Renesanční architektura v Českých zemích
Renesance přichází do českých zemí jako importovaný styl, což má rozhodující vliv na její vývoj u nás. Poměrně dlouho, až do začátku 16.století, působí v duchu typické setrvačnosti pozdní gotika, v jejímž rámci se objevují renesanční detaily jako okna a portály.
Starý královský palác na Pražském hradě, jižní průčelí, B. Ried, kol.1500
Starý královský palác na Pražském hradě, severní okna Vladislavského sálu, po 1493, B. Ried
Zámek v Litomyšli
Starý královský palác Pražského hradu, vnitřní portál jezdeckého schodiště, B. Ried, kol. 1500
Starý královský palác Pražského hradu, vnější portál jezdeckého schodiště, B. Ried, kol. 1500
Jižní boční portál kostela sv. Jiří na Pražském hradě, B. Ried, před 1511
Riedovy portály na Pražském hradě jsou příkladem zcela zvláštního prolnutí pozdní gotiky a renesance. Týká se to i záměrného deformování klasických článků.
Portál Staré sněmovny na Pražském hradě, B. Ried, kol. 1500
Kde načerpal Ried znalost renesančního tvarosloví, je dodnes otázkou. Nejspíše se tak mohlo stát v Uhrách, kam do hlavního města Budy v roce 1490 přesídlil král Vladislav II. Jagellonský. V tomto městě tehdy pracovala celá řada italských renesančních umělců.
Ludvíkovo křídlo Starého královského paláce, B. Ried, do 1509 Portály Ludvíkova křídla: vlevo vnější portál v přízemí, vpravo portál tzv. České kanceláře.
Zámek Tovačov, hlavní portál, 1492
Další vývoj je spojen s nástupem Ferdinanda I. na český trůn v roce 1526. Ferdinand I. dokonce do událostí v roce 1547 plánoval, že přesídlí do Prahy. Za něho začínají rozsáhlé stavební práce na Pražském hradě. Renesance se tehdy u nás projevuje jako systém.
V roce 1534 Ferdinand I. založil Královskou zahradu. Po roce 1537 postavil Paolo della Stella přízemí Letohrádku královny Anny (Belveder), patro v letech 1556 – 63 Bonifác Wolmut
Letohrádek královny Anny, Belveder, přízemí Paolo della Stella, patro Bonifác Wolmut
Varhanní kruchta katedrály sv. Víta, B. Wolmut, po 1556, vlevo původní umístění při západní stěně v presbytáři katedrály, vpravo dnešní umístění v severním rameni transeptu
Stará sněmovna ve Starém královském paláci Pražského hradu, B. Wolmut, 1559 – 63
Letohrádek Hvězda ve stejnojmenné oboře, ideální návrh arcivévoda Ferdinand (později Ferdinand Tyrolský), stavební realizace G. M. Aostalli a G. Lucchese, 1555 – 56. Vlevo současný stav, vpravo model původního stavu.
Velká míčovna v Královské zahradě Pražského hradu, B. Wolmut, projekt 1567 Ochoz a báň katedrály sv. Víta, B. Wolmut, 1561 – 62, vlevo veduta J. Kozla a M. Petrleho z r.1562 s původním stavem završení velké věže katedrály, vpravo dnešní stav s bání od N. Pacassiho
Zámek Kaceřov, B. Wolmut, 1540 – 43 (1.etapa), 1559 - 62 (2.etapa za účasti Wolmuta)
Wolmut, ač podceňovaný, se v Praze projevil jako tvůrčí architekt. Zcela novátorsky završil Belveder novým typem střechy, jeho varhanní kruchta je prakticky manýristická, velice zajímavé je i gotizující pojetí Staré sněmovny, jeho pojetí Velké míčovny, vycházející z palladianismu, vyniká monumentalitou a originalitou tvarosloví.
Zámek Nelahozeves, dvorní arkády, do 1553 Paolo della Stella, 1558 – 65 B. Wolmut
Letohrádek Hvězda, interiéry. Vlevo ústřední sál v přízemí, vpravo jedna z bočních místností na půdorysu protaženého kosočtverce.
