03.15 - R E C E N Z E - P O S O U Z E N Í K N I H Y - P E E R R E V I E W Rady začínajícím recenzentům, ale i autorům
*)
**)
Pro jistotu, a v zájmu maximální objektivity, jsou v jednom oddíle této stati („Recenze – Definice z pohledu autora i editora“) použity také pasáže ze základního dokumentu pro moderní přípravu a zpracování článků pro lékařské časopisy, vypracovaného významnou tzv. „vancouverskou skupinou“ resp. „International Committee of Medical Journal Editors“. Tento text byl nejnověji zveřejněn naposled v říjnu 2004 pod označením „Uniform Requirements for Manuscripts Submitted to Biomedical Journals: Writing and Editing for Biomedical Publication“.[5]. Bylo z něj použito textu zařazeného do oddílu II. „Etické úvahy o provádění výzkumu a podávání zpráv o něm“. Je to oblast v mnoha časopisech ne příliš zdůrazňovaná, která vedle otázky „recenze“ v sobě zaujímají neméně významný oddíl o „konfliktu zájmů“. Myslím, že bude i k vašemu prospěchu vás s podstatou této problematiky oznámit. Může přispět k důvěryhodnosti (angl. integrity) výzkumu a zvláště i z něj vyplývajících publikací, k nimž záhy jistě přibudou i ty vaše. Milan Špála (12. 5. 2005)
Recenze – Její princip a význam v praxi V kariéře řady povolání, hraje významnou roli schopnost komunikovat a prezentovat výsledky své práce. Proto také jedním z prvních úkolů, který by měli absolventi vysokoškolských fakult co nejrychleji zvládnout je naučit se, jak připravit rukopis k publikaci [1]. To je první úkol na cestě k úspěšné ale i účinné komunikaci, stejně tak jako v základním vzdělání naučit se psát, což tvoří podstatu elementární gramotnosti. Od okamžiku napsání rukopisu svého prvního odborného nebo vědeckého článku se stává ze studenta i autor, resp. začínající autor. A od té doby si takový student, mladý lékař nebo začínající vědecký pracovník, musí být jako „autor“ vědom toho, že rukopisy odborných a zvláště vědeckých článků článků, dříve než jsou otištěny, procházejí systémem revize či kritiky. Snahou redakčních rad seriózních odborných a vědeckých časopisů totiž je, aby ve spolupráci s odborníky z oblastí, jimiž se články zabývají, dosáhli toho, že v jejich žurnálech budou publikovány rukopisy přinášející skutečně objevné, přesné a dobře formulované, výsledky [2]. Rukopisy vědeckých článků před odesláním k uveřejnění procházejí samozřejmě autokritikou samotného autora nebo autorského týmu. Často jsou o připomínky požádáni i nejbližší spolupracovníci z knihovny či ústavu, což se nejednou objeví v rukopisu ve formě poděkování (angl. acknowledgement). Na některých pracovištích je zvykem, že rukopisy jsou před uveřejněním prezentovány na ústavních seminářích a diskuse může být podkladem k úpravám a vylepšení předneseného textu. Bylo by nemoudré vzdávat se možnosti vyslechnout odborný, partnerský názor a přehlížet moudrou zkušenost "více hlav - více rozumu" či klasicky v latině "quot capita - tot sententiae". U publikací prezentujících výsledky výzkumu, možná více než jinde, je vhodné přijímat zásadu, že při hodnocení výsledků či názorů ve vědě je třeba vycházet z jejich skutečné hodnoty, a nikoliv jen z toho, kdo je vyslovil. Proto se také v anglosaské literatuře posuzování, recenzování prací označované jako reviewing, resp. review, spojuje se slovem peer, tedy "peer review", k vyjádření rovnosti pozice autora i recenzenta. Zřejmě není vhodné používat pro tuto činnost pojmy oponentura, oponent, kdy se u dotyčného posuzovatele (angl. reviewer) apriorně předpokládá opačný, kontroverzní event. nadřazený postoj. Věk, postavení či tituly posuzovatele nejsou automaticky zárukou kvality posudku. Naopak při volbě za oponenta "hodnotného" (a často mnoha „hodnostmi“ obdařeného) dlouholetého a zasloužilého pracovníka ve vyšším postavení, je třeba zvážit, zda si bude moci při všech svých povinnostech najít čas, aby práci pečlivě sám posoudil a posudek včas odeslal. V našich zemích s rakousko-uherskou