci exkurze vlastní triedr a jako vhodný se jeví i velký dalekohled na stativu. Na pravém břehu je dostatek vhodných míst k pozorování ptactva. Vždy se snažíme dostat k pozorovaným objektům co nejblíže, aniž bychom je vyplašili. Proto je dobré zvolit oblečení bez křiklavých barev, nejlépe odstíny zelené či šedé. Celou exkurzi můžeme zakončit na přívozu, který nás dopraví do Podbaby.

Evropský sociální fond „Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“

http://www.oppa.cz  http://www.gyarab.cz  http://www.esfcr.cz  http://www.prahafondy.eu

Metodický list pro učitele Předmět Ročník Obor Učivo

Biologie První aţ čtvrtý Humanitní vědy, přírodní vědy, programování Zoologie


Ornitologie Mgr. Šimon Hrozinka Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2. ledna 2009

Ornitologická vycházka - Trója – Císařský ostrov Výchovně – vzdělávací cíl: Ţáci jsou seznámeni s vodním ptactvem České republiky především s jejich ekologií a ochranou. Časová náročnost: jednodenní terénní vycházka Organizační formy vyučování: Frontální, skupinové a individuální vyučování, pozorování Metody vyučování: Výzkumné Praktické Mezipředmětové vztahy: Environmentální výchova, člověk a zdraví, zeměpis Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální a občanské Pomůcky: triedr, monokulární pozorovací dalekohled Základní pojmy: Ptačí řády, nidikolní a nidifugní mláďata, pelichání

Použitá literatura: Ornitologický atlas (jakýkoli)

Popis akce Jedna z nejlepších ornitologických lokalit se nalézá mezi Trójou a Císařským ostrovem za výpustí z čistírny odpadních vod. Voda je zde bohatá na živiny a je zde tudíž velké množství bezobratlých, za kterými se stahují ryby a obojí pak funguje jako dobrá potravní nabídka pro vodní ptactvo. Pro cca tříhodinovou vycházku je nejlepší dopravit se autobusem k zoologické zahradě, a pak se vydat k Vltavě, po jejímž pravém břehu pomalu dojdeme až k přívozu k Lysolajskému údolí. K vycházce je dobré jakékoli roční období, ale v zimě je tato lokalita zimovištěm baltských kormoránů, kterých zde může být až několik tisíc, a proto je nejvhodnější zvolit k vycházce leden či únor.



Na břehu řeky se dá nalézt dostatek vhodných pozorovacích míst. Žáci s pomocí atlasu určí všechny druhy ptáků, které se nacházejí na vodní hladině, či v její blízkosti. Učitel dále přidělí žákům jednotlivé druhy a vysvětlí zápis do monitorovací karty. Pakliže nemá GPS, tak si souřadnice zjistí předem. Učitel jednotlivé druhy podrobněji představí a seznámí žáky s jejich případnou ochranou. Žáci plní jednotlivé úkoly ve svém pracovním listu.

Úkol č. 1 – Podle klíče rozpoznej a pojmenuj co největší množství druhů vodních ptáků a vepiš je do tabulky.

1. potápka roháč

8.

lyska černá

2. potápka malá

9.

slípka zelenonohá

3. kachna divoká

10. kormorán velký

4. polák chocholačka

11. morčák velký

5. polák velký

12. čírka modrá

6. volavka popelavá

13. kopřivka obecná

7. racek chechtavý

14.

Úkol č. 2 – Rozděl tyto ptáky do následujících skupin. (Zaměř se hlavně na tvar těla, zobáku a na velikost.)



krátkokřídlí dlouhokřídlí vrubozobí brodiví potápky veslonozí

Úkol č.3 – Zaměř se na kachny a rozděl jednotlivé druhy do dvou skupin.

kachny plovavé

kachny potápivé

Úkol č. 4 – Změř časy jednotlivých potápějících se druhů, které stráví pod hladinou a najdi nezdatnějšího ptápěče.

druh

čas 1

čas 2

čas 3



Úkol č. 5 – Zamysli se nad tím, proč je na tomto místě přítomno takové množství ptačích druhů.

Úkol do budoucna – Vždy když půjdeš kolem vody pozoruj ptáky a porovnávej jednotlivé lokality. Hlavně porovnávej počty a zastoupení druhů.



Pracovní list pro žáka Předmět Ročník Obor Učivo



Ornitologie Mgr. Šimon Hrozinka Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2. ledna 2009

Ornitologická vycházka - Trója – Císařský ostrov Úkol č. 1 – Podle klíče rozpoznej a pojmenuj co největší množství druhů vodních ptáků a vepiš je do tabulky.

1.

8.

2.

9.

3.

10.

4.

11.

5.

12.

6.

13.

7.

14.

Úkol č. 2 – Rozděl tyto ptáky do následujících skupin. (Zaměř se hlavně na tvar těla, zobáku a na velikost.)

krátkokřídlí dlouhokřídlí vrubozobí brodiví potápky veslonozí



Úkol č.3 – Zaměř se na kachny a rozděl jednotlivé druhy do dvou skupin.

kachny plovavé

kachny potápivé

Úkol č. 4 – Změř časy jednotlivých potápějících se druhů, které stráví pod hladinou a najdi nezdatnějšího ptápěče.

druh

čas 1

čas 2

čas 3

Úkol č. 5 – Zamysli se nad tím, proč je na tomto místě přítomno takové množství ptačích druhů.

Úkol do budoucna – Vždy když půjdeš kolem vody pozoruj ptáky a porovnávej jednotlivé lokality. Hlavně porovnávej počty a zastoupení druhů.



Malý klíč k určování vodních ptáků 1. pták je mnohem větší než kachna .....................................2 pták je cca velikosti kachny či menší..................................3 2. pták je šedobílý či bílý a plave na hladině – labuť velká pták je šedobílý a stojí ve vodě u břehu – volavka popelavá 3. pták je černý...................................................................4 pták má jinou barvu.........................................................5 4. pták je černý s bílou lysinou – lyska černá pták je větší než kachna a je hodně ponořen – kormorán velký 5. pták je kontrastně černobílý..............................................6 pták má jinou barvu.........................................................7 6. pták má žluté oko a černou chocholku – polák chocholačka pták má bílou skvrnu u kořene zobáku – hohol severní 7. pták má zelenou hlavu.....................................................8 pták má jinou barvu.........................................................9 8. pták má žlutý zobák a hnědou hruď – kachna divoká pták má tmavý zobák a bílou hruď – lžíčák pestrý 9. pták má červenou hlavu..................................................10 úplně jiný pták................................................................11 10. pták má červený zobák a oranžovou hlavu – zrzohlávka rudozobá pták má rezavohnědou hlavu a světlý hřbet – polák velký 11. pták létá nad hladinou je bílý a má černou hlavu – racek chechtavý pták má oranžové líce a pořád se potápí – potápka roháč

Výlet do Prokopského údolí Prokopské údolí je velmi zajímavá lokalita z pohledu botaniky a z pohledu paleontologie. Probíhá tudy hranice mezi kyselými a zásaditými půdami, které hostí odlišnou květenu. Severní svahy jsou porostlé lesem a jižní svahy vykazují stepní charakter. Vápence Prokopského údolí obsahují množství prvohorních zkamenělin, které se dají vysvobodit pomocí geologického kladívka, popřípadě najít již vyloupnuté v potoce.

Návštěvu Prokopského údolí je dobré spojit i s údolím Dalejským a zakončit ji pod Barandovskými skálami.

Evropský sociální fond „Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“ http://www.prahafondy.eu

http://www.oppa.cz  http://www.gyarab.cz  http://www.esfcr.cz 

Metodický list pro učitele - terénní vycházka Předmět Ročník Obor Učivo

Biologie První, druhý, třetí, čtvrtý Humanitní vědy, přírodní vědy, programování Zoologie


Prokopské údolí Mgr. Šimon Hrozinka Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2. února 2009

Výchovně – vzdělávací cíl: Ţáci jsou seznámeni s geologií České republiky a jejich ochranou. Časová náročnost: Jednodenní terénní vycházka Organizační formy vyučování: Frontální, skupinové a individuální vyučování Metody vyučování: Výzkumné Praktické Mezipředmětové vztahy: Zeměpis Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální a občanské Pomůcky: Určovací klíče zkamenělin, lupa, kladívko Použitá literatura: Diesener G. a kol., 1997, Ikar Praha

Organizace vyučovací hodiny:

Poznámky a zkušenosti z výuky: Chceme-li projít i Dalejské údolí, pak je nejvhodnější dojet některým z mnoha autobusů na Řeporyjské náměstí, a pak se vydat po zelené turistické značce k potoku. Zde značku opustíme a vydáme se po proudu potoka do nitra údolí. Cestou míjíme několik opuštěných lomů, kde můţeme zkusit paleontologické štěstí. Pakliţe nám nebude přát štěstí, přesuneme se do potoka, kde mezi štěrkem je vţdy nějaká zkamenělina k nalezení. V potoce také oddemonstrujeme běţné potoční bezobratlé. Poslední naše zastávka bude pod Barandovskou skálou, kde jsou na lomech břidlic dobře patrné zkameněliny graptolitů. Po celou dobu se budeme pohybovat v Národní přírodní rezervaci, takţe se podle toho musí chovat celá naše skupina.






