Publikace vznikla s podporou Ministerstva životního prostředí ČR

Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů

Jitka Vlčková a kol.

Praha, 2006



IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. Praha 2006

Publikace vznikla s podporou Ministerstva životního prostředí ČR. Zpracoval řešitelský tým ve složení: Doc. Ing. Miroslav Andrt, CSc. Ing. David Beneš – DeWaRec Lenka Drápalová – DeWaRec Mgr. Veronika Jirkovská – CEMC Alexandra Pšeničková – IREAS Ing. Jan Slavík – IREAS Ing. Dana Viktorová – IREAS Ing. Jitka Vlčková – IREAS – koordinátor projektu PhDr. Věra Havránková – MŽP (odborný garant) Dále se na řešení projektu zejména externí odbornou pomocí podíleli: Ing. Jiří Beranovský, Ph.D., Ing. Martin Březina, Ing. Miluše Hlavatá, CSc., doc. Ing. Jaroslav Knápek, CSc., Ing. Jiří Mann, Ing. Jaromír Šindel, Ing. Antonín Slejška, prof. Ing. Věra Voštová, CSc.

Název:


Autoři:


Technická spolupráce:

Martina Romanová, Martin Doležal

Vydavatel:

Místo a rok vydání:

IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. sídlo: Mařákova 292/9, Praha 6, 160 00 kancelář: Štěpánská 45, Praha 1, 110 00 tel./fax: +420 222 230 261 e-mail: [email protected], http://www.ireas.cz Praha, 2006

Vydání:

První

Náklad:

150 kusů

Rozsah:

361 stran

Tisk a vazba: ISBN

JDS tiskárna Praha spol. s r.o. 80-86684-37-6

© IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.

Obsah

Úvodní slovo

13

1. Strukturální analýza (úvod) 15 1.1 Provedení SWOT analýzy využitelnosti strukturální analýzy v odpadovém hospodářství ............................................................................. 16 1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.1.4 1.1.5

Odpady ze zemědělství................................................................................... 18 Odpady z dolování a těžby............................................................................. 20 Odpady z energetiky ...................................................................................... 21 Stavební a demoliční odpady......................................................................... 23 Komunální odpady ........................................................................................ 26

1.2 Strukturní analýza v odpadovém hospodářství............................................... 28 1.3 Analýza odpadového hospodářství jako součást národního hospodářství – makroekonomický pohled...................................................... 30 1.3.1 Vymezení národního hospodářství ................................................................ 30 1.3.2 Dynamizace národního hospodářství............................................................ 34 1.3.3 Strukturální změny odpadového hospodářství v důsledku působení vnějších faktorů ............................................................................................. 44 1.3.4 Politiky ovlivňující odpadové hospodářství a jejich vzájemné vztahy a vazby k hospodářskému systému České republiky .......................................... 44 1.3.5 Strukturální projevy tržních nedokonalostí, vládní intervence a jejich důsledky na působení samoregulujícího tržního mechanismu ............ 60

1.4 Analýza vnitřní skladby odpadového hospodářství podle sektorů národního hospodářství................................................................................... 62 1.4.1 1.4.2 1.4.3 1.4.4 1.4.5

Odpady ze zemědělství................................................................................... 62 Odpady z dolování a těžby............................................................................. 75 Odpady z energetiky ...................................................................................... 82 Odpady ze stavebnictví ................................................................................ 103 Komunální odpad ........................................................................................ 118 I. Rozpracování SWOT analýzy................................................................... 119 II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství............. 120 III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok ................................................. 123 IV. Strukturální změny odpadového hospodářství – komodita KO ............. 130

1.5 Strukturální analýza – mikroekonomické hledisko ...................................... 135 1.5.1 Analýza prvků a vzájemných vztahů a vazeb mezi nimi v systému odpadového hospodářství (materiálové a finanční toky) ............................ 135

3

Obsah

1.5.2 Strana poptávky a strana nabídky a změny v jejich struktuře, úloha tržních cen ....................................................................................................137 1.5.3 Strukturální projevy tržní nedokonalosti .....................................................138

1.6 Mikroekonomické analýzy pro vybrané odpadové toky .............................. 151 1.6.1 1.6.2 1.6.3 1.6.4 1.6.5

Odpady ze zemědělství .................................................................................151 Odpady z dolování a těžby ...........................................................................161 Odpady z energetiky.....................................................................................169 Odpady ze stavebnictví ................................................................................179 Komunální odpady .......................................................................................182

1.7 Závěr ............................................................................................................. 194

2. Modely produkčních a odbytových bilancí (úvod) 200 2.1 Metodologie postupu .................................................................................... 202 2.1.1 Definování parametrů modelu, předpoklady modelu ..................................204 2.1.2 Omezení modelu...........................................................................................205 2.1.3 Input-output tabulka.....................................................................................206

2.2 Sestrojení modelu.......................................................................................... 208 2.2.1 Datová základna modelu..............................................................................208 2.2.2 Přípravná fáze modelování – sestrojení modelu..........................................209

2.3 Testování hypotéz ......................................................................................... 224 2.3.1 Hypotéza 1 – snížení domácí poptávky po energiích ...................................224 2.3.2 Hypotéza 2 – snížení hodnoty primárních vstupů (změna inputu koeficientů) a vliv na ceny produkce............................................................231

2.4 Závěr ............................................................................................................. 233

3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje (úvod) 234 3.1 Analýza ekonomických, administrativních a ostatních nástrojů (teoretický úvod)........................................................................................... 234 3.1.1 Pozice nástrojů v politice životního prostředí a odpadovém hospodářství .................................................................................................234 3.1.2 Klasifikace nástrojů podle vztahu a rozhodování jednotlivých subjektů – administrativní, ekonomické, ostatní ..........................................236 3.1.3 Slabé a silné stránky používání jednotlivých nástrojů.................................240 3.1.4 Nejvýznamnější identifikované nástroje v odpadovém hospodářství (Realizační program „Nástroje na podporu materiálového využití odpadů“) ......................................................................................................243

3.2 Analýza nástrojů vybraných odpadových toků............................................. 246 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4

4

Odpady ze zemědělství .................................................................................251 Odpady z dolování a těžby ...........................................................................264 Odpady z energetiky.....................................................................................271 Stavební a demoliční odpady .......................................................................280

Obsah

3.2.5 Komunální odpad ........................................................................................ 295

3.3 Nástrojové mixy............................................................................................ 304 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5

Odpady ze zemědělství................................................................................. 304 Odpad z dolování a těžby ............................................................................ 306 Odpady z energetiky .................................................................................... 310 Odpady ze stavebnictví ................................................................................ 313 Komunální odpad ........................................................................................ 318

3.4 Závěry ........................................................................................................... 321

4.

Vyhodnocení variant nástrojového mixu z hlediska environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů na jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství (úvod) 327 4.1 Odpady ze zemědělství ................................................................................. 327 4.1.1 Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin.............. 327 4.1.2 Varianta 2 – posílení ekonomických nástrojů – obchodovatelná povolení ....................................................................................................... 328 4.1.3 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí.......................................................................... 328

4.2 Odpady z dolování a těžby ........................................................................... 329 4.2.1 Zvýšení využití odpadů z dolování a těžby jako druhotných surovin, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám ............... 329 4.2.2 Zhodnocení varianty.................................................................................... 330 4.2.3 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí.......................................................................... 331

4.3 Odpady z energetiky ..................................................................................... 331 4.3.1 Varianta 1 – zvýšení využívání odpadů z energetiky, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním zdrojům.......................................... 331 4.3.2 Varianta 2 – snižování produkce odpadů z energetiky................................ 332 4.3.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty........................... 333 4.3.4 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí.......................................................................... 334

4.4 Stavební a demoliční odpady........................................................................ 335 4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4

Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin.............. 335 Varianta 2 – Zamezení spekulativním rekultivacím .................................... 336 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty ......................... 337 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí.......................................................................... 339

4.5 Komunální odpad.......................................................................................... 339 4.5.1 Varianta 1 – Podpora zvýšení odpovědnosti výrobců za výrobky po celou dobu jejich životního cyklu, minimalizace vzniku odpadu................. 339

5

Obsah

4.5.2 Varianta 2 – Zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných odpadů oproti primárním surovinám, podpora materiálového využívání komunálního odpadu....................................................................................341 4.5.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty ......................342 4.5.4 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí ..........................................................................344

4.6 Závěry ........................................................................................................... 344

Příloha ke kapitole 4

349


352

Literatura

354

Seznam použitých zkratek

358

6

Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9 Obr. 10 Obr. 11 Obr. 12 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Obr. 16 Obr. 17 Obr. 18 Obr. 19 Obr. 20 Obr. 21 Obr. 22 Obr. 23 Obr. 24 Obr. 25 Obr. 26 Obr. 27

Podíl nákladů na odpadové hospodářství na HDP v ČR (%) .......................... 43 Vývoj spotřeby prvotních palivoenergetických zdrojů podle zeleného scénáře SEK ................................................................................................... 78 Srovnání produkce a recyklace SDO v ČR a zemích F.I.R. .........................116 Náklady na hospodaření s KO v ČR............................................................ 126 Ceny soukromých společností v EU za zpracování odpadů (euro/tuna) ..................................................................................................127 Subjekty v odpadovém hospodářství a toky odpadů.................................. 136 Nabídka a poptávka .................................................................................... 138 Toky odpadů ze zemědělství........................................................................152 Směry odpadů z rostlinné výroby ............................................................... 156 Tok slámy .....................................................................................................157 Směry toku živočišné produkce ...................................................................157 Hlavní subjekty odpadového toku.............................................................. 158 Odpady ze zemědělství ................................................................................161 Schéma odpadového toku............................................................................167 Množství produkovaných odpadů ...............................................................176 Schéma odpadového toku............................................................................179 Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů ....................................... 183 Pětiletý vývoj ceny zlata a stříbra ............................................................... 188 Pětiletý vývoj ceny platiny, rhodia a palladia............................................. 189 Vývoj ceny plastů v USA ............................................................................. 190 Ceny za skládkování a spalování v ČR k roku 2004................................... 193 Grafické znázornění použití modelu ..........................................................202 Schéma toku odpadů ze zemědělství a jednotlivé nástroje........................ 264 Schéma toku odpadů z dolování a těžby a jednotlivé nástroje .................. 270 Schéma toku odpadů z energetiky a jednotlivé nástroje............................ 279 Schéma toku stavebních a demoličních odpadů a jednotlivé nástroje ......289 Schéma toku komunálních odpadů a jednotlivé nástroje..........................304

7

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14 Tab. 15 Tab. 16 Tab. 17 Tab. 18 Tab. 19 Tab. 20 Tab. 21 Tab. 22 Tab. 23 Tab. 24 Tab. 25 Tab. 26 Tab. 27 Tab. 28 Tab. 29 Tab. 30

8

Průměrný počet pracovníků v národním hospodářství podle odvětví 1997–2002 ..................................................................................................... 31 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v letech 2000–2003 (v tis. t) ...............................................................................................................33 Hrubý domácí produkt ve vybraných letech (v mld. Kč).................................33 Odvětvová struktura HDP ve stálých cenách (mld. Kč) ...............................36 Odpad ze zemědělství (v tis. t) ......................................................................38 Produkce v běžných cenách (mil. Kč) .......................................................... 40 Mezispotřeba v běžných cenách (mil. Kč) .................................................... 41 Hrubá přidaná hodnota (HPH) v běžných cenách (mil. Kč)........................ 41 Počet pracovníků ve sledovaných odvětvích) ...............................................42 Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) v běžných cenách (mil. Kč)........42 Celkové investice na ochranu životního prostředí v roce 2002 podle zdrojů financování (v tis. Kč, v běžných cenách)..........................................44 Indikátory OH ...............................................................................................50 Vývoj makroekonomických ukazatelů agrárního sektoru............................64 Struktura zemědělského půdního fondu ......................................................66 Vývoj stavů hospodářských zvířat (tis. ks) ...................................................74 Těžba a vývoz vybraných nerostných surovin v tis. t..........................................79 Vybrané druhy odpadů ................................................................................ 80 Vývoj produkce VEP v ČEZ ...........................................................................93 Porovnání produkce významných skupin odpadů v EU a ČR v roce 2001...............................................................................................................95 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR................ 98 Využití vedlejších produktů produkovaných v roce 1996............................ 98 Produkce škváry a popela [tis. t]...................................................................99 Produkce SO2 [tis. t]....................................................................................100 Spotřeba vápence [tis. t] .............................................................................100 Produkce energosádrovce [tis. t] ................................................................100 Zvýšení hmotnosti stabilizátu odsířením spalin (sádrovec, vápno) [tis. t] ...........................................................................................................100 Produkce dalších látek z integrovaného zplyňování [tis. t] – komerční produkty ....................................................................................................... 101 Rekapitulace „zeleného“ scénáře podle produktů z tuhých paliv a vyhořelého paliva ..................................................................................... 101 Vývoj spotřeby a výroby elektřiny...............................................................102 Srovnání úrovně recyklace stavebního odpadu (bez výkopové zeminy, kameniva a kovů) s ostatními zeměmi F.I.R. (kg/obyv)................115

Seznam tabulek

Tab. 31 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v roce 2003 (v tis. t) .................................................................................................................. 122 Tab. 32 Produkce komunálního a živnostenského odpadu v roce 2003 (v t)......... 122 Tab. 33 Postup členských zemí EU podle směrnice o odpadech .............................125 Tab. 34 Přehled změn sazeb DPH v odpadovém hospodářství............................... 126 Tab. 35 Ceny soukromých společností a daně za zpracování odpadů (euro/tuna) ..................................................................................................127 Tab. 36 HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly....................................................... 128 Tab. 37 Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užívání ........................ 130 Tab. 38 Porovnání ČR s EU v odpadovém hospodářství, (indikátory ze Státní politiky životního prostředí s výhledem do roku 2005).............................. 131 Tab. 39 Odhad vývoje měrného množství komunálních odpadů v ČR do roku 2010............................................................................................................. 132 Tab. 40 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – městská zástavba ........................................................................................ 133 Tab. 41 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – venkovská zástavba ....................................................................................................... 134 Tab. 42 Výsledný odhad vývoje produkce domovního odpadu založený na modelu konstantního koeficientu............................................................... 134 Tab. 43 Porovnání ceny primární a druhotné suroviny a faktorů, které je ovlivňují....................................................................................................... 150 Tab. 44 Způsoby využití odpadů ze zemědělství ..................................................... 159 Tab. 45 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH .......................................... 163 Tab. 46 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH .......................................... 164 Tab. 47 Produkce odpadů dle skupiny OKEČ (10, 14), ........................................... 165 Tab. 48 Produkce hlušin při těžbě uhlí.................................................................... 165 Tab. 49 Odbytová těžba uhlí .................................................................................... 165 Tab. 50 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR ............... 171 Tab. 51 Využití vedlejších produktů (popílků, strusky, škváry, energosádrovce) produkovaných v roce 1996 .............................................172 Tab. 52 Vývoj produkce VEP v ČEZ..........................................................................173 Tab. 53 Produkce členěná dle starého katalogu odpadů (vyhláška č. 337/1997 Sb.) ...............................................................................................................181 Tab. 54 Produkce členěná dle nového katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001 Sb.) .............................................................................................................. 182 Tab. 55 Spalování TKO v jednotlivých zemích v roce 2000 ................................... 185 Tab. 56 Předpokládaný přírůstek kapacit v odpadovém hospodářství ČR (bez vybraných druhů odpadů, tis. t) ................................................................. 186 Tab. 57 Efektivnost racionálního využívání druhotných surovin........................... 187 Tab. 58 Úspory energie při využívání druhotných surovin..................................... 187 Tab. 59 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – městská zástavba.........................................................................................................191 Tab. 60 Náklady a příjmy obcí v oblasti tříděného sběru využitelných složek v Kč/obyv./rok ............................................................................................ 193 Tab. 61 Náklady na tříděný sběr jednotlivých komodit .......................................... 193

9

Seznam tabulek

Tab. 62 Účet výroby a tvorby důchodů ................................................................... 203 Tab. 63 Schéma input-output tabulky .................................................................... 206 Tab. 64 Input-output tabulka, toky mezispotřeby a finální produkce, 2001 (mil. Kč, běžné ceny) .................................................................................. 209 Tab. 65 Input-output tabulka, toky mezispotřeby a finální produkce, 2002 (mil. Kč, běžné ceny) ...................................................................................210 Tab. 66 Vektor finální poptávky, 2001 (mil. Kč, běžné ceny) ..................................211 Tab. 67 Vektor finální poptávky, 2002 (mil. Kč, běžné ceny) ..................................211 Tab. 68 Statický input-output model (2001) ........................................................... 216 Tab. 69 Statický input-output model (2002)........................................................... 216 Tab. 70 Čistá produkce definovaného typu odpadu ve sledovaných odvětvích ekonomiky, 2001 (kg) ................................................................................. 217 Tab. 71 Čistá produkce definovaného typu odpadu ve sledovaných odvětvích ekonomiky, 2002 (kg)................................................................................. 218 Tab. 72 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2001 (kg).............. 219 Tab. 73 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2002 (kg) ............ 220 Tab. 74 Input-output tabulka 2001 – původní (mil. Kč) ........................................225 Tab. 75 Input-output tabulka 2001 – po snížení domácí poptávky po energiích......................................................................................................225 Tab. 76 Input-output tabulka 2002 – původní (mil. Kč) ........................................226 Tab. 77 Input-output tabulka 2002 – po snížení domácí poptávky po energiích......................................................................................................226 Tab. 78 Statický input-output model 2001 – původní ............................................227 Tab. 79 Statický input-output model 2001 – po snížení domácí poptávky po energiích.......................................................................................................227 Tab. 80 Statický input-output model 2002 – původní............................................227 Tab. 81 Statický input-output model 2002 – po snížení domácí poptávky po energiích...................................................................................................... 228 Tab. 82 Čistá emise odpadu 2001 (změněný output odvětví energetika v souvislosti se změnou poptávky)............................................................. 228 Tab. 83 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky, 2001 .............................................................................................................229 Tab. 84 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky, 2001 .............................................................................................................229 Tab. 85 Čistá emise odpadu 2002 (změněný output odvětví energetika v souvislosti se změnou poptávky)............................................................. 230 Tab. 86 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky, 2002............................................................................................................ 230 Tab. 87 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky, 2002............................................................................................................. 231 Tab. 88 Změny input koeficientů primárních vstupů (2001).................................. 231 Tab. 89 Změny input koeficientů primárních vstupů (2002) .................................232 Tab. 90 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2001)....................................232 Tab. 91 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2002) ...................................232 Tab. 92 Změna souhrnného cenového indexu, 2001 a 2002 ..................................232

10

Seznam tabulek

Tab. 93 Tab. 94 Tab. 95 Tab. 96 Tab. 97 Tab. 98 Tab. 99

Vybrané nástroje pro tvorbu nástrojových mixů ....................................... 246 Vysvětlivky k nástrojům a schématům....................................................... 247 Opakující se nástroje .................................................................................. 247 Administrativní nástroje – zemědělské odpady..........................................251 Ekonomické nástroje – zemědělské odpady .............................................. 254 Dobrovolné nástroje – zemědělské odpady ............................................... 256 Nástroje působící sekundárně v rámci ostatních politik – zemědělské odpady ......................................................................................................... 257 Tab. 100 Administrativní odpady – odpady z dolování a těžby................................ 264 Tab. 101 Ekonomické nástroje – odpady z dolování a těžby .................................... 266 Tab. 102 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z dolování a těžby ......................................................................................................... 267 Tab. 103 Administrativní nástroje – odpady z energetiky.........................................271 Tab. 104 Ekonomické nástroje – odpady z energetiky ............................................. 273 Tab. 105 Ostatní nástroje – odpady z energetiky...................................................... 275 Tab. 106 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z energetiky........... 275 Tab. 107 Administrativní nástroje – odpady ze stavebnictví ...................................280 Tab. 108 Ekonomické nástroje – odpady ze stavebnictví .........................................283 Tab. 109 Ostatní nástroje – odpady ze stavebnictví ................................................. 285 Tab. 110 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady ze stavebnictví ......286 Tab. 111 Administrativní nástroje – komunální odpad ........................................... 295 Tab. 112 Ekonomické nástroje – komunální odpady ............................................... 299 Tab. 113 Ostatní nástroje – komunální odpady........................................................ 301 Tab. 114 Nástoje působící v rámci ostatních politik – komunální odpady ..............302 Tab. 115 Odpady ze zemědělství – Varianta I...........................................................305 Tab. 116 Odpady ze zemědělství – Varianta II .........................................................306 Tab. 117 Cíle z POH pro odpady z dolování a těžby..................................................308 Tab. 118 Hlavní cíle surovinové politiky ...................................................................308 Tab. 119 Návrh nástrojového mixu pro odpady z dolování a těžby.......................... 310 Tab. 120 Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR ............... 311 Tab. 121 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Vatianta I. ....................................... 312 Tab. 122 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Varianta II. ..................................... 313 Tab. 123 Cíle z POH ČR pro stavební a demoliční odpady ....................................... 314 Tab. 124 Návrh nástrojového mixu I pro SDO...........................................................317 Tab. 125 Návrh nástrojového mixu II pro SDO ........................................................ 318 Tab. 126 Cíle z POH pro komunální odpad............................................................... 319 Tab. 127 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta I...................................320 Tab. 128 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta II. ................................ 321 Tab. 129 Návrh indikátorů – zemědělské odpady ....................................................328 Tab. 130 Zhodnocení navržené varianty – odpady z dolování a těžby .....................330 Tab. 131 Návrh indikátorů – odpady z dolování a těžby .......................................... 331 Tab. 132 Zhodnocení variant – odpady z energetiky ................................................ 333 Tab. 133 Návrh indikátorů – odpady z energetiky.................................................... 334

11

Seznam tabulek

Tab. 134 Tab. 135 Tab. 136 Tab. 137

12

Zhodnocení variant – stavební odpady ......................................................337 Návrh indikátorů – stavební odpady..........................................................339 Zhodnocení variant – komunální odpady ..................................................342 Návrh indikátorů – komunální odpady......................................................344

Úvodní slovo Vážený čtenáři, vážená čtenářko, do rukou se Vám dostává shrnutý výstup řešení projektu Vědy a výzkumu s názvem „Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojových mixů k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“ VaV – 1C/7/41/04, který byl řešen v období let 2004– 2005. Na jeho řešení se podílel expertní tým složený ze zástupců nositele projektu IREAS, Institutu pro strukturální politiku, o. p. s. a odborníků jak na poli odpadového hospodářství, tak z oblasti tvorby modelů. Projekt byl rozdělen do pěti etap – Strukturální analýza odpadového hospodářství, Modely produkčních a odbytových bilancí, Analýza ekonomických, administrativních a ostatních nástrojů, Vyhodnocení variant nástrojového mixu z hlediska environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů na jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství a Závěry a doporučení. Hlavním cílem řešeného projektu bylo vytvoření input-output tabulek, které kvantifikují vzájemné vztahy mezi odvětvími ekonomiky, (základní input-output tabulka popisuje tok zboží a služeb mezi všemi odvětvími ekonomiky za určitou dobu – obvykle 1 rok, současně tabulka poskytuje potřebné informace o všech vstupech, které jsou používány ve výrobním procesu). Uvedený projekt zkoumal zejména podrobněji problematiku odpadů ze zemědělství, dolování a těžby, stavebnictví, energetiky a komunální odpad jako nejvýznamnější toky odpadového hospodářství, odpady z energetiky byly záměrně ponechány stranou, neboť i tak byl již projekt příliš rozsáhlý. Do modelu input-output tabulek byla část průmyslových odpadů zahrnuta jako nedílná součást národního hospodářství. Součástí modelů bylo i testování vybraných hypotéz, například testování a simulace reálné situace v podobě změn finální poptávky a jejich vlivu na změnu čisté produkce odpadu ve sledovaných odvětvích nebo modelování cenových dopadů použití daňových nástrojů v jednotlivých odvětvích postupně i kombinovaně. Vytvořený model by měl umožnit analyzovat a zkoumat dopady vybraných národohospodářských opatření, nástrojů nejenom na jednotlivé toky odpadů. Model představuje první pokus vytvořit input-output tabulky v ČR po roce 1989. V rámci úvodní strukturální analýzy – mikroekonomické a makroekonomické – byla provedena podrobná analýza vybraných odpadových toků – odpadů ze zemědělství, dolování a těžby, odpadů ze stavebnictví, energetiky a komunálních odpadů. Na strukturální analýzu navázala analýza administrativních, ekonomických 13

Úvodní slovo

a ostatních nástrojů. Nástroje byly analyzovány jak na obecné úrovni, tak v rámci další analýzy, kde byly nástroje zkoumány za jednotlivé odpadové toky. Navazujícím výstupem bylo zpracování vhodných nástrojových variant k podpoře využívání odpadů. V závěru byly jednotlivé varianty vyhodnoceny z hlediska dopadů na spotřebitele, podnikatelské subjekty, státní správu a životní prostředí. Součástí výstupu bylo i navržení vhodných indikátorů sledujících působení navrženého nástrojového mixu. Zatímco vytvoření modelu input-output tabulek přináší nový pohled na sledování odpadových toků a sledování různých národohospodářských opatření, další části projektu přinášejí informace o jednotlivých odpadových tocích, které mohou být dále uplatněny zejména ve státní správě a které využije i odborná veřejnost. Předložený text představuje nejen shrnutí práce projektu „Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojových mixů k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“ VaV – 1C/7/41/04, ale je i významným příspěvkem k diskusi o možnosti sledování toků odpadů, účinnosti jednotlivých nástrojů odpadového hospodářství, jejich vlivu na výstup ekonomiky a zároveň i o vlivu ekonomických opatření na odpadové toky. Přeji čtenářům, aby při čtení tohoto textu získali cenné informace nejen pro svoji každodenní práci, ale i podnětné návrhy v oboru odpadového hospodářství.

Za řešitelský tým Ing. Jitka Vlčková

14

1. Strukturální analýza (úvod) Cílem následující úvodní kapitoly je provést strukturální analýzu zejména vybraných odpadových toků – odpadů ze zemědělství, odpadů z dolování a těžby, odpadů z energetiky, odpadů ze stavebnictví a komunálních odpadů. Tyto odpadové toky byly vybrány jako nejdůležitější části odpadového hospodářství, zejména vzhledem k jejich významu a objemu. (Průmyslové odpady nejsou součástí následující analýzy, neboť se s nimi nepočítalo ani v návrhu projektu a projekt je již i tak velice obsáhlý.) V úvodní části je provedena SWOT analýza vybraných odpadových toků tak, aby byly identifikovány základní problémové okruhy vybraných odpadových toků. Původní SWOT analýza využitelnosti strukturální politiky byla nahrazena SWOT analýzami vybraných toků, protože se řešitelé společně s odborným garantem shodli, že strukturální analýza je v odpadovém hospodářství významná a potřebná. Další část projektu strukturální analýzy je rozdělena do dvou částí, na makroekonomickou a mikroekonomickou analýzu. Pro vetší přehlednost jsou některé části proti původnímu návrhu projektu přesunuty do jiných částí úvodní kapitoly. Jak v úvodu mikroekonomické, tak v úvodu makroekonomické části jsou shrnuty základní teoretická východiska. V rámci makroekonomické části je vymezeno postavení odpadového hospodářství v rámci celého národního hospodářství a dále strukturální analýza odpadového hospodářství. Úvodní teoretická část obsahuje i shrnutí základních změn působících jako vnější faktory – tj. vývoj ve světové ekonomice a v Evropské unii. Zmíněny jsou i základní makroekonomické ukazatele v rámci České republiky. V další části jsou analyzovány vybrané politiky, které ovlivňují odpadové hospodářství, jako je Státní politika životního prostředí, Surovinová politika, Státní program ochrany přírody a krajiny apod. V závěru úvodní makroekonomické kapitoly jsou stručně charakterizovány strukturální projevy tržních nedokonalostí, vládní intervence a jejich důsledky na působení samoregulujícího tržního mechanismu, a to zejména úloha státu a význam státní byrokracie. Na úvodní analýzu navazují analýzy rozpracování jednotlivých odpadových toků z makroekonomického hlediska ve struktuře – rozpracování SWOT analýzy, analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství, politiky ovlivňující odpadový tok, mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání, předpokládaný vývoj v odpadovém toku. Druhou částí strukturální analýzy je mikroekonomické hledisko. Opět v rámci úvodních kapitol jsou analyzována teoretická východiska – analýza prvků a vzá15

1. Strukturální analýza

jemných vztahů a vazeb v systému odpadového hospodářství, strukturální projevy tržní nedokonalosti a determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství. Na úvodní mikroekonomickou analýzu navazují opět jednotlivé mikroekonomické analýzy za zkoumané odpadové toky ve struktuře – odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů, vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování, determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství, cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin.

1.1 Provedení SWOT analýzy využitelnosti strukturální analýzy v odpadovém hospodářství Na základě rozhodnutí expertů zapojených do projektu bylo rozhodnuto, že není třeba provádět SWOT analýzu využitelnosti strukturální politiky v odpadovém hospodářství, protože je zřejmý její přínos a význam. (Podrobnější vysvětlení významu strukturální analýzy – viz kapitola 1.2). Využití strukturální analýzy bylo doporučeno všemi zúčastněnými experty. Na místo SWOT analýzy zabývající se využitelností strukturální analýzy v odpadovém hospodářství byly provedeny SWOT analýzy pro vybrané odpadové toky tak, aby byly hned na počátku řešení identifikovány zásadní problematické oblasti daných odpadových toků. SWOT analýzy byly provedeny pro následující odpadové toky, a to pro:

odpady ze zemědělství, odpady z dolování a těžby, odpady z energetiky, stavební a demoliční odpady, komunální odpady.

SWOT analýza

Pro výčet základních problematických okruhů v rámci řešení jednotlivých odpadových toků byla využita SWOT analýza. SWOT analýza byla definována k hledání silných a slabých stránek, hrozeb a příležitostí pro vybrané odpadové toky. Stručný popis SWOT analýzy:

Komplexní zhodnocení silných a slabých stránek spolu s hodnocením příležitostí a hrozeb nazýváme SWOT analýzou (Kotler, 2001).

16


První fáze analýzy spočívá v analýze vnějšího prostředí. Analýza vnějšího prostředí – analýza příležitostí a hrozeb sleduje rozhodující síly makroprostředí – demografické, ekonomické, technologické, politické, legislativní, sociální a kulturní, které ovlivňují zkoumaný okruh (tj. v našem případě daný odpadový tok). Příležitostmi se rozumí ty skutečnosti ve vnějším prostředí, které mohou mít pozitivní vliv na zkoumaný okruh, jinak řečeno, pozitivní situace vnějšího okolí. Zdrojem příležitostí mohou být vyhlídky politických změn, příhodné, nově vzniklé situace a další významné události. Naopak hrozbami rozumíme nepříznivé vývojové trendy ve vnějším prostředí, které by mohly vést k ohrožení, jde o významné negativní situace vnějšího okolí. Hrozbami mohou být například předpokládané negativní změny v legislativě apod. Analýza vnitřního prostředí – silných a slabých stránek. Silné stránky jsou zdroje, dovednosti či jiné výhody, slabé stránky představují omezení nebo nedostatky. V některých případech bývají hrozby a příležitosti, slabé a silné stránky dále klasifikovány z hlediska jejich závažnosti a pravděpodobnosti jejich výskytu. V našem případě byla navržena třístupňová hodnotící škála. +++ ++ +

vysoká významnost střední významnost nižší významnost

Na základě SWOT analýzy mohou být formulovány cíle, většinou se nejedná o jeden cíl, ale o více cílů. Výsledkem SWOT analýzy bývají také strategie, které definují, jak daných cílů dosáhnout. V našem případě byla SWOT analýza využita především k identifikaci základních souvislostí vztažených k vybranému odpadovému toku. Do vypracování SWOT analýzy byli zapojeni všichni experti účastnící se projektu, s tím, že zaslané SWOT analýzy byly vyhodnoceny podle přiřazené váhy, přičemž rozhodující slovo ve výběru měli experti odborně přiřazení k jednotlivým odpadům.

17


1.1.1 Odpady ze zemědělství č.

8

PŘÍLEŽITOSTI Podpora z národních a nadnárodních dotačních programů a fondů, možnost využití finančních prostředků, SFŽP, strukturální fondy. Nabídka na využití nejlepších dostupných technologií (BAT). Přechod na systém ekologického zemědělství a přijetí jeho standardů (zejména uzavřené materiálové toky). Alternativní použití zpracovaných odpadů ze zemědělství. Tlak na zpracování a alternativní využívání produkovaného odpadu (legislativa). Přenos „příkladů dobré praxe“ (s tím spojené exkurse, workshopy atp.). Zavedení ekonomických nástrojů pro podporu využívání produktů z bioodpadu (daňové zvýhodnění apod.) – platí spíše pro bioodpad. Pozitivní stimulace a motivace (např. soutěže, medializace apod.).

+

č. 1 2 3 4 5 6 7

HROZBY Zpřísňování legislativy v oblasti produkce a nakládání s odpady (kvalita). Strukturální změny zemědělské výroby (trh s komoditami). Ekonomický tlak na bezodpadové hospodářství, nedostatek financí. Růst konkurence na trhu produktů ze zpracovávaných odpadů. Nezajištěný odbyt výstupu zpracovatelů, s tím související nedostatečná síť zpracovatelů. Změna hospodářsko-politických preferencí. Změny v technologiích výroby.

váha +++ +++ +++ ++ ++ ++ +

č.

SILNÉ STRÁNKY Prostorová dispozice zemědělských podniků pro zpracování a využití odpadů (je k dispozici dostatek nevyužitých prostor, zemědělských budov apod.) Biodegradabilní charakter u většiny vznikajícího odpadu, možnosti využití jako bioplynu, biopaliva apod. (technologie pro kompostování lze využít na odpady ze zemědělství, odpady se mohou i vzájemně mísit) Kombinace zemědělských odpadů s odpady z jiných oborů podnikání Předpoklad pro zavedení technických a technologických postupů zpracování a využití odpadů ze zemědělské produkce, a technologické zázemí pro řešení biologicky rozložitelného komunálního odpadu Možnost druhotného využití a ekonomického zhodnocení produkovaných odpadů Relativně uzavřené materiálové toky v rámci zemědělského podniku Existence vědecko-výzkumné základny

váha

1 2 3 4 5 6 7

1 2 3 4 5 6 7

18

váha +++ +++ ++ ++ ++ ++ +

+++ ++ ++ ++ ++ + +

1. Strukturální analýza č. 1 2 3 4 5 6 7

SLABÉ STRÁNKY Specifické vlastnosti a rozmanitost druhů produkovaných odpadů včetně nebezpečných. Vysoké vstupní investice a nízká návratnost technologií zpracovávajících a využívajících odpady ze zemědělství, nedostatek financí. Závislost a vazba na životní prostředí, vlivy počasí, biogenní činitele apod. Nízká úroveň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty (podniky, samospráva, státní správa, kontrolní orgány apod.). Neschopnost a nepružnost rychle reagovat na legislativní změny,normy apod., nedostatečné uvědomění a kázeň jednotlivých pracovníků a pracovišť v zemědělské prvovýrobě, uvědomělost. Nedostatečné působení poradenských institucí a firem. Zkreslená představa o vlivu dopadů, nízké povědomí o vhodných způsobech využití nebo likvidace vznikajících odpadů.

váha +++ +++ +++ ++ ++ + +

Závěry SWOT analýzy

Příležitostmi pro podporu využívaní a zpracování odpadů ze zemědělství jsou: poskytované finanční prostředky, ať již ze zdrojů národních či zahraničních, dále pak postupné zavádění systémů ekologického zemědělství, existence nabídky nejlepších dostupných technologií, existence alternativních možností zpracování odpadů ze zemědělství, ale i legislativní požadavky na využití alternativních způsobů zpracování. Vývoj legislativních požadavků však může být na druhé straně i hrozbou – příkladem jsou zvyšující se požadavky na kvalitu využití druhotných surovin ze zemědělství, které částečně brání jejich dalšímu využívání a zpracování, hrozbami jsou i výkyvy na trhu se zemědělskými výrobky, které sekundárně ovlivňují vývoj produkce odpadů ze zemědělství, na druhé straně hrozbou je i zvyšující se růst produktů ze zpracovaných odpadů, čímž může být následně omezen odbyt výstupů zpracovatelů. Základními silnými stránkami pro odpady ze zemědělství jsou: existence dostatečného množství nevyužitých prostor pro zpracování či další využití odpadů, existence několika variant možností zpracování a využití odpadů ze zemědělství a jejich možnost kombinace a využití s jinými odpady, poměrně široká škála technických a technologických zařízení na zpracování a využití a poměrně snadná možnost využití odpadů ze zemědělství jako druhotných surovin. Identifikované slabé stránky jsou: častý obsah nebezpečných látek odpadů ze zemědělství a jejich specifické vlastnosti, rozmanitost druhů zemědělských odpadů, které brání jejich dalšímu využití, potřebné vysoké vstupní investice a nízká návratnost technologií, které zpracovávají a využívají odpady ze zemědělství, tj. i obecný nedostatek financí, poměrně vysoká vazba zemědělství jako celku na životní prostředí – především na počasí, nízkou úroveň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty a častou neschopnost zemědělců reagovat na legislativní změny.

19


1.1.2 Odpady z dolování a těžby č. 1 2 3 4 5

PŘÍLEŽITOSTI Možnost zvýšení využití odpadů jako druhotné suroviny a certifikovaných výrobků. Možnost nahradit těmito odpady neobnovitelné suroviny. Ze zásob možno získávat a užívat jako druhotné suroviny a výrobky. Využití při krajinotvorbě území dotčeného těžební činností. Možnost využít jako základku vydobytých důlních prostor při hlubinné těžbě s omezením vlivu těžby na povrch.

váha +++ +++ ++ ++ +

č. HROZBY 1 Vznik hald důlní hlušiny, odkališť a výsypek se záborem půdního fondu. 2 Omezení využití vlivem byrokracie a zbytečně tvrdých právních opatření. Zhoršení kvality ovzduší a vod z titulu nerekultivovaných hald, odkališť 3 a výsypek vlivem prašnosti a výluhů, případně vlivem výskytu CO a CO2 při samovznícení odpadu. 4 Nezájem a malá pozornost veřejnosti. 5 Nedostatečná legislativa a kontrola jejího plnění. 6 Hrozba devastace krajiny.

váha +++ +++

č.

váha

1 2 3 4 5 6 č. 1 2 3 4 5 6 7 8

20

SILNÉ STRÁNKY Velký potenciál využití jako druhotné suroviny a ve formě certifikovaného výrobku ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. Možnost využití zejména ve stavebnictví a při rekultivační činnosti. Při využití pro rekultivace je místo výskytu velmi blízko místu využití. Odpady zpravidla nevykazují nebezpečné vlastnosti. Značné existující zásoby v podobě hald, výsypek a odkališť. Zásoby mnohdy obsahují cenné suroviny. SLABÉ STRÁNKY Velké objemy odpadů. Odpady z těžby a úpravy uhlí – nebezpečí samovznícení. Malá homogenita odpadu činí potíže při využívání. Široké spektrum různé kvality v závislosti na dobývané surovině. Řešení ve smyslu dvou právních norem: zákon o odpadech, báňské předpisy. Není zpracován realizační program (až od roku 2005). Působení starých ekolog. zátěží – kontaminace půdy a podzemních vody. Mnohdy se špatně určuje, zda se jedná, či nejedná o odpad.

++ ++ ++ +

+++ +++ +++ ++ ++ + váha +++ +++ +++ ++ ++ ++ + +



Základní příležitostí je možnost zvýšení využití odpadů z dolování a těžby jako druhotné suroviny, tj. možnost nahrazovat těmito odpady neobnovitelné suroviny, druhotné suroviny lze takto využívat i ze zásob, možnosti jejich využití je zejména jejich využití při krajinotvorbě území dotčených těžbou, omezovat vliv těžby na povrch při racionálním využití jako zakládky při hlubinné těžbě. Za hlavní hrozby při využívání odpadů z dolování a těžby jsou omezení daná byrokratickým jednáním a v některých případech i nastavením zbytečně tvrdých právních předpisů, hrozbou je tak vznik hald důlní hlušiny, odkališť a zábor půdního fondu, situace je ještě prohlubována nezájmem veřejnosti, nedostatečnou legislativou a kontrolou, v mnoha případech tak hrozí trvalá devastace krajiny. Silnou stránkou je existující velký potenciál možností využití odpadů jako druhotných surovin ve formě certifikovaných výrobků, existují možnosti využití zejména ve stavebnictví a při rekultivační činnosti, při využití pro rekultivaci je zpravidla místo výskytu velmi blízko místu využití a odpady zpravidla nevykazují nebezpečné vlastnosti a obsahují cenné suroviny, jejich existující zásoba je zároveň poměrně vysoká. Velké objemy odpadů jsou však zároveň slabou stránkou, v některých případech hrozí u odpadů z těžby, zejména u odpadů z těžby a úpravy uhlí, nebezpečí samovznícení. Slabou stránkou je také malá homogenita odpadu, která činí obtíže při dalším využívání, k dispozici je velice široké spektrum různě kvalitních druhotných surovin, které závisí na kvalitě dobývané suroviny. Další slabou stránkou je řešení prostřednictvím dvou právních norem, doposud není zpracován realizační program.

1.1.3 Odpady z energetiky č. 1 2 3 4 5 6 7 8

PŘÍLEŽITOSTI Informovanost a účelná prezentace možností využití vedlejších energetických produktů (dále jen VEP) – média). Vytvoření legislativních předpokladů (technické návody) pro využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Zvýšená podpora zpracovatelů odpadů. Využití i pro další odvětví – zemědělství (úprava těžkých půd), stabilizace kalů z ČOV, sorbenty čištění vod, metalurgie, hutnictví. Nahrazení přírodních zdrojů (př. energosádrovec). Zvýšení zájmu veřejnosti – odborné i laické. Omezování provozu elektráren a spaloven, tepláren (může být však i hrozba). Prosazování lobbystických záměrů ekologických sdružení pro využívání certifikovaných VEP jako výrobku.

váha +++ ++ ++ ++ ++ ++ + +

21

1. Strukturální analýza č. 1 2 3 4 5

č. 1 2 3 4 5 6 7 8

č. 1 2 3 4 5 6 7

HROZBY Prosazování lobbyistických záměrů ekologických sdružení proti využívání certifikovaných VEP jako výrobku. Nesplnění kvalitativních požadavků na VEP (slabé stránky). Nezájem veřejnosti či nekvalitní makreting firem. Nedokonalá legislativa (špatně nastavené systémové nástroje) a kontrola plnění. Nedokonalý systém kontroly kvalitativních požadavků na VEP.

váha

SILNÉ STRÁNKY Využití certifikovaných VEP (vedlejších energetických produktů – produkty pro spalování a odsíření) – na rekultivaci odkališť (složišť) strusky a popílku. Využití certifikovaných VEP – rekultivace starých důlních děl (vytěžených prostor). Využití certifikovaných VEP – krajinotvorba a rekultivace skládek komunálního odpadu.. Využití certifikovaných VEP – stavebnictví a stavitelství (př.energosádrovec). Přechod na méně popelnatá uhlí, topný olej, zemní plyn. Přechod od klasického spalování k fluidnímu (příležitost). Omezování používání pevných fosilních paliv. Tendence ke snižování množství odpadu.

váha

SLABÉ STRÁNKY Velké objemy produkce odpadů. V některých případech technologická nepřipravenost na odběr VEP (hrozba). Zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP (max.v létě, min. v zimě). Málo odběratelů a zpracovatelů. Nedůvěra – převaha názoru o ekotoxicitě odpadů (hrozba). Ukládání na skládky. Chybí kvalitní „marketingová“ příprava pro využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů.