tradicí svrchovaných přednostů, kdysi v kategorii dvorních radů (odtud např. poněkud peiorativní slovo "hofrátovský"), nelze opominout tradici, kdy je na pracovišti zvykem, popř. i nařízením, že každý rukopis před uveřejněním musí nahlédnout a k tisku schválit ředitel či přednosta ústavu. Děje se tak stručným vyjádřením "Imprimatur", tj. „Budiž tištěno“ , převzatým z církevního schvalovacího řízení, jež obvykle vykonával člen jezuitského řádu. Tento postup lze považovat za jeden z kritických postupů uvedených výše, např. při posuzování rukopisu na seminářích či v laboratoři. Rovněž tak ho lze chápat jako výraz povinnosti a zodpovědnosti vedoucího pracoviště. Pokud je totiž označení pracoviště vytištěno spolu se jménem autora či autorů v záhlaví článku, není to již jen jejich "soukromá" věc, a odpovědnost za kvalitu. Případné nedostatky samozřejmě padají i na hlavu vedoucího. Na druhé straně mohou zvláště mladší pracovníci, v případě nesouhlasu vedoucího s publikací, považovat tento postup za omezování svobody bádání. Pochopitelně se ihned naskýtá možnost, jak případnému zamítavému stanovisku předejít, a raději "šéfa" připsat mezi autory. Pokud má vedoucí k práci konkrétní a konstruktivní poznámky, byť negativní, je takový postup snad i na místě. Ovšem odmítnutí patolízalského připsání svého jména mezi autory je téměř povinností přednosty, nemá-li jeho vědecká autorita doznat úhony. Pokud snad vedoucí sám předkládá k diskusi *)
Tento text, který byl původně sestaven pro účastníky postgraduálního studia biologických a lékařských oborů UK v kurzu "Úvod do metodologie vědy" na podzim v letech 1995 a 1996 pro přednášku a navazující workshop "Principy vědecké komunikace" se zaměřením na písemná sdělení, byl posléze uveřejněn v časopise Sborník lékařský, Vol.98, No.2, p.155-161, 1997. Současné znění je doplněno a rozšířeno, zvláště pak o zásady ICSJE (viz literatura [4]).
**)
Autor: Doc. MUDr. Milan Š P Á L A , CSc., Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, 121 08, Kateřinská 32 Tel.: 732 145 471, e-mail:
[email protected]
17
spolupracovníkům své články před jejich zasláním do tisku, zřejmě ani nezavede režim represivního "imprimatur" do svého ústavu. Ostatně ví, že "osvícené" redakční rady se více než na přednostenský souhlas spoléhají na své "peer review". Některé redakce podávají výroční statistické přehledy výsledků recenzního řízení, zvláště s uvedením procent přijatých rukopisů z jejich celkového počtu, který došel. Rovněž tak uveřejňují s poděkováním seznam recenzentů, kteří pro redakci pracovali [3]. Redakční rady obvykle spolu s rukopisem vyžadují od autorů prohlášení, že se na práce podíleli skutečně ti, co jsou uvedeni jako autoři, a to na pracovištích uváděných v záhlaví článku. Dále pak autoři v průvodním dopise rukopis při jeho zaslání do redakce „místopřísežně“ stvrzují, že bylo postupováno jen způsobem, popsaným v textu. Jak se stanete recenzentem? K samotnému recenzování vědeckých článků se dostanou převážně pracovníci vědeckých a výzkumných laboratoří, kteří již častěji publikovali a jsou známi redakčním radám. Ovšem recenzenty se mohou stát výjimečně i vynikající zdatní studenti, doktorandi a proto vás s touto závažnou a kvalifikovanou činností seznamujeme při výuce jak využívat vědecké informace, abyste nebyli hned na poprvé ve svém budoucím zaměstnání zaskočeni, až budete o recenzi požádáni. U vědeckých pracovníků po jistém čase, vyplněném výzkumnou prací při řešení grantových projektů a úspěšném publikováním několika článků, je autor jednoho dne vyzván, aby to byl tentokrát on, kdo bude posuzovat výsledky práce svých kolegů. Tím se dostává do kategorie "recenzentů" či "peer reviewers". Pokud si autor navykl při publikování v zahraničních časopisech, že za vědecké články se autorské honoráře neplatí - ba naopak v některých časopisech za uveřejnění své práce musí zaplatit sám autor – jistě pochopí, že taková výzva k recenzi, s