1 Pochody z nenávisti

1

Pochody z nenávisti

Pochody z nenávisti rasismus, pravicový extrémismus a média

ISBN 978-80-87217-12-2I

Témata — Jaké události stály v pozadí největších protiromských pochodů v ČR v roce 2013? — Přispívají média k šíření nenávisti ve společnosti a jak? — Jak se „vaří“ zprávy z demonstrací v novinářských kuchyních? — Jak se šíří neonacistická rétorika na sociálních sítích? — Liší se pochody z nenávisti u nás a v Německu?

NESEHNUTÍ (Nezávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ) Je brněnská sociálně – ekologická nevládní organizace, založená v roce 1997 na základě přesvědčení, že ekologické a sociální problémy mají společné příčiny a důsledky, a s ohledem na to je potřeba je také řešit. Proto podporuje angažované lidi, kteří se zajímají o dění okolo sebe, a kteří považují zodpovědnost za život na naší planetě za nedílnou součást své svobody. Aktivity organizace sahají od podpory občanské angažovanosti v ČR - především v souvislosti s životním prostředím (program Občanské Oko) i v zahraničí, především v postkonfliktních regionech (program Cesta Iniciativy), přes podporu ženských práv (program Ženská práva jsou lidská práva) až po tematiku vývozu českých zbraní do konfliktních oblastí a práv zvířat. V rámci programu Společně k rozmanitosti, jehož cílem je podpora debaty o právech cizinců v ČR a o multikulturním soužití, se organizace mimo jiné od roku 2008 intenzivně věnuje multikulturní výuce na školách.

APABIZ Berlínská organizace Apabiz (Antifašistický tiskový archív a vzdělávací centrum - Antifaschistisches Pressearchiv und Bildungszentrum Berlin) vznikla v polovině 80. let a věnuje se problematice pravicového extrémismu, především v Německu, ale i za jeho hranicemi. Spravuje největší archiv zaměřený na monitoring pravicového extremismu v Německu. Věnuje se vzdělávání v problematice neonacismu a podpoře projektů zaměřených na boj proti rasismu, antisemitismu a neofašismu.

2

3

Úvod „Na náměstí se vytvořila menší skupinka diskutujících. ‚Čechy jsou také moje země,‘ vykřikovala na náměstí Romka, která prý od osmnácti let pracuje. Členové antikonfliktního týmu ji odvedli,“ popsal jednu z událostí protiromského pochodu v Ústí nad Labem z května 2014 ve svém on-line zpravodajství ústecký Deník1. „Kandidáti a kandidátky Strany rovných příležitostí do Evropského parlamentu přišli na náměstí diskutovat s neonacisty. Neonacisté začali urážet jednu z kandidátek SRP Emilii Horáčkovou, které říkali, že nepracuje. Ta se proti této lži ohradila: ‚Pracuji od svých 18 let.‘ Antikonfliktní tým nakonec debatu ukončil a odvedl Horáčkovou pryč. Do debaty s neonacisty se pustil i další kandidát SRP Miroslav Kováč,“ uvádí ve stejném zpravodajském formátu o ústeckém pochodu server Romea.cz2. Jedna a tatáž událost optikou mainstreamového média a romské organizace. O čem to vypovídá? Publikace, kterou právě držíte v rukou, vznikla v rámci projektu „Vliv extrémismu na mladé“. Projekt, který jsme se chystali realizovat ve spolupráci s německou organizací Apabiz a v němž jsme se zaměřili na fenomén pronikání rétoriky pravicového extrémismu mezi mladé lidi na druhém stupni základních škol a na středních školách, získal vlivem série protiromských pochodů na jaře a v létě 2013 nový rozměr. Páteří projektu se tak stal monitoring rodících se neonacistických pochodů na našem území a zároveň i na území Německa. V našem prostředí se jako největší ukázaly pochody ve třech městech, a to v Českých Budějovicích, Duchcově a v Ostravě. Všechny byly zaměřeny proti Romům. V Německu se potom jednalo o akce, které byly zaměřeny proti imigrantům3. Důvody tohoto zaměření pochodů vycházejí z demografických dat. Zatímco v Německu žije skutečně takřka zanedbatelná romská menšina, dalších imigrantů do země přicházejí tisíce. U nás je tomu naopak. Pojítkem je však v obou


případech snaha neonacistů vymezit se proti skupině „jiných“, zpravidla minoritních a „slabých“ skupin. K mobilizaci mas pak neonacisté využívají různých metod, za závažnou považujeme jejich snahu pronikat do masových médií, kde se prezentují jako mírumilovní, ale naštvaní občané. Této strategie se snaží využívat u nás i v Německu. Pokouší se tak zakrývat svou neonacistickou identitu, která by je mohla v očích veřejnosti poškodit. Výzkumné a monitorovací aktivity, stejně jako i následný kulatý stůl „Pochody z nenávisti: média a realita v ČR a Německu“, který jsme uspořádali, poukázaly na negativní vliv médií nejen při eskalaci konfliktů, ale především při komunikaci pochodů směrem ke zbytku společnosti. Fenomén tzv. „hnědnutí“ společnosti jsme pak paralelně pozorovali především na školách, kde v rámci multikulturních workshopů, které pravidelně realizujeme, diskutujeme o multikulturních tématech se studenty a studentkami. V publikaci, kterou nabízíme jako možný informační rámec k diskusím o fenoménu pochodů z nenávisti, případně jako případovou studii do hodin mediální výchovy, naleznete popis monitorovaných pochodů i událostí, které k nim vedly. Obsahová analýza internetového zpravodajství o pochodech, stejně jako exkurz do logiky mediálního jazyka televizního zpravodajství o pochodech od sociologa médií Pavla Doboše, potom umožňují hlubší vhled do problematiky mediálního rámování pochodů z nenávisti. Článek od odborníka na PR Petra Machálka zase ukazuje, jak se v praxi při podobných událostech „vaří“ zprávy a nabízí návod, jak s médii spolupracovat. Součástí je také pohled pod pokličku neonacistické scény na sociálních sítích a popis německých pochodů z nenávisti od berlínského Apabizu. Věříme, že tento soubor textů povede nejen k úvahám o obrazu, který mediální výpověď může vytvářet o pochodech z nenávisti, ale umožní dále kriticky nahlížet zprávy, které společnosti předkládají masová média. Zároveň ale považujeme za důležité upozornit, že ačkoliv se zaměřujeme na roli médií a fenomén xenofobie a rasismu, nelze z komplexního uvažování o sociálně vyloučených lokalitách, které představují terč všech zkoumaných pochodů, vyloučit ani historické, ekonomické, politické a sociální souvislosti, které vedly k jejich vzniku a neustálému zhoršování podmínek jejich obyvatel. K této problematice doporučujeme další informační zdroje, jejichž jistě ne vyčerpávající seznam uvádíme na konci publikace. Za projektový tým Lenka Šafránková Pavlíčková

1 2 3

http://www.denik.cz/ustecky-kraj/mesto-se-pripravuje-na-pochod-extremistu-20140501-425q.html http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/on-line-z-usti-nad-labem-neonacisticky-pochod-sleduje-monitorovaci-tym-obse Za sledované období se v Německu demonstrace jen v jedné lokalitě týkaly Romů, ti však na rozdíl od českých Romů nejsou autochtonní neboli původní menšinou, tedy se vlastně opět jedná o přistěhovalce. Pochody z nenávisti

4

5

Pochody 2013 očima médií Monitoring médií v kontextu událostí protiromských pochodů v Českých Budějovicích, Duchcově a Ostravě Tomáš Bek

Dnes bychom zřejmě jen s obtížemi hledali někoho, kdo si pod pojmem pravicový extremista nebo neonacista nedokáže nic představit. V běžném styku je však těžké pravicového extremistu rozeznat. Zažitá představa neonacisty jako člověka s holou lebkou, vysokými botami a zálibou v nošení uniforem dnes pomalu bere za své. Dnešní neonacisté se oblékli do kravat a obleků, uhladili své vystupování a naučili se používat nový žargon, který je nevylučuje z diskuze. Jsou častěji schopní poučit se z některých svých chyb a začínají budovat nové strategie, jejichž prostřednictvím se na svou stranu snaží získat veřejnost. Pole pro jejich prezentaci tak překročilo interní diskusní fóra či restaurační prostředí a neonacisté se pokouší proniknout nejen do médií, ale i obecně do veřejného prostoru jako rovnocenní aktéři – překračují hranice subkultury a snaží se otevřít veřejnosti. Napjatá situace roku 2013 jim k tomu vytvořila vhodné podmínky. V průběhu protestů se neonacisté pokoušeli působit jako katalyzátor nespokojenosti a stavěli se do role ochránců zájmů tzv. obyčejných lidí. Kladli jsme si tedy otázky, jaký byl jejich mediální obraz a jakým způsobem média informovala o aktivitách neonacistů. Jestli vědomě či nevědomě přispívala k ší-

ření neonacistických idejí, či jejich aktivity popisovala z objektivního odstupu a snažila se o nich referovat neutrálním způsobem nebo zda se k nim vyslovovala kriticky, či přímo odsuzovala jejich projevy, a nadále tak udržovala jejich negativní mediální obraz. Cílem analýzy bylo zmapovat, jakým způsobem média o protiromských protestech referují. Zajímalo nás především, jaká témata se v souvislosti s protesty v médiích objevují nejčastěji, jakým způsobem jsou zde reprezentováni Romové, jak média informují o neonacistech a kdo má do médií přístup. K zodpovězení těchto otázek jsme zvolili metodu kvantitativní obsahové analýzy, která umožňuje mapování většího počtu mediálních výstupů a dává nám informace o trendech v informování.

Následující řádky se věnují komparativní analýze mediálního pokrytí protiromských protestů v Duchcově, Českých Budějovicích a Ostravě, které probíhaly od května do října roku 2013. Zkoumali jsme pouze ty pochody, kde počet protiromských protestujících přesáhl 200 a které tak představovaly výrazné vyjádření protiromských nálad. Protesty jsme monitorovali osobně přímo v místech dění, realizovali jsme rozhovory s místními aktéry. V rámci monitoringu tisku jsme analyzovali 191 článků1, které jsme získali z databáze Annopress a to vždy tak, že jsme sesbírali všechny články, které o událostech referovaly týden před událostí a týden po události. Do analýzy jsme zahrnuli pouze internetová periodika s výjimkou zpravodajského serveru novinky.cz, který není součástí databáze Annopress. Analyzovali jsme tedy internetové deníky aktualne.cz, blesk.cz, ihned.cz, CT24.cz, denik.cz a idnes.cz.