+++ ++ ++ ++

+++ +++ ++ ++ ++ + + +

váha +++ ++ ++ + + +


Základní příležitost spočívá v důrazu na zvýšení informovanosti v možnosti využití VEP pro výrobce, vytvoření legislativních předpokladů, technických návodů a manuálů pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Příležitostí pro zlepšení situace je také zavedení a prosazení větší podpory zpracovatelů odpadů, možnosti využití i pro další odvětví, nahrazení přírodních zdrojů (primárních surovin). Příležitost je spatřována i v možnosti zvýšení informovanosti veřejnosti.

22


Naopak základní hrozbou je prosazování lobbyistických záměrů proti využívání VEP jako výrobku, nesplnění kvalitativních požadavků na VEP, nezájem veřejnosti a nedostatečná legislativa a kontrola plnění. Silnou stránkou je především možnost využití certifikovaných VEP na rekultivaci odkališť strusky a popílku, na rekultivaci starých důlních děl, krajinotvorbu a rekultivaci skládek komunálního odpadu, využití ve stavebnictví a stavitelství. Příležitostí jsou také možnosti přechodu na méně popelná uhlí, topný olej a zemní plyn, přechod od klasického spalování k fluidnímu, omezování používání pevných fosilních paliv. Slabými stránkami jsou především: velká produkce tohoto odpadu, v některých případech technologická nepřipravenost na odběr VEP, zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP, neexistence dostatečného množství odběratelů a zpracovatelů, všeobecná nedůvěra a tudíž i často využívaná možnost ukládání na skládky.

1.1.4 Stavební a demoliční odpady č.

PŘÍLEŽITOSTI Rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin, a z toho 1 plynoucí úspory v zaplňování skládek odpadů, úspory paliv a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot. Zavedení nového systému priorit v nakládání se stavebními a demoličními 2 odpady, kompatibilního se systémem EU, převzetí standardů EU. Vysoké cíle EU a jejich implementace na podmínky ČR budou vyžadovat 3 intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů. Možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat jak volbu stavebních 4 materiálů při povolovacím řízení staveb, tak způsob nakládání s SDO. Zvýšení systematičnosti v kontrolní činnosti plynoucí z nové legislativní 5 úpravy a dosažení strategických cílů v rozvoji odpadového hospodářství obsažených v POH ČR. Dopracování legislativy v oblasti nakládání se stavebními a demoličními 6 odpady a recykláty (výrobky) z nich vyprodukované. Urgentní potřeba snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, dalších cenných lokalitách 7 (například Tlustec) a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích, která si bude vynucovat další opatření k podpoře recyklace – např. zavedení ekologické daně pro skládkování SDO. Vypracování plánů odpadového hospodářství kraje a jeho regionů a jejich 8 integrace s tvorbou územních plánů. 9 Využití volného potenciálu recyklačních linek. 10 Osvěta veřejnosti, informovanost.

váha +++ +++ +++ +++ +++ ++

++

++ + +

23

1. Strukturální analýza č. 1

HROZBY Spekulativní rekultivace a terénní úpravy, při kterých je využíván jiný odpad než 17 05 00 – Zemina, kamení a vytěžená hlušina.

váha +++

2 Neprovázanost legislativy a meziresortních politik.

+++

3 Nízká cena primárních surovin.

+++

Hrozba neefektivního modelu reformy poplatků z těžby nerostných surovin 4 zvažované MŽP a MPO, který nebude brát ohled na podporu recyklace a nezohlední toto hledisko při stanovení sazeb.

+++

Nezájem státní správy o řešení problému/problémů (ilegální rekultivace, nízké poplatky).

++

5

6 Neefektivní administrativa (její složitost).

++

7

Další prohlubování deformovaného ekonomického prostředí v oblasti nakládání se stavebními odpady.

++

8

Trvalá nedisciplinovanost občanů, podnikatelských a ostatních aktivit v nakládání se stavebními odpady.

+

9 Nezájem o využívání jako surovin.

č.

SILNÉ STRÁNKY

+

váha

Rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin a z toho 1 plynoucí úspory v zaplňování skládek odpadů, úspory paliv a energií při +++ těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot. 2

Zavedení nového systému priorit v nakládání se stavebními a demoličními odpady, kompatibilního se systémem EU, převzetí standardů EU.

+++

3

Dopracování legislativy v oblasti nakládání se stavebními a demoličními odpady a recykláty (výrobky) z nich vyprodukované.

+++

Urgentní potřeba snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, dalších cenných lokalitách 4 (například Tlustec) a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích, která si bude vynucovat další opatření k podpoře recyklace – např. zavedení ekologické daně pro skládkování SDO.

++

Zvýšení systematičnosti v kontrolní činnosti plynoucí z nové legislativní 5 úpravy a dosažení strategických cílů v rozvoji odpadového hospodářství obsažených v POH ČR.

++

6

Možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat jak volbu stavebních materiálů při povolovacím řízení staveb, tak způsob nakládání s SDO.

++

7 Využití volného potenciálu recyklačních linek.

++

Vysoké cíle EU a jejich implementace na podmínky ČR budou vyžadovat 8 intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů.

++

9

Vypracování plánů odpadového hospodářství kraje a jeho regionů a jejich integrace s tvorbou územních plánů.

10 Fungující asociace zpracovatelů.

24

+ +

1. Strukturální analýza č.

SLABÉ STRÁNKY

váha

Existence řady rozsáhlých spekulativních rekultivací či terénních úprav – zejména v blízkosti velkých městských aglomerací. Přitom je velmi obtížné 1 hledání efektivního plošného nástroje, který by toto zamezil (jinými slovy: nikdo neví, co s tím dělat).

+++

Existence nelegálního nakládání s odpady (zejména se stavebními a demoličními odpady) a nedostatečná evidence o skutečných tocích 2 odpadů – obojí způsobené nedostatečnou ekonomickou motivací preferovaných způsobů nakládání s odpady.

+++

Velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze strany jejich původců zbavit (často pod 100,– Kč/tunu), neumožňují další 3 rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných recyklátů.

+++

Nízké ceny nerostných surovin pro stavebnictví (štěrkopísek, stavební kámen), vyplývající jak z geologických podmínek ČR, tak i z velmi nízkých 4 poplatků spojených s těžbou. Problematika je obzvláště aktuální u surovin pocházejících z nevýhradních ložisek.

+++

Ekonomická nejistota v recyklaci stavebních a demoličních odpadů 5 neumožňuje realizaci stacionárních recyklačních linek tak, jak je tomu obvyklé v zemích EU s rozvinutým systémem recyklace SDO.

+++

Chybí jednotný normativní systém posuzování vlastností recyklátů, který by zjednodušil a zejména sjednotil podmínky naplňování zákona 22/1997 Sb., 6 o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

++

Činnost stavebních úřadů ve věci vydávání stavebních povolení či územních rozhodnutí týkajících se nakládání se stavebními a demoličními odpady je regionálně velmi odlišná, rozhodnutí (často vydávaná i v rozporu s platnou legislativou – 7 ++ zejména vyhláškou 383/2001 Sb.) jsou velmi silně závislá na osobnosti, která je vydává, a z hlediska možnosti dosažení nápravy (uvedení do souladu s platnou legislativou) v akceptovatelném časovém horizontu nevymahatelná. Nejednotnost výkonu státní správy na všech úrovních odpadového 8 hospodářství a nedostatečná spolupráce mezi zainteresovanými ministerstvy.

++

9 Nízké ekologické cítění firem, odvoz na skládky.

+


Jednou z příležitostí je posílení využívání SDO jako druhotných surovin, dále implementace priorit používaných v EU, protože vysoké cíle implementované na ČR budou vyžadovat rozvoj technické vybavenosti a posílení využívání SDO. S novou legislativou souvisí i možnost zvýšení kontrolní činnosti. Další příležitostí je možnost stavebních orgánů do jisté míry ovlivňovat volbu při stavebních povolení a v neposlední řadě je příležitostí i zavedení nových ekonomických nástrojů – například ekologických daní apod. Na druhé straně za velké hrozby jsou považovány spekulativní rekultivace, tj. využívání jiné skupiny odpadů, neprovázanost legislativy a meziresortních politik, 25


nízké ceny primárních surovin, zavedení neefektivního modelu poplatků z těžby nerostných surovin a neefektivní administrativa a nezájem ze strany státní správy. Silnými stránkami v oblasti stavebních a demoličních odpadů jsou: rozvoj využívání SDO jako druhotných surovin, zavedení nových priorit ve využívání stavebních a demoličních odpadů vycházejících z požadavků EU (s tím souvisí i dopracování národní legislativy v oblasti stavebních a demoličních odpadů), posílení kontrolní činnosti. Také potřeba snižování těžby surovin si vynucuje určitou podporu směrem k recyklaci a možnosti správních orgánů ovlivňovat volbu stavebních materiálů při povolovacím stavebním řízení a nakládání s SDO. Slabé stránky zahrnují především existenci řady spekulativních rekultivací, nelegálního nakládání, nedostatečnou evidenci a nemožnost podrobného sledování jednotlivých toků odpadů. Nízké výkupní ceny za stavební odpady neumožňují další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, a zároveň nízké ceny nerostných surovin pro stavebnictví neumožňují zajistit poptávku po recyklovaných stavebních materiálech. Dále chybí jednotný normativní systém posuzování vlastností recyklátů, zároveň činnosti stavebních úřadů jsou regionálně velice rozdílné a neexistuje dostatečná spolupráce mezi zainteresovanými stranami.

1.1.5 Komunální odpady č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

26

PŘÍLEŽITOSTI Zavádění systémů IPP (Integrované výrobkové politiky). Posílení funkce ekonomických nástrojů. Trh (světový) druhotných surovin je vytvořen. Vytváření nových kapacit pro využívání bioodpadů, nové zkušenosti. Ekonomické důvody snižování materiálové spotřeby při výrobě. Legislativní úprava povinností zpětného odběru obalů a výrobků. Existence programů na podporu nakládání s KO (SFŽP, fondy EU). Posílení koordinace aktivit v OH na regionální úrovni. Přenos zkušeností o způsobech nakládání s KO ze států EU. Zlepšení kontrolní činnosti. Přesunout komerční obaly pod působnost zákona o odpadech.

váha +++ +++ +++ ++ ++ ++ ++ + + + +

1. Strukturální analýza č. HROZBY 1 Trvalý růst konečné spotřeby domácností (postupující masivní konzum). 2 Omezení zdrojů příjmů obcí z poplatků za skládkování, zvyšování nákladů na sběr. 3 Přeplnění recyklačních kapacit v ČR. 4 Nezajištění odbytu výstupů z procesu úpravy KO. 5 Dostatečná kapacita skládkových lokalit v ČR. 6 Závislost systémů třídění KO na občanovi. 7 Přeceňování významu materiálového využití KO. Nepřipravenost infrastrukturních projektů regionů pro financování z fondů 8 EU. Kontrolní mechanismus státu na nižší úrovni, omezené možnosti krajů 9 v ovlivňování OH. 10 Nízké ekologické a právní vědomí občanů (spalování plastů v domácnostech).

váha +++ +++ +++ +++ ++ +++ ++

č.

váha

1 2 3 4 5 6 7 8

SILNÉ STRÁNKY Rozvinutá síť sběru spotřebitelských odpadů, zejména obalů (zvyšující se sběr), fungující systémy svozu a skládkování odpadu. Odběratelské kapacity využitelných složek KO jsou konsolidované, komplexní zajištění území svozovými firmami. Existence finančních toků od výrobců a plničů obalů. Tradice a technologická vyspělost v recyklaci skla a papíru. Ochota občanů k ekologickému chování. Adaptabilita podnikatelského prostředí. Tendence snižování podílu skládkování KO. Informovanost veřejnosti.

č. SLABÉ STRÁNKY 1 Nízká odpovědnost výrobců za výrobky po celou dobu jejich životního cyklu. 2 Neexistence surovinové koncepce státu v oblasti obnovitelných zdrojů. 3 Nízká podpora státu komunální sféře, nízká podpora recyklace. Zákonitost průběžného růstu nákladů (poplatků) pro občany (DPH, nová 4 zařízení). 5 Nutnost podstatného zvýšení míry separace. Neefektivní nasazení dotřiďovací techniky s ohledem na nízkou účinnost 6 separace. 7 Malý odbyt separovaných recyklovaných odpadů. 8 Kontrolní činnost, slabá vymahatelnost, nízká odpovědnost svozových firem. 9 Nejednotnost výkladu zákona. Neřešení zpětného odběru spotřebitelských obalů znečištěných 10 škodlivinami, byť nejsou vyloučeny z působnosti zákona. 11 Tendence růstu produkce KO. 12 Venkovské oblasti a jejich charakter vzhledem k třídění odpadu.

++ ++ ++

+++ +++ +++ ++ + + + +

váha +++ +++ ++ ++ ++ ++ ++ + + + + +

27



Zavedení systémů IPPC může posílit princip odpovědnosti výrobců, příležitostí je také možnost posílení funkce ekonomických nástrojů. Ve světě funguje relativně dobře trh s druhotnými surovinami, postupně se vytvářejí nové kapacity pro využívání nejen bioodpadů, prosazují se i ekonomické důvody vedoucí ke snižování materiálové spotřeby při výrobě. Zavedený zpětný odběr obalů a výrobků také posiluje materiálové využívání a v neposlední řadě i nabízené programy financování, ať již samotného sběru nebo zpracování. Hrozbou pro materiálové využívání je trvalý růst spotřeby, a tudíž i produkce odpadů, neustálé zvyšování nákladů na sběr a zpracování, přeplněné recyklační kapacity v ČR, nezajištění odbytu výrobků z procesu úpravy KO, existující dostatečná kapacita skládkových lokalit v ČR, ale i závislost systémů třídění KO na občanovi. Silnou stránkou je rozvinutá síť sběru spotřebitelských odpadů – zejména obalů, konsolidovanost odběratelských kapacit, území je celkem dobře pokryto svozovými firmami, existuje tradice v recyklaci skla a papíru, existuje poměrně dobrý systém finančních toků – financování, zvyšující se ekologické chování občanů a poměrně rychlá adaptabilita podnikatelského prostředí na změny. Slabé stránky zahrnují zejména nízkou odpovědnost výrobců za výrobky po dobu jejich celého životního cyklu, nízkou odpovědnost svozových firem, neexistenci surovinové koncepce státu v oblasti obnovitelných zdrojů, v praxi se uplatňuje pouze nízká podpora státu komunální sféře, recyklaci, lze předpokládat průběžný růst poplatků za odpad pro občany, existuje pouze malý odbyt recyklovaných odpadů, nejsou efektivně nasazovány dotřiďovací linky. Slabou stránkou je i slabá vymahatelnost povinností a nízká kontrolní činnost.

1.2 Strukturní analýza v odpadovém hospodářství V následujících pěti kapitolách 1.2.–1.6 je popsána strukturální analýza odpadového hospodářství, nejprve v kapitole 1.2 je úvodní vymezení strukturální analýzy, na něj navazuje analýza odpadového hospodářství jako součást národního hospodářství z makroekonomického pohledu (kap. 1.3), následuje makroekonomický pohled na jednotlivé zkoumané odpadové toky (kap. 1.4.). V kap. 1.5 je charakterizována strukturální analýza z pohledu mikroekonomického, na ni opět navazuje analýza vybraných odpadových toků v kapitole 1.6. Pro účely projektu budou pojmy strukturální a strukturní analýza představovat synonyma. Podle definice (Pelzbauerová, 1996) je strukturní analýzou „soubor modelů a metod, které slouží ke zjišťování rovnovážného řešení u určitého ekonomického systému. Rovnovážným řešením se zde rozumí řešení předpokládající vybilancovanost zdrojů a potřeb tohoto systému“. Z hlediska své povahy je možné 28


považovat odpadové hospodářství za ekonomický systém, neboť tento systém je přesně definovaný s ohledem na jeho části (subjekty) a vazby mezi nimi (zejména ekonomické povahy). Odpadové hospodářství zároveň představuje vhodný prostor pro provedení strukturní analýzy, neboť jsou jasně definované potřeby (např. Plánem odpadového hospodářství ČR, směrnicemi EU či Strategií udržitelného rozvoje), a zároveň jsou hledány zdroje, které by plnění těchto potřeb zabezpečily. Plnění závazků vyplývajících z jmenovaných dokumentů je navíc vázáno na existenci příslušných zdrojů (ať se jedná o zdroje veřejné z veřejných rozpočtů, či soukromé). V rámci řešení projektu bude strukturní analýza pro vyšší přehlednost rozdělena na dílčí části, které na jedné straně na sebe budou logicky navazovat, a na druhé straně bude jejich řešení souběžné. V první řadě je nutné odpadové hospodářství vnímat jako subsystém národního hospodářství jako celku. V rámci tohoto systému dochází k řadě interakcí mezi institucionálními jednotkami sdruženými do odvětví a sektorů. Z tohoto důvodu musí být počátek analýzy zaměřen na identifikaci a podrobný popis odvětví, které budou pro další řešení projektu rozhodující (a to včetně definice klíčových „hráčů“ na trhu, jejichž vliv na produkci odpadů je rozhodující). V následném kroku musí dojít k analýze determinant rozhodování institucionálních jednotek jednotlivých sektorů, jež poskytne důležité informace pro možnost tvorby projekcí v dlouhém období. Zcela zásadním krokem je identifikace interakcí probíhajícími mezi jednotlivými institucionálními jednotkami na základě obchodních dodavatelsko-odběratelských vztahů, služeb veřejnosti apod. Tento krok nám poskytne důležitou informaci o možných multiplikačních důsledcích některých opatření v rámci mikroekonomické a makroekonomické politiky s potenciální možností tyto důsledky ex-ante vyhodnocovat. Nedílnou součástí řešení této etapy projektu bude i analýza strukturálních změn v národním hospodářství v posledních letech s dopady na produkci a způsob nakládání s odpady. Tato analýza bude významným vstupem pro tvorbu modelu produkčních a odbytových bilancí. Z definice strukturní analýzy vyplývá, že s její realizací v některých systémech mohou být spojena různá omezení, která vypovídací schopnost této analýzy snižují. Jedná se např. o nestabilitu prostředí a neustále se měnící (zejména administrativní) podmínky, někdy příliš velká generalizace výstupů daného systému apod.

29


1.3 Analýza odpadového hospodářství jako součást národního hospodářství – makroekonomický pohled 1.3.1 Vymezení národního hospodářství Dříve, než bude přistoupeno k podrobné analýze jednotlivých sektorů produkujících odpady, je nutné definovat pozici těchto sektorů v národním hospodářství a naznačit vazby mezi nimi. Na základě takto vymezených sektorů je možné přistoupit k identifikaci strukturálních změn, jež mají významné důsledky na způsoby nakládání s odpady ve vybraných oblastech. Východiskem bude definice národního hospodářství, která bude vycházet ze systému národních účtů. Před podrobnou analýzou odpadového hospodářství bude proveden teoretický exkurs do pojetí národního hospodářství jako dynamicky se měnící struktury, v rámci níž se profiluje odpadové hospodářství jako jeden z významných prvků. Národním hospodářstvím je tedy „souhrn tzv. institucionálních jednotek a jednotek stejnorodé produkce1, jež provádějí ekonomickou činnost na území České republiky“ (Hronová, Hindls 1997). Institucionálními jednotkami2 jsou např. stát, obec, domácnost, spotřebitel či soukromá společnost, přičemž jednotky, mající stejnou ekonomickou funkci, jsou sdružovány do tzv. sektorů. Hlavním kritériem sdružování těchto jednotek do sektorů je tzv. ekonomické chování jednotek, které je určené hlavní ekonomickou funkcí jednotky (např. produkovat zboží a služby či spotřebovávat) a hlavním zdrojem činnosti (např. příjmy z prodeje produkce nebo odměny za práci). Sdružování institucionálních jednotek do sektorů je rovněž důsledek snahy zjednodušit sledování toků mezi těmito jednotkami, z definiční povahy jsou sektory určeny k analýze tvorby a rozdělování důchodů. Členění národního hospodářství na sektory je velice často využíváno pro makroekonomické analýzy a prognózy výkonnosti národního hospodářství (Slaný, Žák 1999). V ekonomické praxi je možné rozlišovat primární sektor, jenž je tvořen odvětvími získávajícími produkty z přírody a tyto produkty zpracovávajícími (zemědělství, pastevectví, rybolov, lov, těžba dřeva a nerostných surovin, vč. těžby ropy – OKEČ 01–14), dále sekundární sektor, který zahrnuje odvětví zaměřená na zpracování produktů primárních odvětví, (zpracovatelský průmysl a stavebnictví – OKEČ 15–45) a terciální sektor, což je sektor služeb (doprava, telekomunikace a pošta, finančnictví apod.– OKEČ 50–dále). Někdy je též rozlišo1

2

30

„Jednotka stejnorodé produkce je jednotkou, která provádí výlučnou činnost týkající se jednoho výrobku nebo jedné skupiny výrobků“ (Hronová, Hindls 1997). „Institucionální jednotka je základním centrem ekonomického rozhodování a využívá této samostatnosti v rozhodování k provádění svojí hlavní ekonomické činnosti,


ván kvartérní sektor, který zahrnuje zejména odvětví podílející se na rozvoji člověka a lidské společnosti (zdravotnictví, školství, věda a výzkum apod.). Podle sledovaných OKEČ prochází odpadové hospodářství sektorem sekundárním (OKEČ 37) a terciálním (OKEČ 5157 a 90). Tab. 1 Průměrný počet pracovníků v národním hospodářství podle odvětví 1997– 2002 zemědělství, myslivost, lesní hospodářství rybolov, chov ryb, přidružené činnosti v rámci rybolovu dobývání nerostných surovin zpracovatelský průmysl výroba a rozvod elektřiny, plynu, a vody stavebnictví Celkem

1997

1998

1999

2000

2001

2002

280 264 5,5 %

249 165 5,0 %

232 447 4,8 %

210 562 4,3 %

199 040 4,1 %

193 571 4,0 %

2 521 0%

2 100 0%

1 992 0%

1 936 0%

1 842 0%

1 853 0%

79 671 72 428 64 604 58 687 57 074 52 924 1,6 % 1,5 % 1,3 % 1,2 % 1,2 % 1,1 % 1 444 539 1 429 506 1 390 997 1 377 416 1 393 941 1 372 819 28,6 % 28,7 % 28,6 % 28, 4 % 28,6 % 28,3 % 84 553 1,7 %

81 242 1,6 %

77 278 1,6 %

73 617 1,5 %

70 257 1,4 %

67 222 1,4 %

435 401 431 725 402 380 392 032 370 958 357 378 8,6 % 8,7 % 8,3 % 8,1 % 7,6 % 7,4 % 5 055 485 4 985 736 4 864 124 4 856 441 4 870 720 4 852 047

Zdroj: ČSÚ, 2003

Jak již bylo uvedeno výše, kromě institucionálních jednotek je možné rozlišit i jednotky stejnorodé produkce, jejichž činnost je charakterizovaná specifickými vstupy, procesem výroby a výstupy stejnorodých produktů. Jednotky stejnorodé produkce se rovněž sdružují, a sice do tzv. odvětví. Oficiální klasifikací odvětví v České republice je tzv. odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ), která bude využívána jako základní klasifikace sledovaných odvětví pro tento projekt. Dělení národního hospodářství na odvětví je vhodné zejména s ohledem na sledování technicko-ekonomických vazeb mezi jednotkami stejnorodé produkce v národním hospodářství.

k získávání důchodů a disponování s nimi, a vypůjčování peněz“ (Hronová, Hindls 1997).

k akumulaci

kapitálu,

k půjčování

31


Pro zjednodušení jsou někdy výše zmíněná odvětví dělena podle toho, jaké služby a zboží poskytují, a to na odvětví: tržní, jež produkují zboží a tržní služby (přičemž do těchto odvětví mohou být zahrnuty i činnost sektoru veřejné správy a soukromých neziskových institucí, jež produkují tržní zboží a služby), netržní, kam patří zejména sektor veřejné správy, soukromých neziskových institucí a domácností.

Kromě uvedené definice odvětví, která je typická pro využití pro účely národních účtů, je možné uvést rovněž tzv. výrobkovou definici odvětví (Pelzbauerová 1996), která spočívá v tom, že každé odvětví je definováno výrobkem, který se v něm vyrábí. Zároveň musí být splněny následující podmínky: 1. v každém odvětví je vyráběn pouze jeden druh výrobků, 2. výrobky vyráběné v různých odvětvích jsou vzájemně nezastupitelné, 3. v každém odvětví se používá jedné technologie charakterizované určitou strukturou nákladů. Dělení národního hospodářství na sektory a odvětví je významné i z hlediska toho, jaký druh a jaké množství odpadu produkují. Je zřejmé, že pro analýzu množství a druhu produkovaného odpadu bude mít rozhodující vliv charakter procesu výroby (či spotřeby), pro kterou jsou charakteristické specifické vstupy a výstupy. Z tohoto důvodu bude v následujícím textu analyzována produkce odpadů podle druhu odvětví3 s důrazem na:

odpady ze zemědělství, odpady z dolování a těžby, odpady z energetiky, odpad ze stavebnictví, komunální odpad.

Strukturní analýza odpadového hospodářství bude založena na podrobné analýze vstupů a výstupů jednotlivých odvětví národního hospodářství s ohledem na makroekonomické charakteristiky národního hospodářství ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Významná část řešení této části projektu bude věnována analýze dopadů změn makroekonomických ukazatelů národního hospodářství na produkci odpadů v jmenovaných odvětvích, a to včetně projekce do následujících období.

3

32

Průmyslový odpad není součástí řešení tohoto projektu, a to zejména z důvodu produkce značně nehomogenních odpadů a velkého množství subjektů. Pro Českou republiku je typická diverzifikovaná struktura zpracovatelského průmyslu, jež je však více obvyklá pro větší a méně vyspělé ekonomiky (Spěváček 2002, str. 265).


Cílem této analýzy je identifikovat faktory, které se mohou významným způsobem projevit ve změně produkce a způsobů nakládání s vybranými toky odpadů. Volba výše popsaných druhů odpadu byla provedena s ohledem na významnost daného druhu odpadu v celkovém objemu produkce v letech 2000–2003. Produkce odpadů podle OKEČ znázorňuje následující tabulka. Tab. 2 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v letech 2000–2003 (v tis. t) Druh odpadu odpad ze zemědělství (OKEČ 01–02) odpady z dolování a těžby (OKEČ 10–14) odpady z energetiky (OKEČ 40) odpad ze stavebnictví (OKEČ 45) komunální odpad

2000 11 818 2 678 7 966 5 083 3 434

2001 10 403 2 361 9 398 7 565 1 676

2002 1 370 608 5 701 7 206 2 845

2003 1 221 670 5 243 7 955 2 857

Zdroj: ČSÚ4

Z předchozí tabulky je možné vysledovat specifický vývoj produkce u všech sledovaných druhů odpadů. Změny produkce v jednotlivých letech jsou dány nejen změnou legislativních požadavků v odpadovém hospodářství (včetně změny definice pojmu odpad podle zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. z roku 2001, jež vstoupil v platnost k 1. lednu 2003), ale rovněž změnou jiných faktorů na makroekonomické úrovni. Právě analýza změn v jednotlivých odvětvích by měla být základem pro podrobnou analýzu produkce a nakládání s odpady v České republice. Zejména se jedná např. o útlum činnosti v daném odvětví (resp. podíl odvětví na tvorbě HDP), substituci výrobků výrobky s nízkoodpadovou výrobou, poklesem spotřebitelské poptávky, změnou relativních cen apod. Všechny tyto aspekty by měly být předmětem následující analýzy, která bude základem pro tvorbu modelů produkčních a odbytových bilancí v následující etapě projektu. Tab. 3 Hrubý domácí produkt ve vybraných letech (v mld. Kč) HDP 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 běžné ceny 1 182,8 1 381,0 1 567,0 1 679,9 1 839,1 1 902,3 1 984,8 2 175,2 2 275,6 ve stálých 1 303,6 1 381,0 1 440,4 1 429,3 1 414,4 1 421,0 1 467,3 1 512,6 1 542,2 cenách roku 1995

Zdroj: ČSÚ 2003

4

Pro následující řešení projektu se předpokládá využití i dat z Informačního systému odpadového hospodářství (ISOH). Pro tuto chvíli byla využita data ČSÚ zejména z důvodů možnosti komparace dat i za rok 2003, která v rámci ISOH nejsou zatím k dispozici.

33


V roce 2003 došlo v porovnání s rokem 2002 k 2,9 % růstu HDP, výše HDP byla 2 410,1 mld. Kč v běžných cenách, (1 587,2 mld. Kč ve stálých cenách roku 1995). Míra průměrné inflace vyjádřená růstem spotřebitelských cen byla 0,1 % a průměrná míra registrované nezaměstnanosti byla 9, 9 %.

1.3.2 Dynamizace národního hospodářství V předchozím textu byly identifikovány základní jednotky, které tvoří národní hospodářství. Toto statické prostředí je však nutno v tuto chvíli dynamizovat o vazby a toky, které z pohledu národního hospodářství mezi těmito jednotkami probíhají a které jsou základem pro podrobnější analýzu odpadových toků. Sdružené toky určité povahy jsou nazývány transakcemi, přičemž tyto transakce probíhají mezi všemi odvětvími a sektory národního hospodářství. Z pohledu národního účetnictví mohou být tyto transakce rozděleny na transakce ve zboží a službách, transakce rozdělování a transakce finanční (Hronová, Hindls, 1997). Transakce mezi odvětvími a sektory národního hospodářství tak mohou nabývat jak finanční, tak nefinanční podoby s tím, že v naší analýze využijeme zejména transakce finanční. Důvodem je zejména skutečnost, že většina vazeb v odpadovém hospodářství má charakter pohledávek či závazků. Při analýze jednotek národního hospodářství je třeba zvažovat i vnější a vnitřní faktory, jež mohou ovlivňovat rozhodování těchto jednotek o produkci a způsobech nakládání s odpady. Příkladem endogenních šoků může být útlum v těžbě nerostných surovin v důsledku poklesu poptávky, intenzifikace zemědělské výroby apod. Příkladem exogenních šoků může být změna směnných relací mezi dovozem a vývozem, oslabení koruny vůči dolaru či euru apod. Výčet těchto faktorů však může být velmi široký. Analýza strukturálních změn v národním hospodářství

Česká ekonomika prošla během 90. let minulého století vývojem plným strukturálních změn, jejichž charakteristickým znakem byl pokles podílu zemědělství na tvorbě HDP, růst úlohy služeb, přesun pracujících na trhu práce mezi sektory (včetně růstu nezaměstnanosti), růst podílu investic na ochranu životního prostředí apod. Řada strukturálních změn měla své důsledky i na poli produkce a způsobů nakládání s odpady. Důvodem, proč bude v této první etapě řešení projektu věnován velký prostor právě analýze strukturálních změn v ekonomice, je zejména skutečnost, že např. opatření na podporu hospodářského růstu na makroekonomické úrovni může mít za následek i rostoucí produkci odpadu v důsledku zakládání nových výrobních provozů apod.

34


V důsledku provázání vazeb mezi jednotkami (odvětví a sektorů) národního hospodářství tak budou mít hospodářsko-politická opatření směrovaná vybranému sektoru (odvětví) odpovídající důsledky na jiné sektory (odvětví), např. projevující se změnou nakládání s odpady. Sledování strukturálních změn je možné pro zjednodušení rozdělit (Slaný, Žák 1999) na změny ve struktuře poptávky a na změny ve struktuře nabídky. Zatímco změny ve struktuře poptávky5 jsou dané zejména změnou disponibilního důchodu domácností (např. v důsledku zvýšení sociálních dávek, snížení daňového zatížení, deflace apod.), a v důsledku provázanosti ekonomiky se mohou projevit rovněž v růstu investiční poptávky (zakládání nových provozů vyrábějících poptávaný výrobek), pak změny ve struktuře nabídky jsou dány zejména reakcí podniků na měnící se podmínky na trhu hledáním nových produktů a technologií. Významným impulsem strukturálních změn jsou endogenní či exogenní šoky, které prostřednictvím cenového mechanismu mění nabídku a poptávku na trhu. Hlavním úkolem této etapy řešení projektu tak bude identifikovat strukturální změny národního hospodářství, jež se mohou projevit na poli nakládání s odpady. Východiskem bude analýza strukturálních změn v 90. letech minulého století, a prostor bude věnován rovněž projekci důsledků strukturálních změn v následujících letech. Dopady strukturálních změn na národní hospodářství

Jak již bylo uvedeno výše, hlavním znakem období transformace v České republice byly strukturální změny, které byly důsledkem transformační recese první poloviny 90. let. Transformační recese se v důsledku vybraných ekonomických charakteristik (např. nízká produktivita práce, nepostačující konkurenceschopnost na mezinárodních trzích apod.) projevila útlumem produkční aktivity některých odvětví. Pokles produkce postihuje především technologicky náročná odvětví, neboť investice do hmotného i nehmotného kapitálu je možné realizovat až v delším časovém horizontu. V případě České republiky byl tento pokles typický zejména pro období 1990–1992, přičemž pokles produkce nebyl dán schopností odvětví přizpůsobit se změněným kvalitativním charakteristikám odvětví, ale mnoha často nezávislými faktory (např. neschopnost přizpůsobit se kvantitativním charakteristikám domácí poptávky, rozpad východních trhů, útlum zbrojního průmyslu, nevhodná struktura průmyslu z hlediska potřeb zahraničních trhů, oddalování restrukturalizace podniků, neschopnost managementu atd.). V následném období se vlivem přílivu zahraničních investic zvyšuje konkurenceschopnost, a tím i produkce těchto odvětví.

5

Změna spotřebitelských preferencí v důsledku růstu či poklesu disponibilního důchodu může mít klíčový vliv na produkci komunálních odpadů.

35


Právě přímé zahraniční investice jsou významným zdrojem hmotných i nehmotných aktiv v podobě nových technologií a know-how. Vedle poklesu produkce ve zpracovatelském průmyslu byl pro první období transformace typický rovněž výrazný pokles v primárním sektoru, zejména v těžebním průmyslu a zemědělství. Tento vývoj potvrzují i statistická data za jednotlivé státy Evropské unie, přičemž v dalším období je možné očekávat v důsledku přísných opatření a norem na ochranu životního prostředí další pokles produkce a zaměstnanosti (v případě těžebního průmyslu) a v důsledku intenzifikace výroby i v zemědělství (Spěváček 2002, str. 262). Tab. 4 Odvětvová struktura HDP ve stálých cenách (mld. Kč) v mld. Kč zemědělství, lesnictví, rybolov průmysl stavebnictví

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

63,6

60,5

64,6

63,0

69,5

80,1

79,0

78,3

81,8

399,5 429,2 498,7 497,8 454,3 444,9 486,4 489,8 487,6 92,6 111,7 91,4 83,8 67,7 66,4 62,2 54,4 49,9

Zdroj: ČSÚ, 2003

Následky strukturálních změn v podobě propadu produkce6, růstu nezaměstnanosti (ovšem až od poloviny 90. let) a inflace a rostoucí vnější nerovnováhy (v důsledku přeorientování soukromých subjektů z trhů RVHP na evropské trhy) vyvolaly reakci ze strany státu v podobě tvorby strategických dokumentů a právních norem. Příkladem takto iniciovaných reakcí státu je zveřejnění Koncepce státní ekologické politiky či Scénář ekonomické reformy v roce 2000 a Státní politiky životního prostředí v roce 1995. Koncepce si nekladla za cíl pouze reagovat na vzniklé problémy v ochraně životního prostředí v důsledku strukturálních změn, ale rovněž identifikovat strategie, které by problémům v ochraně životního prostředí předcházely (tzv. preventivní opatření). Právě mezi tato opatření patřila7 i iniciace legislativních změn na poli ochrany životního prostředí (jednou z prioritních oblastí bylo i nakládání s odpady), snaha o přestavbu organizačního a institucionálního zajištění ochrany životního prostředí a rozšíření využití ekonomických nástrojů (Spěváček, 2002). Zatímco Koncepce nemohla reagovat na důsledky strukturálních změn v ekonomice, Politika životního prostředí z roku 1995 již reagovala na změny8, 6

7 8

36

Pokles produkce v období transformační recese byl vyrovnán v České republice teprve v letech 2001/2002 (Ročenka hospodářských novin 2002). Spěváček a kol. 2002. Na jedné straně došlo v tomto období (např. v důsledku úpadku některých podniků s významným dopadem činnosti na životní prostředí) k zlepšování stavu životního prostředí, na druhou stranu slábne podpora veřejnosti, právní normy nemohou v plné míře


které nastaly ve fázi transformační recese po roce 1990. Politika byla formulována také s ohledem na nutnost harmonizovat právní předpisy s vývojem právních norem na území Evropské unie. Strukturální změny v kontextu růstu výkonnosti ekonomiky

Jak již bylo uvedeno výše v textu, ve druhé polovině 90. let se v České republice snižuje intenzita strukturálních změn, což s sebou přináší závažné dopady na výkonnost ekonomiky. Zatímco v první polovině 90. let byly strukturální změny spíše odrazem přechodu k tržně orientovanému hospodářství, ve druhé polovině 90. let měly být strukturální změny známkou růstu výkonnosti ekonomiky, a zejména podmínkou pro dlouhodobě udržitelný růst výkonnosti národního hospodářství. Rozhodujícími se tak stávají nikoli kvantitativní charakteristiky strukturálních změn, ale zejména kvalitativní podmínky růstu (aplikace moderních technologií, důraz na vědu a výzkum, inovační schopnosti ekonomiky apod.). Vzhledem k pozici české ekonomiky oproti vyspělým státům Evropské unie se stává hlavní strategií hospodářské politiky růst ekonomické úrovně doprovázené růstem produktivity práce. Při dosahování růstu výkonnosti hraje rozhodující roli zejména růst produktivity výrobních faktorů (zejména práce a kapitálu). Charakteristickým znakem strukturálních změn v ekonomice je tzv. dezagrarizace, dezindustrializace a terciarizace (Spěváček a kol. 2002). Jinak řečeno dochází k výraznému poklesu zemědělské výroby, v menší míře k poklesu průmyslové produkce a růstu podílu služeb na tvorbě HDP. Spolu s těmito změnami dochází i ke změnám produkce odpadů v těchto sektorech. Závislost změn produkce odpadů na změnách produkce sektoru je ovšem velice obtížné verifikovat, neboť produkce odpadu není závislá pouze na výkonnosti sektoru, ale i na samotné definici pojmu odpad. To je zřejmé na příkladu odpadu ze zemědělství, kdy novým zákonem č. 185/2001 Sb. a změnou definice pojmu odpad došlo k vyčlenění některých odpadů ze zemědělství z působnosti tohoto zákona (např. „odpad“ je zaoráván do polí). Tím došlo i k razantnímu poklesu produkce odpadu (viz následující tabulka). K provedení regresní analýzy by bylo třeba očistit dostupná data o vlivy změny právních norem.

plnit strategické cíle v ochraně životního prostředí (v některých oblastech ochrany životního prostředí existují právní normy pouze z období před rokem 1990). Pozn.: podle výzkumů veřejného mínění patřila ekologická problematika mezi nejdůležitější problémové oblasti (cca 3–5 místo v pořadí důležitosti). Změny v průběhu 90. let toto hledisko zasunuly zcela do pozadí a v současnosti je veřejností vnímáno jako jedno z relativně méně důležitých témat – blíže Statistická ročenka ŽP.

37


Tab. 5 Odpad ze zemědělství (v tis. t) Druh odpadu odpad ze zemědělství (OKEČ 01–02)

2000 11 818

2001 10 403

2002 1 370

2003 1 221

Zdroj: ČSÚ, 2003

Z pohledu udržitelného využívání přírodních zdrojů, jednotlivých materiálových toků a nakládání s odpady nastalo v minulosti několik změn. Byl doplněn a zlepšen právní systém, byly zavedeny některé další nové nástroje jako například SEA, EIA, IPPC, byla zvýšena kontrola. Zároveň postupně klesá energetická náročnost tvorby HDP a postupně roste podíl výrob a služeb. Státní energetická koncepce (SEK) z roku 2004 stanoví v této oblasti následující základní cíle: zrychlení a následná stabilizace ročního tempa poklesu energetické náročnosti tvorby HDP v intervalu 3,0–3,5 % (indikativní cíl), nezvyšování absolutní výše spotřeby primárních zdrojů energie. Růst ekonomiky zajistit především zvýšením energetické efektivnosti, zrychlení a následná stabilizace ročního tempa poklesu elektroenergetické náročnosti tvorby HDP v intervalu 1,4–2,4 % (indikativní cíl).

Konkrétní cíle v oblasti energetické efektivnosti jsou stanovovány tzv. „Národním programem hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů“. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů (dále jen „Národní program“) zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu po dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Národní program se vyhlašuje na čtyřleté období. Ve smyslu zákona je Národní program dokument vyjadřující cíle ve snižování spotřeby energie, využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů v souladu s hospodářskými a společenskými potřebami, trvale udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí. Domácí zásoby nerostů, povrchových a podzemních vod, fosilních paliv a obnovitelných materiálových zdrojů jsou dostatečně prozkoumány a kvantifikovány. V oblasti nakládání s odpady existují základní zpracovatelské kapacity, existuje zároveň dostatečná kapacita skládek. Stále však přetrvává několik problémů, například v materiálovém a energetickém využívání odpadů, těžeb a úpravě nerostů přetrvává nízké právní vědomí soukromých subjektů nebo dochází k záměrnému obcházení zákonů. Také evidenci odpadů a odpadových toků nelze v současné době považovat za optimální, na základě zjištěných údajů nelze mnohdy dělat důležitá rozhodnutí, bylo by vhodné posílit statistická šetření v oblasti odpadů.

38


Uplatňování integrované prevence, zavádění nejlepších dostupných technik znamená rostoucí ekonomický tlak na provozovatele zařízení nevyhovujících současným legislativním předpisům na ochranu životního prostředí. Stanovené cíle lze dosáhnout pouze součinností mezi soukromým sektorem, veřejnou správou, ale i za současného přičinění veřejnosti. Současná rizika spočívají v nedostatečném materiálním a odborovém zázemí veřejné správy (porušování zákonů, korupce, organizovaná kriminální činnost), neinformovaná veřejnost, nedostatek financí – investicí soukromého sektoru. Strukturální analýza sektoru odpadového hospodářství

Strukturální analýza v rámci projektu „Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“ bude provedena pro vybraná odvětví OKEČ („odvětvová klasifikace ekonomických činností“), jež odpovídají předmětu činnosti ekonomických subjektů v odpadovém hospodářství. Těmito ekonomickými subjekty jsou: OKEČ 37 „recyklace druhotných surovin“, OKEČ 5157 „velkoobchod s odpadem a šrotem“, OKEČ 90 „odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti“.

Pro účely projektu a následující analýzu byly vybrány OKEČ 37 a 90, a to zejména z následujících důvodů: data Českého statistického úřadu za OKEČ 5157 jsou dostupná pouze v pracovní verzi na vyžádání, k dispozici jsou pouze agregovaná data za dvoumístné OKEČ 51 „Velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu (kromě motorových vozidel)“, přičemž v rámci této OKEČ tvoří sledovaná OKEČ 5157 pouze nepatrný podíl, významnost OKEČ 5157 je s ohledem na příspěvek k tvorbě HDP pouze nepatrná, data za OKEČ 5157 budou po jejich získání doplněna.

