Role náustku, jeho význam a použití v praxi

– Publikováno 16. srpna 2005 na www.didgeridoo-shop.cz –

Role náustku, jeho význam a použití v praxi Poměrně častým dilema mezi hráči i výrobci didgeridoo je rozměr, tvar a materiál náustku, který je v té nejběžnější podobě vyráběn ze včelího vosku. Ačkoli náustek vychází z požadavků tradičního eukalyptového didgeridoo, kde hraje jednu z velmi důležitých rolí, jeho významu se často nevhodně rozumí u didgeridoo vyráběných z jiných dřevin, u nichž je vstupní otvor s vhodným rozměrem možné vytvořit již při samotné výrobě a náustek se tak zdá mnohdy zbytečností. Jak si ale ukážeme, jsou spekulace – je-li náustek lepší nebo není – bezpředmětné. Každá věc by měla dobře plnit svůj účel a proto i náustek je nutný nebo i zbytečný v závislosti na konkrétní situaci.

Jak náustek vznikl a proč Začněme hezky od začátku, jak to všechno začalo a kde se náustek vzal. Náustek vznikl vlastně z potřeby uzpůsobit u eukalyptového didgeridoo vstupní otvor tak, aby bylo dosaženo pohodlného a těsného nátisku. Vstupní otvor u termity vyžrané větve je často velký a nevhodný a správně zformovaný náustek je v primitivních podmínkách mnohdy jediným řešením, jak nástroj doupravit, aby na něj bylo možné vůbec hrát. Sice se tím nevyřeší problém nevhodného průměru celé vstupní části, kde se tón tvoří (to znamená příliš malý zpětný tlak), ale řešení to je. Další věcí je určitá pohodlnost a komfort nátisku, která je jednou z důležitých podmínek při hře na didgeridoo. Vytvarovatelný náustek byl pro samotné domorodce tedy tím nejjednodušším řešením, jak docílit vhodného vstupního průměru a ochránit rty před drsným a hrubým ukončením. Ještě zmiňme, že domorodci nepoužívali včelí vosk tak jak jej známe my, ale včelí vosk divokých australských včel, který je tmavě hnědý, tvrdší a má vyšší teplotu tání, tedy měkne méně, i když při teplotách jaké v Austrálii panují to nemuselo být asi dostačující. Často se tedy mísil ještě s jinými látkami, jako například propolisem, v jakousi domorodci využívanou stavební hmotu, kterou etnologové vtipně nazývají cerumen (cerumen je jinak ušní maz ve zvukovodu). Touto hmotou (ne tou ušní ☺) se také jedním vrzem ucpaly všechny možní dírky a praskliny budoucího nástroje.

Pozice náustku v modernizované výrobě Současná doba dává dnes výrobci didgeridoo do rukou moderní nástroje, a tedy mu umožňuje získat vhodný eukalyptový kmen podle přesnějších požadavků. Musíme si uvědomit, že domorodci kdysi neměli možnosti jak kmen uříznout. Jeho poražení, zkrácení a upravení bylo poměrně pracnou záležitostí a často byli odkázáni jen na padlý nebo nalomený kmen – mluvíme o době před kontaktem aboriginců s bělochy (často se k zakrácení použilo prosté přepálení v ohni). Dnes si výrobci často vybírají vhodný kmen pro výrobu za pomoci mačet, seker nebo i motorových pil a mohou si vybrat materiál, u kterého jsou již předpoklady rozumného vstupního otvoru. Schopnost to poznat podle tvaru a velikosti kmene závisí na zkušenostech. Sofistikovanější výrobce si dokonce materiál sám již nemusí obstarávat. Jednoduše si vybere z dodávky pořízené dělníky, kteří se na toto specializují. Vyvinul se zde již něco jako paletový prodej, tedy hromada, která se protřídí a podle kvality materiálu jde ten který kus na lepší nebo horší nástroj. To se však často na výrobě didgeridoo neblaze promítá, protože je přetržen řetězec zkušeností v celém postupu výroby. Dělník pořizující materiál tak nemusí vědět o hře na didgeridoo zhola nic a řeže materiál hlava nehlava a výrobce zase má

-1-


k dispozici jen takto pořízený materiál, tedy mu musí výrobu a možnosti přizpůsobit. To však je běžný vedlejší efekt komerční sériové výroby všeobecně. Dnes je poměrně zvykem, že kvalitní eukalyptové didgeridoo se vyznačuje ideální vstupní částí, kterou lze jednoduše upravit rovnou do tvaru náustku a jeho výroba ze včelího vosku se může zdát zbytečnou. Ten samý přístup najdeme u výroby didgeridoo z jiných dřevin – u výroby půlením nebo vrtáním. Zde taktéž máme možnost náustek již nepoužít a rovnou konec didgeridoo do něj vhodně vytvarovat. Naprosto se tak vyhneme problému s měknutím vosku během hry, což je poměrně lákavá možnost, budící zdání „zabití několika much jednou ranou“. Jak si ale dále poukážeme, může mít tento přístup výrobce pro začínajícího hráče následky někdy až katastrofální.