1


Analyzovány byly články z internetových médií – v Českých Budějovicích jsme analyzovali celkem 84 článků, v Duchcově 60 a v Ostravě 47 článků. Pochody z nenávisti

6

7

Duchcov

České Budějovice První protest nahlásil místní Michal Choura; zbylé protesty již byly pod taktovkou neonacistů; po počátečních úspěších však nakonec vyzněly naprázdno a posledního pochodu se zúčastnil jen špatně organizovaný hlouček místních neonacistů

Legitimizace neonacistů, snaha o pacifikaci „nepřizpůsobivých“

Organizátoři demonstrací, založení MO DSSS, úspěch v podzimních volbách

Program monitoringu, sekuritizace problému

Neonacisté + místní občané

Op do akov mí ané st ob poku ýva s nýc y pro h R nik om nou y t

Neziskový sektor + aktivisté

Místní Romové

Bránění neonacistům v napadání místních Romů, organizace kulturních akcí, snaha o vyvinutí tlaku na město


Obr. 1: Mechanismus a spouštěče protestů


Město (starostka Bártová)

Dobrá komunikace s neziskovým sektorem, odmítnutí protestů, snaha naslouchat místním a přispět k řešení problémů, organizace setkání občanů ve sportovní hale

Město

Neonacisté + místní občané

Organizace kulturních shromáždění, kulatých stolů, akcí proti nesnášenlivosti

Op na akov síd ané lišt ě M poku sy áj pro nik no ut

Neziskový sektor + aktivisté

Místní Romové

Nedůvěra místních Romů k aktivistům, snaha o prosazování vlastních zájmů


8

9

Ostrava

Datum/Místo

Jméno ohlašovatele

Název demonstrace

Počet demonstrujících

29. 5. 2013

Jan Dufek, Jindřich Svoboda (DSSS), Michal Šlajchrt

Proti romským agresorům

22. 6. 2013

Jindřich Svoboda (DSSS)

Národní shromáždění

DSSS

Celostátní protest proti systému sociálních dávek a proti černému

asi 300

Michal Choura

Protestní akce proti nepřizpůsobivým občanům

1000

6.7. 2013

Demonstrace nebyla radnicí povolená

Pochod proti čenému rasismu

13. 7. 2013

Lukáš Kohout, Jan Plánka a Jaromír Pytel

Proti policejní brutalitě

Pavel Matějný (Čeští lvi)

Celostátní protest proti systému sociáltéměř 1000 ních dávek a proti černému rasismu

27. 9. 2013

Petr Dopirák (DSSS) a Petr Borna (DSSS)

Protest proti rozšiřování ubytoven pro nepřizpůsobivé

500

28. 10. 2013

DSSS

Protest proti porušování práv slušných občanů České republiky

asi 200

Duchcov

Město

Neonacisté, hooligans + místní občané

Op ces akov a pro ty. Po né n tira ku apa sis sy p den tic kéh ronik í Dom o s nou u hro t n na p má a m ůli ždě íst ní. o


Stálo v pozadí a do událostí vyjma rozhovorů pro média nevstupovalo

Aktivistům se podařilo a navázat kontakty s místními Romy, kteří se aktivně účastnili nejen demonstrací, ale i jejich příprav; některá protirasistická shromáždění se děla s podporou místních neziskových organizací

Aktivisté + místní Romové + neziskové organizace

Obr. 2: Seznam analyzovaných protiromských protestů


Úspěšná první demonstrace; po ní začalo ubývat místních, které nahradili polští a čeští neonacisté a hooligans

24. 8. 2013

1000

1000

České Budějovice 29. 6. 2013

800–1000

asi 300

Ostrava 24. 8. 2013


11

Obraz neonacistů v médiích: odsuzováni i nerozpoznáni Jak jsme již naznačili v úvodu, stává se poměrně obtížné neonacisty při demonstracích jasně odlišit od místních občanů a jejich identifikace si proto žádá hlubší znalost neonacistických skupin a struktur v České republice. Za neonacisty v textu označujeme ty jedince, kteří jsou součástí neonacistické scény a prokazatelně se účastní aktivit neonacistických skupin nebo byli v minulosti za neonacistickou činnost trestáni. Začněme odlišením článků, které o neonacistech referují, od těch, které se jejich aktivitám nevěnují vůbec. Samotnou tematizací úlohy neonacistů při protestech média vytváří obraz o významu, který neonacisté v průběhu protestů hráli. Popisování jejich aktivit a rozpoznání demonstrantů nebo přinejmenším organizátorů protestů jako neonacistů má zásadní význam pro hodnotící zabarvení, která média volí pro referování o protiromských pochodech. Nehledě na rozpoznání neonacistů při pochodech se objevuje zajímavá tendence slučovat násilný průběh demonstrací s aktivitami neonacistů. Tam, kde bylo obtížnější jasně identifikovat původce násilí jako neonacisty, klesá počet článků, které se jimi zabývají. Počty jasně odlišitelných místních občanů byly největší v Českých Budějovicích, kde se 49 % článků o aktivity neonacistů nezajímá vůbec. V Duchcově tento počet mírně klesl a článků, které se neonacisty nezabývají, bylo 31 % a v Ostravě to bylo pouhých 12 % článků.


U článků, v nichž média neonacisty explicitně uvádějí, můžeme logicky pozorovat obdobnou tendenci. Míra negativně hodnocených článků roste s tím, jak média vnímají stoupající násilí při protestech. Zatímco v Duchově se pouhých 47 % článků o neonacistech vyslovovalo negativně, v případě Českých Budějovic toto číslo vzrostlo již na 66 %. Vůbec největší odsouzení neonacistů v článcích můžeme potom pozorovat v Ostravě, kde se 75 % příspěvků o neonacistech vyjadřovalo v negativních termínech. V článcích se v obecné rovině odráží dlouhodobý vztah médií k neonacistům - ta, pokud jsou schopná je identifikovat, neonacisty odsuzují. O tom svědčí i skutečnost, že jsme nezaznamenali jediný případ pozitivního popisu neonacistických aktivit nebo dokonce samotných neonacistů. Na spíše hodnotící přístup médií k neonacistům ukazuje i počet článků popisujících neonacisty s odstupem a bezhodnotově, který ve všech třech městech nepřekročil 19 %. Přestože velká část článků se o neonacistech vyslovuje negativně a chybí ty, které by je představovaly v lepším světle, neměli bychom se s touto informací spokojit. Při bližším zkoumání mediálního rámování neonacistů jsme totiž narazili na jev, který jsme označili za nevědomou legitimizaci. Nevědomá legitimizace popisuje situaci, kdy neonacisté skrývali svou identitu a média je jako neonacisty nebyla schopna rozpoznat. Ve všech případech se jednalo o organizátory protestů, kteří byli uváděni jako zástupci místních občanů. Neonacisté si tímto způ-

Obr. 3: Jak média referují o neonacistech v Ostravě, Českých Budějovicích a Duchcově?

10

Ostrava

Nevědomá legitimizace 1% Negativně 27 % Neutrálně 7 % Nejednoznačně 1% Nereferují o nich 5%

Č. Budějovice

Nevědomá legitimizace 7% Negativně 27 % Neutrálně 7 % Nejednoznačně 0% Nereferují o nich 39 %

Duchcov

Nevědomá legitimizace 14 % Negativně 29 % Neutrálně 5 % Nejednoznačně 3% Nereferují o nich 18 %


12

13

sobem zaručili přístup do médií, aniž by o nich bylo referováno negativním způsobem, a získali tak platformu pro ovlivňování veřejného mínění a propagaci svých myšlenek. Nevědomá legitimizace tak na jedné straně vychází z nedostatečného obeznámení médií s problematikou neonacismu, a na straně druhé ukazuje na schopnost neonacistů reagovat na vlastní negativní mediální obraz hledáním a nacházením způsobů, jak se ho vyvarovat. Největší prostor byl neonacistům poskytnut ve zpravodajství o duchcovských protestech. Identitu neonacistů se zde nepodařilo odhalit ve 24 % případů. Částečně to může souviset také s nešťastnou rolí zdejší starostky Jitky Bártlové, která se osobně účastnila první demonstrace a i mimo ni byla několikrát ve styku s jejími organizátory. Činila tak při plném vědomí toho, že dva ze tří pořadatelů jsou známými lokálními neonacisty. První z nich, Jan Dufek, je v neonacistickém hnutí dobře znám a dlouhodobě se účastní jeho aktivit. V roce 2009 byl dokonce obviněn a posléze odsouzen teplickým okresním soudem na 18 měsíců nepodmíněně za podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení základních práv a svobod člověka. Dufek byl navíc ve stejném roce uznán vinným ještě z nedovoleného ozbrojování a za neoprávněné pobírání sociálních dávek, což se, v souvislosti s jeho angažmá na organizaci demonstrace s výstižným názvem „Proti romským agresorům“, jeví

obzvlášť paradoxně2. Druhým z trojice organizátorů byl Jindřich Svoboda. Ani ten nemá v současnosti čistý trestní rejstřík. Stejně jako jeho kolega byl uznán vinným ze zneužívání sociálních dávek. Mezi lety 2008 a 2012 si totiž neoprávněně nárokoval náhrady na cestování do nemocnice v celkové výši zhruba 945 tisíc korun3. Aby toho nebylo málo, tak stejný Jindřich Svoboda založil v červenci 2013 místní organizaci DSSS a stal se jejím předsedou. Přestože v Českých Budějovicích případů nevědomé legitimizace ubylo (dohromady 8 % článků), média opět nevědomky umožnila prezentaci dalšímu lokálnímu neonacistovi. V tomto případě se jednalo o Jaromíra Pytla. Tento bývalý tajemník českobudějovické DSSS v minulosti organizoval „Neoficiální mezinárodní poradu nacionalistů“, která se konala v místním nevěstinci, a sjeli se na ni čelní představitelé strany4. Později byl z funkce odvolán přímo předsedou Tomášem Vandasem. Momentálně se angažuje v dalším neonacistickém projektu, který se skrývá pod hlavičkou občanského sdružení Evropští patrioti. Fenomén nevědomé legitimizace ukazuje na hlubší problém v médiích, ta nemají o neonacistické scéně téměř žádné informace, a pokud se neonacisté nerozhodnou pro otevřenou propagaci svých myšlenek, stávají se poněkud bezzubými. Tuto tezi podporují také data z Ostravy, kde se neonacisté k organizaci protestů sami otevřeně hlásili. Počet článků,

Viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/55924-za-verejne-hajlovani-poslal-soud-dva-muze-do-vezeni/ nebo http://www.antifa.cz/content/kdo-porada-demonstraci-v-duchcove http://teplicky.denik.cz/zpravy_region/teplice-prvne-soudili-na-dohodu-o-vine-a-trestu-muz-z-duchcova-podvedl-vzp-20130.html 4 http://www.antifa.cz/content/jaromir-dj-ferda-pytel-jeho-exoti 2

3


který je nevědomě legitimizoval, zde klesl na 3 %5, což můžeme s ohledem na celkový obraz protestů považovat za zanedbatelné množství. V momentě, kdy se neonacisté k ultrapravicové ideologii otevřeně hlásí, nebo když jsou akce nahlašovány organizacemi, které jsou za neonacistické dlouhodobě považovány, se obraz demonstrací i neonacistů okamžitě proměňuje a média o nich referují v negativních termínech. Tento rys zpravodajství se v krystalické formě ukázal v Duchcově. Stejný oznamovatel demonstrací, Jindřich Svoboda, byl nejdříve popisován jako rozhořčený hlas místních, ale později, když akce zaštítila DSSS, jejímž je členem, bylo o demonstracích informováno negativním způsobem. K nedostatečné informovanosti novinářů nezbývá než dodat, že všechny informace, se kterými pracujeme, pochází z veřejně dostupných zdrojů, a je proto smutným konstatováním, že je média nevyužívají nebo využívat nechtějí. Obraz Romů v médiích: nepřizpůsobiví a nebezpeční Jak ukazuje studie Agentury pro sociální začleňování6, zpravodajství Romy nejčastěji popisuje v souvislosti s negativními jevy a v okamžiku, kdy představují určitý problém. Média zaujímají hledisko, které rozděluje společnost na My (příslušníci majority) a Oni (Romové a jiné menšiny). Oni (Romové) jsou potom zobrazováni především v kontextu páchané kriminality. Mediální konstrukce ve vztahu k minoritám je jedním z faktorů, které jsou zdrojem negativních mentálních modelů, stereotypů a předsudků o dru6

hých, podílí se tak nejen na šíření a posilování předsudků, ale nepřímo i na sociální exkluzi Romů. Média v posledních letech již několikrát sehrála úlohu spouštěče nebo alespoň katalyzátoru protiromských nálad. V obecné rovině jsou pochody organizovány především v reakci na skutečnou či domnělou trestnou činnost a potvrzují tak zásadní roli médií v konstrukci romské kriminality. V souvislosti s protiromskými protesty v roce 2013 sehrála média tento svůj part nejdříve v Duchcově, a posléze v Českých Budějovicích. V duchcovském případě se jednalo o zveřejnění videa, které zobrazuje napadení manželského páru, který se v nočních hodinách vracel domů, skupinkou Romů. Incident přitom celou dobu sledoval policista z nedaleké služebny. Video, které pochází z městského kamerového systému, jako první zveřejnili neonacisté provozující portál www.radicalboys.com. Média však namísto toho, aby se zabývala tím, jak je možné, že se záznam dostal do rukou neonacistů, nebo okolnostmi, které vedly policistu k tomu, že napadeným nepomohl, video přijala a rozšířila. Podobný scénář se zopakoval i zhruba o měsíc později v Českých Budějovicích. V tomto případě vlnu pochodů odstartovala zdánlivě nevinná strkanice na dětském hřišti, která následně přerostla ve rvačku několika lidí. Potyčka vzbudila nejen zájem místních, kteří se v místě konfliktu srotili, ale také médií. Ta rychle rozšířila informace o incidentu, který měli údajně vyprovokovat místní Romové. Během několika dnů se celá situace vyostřila a na příští sobotu

