Romeo a Julie (William Shakespeare)

ČTENÁŘSKÝ DENÍK

Romeo a Julie (William Shakespeare) V italském městečku Veroně žijí dva znepřátelené rody: Kapuleti a Montekové. Romeo Montek zklamán svou první láskou, je přemluven svými dvěma přáteli Merkuciem a Benvoliem, aby šel na ples, který pořádají Kapuleti na počest Juliiných 15. narozenin. Na plese se do sebe vzájemně zamilují. Romeo pak v zahradě před domem Kapuletů vyzná Julii lásku. Později je oba oddá kněz Vavřinec. Romeo však ještě toho dne zabije Tybalta, Juliina bratrance, který zákeřně zabil Romeova přítele Mercuria. Vévoda již dlouho vyhrožoval oběma rodům a za tento přestupek vypoví Romea z města. Romeo odchází do Mantovy a rozhodne se, že Julii unese. Zatím Julie nešťastná z toho, že se musí vdát za Parise, jde požádat o radu Vavřince. Dostává od něj uspávající tekutinu, která ji uvede na nějaký čas do takového stavu, že bude vypadat jako mrtvá. Vavřinec posílá posla k Romeovi s dopisem, ve kterém stálo, aby se o Julii nebál, že se zase probudí. Avšak posel Baltazar do Mantovy nedojede včas pro nemoc. Romeo s šíleným zármutkem se vrací do Verony. Tam se dozví o Juliině smrti, jde do hrobky a tam vedle ležící Julie vypije jed. O chvíli později se již Julie probudí a když vidí co se stalo, probodne se Romeovou dýkou. Teprve nad hroby obou milenců vidí oba rody, že pro tak malichernou věc zaplatily jejich děti životem.

Jazykový Rozbor: Charakteristika: příčina tragédie – lidská vášeň a náhoda (posel nedošel včas) - Poezie i próza; komické prvky v tragédii (mluva chůvy)

Bibliografie: 1. Autor: William Shakespeare 2. Název díla: Romeo a Julie 3. Nakladatel/Vydavatel: Atlantis 4. Místo vydání: Brno 5. Rok: 1992 6. ISBN: 80 – 7108 – 042 - X

2

Lakomec (Moliére) Starý Harpagon, bohatý, chamtivý lakomec má dvě děti. Dceru Elišku a syna Kleanta. Eliška se zamilovala do muže, který se jmenuje Valér. Ten, aby si naklonil jejího otce, dal se do jeho služeb a proti své vůli souhlasil se všemi hloupými nápady Harpagona. Kleant se zamiloval do chudé, ale krásné Mariany. Chce si jí vzít, ale bojí se svého otce, svěřit mu svoje tajemství. Otec ho však předběhl a oznamuje celé rodině, že se chce oženit s Marianou. Kleant je touto zprávou zdrcen. Chce zabránit otcovu bláznivému nápadu, a proto Kleantův sluha ukrade Harpagonovi jeho skříňku s penězi. Harpagon, když zjistí ztrátu peněz, nemyslí už na svůj sňatek a hned se začne shánět po svých drahocenných penězích. Podezřívá všechny lidi, se kterými přichází do styku i své děti. Začne ihned podezřívat i svého přítele Ansela, který k němu přišel na návštěvu. S příchodem Ansela se ale mnoho věcí vyjasnilo: Valér v něm poznal svého otce, kterého už dlouho marně hledal a dozvěděl se, že Mariana je jeho sestra. Valér pak žádá Harpagona o Eliščinu ruku. Ten ve své zlobě, ale i radosti, že nemusí dát Elišce věno, nakonec svolí. Stále však oplakává své peníze. Kleant mu tedy řekne, že jestli se zřekne Mariany, dostane svou drahocennou skříňku zpátky. Harpagon s radostí souhlasí. Konečný souhlas se svatbami dává Harpagon až poté, co Anselm slíbil, že je obě zaplatí.

Jazykový Rozbor: Charakteristika: kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy; člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city ani na lásku; výsměch lidské chamtivosti - dodržení jednotky místa, času a děje, hra je psaná v próze Kontrast: vtipná komediální zápletka, komické zábavné nedorozumění, živé dialogy, satirický tón, výsměch Detailní popisy: zdařilá charakteristika postav, zvláště titulní postavy

Bibliografie: 1. Autor: Moliére 2. Název díla: Lakomec 3. Nakladatel/Vydavatel: Mladá fronta 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1966 6. ISBN: 80 – 86390 – 85 – 3

3

Robinson Crusoe (Daniel Defoe - upravil J.V. Pleva) Tento příběh vypráví o synovi kupce Crusoa, který jel na lodi, jenž ztroskotala na skalách. A on jediný přežil a zachránil se. Byl sám, nejdříve to nevěděl, ale postupem času během jednoho dne se zorientoval. Druhý den si začal hledat nějaké bydlení. Šel lesem až došel k jeskyni před kterou již v duchu viděl nádhernou zahradu a spoustu plodů. Šel se tedy podívat dovnitř. Jeskyně byla velká a prostorná, ale velice nepohodlná. Ze ztroskotané lodi si přinesl zásoby. Musel si vyrobit nějaké nástroje, aby mohl nasekat dříví a ulovit si něco na obživu. Odpoledne se vrátil před jeskyni s úlovkem a se dřevem. Začal s prací. Vše si nakreslil na zem a podle tohoto plánu postupoval. První den postavil postel potaženou kůžemi chycených zvířat. Udělal si také rošt a opekl si večer maso. Druhý den postavil poličky a stoly. Asi za měsíc vypadala Robinsonova jeskyň jako docela útulný byteček. Měl komín, podlahu ze dřeva, spižírnu, kde udil maso a hodně nářadí. Vyrobil si nůši, ve které nosil ulovenou zvěř nebo jiné potřebné věci. Také chytil několik koz, které se mu později rozrostly na celé stádo. Rozhodl se, že by si mohl udělat kalendář a sluneční hodiny. Naštěstí věděl, jak dlouho tu je, protože do stromu každý den vyrýval čárky bylo to přesně 456 dní, co je tu. Za další rok měl udělanou krásnou zahrádku a dokonale prozkoumaný celý ostrov do posledního místečka. Měl dokonce postavený přístavek pro zvířata. Jednoho dne po silné bouři se vypravil na pobřeží, kde zahlédl stopy člověka, přišel k němu, ale on už byl mrtvý avšak našel jeho psa se kterým se zakrátko spřátelil. Na ostrově několikrát řádili lidožrouti. Jednou je viděl Robinson jak si připravují svou další oběť. Tu se mu podařilo zachránit jej. Protože to bylo zrovna v pátek, pojmenoval Robinson toho šťastlivce Pátek. To už byl Robinson na ostrově šest let. Spolu s Pátkem mohl konečně dokončit stavbu lodi. Postupně jej učil zacházet se zbraní, nářadím a učil ho mluvit anglickým jazykem. Také se jim podařilo zachránit Pátkova otce, při dalším nájezdu lidožroutů. Uběhne dalších pět let a u ostrova zakotví loď, na jejíž palubě došlo ke vzpouře proti kapitánovi. Nakonec Robinson s Pátkem a s několika lidmi, kteří zůstali kapitánovi věrní, vzpouru potlačí a po jedenácti letech opouští ostrov. Vracejí se do Yorku, kde předtím Robinson žil. Robinson se dozví, že jeho otec zemřel, ale matka je velice šťastná z jeho návratu. Spolu s Pátkem vytvoří obchod ve městě. ________________________________________________________________ Jazykový Rozbor: Charakteristika:Podrobné vyprávění, fiktivní autobiografie (inspirace pro autora: osudy skotského námořníka Alexandra Selkrika-vysazen na opuštěném ostrově, kde žil 5 let); forma deníku ich-forma, děj výrazně

4

potlačen (bez ústřední zápletky); dějové napětí jen v epizodách (záchrana Pátka, vzpoura na lodi) Kontrast: na první pohled bezvýchodná situace – možnost přežití, naděje Detailní popisy: příroda, pracovní postupy + etické a náboženské úvahy, přesvědčivost, romantický obraz všedního dne, reportérská dokumentárnost, působivé propojení faktů a fikce Vliv na vznik žánru tzv. robinsonád, na J. Verna aj.

Bibliografie: 1. Autor: podle románu Daniela Defoa volně přepracoval Josef V. Pleva 2. Název díla: Robinson Crusoe 3. Nakladatel/Vydavatel: Olympia 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1986 6. ISBN: 27 – 030 - 86

Stařec a moře (Ernest Hemingway)

Hlavním hrdinou je starý rybář Santiago. Stařec už osmdesát čtyři dnů neměl štěstí a neulovil ani rybičku. Dříve mu pomáhal chlapec, jménem Manolin, ale rodiče mu zakázali kamarádit se a pomáhat starci, který nic nevydělá. Proto se spolu jen potají scházeli u chatrče starce. Na moře musel jet, ale stařec sám. V ten den stařec tušil, že něco velkého chytí. Vyjel na moře, přichystal udice a čekal. Dostal se až na otevřené moře, a tam mu zabrala ryba. Byl to obrovský mečoun. Celé odpoledne, celou noc, celý následující den a další noc táhla ryba starcovu loďku. Teprve potom se unavila a stařec ji mohl harpunou zabít. Rybu, která měřila více jak pět metrů, přivázal k loďce a vydal se na zpátky cestou do přístavu. Rybu ale ucítili žraloci a napadli ji. Stařec je zahnal, ale připlulo celé hejno žraloků. I když stařec bojoval ze všech sil, sežrali mu celou rybu až na kosti. Stařec byl vysílený, tak padl do člunu a proud ho unášel ke břehu. V přístavu všichni obdivovali kostru velké ryby, ale starcovi to nebylo nic platné, protože potřeboval prodat maso, aby měl peníze. Ale i tak nezoufal a rozhodl se, že vyjede na moře znovu… ________________________________________________________

5

Jazykový rozbor: Charakteristika: úvaha o hrdinství člověka, nezdolnosti, souboj člověka s přírodou a úzké sepětí s ní; smyslem lidského života a štěstí není zisk, bohatství, ale hluboké uspokojení, čestný zápas, vypětí sil k uskutečnění cíle: „Člověka je možno zničit, ale ne porazit”;obraz krásy lovu a boje Kontrast: Jednoduchý příběh, prosté pojmenování aktérů – stařec, moře, ryba Odkazy ke křesťanské symbolice (utrpení starce, těžké lano jako kříž, stigmata ran na jeho dlaních) Spisovný jazyk, k oživení děje a obrazu prostředí v překladu ponechány španělské výrazy; úsporný výraz, strohá stylizace vět, zvláště v dialogu ________________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Ernest Hemingway přeložil František Vrba 2. Název díla: Stařec a moře 3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1985 6. ISBN: 01 – 025 - 85

Markéta Lazarová (Vladislav Vančura) Děj: Děj se odehrává v turnovských a boleslavských lesích, částečně v Mladé Boleslavi. Na hradě Roháčku žil loupeživý rytíř Kozlík se svojí ženou a sedmnácti dětmi. Nastaly pro něho zlé časy, neboť král vyhlásil válku všem, kdo ohrožovali bezpečnost obchodních cest. Kozlík vyslal svého syna Mikoláše s žádostí o pomoc k sousedovi , drobnému zlodějíčku Lazarovi, kterým však dříve pohrdal. Lazar jeho spojenectví odmítl, Mikoláš byl jeho lidmi napaden a zraněn. Kozlík odtáhl se svou tlupou do lesů. Vzal s sebou i zajatce Kristiána, syna cizího hraběte, kterého přepadli na silnici. Kozlíkova dcera Alexandra se do něho zamilovala a snažila se mu pomáhat. Mikoláš přepadl Lazarovu posádku a jako kořist si odvedl Markétu Lazarovou, kterou její otec slíbil klášteru. Mikoláš brzy získal její lásku a vzal si ji za ženu. Markéta trpěla výčitkami, že porušila závazky vůči klášteru a Bohu. Kristiánův otec se s hejtmanovým vojskem snažil syna najít. Vojsko brzy udeřilo na Kozlíkův tábor. Lupiči podlehli přesile, zachránilo se jen pár mužů vedených Mikolášem. Odešel s nimi i Kristián, který se zamiloval do Alexandry. Později se vrátil ke svému otci, ale nemohl zapomenout na 6

Alexandru a tak ji začal opět hledat. Bloudil lesy, hladověl, nakonec zešílel. Alexandra ho našla naprosto vyčerpaného, v nenávisti, že ji opustil, ho zabila. Teprve pak si uvědomila, jak hluboce ho milovala. Alexandra i Markéta odešly do vesnice, aby se vypovídaly ze svých hříchů. Alexandra byla zajata a uvězněna. Markéta na přání otce odešla do kláštera. Mikoláš sháněl vojsko, aby mohl osvobodit otce a bratry. Výprava ztroskotala, lupiči byli pobiti a Mikoláš uvězněn. Nad ním a jeho bratry i otcem byl vyřknut ortel smrti. Jejich popravě přihlížely i Markéta a Alexandra (obě čekaly děťátko). Alexandra si po porodu vzala život (měla být popravena), Markétě bylo odpuštěno.