Prokopské údolí Mgr. Šimon Hrozinka Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2. února 2009

Prokopské údolí Úkol č. 1 – Podle mapky urči stáří hornin v Prokopském údolí.

http://envis.praha-mesto.cz/rocenky/chruzemi/cr2_foto/geol-1.gif

Úkol č. 2 – Vypiš všechny části prvohor



Úkol č.3 –Jak tehdy vypadalo toto území?

Úkol č. 4 – Vypiš organizmy, které na tomto místě tehdy žily.

Úkol č. 5 – Nakresli zkamenělinu, kterou jsi nalezl(a).



Metodický list pro učitele 1 Předmět Ročník Obor Učivo

Zeměpis Druhý Humanitní vědy, přírodní vědy, programování Město


Typy měst PaedDr.Jiří Kokeš Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 15.-17.10. 2009

Výchovně – vzdělávací cíl: Ţáci se seznámí s vybraným krajským městem. Prozkoumají ho ve vybraných oblastech ( MHD, úřady a instituce, ochrana památek, školství, kulturní a sportovní zařízení) Zjištěné výsledky pouţijí při porovnávání funkcí krajského města s městy jiné funkce, třeba s městy okresními,popř s městy regionálního významu. Časová náročnost: 1 den Organizační formy vyučování: Práce ve skupinách, frontální vyučování, individuální vyučování . Metody vyučování: Aktivizující metody (diskuse, rozbor obrázků a mapek) Slovní metody (metody monologické – výklad učitel ve formě vysvětlování; metody dialogické – rozhovor, dialog, diskuse; práce s textem – studium textu) Metody vlastního výzkumu a pozorování. Metoda výpisu z metodických materiálů. Metoda vlastního výzkumu Mezipředmětové vztahy: dějepis, biologie, ZSV. Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence komunikativní, kompetence občanské, kompetence ţáka k řešení problémů. Pomůcky: Plánek města, plánek MHD, letáky, obrázky, popisné texty Základní pojmy: Funkce města, struktura města, funkce městských institucí život ve městě. Pojmy dříve vytvořené: centrum a periferie, typy měst, město jako organický celek, funkce měst, státoprávní uspořádání, MHD a její organizace, městské instituce

Čas 1.den -Jihlava 8.00 – 11.30

Aktivity učitele a žáků

Poznámky

Trolejbusy MHD v JI se označují písmeny, autobusy čísly. Čtvrtě na Cesta MHD (trolejbus) z nádraží mimo centrum do centra okraji města nebo přilehlé obce jsou města (při této příležitosti získávají první informace o očíslovány a autobusy mají čísla podle uspořádání MHD v Jihlavě. toho,které části města spojují. (kupř.autobus 36 jede z části č.3 do Po cestě obdrží žáci metodický list,který obsahuje řadu části č.6.) úkolů,které budou plnit v předem určených pracovních skupinkách. Cesta z Prahy do Jihlavy vlakem (cca 2,5 hod.)

Po příjezdu do centra navštěvují všichni společně Městské informační centrum a zjišťují vše potřebné pro zvládnutí úkolů z metodického listu.

11.30 – 12.15 12.15 – 15.15

15.15 – 17.30

17.30 – 19.00

V rámci mezipředmětových vztahů s dějepisem zkoumají především, jaký Žáci plní úkoly z metodického listu ve skupinkách. Část času je důvod mělo budování chodeb pod plánována na oběd. centrem města a zda mají tyto chodby nějakou souvislost s těžbou stříbra ve Společná návštěva ZOO Jihlava a cesta trolejbusem na hlavní středověku. nádraží. Společná návštěva Jihlavského podzemí.

V rámci mezipředmětových vztahů s Cesta vlakem do Chřenovic-Podhradí. Ubytování v základně biologií zkoumají jaké mimořádné DDM – HMP. Cestou mohou žáci dokončit vyplnění druhy živočichů chová jihlavská ZOO a metodických listů, které pak odevzdají učitelům. co je pro ni typické. Večeře. Společenské hry v klubovně.

19.00 – 22.00

Sauna pro zájemce.

Jihlava

Historie města Jihlavy Na konci 12.století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv.Jana Křtitele. Stala se východištěm kolonizace kraje, neobyčejně urychlené nálezem stříbrných rud koncem 40.let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila, a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Bohatství plynoucí z dolování se projevilo zejména velkorysostí jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby – farní kostel sv.Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. Z roku 1270. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se razily mince. Zachované umělecké památky (iluminované právnické rukopisy a pozdně gotické plastiky) patří k nejvýznamnějším svého druhu v českých zemích. Jihlava zaujímá přední místo i v oblasti právní – poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava sídlem vrchního horního soudu. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14.století, kdy byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a doly postiženy zemětřesením a záplavami. Hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod a řemeslná výroba – zejména soukenictví – se na tři století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vzniká jihlavský typ domu s tzv. krytým dvorem, kdy se nad gotickou dolní síní (mázhauzem) otevírá renesanční prostor horní síně s arkádovou lodžií s toskánskými sloupy, zaklenutý obvykle sklípkovou klenbou a často doplněný freskovou výzdobou. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Trvalo více než sto let než byly zahlazeny všechny škody a Jihlava dosáhla nového hmotného i kulturního rozvoje. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Nejvýznamnější barokní stavbou je jezuitský kostel sv. Ignáce vybudovaný spolu s kolejí a gymnáziem v poslední čtvrtině 17.století. Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18.století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době mění – vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, náměstí získává noční osvětlení, přestavuje se radnice, počátkem 19.století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů jsou upravována klasicistně. Celá městská památková rezervace – jedinečná kombinace gotické, renesanční a barokní architektury – potěší každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951 (nové znění 1982). V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek.

ZOO Jihlava Zvířata: "Zoo bez mříţí" je domovem pro 150 druhů exotických zvířat, včetně druhů ohroţených vyhubením. Zoo se specializuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů.

Jihlavská„nej...": Nejmenší na světě: poddruh tygra (sumaterský), medvěd (malajský), vydra (malá), opice (kosmanzakrslý). Největší na světě: klokan (rudý), hlodavec (kapybara), papoušek (ara hyacintový) Největší kolekce drápkatých opic v republice. Členství v odborných organizacích: WAZA (World Association of Zoos and Aquariums) EAZA (European Association of ZOOs and Aquaria) IZE (International Association of Zoo Educators) CBSG (Captive Breeding Specialist Group) UCSZ (Unie českých a slovenských ZOO). Servis: Návštěvnicky přístupné jsou tři pavilony: exotarium s expozicemi opic a plazů,pavilon šelem a Amazonský pavilon. Největším lákadlem pro návštěvníky stále zůstává Africká vesnice Matongo (podrobnosti viz. Africká vesnice). Originálně architektonicky řešený nový vstupní areál se nachází v bezprostřední blízkosti parkoviště, coţ ocení hlavně motorizovaní návštěvníci. Rozlohou "komorní" zoo poskytuje návštěvníkům moţnost občerstvení. Butik nabízí upomínkové předměty, netradičně řešený dětský koutek s kontaktní zoo přitahuje hlavně dětské návštěvníky. Mnoţství laviček a parková úprava nabízí odpočinek. Informační systém zprostředkuje poučení. (Podrobnosti viz mapa zoo).

Kraj Vysočina

Vysočina (původním názvem Jihlavský kraj) leží na pomezí Čech a Moravy. Na severu sousedí s Pardubickým krajem, na jihovýchodě s Jihomoravským krajem, na jihozápadě s Jihočeským krajem a na severozápadě se Středočeským krajem. Na jihu se téměř přibližuje k hranici Rakouska, ale nedosáhne na ni. Je jedním ze tří vnitrozemských krajů v Česku. Vysočina a hlavní městoPraha jsou jediné dva samosprávné kraje v Česku, které nemají v názvu stanoveném ústavním zákonem slovo „kraj“. Podle některých pramenů leží geografický střed Evropy na území kraje Vysočina poblíž vrchu Melechov na západě okresu Havlíčkův Brod.

www.jihlava.cz www.wikipedie.cz www.dp-jihlava.cz

wwwkraj-vysocina.cz www.ddm-praha.cz


Zeměpis Druhý Humanitní vědy, přírodní vědy, programování Město


Typy měst PaedDr.Jiří Kokeš Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 15.-17.10. 2009

Výchovně – vzdělávací cíl: Ţáci se seznámí s vybraným krajským městem. Prozkoumají ho ve vybraných oblastech ( MHD, úřady a instituce, ochrana památek, školství, kulturní a sportovní zařízení) Zjištěné výsledky pouţijí při porovnávání funkcí krajského města s městy jiné funkce, třeba s městy okresními,popř s městy regionálního významu. Časová náročnost: 1 den Organizační formy vyučování: Práce ve skupinách, frontální vyučování, individuální vyučování . Metody vyučování: Aktivizující metody (diskuse, rozbor obrázků a mapek) Slovní metody (metody monologické – výklad učitel ve formě vysvětlování; metody dialogické – rozhovor, dialog, diskuse; práce s textem – studium textu) Metody vlastního výzkumu a pozorování. Mezipředmětové vztahy: dějepis, biologie, ZSV. Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence komunikativní, kompetence občanské, kompetence ţáka k řešení problémů. Pomůcky: Plánek města, plánek MHD, letáky, obrázky, popisné texty Základní pojmy: Funkce města, struktura města. Pojmy dříve vytvořené: centrum a periferie, typy měst, město jako organický celek

Organizace vyučovací hodiny:

7.00 – 8.30

Ranní hygiena, snídaně

Vyhodnocení úkolů z předešlého dne

8.30 – 10.30

Návštěva zříceniny hradu Chřenovice ( 15 min. Chůze od Informace o historii zříceniny, prohlídky zbylé strážní věže a zachovalých valů základny DDM) opevnění + bojová hra

10.30 – 11.30

Osobní volno, příprava na odpolední výlet

11.30 – 12.00

Oběd

12.00 – 13.30

Cesta do Havlíčkova Brodu, včetně cesty na nádraží

13.30 – 17.30

Prohlídka Havlíčkova Brodu – možnosti místní dopravy, Informace lze získat v Info-centru na památky (Havlíčkův dům, náměstí, kostely, …) + návštěva náměstí bazénu (zajímavost – místo chlóru slaná voda)

17.30 – 19.30

Cesta do Prahy

Cesta vlakem, přestup Světlá n.S.

vlak

Následně ve škole: Vyhodnocení odpovědí z pracovních listů.