Hlavním sledovaným faktorem bude zejména příspěvek sektorů odpadového hospodářství k tvorbě hrubého domácího produktu (HDP), a následně rovněž dílčí charakteristiky, jejichž cílem je analyzovat sektor odpadového hospodářství s ohledem na významnost v rámci národního hospodářství. Bude sledována zejména produkce sektoru, hrubá přidaná hodnota, tvorba hrubého fixního kapitálu a počet zaměstnanců ve sledovaných sektorech.

39


OKEČ 37 a 90 – produkce a mezispotřeba

Produkce představuje rozhodující složku výpočtu hrubého domácího produktu. S jistou mírou zjednodušení (nejsou uvažovány daně z produktů a dovozu a spotřeba fixního kapitálu, jež jsou nedílnou součástí výpočtu HDP) je možné za HDP považovat rozdíl mezi produkcí výrobků a služeb sektoru a mezispotřebou. Následující tabulky ukazují, jaký je podíl sektoru odpadového hospodářství (OKEČ 37 a 90) na tvorbě hrubého domácího produktu. Produkce výrobků a služeb představuje hodnotu výrobků a služeb, které je výsledkem produkčních činností rezidentských jednotek ve sledovaném období na území České republiky a je tvořena tržní produkcí (v základních cenách), netržní produkcí rozdělenou na produkci pro vlastní konečné užití (v základních cenách) a ostatní netržní produkci (ta je oceněna na základě nákladů)9 (Kadeřábková, 2003). Z těchto dat vyplývá, že se sektory odpadového hospodářství podílí na celkové produkci národního hospodářství v současné době přibližně 1 % s velmi proměnlivým trendem vývoje od roku 1995. Produkce sledovaných sektorů je do značné míry ovlivněna vývojem celého národního hospodářství. Tab. 6 Produkce v běžných cenách (mil. Kč) Rok OKEČ 37 OKEČ 90 produkce celkem podíl vybraných OKEČ na celkové produkci

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

7474

8439

10686

10470

9958

11188

12415

13246

19267

21914

25927

28640

31474

33382

34441

43274

3496908 3935098 4371198 4763213 4877220 5316066 5764636 6082814

0,76

0,77

0,84

0,82

0,85

0,84

0,81

0,93

Zdroj: ČSÚ, 2003

Mezispotřeba představuje hodnotu zboží a služeb spotřebovaných v průběhu sledovaného období rezidentskými producenty v procesu výroby jiných statků a služeb. Do mezispotřeby jsou zahrnuty i finanční zprostředkovatelské služby měřené nepřímo. Podobný vývoj jako v produkci statků a služeb je patrný i vývoj v mezispotřebě, kde se sledovaná odvětví podílí necelým 1 %. Z trendu je patrné, že podíl sledovaných odvětví ve vybraném období roste.

9

40

Kadeřábková, A.: „Základy makroekonomické analýzy“, 2003.


Tab. 7 Mezispotřeba v běžných cenách (mil. Kč) Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 5 911 6 416 7 525 7 969 7 534 8 881 10 093 10 252 OKEČ 37 9 064 10 788 13 384 15 124 16 831 19 357 21 601 24 484 OKEČ 90 mezispotřeba 2123969 2394073 2709751 2940553 2993052 3336585 3631323 3851083 celkem podíl vybraných 0,71 0,72 0,77 0,79 0,81 0,85 0,87 0,90 OKEČ na celkové mezispotř.

Zdroj: ČSÚ, 2003 OKEČ 37 a 90 – hrubá přidaná hodnota

Výše uvedený podíl sledovaných odvětví na celkové produkci a mezispotřebě úzce souvisí s „výrobní“ metodou měření HDP. Kromě těchto veličin je nutné uvažovat i tzv. hrubou přidanou hodnotu. Ta představuje příspěvek jednotlivých výrobců a odvětví k HDP a její význam spočívá především v tom, že jsou z ní vypláceny prvotní důchody. Výše hrubé přidané hodnoty je dána rozdílem mezi produkcí statků a služeb sektoru a mezispotřebou (rozdíl mezi HDP a hrubou přidanou hodnotou jsou právě daně z produktů a dovozu a spotřeba fixního kapitálu). Tab. 8 Hrubá přidaná hodnota (HPH) v běžných cenách (mil. Kč) Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 1563 2023 3161 2501 2424 2307 2322 2994 OKEČ 37 10203 11126 12543 13516 14643 14025 12730 18790 OKEČ 90 HPH celkem 1372939 1541025 1661447 1822660 1884168 1979481 2133313 2231731 podíl vybraných OKEČ na cel0,86 0,85 0,95 0,88 0,91 0,83 0,71 0,98 kové hrubé přidané hodnotě

Zdroj: ČSÚ, 2003

Struktura hrubé přidané hodnoty, která představuje příspěvek odvětví k tvorbě HDP, je v určitém spojení se strukturou zaměstnanosti. Podíl pracovníků ve sledovaných odvětvích na celkovém počtu pracovníků vyjadřuje následující tabulka.

41


Tab. 9 Počet pracovníků ve sledovaných odvětvích) Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 5678 5836 7433 6517 6527 5208 5985 6053 OKEČ 37 27801 23774 26405 27632 27251 26500 30455 34174 OKEČ 90 celkové množství 5086591 5063326 5120549 4997180 4803873 4778746 4786069 4850132 pracovníků podíl pracovníků ve vybraných 0,66 0,58 0,66 0,68 0,70 0,66 0,76 0,83 OKEČ k celkovému počtu pracovníků

Zdroj: ČSÚ, 2003

Je zřejmé, že ve sledovaných odvětvích pracuje v současné době přibližně 1 % pracovníků celého národního hospodářství. OKEČ 37 a 90 – hrubá tvorba fixního kapitálu

Hrubá tvorba fixního kapitálu obsahuje hodnotu pořízení hmotného i nehmotného investičního majetku koupeného, bezúplatně převzatého nebo vyrobeného ve vlastní režii, sníženou o hodnotu jeho prodeje a bezúplatného předání. Patří sem i pořízení formou finančního leasingu. Z dat za hrubou tvorbu fixního kapitálu v sektorech zabývajících se nakládáním s odpady je možné usuzovat i o rostoucí významnosti a kapitálové vybavenosti tohoto sektoru v národním hospodářství. Cílem pořízení je vždy využívat tento investiční majetek při produktivní činnosti, včetně bydlení v obydlí jeho vlastníka; nespadají sem předměty dlouhodobé spotřeby pořízené domácnostmi pro uspokojování konečné spotřeby ani čisté pořízení cenností. Tvorba hrubého fixního kapitálu rovněž přispívá k tvorbě hrubého domácího produktu a růstu výkonnosti národního hospodářství. Zároveň však vytváří předpoklady pro budoucí růst výkonnosti národního hospodářství. Hodnoty tvorby hrubého fixního kapitálu jsou obsahem následující tabulky. Tab. 10 Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) v běžných cenách (mil. Kč) Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 734 314 783 481 751 447 465 565 OKEČ 37 8 395 3 610 4 756 9 364 8 468 9 709 12 602 11 962 OKEČ 90 celková 463 486 520 995 534 374 554 647 550 596 594 913 638 625 643 311 THFK podíl THFK ve sle1,97 0,75 1,04 1,78 1,67 1,71 2,05 1,95 dovaných OKEČ na celkové THFK

Zdroj: ČSÚ, 2003 42


Z předložené analýzy je zřejmé, že podíl sledovaných odvětví odpadového hospodářství se na celkové tvorbě hrubého domácího produktu podílí přibližně 1 %. Z poskytnutých dat je však zřejmé, že se význam tohoto sektoru v rámci národního hospodářství zvyšuje, což je patrné z rostoucího objemu produkce těchto odvětví. Jednou z příčin tohoto vývoje je rostoucí produkce odpadů v České republice. Vzhledem ke změně metodiky získávání dat a změně definice pojmu odpad, jež měla za následek zásadní pokles produkce odpadu po roce 2001, nelze učinit konkrétní závěry. Z tohoto důvodu tedy není možné data komparovat. Rovněž nelze potvrdit hypotézu o souvislosti mezi produkcí odpadu a růstem výkonnosti ekonomiky měřené hrubým domácím produktem (tzv. decoupling).

%

Obr. 1 Podíl nákladů na odpadové hospodářství na HDP v ČR (%) Náklady na OH/HDP

0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 1998

1999

2000

2001

2002

Zdroj: ČSÚ 2004, převzato z: VaV720/2/02 Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství

Porovnáme-li podíl výdajů na odpadové hospodářství například s podílem výdajů na výzkum a vývoj, pak v roce 2003 dosáhly výdaje na výzkum a vývoj 32 247 mil. Kč. Podíl výdajů na hrubém domácím produktu za rok 2003 činil 1,34 %. Dalším příkladem může být podíl výdajů na zdravotnictví na HDP, který činil v roce 2002 7,4 %. Význam odpadového hospodářství v národním hospodářství je možné sledovat i podle nákladů, kterými se sektor podílí na hrubém domácím produktu. I v tomto případě představují náklady na odpadové hospodářství necelé 1 % hrubého domácího produktu. Jakkoli se však může zdát tento podíl nízký, je nutné si uvědomit, že je jenom o něco málo nižší než výdaje státního rozpočtu na vysoké školství nebo výdaje veřejných rozpočtů (tj. výdaje centrální vlády plus výdaje samospráv) na sport a kulturu dohromady (VaV, 2004).

43


Tab. 11 Celkové investice na ochranu životního prostředí v roce 2002 podle zdrojů financování (v tis. Kč, v běžných cenách) Investice Vlastní Granty a na zdroje a dotace z nakládání rozpočtové veřejných s odpady prostředky rozpočtů

1 236 117 8,3 %* *

934 758 9,5 %

177 077 8,1 %

Granty a dotace ze zahraničí

Ostatní granty a dotace

Úvěry, půjčky a finanční výpomoci

0 0%

7 434 1,8 %

104 333 6,1 %

Emise CP, bezúplatné převody, nepeněžní vklady, apod.

12 515 1,9 %

na celkových výdajích na ochranu životního prostředí

Zdroj: VaV 2004

1.3.3 Strukturální změny odpadového hospodářství v důsledku působení vnějších faktorů Odpadové hospodářství a nakládání s odpady ovlivňuje nejenom zákon o odpadech a související legislativa, politiky napříč národním hospodářstvím, vývoj základních makroekonomických agregátů v ČR, vývoj EU – rozšiřování EU a její politika, ale i celosvětový vývoj. V rámci celosvětového vývoje se jedná například o vývoj cen ropy, ale i dalších nerostných surovin, o vývoj a růst jednotlivých ekonomik apod. V této souvislosti odkazujeme například na stránky http://www.finance.cz, http://www.mfcr.cz/static/MakroPre/CZ/komentar.htm, kde lze nalézt souhrnné a aktuální informace týkající se jak vývoje v ČR, tak i ve světě.

1.3.4 Politiky ovlivňující odpadové hospodářství a jejich vzájemné vztahy a vazby k hospodářskému systému České republiky Významné je nejenom plánování na ústřední úrovni, ale i na nižších úrovních, významná je nejenom tvorba koncepcí v rámci různých resortních politik, ale i propojení a provázání politiky životního prostředí a ostatních sektorových politik. Příkladem může být spolupráce resortu životního prostředí a zdravotnictví. Na jedné straně je nutné zajistit určitou kvalitu výrobků, ale na druhé straně je nutné požadavky na kvalitu a bezpečnost nastavit tak, aby neměly „narušující“ vliv na využívání druhotných surovin. Národní hospodářství je proto nutné považovat za velmi propojený a dynamický systém, ve kterém je každá dílčí změna šířena dál. Aktivity státu v rámci politiky životního prostředí (ekologické politiky) je nezbytné rozšířit o další opatření přijímaná v rámci ostatních vládních politik, která s ochranou přírody přímo nesouvisí, ale přesto její úsilí nepřímo ovlivňují.

44


Státní politika životního prostředí (SPŽP) a odpadové hospodářství (OH) 1995–2004

Problematika odpadového hospodářství (dále OH) se dostává, v souvislosti se zájmem o životní prostředí, do sféry zájmu vlády významněji po roce 1989 a její závažnost neustále stoupá. Česká republika formuluje od tohoto data své Státní politiky životního prostředí (dále jen SPŽP) jako rámec pro řešení prioritních problémů životního prostředí, včetně odpadového hospodářství. Trvalým cílem státních politik je postupné zlepšování kvality životního prostředí, a tedy i kvality všech procesů souvisejících s odpadovým hospodářstvím. Státní politika životního prostředí je významným vládním dokumentem, který by měl být východiskem pro přípravu dalších sektorových i regionálních programových dokumentů. Schválením politiky bere na sebe vláda závazek k naplňování a prosazování v politice definovaných cílů. Státní politika životního prostředí ČR 1999, charakterizovala výchozí podmínky vzniku SPŽP v oblasti odpadového hospodářství již tehdy konstatováním, že „pokroku bylo dosaženo na úseku státní správy nakládání s odpady" (Státní politika životního prostředí, 1999). Byly vytvořeny právní a institucionální podmínky pro evidenci vzniku odpadů a nakládání s nimi, včetně jejich odstraňování. Dokument v obecné rovině konstatuje odklon od ukládání odpadů na nevyhovující skládky a postupné ukončování jejich provozu a zvyšování podílu energeticky využívaného odpadu. Jako problémy environmentální infrastruktury v odpadovém hospodářství byly uvedeny:

vysoká měrná produkce odpadů, nízký podíl tříděných a využívaných odpadů, dominantní podíl skládkování v nakládání s odpady, nutnost sanace vysokého počtu starých a nezabezpečených skládek odpadů.

Podrobnější kapitola věnovaná odpadovému hospodářství byla v politice zařazena do části Opatření a cíle v sektorových politikách, kapitola VI 4 Nakládání s odpady. SFŽP definovala jasné environmentální požadavky na odpadové hospodářství a to zejména:

vypracovat nový zákon o odpadech s účinností 1. 1. 2002, vypracovat zákon o obalech a obalových odpadech s účinností od 1. 7. 2002, ratifikovat změny Basilejské úmluvy (příloha VII) v roce 1999, vypracovat koncepce, respektive regionální a národní plány nakládání s odpady, včetně vytvoření spolehlivé informační základny, rozpracovat plány nakládání s nebezpečnými odpady na podnikové, regionální úrovni postupně do roku 2005,

45


uvést do praxe – vytvořit podmínky pro vybudování efektivních systémů založených na povinnosti zpětného odběru a využití upotřebených minerálních olejů (viz pozn. 1), galvanických článků a baterií (včetně kvalitativních a kvantitativních limitů), elektrických akumulátorů, výbojek a zářivek, pneumatik, obalů (včetně splnění kvantifikovaných cílů využití a recyklace), vybudovat specializované odborné zázemí pro odbornou, metodickou a informační podporu státní správy v oblasti nakládání s odpady, posílit státní správu v oblasti nakládání s odpady na celostátní i regionální úrovni, včetně posílení dovozu a kontroly do roku 2001.

Aktualizovaná Státní politika životního prostředí rozpracovávala konkrétní směry ochrany životního prostředí na léta 2001–2005. V analýze situace v odpadovém hospodářství bylo shledáno, že: je nutné zlepšit úroveň dat o OH, urychleně novelizovat tehdy platný zákon o odpadech, stále převládají nevhodné způsoby nakládání s odpady, jen malý podíl odpadů je využit jako druhotná surovina, málo odpadů je recyklováno nebo energeticky využito, stále se objevují „černé skládky“.

Státní politika zcela konkrétně pojmenovala prioritní problémy životního prostředí České republiky a pro odpadové hospodářství to byly zejména opět se opakující:

vysoká měrná produkce odpadů, nízký podíl tříděných a využívaných odpadů, vysoký podíl skládkovaných odpadů, nutnost sanace velkého počtu starých, nezabezpečených skládek.

Jako naléhavé strukturální problémy byly zdůrazněny nedostatky tehdy platné právní úpravy (zákon č. 125/1997 Sb.) odpadového hospodářství a nepostačující výkon státní správy v prosazování existujícího práva v praxi. Negativně politika hodnotila i míru integrace environmentálních principů do sektorových politik a obecně úroveň environmentální vzdělanosti obyvatel. Nové vymezení environmentálních požadavků na politiku odpadového hospodářství (poprvé nikoli jenom na nakládání s odpady – pozn. autora), v podstatě s mírným časovým upřesněním, kopírovalo úkoly z předcházející SPŽ. Jako nové byly formulovány pouze požadavky na předcházení vzniku odpadů, zejména uplatňováním čistší produkce, omezováním nebezpečných vlastností odpadů, podporou recyklace, environmentálních auditů a analýzy životního cyklu výrobků.

46


Součástí usnesení vlády ke Státní politice životního prostředí byl i požadavek na provedení aktualizace politiky do 31. 12. 2002 spolu se zprávou o plnění jednotlivých úkolů. V procesu postupné aktualizace politiky životního prostředí k takovému zhodnocení došlo později, při přípravě Státní politiky životního prostředí 2004–2010 (schválena vládou 17. 3. 2004 usnesením č. 235). V hodnotící zprávě, která dokumentovala plnění úkolů v OH, bylo konstatováno téměř úplné naplnění všech předpokládaných aktivit, s výjimkou plánu postupu inventarizace a odstranění PCB. V analýze současného odpadového hospodářství politika uvádí, že jsou zajištěny základní kapacity pro sběr a zpracování odpadů, rovněž je dostatečná kapacita skládek. V materiálovém a energetickém využívání odpadů přetrvávají problémy, rovněž evidence odpadů musí být podle požadavků politiky zdokonalena. Je zdůrazněn význam plánování v OH a spolupráce veřejné správy se soukromým sektorem je pro dosažení cílů stanovených Plánem OH ČR považována za rozhodující. Cíle aktualizované politiky jsou strukturovány do prioritních oblastí, prioritních cílů, dílčích cílů a opatření. Konkrétní cíle politiky pro odpadové hospodářství jsou v aktuálním dokumentu zařazeny především do třech kapitol – kapitoly 2. Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady, kapitoly 2.4. Snižování energetické a materiálové náročnosti výroby a zvýšení materiálového a energetického využití odpadů a kapitoly 2.5. Odpovědné nakládání s nebezpečnými odpady. Toto zařazení sice poněkud ztěžuje orientaci při hledání konkrétních úkolů pro OH, ale zařazuje odpady tam, kam patří, totiž do průmyslových materiálových toků. Toto pojetí odpovídá jednak mezisektorovému hospodářskému významu odpadového hospodářství ve struktuře hospodářských aktivit ČR, ale také evropskému pojetí OH. Dílčí cíle a opatření jsou důsledně odvozovány od Plánu odpadového hospodářství ČR (dále jen POH ČR) a od návrhů a opatření, které vyplývají ze závěrů Realizačních programů na podporu splnění cílů POH ČR. Novým cílem, který není součástí strukturovaných cílů POH ČR je požadavek na vytvoření systému finanční podpory na výstavbu a modernizaci zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady, mimo skládek a spaloven komunálního odpadu. POH ČR v části 4. Zásady pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady požaduje obecně „podpořit výstavbu zařízení, u kterého bude ekonomicky a technicky prokázána účelnost jeho provozování na celostátní úrovni…“. V části Environmentální požadavky na energetickou politiku je požadováno mimo jiné: podporovat zavádění moderních energetických technologií s vysokou účinností, mezi kterými je uvedeno i fluidní spalování,

47


podporovat budování potřebných kapacit pro úpravu odpadů vhodných pro zpracování na palivo, není-li vhodnější jejich materiálové využití, podporovat budování vhodných technologií k využití paliv vyrobených z odpadů, environmentální požadavky v těžbě nerostných surovin předpokládají zvýšit míru recyklace stavebních materiálů a využívání odpadů jako druhotných surovin a obecně zvýšit míru využívání druhotných surovin a míru recyklace.

Průběžné zhodnocení plnění cílů aktuální politiky životního prostředí bylo usnesením vlády stanoveno na červen 2007 za léta 2004–2006. Další aktualizace, spolu s hodnotící zprávou, má být připravena do 31. 12. 2010. Státní politika životního prostředí určuje konkrétní směry a prioritní cíle nejen pro ochranu životního prostředí, ale prostřednictvím dopadů realizace politiky ovlivňuje ekonomickou i sociální sféru společnosti. Politikou stanovené směry, cíle a priority budou nepochybně ovlivňovat rozhodovací procesy na všech úrovních řízení oboru. Z uvedeného přehledu cílů Státních politik životního prostředí ČR za období 1995–2004 a zejména z tabulky č. 12 Indikátory OH, kterými je dosahování cílů měřeno, vyplývá pro současné odpadové hospodářství několik závěrů: skládkujeme stále vysoký podíl komunálních odpadů, nedaří se významněji omezovat produkci zejména nebezpečných odpadů, stále přetrvává vysoká měrná produkce odpadů na jednotku HDP v porovnání se státy EU 15, neprosazujeme dostatečně nástroje k podpoře prevence vzniku odpadů na úrovni původců, poplatky za skládkování nestimulují k využívání jiných způsobů nakládání s odpady, stále se potýkáme s vysokým počtem starých, ještě nesanovaných skládek, nedaří se zcela prosadit požadavek sdílené odpovědnosti výrobce za výrobek po skončení jeho životnosti – jejich zpětný odběr vázne a jeho neplnění není ani významněji sankcionováno, podíl odpadů odstraňovaných skládkováním na celkové produkci odpadů se postupně snižuje, neplatí to ale u komunálních odpadů, Informační systém odpadového hospodářství není veřejným informačním systémem a není schopen poskytovat operativně validované a aktuální informace pro rozhodování a plánování, specializované odborné zázemí pro odpadové hospodářství není plně funkční, neexistuje strategie celoživotního vzdělávání odborníků v OH ani strategie výzkumu oboru,

48


indikovaný cíl pro produkci komunálního odpadu (KO) v roce 2005 je 460 kg na obyvatele a rok. Statistická ročenka životního prostředí ČR za rok 2003) uvádí meziroční nárůst produkce mezi roky 2001–2002 o 11 %. I když jde částečně navýšení na vrub povodním, při současném růstu HDP na úrovni 3 % a zvyšující se spotřeby domácností nemůžeme očekávat, že se bude produkce KO snižovat k naznačené hodnotě, politika předpokládá, že v roce 2005 bude 60 % KO skládkováno. K tomu je nutné uvést, že výše zmíněný zdroj uvádí, že skládkováno bylo v roce 2002 již pouze 54,1 % KO, u spalování KO je cílová hodnota politiky v roce 2005 určena 17 %. Za referenční rok 2002 je uvedeno jako spalování s využitím získané energie 14 %. Výše citovaný zdroj (Statistická ročenka životního prostředí, 2003) však uvádí pouze 4,5 % spalovaného KO odpadu (všechny tři spalovny KO spalují odpad s využitím energie). Navržený cíl je zcela nereálný, i vzhledem k tomu, že se žádné nové zařízení na energetické využití komunálního odpadu ani nezačalo stavět, nepodařilo se významněji změnit vzorce výroby a spotřeby ve smyslu udržitelného odpadového hospodářství, resp. udržitelného rozvoje.

Přesto však odpadové hospodářství České republiky za sledovaných 10 let učinilo jako obor významné kvalitativní kroky: vstoupili jsem do Evropské unie jako stát, který své zákony upravující nakládání s odpady uvedl do souladu s požadovaným evropským právem (s výjimkou jednoho přechodného období), nerespektování platných zákonů a kriminální chování v OH postihují paragrafy Trestního zákoníku, s vybranými odpady se přes hranice státu obchoduje ve shodě s pravidly EU, kompetence obcí v problematice komunálních odpadů byla posílena, v 96 % obcí se třídí odpad a cíle stanovené pro odpady z obalů se v ČR daří úspěšně naplňovat, informačními kampaněmi je dlouhodobě ovlivňována veřejnost k podpoře třídění komunálních odpadů, odpadové hospodářství je cíleně řízeno a procesem přípravy plánů na všech úrovních jsou stanovovány jasné cíle a způsoby jejich plnění, včetně jejich hodnocení pomocí stanovených indikátorů OH, odpady ukládáme pouze na zajištěné skládky, v souvislosti se zpřísňujícími se požadavky na provoz zařízení k nakládání s odpady se postupně zkvalitňuje technologická úroveň těchto zařízení a tento trend je nezbytné dlouhodobě v OH podporovat, v OH je významně implementován princip subsidiarity, veřejná správa plní v systému odpadového hospodářství kraje, obce významnou roli.

49


Tab. 12 Indikátory OH SPŽP 1999 SPŽP 2001 SPŽP 2004–2010 ČR (1997) Cíl (2005) ČR (1999) Cíl (2005) ČR (2002) Cíl (2005) Produkce KO1) (kg/obyv/ rok) z toho: - recyklováno v % - spalováno v % - skládkováno v % Množství recyklovaného papíru z celkově vzniklého množství v % Množství recyklovaného skla z celkově vzniklého množství v % Množství průmyslového odpadu ze zpracovatelských sektorů, kg na 1000 $ HDP Produkce nebezpečného odpadu, kg na 1000 $ HDP

320

340

320

340

4652)

460

1 3 96

25 5 65

25 8 67

30 10 60

103) 144) 632)

15 17 60

36

50

36

50

502)

55

27

60

30

60

322)

40

410

Neuvedeno

62

Neuvedeno

672)

Neuvedeno

22

10

10

172)

15

17,7

Zdrojem pro hodnoty v tabulkách jednotlivé politiky SPŽP citované v lit. ad 1) komunální odpad, ad 2) předběžný údaj, ad 3) hodnoty za rok 2001, ad 4) jen spalování odpadu s využitím získané energie

Zákon č. 188/2004 Sb., již plně transformuje do českého práva legislativu Evropského společenství v rozsahu celého odpadového hospodářství. V roce 2003 se Česká republika začlenila mezi většinu států EU, které mají zpracovaný Plán odpadového hospodářství. Závazná část byla vyhlášena nařízením vlády č. 197/2003 Sb., o plánu odpadového hospodářství. Platnost plánu je stanovena na 10 let ode dne vyhlášení účinnosti (tj. od 1. 7. 2003), na celostátní plán pak navazují POH krajů. Základní strategické cíle jsou snížit měrnou produkci odpadů nezávisle na ekonomickém růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů, minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. POH krajů musí být zpracovány nejpozději do 1. 1. 2005 (vyhlášeny musí být závaznou vyhláškou). Plány odpadového hospodářství krajů jsou podkladem pro zpracování plánů původců odpadů (podrobnější cíle viz POH ČR).

50


Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů

Česká republika je závislá na dovozu řady nerostných surovin ze zahraničí a v posledních letech se tato závislost zvyšuje; nejvýznamnější závislostí je závislost na dovozu ropy a zemního plynu. Zároveň je energetická náročnost hospodářství ČR stále vyšší než ve vyspělých tržních ekonomikách. Materiál „Surovinová politika“ analyzuje současný stav, stanovuje cíle týkající se životního prostředí a speciálně odpadového hospodářství a navrhuje nástroje sloužící k dosažení těchto cílů. Tento koncepční dokument se snaží odůvodnit optimální rozsah aktivit, kterými stát usměrňuje využívání domácích nerostných zdrojů, a vyrovnávat deficit některých nerostných surovin. Prvotní suroviny

Předmětem surovinové politiky jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů. V oblasti palivoenergetických surovin existují zejména programy energetických úspor a zvyšování energetické efektivnosti. Nástroje sloužící k dosažení těchto cílů jsou především ekonomická stimulace, cenová deregulace a vytváření prostoru pro využívání alternativních energetických zdrojů. Cílem v oblasti rud je vyšší využívání druhotných surovin v oblasti železných a neželezných kovů, nástrojem k dosažení tohoto cíle jsou programy podnikání. Cílem v oblasti nerudných a stavebních surovin je zavádění dobývacích metod, které by zabezpečily co nejúplnější využití nerostného zdroje. Jako nástroj slouží povolování hornické činnosti s institucionálním zastřešením na úrovni ČBÚ. V dostatečném rozsahu nejsou zavedeny moderní technologie používané při těžbě a úpravě nerudných a stavebních surovin a při získávání energie, které by bylo dostatečně šetrné; v dostatečné míře nefunguje ani třídění domácího odpadu. Při těžbě je zájmem těžebních společností zejména maximalizovat zisk bez ohledu na vznik odpadů; za nejvhodnější lze považovat zavedení podpor investic do nových úpravárenských technologií, které musí být spojeny i s politikou ochrany životního prostředí, které tak bude zatěžováno méně odpady z těžební produkce. Druhotné suroviny

Surovinová politika se zabývá nejen prvotními, ale i druhotnými surovinami. S výjimkou některých druhů nerudních surovin, prvotní nerostná surovinová základna ČR nepokrývá potřeby domácího zpracovatelského průmyslu. Je proto doplňována domácími nebo dovezenými druhotnými surovinami.

51


ČR má dosud velké rezervy při využití druhotných surovin, zejména v případě recyklace stavebních materiálů. Naším cílem je dosažení úrovně srovnatelné se situací v zemích EU. Všeobecné cíle a nástroje

Mezi hlavní a stěžejní cíle surovinové politiky patří zejména: zajistit potřeby našeho hospodářství při spotřebě nerostných surovin, a zároveň respektovat principy trvale udržitelného rozvoje, snížit čerpání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin jejich komplexním využitím, zvýšit využívání druhotných surovin a zvýšit objem recyklace; v těchto oblastech dosáhnout úrovně zemí EU, zvýšit úroveň informačního systému tak, aby reálně zobrazoval životnost zásob jednotlivých druhů nerostných surovin; dále je nezbytné zavést statistické sledování druhotných surovin.

Dlouhodobé cíle se odvíjí od podmínek daných naším členstvím v EU. Mezi tyto cíle patří snižovat surovinovou a energetickou náročnost průmyslové výroby, dosáhnout optimální míry recyklace (přiblížit se úrovni zemí EU) a snížit spotřebu prvotních nerostných surovin v důsledku vyššího využití surovin druhotných. Mezi dlouhodobé cíle dále řadíme vyšší využívání průmyslových a separovaných komunálních odpadů a patří sem také příspěvek k vyrovnané platební bilanci a omezování zadluženosti státu. Mezi cíle lze také zařadit redukci těžby nerostných surovin v CHKO. Mezi nástroje k naplnění dlouhodobých cílů patří restrukturalizace hospodářství, privatizace, ekonomická stimulace, podpora programů výzkumu a vývoje a optimalizace legislativy v této oblasti. Střednědobé cíle jsou rozpracováním cílů dlouhodobých. Mezi základní střednědobé cíle patří optimální využívání obnovitelných energetických zdrojů, např. geotermální, solární a větrná energie; rozvoj surovinově nenáročných výrob s vysokou přidanou hodnotou; zavádění nových technologií zpracování nerostných surovin, které umožní jejich úsporu a vyšší využívání a zavádění nízkoodpadových úpravenských technologií při využívání zdrojů nerostných surovin. Dále sem lze zařadit podporu obchodu s druhotnými surovinami a působení na zvýšení platební morálky hutních společností. Mezi nástroje dosažení střednědobých cílů patří zejména programy výzkumu a vývoje, program úspory paliv a energie ČEA, program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů a programy podpory podnikání. Řešením některých problémů může být jednoznačné stanovení statutů českých burz a zlepšení legislativy k dodržování smluvních závazků.

52


V rámci krátkodobých cílů by měl být kladen důraz na vyšší využívání druhotných surovin, a tím směřovat k šetrnému využívání domácích nerostných zdrojů, k snižování potřeb dovozu nerostných surovin a k dosažení energetických úspor. Tuto oblast vyššího využití druhotných surovin je nutno dořešit i v legislativě. Dále patří mezi krátkodobé cíle zavedení statistického sledování pohybu vybraných druhotných surovin tak, aby bylo možné získat ucelený pohled na druhovou skladbu těchto surovin a množství. V rámci tohoto statistické sledování je nutné sledovat i zahraniční obchod, s cílem zpracovat bilanci druhotných surovin ČR. Mezi nástroje k dosažení krátkodobých cílů patří programy podpory podnikání, programy výzkumu a vývoje, zákon o odpadech; mezi významné nástroje patří také roční statistický výkaz. Mezi další nástroje patří kvalitní informační systém, shromažďující informace o prvotních i druhotných surovinách. Mezi legislativní nástroje řadíme vyhlášku o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb; nakládání s druhotnými surovinami řeší zákon o odpadech; a obchodování s nerostnými a druhotnými surovinami prostřednictvím komoditních burz se řídí ustanoveními zákona o komoditních burzách. V neposlední řadě řadíme mezi nástroje dosažení cílů v surovinové politice také územní plán jako nástroj cílevědomého zabezpečování potřeb regionu nerostnými surovinami. Tento plán vytváří podmínky pro využívání nerostných zdrojů regionu v dlouhodobém horizontu. Státní program ochrany přírody a krajiny

Smyslem státního programu ochrany přírody a krajiny je přijmout a uskutečňovat takový systém pravidel a opatření, která ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu přispějí k zásadnímu zlepšení stavu přírody a krajiny. Tato pravidla a opatření je pak nezbytné uplatňovat mimo jiné při tvorbě a realizaci vládních odvětvových programů a koncepcí, např. v územním plánování, dopravní, surovinové, energetické a zemědělské politice.Tento státní program byl schválen v roce 1998. Tento dokument je převážně zaměřen na jiné problémy životního prostředí, než je odpadové hospodářství, zejména na biodiverzitu, ochranu ekosystému, problematiku zvláště chráněných území atd. Problémům odpadového hospodářství je věnováno minimum prostoru. Ve Státním programu ochrany přírody a krajiny je vyjádřen názor, že není vytvořen ucelený a propracovaný systém ekonomických nástrojů při využívání a ochraně přírodních zdrojů, který by motivoval zainteresované subjekty využívat přednostně obnovitelné zdroje a šetrněji nakládat se zdroji neobnovitelnými. Z ekonomických nástrojů uplatňovaných dnes stále převažují dotace. Dochází však k narovnání cen energií, což přispěje k šetrnému nakládání s nimi a neobnovitelnými zdroji používanými při jejich výrobě.

53


Úroveň ekologické výchovy ve školách a ekologické osvěty pro širší veřejnost je stále ještě nízká; podmínky pro účinnější zapojení nevládních organizací do ochrany přírody a krajiny jsou nedostatečné. Cílem Státního programu ochrany přírody a krajiny je důsledně respektovat dané územní limity těžby stanovené zejména v územně-plánovacích podkladech a tam, kde schází, tyto limity zavést. Obdobně stanovit možnosti a meze účelného dotěžení otevřených dobývacích prostorů, s respektováním charakteru neobnovitelných přírodních zdrojů a s důrazem na rekultivaci a revitalizaci lokalit narušených těžbou. Postupně promítnout náklady související s těžbou nerostných surovin do cen neobnovitelných přírodních zdrojů. Při povolování nových geologických průzkumů postupovat hospodárně a nevyhledávat ložiska těch nerostů, jejichž potřebu plně pokrývají ložiska již známá. Národní rozvojový plán 2004–2006

Národní rozvojový plán (NRP) je základní programový dokument pro získání prostředků ze strukturálních fondů EU a z Fondu soudržnosti EU. Jeho hlavním cílem je udržitelný rozvoj založený na konkurenceschopnosti, rozvoj lidských zdrojů, zvyšování kvality životního prostředí a vyvážený rozvoj regionů. Tento dokument byl schválen vládou roku 2002. Národní rozvojový plán se věnuje široké paletě problémů v životním prostředí, v dalším výkladu se opět zaměříme hlavně na problematiku odpadů. Energetická náročnost hospodářství ČR je i přes pozitivní změny od roku 1990 stále o 20 % vyšší než průměrná hodnota členských států EU. To je podmíněno zděděným stavem a strukturou hospodářství a skutečností, že opatření vedoucí k úsporám energie a optimálnímu využívání obnovitelných zdrojů nezískaly dostatečnou prioritu při obměně zastarávajících technologických zařízení v některých odvětvích průmyslu (ačkoliv celkově potenciál obnovitelných zdrojů a úspor činí v dlouhodobém horizontu podle odhadů MŽP až 30 % dosavadní potřeby energie). Zároveň přetrvává nepříznivá struktura spotřeby primárních energetických zdrojů i přes mírný pokles podílu uhlí. Cílem NRP je vyšší procento materiálově a energeticky využívaných odpadů, protože převážné procento odpadů končí na skládkách. Pro bezpečné odstranění odpadů, zejména nebezpečných, a materiálové využití ostatních odpadů je nutné zajistit dostatek vhodných zařízení splňující požadavky na BAT technologie. Těchto technologií je stálý nedostatek. Je nutné vyřešit přetrvávající problém sanace a rekultivace skládek, jejichž provoz byl již ukončen. Tempo sanací je vzhledem k objemu dostupných prostředků omezeno na minimum.

54


Mezi další cíle NRP patří zlepšení informačního systému, a tím možnost získat v budoucnu relevantní časové řady v oblasti odpadového hospodářství. Dostatečné údaje o odpadech pomohou při rozhodování v této problematice. Jednou z oblastí životního prostředí, ve kterých Česká republika za EU nejvíce zaostává a která si v nejbližších letech vyžádá největší investice, je problematika pitné vody a odpadních vod. Cílem je, zejména v menších obcích, spolufinancování výstavby vodovodních soustav, kanalizačních sběračů a čistíren odpadních vod. Dosud nejsou v optimální míře zavedeny moderní technologické postupy, šetřící zejména zdroje nerudných a stavebních surovin a energii vloženou do jejich těžby a úpravy, v dostatečné míře nefunguje ani třídění domácího odpadu. Velké rezervy v České republice představuje žádoucí využití druhotných surovin, zejména recyklace stavebních materiálů. Cílem NRP je zavedení moderních technologií, vyšší využití druhotných surovin a zvýšení recyklace stavebních materiálů. Cílem v elektroenergetice bude preferování udržitelného způsobu výroby a efektivnějšího využívání energie. Podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů by měl stabilně narůstat. Dalším cílem je zvýšení investic do odpadového hospodářství, které by přispěly ke zřizování integrovaných systémů nakládání s odpady, zejména zařízení k materiálovému a energetickému využití odpadů a dále k sanaci starších ekologických zátěží. Nástroje

Jedním z nástrojů jsou strukturální fondy Evropské unie. Jedním ze základních požadavků je naučit se peníze ze strukturálních nástrojů EU získat a efektivně je využít. Dále existuje v oblasti ochrany životního prostředí řada programů realizovaných Státním fondem životního prostředí. Jedním z těchto programů je i program na podporu využívání úsporných a alternativních technologií (Program na podporu úspor energie a na využití obnovitelných zdrojů). Environmentální vzdělávání je zcela základní podmínkou a nástrojem pro uplatnění koncepce udržitelného rozvoje. Česká republika zatím patří mezi země, kde koncepce vzdělávání pro udržitelný rozvoj je sice formálně stanovena Státním programem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty z roku 2000, avšak není dostatečně uplatňována ve výuce. Základní stavební kameny vzdělávání pro udržitelný rozvoj tvoří všeobecná oblast, určená celé populaci a sloužící k pochopení ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů udržitelného rozvoje; a odborná oblast. Jedním z prvních důležitých kroků pro rozvoj vzdělávání v otázkách životního prostředí je uplatňování Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (přijatý vládním usnesením č. 1048/2000 ze dne 23. října). Významnou roli při realizaci tohoto programu hrají nestátní neziskové organizace. 55


K dosažení tohoto cíle přispěje podpora výstavby alternativních energetických zdrojů. V tomto případě by se měla opakovat situace z 90. let minulého století, kdy investice do životního prostředí indukovaly růst nového technologicky pokročilého odvětví. Státní energetická koncepce

Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost stát naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství. Za základní priority Státní energetické koncepce se považuje maximální nezávislost na cizích zdrojích energie, maximální bezpečnost a udržitelný rozvoj, se kterým úzce souvisí ochrana životního prostředí. Za nejzákladnější cíl je považováno zvyšování energetické efektivnosti, protože to je nejlevnější, nejbezpečnější a nejrychlejší cesta k dosažení všech priorit a cílů stanovených ve Státní energetické koncepci. Splnění tohoto cíle zajišťuje snížení poptávky po energii, pokles energetické náročnosti, snížení emisí škodlivin i rizik růstu dovozní energetické závislosti, prodlužuje životnost domácích zásob neobnovitelných energetických zdrojů, zvyšuje konkurenceschopnost energetiky i české ekonomiky, zamezuje vzniku nebezpečných i dalších odpadů a pozitivně ovlivňuje všechny další parametry energetického hospodářství. Stát se bude zasazovat o to, aby technologie využívané při získávání či přeměně energie minimalizovaly produkci neodbouratelných a nerecyklovatelných odpadů, které budou tvořit zátěž pro budoucí generace. Stát se rovněž zasadí o bezpečné a dlouhodobé uložení těch odpadů, které nelze recyklovat ani jinak zneškodnit. Mezi další cíle patří preference obnovitelných zdrojů energie. Stát bude podporovat využívání všech zdrojů energie, které lze dlouhodobě reprodukovat a jejichž používání přispěje k posilování nezávislosti státu na cizích zdrojích energie a k ochraně životního prostředí. Preferovat se budou všechny typy obnovitelných zdrojů – zdroje využívající sluneční energii, energii větru a vodních toků, geotermální energii i biomasu jako zdroje pro výrobu elektřiny a tepelné energie.V rámci dlouhodobějších cílů bude ČR vytvářet podmínky pro postupné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie primárních energetických zdrojů ve výši 15–16 % v roce 2030. Dalším cílem Státní energetické koncepce je vytvářet podmínky pro vyšší využití druhotných zdrojů energie a pro zvýšení podílu alternativních paliv v dopravě. 56


Mezi nově navržené nástroje patří Zákon o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon nijak zásadně nemění logiku podpory, která je od roku 2002 pro výrobu elektřiny z OZE zavedena cenovými rozhodnutími ERÚ, a to podporu formou minimálních (garantovaných) výkupních cen. Cenový výměr 1/2002 ERÚ stanovil minimální výkupní ceny elektřiny z jednotlivých typů OZE v rozmezí 1,5 Kč/kWh (malé vodní elektrárny) až po 3 Kč/kWh (větrné elektrárny) a 6 Kč/kWh (fotovoltaika). Výkupní ceny byly nastaveny tak, aby za dobu životnosti zařízení přinášely investorovi přiměřený výnos z vloženého kapitálu (který byl porovnatelný s výnosem v oblasti distribuce elektřiny). Princip stanovení výkupních cen tak předpokládal, že provozovatelé zařízení pak nebudou mít nárok na další dotace z jiných fondů. Výše uvedený systém podpory výroby elektřiny platil i v období 2003–2004, s tím rozdílem, že ERÚ pro rok 2004 svým cenovým rozhodnutím 26/2003 upřesnil klasifikaci OZE (např. je nově zavedena kategorie spoluspalování biomasy ve směsi s uhlím) a výkupní ceny pro nové zdroje. Základním problémem v této oblasti je především absence systémové úpravy (např. formou speciálního zákona), která by jasně a transparentně definovala pravidla výkupu elektřiny pro delší období než jeden rok (cenové výměry ERÚ mají platnost zpravidla na jeden rok). Další komplikací byl i fakt nedostatečné úpravy kompetencí ERÚ v této oblasti (tj. vyhlašování výkupních cen OZE vyšších než jsou tržní ceny) Energetickým zákonem 458/2000. Dále sem lze zařadit podporu alternativních paliv v dopravě (v souladu se Směrnicí EU č. 2003/30/ES a s novelou zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zvýšit podporu využívání biopaliv a alternativních paliv v dopravě). Konkrétní cíle v oblasti energetické efektivnosti a strategie jednotlivých resortů jsou stanovovány tzv. „Národním programem hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů“. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů (dále jen „Národní program“) zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu po dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Národní program se vyhlašuje na čtyřleté období. Ve smyslu zákona je Národní program dokument vyjadřující cíle ve snižování spotřeby energie, využití obnovitelných a druhotných energetických zdrojů v souladu s hospodářskými a společenskými potřebami, trvale udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí.