V této době dochází k zásadní změně v pojetí staveb šlechtických sídel. Souvisí to se změnami ve způsobu života a nároků na pohodlí. Tato změna se netýká pouze městských paláců, ale zejména venkovských sídel – zámků. Ty se staví nejenom jako novostavby, většinou s arkádovým nádvořím, ale současně se v duchu nových požadavků přestavují i středověké hrady. Ustaluje se typ arkádového zámku, který se později vyvíjí hlavně na Moravě. Důležitou roli sehrála i účast českých a moravských šlechticů v poselstvu, které doprovázelo v roce 1551 arcivévodu Maxmiliána do Janova, kde přivítal svoji nastávající Marii Habsburskou. Byla to důležitá lekce z italské renesanční kultury.
Zámek Kostelec nad Černými lesy, mezi 1550 – 1570 stavěli Hans Tirol a Ulrico a Giovanni Aostalliové.
Po tomto prvním období se začíná formovat ustálený typ arkádového zámku s nádvořím na mírně obdélném půdoryse, které je, většinou ze tří stran, obklopeno obvykle třemi podlažími arkád uspořádanými podle gradace hmot, třetí křídlo má plnou obvodovou stěnu. Vnějšek takového zámku býval členěn velice střídmě, většinou pouze okny a sgrafity, s fasádami završenými lunetovou římsou a atikou s pečlivě tektonicky pročleněnými vysokými štíty. Zámek v Litomyšli, G. Fontana, U. Aostalli, 1568 – 71
Zámek Litomyšl, nalevo detail arkád na nádvoří, napravo detail členění vnějších fasád.
V pozdějších dobách se stupňuje manýristický charakter zámků. Projevuje se to na příklad nápadným odhmotněním arkád nádvoří, což často kontrastuje s vnějškem zámku, který mívá až pevnostní charakter.
Zámek Moravský Krumlov, Leone Garovo, po 1560. Nalevo pohled k vyhlídkové věži s ochozem, vpravo pohled směrem k menšímu nádvoří se schodištěm.
Zámek Opočno, 1560 – 67 Zámek Bučovice, J. Strada, 1567 – 81
Zámek Bučovice, interiér Císařského pokoje, patrně Hans Mont
Zámek Velké Losiny, do 1589. Manýrismus se projevuje také přepásáním rustiky v arkádách.
Předdvoří zámku v Moravské Třebové, G. Motalla, po 1611
Pražský hrad renesanční
F. Hoogenberghe, Pražský hrad v roce 1595
Pražský hrad je typickým příkladem evolučního přístupu k přestavbě staršího opevněného sídla. Konkrétně se jednalo o modernizaci Starého královského paláce, poté o stavbu nového paláce mezi dnešním druhým a třetím nádvořím a přístavbu příčného křídla k románské hradbě mezi těmito nádvořími ( za Ferdinanda I. a Maxmiliána II.). Za Rudolfa II. byly na jihu na druhém nádvoří přistavěny nové letní pokoje a na severu tzv. Španělské stavení. Podobně přistupovali k přestavbě svého rodového sídla, Českého Krumlova, Rožmberkové a ještě předtím Pernštejnové, kteří na zámek přestavěli svůj hrad v Pardubicích. Po vzoru Rožmberků postupovali i Páni z Hradce na svých sídlech Jindřichův Hradec a Telč, podobně přestavovali Lobkovicové Horšovský Týn .
Půdorys Pražského hradu před pozdně barokní přestavbou
Zámek Pardubice, nalevo nahoře pohled na zámek z jihu, napravo nahoře hlavní portál s podtesávaným severským (saským) dekorem, nalevo dole detail dvorního portálu jižního křídla.
Zámek Český Krumlov, nahoře vlevo předhradí, dole půdorys vnitřního hradu, vpravo nádvoří vnitřního hradu s malbami od G. de Blonde
Zámek Pardubice – letecký pohled. Dobře patrné je opevnění zámku pomocí půdorysně kruhových bastionů v kombinaci s vodním příkopem. Systém vodního opevnění mělo i samotné město.