________________________________________________________ Charakteristika: Vrcholné dílo české předválečné prózy. Román ze života loupeživých rytířů, je namířen proti společnosti, která člověka omezuje. Hlavní postavy: Markéta Lazarová, Kozlík, Mikoláš, Alexandra, Kristián ml., Krisitán st., Lazar, Pivo, Kateřina. ________________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Vladislav Vančura 2. Název díla: Markéta Lazarová 3. Vydavatel /Nakladatel: Maťa 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2004 6. ISBN: 80 – 7287 – 086 - 6

Gulliverovy cesty (Jonathan Shift)

Potom, co se Lemuel Gulliver oženil, se vydal na svou první plavbu. Neměl štěstí a tak ztroskotal. Doplaval na pevninu do země Liliputánů, což byli velmi malí lidé. Nejdříve ke Gulliverovi neměli důvěru, a proto ho připoutali. Ale protože se choval velmi dobře, brzy ho pustili. On jim pak prokazoval nejrůznější služby. Například jim pomohl porazit nepřátele z ostrova Blefusku. Ale i přesto musel odejít. A tak, když našel člun, vydal se na cestu domů. Ale doma se nezdržel dlouho a vydal se na svou druhou plavbu. Při ní musel plout člunem pro vodu na blízkou pevninu. Ostatní z lodě se lekli obra a odpluli. Gulliver proto musel zůstat u obrů na ostrově Brobdingrag. Žil u

7

sedláka a pečovala o něho sedlákova dcera. Protože ho sedlák za peníze ukazoval, procestoval Gulliver zemí obrů. Jednoho dne Gullivera unesl orel a pustil ho do moře, kde ho našli lidé, a vzali ho s sebou do Anglie. V Anglii Gulliver nevydržel dlouho a vydal se na svou třetí plavbu. Na ní byl zajat piráty, kteří mu dali člun a trochu jídla - slíbili mu totiž, že ho nezabijí. Doplul na ostrov, odkud uviděl létající ostrov - Laputa. Lapuťané ho vzali na ostrov a Gulliver poznal, že znají jen matematiku a hudbu. Gulliver byl vysazen v Balnibarbi, kde navštívil akademii plnou bláznivých vědců. Potom se dostal na ostrov Glubbdubdrib - ostrov čarodějníků a kouzelníků, kde měl možnost mluvit s duchy. Pak se Gulliver plavil do Lugnaggu, kde poznal několik nesmrtelných lidí. Pak do Japonska, Holandska až do Anglie. Odtud odplul jako kapitán lodě na svou čtvrtou, poslední plavbu. Na moři se proti němu spiklo mužstvo a vysadilo ho na pevnině. Gulliver tam poznal Jahuy - zvířata podobná lidem s příšerným chováním. Gulliver je neměl rád, protože v nich stále víc a víc poznával sebe a své krajany. Dále na pevnině poznal Hvajninimy - moudré mluvící koně. Gulliver bydlel u jednoho Hvajninima a vyprávěl mu o Anglii. Hvajninimovi se Anglie nelíbila. Gulliver musel odplout, protože měli být Hvajninimové vyhubeni, ale nechtělo se mu. Doplul do Nového Holandska, kde ho našli Portugalci. Gulliver s nimi nechtěl odplout, protože nechtěl žít s Jahuy (lidmi). Nakonec Portugalci Gullivera přesvědčili a on s nimi odplul do Anglie. Musel se smířit s tím, že bude žít s Jahuy.

________________________________________________________ Charakteristika: Utopický román anglického spisovatele, který pod pláštěm imaginárního cestopisu skrývá satiru na soudobé poměry v zemi. Děj je rozdělen do čtyř kapitol, ve kterých se hlavní hrdina Lemuel Gulliver ocitá v různých zemích, stává se obrem, liliputem a je Hvajninijci označován jako Jahu. Hlavní postavy: Lemuel Gulliver lodní kapitán, bývalý ranhojič, objevovatel jako cizinec je svědek, pozorovatel situace, nebo podroben příkořím ________________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Autor Jonathan Shift, Překladatel Aloys Skoumal 2. Název díla: Gulliverovy cesty 3. Vydavatel /Nakladatel: Nakladatelství Státní nakladatelství krásné literatury hudby a umění 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1958 6. ISBN: 80 – 00 – 01368 - 1

8

Epos o Gilgamešovi Příběh začíná ve městě Uruku, kde vládne mocný a krutý král Gilgameš, který je ze dvou třetin bůh. Protože jsou jeho poddaní zrovna zaměstnáváni kolosálním dílem, staví hradbu okolo města, tak aby muži byli výkonnější, zakáže jim styk se ženami. Ty si proto stěžují u boha Anu. Ten je vyslyší a stvoří Enkidua, polodivokého tvora, který začíná požírat ovce Gilgamešovým poddaným. Ti si na polozvíře stěžují a tak Gilgameš dá Enkiduovi nevěstku doufajíce, že ho od jeho činnosti odradí. Po šest dnů a sedm nocí si Enkidu s nevěstkou Šamchatou užívá. Když se pak chce znovu vrátit ke zvěři tak zjistí, že se ho už bojí. Tak jde hledat přítele. Najde ho v Gilgamešovi. Gilgameš má dva sny ve kterých se mu zdá, že na něj spadl meteorit, a že objímá sekeru. Oba dva sny mají představovat Enkidua. Na počest přátelství se spolu vydávají do cedrového lesa, aby zabili krále chudoby a bídy Chumbabu. V cedrovém lese ho zabijí a z nakácených cedrů postaví dveře pro chrám. Na počest vítězství uspořádají hostinu. Na hostině se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar a nabídne mu manželství. On ho nepřijme a vytkne jí všechny předešlé milence. Ona se rozzlobí a za trest na Gilgameše sešle nebeského býka. On ho ale přemůže a vrhne bohyni kýtu z býka do obličeje. Bohové za to potrestají Enkidua, kvůli čemuž umírá. Gilgameš se hodně trápí, ale potom odchází hledat nesmrtelnost. Dozví se, že na ostrově bydlí Uta-napištim. Cesta k němu, ale vede skrz moře, které může přejít pouze se vzácnými soškami. Když je získá tak je ale v hněvu rozbije. Přes moře se musí tedy dostat jinak. Vyrobí si bidla. Po jednom použití je ale musí odhodit do vody, aby si jedovatou vodou nepotřísnil ruce. Bidla mu dojdou a on musí napnout nad sebe oděv místo plachty. Po příjezdu na ostrov mu Uta-napištim poví že se nesmrtelným stane pouze tehdy, když bude sedm dní a nocí bdít. On je však po cestě příliš vyčerpán, proto téměř okamžitě usne. Aby mu Uta-napištim dokázal, že usnul, nařídil své ženě, aby každý den pekla pecen chleba a položila ho vedle jeho hlavy. Když se po sedmi dnech Gilgameš probudí, uvidí vedle sebe sedm chlebů. Při odjezdu se dozví, že může pořád mládnout, když sní bylinu z mořského dna. Potopí se tedy pro ni, ale pak, když se na druhém břehu chce osvěžit, sežere mu květinu had ze studně. Gilgameš se poté vrací zpět do Uruku poučen že člověk se může stát nesmrtelným jedině svými činy. Hradbou, kterou nechal postavit před svým odchodem za hledáním věčného mládí. Takže celý příběh končí, stejně jako začal, u městské hradby.

________________________________________________________

9

Charakteristika: Epos o Gilgamešovi je do dnešní podoby poskládán z několika různých tabulek, které se na světě zachovaly, tudíž je občas jejich obsah rozdílný. Z toho též vyplývá, že podstatná část je zlomkovitá a musíme si představit děj, ale to dílu neubírá na zajímavosti i po tisících letech. Poprvé byl přeložen do češtiny až kolem r. 1950. Originální jazyky pochází z období antických civilizací. Hlavní postavy: Gilgameš: sumerský vládce, polomytická bytost, ze dvou třetin bůh a z jedné člověk, moudrý, všeho znalý _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Z akkadských, sumerských a chetitských originálů přeložili a úvodními studiemi opatřili Jiří Prosecký, Blahoslav hruška a Marek Rychtařík 2. Název díla: Epos o Gilgamešovi 3. Vydavatel /Nakladatel: Lidové Noviny 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2003 6. ISBN: 80 – 7106 – 517 – X

Dvacet tisíc mil pod mořem (Verne Jules) Psal se rok 1866 a v anglických listech se objevila zmínka o jakémsi tvoru ohromných rozměrů, který napadá lodě a potápí je. Článek se šířil tak rychle, že se brzy dostal až do Ameriky. Tam se o něm dozvěděl prof. Aronnax a sluha Conseil a okamžitě přijal pozvání od kapitána Farrroglita na loď Abraham Linkoln. Tam poznali známého harpunáře Neda Landa. Loď proplouvala všechna moře a oceány křížem krážem, ale na ohromného tvora nenarazila. Až jednou večer spatřili světelnou záři vycházející kousek od lodi. Abraham Linkoln se pustil tvora pronásledovat. Ale nestačil mu. Najednou se však obluda otočila a plula ohromnou rychlostí směrem k lodi, se kterou se vzápětí srazila. Prof. Arronax a sluha Conseil spadli do vody. Volali o pomoc, ale loď plula s protrženým bokem zpátky. Z vody je zachránil až harpunář, který seděl na hřbetě toho neznámého tvora. Zjistili ale, že to není ryba, nýbrž ponorka! Ta se najednou začala potápět! Všichni křičeli a dupali, až z ní vylezli čtyři muži a vtáhli je dovnitř do tmavé komory. Tam je až po dni navštívil jakýsi muž, který se představil jako kapitán Nemo. Prý se právě nacházejí v ponorce Nautilus, z níž se nikdy nesmí dostat, aby nevyzradili tajemství. Kapitán se však spřátelil s profesorem a začali spolu podnikat výlety do mořských hlubin. Ačkoliv všichni tři viděli něco, co nikdy nikdo neviděl

10

desítky let (např. nedodělaný Suezský průplav, "mořské lesy", propluli všemi oceány a málem zemřeli udušením na Jižním pólu uzavřeni v mase ledu), harpunář Ned Land se nesmířil s tím, že by se nedostal z té prokleté ponorky ven. Vhodná chvíle nastala až v Atlantském oceánu nedaleko Skotska. Přesvědčil i profesora, který byl velmi rozzloben na Nema, protože potopil loď plnou nevinných lidí. Na člunu se z ponorky dostali do strašného víru. Měli velké štěstí, protože je našli rybáři na pobřeží. Co se stalo s kapitánem Nemem a jeho ponorkou se už ale nedozvěděli. ________________________________________________________ Charakteristika: Rozhodně jedna z nejlepších knih Julese Verna. Navíc postava kapitána Nema je obklopena zajímavou rouškou tajemství. Celkově je výborně psychologicky zpracována. Hlavní postavy: kapitán Nemo, profesor Aronnax, sluha Conseil, harpunář Ned Land, _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Jules Verne 2. Název díla: Dvacet tisíc mil pod mořem 3. Vydavatel /Nakladatel: Albatros 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1976 6. ISBN: -

Zabiják (Emile Zola) Gervaisa se přistěhovala z venkova do Paříže i se svými dvěma syny Claudem a Štěpánem a milencem Lantierem. Ten ji však opustí s jinou - nevěstkou Adélou. Gervaise je to líto, ale vzchopí se a začne tvrdě pracovat, aby se mohla postarat o svou rodinu. Vzhledem k tomu, že je to moc pěkná a pracovitá žena, začne jí "nadbíhat" klempíř Coupeau. Gervaisa svolí a vezmou se. Zařídí si pěkný byt, mají se rádi, pracují, Claudea pošlou do učení. Když si našetří peníze, začne se Gervaisa poohlížet po nějaké prádelně, chce si zařídit svou vlastní. Jednoho dne Coupeau spadne při práci ze střechy a vážně se zraní. Gervaisa rozhodne, že ho bude ošetřovat doma sama a že doktor k nim bude docházet. To jí však stálo všechny našetřené peníze na prádelnu. Coupeau se pomalu uzdravuje, ale stává se z něj "povaleč a opilec". 11