57


Zabezpečení plnění cílů Národního programu se realizuje následovně: MPO a MŽP zajišťuje plnění cílů Národního programu v oblasti snižování energetické náročnosti a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, a koordinaci činností v působnosti ostatních orgánů státní správy a vyšších územně správních celků. ČEA zajišťuje podle pokynů Ministerstva průmyslu a obchodu úkoly ze zákona č. 406/2000 Sb. o úsporách energie (§ 5), připravuje podklady pro MPO k financování projektů na zvýšení účinnosti užití energie a využití obnovitelných zdrojů energie a sleduje dodržování technicko-ekonomických parametrů těchto projektů. SFŽP v gesci Ministerstva životního prostředí zajišťuje financování projektů na využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie a dodržování technicko-ekonomických parametrů těchto projektů. Ostatní ústřední orgány státní správy a kraje zajišťují naplňování cílů Národního programu v rámci své působnosti – zpravidla v souladu s Národním programem vyhlašují svoje dílčí konkrétní programy a cíle.

V současnosti platný Národní program byl schválen na období 2002–2005. Národní program určuje základní cíle v oblasti využívání OZE, úspor energie a stanovuje nástroje pro jeho realizaci. V současnosti probíhá příprava nového Národního programu na roky 2006–2009, jehož základním cílem je vyhodnotit účinnost dosud přijatých opatření, porovnat je s postupy používanými v členských zemích EU, posoudit dostatečnost jeho zajištění a motivačního působení. Národní akční plán zaměstnanosti na léta 2004–2006

Mezi hlavní problémy trhu práce patří v České republice zejména nízká regionální a profesní mobilita zaměstnanců, nižší adresnost systému sociálních dávek, vysoké daňové zatížení práce a také neexistence plošného systému celoživotního vzdělávání. Politika zaměstnanosti byla definována na léta 2004–2006 v Národním akčním plánu zaměstnanosti, kde jsou identifikovány prioritní okruhy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

58

Aktivní a preventivní opatření pro nezaměstnané a neaktivní osoby. Tvorba pracovních míst a podnikání. Řešení změn a posilování mobility a adaptability na trhu práce. Rozvoj lidského kapitálu a adaptabilita na trhu práce. Podpora rozvoje lidského kapitálu a celoživotní vzdělávání. Zvyšování nabídky pracovních sil a podpora aktivního stárnutí. Rovnost mužů a žen. Podpora znevýhodněných osob na trhu práce a boj proti diskriminaci.


9. Zajistit, aby se vyplácelo pracovat, prostřednictvím pobídek ke zvyšování atraktivity práce. 10. Transformovat práci načerno na řádné zaměstnání. 11. Řešení regionálních nerovností na trhu práce. Obecně lze konstatovat, že neexistuje rozpor mezi Státní politikou životního prostředí a Národním akčním plánem zaměstnanosti. Pozitivní dopady na trh práce lze očekávat například při realizaci Ekologické daňové reformy, kde zejména případné kompenzace v oblasti přímého osobního důchodového zdanění mohou přinést pružnosti nabídkové strany. Průmyslová politika explicitně uvádí soulad se Státní politikou životního prostředí a prohlašuje svůj soulad se zásadami trvale udržitelného rozvoje. Průmyslová politika se hlásí k programům recyklace materiálů, úsporám energií a surovin, likvidaci průmyslových znečištění a rizik a k důrazu na nízkoodpadové technologie, v základních principech neexistují nekonzistence mezi cíli Průmyslové politiky a Státní politiky životního prostředí. Průmyslová politika uvádí jako jednu ze silných stránek výrobních procesů – vysoký podíl uspokojování energetické poptávky z tuzemských primárních energetických zdrojů, požaduje uplatnění environmentálních aspektů při rozvoji výrobních oborů využívajících tuzemské zdroje. Na jednu stranu je pochopitelná snaha využívat především tuzemské primární energetické zdroje (PEZ), neboť vysoký podíl zahraničních PEZ činí ekonomiku (a zpracovatelský průmysl zejména) zranitelnou např. vůči exogenním kursovým šokům nebo vůči pohybu exogenních cen světových surovin. Na druhou stranu používání neobnovitelných tuzemských PEZ (jako je např. uhlí) snižuje jejich zásobu, která by byla využitelná pro budoucí generace. V takovémto pojetí je politika primárního využívání tuzemských PEZ v rozporu s cíli trvale udržitelného rozvoje, jak je chápán v SPŽP10. Pokud by byl za jeden z cílů Průmyslové politiky brán cíl zvýšit uspokojování energetické poptávky pomocí těžby neobnovitelných surovin, jde zde o konflikt se SPŽP.

10

SPŽP explicitně uvádí „Příliš intenzivní nebo nehospodárné využívání nerostných surovin je v protikladu s principy trvale udržitelného rozvoje. I když nejsou všechna známá ložiska nerostných surovin v současnosti těžena, je třeba zachovat možnost jejich vytěžení v příštích letech, případně příštími generacemi.“, str. 22.

59


1.3.5 Strukturální projevy tržních nedokonalostí, vládní intervence a jejich důsledky na působení samoregulujícího tržního mechanismu Úloha státu

Důvod, proč v souvislosti se strukturálními změnami uvažujeme úlohu státu, spočívá především v obtížnosti projekce důsledků změn na jednotlivé sektory národního hospodářství. Zatímco některé strukturální změny je možné předvídat (zejména změny související s transformací ekonomiky) a následně vyhodnocovat dopady na jednotlivé sektory (s možností těchto sektorů se změnám přizpůsobit)11, jiné změny mají šokový charakter a jejich důsledky není možné předjímat12. Jak již bylo několikrát v textu zmíněno, strukturální změny mají významné dopady na aktivitu jednotlivých sektorů v ekonomice. V ekonomice založené na spontánním působení tržního mechanismu je řada strukturálních změn vyřešena prostřednictvím interakce institucionálních jednotek na trhu, ovšem s tím, že výsledek této interakce je nejistý, popř. může mít značné ekonomické, sociální a environmentální důsledky. Z tohoto důvodu se stát prostřednictvím hospodářskopolitických opatření snaží přímo či nepřímo ovlivnit důsledky strukturálních změn na jednotlivé sektory národního hospodářství. Ideově vychází iniciativa státu z předpokladu, že tržní mechanismus nedokáže svou samoregulační schopností dospět k žádoucím výsledkům. Z tohoto důvodu se odpovědné orgány státu snaží formulací různých politik nahradit či doplnit fungování trhu tak, aby nedocházelo k nežádoucím ekonomickým, sociálním a environmentálním důsledkům strukturálních změn. Tyto politiky se mohou na jedné straně soustředit na konkrétní odvětví národního hospodářství, které je strukturálními změnami postiženo nejvíce (tzv. selektivní nástroje či politiky) nebo formulovat nástroje, které působí plošně přes všechna odvětví. Mezi tyto nástroje patří zejména nástroje daňového či dotačního (subvenčního) typu. Aktivity státu při reakci na strukturální změny jsou souhrnně nazývány strukturální politikou. Moderní přístupy k formulaci strukturální politiky (zejména její podoby a míry její inherence do fungování trhu) se přiklání ke snižování přímých zásahů státu do fungování trhu a preferenci vytváření podmínek tak, aby mohly být

11

12

60

Mezi tyto změny patří zejména tzv. dlouhodobé vývojové trendy – např. využívání nových technologií šetrných k životnímu prostředí, změny v podílu sektorů na tvorbě HDP apod. (Žák a kol. 1997). Jedná se o tzv. šokové změny, které byly zmíněny již výše v textu – např. změny směnných relací (poměr vývozních a dovozních cen), změny ceny ropy na světových trzích apod. (Žák a kol. 1997).


strukturální změny řešeny spontánně prostřednictvím interakce institucionálních jednotek na trhu. Stát má k dispozici několik nástrojů, jak může ovlivňovat tržní mechanismy. Nástroje jsou nejčastěji členěny na administrativní, ekonomické a ostatní (podrobnější popis a analýza nástrojů bude uveden v dalších etapách projektu). Podstatnou charakteristikou všech nástrojů je skutečnost, že se snaží na základě definovaných cílů měnit reálně existující situaci např. na poli odpadového hospodářství. Základem současného stavu je způsob chování subjektů na trhu a působení tržních sil, které jsou z různých příčin považovány za nežádoucí a které je třeba prostřednictvím nástrojů změnit. Výsledným efektem používaných nástrojů by měla být náprava původního stavu a dosažení celkového zlepšení, což se vždy nepodaří. Aplikace nástrojů v odpadovém hospodářství má řadu nevýhod, které je třeba při jejich využívání zvážit. Působení nástrojů může mít vedlejší efekty, které nemusí být uvažovány nebo jsou záměrně přehlíženy. Důležitou roli při jejich prosazování zde hraje i vliv určitých zájmových skupin. Obecně lze říci, že využívání jednotlivých nástrojů a jejich aplikace by měla respektovat přirozené prostředí trhu a co nejméně vytvářet umělé podmínky, které mohou být dalšími rozhodnutími změněny. Aktivity státu však na druhé straně s sebou přinášejí vládní selhání. Mezi hlavní uváděná selhání patří: Státní byrokracie – nebezpečí spojené s neideálními rozhodnutími – například v důsledku nedostatku všech informací pro rozhodování, korupce, lobování apod. Toto selhání je do značné míry způsobeno tím, že představitel veřejné správy přímo nenese náklady svého rozhodnutí, a veřejný majetek, o kterém rozhoduje, nebyl vytvořen jeho vlastní prací. Motivace efektivně spravovat majetek, o kterém rozhoduje, je zákonitě nižší než zájem vlastníka u majetku soukromého. Politický cyklus – neumožňuje voleným představitelům veřejné správy koncepčně rozhodovat, jelikož jejich působení ve funkci je omezeno konkrétním časovým obdobím. Jsou proto preferovány krátkodobé okamžité užitky a často poplatnost voličům v období těsně před volbami na úkor dlouhodobé stability. Časová zpoždění, která představují nesoulad mezi zjištěním problému, přijetí opatření včetně jeho praktické aplikace a působením tohoto opatření. Vyčerpání politického kapitálu, neboli problémy při přijímání kontroverzních rozhodnutí, představuje situaci, kdy zejména v transformačním období je ponechána vládě větší volnost při provádění nutných (a často společensky nepopulárních) opatření. Období je však časově omezeno. Po vyčerpání politického kapitálu nastává často patová situace v podobě silné parlamentní opozice. Nepopulární opatření mohou být spojena

61


s veřejnými protesty a stávkami. Razance rozhodování v podmínkách demokracie se snižuje (Holman, 1999).

1.4 Analýza vnitřní skladby odpadového hospodářství podle sektorů národního hospodářství Následující kapitola obsahuje analýzu vybraných odpadových toků z národohospodářského pohledu. Každá subkapitola je rozdělena do pěti částí: Rozpracování SWOT analýzy, Analýza toku jako součást národního hospodářství, Politiky ovlivňující daný odpadový tok, Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání a Předpokládaný vývoj v odpadovém toku.

1.4.1 Odpady ze zemědělství Vliv sektoru zemědělství na životní prostředí je zejména v oblastech voda, půda a ovzduší. Zemědělství produkuje odpady, které také mohou patřit do skupiny nebezpečných odpadů. Stále zůstává otázka, co je, a není odpadem – například jestli trus je, nebo není odpadem (ČSÚ nepovažuje hnůj za odpad a sleduje ho v rámci zemědělské produkce, ale dle zákona o odpadech má hnůj své katalogové číslo). I. Rozpracování SWOT analýzy

Mezi hlavní příležitosti odpadů ze zemědělství lze zařadit různé podpory z národních a nadnárodních dotačních programů a fondů, finanční pomoci ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a z evropských strukturálních fondů. Za silnou stránku je také považována poměrně vysoká adaptabilita podnikatelského sektoru a existující tradice v kompostování v České republice. Mezi neméně podstatné příležitosti se řadí přechod na systém ekologického zemědělství a přijetí jeho standardů, ale také alternativní použití zpracovaných odpadů ze zemědělství. Rovněž se zvyšuje legislativní tlak na zpracování a alternativní využívání produkovaného odpadu. Dobrou příležitost najdeme také při pořádání exkursí a workshopů, jež se značí přenosem „příkladů dobré praxe“, a napomáhají tak dále rozvíjet zájem o využívání odpadů. V neposlední řadě lze ještě zmínit možnost zavedení ekonomických nástrojů pro podporu využívání produktů – např. daňové zvýhodnění. Zájem o zemědělské odpady má taktéž pozitivní stimulace a motivace při jejich medializaci či různých soutěžích s odpady ze zemědělství. Zpřísňování legislativy v oblasti produkce a kvality nakládání se zemědělskými odpady, stejně jako strukturální změny na trhu s komoditami u zemědělské výroby se řadí k největším hrozbám. V ekonomické oblasti se navíc připojuje tlak na bezodpadové hospodářství a nedostatek financí při řešení problémů spojených 62


s odpady. Podobně jako u jiných ekonomických titulů, i zde se projevuje konkurence, především její růst na trhu produktů ze zpracování odpadů. Další komplikace nastávají při nezajištěném odbytu výstupu zpracovatelů, a s tím související nedostatečná síť zpracovatelů, ale i změna hospodářsko-politických preferencí. Poslední hrozbou se zdá být změna v technologiích výroby. Bezesporu nejsilnější stránkou odpadů ze zemědělství je prostorová dispozice zemědělských podniků pro zpracování a využití odpadů, což je předurčeno dostatkem nevyužitých prostor a zemědělských budov. Jednou z dalších deviz je biodegradabilní charakter většiny vznikajícího odpadu, a z toho vyplývající možnosti využití jako bioplynu a biopaliva. Výhodou je i možnost kombinace zemědělských odpadů s odpady z jiných oborů podnikání, např. při kompostování. Vezmeme-li v úvahu požadavky Evropské unie, jeví se nám předpoklad pro zavedení technických a technologických postupů zpracování a využití odpadů ze zemědělské produkce skoro jako nutnost. Ruku v ruce s touto silnou stránkou jde i technologické zázemí pro řešení biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Neméně silnou stránkou je možnost druhotného využití a ekonomického zhodnocení produkovaných odpadů. Existenci vědeckovýzkumné základny a relativně uzavřené materiálové toky v rámci zemědělského podniku lze rovněž považovat za ty silnější stránky. Mezi slabé stránky se řadí zejména vysoké vstupní investice a nízká návratnost technologií zpracovávajících a využívajících odpady ze zemědělství, všeobecně řečeno nedostatek financí. Mezi endogenní slabé stránky patří specifické vlastnosti a rozmanitost druhů produkovaných odpadů včetně odpadů nebezpečných. Exogenními slabými stránkami jsou závislost a vazba na životní prostředí, vlivy počasí a různí biogenní činitelé. Nízká úroveň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty, čili podniky, samosprávou, státní správou a kontrolními orgány, nevládními organizacemi atd. je další z významných slabých stránek. Stejně jako neschopnost pružné a rychlé reakce na legislativní změny a normy, nedostatečné uvědomění a kázeň jednotlivých pracovníků a pracovišť v zemědělské prvovýrobě. Za slabou stránku je považováno i nedostatečné vymáhání existující legislativy, nekoordinovaná a nepřehledná tvorba a schvalování koncepčních, právních a technických norem a dokumentů. Také nedostatek působení poradenských institucí a firem a zkreslená představa o vlivu odpadů, ale i nízké povědomí o vhodných způsobech využití nebo likvidace vznikajících odpadů škodí zemědělským odpadům. Za jisté ohrožení je považováno nepřijetí právního předpisu, který by upravoval nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a nezajištění odbytu výstupů z jednotlivých technologických procesů zpracování biologicky rozložitelných odpadů. II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství

Dříve, než přejdeme k analýze vývoje produkce odpadů v zemědělském sektoru, je nutné se pokusit o identifikaci rozhodujících ukazatelů tohoto sektoru, které jsou 63


rozhodující pro množství produkovaného odpadu. Bude se jednat zejména o ekonomické ukazatele, jenž charakterizují vývoj sektoru zemědělství v posledních čtyřech letech. Tab. 13 Vývoj makroekonomických ukazatelů agrárního sektoru 1999

2000

2001

2002

2003

zemědělská produkce 73,0 70,0 70,0 68,5 66,0 (index v %, 1990 = 100) hrubá zemědělská produkce 77 798 014 74 269 224 76 134 746 72 751 700 67 226 937 (HZP – ve s. c. 1989, tis. Kč) vývoj HZP 70,1 67,0 61,9 × × (v %, index 1989 = 100) podíl zemědělství (HZP) na 5,03 4,72 4,24 × × HDP (v %) počet pracovníků 180 114 166 241 156 500 153 000 148 000 v zemědělství1 vývoj cen zemědělských výrobců 88,3 109,2 108,4 90,5 97,1 (CZV) – % meziroční index Hospodářský výsledek zeměděl+2,5 +3,3 -3,5 - ,1 × ství (+ zisk/- ztráta) (v mld. Kč)

Zdroj: ČSÚ, jinak zdroje http://www.mze.cz publikace Zemědělství 2000–2003

Zemědělskou produkci zcela zásadním způsobem ovlivňují klimatické podmínky (a to zejména rostlinnou výrobu, neboť živočišná výroba není na klimatických změnách přímo13 závislá a její výši ovlivňují zejména ceny zemědělských výrobců). Z tohoto pohledu byl jediným příznivým rokem pro zemědělskou produkci rok 2001, který vystřídal extrémní sucha předchozího roku. V dalších letech byla zemědělská produkce ovlivněna povodněmi (2002) a dlouhotrvajícím suchem (2003). Nepříznivé klimatické podmínky se v rostlinné výrobě projevily poklesem hektarových výnosů. Zemědělskou produkci ovlivnil rovněž vstup České republiky do Evropské unie k 1. květnu 2004, kdy došlo k podstatným změnám základních podmínek pro zemědělství ČR. Hrubá zemědělská produkce (ve stálých cenách roku 1989) se vyznačuje klesajícím trendem, vyjma roku 2001, kdy šlo o jediný příznivý rok pro zemědělskou produkci. Rok 2002 byl ovlivněn povodněmi a následující rok dlouhotrvajícím suchem. V roce 2003 oproti roku 2002 významně poklesla hrubá zemědělská produkce – o 7,6 % – a to především vlivem poklesu hrubé rostlinné produkce (o 13,4 %), přičemž pokles hrubé živočišné produkce činil 2,9 %. Struktura rostlinné 13

64

Živočišná výroba je ovlivněna nepřímo rovněž úrovní rostlinné výroby (zejména krmiv pro hospodářská zvířata).


výroby v roce 2003 byla výrazně ovlivněna nepříznivými klimatickými podmínkami, především holomrazy v zimním období a suchem v rozhodující části vegetačního období. Struktura živočišné výroby v roce 2003 byla, vedle dopadů poklesu rostlinné výroby, nepříznivě ovlivněna pokračujícím poklesem cen jejích výrobků. V roce 2003 pokračoval pokles cen zemědělských výrobců z předchozího roku – meziročně o 2,9 %. Rovněž ceny vstupů do zemědělství poklesly, a to o 1,6 %. Pokles cen zemědělských výrobců byl odrazem národohospodářského poklesu u nás a v zahraničí a zároveň reakcí na situaci na tuzemských a zahraničních trzích agrárních komodit. Rozhodující příčinou mírného snížení cen většiny rostlinných výrobků byly vysoké disponibilní zásoby a levné dovozy14. Z předchozí tabulky jsou zřejmé některé vývojové tendence v zemědělství, které do značné míry determinují vývoj v celém národním hospodářství a jež mají své odezvy rovněž v produkci odpadů. Hospodářské výsledky v oblasti zemědělství, stejně jako výnosnost celkového kapitálu, se nachází cca od roku 1996 do roku 2003 v červených číslech, tj. ve ztrátě (vyjma let 2000 a 2001, kdy došlo ze strany státu k finančním kompenzacím za extrémní sucha). V roce 2004 je zemědělství jako celek v zisku. Také podíl zemědělství na hrubém domácím produktu (HDP) klesá – z 5 % v roce 2001 až na 4,2 % v roce 2003. Charakteristickým znakem zemědělství posledních pěti let je dlouhodobý pokles zemědělské produkce doprovázený poklesem počtu pracovníků v zemědělství (mezi roky 1999–2003 o více než 52 000 zemědělců). Vzhledem k rychlejšímu poklesu zemědělské produkce oproti poklesu zaměstnanců ve sledovaném období trvale klesá produktivita práce v sektoru zemědělství. Poklesu produktivity práce neodpovídá pokles ve mzdovém ohodnocení pracovníků. I přes růst nominálním mezd v sektoru zemědělství nedosahuje tento růst úrovně růstu mezd v národním průměru či v sektoru průmyslu. Snižování počtu pracovníků v zemědělství – z cca 180 000 v roce 1999 se stabilním poklesem ocitáme na hranici 148 000 pracovníků, což představuje snížení stavu o 32 000. Rychlejší pokles zemědělské produkce oproti poklesu zaměstnanců v poslední době znamená snižování produktivity práce v zemědělství. Ani pokles počtu pracovníků neznamená rapidní zvyšování jejich odměn, a tak v roce 2003 se mzdy v sektoru zemědělství dostaly pod úroveň 70 % národního hospodářství. Nepříznivé klimatické podmínky a pokles cen zemědělských výrobců měl za následek další pokles zemědělské produkce a zprostředkovaně i zhoršení hospodářského výsledku sektoru. Nižší tržby měly za následek nutnost realizace úsporných opatření, která se projevila v poklesu počtu pracovníků v zemědělství.

14

http://www.mze.cz/attachments/SOUHRN_ZZ_2003.pdf.

65


Z tabulky je zřejmý kladný hospodářský výsledek v letech 2000–2001. Nutno zde zdůraznit, že kladný hospodářský výsledek byl dosažen především v důsledku kompenzací zemědělcům za extrémní sucha. Zdrojem těchto kompenzací byl jak státní rozpočet, tak PGRLF (Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s.). Informace o hospodářském výsledku tak mohou být značným způsobem zkreslující. Klimatické podmínky a všechny výše zmíněné skutečnosti měly za následek dlouhodobý pokles podílu zemědělského sektoru na tvorbě HDP. Pokles zemědělské produkce a možnost zaorávky některých produktů zemědělství, které byly dříve vykazovány jako odpad, jsou významnými faktory ovlivňujícími produkci odpadů v zemědělství. Zemědělství prošlo v uplynulých šedesáti letech etapami zásadních změn, které utvořily jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu (nadměrné scelování pozemků a snaha o potravinovou soběstačnost, zprůmyslnění zemědělství). V posledních letech došlo k určitému snížení degradace přírodních zdrojů také díky spotřebě hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, snížilo se množství pěstovaného skotu, zvýšil se podíl zatravněných a zalesněných ploch a začíná se prosazovat ekologické zemědělství. Problémem se v poslední době stává ladem ležící zemědělská půda. Struktura zemědělského půdního fondu

Ke konci roku 2003 představovala výměra zemědělské půdy 4 269 tis. ha, tj. 54,13 % rozlohy půdního fondu ČR. Tab. 14 Struktura zemědělského půdního fondu Druh pozemku Zemědělská půda celkem Orná půda Chmelnice Vinice Ovocné sady Zahrady Trvalé travní porosty

Výměra (ha) 2002 2003 4 272 801 4 269 218 3 068 239 3 062 009 11 105 11 063 15 902 16 740 48 373 47 593 160 910 161 186 968 272 970 627

Zdroj: ČSÚ

V důsledku trvalé pozemkové úpravy došlo v roce 2003 k dalšímu nárůstu trvalých travních porostů, údržba pastvou byla realizována na 535,7 tis. ha, rozšíření bylo realizováno zejména u podniků provozujících chov skotu ekologickým způsobem. V roce 2003 dále pokleslo využívání průmyslových hnojiv na 79,6 kg/ha zemědělské půdy. 66


V roce 2003 bylo také registrováno mnohem méně nových přípravků na ochranu rostlin než v minulých letech, důvodem jsou také zpřísňující se požadavky EU – snižovat rizika pro spotřebitele a pro životní prostředí. Vývoj stavů hospodářských zvířat zaznamenal v roce 2003 pokles nebo stagnaci s výjimkou ovcí (vzrůst o 13 000 ks). Odpady ze zemědělství

Z charakteru vývoje sektoru zemědělství je logicky odvozen i vývoj odpadů ze zemědělství. S růstem zemědělské produkce zpravidla dochází k růstu odpadů ze zemědělství a naopak. Český statistický úřad definuje sekci odpady ze zemědělství, myslivosti a lesnictví. Tato sekce zahrnuje tyto základní kategorie: zemědělství, myslivost a související činnosti – rostlinná výroba, zelinářství, zahradnictví, sadařství (pěstování obilí a jiných kulturních plodin, pěstování zeleniny a zahradních specialit, pěstování a sběr hub, pěstování květin a okrasných dřevin, pěstování ovoce, ořechů, rostlin pro výrobu nápojů a koření), živočišná výroba (chov skotu, ovcí, koz, koní, oslů, prasat, drůbeže, chov ostatních zvířat, drobných hospodářských zvířat, chov domácích zvířat, zoologických, laboratorních atd.), rostlinná výroba kombinovaná se živočišnou výrobou – smíšené hospodářství, činnosti v rostlinné a živočišné výrobě kromě veterinární činnosti, lov, odchyt a chov divokých zvířat a související činnosti, pěstování lesa. Katalog odpadů dle Vyhlášky č. 381/2001 Sb., rozlišuje odpady ze zemědělství zahradnictví, rybářství, lesnictví, myslivosti a z výroby zpracování potravin na základní kategorie – odpady ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti, rybářství, odpady z výroby a zpracování masa, ryb a jiných potravin živočišného původu, odpady z výroby a ze zpracování ovoce, zeleniny, obilovin, jedlých olejů, kakaa, kávy, tabáku, odpady z výroby cukru, odpady z mlékárenského průmyslu, odpady z pekáren a výroby cukrovinek, odpady z výroby alkoholických a nealkoholických nápojů. III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok

Plán odpadového hospodářství ČR definuje několik cílů týkajících se nakládání se zemědělskými odpady, zejména se jedná o snížení podílu skládkovaného odpadu a snížení obsahu nebezpečných látek. 6. akční program pro životní prostředí – dokument se v šesté kapitole zabývá trvale udržitelným využíváním přírodních zdrojů a hospodařením s odpady a žádá v této oblasti přerušit spojení mezi produkcí odpadů a ekonomickým růstem, snížení produkce odpadů a zlepšení preventivních opatření. Produkovat odpady, které

67


nejsou nebezpečné nebo představují nízké riziko pro životní prostředí apod. Koncepce EU politiky hospodaření s odpady vychází ze základního principu hierarchického rozlišování odpadů, které upřednostňuje zamezení vzniku odpadů, poté jejich zhodnocení a konečné zneškodnění. Cílem programu je snížit množství odpadů určených ke konečnému zneškodnění o zhruba 20 % od současnosti do roku 2010 a asi o 50 % od současnosti do r. 2050 ve vztahu k údajům z r. 2000. Snížit objem produkovaných nebezpečných odpadů zhruba 20 % od nynějška do r. 2010 asi o 50 % od nynějška do r. 2050 ve vztahu k údajům z roku 2000. Maximální množství organické složky ve hmotě ukládané do skládek upravuje Směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech, Směrnice Rady 91/156/EC, kterou se doplňuje č. 75/442/EC o odpadech, Směrnice Rady 99/31/EC pro skládkování odpadů, která ukládá: vypracovat vnitrostátní strategii realizace omezení množství BRO ukládaného na skládky nejpozději do poloviny roku 2003 (čl. 5), do r. 2006 množství skládkovaného BRKO snížit na 75 % úrovně r. 1995, do r. 2009 množství skládkovaného BRO snížit na 50 % úrovně r. 1995, do r. 2016 množství skládkovaného BRKO snížit na 35 % úrovně r. 1995, (čl. 5) – možnost prodloužení až o čtyři roky (ČR má tříleté přechodné období).

Základní cíle Státní politiky životního prostředí ČR byly popsány již v kapitole 1.3.4. Základními riziky při zpracování BRO jsou zejména zdravotní rizika spojená s plynnými odpady a obecně další zdravotní rizika související s výskytem patogenních mikroorganismů, toxických nebo alergenních látek v kalech. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. klade poměrně vysoké požadavky na nakládání se zemědělskými odpady živočišného i rostlinného původu. Působnost zákona je na poli tohoto odpadového toku považována spíše za negativní stimulaci pro využívání bioplynových stanic. Vymezení základních požadavků je obsaženo zejména v §10–20 a § 32, které stanoví základní požadavky týkající se ochrany lidského zdraví, šetrného přístupu k životnímu prostředí, základní povinnosti při nakládání a využívání. Dalším právním předpisem, který ovlivňuje další nakládání s odpady ze zemědělství je vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití kalů na zemědělské půdě. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se v posledním znění stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci zakotvuje ochranu zdraví při práci, určuje rizikové faktory pracovních podmínek, hygienické limity, minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců apod.

68


Od vstupu České republiky do EU platí i nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) 1774/2002, které stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, jenž nejsou určeny k lidské spotřebě. Nařízení zároveň specifikuje podmínky pro nakládání s vybranými biodegradibilními odpady, podmínky pro zpracování vybraných biologicky rozložitelných odpadů v kompostárnách a v bioplynových stanicích, obsahuje hygienické podmínky a požadavky na celý cyklus nakládání s odpady, včetně kontroly konečného produktu. V rámci odpadů ze zemědělství je však nutno zmínit i vliv zákona o ovzduší č. 86/2000 Sb. Ten považuje kompostárny za ostatní stacionární zdroje emisí, zařízení mohou produkovat emise amoniaku, případně metanu, ale tyto emise v případě, že jsou emitovány jako vedlejší produkt při zemědělské výrobě, se nezpoplatňují. Emise pachových látek nemají obtěžovat obyvatelstvo. Zákon č. 254/200 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb., vodní zákon, který požaduje, aby jakékoliv definované závadné látky nevnikaly do povrchových nebo podzemních vod. Provozovatel je povinen umístit kompostárnu tak, aby za žádných okolností nedošlo k nežádoucím únikům těchto látek do půdy nebo nežádoucímu smíšení se srážkovými vodami s následným společným a neasanovaným odtokem do volného prostředí, povinnost vybudovat spolehlivý kontrolní systém pro zajištění případného úniku závadných látek. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, emisní limity a zjišťování přípustné míry obtěžování zápachem a nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limita a další podmínky pro provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, stanoví pro zemědělské bioplynové stanice některá omezující opatření, která se vztahují i na technologie kompostování. V Kjótském protokolu o současných nežádoucích klimatických změnách a o možnostech jejich předcházení, jako nástroji na prosazování šetrných systémů asanace životního prostředí, je kladen důraz i na hospodárné a plynulé zachycování organického uhlíku v půdě – tím by se měl postupně snižovat obsah oxidu uhličitého v atmosféře (Výzkumný ústav zemědělské techniky, Zpracování realizačního programu ČR pro biodegradibilní odpady se zaměřením na odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřeva, listopad 2004). V současné době se připravuje návrh směrnice pro biologické zpracování bioodpadu, která by měla být v roce 2005 přijata. Cílem je podpořit biologické zpracování bioodpadů za účelem zamezení nebo snížení jejich negativních dopadů na životní prostředí, ochranu půdy při používání v zemědělství nebo v jiných ekologických systémech. Dalším cílem je zabezpečit, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí, zvířat, nebo k šíření chorob rostlin. Dokument klade důraz na správnou funkci vnitřního trhu a odstranění překážek v obchodování se zpracovanými bio69


odpady. Obecnými principy je opět snaha o minimalizaci produkce bioodpadu a jeho kontaminaci cizorodými látkami, znovuvyužití bioodpadu, recyklace, kompostování, mechanicko-biologické zpracování bioodpadu, energetické využití bioodpadu. Separovaný sběr komunálního odpadu by měl být u sídel s více než 100 000 obyvateli zorganizován v průběhu 3 let, u sídel s více než 2 000 obyvateli v průběhu 5 let. Separovaný sběr se naopak nedoporučuje v oblastech s hustotou nižší než 10 obyvatel/km2. Návrh dále navrhuje zavedení vhodných opatření podporujících používání kompostu a pro veřejné úřady a veřejný sektor stanoví povinnost používat kompost jako náhradu rašeliny či jiných surovin. Dalším regulačním prvkem ke snížení především plynných odpadů a potažmo i snížení materiálové spotřeby, menší energetické náročnosti a dosažení celkově čistších technologických postupů – tedy předcházení znečištění již v průběhu výrobního procesu, a nikoliv jen instalací koncových zařízení (ČOV, filtry, apod.) – je zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých dalších zákonů (zákon o IPPC). Zákon vychází ze směrnice Rady 96/61/ES z 24.9.1996. Další vhodnou motivací zemědělců pro změnu struktury hospodaření a změnu vzájemných vztahů mezi nimi, výrobci a trhem s biopotravinami, a tím i změnu produkce a složení zemědělských odpadů, bylo přijetí zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, který vytvořil potřebný právní rámec celého systému, a který vypracovalo Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí.V březnu 2004 byl projednán vládou ČR tzv. Akční plán ekologického zemědělství a byl zaslán na vědomí Stálému výboru Evropské komise pro ekologické zemědělství. Od vstupu ČR do EU je dotační program plněn z agroenvironmentálních opatření v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Ekologické zemědělství

Stále větší oblibu si v České republice získává ekologické zemědělství, zejména výrobky z něj pocházející – biopotraviny. Tento boom ekologicky obhospodařované plochy byl zapříčiněn v roce 1998 znovu zavedenou státní podporou ekologického zemědělství. Výše poskytnutých prostředků v rámci této přímé dotace činila v roce 1998 cca. 48 mil. Kč (asi 1,6 mil. euro), ale v roce 2002 již 210 mil. Kč (cca. 7 mil. eur). V následujícím roce 2003 bylo vyplaceno 230 mil. Kč (7,7 mil. eur). Ekologické zemědělství (EZ) se v ČR rozvíjí od roku 1990. V porovnání s tímto rokem, kdy v ČR hospodařily pouze tři farmy podle zásad ekologického zemědělství, došlo do konce roku 2003 k výraznému nárůstu počtu ekofarem na 810 podniků, které hospodaří na výměře 254 995 ha, což představuje 5,97 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR a převyšuje průměr zemí EU, který je přibližně 4 %.

70


Finanční podpora je ekologickým zemědělcům v ČR poskytována po celou dobu jejich ekologického hospodaření, není omezena pouze například na období přechodu farmy na ekologické zemědělství, tzv. období konverze. Ministerstvo zemědělství (MZe) připravilo programový dokument „Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP)“, který je realizován v souladu s nařízením Rady 1257/99 o podpoře rozvoje venkova a který umožňuje ČR po vstupu do EU čerpat finanční prostředky na podporu rozvoje venkova z garanční sekce fondu EAGGF (Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond). Výše kofinancování z fondu EAGGF je možná až do výše 80 % kalkulovaných plateb. Dotační program pro ekologické zemědělství je jedním z agro-environmentálních opatření, a navázal tak na dotační politiku MZe v období před vstupem ČR do EU. Výše plateb je 3 520 Kč/ha orné půdy, 1 100 Kč/ha travního porostu, 12 235 Kč/ha trvalých kultur a 11 050 Kč/ha zeleniny a bylin na orné půdě. Ekologičtí zemědělci v České republice dosáhli pouze některých cílů, které si před více než deseti lety vytyčili. Stát je uznává a podporuje, v roce 2004 obhospodařují ekologičtí zemědělci 6 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Ekologické zemědělství je převážně doménou horských a podhorských podniků na trvalých travních porostech zaměřených zejména na údržbu krajiny. V některých regionech (např. mikroregion Jeseníky) dosahuje podíl ekologického zemědělství až 25 % výměry zemědělské půdy. Bioprodukce ale není dostatečná, chybí zejména hotové výrobky, zelenina a ovoce. Biopotraviny tvoří pouze cca 0,06 % celkového trhu s potravinami v ČR. Není dostatečně rozvinut a institucionalizován výzkum, chybí specializované poradenství, není zajištěna systematická propagace a osvěta směrem k široké veřejnosti. Je možné říci, že v uplynulých letech byl zaznamenán nemalý pokrok v rozvoji EZ a v mnohém se ČR dostala na úroveň západoevropských zemí (harmonizace legislativy a přijetí zákona o EZ, vytvoření systému kontroly a certifikace, stabilizovaný systém podpor atd.). Mezi kandidátskými zeměmi jsme v oblasti EZ na prvním místě, zejména v rozsahu ploch zařazených do EZ15. S růstem počtu ekologických zemědělců roste taktéž produkce biopotravin, které jsou označovány viditelnou nálepkou BIOpotravina. Roste též jejich spotřeba, ale i export. Kontrolu a certifikaci biopotravin provádí Kontrola ekologického zěmědělství o. p. s. (KEZ). Stav zemědělské produkce v neposlední řadě ovlivňují i poskytované dotace a podpory, ať již z prostředků EU nebo z prostředků státního rozpočtu.

15

http://www.mze.cz/attachments/AP-rozvoj_eko_zemedelstvi.doc.

71


Podpory v rámci Společné zemědělské politiky (SZP): 1. Tržní opatření v rámci Společné zemědělské politiky V ČR zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) prostřednictvím Společných organizací trhu, které představují soubor opatření prováděných na trhu se zemědělskými výrobky a potravinami.

2. Přímé platby (jednotné platby na plochu SAPS) Jedná se o režim jednotné platby na plochu. V ČR je to 1 ha výměry zemědělské půdy (pro rok 2004 se jedná o 1 850,– Kč/ha (57,35 EUR/ha, při 1 EUR = 32,30 Kč).

Podpory v rámci Společné politiky rozvoje venkova (Strukturální politika): 1. Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP zemědělství)“ Navazuje na opatření předvstupního programu SAPARD, který rozšiřuje po stránce obsahové i finanční. Cílem OP zemědělství je zvýšení HDP a zaměstnanosti v ČR, zachování životního prostředí, zajištění trvale udržitelného polyfunkčního rozvoje venkova založeného na trvale udržitelném zemědělství, lesním a vodním hospodářství v integraci s kvalitním zpracováním zemědělských produktů.

2. Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) Jeho cílem je zmenšit rozdíly v rentabilitě podniků v méně příznivých oblastech a příznivých oblastech pro zemědělství, které vyplývají z odlišných přírodních podmínek, zlepšit nepříznivou věkovou strukturu zemědělců, snížit zornění půdy, zabránit erozi půdy a v dostatečném rozsahu zajistit obhospodařování zemědělské půdy v souladu se Zásadami správné zemědělské praxe. Prioritou HRDP je „Trvale udržitelný rozvoj zemědělství, venkova a jeho přírodních zdrojů“.

Podpory ze zdrojů státního rozpočtu ČR: 1. Národní komplementární platby před vstupem do EU (jen pro rok 2004) Umožní žadatelům zmírnit období přechodu na systém plateb poskytovaných v rámci (SZP) a budou vyplaceny do 30. 4. 2004.

2. Národní komplementární platby po vstupu do EU (Top up) Svou skladbou jsou obdobné jako u předcházejících.

3. Státní pomoc – národní podpory po vstupu do EU (State aid) Nesmí narušit zásady společného trhu, nelze ji uplatňovat tam, kde je zavedena společná organizace trhu. Platby nejsou nárokové, podpory jsou zveřejňovány Ministerstvem zemědělství a farmáři o ně žádají prostřednictvím Zemědělských agentur. 72


IV. Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání

Protože se Česká republika stala od května 2004 platným členem EU, platí pro ni stejné právní předpisy jako pro ostatní členy EU. Z hlediska porovnání se zahraničními zkušenostmi jsou užitečné zejména informace o nových technologiích, v této souvislosti odkazujeme zejména na dokument Realizační program pro biologicky rozložitelné odpady. V. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku – výhledy vývoje

Predikce vývoje agrárního sektoru počítá s pokračujícím trendem poklesu hrubé zemědělské produkce a odpovídajícím poklesem pracovních sil. Zadluženost podniků zemědělství je způsobena nejen důsledky restitucí a privatizací, popř. nutností rozvojových investic, ale rovněž vývojem cen zemědělských výrobců. Jejich pokles v posledních letech je výsledkem situace, kdy výrobní potenciál českého zemědělství přibližně dvojnásobně překračuje poptávku po zemědělských produktech. Tato situace má za následek pokles cen zemědělských výrobců. Nepříznivé klimatické podmínky a snižování příjmů ze zemědělské výroby jsou významnými faktory dalšího očekávaného poklesu zemědělské produkce. Vývoj agrárního sektoru bude záviset na konkurenceschopnosti českých zemědělců vůči zemědělcům v Evropské unii i mimo ni. Mezi hrubou zemědělskou produkcí, produkcí odpadu ze zemědělství a počtem pracovních sil v tomto sektoru je přímá úměra. Tedy s dalším poklesem hrubé zemědělské produkce bude docházet i k nižší produkci zemědělských odpadů a ke snižování pracovní síly. Velkých handicapem podniků podnikajících v zemědělství je neuzavřený proces restitucí a privatizací. Ten je dále násoben nutností modernizace stávajících zařízení používaných v zemědělství a nízkou výnosností vyplývající z vývoje cen zemědělských výrobců. Pokles těchto cen je výsledkem převažující nabídky zemědělských produktů nad jejich poptávkou. Dalšími hrozbami poklesu zemědělské produkce jsou nevyzpytatelné klimatické podmínky a snižování příjmů zemědělských subjektů (Výzkumný ústav zemědělské techniky, Zpracování realizačního programu ČR pro biodegradibilní odpady se zaměřením na odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřeva, listopad 2004).

73


Tab. 15 Vývoj stavů hospodářských zvířat (tis. ks) Koně Skot Prasata Ovce Drůbež

1990 25 3 360 4 569 430 33 278

1995 19 1 989 4 016 134 27 875

1998 23 1 657 4 001 86 30 222

2000 26 1 582 3 594 90 32 043

2002 20 1 474 3 363 103 26 773

2003 20 1 428 3 127 116 25 494

Zdroj: ČSÚ

Podstatné změny postupně nastávají se vstupem ČR do Evropské unie. V této souvislosti byly vymezeny základní podmínky pro zemědělství ČR, které se týkají produkčních limitů, minimální výše přímých podpor ze zdrojů EU pro jednotlivé komodity a celkové výše zdrojů na strukturální podpory. Je nutno počítat s tím, že čeští zemědělci se ocitnou na jednotném trhu EU bez celních hranic a budou muset přímo tvrdě konkurovat zemědělcům stávajících zemí EU (se 100 % úrovní podpor), ale také zemědělcům kandidátských zemí, a to za předpokladu růstu cen vstupů, především ceny práce a půdy. Podpora zemědělství a venkova se v současné době řeší jednak ze zdrojů EU, jednak ze zdrojů státního rozpočtu ČR. Všechny výše uvedené podpory ovlivní další vývoj českého zemědělství, potažmo i produkci a složení tzv. zemědělských odpadů. Ekologické zemědělství se v ČR postupně rozvíjí již od roku 1990. Ke konci roku byl počet ekofarem 810. Hospodařily na 254 995 ha, což představuje 5,97 % celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Ve struktuře ekologicky obhospodařovaných ploch přetrvávají trvalé travní porosty, které v roce 2003 představovaly přibližně 90 % celkové výměry ekologicky obhospodařovaných ploch (zdroj: http://www.mze.cz). V souvislosti s růstem ekologických zemědělců roste i produkce biopotravin, jejich spotřeba a export. V roce 2003 oproti roku 2002 vzrostl počet vydaných osvědčení o 114, 4 % (na základě zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství ve znění pozdějších předpisů provádí kontrolu a certifikace KEZ, o. p. s., jako jediný subjekt vydává označení „produkt ekologického zemědělství“. Akční plán ekologického zemědělství – předpokládá zvýšit podíl zemědělské orné půdy jako ekologického zemědělství do roku 2010 na 10 % celkové výměry půdy. V roce 2003 byly poskytnuty dotace v celkové výši 2 807 mil. Kč na zatravňování, údržbu travních porostů pastevním chovem zvířat, ekologické zemědělství, včelařství, vápnění, založení prvků ÚSES (Územní systém ekologické stability).

