Číslo jednací: 5A 194/2014 - 59-64
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: TP Pohoda, s.r.o., Stavební 992/1, Ostrava, zast. JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, Dělnická 1a/434, Havířov-Město, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutím ze dne 19.8.2014, Sp. zn. /Ident.:2014/423/RUD/TP, Č.j. RUD/3184/2014, ze dne 19.8.2014, Sp. zn.Ident.:2014/422/RUD/TP, Č.j. RUD/3174/2014 a ze dne 19.8.2014, Sp. zn./Ident.:2014/421/RUD/TP, Č.j.: RUD/3170/2014 takto: I.
Žaloba proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 19.8.2014, Sp. zn.Ident.:2014/421/RUD/TP, Č.j. RUD/3170/2014 se z a m í t á.
II.
Žaloba proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 19.8.2014, Sp. zn./Ident.:2014/422/RUD/TP, Č.j.: RUD/3174/2014 se z a m í tá.
III.
Žaloba proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 19.8.2014, Sp. zn. /Ident.:2014/423/RUD/TP, Č.j. RUD/3184/2014, se za m í t á.
IV.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:
pokračování
2
5A 194/2014
Žalobkyně podala k soudu žalobu proti třem rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví rozsudku, jimiž jí byly uloženy pokuty podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon“). Rozhodnutím dne 19.8.2014, Sp. zn./Ident.:2014/421/RUD/TP, Č.j.: RUD/3170/2014 byla uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč za porušení § 53a odst. 2 písm. c) zákona, jehož se žalobkyně dopustila odvysíláním pořadu Švihák lázeňský dne 27.3.2013 od 10:14:56 na programu RELAX, tento pořad obsahoval umístěný produkt, který byl nepatřičně zdůrazněn – jediným nosným tématem pořadu byly komerční aktivity společnosti Pivovarský dvůr Plzeň (První plzeňské pivní lázně) a jediným cílem pořadu bylo tuto společnost a její aktivity zviditelnit, podpořit a zvýšit u spotřebitele zájem o prezentovaný produkt. Rozhodnutím ze dne 19.8.2014, Sp. zn.Ident.:2014/422/RUD/TP, Č.j. RUD/3174/2014 byla uložena pokuta ve výši 20.000,- Kč, za porušení § 53a odst. 3 zákona, jehož se žalobkyně dopustila odvysíláním pořadu Švihák lázeňský dne 27.3.2014 od 10:14:56 hodin na programu RELAX, jednalo se o pořad obsahující umístění produktu a jako takový byl na svém počátku i konci označen (piktogramem PP), avšak nebyl jako pořad obsahující umístění produktu označen po svém přerušení v čase 7:28 -12:02 minut od začátku pořadu a tím se žalobkyně dopustila porušení povinnosti zřetelně označit pořad obsahující umístění produktu na začátku, na konci a v případě přerušení reklamou nebo teleshoppingovými šoty rovněž po tomto přerušení jako pořad obsahující umístění produktu, aby diváci nemohli být žádným způsobem uvedeni v omyl o povaze tohoto pořadu. Rozhodnutím ze dne 19.8.2014, Sp. zn. /Ident. :2014/423/RUD/TP, Č.j. RUD/3184/2014, byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za porušení § 53a odst. 3 zákona, jehož se žalobkyně dopustila odvysíláním pořadu Živě z Palladia dne 24.3.2013 od 15:30 hodin na programu RELAX, který byl pořadem obsahujícím umístění produktu – obchodní dům Palladium (obsahoval různé záběry na osoby i na nápis Palladium na budově, grafický popis „TV Relax uvádí živou show z nákupního centra Palladium Živě z Palladia“, a odehrával se v improvizovaném studiu v nákupním centru Palladium), a který nebyl na svém začátku ani konci označen jako pořad obsahující umístěný produkt, čímž se žalobkyně dopustila porušení povinnosti zřetelně označit pořad obsahující umístění produktu na začátku, na konci a v případě přerušení reklamou nebo teleshoppingovými šoty rovněž po tomto přerušení jako pořad obsahující umístění produktu, aby diváci nemohli být žádným způsobem uvedeni v omyl o povaze tohoto pořadu. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se v souladu s § 65 odst. 3 s.ř.s. domáhá, aby byly výše uvedené pokuty v mezích zákona sníženy, jelikož má za to, že pokuty uložené Radou v souhrnné výši 170.000,- Kč byly uloženy v rozporu se základní zásadou správního trestání, a to konkrétně s individualizací trestu, jsou zjevně nepřiměřené a pro žalobce mají rovněž likvidační charakter. Dále v žalobě uvedla, že si je vědoma toho, že se výše uvedených jednání dopustila, je však přesvědčena, že žalovaná pochybila při správním uvážení o stanovení výměry uvedených pokut, když stanovila pokuty pro žalobkyni zjevně nepřiměřené a takřka likvidační. Podle § 60 odst. 1 písm. k) zákona mohla žalovaná uložit v případě porušení některé z povinností stanovených pro umístění produktu pokutu v rozmezí od 5.000,- Kč do 2.500.000,- Kč, výše pokuty však musí zachovat preventivní účinek ve vztahu k delikventovi i vůči ostatním adresátům stejných zákonných povinností. Meze správního uvážení (kritéria uložení a výše pokuty) stanoví § 61 odst. 3 zákona, podle něhož je třeba hodnotit zejména
pokračování
3
5A 194/2014
