8A 75/2012 - 36
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci navrhovatelka: Bc. Iva MXXXXX, nar. XXXXX, bytem XXXXX, zastoupena JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem v Praze 4, Za Zelenou liškou 967, proti odpůrcům: 1) Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, zastoupen Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem v Praze 2, Karlovo nám. 24, 2) Útvar rozvoje hl. m. Prahy, příspěvková organizace zřízená hl. m. Prahou, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 57, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Úpravy směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. U 0783/2009, vydaná odpůrcem 1) s datem platnosti dne 18.6.2009, včetně její modifikace ze dne 15.4.2010, provedené odpůrcem 2), takto: I. II.
Návrh se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění
Navrhovatelka se svým podáním ze dne 17.6.2012 u Městského soudu v Praze domáhala zrušení opatření obecné povahy – Úprava směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. U 0783/2009, vydaná Magistrátem hl. m. Prahy s datem platnosti dne 18.6.2009, jakož i správního aktu „Předání vyjádření k modifikaci úpravy ÚPn HMP č. 0783 k.ú. Chodov, výstavba bytových domů“ ze dne 15.4.2010, vydaná Útvarem rozvoje hl. m. Prahy, a na jejím základě vydaná úprava ÚP či její modifikace nebo nové platné znění. Umisťování staveb na území hl. m. Prahy se řídí Územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy schváleného zastupitelstvem hl. m. Prahy, (dáel jen „ZHMP“), dne 9.9.1999
pokračování
2
8A 75/2012
usnesením č. 10/05. V dubnu 2009 oznámila společnost Alborg Development a.s., se sídlem Praha 8, Thámova 583, záměr Magistrátu hl. m. Prahy navýšení kódu míry využití území na svých pozemcích z C9 na F9, a to z důvodu plánované výstavby tří bytových domů označených jako A, B a C, vždy s několika vchody. Mělo se jednat o komplex domů o cca 2.500 m2 komerční plochy, garážové stání, 119 bytů o 2 až 4+KK v domech o 6 NP a 2PP a v těsném sousedství těchto nových domů měla stát na 100 m2 mateřská škola. Odpůrce 1) tomuto záměru vyhověl v červnu 2009 a vydal „Úpravu směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy“ č. U 0783/2009, schváleného ZHMP dne 9.9.1999 usnesením č. 10/05. Předmětem úpravy konkrétně byla míra využití pozemků lokality k. ú. Chodov – území čistě obytné (OC) vymezené ulicemi Ryšavého a Komárkova, přičemž původní stav kód C9 byl upraven na kód F9 pro plochu OC na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1 v ostatní ploše zůstává kód C9. Podle upozornění provedená úprava potvrzuje pouze soulad záměru s ÚPn SÚ hl. m. Prahy ve vztahu ke kódu míry využití území, neposuzuje záměr z jiných profesních a správních hledisek, ani z hlediska souladu s vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy ve znění pozdějších předpisů. Následně dne 15.4.2010 Útvar rozvoje hl. m. Prahy pod č.j. URM 3450/2010 ve věci „Předání vyjádření k modifikaci úpravy ÚPn HMP č. 0783 k.ú. Chodov, výstavba bytových domů“ sdělil, že v předmětné lokalitě byla dne 18.6.2009 provedena úprava územního plánu, kterou byla navýšena míra využití území v části funkční plochy OC z kódu C na kód F. O modifikaci úpravy bylo již v lednu 2010 požádáno a následně URM odsouhlaseno. Nová modifikace řeší úpravu urbanistického zastavění a dodržuje schválený kód využití území F. Současně byl s nově navrženou modifikací úpravy vyjádřen souhlas. Tato modifikace urbanistického zastavění uvažuje s bytovými domy označenými jako A až I (celkem devět domů) o 6 NP a 1 – PP. Namísto 119 bytů je uvažována výstavba 195 vesměs velkometrážních bytů. Navrhovatelka se svým podáním domáhala zrušení napadeného opatření obecné povahy a uváděla, že „Úprava ze dne 18.6.2009“ měla za cíl maximalizovat komerční bytovou zástavbu na pozemcích sousedících s nemovitostmi žalobkyně. Pozemky parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1 