Doplnění informací.

Použité zdroje: Typy obcí Menší obce tvořené zpravidla jednou nebo několika vesnicemi a přilehlým územím se nazývají prostě obcemi. V době centralizace veřejné správy v 60. letech 20. století byly v některých vesnicích rušeny místní národní výbory, přičemž obec, v němž MNV zůstal, se nazývala středisková obec. Zpočátku dalším vesnicím (resp.katastrálním územím), které neměly samostatný úřad ani samosprávu, zůstal status obce, avšak postupně se začal význam obec používat pouze pro celé území spravované jedním místním nebo městským národním výborem. Z hlediska státní správy se obce, které jsou pověřené širší působností státní správy, označují jako obec s pověřeným obecním úřadem(neoficiálně též obec II. stupně, často jde o města), obce s ještě větším rozsahem působnosti obec s rozšířenou působností (někdy se neoficiálně označuje jako obec III. stupně nebo jako malý okres, ve všech případech jde o města). Historický titul městys (městec, městečko) souvisel původně s právem pořádat týdenní a dobytčí trhy. Kolem roku 1950 se přestal používat, od roku 2006 byl obnoven.

Město je titul udělovaný za stanovených podmínek (například počet obyvatel alespoň 3000) předsedou Poslanecké sněmovny. Historicky udělený titul města může být uznán i u obcí s nižším počtem obyvatel (například Výsluní má pouhých 200 obyvatel). V Česku je k listopadu 2007 celkem 594 měst. Město může sestávat z více původních měst nebo může zahrnovat i okolní vesnice, které nejsou samostatnými obcemi. Statutární město je město, jemuž tento status přiznává zákon. Takové město může vlastní vyhláškou zvanou statut města zřídit městské části nebo městské obvody a přenést na ně části svých kompetencí. Občas se i jejich městské části a obvody označují chybně jako obce, přestože jimi nejsou. V České republice je 23 statutárních měst. Krajské město je město, které je podle zákona sídlem kraje. Vzhledem k tomu, že v České republice souběžně existují dva druhy krajského členění (územní a samosprávné), existují i dva typy krajských měst, přičemž část těchto měst je krajským městem v obou významech. Obdobně okresní město je podle zákona sídlem okresu, třebaže okres již není korporací, ale pouze územím. Hlavní město je status přiznaný zvláštním zákonem pouze Praze. De facto je Praha svého druhu statutárním městem. Praha je obcí, ale nevztahuje se na ni obecný zákon o obcích a zároveň má i postavení kraje. V minulosti v určitém období neměla Praha status ani obce ani kraje, ale byla zvláštní územní a správní jednotkou, přičemž některé okrajové části Prahy, připojené v letech 1968–1974, byly i po připojení k Praze označovány jako obce. Nyní jsou městskými částmi. Hrad Chřenovice

Zbytky původně strážního hradu Chřenovice (dříve též Křenovice) se tyčí na skalním ostrohu při soutoku říčky Jestřebnice se Sázavou. Přesné záznamy o založení hradu chybí, ale pravděpodobně byl vystavěn před r. 1289, a to Lévou z Janovic, který se v Chřenovicích připomíná v letech 1289–1318. Na hradě poté sídlil rytířský rod z Chřenovic, jehož nejznámějším představitelem byl Milota z Chřenovic zvolený v r. 1421 na čáslavském husitském sněmu do zemské vlády. Z dalších majitelů je znám kutnohorský měšťan Kunrát Náz, jenž hrad koupil roku 1474. Posledními majiteli Chřenovic se stali pánové z Říčan, kteří hrad připojili k ledečskému panství. Od r. 1545 se hrad prvně uvádí jako pustý a od té doby postupně chátral až do dnešní podoby. Popis hradu Z hradu, jehož půdorys představoval nepravidelný trojúhelník, se kromě zbytků zdiva několika budov dochovala takřka 20 m vysoká válcová věž se zdmi silnými až 2,5 metru. Původně se do ní vstupovalo po pavlači z hradebního ochozu, dnes je vstup do věže umožněn skrz uměle prolomený otvor u paty věže. Areál hradu je nyní zalesněn, ale kolem hradiště se táhne dodnes zřetelný hradní příkop.

Havlíčkův Brod Historie Havlíčkova Brodu Havlíčkův Brod je přitaţlivé, starobylé město, jehoţ historie sahá aţ k počátku 13. století. Najdeme je jiţ po 700 let na řece Sázavě v oblasti obdařené mnohými přírodními krásami Českomoravské vrchoviny. Původní osada při stříbrných dolech se stala městem s královskými výsadami a vlastním horním zákoníkem. Město zaloţil mocný šlechtický rod Lichtenburkové zřejmě někdy mezi lety 1251 a 1258, jak dokládá zmínka v listině olomouckého biskupa Bruna z roku 1256. Prvním vlastníkem města byl mocný feudál Smil z Lichtenburka, lokátorem, tj. zakladatelem města pak jeho příbuzný , královský mincmistr Eberhard. Uspořádání městské správy a místní horní zákoník byl vydán tzv. Brodským privilegiem z roku 1278, které městu udělili synové Smila z Lichtenburka. Rozvoj horního podnikání a s ním také bouřlivý rozvoj města však trval pouhých několik desetiletí. V roce 1319 získává město nejvyšší maršálek Království českého Jindřich z Lipé. Ve druhé polovině 14. století dochází k rychlému střídání majitelů císař Karel IV, Boček z Poděbrad, Vítek z Landštejna a nakonec Čeněk z Vartenberka, V roce 1422 byl Německý Brod napaden a dobyt husity a veškeré muţské obyvatelstvo pobito. V roce 1436 koupil panství lipnické Mikuláš Trčka z Lípy a ve vlastnictví tohoto rodu byli obyvatelé Brodu aţ do roku 1561, kdy se jejich majiteli stali pánové z Thurnu. V 16. století dochází k novému rozkvětu města. Došlo k posílení hradebních zdí, ve městě působí téţ významná českobratrská škola. Brodským měšťanům se konečně podařilo domoci se významných městských privilegií. V roce 1565 získali potvrzení práv a svobod, jako měla královská města a roku 1566 právo uţívat nový městský znak. Vrcholný rozvoj Brodu byl bohuţel přerván třicetiletou válkou. Brod byl několikrát obsazen vojsky obou stran a vydrancován Švédy, Stejně tak město těţce zasáhly morové epidemie v letech 1624 a 1649 i patent vydaný císařem Ferdinandem II. přikazující nekatolickému obyvatelstvu přestup na

katolickou víru. V důsledku všech těchto událostí došlo k silnému úbytku obyvatel města a po válce najdeme takto v Brodě na 200 prázdných domů. Jedním z mála světlých bodů tohoto období bylo povýšení Brodu na královské město v roce 1637, jeţ se promítlo i do městského znaku. V následujícím období se Brod postupně vzpamatovával z utrpěných škod a stával se významným střediskem barokní kultury a vzdělanosti. Vyrostly zde nové kostely a v roce 1674 zde vznikl klášter bosých augustiniánů.V roce 1735 bylo ve městě zaloţeno první latinské gymnázium v čáslavském kraji. V roce 1850 se Německý Brod stal sídlem hejtmanství a dalších rakouských státních úřadů. V roce 1870 se s vybudováním ţelezniční trati mezi Prahou a Vídní stal Německý Brod významným hospodářským centrem kraje. Začíná stavební a podnikatelská konjunktura, která vrcholí v době pře první světovou válkou. Po vzniku republiky zaznamenává město mnoho změn. Vznikají nové obytné čtvrti, provádí se elektrifikace a plynofikace města. Léta nacistické okupace znamenají smutnou kapitolu v ţivotě města. Německý Brod je prohlášen za říšské město a dostává nacistickou správu. Jiţ 5. května 1945, po obdrţení zpráv o vypuknutí Praţského povstání je svolán místní národní výbor, jenţ město přejmenovává na Havlíčkův Brod na památku význačného vlastence, politika, novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského. V roce 1960 se Havlíčkův Brod stává okresním městem. Rychle roste počet obyvatel a staví se nové čtvrti (např. sídliště Praţská, Ţiţkov, Výšina). Nyní si lze však pouze klást otázku, nakolik socialistická architektura spolu s necitlivými zásahy do původní zástavby poškodily původní historický charakter města. I přesto zůstává Havlíčkův Brod malebným městem, jeţ bude vţdy přitahovat milovníky historie i okolní krásné přírody.

www.wikipedie.cz www.spvd.cz wwwkraj-vysocina.cz www.ddm-hbnet.cz www.muhb.cz




Zeměpis druhý Humanitní vědy, přírodní vědy, programování Města


Havlíčkův Brod PaedDr.Jiří Kokeš Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2. ledna 2010

Havlíčkův Brod 1. Jak vnikl název města? ….................................................................... Jaká řeka protéká HB? …...................................K povodí jaké řeky patří?............................. K jakému úmoří patří? …....................................... Jaká řeka protéká Jihlavou? …...........................K povodí jaké řeky patří? …........................ K jakému úmoří patří? …....................................... První zmínka o městě HB pochází z roku: a) 1234 b) 1534 c) 1834 (odhadni nebo zjisti) V HB i v JI jsou známé městské pivovary. Jak se jmenují? HB …......................................JI ….................................. Kolik obyvatel má HB? ….............tis. Kolik obyvatel má JI? …................tis. Ve které z historických zemí (Čechy, Morava, Slezsko) leží: HB ….......................................JI....................................... V HB sídlí Výzkumný ústav: a) zelinářský b) ovocnářský c) bramborářský (odhadni nebo zjisti) Znáš nějaká další města v ČR, v jejichž názvu je slovo „Brod“? …........................................................................................................................... Znáš nějaké město v zahraničí, v jehož názvu je slovo „Brod“ ? ( Brod = ford, Brod = Furt, Brod = qué ) Zakresli do slepé mapy, kde se přibližně nachází HB a JI.






