8 Ca 266/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r. o., se sídlem Praha 5, Kříženeckého náměstí 1078/5, zastoupena JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. července 2009, č.j. LOJ/5321/09, takto : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů vo d ně n í Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. července 2009, kterým jí byla udělena pokuta ve výši 50 000,- Kč za porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neboť označením sponzora Jacobs Kronung (sponzor pořadu, mutace 51) s premiérou dne 2. prosince 2008 ve 20:27:49 hodin na programu Nova porušila povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná popsala obsah předmětného obchodního sdělení takto: Vánoční dekorační skleněná koule s oživlou postavičkou Santa Clause uvnitř, panáček rozbíjí sklo a běží k šálku s kouřící kávou, blaženě nasává její vůni, v závěru spotu je v obraze šálek s kávou a dvě balení kávy Jacobs Kronung, za jedním balením vykukuje postavička Santa Clause. Ve spodní části obrazu text „sponzorem pořadu je Kraft Foods CR, s.r.o.“ Ve zvuku vánoční koleda, cinkot rozbitého skla a slova mimo obraz: „Příjemné chvíle u vašeho oblíbeného pořadu vám přeje Jacobs Kronung“. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila dne 2. dubna 2009 správní řízení a žalobkyně se k věci vyjádřila s tím, že podle jejího názoru prezentace výrobku ve sponzorském vzkazu je dovolenou propagací výrobku sponzora, jež není zakázána, přičemž ve zvukové složce neobsahuje žádnou charakteristiku sponzora ani produktu (ta je
pokračování
2
8 ca 266/ 2009
obsažena jen v obrazové složce). Žalovaná v odůvodnění vzala v úvahu právní názory Nejvyššího správního soudu v rozsudku č.j. 7 As 75/2005, a s odkazem na ust. § 2 odst. 1 písm. n) a s) a ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání konstatovala, že předmětný spot nelze s ohledem na jeho obsah vyhodnotit jako označení sponzora z důvodu přítomnosti dynamického charakteru. Předmětné sdělení má tedy reklamní charakter a je tedy nutné, aby při jeho vysílání splnil provozovatel podmínky ust. § 48 a násl. zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Jelikož spot nebyl náležitě oddělen od ostatních částí programu, došlo k porušení zákona. V závěru žalovaná konstatovala, že žalobkyně již byla v minulosti za porušené téže normy sankcionována a s přihlédnutím ke kritériím pro stanovení výše pokuty podle ust. §61 odst. 2 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání rozhodla o uložení pokuty ve výši 50 000,Kč. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, tj. se závěry žalované, podle kterých sponzorský vzkaz měl charakter reklamy, dále že rozhodnutí je nezákonné proto, že jeho výrok nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla uložena sankce, a konečně že žalovaná při stanovení výše pokuty překročila meze volného správního uvážení, když při posuzování některých zákonných kritérií vyvodila nesprávné závěry; rozhodnutí je z důvodu nesrozumitelnosti části odůvodnění v této věci rovněž nepřezkoumatelné. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla žalobní námitky. Při jednání soudu dne 2. března 2010 setrvaly obě strany na svých skutkových a právních závěrech. Zástupkyně žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se především neztotožnil s námitkou žalobkyně o nesprávnosti právní kvalifikace skutku, tedy závěrů žalované, podle kterých sponzorský vzkaz měl charakter reklamy. Žalobkyně s poukazem na obsah spotu a judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedla, že účelem sponzorování není pouhá propagace jména či firmy sponzora, ale i propagace jeho výrobků. Obsahem sponzorského vzkazu může být nejen obchodní firma, logo, ochranná známka, známka služeb identifikující sponzora, ale i další prvky. Je rovněž přípustné, aby výrobek sponzora byl spojen s konkrétními slovním spojením, které produkt sponzora charakterizuje. Sponzorský vzkaz může obsahovat reklamní sdělení v širším smyslu, tj. sdělení veřejně propagující obchodní firmu, výrobek, zboží nebo službu. Sponzorováním si sponzor vytváří dobré jméno (goodwill), povědomí u diváka, prezentuje svou existenci, předmět činnosti a výsledek tohoto předmětu. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výrobek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora pořadu. Předmětný sponzorský vzkaz je tvořen obrazovou složkou, jehož součástí je animace a označení sponzora v titulku, a zvukovou složkou obsahující hudbu a mluvený text „Příjemné chvíle u vašeho oblíbeného pořadu vám přeje Jacobs Krönung“. Vzkaz ve zvukové složce neobsahuje žádnou charakteristiku sponzora ani jeho výrobku, charakteristika výrobku
pokračování
3
8 ca 266/ 2009
je obsažena pouze v obrazové složce. Žalobce má za to, že je-li přípustná charakteristika výrobku sloganem, je možná i charakteristika výrobku dynamickou obrazovou složkou, nemá-li ta reklamní vyznění. Žalobce nesouhlasí se žalovanou v tom, že označení sponzora v sobě nese tzv. reklamní příběh; současně nelze dovodit nepřípustnost jakékoliv dynamické složky sponzorského vzkazu. Žalobce tedy tvrdí, že obsah sponzorského vzkazu není možné posuzovat jako reklamu, neboť nevykazuje její znaky, když jednak neobsahuje kladné hodnocení produktu, ani srovnání s jinými produkty ani tvrzení, že produkt je výhodnější než jiné srovnatelné produkty. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dovodila, že předmětný spot má reklamní prvky, zejména co se týká dynamického charakteru, tzv. reklamního příběhu, jenž je prezentován konáním oživlé postavičky Santa Clause, která rozbíjí sklo, za nímž je uvězněná, poté běží k šálku s kouřící kávou a blaženě nasává její vůni. Soud zde konstatoval, že jakkoliv je přípustné, aby sponzorský vzkaz propagoval určitý výrobek sponzora, nesmí sloužit především k propagaci určitého výrobku a vybízet k jeho koupi, neboť pak by se jednalo již o reklamu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona o vysílání. Z popisu předmětného spotu, který stěžovatelka nezpochybnila, je zřejmé, že výhradním obsahem vzkazu bylo faktické upozorňování na kvality konkrétního výrobku sponzora, a to prostřednictvím dynamické akce, tzv. reklamního příběhu. Byť v tomto příběhu nevystupovala postava živá, ale jen animovaná, o příběh nepochybně šlo: postava uvězněná za sklem toto sklo rozbíjí, protože se chce dostat k šálku s kouřící kávou, načež dává najevo radost a potěšení z její vůně. Obrazová stránka sponzorského vzkazu tedy zjevně akcentovala specifické vlastnosti konkrétního výrobku, tedy obsahovala kladné hodnocení produktu, které vyplývá z akce animované postavy, která se rozhodla násilně uniknout ze svého původního místa, aby se dostala k šálku kávy Jacobs Krönung, a následně projevuje zřetelné potěšení z vůně této kávy. Stránka zvuková pak tento efekt zesilovala, když zdůraznila souvislost právě mezi kávou Jacobs Krönung a příjemnými chvílemi u divákova oblíbeného pořadu. Divák tedy byl předmětným sponzorským vzkazem upozorňován na kladné vlastnosti výrobku tak, aby získal pocit, že právě s ním by si mohl zpříjemnit chvíle u svého oblíbeného pořadu, a tedy si jej pro tento účel zakoupit. Reklamní povaha obsahu předmětného spotu je tedy podle názoru soudu zjevná. Proto nelze akceptovat tento spot jako sponzorský vzkaz – pokud by se tak stalo, v podstatě by to setřelo jakýkoliv