Bez dobrého nátisku ani „prd“ Původně jsem vyráběl – stejně jako si to často usnadňují jiní výrobci – didgeridoo bez náustku. Jednoduše jsem konec vhodně zúžil a zakulatil, vstupní otvor a tvar udělal jak vyhovovalo MÉMU způsobu hraní a tím byla věc vyřízena – didgeridoo se mohlo vydat do světa v naivním domnění, že je všechno OK, jenže… Narazil jsem časem na poměrně dost případů, z nichž ty nejzajímavější zmíním, které svědčily o tom, že se náustek tak snadno a ledabyle odbýt nedá. Prvně jsem si toho všiml před několika lety, kdy jsme si dali s kamarádem sraz v čajovně, že si zahrajeme. Úmyslně jsem vzal dvě stejně laděná didgeridoo své výroby. No a to byl kámen úrazu. Dotyčný, i když byl – dalo by se říci – již pokročilý hráč (rozuměj základní tón, cirkulační a dech a rytmus žádný problém), nešlo mu to, hrál koutkem. Otvor byl pro něj příliš velký a nemožnost si jej přizpůsobit zapříčinila, že jsme si jednoduše spolu moc nezahráli. To bylo pro mě takovým prvním varovným signálem, že tady něco s těmi „standardními“ vstupními otvory nehraje. Další jasný případ se mi přihodil, když kamarádka vlastnící didgeridoo pořízené kdysi od kohosi na něj nebyla schopna vydat skoro nic a hledala chybu v sobě. I přes to, že ho měla již několik let, nedařilo se jí vyloudit základní tón a taky to už i vzdala. Sám jsem to na tento kus kdysi zkoušel a nešlo to dost dobře ani mně. Pro nás oba byl otvor příliš velký a netěsným nátiskem unikal vzduch okolo – nástroj se nedal rozeznít. Skoro to až vypadalo, že to prostě nehraje. Při další náhodné návštěvě jsem se vyzbrojil rašplí a kusem včelího vosku, vytvaroval náustek a ejhle! Hrálo to velmi dobře a i jí to šlo mnohem lépe. Také se mi přihodilo, že jeden můj zákazník mi v rámci rozhovoru prozradil, že si všechny mé voskové náustky odstraňuje, že se mu na to hraje lépe. Když jsem se ho zeptal proč, odpověděl, že otvor je na něj moc malý. Že prý když sundá náustek, je to tak akorát. Od té doby se snažím dělat otvor mnohem větší, aby si tu každý našel to své. Poslední případ z mnohých, který je také poměrně demonstrativní, a proto bych jej rád zmínil, se mi přihodil u eukalyptového didgeridoo. I přes to, že jsem už dávno věděl, jak náustek může hratelnost didgeridoo ovlivnit, překvapilo mne, jak významný má otvor a tvar náustku vliv na hráčský komfort. Navštívil mě zájemce o eukalyptové didgeridoo. Nástroj měl poměrně větší vstupní průměr, který byl zmenšen právě voskovým náustkem. Nechal jsem vše tedy původní od australského výrobce. Dotyčný si vybral jeden kousek, který ho zajímal, ale moc mu to nešlo. Hrál koutkem a sám jsem si pro sebe říkal, že buď asi ještě neumí čistý základní tón nebo nevím. Když jsem se pak zeptal, na jaký vstupní průměr je zvyklý a vyhovuje mu, ukázal palec a

-2-


řekl: „Jako palec“. To byla tedy dírka sotva dvoucentimetrová. Tak neuvěřitelně malá, že skoro bylo těžko představitelné, že by na to mohl někdo hrát. Vyrobili jsme tedy náustek s tímto průměrem, nasadili a vytvarovali. Závěr vám bude jistě asi už jasný. Dotyčný začal hrát jak zmáčknutím nějakého čudlíku, bez problémů, znělo mu to, pohoda.