Ornitologie Mgr. Tomáš Brinke Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 20. listopadu 2010

Ornitologická exkurze - zimoviště vodního ptactva na Vltavě v úseku Podhoří Trója Výchovně – vzdělávací cíl: Seznámení studentů se zimujícími druhy našich vodních ptáků na lokalitě patřící k významným ornitologickým shromaţdištím. Časová náročnost: odpolední terénní vycházka Organizační formy vyučování: Frontální, skupinové a individuální vyučování, pozorování Metody vyučování: Výzkumné Praktické Mezipředmětové vztahy: Environmentální výchova, člověk a zdraví, zeměpis Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální a občanské Pomůcky: triedr, monokulární stativový dalekohled Základní pojmy: Ptačí řády, svatební a zimní šat, pelichání Použitá literatura: Ilustrovaný ornitologický atlas (např. W. Černý & K. Drchal: Ptáci, Aventinum, 2004.)

Popis akce Významná ornitologická lokalita zimujícího ptactva na Vltavě v Praze se nachází v úseku mezi Trójou a ústím Šáreckého potoka v Podbabě (viz mapa). Jelikoţ se zde u severního konce Císařského ostrova nachází výpusť z čistírny odpadních vod, řeka zde obvykle nezamrzá a za potravou se sem stahuje mnoţství vodních ptáků. Na lokalitu je možné se dopravit dvěma způsoby. Z autobusové zastávky v Podbabě se lze z levého na pravý břeh Vltavy přepravit přívozem do Podhoří, a odtud dále pokračovat proti proudu řeky k zoologické zahradě v Tróji. Druhou možností je dopravit se autobusem k zoologické zahradě či do Podhoří a vycházku absolvovat po proudu, respektive proti proudu řeky. Jako vhodné období pro vycházku je možné doporučit měsíce listopad, prosinec, leden a únor. V závislosti na stávajících klimatických podmínkách a průběhu zimy se zde pravidelně zdržuje několik druhů vodních ptáků z řádů potápky, veslonozí, brodiví, vrubozobí, dlouhokřídlí a krátkokřídlí.

Z cesty procházející podél řeky je možné pozorovat vodní ptactvo jak na hladině, tak na náplavových ostrůvcích poskytujících řadě druhů místo odpočinku. Topoly na levém břehu jsou zároveň nocovištěm kormoránů. V odpoledních hodinách před soumrakem je možné pozorování zaměřit na kormorány vracející se z širšího okolí na zdejší nocoviště. V úvodu učitel studentům vysvětlí, jak provést zápis druhů do monitorovací karty. Během pozorování dále upozorňuje na charakteristické znaky, dle nichž lze jednotlivé druhy spolehlivě určit. Každý pozorovaný druh blíže představí s poukázáním na způsob získávání potravy a další zajímavosti z jeho života. Studenti se během exkurze řídí pokyny učitele a plní úkoly dle pracovního listu.

Trasa exkurze na zimoviště vodního ptactva na Vltavě v úseku Podhoří - Trója

Úkol č. 1 – Podle atlasu urči co největší počet druhů vodních ptáků a zaznamenej je do tabulky.

1. potápka malá

8.

čírka obecná

2. kormorán velký

9.

morčák velký

3. volavka popelavá

10.

racek chechtavý

4. polák chocholačka

11.

racek bouřní

5. polák velký

12.

racek bělohlavý/stříbřitý

6. hohol severní

13.

lyska černá

7. kachna divoká

14.

slípka zelenonohá

Úkol č. 2 – Rozděl pozorované druhy do jednotlivých řádů:

Potápky

potápka malá

Veslonozí

kormorán velký

Brodiví

volavka popelavá

Vrubozobí

polák chocholačka, polák velký, hohol severní. kachna divoká, čírka obecná, morčák velký

Dlouhokřídlí Krátkokřídlí

racek chechtavý, racek bouřní, racek bělohlavý/stříbřitý

lyska černá, slípka zelenonohá

Úkol č.3 – Pozorované druhy kachen rozděl mezi kachny plovavé a potápivé

kachny plovavé

kachny potápivé

kachna divoká čírka obecná

polák chocholačka polák velký hohol severní morčák velký

Úkol č. 4 – Seřaď dle velikosti pozorované druhy racků a zaznamenej jejich hlavní určovací znaky (všímej si rozdílů mezi starými a mladými ptáky)

velikost nejmenší

racek chechtavý

racek bouřní

středně velký největší


zbarvení

bílá záda, bílý ocas + červené nohy a zobák (staří ptáci),ocas s černou páskou + ţluté nohy a zobák (mladí ptáci) šedá záda, žluté nohy a zobák šedá záda, žluté nohy a zobák, červená skvrna na spodní čelisti zobáku

Úkol č. 5 – Zaznamenej doma nebo ve škole pozorované druhy a jejich počty do webové faunistické databáze České společnosti ornitologické na stránkách http://birds.cz/avif/. Svými údaji přispěješ k dlouhodobému monitoringu druhů vodního ptactva v ČR.




Ornitologie Mgr. Tomáš Brinke Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 20. listopadu 2010

Ornitologická exkurze - zimoviště vodního ptactva na Vltavě v úseku Podhoří – Trója Úkol č. 1 – Podle atlasu urči co největší počet druhů vodních ptáků a zaznamenej je do tabulky. 1.

8.

2.

9.

3.

10.

4.

11.

5.

12.

6.

13.

7.

14.


Potápky Veslonozí Brodiví Vrubozobí Dlouhokřídlí Krátkokřídlí

Úkol č.3 – Pozorované druhy kachen rozděl mezi kachny plovavé a potápivé

Kachny potápivé

Kachny plovavé

Úkol č. 4 – Seřaď dle velikosti pozorované druhy racků a zaznamenej jejich hlavní určovací znaky (všímej si rozdílů mezi starými a mladými ptáky)

Druh

Velikost

Zbarvení

Úkol č. 5 – Zaznamenej doma nebo ve škole pozorované druhy ptáků a jejich počty do webové faunistické databáze České společnosti ornitologické na stránkách http://birds.cz/avif/. Svými údaji přispěješ k dlouhodobému monitoringu druhů vodního ptactva v ČR.






Ornitologie Mgr. Tomáš Brinke Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 19. prosince 2010

Ornitologická exkurze II - zimoviště vodního ptactva na Vltavě v úseku Podhoří – Trója

Kormoráni a vzácní zimní hosté Výchovně – vzdělávací cíl: Seznámení studentů se zimujícími druhy našich vodních ptáků na lokalitě patřící k významným ornitologickým shromaţdištím. Zvláštní pozornost je věnována zejména severským druhům, které se na lokalitě vyskytují pouze v zimním období jako vzácní zimní hosté. Časová náročnost: odpolední terénní vycházka Organizační formy vyučování: Frontální, skupinové a individuální vyučování, pozorování Metody vyučování: Výzkumné Praktické Mezipředmětové vztahy: Environmentální výchova, člověk a zdraví, zeměpis Rozvíjené klíčové kompetence: Kompetence k řešení problémů, komunikativní, sociální a občanské Pomůcky: triedr, monokulární stativový dalekohled Základní pojmy: Ptačí řády, svatební a zimní šat, pelichání, zimní host, migrace Pouţitá literatura: Ilustrovaný ornitologický atlas (např. W. Černý & K. Drchal: Ptáci, Aventinum, 2004.)

