Publikace vyšla s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR a Evropské Unie. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů a nezakládá odpovědnost z jejich strany.
OBSAH Úvod.................................................................................................................................................................................................... 3 Základní přehled............................................................................................................................................................................. 3 Nevyužitý potenciál....................................................................................................................................................................... 4 Zajištění přístupu k energiím v odlehlých regionech – na příkladu regionu Tušsko.............................................. 7 Energeticky náročná Gruzie........................................................................................................................................................ 8 Energetická politika z pohledu podpory OZE...................................................................................................................... 9 Role mezinárodních institucí...................................................................................................................................................... 9 Závěr a doporučení.......................................................................................................................................................................10
Zvláštní poděkování za spolupráci při výzkumu a odborné konzultace patří Mananě Kochladze (Green Alternative), Levanu Kobakhidze (Sustainable Energy Center), Georgimu Abulashvili (Energy Efficiency Center), Murmanu Margvelashvili (World Experience Georgia – WEG) a Michalu Nekvasilovi (Stálé zastoupení Evropské komise v Gruzii).
Pro přesnější pochopení některých tvrzení v této studii je nezbytné definovat některé pojmy, které jsou zde použity:
Obnovitelný zdroj energie (OZE)
- obecně se za obnovitelné zdroje energie považují energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu. Pro tuto studii1 je definice ještě upřesněna: - obnovitelnými energetickými zdroji pro výrobu elektřiny jsou vodní energie do výkonu zdroje 10 MW, sluneční energie, větrná energie, biomasa v zařízeních do 5 MWe, bioplyn, palivové články a geotermální energie, - obnovitelnými energetickými zdroji pro výrobu tepla jsou sluneční energie, geotermální energie, biomasa v zařízeních do 20 MW, bioplyn a palivové články. (Podle usnesení gruzínské vlády číslo 107 z 18. dubna 2008 jsou za obnovitelné energetické zdroje považovány veškeré výše zmíněné zdroje, avšak v zařízeních o instalovaném výkonu do 100 MW).
Teoretický potenciál
– je odhadovaný celkový potenciál určitého druhu energie, jenž lze v přírodě získat (teoretický potenciál není možné z ekonomických či technických důvodů zcela využít).
Technický potenciál
– je taková část teoretického potenciálu, kterou je na základě současných technologií možné využívat (technický potenciál nelze zcela využít z ekonomických důvodů).
Dosažitelný potenciál
– je potenciál určitého zdroje, který jsme schopni získat v rámci současného legislativního a institucionálního rámce.
Ekonomický potenciál
– je takový podíl energie, který je možné získat za ekonomicky výhodných podmínek.
1 Tato definice je převzata z dokumentů Evropské komise - Communication from the Commission, ENERGY FOR THE FUTURE: RENEWABLE SOURCES OF ENERGY, White Paper for a Community Strategy and Action Plan COM(97)599 final (26/11/1997) - http://ec.europa.eu/energy/library/599fi_en.pdf.
2
1. ÚVOD Cílem studie je stručně představit roli obnovitelných zdrojů energie (OZE) v gruzínském energetickém sektoru a proces tvorby energetické politiky z pohledu začleňování obnovitelných zdrojů energie do energetického mixu a snižování energetické náročnosti gruzínské ekonomiky a domácností. Studie byla vypracována na základě dvouměsíčního výzkumného pobytu v Gruzii, který se uskutečnil od září do listopadu 2009. Samotný výzkum se skládal jak ze studia dostupných vládních i nevládních dokumentů, studií a analýz, zabývajících se tématem OZE v Gruzii, z účasti na odborných seminářích a konferencích, tak především z desítek rozhovorů s experty z řad vládního i nevládního sektoru, akademické sféry a mezinárodních organizací. Gruzie je přijímající zemí české rozvojové pomoci. Česká vláda ve svém usnesení č.1063 ze dne 20. 8. 2008 schválila, že na poválečnou rekonstrukci Gruzie poskytne pro období 2008–2010 150 mil. Kč. Tato suma byla vyhrazena nad rámec již přislíbené rozvojové pomoci. S ohledem na závěry identifikační mise realizované Českou rozvojovou agenturou v září 2008 bylo rozhodnuto, že z hlediska sektorového zaměření bude jako jedna ze tří prioritních oblastí vybrána podpora energetické bezpečnosti a soběstačnosti, a to budováním lokálních obnovitelných zdrojů energie. Tato práce má tedy za cíl zhodnotit současnou situaci v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů a nastínit konkrétní možnosti, jak by Česká republika v rámci rozvojové spolupráce mohla co nejefektivněji pomoci při budování gruzínské energetiky postavené na čistých technologiích.