níž se na něj redakční rada obrátí, je pro něj poctou a čestnou funkcí. Přijetím tohoto úkolu přejímá na sebe povinnost postupovat podle obvykle připojených pokynů, dodržet termín a nepochybně dodržet i mlčenlivost, protože materiál předložený k posouzení má obvykle charakter "důvěrný" (angl. "confidential"). Jako projev důvěry je recenzentovi poskytnuta na druhé straně příležitost, dozvědět se „z první ruky“ údaje a informace, jež aspoň dosud, nejsou všeobecně známé. Práce zaslané k uveřejnění v odborných a vědeckých časopisech, stejně tak jako návrhy výzkumných projektů nebo jejich závěrečné zprávy, žádosti o grant či výsledky jejich řešení, a konečně i žádostí o stipendium, jsou obvykle hodnoceny a vybírány na základě posouzení jedním nebo více zkušenými odborníky (peers) v daném oboru. Tito recenzenti, posuzovatelé (reviewers), svou odborností a bezúhonností mají skýtat předpoklad ke kompetentnímu, zodpovědnému a nestrannému rozhodování, aby z přihlášených návrhů byly vybrány ty nejlepší, splňující předpoklady k nejlepšímu využití publikační příležitosti nebo finanční či technické podpory. Vzhledem k tomu že vědecká práce, návrh výzkumného projektu, žádost o grant či stipendium, mají některé společné obsahové i formální rysy, je možno zásady a postup tohoto posuzování, hodnocení vysvětlit na příkladu, jak se posuzuje práce zaslaná k uveřejnění do redakceodborného časopisu. Cílem je vybrat rukopisy nejlépe vyhovující stanoveným podmínkám časopisu a podle připomínek a doporučení posuzovatele je event. upravit a doplnit, a tak obsahově, formálně či technicky zlepšit. V takovém pojetí proto vyhovuje tomuto postupu pojem recenze (peer-review) lépe, než u nás, zvl. pro návrhy grantů a projektů někdy používaný pojem oponentura a oponent. Peer-reviewer posuzuje článek z pozice odborníka, rovnocenného (peer) autorovi, s cílem práci, pokud lze, zlepšit, nikoliv jen zamítnout. Oponent naproti tomu, již svým označením, může být chápán tak, že se staví jakoby do pozice autorovi opačné, či dokonce nadřazené. Posuzování je tedy práce nesmírně závažná, náročná a obtížná. Být vybrán jako "reviewer" je vždy pro dotyčného čest a uznání. Proto, zvláště u časopisů, je tato činnost čestná, tedy nehonorovaná. V případě grantů, projektů nebo jmenovacích a konkurzních řízení, mohou být hrazeny některé s tím spojené náklady, např. cestovní a ubytovací. Na druhé straně oponent má možnost seznámit se přednostně s novými výsledky a s problematikou, řešenou na jiných ústavech. Současně také dostává příležitost rozhodovat o přijetí článků do časopisů nebo o přidělování financí. To vše svým způsobem zvyšuje jeho prestiž i postavení v oboru, a může být chápáno nejen jako pochopitelné ocenění jeho odbornosti, ale i jako jistá odměna. Recenze/review se dotýká jak odborné, tak i společenské, a zvláště i etické, morální stránky vědecké aktivity autora, recenzenta a v neposlední řadě i editora/redaktora. Vedle nepochybných zkušeností musí mít recenzent dokonalý a hluboký přehled o tématice, kterou má hodnotit. Vzhledem k tomu, že se může jednat o tématiku nebo metodiku velmi specializovanou, může se u malých vědeckých komunit a velmi specializované problematiky stát, že nelze v národním měřítku najít kompetentního posuzovatele. Nebo takový odborník existuje, ale přímo na pracovišti autora nebo s ním již nějak spolupracuje, což představuje konflikt zájmů. V tom případě je možné, nebo i nutné, obrátit se do zahraničí. Někdy běžně, jindy však vždy v obtížných případech lze si vyžádat od autora návrh několika recenzentů připadajících v úvahu. V každém případě při volbě recenzenta je třeba velmi pečlivě zvažovat vedle jeho nepochybné odbornosti, stojící na prvním místě, a vedle jeho nestrannosti a nepodjatosti, i naprostou jistotu respektování a ochrany intelektuálního vlastnictví autora. To pak zvl. jde-li o recenzenta v zahraničí. Ve výběru recenzenta tedy leží velká zodpovědnost na