JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta
Ateliér muzikálového herectví
Role Madam Nellie Lovettové v muzikálu S.Sondheima a H.Wheelera Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street
Reflexe absolventského výkonu
Autor práce: Katarína Mikulová Oponent práce: MgA. Michal Zetel, Ph.D.
Brno 2015
Absolventský výkon: Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street Madam Nellie Lovett Premiéra: 12. prosince 2014 v Divadle na Orlí Křestní list Scénář: Hugh Wheeler (podle hry Christophera Bonda) Hudba a text: Stephen Sondheim Realizační tým: Překlad: Alžběta Šáchová Režie:Hana Mikolášková Dramaturgie: Miroslav Ondra Hudební nastudování: Dada Klementová, Daniel Kyzlink Choreografie: Hana Achilles Scénografie: David Janošek Kostýmy: David Janošek, Kateřina Veselá Produkce: Pavlína Spurná Světla: Roman Jajčík, Václav Ryšavý, Jan Mach Zvuk: Rastislav Kuka, Lukáš Nábělek, Petra Göbelová Osoby a obsazení: Sweeney Todd (Benjamin Barker): Štěpán Kaminský Madam Nellie Lovett: Katarína Mikulová Anthony Hope: Jiří Daniel Johanna Barker: Kristýna Štarhová Žebračka (Lucy Barker): Markéta Pešková Soudce Turpin: David Janošek (4.ČH) Soudní sluha Bamford: Daniel Rymeš Tobias Ragg: Michaela Baladová Adolfo Pirelli (Daniel O Higgins a pan Fogg): Jiří Mach j.h. nebo Miroslav Sýkora j.h. Páni na holení a další: David Šiller 2
Orchestr: Dirigent, klavír: Daniel Kyzlink Housle: Zdeněk Svozil Violoncello: Alžběta Poukarová nebo Pavla Jahodová Klarinet: Antonín Mühlhansl nebo Ondřej Dvořák Fagot: Jana Zmeškalová Trubka: Pavel Petrla Kontrabas: Juraj Valenčík nebo Piotr Zimnik Bicí: Ctibor Bártek nebo Stanislav Pliska
(zdroj: Pavel Nesvadba)
3
Ďábelské provedení… Sweeney Todd: Ďábelskýý holič z Fleet Street je muzikál z pera amerického skladatele Stephena Sondheima. Svého prvního uvedení se muzikál dočkal 1. března 1979 na Broadway v Uris Theatre v režii Harolda Prince. Příběh je o holiči, který se vrací z vězení do Londýna, ve kterém byl neprávem. Holič se vrací s jedinou myšlenkou a tou je pomsta. Po návratu se spojí s paní Lovettovou a otevírá holičský salon, ze kterého se začnou záhadně ztrácet zákazníci. Neúspěšná pekařka, Nellie Lovettová využije situace a mrtvá těla, které má na svědomí Todd, využije na výrobu masových koláčků, které se stanou Londýnskou senzací. V České republice můžeme tento příběh znát také ze stejnojmenného filmu Tima Burtona z roku 2007 s Johnnym Deppem v hlavní roli. Muzikál v divadelním provedení se u nás poprvé objevil v Praze v Divadle Na Prádle a měl premiéru 28. června 2012. Inscenaci uvedlo The Prague Playhouse, konkrétně občanské sdružení anglicky mluvících herců sídlících v Praze. Toto provedení se hrálo v anglickém jazyce s titulkami. Ve druhém zpracování a tentokrát již v českém překladu Alžběty Šáchové, se Sweeney Todd přestěhoval do Brna do Divadla na Orlí, kde se stal pro několik studentů absolventským představením v rámci studia JAMU. Ďábelský začátek… Nastal den, kdy proběhla první seznamovací a čtená zkouška. Věděli jsme, že se bude jednat o Sweeneyho Todda, ale žádné podrobnější informace jsme neměli. Znala jsem film, který mě fascinoval, ale nedokázala jsem si představit Sweeneyho v Divadle na Orlí. Po několika prodiskutovaných hodinách jsme byli všichni nervózní z toho, kdo bude co hrát a jak to bude vypadat. Ovšem v momentě, kdy k nám poprvé promluvila režisérka, byly veškeré obavy zbytečné. Již na první pohled to byla sympatická a energická dáma, což ve mně vzbudilo příjemné vibrace. Řeč je o magistře Haně Mikoláškové. Její první slova ve mně vzbudila důvěru. A pak to přišlo. Přečetla nám obsazení, které bylo pro většinu ročníku překvapivé. „Budu hrát paní Lovettovou. Já?