Popis akce Významná ornitologická lokalita zimujícího ptactva na Vltavě v Praze se nachází v úseku mezi Trójou a ústím Šáreckého potoka v Podbabě (viz mapa). Jelikoţ se zde u severního konce Císařského ostrova nachází výpusť z čistírny odpadních vod, řeka zde obvykle nezamrzá a za potravou se sem stahuje mnoţství vodních ptáků. Na lokalitu je možné se dopravit dvěma způsoby. Z autobusové zastávky v Podbabě se lze z levého na pravý břeh Vltavy přepravit přívozem do Podhoří, a odtud dále pokračovat proti proudu řeky k zoologické zahradě v Tróji. Druhou možností je dopravit se autobusem k zoologické zahradě či do Podhoří a vycházku absolvovat po proudu, respektive proti proudu řeky. Jako vhodné období pro vycházku je možné doporučit měsíce listopad,

prosinec, leden a únor. V závislosti na stávajících klimatických podmínkách a průběhu zimy se zde pravidelně zdržuje několik druhů vodních ptáků z řádů potápky, veslonozí, brodiví, vrubozobí, dlouhokřídlí a krátkokřídlí. Z cesty procházející podél řeky je možné pozorovat vodní ptactvo jak na hladině, tak na náplavových ostrůvcích poskytujících řadě druhů místo odpočinku. Topoly na levém břehu jsou zároveň nocovištěm kormoránů. V odpoledních hodinách před soumrakem je možné pozorování zaměřit na kormorány vracející se z širšího okolí na zdejší nocoviště. Prosincový (popř. lednový a únorový) termín exkurze je vhodný pro pozorování vzácných severských druhů vodních ptáků, které na lokalitě pravidelně zimují. Jedná se především o zástupce řádu Vrubozubí, jako jsou potápivé kachny hohol severní, morčák bílý, morčák velký, polák kaholka, hvízdák euroasijský. Na lokalitě se též pravidelně vyskytují zimující druhy racků, např. racek bouřní či racek stříbřitý a racek bělohlavý. V úvodu učitel studentům vysvětlí, jak provést zápis druhů do monitorovací karty. Během pozorování dále upozorňuje na charakteristické znaky, dle nichž lze jednotlivé druhy spolehlivě určit. Každý pozorovaný druh blíže představí s poukázáním na způsob získávání potravy a další zajímavosti z jeho života. Studenti se během exkurze řídí pokyny učitele a plní úkoly dle pracovního listu.

Trasa exkurze na zimoviště vodního ptactva na Vltavě v úseku Podhoří - Trója

Úkol č. 1 – Podle atlasu urči co největší počet druhů vodních ptáků a zaznamenej je do tabulky.

1.

potápka malá

11.

hvízdák euroasijský

2.

potápka roháč

12.

čírka obecná

3.

kormorán velký

13.

morčák velký

4.

volavka popelavá

14.

morčák bílý

5.

polák chocholačka

15.

labuť velká

6.

polák velký

16.

racek chechtavý

7.

polák kaholka

17.

racek bouřní

8.

hohol severní

18.


9.

kachna divoká

19.

lyska černá

20.

slípka zelenonohá

10. čírka obecná


Potápky

potápka malá; potápka roháč

Veslonozí

kormorán velký

Brodiví

volavka popelavá

Vrubozobí Dlouhokřídlí Krátkokřídlí

polák chocholačka, polák velký, polák kaholka, hohol severní. kachna divoká, čírka obecná, hvízdák euroasijský, morčák velký, morčák bílý, labuť velká racek chechtavý, racek bouřní, racek bělohlavý/stříbřitý

lyska černá, slípka zelenonohá

Úkol č.3 – Pozorované druhy kachen rozděl mezi kachny vyskytující se v ČR celoročně a druhy vyskytující se jen v zimním (tj. mimohnízdním) období

kachny vyskytující se celoročně

kachny zimující (zimní hosté)

kachna divoká čírka obecná polák chocholačka polák velký

polák kaholka hohol severní* morčák velký morčák bílý

*druh v ČR hnízdící, ale na lokalitě se jedná jednoznačně o severské jedince (zimní hosty)

Úkol č. 4 – Sečti počet kormoránů vyskytujících se na topolech levého břehu Vltavy v blízkosti ústí Šáreckého potoka. Dále spočítej kolik kormoránů se ve stejnou dobu vyskytuje na řece, popř. kolik jich zaznamenáš na přeletu. Vysvětli, proč se odpoledne a navečer počty kormoránů sedících na topolech výrazně zvyšují.

Levý břeh

Řeka

Na přeletu

V odpoledních až večerních hodinách je možné na lokalitě pozorovat vyšší počet kormoránů vracejících se z širšího okolí na místní nocoviště. Přestože se zde nevyskytují po celý den a za potravou se rozletují na desítky kilometrů vzdálené lokality, topoly na levém břehu jsou pravidelně místem, kde přenocují.

Úkol č. 5 – Zaznamenej doma nebo ve škole pozorované druhy a jejich počty do webové faunistické databáze České společnosti ornitologické na stránkách http://birds.cz/avif/. Svými údaji přispěješ k dlouhodobému monitoringu druhů vodního ptactva v ČR.






Ornitologie Mgr. Tomáš Brinke Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 18. prosince 2010

Ornitologická exkurze II - zimoviště vodního ptactva na Vltavě v úseku Podhoří – Trója

Kormoráni a vzácní zimní hosté Úkol č. 1 – Podle atlasu urči co největší počet druhů vodních ptáků a zaznamenej je do tabulky.

1.

11.

2.

12.

3.

13.

4.

14.

5.

15.

6.

16.

7.

17.

8.

18.

9.

19.

10.

20.




Potápky Veslonozí Brodiví Vrubozobí Dlouhokřídlí Krátkokřídlí

Úkol č.3 – Pozorované druhy kachen rozděl mezi kachny vyskytující se v ČR celoročně a druhy vyskytující se jen v zimním (tj. mimohnízdním) období

kachny vyskytující se celoročně

kachny zimující (zimní hosté)

Úkol č. 4 – Sečti počet kormoránů vyskytujících se na topolech levého břehu Vltavy v blízkosti ústí Šáreckého potoka. Dále sečti, kolik kormoránů se ve stejnou dobu vyskytuje na řece, popř. kolik jich zaznamenáš na přeletu. Vysvětli, proč se odpoledne a navečer počty kormoránů sedících na topolech výrazně zvyšují.

Levý břeh

Řeka

Na přeletu

Úkol č. 5 – Zaznamenej doma nebo ve škole pozorované druhy ptáků a jejich počty do webové faunistické databáze České společnosti ornitologické na stránkách http://birds.cz/avif/. Svými údaji přispěješ k dlouhodobému monitoringu druhů vodního ptactva v ČR.

Královská zahrada – RNDr. Lukáš Erhart Pražská Královská zahrada s letohrádkem královny Anny je součástí zahrad Pražského hradu. Na místě starých vinic ji založil císař Ferdinand I. Habsburský. Jejím účelem bylo zajistit královskému dvoru reprezentativní prostory pro pořádání kratochvílí, ale také shromažďovat exotické rostliny z dalekých zemí.

Královská zahrada doznala v průběhu staletí mnoha změn, do její podoby se vepsalo nemálo dobových architektů. Její současná podoba je tedy výsledkem staletého vývoje – od renesančních architektonických ideálů přes barokní prvky a krajinářské úpravy 19. století až třeba po zcela novodobou konstrukci moderního skleníku. Stylová pestrost zahrady je tedy dosti velká, nutno však přiznat, že tato značná roztříštěnost nepůsobí v zahradě rušivě. Výstavba zahrady byla zahájena v roce 1534, základy samotného letohrádku podle návrhu Paola della Stelly byly položeny v roce 1538. Cenná je i renesanční bronzová Zpívající fontána stojící před letohrádkem z roku 1575. Bratři Reinhardtovi následně vybudovali parter ve střední části zahrady, další budování zahrady je spojeno především se jménem Bonifáce Wohlmuta. Podle jeho

návrhu

zde

byla

vystavěna

také

míčovna

a

fíkovna.

Za vlády císaře Rudolfa II. se zahrada dále rozvíjela, na horní terase byly pěstovány exotické rostliny, především cibuloviny a koření, dolní terasa sloužila společenským hrám. Ve východní části zahrady byla štěpnice s ovocnými stromy, kolem Zpívající fontány se rozkládalo giardinetto ze čtyř záhonů. V letohrádku měl svou observatoř údajně i císařský hvězdář Tycho Brahe. V roce 1590 zde vznikla i oranžerie, ve které se pěstovaly především citrusy, marhaníky (Punica granatum) a fikovníky (Ficus carica). V západní části oranžerie dnes najdeme zcela moderní skleník, který zde byl postaven v roce 1999 podle projektu Evy Jiřičné. Slouží k pěstování pokojových rostlin pro prostory Hradu, část skleníku je upravena i pro potřeby reprezentace.

Výrazných změn doznala zahrada v baroku, velká přestavba se uskutečnila především v letech 1728– 35. Na horní terase vznikl nový parter ze zimostrázu (Buxus sempervirens) a na dolní terase bazén obklopený lípami. Cenná sochařská výzdoba pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna, Kilián Ignác Dientzenhofer zde postavil i skleník. Na konci 18. století zahrada opět prošla značnými proměnami, tentokrát se na jejím vzhledu podepsal tehdy módní krajinářský sloh. Osou východní části zahrady se stala platanová alej, štěpnici nahradila krajinářská úprava, giardinetto u letohrádku bylo zcela zrušeno.

Až úpravy ve 20. století obnovily staré giardinetto před letohrádkem, jeho současná podoba je dílem Pavla Janáka a Otakara Fierlingera. Můžeme ještě dodat, že zahrada se rozkládá na ploše 3,6 ha a nachází se v nadmořské výšce od 242 do 258 m.

Od Hradu odděluje Královskou zahradu Jelení příkop. Je to vlastně pozůstatek původního obranného příkopu. Své jméno si vysloužil podle jelenů, kteří zde byli v minulosti vysazeni. Traduje se, že císař Karel VI. je tady v roce 1723 dokonce střílel (snad z fintivosti) přímo z oken Španělského sálu. Dnes je Jelení příkop upraven a zpřístupněn veřejnosti. Při zdejších příjemných a zcela poklidných procházkách se člověku ani nechce věřit, že jen o kousek výše na Hradě se odehrává pravé masové turistické „safari“. Lov se teď prostě přestěhoval o pár desítek metrů výše.