74


1.4.2 Odpady z dolování a těžby I. Rozpracování SWOT analýzy

Odpady z dolování a těžby jsou v ČR velmi specifickou skupinou, která se jako jediná řídí dvojími právními opatřeními. Část těchto odpadů je řízena ve smyslu zákona o odpadech a část, nesrovnatelně větší, je řešena ve smyslu báňských předpisů. Velmi významné množství odpadů z dolování a těžby však vůbec nevstupuje do evidence odpadů. Tyto hmoty jsou již těžebními společnostmi deklarovány jako vedlejší produkt těžby a úpravy nerostů a ve smyslu podmínek zákona č. 22/97 Sb., o výrobcích jsou uváděny na trh. Jejich využití je především v oblasti inženýrských staveb (silnice a dálnice) a v rekultivační činnosti, hlavně při zahlazování následků těžby nerostů. Vzhledem k tomu, že dané odpady mají velmi dobré vlastnosti umožňující jejich relativně snadné využívání, daná skupina odpadů se nejeví jako příliš problematická. Problematika odbytu odpadů, resp. výrobků z nich, je mnohdy závislá na aktivitě stavebních prací v blízkosti jejich produkce. Jejich využití ve vzdálenějších lokalitách naráží na problém celkové ceny, která je vlivem dopravních nákladů za současných ekonomických podmínek nekonkurenceschopná vůči neobnovitelným surovinám, které se zpravidla nachází průběžně podél výstavby komunikací, kde je využití většiny odpadu z dolování a těžby největší, prakticky ihned za využitím v rekultivacích. Jistým problémem jsou tzv. staré zátěže, běžně označované jako hlušinové haldy, které nejsou vedeny v seznamech odpadů, ale jsou zřizovány ve smyslu báňských předpisů. Tyto haldy, případně i výsypky a odkaliště mohou na jedné straně být potenciálně využitelné jako nízkoprocentní primární surovina, velmi často však vykazují řadu nebezpečných vlastností (radioaktivita, samovznícení, nebezpečí výluhu nebezpečných látek, zvýšená prašnost, cizí krajinotvorný prvek aj.), které z těchto odpadů činí rizika v oblasti životního prostředí. Nakládání s odpady z dolování a těžby je velmi významné zejména v období útlumu těžebních činností, kdy tyto je zapotřebí pro zahlazování následků těžební činnosti i v horizontu řady let, navíc v období, kdy tato činnost je hrazena z vytvořených rezerv, kdy při jejich předčasném využití může dojít i k ekonomickému problému kvůli nedostatku financí. Při analýze možností využívání odpadů z dolování a těžby je velmi obtížné volit evidenci odpadů, podle které se řídit. Dostupná evidence ve smyslu zákona o odpadech je principiálně správná, avšak vykazuje i přes prováděnou verifikaci údajů značné chyby, což způsobuje nesouvislost časových řad.

75


Evidence vedená ČSÚ je možná přesnější, ale časové řady jsou rovněž velmi nepravděpodobné a navíc ve vykazovaných údajích se objevují i odpady, které mají naprosto odlišný charakter, např. kovové odpady, pryžové odpady, odpady tvořené dopravní technikou a jiné. Prakticky žádná evidence neexistuje pro hmoty deklarované jako vedlejší produkty těžby a uváděné na trh jako výrobky ve smyslu zákona o výrobcích. II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství Dobývání nerostných surovin v ČR

Oblast dolování a těžby nerostných surovin představuje vedle zemědělství další z odvětví, kde je možné identifikovat zcela zřejmou inherenci státu do působení tržních sil. Tyto zásahy se mohou zpětně projevit v ovlivnění hospodářských výsledků sektoru. Důvodem těchto zásahů je přesvědčení, že trh nedokáže zajistit ochranu a šetrné využívání nerostných surovin na území státu (které je definované v čl. 7 Ústavy ČR) a v rozporu s principem trvalé udržitelnosti by tento mechanismus vedl k vyčerpání nerostných surovin v budoucím období. Nerostné suroviny jako vyčerpatelný přírodní statek jsou tedy zcela evidentním prostorem pro zásahy státu v podobě tvorby strategických dokumentů (např. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů – SPČR) a právních norem (zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství ve znění pozdějších předpisů). Inherence státu v tomto sektoru nabývají na významu nejen v souvislosti s hrozbou vyčerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, ale rovněž v souvislosti s nakládáním s odpady. Primární suroviny totiž na trhu konkurují druhotným surovinám, jež jsou „surovinami nebo materiály získanými z odpadu, které jsou způsobilé k dalšímu hospodářskému nebo jinému využití“. Na trhu působí mechanismus cenové konkurence. Druhotné suroviny jsou produktem procesu materiálového využití odpadu. Podmínkou pro toto využívání odpadu je existující poptávka po druhotné surovině ze strany zpracovatelů či výrobců (poptávka je nižší v případě, že je cena druhotné suroviny vyšší, než suroviny primární při zohlednění dopravních nákladů). V tuto chvíli je možné opět vidět souvislost mezi sektorem těžby nerostných surovin a produkcí odpadu, neboť v případě, že existuje poptávka po druhotné surovině, klesá těžba nerostných surovin a následně i produkce odpadu z dolování a těžby. Na produkci jmenovaných odpadů bude mít významný vliv rovněž situace v celém odvětví. Z tohoto pohledu bude důležitá analýza odvětví, jež bude obsahem následujícího textu.

76


Důležitou informaci o pozici těžby nerostných surovin nabízí sledování podílu dobývání nerostných surovin na tvorbě HDP, který oproti roku 1993 (kde tvořil pouze 3,7 %) poklesl v roce 1998 až na 1,8 %. Navíc byly zásoby některých nerostných surovin již téměř vyčerpány. Z tohoto důvodu je národní hospodářství závislé na dovozu některých nerostných surovin ze zahraničí. Jedná se zejména o vyčerpané zásoby rud, jejichž těžba byla prakticky ukončena s výjimkou doznívající těžby uranové rudy v Dolní Rožínce. Naopak Česká republika je soběstačná v zásobách nerudních a stavebních surovin16, je rovněž soběstačná v těžbě hnědého i černého uhlí, naopak doznívá těžba lignitu. Klesající podíl tohoto sektoru na tvorbě HDP je důsledkem zejména nekonkurenceschopnosti domácí těžby nerostných surovin na světových trzích, které jsou charakteristické dlouhodobým trendem poklesu cen nerostných surovin (výjimkou je v současné době ropa, jejíž cena tenduje k historickému maximu). Tento trend se přibližně v posledním roce zvrátil, došlo k prudkému nárůstu ceny černého uhlí vhodného pro koksování, což umožňuje jeho dobývání v horších důlněgeologických podmínkách s vyššími náklady. Poptávka po koksovatelném uhlí a koksu je dána prudkým nárůstem výroby železa a oceli se současným růstem ceny. Vedle podílu sektoru na tvorbě HDP je rovněž významná skutečnost, že pro české hospodářství stále platí vysoká surovinová a energetická náročnost. Energetická náročnost ekonomiky ČR měřená spotřebou energie na jednotku HDP je několikanásobně vyšší než v zemích EU (viz SPČR). Na předchozích řádcích byly naznačeny vztahy mezi produkcí sektoru dobývání nerostů a produkcí odpadů. Bylo naznačeno, že produktivita sektoru se významným způsobem odrazí nejen na produkci odpadů z dobývání nerostných surovin, ale také na úrovni materiálového využití odpadu. V souladu se SPČR je jedním z hlavních cílů realizace surovinové politiky v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje (snaha řídit poptávku po neobnovitelných zdrojích nerostných surovin; internalizace externalit tam, kde je to vhodné a účelné; preference obnovitelných zdrojů energie; rozvoj surovinově nenáročných výrob s vysokou přidanou hodnotou; zavádění nízkoodpadových úpravárenských technologií; zavádění environmentálních manažerských systémů). Z tohoto pohledu se jeví jako nejvýznamnější doporučení neregulovat ceny nerostných surovin v podmínkách trhu a nechat je působení tržních sil (nabídky a poptávky). Regulace ceny by představovala významnou překážku podpory využívání 16

Ani nepostačující zásoby nerostných surovin ve srovnání s domácí poptávkou se výrazně neprojevují na poptávce po druhotných surovinách. Výjimku tvoří pouze recyklace železných a neželezných kovů, na níž je český hutní průmysl závislý (aktualizované informace o zpracování druhotných surovin a zahraničním obchodu s druhotnými surovinami jsou k dispozici na: http://www.mpo.cz/CZ/Resortni_politiky/Surovinova_politika/default.htm).

77


druhotných surovin. Snižování zásob nerostných surovin v budoucím období se projeví v růstu vzácnosti, a tím i ceny této suroviny, což bude mít za následek vyšší tendenci ve využívání druhotných surovin. Tyto environmentálně orientované strategie těžby nerostných surovin by se měly významným způsobem odrazit na produkci odpadů. V současné době dochází k postupnému snižování energetické i surovinové náročnosti výroby, což se bude projevovat na celkové produkci odpadu i v dalších sektorech národního hospodářství. Jak je vidět v následující tabulce, produkce odpadů z dolování a těžby v posledních letech poklesla. Pokles produkce může být důsledkem poklesu těžby téměř všech nerostných surovin (kromě ropy či některých stavebních surovin). Vzhledem ke snižování energetické náročnosti ekonomiky a restrukturalizaci energetických zdrojů lze očekávat postupné snižování těžby fosilních paliv. Obr. 2 Vývoj spotřeby prvotních palivoenergetických zdrojů podle zeleného scénáře SEK Tuzemská spotřeba prvotních palivoenergetických zdrojů [PJ] - korigovaný zelený scénář 2 000

[PJ]

1 500 1 000 500 0 -500 2000

2005

2010

2015

2020

Hnědé uhlí

Černé uhlí + koks

Ostatní tuhá paliva

Plynná paliva

Kapalná paliva

Elektřina

Jaderné palivo

Obnovitelné zdroje

2025

2030

Surová ropa

Zdroj: Státní energetická koncepce České republiky (schválená usnesením vlády České republiky č. 211 ze dne 10. března 2004)

Nadále musíme počítat s využíváním surovinových zdrojů, jako je kaolin, živce, sklenářské písky, vápenec apod., pokračovat bude rovněž těžba stavebních surovin.

78


Těžba surovin

Tab. 16 Těžba a vývoz vybraných nerostných surovin v tis. t Surovina Těžba Vývoz Podíl vývozu % Těžba Hnědé uhlí Vývoz Podíl vývozu % Těžba Kaolín Vývoz Podíl vývozu % Černé uhlí

Jíly

Těžba Vývoz Podíl vývozu %

Vápence a dolomit

Těžba Vývoz Podíl vývozu %

Těžba Stavební Vývoz kámen a štěrkopísek Podíl vývozu %

1990 30 714 1 532 5,0 78 391 2 158 2,8 3 455 488 14,1 1 438 × × 15 489 × × 79 549 × ×

1991 1998 2000 2001 2002 2003 24 691 19 521 17 028 14 808 14 097 13 382 2 788 6 726 5 886 5 713 5 690 5 669 42,4 40, 4 38,6 34,6 34,5 11,3 68 100 51 283 50 610 51 036 48 834 49 920 3 147 3 930 2 888 3 145 1 949 1 274 2,6 4,0 6,2 5,7 7,7 4,6 2 530 3 049 5 573 5 543 3 650 4 155 442 444 455 443 419 440 10,6 12,2 8,0 7,9 13,7 17,4 903 169 18,7

1 030 189 18,3

601 174 29,0

585 185 33,1

564 158 33,1

554 146 26,3

11 134 11 558 11 806 10 887 10 186 10 652 117 226 277 315 212 143 1,1 2,2 2,5 2,7 1,8 1,3 47 445 42 428 39 450 41 082 40 941 46 656 330 298 524 825 3 257 1 816 0,7 0,7 1,9 2,1 4,3 6,9

Zdroj: ČGS – Geofond

V roce 2003 bylo vytěženo 132,7 mil. t nerostných surovin na 532 výhradních ložiskách 308 těžebními organizacemi. Výše nevýhradní těžby byla 10,8 mil. t (MŽP, Zpráva o životním prostředí v České republice v roce 2003). Z tabulky je zřejmé, že v roce 2003 došlo k mírnému oživení těžby u kaolínu, bentoninu, živce, sklářských a slévárenských písků, vápence, ropy, zemního plynu, naopak pokles pokračoval v případě grafitu, jílů, černého uhlí, uranu, lignitu. K vzestupu došlo u těžby stavebních surovin, což vypovídá o zvýšené stavební činnosti vyvolané také zvýšenou stavbou po povodních v srpnu 2002. Těžba kaolínu pro výrobu porcelánu je velmi stabilní a patří mezi jednu z nejvýznamnějších položek českého zahraničního obchodu. V roce 2003 byl vystřídán pokles produkce bentoninu jeho nárůstem, poptávka po něm roste především ze strany nových a netradičních využití. Dále pokračuje růst těžby živcových surovin, po kterých stále existuje poptávka, v posledních letech roste i objem vývozu, v roce 2002 bylo vyvezeno asi 29 % domácí produkce.

79


Dlouhodobý pokles produkce grafitu byl zakončen zastavením těžby na jihočeských ložiskách, v budoucích letech lze očekávat nárůst jeho importu, v současné době dochází k expanzi exportu zejména levného čínského grafitu. Dlouhodobě setrvává nebo mírně roste produkce vysokoprocentních vápenců. V roce 2003 došlo k nárůstu těžby vápenců ostatních. Zásadní pokles těžby se v posledních letech projevuje u sádrovce, příčinou je všeobecný nadbytek druhotné suroviny, tzv. energosádrovce. Po prudkém poklesu se těžba v roce 2002 a 2003 poněkud ustálila. Dlouhodobě klesající trend těžby je typický pro černé uhlí a pro lignit. Těžba hnědého uhlí zůstává na úrovni minulých let, v roce 2003 lze zaznamenat mírný nárůst. Těžba ropy a zemního plynu v roce 2003 zaznamenává růst, tato těžba však tvoří pouze malé procento ze spotřeby. Vybraný tok odpadů

Pro rozhodování, které odpady je vhodné vybrat ke konkrétní analýze, je rozhodující zvážit, která evidence odpadů je pro tento výběr nejvhodnější. Z tabulek uvedených v následující kapitole týkající se mikroekonomické analýzy je zřejmé, že skutečné odpady, které naplňují definici o odpadech ve smyslu zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., jsou odpady vedené v evidenci ISOH. Důvodem je jejich podrobné členění, vypovídající časové řady, v praxi ověřená věrohodnost a přímá souvislost s běžnými surovinami. Tab. 17 Vybrané druhy odpadů Kat. číslo 01020200 01040200 01050100* *

Odpad Odpad z těžby nerud Písek a/nebo jíl Odpad s obsahem ropných látek

r. 1998 384 387 84 848

Produkce [t] r. 1999 r. 2000 321 279 291 184 32 827 40 193

51 653

17 290

6 942

r. 2001 299 274 47 558 26 953

nebezpečný odpad

Popis základních identifikovaných problémů

Jedním ze základních problémů odpadů z dolování a těžby je, že tyto odpady jsou řešeny dvěma rozdílnými právními normami, a množství odpadů je možno stanovit ze tří dostupných zdrojů. Právní normy: zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., v platném znění a související vyhlášky,

80


báňské předpisy, zákon č. 44/1933 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (Horní zákon), zákon č.l 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a ostatní báňské správě v platném znění a související předpisy, evidenční zdroje, evidence odpadů ISOH ve smyslu zákona o odpadech, evidence vedená ČSÚ, evidenční údaje o těžbě nerostů.

Dá se vyslovit prognóza klesajícího evidovaného množství odpadů, jelikož stále větší množství těchto odpadů se využívá jako výrobek ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., a proto vůbec nevstupuje do evidence odpadů. U odpadů v režimu báňských předpisů uložených ve výsypkách, haldách a odkalištích je možno spatřovat významný zdroj druhotných surovin, které je možno využít. Tyto „zásoby“ z národohospodářského hlediska znamenají značný potenciál druhotných surovin, připravených prakticky ihned k využití. III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok

Daná skupina odpadů z dolování a těžby souvisí s řadou státních politik a trategických dokumentů. Jde zejména o politiky již popsané v kapitole 1.3.4, dále můžeme uvést například i daňovou politiku apod. Jednotlivé dokumenty vymezují v různé míře státní zájem a cíle v oblasti těžby, úpravy a využití surovin, jejich náhrady vhodnými odpady, ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. IV. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku – výhledy vývoje

Produkce odpadů z dolování a těžby jistým způsobem kopíruje těžbu nerostných surovin. Dá se předpokládat spíš mírný růst skutečné produkce odpadů vlivem rostoucí těžby dané předpokládaným růstem hospodářství. Tento růst se však nutně nemusí projevit růstem množství odpadů v evidenci odpadů. Ve střednědobém horizontu 10 let se neočekává přílišný pokles těžby některých dnes dominantních nerostů, jelikož většina zásob, s výjimkou uranové rudy a lignitu, překračuje svou kapacitou toto období. Dá se však očekávat cenový, daňový a společenský tlak na úsporu neobnovitelných zdrojů, což bude vytvářet mnohem větší prostor pro využívání odpadů jako druhotných surovin. Příčiny vznikajících problémů

Jednou z příčin malého využívání odpadů jako druhotných surovin je relativně nízká cena neobnovitelných zdrojů. Významným faktorem je tlak na ekonomickou efektivnost výroby danou neustále postupující globalizací světové ekonomiky, kte81


rá je charakterizovaná snižováním bariér pro obchod. To je důsledkem toho, že výrobci často zvažují otázku ne zda použít druhotné suroviny, ale zda nezměnit zemi, kde výroba probíhá. Dále je možno uvést jisté konzervativní technologické postupy bránící využívání odpadů. Příčinou obtížnějšího využívání odpadů je i jejich asymetrická lokalizace v ČR, zpravidla odlišná od lokalit spotřeby. Dopady problémů

Praktickým dopadem uvedených problémů je snížení využívání odpadů jako náhrady neobnovitelných zdrojů. Výhody oproti ostatním odpadovým tokům

Velkou výhodou je relativně nízký podíl nebezpečných odpadů a vysoký potenciál možnosti využívání odpadů z dolování a těžby jako náhrady neobnovitelných surovin. V. Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání

Mezinárodní srovnání dané skupiny odpadů je velmi složité, jelikož jejich produkce je převážně závislá na kvalitě nerostu v ložisku a na možnostech zpřístupnit ložiska. Tyto parametry jsou prakticky u každého ložiska jiné. Vlastní technologie úpravy a zpracování nerostů již nemá na produkce odpadů tak zásadní význam. Implikace na národní úroveň

Nakládání s odpady z dolování a těžby je v ČR na velmi dobré úrovni a má dobré historické zkušenosti. Nejeví se jako nutné přejímat zahraniční zkušenosti

1.4.3 Odpady z energetiky Úvod

Energetika v obecném slova smyslu (přesněji energetické hospodářství) je velmi významný systém národního hospodářství každého státu. Tento systém se dělí na subsystémy (odvětví) elektroenergetika, plynárenství, teplárenství, uhelný průmysl a těžba uranu a zpracování uranové rudy. V některých státech je významným subsystémem i těžba a zpracování ropy. V podmínkách ČR je tento subsystém vzhledem k absenci těžby ropy na našem 82


území a k málo významnému využívání kapalných paliv ve velké energetice spíše záležitostí zpracovatelského průmyslu, avšak výrazně ovlivňuje naši dovozní závislost v oblasti energetických komodit. Součástí systému energetického hospodářství (resp. energetické bilance) není pouze strana obstarávání energie, ale i strana její spotřeby, která je určujícím činitelem rozvoje všech odvětví energetiky. I. Rozpracování SWOT analýzy

Kapitola slouží jako podklad pro stanovení možných variant strategií nakládání s odpady z energetiky. Použitá SO strategie (strenghts-opportunities strategy) slouží ke zhodnocení příležitostí identifikovaných ve vnějším prostředí a využití silných stránek ve prospěch příležitostí. Strategie WT (weakness-threath strategy) má za cíl ukázat slabé stránky a problémy odpadového toku, minimalizovat je, a tím snížit jejich negativní dopady. Informace využité v této kapitole vycházejí ze závěrů kapitoly 1.1.3. Silné stránky a příležitosti odpadového toku

Silnou stránkou je především možnost využití certifikovaných vedlejších energetických produktů (dále jen VEP) na rekultivaci odkališť strusky a popílku, na rekultivaci starých důlních děl, krajinotvorbu a rekultivaci skládek komunálního odpadu, využití ve stavebnictví a stavitelství. Základní příležitost spočívá v důrazu na zvýšení informovanosti v možnosti využití vedlejších energetických produktů (VEP) pro výrobce, vytvoření legislativních předpokladů, technických návodů a manuálů pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Příležitostí pro zlepšení situace je také zavedení a prosazení větší podpory zpracovatelů odpadů, možnosti využití i pro další odvětví, nahrazení přírodních zdrojů (primárních surovin). Kromě stavebnictví lze popele a popílky aplikovat v těchto oblastech – doly, zemědělství, hutnictví, metalurgie, posyp komunikací, čištění odpadních vod, speciální aplikace (výroba keramických cenosfér, syntetických zeolitů apod.). Příležitost je spatřována i v možnosti zvýšení informovanosti veřejnosti. Hrozby a problémy odpadového toku

Slabými stránkami jsou především velká produkce tohoto odpadu, v některých případech technologická nepřipravenost na odběr VEP, zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP, neexistence dostatečného množství odběratelů a zpracovatelů, všeobecná nedůvěra, a tudíž i často využívaná možnost ukládání na skládky.

83


Základními hrozbami jsou jednak prosazování lobbyistických záměrů proti využívání VEP jako výrobku a nesplnění kvalitativních požadavků na VEP, jednak nedostatečná legislativa, kontrola jejího plnění a nezájem veřejnosti. Příčiny dalších problémů: velké objemy produkce odpadů, málo odběratelů a zpracovatelů, v některých případech i technologická nepřipravenost na odběr VEP, zajištění celoročního kontinuálního odběru VEP (max.v létě, min. v zimě), nedůvěra – převaha názoru o ekotoxicitě odpadů, ukládání na skládky.

Problémy ekologické – obecně Ekologická závadnost těchto odpadů spočívá v obsahu toxických kovů, dioxinů a furanů, radioaktivitě a ve značných objemech jejich produkce. Úletový popílek absorbuje na svém povrchu různé škodliviny, a proto představuje významné nebezpeční pro životní prostředí. Při spalování komunálních odpadů a nebezpečných odpadů vzniká tuhý zbytek, který je nutno před uložením na skládku solidifikovat. Tento odpad může kromě těžkých kovů obsahovat i vysoce nebezpečné dioxiny a furany. Sádra z odsiřování spalin je inertní netoxický materiál. Environmentální dopady problémů Díky tomu, že objemy produkovaných popílků jsou velké a zpracovatelé nevyužití veškeré produkované množství, dochází stále k ukládání popílků na skládky ve značných množstvích. V některých případech pak dochází k nesplnění kvalitativních požadavků na VEP, a přetrvává tak určité množství toxických VEP (zejm. suchých popílků apod.). Ekonomické dopady problémů Z pohledu základních surovin, používaných pro výrobu základkových směsí (popílky, flotační hlušina) je třeba konstatovat, že v současné době existuje zřetelný nedostatek suchých popílků v potřebných objemech na trhu. Tato situace je vyvolána zejména zavedením fluidního spalování v tepelných elektrárnách, kdy je tento popílek díky svým vlastnostem využíván především výrobci stavebních hmot. Uvedená situace vyvolala potřebu hledání nových surovin, které by bylo možno použít pro výrobu základkových směsí (Odpady 11/2001).

84


Charakteristika vybraných druhů odpadů (s největšími objemy produkce) z energetiky Popílek

Popílek z elektráren je obtížný odpad jak z hlediska množství (1,4 t/obyv./rok), tak z hlediska některých vlastností. Vývoj nových technologických postupů využívajících odpadní látky jako surovinovou základnu pro výrobu finálních výrobků je nepostačující. Díky tomu se v ČR využívá jen asi 20 % z vyprodukovaného objemu tuhých zbytků po spalování uhlí (Medvecová, J.: Recycling 2004, s. 104). Energetické popele jsou všeobecně považovány za závažný ekologický problém. Jedná se především o vysokou prašnost popelů a hlavně přežívající názor, že popele jsou zdrojem nejrůznějších kontaminantů včetně těžkých kovů. Pro využívání popelových energetických hmot z hlediska životního prostředí je nezbytné zásadně rozlišovat dvě odlišné skupiny: Popílky čerstvé, které nepřišly do kontaktu s vodou a jsou zpravidla součástí pevných imisí. Tyto typy popílků jsou obvykle toxické vůči přírodnímu prostředí, a to víceméně bez ohledu na druh spalovaného uhlí či typ energetického zařízení, což bylo prokázáno mnoha exaktními pokusy s nejrůznějšími druhy rostlin. Popele plavené, které byly až do současné doby tradičně ukládány na složiště pomocí hydraulické přepravy a byly tedy v intenzivním kontaktu s vodou. Tyto popeloviny nejsou toxické, obsahují minimum těžkých kovů, a lze v nich tudíž pěstovat nejrůznější druhy rostlin. Jsou proto i poměrně snadno rekultivovatelné (Petříková, V.: Popílek a odpadní vody, Odpady 2000, č. 6, s. 23–24).

Po rekonstrukci elektroodlučovačů, výstavbě odsiřovacích zařízení a fluidních kotlů v letech 1992–1998 dosáhl ČEZ výrazného snížení emisí do ovzduší, ale zároveň se zvětšilo množství VEP o výstupy z čištění spalin. Protože množství vznikajícího popílku je velké a obsah nebezpečných složek v něm je vysoký, je podíl popílku využitého jako druhotná surovina celkově nízký. V úvahu přichází jeho likvidace, především ukládáním do vyrubaných prostorů po těžbě uhlí a také jeho využití k rekultivaci krajiny. Pro tyto účely se z popílku vytváří tzv. stabilizát (výrobek splňující požadavky zákonů s možností variantního využití ve stavebnictví). Je certifikován jako výrobek k použití pro tvarové úpravy reliéfu krajiny při rekultivačních pracích a asanaci odkališť EOP, pro stavbu těsnění a obvodových hrází na skládkách odpadů, pro stavbu obvodových hrází na skládkách odpadů, stabilizát pro stavbu pozemních komunikací, stabilizovaný popílek pro stavbu pozemních komunikací.

85


Využití popílků ve stavebnictví je zkoumáno a prakticky více nebo méně úspěšně řešeno již řadu desetiletí. Nejedná se o typické využití stavebního odpadu, ale je to určitá forma recyklace průmyslového odpadu. Zejména tzv. klasické popílky jsou obsaženy v řadě stavebních materiálů, hlavně v popílkových pórobetonech, kde mohou tvořit i téměř osmdesát procent hmotnostních. V mnohem menším podílu jsou zastoupeny v betonech, zde však neprošly fází hydrotermálního ošetření za vysokých teplot, jako je tomu v případě v technologie pórobetonu. V každém případě je třeba s popílkem jako složkou stavebních materiálů počítat při jejich budoucí recyklaci. Mnohem menší pozornost byla věnována dosud využití popílků z fluidního spalování. Škvára

Využití škváry v některých odvětvích stavebního průmyslu se intenzivně hledá. Protože s využitím škváry ze spaloven jako materiálu využívaného ve stavebnictví jsou malé zkušenosti, potencionální odběratelé k tomuto materiálu zaujímají jistou nedůvěru. Přesto se již dnes ukazuje, že pro zvýšení využitelnosti škváry v průmyslu je zcela nezbytné získat certifikát na škváru jako výrobek. Tzv. surová škvára, která odchází z procesu spalování se spaloven, má nepříznivé vlastnosti, které zabraňují jejímu přímému použití ve vybraných hospodářských odvětvích, stejně jako velký obsah kovových částic a skleněných střepů a relativně velký podíl uvolnitelné vody (až 10 % celkového objemu surové škváry). Výhody daného odpadového toku oproti ostatním odpadovým tokům

V České republice vzniká každoročně značné množství energetického odpadu (cca 9,5 mil. tun elektrárenského popílku, 950 000 tun vysokopecní strusky apod.). Jedním z oborů, který těchto odpadů využívá, je cementářský průmysl. S postupným rozvojem výroby cementu dochází k narušování krajiny těžbou vápence a rovněž spotřeba energie na jeho výrobu představuje značnou ekologickou zátěž. Z tohoto důvodu se začaly využívat jako náhrada vhodné odpadové suroviny z energetiky, které minimálně ovlivňují odpadový tok či dokonce zlepšují konečné vlastnosti výrobku. Cementářský průmysl již řadu let zpracovává značnou část odpadů vznikajících v nejvíce znečišťujících průmyslových odvětvích, tj. energetice a hutnictví. Popílek a struska jsou mlety se slinkem, čímž dostáváme celou škálu cementů, které jsou využívány pro své charakteristické vlastnosti. Postavení popílků při výrobě stavebních hmot není dosud tak jednoznačné, ale díky jeho chemicko-mineralogickému složení jde o velmi cenný surovinový zdroj. Proto je zapotřebí věnovat pozornost jeho kvalitnímu a racionálnímu využití.

86


Popílek

Využití odpadních hmot v průmyslu výroby stavebních hmot je velmi široké a může přinášet výhody jak pro provozovatele výrob stavebních hmot, tak i pro producenty těchto odpadů, kteří jsou ve většině případů ekologicky závadní. Patrně nejrozšířenější způsob využití popelů a popílků v tuzemských podmínkách je jejich aplikace ve stavebnictví a stavitelství. Obecně je lze rozdělit do dvou skupin: výroba stavebních materiálů a jejich využití ve stavebnictví, silniční a pozemní stavitelství.

Ve stavebnictví a výrobě stavebních hmot se popílek používá jako přísada při výrobě nejrůznějších materiálů – betonu, pórobetonu, maltovin, cihel apod. Při vhodně zvolené dávce popílku lze obdržet cementy, z nichž lze vyrábět betony s dostatečně vysokými pevnostmi. Popílky mají zároveň pozitivní vliv na zvýšení odolnosti vůči agresivnímu a síranovému prostředí, zvyšují odolnost vůči alkalicko- křemičité reakci a ovlivňují pozitivně i některé ostatní vlastnosti betonů vyrobených z těchto cementů. V silničním stavitelství se popel používá zejména pro:

násypy dopravních staveb a jiných provozních ploch, zásypy opěr mostů, jako náhrada nevhodné podložní zeminy, stabilizované podkladní vrstvy (popel stabilizovaný cementem nebo vápnem), náhrada cementu v silničních a konstrukčních betonech, náhrada vápencových plniv v živičných směsích, zlepšení granulometrického složení přírodního kameniva.

Zde je zapotřebí zmínit, že pro jejich využití (např. pro výrobu pórobetonu) je rozhodující úroveň radioaktivity popílků a strusek (přípustná aktivita je pod 120 Bq/kg). Kromě stavebnictví lze popele a popílky aplikovat v těchto oblastech – doly, zemědělství, hutnictví, metalurgie, posyp komunikací, čištění odpadních vod, speciální aplikace (výroba keramických cenosfér, syntetických zeolitů apod.). V dolech slouží tyto odpady na základy, podsypy, sanace a rekultivace. Sanace důlních prostor pomocí samotuhnoucích hmot na bázi vybraných průmyslových odpadů zároveň přispívá k minimalizaci vzniku nežádoucích jevů, spojených s dobýváním i útlumem a likvidací báňské činnosti (např. projevy subsidence povrchu, propady starých důlních děl na povrchu nebo nekontrolované výstupy mineralizovaných důlních vod a metanu). Hydraulické základkové směsi vyráběné na bázi odpadů jsou v černouhelném hornictví používány již delší dobu – například v dolech ostravsko-karvinského revíru je více než 20 let aplikována „polská technologie“.

87


V zemědělství se popílky používají při úpravě těžkých půd. Požadují se nízké obsahy As, Be, Cd, Hg, Pb a Zn. Dávky se pohybují v rozmezí 650–2000 t/ha. Popílky se využívají i k výrobě obalovaného osiva nebo k ukládání velkých dávek kejdy. Dlouhodobé sledování různých způsobů využití elektrárenského popela v zemědělství ukázalo jeho nezávadnost pro tuto oblast použití. Při aplikaci popílku do půdy nebylo nikdy prokázáno zvýšení obsahu těžkých kovů v půdě (s výjimkou arzenu) ani v rostlinné produkci. Z rizikových prvků se v popelu vyskytuje ve zvýšeném množství jen arzen a molybden. Při aplikaci popela do půdy se často prokázalo zlepšení fyzikálních a agrochemických vlastností půd a zvýšení úrodnosti a výnosů. V hutnictví slouží popílky k přípravě licích zásypů pro kontinuální lití. V metalurgii jsou rovněž popílky svým chemickým složením a obsahy složek potencionální druhotnou surovinou pro výrobu železa, hliníku, titanové běloby, germania, galia, berylia a uranu (Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady z tepelných procesů, Odpady 1998, č. 11). Popílky a strusky jsou též vhodné jako sorbenty k čištění odpadních vod. Pomocí strusky nebo škváry lze z odpadních vod odstraňovat fenoly, mastné kyseliny, kyanidy, merkaptany, pesticidy, fosfátové kaly s obsahem Cd apod. Například čistírny odpadních vod pomocí filtrační látky CINIS využívající výhradně popele ze složiště, mají velké uplatnění při dekontaminaci vod znečištěných organickými i některými anorganickými látkami. Vynikající výsledky byly prokázány především při čištění průmyslově znečištěných vod, kdy byly touto technologií dokonale odstraněny z vody ropné látky i těžké kovy (Petříková, V.: Popílek a odpadní vody, Odpady 2000, č. 6). Z elektrárenských popílků se v řadě zemí získávají tzv. keramické cenosféry (plné nebo duté keramické mikrosféry), které se používají jako plnivo do plastů, kompozitů MMC (Metal-matrix composites), v metalurgii jako teplená izolace taveniny a ve výrobě lehčených betonů a tepelně izolačních materiálů. Produkty z odsiřování spalin

Energosádrovec získávaný u nás při odsiřování kouřových plynů metodou mokré vápencové vypírky má vysokou čistotu a kvalitu. V budoucnu může zcela nebo zčásti nahradit zdroje přírodních sádrovců (Odpady 11/1998). Vyrobená energosádra nebo anhydrid podobně jako sádra přírodní je vynikající surovinou především pro výrobu stavebních materiálů (lité podlahy, omítkové směsi, tvárnice apod.) a sádrokartónových desek. Anhydrit je možno dále využívat ve výrobě pórobetonu na bázi písku, kde může být přidáván až v obsahu do 10 % pro zlepšení vlastností pórobetonu, a dále při výrobě anhydritových samonivelačních podlahových směsí. Energeticky náročnou 88


výrobu klasických stavebních hmot – cementu a vápna – tak lze částečně nahradit sádrou. Produkty odsíření z polosuché metody (směs síranu, siřičitanu a hydroxidu vápenatého), které nelze ve stavebnictví využít, je možné perspektivně využít při přípravě stabilizátu pro uzavírací vrstvy skládek a uložišť (Lederová, J.: Odpadní produkty z elektráren a tepláren, Odpady 2000, č. 5). Energosádrovec má složení odpovídající přírodnímu sádrovci a lze jej proto využívat zejména k následujícím účelům: pro výrobu sádry a anhydritu, jako regulátor tuhnutí při výrobě cementu, jako aktivátor při výrobě pórobetonu. Škvára a struska ze spalování uhlí

Úpravou spalovacího režimu a jeho důsledným dodržováním lze podstatně zlepšit parametry škváry, především obsah nedopalu a snížení procentuálního množství škváry na množství odpadu, tj. dojde k lepšímu vyhoření spalitelných složek. Je prokázáno, že škvára nemá nebezpečné vlastnosti a po získání „Stavebního technického osvědčení“ a „Protokolu o ověření shody typu výrobku“ je možné ji využívat pro tepelně-izolační zásypy ve stavbách, jako rekultivační vrstva pro rekultivace skládek, úpravu terénu, zához výkopových rýh a při realizaci podkládek inženýrských sítí. K minimalizaci množství pevných odpadů je vybírána směs strusky a vypraného popílku z těchto důvodů: má příznivé složení vhodné ke stavebnímu využití, chemické analýzy prokazují možnost dosažení legislativních limitů, obsahuje vypálený železný šrot vhodný k recyklaci do hutí (Eichlerová, J.– Novák, P.: Recycling 2004, s. 116–121).

Při výrobě cementů se využívají ve velké míře druhotné suroviny silikátového charakteru, zejména strusky, a to nejen vysokopecní. Jemně mleté vysokopecní strusky lze rovněž využít jako externí přídavky do betonových směsí. Velmi významnou, ale u nás nedoceněnou oblastí využití strusek je jejich alkalická aktivace. II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství Vývoj energetiky v ČR

Česká energetika je za poslední roky charakteristická velmi rychlým vývojem. Zatím se nenaplnil privatizační scénář, ale zato postupně docházelo k liberalizaci tr-

89


hu, což již od roku 2002 umožnilo největším odběratelům svobodně si vybrat svého dodavatele elektrické energie. Základním kamenem liberalizace energetiky je umožnění volné soutěže v oblastech, kde je to možné. Podle evropských direktiv je k tomuto kroku nutný tzv. „unbundling“, což v překladu znamená, že jsou účetně, právně nebo vlastnicky odděleny činnosti v oblasti výroby, přenosu, distribuce a prodeje elektrické energie. Liberalizace se pak týká výroby a prodeje, které na rozdíl od přenosu a distribuce nemají charakter přirozeného monopolu. V tomto ohledu Česká republika měla díky dávnému vyčlenění regionálních distribučních společností (REAS) z ČEZ vcelku zjednodušenou pozici. V oblasti výroby byla navíc pozice ČEZ vždy významná, ale zdaleka ne monopolní, neboť jeho výroba pokrývá kolem 70 % trhu (kromě firemních elektráren). V rámci REAS pak muselo dojít k oddělení distribuce a obchodu, protože tyto subjekty pokrývaly obě aktivity. Dosud došlo pouze k tzv. účetní oddělení. Tzv. právní oddělení nařizuje až novela Energetického zákona z října 2004. Novela zákona 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) z října 2004 zavádí požadavek právního (nikoliv majetkového) oddělení distribuce elektřiny od ostatních činností – provozovatel musí být nezávislý na jiných činnostech netýkajících se distribuce elektřiny. Oddělení distribuce od ostatních činností musí být provedeno nejpozději do 31. 12. 2006 (platí pro vertikálně integrované podniky s nejméně 90 000 připojenými zákazníky). Provozovatel distribuční soustavy, k jehož soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst konečných zákazníků, nesmí být od 1. ledna 2007 souběžným držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem, jinak tyto ostatní souběžně držené licence k 1. lednu 2007 zanikají. Provozovatel distribuční soustavy současně nesmí od 1. ledna 2007 držet podíly v jiné právnické osobě, která je držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem. Od 1. ledna 2007 provozovatel distribuční soustavy dále nesmí uzavírat ovládací smlouvy k podrobení jednotnému řízení jiného držitele licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo plynem ani v takovém řízení podle již uzavřených ovládacích smluv pokračovat. K zajištění nezávislosti provozovatele distribuční soustavy zákon stanovuje mj. následující minimální kritéria: a) Osoby odpovědné za řízení provozovatele distribuční soustavy se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách vertikálně integrovaného podnikatele, jenž je odpovědný, přímo nebo nepřímo, za běžný provoz výroby, přenosu a obchodu s elektřinou.

90


b) Provozovatel distribuční soustavy musí disponovat skutečnými rozhodovacími právy ve vztahu k majetku nezbytnému k provozování, údržbě a rozvoji distribuční soustavy, která jsou nezávislá na vertikálně integrovaném podnikateli. Mateřská společnost nesmí udílet provozovateli distribuční soustavy jakékoliv pokyny ohledně běžných operací, a rovněž nesmí jakýmkoliv jiným způsobem zasahovat do rozhodování o výstavbě či modernizaci částí distribuční soustavy, pokud takové rozhodnutí nejde nad rámec schváleného finančního plánu, či jiného obdobného opatření. Tím není dotčeno oprávnění mateřské společnosti schvalovat roční finanční plán či jiný obdobný nástroj provozovatele distribuční soustavy a stanovit maximální zadlužení provozovatele distribuční soustavy. c) Provozovatel distribuční soustavy musí přijmout program, kterým stanoví opatření k vyloučení diskriminačního jednání, a zajistit kontrolu dodržování takového programu. Provozovatel distribuční soustavy je povinen program a jeho změny předat Energetickému regulačnímu úřadu a ministerstvu bez zbytečného odkladu po jejich přijetí a zároveň zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Provozovatel distribuční soustavy je povinen zpracovat každoročně zprávu o přijatých opatřeních a plnění programu za uplynulý rok. Analogická pravidla jako pro provozovatele distribučních soustav platí i pro provozovatele přenosové soustavy (uplatňují se obdobná minimální kritéria). Provozovatel přenosové soustavy nesmí být držitelem licence na obchod s elektřinou, distribuci elektřiny a výrobu elektřiny. Obstarávání elektřiny pro zajišťování spolehlivého provozování přenosové soustavy není považováno za obchod s elektřinou. V případě přepravy a distribuce plynu platí obdobný požadavek na oddělení přepravy a distribuce plynu od ostatních aktivit (včetně minimálních kritérií) jako u přenosu a distribuce elektřiny. Rozdílem je to, že přeprava plynu musí být od těchto dalších aktivit oddělena do 1. 1. 2006. Oddělení distribuce plynu od ostatních aktivit musí být provedeno do 31. 12. 2006 (platí pro vertikálně integrované plynárenské podnikatele, kteří poskytují služby pro více než 90 000 připojených zákazníků). Další důležitou podmínkou liberalizace je existence pravidel fungování trhu, která umožňují jeho postupné otevírání. To probíhá v následujících etapách: Od 1. ledna 2002 jsou oprávněnými zákazníky koneční zákazníci se spotřebou vyšší než 40 GWh (na jedno odběrné místo), oprávněnými výrobci s právem regulovaného přístupu k DS jsou pak výrobci s instalovaným výkonem nad 10 MW. Od 1. ledna 2003 jsou oprávněnými zákazníky koneční zákazníci se spotřebou vyšší 9 GWh, oprávněnými výrobci jsou pak všichni držitelé licence na výrobu elektřiny.