“, řekla jsem si pro sebe. Do teď mám před očima celou první čtenou zkoušku, kdy jsem nevěřícně hltala každé písmeno scénáře. Byla jsem plná pocitů, které se těžko popisují. Za sebou jsme měli již první absolventský titul, a aniž bych to mohla nějak ovlivnit, zmocnil se mě tehdy někde uvnitř pocit strachu. U Sweeneyho to bylo ale úplně jiné. Cítila jsem se poctěna výzvou a věděla jsem, 4
že nechci zklamat. Ještě ten den jsem si nasadila brýle odhodlání, a řekla jsem si, že už je nesundám. Pár slov o Haně Mikoláškové Narodila se roku 1980 v Brně. Vystudovala gymnázium Vídeňská a v roce 2000 Filosofickou fakultu MU, obor divadelní věda. Hned poté začala studovat na Divadelní fakultě JAMU obor činoherní režie. Toto studium dokončila v roce 2005. Od roku 2009 ve studiu na Divadelní fakultě pokračuje, konkrétně doktorské studium obor režijní tvorba, téma výzkumu Hudba v divadle – divadlo v hudbě, ve spojení s pedagogickou praxí – výuka předmětu Scénická hudba. Již během studia magisterského stupně JAMU, spolupracovala s brněnskými scénami Centrum experimentálního divadla nebo Husa na provázku, dále s činohrou Národního divadla v Brně, s Divadlem Polárka nebo se Studiem Marta. V letech 2005 – 2009 působila v Divadle Polárka, jako režisérka a dramaturgyně. Od roku 2009 byla dramaturgyní Multikulturního centra Stadec. Nyní nadále spolupracuje a režíruje na brněnských scénách - HaDivadlo, Studio Marta, Divadlo Polárka. Jako režisérka hostuje v divadlech jako Slovácké Divadlo uherském Hradišti, v Komorní Fidlovačce v Praze, v Pardubicích, Divadlo Tramtarie v Olomouci, ale i na Slovensku například v Košicích. Režisérka, scenáristka, dramaturgyně a saxofonistka také režíruje v městském divadle Zlín, kde působí jako umělecká šéfová. Ďábelské zkoušení… Počal dlouhý a náročný zkušební proces. První týdny byly věnovány intenzivním korepeticím s paní Dadou Klementovou. Zabývali jsme se hlavně písněmi (paní Lovettové) a Sweeneyho Todda (Štěpána Kaminského). Korepetovali jsme, kdy to jen šlo. Vzpomínám si na moment, kdy mi paní Dada poprvé řekla, že po loňském Jerrym Springerovi nepřijde nic těžšího a ono ano. Jako vždy se mile usmála a podala mi noty, kterých byl plný stoh. Držela jsem se statečně, avšak v očích jsem měla tematickou smrt, jelikož jsem nevěděla, která bije. Pochopila jsem, že pokud nezačnu makat hned, bude pozdě, jelikož notových partů pořád přibývalo. S korepeticemi se přidalo paralelní zkoušení s Hanou Mikoláškovou. Mezi první zážitky patřilo seznámení se s režijní vizí očima Hanky. Měli jsme být bezdomovci, kteří příběh o Sweeynem Toddovi vypráví. Něco málo jsme rozebírali 5
na první čtené zkoušce, ale podrobnější vyprávění a probírání detailů si nechala na samotné zkoušení. Pořád jsme se bavili o hororech, o pomstě o negativních i nechutných věcech. Atmosféra našich zkoušek odpovídala obsahu hry, což jak se později ukázalo, bylo jedině dobře. Jak jsem zmiňovala výše, od začátku jsem k Hance cítila důvěru. Nebála jsem se prohlubovat svou zvědavost a pořád jsem se ptala a zajímala o cokoliv až do posledních detailů, které mi v rámci obsahu hry nebyly jasné. Našim zkouškám přihlíželo dramaturgické oko Miroslava Ondry. Na jedné ze zkoušek nám četl příběh o legendě