Křížková, M. 2012. Analýza mediálního zobrazení Romů v českých médiích od začátku července 2011 do konce května 2012. Agentura pro sociální začleňování. Pochody z nenávisti

14

15

byl do Českých Budějovic svolán pochod proti Romům. K úloze, kterou hrály incidenty v protiromských protestech, se ještě vrátíme. Jelikož média dlouhodobě o Romech referují především s ohledem na jejich kriminalitu, a jelikož minimálně v Duchcově a v Českých Budějovicích jejich aktivity odstartovaly sérii protiromských pochodů, zaměřili jsme se na to, jakým způsobem byli v médiích Romové prezentováni. Zajímala nás především míra explicitní negativní stereotypizace Romů ve zpravodajství. Pojmem negativní stereotypizace rozumíme praktiku, kdy je negativní rys nebo charakteristika vykreslována jako vlastnost celého etnika. Jedním z témat negativní stereotypizace Romů byla nepřizpůsobivost. Nepřizpůsobivost se vykládá jako neochota člověka sehnat si práci a následné žití ze sociálních dávek na úkor celku společnosti. Zároveň se pojí s takovým životním způsobem, který „se neslučuje s životním způsobem majority“. Nepřizpůsobivé chování se potom interpretuje jako původce problémů soužití většiny s menšinou. V článcích, kde média operují s pojmem nepřizpůsobivosti, se nejčastěji mluvilo o tom, že Romové si za pochody vlastně mohou do určité míry sami, respektive jejich nepřizpůsobivost byla vykládána jako zdůvodnění protiromských protestů. Druhým výrazným tématem se stala bezpečnost. Romové byli popisováni jako její ohrožení, což vychází ze všeobecně rozšířené konstrukce kriminalizace Romů. Nejčastěji se takové příspěvky objevovaly ve vyjádření rozhořčených místních obyvatel


a účastníků protiromských pochodů. Jejich výroky nebyly ve většině případů opatřeny žádným komentářem a jen v několika málo případech byly dány do kontrastu s vyjádřením policie o skutečné úrovni kriminality v dané oblasti. Média tedy, aniž by si zjistila skutečný stav věcí a ověřila si informace, pouze reprodukovala již zažité protiromské předsudky a stereotypy. Ne všechny články pojednávající o protiromských protestech se ale o Romech zmiňovaly. Ve všech třech městech se jednalo o 1/3 článků. Média totiž při protestech věnovala větší pozornost jejich průběhu a popisováním policejních příprav. Největší množství negativních článků o Romech jsme zaznamenali v Duchcově a Českých Budějovicích. V Duchcově 23 %, v Českých Budějovicích potom 17 % článků reprodukovalo negativní stereotypy o Romech. V obou městech se negativní obraz odvozoval především od spouštěčů demonstrací, které byly brány jako explicitní důkaz romské kriminality a ospravedlňovaly rozhořčenost místních obyvatel. V případě Ostravy počet negativních článků klesl o polovinu, na 9 %. Sporadicky se objevovaly i pozitivní články o Romech, které vyvracely zažité stereotypy a předsudky a ukazovaly Romy v jiném, lepším světle. V případě Ostravy a Duchcova jsme napočítali shodně pouze 4 % podobných článků, v Českých Budějovicích však toto číslo stouplo téměř dvojnásobně, na 8 %. Porovnáme-li počet negativních článků s pozitivními, musíme bohužel konstatovat, že média i na-

dále udržují spíše negativní obraz romské menšiny, a to i v tak vyhrocených situacích, jakými byly protiromské pochody. Média nejenom, že nebyla schopna reflektovat svou úlohu spouštěče nespokojenosti místních obyvatel, ale ani násilný průběh protestů nezměnil jejich tendenci referovat o Romech spíše v negativních souvislostech. Kdo dostal prostor v médiích? Zpravodajství je ovlivňováno určitými normativními očekáváními, která na žurnalisty klade jak odborná, tak laická veřejnost. Mezi nejčastěji zmiňovaná kritéria, kterým mají média dostát, patří zastřešující pojmy objektivity a vyváženosti. Předpokladem vyváženého a objektivního zpravodajství je rovnocenné zastoupení různých aktérů nebo skupin aktérů tak, aby nebyla zvýhodněna jedna hodnotová perspektiva a interpretace událostí nad ostatními7. Teun Van Dijk8 upozorňuje na skutečnost, že možnost přístupu do médií je jedním ze zdrojů reálné sociální moci. Pokud média upřednostní jeden typ aktérů před jinými, vnáší do zpravodajství prvek, který výrazným způsobem porušuje kritérium vyváženosti a objektivity zpravodajství. Vzniká tak nerovná struktura informování, která neodráží skutečné rozložení sil. Tím, že jsou některé perspektivy na události upřednostňovány a jiné upozaděny, vytváří média zkreslené pojetí reality.

Podle Volka9 narůstá požadavek objektivity ve zpravodajství především v za „a) kritických momentech vývoje společnosti, kdy dochází k vyhrocenému střetu dvou či více stran a potřeba nezkreslených informací vzrůstá“ a za „b) v momentech, kdy je veřejnost konfrontována s novou situací, se kterou nemá zkušenost, a média pro ni představují hlavní zdroj informací.“. Obě kritéria protiromské pochody z roku 2013 naplňují. V další části analýzy jsme se proto zaměřili na vyváženost přístupu jednotlivých zainteresovaných skupin do zpravodajství. Data ze všech tří měst ukazují, komu dávala média ve zpravodajství přednost, a čí názor naopak upozadila. Ze srovnání vyplývá, že nejvíce prostoru pro prezentaci bylo poskytnuto zástupcům policejních složek. Jednalo se především o policejní mluvčí, velitele zásahů a pracovníky oblastního nebo celorepublikového ředitelství. V Duchcově byl mluvčím příslušníků Policie ČR poskytnut prostor ve 36 %, v Českých Budějovicích 34 % a v Ostravě dokonce plných 42 % případů. Druhou nejčastěji dotazovanou skupinou se stali až se značným odstupem lokální politici. Ti v Duchcově tvořili 23 %, v Českých Budějovicích 17 % a v Ostravě 15 % mluvčích. Teprve po nich se otevíral prostor ostatním skupinám, z nichž již žádná nemohla nabídnutým prostorem konkurovat prvním dvěma.

Urbaníková, M., Volek, J. 2013. „Prezidentské volby ve vysílání ČRo 1.“ Český rozhlas, 1-135. Van Dijk, T. 2000. „New(s) Racism: A discourse analytical approach.“ Pp. 33-49 in Cottle, S. (Ed.). Ethnic Minorities and the Media. UK: Open University Press. 9 Urbaníková, M., Volek, J. 2013. „Prezidentské volby ve vysílání ČRo 1.“ Český rozhlas, s.7-8. 7

8


17

Ostrava

Pozitivně 2 % Negativně 4 % Neutrálně 25 % Ambivalentně 0% Nereferuje 15 %

Č. Budějovice


Duchcov



Ostrava Obr. 5: Kdo má přístup do médií v souvislosti s protiromskými pochody?

Obr. 4: Jak média referují o Romech v Ostravě, Českých Budějovicích a Duchcově v souvislosti s protiromskými pochody?

16


Č. Budějovice


Duchcov



18

19

Výsledky jasně ukazují na velice nerovnou strukturu reprezentace různých skupin aktérů ve zpravodajství. Média dávají přednost vyjádření policistů a lokálních politiků na úkor dalších zúčastněných stran. Konfliktní situace jsou tak z velké části popisovány pouze ze dvou perspektiv a nutně tak nemohou poskytnout adekvátní informace o událostech. Částečně může být tato praxe ovlivněna zpravodajskou rutinou. Zjednodušeně řečeno, novináři si takto šetří čas a práci. Informace od policistů i lokálních politiků již není třeba příliš doplňovat10. Policisté popisují nejčastěji násilné střety, počty zraněných, zadržených apod. Násilí pomáhá vtahovat čtenáře do děje a nenechává ho chladným, roste tím atraktivita zpravodajství. Promluvy lokálních politiků mají potom doplňovat informace o demonstracích z širší perspektivy problémů ve městě. Malé zastoupení dalších skupin mluvčích ukazuje na neschopnost médií podrobněji protiromské protesty zkoumat, chybí i snaha ponořit se do problematiky hlouběji. Hranice 10 % pro aktéry v médiích už byla překročena pouze dvakrát, a to v případě místních obyvatel v Českých Budějovicích a aktérů počátečního incidentu v Duchcově. Místní obyvatelé v Českých Budějovicích byli přitom nejčastěji anonymní lidé „z davu“, kteří situaci popisovali rozhořčeným a emocionálně zabarveným způsobem, jen v minimu případů zjišťovala média názory místních mimo demonstraci. Četnost žádostí o vyjádření ak10

térů incidentu potom ukazuje na důležitost, kterou mu média v událostech připisovala. Pozitivní stránkou věci je, že zjišťování okolností případu mohlo rozptýlit některé mýty a zaměřit pozornost na konkrétní viníky, kterým byla připisována zodpovědnost. To samo o sobě ztěžuje vnímání celého problému jako záležitost romské menšiny. O čem se mluví nejčastěji? Již jsme uvedli, že média nejsou jen prostředníky mezi čtenáři a realitou, ale poskytují určitý rámec, skrze který je realita nahlížena. Jedním z výrazných aspektů tvorby tohoto rámce jsou témata, se kterými média přichází. Už samotný výběr témat má potenciál ovlivňovat podobu veřejné diskuze o daných problémech. Média tím, že některá témata zmiňují ve spojitosti s událostmi častěji a jiná upozaďují, vytváří hierarchii jejich důležitosti. Běžný čtenář má potom v případě, že s danou problematikou nemá přímou zkušenost, sklon k tomu, že témata, která mu média nabízí a která může sdílet se svým okolím, přebírá a považuje je za své. Zajímalo nás proto, jaká témata ve spojitosti s protiromskými protesty média diskutovala nejčastěji. Během sledovaného období jsme ve všech třech městech rozlišili celkem pět tematických kategorií (viz obr. 3). V případě Duchcova a Českých Budějovic potom přibyla ještě jedna. Hodnoty v grafu tentokrát neodráží poměry mezi zastoupením témat, ale pro-

Křížková, M. 2007. „Dynamika obrazu uprchlíků v médiích.“ Pp. 7 – 19 in Cizinci, našinci a média. Mediální analýzy. Praha: Multikulturní centrum Praha..


centa, kterými byla daná kategorie článků zastoupena v celkovém zpravodajství. Je tomu tak proto, že některá témata se v článcích překrývají a vyjádření poměru mezi nimi by tak neodráželo skutečné rozložení témat ve zpravodajství. Do analýzy jsme, abychom mohli četnost daných témat komparovat, zahrnuli jen taková témata, která se nejčastěji objevovala ve zpravodajství ze všech tří měst. Nejčastěji probíraná témata do určité míry souvisí s tím, komu média dávala ve zpravodajství větší prostor. Nepřekvapí nás proto, že nejvíce zmiňovanými se staly aktivity policie. V Duchcově a v Českých Budějovicích se jednáním policie zabývalo 60 %, respektive 65 %, v Ostravě potom 64% článků. Média zajímalo především, jak se policie na demonstrace připravuje, jaké jsou její aktivity v průběhu demonstrace, kolik zadržela osob a kolik jich následně propustila. Popisování aktivit policie se zdá být zaběhnutým způsobem tvorby zpráv a odráží tendenci žurnalistů vyhledávat konfliktní situace, které jsou divácky vděčné. S tím souvisí další kategorie, která reflektuje množství článků, které se věnovaly zachycení násilných střetnutí mezi demonstranty a policií. V duchcovském případě bylo takto koncipováno 38 % článků, v Českých Budějovicích 45 %, a v Ostravě dokonce 59 %. Je celkem přirozené, že média zachycovala míru násilí při protestech a reportovala o něm. Když pomineme, že se jedná o divácky atraktivní téma, které zvyšuje míru napětí a zájmu o tento druh zpravodajství, násilí představuje krajní způsob řeše-

ní a v českém veřejném prostoru není obvyklé. Mělo by se však jednat o pouhou vstupní bránu do problematiky. Jeho míra a intenzita nám pouze ukazuje na závažnost problémů, které ve společnosti dlouho nazrávaly. Násilí samo o sobě tedy vyvolává otázky po jeho podstatě. Ve zpravodajství je však pozornost upřena pouze na něj a žurnalisté se většinou neptají po jeho zdrojích. Násilí se tím dekontextualizuje a slouží jako téma samo o sobě. Média se jen málokdy snaží problematiku vnímat v širších souvislostech a jen sporadicky si tak pokládají otázky, které by se snažily odhalit kořeny protiromských nálad. Článků, které se ptaly po širším sociálním kontextu nebo příčinách protestů, bylo v Duchcově pouhých 10 %, v Českých Budějovicích 14 % a v Ostravě se jejich počet maličko zvýšil a vyšplhal až k 19 %. Kategorie přitom slučovala hned několik témat, mezi něž jsme zařadili charakteristiku vztahů mezi majoritní společností a Romy v dané lokaci, otázky po radikalizaci místní majority, šířící se rasismus ve společnosti a kontextualizaci sociální a bytové situace v daném místě. Skutečnost, že se nevěnovala přílišná pozornost hlubší analýze a pátraní po zdrojích protiromských protestů souvisí s volbou žánrů zpravodajství. V naprosté většině případů se jednalo o zprávy nebo online reportáže. V Duchcově bylo takových článků 90 %, respektive 2 %, v Českých Budějovicích šlo o 85 %, respektive 7 %, a konečně v Ostravě bylo 74 % článků zpráv a 11 % online reportáží. Publicistických žánrů, které umožňují větší vhled do proble-


Obr. 6: Jaká témata média nejčastěji upřednostňovala ve v souvislosti s protiromskými pochody?

20

21

Ostrava

Aktivity policie Informování o následující demonstraci Popis násilných střetů Protiakce Příčiny demonstrací a širší kontext Zmínění incidentu 0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % 60 % 70 %

Č. Budějovice


Duchcov



matiky, bylo naprosto zanedbatelné množství, snad s výjimkou Ostravy, kde se nepatrně zvýšil počet rozhovorů, komentářů nebo analýz. V Duchcově jsme zaznamenali pouhých 5 % článků rozhovorů a jen 2 % analýz a komentářů. V Českých Budějovicích bylo rozhovorů také 5 %, počet komentářů a analýz se zvýšil na 4 %. V případě Ostravy bylo potom rozhovorů 6 % a analýz či komentářů 9 %. Obraz zpravodajství, který je z velké části postaven na aktivitách policistů a násilných střetech, vyvažovalo kromě tematizace širšího kontextu a příčin demonstrací ještě informování o kulturních shromážděních, která se pokoušela vytvořit k demonstracím protiváhu. Šlo o to odmítnout pokusy o násilí ze strany protestujících a upozornit na sociální, nikoli etnické příčiny problémů. Přestože média mohla vyvažovat projevy xenofobie a rasismu informováním o kulturních shromážděních, které události popisovaly z odlišné perspektivy, nedostávalo se jim přílišné pozornosti. V Duchcově se do zpravodajství dostala kulturní shromáždění ve 22 %, v Českých Budějovicích v pouhých 11 % případů. V Ostravě se situace proměnila a o kulturních shromážděních informovalo 28 % článků. Kauzální reakce: protesty jako logický důsledek? V souvislosti s posledním tématem můžeme spekulovat o tom, do jaké míry se média podílela na zvyšování počtu demonstrujících (především v článcích, které informovaly o teprve avizovaných demonstracích). Narazili jsme totiž na jev, který jsme nazva-

li kauzální reakcí. Kauzální reakce popisuje takový způsob informování, kdy text o demonstracích referuje jako o logické reakci místních nebo neonacistů na jednání minority. Články si však již dále nekladou otázky, jestli je rozhořčení místních občanů a neonacistů oprávněné, či nikoli, jestli je spíše produktem předsudků ve společnosti nebo jestli jejich argumenty mají oporu ve skutečnosti. Média tím jen prohlubovala konflikty a dodávala protiromským argumentům na přesvědčivosti. V Duchcově a Českých Budějovicích bylo článků, které pochody interpretovaly prizmatem kauzální reakce 53 % respektive 42 %. V Ostravě se situace proměnila. Článků, které události popisovaly jako kauzální reakci, zde bylo pouze 4 %. Kauzální reakce byla v Duchcově a v Českých Budějovicích založena především na vytváření vztahu mezi protestní reakcí a incidenty, které předcházely protiromským protestům. Absence takto jasně čitelného argumentu je zřejmě i důvodem, proč počet článků s kauzální reakcí v Ostravě poklesl. Jistou úlohu zde rovněž sehrálo snadnější rozlišení místních občanů z řad majority od neonacistů. Jak jsme uvedli již výše, v Ostravě média nejčastěji protesty přičítala aktivitám neonacistům a naopak jen zřídkakdy informovala o tom, že do protestů se zapojovali i místní občané. Tím se dostáváme k poslednímu tématu, kterým bylo opakování úlohy incidentů v protestech. Ty měly být příslovečnou rozbuškou, která aktivizovala i do té doby pasivní občany. Nejčastěji se informace


22

23

o konfliktu objevovaly ve formě shrnujících odstavců na konci článků. V Duchcově se na incident odkazovalo 70 % a v Českých Budějovicích 42 % článků. V Ostravě k žádnému konfliktu nedošlo. Zmiňováním incidentu i v případech, kdy se merit článku orientuje na jiné téma, se média výrazným způsobem podílela na ospravedlňování protiromských protestů. Neustálým opakováním „příčiny protestů“, kterou měla být neřešená údajná romská kriminalita nebo domnělé konflikty v soužití11, totiž tomuto argumentu dodávala na přesvědčivosti. Složitá problematika tak byla převedena na jednorozměrné problémy romské kriminality a nepřizpůsobivosti, o jejichž palčivosti vypovídaly právě brutální incidenty. Namísto toho, aby média kriticky poukazovala na to, že za incidenty stojí jednotlivci a ne celá etnická skupina a že naopak velká část místních Romů problémy v soužití nezpůsobuje, pomáhala naopak udržovat obraz Romů jako násilných, kriminálních živlů, kteří se nejsou schopni přizpůsobit základním pravidlům pro společné soužití. Závěr Protiromské protesty z roku 2013 se staly pro internetové deníky mimořádně zajímavým tématem. Namísto zažité představy, podle které média přináší „žhavé novinky“ a „objektivně informují“ o tom, co se ve společnosti děje, jsme se snažili ukázat, že mé-

11

dia spíše než že by realitu zrcadlily, ji samy vytváří. Média nejsou totiž jen pasivním zprostředkovatelem reálného života, nesou v sobě i hodnotící prvek a novinářská práce tak má zásadní vliv na to, jaká témata a z jakých pozic se ve společnosti diskutují. Novináři a redakce internetových deníků jsou těmi, kdo drží v rukou moc nad tím, komu bude dán v článcích prostor, o jakých tématech se bude hovořit a z jaké perspektivy budou události popisovány. Média se tak výrazným způsobem podílí na tvorbě debaty o věcech veřejných. V případě protiromských protestů tak média sehrála důležitou úlohu v šíření informací o demonstracích a jejich příčinách. Snažili jsme se proto odpovědět na otázku, jaký obraz média o protestech vytvářela. I navzdory tomu, že v médiích převládá negativní hodnocení neonacistů, musíme bohužel konstatovat, že média prokázala veřejnosti medvědí službu. Jasným rozlišováním mezi neonacisty a příslušníky místní majority, vytvořila média prostředí, ve kterém dávala prostor pořadatelům protestů (přestože to byli většinou sami aktivní neonacisté), o nichž referovala jako o zástupcích místní veřejnosti a jejichž názory zobecňovala na názory místních občanů. Svědčí to o dvou skutečnostech. Jednak média nemají hlubší vhled do problematiky neonacismu a nejsou tak schopná neonacisty identifikovat a rozkrýt jejich pozadí, a jednak jsou sice schopná odsoudit

Slova údajná a domnělé volíme proto, že novináři se ve svých článcích nepokoušeli rozkrýt příčiny protestů a ověřit si informace, které nejčastěji čerpali z názorů respondentů náhodných anket nebo vyjádření policistů, případně zástupců města.


neonacisty za jejich postoje, ale již nejsou s to odsoudit stejné postoje a názory, které pochází z úst příslušníků majority. Média rovněž selhávala ve své roli zprostředkovatele objektivních informací, když ani při tak vyhrocených událostech, jakými byly protiromské protesty roku 2013, se až na výjimky nesnažila rozklíčovávat skutečné příčiny protestů a zjišťovat nové skutečnosti, které by odhalily širší sociální kontext demonstrací. Namísto toho spíše nadále posilovala a pomáhala udržovat negativní stereotypní obraz Romů jako pachatelů kriminality a jako nepřizpůsobivých neschopných se sžít s životním způsobem majority. Navíc média v případě Duchcova a Českých Budějovic reportováním o incidentech výrazným způsobem přispěla k rozdmýchání protiromských nálad a k vyhrocení celé situace. Tuto svou úlohu v protestech média nijak nereflektovala a ani v situaci, kdy docházelo k násilným střetům, se nesnažila o hlubší vhled do problematiky. Poměrně častým jevem se stala kauzální reakce, jejíž prostřednictvím média vystavěla příčinnou souvislost mezi problémy, jejichž původci měli být údajně Romové a reakcí v podobě demonstrací. Média tak vytvořila legitimizační schéma, kterým si místní občané účastnící se protestů mohli ospravedlňovat svou účast na demonstracích, a zároveň zkonstruovala obraz událostí, kdy se viníkem celé situace zdáli býti Romové a místní obyvatelé z řad majority byli okolnostmi nuceni k věci zaujmout radiální stanovisko. I v tomto případě média jen sporadicky zjišťova-

la bližší informace o situaci v místech, kde protesty probíhaly a jen zřídkakdy se snažila obraz protiromských protestů korigovat hlubší znalostí kontextu.

Tomáš Bek Autor působí v NESHENUTÍ, vystudoval sociologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Věnuje se ekonomické sociologii, ovlivnil jej studijní pobyt v Makedonii.


24

25

Projevy nesnášenlivosti a nenávisti na internetu spojené s pravicovým extremismem monitoring sociální sítě Facebook v souvislosti s protiromskými pochody v Duchcově, Českých Budějovicích a Ostravě Radka Vejrychová

Následující text se bude zabývat projevy nesnášenlivosti (zejména etnické a rasové) a nenávisti, které šíří na internetu určitá skupina lidí, která by se dala souhrnně a velice zjednodušeně označit jako pravicoví extremisté. Pod pojmem extremismus chápeme ideologii nebo aktivitu, „která směřuje proti politickému systému jako takovému a která si klade za svůj cíl jeho likvidaci. V současné době tak za extrémní obvykle pokládáme takovou ideologii, která směřuje proti demokratickému pořádku s cílem nastolit režim totalitního nebo autoritářského charakteru.(…) Pro ideologický rámec takových aktivit se vžil název neofašismus, respektive neonacismus, případně obecně extrémní či krajní pravice. V posledních letech se ke krajní pravici započítává ještě pravice populistická, která často využívá antiimigrantskou a homofobní rétoriku, avšak distancuje se od fašismu, respektive nacismu.”1

1

Extremismus, neonacismus a mládež Příslušníci a příslušnice neonacistického hnutí samozřejmě nejsou homogenní skupinou lidí se stejnými názory, ale prezentují se pomocí nejrůznějších uskupení. Často je spojuje nenávist vůči menšinám a prosazují radikální řešení situace s tzv. „nepřizpůsobivými“, menšinami, migranty, ale hlavně s „Cikány“. Tím podle svého přesvědčení nabízejí veřejnosti řešení situace, kterou stát nechce a neumí řešit. Neonacisty a část veřejnosti (která je nespokojená, frustrovaná) pak může spojit představa společného nepřítele a touha po změně, často právě skrze radikální řešení. Ve spojitosti s problematikou pochodů z nenávisti pak považujeme za alarmující především pronikání těchto extrémistických, neonacistických ideologií do veřejného prostoru, kdy se část veřejnosti s prvky nenávistné rétoriky ztotožňuje. Nená-

vistné komentáře se šíří i prostřednictvím internetu, zejména na sociálních sítích, které jsou i jedním z prostředků pro svolávání akcí šířících nenávist. K těmto skupinám se často přidávají mladí lidé, kteří mají potřebu se s něčím identifikovat – nejrizikovější skupinou je mládež ve věku 12–16 let, tedy druhý stupeň základních škol a první (či druhé ročníky) škol středních. V tomto období jsou mladí velmi ovlivněni tím, co slyší od svých kamarádů, rádi používají expresivní a často kontroverzní výroky, aniž by jim ale v plné šíři rozuměli. Často inklinují k členství v různých skupinách, kde si svoje přesvědčení upevňují. Naše dlouhodobá zkušenost z praxe, stejně jako zjištění některých výzkumů (např. viz Člověk v tísni 2010) poukazují na potřebu tzv. “opinion leaders” (názorových vůdců, osob, které mají vliv na formování mínění celé skupiny). V diskusích ve školách se

Dospívající člověk je ideálním objektem většiny ideologií, neboť dospívání je spojeno s tendencí k radikálním způsobům řešení chyb a nedostatků společnosti i citlivostí k těmto chybám, vyšší otevřeností k novým myšlenkám a zážitkům, popíráním zavedených způsobů myšlení a chování, zvýšenou kritičností ke společnosti, ale také nedostatečnou životní zkušeností, nižší schopností předjímat důsledky svého jednání i schopností vcítit se do postojů ostatních. Jde o věkové období spojené s určitým egoismem („svět se točí kolem mě“, „mě se to nemůže stát“ apod.), upřednostňováním černobílého vidění světa, snahou někam patřit, neustálým hledáním svého místa. Hodnoty vyznávané v extremistických skupinách navozují v mladých lidech pocit, že jsou dospělí, a se skupinou v zádech, že jsou silné osobnosti, členové skupiny, které nemohou ani mocenské orgány přehlížet. (Marešová a kol. 1999. Analýza dostupných soudních rozsudků pachatelů extremistické, rasově motivované a xenofobní násilné trestné činnosti. Praha: Ministerstvo vnitra ČR.)

Zeman a kol., 2009. Hrozby neonacismu, příležitosti demokracie. Praha: Asi-milovaní. s. 8 a 29



26

27

ukazuje, že mladí lidé často slyší jen negativní názory (zejména nadávání a stěžování si) v problematice soužití jednotlivých menšin s majoritní společností, jsou obklopováni nenávistnými projevy, ale už nemají prostor o problematice přemýšlet v širším kontextu. V textu se budeme zabývat přesahem pravicově extremistických a neonacistických ideologií směrem k veřejnosti a hlavně mladým lidem. Zejména půjde o dešifrování rétoriky těchto uskupení a způsoby, jakými se snaží oslovovat veřejnost prostřednictvím svých aktivit na sociálních sítích. Weby vs. sociální sítě. Proč sociální sítě jako zdroj dat? Sociální sítě jsou v současné době mnohem živější platformou než weby jednotlivých skupin a uskupení. Umožňují rychlé šíření informací, tedy i informace o konaných akcích (v našem případě zejména o shromážděních s nenávistným obsahem, především o protiromských pochodech), a mají tak velký potenciál k virálnímu šíření. Zatímco pozvánku na akci uveřejněnou na webu musí člověk aktivně šířit, pozvánka uveřejněná např. na Facebooku má potenciál šířit se do jisté míry samospádem. Rovněž poslání pozvánky na akci či shromáždění všem svým přátelům je mnohem jednodušší než šíření informace, která je jen na webu. Mezi mladými jsou zároveň sociální sítě velmi rozšířené a mladí jsou v prostředí sociálních sítí velmi aktivní. V poslední době sice můžeme ve světě a pozvolna i u nás sledovat odklon od Facebooku, ten je však zároveň stále nejpoužívanější sociální sítí, proto jsme se primárně zaměřili na data získaná z něj.


Facebook jako zdroj dat jsme vybrali i kvůli možnosti lidí se snadno, a to i pasivně, dostat k relevantním pravicově extremistickým či neonacistickým skupinám, zatímco na internetu jako takovém je třeba weby s nenávistným obsahem aktivně vyhledávat. Druhým důležitým aspektem je to, že na sociálních sítích se mohou snadno projevit i lidé, kteří nejsou zapojeni do žádných struktur, které kolem webů s podobnou tématikou často stojí. Naše poznatky vychází z analýzy 27 stránek a skupin na sociální síti Facebook, které vykazují nenávistných obsah směrem k menšinám žijícím v České republice (mají často rasově, etnicky či nábožensky motivované nenávistné vyznění) a kladou důraz zejména na slovo národ (jsou silně nacionalistické, často mají neonacistický základ). Ke kvantitativní práci s daty na Facebooku byl využit k tomuto účelu vytvořený software. Skrze tyto skupiny se do našeho hledáčku dostalo 11 455 osob resp. 12 238 textových zpráv a 49 424 lajků. Skupiny a stránky, dále jen objekty, jsme vybírali metodou sněhové koule. Vycházeli jsme z objektů (nacionálních až extrémně pravicových), na které jsou napojeni svolavatelé protiromských pochodů v roce 2013 (květen až říjen). U těchto objektů jsme posuzovali, zda obsahují explicitní nenávistné příspěvky, projevy nesnášenlivosti a vyzývání k ní. V druhé vlně jsme pak sledovali i objekty, které splňují výše uvedené kritérium, ale nemusely být navázány na samotné svolavatele, ale byly propojeny skrze jiné osoby, jež jsme získali jako osoby aktivní v

prvním kole hledání. Osoby byly následně hodnoceny podle toho, jak byly aktivní ve všech zájmových objektech. Z takto získaných dat byla extrahována nejčastěji používaná slova, ke kterým byly následně vybrána typická slovní spojení a ilustrativní statusy. Typické znaky projevu a rétorika sledovaných objektů na sociální sítích Typický styl komunikace a projev v prostředí sociálních sítí:

•

Důraz na slova národ, národní, národnost a český/ česká, také na českou minulost a vybrané významné historické události a období, která slouží jako záminka pro posilování české národnosti a hrdosti.

•

Důraz na polaritu “my versus oni” (my - majorita - národ versus oni - menšina - nepřizpůsobiví).

•

Nabídka radikálních řešení, která často spočívá v potlačování práv jiné skupiny lidí (v tomto případě hlavně Romů a muslimů, popřípadě migrantů).

•

Nenávistný obsah bez dostatečného argumentačního základu, je postaven pouze na urážkách a domněnkách.

•

Používání slova “nepřizpůsobiví” pro blíže nespecifikovanou skupinu lidí (přičemž je jasně myšlena skupina hlavně Romů).

•

Pocit, že se lidem daří špatně a hledání společného nepřítele a viníka, což jsou Romové, přistěhovalci nebo neschopní politici, kteří rozdávají sociální dávky všem ostatním jenom “poctivým Čechům ne”.

•

Nezřídka kdy se objevuje i kritika systému jako takového, nejen politiků, ale i nefungující policie, soudů, někdy i demokracie jako takové.

2

Podíváme-li se na typický slovník, kterým se různí pisatelé a pisatelky do námi vytipovaných objektů vyjadřují, můžeme poodkrýt styl, jakým se v zájmových objektech komunikuje. Obecným vzorcem je dělení na my (Češi) a oni (Romové či muslimové). Často se můžeme setkat s důrazem na národ, národnost a rasu, bez bližšího určení, co si pod tímto vlastně pisatel představuje. Jako příklad můžeme uvést “Jedna země, jedna rasa, jeden národ”, někdy dokonce i s otevřenými výhrůžkami, pobídkami nebo schvalováním rasově motivovaných trestných činů, např. ”Vypálit a vyhubit ty černý hovada!!!” nebo “Zemřel, protože byl Rom, a to je dobře”.2 Častým průvodním jevem je pocit pisatele, že se mu daří socioekonomicky špatně a že by se mu mělo/mohlo dařit lépe, nejčastěji v kontextu: nám (Čechům) se … a můžou za to oni (Romové). Velmi často se taky můžeme setkat s pocitem, že přístup k Čechům a Romům je nerovný. Viz příklad: “Jsem rád že někdo respektuje pravidla pro změnu. Stop davek rodin tedy romove má 92tis/ a čech ma jen 2500– 5000 Kč.” nebo také “No tak to je husty tak ted ty vopice si kurva budou delat co chteji a jaky dostanou trest zadny preci protoze oni muzou kdyby to udelal cech tak dostane do zivoti ale cikani ty nic protoze by to brali jako diskriminaci .doprdele ja jsem tak nasranej ze je postavit ke zdi a zastrelit a spalit!!!!!” nebo “s obyčejným člověkem by se nebavili. oni mají v dezolátním stavu byty, neplatí tam nájem, ale jeli-

Úryvky z facebookových diskusí nebyly nijak upravovány a jsou ocitovány doslova, včetně pravopisných a gramatických chyb, v zájmu zachování autenticity