redakci, čemuž mohou napomoci případní regionální nebo tématičtí editoři, působící jako členové redakční rady. Pokud editor volí recenzenta s přesvědčením, že ten práci spolehlivě zamítne nebo naopak doporučí, což může být třeba i jeho záměrem, jde o slaboduché alibi. Pokud je volba recenzenta motivována jeho postavením, tituly či známostmi přednosta, profesor, člen kolégia - může se to editorovi nevyplatit. Pokud je pracovník vybídnutý k recenzi soudný a tématika předložené práce mu není dostatečně známa, recenzi odmítne. Nebo recenzi ne zcela odpovědně přijme, ale pak ji pro velké zaneprázdnění nemůže včas provést, a nakonec ji stejně vrátí. Najít dobrého recenzenta je obtížné. Proto některé redakční rady uveřejňují k vyjádření díků jejich seznamy, představující i ocenění podílu recenzentů na dobrém renomé časopisu [3]. Podíl recenzenta na zdokonalení rukopisu může být vedle odbornosti výrazný i proto, že představuje ve správném případě pohled nezaujatého pozorovatele. Nepozorný a málo pečlivý autor mu může nechtěně jeho roli 18
usnadnit, když nechá v rukopise překlepy, event. i gramatické chyby, špatné součty v tabulkách nebo chybně popsané grafy. Při hledání spíše formálních chyb se někteří recenzenti zaměřují na nepřesnosti v údajích o použité literatuře. To je rovněž autorova ledabylost, ale ze strany recenzentů skoro lapálie. V případě zbytečně složitých tabulek nebo nepřehledných grafů může oponentův postřeh a zkušenost přispět, k samému autorovu překvapení, k jejich nápadnému zjednodušení. Nemělo by se stát, aby recenzent musel upozornit na opomenutí významné publikace neuvedené v literatuře, a cenné je, pokud upozorní na publikace recentní, které autorovi unikly. Proto je téměř nutné, aby recenzent měl přístup k dobrým blibliogafickým databázím, a mohl si stav citované
Recenze – Definice z hlediska autora i editora Nestranné, nezávislé, kritické hodnocení je neoddělitelnou součástí vědecké, badatelské, teoretické, odborné, „učené“ činnosti, včetně vědeckého procesu. Recenze (angl peer review) představuje kritické posouzení rukopisu zaslaného k uveřejnění v časopise. Jde o posudek vypracovaný plně kvalifikovaným (angl. peer) odborníkem, který není součástí redakčního týmu. Na takovouto „mimoredakční“ recenzi lze tedy pohlížet jako na významné rozšíření vědeckého procesu. Skutečná hodnota recenzí je nepochybná [4], protože napomáhají editorům 1) rozhodnout , které rukopisy jsou vhodné pro jejich časopis. Odborná a kritická vyjádření recenzentů (angl. peer reviewer) rovněž napomáhají autorům i editorům v jejich úsilí zlepšit kvalitu svých publikací. Vedle výše popsaného „mimoredakčního“ posuzování probíhá samozřejmě u všech rukopisů i recenze „uvnitř“ redakce, počínaje odbornými redaktory až po členy redakční rady. Recenzovaný časopis (angl peerreviewed journal 2) – Takové označení odborného časopisu vyjadřuje, že jeho redakce postupuje většinu (!, ne tedy jednoznačně všechny, viz dále) svých výzkumných článků (angl. research article 3) ) k posouzení (angl. review) mimo redakci. Počet a druh rukopisů zasílaných k recenzi, stejně tak i počet recenzentů, vlastní postup recenze a konečně i využití recenzentských stanovisek, se může měnit. Mylně se občas u nás v nekritickém zdůrazňování významu recenzí uvádí, že každý (!) velký mezinárodní recenzovaný časopis posílá rukopis zásadně třem recenzentům, z toho třeba dvěma do zahraničí. Proto v zájmu průhlednosti redakční politiky by každý časopis měl v této oblasti jasně odkrýt své zásady, a zveřejnit je třeba v „pokynech pro autory“. Pro zajímavost, čas od času se dívejte třeba ve „svých“ časopisech, zda to tam je uvedeno. ---------K objasnění principu, smyslu, ale i technické stránky recenze, mohou posloužit následující "Pokyny pro recenzenty", jejichž cílem je recenzentovi nabídnout poněkud strukturovaný návod, jak si má při redakcí vyžádané recenzi počínat, aby mohl co nejlépe splnit svou významnou roli.
Pokyny pro recenzenty Každá recenze (posouzení, review) by měla obsahovat údaje, umožňující jednoznačně identifikovat posuzovaný rukopis: - jména autora (-ů), stručné označení pracoviště, - plný název práce, stránkový rozsah rukopisu, - počet případné obrazové či grafické dokumentace. Po stránce formální nechť recenzent ve svých připomínkách posoudí: - rozsah textu a kvalitu rukopisu pro další typografické zpracování (vpisky, vsuvky, nečitelný text, nekvalitní xerox), - rozsah obrazové a/či tabelární dokumentace, její kvalitu pro reprodukci (zmenšování) a sazbu (šíře tabulek, jednoznačný popis řádek a sloupců), - počet a relevantnost odkazů na literaturu (referencí), včetně jejich úplnosti a přesnosti uváděných údajů (zkratky časopisů, chybějící údaje o svazku, sešitě, paginaci, roku vydání ap.), - přiměřenost členění textu (úvod, metodika, výsledky atp. u článku nebo u monografie (kapitoly, podkapitoly, odstavce), - srozumitelnost textu a jeho jazyková správnost (pokud možno i u anglických textů, zvl. pokud jde o odbornou terminologii). Po stránce obsahové a odborné je třeba věnovat v práci, zadané k uveřejnění, zásadní pozornost pokud jde o: 1)
pojem „editor“, jež není v českém prostředí ani ve vědecké komunitě zcela jednoznačně chápáno, lze, i když ne zcela přesně, nahradit slovem “redaktor”*), jež je používáno častěji v souvislosti se zpracováním rukopisu v odborné redakci). 2) „
peer-reviewed journal“ bývá často nyní i v českém odborném tisku ,zřejmě pro neznalost pisatele, označován jako jakýsi tajemný „pírrrevjuovaný“ časopis; pojem „recenzovaný“ se zřejmě nezdá být dostatečný, a tak se lze také setkat s jakousi zvláštní kategorií časopisů, označovaných jako „oponované“. 3) „
research article“ lze v tomto smyslu chápat jako „original article“, čili „původní článek“, referující o nových, dosud nepublikovaných výsledcích výzkumu, což v uvedeném kontextu zároveň vyjadřuje, že ne všechny příspěvky uveřejněné v časopise procházejí mimoredakční recenzí, pokud to redakce, např. v pokynech pro autory, jinak neuvede (viz výše hlavní text). 19
- zpracování tématu s ohledem na znalost tématiky (literární zabezpečení, přiměřenost citovaných pramenů či naopak jejich opomenutí, - popis a vhodnost použitých metod a postupů, a tím i kvalitu jimi docílených výsledků, měření, pozorování, - statistické zpracování výsledků, vhodnost použitých postupů a testů, jejich přiměřenost s ohledem na přesnost měření a počet pozorování, včetně případné grafické a tabelární dokumentace, - interpretace výsledků v porovnání se současným stavem znalostí daného oboru (zvl. v oddíle diskuse a závěry), - respektování přijatých etických, právních a technických norem ve studiích teoreticko-experimentálních (laboratorní zvířata, good laboratory practices) i klinických (informovaný souhlas pacientů a kontrolních dobrovolníků, goood clinical practices). Své stanovisko, vycházející z předchozích poznámek, shrnout do celkového hodnocení, formulovaného např. tak, že práce: - přináší nová a významná fakta, - doplňuje dosavadní poznatky, - potvrzuje předchozí publikovaná pozorování jiných autorů, - opakuje již známé skutečnosti a není tedy přínosem. Závěrem recenze pak formulovat jednoznačné hodnocení s ohledem na uveřejnění v časopise např. tak, že práci: - doporučuji přijmout v předložené formě, - doporučuji přijmout po provedení