Gruzie se nachází na území o rozloze 69 700 km2, což je srovnatelné s rozlohou České republiky.2 Fakticky však gruzínská vláda spravuje pouze 80 % tohoto území, zbylé části zaujímají dvě autonomní republiky, Jižní Osetie a Abcházie, které vyhlásily na Gruzii nezávislost.3 V Gruzii žije přibližně 4,6 milionu obyvatel, přičemž zhruba třetina z nich v hlavním městě Tbilisi. Po rozpadu Sovětského svazu a následných vojenských konfliktech v separatistických regionech Abcházii a Jižní Osetii4 došlo v Gruzii k celkovému zhroucení tamní ekonomiky.5 Následkem toho se téměř 80 % populace dostalo pod hranici chudoby.6 Ekonomický kolaps v devadesátých letech se nevyhnul ani energetickému sektoru, který byl téměř zničen. Dodávky elektrické energie a tepla byly ve většině regionů velmi nestabilní, a některé převážně horské oblasti byly dokonce od energetických dodávek odříznuty úplně. V mnoha regionech to vedlo k masivnímu kácení lesů s vážnými ekologickými dopady. Obyvatelé byli nuceni vynakládat značné finanční prostředky za petrolej a elektřinu, kterou využívali k vytápění. Spalování v nekvalitních kamnech také často vedlo ke zdravotním potížím způsobeným unikajícím kouřem v domácnostech.7 Gruzínská vláda v roce 1994 reagovala na tuto situaci liberalizací a privatizací energetického sektoru s cílem přilákat zahraniční investory. Na reformní opatření a rekonstrukci zničených elektráren bylo v průběhu let 1994-2002 vynaloženo téměř 700 mil. USD,8 jež byly Gruzii poskytnuty mezinárodními organizacemi (Světovou bankou a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj) a západními donory v rámci 2 Rozloha ČR je cca 78 tis. km2 3 Nezávislost Jižní Osetie a Abcházie byla ve světě uznána pouze Ruskem, Nikaraguou, Venezuelou a také nejmenším státem světa Nauru. 4 Vojenský konflikt vypukl v polovině roku 1992 a mírové dohody byly podepsány až na konci roku 1994. 5 V průběhu let 1990 až 1994 se gruzínské HDP propadlo o více než 70 %. I když od roku 2003 vykazuje gruzínská ekonomika dosti vysoký hospodářský růst, gruzínské HDP je stále daleko pod hodnotami z roku 1990. 6 http://www.unsiap.or.jp/participants_work/cos03_homepages/group6/georgia.htm 7 UNDP – GEF (2004), Georgia – Promoting the Use of Renewable Energy Resources for Local Energy Supply 8 Green Alternative (2007)„Enviroment and Development in Georgia – Policy, Legal and Institutional Challenges in Selected Areas“.
3
bilaterální spolupráce. Avšak vzhledem k vysoké korupci a netransparentnosti státních zakázek nedošlo prakticky k žádnému výraznějšímu pokroku v modernizaci energetického sektoru. Určité změny ve zlepšení energetických služeb nastaly až po tzv. Revoluci růží v roce 2003. Gruzínská vláda řešila energetickou krizi zlepšením dodávek plynu, investicemi do rekonstrukcí velkých vodních a plynových elektráren a také plánováním výstavby nových uhelných elektráren,9 které by měly využívat uhlí z domácí těžby. Řešení se však zcela vyhnula investicím do obnovitelných zdrojů. V posledních dvaceti letech byl rozvoj energetického sektoru zaměřen zejména na budování velkých centralizovaných energetických zdrojů, především velkých vodních elektráren. Ty se na výrobě gruzínské elektřiny podílí více než 70%, přičemž 60 % produkuje pouze pět10 největších vodních elektráren (největší gruzínská vodní elektrárna Enguri vyrábí 35 % celkové elektrické energie), zbytek tvoří plynové elektrárny s podílem přibližně 27 % a obnovitelné zdroje energie s podílem okolo 3 %.11 Vzhledem k tomu, že gruzínský energetický mix je jen z malé části postaven na spalování fosilních zdrojů, produkuje Gruzie v celosvětovém měřítku jen velmi malé množství emisí oxidu uhličitého. V přepočtu na obyvatele vyprodukuje tamní ekonomika méně než jednu tunu emisí CO212, a v porovnání s rokem 1990 došlo dokonce v produkci skleníkových plynů ke snížení emisí o neuvěřitelných 75 %. Toto obrovské snížení emisí však bylo spíše než modernizací energetického sektoru způsobeno hospodářským krachem v průběhu devadesátých let, jenž vedl k rapidnímu snížení energetické spotřeby. Současná roční spotřeba elektrické energie činí v Gruzii přibližně 8 TWh (v přepočtu na obyvatele je to cca 1750 kWh, což je asi třikrát méně než v České republice). Ročně je zde spotřebováno přibližně 1,8 mld. m3 plynu a zhruba 750 000 tun ropy. Od roku 1990 snížila Gruzie svoji spotřebu elektrické energie více než dvakrát. V roce 1990 dosahovala roční spotřeba elektrické energie více než 18 TWh, zemního plynu 6,5 mld. m3 a ropy 2 miliony tun.13 Současným hlavním cílem gruzínské energetické politiky je zvýšit produkci elektrické energie ve velkých vodních elektrárnách skrze zahraniční investice a zajistit tak její export do sousedních zemí. Podpora obnovitelných zdrojů energie je pak zcela opomíjena. Navzdory tomu, že gruzínská vláda vydala na konci roku 2007 prohlášení,14 ve kterém deklarovala zvýšení zájmu o podporu obnovitelných zdrojů (zejména v budování malých vodních elektráren a větrných parků), nebyla dosud vytvořena žádná státní strategie ani akční plán zaměřené na rozvoj obnovitelných zdrojů.