Gervaisa si půjčuje peníze od truhláře Goujeta, který je do ní velmi zamilovaný, a zařizuje si prádelnu. Coupeau stále nepracuje a tak sama živí celou rodinu Coupeaua, dceru Nanu, maminku Coupeaovou a Štěpána, kterého dá ke Goujetovi do učení. Nestačí ani splácet dluhy, protože Coupeau všechny peníze propije a projí. Z Gervaisy se také stává lenoška. Objevuje se Lantier, její bývalý milenec, spřátelí se s Coupeauem a nastěhuje se k nim do prádelny. Lantier pomáhá Coupeauovi propíjet prádelnu a tak se po čase Gervaisa nedobrovolně rozhodne, že se z prádelny vystěhují, protože nemají na nájem a místo nich si v prádelně zřizuje krámek se sladkostmi Virginie - Adélina sestra. Lantier zůstává s Virginií. Matka Coupeauová už dávno zemřela a z Nany se stává nevěstka, stále utíká z domova. Coupeau víc pije, nenosí peníze domů a Gervaisa už dělá jen tu nejhorší práci a začne taky pít. Coupeau se z alkoholu zblázní, několikrát jde do léčebny a umírá v deliriu. Gervaisa pak pojde hlady a zimou. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Gervaisa, Coupeau, Lantier, Virginie, Nana, Claude, Štěpán Hlavní myšlenky: • autor poukazuje na to, jak alkohol = zabiják ničí člověka a varuje před ním • obraz úpadku a zmaru lidských životů v prostředí bídy a alkoholu • kritika životních podmínek nejnižších vrstev Kompoziční prostředky: • vulgarismy a argot • rozsáhlé popisy pocitů, míst a vztahů • naturalistický román • chudinské čtvrti, kde občas nezbude nic jiného než propít všechny vydělané peníze a snažit se zapomenout na tvrdou realitu _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Emile Zola 2. Název díla: Zabiják 3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1969 6. ISBN: 01-004-69

12

Zločin a trest (Fedor Michajlovič Dostojevskij) Bývalý student Rodion Raskolnikov, původem z vesnice, nyní žije v Petrohradu. A kvůli nedostatku peněz odešel ze studií a musel si někde najít nějaký podnájem. Sehnal ho u staré lichvářky Aleny Ivanovny. Ne že by Alena byla tak dobrosrdečná a nechávala u sebe bydlet mladé studenty bez peněz, ale ona byla velmi bohatá a jen si chladnokrevně na studentech přivydělávala. Raskolnikova to pomalu ale jistě začíná štvát, protože prokoukne Aleninu hru. A tak přijde na myšlenku, že Alenu zabije, aby tím pomohl sobě a jiným lidem žijícím ve stejné bídě jako Raskolnikov. Tím zdůvodňuje, že plánovaná vražda je etická. Protože lidé nemají peníze na bydlení, tak u Aleny nechávají zastavovat různé věci. Jednou se Raskolnikov rozhodl, že si půjde prohlédnout její byt, kam Alena dává zastavené věci a peníze. Před svým rozhodnutím zajde do hospody, kde se seznámí s bývalým úředníkem, který mu vypráví o svém životě. A dostává se ke kapitole, že už vlastně úředníkem není, protože se dal na alkohol, a tím ztratil svou práci. Dál vypráví o své dceři Soně, která se kvůli otcově nezaměstnanosti musela stát prostitutkou, aby uživila rodinu své nevlastní matky a především sama sebe. Druhý den je odhodlaný k vraždě. Hned ráno dostane dopis od své matky, která píše, že jeho sestra Duňa si bude brát bohatého právníka Lužina a obě se přestěhují do Petrohradu. To Raskolnikova rozzlobí, protože on s jejich svatbou zásadně nesouhlasí. Jde ven a na tržišti se dozví, že sestra Aleny Lizaveta, nebude na zítra v sedm hodin doma. Tak vyčká s vraždou na druhý den. Vezme kousek dřeva a plíšek zabalí do papíru a zaváže. Takto vyrobil "zbraň" na Alenu. Má v úmyslu vhodit jí to do okna a až to bude Alena zdlouhavě rozbalovat, praští ji zezadu sekyrou a tím jí zabije. Sekyru sebral domovníkovi. Balíček hodí do okna, Alena ho rozbaluje a on jí zabije. Poté se začne rozhlížet po pokoji a když narazí na truhlu, tak v ní začne hledat. Vtom se Lizaveta vrátí domů. Raskolnikov zpanikaří a zabije jí také. Je v šoku z toho, co udělal. Zahladí stopy, umyje i sekyru. Když už je vše v pořádku, přijdou k venkovním dveřím dva muži. Začnou zvonit a lomcovat dveřmi. Nikdo jim však neotevře. Obě sestry jsou mrtvé a Raskolnikov se nehodlá prozradit. Muži poznají, že je zamčeno zevnitř na petlici, jeden muž odejde pro domovníka a po chvíli ho následuje i ten druhý. Raskolnikov uteče s několika drahými věcmi z bytu. Na schodišti uslyší hlasy domovníka a obou mužů. Vyděšený se skryje v pokoji, ve kterém před chvílí byli malíři. Neví o tom, ale upadne mu tam jedna z ukradených Aleniných věcí. Po chvíli vyjde z pokoje, cestou vrátí domovníkovi sekyru a vrací se zpátky k sobě domů. Z toho, co udělal, onemocněl, dostal horečku a blouznil. Druhý den dostal obsílku od policie a dostal strach, že se na jeho zločin přišlo. Neváhal, a i v horečkách se na policii dostavil. Naštěstí to bylo jen kvůli dluhu na nájemném. Avšak vyslyšel rozhovor policistů Petardy a Zametova o vraždě Aleny Ivanovny. Ze šoku na stanici omdlel. Když se vrátil zpátky k sobě do bytu, vzal všechny 13

ukradené věci a rozhodl se je ukrýt u jednoho domu pod kamenem. Dozvěděl se, že už byl nalezen viník z Aleniny vraždy. Vyšetřovatel Porifirij obvinil jednoho z malířů pokojů Nikolaje, který našel jeden předmět v pokoji, nevěděl komu patří a tak s ním zaplatil v hospodě. Tak na to vyšetřovatel přišel. Raskolnikov jde za svým bývalým spolužákem Razumichinovem, který mu nabízí práci na překladu knihy, ale Raskolnokov odmítá. A odejde. Doma ho navštíví budoucí zeť, nastávající jeho sestry, Lužin. Oba se velmi pohádají a Lužin uraženě odchází. Navštíví ho Razumichin a začíná se o něho kvůli nemoci starat. Raskolnikov nevydrží nátlak svého okolí a musel se jít ven projít. Odejde z bytu a vidí na ulici bývalého úředníka Marmeladova, kterého znal z hospody, jak ho přejel kočár. Dobrácky ho odnese domů, kde potká jeho dceru Soňu. Jejich matce dá peníze na pohřeb, protože Marmeladova považoval za svého velkého přítele a rádce. Vše bohužel viděl i Lužin. Zanedlouho přijede Raskolnikova matka se sestrou Duňou, které neviděl už tři roky. Obdrží dopis od Lužina, že se už nikdy nechce sejít s Raskolnikovem. Soňa ho navštíví a pozve ho na pohřební hostinu, kde se do sebe zamilují. Za Raskolnikovou matkou a sestrou přijede statkář Svidrigajlov, jehož žena Duně odkázala 3000 rublů. Lužin chce stůj co stůj zapříčinit Raskolnikův rozchod s rodinou. A tak Lužin, před pohřební hostinou, dá ve svém bytě Soně 10 rublů a přitom jí do kapsy podstrčí 100 rublů. Na hostině ji pak obviní z toho, že mu je ukradla a najde je v její kapse. Chtěl tím ukázat, že Raskolnikov se stýká se zlodějkou a lhářkou a přiblížit jeho rozchod s rodinou. Lužin současně doufal, že díky tomuto "milému" gestu se k něm Duňa vrátí zpátky. Lužinův spolubydlící však naštěstí celou Lužinovu hru viděl, a tak mohl dosvědčit, že Lužin Soně peníze podstrčil. Raskolnikov už nedokáže své tajemnství udržet za zuby, a tak se svěří Soně. Ta mu poradí, že se mu uleví, když půjde na Senné náměstí, kde si doprostřed stoupne a všem tam řekne pravdu. Slibuje mu, že až se přizná a policie obviní právem jeho, takže s ním do výkonu trestu klidně půjde. Jemu se však přiznávat nechce. A tak po celou dobu, kdy Raskolnikov šel na náměstí, tak ho Soňa pronásledovala. Teprve tehdy, když se před zraky lidí přiznal, otočil se a spatřil Soňu. Tím zjistil, že ho miluje a jen její upřímná a čistá láska ho dokáže změnit. Sonina matka dostala z bytu výpověď, zbláznila se a musela jít i s dětmi žebrat. Ještě téhož dne umítá na souchotiny. Raskolnikova navštíví vyšetřovatel, který ví, že vraždu spáchal on, ale nemá proti němu dostatečné množství důkazů. Přišel proto, že nevěřil malíři pokojů Nikolajovi, který se dobrovolně přiznal. Vyšetřovatel chce, aby se přiznal Raskolnikov a díky polehčujícím okolnostem přiznání by dostal nižší trest. Raskolnikov se ale nepřizná. Dostává dva dny na rozmyšlení. Svidrigajlov (muž, jehož žena odkázala Duně 3000 rublů) slyšel Raskolnikovo přiznání Soně. Teď vydírá Duňu, chce ji znásilnit, ale ta ho postřelí. Raskolnikov se pod tíhou svědomí rozhodne, že se vyšetřovateli přizná. Rozhodne se tak kvůli Soně. Loučí se s matkou a sestrou. Jeho matka neví, co spáchal, ale tuší, že to nebude nic dobrého. Sám se tedy jde na policii udat. Ne ale k Porifirijovi, ale k Petardovi, protože Porifirije Raskolnikov k smrti nenávidí. Díky polehčujícím okolnostem přiznání, nemoci a toho, že uloupené věci 14

neprodal, dostal "jen" 8 let nucených prací na Sibiři. Soňa, jak slíbila, tak splnila. Odjela s ním na Sibiř. Duňa se definitivně oprostila od Lužina, a vzala si Raskolnikova bývalého spolužáka Razumichina. Kniha končí tím, jak Raskolnikov a Soňa společně čekají na Sibiři na konec trestu. _______________________________________________________ Charakteristika hlavních postav: Rodion Raskolnikov - mladý student, v mládí snílek, ale postupem času zjišťuje, jaký je svět doopravdy, a rozhone se k tomu, co udělá. To, co udělal omlouvá tím: "Já člověka nezabil, já princip ubil!" . Díky opravdové lásce je schopen a chce se změnit. Soňa Marmeladova - oddaná mladá dívka, která se musí prodávat jen proto, aby uživila sebe a rodinu své nevlastní matky, protože její otec Marmeladov je alkoholik. Kompozice díla: Kniha má rychlý děj, spád. Je to šestidílný román s romantickými prvky (láska zvítězí nad těžkou dobou, chudobou a vězením). Je psychologicky propracovaný, protože se v díle objevují pasáže, kdy Raskolnikov uvažuje nad svými činy a přemýšlí o snech, ale nakonec se vrací do reality. _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Fedor Michajlovič Dostojevskij 2. Název díla: Zločin a trest 3. Vydavatel /Nakladatel: Academia 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2004 6. ISBN: 80-200-1230-3

Revizor (Nikolaj Vasiljevič Gogol) Petrohradský účetní Ivan Alexandrovič Chlestakov přijíždí se svým sluhou do malého městečka v jakési Gubernii. Zde žije 14 dní na dluh. Přeje mu ale štěstí, neboť městský hejtman dostane dopis od přítele z Petrohradu, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Svým chováním se náš účetní dostává do

15

povědomí městečka, které je prolezlé korupcí a různými jinými neřestmi. Obyvatelé se snaží udělat hotové divy. Nejdříve opraví snadno viditelné a do oka bijící nedostatky a nato provádějí hlavního hrdinu všemi trhy, institucemi a nakonec ho ubytují v domě hejtmana. Protože je na mizině, rád přijímá úplatky, které mu vysoce postavené osoby nabízejí. Vyjde najevo, že městečko není takové, jaké se zdá, ale i to, že Ivan Alexandrovič Chlestakov není revizor. Ten však na poslední chvíli uniká a do rozčarovaného městečka přijíždí pravý revizor. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Chlestakov - trochu přitroublý, hovoří a jedná bez rozmyslu, je chytrý, využívá situace, namyšlený, má strach ze zatčení Hejtman - vládne nekompromisně městu, hodně lidí se ho bojí, podplácí, vidí se jako velký pán v Petrohradu, důvěřivý Hlavní myšlenky: satira na úplatkářství, byrokratismus, odlišné mezilidské vztahy, obecnědeformace charakteru vlivem peněz a moci, ostrá kritika byrokratického Ruska Kompoziční prostředky: dějová zápletka jako anekdota, groteskní komika _______________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol 2. Název díla: Revizor 3. Vydavatel /Nakladatel: Cylindr 4. Místo vydání: Hradec Králové 5. Rok: 2002 6. ISBN: 80-901888-6-9

Evženie Grandetová (Honoré de Balzac) Bednář Grandet z francouzského města Saumuru je velmi divný člověk pro své okolí, ve kterém žije. Smyslem jeho života se stává hromadění zlata, které pro něj představuje největší životní hodnotu. Doma se svou rodinou žije jako největší chudák, dokonce rozhoduje o potravinách, které ráno služce Nanon vydává. 16