Požadavky začínajícího hráče O výše uvedené zkušenosti se opírám, když tvrdím, že předem pevně daná velikost vstupního průměru náustku s tvarem, který nelze zformovat, může se stát neinformovanému začátečníkovi až osudná. Začátečník v počátcích neumí vyloudit základní tón, teprve se učí správnému nátisku, správnému rozvibrování rtů, aby didgeridoo rozezněl v jeho základním tónu, vyloudit tzv. drone. To, že se mu to v počátcích nedaří, může být často jen v nevhodném tvaru a vstupním průměru, tedy ve špatném nátisku. Právě dobrý nátisk je předpokladem zdárné hry na didgeridoo. Rty musejí být volné, musí být možno ústy artikulovat a zároveň zabránit netěsnostem při kontaktu s nástrojem. Začátečník by tedy měl mít možnost vždy si náustek přizpůsobit, změnit jeho tvar a velikost vstupního otvoru, aby nalezl jemu vyhovující správný nátisk. V opačném případě to může být jedním z důvodů, proč se mu nedaří na didgeridoo základní tón vyloudit a tyto počáteční neúspěchy jej mohou od dalšího úsilí bez problémů i odradit.

Požadavky pokročilého hráče Pokročilí hráči to mají samozřejmě již mnohem jednodušší. Vědí, jaký tvar a vstupní průměr náustku jim vyhovuje a kdykoliv jsou schopni si to pro sebe patřičně upravit. Okamžitě jsou schopni rozeznat, že když se jim na nějaké didgeridoo zrovna nedaří, není-li to způsobeno právě nevhodným náustkem a vše si patřičně přizpůsobí. Zde se již dostáváme k případu, kdy náustek z včelího vosku může být zbytečný. Pokud dotyčnému takový náustek z nějakého důvodu nevyhovuje, není důvod jej nenahradit nějakým jiným materiálem nebo jej zcela odstranit. U svého nástroje tak může mít přesné tvary náustku s pevně daným vstupním průměrem. Nevýhodou ovšem je, pokud by si na takové didgeridoo příležitostně chtěl zahrát někdo jiný, kdo je zvyklý na jiné rozměry vstupu. Není to jen o zvyku, ale vyloženě o proporcích rtů a jiných částí obličeje. Často může vadit i poloha nosu (vzdálenost od rtů), který u mohutného náustku může při hře středem správnému nátisku bránit. Vím to z vlastní zkušenosti, potýkám se s tím u sebe poměrně často. Pokud se tedy i pokročilý hráč dostane k nástroji s pevně definovaným náustkem, nemusí na to často zahrát vůbec nic. A to je právě nevýhoda náustku z jiného materiálu, než je včelí vosk. Didgeridoo je nástroj, který se často objevuje mezi lidmi, není jen výsadou soukromého hraní kdesi v koutku. Pokud se tedy budeme chtít třeba sejít s jinými hráči a nástroje si vzájemně vyzkoušet (prohodit) a ohodnotit jak hrají, můžeme zde narazit právě na tyto problémy. Určitě nejsem jediný, kdo si jako první – pokud se dostane do kontaktu s cizím didgeridoo – přednostně upravuje náustek, aby docílil požadovaného vstupního průměru a tvaru, který mu sedne a až teprve pak je připraven nástroj rozehrát. To je obrovská a nenahraditelná výhoda včelího vosku, i když obnáší řadu problémů, jako je měknutí a deformování během hry.

Vliv stylu hry na tvar náustku (ze zkušeností Ondřeje Smeykala) Na tvar náustku a vhodný vstupní průměr mohou mít také značný vliv i požadavky určitého stylu hry, který se dotyčný adept rozhodl případně studovat. Hráčský styl může požadovat určité rozšířenější možnosti pohybu rtů a spodní čelisti, regulaci přítlaku (povolování -3-


základního tónu) apod. Nevhodně zvoleným nebo zanedbaným náustkem často dochází k dlouhodobým chybným návykům, které se pak stávají velkou překážkou a brání v rozvoji dané techniky. Vypěstovaný nevhodný nátisk s problematikou neseznámeného hráče se časem stává nesnadno odbouratelným zlozvykem, který může znamenat zaseknutí se v rozvoji určitého stylu hry i na několik let. Účel a styl hry na didgeridoo tedy výrazně ovlivňují požadavky na nátisk a správně zvolený náustek. S tím by vás měl však každý zkušený učitel hry na didgeridoo předem seznámit, pokud jevíte o studium vážný zájem.