Zdroje: http://www.atlasceska.cz/praha/zahrada-kralovska/ http://botany.cz/cs/kralovska-zahrada/

Státní zámek Žleby Asi 7 kilometrů jihovýchodně od města Čáslavi leţí obec Ţleby, jejíţ dominantu vytváří novogotický zámek postavený na ostrohu nad říčkou Doubravou a potokem Hostačovkou. Původně gotický hrad pánů z Lichtenburka z doby před rokem 1289, znovu postavený po zničení husity před polovinou 15. století, prošel renesančními a barokními úpravami a do dnešní romantické podoby byl přestavěn Karlem Vincencem Auerspergem v letech 1849 - 1868 podle anglických předloh. V romantických interiérech se mísí původní historické památky s dobovými prvky a staroţitnostmi dovezenými z celé Evropy. Koţené tapety, sbírky vitrají, mnohé obloţení stěn, přepychové vybavení a instalace respektující dobové dokumenty, uchovaly do dnešní doby zámek jako jakousi "uţitnou sbírku staroţitností" s jedinečnou atmosférou a neopakovatelnou malebností.

Obr. 1 – Státní zámek Žleby

Ojedinělé je i původní provozní zázemí zámku – malý technický zázrak v podobě plně vybavené zámecké kuchyně s přilehlými historickými kuchyňskými provozy, důmyslně řešené hygienické zázemí či podzemní labyrint starého hradního sklepení, nabízející zajímavou exkurzi do každodennosti běžného života na zámeckém sídle. Unikátem je jedno z mála dochovaných barokních zámeckých divadel s původním vybavením, historickou scénou, kulisami a množstvím vzácně zachovaných divadelních kostýmů. Výstup na Velkou věž nabízí vyhlídku do širokého okolí, ke kterému patří rozsáhlý zámecký park anglického typu. Romantický park s řekou Doubravou láká k příjemné procházce, odpočinku či pikniku v přírodní scenérii s jedinečnými průhledy na pohádkový žlebský zámek. Zámecký park přechází v rozlehlou oboru s unikátním chovem bílých jelenů.

Obr. 2 – Státní zámek Žleby

Historie zámku Středověký hrad, o kterém pocházejí první písemné zmínky z roku 1289, nechal postavit nejspíše Jindřich z Lichtenburka. Je však pravděpodobné, že hrad je staršího založení a že jeho počátky sahají do poloviny 13. století. Další známou majitelkou zdejšího hradu byla Anežka ze Žleb, od níž hrad odkoupil roku 1356 český král a císař Svaté říše římské Karel IV. Tehdy se Žleby staly

královským majetkem, který byl následně zastavován různým držitelům. Před rokem 1377 měl Žleby v držení Markvart z Vartenberka, po jehož smrti roku 1396 zde seděl Štěpán z Opočna. Rok na to byl však zavražděn a na jeho místo přešel jeho bratr Jaroslav z Opočna. Roku 1401 hrad získal Jindřich Lacembok z Chlumu a o rok později byly Žleby zastaveny Oldřichu z Hradce. Od roku 1406 patřil hrad známému kutnohorskému mincmistrovi Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Roku 1421 Petr Zmrzlík zemřel a panství bylo zastaveno Haškovi Ostrovskému z Valdštejna a na Detemicích. Dalším majitelem byl od roku 1436 Jiří z Dubé a Vizmburku a po něm byly Žleby zastaveny Janu z Janovic, který je roku 1483 předal manželovi své dcery Anežky, Janu Spetlemu z Prudic.

Obr. 3 – Splav na řece Doubravě ve Žlebech

Od roku 1510 na hradě vládli Jan a Diviš Žehušičtí z Nestajova a po nich od roku 1522 rytíř Kuneš Bohdanecký z Hodkova. Po něm roku 1555 zdědil zástavní právo jeho syn Adam Bohdanecký z Hodkova a po jeho smrti roku 1562 zde vládla jeho vdova Alžběta z Nestajova na Žlebech, která

roku

1575 Žleby

prodala

Václavu

Chotouchovskému

z Nebovid.

Od roku 1615 patřilo žlebské panství Heřmanu Černínovi z Chudenic a jeho manželce Marii

ze Svárova. Roku 1622 Heřman Žleby vyměnil za Andělskou Horu s Karlem z Lichtenštejna a ještě téhož roku byly Žleby prodány Františkovi a Filipovi z Magni. Roku 1629 panství koupil Jan Trčka z Lípy, kterému byl majetek zkonfiskován pro nejrůznější provinění proti císaři a Žleby byly dědičně předány hraběti Leonardu Helfridovi z Meggau. Po jeho smrti roku 1634 majetek přešel na jeho dcery a ty ho roku 1662 prodaly Janu Františkovi z Kaisersteinu.

Obr. 4 – Pěnišník v zámeckém parku

Roku 1723 Žleby odkoupil hrabě Karel Jáchym Breda, ale již o dva roky později panství vlastnil rytíř Karel Richard ze Schmidlinů. Roku 1730 panství koupil hrabě František ze Schönfeldu, po jehož smrti roku 1737 všechen majetek zdědila jeho dcera Kateřina, která se provdala za Jana Adama z Auerspergu. Kateřina roku 1754 zemřela a vše odkázala svému manželovi. Jan Adam se po smrti své první ženy znova oženil, ale i jeho druhé manželství bylo bezdětné, takže po jeho smrti

roku

1795 panství

přešlo

na

jeho

synovce

Karla.

Také Karlovo manželství zůstalo bez dětí a Žleby připadly roku 1811 jeho bratranci Vincencovi, který se oženil s princeznou Gabrielou Marií z Lobkovic. O rok později Vincenc zemřel a až do roku 1832 a do zletilosti syna Vincence Karla se o panství starala vdova Gabriela Marie. Vincenc Karel si vzal za manželku princeznu Vilemínu z Colloredo-Mansfeldu a na ni také přešlo žlebské

panství roku 1867, kdy Vincenc Karel zemřel. Roku 1877 převzal panství Vincencův syn František Josef a po něm Žleby zdědil poslední mužský potomek z rodu Auerspergů, kníže Ferdinand, který roku 1942 zemřel. Panství převzala Marie z Trauttmansdorfu a držela je do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn.

Obr. 5 – Zámecký park

Prohlídkové okruhy I. prohlídkový okruh zahrnuje reprezentační sály a salóny východního a jižního křídla zámku, zámecká zbrojnice, kaple Navštívení Panny Marie, zámecká kuchyně s historickým provozním zázemím, arkádové ochozy a nádvoří. Součástí prohlídky jsou i nově zpřístupněné prostory někdejší středověké hradní kaple, historická Přípravna jídel a vzácně dochovaný rokokový Dóžecí sál. Délka prohlídky, která je realizovaná pouze s průvodcem, je 55 minut. Ve skupině může být maximálně 35 osob. Návštěvníci během prohlídky používají zámecké papuče. Jde o fyzicky nenáročnou prohlídku, která probíhá v úrovni prvního patra zámku. I. prohlídkový okruh je přístupný od dubna do října.

II. prohlídkový okruh zahrnuje rekonstruované interiéry západního křídla zámku a hospodářské budovy předzámčí, soukromé pokoje kníţecí rezidence a hostinské apartmány, hygienické a toaletní zázemí s ukázkou dobové hygieny na šlechtickém sídle, výstup na Velkou věţ a vyhlídkový ochoz, středověké hradní sklepení, unikátní zámecké divadlo se zákulisím a historickými kostýmy. V části rekonstruovaných interiérů západního křídla probíhá za plného provozu průběžná instalace jednotlivých místností a jejich celková rehabilitace do původní podoby. Návštěvník tak má jedinečnou možnost nahlédnout do tajů práce historiků umění, konzervátorů, restaurátorů a dalších odborníků a být tak svědkem znovuzrození zámeckých komnat takřka v přímém přenosu. Součástí prohlídky je i náhled do několika dosud nepřístupných prostor.

Délka prohlídky, která je realizovaná pouze s průvodcem, je 55 minut. Ve skupině může být maximálně 25 osob. Návštěvníci během prohlídky pouţívají zámecké papuče. Jde o fyzicky náročnější prohlídku, která probíhá v několika patrech hlavní zámecké budovy a přilehlého předzámčí, není vhodná pro osoby se sníţenou pohyblivostí. II. prohlídkový okruh je přístupný od května do září.

Návštěvní doba zámku Žleby Období

Provozní doba

Poslední prohlídka

Prohlídkové trasy

Provozní dny víkendy a svátky

duben

09.00–16.00

16.00

I. úterý – neděle (na objednávku)

květen

09.00–16.00

16.00

I.