Gruzie má značný potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Podle studie, kterou vypracovala gruzínská organizace World Experience for Georgia,15 je technicky možné vyrábět z obnovitelných zdrojů ročně 10–15 TWh energie, což je přibližně třetina současné celkové roční spotřeby energie v Gruzii. Podle propočtů Gruzínské akademie pro energetiku z roku 2007 je tento potenciál dokonce 15–17 TWh.16 Avšak realita se bohužel značně liší. Energie vyrobená z obnovitelných zdrojů se v současnosti podílí na celkové produkci energie pouze jedním procentem. Na celkové produkci elektřiny činí obnovitelné zdroje tříprocentní podíl. Gruzie se svými 26 000 řekami skýtá obrovský potenciál pro výrobu elektrické energie z malých a středních vodních elektráren. Podle organizace World experience for Georgia je technicky možné instalovat v Gruzii malé vodní elektrárny o výkonu 3000 MW, což jen pro srovnání představuje 1,5krát více, než je současný instalovaný výkon jaderné elektrárny Temelín.Také ostatní druhy OZE mají v Gruzii velký potenciál. 9 V současné době je plánována výstavba pouze jedné uhelné elektrárny (o výkonu 200 MW) v blízkosti tureckých hranic v oblasti Vale-Akhaltsikhe. Do této chvíle však nebyl tento záměr ještě schválen gruzínskou vládou. Zmiňovaná elektrárna by měla vyrábět energii pro export do Turecka. 10 Vodní elektrárna Enguri – 1300 MW, Kaskáda Vardnili – 340 MW, Khrami I a II – 224 MW, Jhinvali – 134 MW a Lajanuri – 112,5 MW. 11 Prakticky veškerý podíl z OZE je tvořen malými vodními elektrárnami. 12 Pro srovnání: průměrná produkce emisí CO2 v Evropské unii činí téměř 9 tun v přepočtu na obyvatele, v České republice činí tato hodnota dokonce více než 12 tun. 1 3Liana Jervalidze (2008): National Policy of Georgia on Developing Renewable Energy Sources, Transparency International Georgia. 14 Manana Kochladze, South Caucasus Countries Can Benefit from Alternative Energy Development, Tbilisi 2009 - Caucasus Analytical Digest - NO 3, 2009. 15 Winrock International, Renewable Energy potential in Georgia and The Policy Options For its Utilization, Rural Energy program, Prepared by World Experience for Georgiafor Winrock International, 2008. 16 Liana Jervalidze (2008), National Policy of Georgia on Developing Renewable Energy Sources, Transparency International Georgia.
4
Podle větrného atlasu, který publikovala organizace Karenergo, je technicky možné vybudovat v Gruzii větrné parky o instalovaném výkonu 2000 MW. Nemalé možnosti rovněž skýtá výroba energie z biomasy, jež má obrovský potenciál zejména pro produkci tepla. Roční průměrná intenzita slunečního záření dosahuje v Gruzii podle odhadů17 1550 kWh/m2, což je téměř o třetinu více než je v České republice.
V současné době je v Gruzii v provozu 33 malých vodních elektráren s celkovým instalovaným výkonem 85 MW, v šedesátých letech jich však fungovalo téměř 300. V roce 2007 vyprodukovaly MVE celkově 295 GWh a jejich podíl na celkové roční produkci elektřiny všech vodních elektráren činil 5,35 %,18 přičemž podíl instalovaného výkonu byl pouze 3 %. V Gruzii se nachází přibližně 360 řek, které mají velký potenciál pro instalaci malých vodních elektráren. Teoretický potenciál těchto řek pro výrobu energie z malých vodních elektráren je odhadován na 40 TWh ročně. Podle současných odhadů je ale z ekonomických a ekologických důvodů reálné vybudovat elektrárny s roční produkcí 4–5 TWh.19 Problémem MVE, stejně jako všech vodních elektráren, je značná kolísavost výkonu v průběhu roku, která je dána měnící se intenzitou vodního průtoku. Největšího průtoku dosahují gruzínské řeky na začátku léta, nejmenšího pak v zimních měsících. Pro zajištění stabilní produkce elektřiny je tak nutné vytvořit inteligentní mix zastoupený různými druhy OZE tak, aby byla produkce elektřiny stabilní v průběhu celého roku.