rozdíl mezi sponzorským vzkazem a reklamou, což by odporovalo účelu a smyslu zákona. Žalobkyně dále namítala nedostatečně specifikované označení skutku ve výroku rozhodnutí, s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. srpna 2009, č.j. 4 As 9/2009-68, v němž soud podrobně rozvedl úvahy o tom, jaké náležitosti musí splňovat popis skutku, aby výrok rozhodnutí byl v souladu s ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Podle tohoto rozsudku naplnění skutkové podstaty správního deliktu nespočívá v samotném zařazení a odvysílání pořadu, ale teprve v jeho konkrétním obsahu. V projednávané věci má žalobkyně za to, že skutek není vymezen časově, když ve výroku je zmíněno jeho premiérové odvysílání dne 2. prosince 2008 ve 20:27:49 hodin. Není tedy zřejmé, zda sankcionováno je jen jedno nebo vícero odvysílání tohoto spotu, což je podstatné z hlediska dalšího možného postihu žalobkyně. Nadto i trestnost správních deliktů by se měla řídit obdobnými principy jako trestnost trestných činů, a tedy je třeba jednání žalobkyně posuzovat jako tzv. pokračující jiný správní delikt. Všechna časově blízká odvysílání tohoto spotu by tedy měla být sankcionována jedinou sankcí. pro úplnost žalobkyně uvedla, že sponzorský vzkaz nebyl vysílán premiérově dne 2. prosince 2008 ve 20:27:49 hodin, ale ve 20:09:06 hodin.
pokračování
4
8 ca 266/ 2009
Soud konstatoval, že podle výroku napadeného rozhodnutí byla žalobkyni udělena pokuta ve výši 50 000,- Kč za porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neboť označením sponzora Jacobs Kronung (sponzor pořadu, mutace 51) s premiérou dne 2. prosince 2008 ve 20:27:49 hodin na programu Nova porušila povinnost zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné, u provozovatel televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Lze konstatovat, že popis deliktního jednání žalobkyně není ve výroku zcela detailní. Ovšem soud v souladu se svou dosavadní judikaturou má za to, že ani v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ani ve správním řádu není výslovně uloženo, že by výrok rozhodnutí musel obsahovat podrobný popis skutku. Výrok rozhodnutí musí podle ust. § 68 odst. 2 správního řádu obsahovat řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. K tomu postačí, aby ve výroku rozhodnutí byl předmětný skutek popsán tak, aby jednak nemohl být zaměněn s jiným a jednak byl ztotožnitelný s předmětem odůvodnění takového rozhodnutí. V projednávané věci je tato podmínka zcela splněna, když předmětné obchodní sdělení je popsáno svým označením a zejména časem a programem, ve kterém bylo odvysíláno: vzhledem k tomu, že v tomtéž čase a na tomtéž programu může být odvysíláno pouze jediné obchodní sdělení, je totožnost skutku zajištěna. Soud rovněž neshledal důvodnou námitku ohledně neurčitosti toho, zda se napadené rozhodnutí vztahuje jen na premiérové odvysílání předmětného obchodního sdělení dne 2. prosince 2008 anebo i na jeho reprízy. Z obsahu napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu zřejmé, že se týkalo právě tohoto obchodního sdělení, a to bez ohledu na počet a časy jeho dalších odvysílání; výraz „premiérově“, který byl použit v souvislosti s údajem o místě a čase jeho odvysílání, pak soud chápe jen jako další identifikátor tohoto obchodního sdělení. Ostatně, jak je zřejmé z vyjádření žalobkyně ve správním řízení ze dne 20. dubna 2009, žalobkyně nenamítala, že by byla totožnost sankcionovaného jednání sporná. Lze tedy mít za to, že vymezení skutku považovala za dostatečně distinktivní. Pro úplnost lze poukázat i na to, že v tomtéž vyjádření výslovně učinila nesporným, že předmětný spot byl odvysílán dne 2. prosince 2008 ve 20:27:50 