Sweeneyho Todda: „…Salon holiče Todda se nacházel nad podzemními chodbami sousedního kostela sv. Dunstana, proto bylo celkem nabíledni, kam těla odklízet. V tuto chvíli však přichází na scénu pekařka Margery Lovettová. Bez zvláštního uzardění se s Toddem dohodli, že těla bude používat jako náplň do svých vyhlášených masových koláčků. Poté, co krvavý lazebník zavraždil svoji oběť, nechal jí propadnout zvláštním propadlem do podzemní chodby. Tam pak tělo stáhl z kůže, rozporcoval, oddělil maso od kostí a spolu s použitelnými vnitřnostmi jako jsou srdce, játra, či ledviny předal vše paní Lovettové. Ta maso rozkrájela na menší kousky, důkladně povařila, pomlela, smíchala s telecím a vepřovým a mohla jím plnit své koláče. Je skoro neuvěřitelné, ale celých patnáct let si takto Todd a Lovettová hospodařili a nikdo se nezajímal, kam se ztrácí muži, kteří si chtějí nechat přistřihnout vlasy, či oholit bradu. Až v roce 1800 navedl policii na stopu nesnesitelný pach, který se šířil z krypt pod sousedním kostelem. Strážníci pak vnikli do Toddova salonu, objevili tajný mechanizmus v podobě holičského křesla a dali se po stopách krve a mrtvolného pachu. Když došli k cíli, co viděli, jim vyrazilo dech. Zbytky koster, lebky, rozkládající se vnitřnosti se povalovaly mezi starými rakvemi v dávno nepoužívané kryptě. Krvavé stopy pak vedly dál až do suterénu pekařství paní Lovettové. Oba dva byli zatčeni a vyšetřováni. Margery Lovettová vše přiznala a odhalila brutální taktiku svého společníka. Poté ve své cele spáchala sebevraždu – otrávila se. Sweeney Todd byl odsouzen k trestu smrti „pověšením za hrdlo“. Tímhle nehorázným způsobem připravili ďábelský holič a svérázná pekařka o život asi 180 lidí. Během patnácti let to dělá jednu vraždu za měsíc. Není proto divu, že Sweeney Todd je považován za jednoho z nejkrutějších masových vrahů anglických dějin.“ (Diehl, Donnely, 2007) 6
Nejsem příznivcem hororů, ale nejsem ani odpůrcem. Ponořit se do ponurých příběhů a vyprávění, v rámci atmosféry pochopit příběh Sweeneyho a Nellie Lovettovou, bylo z hlediska práce nezbytné. Mimo každodenního korepetování a zkoušení písní, kterých pořád přibývalo, jsem sledovala různé verze Sweeneyho. Psala jsem si jaká asi Madam Lovettová je. V rámci obsahu příběhu a jednotlivých situací ve scénáři, jsem se ji snažila pochopit. Hledala jsem důvody, proč by to či ono udělala, nebo řekla. Představovala jsem si, jak vypadá, jak mluví, jak chodí. Hanka nás všechny již na počátku upozornila, že hrajeme věkově starší lidi. Po zmatených začátcích zkoušení, jsem po různých podrobných diskuzích s Hankou o paní Lovettové, přijala fakt, že mám být chladná, věcná, majetnická, sobecká vražedkyně pekařka. Těchto „dobrých“ vlastností se situacemi nadále přibývalo a postupně jsem si začala ujasňovat některé myšlenkové pochody paní Lovettové. Co se pohybu a fyzického jednání týče, každá role dostala své připodobnění ke konkrétnímu zvířeti. Každý měl za úkol umět v rámci své role co nejvěrněji napodobit dané zvíře. Sweeney Todd (had), Paní Lovettová (kočka), Anthony Hope (pes), Johanna Barker (plameňák), Žebračka (týraný pes), Soudce Turpin (pavouk), Bamford (medvěd), Tobias Ragg (králík), Adolfo Pirelli nebo Daniel O Higgins (kůň/osel), páni na holení (ovce). Do procesu zkoušení vstoupila choreografka Hana Achilles, která s námi téměř dva týdny pracovala pouze na zvířecím pohybu. Dovoleno bylo vše. Hledali jsme jak jednotlivé pohyby daných zvířat, tak