sousedí se zástavbou lokality většího množství řadových rodinných domků a jedná se proto o výrazný zásah „panelově-sídlištního typu zástavby“ do dosavadních architektonických a urbanistických hodnot území s drobnější rezidenční zástavbou. Navrhovatelka namítala, že v případě obou správních aktů ohledně zásadních změn míry využití pozemků parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1 zcela absentovala zákonem zakotvená povinnost projednat návrh s veřejností a s dotčenými vlastníky, včetně žalobkyně, která je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 3323/21 v k. ú. Chodov a stavby pro bydlení na něm. Nezákonnost těchto aktů potom spatřovala jednak v procesu projednávání a schvalování úpravy, a jednak ve formě, kterou byla vydána. V tomto případě byl řízení účasten orgán ochrany životního prostředí a orgán státní památkové péče, nikoliv však hygienik či silniční správní úřad apod. Pokud jde o formu, kterou se „Úprava ze dne 18.6.2009“ vydala, šlo vlastně pouze o potvrzení na grafické situaci. Nebyla tedy naplněna materiální podmínka, aby úprava mající materiální povahu opatření obecné povahy také byla formou tohoto opatření vydána a aby
pokračování
3
8A 75/2012
výsledek byl předepsaným způsobem zveřejněn (§ 55 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 171 a násl. správního řádu). Odpůrce 1) ve svém vyjádření ze dne 27.7.2012 namítal, že navrhovatelka není aktivně legitimována, byť je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 3323/21 v k. ú. Chodov a stavby pro bydlení na něm, když zmíněnou úpravou nedošlo k zásahu do jejích hmotných práv. Dále uvedl, že napadené opatření obecné povahy bylo přijato zcela v souladu s § 188 odst. 3, věta druhá a třetí, stavebního zákona, a navrhl žalobu zamítnout. Odpůrce 2) se nevyjádřil. Městský soud v Praze rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť navrhovatelka v podané žalobě výslovně uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařizování ústního jednání, a odpůrce 1) k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního dne 12.7.2012 rovněž s takovýmto postupem vyjádřil souhlas. Odpůrce 2) se nevyjádřil. Městský soud v Praze posoudil věc takto : Městský soud v Praze posoudil napadené opatření obecné povahy podle § 101b odst. 3 soudního řádu správního, a to v mezích navrhovatelkou uplatněných návrhových bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Podle § 55 odst. 2 stavebního zákona při pořizování a vydávání změn územního plánu se postupuje obdobně podle § 43 až 46 a § 50 až 54 a přiměřeně podle § 47 až 49. Zastupitelstvo obce může v rozhodnutí o pořízení změny územního plánu upustit od zadání i konceptu územního plánu v případech, kdy se nezpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, a pokud jsou pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu součástí schválené zprávy o uplatňování územního plánu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Ao 2/2008-62 pojmovým znakem opatření obecné povahy je jeho konkrétně (individuálně) vymezený předmět, který musí být jednoznačně a srozumitelně identifikován. Požadavku na konkrétně vymezený předmět opatření obecné povahy nedostojí taková změna územního plánu (§ 55 odst. 2 a § 43 odst. 4 stavebního zákona), jejíž skutečný obsah neodpovídá navrženému zadání a z níž nelze s určitostí seznat, které části dosavadního územního plánu a v jakém rozsahu byly měněny. Je povinností pořizovatele územního plánu nebo jeho změny zpracovat věcný obsah návrhu zadání tak, aby skutečně odpovídal navrhovaným změnám a umožňoval posouzení, zda bude nutné jej posoudit dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a to jako koncepci či záměr. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Ao 5/2010 – 169 návrh na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a s.ř.s.) založený na vlastnictví nemovitosti ve společném jmění manželů je oprávněn podat byť i jen jeden z manželů. V případě podílového