závažnost věci, míru zavinění a také přihlédnout k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. To však nejsou jediná kritéria, neboť podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 9/2008-133 je správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt povinen přihlédnout i k osobním a majetkovým poměrům pachatele, a to zejména tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty nestanoví. Podle žalobkyně žalovaná zákonná kritéria hodnotila, vycházela však především z kritéria závažnosti daného správního deliktu, který shledala závažným, přičemž v případě pokuty ve výši 100.000,- Kč současně hodnotila i případný finanční prospěch žalobkyně, který měla za prokázaný. K majetkovým poměrům žalobkyně nebylo v řízení vůbec přihlédnuto a výše pokuty byla stanovena odhadem žalované, která si neověřila, že žalobkyně byla v roce 2013 ve ztrátě – evidovala nezaplacené závazky ve výši 360.000,- Kč a ve špatné finanční situaci se nachází i v roce 2014. I když pokuty byly uloženy při spodní hranici zákonného rozmezí, jedná se o pokuty vyšší než ty, které by v daném případě byly přiměřené. Spodní hranice sankčního rozpětí je přitom stanovena v takové výši, která umožňuje adekvátní potrestání méně závažných správních deliktů či zohlednění nepříznivých majetkových či osobních poměrů pachatele. Žalobkyně dále namítla, že uložené pokuty nesplňují podmínku, podle níž výše pokuty musí být odůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Odůvodnění předmětných pokut jsou však takřka totožná a lze z nich dovodit, že žalovaná postupovala zcela mechanicky. Žalobkyně uznává, že sankce má úlohu jak preventivní, tak i represivní, nesmí však dojít k excesu při individualizaci trestu. Žalobkyně si klade otázku, zda bylo přihlédnuto ve všem specifikům konkrétního případu a zda byl uložen trest v odpovídající výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená. Ke každému případu je třeba postupovat individuálně, mimo jiné i se zohledněním majetkových poměrů delikventa, a vždy je nutné posuzovat, v jaké míře bylo konkrétní jednání způsobilé narušit zájmy chráněné zákonem a o jak zavrženíhodné jednání se jedná i s ohledem na míru a povahu zavinění, šlo-li o zaviněné jednání. Podle žalobkyně žalovaná vyhodnotila kritéria pro určení výše pokuty nedostatečně a zjevně nesprávně, když nevzala v potaz majetkové poměry žalobkyně, proto se žalobkyně domáhá korekce pokut, ač byly uloženy v zákonném rozmezí. Mezi hlediska individualizace trestu patří zejména závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za kterých byl spáchán. Při posuzování závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata deliktu, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě (srov. rozsudek NSS č.j. 4 As 37/2007-119). Žalovaná však v daném případě shledala automaticky správní delikty jako závažné, přestože např. pořad Švihák lázeňský odvysílaný dne 27.3.2014 trval pouze osmnáct minut a byl dokonce přerušen reklamou trvající bezmála pět minut. Žalobkyně se proto neztotožňuje s žalovanou, že odvysílání tohoto pořadu bylo takové závažnosti, aby za něj byla uložena pokuta v souhrnné výši 70.000,- Kč. (za porušení ust. § 53a odst. 3 a § 53a odst. 2 písm. c/ zákona), jelikož se možná jednalo o pořad se závažným obsahem, nikoli však rozsahem. Zároveň žalobkyně
pokračování
4
5A 194/2014
poukázala na to, že uvedený pořad byl na svém začátku a konci označen piktogramem oznamujícím, že jde o pořad obsahující umístění produktu, po přerušení pořadu označení chybělo. V tomto případě, kdy označení chybělo pouze několik málo minut, má žalobkyně za to, že nešlo o naplnění subjektivní stránky správního deliktu ve formě nepřímého úmyslu, jak usoudila žalovaná, nýbrž šlo pouze o selhání lidského faktoru, které by nemělo být ohodnoceno pokutou ve výši 20.000,- Kč, tedy pokutou čtyřnásobně vyšší, než zákonem stanovená dolní hranice sazby. Přestože je program RELAX provozován celoplošně, i žalovaná uznala, že v případě žalobkyně se nejedná o provozovatele s dominantním postavením na mediálním a komerčním trhu a má velmi nízkou míru sledovanosti, která se pohybuje v desetinách procent. Proto se žalobkyně domnívá, že při ukládání pokut nebyla zohledněna nízká míra závažnosti správních deliktů, když žalovaná uložila pokuty takřka automaticky, o čemž svědčí téměř totožná odůvodnění všech rozhodnutí. Pokuty v souhrnné výši 170.000,- Kč mají pro žalobkyni v souvislosti s její špatnou finanční situací likvidační účinek a jsou tak pro ní nejtvrdším možným trestem, jelikož jsou způsobilé přivodit platební neschopnost žalobkyně nebo dokonce přinutit žalobkyni k ukončení činnosti. Je zde reální riziko, že jediným smyslem podnikatelské činnosti žalobkyně se stane splácení těchto pokut. Podle Ústavního soudu jsou nepřípustné takové pokuty, jež mají likvidační charakter, čímž Ústavní soud rozumí i takové případy, v nichž pokuta natolik přesáhne možné výnosy z podnikání, že se podnikatelská činnost v podstatě stává bezúčelnou (viz. Nález Ústavního soudu ze dne 13.8.2002, sp. zn. Pl ÚS 3/02). Žalobkyně je si vědoma toho, že konstantní rozhodovací praxe v oblasti zákazu ukládání likvidačních pokut byla prolomena usnesením Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 9/2008, které připustilo ojedinělou možnost ukládání likvidačních pokut za mimořádných okolností u zvlášť závažných správních deliktů spáchaných právnickými osobami nebo v situaci, kdy se právnická osoba závažných správních deliktů dopouští opakovaně a předchozí mírnější sankce se ukázaly jako neúčinné nebo kdy právnická osoba byla fakticky založena za účelem provádění protiprávní činnosti a je zde veřejný zájem, aby v daném oboru činnosti nadále nepůsobila. V daném případě tyto podmínky nejsou dány a uložené pokuty tvoří v souhrnu pro žalobkyni likvidační částku, a proto se žalobkyně domáhá jejich redukce. Žalobkyně v bodě I. až III. petitu žaloby žádala, aby soud uložené pokuty snížil. V bodě IV. petitu požadovala, aby soud pro případ, že dospěje k závěru, že napadená rozhodnutí nemají zákonem stanovené náležitosti a nelze rozhodnout ve smyslu bodu I až III, všechna napadená rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k novému projednání. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že při přezkumu rozhodnutí (nebo části rozhodnutí), které vychází toliko ze správního uvážení, soudy přezkoumávají, zda takové rozhodnutí bylo vydáno v řádném řízení, tj. zda nedošlo k libovůli ze strany správního orgánu, neodůvodněně nerovnému zacházení či zda správní orgán nevybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty či při hodnocení kritérií. K takovému pochybení v případě předmětných rozhodnutí nedošlo, žalovaná se vypořádala se všemi zákonnými kritérii a transparentně zhodnotila, jak to které kritérium mělo vliv na výši pokuty či naopak jaká kritéria na výši pokuty vliv neměla. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu, na než žalobkyně poukazuje, rovněž uvedl, že tam, kde zákon s poměry pachatele jako se zvláštním hlediskem pro určení výše pokuty nepočítá, měla by informace o majetkové situaci pachatele působit jako „záchranná brzda“, tedy korektiv, který vstupuje do hry spíše výjimečně, a to až ve chvíli, kdy hrozí natolik vysoká pokuta, že by mohla mít pro pachatele nepřípustný likvidační
pokračování
5
5A 194/2014
charakter. Žalobkyně se však ve správním řízení vždy jen velmi stručně vyjádřila tak, že tvrzená pochybení přiznala a zcela akceptovala právní i skutková zjištění žalované. Žalobkyni nic nebránilo, aby se v průběhu správního řízení vyjádřila ke své finanční situaci, případně aby předložila důkazy, které by žalovaná posoudila, to však žalobkyně neučinila. Žalovaná není povinna při každém ukládání pokuty zkoumat finanční situaci pachatele z úřední povinnosti. Z obchodní smlouvy předložené žalobkyní ve věci vedené pod sp. zn. 2014/423/RUD/TP, nadto vyplývá, že žalobkyně za umístění produktu „Obchodní centrum Palladium“ ve vysílání programu RELAX obdržela odměnu ve výši 150 000,- Kč za každý měsíc, což podle žalované nesvědčí pro to, že by finanční situace žalobkyně byla špatná, jak tvrdí. Evidence pohledávek ve výši 360 000,- naprosto nic neříká o reálné finanční situaci žalobkyně, která může evidovat pohledávky v této výši, ale na druhé straně může mít o mnoho vyšší příjmy. Žalovaná nesouhlasila s žalobní námitkou, že při stanovení výše pokuty vycházela především z kritéria závažnosti správního deliktu, uvedla, že hodnotila všechna kritéria stanovená v ustanovení § 61 odst. 1, 2 zákona, jimiž je vázána. Každým správním deliktem se zabývala individuálně a vždy posoudila konkrétní okolnosti, přihlédla individuálně např. ke konkrétní délce toho kterého pořadu, eventuálně k finančnímu prospěchu. Pochopitelně některá z kritérií, jako např. Postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, kultury a zábavy jsou ve všech třech případech hodnocena shodně, neboť jejich posuzování se nemění. Není zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně považuje uložené pokuty za excesivní. Pokuty byly uloženy při dolní hranici sazby, uložení právě v takové výši je zdůvodněno. Uložení pokut ve výši 20.000,- Kč, 50.000,- Kč a 100.000,- Kč za situace, kdy horní hranice sazby činí 2.500.000,Kč, nelze objektivně považovat za exces ani za pokutu zcela zjevně nepřiměřenou. Žalovaná se v každém jednotlivém případě zabývala i intenzitou skutkových okolností, s jakou došlo k porušení zákona, v každém jednotlivém případě zhodnotila i závažnost porušení zákona a v žádném případě nelze tvrdit, že by postupovala mechanicky či automaticky. K žalobní námitce, že pořad Švihák lázeňský trval jen osmnáct minut a navíc byl přerušen pětiminutovou reklamou a jeho odvysílání proto nemohlo být tak závažným porušením zákona, žalovaná poukázala na to, že divák byl po celou dobu vysílání tohoto pořadu vystaven jednak působení nepřiměřeně zdůrazněného umístění produktu, které de facto naplňovalo znaky teleshoppingu, navíc po přerušení pořadu reklamou pak ani diváci nevěděli, že jsou působení nějakého obchodního sdělení vůbec vystaveni, neboť pořad po přerušení reklamou nebyl označen jako pořad obsahující umístění produktu. Diváci tak byli po 18 minut vystaveni nezákonnému působení v podstatě teleshoppingové nabídky, přičemž ve druhé půlce pořadu pak byli navíc nezákonně vystaveni působení obchodního sdělení, aniž by o tom měli tušení. Takové porušení zákona je závažné, neboť divák musí být jednak vždy zákonným způsobem informován o tom, že sleduje obchodní sdělení a dále nesmí být vystaven působení takového obchodního sdělení, které se sice „tváří“ jako umístění produktu, ale ve skutečnosti je přímou nabídkou zboží a služeb ve formě teleshoppingu. Přerušení pětiminutovou reklamou jen přispělo k navýšení času, po který byl divák vystaven působení obchodního sdělení (18 minut po dobu trvání pořadu Švihák lázeňský, který byl de facto teleshoppingem, plus dalších 5 minut reklamy). Žalobní námitka, že neoznačení pořadu po přerušení reklamou bylo zaviněno selháním lidského faktoru, které nemělo být ohodnoceno pokutou ve výši 20.000,- Kč, je lichá, neboť provozovatelem vysílání je žalobkyně, která za plnění všech zákonných povinností nese odpovědnost a selhání lidského faktoru může vyřešit v rámci pracovněprávních vztahů. Žalovaná poukázala dále i na to, že žalobkyni požádala o umožnění úhrady všech uložených pokut formou splátek a žalovaná této žádosti vyhověla a