28

29

kož to dali do televize, sou černý, tudíž sou to chudáci tak jim pustí vodu. Za chvíli jim stát opraví celou budovu a zaplatí za ně všechny dluhy, z našich daní. Pak si všichni diví, že stoupá u nás rasizmus, když býlí člověk nemá u nás odvolání.” V souvislosti s výše uvedenými citacemi se pak můžeme setkat s radikálními řešeními, jako je časté volání po trestu smrti, dále pak kastraci, revoluci nebo v některých případech i po řešeních různým způsobem vyhlazení. “Ted jim vice mene stat dal najevo ze nas muzou bit a nic se jim nestane. Seru na rasismus, zmrzacim kazdeho cikána uz jen za to ze se na me podiva.”, “Dobrej cikán, je mrtvej cikán”, “pomalou smrt cigosum!!!”, ” Trest smrti jako ,výchovný‘ a preventivně odrazující prostředek pro případné další pachatele je více než žádoucí, zároveň ochraňuje slušné občany státu a znemožní dostat se na svobodu, díky prominutí trestu či amnestii těm kreaturám, které nemají co mezi normálními lidmi pohledávat.” dále “U některých, zvláště brutálních případů, bych se přimlouvala za trest smrti s předcházejícím mučením....” Nezřídka kdy je možno ve výrocích vysledovat vnitřní rozpor jako třeba: “NAŠE BÍLÁ RASA NESMÍ NIKDY ZANIKNOUT, ČEKÁ NÁS SMRT NEBO KONEČNÉ VITĚZSTVÍ....” Nespokojenost se společenským fungováním můžeme ilustrovat například výrokem po jednom z pochodů na podzim roku 2013. “To, že našich odpůrců

bylo o 300 víc má samozřejmě hlubší kořeny v dnešní liberální (a dovolím si říct, že i dekadentní) společnosti a výchově její mládeže v duchu multi-kulti a dalších nesmyslů.” Patrná je i nespokojenost s fungováním policie: “ V Č.B. na Máji opět cigáni brutálně zmlátili klučinu, protože si dovolil nemít cigarety !!!! Klučinu odvezli do nemocnice a museli ho operovat !!!! Zajímalo by mě co s tím policie udělá ??? Řekla bych, že půjdou do nemocnice a klučinovi ještě přidají, aby příště měl u sebe cigára pro cigoše!!!!”. Co s tím? Sociální sítě nabízejí snadno dostupný prostor pro vyjádření jakéhokoli názoru, včetně těch rasistických, xenofobních a nenávistně zabarvených. Existuje sice teoretická možnost jejich nahlašování a posléze blokování, nicméně v praxi toto v podstatě nefunguje. Důvodem je pak to, že závadnost nebo nezávadnost textu je posuzována mimo území České republiky, a tedy i mimo právní a sociální kontext a bez hlubších znalostí českého jazyka. V praxi se jako účinnější boj s nenávistnými výroky jeví trolling3 neboli narušování diskuse, odvádění tématu jinam, poukazování na rozpory, zesměšňování atd. Další možností je nahlašovat nevhodný obsah provozovateli dané sociální sítě, je to velmi jednoduché, obvykle stačí kliknout na jedno tlačítko a vybrat důvod nahlášení, bohužel ne vždy, resp. velmi často

se nic nestane. Ale i tak to má smysl, význam má jistě počet nahlášení, čím více, tím větší šance, že bude příspěvek/stránka/skupina nakonec odstraněn.

Radka Vejrychová Autorka vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, učitelství českého jazyka a literatury a výtvarné výchovy. Nyní je studentkou doktorského studia na katedře výtvarné výchovy. V nesehnutí působila jako koordinátorka programu Společně k rozmanitosti, v rámci kterého se zabývala především multikulturní výchovou.

Troll je v internetovém slangu účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který zasílá provokativní, urážlivé nebo irelevantní (off-topic) příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele k emotivní odezvě nebo jinak narušit normální věcnou diskusi.Činnost trolla bývá nazývána trollingem či trollováním. (Wikipedie)

3



Obr. 3, 5: Ukázky trollingu na sociální síti Facebook

Obr. 1 a obr. 2: Tlačítka, která jsou určena k nahlašování stránek s rasisticklým a xenofobním obsahem na Facebooku.

30 31

Pochody z nenávisti Pochody z nenávisti

Obr. 4: Jako účinná obrana proti projevům extrémní pravice se osvědčil humor.

32 33

Pochody z nenávisti Pochody z nenávisti

34

35

Problematika rasismu v mediální práci s jazykem Pavel Doboš

Protiromské demonstrace v Duchcově, Českých Budějovicích, Ostravě a dalších městech znovu poukázaly na problematiku soužití české většinové společnosti a romské menšiny. Problematiku, která možná není zcela důsledně řešena, ale také problematiku, která vynáší do centra diskuzí otázku, jak silně je, nebo není u české většinové společnosti zakořeněn rasismus. Otázka nabrala na důrazu zejména díky faktu, že protiromské demonstrace v roce 2013 nebyly jen iniciativou skupin pokládaných za pravicově extremistické, ale i skupin, u nichž tento extremismus není obvykle předpokládán. Situaci následně ještě více zkomplikoval jev, který začal některé protiromské demonstrace doprovázet, tedy proti demonstracím namířené protiakce vyjadřující podporu soužití majority s minoritou. Většina lidí, která dění kolem demonstrací i protiakcí sledovala, tak nečinila skrze osobní účast. Informace o dění získávala zprostředkovaně, a to většinou skrze média. Právě média jsou schopna přinášet mnoho informací velkému množství lidí, a tím mají vliv na formování názorů a postojů ve společnosti. Média dokážou ovlivnit to, čemu budou lidé spíše věřit nebo co si budou myslet o různorodých věcech a událostech. Lidé sice nikdy nepřejímají mediální informace univerzálně a pasivně, nicméně je třeba zdůraznit, že toto přejímání se děje. Pokud navíc média některé


jevy nebo události reprezentují dlouhodobě podobným způsobem, šance, že lidé přejmou názorové rysy z médií, je mnohem vyšší. Proto je vhodné zaměřit se na prozkoumání takových dlouhodobých rysů, s nimiž média pracují. Média pro určité události, jako jsou například právě události spojené s romskou problematikou, používají specifická vyjádření, výpovědi a jazyk, ve kterých je možné najít určité stabilní vlastnosti. Média tak nemusí činit vždy uvědoměle, protože mnohdy jde o zafixované kulturní prvky. Možná ale právě proto je důležité tyto prvky rozšifro-

vat, neboť se v nich mohou ukrývat různá očekávání, předsudky a stereotypy, které se mohou, pokud jsou lidmi z médií přejímány nekriticky, negativně promítnout i ve společenských vztazích. Zpravodajství a „nový“ rasismus Jedním z mediálních žánrů je i zpravodajství. Právě zpravodajství přinášelo nejvíce informací o dění kolem protiromských pochodů. Přes veškeré informační hodnoty, které zpravodajství poskytuje, má i své neduhy, týkající se přílišné důvěry lidí ve zpravodajství. Pokud je totiž nějaká informace lidem nabídnuta ve formátu zpravodajství, lidé mají mnohem silnější tendenci pokládat ji za relevantní a objektivně pravdivou. Nicméně zpráva ve zpravodajství má sice návaznost na to, že „se něco stalo“, ovšem dále jak tvorba zpravodajství, tak jeho přijetí publikem jsou kulturně zarámované. Toto rámování je především rámováním většinové společnosti s vyloučením vlivu minorit. Je to, jako bychom se na konkrétní, reálnou událost dívali skrze brýle, které některé její prvky zdůrazní, zatímco jiné zneviditelní. Tyto brýle představují kulturu, ve které jsme vyrostli, a není možné je zcela sejmout. Na základě toho některé zpravodajské reprezentace událostí zůstanou, jiné se vyřadí, další se pozmění. To se děje i u zpravodajství o romské menšině a dělo se tak i v případě zpravodajství o protiromských pochodech. V takovém zpravodajství se vyskytuje typicky jev, který někteří sociologové a sociolingvisté začali nazývat „nový“ rasismus. V oblasti zpravodajství má „nový“ rasismus tři zá-

kladní rysy: pozitivní prezentaci majority v sepětí s negativní prezentací minority, argumentační strategie vedoucí k ospravedlnění těchto praktik, a konečně odmítnutí existence jakéhokoli rasismu. Tyto rysy se promítly i do zpravodajství o protiromských pochodech a následuje ukázka, co to znamenalo pro zpravodajství České televize. Byly analyzovány reportáže o protiromských pochodech z Událostí ČT od června do října 2013. Ukázalo se, že zpravodajství používá jazykové praktiky pro „nový“ rasismus obvyklé. Česká televize informovala jinak o protiromských pochodech samotných a jinak, pokud byly protiromské pochody prezentované společně s akcemi proti nim. V obou případech byl však silně přítomen rys odmítání rasismu české společnosti vůči romské minoritě, i když mnohé výzkumy jeho existenci naopak dokládají. Jak vidět rasismus I: protiromské pochody Prvním zkoumaným případem je zpravodajství pouze o protiromských pochodech. Pochodů se účastnili jak pravicoví extrémisté, tak neextremistická společnost, a zpravodajství mezi těmito skupinami zřetelně rozlišovalo. Zatímco extrémisté měli být v pochodech díky svému rasistickému přesvědčení, ostatní účastníci se dostavili z razantně jiných než rasistických důvodů. U nich zpravodajství předvedlo tzv. pasivní kauzalitu: lidé jen logicky reagují na problémy s Romy ve stylu „příčina – následek“, a to navíc pasivně, tedy spíše než že by aktivně do pochodů chtěli jít, nechali se do nich celým problémem „vtáhnout“. Tím je však


36

37

odmítnuta možnost jejich rasistických předsudků, které možná hrály roli v tom, že se nakonec do pochodů rozhodli jít. Zpravodajství na podporu tohoto úhlu pohledu používalo několik zásadních jazykových praktik. První byla hra s pasivní a aktivní formulací, např. použití formulace „sociální vyloučení, téma, které přivádí lidi do ulic“ (Události ČT 17. 10. 2013). Taková formulace klade do pozadí skutečnost, že lidé musejí aktivně do ulic přijít, nejen do nich být přivedeni romskou problematikou. Druhou jazykovou praktikou bylo citování zástupců majority a minority. Obvykle nebyl dán romské menšině prostor k tomu, aby se k pochodům vyjádřila. Pokud Romové prostor dostali a celou záležitost

s pochody zkritizovali, bylo jejich vyjádření vzápětí korigováno vyjádřením zástupce majority znovu poukazujícího na romské problémy. Např.: v Událostech ČT (9. 7. 2013) se starší Romka na sídlišti rozčíleně ptá: „Co jsme udělali? My jsme neudělali nic. Tady jsme zestárli a tady taky chceme umřít.“ Následuje záběr na majoritní obyvatelku sídliště, která tvrdí: „No hlavně to dělaj ty mladý jako na večer.“ Odkazem na odlišnou generaci Romů tak dokáže prvotní stížnost znehodnotit a opět navodit dojem, že původ celého problému má divák hledat na straně Romů. Třetí jazykovou praktikou bylo pojmenování. Z reportáží jsme se mohli např. dozvědět, že protestují „obyčejní občané“, „slušní obyvatelé sídliště“, „běžná veřejnost“ (Události ČT 30. 6. 2013, 1. 8. 2013,

„Nový“ rasismus je jev, který může být přítomen v jakékoli komunikaci, a to jak běžné, tak i mediální, včetně zpravodajské i jiné. „Nový“ rasismus v prvé řadě popírá, že je rasismem, a vykresluje skutečný rasismus, tedy „starý“ rasismus, výhradně jako součást smýšlení extrémní pravice. Minority podle něj nejsou biologicky druhořadé, nýbrž odlišné. Mají odlišnou kulturu, ovšem v přímém srovnání s vlastní kulturou vykazují podle tohoto pohledu mnohé nedostatky, které je třeba napravovat – jsou mezi nimi drogové závislosti, nedostatek pracovitosti, závislost na sociálním zabezpečení a podobně. „Nový“ rasismus tak rozeznává kulturní rozdíly mezi odlišnými etnickými skupinami, nicméně nevidí nedostatky etnických minorit jako výsledek odlišného a méně výhodného přístupu k bydlení, vzdělání, práci či bohatství, ale vidí je jako kulturní záležitost, tedy něco, co je všem členům této kultury vlastní. Odmítá tak, že by minority měly jakkoli odlišný přístup k moci než majorita. „Nový“ rasismus má často podobu „pouhých nevinných vyjádření“, která jsou zřetelně jiným jevem než explicitní formy segregace obvyklé pro „starý“ rasismus. Přesto může být velmi efektivní v marginalizaci a vylučování minorit právě proto, že vypadá tak obyčejně a běžně. „Nový“ rasismus v sobě implicitně obsahuje víru v nadřazenost vlastní kultury, v nezbytnost asimilace kulturně odlišných skupin, v diskriminaci jako potenciálně rozumné věci nebo v přesvědčení, že většinová společnost není rasistická.