Zámek Český Krumlov – letecké pohledy, nalevo nahoře celek, dole jádro bývalého hradu s dvěma nádvořími, napravo předhradí s velkou věží.
Zámek v Pardubicích, začátek přestavby za Viléma z Pernštejna (1491 – 1515), poté za Vojtěcha a Jana (do 1529), po 1560 zde stavěl U. Aostalli arkády západního křídla a přestavěl vstupní křídlo
Zámek v Českém Krumlově, začátek přestavby v letech 1506 – 13 (předhradí), v letech 1574 – 80 zde stavěl B. Maggi
Český Krumlov, vlevo pohled na horní (vnitřní) hrad z údolí Vltavy, vpravo dolní hrad (předhradí) s hlavní věží, která byla v letech 1574 – 80 přestavěna architektem B. Maggim.
Zámek Jindřichův Hradec, přestavby od let 1440 – 60, poté na počátku 16.st., v letech 1564 – 68, nové stavení Jáchyma a poté Adama II (1580 – 82), Velké arkády (Melani nebo Cometa 1586 – 92), Malé arkády (A. Cometa 1590 – 92), „Rondel“ (B. Maggi 1591 – 96)
Zámek Jindřichův Hradec, Velké arkády, Melani nebo Cometa 1586 – 92
Zámek Jindřichův Hradec, Malé arkády, A. Cometa, 1590 – 92
Zámek Jindřichův Hradec, „Rondel“, B. Maggi 1591 – 96
Zámek Telč, přestavba z malé tvrze za Zachariáše z Hradce od 1553, v letech 1576 – 80 B. Maggi
Zámek Jindřichův Hradec
Zámek Telč. Jeho místo v urbanismu města.
Zámek Telč, nahoře tzv. Zlatý sál, dole klenotnice
Zámek Telč, zámecká kaple
Zámek Telč, Rytířský sál
Zámek Bechyně, přestavba B. Maggi 1579 – 92
Zámek Bechyně, vlevo malby na nádvoří G. De Blonde, vpravo nahoře Svatební sál P. Voka, vpravo dole jeho ložnice.
Zámek Horšovský Týn, původně biskupský hrad ze třetí čtvrtiny 13.st., po požáru v roce 1547 renesančně přestavěn, po r. 1560 A. Galli, postavil při hradbě nový renesanční palác
Zámek Kratochvíle, 1583 – 89 B. Maggi. Tímto zámkem se k nám dostává pro naše prostředí neobvyklý typ renesanční vily.
Městské šlechtické paláce se vyznačují stylově shodnými řešeními jako zámky, pouze kvůli nedostatku prostoru jsou téměř všude vynechávána arkádová nádvoří, která jsou občas suplována jednoduchými arkádovými galeriemi. Na Moravě se u šlechtických paláců uplatňuje náročnější kamenická práce.
Zámek Kratochvíle, jednotlivé objekty.
Lobkovický palác v Praze na Hradčanském náměstí, A. Galli, po 1545
Palác Pánů z Hradce v Praze na Malé Straně, 1563 – 65, 1580 – 90
Palác Václava Edlmana v Olomouci, 1575 – 80
Martinický palác v Praze na Hradčanech byl postaven ve dvou fázích, a to po polovině 16.st. a ve dvacátých letech 17.st. za Jaroslava Bořity z Chlumu a Martinic.
Palác Granovských ve staroměstském Ungeltu, do 1560. Příklad paláce s arkádovou lodžií. Sgrafita jsou na fasádách nahrazena freskou typu chiaroscura.
Radnice, které jsou nejnápadnějším zhmotněním sebevědomí měšťanského stavu v období renesance, však nevytvářejí nový stavební typ, ale pouze opakují běžné typy renesančních paláců.
Palác Hauenschildů v Olomouci, kol. 1570, barokně přestavěno. Nalevo nárožní arkýř s bohatou sochařskou výzdobou, napravo hlavní portál.