pohyby v kooperaci s druhým. Zadání často měnila a my jsme se snažili reagovat ve zvířecích intenzích, ať už na čtyřech, někteří na jedné, nebo na dvou nohách. Kočka… Kdo by neznal kočku domácí. Milou, přítulnou, ale také svéhlavou, tvrdohlavou, pyšnou, majetnickou, hravou, dravou, vychytralou. V rámci zkoušení jednotlivých pohybů a chování, jsem svým tělem nedokázala napodobit vše. Snažila jsem se pozorovat různé dokumenty. Hledat nejrůznější detaily kočičích pohybů tak, abych je mohla použít. Silné zážitky si nesu ze zkoušky, kdy jsme dělali dialog s Lucy Barker (Markéta Pešková – týraný pes). Jednaly jsme ve zvířecích intenzích tak, že dokonce došlo k malému zranění Markéty. Dalším takovým momentem, tentokrát bez zranění, byla rvačka psa a medvěda. Byly to situace, které byly zajímavým a novým poznatkem, jelikož jsem u sebe ani u svých spolužáků nikdy necítila takové 7
soustředění a napětí. Hanka Mikolášková byla přítomná a vše co viděla, později použila v další kombinaci zvíře/role na samostatných aranžovacích zkouškách. Tento styl hledání pohybu mě obohatil o uvolnění. Najednou jsem začala jednat jako šelma a ne jako já sama za sebe, a postupně jsem se začala zbavovat jednotlivých špatných hereckých návyků. Ďábelské zkoušení pokračování… Další proces byl memorování. Ať už písní, textů nebo naaranžovaných věcí, kterých začalo přibývat a komplikovali vývoj role paní Lovettové. Aranžování dost odsýpalo, což bylo uklidňující v rámci představy všech situací, celého příběhu a daných návaznosti. Od začátku zkoušení pro mě byla také důležitá fakta o vztahu ke Sweeneymu Toddovi. Komunikace a chování k němu v různých situacích přineslo úplně jiné rozměry v rámci kočičí Lovettové. Tohle už byl proces, kdy jsme mohli chodit po dvou, ale zvířecí pudy a instinkty mít v sobě a jednat za zvíře. Devadesát procent času jsem pracovala se Štěpánem, který hrál právě Todda. Oba jsme prošli dlouhým procesem práce, individuálních rozborů s Hankou M., ale také s Hankou A., abychom z rolí vykřesali vše. Největším problémem na práci bylo vše spojit dohromady. Hanka M. nenechala projít jediné slovo bez toho, aniž bych nevěděla, co znamená nebo co tím chci říct. Celé zkoušení bylo o pochopení, hledání a splnění připomínek, kterých bylo nespočet. Nejčastější připomínky byly kontrolovat gesta a být věcná. Hanka M. s námi trávila čas i mimo zkoušení, ale i přesto jsme ani jeden z nás nevypnuli. Pořád dokola jsme se bavili o tom, co nám nejde, co je největší problém. Zkoušení sílilo a vše do sebe začalo postupně zapadat jako puzzle. Ze začátku bylo těžké přistoupit a zpracovat fakt, že hraji masového vraha a peču „páje“ z lidského masa. Vtipným momentem bylo, když jsem na jednu ze zkoušek přinesla bábovku. Zcela nedotknutá tam stála další týden. Hanka M. mi dala do vínku spoustu užitečných rad a informací. Řešili jsme nejrůznější podrobnosti a detaily a to i v rámci rozebírání jednotlivých písní. V prvé řadě neřešila intonaci, což některé pohoršovalo, ale detailní um toho, co zpíváme. Se mnou rozebírala hned několik písní a velký důraz dávala na herecký střih. Snažila se mě nasměrovat tak, abych to uměla provést. Nejtěžší pro mě byla píseň „Londýnskej průser“. V angličtině je tato píseň mnohem zpěvnější. V překladu je českého textu hodně, není úplně nejjednodušší na výslovnost a celá píseň je pouze o hereckém střihu. Bylo to pro mě 8