91


Od 1. ledna 2004 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci, jejichž odběrné místo je vybaveno průběhovým měřením spotřeby elektřiny (mimo domácností). Od 1. ledna 2005 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci mimo domácností. Od 1. ledna 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci.

Otevírání trhu s plynem probíhá v následujících etapách: Od 1. ledna 2005 jsou za podmínek stanovených tímto zákonem oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci, jejichž roční spotřeba vztažená na jedno odběrné místo překročila v roce 2003 hodnotu 15 mil. m3 zemního plynu, a dále všichni držitelé licence na výrobu elektřiny spalující plyn v tepelných elektrárnách nebo teplárnách. Od 1. ledna 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci s výjimkou domácností. Od 1. ledna 2007 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci.

V České republice přinesl trh s elektrickou energií v posledních letech mnoho novinek, které zcela změnily logiku jeho fungování. První změnou je nahrazení vertikálně orientovaných produktů na straně výroby novými produkty, které mají blokový charakter, a jsou tedy horizontální. V podstatě se jedná o to, že špičkový, vysoký a nízký tarif dělený po hodinách byl pod hlavičkou duhové energie ČEZ nahrazen produkty, jako je základní roční pásmo, měsíční pásmo, pásmo pro pracovní dny atd. Tento trend pak následovaly ostatní výrobci tohoto olygopolního trhu. Dále se změnila logika vyhodnocování odchylek, jejichž cena je v současné době stanovována na základě struktury poptávky a nabídky podpůrných služeb. Třetí důležitou změnou je vytvoření krátkodobého organizovaného trhu (OKO) v rámci „Operátora trhu s elektřinou“, který umožňuje hodinově sjednávat obchody na základě poptávkových a nabídkových křivek. Poslední a nejdůležitější změnou je otevření možnosti volby dodavatele, kterou mohou prozatím využít ti největší dodavatelé. Předpokládá se, že elektroenergetické společnosti využijí svých existujících výhod (konkurenceschopné náklady, detailní znalost trhu) k udržení a zvýšení efektivnosti své účasti na liberalizování trhu. Strategie ČEZ v nakládání s VEP (vedlejší energetické produkty)

Z důvodu dostupnosti dat byla strategie ČEZ v nakládání s VEP zvolena jako vzorek pro danou problematiku. 92


Strategie ČEZ a. s. je především zaměřená na využití a uplatnění certifikovaných VEP jako výrobků pro průmysl stavebních hmot (cement, maltové a betonové směsi, sádrokartonové desky, atd.), pro výstavbu (obsypy, násypy a zásypy, pozemní komunikace atd.), pro vyplňování vytěžených důlních prostor a pro úpravu reliéfu krajiny rekultivací. Nevyužité VEP musí ČEZ odstraňovat, respektive ukládat na skládky v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o odpadech a navazujícími právními prováděcími předpisy, vytvářet finanční rezervu na rekultivaci a asanaci skládek atd. Po rekonstrukci elektroodlučovačů, výstavbě odsiřovacích zařízení a fluidních kotlů v letech 1992–1998 dosáhl ČEZ výrazného snížení emisí do ovzduší, ale zároveň se zvětšilo množství VEP o výstupy z čištění spalin. V současnosti se ukládá opravdu jen ta část produkce VEP, kterou se nepodaří využít – viz tabulka. Tab. 18 Vývoj produkce VEP v ČEZ Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Produkce VEP celkem tis. t % 7392 100 8065 100 7546 100 7655 100 9066 100 9240 100 8973 100

Využití VEP tis. t % 1510 20,4 1816 22,5 1546 20,5 3769 49,2 5365 59,2 5375 58,2 7758 86,5

Uložení VEP za poplatek tis. t % 5882 79,6 6249 77,5 6000 79,5 3886 50,8 3701 40,8 3865 41,8 1215 13,5

Zdroj: ČEZ

Využití VEP jako certifikovaných výrobků mimo ČEZ je otázkou trhu, resp. zájmu o tyto výrobky. Celou problematiku může v budoucnu ovlivnit některá právní úprava. Z těchto důvodů je absolutní neexistence skládek VEP obecně pravděpodobně nereálná. III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok „Energetická“ legislativa ČR a EU

Přehled legislativy byl zpracován podle materiálů Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Většina dokumentů dostupných z přehledu je uložena na internetových stránkách Ministerstva vnitra České republiky.

93


POH ČR

POH ČR řeší nakládání zejména s těmi skupinami odpadů, které stanovil zákon o odpadech. Cílem Státní politiky životního prostředí v oblasti energetiky je minimalizace dopadů získávání energie, racionální spotřeba energie a zásobování energií v režimu udržitelného rozvoje. Je snaha vytvářet podmínky pro uplatnění obnovitelných zdrojů energie s plněním národního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny (8 % v roce 2010, minimálně 15 % v roce 2030). Předpokládá se, že vliv energetiky na životní prostředí bude nadále klesat vzhledem k očekávanému vývoji struktury primárních zdrojů energie, postupnému odstraňování cenových deformací a zahrnování externích nákladů, naplňování zákonných požadavků v oblasti ochrany ovzduší a přirozené obměně technologií. Státní energetická koncepce

Státní energetická koncepce definuje základní priority, vytvářející rámec pro dlouhodobý vývoj energetického hospodářství České republiky. Cíle Státní energetické koncepce směřují ke splnění její vize a rozpracovávají základní priority do konkrétnější podoby. Hlavní cíle jsou definovány čtyři: 1) maximalizace energetické efektivnosti (maximalizace zhodnocování energie, úspory tepla, efektivnost spotřebičů energie, efektivnost rozvodů atd.), 2) zajištění efektivní výše a struktury PEZ (optimalizace využití domácích energetických zdrojů a využití jaderné energie), 3) zajištění maximální šetrnosti k životnímu prostředí (snižování emisí skleníkových plynů, minimalizace odpadů), 4) dokončení transformace a liberalizace energetického hospodářství.

Třetí cíl s názvem zajištění maximální šetrnosti k životnímu prostředí obsahuje dílčí cíl týkající se minimalizace ekologického zatížení budoucích generací. Jedná se o cíl směřující k využívání takových technologií, které nevytvářejí trvalé poškození životního prostředí v jakékoliv z jeho součástí. Stát se bude zasazovat o to, aby technologie využívané při získávání či přeměně energie minimalizovaly produkci neodbouratelných a nerecyklovatelných odpadů, které budou tvořit zátěž pro budoucí generace. Stát se rovněž zasadí o bezpečné a dlouhodobé uložení těch odpadů, které nelze recyklovat ani jinak zneškodnit. IV. Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání

V celém světě dosahuje objem produkovaných popelů a popílků závratných hodnot. Ve Velké Británii je to ročně přibližně 10 mil. tun, v USA okolo 89 mil. tun,

94


v Austrálii přibližně 8 mil. tun a v Japonsku přibližně 5 mil. tun. Tyto velké objemy způsobují neobvyklé problémy s jejich uložením. Stupeň využití popelů z uhlí a koksu, škváry a strusky z uhlí je v zahraničí i ČR poměrně nízký (údaje rok 1998). Výjimku tvoří Velká Británie – 40 %, SRN – 24 %, Francie, Belgie a USA aj. Z elektrárenských popílků se v řadě zemích získávají tzv. keramické cenosféry (plné nebo duté keramické mikrosféry), které se používají jako plnivo do plastů, kompozitů MMC (Metal-matrix composites), v metalurgii jako tepelná izolace taveniny a ve výrobě lehčených betonů a tepelně-izolačních materiálů. Největšími producenty jsou USA, Velká Británie, Rusko a Čína. Perspektivní aplikací může být výroba syntetických zeolitů hydrotermální přeměnou popílků za přítomnosti NaOH. Porovnání stavu a vývoje v oblasti odpadového hospodářství mezi státy EU a ČR

Hlavními producenty odpadů v členských státech EU jsou tyto sektory: průmysl, těžba surovin, stavebnictví, zemědělství a komunální sféra. Porovnáním produkce odpadů v členských státech EU a ČR (viz tabulka níže) lze dojít k následujícímu srovnání: produkce komunálních odpadů se liší nepatrně, naopak u stavebních a demoličních odpadů je značný rozdíl a v ČR lze očekávat nárůst produkce těchto odpadů; odpad z těžby nerostných surovin je v členských státech EU významně vyšší než v ČR a naopak produkce odpadu z energetiky je v členských státech EU významně nižší než v ČR. Objektivní porovnání stavu odpadového hospodářství ČR a členských států EU je nesnadné. Vykazování a oznamování původců odpadů o produkci a nakládání s odpady je různé, tak jako je různý systém sběru dat a jejich interpretace. Příkladem je neakceptování Evropského katalogu odpadů některými členskými státy EU. Tyto státy musí též plnit ohlašovací povinnost vůči EUROSTATu a pro tyto účely mají své převodníky. Tato skutečnost ztěžuje možnost objektivního porovnání jednotlivých států a každá uváděná porovnání mají pouze orientační charakter. Tab. 19 Porovnání produkce významných skupin odpadů v EU a ČR v roce 2001 Skupiny odpadů Komunální odpady Stavební a demoliční odpady Odpady z těžby surovin Odpady z energetiky Odpady z průmyslové výroby

Množství odpadů (%) EU ČR 14 13,3 22 12 29 6 4 24 59 69

Zdroj: SPŽP 2001, ISOH 95


Odpady ze spalování

Významnou skupinu tuhých odpadů tvoří produkty spalování. Zdroji odpadů jsou topeniště a spalovací zařízení na černé a hnědé uhlí, lignit, koks, topeniště na dřevo, spalovny komunálního a nebezpečného odpadu. Největší část tvoří popel z uhlí a koksu (v roce 1995 přes 73 %). Dále je to škvára a struska, prach a popílek z filtrů spalin a tuhý odpad z odsíření spalin (energosádrovec). Stupeň využití popelů, škváry a strusky z uhlí je v zahraničí i u nás poměrně nízký. Výjimku tvoří Velká Británie (40 %), SRN (24 %). Produkce tuhých zbytků po spalování tvoří podle druhu spalovaného materiálu 10–40 % hmotnosti spáleného materiálu. Většina těchto odpadů je dále materiálově využitelná a označuje se jako vedlejší energetické produkty (VEP). K využívání odpadů z energetiky vytvářejí vlády různých zemí různé podmínky, které producenty a odběratele motivují či nutí odpady využívat. V úsilí o využití jsou nejdále země Beneluxu, z toho v Nizozemsku se využívá nebo vyváží plných 100 % odpadů z energetiky. I v jiných zemích se však nyní využití odpadů z energetiky dynamicky rozvíjí v souladu s rozvojem technologií a uvědomováním si globální důležitosti této problematiky. Podle údajů z roku 1993 se využívala průměrně celá jedna třetina světové produkce popílku. Komparace se zahraničím – spalovny s energetickým využitím

Obecně lze říci, že většina zahraničních spaloven má automatizované řízení spalovacího procesu, bez kterého nelze splnit přísné požadavky na emise podle norem EU. Co se týče škváry, nemají jednotlivé země jednotný přístup k řešení této problematiky a je velmi zajímavé, jak jednotlivé země přistupují zejména k nakládání a využití škváry. Ve Švýcarsku a Rakousku škváru nevyužívají s poukazem na finanční náročnost úpravy škváry a velké množství štěrkopísků, které stejně musí těžit z řek. V Rakousku spalovny Wels a Wien škváru nevyužívají a kovy z ní neseparují, škvára je ukládána na jejich vlastních skládkách. Ve Švýcarsku spalovny Buchs, Zurich, Zuchwill, Winterthurn, Genéve škváru nevyužívají, ukládají ji na skládky, neboť nemají vlastní hutě. Pouze ve spalovně Genéve se separuje železo, které se používá jako přísada do betonu při výstavbě komunikací. Železo se nevyužívá z důvodu zrušení ocelářského průmyslu v zemi a vysokých přepravních nákladů na odvoz do jiných zemí. Zcela jiný přístup je v zemích Beneluxu. Spalovna Rotterdam v Holandsku má kapacitu 600 000 t odpadu s produkcí 120 000 t škváry. Tato škvára je po separaci železa a hliníku uskladněna v haldách na volné ploše a podle aktuálních potřeb je 96


využívána ve stavebním průmyslu do podloží vozovek jako součást betonu (tzv. podsypový materiál). V Belgii ve spalovnách Liége a v Bruselu se škvára nezpracovává z důvodu umístění spaloven v centru aglomerací, je ale odvážena do speciálních podniků, jako je Valomac, případně SITA WATCO, které zpracovávají škváru z několika spaloven. Separuje se zde nejen železo, ale i hliník, a tyto kovy jsou dále zpracovávány v místních kovohutích. Škvára po nezbytné imobilizaci je používána při výstavbě komunikací. Stejný princip mají i ve spalovně v Reuil – Malmoison Cedex ve Francii, kde škváru prodávají jako stavební materiál, a ve spalovně Valoryele, která byla vybudována jako moderní recyklační centrum se spalovnou a závodem na využití škváry, ze které separují železo a hliník. Škvára je využívána při výstavbě komunikací. Německo představuje kombinaci při využívání škváry, a to v tom, že některé velké spalovny vznikly jako recyklační centra a kromě spaloven obsahují závod na kompostování organické hmoty, závod na zpracování škváry a manipulační prostory s recyklovatelnými složkami odpadu jako jsou PET lahve a papír. Typickým představitelem je spalovna v Kolíně nad Rýnem. Škvára se zpracovává v uzavřených halách z důvodů ohrožení okolní zástavby prašností. Separuje se zde železo a hliník, samotná škvára po separaci nedopalu zůstává uložena ve hromadách tři měsíce a je následně využívána ve stavebnictví. Obdobně je tomu ve spalovně Wuppertal, která prochází modernizací za provozu. Naproti tomu v místech velmi hustého osídlení s větším množstvím spaloven ve výhodné dopravní vzdálenosti jako třeba Essen, Bochum, Dortmund je škvára svážena do speciálních závodů na zpracování škváry, jako je v případě těchto měst firma Becker GMbH, která se věnuje recyklaci stavební suti z uvedené oblasti a také úpravě škváry ze čtyř okolních spaloven. Škvára se zde třídí do několika frakcí, velké kusy se melou, separuje se železo i barevné kovy. Roztříděná škvára je v hrubších frakcích využívána ve stavebnictví jako podsypový a zásypový materiál, zajímavostí je, že nejmenší frakce 0–4 mm je přidávána místo písku do betonu (Suzová, J. et al.: Recycling 2004, s. 90–93). V. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku – výhledy vývoje

Zvyšující se životní úroveň obyvatel způsobuje rostoucí spotřebu komodit a energií, s čímž úzce souvisí růst průmyslové výroby, výroby energie a hlavně problémy se vzrůstajícím množstvím odpadů. Nekvalifikované nakládání s odpadními látkami znamená jak ztrátu cenné suroviny pro nejrůznější obory stavební výroby, tak i postupné zaplňování skládek, původně určených pro zatím nevyužitelné (komunální) odpady. Prvořadým úkolem by měla být snaha usilovně hledat nové možnosti využití velkokapacitně produkovaných odpadů – druhotných surovin – u nás převážně pro97


duktů metalurgického průmyslu a energetiky (strusky, popílky, škváry, energosádrovce). Například tuhých zbytků po spalování uhlí se v ČR ročně vyprodukuje kolem 10 mil. tun, ale využívá se jen asi 20 % z vyprodukovaného objemu. Důvodem je nedostačující vývoj nových technologických postupů využívajících odpadní látky jako surovinovou základnu pro výrobu finálních výrobků a nedostatečná péče o životní prostředí, protože se producentům odpadu – suroviny vyplatí uložení na skládku. Prognóza vývoje – ovlivnění produkce (rok 1998)

Produkci těchto odpadů lze ovlivnit: omezováním provozu tepelných elektráren, tepláren a průmyslových energetických zařízení, změnami technologie spalování (např. fluidní spalování), přechodem na méně popelnatá uhlí, topný olej nebo zemní plyn, zvyšování výroby el. energie v jaderných a vodních elektrárnách a nekonvenčních elektrárnách (geotermálních, větrných, solárních), úsporami ve spotřebě energie.

Stupeň využití popelů z uhlí a koksu, škváry a strusky z uhlí je v zahraničí i ČR poměrně nízký (údaje rok 1998). Výjimku tvoří Velká Británie – 40 %, SRN – 24 %, Francie, Belgie a USA aj. Situaci v ČR uvádí následující tabulky. Tab. 20 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR 1990 11,72 0,64

1992 10,98 1,06

1993 9,14 0,36

- popílek (mil. t.)

0,46

×

×

- struska (mil. t.)

0,18

- Stupeň využití (%)

5,5

× 9,7

× 3,7

Celková produkce (mil. t.) Celkové využití (mil. t.) z toho:

Tab. 21 Využití vedlejších produktů produkovaných v roce 1996 Odpad (tis. tun) Popel a produkt z odsíření spalin polosuchou metodou Energosádrovec

Zdroj: ČEZ a. s.

98

Využití jako druhotné suroviny

Celkem

Uložení

6 692

5 356

1 336

700

526

174


Vývoj toku odpadů z energetiky podle „Návrhu státní energetická koncepce do roku 2030“

Státní energetická koncepce z 10. 3. 2004 uvádí propočty (ve všech scénářích, tzn. bílém, zeleném, černém, červeném, modrém, žlutém): celkové produkce popela, škváry, v tom komunálního odpadu, produkce energosádrovce (z mokré vápencové vypírky z elektráren a tepláren a z budoucího integrovaného zplyňování uhlí), který je převážně určen k dalšímu využití, odpady nevyužitého energosádrovce, produkce stabilizátu z odsíření spalin, produkce vyhořelého paliva a nevyužitého energosádrovce. Produkce odpadů z energetiky – „Zelený scénář"

Tab. 22 Produkce škváry a popela [tis. t] Sektor CZT Elektroenergetika Průmyslová kogenerace Průmysl Domácnosti Služby Zemědělství Celkem v tom v rámci komunálního odpadu (dom., služby, zeměd.)

2000 2005 2010 2015 2020 1265 606 422 658 681 9576 8870 9363 7952 7587 1675 1657 1436 1636 1456 766 621 673 706 742 145 140 140 123 53 34 32 30 27 27 7 8 8 8 8 13469 11934 12071 11110 10555 186

181

178

158

89

2025 443 7228 1382 771 56 27 8 9916

2030 408 6844 1409 774 18 27 8 9488

92

53

99


Tab. 23 Produkce SO2 [tis. t] Sektor CZT Elektroenergetika Průmyslová kogenerace Průmysl Domácnosti Služby Zemědělství Celkem (bez odsíření) Celkové emise z modelu Nutno odstranit (zanedbána síra z jiných sektorů) mokrá vápencová vypírka integrované zplyňování – mokrá vápenc. vypírka aditivní metody

2000 97 646 105 51 28 5 1 848 264

2005 31 613 100 38 28 4 1 743 229

2010 20 635 95 42 27 4 1 750 231

2015 34 540 115 46 23 4 1 688 222

2020 37 569 101 49 9 4 1 707 191

2025 15 555 96 52 10 4 1 666 171

2030 15 575 91 52 3 4 1 681 158

584

514

519

466

516

495

523

466

387

381

329

360

325

346

7,5

7,5

7,5

7,5

25,8

39,6

47,0

110

120

130

130

130

130

130

Tab. 24 Spotřeba vápence [tis. t] Technologie Mokrá vápencová vypírka Integr. zplyňování – mokrá vápenc. vypírka Aditivní metody Celkem

2000 791,7

2005 656,5

2010 647,6

2015 558,4

2020 611,5

2025 552,0

2030 586,8

12,7

12,7

12,7

12,7

43,8

67,2

79,9

275,0 1079,5

300,0 969,3

325,0 985,3

325,0 896,2

325,0 980,4

325,0 944,2

325,0 991,7

2015 2020 926,5 1014,6

2025 915,9

2030 973,6

111,5

132,5

Tab. 25 Produkce energosádrovce [tis. t] Technologie Mokrá vápencová vypírka Integr. zplyňování – mokrá vápenc. vypírka Celkem

2000 2005 2010 1313,5 1089,3 1074,4 21,1

21,1

21,1

1334,7 1110,4 1095,5

21,1

72,7

947,6 1087,3 1027,3 1106,1

Tab. 26 Zvýšení hmotnosti stabilizátu odsířením spalin (sádrovec, vápno) [tis. t] Technologie aditivní metody

100

2000 330

2005 360

2010 390

2015 390

2020 390

2025 390

2030 390


Tab. 27 Produkce dalších látek z integrovaného zplyňování [tis. t] – komerční produkty Výrobek kyselina sírová fenolový koncentrát generátorový dehet Čpavek

2000 11,0 12,0 90,0 7,0

2005 11,0 12,0 90,0 7,0

2010 11,0 12,0 90,0 7,0

2015 11,0 12,0 90,0 7,0

2020 37,8 41,3 309,6 24,1

2025 58,1 63,3 475,0 36,9

2030 69,0 75,3 564,5 43,9

Tab. 28 Rekapitulace „zeleného“ scénáře podle produktů z tuhých paliv a vyhořelého paliva 2000 2005 2010 2015 2020 2025 2030 Škvára, popel (tis. t) 13469 11934 12072 11110 10555 9916 9489 - v tom komunální (tis. t) 186 181 178 158 89 92 53 SO2 – produkce (tis. t) 848 743 750 689 707 666 681 SO2 – Emise z modelu (tis. t) 264 229 231 222 191 171 158 SO2 – k odstranění (tis. t) 584 514 519 467 516 495 523 Mokrá váp.vyp. vč. IPC 474 395 389 336 386 366 393 Adit. Metody 110 120 130 130 130 130 130 Spotřeba vápence (tis. t) 1080 969 985 896 980 944 992 Energosádrovec (tis. t) 1335 1110 1096 948 1087 1027 1106 Stabilizát 330 360 390 390 390 390 390 Vyhořelé palivo (t/rok) 52,8 101,2 101,2 101,2 117,5 150,1 150,1 Nevyužitý energosádrovec 245 203

Využití energosádrovce je v současné době nedostatečné, jeho velká část končí na deponiích, obvykle ve formě stabilizátu s popílkem a popelem. Výhodnější je deponování samotného energosádrovce, který může sloužit v budoucnu jako surovinový zdroj. Vzhledem k tomu, že se při odsiřovacích technologiích spotřebovává přírodní surovina – vápenec je nanejvýš žádoucí, aby energosádrovec byl v co největší míře využíván, a tím pomyslně vyrovnal spotřebu přírodního vápence, potřebného pro jeho vznik. Stavebnictví je odvětví, které může zvýšit spotřebu energosádrovce a vyrábět z něj kvalitní sádru. Rozšíření využívání sádry z energosádrovce vyžaduje dokonalé znalosti vlastností a jejího chování v různých vlhkostně teplotních podmínkách a následnou modifikaci jejích vlastností, aby byla sádra použitelná pro větší okruh aplikací (Rovnaníková, P. et al.: Recycling 2004, s. 110–112). Je nutné také hledat potenciální odběratele recyklované škváry a zjišťovat možnosti dalšího využití tohoto odpadu. Z výzkumů vyplývá, že recyklovaná škvára ze spaloven získá po určité době chemické vlastnosti, které umožňují využití ve stavebnictví jak podle zákona o odpadech, tak podle ČSN. Tyto chemické vlastnosti je však nutné i nadále monitorovat v návaznosti na způsob využití škváry. Dále je vhodné se orientovat na zkvalitnění separace kovů ze škváry včetně zjištění separace neželezných ko-

101


vů. Pro zvýšení možností využitelnosti škváry získat certifikát na škváru jako na výrobek a v návaznosti na tuto skutečnost zintenzivnit hledání možných stálých odběratelů tohoto materiálu za ekonomicky výhodných podmínek. Do budoucna se předpokládá širší využití popele, zejména při terénních úpravách v místech postižených těžbou uhlí a pro rekultivaci krajiny. Popel bude více používán do násypů pozemních komunikací, jako součást nebo náhrada cementu a pro některá další speciální využití. V případě produkce energosádrovce se předpokládá – vzhledem k jeho rostoucí produkci při postupném zvyšování stupně ekologizace uhelných elektráren – stále širší využití této hodnotné suroviny ve stavební výrobě a ve výrobě stavebních hmot a dílců (Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady z tepelných procesů, in Odpady 1998, č. 11). Vývoj výroby a spotřeby elektřiny podle „Státní energetické koncepce“

Vývoj relace mezi spotřebou elektřiny a výrobou elektřiny do roku 2030 ve všech scénářích projde několika fázemi a je zachycen v tabulce. Změny relace jsou vyvolány důsledky cykličnosti obnovy uhelných zdrojů postavených před 30–40 lety a retrofitovanými v krátkém časovém úseku v 90. letech. Tyto cykly výstavby a rekonstrukcí jsou přeneseny i do perspektivy a u různých scénářů se projevují dílčí modifikace této relace. Tab. 29 Vývoj spotřeby a výroby elektřiny 2000 2005 2010 Brutto spotřeba elektřiny (TWh) Bílý 63,7 67,1 72,6 Zelený 63,7 67,3 72,6 Černý 63,7 67,3 72,6 Červený 63,7 67,1 72,6 Modrý 63,7 67,1 72,6 Žlutý 63,7 67,1 72,6 Výroba elektřiny (TWh) Bílý 73,7 78,2 82,2 Zelený 73,7 78,4 82,1 Černý 73,7 78,4 82,1 Červený 73,7 78,2 82,2 Modrý 73,7 78,2 82,2 Žlutý 73,7 78,2 82,2

102

2015

2020

2025

2030

81,0 81,0 81,0 81,0 80,9 81,0

90,0 90,0 90,0 90,0 85,0 90,0

92,7 92,7 92,7 92,7 91,9 92,7

88,3 88,9 88,7 87,8 87,9 88,5

79,3 79,4 79,4 79,4 79,3 83,2

85,0 85,0 85,0 85,0 80,0 85,3

93,2 93,2 93,2 93,2 92,4 90,9

90,5 90,8 90,6 88,5 90,3 92,6

1. Strukturální analýza 2000 2005 2010 2015 Saldo dovoz – vývoz elektřiny (TWh) Bílý -10,0 -11,1 -9,7 1,6 Zelený -10,0 -11,1 -9,5 1,6 Černý -10,0 -11,1 -9,6 1,6 Červený -10,0 -11,1 -9,7 1,5 Modrý -10,0 -11,1 -9,7 1,7 Žlutý -10,0 -11,1 -9,6 -2,2

2020

2025

2030

5,0 5,0 5,0 5,0 5,0 4,7

-0,6 -0,6 -0,6 -0,6 -0,6 1,7

-2,2 -1,9 -1,9 -0,8 -2,3 -4,1

Komentář: a) Po období do roku 2010 i krátce po něm bude elektrizační soustava ČR vysoce výkonově vybavená a bude silně exportně orientovaná. Vysoký stav základního výkonu po celou střednědobou perspektivu (cca 17.300 MW, v tom 12.100 MW v ČEZ) bude především důsledkem najetí JE Temelín. Podle propočtů souvisejících se scénáři, provedených pro Operátora trhu s elektřinou v EGÚ Brno, spolehlivý chod ES bude do roku 2010 vyžadovat udržení vysokého aktivního exportní salda (minimálně na úrovni 10 TWh). Kolem roku 2010 se výkonová bilance začne vyrovnávat, přebytek výkonů ES se vyčerpá a tlak na exportní saldo zmizí. b) Kolem roku 2013 začne proces masivní obnovy a modernizace dožívajících uhelných elektráren. Tento proces potrvá cca 10–12 let a především v tomto období nebude výroba elektřiny schopná vždy plně krýt domácí spotřebu. Tato skutečnost se projevila převisem dovozů elektřiny nad vývozy, a to zejména v období kolem roku 2020, kdy by proces obnovy zdrojů ES měl být nejintenzivnější. c) Po ukončení obnovy zdrojů ES (v letech 2020–2025) se situace vrátí k normálu, relace výkonů ES k tuzemské spotřebě elektřiny by měla být proporcionálnější.

1.4.4 Odpady ze stavebnictví Úvod

Do oddílu stavebnictví (dle OKEČ 45) patří všeobecné stavitelství, speciální stavební práce, instalace v budovách a dokončovací stavební práce. Patří sem stavební práce na nových stavbách, jejich opravy nebo údržba, provádění nástaveb, výstavba objektů v rámci zařízení staveniště a také staveb dočasného charakteru. Dále demolice staveb a jejich částí (příprava území pro výstavbu apod., výstavbu pozemních a inženýrských a další činnosti). Problematika nakládání se stavebními a demoličními odpady je odbornou i laickou veřejností chápána i akceptována navenek vcelku pozitivně. Skutečnost je ale odlišná, vzdálená platné legislativě i skutečné potřebě z hlediska ochrany životního prostředí. Je efektivní a žádoucí, aby docházelo k náhradě primárních surovin přirozenými vedlejšími produkty lidského počínání. Tento postoj je však často výrazně deformován neinformovaností (skutečnou či předstíranou) a laxním přístupem jak původců odpadů, tak v některých případech i dotčených orgánů státní správy. Zejména v posledních letech dochází k nárůstu 103


neodborného a nezodpovědného posuzování této problematiky v rozporu s platnou legislativou, což vede velmi často k realizaci spekulativních terénních úprav či rekultivací. V těchto případech pak není hlavním cílem pro investora stavba jako taková, ale nepřiměřený zisk spojený s nelegálním nakládáním se stavebním a demoličním odpadem (dále jen SDO). I. Rozpracování SWOT analýzy

Jednou z příležitostí je posílení využívání SDO jako druhotných surovin, dále implementace priorit používaných v EU, protože vysoké cíle implementované na ČR budou vyžadovat rozvoj technické vybavenosti a posílení využívání SDO. S novou legislativou souvisí i možnost zvýšení kontrolní činnosti. Další příležitostí je možnost stavebních orgánů do jisté míry ovlivňovat volbu při stavebních povolení a v neposlední řadě je příležitostí i zavedení nových ekonomických nástrojů – například ekologických daní apod. Příčiny vznikajících problémů

Mezi slabé stránky využívání SDO jako druhotných surovin patří zejména časová nedostupnost (velká vzdálenost) a nízké využití recyklačních zařízení. Hlavní slabinou je však stále vyšší cena za recyklaci než za uložení na skládky. Dalšími problémovými oblastmi nakládání s SDO patří: nekvalifikované nakládání s odpady, přetrvávající skládkování a ukládání v neupravené podobě – sporné sanace, rekultivace, terénní úpravy, nejednotná činnost stavebních úřadů, nízké ceny primárních surovin, jednotný systém posuzování vlastností recyklátů, neprovázanost legislativy a meziresortních politik, deformované ekonomické prostředí v oblasti nakládání s SDO.

Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., stanovuje povinnosti, ale neposkytuje dostatečné nástroje ke kontrole dodržování povinností, což způsobuje, že jsou jeho dotčená ustanovení nevynutitelná a jeho reálný dopad z tohoto pohledu na praxi je minimální. Jedním z dalších hlavních problémů, se kterým se v současnosti potýkáme, je rychlý rozvoj technologických procesů, při nichž dochází k výraznému narušení rovnováhy mezi jednotlivými složkami životního prostředí a následnou ztrátou reprodukce životního prostředí.

104


Problém rekultivace a odpady

Schvalování seznamu odpadů, které budou použity k terénním úpravám, záleží na příslušném krajském úřadu v návaznosti na plán odpadového hospodářství kraje. Využívání neupravených SDO (s výjimkou zeminy vytěžené) na různé spekulativní rekultivace (především prostor pískoven a lomů) či terénní úpravy (stavby umělých návrší, zasypávání terénních nerovností) je v rozporu s vyhláškou č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Dále také při této činnosti vzniká vysoké riziko ukládání i jiných druhů odpadů, které po zasypání nemohou být dohledány (zejména komunální odpad, nebezpečné odpady apod.). Problém orgánů státní správy a samosprávy

Problém je i na straně stavebních úřadů, které vydávají stavební povolení či územní rozhodnutí týkající se nakládání se stavebními a demoličními odpady. Činnosti stavebních úřadů se v jednotlivých regionech velmi odlišují a rozhodnutí stavebních úřadů (často vydávaná i v rozporu s platnou legislativou – zejména s výše zmíněnou vyhláškou č. 383/2001 Sb.) jsou velmi silně závislá na osobě, která rozhodnutí vydává. Současně je nutno také zmínit, že ani výkon státní správy na všech úrovních odpadového hospodářství není jednotný a nejeví ani přílišný zájem o řešení daného problému. Spolupráce mezi zainteresovanými ministerstvy je nedostatečná. Může tak dojít i k dalšímu prohlubování deformovaného ekonomického prostředí v oblasti nakládání se stavebními odpady. Další problém spočívá v komunikaci mezi dotčenými krajskými a stavebními úřady. Po transformaci státní správy došlo k přenesení větších pravomocí na krajské úřady, které udělují souhlasy podle § 14 odst. 1 zákona, ale již nebyly zcela vyjasněny kompetence při schvalování odpadů používaných k terénním úpravám. Při návrhu doporučených legislativních postupů by bylo vhodné jasně formulovat problematiku § 14 a vydání oficiálního stanoviska MŽP. Aktivní komunikace a zavedení integrovaného systému usměrňování toků odpadů/materiálů by vyřešilo vztahy mezi právními subjekty provádějící rekultivace a subjekty zabývající se recyklací. Tím by se dosáhlo přijatelného kompromisu vyhovujícího všem zúčastněným stranám (Fajmon, P.: Rekultivace, legislativa a odpady, Odpady 2004, č. 1). Dalším ze zásadních problémů je nízká komunikace mezi subjekty provádějící rekultivace a subjekty zabývající se recyklací odpadů. Spolupráce by znamenala vytvoření integrovaného systému usměrňování toků jednotlivých odpadů/materiálů vhodných k recyklaci nebo rekultivaci, a tím zajištění dostatečného množství odpadů/materiálů pro rekultivace.

105


Příklad

Pokud je tedy neupravený stavební odpad využíván v rámci rekultivace, stále zůstává odpadem, a plocha, která je rekultivována, se tak stává skládkou S-IO (skládka inertních odpadů pro třídy vyluhovatelnosti I a II) nebo při použití různých stavebních sutí může vykazovat dokonce charakter skládky S-OO (skládka ostatních odpadů pro výluhy do třídy III), aniž by měl její provozovatel k tomu jakékoliv oprávnění. K této problematice velmi přispívá i fakt, že cena, za kterou je možno se inertních stavebních odpadů zbavit (ze strany jejich původců), je velmi nízká. Tato skutečnost neumožňuje další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných recyklátů. Navíc ekonomická nejistota v recyklaci SDO nedává možnost realizaci stacionárních recyklačních linek tak, jak je obvyklé v zemích EU s rozvinutým systémem recyklace SDO. Zavážení dalších odpadů

Při rekultivacích, kde jsou kladeny vysoké vrstvy materiálu, se lze také často setkat s praxí, že do rekultivovaných prostor jsou zaváženy nejrůznější další odpady – včetně odpadů komunálních, odpadů z autoopraven a další – ať již s vědomím provozovatele rekultivace či bez něj. Tyto materiály zcela zmizí po zahrnutí další stavební sutí či zeminou, a působí tak jako časované ekologické bomby. Orgány státní správy, které mají zajišťovat kontrolu, nemají prostředky, ani možnosti k dohledání takto zasypaných nebezpečných odpadů. SDO versus primární stavební suroviny

V regionech s dostatkem primárních nerostných surovin pro stavebnictví (jako je např. štěrkopísek, stavební kámen) však mají na recyklaci a využívání SDO velmi nepříznivý vliv nízké ceny právě těchto primárních surovin, vyplývajících z nízkých poplatků spojených s těžbou a z příznivých geologických podmínek ČR. Uvedená problematika je zvláště aktuální u surovin pocházejících z nevýhradních ložisek. Problém evidence

Dalším problémem týkajícím se stavebních a demoličních odpadů je evidence o skutečných tocích odpadů. K zjišťování objemu produkovaných stavebních odpadů v ČR bývá často používána (i Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů, ARSM) oficiální databáze odpadů ISOH (Informační systém odpadového hospodářství), spravovaná Výzkumným ústavem vodohospodářským TGM a Centrem pro hospodaření s odpady. Při provedení podrobné analýzy (VÚT Brno) se dospělo k závěru, že vykazující subjekty nezatřiďují „způsob nakládání dle ISOH“

106


jednotně. Zejména se to týká údajů o „využití jako druhotná surovina“. V tomto způsobu je plně zahrnut nezpracovaný stavební odpad, který je mnohdy za velmi diskutabilních podmínek „využíván“ při ryze spekulativních „rekultivacích a terénních úpravách“, ale též nezpracovaná stavební suť využívaná na technologické vrstvy ve skládkách SKO. Na základě dotazování u vykazujících subjektů však bylo zjištěno, že může být vykázán i dvakrát (např. při třídění stavební sutě vlastním třidičem a poté využití služeb drtiče další firmy). Proto byla provedena sumarizace všech sledovaných materiálů, kde se jednoznačně prokázalo, že celkové množství inertních minerálních odpadů, s nimiž bylo jakýmkoliv způsobem manipulováno (tj. využito nebo recyklováno původcem odpadu, předáno na skládku či k recyklaci jiné právnické osobě) bylo ve většině položek zpravidla mírně vyšší, než množství v daném časovém období produkované. Tyto nedostatky v evidenci toků SDO jsou způsobeny nedostatečnou ekonomickou motivací preferovaných způsobů nakládání s odpady (Škopán, M.: Recycling 2004, s. 51–59). Environmentální dopady problémů

Nekvalifikované nakládání s SDO znamená: ztrátu cenné suroviny, má také za následek postupné zaplňování prostor skládek, původně určených pro nevyužitelné odpady, zejména komunální.

Opatření ke snížení množství stavebních a demoličních odpadů a zvýšení podílu recyklované a znovu využité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení životního prostředí – a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak také snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin. Nakládání se stavebními odpady se však nedotýká pouze životního prostředí, ale má podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby. Výhody SDO

Stavební a demoliční odpady mají mnoho silných stránek, mezi které patří: rozvoj využívání SDO jako druhotných surovin, zavedení nových priorit ve využívání stavebních a demoličních odpadů vycházejících z požadavků EU, s tím souvisí i dopracování národní legislativy v oblasti stavebních a demoličních odpadů, posílení kontrolní činnosti. Také potřeba snižování těžby surovin si vynucuje určitou podporu směrem k recyklaci a možnosti správních orgánů ovlivňovat volbu stavebních materiálů při povolovacím stavebním řízení a nakládání s SDO. Stavební a demoliční odpady nabízejí díky svým typickým vlastnostem velmi širokou škálu využití. Upravený stavební a demoliční odpad je možné využívat jako technologický materiál v souladu se zákonem o odpadech a jeho prováděcími předpisy, tj. pouze v zařízeních určených k využívání těchto odpadů podle § 14 107


odst. 1 za podmínek stanovených vyhláškou č. 383/2001 Sb., nebo v zařízeních podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Upravený stavební a demoliční odpad lze uvádět na trh také jako výrobek, a to v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů. Výhodou upravených SDO, jak již bylo uvedeno výše, je především jejich využití jako náhrady primárních nerostných surovin nebo částečné nahrazování. V případě stavebních recyklátů se spíše jedná o šetrné využívání domácí surovinové základny a také o minimalizaci odpadů, deponovaných do krajiny. Jako velmi perspektivní se jeví uplatnění stavebních recyklátů hlavně v těch oblastech, kde je nedostatek primárních stavebních surovin. Pro stavební suroviny je typické, že se vzrůstající dopravní vzdáleností klesá jejich konkurenceschopnost, neboť se jedná o suroviny s nevelkou přidanou hodnotou, a proto dopravní náklady rychle limitují prodejnost. Podpora recyklace stavebních odpadů bude proto dvojnásob účinná právě v oblastech chudých na stavební suroviny – jednak se omezí negativní vlivy životního prostředí, včetně výrazného zkrácení přepravních vzdáleností primárního stavebních kamene, jednak budou v oblastech chudých na primární suroviny stavební recykláty mnohem lépe konkurenceschopné než v regionech, kde je primárních surovin dostatek. Přes relativně podrobný výzkum však v současnosti převažuje využití recyklátů jako podkladového a zásypového materiálu při stavbě nejrůznějších inženýrských sítí. Vyšší míry zhodnocení, tedy využití materiálu k původnímu účelu před vlastní demolicí je dosahováno jen v omezeném množství, a to zejména v těchto případech: asfalty bez dehtu (živice) jsou po recyklaci využívány buď bez další úpravy pro zpevnění cest, nebo jsou využívány při výrobě nových živičných směsí; betony – po rozdrcení a roztřídění na početnou řadu úzkých frakcí jsou částečně využívány jako plnivo do živičných směsí, v omezené formě jako plnivo do betonů s nízkými požadavky na pevnostní vlastnosti; hrubší frakce recyklovaných betonů jsou v omezené míře využívány jako podkladový materiál při stavbě komunikací; kamenivo ze železničních koridorů je po recyklaci (rozdrcení, ohranění a přetřídění) využíváno opět pro stavbu železničních svršků a spodků.

Environmentální výhody: Urgentní potřeba snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, dalších cenných lokalitách (například Tlustec) a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích, která si bude vynucovat další opatření k podpoře recyklace – např. zavedení ekologické daně pro skládkování SDO.

108


Úspory paliv a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot. Možnost recyklace zbytkového betonu (betonu, který nebyl použit a byl vyprázdněn při vymývání z autodomíchávače na betonárně, patří sem i čerstvý beton vymytý z čerpadel a míchačky betonárny) má tyto ekologické výhody: - odstranění ztrát z výroby a dopravy čerstvého betonu, které jinak činí celkem asi 1–2 % denní produkce, se výrazně šetří suroviny pro další výrobu betonu (cement, kamenivo), - recyklací výplachových vod se velmi významně šetří i množství vody, které by jinak bylo nutno plně odebírat z vodovodní sítě, - odpadají negativní ekologické dopady, související s nutností skladování a s odvozem zbytků betonu na skládky, - odstraněním odpadů z výroby se současně i zcela minimalizuje riziko kontaminace vod a půd a komunikací těmito produkty u betonáren, včetně rizika zanesení kanalizace vymývanými zbytky čerstvého betonu a kalů, - v souvislosti s výše uvedenými přínosy dochází i k úsporám energií a pohonných hmot na výrobu stavebních materiálů a na dopravu surovin a odpadů, což se příznivě projevuje i ve snížení znečišťování ovzduší, - pozitivním přínosem recyklace stavebních odpadů je nejen menší zábor půdy, ale též uchování neobnovitelných zdrojů. V neposlední řadě je recyklace stavebních materiálů většinou ekonomicky výhodná jak pro původce odpadu, tak pro odběratele.