Výzkumné centrum Karenergo, které se zabývá větrnou energií, vypracovalo Gruzínský větrný atlas.20 Podle něj je technicky možné vybudovat v Gruzii větrné parky o instalovaném výkonu 2000 MW s roční produkcí elektřiny 5 TWh, což představuje 60 % současné spotřeby elektrické energie. Podle nynějších výzkumů je v řadě gruzínských regionů největší větrná intenzita v období prosince až března, což lze využít k nahrazení sezónního výpadku elektřiny z vodních elektráren v zimním období.
Energie z biomasy Podle současných studií21 je teoreticky možné vyprodukovat v Gruzii z biomasy 12,5 TWh elektrické energie ročně. Využívání biomasy k produkci elektrické energie je však v této době relativně obtížné, jelikož pro její efektivní produkci je potřeba nashromáždit velké množství biomasy. Proto je výhodnější využívat biomasu jako zdroj tepelné energie k vytápění individuálních farem či vesnických obydlí. Pro toto použití je odhadovaný technický potenciál v Gruzii 3–4 TWh ročně.22
17 Winrock Int., Prospects of Renewable Energy Development in Georgia, February 2008. 18 Winrock Int., Renewable Energy potential in Georgia and The Policy Options For its Utilization, Rural Energy program, Prepared by World Experience for Georgiafor Winrock International, 2008. 19 UNDP – GEF, Georgia – Promoting the Use of Renewable Energy Resources for Local Energy Supply, 2004. 20 M.S. Gelovani, Georgian Wind Energy Atlas, Karenergo, Tbilisi 2004. 21 N. Arabidze (2005), Development of efficient schemes for combined thermal power plants working on bio fuel on the basis of synergy and thermodynamic approach, Tbilisi 2005. 22 Winrock Int., Prospects of Renewable Energy Development in Georgia, February, 2008.
5
Energie ze slunce Aktuálně bohužel neexistují žádná komplexní data, která by hodnotila současné využití solární energie na gruzínském území. I když se v posledních letech trend solární energie dostal i do Gruzie, v porovnání se státy Evropské unie jde stále o zanedbatelná čísla. Podle studie, kterou vypracovala gruzínská organizace Sustainable Energy Center – Sun House, činí průměrná roční intenzita slunečního záření v Gruzii 1550 kWh/m2. Ekonomický potenciál solární energie je odhadován na roční produkci 60–120 GWh23 elektrické energie, to představuje přibližně 1,5 % současné spotřeby. Solární energie má však velký význam pro zajištění přístupu k energiím v odlehlých regionech. Vzhledem k relativně malým pořizovacím nákladům a nezávislosti fotovoltaických systémů na centrální rozvodné soustavě může být solární energie dobrým, často i jediným řešením pro horské či jiné regiony, které nejsou napojeny na přenosovou soustavu (více viz kapitola 4).
Geotermální energie V Gruzii se nachází 4 přírodní zdroje a přibližně 200 umělých (uměle vytvořené studny) s termální vodou o teplotě 30–108 °C, které jsou vhodné zejména pro výrobu tepla. Podle různých pramenů je odhadovaný teoretický potenciál geotermálních zdrojů 300 MW a dosažitelný potenciál cca 100 MW. Více než 80 % geotermálních zdrojů se nachází v západní Gruzii. V současné době není potenciál geotermální energie významně využíván. V hlavním městě Tbilisi je nyní využíváno 6 geotermálních studen, které zásobují teplou vodou 94 residenčních domů ve čtvrti Saburtalo. Velký potenciál pro výrobu tepla z geotermální energie mají zejména regiony Khobi (1,2 MW), Senaki (11 MW), Samtredia (5 MW) a Vani (5 MW).24
Druh OZE Malé vodní elektrárny Větrné elektrárny Biomasa Sluneční energie Geotermální energie
Teoretický potenciál 40 TWh
Technický potenciál 19,5 TWh
Dosažitelný potenciál 5 TWh
12,5 TWh
5 TWh 3–4 TWh
1300 TWh 1550 kWh/m2 300 MW
Ekonomický potenciál
60 – 120 GWh 100 MW
700 – 800 GWh
Zdroj: World Experience for Georgia - WEG
23 Winrock Int., Renewable Energy potential in Georgia and The Policy Options For its Utilization, Rural Energy program, Prepared by World Experience for Georgiafor Winrock International, 2008. 24 Winrock Int., Renewable Energy potential in Georgia and The Policy Options For its Utilization, Rural Energy program, Prepared by World Experience for Georgiafor Winrock International, 2008.