Jednotvárný život přetne příjezd synovce Karla, kterého posílá otec z Paříže, kde zbankrotoval. Dcera starého Grandeta Evženie pozná svou první velkou lásku, které je odhodlána všechno obětovat. Poskytne mu své úspory, aby mohl podniknout cestu do Indie. Když se to po čase dozví otec, zavře Evženii a drží ji několik měsíců o chlebu a vodě. Jenom smrt manželky a vypočítavost ho donutí usmířit se s dcerou, aby se nemusel dělit s majetkem po matce. Evženie, se vším smířená, mu vyhovuje. Grandet ji zasvěcuje do spravování celého majetku až do doby, kdy umírá. Evženie se stala dědičkou velkého jmění a tudíž také vyhledávanou nevěstou. Všechny ale odmítá, čeká na návrat Karla. Provdá se dokonce i věrná služka Nanon za Antonína Cornoillera, který byl jmenován vrchním hlídačem slečny Grandetové. Karel zatím v Indii zbohatl a vrátil se do Francie, kde se proto, aby získal šlechtický titul, začal dvořit slečně d´Aubrion. Když se rodina d´Aubrion dozvěděla, že nejsou zaplaceny dluhy jeho otce, odmítla sňatek. Evženie mu opět pomůže a dluhy zaplatí. Sama se provdá za muže, kterého nemiluje a žije dál svůj smutný život dcery lakomce Grandeta. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Felix Grandet - lakomý, sobecký, lhostejný ke svému okolí i rodině, i když měl mnohamilionové jmění, nutil žít rodinu v chudobě Evženie Grandetová - obětavá, dobrosrdečná, důvěřivá. Otec jí zničil život, protože jí nechtěl vyplatit věno Hlavní myšlenka: Balzac v díle zobrazil touhu lidí po moci a penězích. Zobrazil lidskou společnost, která je pro peníze schopna čehokoliv. Jazykové zpracování: Dílo je psáno spisovnou češtinou, do kterého vstupuje několik archaismů (renta, kropenka). Také se zde objevila personifikace: "...jeho oči, již několik hodin mrtvé, oživly při pohledu na kříž..." Kompozice díla: Tato kniha je psána celkem čtivou formou. Autor ale hodně popisuje – zpomalení děje. Kniha je rozdělena do několika dlouhých kapitol. _____________________________________________________

17

Bibliografie: 1. Autor: Honoré de Balzac 2. Název díla: Evženie Grandetová 3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1986 6. ISBN: 01-043-86

Kříž u potoka (Karolína Světlá) Na dolanském mlýně zemřel mlynář a tak bylo třeba nového hospodáře. Mlynářka však ženichy odmítala; nechtěla se vdávat znovu, ale když viděla, že se hospodářství bez pána neobejde, vdala se za stárka, který sloužil ve mlýně ještě za nebožtíka. Ve mlýně vyrůstala mlynářčina schovanka Evička; její největší zálibou byla četba a nejraději sedávala s knihou u kapličky nedaleko mlýna. Kaplička stála na místě, kde před lety bratr ze žárlivosti zabil bratra i svou nevěstu. Tento příběh se stal v rodině Potockých, která byla, jak se v kraji vypravovalo, stižena kletbou. Prabába Potockých Józa pocházela z chudé rodiny. Vyrostla ve sličnou dívku a vášnivě se zamilovala do Mikše Potockých. Ale ten si vzal jinou a Józa si musela pak vzít jeho staršího bratra Frantíka, kterého vůbec nemilovala; Frantík jí dával pít jakéhosi nápoje, po němž byla Józa omámená. Frantík to dělával proto, aby si tak získal její lásku. Když se jednou Józa z omámení probrala, vyřkla u kříže kletbu nad celým rodem Potockých a zabila se. Od té doby nikdo z Potockých nebyl stálý v lásce, i když si vzal nejhodnější ženu, a každé manželství skončilo rozvratem. U kříže se setká Evička se Štěpánem Potockých; Evička se mu už dříve líbila. Evička se stane jeho ženou. Evičku zaujal osud rodiny Potockých a umíní si, že vytrvalou láskou sejme z rodu Potockých kletbu prabáby. Zprvu žije Evička se Štěpánem šťastně, ale pak nastávají neshody. Štěpánovi se nelíbí, že má Evička zálibu ve čtení, a když se jim narodí dítě, vyčítá jí, že dítěti věnuje více lásky nežli jemu. Štěpán začne chodit do hospody a k muzikám, chová se k Evičce hrubě a pak se zaplete s Mařičkou Holou, děvčetem nepěkné pověsti. Jednou po prohýřené noci Evičku zranil. Evička upadla do mdlob a nebohé se ujal Štěpánův bratr Ambrož. Ten jí vyjevil svou dlouho tajenou lásku a žádal Evičku, aby s ním od Štěpána odešla. Evička však odmítla a Ambrož odchází kamsi do hor, aby zapomněl. Evička se pak pokoří před Mařičkou Holou tak, že ji jde dokonce poprosit, aby už i kvůli Štěpánovu dítěti nerozvracela manželství. Štěpán vyslechl, jak se Evička před Mařičkou ponížila, uvědomí si, jak ho má Evička ráda, a začne žít nový život. Štěpán zápasí s dluhy, kterých si nadělal hýřivým

18

životem. Ambrož přichází, aby mu vypomohl s penězi, ale je při nahodilé rvačce v hospodě těžce zraněn a zranění podlehne. Před smrtí se od Evičky dovídá, jak ho měla ráda a co duševních bojů a přemáhání jí způsobilo, když odmítla, aby s ním od Štěpána odešla. Svou věrnou láskou sňala Evička kletbu z rodu Potockých. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Evička Potockých, Mikš Potockých, Mařičkou Holou, Štěpán, Ambrož Hlavní myšlenka: Oběť lásky pro mravní záchranu manžela. Kompozice díla: Tradiční románové zpracování,realistický obraz života propojen s romantickými prvky _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Karolína Světlá 2. Název díla: Kříž u potoka 3. Vydavatel /Nakladatel: Československý spisovatel 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1972 6. ISBN: -

Král šedých medvědů (James Olivek Curwood) Do Skalistých hor, které jsou lovištěm velkého grizzlyho Thora zavítají jednoho dne tři lovci. Když spatří mohutného medvěda usmyslí si, že musí dostat jeho krásnou velkou kožešinu. Na svém útěku před lidmi se Thor setká s malým medvídětem jménem Muskwa, které ztratilo matku. Medvídě ho doprovází na další pouti a vidí v Thorovi svou matku. Prožívají spolu mnoho nečekaných dobrodružství. Pronásledovatelé jsou jim již na blízku, Thorovi se podaří utéct, malého medvídka však lovci chytili a ochočili si jej.

19

Při náhodném setkání Thora s jedním z lovců pronásledovatel poznává, že mu divočina nabízí poutavější zábavu než hromadné zabíjení. Nechávají Thora žít, propustí také medvídka, a ti pak spolu prožijí další nová dobrodružství.

Hlavní myšlenka: "Největší vzrušení při lovu není zabíjet, nýbrž nechat žít." (J.O.Curwood) Přínos díla: Kniha nabízí poučení. Dočteme se v ní spoustu zajímavostí ze života medvědů. Autor krásně popisuje krajinu a život medvědů. Hlavní postavy: Jim Landon, Bruce Otto, Thor, Muskwa

Bibliografie: 1. Autor: James Olivek Curwood 2. Název díla: Král šedých medvědů 3. Vydavatel /Nakladatel: Mladá fronta 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1967 6. ISBN: -

Paličova dcera (Josef Kajetán Tyl) Hlavní postavou je Rozárka, dcera hospodáře Valenty. Rozárce zemřela matka, zůstala s otcem a dvěma malými sestrami. Otec si rád zajde do hospody, dokonce ani na pohřeb své ženy nejde. Rozárka přijede na pohřeb až z Prahy, kde byla ve službě. Po pohřbu se k Rozárce přidá mladý Jedlička, kterému se Rozárka líbí a chce si ji vzít. Její otec však s Rozárkou zamýšlí jinou věc. Je dlužen panu Podleskému peníze a zadlužil už i svůj domek. Podleskému se Valentova dcera líbí, a proto řekne tatíkovi, že buď mu dá Rozárku, nebo chalupu. Otec vše řekne Rozárce. Ta však než by si

20

měla vzít Podolského, raději uteče se sestrami do Prahy, kde žije sestra Valenty, paní Šestáková. Teta je vdovou, nenávidí svého bratra, protože jí zkazil život. Bránil jí aby si vzala Kolínského, muže kterého měla ráda. Kolínský odešel do ciziny. Vdova Šestáková přijme své neteře. Za ten čas přichází do vsi Květolipy Kolínský s mladým hochem, kterého se v cizině ujal. Nalezne ještě svého otce a pak se vydá do Prahy za svou bývalou milou. Ta jej s radostí přijme. Rozárčin otec nemá na vybranou: dcera mu utekla a chalupu tu nedá- raději jí zapálí. V Praze najde svou dceru, řekne jí co se stalo, aby mu sehnala peníze že musí utéct. Dcera mu dá co může. Rozárka se dostane před soud. Je jí jedno jestli se na ní lidé budou dívat jako na paličku nebo paličovu dceru-ke všemu se přizná. Přizná že chalupu zapálila ona. Hoch, kterého přivezl Kolínský s sebou však dokáže, že je nevinná. Do Prahy přijíždí také mladý Jedlička, který se nemíní Rozárky vzdát. Valenta se dozví co udělala jeho dcera, uvědomí si svou chybu a jde se udat sám. Rozárka a Jedlička přichází do vsi, lidé se však Rozárce vysmívají, hledí na ni jako na paličovu dceru. Kolínský nabídne Rozárce a Jedličkovi aby se spolu odstěhovali za Prahu. Hlavní postavy: Rozárka, Jedlička, Kolínský, Valenta

Bibliografie: 1. Autor: Josef Kajetán Tyl 2. Název díla: Paličova dcera 3. Vydavatel /Nakladatel: Národní divadlo Praha 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1997 6. ISBN: 80-85921-61-8

Máj (Karel Hynek Mácha) Jarmila čeká svého milého na břehu jezera, místo něho však přichází jeho přítel a oznamuje jí smutnou zprávu. Zoufalá Jarmila hledá smrt ve vlnách jezera. V básni je popsána láska Viléma, vůdce zbojníků, k dívce Jarmile. 21

Vilém zabije Jarmilina svůdce. Nevědomky tím zabíjí svého otce, který ho v mládí zavrhl a vyhnal. Kvůli němu je nyní Vilém vůdce zbojníků, žije nuzným životem v lese, musí stále prchat před zákonem. Po vraždě je Vilém zatčen, uvězněn a v cele čeká na smrt. Nikomu o sobě neřekne pravdu. Jen starý klíčník vyslechne zpověď Viléma, který ve spánku vše nevědomky, polohlasem vypráví. Za jednu noc prožívá velké utrpení, vzpomíná na svůj někdejší domov, na své zbojníky, na Jarmilu a jejího svůdce , svého otce. Zatím, co Vilém spí, duchové se připravují na popravu a každý něčím přispěje na slavnostní okamžik. Ráno je vyveden k popravě potom je sťat, jeho tělo je lámáno úd po údu a na kůl. Po sedmi letech projíždí básník kolem a vidí Vilémovo tělo, nyní jen kostru na kole a vzpomíná na své mládí, na krásu máje a lásky.

Hlavní postavy: Vilém, Jarmila, Hynek Kompoziční prostředky: Základním metrem Máje je jamb. Dílo obsahuje velké množství metafor. Hojné jsou básnické přívlastky, spojování protikladných představ, kontrastů (světlo/tma, život/smrt).