úterý – neděle

červen

09.00–16.00

16.00

I. + II.

úterý – neděle

červenec

09.00–17.00

17.00

I. + II.

úterý – neděle

srpen

09.00–17.00

17.00

I. + II.

úterý – neděle

září

09.00–16.00

16.00

I. + II.

úterý – neděle víkendy a svátky

říjen

09.00–16.00

16.00

I. úterý – neděle (na objednávku)

Zavírací den

pondělí

Rezervace prohlídek

[email protected]

Adresa

Státní zámek Žleby, Zámecká 1, Žleby, 285 61, tel.: 327 398 121

Webové stránky

http://www.zamek-zleby.cz

Zámecký park a obora Na terasách kolem zámku se snad dříve nacházela nevelká barokní zahrada, dnes je část jižní terasy osázena živými plůtky. Přístup do zámku (severně od zámecké budovy) je vyzdoben třemi novými romantickými branami, které jsou společně s hradbami z větší části bohatě pokryty břečťanem (Hedera helix). Čestný dvůr zámku tvoří severní průčelí zámecké budovy, hospodářské budovy a z části i hradby, v jeho severní třetině stojí kašna a dva korintské sloupy, parter je kryt trávníkem. Na severu se dvůr otevírá do okolní krajiny. Z jihu, částečně i ze západu a především z východu je zámek obklopen asi dvacetihektarovým krajinářským parkem, který se rozkládá v údolí říčky Doubravy pod zámkem a byl zde založen po roce 1860. Od zámku sbíhají do parku cestičky kolem hradeb. V zadní části park přechází do obory.


Jižně od zámku se rozprostírají dva velké palouky osázené soliterními dřevinami, zaujme především velká skupina pěnišníků (Rhododendron sp.) a některé konifery (např. Thuja plicata, Chamaecyparis sp.). Říčka Doubravka je pod zámkem uměle rozšířena splavem, na soutoku s Hostačovkou na ní objevíme i nevelký vodopád. Parkem se nekontrolovaně šíří kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) – především po břehu říčky. Obora umístěná jihovýchodně od zámku se rozkládá na ploše asi 120 hektarů. Nejstarší zmínky o žlebské oboře údajně pocházejí už ze 17. století. Při vstupu do obory najdeme ještě malou, asi čtyřhektarovou ukázkovou obůrku, ve které jsou chováni mufloni, daňci, draví a vodní ptáci i divočáci a především bílí jeleni, kteří sem byli vysazeni v roce 1973. Nachází se tu i stanice pro handicapovaná zvířata.


Podle Karla Hiekeho k roku 1980 rostlo ve žlebském parku asi 15 taxonů jehličnanů a 31 taxonů listnatých dřevin. K nejzajímavějším patří zerav západní (Thuja occidentalis ´Ellwangeriana´), zerav obrovský (Thuja plicata), cypřišky (Chamaecyparis pisifera ´Filifera´ a C. p. ´Plumosa´), zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata), jírovec žlutý (Aesculus octandra), kaštanovník (Castanea sativa) nebo liliovník (Liriodendron tulipifera).

Ukázková obůrka Obora ve Žlebech je otevřená od května do září denně 9 do 18 h. V areálu ukázkové obůrky jsou pořádány akce pro děti s ukázkami zvířat, šermířským vystoupením, výstavou zbraní. Koncem srpna probíhá „Rozloučení s prázdninami“, což je program na celý den s výbavou loveckých trofejí, zbraní, vystoupením šermířů, trubačů, sokolníků v dobových kostýmech, ukázkou kočkovitých šelem, s večerní ohňovou show a nočními lety sov.

Obr. 8 – Obora s bílými jeleny

Každou sobotu i neděli lze ve 12 a v 15.30 hod. (během letních prázdninách probíhají ukázky také ve všední dny, ovšem s výjimkou pondělí) sledovat ukázky výcviku sov a dalších dravých ptáků. V oboře jsou zastoupeni puštíci obecní (Strix aluco), kalousi ušatí (Asio otus), výři velcí (Bubo bubo), poštolky obecné (Falco tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo) nebo motáci pochopi (Circus aeruginosus). Naživo lze vidět i vzácné ptáky, kteří se bohužel častěji vyskytují v obrázkových knížkách než ve volné přírodě. K těm patří sokol stěhovavý (Falco peregrinus), rarohové (Falco biarmicus), orel stepní (Aquila nipalensis) a orel skalní (Aquila chrysaetos) či sup bělohlavý (Gyps fulvus). Ve stejném čase také personál v ukázkové obůrce, což je součást rozlehlé hlavní obory, přikrmuje bílé jeleny. Bílý jelen působí v české přírodě poněkud zvláštně. Ostatně pochází až z daleké Persie a do Evropy ho dovezli až koncem 18. století. Až se k vám jeleni přiblíží, zkuste si prohlédnout jejich oči. Jsou světle modré, což znamená, že bílí jeleni nejsou albíni, jak by se mohlo na první pohled zdát, to by měli oči červené. Chovaní jeleni patří do vzácného druhu tzv. leucínů. Kromě modrých očí je charakterizuje vysoko nasazené paroží a v zimě hustá bílá hříva. V areálu obory se bílí jeleni

chovají přes třicet let a daří se jim tak dobře, že díky pravidelným přírůstkům zásobuje obora další

chovná

místa

u

Kopidlna

či

u

Heřmanova

Městce.

Můžete vidět i divoké krocany (Meleagris gallopavo), daňky evropské (Dama dama), muflony (Ovis musimon), prasata divoká (Sus scrofa), čápy bílé (Ciconia ciconia), volavky popelavé (Ardea cinerea), labutě velké (Cygnus olor) nebo kormorány velké (Phalacrocorax carbo). Informace o programu v oboře Telefon

736 443 139 nebo 737 811 545

E–mail

[email protected]

Webové stránky

http://www.sweb.cz/obora.zleby

Zdroje: http://www.celysvet.cz/n2018-obora-zleby.php http://www.kudyznudy.cz http://www.pruvodce.com/zleby/ http://www.zamek-zleby.cz/ http://botany.cz/cs/zleby/ Fotografie: RNDr. Lukáš Erhart Metodický materiál na exkurze Příprava: 5. – 6. června 2010 Exkurze: 22. 6. 2010 Odborné dny – úterý – 22. června 2010

RNDr. Lukáš Erhart – Exkurze „Stromovka“

STROMOVKA Historie Stromovka vznikla v roce 1268 za vlády Přemysla Otakara II. Pro svoji malebnou polohu v meandru řeky byla oblíbeným místem panovníků. Byl vybudován lovecký hrádek, několikrát přestavěný, naposledy v novogotickém slohu v roce 1836. Za Ferdinanda I. byla obora pečlivě vyměřena. Celý areál tehdy měřil 84 hektarů. V roce 1547 byl zřízen rybník pro pobyt lovného vodního ptactva. Byl pojatý jako rybník deštný (nebeský). Za Rudolfa II. byl rozšířen na plochu téměř 20 hektarů a pro jeho napájení byla vybudována Belvedérská štola. Za tohoto panovníka byla obora rozšířena, zřízena baţantnice, obohacen i sortiment zvěře. Mimo běţné lovecké druhy byly zde chováni daňci, buvoli, asijské kozy, atd. V zakoupeném tzv. Císařském mlýně byla zřízena sklárna, a brusírna drahých kamenů (brusič Miseroni). V roce 1616 byla vybudována kočárová cesta od zadní brány do obory (počátek nynější Gotthardské ulice) k Černé věţi na Hradě. Byla lemována lipami, později kaštany. Pro pohodlí hostů obory vznikla v roce 1692 Královská dvorana v roce 1792 přebudovaná na restauraci (později známá Šlechtova restaurace). I Trojský zámek dokončený roku 1691 byl vybudován v podstatě pro vznešené hosty Královské obory.

Obora byla několikrát zničena při válkách o ovládnutí Prahy: války husitské, třicetiletá válka, války o dědictví rakouské. Byly zde leţením vojska pruská, francouzská, saská, bavorská. Koncem 18. století ztratil vídeňský dvůr o toto území zájem. Rybník byl vypuštěn, obora byla z větší části přeměněna v pole, štola byla zcela ucpaná. Obliba obory se obnovila vlivem

Karla Rudolfa Chotka v roce 1804, kdyţ byla dána k dispozici Praţanům jako tzv. libosad. Byly zde zřízeny různé vodopády, vodotrysky a obnoveny vodní plochy. Voda pro ně byla získána z opravené a funkční Rudolfovy štoly. Na jejím konci byla postavena vodárna, v ní vybudováno v roce 1859 čerpací zařízení poháněné vodním kolem o průměru 4,8 metru. Projektantem byl Romuald Boţek, syn známého konstruktéra Josefa Boţka. Voda byla čerpána do výše 40 metrů do vodojemu u letohrádku a samospádem vedena k jednotlivým objektům. V roce 1923 bylo vodní kolo nahrazeno turbínou, která poháněla čerpadlo o výkonu 300 litrů za minutu. V současné době je obnovován dosti velkoryse stromový porost. Známá je aktivita nadace “Tři duby” obnovující porost na zbytku ostrůvku bývalého rybníka. Sponzorsky je zde aktivní tenistka Martina Navrátilová. Hráze bývalého rybníka jsou dosud dobře patrné. Zmíněný ostrůvek najdeme nad tzv. růţovou zahradou. Současná rozloha obory je 95 hektarů.