6
Kvalita energetických služeb se v posledních letech v Gruzii značně zlepšila a v současné době má přístup k elektrické energii většina gruzínského obyvatelstva. Bohužel do dnešní doby nebyla vypracována komplexní studie, která by hodnotila, kolik Gruzínců stále nemá přístup k centrální elektrické rozvodné síti a tedy i k elektrické energii jako takové. Podle odhadů gruzínské nevládní organizace Energy Efficiency Center se v současné době nachází v Gruzii přibližně 100-200 vesnic, které jsou tzv. „off-grid“, tedy nejsou napojeny na centrální elektrickou rozvodnou síť. V převážné většině se však jedná o horské vesnice v pohoří Velkého Kavkazu, obývané zejména v letních měsících. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce (často i přes 2500 m.n.m) a malému počtu obyvatel by bylo napojení na centrální elektrickou síť velmi nákladné a neefektivní. Jedním z takových horských regionů je také Tušsko (neboli Tusheti). Nachází se v severovýchodní části Gruzie, na hranici s ruskými republikami - Čečenskem a Dagestánem. V regionu Tušsko, ležícím na území o rozloze 300 km2, se nachází celkem 42 vesnic, z nichž je 20 obývaných pouze v letních měsících. V celém regionu žije přibližně 200 rodin, které se živí zejména pastevectvím ovcí, velká většina obyvatel však v zimních měsících odchází do níže položených vesnic Zemo Alvani a Kvemo Alvani, nebo do Tbilisi a ostatních velkých gruzínských měst. V Tušsku tak celoročně zůstává přibližně jen 20 rodin. Tento region se stává v posledních letech vyhledávanou turistickou destinací, kterou ročně navštíví přes 3000 turistů. V současné době není tento kraj napojen k centrální elektrické síti, i když tomu tak nebývalo vždy. Před rokem 1990 byly dvě největší vesnice tohoto regionu - Omalo a Akhmeta - s centrální elektrickou přenosovou soustavou propojeny. Vzhledem k velmi nepříznivým přírodním podmínkám byla ale přenosová síť, jež vedla přes horské sedlo ve výšce téměř 3000 m.n.m., zničena. Podle hrubých odhadů by rekonstrukce zničené sítě stála řádově několik desítek milionů dolarů, přesto by došlo k přístupu k elektrické energii pouze pro 2 ze 42 vesnic. Jelikož jsou místní vesnice většinou velmi malé (v některých případech se skládají pouze z dvou či tří domů) a jsou v horském regionu rozmístěny velmi řídce, je jejich propojení pomocí centrální elektrické přenosové sítě z ekonomického pohledu nereálné (nehledě na ekologické dopady na velmi unikátní horskou přírodu). Nejvhodnějším řešením, jak zajistit přístup k elektrické energii pro místní obyvatele v regionech jako je Tušsko, je vybudování ostrovní elektrické sítě založené na principu obnovitelných zdrojů. To má hned několik výhod. Instalace např. fotovoltaických panelů přímo na domy místních obyvatel nevyžaduje budování přenosové soustavy, po nainstalování systému obyvatelé neplatí za dodávky elektřiny a v neposlední řadě neprodukují žádné škodlivé emise. V současné době je v některých případech v Tušsku výroba elektřiny zajišťována benzinovými generátory, avšak toto řešení není pro region jako je Tušsko ideální. Vzhledem k velmi vysoké nadmořské výšce kraje je jeho dostupnost prostřednictvím pozemních komunikací možná pouze od května do září. Po zbytek roku je region spojen se zbytkem země pouze letecky (a to za předpokladu příznivého počasí). Často se tedy stává, že jsou obyvatelé Tušska i několik týdnů zcela odříznuti od zbytku světa, od veškerých dodávek potravin a paliva pro výrobu elektřiny. V neposlední řadě je také důležité podotknout, že cena za instalaci ostrovních sítí založených na bázi obnovitelných zdrojů je v porovnání s rekonstrukcí rozvodné soustavy napojené na centrální síť několikanásobně nižší. Smutným faktem však zůstává, že gruzínská vláda, ať už z nedostatku finančních prostředků či chybějící politické vůle, nevyvíjí dostatečné kroky k tomu, aby obyvatelům odlehlých horských regionů zajistila alespoň minimální přístup k energiím. Tuto odpovědnost tak na sebe berou spíše nevládní organizace a zahraniční donoři, kteří ale zatím podobných projektů v Gruzii realizovali velmi málo.
