RŮST = nevratné přibývání hmoty či velikosti rostliny spojené s fyziologickými pochody v buňkách
Fáze růstu na buněčné úrovni: zárodečná (embryonální) – dělení buněk meristematických pletiv prodlužovací (prolongační) – zvětšování objemu buněk rozlišovací (diferenciační) – diferenciace meristematických buněk v buňky specializované
Dělení buněk meristematických pletiv Malé buňky s velkým jádrem bez vakuol Primární meristémy, sekundární meristémy Buněčný cyklus (mitóza a interfáze)
Buňky se prodlužují, přijímají vodu – zvětšují svůj objem tvoří se vakuoly, které později splynou v centrální vakuolu Prodlužovací fáze je soustředěna do růstových zón 3 typy růstu: apikální (stonek, částečně kořen), bazální (list), interkalární (stébla trav, částečně kořen)
Dochází k specifickým změnám jednotlivých buněk, vzniku specializovaných pletiv a vzniku celých orgánů
VÝVOJ = časový sled růstových a diferenciačních změn v rostlinném organismu.
Navenek se projevuje především morfologickými změnami.
Vývoj můžeme rozdělit do následujících etap: 1. Etapa embryonální, 2. Etapa juvenilní (vegetativní) 3. Etapa zralosti, 4. Etapa stárnutí.
Ovlivnění růstu vnitřními podmínkami RŮSTOVÉ REGULÁTORY = látky působící na růst
RŮSTOVÉ REGULÁTORY
NATIVNÍ = FYTOHORMONY
SYNTETICKÉ
Fytohormony = organické sloučeniny, které ve velmi malé koncentraci způsobují fyziologickou reakci v místě vzniku nebo po transportu do jiné části rostlin. vznikají zpravidla v určité části rostliny, zvláště v meristematických pletivech, ve vrcholech lodyžních i kořenových a odtud proudí především parenchymatickými pletivy a vodivými pletivy do celého těla rostliny.
NATIVNÍ REGULÁTORY RŮSTU = FYTOHORMONY RŮSTOVÉ LÁTKY = STIMULÁTORY
AUXINY
GIBERELINY
CYTOKININY
ZÁBRANNÉ LÁTKY = INHIBITORY
KYSELINA ABSCISOVÁ (ABA)
ETYLEN
Tyto základní fytohormony mají nezastupitelnou funkci v naprosté většině rostlin. Další sloučeniny, které vyhovují definici fytohormonu např. kyselina jasmonová, brassinosteroidy, polyaminy a celá řada fenolických látek.
Místo vzniku auxinu
PLODY
Místo vzniku giberelinu Místo vzniku cytokininu Místo vzniku kyseliny abscisové
Místo vzniku etylenu
CYTOKININY
INHYBICE SENESCENCE
STIMULACE DĚLENÍ BUNĚK
BRÁNÍ ODBOURÁVÁNÍ CHLOROFYLU
STIMULACE TVORBY PUPENŮ APIKÁLNÍ DOMINANCE U KOŘENŮ
CYTOKININY
INHYBICE SENESCENCE
STIMULACE DĚLENÍ BUNĚK
BRÁNÍ ODBOURÁVÁNÍ CHLOROFYLU
STIMULACE TVORBY PUPENŮ APIKÁLNÍ DOMINANCE U KOŘENŮ
AUXINY APIKÁLNÍ DOMINANCE
STIMULACE DLOUŽIVÉHO RŮSTU
STIMULACE KLÍČENÍ STIMULACE TVORBY KOŘENŮ
POLARITA REGULACE TROPISMŮ
STIMULACE BUNĚČNÉ DĚLENÍ – TVORBA KAMBIA INHIBICE – TVORBY POSTRANNÍCH PUPENŮ
Apikální dominance
GIBERELINY
INDUKCE KVETENÍ
PARTENOKARPIE
JAROVIZACE
STIMULACE DLOUŽIVÉHO RŮSTU
STIMULACE KLÍČENÍ
DORMANCE
CYTOKININY
INHYBICE SENESCENCE
STIMULACE DĚLENÍ BUNĚK
BRÁNÍ ODBOURÁVÁNÍ CHLOROFYLU
STIMULACE TVORBY PUPENŮ APIKÁLNÍ DOMINANCE U KOŘENŮ
KYSELINA ABSCISOVÁ
URYCHLENÍ DORMANCE
INHIBICE DLOUŽIVÉHO RŮSTU
PODÍLÍ SE NA UZAVÍRÁNÍ PRŮDUCHŮ PŘI DEFICITU VODY
ETYLEN
URYCHLENÍ ZRÁNÍ PLODŮ A OPAD LISTŮ
ZESLABENÍ PRODLUŽOVACÍHO RŮSTU STONKU
Ovlivnění růstu působením vnějších podmínek Vnější prostředí ovlivňuje růst v souvislosti s vnitřními faktory. • ZÁŘENÍ • TEPLOTA • VODA (viz „Vodní režim“)
Zdroj energie
Rostliny ovlivňuje: intenzitou – kvantitou spektrálním složením – kvalitou periodicitou (střídáním světla a tmy v průběhu dne)
Kvantita – souvisí s intenzitou slunečního záření čím více světla rostlina přijímá, tím se zvyšuje intenzita fotosyntézy, tvorba asimilátů a zprostředkovaně růst.