Ekonomické výhody: Vzhledem k tomu, že v České republice je pro recyklaci stavebních odpadů dostatek zpracovatelských kapacit, což znamená dostatečnou konkurenceschopnost, je snahou každé firmy získávat recyklát s dobrou jakostí, a úspěšně se tak uplatnit v tržním prostředí. Účelné využívání druhotných surovin zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové výroby a v případech správné aplikace je navíc provázeno úsporami energie ve srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý ekologický dopad jsou ve vyspělých státech důvodem pro zvyšování podílu využití domácích druhotných surovin i podporu nákupu druhotných surovin v zahraničí. Dalšími ekonomickými výhodami odpadového toku SDO jsou dále: intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů, fungující asociace zpracovatelů, využití volného potenciálu recyklačních linek, možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat jak volbu stavebních materiálů při povolovacím řízení staveb, tak způsob nakládání s SDO. 109


II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství

Účelné využívání druhotných surovin zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové výroby a v případech správné aplikace je navíc provázeno úsporami energie ve srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý ekologický dopad jsou ve vyspělých státech důvodem pro zvyšování podílu využití domácích druhotných surovin i podporu nákupu druhotných surovin v zahraničí. Prioritou by tedy měl být rozvoj využívání SDO jako alternativních zdrojů druhotných surovin zejména z důvodů úspor v zaplňování skládek odpadů, úspor paliv a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot. Tento fakt je podporován i naléhavou potřebou snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, cenných lokalitách a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích. Skutečný podíl recyklátů na trhu s vytěženým přírodním štěrkopískem a stavebním kamenivem se v roce 2002 pohyboval v hodnotě kolem 3,5–4 %. Na základě analýzy provedené v roce 2002 se lze domnívat, že i v podmínkách ČR je možno nahradit recykláty ze stavebních odpadů v horizontu 2–4 let cca 3 mil. tun štěrkopísků a stavebního kamene, v horizontu cca 8 let pak postupně dosáhnout pravděpodobně mezní hodnoty blížící se k cca 5 mil. t. III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok

Problematika prevence a minimalizace vzniku odpadu je mimo zákona o odpadech předmětem řady dalších předpisů národních i předpisů EU. Prevence jako obecný přístup je deklarována již ve směrnici Rady EU 75/442/EC o odpadech (z roku 1975) a návazně v každém dalším dokumentu EU, zaměřeném na výrobky nebo odpady a znečištění životního prostředí. Současné světové prognózy rostoucího znehodnocení životního prostředí vyvolávají nutnost nahrazovat primární neobnovitelné zdroje odpadními materiály a hledat cesty spojené s recyklací. Stavební a demoliční odpady mohou být zdrojem úspor prvotních surovin těžených v přírodě, zejména v podobě cihlářských hlín, štěrkopísků, písků a stavebního kamene a to v případě, že při jejich vzniku bude omezeno jejich znečištění nebezpečnými složkami. Vzhledem k obecně platným prioritám udržitelného rozvoje společnosti je žádoucí, aby při stavebních činnostech byly používány postupy, které jsou plně v souladu zejména s požadavky § 10 a § 11 zákona o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zaměřenými na předcházení vzniku odpadů a přednostním využívání odpadů.

110


Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) definuje územní plánování je součástí systému řízení rozvoje společnosti a vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek – půdy, vody a ovzduší. Základními nástroji územního plánování jsou územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí. Plán odpadového hospodářství ČR (POH ČR)

Stavební a demoliční odpady představují velmi výrazný podíl na celkové produkci odpadů (cca 25 %), a protože se zároveň jedná i o významný zdroj druhotných surovin, bylo nakládání s nimi specifikováno i v POH ČR. V tomto plánu jsou stanoveny dva strategické cíle týkající se SDO: 1. snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, 2. maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních surovin. Dále se v závazné části POH ČR v kapitole 6 (bod h) stanovuje v oblasti stavebních odpadů jejich využití do konce roku 2005 na hodnotu 50 % a do konce roku 2012 využití na 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů. Dalším hlavním cílem je vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území, zabránit rozptylu azbestu a azbestových vláken do složek životního prostředí. Tomuto jsou podřízeny i Plány odpadového hospodářství krajů. V současné době je za nejúčinnější opatření k docílení omezování vzniku nebezpečných SDO a přednostního využívání vzniklých SDO považováno opatření administrativní (normativní). Za normativní opatření je považováno opatření i vydání metodického pokynu odborem odpadů Ministerstva životního prostředí k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb ve Věštníku MŽP (září 2003). Metodický pokyn přináší doporučení, která směřují ke snížení rizika znečišťování nebo ohrožení životního prostředí a zdraví lidí vyplývajícího z nevhodného řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a nevhodného nakládání s nimi. Účelem metodického pokynu je zajistit, aby se stavebními a demoličními odpady bylo nakládáno v souladu s platnou právní úpravou nakládání s odpady, s cíli stanovenými 6. akčním programem EU pro životní prostředí a se „Surovinovou politikou státu v oblasti nerostných surovin“, přijatou vládou ČR v prosinci 1999. To vyžaduje zejména: zvýšit podíl úpravy (recyklace) stavebních a demoličních odpadů s následným využitím takto upravených odpadů; snížit podíl nebezpečných odpadů vznikajících při stavebních činnostech; 111


využívat stavební a demoliční odpady po jejich úpravě jako náhradu vybraných primárních surovin; zamezit využívání neupravených stavebních odpadů k tzv. rekultivacím území a vytěžených těžebních prostor; poskytnout kontrolním orgánům oporu pro kontroly terénních úprav a rekultivací prováděných s využitím stavebních odpadů.

Dalším krokem by mělo být přijetí opatření (v podobě usnesení vlády ČR) navrhované v Realizačním programu pro nakládání s nebezpečnými odpady (dále jen „RP NO“), který vychází ze závazné části Plánu odpadového hospodářství ČR, nařízení vlády č. 197/2003 Sb. Jedním z navrhovaných opatření RP NO pro omezování vzniku nebezpečných odpadů je vydání směrnice Ministerstva životního prostředí k zákonu o odpadech, jejímž předmětem je omezování množství nebezpečných odpadů vznikajících při zřizování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb. IV. Mezinárodní souvislosti a mezinárodní srovnání

Co se týká srovnání úrovně recyklace, pak lze obecně říci, že ČR zaostává za ostatními evropskými zeměmi (resp. zeměmi F.I.R. – Fédération Internationale du Recyclage). Uvedená skutečnost vyplývá z průzkumu provedeného ČEÚ (Český ekologický ústav) v roce 2002, kdy hodnota množství produkovaných inertních stavebních odpadů dosahovala v ČR pouhých 165 kg/obyvatele a rok, zatímco evropský průměr dosahoval pětinásobné hodnoty. Z tohoto pohledu je pak také velmi nízká i hodnota poměru produkovaného recyklátu na obyvatele – v ČR necelých 33 kg za rok, v ostatních zemích se jedná o hodnoty řádově vyšší. Přitom se však ukazuje, že množství potřebných inertních minerálních materiálů (těžba + recykláty) pro stavební účely na obyvatele a rok není v ČR výrazně odlišné od hodnot srovnávaných zemí F.I.R. Stavební a demoliční odpady představují v zemích EU i v České republice velmi výrazný podíl na celkové produkci odpadů (cca 25 % – Škopán, M.: Recycling 2004, s. 51–59). Celkově je odhadováno, že je v ČR recyklováno kolem 30–35 % stavebních odpadů, což je ve srovnání se zeměmi EU (kde je recyklováno cca 60–90 %) stále nízká hodnota. Musíme konstatovat, že Česká republika velmi zastává za evropským průměrem17. 17

V roce 2002 proběhlo srovnání míry recyklace v zemích Evropské unie, kde tehdy činilo více jak 28 % (například v Dánsku bylo recyklováno až 60 % stavebního odpadu), s Českou republikou, kde recyklace stavebního odpadu dosahovala pouze k 20 %. (Škopán, M.: Recycling 2004).

112


Recyklování použitých hmot ve světě USA

V současnosti využívají velké americké firmy při rekonstrukcích silnic s krytem z cementového betonu zásadně recykláž starého krytu buď do podkladních vrstev, nebo na stavbu jiných objektů, které mají přiměřené požadavky na fyzikálněmechanické vlastnosti vstupních hmot, tj. kameniva. Zpětné použití do vozovky se týká i devastovaných živičných krytů vozovek a podkladních vrstev. Ve velkých městských aglomeracích jsou recyklážní centra umístěna především ve střední části města. Stavební suť se dopravuje k místu výrobny a předrcený, vytříděný materiál se prodává jako běžné kamenivo. Společnosti vyrábějící recyklovanou drť nabízejí stavebním firmám možnosti ukládat stavební suť na dohodnutých skládkách, které objíždí s mobilní výrobnou recyklované drti. Německo

Dle zkušenosti v Německu je nejsnazší recyklování cementových betonů prostých, případně slabě vyztužených. Ve skutečnosti to představuje v největší míře cementobetonové kryty vozovek. Bylo však zjištěno, že ve starém betonu vytváří obtíže přítomnost chloridových solí a dalších prvků, které nasycují vozovkový beton v průběhu jeho exploatace. To omezuje plné použití recyklátů ve Spolkových zemích. Ještě v roce 1987 nebylo ve Spolkové republice Německo dovoleno použít recyklované kamenivo z demolovaných staveb pro výrobu betonu. S objemovou hmotností vyšší než 2.300 kg.m-3 je toto kamenivo příliš těžké na to, aby mohlo být klasifikováno jako umělé kamenivo do lehčených betonů. Velká Británie

Velmi konzervativní přístup k recyklážím byl překonán celou řadou staveb, kde bylo použito recyklované kamenivo. Legislativa zde téměř předběhla praktické využití. I zde lze zaznamenat největší rozmach zejména v silničním stavitelství. Rovněž však je možno používat recyklovaný materiál z demolic pozemních staveb. Rusko

Od roku 1984 je možné používat hrubé recyklované kamenivo ze starých betonů pro tyto účely: podkladní makadamové vrstvy pod podlahy a základy budov, asfaltové koberce všeho druhu, výrobu betonu a železobetonu s pevností v tlaku 5–15 MPa,

113


výrobu betonu a železobetonu až do pevnosti v tlaku 20 MPa, když je recyklované kamenivo mícháno s pevným drceným kamenivem v poměru 1:1, použití drobného drceného kameniva z recykláže pro výrobu nového betonu se nedoporučuje. Belgie, Holandsko

Od roku 1977 probíhal v Belgii ve společném středisku WTCB – Wcenschappeljik en Technisch Centrum voor het Bourobedrijf (Vědecko technické středisko pro stavebnictví) výzkumný program, který měl dvě části: dořešit otázky, jak zbavit při recykláži beton výztuže a neželezných kovů a jak zajistit dokonalou fragmentaci, studium možností, jak uvedené fragmenty recyklovaného betonu co nejlépe zpracovat do nových cementových betonů s minimální újmou na ztrátě pevnosti.

Předpokládalo se, že získané poznatky povedou k maximálnímu využití recyklovaných betonů při výrobě nových cementobetonových směsí a k vytvoření legislativy pro používání recyklátu ve stavební výrobě. Shrnutí zahraničních poznatků

Na první pohled je možné se domnívat, že recykling stavebních hmot ve světě je v určitém smyslu více módní záležitostí, která je podporována ekologickými tlaky. To je možné přiznat až potud, pokud tyto tlaky nevyúsťují přímo do ekonomických křečí, jimiž procházejí stavební podniky v důsledku tvrdých cen za úložné prostory, kterými si chrání jednotlivé regiony státní správy znečišťování svých pozemků. Srovnání úrovně recyklace

Srovnání úrovně recyklace v ČR s ostatními zeměmi sdruženými ve Federation Internationale du Recyklage (F.I.R.) – Holandska, Německa, Rakouska, Španělska a Švýcarska – je uvedeno v tabulce níže. Z výsledků uvedených v této tabulce je zřejmý nepoměr údajů zejména co do množství produkovaných inertních minerálních stavebních odpadů – v ČR dosahuje tato hodnota podle údajů ČEÚ pouhých 165 kg/obyvatele a rok, zatímco evropský průměr dosahuje pětinásobné hodnoty. Z tohoto pohledu je pak také velmi nízká i hodnota poměru produkovaného recyklátu na obyvatele – v ČR necelých 33 kg za rok – v ostatních zemích (s výjimkou Španělska, kde je recyklace regionálně velmi omezena, ale do statistiky se zahrnuje veškeré obyvatelstvo) se jedná o hodnoty řádově vyšší. Přitom se však ukazuje, že množství potřebných inertních minerálních materiálů (těžba + recykláty) pro stavební účely na obyvatele a rok není v ČR výrazně odlišné od hodnot srovnávaných zemí F.I.R. Z toho lze učinit jednoznačný závěr o nepřesnosti vyka114


zovaných oficiálních statistických údajů o stavebních odpadech (Škopán, M.: Recyklace stavebních odpadů, Odpadové fórum 2002, č. 4). Tab. 30 Srovnání úrovně recyklace stavebního odpadu (bez výkopové zeminy, kameniva a kovů) s ostatními zeměmi F.I.R. (kg/obyv) Těžba minerál. surovin

Potřeba stav. materiálů

Množství stav. odpadu na vytěž. surovinu

32,9

4918

4951

33,4

389,1

130,3

4918

5049

77,1

705,1 1035,3 742,6 330,8 1562,5 786,3

641,0 755,2 433,2 25,4 1179,0 524,2

3141 7345 9468 8881 5213 7172

3782 8100 9901 8906 6392 7696

186,4 127,8 75,0 37,1 244,4 102,2

Země, údaje za rok 1998

Stavební odpad

ČR (rok 1999) ČR dle ARSM (1999) Holandsko Německo Rakousko Španělsko Švýcarsko Celkem

165,4

Recyklovaný stav. odpad

Zdroj: Škopán, M.: Recyklace stavebních odpadů, Odpadové fórum 2002, č. 4

Na základě uvedených srovnání lze oprávněně předpokládat, že množství vzniklých inertních minerálních odpadů je podstatně vyšší než oficiálně vykazovaných 1,7 mil. t za rok – ARSM je odhaduje na cca 4 mil. t za rok (což by i při současných objemech recyklovaných materiálů znamenalo míru jejich recyklace cca 33 % – to je podstatně více, než bylo dosud odhadováno). Množství 4 mil. t stavebních odpadů (bez výkopových zemin, kameniva a kovů) vztažené na obyvatele a rok tak dosáhne výše cca 390 kg a podle názoru ARSM odpovídá spíše spodní hranici reálného stavu. Tato hodnota je také v korelaci vůči ostatním zemím F.I.R. i při zohlednění nižší výkonnosti stavebnictví v ČR.

115


Obr. 3 Srovnání produkce a recyklace SDO v ČR a zemích F.I.R.

Zdroj: http://www.arsm.cz/info/naklad.htm

V zemích EU připadá na jednoho obyvatele cca 700–800 kg stavebního odpadu (bez výkopové zeminy) ročně, v ČR je to dle oficiální statistiky MŽP zpracované Ekologickým ústavem necelých 170 kg/rok. Na základě rozsáhlého průzkumu ARSM je však reálná minimální hodnota cca 400 kg/obyvatele a rok, včetně výkopové zeminy pak cca 1200 kg/obyvatele a rok (viz graf výše, http://www.arsm.cz/info/naklad.htm). Na základě zkušeností ze zemí s nejvíce rozvinutou recyklací stavebních odpadů (viz tabulka výše) lze konstatovat, že v zemích chudých na nerostné minerální suroviny pro stavebnictví (a tím i s jejich vysokými cenami) se objemy recyklovaných stavebních odpadů podílejí na celkovém objemu minerálních materiálů využitých ve stavebnictví v hodnotách mírně nad 15 %. V zemích s relativně dostupnými minerálními stavebními materiály leží hodnoty mírně pod 10 % a podle vyjádření zástupců svazů recyklace ze SRN a Rakouska je za optimální hodnotu míry náhrady přírodních materiálů recyklovanými stavebními sutěmi možno považovat 10 %. V zemích s rozvinutým systémem recyklace stavebních sutí (SRN, Rakousko, Švýcarsko, Holandsko atd.) se postupně staly běžnou součástí stacionárních recyklačních linek, protože jenom s jejich využitím lze docílit stabilní kvalitní produkci certifikovaných recyklátů deklarovaných vlastností, určených zejména pro výrobu různých stavebních prvků či jako plnivo do stavebních hmot (betony, živice, malty). Dle oficiální statistiky ČEÚ (rok 2002) dosahovala míra recyklace stavebních odpadů v roce 2002 v České republice hodnoty cca 20 %, podle kvalifikovaných odhadů ARSM dokonce více než 30 %. Přitom bylo prokázáno, že se ročně vrací do oběhu jako stavební materiál více než 2 mil. t recyklátů, které nahrazují přírodní suroviny – štěrkopísky a stavební kámen. To představovalo takřka 4 % procenta

116


jejich těžby. Tato čísla nejsou nikterak vysoká – v zemích s rozvinutým systémem recyklace dosahuje její míra (poměr množství recyklovaných stavebních odpadů na jejich produkci) hodnot 70 % a více. To má samozřejmě vliv na snižování objemu těžených surovin (Recycling 2004). Přestože v ČR i jednotlivých zemí EU existují rozličné systémy evidence SDO, mají jedno společné. Nikde není možno jejich objem určit zcela přesně – dané statistiky jsou více či méně deformovány účelovým jednáním subjektů vykazující jejich množství (podle možností platné legislativy a kontroly jejího dodržování v dané zemi). V. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku – výhledy vývoje

Skutečný podíl recyklátů na trhu s vytěženým přírodním štěrkopískem a stavebním kamenivem se v roce 2002 pohyboval v hodnotě kolem 3,5– 4 %. Na základě analýzy provedené v roce 2002 se lze domnívat, že i v podmínkách ČR je možno nahradit recykláty ze stavebních odpadů v horizontu 2–4 let cca 3 mil. t štěrkopísků a stavebního kamene, v horizontu cca 8 let pak postupně dosáhnout pravděpodobně mezní hodnoty blížící se k cca 5 mil. t. Pro další podporu zpracování a využívání recyklátů z SDO by měl být stanoven nový systém priorit nakládání se stavebními a demoličními odpady, kompatibilní se systémem EU, dále možnost získání podpory pro rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady, dále také možnost správních orgánů do jisté míry ovlivňovat volbu způsobu nakládání s SDO a současně i volbu stavebních materiálů při povolovacím řízení staveb. Další prioritou by mělo být řádné dopracování legislativy v oblasti nakládání s SDO, a recykláty z nich vyprodukovaných, a systematická kontrolní činnost z této legislativy plynoucí. Prioritou by tedy v budoucnosti mělo být zvýšení míry recyklace stavebních a demoličních odpadů, podpořit podnikatelské aktivity v této oblasti a zamezit nelegálnímu nakládání s těmito odpady. Je nutné odklonit stavební odpady od skládkování, od ukládání v neupravené podobě v rámci diskutabilních sanací, terénních úprav a rekultivací a od ukládání pod záminkou skladování apod. V budoucnosti se předpokládají různé varianty nakládání s SDO podle možností daného území. V blízkosti velkých městských aglomerací se předpokládá vytvoření podmínek pro stavbu stacionárních recyklačních zařízení (obdoba EU), v regionech se počítá (již i v některých POH krajů) s vytvořením sítě recyklačních mezideponií SDO (na nichž by se shromažďovaly stavební odpady vhodné k recyklaci) a nebo s rozvojem systému recyklace stavebních a demoličních odpadů přímo v místě demolice s následným využitím recyklátu v dané lokalitě. (Škopán, M.: Recycling 2004, s. 59).

117


Výhledová doporučení dalšího postupu

Pro zlepšení situace by ze strany orgánů státní správy mělo být nadále postupováno ve dvou paralelních směrech – jednak důraznějším omezováním nelegálního nakládání se stavebními odpady formou důsledné kontrolní činnosti podle platných právních předpisů, jednak podporou tvorby závazného systému posuzování jakosti recyklátů a podporou možností jeho plnohodnotného využití ve stavební výrobě. Ke zkvalitnění celého systému recyklace zejména ve velkých městech ČR v některých případech napomáhají i kvalitní vyhlášky o nakládání s odpady, které jednoznačně ukládají i původci stavebního odpadu nabídnout odpad ke zpracování (recyklaci).Takovou vyhlášku má např. město Brno, bohužel není všemi stavebními firmami plně respektována. V dnešní době je proto nevyhnutelné získávat s minimálními náklady druhotné suroviny vhodné k opakovanému použití. Realizace tohoto kroku vyžaduje splnění následujících podmínek (Lederová, J.–Suchárková, M.: Aleternativní suroviny, stavební a demoliční odpad, Odpady 2001, č. 3): Projektovat a navrhovat takové konstrukce a konstrukční detaily, které umožňují snadnou demontovatelnost celku nebo dílčích částí. Podpořit zavádění takových nových technologií, aby v rámci stavební výroby mohly být využity i další druhotné suroviny. Podpořit v rámci výroby stavebních hmot vznik bezodpadových technologií. Třídit bouraný a demontovaný stavební materiál již při demolici a staveništi. Třídit a ukládat stavební materiál na skládkách podle druhu, tak aby bylo umožněno jeho zpětné využití v budoucnu; Vytvořit systém norem a předpisů pro recykláty, ostatní druhotné suroviny i pro stavební materiály na bázi druhotných surovin. Daňově či jinak zvýhodnit rozšíření již známých recyklačních technologií ve stavební výrobě.

1.4.5 Komunální odpad Úvod

Komunální odpady jsou velmi širokou a různorodou skupinou odpadů. Přesně charakterizovat materiálové složení této skupiny odpadů nelze. Jedná se o odpady jak organického, tak anorganického původu. Definice komunálního odpadu je: Komunální odpad – veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu (Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Ka-

118


talog odpadů) s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Komunálním odpadem se částečně stává i odpad vzniklý činností malých firem, které podnikají na území obce. Původce odpadů je za odpad odpovědný a financuje veškeré nakládání s ním. Definice původce odpadů dle zákona o odpadech je: Původce odpadů – právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů. Pro svá specifika (různorodost, množství, potenciál druhotných surovin a energie) patří komunální odpad mezi skupiny odpadů, kterým je věnována zvýšená pozornost. I. Rozpracování SWOT analýzy

Komunální odpad je více sledován veřejností – občany, spotřebiteli. Tím je dán i vyšší zájem z ostatních stran – státní správa, podnikatelské subjekty podnikající v oblasti komunálních odpadů. Státní správa má zájem na tom, aby se snižoval objem nevytříděných, tudíž nevyužitelných složek komunálního odpadu. Jsou stanoveny závazné limity. Stanovené limity dávají možnost podnikatelským subjektům opřít o ně své podnikatelské záměry a tak budovat sítě svozů, třídění a využívání složek KO. Plátcem za nakládání s KO je její původce – obec. Obec – výkonná složka státní správy se téměř nikdy nestává neplatičem. Splnění finančních závazků vůči svým dodavatelům služeb je téměř stoprocentní. Tato skutečnost je nespornou výhodou oproti jiným odpadovým tokům. Komunální odpad je z hlediska historického vývoje velmi dobře mapován a systémově a funkčně zdokonalen. V rámci hodnocení SWOT analýzy provedené v Realizačním programu ČR pro komunální odpad se uvádí, „že za jednoznačně pozitivní rys současného stavu problematiky komunálních odpadů se považují fungující systémy nakládání s komunálním odpadem organizované obcemi, rozvinutá síť odděleného sběru využitelných a nebezpečných složek komunálních odpadů a ochota občanů chovat se ekologicky. Naopak jako slabá stránka současného stavu je označeno nedostatečné vymáhání platné legislativy a dále absence účinných nástrojů k podpoře trhu 119


recyklovanými výrobky. Významným negativním jevem je pak postupující tendence růstu produkce komunálních odpadů. Za významnou příležitost pro realizaci nových cílů v nakládání s komunálními odpady je považováno posílení ekonomických nástrojů působících směrem k třídění a k recyklaci komunálních odpadů. Za ohrožení dalšího žádoucího vývoje problematiky je označeno ustanovení POH ČR o 50 % materiálovém využití komunálních odpadů do roku 2010. Ohrožením je také přetrvávající ekonomická výhodnost způsobů odstraňování komunálních odpadů.“18 II. Analýza odpadového toku jako součást národního hospodářství

Z členění Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) je komunální odpad brán jako celek pod OKEČ 90. Budeme vycházet z následujícího členění: Oddíl 90 zahrnuje sběr a odstraňování pevných odpadů včetně jejich likvidace, odvod a čištění odpadních vod, údržbu kanalizační sítě, ulic, silnic, sanační a podobné činnosti. O

OSTATNÍ VEŘEJNÉ, SOCIÁLNÍ A OSOBNÍ SLUŽBY

90

Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti

90.0

Odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti

90.01

Odvádění a čištění odpadních vod

9000×

90.02

Sběr a zpracování ostatních odpadů

9000×

90.03

Čištění města, sanační a podobné činnosti

9000×

900

90.02 Sběr a zpracování ostatních odpadů dle ČSÚ

Tato třída zahrnuje: sběr a odvoz: - odpadu z domácností a podniků (z popelnic, kontejnerů), - nebezpečného odpadu, použitých baterií, použitých olejů a tuků z vaření atd., - použitého oleje z plavidel, garáží nebo autoservisů, - odpadu ze staveb a demolic (např. suť, hlušina) na skládku pro třetí stranu. provoz sběren odpadu, skládek atd., likvidaci odpadu: - spalováním, - skládkováním na zemi nebo ve vodě, zahrabáváním nebo zaoráváním,

18

120

Realizační program Plánu odpadového hospodářství České republiky pro komunální odpady, 2005.


zpracování a skládkování radioaktivního odpadu z nemocnic apod. (jedná se o druh radioaktivního odpadu převážně ze zdravotnictví, který má krátkou dobu rozpadu (během doby skladování) a lze jej zpracovat mimo rámec regulovaného kontrolního systému), zpracování odpadu rostlinného původu kompostováním, nakládání a likvidace toxických živých nebo uhynulých zvířat a jiného kontaminovaného odpadu, sběr a likvidace použitého zboží s cílem eliminovat nebezpečný odpad (např. chladničky).

Do této třídy nepatří:

zpracování odpadů z výroby potravin za účelem jejich dalšího zpracování (15), zpracování jatečních zbytků na krmiva pro zvířata (15.7), přepracování jaderných paliv a nakládání s radioaktivním odpadem (23.30), výroba přírodních hnojiv, kompostování organického odpadu (24.15), recyklace odpadu z výroby potravin, nápojů a tabáku na druhotnou surovinu (37.20), zpracování odpadu a šrotu bez skutečné recyklace za účelem jeho prodeje třetí straně (např. odstrojování automobilů, strojů, přístrojů, zařízení nebo počítačů, třídění nebo lisování odpadu z papíru, textilu, plastů, dřeva) (50, 51, 52), sběr odpadu, který je součástí velkoobchodu s odpadem (51.57). Dle informací z ČSÚ bylo v roce 2003 vyprodukováno celkové množství odpadů 25 172 816 t. Produkce komunálního a živnostenského odpadu v roce 2003 byla 2 856 690 t. To znamená, že se KO na celkové produkci odpadů podílí cca 11,3 %. Pokud však budeme vycházet pouze z kategorie OKEČ 90, kde byla produkce v roce 2003 (dle ČSÚ) 644 825 tun, bude se jednat pouze o cca 2,6 % zastoupení.

121


Tab. 31 Produkce odpadů podle vybraných oddílů OKEČ v roce 2003 (v tis. t) Kategorie odpadu Podniková produkce odpadů z toho: oddíl OKEČ odpad ze zemědělství a lesnictví 01–02 odpad z dolování a těžby 10–14 průmyslový odpad 15–37 odpad z energetiky (mimo radioaktivního) 40 odpad ze stavebnictví 45 odpad z dopravy 60 odpad z odstraňování odpadních vod, 90 pevného odpadu a čištění měst Odpad z obcí z toho: skupina odpadů komunální odpad 20 Celková produkce odpadů

Nebezpečný Ostatní N O 1 195 23 978

Celkem N+O 25 173

6 7 820 29 54 25

1 215 663 7 256 5 214 7 901 164

1 221 670 8 076 5 243 7 955 189

214

431

645

24

3 165

3 189

14 1 219

2 843 27 143

2 857 28 362

Zdroj: ČSÚ Tab. 32 Produkce komunálního a živnostenského odpadu v roce 2003 (v t) Ukazatel Produkce odpadu celkem (v tom) - běžný svoz - svoz objemného odpadu - odděleně sbírané složky - odpady z komunálních služeb (z čištění ulic, tržišť, parků atd.)

Množství odpadu 2 856 690 2 201 828 247 709 277 820 129 333

Zdroj: ČSÚ

Vytažená třída OKEČ 90 by byla srovnatelná s ostatními odpadovými toky. Pokud se rozhodneme pohlížet na KO jako na celou skupinu (OKEČ 90), bude velmi obtížné porovnávat vybrané odpadové toky mezi sebou. Bude však mnohem reálnější shromáždit dostatek verifikovaných dat pro provedení Strukturální analýzy. Ve vztahu k této podkapitole je OKEČ 90 popsána v kapitole: Analýza odpadového hospodářství jako součást národního hospodářství – makroekonomický pohled.

122


III. Politiky ovlivňující daný odpadový tok

Jedním z hlavních dokumentů ovlivňujících daný odpadový tok je Plán odpadového hospodářství České republiky. Zde jsou uvedeny hlavní cíle vztahující se ke komunálnímu odpadu: 1.

Základní strategické cíle:

snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů, minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. 2.

Hlavní cíle:

vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území, neohrožovat v důsledku přeshraničního pohybu odpadů zdraví lidí a životní prostředí a zajistit při rozhodování ve věcech dovozu a vývozu odpadů soulad s mezinárodními závazky České republiky, zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000, snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování, snížit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (BRKO) ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 nejvíce 75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních a výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995. 3.

Dílčí cíle:

nepodporovat výstavbu nových spaloven komunálního odpadu ze státních prostředků, nepodporovat výstavbu nových skládek odpadů ze státních prostředků, uzavřít a rekultivovat skládky, které nejsou dlouhodobě schopny plnit zákonné požadavky na provoz a technický stav; skládky odpadů, které nesplňují podmínky stanovené zákonem o odpadech a prováděcím právním předpisem, provozovat nejdéle do 16. července 2009 na základě rozhodnutí krajského úřadu v souladu se schváleným plánem úprav skládky.

123


Evropská unie a její dopad na zpracování KO v ČR

Základní rámec politiky EU v oblasti odpadového hospodářství je dán rámcovou směrnicí 91/156/EHS o odpadech, z níž vyplývají další tři: směrnice o nebezpečných odpadech (91/689/EHS), předpis o statistice v oblasti odpadů (ES 2150/2002) a předpis o dopravě odpadů (EHS 259/93). V oblasti zpracovávání odpadů je to pak směrnice o spalování odpadů (200/76/ES) a směrnice o skládkování odpadů (99/31/ES). Směrnice o skládkování

Směrnice o skládkování zahrnuje postup žádosti o povolení pro skládky všech kategorií a technické požadavky na výstavbu, provoz a dobu pro ukončení jejich provozu. Zakotvuje také vytváření odpovídající rezervy (finanční nebo jiné zajištění) před zahájením provozu. Rezerva musí zahrnovat náklady na uzavření a následnou péči po dobu 30 let. Kritéria pro převzetí odpadů pro všechny typy skládek mají hierarchii nebezpečné – obyčejné – interní. Směrnice zavádí progresivní snižování biologicky odbouratelných odpadů na skládkách (všemi členskými státy) a zákaz společného skládkování. Jelikož v hierarchii zneškodňování odpadů znamená skládka poslední možnost, podporují se opatření znevýhodňující skládkování (ceny, daně, technické náklady, rezervy, …). Směrnice rovněž stanovuje kvóty regenerace a recyklace jednotlivých složek, postup členských zemí však není jednotný. Liší se také složení odpadů a ceny za jejich zpracování v různých místech Evropy. „V problematice nakládání s komunálními odpady byl v zemích EU v období několika málo let zaznamenán určitý pokrok. Statistické údaje ukazují na omezení skládkování, jako hlavního způsobu zpracování tohoto odpadu v EU, ke konci 90. let tento způsob představoval v EU ještě 57 %. Určitý pokrok lze pozorovat i v oblasti recyklace a kompostování komunálních odpadů, kde došlo k nárůstu z 15 % v roce 1995 na 20 % ke konci 90. let. Způsoby nakládání s komunálním odpadem v jednotlivých zemích jsou velmi rozmanité, stejně tak procentní podíly využití a odstraňování komunálních odpadů. V souladu s tematickou strategií EU je výhledově nutno věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, zejména materiálovou recyklaci, s přihlédnutím k přínosům energetického využití s ohledem na zvyšující se poptávku po energii.“19 19 Realizační program Plánu odpadového hospodářství České republiky pro komunální odpady.

124


Snahu o zvýšení materiálového využití složek komunálního odpadu dokresluje i následující tabulka. Tab. 33 Postup členských zemí EU podle směrnice o odpadech Cílové hodnoty pro obalové materiály Papír a Kompozity/ Ocel Hliník Sklo Plast lepenka Dřevo/Textil

Regenerace

Recyklace

50–65

25–45

15

15

Francie

50

35

40

44

Velká Británie

34

30

53

26

Německo

65

63

59

Nizozemí

78

55

Belgie

70

Cílová hodnota ve směrnici

Španělsko Švédsko

15

15

15

15/15/15

41

5

×/42/×

24

25

7

×

82

72

75

45

×/55/0

65

72

15

75

12

×/×/×

32

×

×

×

75

×

×/×/×

×

×

×

17

20

37

×

×/×/×

65

58

66

45

76

14

×/×/×

Zdroj: http://www.Enviweb.cz

Ekonomické nástroje ovlivňující odpadový tok Vliv změny DPH

Nový zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (DPH) se týká také činností souvisejících s odpadovým hospodářstvím, respektive se sběrem, svozem a odstraněním komunálních odpadů. Zavedení nové sazby DPH na služby spojené s ekologií, resp. se svozem komunálních odpadů postihuje podnikatelské subjekty, které nejsou plátci DPH a také další skupiny, mezi které řadíme i běžného občana. Ve většině případů se jedná o 14 % navýšení, což je rozdíl mezi minulou sazbou 5 % a nynější, která činí 19 %. Z toho vyplývá, že zvýšené DPH postihlo zejména rozpočty obcí a měst. Náklady na hospodaření s komunálními odpady vzrostou. Reálné náklady obcí na zajištění nakládání s odpady činily v roce 2002 568 Kč na obyvatele a rok, v roce 2003 již 716 Kč na obyvatele a rok. Další růst nastal díky zvýšení DPH o 14 %, tj. o dalších zhruba 71–104 Kč na obyvatele a rok. Od roku 2005 se také zvyšuje poplatek za uložení odpadů na skládku. Předpokládané reálné náklady na odpadové hospodářství obcí budou v roce 2005 činit až 607–880 Kč na obyvatele a rok20.

20

EKOKOM, 2005

125


Obr. 4 Náklady na hospodaření s KO v ČR 1000 820 716

750

Nárůst ceny Kč/obyvatele

880

568

500 250 0 2003 Rok 2004

2002

2005

Pozn: Ceny za svoz KO uvedené v grafu jsou brány jako maximální hodnoty Zdroj: EKOKOM Negativa spojená se zvýšením sazby DPH

Rozdíl nákladů za období od května do prosince 2004 představuje zvýšení nákladů na jednoho obyvatele o částku 40–90 Kč. Dalším negativním faktorem je, že zákon o odpadech stanoví pro místní poplatek částku max. hranici 500 Kč na jednoho obyvatele ročně. Tato částka je nedostačující. Od ledna 2005 se podle zákona o odpadech zvýší sazba za skládkování KO, a to o 200 Kč za tunu. Uplatnění zvýšené DPH v této situaci představuje pouze zvýšení příjmu státu, zatímco z hlediska ochrany životního prostředí má demotivující efekt. Tab. 34 Přehled změn sazeb DPH v odpadovém hospodářství Služba

Stará sazba Nová sazba Plátce DPH DPH DPH

Neplátce DPH

5%

19 %

×

+19 %

22 %

19 %

×

-3 %

5%

19 %

×

+14 %

- Pronájem nádoby

22 %

19 %

×

-3 %

Poplatky za uložení

0%

0%

×

0%

Rekultivační rezerva

5%

19 %

×

+14 %

Celková služba svozu odpadů Samostatně prováděné činnosti - Výsyp a odvoz nádob - Odstranění odpadu

Zdroj: Článek – http://odpady.ihned.cz

Z daného vyplývá, že náklady spojené se zvýšením DPH postihnou zejména rozpočty obcí, a náklady na hospodaření s komunálními odpady vzrostou. Je však

126


třeba poznamenat, že zvýšení DPH se na rozdíl od poplatku za skládkování neprojeví ve zlepšení či rozšíření poskytovaných služeb v odpadovém hospodářství pro obce a občany. Celkové zdražení služeb však může negativně ovlivnit přístup lidí k uvědomělému nakládání s komunálními odpady. Ceny soukromých společností a daně za zpracování odpadů v některých státech EU

Se zvyšující spotřebou neustále se přibližující státům EU se dá očekávat i růst produkce komunálního odpadu a přiblížení se cenám v EU. Tab. 35 Ceny soukromých společností a daně za zpracování odpadů (euro/tuna) Stát

Španělsko

Cena za skládkování Daň za skládkování Cena za spalování Daň za spalování

Velká Francie Švédsko Německo Nizozemí Británie

Belgie

6–36

10–30

38–45

35–130

50–80

50–60

45–50

0

21

9

39

0

79

75-35

cca 40

50–74

60–80

30–95

75–110

90–130

56–125

0

0

0

0

0

0

8,5 (Vlámsko)

Obr. 5 Ceny soukromých společností v EU za zpracování odpadů (euro/tuna) 140 120

130

Cena za skládkování Cena za spalování

60 40

80

74

80 60

36 40

30

125

95

100 80

130

110

50

45

20 0 Španělsko

Velká Británie

Francie

Švédsko země EU

Německo Nizozemí

Belgie

Zdroj: EKOKOM

Cena za skládkování se v ČR v roce 2003 pohybuje v rozmezí 600–780 Kč/t. Z výše uvedené tabulky vychází průměrná cena za skládkování v EU 1 003– 1 847 Kč/t. V průměrných cenách za skládkování je ČR na 50 % ceny v EU.

127


Cena za spalování se v ČR v roce 2003 pohybuje v rozmezí 1 017–1 428 Kč/t. Z výše uvedené tabulky vychází průměrná cena za spalování v EU 1 719– 2 803 Kč/t. V průměrných cenách za skládkování je ČR na 54 % ceny v EU. Můžeme tedy předpokládat, že cena za skládkování i spalování bude v ČR se zvyšující se životní úrovní růst. Ukazatele produkce a spotřeby

Pro možnost porovnání mezi státy EU a ČR je přiložena tabulka porovnání vývoje HDP na obyvatele. Tab. 36 HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly Země EU 15 Eurozóna (11 zemí) Eurozone (11 countries) Eurozóna (12 zemí) Eurozone (12 countries) Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Spojené království Španělsko Švédsko

128

1995 100,0

1998 100,0

1999 100,0

2000 100,0

2001 100,0

2002 100,0

2003 100,0

100,9

100,2

100,2

99,9

98,6

98,21)

97,91)

99,6

99,0

98,9

98,7

98,6

98,21)

97,91)

108,5 112,8 95,5 104,0 89,7 104,2 161,4 107,8 108,6 66,0 114,5 65,1 98,7 79,0 106,8

105,4 113,4 103,2 104,1 106,2 103,2 175,2 103,9 110,1 68,5 112,9 65,2 101,7 81,0 104,5

105,3 115,8 101,5 103,9 111,2 101,9 189,2 103,1 109,7 70,2 113,7 65,3 101,2 83,5 107,7

106,4 107,0 115,5 115,4 104,1 104,2 103,8 104,8 115,1 117,7 101,3 100,11) 198,9 194,2 102,0 100,5 110,7 113,4 70,4 70,6 114,4 112,0 66,0 67,2 102,0 105,1 83,4 84,3 109,1 106,2

106,4 112,21) 101,71) 104,91) 125,31) 98,41) 189,61) 99,51) 111,41) 70,61) 110,91) 70,81) 107,31) 86,01) 104,71)

106,41) 112,31) 101,01) 104,11) 120,81) 98,21) 190,81) 98,91) 109,51) 68,61) 110,91) 73,21) 108,81) 87,31) 104,61)

1. Strukturální analýza Země 1995 1998 1999 Přistupující země, Acceding countries Česká republika Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko

× 32,6 75,3 31,9 29,1 44,9

× 38,1 73,6 36,1 32,3 46,8

× × Polsko 38,5 40,4 Slovensko 40,2 43,4 Slovinsko 61,9 65,2 Kandidátské země, Candidate countries Bulharsko 28,2 23,8 Malta

× Turecko 27,2 Ostatní země, Other countries Island 112,9 Norsko 119,7 Japonsko 112,4 Spojené státy 139,4 Rumunsko

× 37,6 74,5 34,9 32,7 47,8

2000

2001

2002

2003

60,4

61,61)

63,4

39,7 76,2 35,8 33,9 48,8

41,1 78,4 37,9 35,8 51,5

1)

43,3 76,41) 39,81) 38,11) 53,31)

46,9 77,51) 43,81) 41,41) 55,01)

70,5

71,1

69,0

68,71)

68,61)

41,8 42,9 67,2

41,8 43,8 66,9

41,9 44,7 68,2

41,7 47,11) 69,51)

42,61) 48,31) 70,81)

24,0

24,5

26,0

26,41)

28,11)

59,7

× 29,3

23,3

23,1

24,4

26,41)

28,01)

26,9

27,6

23,9

24,71)

25,91)

116,7 121,3 108,3 140,9

116,4 128,7 106,0 142,4

114,6 114,4 147,0 144,4 106,2 104,81) 142,6 139,4

109,01) 136,41) 103,01) 139,21)

110,21) 135,31) 104,41) 140,81)

Zdroj: ČSÚ 1) předběžné údaje

Jedním z ukazatelů spotřeby v ČR je charakteristika vybavenosti domácností. Přikládáme tabulku vývoje z let 1995–2002.

129


Tab. 37 Vybavenost domácností předměty dlouhodobého užívání Předmět Chladnička domácí1) Automatická pračka Televizor barevný Videorekordér Osobní počítač Mikrovlnná trouba Myčka nádobí pevná l. Telefon mobilní 2)

Osobní automobil Motocykl2)

Zdroj: ČSÚ,

1) 2)

Počet předmětů na 100 domácností Consumer Number of durables per 100 households durable 1995 1999 2000 2001 2002 134,3 149,4 152,5 156,6 158,0 Refrigerator1) Automatic 93,7 100,0 101,0 101,4 102,7 washing machine 95,8 112,3 115,8 117,1 119,2 Colour TV set 28,5 43,6 47,7 50,7 54,1 Video recorder × 13,3 0,5 37,8 × 64,6 27,3

14,2

17,8

23,3

26,8 Personal computer

38,2 4,2 70,3

45,1 5,5 69,8

52,1 7,4 67,6

14,2

39,7

71,9

57,1 Microwave oven 8,4 Dishwasher 63,4 fixed Phone 99,5 mobile

69,3 25,4

69,5 23,7

69,8 23,6

69,3 Passenger car2) 23,1 Motorcycle2)

vč. mrazniček, Incl. Freezers; dle znění vyhlášky 102/95 Sb. zákonů, By Decree No. 102/95 Coll.