pokračování
4
8A 75/2012
spoluvlastnictví nemovitosti může tento návrh podat i jen jeden ze spoluvlastníků, ačkoliv jeho podíl není nadpoloviční. V případě pořizování změny územního plánu lze za splnění podmínek stanovených v § 55 odst. 2 větě druhé stavebního zákona upustit od zpracování zadání změny a konceptu nebo upustit jen od zpracování konceptu změny v souladu s § 47 odst. 5 užitým na základě § 55 odst. 2 věty první citovaného zákona. Navrhovatelka ve svém podání uváděla, že je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 3323/21 v kat. území Chodov, a že tento pozemek přímo mezuje s pozemkem parc. č. 3323/1, tj. pozemkem dotčeným napadeným opatřením obecné povahy. Městský soud v Praze zjistil z výpisu z katastru nemovitostí, že navrhovatelka je spoluvlastníkem té nemovitosti, kterou uvedla v návrhu. Z příslušné dokumentace soud zjistil, že nemovitosti navrhovatelky nesousedí s pozemky, na nichž má být výstavba provedena. Pozemek parc. č. 3323/21 v kat. území Chodov, jehož je navrhovatelka spoluvlastníkem, přímo mezuje s pozemky parc. č. 3323/14, 3323/6, 3323/7, 3323/8 a 3323/12. Nicméně předmětem úpravy napadeného opatření obecné povahy byla míra využití pozemků lokality k. ú. Chodov – území čistě obytné (OC) vymezené ulicemi Ryšavého a Komárkova, na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1, tedy v ulici v níž se nachází nemovitost, jejíž je navrhovatelka spoluvlastnicí. Při posuzování podaného návrhu soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Dospěl přitom k závěru, že má pravomoc rozhodnout o návrhu a je k tomu i věcně příslušný. Při úvaze o tom, zda směrná část územního plánu má jinou povahu než jeho závazná část, dospěl k závěru, že tomu tak není. Vyšel z již uvedeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 ze dne 19. 11. 2008, v němž se Ústavní soud postavil na stanovisko akcentující tzv. materiální pojetí opatření obecné povahy. Z tohoto nálezu Ústavního soudu vyplývá, že směrná část územního plánu může, ale také nemusí být opatřením obecné povahy. Záleží na tom, zda v konkrétním případě směrná část územního plánu, resp. její změna, skutečně má materiální prvky. V inkriminované věci tomu tak je, protože změna směrné části územního plánu je spojena se změnou směrných regulativů týkajících se využití území, a je proto způsobilá zasáhnout do práv účastníce. Návrh sám je přípustný, navrhovatelka splnila předepsanou povinnost tvrzení o zkrácení v právech. Soud se však musel speciálně zabývat otázkou, zda navrhovatelka není k podání návrhu osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu § 46 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního. Při řešení této otázky vycházel soud z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, a to především rozsudků č.j. 4As 50/2004-59 a č.j. 3Ao 2/2009-93 a dospěl k závěru, že je nesporná aktivní procesní legitimace navrhovatelky, neboť ta je založena na povinnosti tvrzení zkrácení na právech a tuto povinnost navrhovatelka splnila. Spornou je však věcná legitimace. K této otázce se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku č. j. 2Ao 2/2007-73 a svůj názor opřel o judikaturu Ústavního soudu i bývalého Nejvyššího správního soudu a na tomto základě dospěl k závěru, že pojem "dotčenosti" je nutno vykládat šířeji nežli jen tak, že může být naplněn pouze u vlastníků pozemků a staveb, na které změna územního plánu přímo dopadá. Dotčenost se ovšem nevyčerpává ani v hranicích mechanicky vnímaného "sousedění" pozemků či staveb určitých vlastníků s těmi pozemky a stavbami, na něž přímo dopadá změna územního plánu; dotčen totiž může být - ovšem spíše výjimečně - i vlastník pozemku (stavby) vzdálenější, má-li zamýšlená změna územního plánu takovou povahu, že při jejím provedení
pokračování
5
8A 75/2012