Alternativní způsoby výroby náustku Snahy nahradit původní včelí vosk jsou poměrně rozmanité. Žádné z nich však zatím nedokázaly zachovat jeho formovatelnost, tedy jen napevno nahrazují tvar a vstupní průměr. Asi nejjednodušším řešením je u vyráběného didgeridoo vytvořit již „ideální“ vstupní rozměry, tak jak vyhovují samotnému výrobci. Pokud si nástroj vyrábí pro sebe nebo někomu na zakázku podle jeho požadavků, je to v pořádku. Pokud ale není předem jasný majitel, je to řešení přinejmenším nevhodné a ze strany výrobce tak trochu nezodpovědné a může v případě začínajícího hráče být příčinou jeho hráčského nezdaru. •

Didgeridoo bez náustku Tímto druhem je myšlen nástroj, u kterého je náustek jeho součástí, kdy konec přechází v jeho plynulý tvar. Rozměry jsou definitivní a většinou nepočítají s doplněním o oddělitelný náustek. To se může projevovat malou plochou slabé stěny znesnadňující nasazení voskového nebo jiného náustku. Často je používán výrobci didgeridoo bez zájmu o funkčnost ze strany budoucího vlastníka nástroje. Použití: Toto řešení je vhodné pro hráče s jasnou představou o tvaru a velikosti náustku. Jako méně vhodné se jeví pro hráče začínajícího bez experimentální zkušenosti se správným nátiskem. Nevýhodou může být nemožnost si na takový nástroj příležitostně zahrát (i třeba před koupí), s čímž se může potýkat i zkušený hráč, pokud mu rozměr právě nesedne.

•

Náustek ze včelího vosku Jedná se o klasický tradiční náustek didgeridoo vyrobený ze včelího vosku, který může obsahovat příměsi jiných látek pro zvýšení teploty bodu tání. Může se použít i parafín nebo jiný druh vosku, třeba karnaubský. Použití: Toto řešení je univerzální a vhodné pro všechny hráče, od začátečníků po profesionály. Umožňuje si na didgeridoo zahrát komukoliv kdykoliv. Výhody jsou plynulá formovatelnost a tedy možnost kdykoliv změnit na rty dosedající tvar plochy a vstupní průměr. Nevýhodou je měknutí a deformace během hry, pokud se jedná jen o čistý včelí vosk. Vosk také lepí a „sbírá“ všelijaké nečistoty, správně česky – bordel.

•

Náustek dřevěný Dřevěný náustek je jakousi doplňující „součástkou“ didgeridoo, která umožňuje si jej opracováním dovytvarovat podle vlastní představy. Nejčastěji se vyrábí soustružením -4-


a jeho kvalita je rozdílná od zkušeností výrobce vyrobit opravdu upravitelný univerzální polotovar pro každého. Řešením je více druhů a typů takového náustku, záleží i na vnějším a vnitřním průměru a průměru pro nasazení dovnitř nástroje. Způsob připevnění je buď natrvalo, tedy přilepit, nebo někteří výrobci používají lepící schopnosti vosku a náustek je tedy snadno vyměnitelný. Může být buď s částí pro usazení dovnitř nástroje nebo jen nasazen způsobem „natupo“, tedy plocha na plochu. U alternativy „natupo“ musí mít stěna didgeridoo samozřejmě vhodnou tloušťku a být rovná. Jako materiál se používají nejrůznější dřeviny až po nejdražší náustky z ebenu. Použití: Všude tam, kde voskový náustek nevyhovuje, ale také spíš pro hráče s jasnou představou o svém nátisku. Stejně jako u didgeridoo bez náustku nastávají zde komplikace, pokud chcete někomu umožnit si na váš nástroj zahrát a otvor mu právě nevyhovuje. Jinak se ale jedná asi o nejčistší řešení a je používáno poměrně často. Stejně často se ale lze setkat již s definitivními a někdy nevyhovujícími tvary a rozměry vyrobenými zkresleným pohledem výrobce, které vaši představu nemusí splňovat. •