19. 8. 2013) a podobně. Jsou-li použita pojmenování protestujících jako běžných, slušných či normálních, je pro diváky zpravodajství obtížnější představit si je jako lidi, kteří se mohou chovat rasisticky, protože rasistické chování je obecně považováno za nenormální a vůbec ne běžné. A nakonec čtvrtou zásadní jazykovou praktikou byl textuální styl, který dokázal zlehčit celou událost pochodů. Ten se vyskytuje i současně se zmínkami o romských protiakcích. Reportérka např. informuje o situaci, kdy se souběžně konalo romské shromáždění a protiromský pochod: „Ještě odpoledne byla [situace] klidná, jak na romském shromáždění, [to] se dokonce tančilo, zpívalo, tak na tom náměstí ze začátku taky, když tam zaznívala různá protiromská hesla a bylo vidět, že ti lidi jsou naladění právě na tu opačnou stranu, že to soužití je hodně trápí.“ (Události ČT 29.6.2013). Romské shromáždění je postaveno na roveň protiromské demonstraci a tím je jev nenávistného protestu proti etnické menšině pozměněn na nepříliš vážnou věc. Tančení a zpívání se stává ekvivalentem zaznívání protiromských hesel, lidé jsou jen naladěni každý na jinou stranu. Dále omluva, že majoritu trápí soužití, opět odkazuje k pasivní reakci na problémy s Romy. Jak vidět rasismus II: protiromské pochody s protiakcemi V případě zpravodajství o protiromských pochodech společně s protiakcemi jsou nejčastěji neextremističtí účastníci pochodů připodobněni k extrémistům. Vedle toho je pak většinová společnost ztotožněna

s účastníky protiakcí. K tomu pomáhaly jiné jazykové praktiky. V prvé řadě jde o upozorňování na agresivitu neextremistických účastníků pochodů, tedy na jev typicky považovaný za extrémistický a rasistický, např. „někteří lidé jsou ale po boku neonacistů v názorech daleko ostřejší“ se záběrem muže, který vyhrožuje jinému muži napadením (Události ČT 25. 8. 2013). Naopak jazyková praktika užití první osoby plurálu dokázala účastníky protiakcí propojit s českou majoritou: „recesistická reakce [účastníků protiakce] […] ukazuje, že se extremistických názorů nebojíme a že jsou pro nás spíše zdrojem humoru a pobavení“ (Události ČT 24. 8. 2013). Také se převrátila jazyková praktika citování, např. v Událostech ČT (25. 8. 2013) si žena z pochodu stěžuje: „Je tu většina spíš Romů, kteří prostě nepracují, přijdou na úřady, natáhnou ruce a dává se jim to.“ Vzápětí je však její vyjádření znehodnoceno citací účastníků protiakce volajících: „Stop českým předsudkům!“ V případě zpravodajství pouze o pochodech by však její vyjádření patrně sloužilo ke znehodnocení výpovědí citovaných Romů, jak bylo ukázáno. A konečně v oblasti pojmenování už v pochodech nefigurují běžní, normální a slušní lidé, ale k pravicovým radikálům se přidávají „v uvozovkách obyčejní lidé“ (Události ČT 25. 8. 2013). Dohromady tyto praktiky opět vedou k odmítnutí možnosti rasismu v české většinové společnosti, protože podle zpravodajství většinovou společnost zastupují antirasističtí účastníci protiakcí, zatímco účastníci protiromských pochodů jsou tentokrát ve spojení s rasistickými extrémisty.


38

39

Závěr „Nový“ rasismus se ve zpravodajství České televize objevuje skrze poukazování na problémy a nedostatky Romů – sociální vyloučení, nepřizpůsobivost, vytváření nepokojů na sídlišti nebo zabraňování pokojnému soužití. Protože však podle zpravodajství majorita na tyto nedostatky jen pasivně reagovala, byla odmítnuta možnost jejích rasistických předsudků, díky čemuž média šířila další prvek „nového“ rasismu: odmítání existence jakéhokoli rasismu jinde než u extrémní pravice. Ve zpravodajství o protiromských pochodech i s protiakcemi však nebylo možné ukázat obě protikladné skupiny, účastníky pochodů i účastníky protiakcí, jako nerasistické. A jak byli neextremističtí účastníci pochodů přiřazeni k rasistickým extrémistům, zatímco většinová společnost byla jako nerasistická propojena s účastníky protiakcí. Je si však třeba uvědomit, že výzkumy o rasistických předsudcích české majority vůči romské minoritě poskytují informaci, že tyto předsudky existují. Proto nejsou dostatečné ty způsoby zpravodajství, které implicitně přesvědčují společnost, že problém českého rasismu neexistuje, a celou záležitost protiromských pochodů vztáhnou jen jako reakci k problémům s Romy. Není možné problematiku soužití české majority a romské minority vyřešit jen poukazováním na problémy Romů a šířením pojetí, že pokud Romové nebudou dělat problémy, nebudou ani protiromské pochody. Takové pojetí může být velmi chybné. Je totiž třeba si zároveň připustit, že česká majorita může být rasistická, a je třeba mít na vědomí, že média často nedokážou o tomto rasismu adekvátně informovat.


Pavel Doboš Autor je geograf a sociolog, působí na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Věnuje se zkoumání ideologií ve spojení se sociální produkcí „jinakosti“ v médiích, především s využitím nástrojů tzv. Kritické diskurzivní analýzy.


40

41

Jak vznikají výstupy v médiích – cesta k lepšímu pochopení mediálního světa Petr Machálek

Tento příspěvek nabízí stručný přehled nejdůležitějších fakt o vzniku mediálních výstupů. Nutno podotknout, že je to velmi zjednodušující pohled na docela komplexní a složité téma, proto si autor příspěvku vyhrazuje právo na jistou banalizaci a rozhodně nemá v úmyslu postihnout všechny dílčí aspekty médií. Cíl vydavatelských domů vlastnících média Cílem většiny deníků, časopisů, rozhlasových stanic nebo televizí není v první řadě přinášet co nejpravdivější odraz reality nebo osvětu, ale vydělávat peníze. Je to komerční činnost jako mnoho jiných. Média vydělávají na reklamě a její cena a poptávka po ní je dána čteností nebo poslechovostí, jinými slovy množstvím diváků, posluchačů a čtenářů. Výjimku by měli tvořit veřejnoprávní média (Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková agentura), ale i ony se často na výše uvedené počty hodně ohlížejí. Proto jsou novináři tlačeni do takových výstupů, které zaujmou žádané auditorium.


Co (bohužel) prokazatelně zvyšuje čtenost a sledovanost:

• kriminální témata • konflikt • sex • VIP osobnosti

Co je nutné vzít v úvahu

•

Novináři jsou zavaleni prací, je jich málo a mají málo času na zpracování jednotlivých témat Novináři mají ke zpracovávaným tématům jen částečné informace Novináři nejsou experti pro vše, o čem píšou Novináři často velmi sveřepě ctí kritérium objektivity (dávají prostor všem stranám, což někdy zkresluje realitu a sílu jednotlivých „názorových táborů“)

• • •

Jak vzniká mediální výstup Někdo nebo něco zaujme novináře, který dostane dané téma nebo událost za úkol ji zpracovat (například na redakčních poradách) Po zpracování článku nebo reportáže přicházejí na řadu editoři, kteří výstup často dále upravují (nadpisy, fota, samotný obsah apod.) a vlastně výrazně rozhodují, jestli a kde budou výstupy zveřejněny Většina médií má rozdělenou práci a část novinářů se tak může specializovat na vybraná témata, ale málokdy mají novináři dostatek prostoru, aby byly v předmětných tématech odborníky, protože toho mají většinou na starost více. Co z toho vyplývá Jestli jsou zaangažované skupiny schopny poskytnout novinářům kvalitní a ověřené podklady, zvyšují šanci, že tímto způsobem pozitivně ovlivní samotný mediální výstup: článek, reportáž apod. V některých tématech (například problematika menšin nebo vyloučených lokalit) je to o to důležitější, protože je snadnější tvořit mediální výstupy v souladu s různými předsudky než složitě hledat příčiny problematických jevů. Kvalitu těchto výstupů tak mohou například různé protirasistické iniciativy přímo ovlivnit dodáváním kvalitních podkladů novinářům. Vyberme si konkrétní příklad a možnosti jeho pozitivního ovlivnění: neonacistické pochody. Ty se často snaží na svou stranu strhnout přízeň veřejnosti a „obyčejných lidí“. Ve skutečnosti jen využívají obecné nálady a frustraci veřejnosti například v oblastech, které jsou postiženy sociálním vyloučením a důsledků z něho plynoucích.

První doporučení Jestliže protirasistické a protixenofobní iniciativy dodají novinářům kvalitní podklady, mohou eliminovat mediální výstupy, které přímo či nepřímo legitimizují nenonacistické aktivity. Co může například být součástí takových podkladů? Rozkrytí pozadí hlavních aktérů – „medailonky“ zapojených neonacistů, kteří se snaží vystupovat jako „obyčejní lidé“ nebo těch, které stojí za organizací podobných pochodů. Dodání přístupného kontextu situace té které lokality, případně dobré materiály mapující příčiny problémů, které neonacisté zjednodušeně přičítají „nepřizpůsobivým“ Tam, kde novináři vědí, že za akcemi stojí „známe neonacistické firmy“, snižujeme například šanci, že o těchto aktivitách budou referovat jako o přirozených aktivitách obyčejných lidí. Druhé doporučení Ze statistik víme, že velký prostor v mediálních výstupech mají: policejní mluvčí nebo představitelé měst a obcí, v jejichž katastrech se neonacistické akce pořádají. Proto je dobré dodávat kvalitní podklady (viz výše) i jim. Zprostředkovaně tak můžeme ovlivnit jejich vyjádření, které poskytnou médiím a tím ovlivnit výslednou podobu článků nebo reportáží.


42

43

Závěr Je důležité si uvědomit, že novináři mají málo času a hodně práce, život není černobílý a nedá se mediálně zachytit v celé své složitosti a nelze to od novinářů čekat. Proto je klíčové jim v jejich práci pomoci a dodávat jim kvalitní podklady a v důsledku s nimi „pěstovat“ oboustranně výhodné kontakty.

Petr Machálek Autor vystudoval politologii a sociologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Od roku 2000 působí v neziskovém sektoru, působil mimo jiné jako ředitel Hnutí Duha nebo ředitel neziskové organizace Ratolest Brno. V současné době působí jako nezávislý facilitátor, konzultant a lektor pro české i zahraniční nevládní organizace. Soustředí se na témata spojená s fundraisingem, PR a médii, plánováním a vedením občanských kampaní nebo organizačním rozvojem. Současně vyučuje na Masarykově univerzitě.