je reálné podstatné ovlivnění poměrů i na tomto pozemku (stavbě). "Dotčení" se proto musí posuzovat materiálně, s důkladným uvážením poměrů příslušné lokality, konkrétních pozemků (staveb), ve vztahu k nimž se dotčenost posuzuje, a povahy územního plánu. Byť tedy v projednávaném případě zůstává prozatím sporné, zda napadeným opatřením obecné povahy byla skutečně dotčena práva navrhovatelky, lze uzavřít, že pro podání návrhu není osobami zjevně neoprávněnou. Z povahy věci totiž není vyloučeno, aby vlastníkem dotčeným změnou směrné části územního plánu byl i vlastník pozemku přímo nesousedícího s územím, na které se vztahují nové směrné regulativy, a zároveň není na první pohled bez pochyb zřejmé, že napadené opatření obecné povahy do jeho práv nezasáhlo. Při hodnocení charakteru napadeného správního aktu a posouzení otázky, zda je navrhovatelka k podání návrhu aktivně legitimována i věcně a následně, v jakém rozsahu napadené opatření obecné povahy přezkoumat, vycházel Městský soud v Praze z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3Ao 2/2009-93, podle něhož teprve poté, kdy je najisto postaveno, že k zásahu do hmotných práv navrhovatelů došlo, je možno se zabývat i zákonností procedury přijetí, zda tedy navrhovatelka spadá do onoho obecně vymezeného okruhu osob, jež jsou vydaným opatřením obecné povahy dotčeny a zda tedy u nich skutečně nastala ona výjimečná situace, kdy realizací změny směrné části územního plánu dojde nepochybně k podstatnému ovlivnění poměrů i na jejich nesousedících pozemcích. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 3Ao 2/2009-93 dospěl k závěru, že změnou směrné části územního plánu hmotná práva navrhovatelů dotčena nebyla. Z přijaté změny směrné části územního plánu nevyhnutelně nevyplývá pro navrhovatele žádný z negativních důsledků uvedených v návrhu. V inkriminovaném případě došlo změnou směrné části územního plánu k tomu, že byla změněna míra využití území, takže by bylo možno provést výstavbu „Bytového parku Roztyly“ na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1 a dalších pozemcích změnou směrné části územního plánu nedotčených. Konkrétní podobu tohoto bytového parku však bude možno posoudit až po předložení projektové dokumentace ve fázi územního řízení. Teprve tehdy bude rovněž možno posoudit, zda realizací záměru dojde k dotčení práv navrhovatelky a zda tedy bude mít alespoň v územním řízení postavení účastníka podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Podle Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek č.j. 3Ao 2/2009-93) věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy může mít vlastník nesousedícího pozemku jen zcela výjimečně, např. tehdy, pokud by z konkrétních okolností bylo již v této fázi nepochybné, že při jakémkoli způsobu realizace změny územního plánu dojde k dotčení vlastnických práv majitelů pozemků a staveb, a to nejen sousedních, ale i vzdálenějších. Městský soud v Praze s ohledem na shora uvedené musel konstatovat, že navrhovatelka není věcně legitimována k podání návrhu na zrušení tohoto opatření obecné povahy, neboť přijatou změnou směrné části územního plánu k dotčení jejích vlastnických práv ještě nedošlo. Za této situace postupoval podle ustanovení § 101d odst. 2 soudního řádu správního a návrh zamítnul, neboť není důvodný.
pokračování
6
8A 75/2012
Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1, 7 soudního řádu správního, neboť navrhovatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Podle názoru soud existují důvody zvláštního zřetele hodné, aby výjimečně rozhodnul, že se náhrada nákladů účastníkům zcela nepřiznává. Odpůrce 1), který se v tomto řízení nechal zastupovat advokátem, disponuje dostatečným počtem kvalifikovaných zaměstnanců, kteří by byli schopni sepsat vyjádření k návrhu v inkriminované věci. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 27. srpna 2012
JUDr.
Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová
Slavomír Novák, v.r. předseda senátu