navrhovaných úprav, - doporučuji přijmout po zásadním přepracování včetně doplnění výsledků, - nedoporučuji uveřejnit. Uvedené pokyny mají posloužit recenzentovi jako rámcové vodítko, kdy s ohledem na individuální okolnosti lze ještě doplnit další hlediska. Závěrem žádáme, aby recenzent uvedl, zda souhlasí s předáním posudku autorovi ve formě zaslané redakci, nebo anonymně s vypuštěním svého jména. Toto výslovné přání bude respektováno. Pokud recenzent po obdržení rukopisu zjistí, že práci nemůže z nějakého důvodu posoudit, je tímto žádán, aby ji obratem vrátil redakci. Předpokládaný termín vypracování recenze je dva měsíce. Posouzení rukopisu není honorováno.
Rady společné pro autory i recenzenty Recenzent/peer reviewer, zvolený redakcí pro svou odbornost a důvěryhodnost a posuzující původnost, správnost a významnost práce, poskytuje redakční radě svým posudkem jedno z hledisek rozhodujících o přijetí nebo odmítnutí rukopisu. Recenzní postup/peer-review, prováděný v tomto duchu, vytváří předpoklady, aby se časopis mohl řadit k úspěšným (angl. journal of record) a uznávaným (angl. authoritative source of information). Nezbytnou podmínkou přijetí rukopisu je, aby zpracované podklady předkládané v této formě byly zadány k uveřejnění tiskem po prvé (respektování původnosti-originality sdělení a vyloučení duplicity publikace, angl. republishing). Autor i recenzent, jeden při psaní práce, a druhý při jejím posuzování, společně dbají, aby byla v předložené práci docílena maximální přesnost vědeckých a odborných znalostí a zároveň i respektována ochrana duchovního majetku a autorských práv, v duchu současné etiky vědeckého publikování. Proto by autor i recenzent měli být předem redakcí informováni o své úloze, právech a povinnostech při publikování. Autor zodpovídá (svou profesionální ctí) za to, že mezi jeho výsledky nejsou údaje vymyšlené, zfalšované, nebo již dříve publikované. Pokud dodatečně zjistí, i po publikaci, nějakou chybu, učiní vše, aby to opravil (erratum, stažení/retraction publikace). Materiály, sloužící za podklad práce, musí být i po uveřejnění k dispozici jak pro další studie (re-, meta-analýza), tak pro revizi v případě pochybností o jejich správnosti (audit). Není přípustné uvádět v rukopise jakoukoliv část textu nebo výsledků z jiné práce, bez zřetelného uvedení původního pramene a autora. Těmito opsanými pasážemi se rukopis řadí mezi plagiáty, podvrhy (angl. fraud, misconduct, deceit). Na autorství publikace má nárok jen ten, kdo tam popisovanou práci skutečně provedl nebo se na ní významně podílel. Etický kód vědeckého publikování zavazuje (1) recenzenta/reviewera, že musí na rukopis/materiál jemu předložený v souvislosti s publikací/grantem/návrhem výzkumného plánu/stipendia nahlížet jako na důvěrné (angl. confidential) informace, mající vztah k osobě, která text předkládá, včetně vlastnických práv na intelektuální majetek (autorské právo, autorský zákon). (2) Autor, zasílající redakci časopisu k uveřejnění svůj rukopis, si musí být vědom toho, že postup při redakčním zpracování a peer-review vyžaduje, aby se rukopis dostal do rukou redaktorů/editorů a recenzentů, kteří ho budou studovat a o něm hovořit. Předpokládá se autorův souhlas s tímto postupem. (3) Redaktoři a recenzenti, na druhé straně, nesmějí bez souhlasu autora z rukopisu citovat, nebo nechat cirkulovat jeho kopie, pokud