pokračování
6
5A 194/2014
souhlasila s tím, že žalobkyně bude pokuty hradit v měsíčních splátkách ve výši 10 000,- Kč. I z toho důvodu nemohou pokuty vést k ukončení činnosti žalobkyně. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že rozhodnutí musí být přezkoumatelné a nesmí vybočit z mezí a hledisek správního uvážení. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 9/2008 žalobkyně uvedla, že sám správní orgán je povinen objasnit veškeré skutečnosti rozhodné pro uložení pokuty, mezi něž patří i to, zda majetkový postih nebude mít likvidační účinky. Pasivní přístup žalované, která očekává, že jí žalobkyně bude předkládat všechny skutečnosti, nelze akceptovat. Řízení o uložení pokuty je zahajováno z moci úřední a správní orgán tak je povinen shromáždit všechny skutečnosti a důkazy, na jejichž základě rozhodne. Ve vztahu ke shromažďování informací o majetkové situaci pachatele žalobkyně odkázala na ust. § 68 odst. 4 trestního zákoníku. Dále uvedla, že se žalovaná spokojila s tím, že žalobkyně za umístění produktu obchodního centra Palladium získala odměnu 150 000,- Kč měsíčně, avšak již se nezabývala náklady a výdaji, které žalobkyně v souvislosti s tímto vysíláním musela vynaložit. Žalovaná podle žalobkyně dostatečně nehodnotila přinejmenším kritérium postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti a kritérium závažnost věci s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání. Podle žalobkyně žalovaná v jiných případech hodnotila obdobné věci odlišně, např. ve věci, v níž rozhodoval Městský soud v Praze pod sp. zn. 5 A 215/2012, uložila pokutu ve výši 250.000,- Kč společnosti CET 21 za umístění produktu Prostenal, kdy na produkt bylo verbálními i obrazovými prostředky intenzivně upozorňováno více než minutu v hlavním vysílacím čase, za situace, kdy sledovanost programu NOVA je zcela dominantní a daný pořad sledují řádově milióny lidí, zatímco sledovanost žalobkyně se v odpoledním vysílacím čase pohybuje v řádech jednotek tisíc. Rovněž finanční situace a výdělkové možnosti obou subjektů jsou rozdílné. Výše uložené pokuty však podle žalobkyně je téměř stejná. Žalobkyně pak soudu dokládala sledovanost pořadu „Švihák lázeňský“ (dne 27.3.2014 pořad sledovalo 2.384 lidí, podíl sledovanosti činil 0,154%) a pořadu „Živě z Palladia“ (dne 24.3.2014 činil podíl sledovanosti jednotlivých bloků 0,042%, 0,091%, 0,153% a 0,015%). Uložené pokuty tak byly podle žalobkyně excesivní, neboť přesto, že byly uloženy na dolní hranici sazby, vzhledem k okolnostem a s ohledem na majetkovou situaci žalobkyně a na rozhodovací praxi žalované jde o pokuty nepřiměřené. Pokud jde o porušení povinnosti dle § 53a odst. 2 písm. c) zákona (rozhodnutí sp. zn. Ident.:2014/421/RUD/TP o uložení pokuty ve výši 50 000,- Kč - poznámka soudu) žalobkyně namítla, že toto porušení je třeba hodnotit ve vazbě na další kritéria jako dosah vysílání nebo účast na mediálním trhu, což však podle žalobkyně žalovaná neučinila. Podle žalobkyně je tvrzení žalované, že jelikož je vysílání žalobkyně celoplošné, může je přijímat až 70% obyvatel, zavádějící, neboť skutečná sledovanost se pohybuje v řádech desetin procenta a od toho se odvíjí i závažnost pochybení žalobkyně, s níž se žalovaná náležitě nevypořádala. Dále žalobkyně namítla, že neumístění označení PP před reklamou a po reklamě (rozhodnutí sp. zn. Ident:2014/422/RUD/TP o uložení pokuty ve výši 20 000,- Kč – poznámka soudu) je formalismem, obzvláště za situace, kdy žalobkyně takto učinila na počátku a na konci programu. Diváci zpravidla nevědí, že logo PP znamená, že v následujícím vysílání se objeví reklamní sdělení, mnohem větší vypovídací hodnotu má to, že diváci si jsou vědomi, že sledují komerční televizi, jejíž hlavní příjmy plynou z reklamy a takto přistupují k celému obsahu vysílání. Výši uložených pokut nelze porovnávat jen s výší, v níž lze pokutu uložit, ale je třeba posoudit i to, jaký dopad bude mít do dalšího fungování žalobkyně. Hovoří-li žalovaná o majetkovém prospěchu ve výši 150 000,- Kč za umístění produktu „obchodní
pokračování
7
5A 194/2014
centrum Palladium“ (rozhodnutí sp zn. Ident.2014/432/RUD/TP o uložení pokuty 100 000,Kč – poznámka soudu), je nezbytné si uvědomit, že jde pouze o alokaci prostředků, které slouží k pokrytí ztrát žalobkyně, případně jsou určeny na její provoz, a nelze hovořit o zisku žalobkyně. Při ústním jednání před soudem zástupce žalobkyně navrhl výslech Ing. Petra Kožušníka ke zjištění dopadu uložené sankce do majetkové situace žalobkyně. Soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť s ohledem na výši uložených pokut, majetkovou situaci, jak ji žalobkyně soudu doložila spolu s podanou žalobou a vzhledem k rozhodnutí žalované o povolení splátek, není podle mínění soudu provedení tohoto výslechu zapotřebí. Zástupce žalobkyně trval na důvodech uvedených v žalobě, odůvodnění výše uložených pokut je podle něj nepřezkoumatelné, žalovaná se nezabývala dopadem sankce do majetkové situace žalobkyně a neshromáždila k této otázce potřebné podklady, podle žalobkyně nemůže žalovaná čekat na doklady, které jí žalobkyně předloží. Zástupce odkázal na ust. § 13 občanského zákoníku, dle něhož mají být obdobné situace posuzovány stejně, uvedl, že v případě projednávaném zdejším soudem pod sp. zn. 5 A 215/2012 byla společnosti CET 21 za nepatřičné zdůrazňování produktu uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč, uložení