Kvalita – je dána vlnovou délkou světelného záření na růstu se nejvíce podílí modré a červené světlo. Modré světlo podporuje především vegetativní růst, podporuje růst listů Červené světlo v kombinaci s modrým iniciuje kvetení. Zelené světlo je odráženo a proto vidíme rostliny zelené.
Délka působení světla na rostliny se nazývá fotoperioda, tedy čas, po který je rostlina vystavena světlu během dne. Pro vývoj a diferenciaci květů je určující délka nepřerušované tmy.
Krátkodenní: méně než 12 hodin osvětlení (dlouhá noc)., např. chrysantémy, sója nebo vánoční kaktus.
Dlouhodenní: více než 12 hodin osvětlení (krátká noc), např. ředkvička, špenát nebo brambor
Neutrální: tvorba květu nesouvisí s délkou osvětlení, ale více se stádiem vývoje rostliny, např. rajče, okurka, pampeliška, sedmikráska nebo některé kultivary jahod.
zpomalený růst za krátkých dní (často souvisí se zvýšením odolnosti proti mrazu), "podzimní syndrom" – změny v aktivitě fytohormonů vedoucí např. k zastavení tvorby chlorofylu, rychlému stárnutí a opadávání listů, dormanci pupenů, atd.
U nás cca 80% druhů je fotoperiodicky reagujících, většina je dlouhodenních. V jižních oblastech převažují krátkodenní rostliny.
Fotoperiodická citlivost rostlin je podmíněna přítomností pigmentu, který byl nazván fytochrom a vyskytuje se ve dvou formách: Fytochrom I. - maximum absorpce ve spektrální oblasti jasně červeného záření (660 nm) a označuje se Pr. Jen tato forma je rostlinami syntetizována. Fytochrom II. má maximum absorbce tmavě červené oblasti (730 nm) a označuje se Pfr.
Zabraňuje kvetení krátkodenních rostlin
P730
Zabraňuje kvetení dlouhodenních rostlin
P660
Tmavě červené záření nebo tma
Fytochrom Pfr
Fytochrom Pr Světle červené záření nebo bílé světlo
Umožňuje kvetení dlouhodenních rostlin
Umožňuje kvetení krátkodenních rostlin
Každá rostlina má své teplotní minimum, optimum a maximum Většina rostlin roste v rozmezí 5 - 40°C Teplota ovlivňuje řadu fyziologických procesů (fotosyntéza, dýchání, transpirace, klíčení a kvetení) Chladnomilné rostliny – klíči při 10 – 13°C (špenát, ředkvička) Teplomilné rostliny – klíčí při 18 – 24°C (rajče, okurky atd.)
Termoindukce kvetení – jarovizace = iniciace diferenciace květu vlivem nízkých teplot. Např. u ozimých plodin – ozimé obilniny
Podle délky životního cyklu dělíme rostliny na › Jednoleté › Dvouleté › Vytrvalé
› a -víceleté byliny s měkkým stonkem (každou zimu
odumírají a na jaře vytvářejí stonek nový);
b -víceleté a trvalé dřeviny (stromy a keře) -mají dřevnaté stonky odolávající zimě.
Jednoleté
- žijí jedno vegetační období ( od vyklíčení po vytvoření plodů) letničky - hledík
slunečnice
dvouleté
- v prvém roce vytvoří vegetativní orgány, ve druhém generativní
Ozimy - na podzim vyklíčí, přezimují a na jaře pokračují ve vývoji ozimý ječmen
cukrová řepa ozimá pšenice
petržel
vytrvalé
- žijí více vegetačních období - zimu přežívají v půdě v podobě oddenků, hlíz, cibulí.... Dělí se na: víceleté byliny (měkký stonek) víceleté a trvalé dřeviny
stromy, keře
kosatec
růže