se nejedná o redakční zpracování textu. Stejně tak nesmějí editoři (jsou to převážně rovněž aktivní nebo bývalí vědečtí pracovníci!) a recenzenti bez souhlasu autora použít materiál z nepublikovaného rukopisu pro vlastní práci, nebo práci někoho jiného. Pokud chce recenzent konzultovat rukopis s dalším kolegou, musí o tom informovat redakci. (4) Vedoucí redaktor (angl. Editor in chief) spolu s redakční radou (angl. Editorial board) zodpovídají za vědeckou úroveň časopisu i dodržování etických pravidel publikování. A je na nich, mají-li k tomu zásadní a jednoznačné důvody, aby i v případě, že se jejich stanovisko bude lišit od stanoviska recenzentů, postupovali podle svého uvážení. A to bez ohledu na případné intervence! V rámci nezávislosti vědeckého bádání je třeba aby instituce, jakou je šéfredaktor a redakční rada, měly v této oblasti plnou nezávislost. A nakonec nelze mezi těmi, na nichž závisí vydání vědeckých a odborných článků, opominout roli a význam (5) vydavatele (angl. publisher) časopisu. Na něm obvykle závisí finanční zabezpečení existence časopisu a jemu obvykle písemným souhlasem postupuje autor své copyrightové právo. Je důležité, aby re20
dakční rada našla a vytvářela optimální podmínky spolupráce s vydavatelem, od čehož závisí i míra její nezávislosti, tím i vědecká úroveň časopisu, a následně i zájem autorů a čtenářů. A tak vlastně onu pomyslnou cestu, jíž postupuje autor a jeho rukopis, uzavírá (6) čtenář, kterého musí mít na zřeteli autor od prvního okamžiku vzniku článku. Tento čtenář je totiž s velkou pravděpodobností i potenciální autor, který může vámi zjištěné nové poznatky použít i pro svou práci. A to je jistě i společný cíl všech, kteří se, včetně recenzentů, na tom podíleli.
Doslov redaktora - editora Tento text je sestaven na základě dosavadních zkušeností z redakční práce při posuzování prací zaslaných k uveřejnění ve vědeckých časopisech. Pokud je třeba, je recenzentovi zasláno spolu s rukopisem i předběžné stanovisko redakce, zvl. při zásadních obsahových či formálních defektech rukopisu. Cílem redakčních i recenzentských postupů je zlepšit úroveň dodaného rukopisu jak odstraněním zjištěných chyb a nepřesností, tak doplněním potřebných údajů v textové či dokumentační části. I když formální stránka rukopisu hraje svou roli, zvláště při prvním dojmu, pro redaktora spočívá těžiště článku v jeho obsahu a formulačním stylu. Věřte, že snahou zkušeného redaktora je najít řešení, aby vědecká práce, která splňuje svým obsahem hlavní podmínku, tj. přinášet nové poznatky, byla společným úsilím autora, recenzenta a redaktora uzpůsobena k otištění. Nehledejte v redakčních požadavcích na úpravu rukopisu škodolibou snahu vám přidělávat práci a rovněž tak v připomínkách recenzenta nespatřujte jeho závistivou snahu oddálit nebo dokonce zabránit publikování vašich výsledků. Pokud zjistíte, že redaktor i váš vědecký kolega objevili v rukopise možná až trestuhodná přehlédnutí a chyby, buďte jim vděčen. Je to důkazem, že jste zvolil pro otištění výsledků své, možná i několikaleté, práce dobrý časopis. Snažte se po druhé takových přehlédnutí i chyb vyvarovat. A budete-li vy jednou v roli recenzenta, vzpomeňte si na své publikační začátky a snažte se svou důsledností i snahou autora pochopit a přispět ke vzniku nové, dobré práce, na níž budete mít i vy, samozřejmě anonymní, podíl.