Bibliografie:

1. Autor: Karel Hynek Mácha 2. Název díla: Máj 3. Vydavatel /Nakladatel: Mladá fronta 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1964 6. ISBN: -

Divá Bára (Božena Němcová) Bára bydlela se svým otcem Jakubem na samém konci vesnice Vestec. Jakub byl obecním pastýřem. Když byla Bára ještě malá, zemřela jí matka. Marně vesničané Jakuba přemlouvali, aby se oženil. Později, když Bára povyrostla, byla neobyčejně silná a odvážná. Protože se jí nikdy nic nestalo, mysleli si všichni, že ji chrání nějaká nadpřirozená síla. Bára se nejvíce kamarádila se

22

svými vrstevníky Eliškou a Jozífkem. Velmi často chodila za Eliškou na faru, kde si spolu hráli. Pro její skromnosti si jí oblíbili i paní Pepinka a pan farář. Jozífek odešel na studie a Eliška do Prahy k nemocné tetě. Tak Bára zůstala doma sama. Čas pomalu utíkal a Eliška se už měla vrátit domů, Bára se jí nemohl dočkat. Když Eliška konečně přijela, chodily spolu na procházky a tehdy vyprávěla Eliška Báře o Praze a svěřila se jí také, že se v Praze zamilovala do doktora Hynka, který nemocnou tetu ošetřoval. Když spolu házely věnečky, Bářin se zachytil na vrbě, Eliščin však plaval dále po vodě. Paní Pepinka, nic netušíce o Eliščině lásce, měla už pro ni vyhlédnutého ženicha. Byl to správce sousedního panství. Když se to Bára dozvěděla a viděla jak se Eliška trápí, převlékla se za strašidlo a nevítaného ženicha pořádně prohnala. Za to jí vesničané uložili trest – měla jednu noc přespat v místní márnici. Aby se moc nebála přišel tam večer taky otec se psem Lišajem a strávili noc pod oknem márnice. Ráno šel kolem myslivec, kterému se Bára už dávno líbila, když se dozvěděl co se stalo, rozhodl se, že již nebude dále otálet se svým úmyslem a požádal Jakuba o Bářinu ruku. Na druhý den dostal pan farář dopis, ve kterém mu teta z Prahy že dá Elišce celý svůj majetek, jestli si vezme lékaře, který ji vyléčil. Bára byla velmi šťastná, po svatbě si ji myslivec odvedl ke své matce do hájovny.

Hlavní postavy: Bářina matka, Jakub, Bára Eliška, Pepinka, Pan farář, Pes Lišaj, Jozífek Jazykové prostředky: V díle převažuje spisovný jazyk a typické vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic).

Bibliografie: 1. Autor: Božena Němcová 2. Název díla: Divá Bára 3. Vydavatel /Nakladatel: Nakladatelství Knižní expres 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2001 6. ISBN: 80-86132-62-5

23

Farma zvířat (George Orwell) Na farmě pana Jonese se v noci pravidelně scházela zvířata, aby si poslechla postřehy uctívaného kance Majora. Jednoho dne se s nimi podělil o to, na co během svého dlouhého života přišel - že největším nepřítelem zvířete je člověk. Podle Majora nebýt pana Jonese, všechna zvířata by si žila svobodně a v blahobytu, nebyla by žádná dřina a střádání a farma by prosperovala. Major je přesvědčil, že jediné východisko vidí v úplné revoluci a osamostatnění se všech zvířat v Anglii. Pan Jones propadl alkoholu, kvůli tomu nedostala zvířata více než den nažrat. Jejich trpělivost tímto přetekla, vyrazila ze svých příbytků k jídlu, čeledíni se je snažili zkrotit, ale zvířata zvítězila - všichni lidé byli z farmy vyhnáni. Revoluce byla řádně oslavena, zvířata vydala 7 přikázání - například: všechna zvířata jsou si rovna, nikdo se nad nikoho nepovyšuje a práce jde rychleji než dříve. Farma se z "Jonesovy farmy" přejmenovala na "Farmu zvířat". Prasata nechytřejší ze zvířat, začala pomalu získávat velký respekt mezi ostatními. Po prvním pokusu lidí získat farmu zpět, se všechno začalo měnit. K moci se dostalo prase Napoleon, které vyhnalo svého přítele prase Kuliše, s nímž se hádalo o majetkové otázky ohledně farmy. Začal na něj svádět všechny neúspěchy, překroutil minulost a zvířata Napoleona bezmyšlenkovitě poslouchala a šla za ním. Druhý lidský útok byl silnější, ale zvířata i přes značné ztráty zvítězila. Napoleon ze sebe udělal největšího hrdinu a s ostatními prasaty se nastěhoval do domu pana Jonese a zřídil si psí ochranku. Jeho pravá ruka, prase Pištík, úspěšně zahlazovalo neklid mezi zvířaty, vysvětlovalo, proč se staly různé věci, a zvířata mu slepě věřila. Napoleon si také ke své potřebě upravil 7 přikázání a když měla zvířata nějaké námitky, přesvědčil je, že prostě jejích znění zapomněla, že v takovém tvaru byla přikázání od začátku. Prasata postupně začala přikázání nestydatě porušovat, pozvala dokonce několik lidských farmářů na večeři a tvrdě trestala námitky ostatních zvířat. Poslední upravené přikázání bylo: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. Ostatní se začala divit jak to, že prasata mohou spát v posteli, pít alkohol nebo zabíjet jiná zvířata, která označí za zrádce a začala si všímat, že některá přikázání byla změněna.

24

V závěru knihy prasata pozvou lidi na exkurzi po farmě a večer pro ně uspořádají v domě večírek. Ostatní zvířata je pozorují okny a už nerozeznávají prasata od lidí, protože se všichni chovají stejně. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Napoleon, Kuliš, pan Jones, Boxer, Pištík, Major Hlavní myšlenky: • autor poukazuje na to, že pravidla nikdy neplatí pro všechny, vždycky se najde někdo, kdo je porušuje, a ten někdo si je taky může podle libosti měnit, jak se mu zachce. • kritika komunismu a Sovětského svazu, zvláště lidí, kteří jsou u moci a zabíjejí, zneužívají a obelhávají ostatní. Kompoziční prostředky: • zobrazení lidských vlastností, rysy bajky a pohádky _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: George Orwell 2. Název díla: Farma zvířat 3. Vydavatel /Nakladatel: Práce 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1991 6. ISBN: 80-208-0159-6

Krysař (Viktor Dyk) Krysař je mladík beze jména, jehož úkolem je vyvádět z měst krysy. Jednou zavítá do města Hammeln, kde má s pomocí kouzelné píšťaly vyvést všechny přemnožené krysy. Když zapíská na píšťalu, krysy za ním utíkají a on je odvádí do řeky, nikdy nezkoušel hrát silně, protože ví, že by to znamenalo něco špatného. Zamiluje se do Agnes, ta jeho je do něj taky zamilovaná. V hostinci potkává Fausta, který ho přesvědčuje, aby se upsal ďáblu a vedl bohatý život, to krysař však odmítá. Zjistí, že Agnes s bývalým milencem Kristiánem čeká dítě a odchází od ní, Agnes se z žalu utopí v řece. Krysař je zdrcen a chce se pomstít městu, zapíská naplno na svou píšťalu. Místo krys za

25

ním jdou lidé a on je odvádí do propasti, za kterou je prý bájná země sedmihradská. Jako poslední se do propasti vrhá i krysař. Ve městě zůstává je rybář Sepp, kterému vše dochází o den později. Hlas píšťaly jej začal vábit mnohem později než ostatní. I on šel za ním, zastavil ho však nářek dítěte. Dítě svým křikem porušilo sílu píšťaly a rybář se vrátil do reálného života, uvědomil si, v čem spočívá jeho pravý smysl. Odešel hledat ženu, která by se o dítě postarala. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Krysař, Agens, Kristián, Sepp Hlavní myšlenka: Láska dala krysaři smysl života, poprvé v životě se cítil spoután láskou k Agnes, přestal cítit potřebu tuláctví. Když přišel o svoji lásku, ztratil smysl svého života. Kompoziční prostředky: • • • • • • • • • •

er-forma přímá i nepřímá charakteristika stručné, krátké, jednoduché dialogy spisovný jazyk v knižní podobě bohatá, náročná slovní zásoba, archaizace textu umělecké prostředky - metafory, líčení, přirovnání, symboly, perzonifikace, opakování, smyslové asociace - lyrizovaná próza řečnické otázky inverze moudré věty - poučení dítě - symbol naděje, nového života, nové a lepší společnosti

_____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Viktor Dyk 2. Název díla: Krysař 3. Vydavatel /Nakladatel: Maťa 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2002 6. ISBN: 80-86019-27-6

26

Lolita (Vladimir Nabokov)

Evropan Humbert Humber přijíždí do novoanglického Ramsdaleu, aby zde mohl v poklidném podnájmu u paní Hazeové psát svá díla. Netuší však, že právě zde se mu do života připlete malá 12tiletá Dolores Hazeová, která se stane nezapomenutelnou láskou jeho života. Než ale se svou "Lolitou" může být šťasten, musí dostat z cesty její matku. Ta má ovšem zcela jinou představu o budoucnosti a Humbert je nucen si ji vzít, aby mohl být Lolitě dále na blízku. Osud však zcela zamíchá karty a Charlotta Hazeová-Humbretová umírá při automobilové nehodě poté, co odhalí Humbertův vztah k malé Lolitě. Od této chvíle už je Lolita jenom jeho… Oba vyráží na 2leté putování po americké krajině a nezdá se, že by byli jeden nebo druhý nespokojení, ale jednoho dne už má Lolita cestování a Humberta "po krk", a tak Humbertovi uteče. Humbert po ní pátrá, protože si život bez ní už nedokáže představit, ale nepodaří se mu ji najít. Lolita se mu ozve až po pár letech s žádostí o peníze a se sdělením, že čeká dítě. Humbert ji navštíví. Lolita se Humbertovi svěří, proč utekla a za kým. Když se dozví, s kým mu před lety utekla, vyhledá ho a zastřelí. Zanedlouho ho chytí policie, a zavře do vězení. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Humbert Humbert - čtyřicetiletý anglický profesor; zajímavý člověk se slabostí pro mladé slečny; chytrý, avšak mlčenlivý člověk Dolores - dvanáctiletá dívka, která je krásná, divoká a drzá Charlota Hazeová - druhá manželka Humberta Humberta Kompoziční prostředky: Jazyková stránka: slangový jazyk _______________________________________________________

27

Bibliografie: 1. Autor: Vladimir Nabokov 2. Název díla: Lolita 3. Vydavatel /Nakladatel: Paseka 4. Místo vydání: Litomyšl 5. Rok: 2007 6. ISBN: 978-80-7185-784-6

Nikola Šuhaj loupežník (Ivan Olbracht)

Děj knihy začíná za války, když mladý Nikola Šuhaj se svým přítelem utíká z fronty. Na své cestě se dostávají ke dvěma děvčatům, se kterými si začnou, aby jim jejich matka poskytla přístřeší a stravu. Stará žena si je ale vybere za ženichy pro dcery, chce je ochránit před válkou, proto jim dá vypít nápoj na nezranitelnost před kulkami z pušky. Na druhý den chlapci zjistí, že baba je čarodějnice, zabijí ji a utečou. Nikola se vrací do své rodné vsi Koločavy, nevadí mu že je pronásledován, žije v lese a schází se ze svou láskou Eržikou. Když válka skončí, muži se vracejí domů z fronty a vidí, v jaké bídě žijí jejich ženy a děti, nedokáží tomu uvěřit. Vyrabují místní notářství a židovské obchody, sesadí starostu a nastolí nový řád. Po několika dnech na ně však přichází ozbrojená eskorta vojáků, která je donutí k poslušnosti. V tento den začíná Šuhajův odboj. Jak se v knize píše: "Bohatým bral a chudým dával", přepadává poštovní a obchodní povozy, krade zboží, které pak prodává, krade peníze, které daruje chudým lidem. Je nezranitelný, žádná kulka mu neublíží. Spolu se svými komplici provádí útoky na bohaté židy a oficíry, neubližuje, jeho jméno je natolik silná zbraň, že jinou ani nemusí použít. Je stíhán nejen za loupeže ale i za vraždy v sebeobraně. Když je Nikola lapen četníky, Eržika podplatí důstojníka a její milý uprchne. Na Nikolovo dopadení je do vsi povoláno několik desítek četníků, jeho přátelé jsou zatýkání a vyslýcháni , rodina je pronásledována a bita. Všichni ale stojí s ním. Po těžkém období, když onemocní tyfem, se k němu přidává jeho mladý bratr Juraj. Spolu znovu bojují, není to však už ale jako dřív. Lidé se od Nikoly odvracejí, přátelé ho zrazují a udávají. Několikrát se mu podaří uniknout, ale Četníci s židy vypíšou na Nikolovu hlavu odměnu. Jeho bývalí kamarádi 28

neodolají a vydají se ho zabít. Vylákají ho na louku, kde jedí a pijí. Jura je neustále ostražitý a nedůvěřuje jim. Nakonec právě když Nikola jedl, zaťal mu kamarád sekyru zezadu do hlavy. Jura už nestihl zakročit a zemřel také. Zrádci za Nikolovu smrt nedostali žádnou odměnu, která jim byla slíbena. Eržika po jeho smrti porodila jeho dceru Anči, a tak jeho krev koluje dál. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Nikola Šuhaj - statný chlapík, kterého se kulka netkla; zbojník Eržika - Nikolova žena Petr Šuhaj - Nikolův otec Jura Šuhaj - Nikolův bratr Jura Drač - bratr Eržiky; nenáviděl Nikolu Adam Chrepta, Vasyl Derbak Derbaček, Ihnat Sopek, Danyl Jasinko - Nikolovi "přátelé" Hlavní myšlenka: Balzac v díle zobrazil touhu lidí po moci a penězích. Zobrazil lidskou společnost, která je pro peníze schopna čehokoliv. Kompozice díla: Je to román, v kterém se prolíná baladický a mytický svět se světem současnosti. _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Ivan Olbracht 2. Název díla: Nikola Šuhaj loupežník 3. Vydavatel /Nakladatel: Albatros 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1979 6. ISBN: 01-043-86