sankce žalobkyně ve výši 170.000,- Kč je tedy nepatřičné vzhledem k jejímu postavení na mediálním trhu. Zavádějící považuje odkaz na to, že žalobkyně vysílá celoplošně, neboť podstatná je sledovanost pořadů žalobkyně, která je nízká, jak žalobkyně soudu doložila. Žalovaná pouze konstatovala hodnotící kritéria, podle žalobkyně je však nepoužila. Logo PP je žalovanou přeceňováno a je mu přisuzována větší důležitost, ačkoliv většina diváků nechápe jeho význam. Žalovaná při stanovení výše pokut překročila meze správního uvážení. Zástupkyně žalované u jednání před soudem uvedla, že žalovaná při stanovení výše pokuty vycházela z kritérií stanovených zákonem. Majetkovou situací je povinna se zabývat pouze tehdy, pokud v průběhu správního řízení vyvstane důvodná pochybnost, že pokuta by mohla mít likvidační charakter, taková pochybnost však v daném případě nevyplynula. Co je celoplošné vysílání, to definuje zákon, není tedy chybou, že se o tom žalovaná v rozhodnutích zmínila, když zároveň přihlédla ke sledovanosti a vycházela z toho, že sledovanost pořadů žalobkyně je pouze v desítkách procent. Žalobkyni nebyla uložena pokuta 170.000,- Kč, nýbrž jí byly za tři skutky uloženy pokuty ve výši 20, 50 a 100 tisíc Kč. Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s.ř.s.). Žalobkyně v bodě IV. petitu žaloby navrhla, aby soud, dospěje-li k závěru, že napadená rozhodnutí nemají zákonem stanovené náležitosti a není možno rozhodnout ve smyslu bodu I. – III. petitu žaloby (tj. uložené pokuty v rámci moderace snížit), žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Zároveň žalobkyně nezpochybnila závěr žalované o tom, že k porušení zákona došlo a předmětných správních deliktů se dopustila a uplatněné žalobní námitky směřují pouze do výše uložených pokut. Žaloba tedy napadá pouze výroky napadených rozhodnutí o uložení pokuty. Žalobkyně v žalobě namítá jednak nedostatečné a nesprávné zdůvodnění výše uložených pokut (takové pochybení by vedlo ke zrušení rozhodnutí v části napadené žalobou podle § 78 odst. 1 s.ř.s.), jednak požaduje snížení výše pokuty ve smyslu § 78 odst. 2 s.ř.s.
pokračování
8
5A 194/2014
Soud se předně zabýval tím, zda žalovaná z hlediska vznesených žalobních námitek řádně odůvodnila výši uložených pokut. Podle § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon) při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle § 61 odst. 3 zákona, Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání, k výši případného finančního prospěchu, a ke stanovisku věcně příslušného samoregulačního orgánu uvedeného v seznamu samoregulačních orgánů, obdrží-li toto stanovisko písemně do 10 pracovních dnů ode dne zahájení řízení o správním deliktu. Citovaná ustanovení obsahují výčet kritérií, která musejí být žalovaným při úvaze o výši pokuty posouzena, mezi nimi není uvedeno kritérium osobních a majetkových poměrů pachatele. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20.4.2010 správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. Nejvyšší správní soud v odůvodnění uvedeného usnesení konstatoval dále i to, že správní orgán se však při ukládání pokuty za jiné správní delikty, u nichž zákon zvláštní kritérium v podobě osobních a majetkových poměrů neupravuje, nebude muset zabývat zjišťováním těchto poměrů tam, kde bude s ohledem na výši do úvahy přicházející pokuty a na základní poznatky o osobě pachatele, které vyplynuly z dosavadního průběhu řízení, zřejmé, že nehrozí existenční ohrožení pachatele či jeho podnikání. Protože citovaná ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. správnímu orgánu neukládají při úvaze o výši pokuty hodnotit i osobní a majetkové poměry pachatele, byla by žalovaná povinna majetkové poměry žalobkyně zjišťovat a přihlédnout k nim jenom tehdy, pokud by pochybnost o možném likvidačním účinku ukládané sankce vyplývala ze skutečností známých žalované ze spisu, popřípadě by byla zjevná s ohledem na výši stanovené pokuty. Žalobkyně v průběhu správního řízení nikterak nezmiňovala svou finanční situaci a neuváděla žádné důvody, proč by jí měly pokuty být uloženy v té či oné výši, ze správních spisů neplynou žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o špatné finanční situaci žalobkyně, riziko možného likvidačního účinku pokut nevyplývá ani z výše stanovených pokut, neboť byly stanoveny při dolní hranici sazby; žalovaná tedy neměla důvod majetkové poměry žalobkyně zjišťovat a hodnotit. Nedůvodná je proto žalobní námitka, že kritéria pro stanovení výše pokuty byla vyhodnocena nedostatečně a zjevně nesprávně z toho důvodu, že žalovaná byla povinna přihlédnout k majetkovým poměrům žalobkyně, které však v potaz nevzala. Poukaz žalobkyně na ust. § 68 odst. 4 trestního zákoníku (dle něhož příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu) je nepřípadný, rozšířený senát Nejvyššího správního
pokračování
9
5A 194/2014
soudu ve zmíněném usnesení č.j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20.4.2010 uvedl, že užití až matematicky přesné metody, jakou pro vyměřování peněžitého trestu předpokládá trestní zákoník, ze současné právní úpravy jiných správních deliktů vyvodit nelze. Nedůvodná je i žalobní námitka, že žalovaná shledala všechny správní delikty automaticky jako závažné, a rovněž i žalobní námitka, že o tom, že pokuty byly uloženy automaticky, svědčí téměř totožná odůvodnění všech tří rozhodnutí. Soud je naopak toho názoru, že žalovaná posuzovala zákonná kritéria pro uložení pokuty stanovená v § 61 odst. 2 a 3 zákona individuálně ke konkrétnímu správnímu deliktu, za který tu kterou pokutu ukládala. Odůvodnění napadených rozhodnutí nejsou totožná, jak žalobkyně namítá, je ovšem logické, že shodně jsou (a musely být) uvedeny a hodnoceny skutečnosti, k nimž žalovaná byla povinna přihlížet podle § 61 odst. 2 zákona, tj. povaha vysílaného programu a postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy, neboť ve vztahu ke všem třem správním deliktům se jedná o kritérium neměnné. Pokud žalobkyně ve své replice k vyjádření žalované namítá, že kritérium postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti nebylo hodnoceno dostatečně, pak soud postrádá bližší rozvedení této žalobní námitky, která byla vznesena zcela obecně, takže není zřejmé, v čem podle žalobkyně žalovaná při svém hodnocení tohoto kritéria pochybila uvedla-li, že provozovatel je komerčním subjektem, principem komerčního vysílání je snaha o maximální sledovanost, vysílání programu RELAX je provozováno celoplošně, tedy je může ve vymezeném územním rozsahu přijímal alespoň 70% obyvatel ČR, k velkému podílu diváků obecně patří i zvýšená odpovědnost, avšak v daném případě bylo vzato v potaz, že se sice jedná o provozovatele celoplošného vysílání, ale nejedná se o provozovatele s dominantním postavením na mediálním trhu. Ke kritériu rozsah, typ a dosah závadového jednání žalovaná v případě všech tří uložených pokut shodně konstatovala, že program RELAX je sice provozován celoplošně a jeho vyslání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70% obyvatelstva, žalovaná sice nemůže individuálně zhodnotit sledovanost tohoto kterého pořadu, ze správní praxe a z dostupných zdrojů jí však je známo, že sledovanost programu RELAX je nízká, pohybuje se v desetinách procent, nejedná se tedy o program s vysokou mírou sledovanosti, k čemuž žalovaná, jak výslovně uvedla, přihlédla ve prospěch účastníka. Z hlediska rozsahu závadového vysílání pak žalovaná dále hodnotila stopáž toho kterého pořadu, jak bude uvedeno níže. Kritérium závažnost věci hodnotila žalovaná individuálně ve vztahu k tomu kterému správnímu deliktu. V rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 50.000,- Kč (sp. zn. 2014/421/RUD/TP) za porušení ustanovení § 53a odst. 2 písm. c) zákona, jehož se žalobce dopustil odvysíláním pořadu Švihák lázeňský dne 27.3.2014 od 10.15:56 hod na programu RELAX tím, že pořad obsahoval umístěný produkt, který byl nepatřičně zdůrazněn, žalovaná hodnotila, že se nejednalo o případ, kdy by v rámci pořadu proběhlo umístění produktu pouze v určitém časovém okamžiku, ale pořad celý byl de facto umístěným produktem, přímou nabídkou produktů a služeb, sám žalobce po zahájení správního řízení začal pořad označovat jako teleshopping. Skutečnost, že pořad měl stopáž 18 minut a po celou tuto dobu byl divák vystaven nepříznivým vlivům nepatřičně zdůrazňovaného umístění produktu, žalovaná
pokračování
10
5A 194/2014
hodnotila k tíži žalobkyně. Uvedla, že porušení povinnosti dle § 53a odst. 2 písm. c) zákona je obecně závažné, závažnost předmětného správního deliktu, kdy divák byl vystaven v podstatě přímé teleshoppingové nabídce po celou dobu vysílání, tj. cca 18 minut, hodnotila jako vysokou. V rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 20.000,-Kč (sp. zn. 2014/422/RUD/TP) za porušení ustanovení § 53a odst. 3 zákona, jehož se žalobkyně dopustila odvysíláním pořadu Švihák lázeňský dne 27.3.2014 od 10.15:56 hod na programu RELAX tím, že pořad nebyl jako pořad obsahující umístění produktu označen po svém přerušení v čase od 7:28-12:02 minut od počátku pořadu, žalovaná uvedla, že obecně je třeba hodnotit porušení § 53a odst. 3 zákona jako významný správní delikt, neboť diváci jsou vystaveni působení obchodního sdělení, aniž by o tom byli informováni, a mohou tak být uvedeni v omyl o povaze pořadu. Poukázala však na to, že v předmětné věci byl pořad neoznačen „pouze“ po jeho přerušení reklamou (po přerušení reklamou se již neobjevil piktogram umístění produktu a od 12. minuty sledování pořadu byl divák, resp. mohl být uveden v omyl o povaze pořadu – mohl se domnívat, že sleduje zábavní pořad, ani by měl tušení, že na něj zároveň působí umístěný produkt), na počátku a na konci však pořad byl označen, jak požaduje zákon, proto žalovaná závažnost tohoto správního deliktu posoudila jako méně závažnou. V rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 100.000,Kč (sp. zn./Ident.:2014/423/RUD/TO) za porušení ustanovení § 53a odst. 3 zákona, jehož se žalobce dopustil odvysíláním pořadu „Živě z Palladia“ dne 24.3.2014 od 15:30 hod na programu RELAX tím, že tento pořad, který byl pořadem obsahujícím umístění produktu, nebyl na svém počátku ani na konci jako pořad obsahující umístění produktu označen, žalovaná obecně hodnotila porušení § 53a odst. 3 zákona jako významný správní delikt, neboť diváci jsou vystaveni působení obchodního sdělení, aniž by o tom byli informováni a mohli tak být uvedeni v omyl o povaze pořadu. V případě tohoto správního deliktu zohlednila široký rozsah závadného vysílání (diváci byli po celých 90 minut vysílání pořadu vystaveni působení obchodního sdělení, aniž by o této skutečnosti byli informováni), avšak zároveň hodnotila dosah závadného vysílání s ohledem na nízkou sledovanost programu RELAX jako nízký. Diváci byli nezákonně vystaveni působení obchodního sdělení po celých 90 minut sledování pořadu, což žalovaná shledala jako závažné pochybení. V tomto případě žalovaná hodnotila dále i to, že žalobkyně za umístění produktu „Obchodní centrum Palladium“ získává dle uzavřené smlouvy založené do správního spisu odměnu ve výši 150 000,- Kč měsíčně. Ke skutečnosti, že žalobkyně není provozovatelem s dominantním postavením na mediálním trhu a k nízké sledovanosti jejího vysílání tedy žalovaná při úvaze o výši pokut přihlížela. Není pravdou, by shledala všechny správní delikty automaticky jako závažné, jak žalobkyně namítá v žalobě. Jak soud uvedl již shora, jako méně závažné hodnotila porušení zákona v případě rozhodnutí sp. zn./Ident.:2014/422/RUD/TP, kdy divák byl, resp. mohl být uveden v omyl o povaze tohoto pořadu teprve od 12. minuty vysílání pořadu, který po přerušení reklamou pokračoval, aniž by byl označen jako pořad obsahující umístění produktu. Pokud jde o rozhodnutí sp. zn. /Ident.: 2014/421/RUD/TP, kdy divák byl vystaven vlivům nepatřičně zdůrazňovaného umístění produktu po celou dobu trvání pořadu, tj. po 18 minut (což žalobkyně nijak nezpochybňuje) a pokud jde o rozhodnutí sp. zn./Ident.:2014/423/RUD/TP, kdy divák byl, resp. mohl být uveden v omyl o povaze pořadu po celých 90 minut vysílání pořadu (což žalobkyně opět nikterak nezpochybnila), má soud za to, že úvaha žalované, která v těchto případech posoudila porušení zákona jako závažné, nevybočuje z mezí zákona a nelze jí ničeho vytknout.
pokračování
11
5A 194/2014
Žalobní námitka, že žalovaná nedostatečně hodnotila závažnost věci s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadového jednání, není důvodná. Dokládá-li žalobkyně v replice k vyjádření žalované, že její sledovanost se pohybuje v řádech desetin procent, pak k této skutečnosti žalovaná v případě všech uložených pokut přihlížela, závažnost toto kterého porušení zákona hodnotila i s přihlédnutím k dosahu vysílání a k účasti žalobkyně na mediálním trhu. K žalobní námitce, že při ukládání pokut nebyla zohledněna nízká míra závažnosti správních deliktů lze uvést toliko to, že nízká, resp. nižší míra závažnosti správního deliktu mohla být, a rovněž i byla, zohledněna jen v tom případě, kdy byla žalovanou shledána (rozhodnutí sp. zn./Ident.:2014/422/RUD/TP). Ze všech shora uvedených důvodů soud jako nedůvodnou posoudil žalobní námitku, že výše uložených pokut je napadenými rozhodnutími nedostatečně a nesprávně odůvodněna. Pokud žalobkyně v žalobě uvádí, že si klade otázku, zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená, pak bylo na ní samotné, aby v žalobě konkrétně uvedla, ke kterému specifiku konkrétního případu žalovaná nepřihlédla, ač k němu přihlédnout měla a které konkrétní skutečnosti a z jakých konkrétních důvodů žalovaná při úvaze o výši pokuty zhodnotila nesprávně. Namítané osobní a majetkové poměry žalobkyně žalovaná v daném případě nebyla povinna zjišťovat a přihlížet k nim, jak soud zdůvodnil již shora. Namítá-li žalobkyně, že v případě uložení pokuty ve výši 20.000,- Kč (sp. zn.Ident.:2014/422/RUD/TP) došlo k neoznačení pořadu po jeho přerušení reklamou pouze selháním lidského faktoru, a tedy se podle žalobkyně nejednalo o naplnění subjektivní stánky správního deliktu ve formě nepřímého úmyslu, pak ani této žalobní námitce přisvědčit nelze. Žalovaná k hodnocenému kritériu míra zavinění správně uvedla, že žalobkyně nese odpovědnost za splnění všech právních povinností souvisejících s provozováním televizního vysílání a s ohledem předchozí upozornění na porušení § 53a odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., jehož se žalobkyně dopustila v podstatě shodným způsobem, dovodila zavinění žalobkyně ve formě nepřímého úmyslu, nikoli jen vědomé nedbalosti. Soud doplňuje, že odpovědnost za porušení zákona nese provozovatel vysílání, tj. žalobkyně a proto není rozhodné, kdo z jejích zaměstnanců a z jakého důvodu porušení zákona způsobil. Soud neshledal, že by žalovaná při stanovení výše pokut překročila meze správního uvážení nebo jej zneužila. Uložené pokuty nelze považovat za excesivní, a to ani vzhledem k okolnostem případu, ani s ohledem na majetkovou situaci žalobkyně, a rovněž ani s ohledem na rozhodovací praxi žalované, jak žalobkyně namítá v replice k vyjádření žalované. Uložení pokuty společnosti CET 21 ve výši 250 000,- Kč za jednání popsané žalobkyní : „…na programu NOVA umístila produkt Prostenal a jak verbálními tak i obrazovými prostředky na něj v čase více než minutu intenzivně upozorňovala“ nelze hodnotit tak, že se rozhodovací praxe žalované diametrálně a bez objektivních příčin odlišuje, jak tvrdí žalobkyně; žalobkyni, jejíž sledovanost je podstatně nižší, než sledovanost společnosti CET 21, byla uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč za nepatřičné zdůrazňování umístěného produktu po dobu celých 18 minut. Žalobkyně tedy porovnává případy, které nejsou obdobné, a které porovnávat nelze. Žalobkyni nelze přisvědčit ani v tom, že uložené pokuty (tj. jedna pokuta za jeden správní delikt uložená spol. CET 21 ve výši 250.000,- Kč a tři pokuty za tři správní delikty uložené žalobkyni ve výších 20.000,- Kč, 50.000,- Kč a 100.000,- Kč) jsou téměř stejné. K tvrzení žalobkyně, že neumístění označení PP před reklamou a po reklamě je formalismem, lze uvést toliko to, že zákon (§ 53a odst. 3) takovou povinnost stanoví, tedy je nezbytné ji dodržovat.