A nakonec velmi praktické rady pro zájemce o to, jak psát recenzi knihy Možná, že jste již četli dobrou recenzi o právě vyšlé knize, která vás zaujala tak, že jste šli a knihu si sami koupili. Kromě odborných předpokladů u recenzenta, který musí tématiku knihy zvolené k recenzi skutečně dobře znát a mít přehled o dalších titulech s touto tématikou, aby mohl novou knihu porovnávat, jsou ještě některé velmi praktické (technické) údaje, které je třeba obvykle na začátku recenze uvést, aby případný zájemce si mohl knihu koupit, nebo vyhledat v knihovně k zapůjčení. Proto až budete sami takovou recenzi knihy psát, nezapomeňte na začátku uvést JMÉNO AUTORA (-RŮ), PŘESNÝ NÁZEV (TITUL) KNIHY, NÁZEV VYDAVATELSTVÍ a MÍSTO VYDÁNÍ knihy, ROK VYDÁNÍ a také o jaké VYDÁNÍ jde, zda o první nebo další event. přepracované. Rovněž tak uvést zda kniha obsahuje případně REJSTŘÍK nebo zda je připojena v knize autorem POUŽITÁ nebo další DOPORUČENÁ LITERATURA. POČET STRAN, ILUSTRACÍ nebo různých PŘÍLOH (APENDIXŮ) mohou být rovněž důležité pro zájemce o odbornou literaturu stejně jako i CENA, i když ta se dnes v tiráži, kde tyto údaje bývají obvykle souborně uvedeny, neuvádí. Závěrem by mělo být jasné doporučení recenzenta, zda je kniha jen zajímavá nebo naopak dokonce nepostradatelná. Najdete-li poznámku, že čas věnovaný recenzentem k prostudovaní knihy byl ztracený, mluví to za všechno o kvalitě popisované knihy, pokud snad nejde o zaujaté stanovisko autorsky konkurujícího recenzenta. Druhá praktická poznámka patří významu recenzí knih pro čtenáře časopisů, v nichž bývají uveřejňovány. Tyto recenze bývají ve valné většině vedle ostatních článků a referátů také ukládány do bibliografických databází zpracovávajících odborné časopisy. A bývají označeny rozlišovacím znakem “book review“, podle něhož je lze v databázi najít. Chcete-li si tedy koupit nějakou novou knihu, pak zadejte v databází jméno jejího autora, název knihy a připojte znak „book review“. Pokud taková recenze byla napsána a zpracována pro databázi, najdete ji. U dobrých knih tak máte možnost si přečíst i recenzí několik, a až takto zjistíte, jak kvalitní zahraniční recenze bývají, takže rozhodovat se podle nich pro koupi knihy bývá usnadněno. Stejně tak vám této znak poslouží, neznáte-li konkrétní knihu a zadáte-li do pole pro titul knihy v předpokládané její recenzi alespoň zásadní klíčové slovo, jež by se v názvu vámi hledané monografie mohlo nacházet. Výsledek bude podobný, jako v předchozím případě. Recenze knihy jako samostatný a specifický typ dokumentu resp. publikace má tedy širší význam, než jen pro náhodné čtenáře listující v odborném časopise. Nezapomeňte na to a využívejte této dobré služby současných moderních bibliografických databází. Reference:
[1] ŠPÁLA M.: Mezinárodní požadavky na úpravu lékařského časopiseckého článku. Sborn. lék. 98 (1) : 45-50, 1997. [2] WILLIAMS E. S., KUNDBERG G. D.: The JAMA 1996 editorial peer review audit. J. Amer. med. Assoc. 277 (10) :840, 1997. [3] AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION (APA): Publication manual of APA. Amer. Psychol. Assoc., Washington, 1994, 4th ed.,Chap. 6.05, p.292ff.
[4] GODLEE F., JEFFERSON T.: Peer Review in Health Sciences. London: BMJ Books, 1999. [5] ICMJE - INTERNATIONAL COMMITTEE OF MEDICAL JOURNAL EDITORS: Uniform Requirements for Manuscripts Submitted to Biomedical Journals: Writing and Editing for Biomedical Publication. Updated October 2004.[http://www.icmje.org/index.html - Accessed: May 12, 2005]
© Milan Špála 2009
21