29

Bílá nemoc (Karel Čapek)

Děj se odehrává v blíže neuvedené zemi. Kde, stejně jako po celém světě propuká tzv. bílá nemoc. Bílá se jí říká kvůli prvotnímu příznaku, kterým je bílá skvrna. Další příznaky jsou velmi podobné lepře, proto jsou postižení nazýváni malomocnými. Nemoc napadá pouze lidi ve věku kolem padesáti let a starší. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když vlády slíbí, že už nikdy nebudou válčit. Hlava státu, ve kterém bílá nemoc vypukla, kterou je maršál, chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho požadavku a i ve chvíli, kdy na sobě zpozoruje bílou skvrnu, vyzývá vojáky k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. _______________________________________________________ Hlavní postavy: doktor Galén - šlechetný, je proti válkám maršál - velitel vojsk baron Krüg - ředitel továrny na výrobu zbraní dvorní rada prof. dr. Sigelius - ředitel kliniky otec - úředník ve firmě barona Krüga matka - manželka, také se nakazí bílou nemocí Hlavní myšlenka: Jeden člověk je bezmocný proti celému davu. Jazykové prostředky: Drama, je psáno formou dialogu. Je zde použit spisovný jazyk. 30

_____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Karel Čapek 2. Název díla: Bílá nemoc 3. Vydavatel /Nakladatel: Artur 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2004 6. ISBN: 80-86216-47-0

Babička (Božena Němcová) Babička dostala dopis od své dcery Terezy, aby přijela na Staré Bělidlo. Když tam přijela, poznala svá vnoučata Barunku, Adélku, Viléma a Jana. Nejvíce si však oblíbila Barunku, kterou také měli rádi všichni lidé ve vesnici. Barunku nejčastěji chodili navštěvovat myslivec a Kristla.

Jednoho dne se babička s dětmi vydala na procházku a cestou potkali kněžnu, ta si babičku velmi oblíbila a pozvala ji na zámek. Babička se od Kristly dozvěděla, že její Jakub Míla je neprávem povolán na vojnu. Babička se tedy u kněžny za Jakuba přimluvila a on tak na vojnu nemusel. Později měla Kristla svatbu.

Děti se také dozvěděli smutný příběh bláznivé Viktorky. Viktorka už měla čas na vdávání, ale ona ještě nechtěla. Do vesnice přijeli vojáci a jeden z nich ji neustále sledoval. Aby se ho Viktorka zbavila, vdala se. Vojáka se stejně nezbavila. Jednou šla na louku hledat čtyřlístek a tam za ní zase přišel ten voják, vylekala se, popíchala si nohu trním a omdlela. Voják ji donesl k potoku, ošetřil jí nohu a vyznal jí lásku. Vojáci ale museli odjet a nikdo nevěděl kam. Viktorka se ho vydala hledat do světa. Po roce ji lidé viděli u splavu, jak žalostně zpívala. Říkalo se, že prý ztratila rozum. Viktorku při bouřce uhodil blesk a zemřela.

Děti s babičkou zažívali různé příhody, ale čas utíkal a babička stárla a onemocněla. Barunka u ní stále byla a modlila se. Babička zemřela. Nikdo z

31

vesnice si život bez ní neuměl představit. Pohřební průvod šel okolo zámku a kněžna řekla: "Šťastná to žena!" _______________________________________________________

Hlavní postava: babička Magdaléna Novotná - moudrá, zkušená, zásadová, spravedlivá, klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná, upřímná, žijící v souladu s přírodou, symbol starých zvyků. Vedlejší postavy: Barunka - hodná, nejoblíbenější vnučka babičky, vnučka Magdalény Novotné, nejstarší a nejrozumnější z vnoučat Adélka, Vilém, Jan - sourozenci Barunky Viktorka - mladá, krásná, bláznivá Kristla - hodná, mladá, zamilovaná do Jakuba, věrná kněžna - dobrosrdečná, přejícná pan Beyer - myslivec Terezka - matka Barunky, Adélky, Viléma, Jana, dcera Magdalény Novotné Jakub Míla - upřímný, věrný, čestný Hlavní myšlenka: Autorka chtěla tímto dílem poukázat na prostý a mírumilovný život na venkově. Jazykové prostředky: Dílo je psáno prózou, často jsou použity přechodníky. Kompozice chronologická, ale často jsou vyprávěny vzpomínky. _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Božena Němcová 2. Název díla: Babička 3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1981 6. ISBN: 80-7260-155-5

32

Proměna (Franz Kafka)

Příběh začíná probuzením Řehoře Samsy a jeho zjištěním, že je hmyz. Řehoř pracuje jako cestující obchodník a živí tím nejen své rodiče, ale také mladší sestru Markétu. Proto jako první začne řešit otázku, jak se co nejrychleji dostat do práce.

Když rodina zjistí, že se proměnil ve hmyz, je z něj vystrašená a hlavně zhnusená. Jen Markéta se o něj stará, protože si ještě myslí, že je to její bratr. Po překonání prvního šoku z přeměny si rodina uvědomí, že je nemá kdo živit, takže musí začít všichni pracovat.

Postupem času se Řehoř stává přítěží. Nakonec musí pronajmout jeden pokoj, aby se uživili.

Poté co se Řehoř ukáže nájemníkům, vylákán zvukem houslí, dají okamžitou výpověď, Markéta přijde s rozhodnutím, že je potřeba Řehoře odstranit. To však už není nutné, protože Řehoř umírá sám. Jeho smrt je pro rodinu vysvobozením. _______________________________________________________ Hlavní postava: Řehoř Samsa - obchodní cestující, poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, flegmatický, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn Vedlejší postavy: Řehořova sestra Markéta - obětavá, hraje na housle Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný, líný, po proměně musel začít pracovat Řehořova matka - záleží jí na mínění cizích, neunese podívat se na syna po proměně Jazykové prostředky: Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových nebo hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný, bez archaismů.

33

Příběh je vyprávěn v er-formě z pohledu Řehoře. _______________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Franz Kafka 2. Název díla: Proměna 3. Vydavatel /Nakladatel: Svět literatury 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2004 6. ISBN: 0862-8440

Na západní frontě klid (Maria Erich Remarque)

Po vypuknutí první světové války se středoškolský student Pavel Bäumer, hlásí jako dobrovolník do německé armády. A spolu s ním i jeho přátele a spolužáci František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Albert Kropp, Deterding, Stanislav Katzinsky a mnoho dalších. Ze všeho nejdříve procházejí tvrdou přípravou velitele Himmelstosse. A potom už je celá jednotka odvelena na západní frontu, kde všichni poznávají hrůzy války, vidí raněné a smrt tolika lidí. Po dlouhé době dostává Pavel dovolenou a jede domů, kde ho čeká těžce nemocná matka. Většinu tohoto času strávil přemýšlením o válce a o životě. Došlo mu, že se stal tvrdším, necitelným a přátele na frontě mu byli více než rodina. Také si uvědomil, jak je ta válka zbytečná. Když se vrátí na frontu, cítí se úplně jinak. Má o sebe větší strach než dříve a těžko si zvyká na vojenský režim. Při následujících bojích je Pavel a jeho přítel Albert raněn. Pavel se po rehabilitaci vrací zpátky na frontu. V boji se opět setkává s krutostí války a vidí umírat své blízké. Jednoho dne mu jeho nejlepší přítel Katzinsky umírá v náručí po zasažení střepinou. Pavla i nadále trápí myšlenky o otřesných zážitcích. Z nich je nakonec vysvobozen smrtí, jež přichází v den, kdy bylo podle vojenského hlášení "na západní frontě klid". _______________________________________________________

34

Hlavní postavy: Pavel Bäumer - vypravěč a hlavní postava, pochází z velmi chudé rodiny Albert Kropp - bývalý spolužák Pavla Müller - bývalý spolužák Pavla, "ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky" Leer - bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech František Kemmerich - bývalý spolužák Pavla Tjaden - největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů Haie Westhus Deterding - sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a na svou ženu Stanislav Katczinsky - nejstarší, hlava jejich skupiny Himmelstoss - desátník, v civilu listonoš, šikanuje, zbabělec, primitiv Hlavní myšlenka: Poukazuje na to jak je válka zbytečná a hloupá. Lidé se zabíjí, i když nikdo neví proč. Nikdo nemá důvod zabíjet druhého člověka, ale přesto musí. Jazykové prostředky: Román, vulgární výrazy zvětšují napětí, naturalistické, autobiografické, vyprávěno v ich-formě. _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Maria Erich Remarque 2. Název díla: Na západní frontě klid 3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1973 6. ISBN: 80-7202-522-8

Film-Krakatit (Napsal Karel Čapek, Režie Otakar Vávra )

Hlavní postavou filmu je ing. Prokop, kterému se povede objevit velmi účinnou třaskavinu neuvěřitelné síly - krakatit. Troška prášku mu ale zůstane na stole a vybouchne obrovskou silou, zničí celou jeho laboratoř a jeho zraní.

35

Dostane vysokou horečku a v halucinacích bloudí Prahou. Potká svého přítele ze studií Tomše, který ho vezme k sobě domů, kde se o něj stará, ale jen do chvíle, dokud se mu nepodaří vylákat z něj chemický vzorec krakatitu (Prokop je v horečnatém blouznění). Tomeš je ve finanční tísni a chce krakatit prodat, nechá tedy Prokopa svému osudu a odjede pryč. Zanedlouho poté se objevuje u Tomšových dveří neznámá kráska. Předá Prokopovi balíček určený Tomšovi a prosí ho, aby mu jej doručil. Prokop se do ní zamiluje a i přes svou nemoc se kvůli ní vydává na venkov do Týnice k Tomšovu otci - lékaři, a doufá, že zde přítele najde, nebo že se mu alespoň podaří zjistit, kde Tomeš je. Téměř ihned po svém příchodu upadne do bezvědomí, skolen zánětem mozkových blan. Po šesti týdnech se začíná zotavovat. Zamiluje se do lékařovy dcery Anči a pomalu se zde zabydluje, ale pořád nemůže zapomenout na neznámou krásku. Ve snaze jí vyhovět, otevře balíček a hledá něco, co by ho mohlo zavést k Tomšovi. Ale uvnitř je "jen" 50 tisíc a vzkaz pro Tomše, aby si vzal peníze a nechal její sestru (je vdaná, beznadějně se zamilovala do Tomše a půjčovala mu peníze, ale on měl spoustu dalších). Prokop pomáhá lékaři při přípravě medikamentů a získává tak přístup k různým chemickým látkám. Tajně zkouší sestrojovat malé třaskaviny a při jednom nepovedeném pokusu málem přichází o prst... Jednou v novinách objeví inzerát od neznámého pana Carsona, který jej naléhavě prosí, aby se mu ohlásil, kvůli krakatitu. Prokop se zděsí, že o krakatitu někdo ví a rozhodne se neznámého Carsona najít. Zjišťuje, že se jedná o ředitele vojenské továrny v Balttinu, která se zajímá o koupi krakatitu. Carson prozrazuje Prokopovi, že se mu Tomeš pokoušel krakatit prodat, ale měl jen vzorec (ten mu řekl Prokop v horečce) a neuměl jej vyrobit, takže nějakou dobu u Carsona pracoval a snažil se ho vyrobit. Prokop tedy odjíždí do Balttinu, kde hodlá Tomše najít a přinejmenším mu předat balíček od neznámé dívky. Tomše v Balttinu už nenajde, ten mezitím ukradl krakatit a utekl ke konkurenčí firmě, kde se stále snaží ho vyrobit. Ale v Balttinu je násilím držen, sice se může volně pohybovat kolem zámku, má osobního sluhu pana Paula, ale nemůže opustit areál Balttinu a po pár pokusech o útěk je na každém kroku hlídán panem Holtzem. Dostal také svou soukromou laboratoř vybavenou vším potřebným. Je nucen k vydání krakatitu všemi možnými prostředky. Jedním z nich je i krásná tatarská princezna Wille, která má upoutat Prokopovu pozornost. Ta se však do Prokopa zamiluje a pomůže mu k útěku - autem ho vyveze přes hlídače ven, ale srazí při tom pana Holtze, který se jim snažil zabránit v odjezdu. Prokop je zděšen její chladností, vždyť pan Holtz má 5 dětí a Prokop si ho oblíbil.