pěveckým i hereckým oříškem, stejně tak, jako píseň „Ženuška Barkerová“. Obě písně v několika slokách vypráví příběh, kterému divák musí rozumět. Paní Lovettová zde musí zpívat s naprostým přehledem a klíčový příběh povyprávět tak, aby jej divák pochopil. Musí být pánem situace. Proces zkoušení nabíral na obrátkách. Písně jsem ovládala z paměti, byla jsem si jistější, což neměnilo fakt na tom, že korepetice pořád probíhaly a paní Dada hlídala každou nepřesnost. Ďábelské zkoušení finále… Neuvěřitelné se stalo skutečností. Tvrdý a náročný proces zkoušení se blížil ke konci. Finišování na jevišti přineslo úplně jiný rozměr. Každé zkoušení, které se čím dál víc blížilo premiéře, bylo únavnější a nervóznější, jelikož ještě den před premiérou měla Hanka M. spoustu připomínek, co mám změnit, zlepšit nebo upravit. Během celého procesu zkoušení jsem se snažila připomínky zpracovat, co nejlépe provést a následně si být jistější a dovolit si více si s rolí hrát a experimentovat. Pamatuji si, když mi naše vedoucí ateliéru paní docentka Sylva Talpová řekla, že s rolí se musím probouzet, usínat s ní, že ji nemůžu jen hrát, ale do jisté míry jí musím být. Na začátku jsem si řekla, že nechci zklamat. Nechtěla jsem zklamat lidi, kteří mi věřili. Zda se to povedlo mým výkonem, to nemohu posoudit. Jedno ale vím. Nezklamala jsem paní Lovettovou. Chtěla jsem jí dát život, jakým nežila na Broadway ani nikde jinde. Za svým výkonem si stojím, ačkoliv vím, že je pořád co zdokonalovat a zlepšovat. Premiéra byla jen tečka za zkušebním procesem, která odstartovala další proces hledání a zdokonalování. Nikdy nepřestanu být vděčná za to, že jsem dostala příležitost hrát paní Lovettovou. Ďábelské hostování O případném hostování v Praze jsme věděli již dlouho. Tato skutečnost nastala 11. května, kdy jsme vyrazili do Prahy. Všichni jsme byli natěšení. Dobrá nálada panovala již po cestě v autobuse. Do Prahy jsme dorazili kolem oběda, přičemž jsme se pomalu začali seznamovat s prostorem. Představení mělo proběhnout v Divadle DISK. Obávala jsem se nového prostoru, akustiky, ale také toho, zda máme všechny potřebné rekvizity a kostýmy sebou. Žádná komplikace naštěstí nenastala. Nejproblematičtější bylo projít si prostor a zapamatovat si drobné změny. Představení jsme zvládli bez problémů, s energií a se ctí. Nový prostor pro mě nebyl 9
důvodem k nervozitě. Zájezd hodnotím opět jako jednu ze zkušeností, na kterou budu příjemně vzpomínat. Ďábelské komplikace Důkazem, že jde o ďábelskou inscenaci, svědčily nejen malá zranění v průběhu intenzivního zkoušení a náročných repríz, ale také další komplikace, které výrazně zasáhly do realizace jednotlivých představení. Všechny nastaly důsledkem zdravotní indispozice u některých z herců. K první komplikaci, která měla bohužel za následek zrušení představení, došlo v průběhu ledna, kdy se dvě představení musela zrušit z důvodu onemocnění hlavní postavy. Naštěstí byla obě nahrazena v květnu. Druhá obtíž se objevila při reprízování v květnu, kdy se hrálo pět představení ve třech dnech a s plnohodnotnou zkouškou jsme to dohromady jeli šestkrát. Před poslední reprízou se neudělalo dobře spolužačce, která hrála postavu Johanny, a bylo potřeba za ni najít alternaci. Nakonec jsme situaci vyřešili tak, že Michaela Baladová, která hrála roli Tobbyho, „zaskočila“ i tuto postavu a zahrála si dvojroli. Nutno ještě podotknout, že se tato změna dohodla okolo půl páté odpoledne a představení začínalo v sedm večer. Naštěstí Michaela tuto výzvu zvládla velmi dobře. Celkově to bylo náročné pro