Schwanzův dům v Brně, kol. 1590. Odleva fasáda, arkádové nádvoří, hlavní portál.
Radnice v Plzni, 1554 – 58, G. de Stazio. Sgrafita novodobá.
Radnice města Litoměřic, mistr Pavel z Pardubic 1537 – 39.
Příklady renesančních radnic – nalevo ve Volyni z let 1521 – 29 s motivem obloučkové atiky, napravo v Jáchymově z let 1540 - 44 ve stylu severské renesance.
Radnice v Prachaticích z let 1570 – 71 ve zjednodušené formě napodobuje radnici v Plzni. Renesanční věžice z průčelí byla snesena z bezpečnostních důvodů v roce 1843.
Radnice Malé Strany, 1618 – 19, patrně G. M. Filippi
Renesance je u nás spojena s velkým rozvojem měst. V 16.století v městech stavěných ještě středověkým způsobem s horními patry domů s dřevěnými konstrukcemi docházelo k častým požárům a následné nové výstavbě, která většinou respektovala gotickou parcelaci. Domy tak dostávaly štíty členěné buď v duchu renesanční tektoniky nebo ryze dekorativně. Některá z těchto renesančních založení se v překvapivě čisté podobě dochovala do dneška. Jednotlivé měšťanské domy poměrně často napodobovaly šlechtické paláce, a to především v užívání arkádových galerií na nádvořích nebo fasádách. Náměstí Zachariáše z Hradce v Telči vzniklé aktivitou Pánů z Hradce po požáru města v roce 1530, přičemž k největší stavební aktivitě došlo za Zachariáše z Hradce po polovině 16.st. Některé domy zbarokizovány.
Telč, náměstí Zachariáše z Hradce, nahoře pohled směrem na jižní stranu náměstí, dole na jeho severní stranu.
Dolní náměstí v jihočeských Slavonicích, které vzniklo spolu s Horním náměstím taktéž v době Zachariáše z Hradce.
Příklady jednotlivých objektů z Telče – vlevo renesanční měšťanský dům na náměstí s motivem tzv.vlaštovčích ocasů, vpravo radnice s motivem dekorativně pojatého cimbuří.
Vlevo Svinenská brána z Třeboně z let 1525 – 27, příklad dekorativně pojatého štítu s obloučkovými motivy, vpravo dům č.p. 97 „U Bílého koníčka“ z roku 1544 taktéž z Třeboně s motivem dekorativně zpracovaného cimbuří.
Radnice Českého Krumlova. Vznikla na počátku 17.st. spojením dvou starších gotických domů. Atika až z konce 18.st. Interiéry většinou renesanční.
Nové Město nad Metují, severní strana náměstí, po 1526. Příklad kompromisu mezi jednotně pojatým renesančním průčelím a individualizací jednotlivých objektů pomocí štítů s motivy tzv. vlaštovčích ocasů.
Český Krumlov, dům čp.54, kol. 1580. Dům svojí výstavností a freskovou výzdobou na fasádě nápadně připomíná paláce krumlovského zámku.
V jihočeské oblasti se vytvořil zcela specifický typ měšťanského domu s ryze dekorativně pojatým členěním štítu v duchu pozdní gotiky. Příkladem jsou dva domy z hlavního náměstí v Táboře.
Český Krumlov, nalevo dům čp.39 Na Latránu s freskou rožmberského jezdce, napravo čp.150 v Horní ulici se zajímavým štítem.
Budova českokrumlovské jezuitské koleje, dnes hotel Růže. Postavil mezi lety 1586 – 88 za Viléma z Rožmberka Baldassare Maggi.
Příklad tří typických pardubických měšťanských domů s obloučkovou atikou benátského typu a často dochovaným okenním ostěním z pálené hlíny.
Český Krumlov, Budějovická brána, v letech 1598 – 1602 nákladem Petra Voka postavil Benedetto Cometta.