36

Princezna vysadí Prokopa na cestě daleko od Balttinu a odjede zpátky. Prokop je zoufalý, protože princeznu také miluje a šílený láskou k ní se vrací zpět do Balttinu, rozhodnutý vydat krakatit, jen když bude moci být s ní. Na cestě zpátky ho potká diplomat pan d'Hemon (Daimon), který také krátce pobýval na zámku v Balttinu a řekne mu, že princezna odjela do Itálie. Prokop se tedy nechá přemluvit a pan d'Hemon jej odveze do Itálie, kde ho seznámí se skupinou anarchistů, kterou vede. Těm se podařilo ukrást Tomšovi krakatit a chtějí s jeho pomocí ovládnout svět. Prokopa jako jeho vynálezce přijmou s velkým nadšením a pan d'Hemon mu nabídne, aby celou skupinu vedl, vyráběl krakatit, provedl vládní převraty a nakonec vedl celý svět a udělal ho takový, jaký chce, aby byl - lepší (d'Hemon ho měl financovat a nechtěl z toho mít žádný užitek, jen chtěl, "aby se něco dělo, aby se změnil konzervativní způsob vedení světa"). Kolem bedny krakatitu se vyvolá zmatek a Prokop, pan d'Hemon a neznámá dívka prchají na Daimonovo sídlo. Tam Prokop konečně poznává radiostanici, která díky svým rušivým vysokofrekvenčním vlnám umožňuje vybuchování krakatitu. Daimon mu řekne, že Tomeš teď pracuje na výrobě krakatitu v továrně v Gottupech. Prokop se za ním vydá, aby ho varoval před nebezpečným vlnovým zářením. Tomeš s ním ale odmítá mluvit. Prokop mu alespoň po laborantovi posílá balíček od neznámé dívky a prosí, aby mu sdělil její jméno a adresu. Nedostane se mu však ani toho. Prokop dobře ví, že hrozí výbuch, proto se dá na útěk. Zanedlouho dochází k silnému výbuchu, při kterém je zničena celá továrna i široké okolí. Před Prokopem se najednou objevuje světlo lucerny. Vidí stařečka s vozem a jde k němu. Stařeček mu kukátkem ukazuje různá místa na světě - ukazuje mu "svět". Prokop v něm nejprve vidí stařečka ze stropu své staré laboratoře na Hybšmonce, poté vlastního otce, ale nakonec si uvědomuje, že s ním hovoří sám Bůh, který mu naznačuje, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že lidstvu prospěje víc drobná a užitečná věc, než strašlivý objev krakatitu, který mu může jen uškodit. Dokonce zapomíná i jeho chemický vzorec a je rozhodnut začít z druhého konce - nachází smysl života v drobné práci. Film je z roku 1948. Jedná se o Drama. Záběry jsou většinou detailně zaměřovány na obličeje herců. Hudba u jednotlivých scén navozuje větší dramatičnost. Efekty ve filmu jsou na svou dobu dobře zpracovány. 37

Tento film má silné protiválečné poselství. _______________________________________________________

Film-Noc svatého Vavřince (Režie Vittorio Taviani, Paolo Taviani)

Flm o domech, o domovu a lidech, kteří je ztrácejí. Zápletka stojí na rozhodnutí fašistické armády vyhodit do povětří malé italské město. Jeho obyvatelé, do té doby skrytí ve sklepení, se rozdělí na dva tábory - jedni uposlechnou rozkazu a shromáždí se v hodinu exekuce v místním kostele, druzí se tajně vydají na cestu za svobodou. Středem filmu je scéna, kdy uprchlíci sami uprostřed neobydlené krajiny poslouchají výbuchy, doléhající z jejich vsi. Kamera postupně sleduje jejich tváře, slyšíme jejich vnitřní komentář a střihem nahlížíme do jednoho z domů mladé ženy, kde v průjezdech kamery procházíme jednotlivými místnostmi a můžeme letmo zahlédnout výjevy z minulosti: ona jako malá holčička tancuje na stole, ona již starší pokukuje po mladém chlapci, ona skoro dospělá prohlížející si v zrcadle své tělo. Potom ještě poslední moment před útěkem vystrašená žena udělá křížek směrem na kameru a prchá z domu. Když je po všem, vesničané zahazují klíče od svých domů. A první skupina vesničanů, která hledala útočiště v kostele, se stává obětí dalšího připraveného výbuchu. Film se odehrává jako retrospektivní vyprávění uvozené klidným záběrem pohledu z okna moderního bytu, v němž v závěru najdeme matku, která celý příběh povídá svým dětem před spaním. Film je z roku 1982. Jedná se o válečné drama. Hudební doprovod se logicky hodí ke všem scénám. Často je používána statická kamera(kamera se málo pohybuje, pohybují se herci). Střih není nijak přehnaně častý, jako u nynějších filmů.

38

_______________________________________________________

Mechanický pomeranč (Antony Burgess) Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je patnáctiletý Alex, který je spolu se zbytkem svojí násilnické party - Pítrsem, Jiříkem a Tupounem - postrachem nočního Londýna. Téměř každou noc vyráží banda do ulic, aby ukájela svoje zvrácené choutky a ukradla nějaké peníze, které většinou utrácí za drogy. Alex a jeho kumpáni se vyžívají v znásilňování, kradežích a fyzickém týrání všech lidí bez rozdílu. Jedné zvláště povedené noci se vloupají do bytu spisovatele, který píše knihu s názvem Mechanický pomeranč. Je to román pojednávající o neubližovaní a svobodě lidského života, který by neměl být ničím a nikým omezován. Spisovatele brutálně zbijí a jeho ženu několikrát znásilní. Další noc dojde v partě ke zradě, Tupoun a zbytek party už má dost Alexových panovačných sklonů, a tak se rozhodnou pro podlý úskok - po vloupačce do domu staré vdovy, která vlastní několik koček, zbijí Alexe a nechají ho na místě, kam zanedlouho přijíždí policie a Alexe zatýká. Vdova bohužel noční návštěvu nepřežije a Alex se dostane na 14 let do vězení. Svůj trest si odpykává víceméně bez potíží, dokonce se stane pravou rukou místního kaplana, který Alexe zaměstná u sterea, a tak se může zabývat svým největším koníčkem - vážnou hudbou. Po nějaké době přibude k Alexovi a jeho spoluvězňům do cely nový odsouzenec, který ale po noční bitce umírá. Alex se za trest stává pokusným králíkem nové metody zvané regenerační léčba, která má potlačovat násilnické choutky. Léčbu vede dr. Brodsky a je založena na principu učení a metody asociace. Alexovi jsou pouštěny nechutné filmy, které se velmi podobají tomu, co sám lidem až doteď s radostí způsoboval. Vyvine se u něj takový reflex, že pokaždé, když vidí nebo jen pomyslí na násilí, udělá se mu špatně a roztočí se mu hlava. Po 14 dnech je puštěn na svobodu a odchází za rodiči, kteří už ho ale zavrhli. Potuluje se proto městem a potkává své dřívější oběti, ovšem s tím rozdílem, že teď je obětí sám - nedokáže se totiž bránit, neboť jakékoliv pomyšlení na násilí mu působí fyzické potíže. Nakonec se dostává do rukou mladých policistů, kteří se ukážou být Tupounem a Billym, ti ho dovezou za město a brutálně zbijí. Zničený Alex nachází přístřeší u autora Mechanického pomeranče, kterému zemřela po noční příhodě žena a který Alexe nepoznává. Tento muž se snaží Alexe politicky využít, protože chce svrhnout vládu. Nakonec ale pojme podezření, zavře Alexe do bytu a nešťastný chlapec se pokusí o sebevraždu skokem z 39

okna, ale místo toho, aby se zabil, tak se jen zmrzačí. Probudí se až v nemocnici, kde zjistí, že se o něj snaží starat vláda, protože jeho případem se zabývala celá Británie a on je teď důležitým kamenem v politické hře. Důležité pro něj ale je, že zmizí naučený reflex a on znovu dokáže myslet na násilí bez jakýchkoliv bolestí. Hned po odchodu z nemocnice sestaví novou partu a páchá další noční razie na domy mírumilovných občanů. Zjišťuje ale, že násilí už mu nepřináší radost, a snaží se od základu změnit svůj život tím, že si najde partnerku. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Alex, Pítrs, Jiřík a Tupoun Hlavní myšlenka: Román přináší ucelenou studii lidského nitra, násilí, sexu a zla v člověku. Přemíra brutálních scén není samoúčelná - autor se snaží upozornit na nesmyslnost a absurditu ovlivňující lidské jednání. Jazykové prostředky: Velmi specifický je jazyk díla. Autor zde vytvořil novou a zcela specifickou mluvu, kterou označuje jako jazyk "týnů", čili jazyk, který mezi sebou používá především mládež. Výrazy jsou převzaté především z angličtiny a ruštiny. _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Anthony Burgess 2. Název díla: Mechanický pomeranč 3. Vydavatel /Nakladatel: VOLVOX GLOBATOR 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2002 6. ISBN: 80-7207-466-0

Kytice (Karel Jaromír Erben)

Kytice Úvodní báseň. Symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky značí útěchu pro její děti 40

sirotky. Poslání sbírky - autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky. Matka jako symbol vlasti, národa. Poklad Vychází z pověsti, že na Velký pátek se otvírají poklady. Matka nesoucí dítě jde do kostela a uvidí otevřenou skálu. Jde se do ní podívat a nalezne tam poklad. Postupně ho odnáší domů, ale aby ho měla co nejvíc, dítě tam nechá. Jak se vrátí pro dítě, skála už tam není. Modlí se a za rok na tentýž den se skála opět otevře. Matka vezme pouze dítě, o poklad se již nestará. Poklad se jí doma proměnil na kameny. Svatební košile Mladá dívka se modlí za svého milého, který šel na vojnu a už dlouho ho neviděla, nakonec se objeví a chce aby dívka šla s ním. Ta sebere jen svatební košile, co ušila a jde. Dostanou se až na hřbitov, kde dívka zjistí, že její milý je už mrtvý a sama se zavře do kostelíka uprostřed hřbitova. Milenec se ji snaží dostat ven s pomocí mrtvého v kostelíku, díky dívčině modlitbám se to však nepovede. Ráno najde všechny košile roztrhané na všech křížích hřbitova. Polednice Žena zaměstnaná prací okolo plotny se rozzlobí na své dítě, které pořád jen křičí a zavolá na něj Polednici. Ta k jejímu údivu přijde a snaží se jí dítě vzít. Matka ho tak tiskne k sobě před Polednicí, až ho udusí. Zlatý kolovrat Král jede svou zemí a potká dívku, do níž se zamiluje. Druhý den jede požádat její macechu o svolení k svatbě. Ta souhlasí s tím, že mu Doru na hrad přivede. Vypraví se s ní i se svou vlastní dcerou, cestou však Doru zabijí a useknou jí "hnáty", vypíchnou oči a oboje si vezmou s sebou, aby ji nikdo nemohl oživit. Král si myslí, že převlečená žena je Dora, ačkoli je to její nevlastní sestra, a tak se s ní ožení. Dorku mezitím najde stařeček a vyšle pachole na zámek, aby prodalo zlatý kolovrat, přeslici a kuželík za nohy, ruce a oči. Macecha i její dcera byly tak marnivé, že si vše koupily. Když se vrátil král domů, chtěl, aby mu žena zapředla na zlatý kolovrat. Ten však začal zpívat pravdu, jak to bylo s Dorou. Král se ihned rozjel hledat svou Dorničku, kterou mezitím už stařeček vyléčil. Vzal si ji za ženu a žili šťastně až do smrti, avšak macecha se svou dcerou dopadly hůře. Roztrhali je vlci a stalo se jim v podstatě to samé, co prve udělaly Doře. Taková byla odplata za jejich hrozný čin. Štedrý den Podle lidových pověr a tradic. Dvě dívky pokoušejí na Štědrý den osud, jdou 41

si vysekat díru do ledu a koukají, co jim budoucnost přichystá. Jedna tam vidí myslivce, druhá svou smrt a do roka se tak opravdu stane. Holoubek O vdově, která se krátký čas po pohřbu svého manžela znovu vdá, avšak neustále jí našeptává svědomí (v podobě holoubka), že měla za manžela truchlit. Dojde to tak daleko, že se utopí. Pak nemá ani žádný hrob. Záhořovo lože Báseň o poutníkovi, který přivede na správnou cestu zlého lupiče a vraha, protože se vypravil do pekla a viděl tam nejhorší mučidlo, jaké kdy bylo, a to Záhořovo lože. Loupežník se zhrozí, protože on sám je Záhoř. Poutník mu poručí se kát a sedět u velikého dubu, než pro něj znovu přijde. To se stane o devadesát let později, z poutníka je stařičký muž a Záhoř u dubu klečí už tak dlouho, že vypadá jako pařez. Poutník přinese Záhořovi odpuštění a oba pak zemřou. Vodník O mladé dívce, co neuposlechla matčinu radu a vydala se k jezeru, kde ji stáhl pod vodu vodník a udělal z ní svou nevěstu. Dívka mu porodila syna, ale chtěla se podívat za svou matkou. Vodník jí to povolil, avšak si nechal u sebe její dítě, aby měl jistotu, že se vrátí. Matka ji ale přesvědčila, že to dělat nemá a když vodník dotíral na chaloupku, jen ji zabednila. Vodník se snažil dostat svou ženu zpět, ale ta nemohla jít. Nakonec zabil jejich dítě a pohodil ho u dveří. Matka sice svou dceru ubránila, ale ta se z toho zbláznila. Vrba O ženě, která v noci spala jako mrtvá. Jejího muže to trápilo, tak se na to šel optat moudré stařeny. Ta mu řekla, že je to tím, že je svázána s vrbou u potoka. Muž se rozhodl a šel vrbu podetnout, s ní však nevědomky zabil i svou ženu. Lilie Mrtvá panna je pochována v lese, na jejím hrobě vyroste překrásná bílá lilie, kterou si oblíbí jeden šlechtic a nechá si ji přesadit do své zahrady. V noci se lilie proměňuje v dívku, pán si ji vezme za ženu, mají spolu dítě, ale on musí odjet na službu ke králi a jeho ženu s dítětem hlídá jeho matka. Ta je však nesnáší a oba zabije, syn je po návratu velmi rozhořčený a prokleje svou matku. Dceřina kletba Dívka zabije své dítě a poví o tom své matce. Ta se jí ptá, co chce dělat a ona že se oběsí. Pak matku prokleje, protože jí dávala moc volnosti.