všechny, jelikož jsme museli být v pohotovosti, kdyby se cokoliv zkomplikovalo. Zpětně můžu konstatovat, že za celou dobu studia to byl nejnáročnější hrací maraton. Musela jsem si rozvrhnout síly jak herecky, pěvecky, tak i psychicky. Poslední komplikace nastala v týdnu tzv. Absolventského festivalu, kdy se všechna absolventská představení hrají naposled. Na začátku týdne onemocněl spolužák, který hrál postavu biřice Bamforda, a byla potřeba za něj rychle najít náhradu. Krom toho, že stejně jako ostatní postavy musí umět biřic zpívat, bylo potřeba najít někoho, kdo se při zpěvu jedné písně sám doprovodí na harmonium. Naštěstí dramaturg tohoto představení Miroslav Ondra je vybaven těmito schopnostmi a vzhledem k tomu, že se na zkoušení hry podílel, byla mu role svěřena. I tohle byla zkušenost, která mě nesmírně obohatila. Nejen, že jsem obdivovala profesionalitu a pohotovost Mirka Ondry na jevišti, ale také mi bylo ctí si s ním zahrát. Tato zkušenost byla jedinečná. Jelikož nemáme alternace a jsme na sebe s mými spolužáky zvyklí a herecky na sebe slyšíme. Nastala ale situace, kdy jsem vedle sebe měla jiného, 10
zkušenějšího kolegu, a sice ve stejné roli biřice, se stejnými motivacemi, ale logicky to bylo v některých místech výrazně odlišné. Po celou dobu představení měl poblíž oporu v manažerce představení Pavlíně Spurné, která mu v případě potřeby napovídala. Také byla oděna do kostýmu a stala se tak součástí představení. Všechny tyto nastalé situace dnes hodnotím jako velmi přínosné zkušenosti. Ďábelské recenze… „Na scénu vletěla madam Nellie Lovett (Katarina Mikulová), pekařka slavných masových koláčků a ovládla vše. Prostor, kolegy, diváky i muziku. Její skvěle zvolený kostým rozehrával komediální pohyby těla. Trefná figura! Chytrý způsob suverénního muzikálového herectví a především zpívání. Madam Lovett sklidila bouřlivý potlesk. Stala se hvězdou večera.“ (Tuček, 2014) „Všemu vévodí fantastická Katarína Mikulová jako paní Lovettová, která umí uhranout, překvapit a gradovat výkon s každou minutou.“ (Doubrava, 2015) „Především Paní Lovettová Kataríny Mikulové předvedla jeden z nejvyrovnanějších pěveckých i hereckých výkonů. Přesvědčivě zvládala všechny roviny své postavy. Komickou, vychytralou, zamilovanou, ale i děsivou.“ (Málková, 2015) Ďábelský závěr Na závěr bych chtěla srdečně poděkovat docentce Sylvě Talpové, magistře Markétě Ungrové, paní Dadě Klementové a hlavně magistře Haně Mikoláškové a všem, kteří mi věřili. Děkuji za rady, pomoc a inspiraci během celého zkoušení.
11
Seznam použitých zdrojů: DIEHL, Daniel a Mark DONNELLY. Historie kanibalismu aneb Ochutnej svého souseda. Praha: Práh, 2007, 302 s. ISBN 978-80-7252-193-7. DOUBRAVA, Ondřej. Sweeney Todd - Ďábelský holič z Fleet Street si v Divadle na Orlí libuje ve strachu (recenze). Musical.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.musical.cz/recenze-reportaze/sweeney-todd-dno-recenze/ MÁLKOVÁ, Kateřina. Brněnskej Sweeney není londýnskej průser. Rozrazil online [online].
2015
[cit.
2015-05-28].
Dostupné
z:
http://www.rozrazilonline.cz/clanky/1372-Brnenskej-Sweeney-neni-londynskejpruser MIKOLÁŠKOVÁ,
Hana.
Mikolášková. Scena.cz [online].
NETHOVOR 2015
[cit.
detail:
2015-05-27].
Dostupné
Hana z:
http://asnakhi.scena.cz/index.php?d= TUČEK,
Jaroslav.
Mudrování
(nejen)
nad
divadlem
(No.
90). Divadelní
noviny [online]. 2014 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.divadelninoviny.cz/mudrovani-nejen-nad-divadlem-no-90
12