Dřeviny ve Stromovce Ve Stromovce roste ohromné mnoţství rozmanitých dřevin. Proto je tato lokalita vhodná na dendrologickou exkurzi.

borovice černá borovice lesní borovice limba borovice těžká borovice vejmutovka břečťan popínavý bříza bělokorá buk lesní cypřišek hrachonosný

Seznam dřevin, které rostou ve Stromovce javor klen pieris květnatá javor mléč smrk omorika jedle stejnobarvá smrk pichlavý jedlovec kanadský smrk ztepilý jerlín japonský svída výběžkatá jilm vaz štědřenec odvislý jinan dvoulaločný tavolník Douglasův jírovec maďal tis červený jírovec žlutý tisovec dvouřadý

douglaska sivá douglaska tisolistá dřezovec trojtrnný dub bahenní dub letní dub velkolistý jabloň drobnoplodá jasan ztepilý

kalina vrásčitolistá líska turecká. mahónie cesmínolistá metasekvoje čínská modřín evropský modřín japonský nahovětvec dvoudomý olše lepkavá

tisovec dvouřadý topol bílý topol chlupatý trnovník akát vrba babylonská vrba bílá

Rudolfova štola Císař Rudolf II. v roce 1583 přikázal pánům z české komory (což byl úřad pro správu zemských financí), aby byl pro tento účel vybudován přivaděč vody do rozšířeného a do té doby deštného rybníka v Královské oboře průkopem pod Belvedérským vrškem z Vltavy od novomlýnského jezu. Řízením prací byl pověřen tehdejší vrchní hormistr království Lazar Ercker ze Šrefnkelzu a důlní měřič (maršejdník) Jiří Oeder z Ústí. Pro provedení díla byli najati havíři z Kutné Hory. Též nářadí bylo vyhotoveno v tomto městě, a to kovářem Riedingerem. Bylo jednoduché – kladiva, krumpáče, různá dláta a podobně. Souborně se nazývalo nářadí “želízka”. Ve štole nacházíme ohromné množství stop po tomto způsobu prací a z tohoto pohledu vyplývá i úctyhodnost celého díla. Na jaře roku 1584 se začalo po předchozích vyměřovacích činnostech s vlastní prací. Bylo rozhodnuto vybudovat pět svislých šachet proto, aby havíři po dosažení dna budoucí štoly mohli pracovat proti sobě, takže podle původního záměru by se pracovalo na dvanácti čelbách (12 skupin havířů). Hloubení šachet postupovalo velmi pomalu, jednak pro charakter hornin, jednak pro přívaly vod. Právě kvůli těmto vodám musely být zastaveny práce na třetí šachtě a šachtu vyhloubenou do hloubky již 15 metrů zasypat. Tím se značně prodloužilo budování vlastní štoly, protože místo dvou cca 170 metrů úseků se prostřední úsek zvětšil na dvojnásobek. V dalších čtyřech šachtách sestoupili havíři do úrovně štoly až po dvouleté práci, snad na jaře v roce 1586. I práce ve štole pokračovaly pomalu nejen pro uvedené potíže, ale pro občasný nedostatek peněz. Dokonce císař ze své pokladny poskytl půjčku, která umožnila pokračování budování štoly. S pomalostí postupu výstavby byl císař nespokojen, což vyjádřil několika naléhavými dopisy. Nakonec pověřil dvorního koncipistu Isaaca Phendlera, aby mu zhotovil plán stavby, na němž by mohl být kontrolován postup prací. Plán byl zhotoven přibližně začátkem roku 1593. Po stránce technické, ale i výtvarné byl vypracován neobyčejně pečlivě. Je pro nás dokladem postupu prací včetně časových údajů, ale i techniky ražení. Autor obdržel za práci na plánu dvanáct tisíc bílých grošů. Plán je jedním z nejcennějších exponátů archivu technického muzea. Už jeho vnější vzhled je kuriózní. Je to pergamenový svitek dlouhý 242 centimetry a široký 20 centimetrů, který se navíjí na dřevěnou soustruženou rukojeť. Štola je na plánu zachycena v řezu v celé své délce od Vltavy až po Královskou oboru. Plán je svým charakterem jakýmsi mezistupněm mezi technickým výkresem a výtvarným dílem. Lze z něj vyčíst nejen všechny důležité míry a vzdálenosti stavby a terénu (rozměry štoly, měřítko, počet a hloubku šachet), ale přináší také úplný přehled o časovém průběhu stavby, o hloubení šachet, ražení štoly, označuje i místa setkání, a to nejen na roky a dny, ale dokonce i na hodiny. Z hlediska výtvarného je plán kolorovanou kresbou, přibližující do nejmenších detailů podobu a profil krajiny na levém břehu Vltavy mezi řekou a Královskou oborou, v místě dnešní Letné, kdysi Belvedérské výšiny (odtud je také štola původně nazývána Belvedérskou). Zajímavé jsou také ikonografické informace o soudobé technice dolování. Plán je zalidněn postavičkami horníků, s prvky

dobového manýrismu. Při jejich malbě bylo použito i zlacení. Celý plán lze charakterizovat jako jedinečně vypracovanou miniaturu a zdá se až neuvěřitelné , že ji mohl vytvořit koncipista dvorní kanceláře – Isaac Phendler – bez pomoci zkušeného malíře. Autor je podepsán celým jménem v dolní části ornamentového rámečku na samém začátku pergamenu. Kromě vlastní štoly je znázorněn i povrch země, porosty v královské oboře a vinná réva na stráni od vltavského břehu. Velkou pozornost věnoval autor hloubícím a větracím šachtám. Hloubící šachty jsou na plánu kryty přístřešky, pod nimi jsou postaveny rumpály na dopravu narubané horniny a horníků. Asi v jedné třetině každé šachty odbočuje ještě menší šachtice zakončená komínem. U jeho paty byl zapálen oheň, který ohřál vzduch a tím se docílilo proudění umožňující odvětrávání štoly. Délkové míry jsou na plánu vyznačeny v jednotkách estados es mina (1 estado = 1,98 metru). Popis a všechny texty napsal Phendler ve španělštině, což byl jazyk asi nejbližší Rudolfu II., který prožil mládí na dvoře španělského krále Filipa II. Hlavní nápis uprostřed svitku je bohatě zdoben ornamentem. Nahoře ve středu drží dva okřídlení lvi erb panovníků, andílek napravo drží český znak, nalevo pak znak uherský. Nápis v českém překladu hlásá: “Věrné vyobrazení průkopu Jeho Veličenstva císaře z řeky Vltavy až do starého parku v celé své rozsáhlosti”. Za pravým okrajem plánku je tabulka stavu prací pro období mezi 1.1.1589 (kdy bylo hotovo 370 estados de mina) a 1.1.1593 (kdy zbývalo posledních 18 estados de mina), uvádí k počátku každého pololetí délky vyražené a nevyražené části štoly. Průměrný měsíční postup byl 8,3 metrů, nejrychlejší 15,3 metrů v pololetí 1589, nejpomalejší o tři roky později 4,3 metru. V plánu je vidět i to, že z pěti původně založených šachet byly provedeny pouze čtyři – u třetí se totiž v hloubce 15 metrů narazilo na tak silný přítok vody, že se od dalšího hloubení (k úplnému prohloubení chybělo asi 23 metrů) muselo upustit.Voda působila značné obtíže i při ražení úseku pod belvedérským svahem, navíc bylo třeba bojovat i s vlastnostmi horniny – ve vzdálenosti asi 85 metrů od vtoku byla podepírána vysokou výdřevou v délce 23 metrů. Ale již asi o 16 metrů dále, blíže páté šachty, byla naopak skála zase tak tvrdá, že ji bylo nutno rozpojovat ohněm. Rozměry štoly byly asi 3,5 x 2,2m. Hloubky šachet se pohybovaly od 33 do 39 metrů. Při ražení štoly se pracovalo ze dna každé šachty na obě strany, takže havíři postupovali vždy proti sobě. K první prorážce došlo v úseku mezi vyústěním štoly do obory a první šachtou ve vzdálenosti 160 metrů od vyústění. Datum prorážky není v plánu udáno. V úseku na straně belvedérské mezi vtokem a pátou šachtou došlo k prorážce 27. června 1589 ve staničení 862,6 metrů, v úseku mezi druhou a třetí šachtou byla prorážka 26. srpna 1589 ve staničení 300,6 metrů, v úseku mezi čtvrtou a pátou šachtou 14. července 1590 ve tři ráno a v úseku mezi druhou a čtvrtou šachtou dokonce až 17. července 1593. V roce 1592 Převzal vedení prací po Lazaru Erckerovi vrchní hormistr Van der Vam Kajas, který je také dokončil v roce 1593. Stavba tedy trvala 10 let. Na začátku štoly na břehu řeky byl vybudován domek pro poddůlního tzv. havírna. Jsou v něm instalována stavidla pro regulaci průtoku vody štolou. Vyústění ve Stromovce je pod bosovaným portálem se znakem Rudolfa II. a letopočtem 1593. Nedaleko havírny je portál, jímž lze vstoupit do štoly “suchou nohou” štolou boční. Navazovala na dřevěný chodníček ve výši dvou metrů nad úrovní štoly hlavní. Vyvážely se tudy kaly a nečistoty ve štole usazené. Problémem zachování štoly byla výdřeva a větrající horniny. Shnilým dřevem byla v průběhu staletí štola ucpávána a byla i často neprůchodná. Proto bylo v 18. století rozhodnuto nahradit výdřevu vyzdívkami. Ty byly často opravovány, naposledy v osmdesátých letech tohoto století podnikem Geoindustria. V padesátých letech tohoto století bylo dno štoly vydlážděno žlabovkami, takže při nízkém stavu vody je štola v celém průběhu dobře průchodná.

Zdroje: http://www.boskowan.com/www/jirka/stola/sachty/sachty.htm http://www.boskowan.com/www/jirka/stola/stola/stola.htm http://www.boskowan.com/www/jirka/stola/obora/obora.htm

Sborní k exkurzí v Praze a okolí

Recommend Documents