hodin; její námitku vůči nesprávnému časovému vymezení tedy soud neshledal důvodnou. Konečně, lze souhlasit s názorem, že ve výroku rozhodnutí je třeba uvést nejen fakt, že byl odvysílán určitý pořad, resp. obchodní sdělení, ale je nutno také konstatovat, proč v tom žalovaná spatřuje porušení určité normy zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (deliktem tedy není samotné odvysílání určitého pořadu, ale obsah tohoto pořadu). Ve výroku napadeného rozhodnutí tato skutečnost uvedena není, a rozhodnutí proto trpí vadou. Soud nicméně dospěl k závěru, že byť je na místě, aby se žalovaná takových vad vyvarovala, v kontextu výroku a odůvodnění napadeného rozhodnutí má za to, že tato vada nezpůsobuje ani nezákonnost napadeného rozhodnutí, ani jeho nepřezkoumatelnost či nicotnost; předmět rozhodnutí je ve výroku dostatečně identifikován a v odůvodnění je pak náležitě vyloženo, že závadným je obsah spotu a z jakých důvodů. Konečně se soud zabýval námitkou vůči nesprávnému vyhodnocení kritérií pro stanovení výše pokuty podle ust. § 61 odst. 2 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Podle žalobkyně kritérium povahy vysílaného pořadu a postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké obci nemá zohlednit pokrytí, plnoformátovost a sledovanost příslušného programu, ale skutečnost, že provozovatel je subjektem veřejnoprávním nebo komerčním. Žalobkyně má za to, že by měl být učiněn závěr, že vzhledem ke komerční povaze vysílání nelze sníženou odpovědnost provozovatele komerčního vysílání ve srovnání s odpovědností provozovatele veřejnoprávního vysílání dovodit.
pokračování
5
8 ca 266/ 2009
Obecně lze konstatovat, že žalovaná vzala v úvahu všechna kritéria, která zákon stanoví pro určení výše ukládané pokuty, a vyložila, jaké skutečnosti pod jednotlivá kritéria podřadila. Sama skutečnost, že žalobkyně jako provozovatel televizního vysílání by pod některá kritéria podřadila jiné skutečnosti, než jaké zvolila žalovaná, neznamená nesprávnost či dokonce nezákonnost úvah žalované. Kritérium povahy veřejnoprávního programu vyhodnotila žalovaná tak, že program Nova je celoplošný, komerční, plnoformátový televizní program, tedy není zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy a úlohou provozovatel je získat pro sledovanost svého programu co nejvíce diváků a tomu přizpůsobit obsah svých pořadů. Ohledně námitky týkající se odpovědnosti žalobkyně jako provozovatele komerčního vysílání soud konstatuje, že z žaloby není zřejmé, co žalovaná vytýká: měla- li Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dovodit její sníženou odpovědnost právě jako provozovatele komerčního vysílání, pak jde tato skutečnost ve prospěch žalobkyně, a není jasné, jak by tím mohla být žalobkyně dotčena ve svých veřejných subjektivních právech (jejichž ochrany se lze ve správním soudnictví jedině domáhat). Pokud pak žalobkyně namítala, že některé závěry žalované, uváděné u hodnocení jednotlivých kritérií, považuje žalobkyně za neodpovídající příslušnému kritériu a postrádá úvahu o tom, jaké závěry žalovaná z jejich hodnocení vyvodila, nezbývá než konstatovat, že není v pravomoci soudu samostatně vyhledávat vady rozhodnutí, ale že je vázán žalobními důvody. Měla- li tedy žalobkyně za to, že „některé“ závěry žalované jsou nesprávné, byla povinna je konkrétně označit a zřetelně uvést, v čem jejich vadnost spatřuje. Bez této konkretizace se soud ale nemůže takovou neurčitou žalobní námitkou zabývat. Městský soud v Praze tedy po projednání věci dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V Praze dne 2. března 2010 Za správnost vyhotovení: Karlovská JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu