8Ca 208/2009 - 40-
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Praha 8 – Libeň, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované č.j. vav/3683/09 ze dne 13. 5. 2009, takto: I.
Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. vav/3683/09 ze dne 13.5.2009s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Od ůvo d ně n í
Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 4.8.2009 domáhala zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn. 2008/1286/vav/FTV č.j. vav/3683/09 ze dne 13.5.2009, kterým podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla žalobci uložena pokuta ve výši 50.000 Kč pro nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 53 odst. 1 téhož zákona, kterého se dopustil tím, že odvysílal označení sponzora pořadu časopis FOR MEN (mutace 1) na programu Prima televize, kterým nebyl identifikován sponzor. Označení sponzora bylo do vysílání premiérově zařazeno dne 14.6.2008 v čase 23:11:45 hod.
pokračování
2
8Ca 208/2009
Inkriminovaný sponzorský vzkaz je záběrem červenou plochu zmenšující se do obdélníku, písmena dotváří logo časopisu „FOR MEN“. Pod logem text „časopis pro muže“. Na pozadí šedostříbrného závěsu se za sebe skládají tři různé obálky časopisu FOR MEN, vpravo dole text „sponzor pořadu“. Spot je doprovázen slovy „Tento pořad vám přináší FOR MEN - časopis jen pro muže!“. Žalovaná konstatovala, že podle § 53 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání je provozovatel povinen označit každý sponzorovaný pořad zejména na jeho počátku nebo konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Inkriminovaný sponzorský vzkaz uvádí, že sponzorem pořadu je časopis „FOR MEN“, což je název časopisu evidovaného v registru Ministerstva kultury, kde bylo ověřeno, že existuje periodikum „FOR MEN“ evidované pod evidenčním č. E 16624 vydavatele Mladá fronta a.s. Logo časopisu není ochrannou známkou a z poskytnutých informací v označení sponzora nelze identifikovat, kdo je skutečným sponzorem pořadu. Dále žalovaná konstatovala, že ve dvou správních řízení v roce 2007 byla žalobkyně upozorněna na porušení ust. § 53 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a poté rozhodla o výši uložené pokuty, v závislosti na vyhodnocení kritérií podle ust. § 61 odst. 2 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. V žalobě žalobkyně namítla, že žalovaná vycházela v řízení a v napadeném rozhodnutí z nesprávných právních názorů, nezkoumala dostatečně otázku obligatorního znaku skutkové podstaty správního deliktu, jímž je objekt správního deliktu, nezjistila skutkový stav a že ten, který vzala za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu, dále že žalovaná nepostupovala při rozhodování o výši sankcí v souladu se zákonem stanovenými kritérii a nezkoumala dostatečně jejich naplnění a jeho míru. Žalovaná ve vyjádření ze dne 23.11.2009 odmítla všechny žalobní námitky. Při jednání dne 29.4.2010 setrvali účastníci na svých tvrzeních a stanoviscích. Zástupce žalobkyně uvedla že sponzor byl v tomto vzkazu identifikován ochranou známkou, která prokazatelně patří právě sponzorovi. Odkázal na judikaturu NSS. Rozsudky pod sp. zn. 6As 13/2009 a 7As 53/2009 a na judikaturu MS v Praze, rozsudky sp. zn. 8Ca 207/2009 a 8Ca 26/2009. Dále poukázal na to, že Rada argumentuje použitím tzv. agenturních ceníků, aniž by je však jakkoliv blíž specifikovala a zejména, aniž by je založila do spisu. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
pokračování
3
8Ca 208/2009
Soud vzal za prokázané, že časopis „FOR MEN“ je časopis evidovaný v registru Ministerstva kultury pod evidenčním č. E 16624 vydavatele Mladá fronta a.s.(www.mkcr.cz ). Soud především shledal důvodnou žalobní námitku ohledně nesprávného výkladu ust. § 53 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, uplatněného žalovanou, podle něhož nutnou součástí sponzorského vzkazu je obchodní firma sponzora, zatímco označení jeho výrobků může být rozšiřujícím parametrem. Žalobkyně tu naopak má za to, že tento názor nemá oporu v zákoně a poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6As 13/2009 a 7As 53/2009 s tím, že identifikace sponzora prostřednictvím produktu tedy figuruje jako alternativa, která je předmětem volby sponzora. Poukázala rovněž na rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. sp. zn. 8Ca 207/2009 a 8Ca 26/2009 s tím, že ve sporech, které se dosud vedly o otázce alternativ identifikace sponzora obchodní firmou, nedal soud žalované za pravdu. Skutečnost, že Mladá fronta a.s. je vydavatelem časopisu „FOR MEN“, byla ve správním řízení zjištěna. Žalovaná Rada vztah mezi sponzorem a časopisem „FOR MEN“ nezkoumala, což bylo na její úvaze; relevantní by bylo, kdyby zjistila rozpor mezi producentem předváděného výrobku a sponzorem. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. s) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, se pro účely tohoto zákona rozumí sponzorováním jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů. Podle ust. § 53 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání provozovatel vysílání je povinen označit každý pořad sponzorovaný zcela nebo zčásti zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. V obou citovaných normách je uveden výčet forem zákonem dovoleného označení sponzora, který je výčtem alternativním, jak je zřejmé z použití spojky „nebo“. Povinnost označit sponzora tedy provozovatel vysílání splní tím, že jej identifikuje alespoň jedním z výslovně připuštěných označení, přičemž mu zákon dává k úvaze, jakou z forem zvolí. Označení obchodní firmou není ani přednostně vyžadovaným, tím méně pak obligatorním, a provozovatel vysílání tedy není povinen je uvést, pokud k označení sponzora zvolí formu jinou. Názor zastávaný žalovanou pak nelze vyvodit ani z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2006, č.j. 7 As 60/2005-55, www.nssoud.cz, na který žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazovala. Naopak, z argumentace Nejvyššího správního soudu, že „Obsahem sponzorského vzkazu tak nemusí být jen obchodní firma, tj. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, nýbrž i označení jeho výrobků, které má chráněné ochrannou známkou a které často není shodné s označením obchodní firmy. Může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit na určitý typ výrobku, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo jeho existenci. Je proto zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovou volbu umožnit,“ je naopak zřejmé, že soud výslovně připouští prezentaci podnikatele – sponzora jménem jeho výrobku, a nikoliv obchodní firmou, a to podle jeho vlastní volby.
pokračování
4
8Ca 208/2009
Uvedení obchodní firmy sponzora tedy není povinné, a její absence tak nemůže znamenat porušení ust. § 53 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ke splnění podmínek této normy tedy plně dostačuje označení sponzora označením jeho výrobku, v inkriminované věci logem časopisu „FOR MEN“ evidovaným v registru Ministerstva kultury pod evidenčním č. E 16624 vydavatele Mladá fronta a.s. Jen pro úplnost lze uvést, že k porušení zákona by došlo v případě, pokud by sponzor byl v konkrétním sponzorském vzkazu označen logem výrobku, kterou nevlastní a k němuž nezískal žádná jiná práva, umožňující mu takové její použití. Takový rozpor mezi prezentací osoby sponzora a jeho skutečnou totožností by ovšem musela žalovaná vlastním šetřením nepochybně prokázat. V této souvislosti se soud ztotožnil i s námitkou žalobkyně, že snaha žalované přimět provozovatele vysílání k povinnému označování sponzorů jejich obchodními firmami divákům ve světle objektu deliktu, tj. zákonem chráněnému zájmu, nic nepřináší a představuje jen komplikaci pro provozovatele vysílání a jejich klienty při komerční prezentaci. Běžný divák, o jehož zájmy jde, totiž označování sponzorů obchodními firmami nepožaduje a nepotřebuje. Soud v této věci konstatuje, že objektem namítaného inkriminovaného správního deliktu je veřejný zájem sledovaný v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tj. zajistit, aby divák věděl, který subjekt přispěl na financování určitého pořadu, a aby s touto znalostí mohl případně zvážit objektivitu či naopak zaujatost takového pořadu. Zákonodárce k zajištění této divákovy vědomosti ustanovil označování sponzorovaných pořadů předepsaným způsobem, a jak vyloženo výše, dal provozovateli vysílání, resp. sponzorujícímu subjektu, na výběr, jakým způsobem tak učiní. Pokud by tedy v hypotetickém případě žalovaná shledala, že určitý sponzorský vzkaz tuto informační úlohu neplní pro svůj rozpor se zákonem (například proto, že by zvolené označení zákon nepřipouštěl nebo by identifikovalo jiný subjekt, odlišný od sponzora), pak by se žalovaná musela ve svém rozhodnutí vypořádat i s otázkou dotčení objektu jako jedné ze složek skutkové podstaty deliktu. V projednávané věci však nebylo nutnou takovou úvahu vést, protože použitá forma označení sponzora v rozporu se zákonem nebyla. Soud dále shledal důvodnou námitku vůči tomu, jak byla vyhodnocena kritéria pro stanovení výše pokuty, a to zejména kritérium „výše případného finančního prospěchu“, kde žalovaná vycházela z blíže neurčených agenturních dat, ač tyto důkazy nebyly v rámci správního řízení provedeny v souladu s ust. § 53 správního řádu, a tedy žalobkyni nebylo umožněno upozornit na jejich nepravdivost. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že posuzovala hledisko případného finančního prospěchu z existence dostupných agenturních dat, dle kterých je možné odhadnout cenu jednotlivého spotu. Tento závěr žalované však nelze nijak přezkoumat, protože ve správním spise nejsou ona „dostupná agenturní data“ dokumentována a ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou nijak blíže popsána. Není tedy nijak zřejmé, o jaké údaje se má jednat, jaký je jejich původ a jak je žalovaná získala. Především však nelze vůbec posoudit, zda závěr, jaký z nich žalovaná vyvodila, je jimi věcně odůvodněn a zda k němu dospěla řádnou logickou úvahou. Tento závěr žalované je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
pokračování
5
8Ca 208/2009
Městský soud v Praze z důvodů shora uvedených rozhodl podle § 78 odst. 1 soudního řádu správního a zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Podle § 78 odst. 4 soudního řádu správního soud současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch a jeho náklady činily 2.000 Kč za uhrazený soudní poplatek. P o u č e n í : Proti tomuto rozs udku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v § 102 a násl. soudního řádu správního u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozs udku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V Praze dne 29. dubna 2010
JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Kotlanová