Náustek silikonový Prvně jsem se s tímto náustkem setkal na festivale v Berlíně. Jednalo se v tomto případě podle mě o jakýsi módní trend, který měl zřejmě za účel prosadit nápad se zdravotně nezávadným (dermatologicky testovaným) silikonem, který prý mohou používat i děti, to je určitě úžasná zpráva ☺. Nejednalo se ani tak o náustek, jako spíš o plochý silikonový kroužek, aby rty nebyly v přímém kontaktu se dřevem. Tato „legrace“ se dala pořídit za nějakých 10 Euro. V případě opravdového (svou funkčností) měkkého a masivního silikonového náustku by se mohlo jednat o komfortní řešení pro pohodlný nátisk. Ještě jsem se s tím ale nesetkal. Použití: Stejně jako u dřevěného. Obtížnější asi bude výroba. V případě zmiňovaného plochého (tloušťka asi 5 mm) silikonového kroužku o pevně daném rozměru, který byl určen k nalepení na kolmo seříznuté stěny nástroje, nejedná se podle mne ani tak o opravdový náustek, jako spíš o diskutabilní nápad s poněkud komerčním záměrem.

Závěrem Smyslem tohoto článku bylo poukázat na vhodnost nebo případnou nevhodnost náustku v závislosti na typu materiálu, náustku, voleného s ohledem na konkrétní účel a hráčské požadavky, případně i styl hry. Nehrají tu roli nějaké osobní názory a preferovaná řešení, ale spíš účel by měl světit prostředky. Výrobce by si měl rozmyslet, vyrábí-li nástroj pro sebe a své požadavky, či snad pro začátečníka nebo pro pokročilého, případně u zakázkové výroby si to předem se zájemcem ujasnit. Setkal jsem se lidmi, kteří včelí vosk rezolutně odmítají a preferují „čisté dřevo“, s lidmi, kteří na včelí vosk nedají dopustit a vyloženě jej požadují, i s lidmi, kteří nevědí, co si mají vybrat a v problematice se neorientují, neovládají dosud správný nátisk a základní tón a nejsou ještě schopni říci, jestli jim otvor vyhovuje nebo ne. Pro výrobce je to nesnadná situace, nikdy nenajde univerzální řešení, které by vyhovovalo každému. Sám za sebe, vycházeje z vlastních zkušeností, volím včelí vosk. Jednak mi přijde, že tak nějak k didgeridoo odjakživa patří, nijak mi nevadí, přešel jsem na něj ze dřeva, ale především mi připadá, že putuje-li nástroj do „neznáma“, tedy k člověku, o kterém nic nevím -5-


a nemohu posoudit, zdali mu bude řešení vyhovovat, způsobí mu to podle mne nejmenší potíže při výuce hry. Začátečník tak může snadno s náustkem experimentovat a hledat, pokročilý si jej může případně zcela nahradit. Náustek není žádná definitivní část didgeridoo, ale kontaktní svérázný prvek mezi hráčem a nástrojem. Jak si tento prvek kdo přizpůsobí, záleží pouze na jeho hráčském komfortu a upřednostňovaném řešení. Pokud nemá s nastavováním tohoto prvku žádné zkušenosti, o to více je pro něj vhodnější mít možnost s tvarem experimentovat za účelem, který jsme si již objasnili. Malá rekapitulace Pokusím se vše shora uvedené zformulovat v jakési desatero faktů. Zkuste si souvislosti a jejich význam dobře uvědomit. 1. 2. 3. 4. 5.

Kontakt mezi hráčem a didgeridoo zprostředkovává nátisk Kvalita nátisku ovlivňuje kvalitu spojení s nástrojem a jeho ovladatelnost Nátisk mezi hráčem a didgeridoo zprostředkovává náustek Tvar a rozměr náustku ovlivňují kvalitu nátisku Vhodně upravený náustek rozhoduje o kvalitě spojení s didgeridoo a o jeho ovladatelnosti 6. Každý hráč potřebuje jiný nátisk 7. Každý hráč potřebuje jiný náustek 8. Tvar a rozměr náustku záleží vždy jen na potřebách hráče, případně na požadavcích daného hráčského stylu 9. Hráč by měl pro sebe hledat a najít vhodný nátisk 10. Hráč by měl pro sebe hledat a najít vhodný náustek

Uvědomme si, že nátisk hráče zprostředkovaný správným tvarem a rozměrem náustku je u didgeridoo obdobný přípravný úkon jako např. správné a pohodlné usazení se klavíristy ke klavíru, rozmístění bicí soupravy u bubeníka nebo pohodlné opření huslí pod bradou houslisty. Umožňuje navodit harmonický kontakt mezi hudebním nástrojem a samotným hráčem a přímo tak ovlivňuje možnosti jeho zvukového projevu.

Marek ZELENKA (Provozovatel Didgeridoo-shop.cz)

-6-

Role náustku, jeho význam a použití v praxi

Recommend Documents