7
Velkým problémem gruzínské ekonomiky je její vysoká energetická náročnost. I když je oficiálně snižování energetické náročnosti jedním z hlavních cílů, ke kterým se Gruzie jako člen Energetické charty a Evropské politiky sousedství přihlásila, realita je značně odlišná. Přepočteno na jednotku HDP se v Gruzii spotřebuje 4,5krát více energie, než je průměr Evropské unie. Podle propočtů gruzínské organizace Energy Efficieny Center tvoří energie v průměru 50 % koncové ceny průmyslových produktů. Stejně jako je tomu u podpory OZE, ani energetická účinnost bohužel není gruzínskou prioritou. Aby se Gruzie stala energeticky méně náročnou zemí, je důležité, aby v prvé řadě vytvořila gruzínská vláda vhodné legislativní a institucionální prostředí, které je v současné době zcela nedostačující. I když byl zákon o energetické efektivitě ve spolupráci se stálým zastoupením Evropské komise a USAID již vypracován, doposud ještě nebyl schválen a pravděpodobně se toho ani v blízké době nedočká. Vzhledem k tomu, že není vytvořen vhodný institucionální rámec, který by zajišťoval efektivní spolupráci s mezinárodními organizacemi, přichází tak Gruzie o mnoho příležitostí, jak získat finance z mezinárodních programů. V současné době je více než 60 % veškerých energetických dodávek zajišťováno importem surovin. V zájmu gruzínské vlády by tedy mělo být co největší snižování energetické spotřeby a tím i závislosti na dovozu zdrojů ze zahraničí. Možností jak zvyšovat energetickou účinnost gruzínské ekonomiky je přitom velké množství a ne všechna opatření musí být technicky obtížná. Podle studie25 gruzínského experta profesora Irakli Shekriladze by např. nahrazení všech současných žárovek v Gruzii moderními nízkoenergetickými žárovkami snížilo ročně spotřebu o 300–400 GWh, což představuje produkci plynové elektrárny o instalované kapacitě 100–150 MW. Velký potenciál ve snižování energetické náročnosti skýtá také sektor osobní dopravy. Podle stejné studie by Gruzie mohla po vzoru arménské vlády, kde již více než 30 % všech automobilů jezdí na zemní plyn, více investovat do podpory rozšíření automobilů s tímto pohonem. Pokud by podíl automobilů na zemní plyn přesáhl v Gruzii 50%, ročně by se ušetřilo až 150 mil USD (nehledě na to, že by se velmi významně snížila produkce skleníkových plynů)26. Velkým problémem jsou také nové gruzínské obytné domy. Neexistují tu prakticky žádné standardy pro energetickou účinnost nových staveb. Podle studie,27 kterou vypracovala organizace World Experience for Georgia, dochází u nových budov až k 80% ztrátám tepla. Díky takto vysoké energetické náročnosti musí být budovy vytápěny prakticky 24 hodin denně.
Jelikož je snižování energetické náročnosti dlouhodobý proces, měla by gruzínská vláda začít podnikat patřičné kroky ke snižování energetické náročnosti co nejdříve. V prvé řadě je nutné ve spolupráci s občanským sektorem vytvořit veřejné kampaně, které by zvýšily povědomí širší veřejnosti o důležitosti snižování energetické náročnosti gruzínských domácností a veřejných budov. Dalším podstatným krokem je vytvoření finančních mechanismů, které by podporovaly zavádění moderních nízkoenergetických technologií. Gruzínská vláda by se měla také více zaměřit na mezinárodní spolupráci a více využívat mezinárodních nástrojů. Především je však nejdůležitější, aby vláda jasně formulovala tyto kroky v rámci státní strategie a vytvořila konkrétní státní program energetické efektivity. I když se může zdát, že v Gruzii nebyly podniknuty v oblasti snižování energetické náročnosti zatím žádné kroky, není to tak zcela pravda. V zemi existuje několik nevládních i soukromých organizací,28 které se této problematice dlouhodobě věnují a mají řadu zkušeností s implementací mnoha projektů,29 které byly v Gruzii realizovány v rámci rozvojové spolupráce. 25 Irakli Shekriladze (2008), Energy Efficiency – A Measure of Country’s Development. 26Při spalování zemního plynu dochází k třikrát menší produkci skleníkových plynů než při spalování nafty. 27Giorgi Sadagashvili (2008), Energy Problems of Residential Housing in Georgia. 28 Mezi nejvýznamnější organizace zabývající se energetickými úsporami patří: Energy Efficiency Center, World Experience for Georgia, Green Alternative, Ecovision, Green Movement of Georgia. 29 Příkladem může být např. projekt organizace Energy Efficiency Centre – Energy Bus (více informací - http://www.bpgeorgia.ge/go/doc/1339/195094/).
8
6. ENERGETICKÁ POLITIKA Z POHLEDU PODPORY OZE Gruzie je jedna z mála postsovětských republik, která doposud nepřijala žádnou legislativu a nevytvořila prakticky žádný institucionální rámec v oblasti podpory obnovitelných zdrojů energie a snižování energetické náročnosti. V roce 2006 gruzínská vláda formálně deklarovala, že zvýší zájem v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie, zejména pak o rozvoj malých vodních elektráren a větrných parků. Avšak vzhledem k tomu, že do dnešních dnů nebyla vládou přijata žádná národní strategie ani akční plán, které by byly na rozvoj čisté energetiky zaměřeny, jsou aktivity vlády v této oblasti značně nekoherentní a chaotické. Nejdůležitějším strategickým dokumentem z pohledu energetické politiky je dokument s názvem Hlavní priority státní politiky v gruzínském energetickém sektoru30, schválený parlamentem v roce 2006. Gruzínská vláda v něm deklarovala, že v dlouhodobém horizontu bude podporovat výrobu elektrické energie z vodních elektráren. V dokumentu však není uvedeno, jaký druh vodních elektráren by měl být podpořen, a už vůbec zde nejsou zmíněny jiné druhy obnovitelných zdrojů energie. Vládní prioritou se tak stala zejména podpora velkých vodních elektráren, což také dokládá fakt, že od roku 2005 většina investic v energetickém sektoru, jež schválila vláda, šla do rekonstrukcí devíti velkých vodních elektráren jako je kaskáda Namakhvani s instalovaným výkonem 700 MW, elektrárna Khudoni (638 MW), kaskáda Oni (237 MW) a šest dalších velkých vodních elektráren o celkovém instalovaném výkonu 1747 MW.31
7. ROLE MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ Pro rozvoj udržitelné energetiky hrají v současné době mezinárodní instituce v Gruzii zásadní roli. Díky spolupráci s mezinárodními organizacemi a západními donory byly v posledních letech v Gruzii realizovány desítky projektů zaměřených na rozvoj OZE a snižování energetické náročnosti. V září 2009 také vznikla mezinárodní pracovní skupina donorů32 (zastoupena jednotlivými ambasádami), jejímž cílem je harmonizovat jednotlivé aktivity v oblasti podpory energetického sektoru. Mezi nejdůležitější mezinárodní aktéry patří především USAID, UNDP, německá rozvojová banka KfW, GEF, EBRD či norská ambasáda. Díky projektům v rámci mezinárodní spolupráce byla vytvořena řada nezávislých analýz a studií, realizováno několik pilotních projektů, veřejných kampaní a školení pro gruzínské experty. Jedním z nejvýznamnějších projektů zaměřených na podporu rozvoje OZE je projekt s názvem Georgia – Promoting the Use of Renewable Energy Resources for Local Energy Supply, financovaný v rámci UNDP/GEF a spolufinancován německou rozvojovou bankou KfW. Funguje od roku 2004 a jeho cílem je zvýšit využívání obnovitelných zdrojů energie na lokální úrovni. UNDP také financovalo výzkum zahrnující studii proveditelnosti pro široké využití energeticky efektivních kotlů. Dalším významným projektem je Rural Energy Program, který je financován v rámci USAID a koordinován nevládní organizací Winrock International. Díky němu bylo vybudováno 15 malých vodních elektráren, jež zásobují elektřinou odlehlé venkovské farmy. Jiným jeho přínosem bylo upravení pravidel pro výkup elektřiny z malých vodních elektráren. 30 Main Priorities of the State Policy in Georgia´s Energy Sector 31 Caucasus Analytical Digest, NO 3, 19 February 2009, 32 Tuto pracovní skupinu koordinuje skrze rozvojovou banku KfW německá ambasáda.
9
Důležitým projektem v oblasti zvyšování energetické účinnosti a rozvoje OZE je program Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Ten spočívá v poskytnutí půjčky (v hodnotě 30 mil USD) čtyřem gruzínským bankám, které pak nabízejí výhodné úvěry soukromým firmám na investice do zvyšování energetické účinnosti a využívání obnovitelné energie. Je však důležité podotknout, že i když jsou mezinárodní programy důležitým aspektem pro rozvoj čisté energetiky, nikdy nemohou zcela nahradit roli gruzínské vlády a vždy budou pouze doplňkovým nástrojem.
V posledních letech zažívala Gruzie velmi vysoký hospodářský růst, který v roce 2007 dosáhl dokonce více než 12%. Zpomalení nastalo až v roce 2008, kdy došlo v důsledku dopadů války s Ruskem a světové ekonomické krizi k značnému zpomalení růstu na 2%. S ekonomickým rozvojem je však spojen také růst energetické spotřeby. Pokud bude chtít gruzínská vláda zajistit stoupající spotřebu energie, bude muset zvýšit buď import energetických zdrojů ze zahraničí, nebo domácí produkci energie. Jak vyplývá z této studie, Gruzie má značný potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, který není dosud téměř využíván. Velké rezervy jsou však také v oblasti energetické účinnosti. Pokud by Gruzie snížila svoji energetickou spotřebu a využila veškerý potenciál skýtající v produkci energie z obnovitelných zdrojů, mohla by zajistit rostoucí poptávky po elektrické energii pouze ze svých zdrojů. Zajistila by si tak energetickou suverenitu a zároveň přispěla ke snižování emisí skleníkových plynů. Aby však mohlo dojít k efektivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů, je nezbytné přijmout následující opatření.33 Přijmout zákon o obnovitelných zdrojích energie, který by zajistil systematickou podporu začleňování všech obnovitelných zdrojů energie do energetického systému. Vytvořit krátkodobé a dlouhodobé akční plány, které by na základě technických a ekonomických analýz zajistily rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Vytvořit programy, které zvýší veřejné povědomí o důležitosti využívání moderních čistých technologií. Vytvořit jednoduchý a jasný schvalovací mechanismus pro schvalování projektů na budování obnovitelných zdrojů energie a zjednodušit proces udělování povolení pro výstavbu OZE. Podpořit výzkum a vývoj moderních čistých technologií, které budou vyhovovat různým geografickým podmínkám. Vytvořit vhodný institucionální rámec, který by zajišťoval efektivní spolupráci s mezinárodními organizacemi. Vytvořit státní agenturu uvnitř státní struktury, která by koordinovala implementaci akčního plánu. Vytvořit daňovou politiku, která by podporovala (daňovým zvýhodněním) rozvoj OZE a zavádění moderních čistých technologií. Začít budovat mechanismy, které by zajistily nedostatečnou produkci energie v zimních měsících (způsobené nižší produkcí z vodních elektráren). Vytvořit dlouhodobé energetické koncepce, které budou zajišťovat komplexní využití potenciálu rozvoje OZE.