Na Mydlářovském domě v Chrudimi je patrná snaha napodobit šlechtický palác, a to pomocí několikapatrové arkádové lodžie s bohatou sochařskou výzdobou směrem do ulice a vysoké vyhlídkové věže na straně k údolí řeky Chrudimky.
Pernštýnské náměstí v Pardubicích. Po velkém požáru města v roce 1507 se na jeho nové výstavbě podílel mistr Pavel, žák B. Rieda. Po dalším požáru v roce 1538 za Jana z Pernštejna vedl obnovu města mistr Jiřík z Olomouce.
Vlevo je arkádové nádvoří domu U dvou zlatých medvědů, č.p. 475 – I, vpravo domu Teuflova, č.p. 463 – I, oba na Starém Městě pražském.
Novostavby renesančních kostelů jsou u nás ve srovnání s gotikou a barokem poměrně řídké. Dokonce lze konstatovat, že se u nás, snad kromě několika centrál, ani nevytvořil specificky renesanční typ kostela, neboť se objevují vazby jak na gotický typ kostela, tak na počátku 17.st. na raně barokní typ kongregačního kostela.
Krásným příkladem měšťanského domu, který svojí výstavností se má přiblížit šlechtickému paláci je dům U minuty, č.p.3 – I, na Staroměstském náměstí. Tento dům z let těsně po 1564 upoutává svojí bohatou sgrafitovou výzdobou a vytříbeným architektonickým řešením.
Asi nejzajímavějším příkladem měšťanské renesance v Praze je fasáda Týnské školy z doby kol.1550
Kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích, B. Wolmut, 1575 – 81
Poměrně vzácným příkladem stylové jednoty v duchu renesance jsou kostely v Pardubicích. Kostel sv. Bartoloměje je z let 1507 – 14, tribuna vestavěna v roce 1539, patrně mistr Pavel. Předsíň novodobá.
Kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích, B. Wolmut 1575 - 81
Sbor českých bratří v Mladé Boleslavi, 1544 – 54
Vlevo kostel sv. Jana Křtitele v Pardubicích z let 1510 (oprava gotického presbytáře) a 1563 – 70 (loď a klenby), vpravo kostel Zvěstování P. Marie z let 1507 – 15.
Kostel Všech Svatých na Pražském hradě. Po požáru v roce 1541, kdy byl zničen gotický kostel od Petra Parléře, došlo k jeho renesanční rekonstrukci, kterou vedl nejspíše dvorský stavitel Ulrico Aostalli. Byla to v podstatě vestavba do značně poškozeného gotického obvodového zdiva a současně byl kostel stavbou nové lodi přímo napojen na královský palác. K vysvěcení rekonstruovaného kostela došlo v roce 1580.
Kostel sv. Salvátora v Klementinu, M. Fontana, 1578 – 82, rek. renesančního stavu arch. Michal Brix
Kostel P. Marie Andělské při klášteře kapucínů na Hradčanech, 1600 – 03. Průčelí všech kapucínských kostelů programově napodobují průčelí kostela sv. Františka v Assisi.
Kostel sv. Salvátora na Starém Městě Pražském, postaven jako německý evangelický sbor v letech 1611 – 14. Od r. 1625 součástí paulánského kláštera. Tehdy dostal dvojvěžové západní průčelí, přičemž po dalším požáru v r. 1754 se dochovala věž jediná. V roce 1863 kostel předán českým evangelíkům.
Kostel sv. Rocha v klášteře premonstrátů na Strahově, 1603 – 12, dokončován ještě během třicetileté války.
Vlevo kaple sv. Stanislava při kostele sv. Václava v Olomouci, 1585 – 91, vpravo kaple Edlmanů při kostele sv. Mořice v Olomouci, 1572
Kaple sv. Vojtěcha na Pražském hradě, pohled a řez od J. Mockera. Kaple sv. Vojtěcha na Pražském hradě, postavena U. Aostallim v letech 1575 – 76, patrně podle plánů B. Wolmuta, barokně upravena 1637 a 1717. Zbořena 1879.