pokračování
12
5A 194/2014
Ukládání trestu je založeno na dvou základních principech – principu zákonnosti trestu a principu individualizace trestu. Uložení pokuty v mezích zákonných podmínek je součástí posouzení zákonnosti přezkoumávaného správního rozhodnutí (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). V rámci moderačního práva (§ 78 odst. 2 s.ř.s.) pak soud zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak správní orgán přihlédl ke všem specifikům konkrétního případu a zda byla v rámci zákonem umožněného sazebního rozpětí pokuty vybrána pro pachatele správního deliktu pokuta v takové výměře, která splní účel sankce a není zjevně nepřiměřená. Z hlediska vznesených žalobních námitek soud neshledal důvody, které by vedly ke zrušení rozhodnutí žalované podle § 78 odst. 1 s.ř.s. Proto se soud dále zabýval požadavkem žalobkyně na snížení výše uložených pokut podle § 78 odst. 2 s.ř.s. Žalobkyně v žalobě namítla, že pokuty byly uloženy v likvidační výši a k doložení své finanční situace soudu předložila výkaz zisku a ztrát za období 1.1.2014-30.9.2014. Z tohoto dokladu mimo jiné vyplývají tržby za prodej vlastních výrobků a služeb ve výši 12.425.000,- Kč, výsledek hospodaření před zdaněním činí -98.000,- Kč. Dále žalobkyně soudu předložila rozvahu ke dni 30.9.2014, kde jsou mimo jiné uvedena aktiva celkem ve výši 5.169.000,- Kč (z toho krátkodobý finanční majetek 484 000,- Kč - peníze 7 000 a účty v bankách 477 000,- Kč). V žalobě pak žalobkyně konkrétně argumentovala neuhrazenými závazky v roce 2013 v částce 360.000,- Kč a svou obecně špatnou finanční situací v roce 2014. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala i na to, že podle dodatku ze dne 1.1.2014 k obchodní smlouvě ze dne 13.8.2013 předloženého v průběhu správního řízení ve věci sp. zn. /Ident.: 2014/423/RUD/TP, měla žalobkyně měsíční příjem ve výši 150.000,- Kč za umístění produktu „Obchodní centrum Palladium“. Podle soudu nelze mít za to, že by v případě žalobkyně, jejíž tržby jsou v desítkách miliónů korun, mohly být pokuty ve výši 20.000,- Kč, 50.000,- Kč a 100.000,- Kč nepřiměřené majetkovým poměrům žalobkyně do té míry, že by byly samy o sobě způsobilé přivodit její platební neschopnost či ji donutit ukončit podnikatelskou činnost, či že by se v důsledku právě těchto pokut na dlouhou dobu mohlo stát jediným smyslem podnikatelské činnosti žalobkyně jejich splácení. Do správního spisu sp. zn./Ident.:2014/423/RUD/TP je založen Dodatek ze dne 1.1.2014 k obchodní smlouvě ze dne 13.8.2013 uzavřené mezi společností Palladium Praha s.r.s. (jakožto poskytovatelem) a žalobkyní (jakožto provozovatelem), z něhož vyplývá, že společnost Palladium se zavázala žalobkyni hradit za svou propagaci (ve vysílání TV RELAX) měsíční odměnu ve výši 150.000,- Kč. Za dobu od uzavření tohoto dodatku (1.1.2014) do vydání rozhodnutí o pokutách (19.8.2014) mohl tento příjem pokrýt výši všech uložených pokut; žalobkyně sice poukazuje na náklady, které na tuto činnost vynaložila, výši těchto vynaložených nákladů však nijak nespecifikovala. Argumentuje-li žalobkyně nesplacenými závazky ve výši 360.000,- Kč, pak její celkovou situaci nemůže ohrozit splácení pokut uložených v celkové výši 170.000,- Kč v měsíčních splátkách po 10.000,- Kč, v nichž bylo povoleno pokutu splácet, jak žalovaná uvedla ve vyjádření k žalobě a jak je zřejmé z povolení splátek ze dne 4.11.2014 založeného do správního spisu sp. zn./Ident.:2014/421/RUD/TP. V daném případě nedošlo k excesu při individualizaci trestu, jak žalobkyně tvrdí. Pokuty byly uloženy při dolní hranici zákonné sazby, jejich celková výše činí 170.000,- Kč, a jejich splácení bylo žalobkyni povoleno v měsíčních splátkách po 10.000,- Kč, tedy nemohou být pro žalobkyni likvidační. Soud neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o zjevné nepřiměřenosti uložených pokut. Z popsaných správních
pokračování
13
5A 194/2014
deliktů, z okolností, za nichž byly spáchány a ani na základě majetkových poměrů žalobkyně či vzhledem k namítané rozhodovací praxi žalované nelze podle soudu předmětné pokuty uložené při dolní hranici sazby hodnotit jako zjevně nepřiměřené. Protože soud neshledal zjevnou nepřiměřenost uložených pokut, návrhu na moderaci nevyhověl. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce neměl úspěch ve věci a žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 6. února 2015
JUDr. Eva Pechová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Válková