44

45

Rasistické pochody v Německu Svenna Berger

Zprávy z německého tisku jsou šokující: „Drastický nárůst útoků na žadatele o azyl v Německu.“ Od roku 2012 stoupl počet útoků na uprchlíky a jejich ubytovny. V roce 2013 bylo zaznamenáno 113 útoků a počátkem roku 2014 již počet útoků zdaleka převýšil předchozí léta. Vedle nárůstu fyzických násilných činů se v roce 2013 zřetelně rozmohla i propaganda namířená proti uprchlíkům, ta vyústila v protesty proti zřizování nových ubytovacích zařízení. Tyto protesty byly iniciovány neonacisty a místními rasistickými obyvateli. Mobilizace ze strany organizovaného neonacismu funguje díky rasismu, který není výhradně jádrem neonacistické ideologie, ale je rozšířen napříč společností, a je dokonce podněcován etablovanými politiky. Od roku 2012 v Německu neustále stoupá počet uprchlíků. S tím souvisí i zřizování uprchlických ubytoven a boje samotných uprchlíků za větší práva i možnost spolurozhodování, zároveň jsou tyto procesy hlavními důvody polemik kolem azylu a migrace. Navíc od ledna 2014 platí pro Rumunsko a Bulharsko tzv. „volný pohyb pracovníků“ a veřejně se začalo mluvit o údajných uprchlících z chudoby. Diskuze jen posílila už dost rozšířené opovrhování Romy, a tím podpořila neonacistickou scénu, pro niž se rasistická mobilizace stala téměř výhradní aktivitou. Neonacistické iniciativy „Ne azylovým domům“ Schneeberg, Greiz, Güstrow, Bestensee nebo Gran-


see – tam i v mnoha dalších německých městech jsou to především neonacisté z NPD, Národně-demokratické strany Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), kteří přiostřují atmosféru. Jejich předvolební kampaň probíhá po celé zemi pod hesly „Uzavřené hranice“ nebo „Zastavte náplavu“. Lokální protesty obvykle vznikají podle stejného schématu: jakmile je oznámeno, že bude zbudován nový azylový dům, využijí členové NPD negativních emocí místních obyvatel, případně je sami rozdmýchají, a účastní se protestů proti ubytovnám, či je sami iniciují. Jako příklad protestu z roku 2013 uvádíme událost z berlínské městské části Hellersdorf. Již na prv-

ním občanském shromáždění se objevili známí funkcionáři NPD a další neonacisté s tričky, na nichž byl čitelný nápis „Ne azylovým domům“, hlasitě zde protestovali proti zřizování ubytoven. Logo na tričkách mělo aktivistům NPD posloužit k tomu, aby působili jako místní starostliví obyvatelé. Neboť jak dobře vědí, veřejné přiznání příslušnosti k NPD by mohlo vést k vyloučení z debaty a zastrašilo by potenciálně stejně naladěné osoby. Kromě pokusů o zamaskování používá NPD i jiné strategie, v nichž se prezentuje jako protivládní strana, která svoji nenávist k uprchlíkům spojuje se zlostí a opovržením vůči současné politice státu. Vydávají se za místní ochránce, neboť „velká politika“ prý na „obyčejné lidi“ zapomněla. Vydávají se také například za ochránce dětí a vlasti – takto se ve svém videu na YouTube prezentují i neonacističtí rappeři „A3stus“ před uprchlickou ubytovnou v berlínském Hellersdorfu, a díky tomu jsou na neonacistické scéně oslavováni. Pro šíření rasistické agitace slouží vedle YouTube také Facebook, iniciativa „Ne azylovým domům“ totiž není přítomna jen na ulicích, ale i online. Výroky na facebookových stránkách iniciativ, které sami sebe často označují jako „nepolitické“, jsou násilného charakteru. Například se zde dočtete: „Vypalte ty svině, ať máte klid,“ nebo „udělat speciální oblast, kam by se museli přestěhovat všiichni cizinci. A pak vybombardovat!“ (Chyba v originále.). Že se zde nejedná pouze o planou hrozbu, ukázalo množství útoků v tomto i předešlém roce. Také

v berlínském Hellersdorfu má konkrétní podobu v násilných činech nárůst a koncentrace útoků v místě a bezprostředním okolí zbudovaného azylového domu. Svého největšího úspěchu dosáhla NPD na podzim 2013 v saském Schneebergu, kde téměř dvě stovky místních obyvatel spolu s neonacisty prošli městem na protest proti uchazečům o azyl. Akce byla prezentována jako „pochod světla“, tzn. s pochodněmi, a pod heslem „Schneeberg se brání“. Fakt, že jak pořadatel akce, tak i mluvčí pochodu patří k NPD, přítomným nevadil. Zatím existuje v celém Německu přes sto padesát iniciativ podobných „Ne azylovým domům“, za jejichž fasádou skrývají své aktivity NPD a jiní organizovaní neonacisté. Protiromské debaty v mainstreamových médiích Mainstreamová média nepodporují čistě neonacistické pokusy o mobilizaci. Přistěhovalectví je bráno pozitivně, přinejmenším dokud pomáhá německému hospodářství. Na rozdíl od rasismu neonacistů, kteří odmítají přistěhovalectví jako takové, rozlišuje konzervativní i sociálně demokratická většinová společnost přistěhovalce na „užitečné“ a „zločinecké“. V případě uvedení nepravdivých údajů do formulářů nebo včasného nenastoupení do práce vyžadovala vládní strana CSU se svým mottem „Kdo podvádí, letí“ zavedení sankcí, jako jsou zákaz vstupu, ztráta povolení k pobytu nebo odebrání sociálních dávek. Tím jsou však podněcovány rasistické nálady proti všem Romům a dalším migrantům žijícím v Německu a umožňují plynulý přechod k heslu NPD: „Peníze dědovi, ne Romovi.“


47

V Duisburgu se například ukázalo, jak silně je debata o „chudobných uprchlících“ a „zneužívání sociálních dávek“ doprovázena předsudky o Romech: zde se na rozdíl od zbytku Německa rasistické protesty nezaměřují na azylové ubytovny, ale vybíjí se na bytových komplexech, nazývaných „romské domy“, v nichž Romové žijí. Jak pravicová, tak mainstreamová média je odsuzují jako „problémové“ nebo „cikánské domy“ a jejich obyvatele označují za všeobecně chudé, zpustlé a do jisté míry i zločinecké. Do zpravodajství, přesyceného protiromskými a rasistickými konotacemi, se hlavně na podzim 2013 vmísili extrémně pravicoví a pravicově populističtí aktéři, když neonacisté z NPD se svými sympatizanty a jiná rasistická seskupení organizovali různé demonstrace. Mezi ně patřila i demonstrace pravicově populistického hnutí „PRO NRW“ z 9. listopadu, která zároveň představovala provokaci, neboť v tento den se po celém Německu uctívá památka protižidovských pogromů a konají se pamětní akce připomínající rok 1938. Závěr: poplach je stále na místě Protesty proti ubytování uprchlíků a debata o „užitečných“ a „zločineckých“ migrantech měly za následek nárůst množství útoků. Rasismus jako klasický prvek neonacismu sjednocuje neonacistickou scénu a umožňuje její spojení s většinovou společností. Mediální diskuze neonacistům slouží k legitimizaci jejich rasistického boje. Výsledky voleb do Spolkového sněmu v září 2013 dokázaly úspěšnost rasistické


agitace, když si v Duisburgu a Hellersdorfu mohla neonacistická NPD připsat úspěch. Z přistěhovaleckého tématu profitovala také další pravicová strana, „Alternativa pro Německo“ dosáhla ve volbách do Evropského parlamentu 7 % hlasů. Ve východním Německu nejen protievropské, ale především protipřistěhovalecké názory umožnily díky svému napojení na rasistické názory ve společnosti politický průlom podobně zaměřených mladých stran.

Svenna Berger, Apabiz Autorka je spolupracovnicí Antifašistického tiskového archívu a vzdělávacího centra v Berlíně (Apabiz e.V.). Působí jako novinářka, lektorka a konzultantka vzdělávání v oblasti neonacismu.

Obr. 1 a obr. 2: Tlačítka, která jsou určena k nahlašování stránek s rasisticklým a xenofobním obsahem na Facebooku.

46


48

49

Výběr informačních zdrojů k tématu Zpravodajský server o dění ve světě Romů: www.romea.cz Agentura pro sociální začleňování, funguje při Úřadu vlády ČR. Zabývá se tematikou sociálně vyloučených lokalit a spolupracuje s lokálními aktéry na řešení problémů jejich obyvatel. http://www.socialni-zaclenovani.cz Občanské sdružení na podporu práv Romů, prosazující aktivizaci romských komunit. Konexe se aktivně angažuje v sociálně vyloučených lokalitách, pracuje v lokalitách postižených pochody z nenávisti. https://cs-cz.facebook.com/Konexe

Nabídka multikulturních workshopů nesehnutí Nabízíme realizaci interaktivních workshopů na vaší škole! Workshopy většinou trvají dvě vyučovací hodiny a realizují je zkušení lektoři.

Workshopy určené pro 2. stupeň ZŠ a SŠ:

Workshopy pro 1. stupeň ZŠ

Kauza Pavlík aneb Jak na média?

Zen-Zenova dobrodružství: Jak překonat odlišnost?

Publikace Kdo drží Černého Petra organizace Člověk v tísni o tematice sociálního vyloučení, obsahuje případové studie tří vyloučených lokalit v Liberci, Plzni a Ústí nad Labem. http://www.clovekvtisni.cz/uploads/file/1364590154-cerny%20petr.pdf

Od předsudků k rasismu

Příběhy dětí azylantů

Multikulturní společnost: utopie nebo realita?¨

Naši noví sousedé

Publikace Dovedu to pochopit? Hrozby neonacismu, vydal Člověk v tísni. Příručka pro učitele, kteří se chtějí zabývat tématem neonacismu. http://www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_71.pdf

Jaké je to být uprchlíkem?

Hrozby extremismu / Příležitosti demokracie - výchova k aktivnímu občanství - projekt občanského sdružení Asi-milovaní. Nabízí programy nejen pro žáky, ale i pro lektory a pro pedagogy. Kromě extremismu se v programu sdružení věnuje výchově k aktivnímu občanství, občanské a osobní odpovědnosti, čtenářské a voličské gramotnosti. http://moznosti-demokracie.cz/ Metodika vyhledávání extrémistických projevů na internetu se zaměřením na projevy nesnášenlivosti vydaná Českým helsinským výborem. http://www.helcom.cz/download/extremismus/-Metodika.pdf

Téma: islám Nebezpečí neonacismu Proč lidská práva? Naše předsudky, naše stíny

Více informací k obsahu jednotlivých workshopů na http://spolecnekrozmanitosti.cz/nabizime/workshopy/ Část workshopů nabízíme zdarma, aktuální informace a objednávky workshopů na [email protected] nebo na telefonu 543 245 342.



Pochody z nenávisti: rasismus, pravicový extremismus a média Příručka pro hodiny multikulturní a mediální výchovy pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ Vydalo:

NESEHNUTÍ (NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ) Jsme sociálně-ekologická nevládní organizace. Cílem našich ekologických a lidskoprávních aktivit je ukázat, že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především zdola. Proto podporujeme angažované lidi, kteří se zajímají o dění okolo sebe a kteří považují zodpovědnost za život na naší planetě za nedílnou součást své svobody.

NESEHNUTÍ Brno, tř. Kpt. Jaroše 18, 60200 Brno tel.: (+420) 543 245 342, e-mail: [email protected], web: www.nesehnuti.cz Editorka: Lenka Šafránková Pavlíčková Jazyková úprava a korektury: Hana Svačinková, Lenka Šafránková Pavlíčková Grafická úprava, sazba, ilustrace: Jan Michoin Vyšlo v roce 2014. Vytištěno na recyklovaném papíře.

PODPOŘTE NÁS Naše činnost je závislá na finanční podpoře lidí, jako jste Vy. Podpořte nás libovolnou částkou na účet č. 2600013234/2010 a staňte se tak změnou, kterou chcete vidět na tomto světě. Děkujeme. PŘIPOJTE SE Je-li Vám naše činnost sympatická a chcete-li se aktivně zapojit, staňte se dobrovolníkem či dobrovolnicí NESEHNUTÍ. Knihovna NESEHNUTÍ Návštěvní hodiny: pondělí, středa 10–12 a 16–18 hodin. NESEHNUTÍ svoboda – zodpovědnost – angažovanost třída Kpt. Jaroše 18, 602 00 Brno tel.: 543 245 342 e-mail: [email protected] web: www.nesehnuti.cz

Publikace vznikla díky podpoře Česko–německého fondu budoucnosti.

52


1 Pochody z nenávisti

Recommend Documents