42

Věštkyně Projev vlastenectví, víra v budoucnost národa; motiv národního smutku a naděje (motiv proroctví); věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého národa. _____________________________________________________ Charakteristika a styl: Celá sbírka má třináct básní, z nichž první Kytice a poslední Věštkyně jsou velmi silně vlastenecky laděny a tematicky velmi pěkně uvádí a ukončují sbírku. • děj nebývá místně ani časově určen • pravidelné dodržování řádů (vina => trest), ovšem ne všechny balady končí špatně (Poklad, Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Svatební košile) • hrdiny jsou většinou ženy • je zde patrný konflikt mezi dvěma světy - nadpřirozeným a reálným • dále je zde konflikt v mezilidských vztazích - matka - dcera, dcera - dítě, milenec - milenka... • vinu nese jedinec • častá obrazná pojmenování - personifikace (světélka laškují; růženec ... stáhne tě, zúží tě) - metonymie (mladosti mé jarý štěp přelomil jsi v půli; v očích oheň zas ožil) metafora (hlas - vichřice podoba; jeho tělo - skála na skále leží) • vyjadřování je zkratkovité • prudký dějový spád (Knížky vzal a zahodil a byli skokem deset mil) • sdružený rým (a a b b c) • citoslovce! (Hola hej, otevřete mi dvéře... Hoho, panáčku...) _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Karel Jaromír Erben 2. Název díla: Kytice 3. Vydavatel /Nakladatel: Albatros 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1976 6. ISBN: -

43

Spalovač mrtvol (Ladislav Fuks) Hlavní postavou je pan Kopfrkingl. Měšťák, který je zaměstnancem pražského krematoria, podivín zatížený svým povoláním, který má poněkud nevšední záliby a způsoby. Svou ženu Marii hluboce miluje, ale říká jí Lakmé a sám chce, aby ho ona oslovovala Romane, namísto jeho pravého jména Karel. Mají krásnou 17letou dceru Zinu a 14letého syna Miliho. Pan Kopfrkingl je v krematoriu velice oblíbený a má určitou autoritu vůči dalším zaměstnancům. Svému povolání je zcela oddán. Nad jejich bytem bydlí pan Bettelheim a jeho židovská rodina, kteří mají velice dobrý vztah se svými sousedy. V této době má pan Kopfrkingl k Židům pěkný vztah a nedokáže pochopit, proč je Hitler nemá rád, vždyť to jsou tak laskaví a obětaví lidé. Pan Kopfrkingl je velice pečlivý, vzdělaný v hudbě i literatuře, ohleduplný a milý ke své ženě a své členy rodiny oslovuje např. „čarokrásná“, „nadoblačná “ či „nebeská“. Že je ale svou prací opravdu ovlivněn dokazuje i fakt, že při oslavě narozenin své dcery vypráví, jak se spalují těla, že když je člověk malého vzrůstu, tak se na rakev spotřebuje méně dřeva atd. Pan Kopfrkingl má ze svého mládí přítele Williho, který je 100% Němec, je členem Sudetoněmecké strany a snaží se pana Kopfrkingla dostat na svou stranu. Pan Kopfrkingl má v sobě také část německé krve, ale nijak o tom do té doby nepřemýšlel. Lakmé je z části židovského rodu a jejímu muži to nikdy nevadilo. Vše se změní v březnu, kdy pan Kopfrkingl již přistoupí na Williho intriky a splní úkol, za který je přijat do německé nacionalistické strany. Je totiž přesvědčen, že toto členství mu v mnoha ohledech pomůže. Pan Kopfrkingl je velmi ovlivňován Willim, který mu stále vštěpuje myšlenku, že Hitler je nejlepší vůdce a aby mohl dosáhnout celého svého cíle, tak se musí zbavit všech Židů, protože je nesnášel a bránili mu v rozvoji dobré společnosti v Evropě. Pan Kopfrkingl, se během krátké doby změní ve stoupence fašistické ideologie, zrádce, udavače a vraha. Z přesvědčení, že Židé jsou nebezpeční a špinaví, zabije pan Koprkingl svou ženu - oběsí ji v koupelně a nahlásí to jako sebevraždu. Jako důvod uvede, že byla částečná Židovka a bála se o svou budoucnost při příchodu Hitlera. Svého syna pro změnu umlátí kovovou tyčí a zatluče ho do rakve společně s mrtvým mužem, který poté putoval do pece ke kremaci. Ale svou dceru nechal žít, jelikož má spíše jeho rysy než jako syn rysy manželky, pošle ji do německé školy a vštěpuje jí Vůdcovu ideologii. Vypráví jí o tom, že český národ bude likvidován - ale ne fyzicky, ale „poněmčí se", aby Vůdce mohl pokračovat ve formování svého „nového" národa. Svou dceru ale také nakonec nechá spálit v krematoriu a dostane úkol stát se vůdcem plynových spalovacích komor.

44

Pan Kopfrkingl se zblázní a je odvezen do blázince. Po konci války spatřuje ze sanitního vozu hlouček vyhublých lidí, kteří se vracejí z koncentračního tábora, mezi kterými poznává své staré známé. _______________________________________________________ Hlavní postavy: Karel Kopfrkingl - nejdříve dobrý otec, pilný zaměstnanec krematoria, miluje umění; posléze vrah, udavač, rasista, násilník. Wiliam Reinke - egoistický, povyšující se, manipuluje s lidmi. Kompoziční prostředky: • Kniha je napsaná ve 3. osobě, kterou vypráví autor, často se vyskytuje přímá řeč. • Pro kompozici knihy je typické opakování podobných motivů. • Kniha upozorňuje na extremismus (zde konkrétně na fašismus), na lidi bez svého pevného názoru. • Smrti členů rodiny jsou velmi rychlé a nečekané. Právě tyto dost šokující zvraty, které autor předkládal stroze a jakoby samozřejmě, vyvolávají nepříjemné mrazení a dodávají příběhu jistou skandálnost a morbidnost.

_______________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Ladislav Fuks 2. Název díla: Spalovač mrtvol 3. Vydavatel /Nakladatel: Odeon 4. Místo vydání: Litomyšl 5. Rok: 2003 6. ISBN: 80-207-1127-9

Saturnin (Zdeněk Jirotka) Jeden úplně obyčejný obyvatel Prahy (v knize není napsáno jeho jméno ) přijal do svých služeb sluhu Saturnina. Jeho pán je s jeho službami spokojený. Nejdřív Saturnin pro něho sehnal hausbót a tak se odstěhovali z bytu. 45

Na jeho pronajatou loď se hned přijela podívat jeho otravná teta Kateřina se synem Miloušem. Začali se tam roztahovat a tak jim Saturnin namluvil, že loď je plná myší a dal jim na obličej masky, aby mohli lépe spát. Když se v noci probudili, lekli se sami sebe a odjeli. Saturninův pán obdivoval slečnu Barboru. Jednou ho jeho dědeček pozval k sobě na dovolenou, spolu s doktorem Vlachem, slečnou Barborou a Saturninem. Přijela i teta Kateřina s Miloušem, ačkoliv nebyli pozváni. Během třítýdenní dovolené zažili všichni spoustu dobrodružství. Nejdříve Saturnin učil dědečka japonské bojové umění džiu-džitsu. Ten se rozhodl, že si to na svém vnukovi vyzkouší a tím to všechno začalo. Dědeček mu pohmoždil kotník a tak museli volat sanitku. Odvezla ho i se Saturninem do nemocnice. Když se jim po vynaloženém úsilí podařilo vrátit se zpět (musela pro ně zajet Barbora, protože řidič sanitky dělal problémy), spustila se venku ohromná bouře, obrovský příval vody strhl most, který je spojoval s vesnicí, kde v tu chvíli byly i obě dědečkovy kuchařky, a navíc byla přerušena dodávka elektrického proudu. Nějaké zásoby jídla měli a tak se vaření ujala slečna Barbora. Dědeček rozhodl, že se každý večer budou vyprávět příběhy. Saturninův pán a Barbora se během dovolené sbližovali. Stali se z nich hodně dobří kamarádi. Teta Kateřina všechny otravovala svým neustálým odříkáváním pořekadel a pořád si na něco stěžovala. Nakonec byla dodávka proudu obnovena, ale už docházely zásoby jídla. Pár dní čekali, jestli se nezačne opravovat most. Dlouho se nic nedělo, proto doktor Vlach navrhl, že mohou jít do jeho srubu, že tam má nějaké jídlo. Vyrazili tedy na cestu. Původně celodenní výlet se změnil na třídenní túru. Po opuštění doktorova srubu si dědeček poranil nohu. Šli pomalu, nestihli dorazit do vesnice, a proto museli jednu noc strávit pod širým nebem. Když druhý den dorazili do vesnice, uviděli, že jejich most už stojí. Po skončení dovolené zůstal Saturnin u dědečka, dokud mu nebude lépe a jeho pán a slečna Barbora odjeli do Prahy. Domluvili si sraz v divadle. Teta Kateřina se znovu provdala. _______________________________________________________

Hlavní postavy: Saturnin - svérázný sluha, který je velmi vynalézavý, dovede si poradit v každé situaci, protože počítá naprosto se vším. Teta Kateřina - nesnesitelná žena, která všem leze na nervy a jde jí jen o to získat z dědečka dědictví. Vypravěč - je to třicetiletý muž. Je zamilován do slečny Barbory. Dědeček – starý bohatý pán, který si pohrává se svými příbuznými lačnými dědictví, typická postava satirických děl, zesměšňujících mamon. Jinak je ale

46

hodný a zapálený příznivec elektrického proudu (v jeho domě je vše na elektřinu). Slečna Barbora – milá, energická moderní žena. Kompozice díla: • Kniha je rozdělena na navazující kapitoly • Je psána chronologicky • Není jednoznačný hlavní hrdina • Ich forma • Humoristická literatura _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Zdeněk Jirotka 2. Název díla: Saturnin 3. Vydavatel /Nakladatel: Československý spisovatel 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 1990 6. ISBN: 80-202-0031-2

Jáma a kyvadlo (Edgar Allan Poe) Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti, uvrhnut do žaláře, kde na něj číhají různé mučivé nástrahy, které mu mají způsobit smrt. Byl uvězněn v tmavém žaláři z kterého nebylo úniku. Při tápání ve tmě je o vlásek unikl pádu do hluboké propasti uprostřed cely. Tím však smrt jen oddálil, protože poté byl přivázán k lavici nad kterou se houpalo kyvadlo s břitem. Kyvadlo pomalu klesalo a vězeň dostal na poslední chvíli spásný nápad. Levou rukou dosáhl na misku s jídlem a potíral jím popruhy, kterými byl přivázán. Hladové krysy se pak na potravu vrhly a překousaly tím i popruhy. Vězeň na poslední chvíli unikl smrti. Poté se stěny žaláře začaly svírat směrem k propasti. Když se octl na samém okraji, uslyšel lidské hlasy a v posledním okamžiku ho zachytila ruka francouzského generála Laslla, který se svými muži útočil na Toledo. _______________________________________________________

47

Hlavní postava: Hlavní postavou je muž, který celý tento příběh vypráví, odsouzenec, který byl ve vězení týrán a nucen ke smrti padnutím do jámy anebo probodnutím čepelí. Kompoziční prostředky: • povídka je napsána v první osobě • velmi zajímavé a dramatické vylíčení pocitů člověka, které vyvolávají až skutečný dojem _____________________________________________________ Bibliografie: 1. Autor: Edgar Allan Poe 2. Název díla: Jáma a kyvadlo 3. Vydavatel /Nakladatel: Garamond 4. Místo vydání: Praha 5. Rok: 2001 6. ISBN: 80-86379-26-4

48