33 Definování těchto opatření vzniklo díky konzultacím s gruzínským expertem Murmanem Margvelashvili z organizaceWorld Experience Georgia – WEG.
10
Vzhledem k možnostem a objemu rozvojové pomoci, kterou Česká republika Gruzii poskytuje, se jako nejsmysluplnější jeví spolupráce na menších projektech zaměřených především na přenos zkušeností. Historie již ukázala, že spolupráce s gruzínskou vládou nenese vždy kýžené ovoce (viz. příprava zákona o OZE a energetické účinnosti). Zdá se tak mnohem efektivnější zaměřit se na spolupráci se zástupci místních komunit, občanského sektoru, s akademiky a nezávislými experty. Na základě této studie doporučuje Glopolis zaměřit se na následující oblasti:
1. Budování kapacit na lokální úrovni
Zvýšit spolupráci se zástupci místních komunit, občanské společnosti a soukromého sektoru zejména na malé a střední podnikatele).
(
Podpořit projekty zaměřené na vzdělávání na lokální úrovni. Soustředit se na podporu stipendií v takových oborech, které budou zaměřeny na výzkum a vývoj udržitelných technologií.
2. Zvýšení přístupu ke kvalitním energetickým službám v chudých a odlehlých oblastech Při výběru konkrétních projektů dávat přednost především projektům zaměřeným na chudé
komunity (sídliště pro IDPs)34, chudé příměstské obyvatelstvo a izolované komunity, které mají malý nebo žádný přístup k elektrické energii.
3. Spolupráce gruzínských a českých vědeckých center, které se zabývají vývojem čistých technologií.
Nastavit mechanismy sdílení informací o vhodných technologiích mezi českými a gruzínskými vědeckými centry.
Vytvořit grantové programy pro společný výzkum gruzínských a českých výzkumných center.
4. Harmonizace a komplementarita s ostatními donory a jinými mezinárodními iniciativami.
Spolupracovat s ostatními donory při plánování konkrétních projektů.
Zapojit se do mezinárodní pracovní skupiny donorů.
34 IDPs (internally displaced persons) – je označení pro obyvatele, kteří byli nuceni opustit své domovy kvůli válečným konfliktům v Jižní Osetii a Abcházii.
11
UNDP – GEF (2004), Georgia – Promoting the Use of Renewable Energy Resources for Local Energy Supply. Green Alternative (2007) Enviroment and Development in Georgia – Policy, Legal and Institutional Challenges in Selected Areas. Liana Jervalidze (2008): National Policy of Georgia on Developing Renewable Energy Sources, Transparency International Georgia. Manana Kochladze (2009), South Caucasus Countries Can Benefit from Alternative Energy Development, Tbilisi 2009 - Caucasus Analytical Digest - NO 3, 2009. World Experience for Georgia (2008), Renewable Energy potential in Georgia and The Policy Options For its Utilization, Rural Energy program, Prepared by World Experience for Georgia for Winrock International. World Experience for Georgia (2008), Prospects of Renewable Energy Development in Georgia. N. Arabidze (2005), Development of efficient schemes for combined thermal power plants working on bio fuel on the basis of synergy and thermodynamic approach, Tbilisi 2005. Irakli Shekriladze (2009), Energy Efficiency – A Measure of Country’s Development. Giorgi Sadagashvili (2008), Energy Problems of Residential Housing in Georgia. World Experience for Georgia (2008), World Experience in Energy Efficiency and its Role in Georgia´s Energy Supply. Transparency International Georgia (2007), Georgia´s Energy Policy – Overwiew of Main Directions. Transparency International Georgia (2008), National Policy of Georgia on Developing Renewable Energy Sources. Gruzínská vláda (2006), Main Directions of State Policy in the Power Sector of Georgia. European Commission (2007), European Neighbourhood and Partnership Instrument – Georgia Country Strategy Paper 2007 – 2013. European Commission (2007), European Neighbourhood and Partnership Instrument – Georgia National Indicative Programme 2007 – 2013. European Commission (2006), EU/ Georgia Action plan.
12
Role obnovitelných zdrojů energie v gruzínském energetickém sektoru Autor: Petr Patočka Vydal: Pražský institut pro globální politiku – Glopolis Design: Jan Žaloudek Tisk: Tiskárna Com4t Praha, prosinec 2009