Další politické nástroje, které ovlivňují a budou ovlivňovat daný odpadový tok, jsou popsány v následující kapitole. IV. Strukturální změny odpadového hospodářství – komodita KO

Politické nástroje (jak české, tak evropské) směřují k prevenci, předcházení vzniku odpadů, minimalizaci skládkování, zvýšení vytřídění a využitelnosti vytříděných složek KO. K naplnění těchto politických nástrojů bude třeba změnit přístup k nakládání s KO. Nejdůležitějším faktorem bude ovlivnění povědomí občanů o potřebách prevence, předcházení vzniku odpadů a nutnosti třídění odpadů. Hlavním problémem, který s velkou pravděpodobností vyvolá určité změny, je to, že politické cíle jsou velmi vysoké a za současných ekonomických a technologických podmínek nereálné. Cílem z POH ČR pro KO je zvýšit využívání odpadů s upřednostněním recyklace na 55 % všech vznikajících odpadů do roku 2012 a zvýšit materiálové využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. Porovnání stavu a vývoje v oblasti odpadového hospodářství mezi státy EU a ČR

Hlavními producenty odpadů v členských státech EU jsou sektory: průmysl, těžba surovin, stavebnictví, zemědělství a komunální sféra. Porovnáním produkce odpa130


dů v členských státech EU a ČR dojdeme k tomu, že produkce komunálních odpadů se liší nepatrně. Tab. 38 Porovnání ČR s EU v odpadovém hospodářství, (indikátory ze Státní politiky životního prostředí s výhledem do roku 2005) EU průměr

EU max.

1) HDP (1000 USD na obyvatele)

18,0

31 (L)

2) Hustota populace (obyv./km)

115,9

- produkce komunálního odpadu (kg/obyv./rok) ▪ % recyklovaného odpadu ▪ % spalovaného odpadu ▪ % skládkovaného odpadu - % recyklovaného papíru - % recyklovaného skla - množství průmyslového odpadu ze zpracovatelského sektoru (kg/1000 USD HDP) - produkce nebezpečného odpadu na jednotku HDP (kg/1000 USD HDP)

Zdroj: SPŽP 2001, ISOH,

*

18,2 22,1 64,4 43

378,1 (NL) 560 (NL, IRL) 45 (A) 58 (DK) 90 (I) 70 (D)

55

88 (A)

443

68,6

EU ČR min. 1997 10,8 11,7 (G) 15,2 130,7 (SF) 360 320 (S) 7 (GB) 12 2 (SF) 3 12 (DK) 88 12 (IRL) 36 26 27 (G, GB)

109 (L) 3,4 (P)

2,8

10,5 (L)

1,9 (GB)

ČR 1999

ČR 2000

Cíl 2005

13,2

13,3

*

130,2

130,3

*

408

414

340

15 8 65 36

15 8 60 39

30 10 60 50

30

28

60

65,6

62

58

*

22,3

17,7

23

10

cíl neuveden

V. Předpokládaný vývoj v odpadovém toku

Vývoj v oblasti KO směřuje ke snaze o vyšší míru třídění a využívání těchto vytříděných složek KO. Současný trend zvyšování spotřeby, motivace spotřebitele k zvýšení své životní úrovně, s sebou přináší a v dohledné době bude přinášet zvyšování množství KO. Bude třeba najít efektivní způsob, jak zvýšit množství vytříděných složek z KO a najít vhodný způsob motivace občana k třídění KO. Reálnou cestou k minimalizaci vzniku KO je působení na výrobce (producenta výrobků – producenta odpadů). Výrobci bude dána odpovědnost postarat se o své výrobky i po skončení životnosti, a to jak morální, tak i finanční. Ideologicky bude vývoj směřovat k tomu, že výrobek je stále (po celou dobu své životnosti i po ní, již jako dosloužilý i jako odpad) toho, kdo ho vyrobil, uvedl na trh. Spotřebitel bude pak „pouze“ uživatelem, nájemcem takového výrobku. Tato ideologie se týká především spotřebitelských výrobků.

131


Vývoj měrného množství KO

Odhad vývoje měrného množství komunálních odpadů do roku 2010 vychází z předpokladu, že produkce běžného odpadu z domácností ve městech se bude nadále zvyšovat a v roce 2010 dosáhne přibližně 4 kg na obyvatele a týden. Naopak na venkově vlivem relativně nasycené spotřeby obyvatel dojde k postupnému poklesu produkce odpadu z domácností z 5 kg na obyvatele a týden v roce 1995 na 3 kg na obyvatele a týden v roce 2010.Odpad podobný domovnímu (živnostenský odpad) ve městech zaznamená do roku 2010 určitý pokles, na venkově mírný nárůst. Vzhledem k rychlejší obnově zařízení domácností a k postupnému rozšíření zpětného odběru vybraných výrobků povinnými osobami, bude se zvyšovat produkce (oddělený sběr) objemného odpadu, která v roce 2010 dosáhne 75–90 kg na obyvatele a rok, tj. nárůst o 20 kg ve městech a o 37 kg na venkově. V posledním období let 1995–2002 vzrostla produkce objemného odpadu přibližně o 40 kg na obyvatele a rok. Množství odpadu z údržby zahrad a parků a odpadu z čištění veřejných prostranství se bude mírně zvyšovat. Celkové množství komunálního odpadu by se mělo do roku 2010 zvýšit na 470 kg na obyvatele a rok ve městech a na 360 kg na obyvatele a rok na venkově. Tab. 39 Odhad vývoje měrného množství komunálních odpadů v ČR do roku 2010 Měrné množství odpadu (kg/obyvatele za rok) r. 1995 r. 2002 r. 2010 1. Zástavba městského typu (převážně vytápěná centrálně) Domovní odpad (odpad z domácností) 130 160 200 Domovnímu odpadu podobný odpad (živn. odpad) 90 195 150 Objemný odpad 9 55 75 Odpad ze zahrad a parků 24 29 35 Odpad z čištění veřejných prostranství 12 8 10 Komunální odpad celkem 265 447 470 2. Zástavba venkovského typu (převážně vytápěná lokálně tuhými palivy) Domovní odpad (odpad z domácností) 260 200 160 Domovnímu odpadu podobný odpad (živn. odpad) 30 70 80 Objemný odpad 16 53 90 Odpad ze zahrad a parků 14 19 20 Odpad z čištění veřejných prostranství 4 5 10 Komunální odpad celkem 324 347 360 Skupina odpadu

Zdroj: VaV/720/2/00 Odhad vývoje skladby KO

Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 vychází z předpokladu, že v odpadu produkovaném v domácnostech a jemu podobném se bude nadále 132


zvyšovat podíl papíru a lepenky, plastů, textilu a spalitelného odpadu. Ostatní látkové skupiny budou stagnovat nebo dojde ke snížení jejich podílu (jemné frakce). Především ve venkovské zástavbě se bude podíl jemné frakce snižovat v důsledku opětovného postupného odklonu vytápění domácností tuhými palivy. V objemném odpadu se bude zvyšovat především podíl elektroodpadu a kovového odpadu, a to v důsledku rozšiřování odděleného sběru elektrických a elektronických zařízení z domácností. Stále vysoký podíl bude představovat směsný (spalitelný) objemný odpad, který tvoří zejména podlahoviny a nábytek. Tab. 40 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – městská zástavba Zástavba městského typu (převážně vytápěná centrálně) Domovní a jemu podobný odpad - Papír a lepenka - Plasty - Sklo - Kovy - Bioodpad - Textil - Minerální odpad - Nebezpečný odpad - Spalitelný odpad - Jemný podíl Objemný odpad - Obalový odpad - Elektrošrot - Pneumatiky - Nebezpečný odpad - Kovový odpad - Minerální odpad - Ostatní odpad (spalitelný) Odpad ze zahrad a parků Z toho: Biologicky rozložitelný odpad Odpad z čištění veřejných prostranství Z toho: Spalitelný odpad

Podíl látkové skupiny (% hmotnostní) r. 1995 r. 2002 r. 2010 100 100 100 17 23 25 9 16 16 10 8 8 4 3 3 14 18 18 4 6 8 3 2 2 1 1 1 1 9 9 37 14 10 100 100 100 10 6 6 2 4 6 3 2 2 1 2 2 6 13 15 40 2 5 38 71 64 100 100 100 60 48 50 100 100 100 20 25 25

Zdroj: VaV/720/2/00

133


Tab. 41 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – venkovská zástavba Zástavba venkovského typu (převážně vytápěná tuhými palivy) Domovní a jemu podobný odpad - Papír a lepenka - Plasty - Sklo - Kovy - Bioodpad - Textil - Minerální odpad - Nebezpečný odpad - Spalitelný odpad - Jemný podíl Objemný odpad - Obalový odpad - Elektrošrot - Pneumatiky - Nebezpečný odpad - Kovový odpad - Minerální odpad - Ostatní odpad (spalitelný) Odpad ze zahrad a parků Z toho: Biologicky rozložitelný odpad Odpad z čištění veřejných prostranství Z toho: Spalitelný odpad

Podíl látkové skupiny (% hmotnostní) r. 1995 r. 2002 r. 2010 100 100 100 7 8 10 6 9 12 6 9 9 4 4,5 4,5 6 6 6 2 2 2 2 4 4 0,5 0,5 0,5 0,5 6 8 66 51 44 100 100 100 5 2 2 3 6 6 2 4 3 1 2 1 6 7 7 20 13 20 63 66 61 100 100 100 80 60 60 100 100 100 70 60 50

Zdroj: VaV/720/2/00 Tab. 42 Výsledný odhad vývoje produkce domovního odpadu založený na modelu konstantního koeficientu Země Belgie Dánsko Finsko Francie2) Řecko Itálie

134

19952000 4% 13 % 10 % 1% 3% 3%

Výsledný odhad 2000– 2005– 2005 2010 5% 5% 10 % 10 % 6% 6% -4 % 4% 11 % 12 % 5% 5%

1995– 2010 15 % 36 % 23 % 2% 28 % 13 %

Zkouška modelu Období pro Konstantní odhad koeficient „k“ 1994 0,003 1996 0,029 1994 0,011 1994 0,037 1992 15,587 1995 0,070


Země Nizozemsko Portugalsko Španělsko Švédsko Irsko Velká Britanie Rakousko Německo Celkem EU (14)

19952000 9% 6% 8% 9% 20 % 11 % 4% 8% 7%

Výsledný odhad 2000– 2005– 2005 2010 10 % 10 % 9% 10 % 8% 8% 9% 9% 14 % 9% 10 % 11 % 5% 6% 8% 8% 6% 8%

1995– 2010 31 % 28 % 25 % 29 % 50 % 36 % 15 % 26 % 22 %

Zkouška modelu Období pro Konstantní odhad koeficient „k“ 1995 0,074 1995 1,1001) 1994 1,4451) 1994 0,140 1995 0,147 1995 0,219 1996 0,008 1993 0,070

Zdroj: Evropská agentura pro životní prostředí (EEA); Vysvětlivky: ad 1) Údaje o domovním odpadu nehlásilo Portugalsko a Španělsko. Koeficient a projekce odhadů se zakládají na údajích o komunálních odpadech. ad 2) Odhadovaný obzvláště nízký růst domovního odpadu ve Francii je zapříčiněn relativním poměrem zjišťovaných ekonomických proměnných za minulá období použitých k vysvětlení vývoje množství odpadů k celkovému HDP a promítnutím tohoto trendu do r. 2010.

1.5 Strukturální analýza – mikroekonomické hledisko V následující kapitole je nejprve popsáno obecné pozadí mikroekonomické analýzy v odpadovém hospodářství. Na obecný úvod navazuje opět analýza jednotlivých odpadových toků z mikroekonomického hlediska.

1.5.1 Analýza prvků a vzájemných vztahů a vazeb mezi nimi v systému odpadového hospodářství (materiálové a finanční toky) V následující kapitole budou popsány toky odpadů a subjekty, které vystupují na odpadovém trhu obecně. Finanční toky představují ve většině případů toky v opačném směru oproti materiálovým tokům, tudíž si je můžeme představit jako opačný tok oproti tokům materiálovým (viz následující obrázek).21

21

V následujícím textu bylo využito částečných výstupů získaných v rámci projektu VaV720/13/03, nicméně považujeme za důležité uvést část výstupu i na tomto místě, analýza je brána jako základní východisko pro rozpracování jednotlivých odpadových toků.

135


Obr. 6 Subjekty v odpadovém hospodářství a toky odpadů Ochránci přírody, lobbystické skupiny

Evropská unie

Stát

Těžba, dolování primárních surovin (Těžaři)

Odpad z chovu, pěstování

Odpad z výroby zemědělských surovin

Odpad z dolování a těžby

Výrobci materiálů, energie, zemědělských surovin

Odpad z energetiky

Výrobci, dovozci výrobků, produktů Prodejci

Průmysl

Spotřebitelé

Nelegální nakládání

Komunální odpad

Obce

Sběrné dvory

Technické služby

Mobilní svoz

Výkupny surovin

Skládky

Spalovny

Zpracovatelé

Druhotné suroviny

Sdružení, popř. aut. společnost

Ostatní využití

Předchozí schéma znázorňuje fyzické toky odpadů a subjekty, které ovlivňující životní cyklus jednotlivých výrobků. Modře jsou vyznačeny toky vznikající v důsledku zapojení dalšího subjektu – sdružení, popřípadě autorizované společ136


nosti. Zeleně je vyznačen tok odpadů ze zemědělství a žlutě odpadů z dolování a těžby a z energetiky. V následujícím textu budeme charakterizovat jednotlivé subjekty a faktory, které odpadové toky ovlivňují.

1.5.2 Strana poptávky a strana nabídky a změny v jejich struktuře, úloha tržních cen Pro pochopení následující základní mikroekonomické analýzy je důležité nejprve definovat prostředí, ve kterém se tvoří tržní ceny statků a služeb. Tímto prostředím je tržní nabídka a tržní poptávka po statcích a službách. Pod tržní nabídku zahrnujeme ty subjekty, které zprostředkovávají produkty své práce (statky a služby) na trhu za účelem prodeje subjektům, které nákupem těchto statků a služeb řeší pocit nedostatku ve své spotřebě. Tj. tržní nabídku tvoří ty subjekty, které nabízejí odpady, ať již k zneškodnění – firmy, obce (komunální odpad, stavební odpad, odpady ze zemědělství apod.) nebo nabízejí „odpady“ – druhotné suroviny k dalšímu využití (například sláma nebo biologicky rozložitelný odpad jako hnojivo apod.). Tržní poptávku tvoří naproti tomu ty subjekty, které jsou ochotny nabízené statky a služby od nabízejících za nabídnutou cenu odkoupit a (pokud bude využito mikroekonomické terminologie) uspokojit tak své potřeby. Tj. ty subjekty, které poptávají „odpady“, druhotné suroviny k dalšímu zpracování, využití, nebo i odstranění. Změny ve struktuře poptávky a nabídky zahrnují několik aspektů, například změnu aspektů preferencí poptávajících, investiční podněty, změny v objemu a růstu výroby a další impulsy, viz dále. Následující obrázek znázorňuje grafické vyjádření nabídky a poptávky, graf využívá analytického aparátu k znázornění závislosti nabídky a poptávky na ceně a množství realizovaných statků a služeb na trhu. Pro další mikroekonomickou analýzu, ale i celkovou národohospodářskou analýzu je podstatný zejména ten aspekt, že výsledná cena statků a služeb je výsledkem působení nabídky a poptávky na trhu. Faktory ovlivňující stranu nabídky a poptávky jsou základem pro tvorbu cen statků a služeb, avšak výsledná cena na trhu je dána interakcí takto vytvořené nabídky s poptávkou na trhu. Cena generovaná trhem poskytuje účastníkům trhu informace o vzácnosti statku a o jejích změnách, které ovlivňují ochotu surovinu nabízet či poptávat. Přesun statků mezi tržními subjekty (směna) má za následek jejich optimální alokaci. Stav po provedení obchodu přináší oběma zúčastněným stranám vyšší uspokojení než situace před proběhnutím směny. V případě, že nabízená cena je vyšší než cena, za kterou je statek či službu poptávající subjekt ochoten koupit, pak dojde k poklesu nabízeného množství a následně i ceny na úroveň, která odpovídá té ceně, za kterou je poptávající ochoten

137


koupit poptávaný statek či službu. Mechanismus působí i naopak v případě, že je nabízená cena nižší než je cena, za kterou je poptávající ochoten statek či službu koupit. Pro lepší pochopení je možné využít přiloženého grafu22.

Obr. 7 Nabídka a poptávka Cena Nabídka

Poptávka

Výsledná cena

Výsledné množství

Množství

1.5.3 Strukturální projevy tržní nedokonalosti Stát (vláda vybrané země) v průmyslově vyspělých zemích, od okamžiku vzniku a výskytu ekologických problémů, hraje dnes v ochraně životního prostředí zásadní a klíčovou roli. Základním prostředkem jsou především právní opatření, která nabývají různých forem (podobnější výčet bude uveden v další části výstupu nástroje odpadového hospodářství). Aktivity státu směřují k obnovení přijatelné úrovně životního prostředí, ale i k předcházení novým škodám a zamezení jejich vzniku. Avšak i stát je ovlivňován působením dalších subjektů, jedná se například o instituce Evropské unie, které utvářejí legislativu, jež je následně implementována do našeho právního systému. Na druhé straně nesmíme opomenout působení jednotlivých zájmových skupin, ať již různých podnikatelských skupin nebo nevládních organizací, například ochránců přírody. Zájmové skupiny či různé organizace se v mnoha případech podílejí na tvorbě ekologické politiky. Důležitou úlohu

22

Tato základní teorie vychází samozřejmě z určitých předpokladů, které nemusejí být vždy v praxi dodrženy. Podrobněji viz například Samuelson, P. A.–Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha 1991 nebo Frank, R. H.–Bernanke, B. S.: Ekonomie, Grada Publishing 2003.

138


na státní úrovni mají i vědečtí a výzkumní pracovníci podporovaní ze státních prostředků – například Česká inspekce životního prostředí, která kontroluje dodržování jednotlivých zákonů, soudy, které posuzují a vymáhají dodržování zákonů apod. Na realizaci politiky se podílejí nepřímo i banky a pojišťovny, v návaznosti na poskytování úvěrů a snižování rizik z pojistných událostí vyžadují na firmách provádění ekologického auditu, s tím souvisí pak případné zavádění dalších dobrovolných nástrojů do podniků, jako například Environmentální manažerské systémy, Ekologické značení výrobků, dobrovolné dohody a další. Ostatní nástroje, do kterých zahrnujeme i dobrovolné nástroje, budou součástí dalších částí projektu. Systém odpadového hospodářství je složitý i z hlediska vztahů jednotlivých subjektů. Jak ukazuje obrázek, jednotlivé subjekty jsou vzájemně propojeny, změna chování jednoho subjektu může ovlivnit výrazným způsobem chování dalších subjektů, například rozhodnou-li se těžaři snížit těžbu určité suroviny, ve svém důsledku to bude mít za následek nejenom pokles výroby určitých výrobků, snížení prodeje výrobků, růst ceny výrobků, ale i pokles produkce odpadů23. Determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství Předpoklady analýzy

Následující analýza je založena na několika předpokladech, jedním z nich je, že nepočítáme se ziskovou přirážkou jednotlivých subjektů. Administrativními nástroji v následujícím textu rozumíme takové nástroje, které prostřednictvím příkazů a zákazů a vymezováním dalších postupů ukládají subjektům povinnosti, subjekt zpravidla nemá možnost volby jiného chování (bude podrobněji vysvětleno dále). Používání administrativních nástrojů vede v praxi většinou ke zvyšování nákladů většiny subjektů, kterých se týká, protože administrativní nástroje nařizují subjektům další povinnosti, na jejichž splnění musejí vynakládat dodatečné náklady (příkladem může být zavedení povinnosti zpětného odběru, které přináší výrobcům a dovozcům dodatečné náklady na zavedení zpětného odběru). Poněkud jiné působení mají ekonomické nástroje, které buď působí opět na zvyšování nákladů – nástroje negativní stimulace, nebo na snižování nákladů – nástroje pozitivní stimulace. Působení tržní nabídky a tržní poptávky však ve skutečnosti není tak jednoduché, jak ukazují základní teorie. Ovlivňujícími faktory jsou nejenom faktory tržní, ale v současné době především faktory administrativního rázu, tedy vládní (regulační) zásahy – tzn. administrativní, ekonomické a ostatní nástroje. Ekonomickými faktory rozumíme takové faktory, které jsou výsledkem působení tržních sil, ať již jde o působení poptávky nebo nabídky, cenu výrobku nebo náklady na investice 23

Sled důsledků však nemusí být vždy tak jednoznačný, protože zde působí mnoho dalších faktorů – existence substitutů apod.)

139


apod. Rozdělení na tyto dvě skupiny je samozřejmě pouze relativní, protože zásahy vlády sekundárně ovlivňují poptávku, nabídku a další tržní faktory. V praxi však působí v odpadovém hospodářství nejenom tržní faktory – tj. poptávka a nabídka, ale i další faktory, které sekundárně ovlivňují působení nabídky a poptávky. Protože v praxi neexistuje ideální tržní prostředí a existují selhání trhu, nastupuje stát, který se snaží narovnat tržní selhání používáním různých nástrojů. Používání nástrojů a zásahy vlády s sebou však na druhé straně přinášejí vládní selhání. Následující vzorce nelze brát jako definitivní vztahy, vzorce slouží pro základní orientaci a vyjádření směru působení jednotlivých faktorů a následně pak pro porovnání základních faktorů ovlivňujících cenu primární a druhotné suroviny. Těžba primárních surovin

Faktory ovlivňující cenu primárních surovin, faktory ovlivňující i nabídku či poptávku a obecně rozhodování o těžbě: 1. Tržní faktory: investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu (zahrnující náklady na technologie, výstavbu zařízení, náklady na nákup či pronájem dobývacího prostoru, náklady na práci, …) – obě tyto veličiny budou označeny jako C, vzácnost primární suroviny, množství dostupných nalezišť (dostupnost na trhu) – ν, cena substitutů (např. druhotné suroviny), popř. komplementů na trhu a jejich kvalita – PDS, technologický pokrok (možnost nahrazení primární suroviny jinou technologií, např. měď a její nahrazení optickým kabelem) – π, poptávka po primárních surovinách – DPS.

2. Administrativní (regulační) zásahy: ekonomické nástroje pozitivní stimulace (dotace, subvence, zvýhodněné půjčky apod.) – v případě těžby primárních surovin jsou míněny zejména dotace do tohoto oboru, jež mají za cíl udržení uměle nízkých cen ve srovnání se zahraniční konkurencí nebo udržení zaměstnanosti v stagnujícím oboru – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace (daně, poplatky apod.) – jedná se o poplatky z vydobytých nerostů, úhrady z dobývacího prostoru, finanční rezervy na rekultivaci dobývacího prostoru po ukončení životnosti – ENS, administrativní nástroje (normy, standardy, limity apod.) – v tomto případě se jedná zejména o technické normy kvality, hodnocení nebezpečných vlastností, souhlas k provozu zařízení, souhlas k nakládání s odpady, nutná evidence odpadů, zákaz ukládat určitý odpad na skládku apod. – A. 140


Cena primární suroviny: ↑ν

↑PPS = ↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A ↓PDS

↑DPS

↓π

Cena primární suroviny je tím vyšší, čím jsou vyšší investiční a provozní náklady, přísnější administrativní a ekonomické nástroje negativní stimulace. Naopak cena primární suroviny je snižována působením ekonomických nástrojů pozitivní stimulace. Cena je zprostředkovaně ovlivňována i působením ostatních faktorů, cena roste jestliže se zdroje primárních surovin stávají vzácnějšími, jestliže klesá cena substitutů, jestliže roste poptávka po primárních surovinách (v případě PDS je situace poněkud složitější, neboť růst ceny druhotné suroviny může znamenat impuls k růstu ceny primární suroviny, ale z pohledu zachování konkurenční výhody může cena zůstat na své původní úrovni; naopak v případě poklesu ceny druhotné suroviny lze očekávat i pokles ceny primární suroviny). Výroba materiálů a polotovarů

Faktory ovlivňující výrobu materiálů a polotovarů: 1. Tržní faktory:

cena primární suroviny – PPS, investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C, cena druhotné suroviny – PDS jako konkurenční cena substitučních materiálů, technologický pokrok – π, poptávka po materiálech a polotovarech – DM, cena služby odstranění produkovaného odpadu – PO nebo cena získaná z prodeje druhotných surovin – PDS. 2. Administrativní (regulační) zásahy:

ekonomické nástroje pozitivní stimulace (dotace, subvence, zvýhodněné půjčky apod.) – v případě výroby materiálu určeného výrobě se jedná např. o dotace provozovateli zařízení na využívání BAT („Best available technology“) – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – v tomto případě se jedná o poplatky za ukládání odpadu na skládku, poplatky za znečišťování ovzduší, daně apod. – ENS, administrativní nástroje (normy, standardy, limity apod.) – jedná se např. o požadavky na kvalitu surovin, technologii zpracování, souhlas k provozu, evidence odpadů apod. – A.

141


Cena materiálu: ↑PM = ↑PPS + (↑C − ↓EPS + ↑Ey + ↑A) + ↑Py ↓PDS

↑DM

↓π

Cena materiálu či polotovaru je v první řadě ovlivňována výší ceny primární suroviny, což znamená, že cena materiálu je zprostředkovaně ovlivňována i faktory, které ovlivňují cenu primární suroviny – viz výše. Cena materiálu roste, pokud roste cena primární suroviny nebo rostou investiční a provozní náklady a náklady odstranění produkovaného odpadu nebo rostou požadavky dané administrativními a ekonomickými nástroji negativní stimulace. Důležitými zprostředkujícími faktory jsou opět cena druhotné suroviny a technologický pokrok, (v případě PDS platí poznámka již výše zmíněná). Pro zjednodušení uvažujeme náklady odstranění odpadu, protože tato varianta v praxi převažuje. Výroba výrobků

Faktory ovlivňující rozhodování výrobců a dovozců a cenu výrobků: 1. Tržní faktory:

cena materiálu – PM (z primární suroviny), investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C, cena druhotné suroviny – PDS, cena služby zpětného odběru – PZO, cena substitučního výrobku – PSU, technologický pokrok – π, poptávka po výrobcích – DV, cena služby odstranění produkovaného odpadu – PO nebo cena získaná z prodeje druhotných surovin – PDS. 2. Administrativní (regulační) zásahy:

ekonomické nástroje pozitivní stimulace – v případě výroby výrobku určeného k výrobě se jedná např. o dotace provozovateli zařízení na využívání BAT („Best available technology“), zvýhodněné půjčky – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – jedná se o poplatky za ukládání odpadu na skládku, poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod apod. – ENS, administrativní nástroje – zahrnují požadavky na kvalitu surovin, požadavky na obsah nebezpečných látek ve výrobku, technologii zpracování, souhlas k provozu, evidence odpadů apod. – A.

142


Cena výrobku: ↑PV = ∑(↑PM) + (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A) + ↑PO + ↑PZO ↑DV

↓PSU

↓PDS

↑PPS

↓π

Cena výrobku je opět ovlivňována cenami polotovarů a materiálů, tj. zprostředkovaně i cenami primárních surovin. Cena výrobků roste s růstem investičních a provozních nákladů a s růstem administrativních požadavků. Přímými náklady na výrobu jsou i náklady na odstranění odpadu. Výrobci musejí do ceny promítnout i zavedení povinnosti zpětného odběru. S poklesem poptávky po výrobku, s poklesem ceny substitutů, s poklesem ceny druhotných surovin, s růstem ceny primárních surovin, poklesem ceny z prodeje druhotných surovin dochází k růstu ceny výrobků. Druhotná surovina se může stát zároveň výstupem z výroby materiálů, jejím prodejem se snižují náklady na výrobu. Prodej výrobků

Cena prodeje výrobků je ve své podstatě ovlivňována shodnými faktory jako cena výroby. K výrobní ceně jsou však připočteny specifické investiční a provozní náklady, specifické náklady vyplývající z administrativních a ekonomických nástrojů, specifické náklady na odstraňování odpadů a specifické náklady vyplývající z povinností zpětného odběru. Jak již bylo uvedeno výše, cenu prodeje výrobku (PP) ovlivňují zprostředkovaně i faktory působící na těžbu surovin, výrobu polotovarů i výrobu výrobků. Tuto skutečnost je nutné si uvědomit, protože zvýšíme-li například poplatky z vydobytých nerostů, zprostředkovaně to povede i ke zvýšení prodejní ceny. Spotřebitelé

Nákupem výrobku spotřebitelem se přetrhává odpovědnost výrobce za výrobek, který se stává majetkem jeho spotřebitele. Nákup výrobku spotřebitelé se rozhodují o koupi výrobku především na základě ceny, kterou musí za výrobek zaplatit – PV nebo PP, na základě užitku, který jim daný výrobek přináší (užitek je funkcí množství spotřebovaných, nakoupených výrobků, s růstem množství výrobků se snižuje celkový užitek z výrobků). Budeme-li předpokládat, že se spotřebitel rozhoduje mezi nákupem výrobku X a Y, bude porovnávat užitky jednotlivých výrobků, pak aby byl v rovnováze – U,

143


na základě svého důchodového omezení (tj. kolik finančních prostředků mají k dispozici) – Y, na základě existence substitutů k výrobku a jejich ceny – PSU (pokud existuje k výrobku X nějaký substitut – například Y – spotřebitel porovnává oba výrobky).

Použitý výrobek – další nakládání Spotřebitel volí nejjednodušší cestu naložení s použitým výrobkem. Faktory, které ovlivňují další způsob naložení s použitým výrobkem:

výchova a vzdělání – VV, náklady na platbu poplatku za komunální odpad, či jiný druh poplatku – CKO, náklady na odkládání do popelnic – CPL, náklady případného odvozu na skládku – CS, náklady na odnášení výrobků do prodejen (povinnost zpětného odběru), náklady odvozu do sběrných míst – CP, nabízené služby obcí – svozy, sběrné dvory; množství sběrných míst – SS, ceny vykupovaných druhotných surovin – PDS, zálohové systémy – nastavení jejich cen – PZS. CS ↔ CP ↔ CPL SS

VV

PDS

PZS

Spotřebitel porovnává jednotlivé náklady, přičemž je ovlivňován především působením ceny záloh, (pokud je výše zálohy nízká, nevyplatí se mu výrobky vracet) nabízenými službami obcí (tj. pokud obec nabízí dostatek třídících kontejnerů, provádí pravidelné svozy odpadů, provozuje sběrné dvory nebezpečných odpadů), cenou vykupovaných surovin (pokud jsou například ceny za starý papír vysoké, lidem se vyplatí starý papír třídit) a výchovou a vzděláním. Průmysl

Průmysl představuje oblast, která je určitým způsobem oddělena od nakládání s odpadem z domácností, ve většině případů zde existují vzájemné vztahy prodeje výrobků a zpětného navrácení „odpadů“ mezi průmyslovými výrobci a dalšími zpracovateli nebo výrobci primárních surovin. Informace o tocích těchto průmyslových odpadů nejsou často k dispozici.

144


Sběrny surovin, výkupny surovin

1. Tržní faktory: investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu, zahrnující náklady výstavby sběrných míst, dopravní náklady – C, ceny primárních surovin – PPS, ceny druhotných surovin – PDS, poptávka po druhotných surovinách – DDS, náklady sběru – CS, náklady třídění – CT.

2. Administrativní (regulační) zásahy: ekonomické nástroje pozitivní stimulace – různá daňová zvýhodnění, subvence, zvýhodněné půjčky podporující jejich provoz – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – případné poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod apod. – ENS, administrativní nástroje – jedná se např. o souhlas k provozu, evidence odpadů apod. – A.

Cena druhotné suroviny: ↑PDS = (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A) + ↑CS + ↑CT ↓PPS

↑DDS

Cena druhotných surovin roste s růstem investičních a provozních nákladů, s různými administrativními a ekonomickými opatřeními, s růstem nákladů na sběr a třídění. Naopak cena druhotné suroviny klesá s různými daňovými zvýhodněními, subvencemi a dotacemi. Sekundární vliv má vliv pokles ceny druhotné suroviny, i když zde není výsledek působení jednoznačný. S růstem poptávky po druhotné surovině dochází k růstu ceny druhotných surovin. Obce

Obec má dle zákona o dopadech odpovědnost za nakládání s odpadem. 1. Tržní faktory: investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C, náklady třídění – CT, ceny druhotných surovin – PDS. 145


2. Administrativní (regulační) zásahy: ekonomické nástroje pozitivní stimulace – různá daňová zvýhodnění, subvence, zvýhodněné půjčky – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – ENS: - náklady na ukládání odpadů na skládky (tj. působení ekonomického nástroje – výše poplatků za ukládání na skládky) – ESK, - náklady na spalování odpadů – ESP, - výše příjmů z poplatků za komunální odpad – EKO, administrativní nástroje – jedná se např. o požadavek na evidenci odpadů, zákaz skládkování určitých odpadů apod. – A.

Budeme-li brát v úvahu, že se obec o odpad stará sama, tj. nezajišťují jí veškeré služby technické služby, pak její rozhodování o dalším nakládání s odpadem se většinou ubírá směrem k nalezení nejjednodušší a nejlevnější cesty nakládání s odpadem. Obec pokryje část nákladů na separovaný sběr jeho prodejem zpracovatelským závodům. Při současném nerozvinutém trhu druhotných surovin a velkému kolísání cen však většina obcí žádné takové úsilí ani nevyvíjí. Obec porovnává následující náklady na odstranění či využití: ESK ↔ ESP ↔

(PDS − CT)

Technické služby

Obec může zajišťovat nakládání s komunálním odpadem prostřednictvím technických služeb. Technické služby se většinou rozhodují na základě stejných principů jako obce, ovlivňují je stejné faktory s tím rozdílem, že jsou závislí na platbě, kterou jim obec za služby zaplatí. Skládky

1. Tržní faktory: investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C, cena druhotné suroviny – PDS, cena spalování – PSP.

2. Administrativní (regulační) zásahy: ekonomické nástroje pozitivní stimulace – v případě skládkování nejsou tyto nástroje zpravidla používány, protože obecnou tendencí je snižovat množství sládkovaných odpadů – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – poplatky za znečišťování ovzduší, znečišťování podzemních vod apod. – ENS: 146


- poplatky za skládkování – ESK, - povinné finanční rezervy na rekultivaci, asanaci – EFR, administrativní nástroje – jedná se např. o souhlas k provozu, evidence odpadů, přípustné limity znečištění, významným nástrojem je zákaz skládkování některých odpadů (zákazem skládkování odpadu se automaticky ruší tok odpadů směrem na skládky) – A. Cena skládkování:

↑PSK = ↑C + ↑ ENS + ↑A PSP

PDS

Cena sládkování je tím vyšší, čím jsou vyšší provozní a investiční náklady, čím jsou vyšší poplatky za skládkování a povinné finanční rezervy a čím jsou přísnější administrativní nástroje. Zprostředkovaně mohou ovlivňovat cenu skládkování i alternativní způsoby nakládání s odpady. Spalovny

1. Tržní faktory:

investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C, ceny druhotných surovin – PDS, cena skládkování – PSK, technologický pokrok – π. 2. Administrativní (regulační) zásahy:

ekonomické nástroje pozitivní stimulace – dotace, subvence, daňová zvýhodnění – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – ENS: - poplatky za spalování – ESP, - poplatky za znečišťování ovzduší – EZO, administrativní nástroje – jedná se např. o souhlas k provozu, evidence odpadů, přípustné limity znečištění ovzduší apod. – A.

Cena za spalování:

↑PSP = ↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A PSK

PDS

π

147


Cena spalování je opět ovlivňována investičními a provozními náklady, které bývají oproti nákladům za skládkování daleko vyšší. Na růst ceny mají vliv i administrativně nastavené nástroje, limity znečišťování ovzduší apod. Z ekonomických nástrojů mohou cenu zvyšovat především poplatky za znečišťování ovzduší či poplatky za spalování. Výroba z druhotných surovin

1. Tržní faktory:

investiční a provozní náklady na technické zabezpečení provozu – C, cena druhotné suroviny – PDS, cena primární suroviny – PPS, cena služby zpětného odběru – PZO, cena substitučního výrobku – PSU, technologický pokrok – π, poptávka po výrobcích – DV, cena služby odstranění produkovaného odpadu – PO nebo cena získaná z prodeje druhotných surovin – PDS. 2. Administrativní (regulační) zásahy:

ekonomické nástroje pozitivní stimulace – v tomto případě se jedná především o daňová zvýhodnění, o subvence a podpory těmto výrobám či hotovým výrobkům, zvýhodněné půjčky apod. – EPS, ekonomické nástroje negativní stimulace – například poplatky za ukládání odpadu na skládku, poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod apod. – ENS, administrativní nástroje – jedná se např. o požadavky na kvalitu surovin, požadavky na obsah nebezpečných látek ve výrobku, technologii zpracování, souhlas k provozu, evidence odpadů apod. – A.

Cena výrobku v případě výroby z druhotných surovin: ↑PV = ∑(↑PDS) + (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑ A) + ↑PO + ↑PZO ↑DV

↓PSU

↓PPS

↑PDS

↓π

Kde cena druhotné suroviny: ↑PDS = (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑A) + ↑CS + ↑CT ↓PPS 148

↑DDS


V případě výroby z druhotných surovin jsou náklady nižší o náklady na těžbu, ale na druhé straně jsou zvyšovány náklady sběru a třídění surovin. Ceny primárních a druhotných surovin

Ceny primárních a druhotných surovin jsou důležité pro rozhodování výrobců a další fungování recyklace odpadů, protože výrobce při rozhodování o výrobě porovnává cenu a kvalitu primárních a druhotných surovin.

↑PPS = ↑C − ↓EPS+ ↑ENS + ↑A

Cena primární suroviny: ↑ν Cena druhotné suroviny:

↓PDS

↑DPS

↓π

↑PDS = (↑C − ↓EPS + ↑ENS + ↑ A) + ↑CS + ↑CT ↓PPS

↑DDS

V praxi mohou nastat následující případy: PPS < PDS Jestliže je cena primární suroviny nižší než cena druhotné suroviny, výrobci zpravidla preferují výrobu z primárních surovin, systém opětovného využívání a zpracování se zpravidla rozpadá. PPS = PDS V tomto případě nelze poznat, jak se budou výrobci chovat, zda budou preferovat primární nebo druhotné suroviny, vše záleží na spoustě dalších okolností, na lokálních a specifických podmínkách. PPS > PDS Levnější druhotné suroviny jsou preferovány před primárními surovinami, existuje tudíž určitá poptávka po druhotných surovinách, která může ještě cenu druhotných surovin zvyšovat a podporovat další sběr a zpracování odpadů.

149


Tab. 43 Porovnání ceny primární a druhotné suroviny a faktorů, které je ovlivňují Cena primární suroviny STRANA POPTÁVKY - poptávka po dané primární surovině - zprostředkovaně poptávka po daném výrobku STRANA NABÍDKY - náklady na těžbu, dopravní náklady, tj. investiční a provozní náklady - existující technologie zpracování primárních surovin - administrativní nástroje – technické normy, souhlas k provozu zařízení, značení, apod. - výše povinných finančních rezerv - výše poplatků z vydobytého prostoru - poplatky ze znečišťování ovzduší - další faktory a ekonomické nástroje - náklady na spalování – výše spalného - náklady skládkování – poplatek za ukládání odpadů na skládky - množství existujících substitutů k dané komoditě, ať již k primární nebo druhotné surovině

Cena druhotné suroviny STRANA POPTÁVKY - poptávka po druhotné surovině - zprostředkovaně poptávka po výrobku z druhotné suroviny STRANA NABÍDKY - náklady sběru, náklady výstavby sběrných míst, sběrných středisek, dopravní náklady - náklady montáže, třídění - existující technologie a zpracování druhotných surovin - administrativní nástroje – technické normy, požadavky kvality pro zpracovatelská zařízení apod. - administrativní nastavení kvót povinné recyklace, které působí ve prospěch druhotných surovin - podpory ze státních a veřejných zdrojů - daňová zvýhodnění recyklovaných výrobků, daňové úlevy výroby druhotných surovin - další faktory a ekonomické nástroje - náklady na spalování – výše spalného - náklady skládkování – poplatek za ukládání odpadu na skládky - množství existujících substitutů k dané komoditě, ať již k primární nebo druhotné surovině

Předchozí tabulka ještě jednou rekapituluje faktory, které ovlivňují cenu primárních a cenu druhotných surovin. Pokud chceme podporovat materiálové využití a recyklaci, můžeme použít dva způsoby, buď znevýhodňovat cenu primárních surovin, anebo zvýhodňovat cenu druhotných surovin – jinými slovy zvyšovat cenu primárních surovin nebo snižovat cenu druhotných surovin. Cenu primární suroviny ovlivňují náklady zahrnující těžbu, dostupnost suroviny, množství nalezišť, vzácnost suroviny – tj. nabídka, na druhé straně stojí poptávka po primární surovině – ta je určována užitečností a množstvím existujících substitutů a dalšími faktory, které byly popsány výše. Primární surovina je ve většině případů kvalitnější než následná druhotná surovina, na druhé straně druhotná surovina se může stát levnějším zdrojem, který bude konkurovat primární surovině. Mechanismus trhu je však ovlivňován i působením legislativních zásahů, jednotlivých administrativních a ekonomických nástrojů.

150


Cena druhotné suroviny je ovlivňována především náklady následného sběru odpadů, dopravními náklady, náklady výstavby sběrných dvorů, kontejnerů, dále náklady montáže a dalšího zpracování, náklady na technologie, které umožňují zpracování a nakonec i celkovou kvalitou získaných surovin. Cena je ale rovněž ovlivňována působením administrativních a ekonomických nástrojů. Recyklace druhotných surovin je ekonomicky efektivní v případě, že cena z prodeje druhotné suroviny je dostatečně vysoká, v tom případě funguje cyklus recyklace druhotné suroviny na základě tržních principů. Pokud jsou však náklady na sběr, manipulaci a skladování větší než cena z prodané druhotné suroviny, systém se rozpadá, recyklační firmy nejsou schopny platit dostatečnou cenu sběrným firmám, a tím dochází k poklesu sběru (menší firmy zpravidla velké výkyvy cen druhotných surovin nepřežijí). Pokud by byly ceny druhotných surovin trvale nízké, systém recyklace by se rozpadl a k zachování recyklace by musely být použity nástroje podporující recyklaci, ať už ekonomické nebo administrativní. V České republice jsou ceny druhotných surovin ovlivňovány vývojem na mezinárodních trzích, v některých případech jsou přímo odvozovány od cen daných zahraniční nabídkou a poptávkou po surovinách, týká se to především kovů. Cena je určována cenou na zahraničních burzách. Příkladem může být Londýnská burza a vývoj cen olova.

1.6 Mikroekonomické analýzy pro vybrané odpadové toky Každá subkapitola věnovaná odpadovému toku je rozdělena na části: Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů, Vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování, Determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství, Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin.

1.6.1 Odpady ze zemědělství Odpady vznikající v zemědělství můžeme rozdělit na: odpady z rostlinné produkce – lze je ve velké míře navrátit do přírodního koloběhu, odpady ze živočišné produkce – lze také ve velké míře navrátit do přírodního koloběhu, technologie na zpracování jsou však již složitější a vyžadují určité finanční prostředky, odpady z provozu mechanizace, obaly.

151


I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů

Zemědělská výroba byla v minulosti bezodpadovým hospodářstvím, protože se zvířecí exkrementy a zbytky rostlin využívaly jako hnojivo či krmivo. Vznikal zde uzavřený koloběh: Obr. 8 Toky odpadů ze zemědělství Půda

Půda

Krmivo

Zbytky rostlin

Zvíře

Půda

Exkrementy

Půda

Odpady vznikající v zemědělské prvovýrobě a vystupující pod zařazením dle ČSÚ jako odpady z jednotlivých chovů hospodářských zvířat, či odpady z pěstování obilí a jiných kulturních plodin, a nebo dle ISOH odpady jako zvířecí trus, moč, a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalné odpady soustřeďované odděleně a zpracovávané mimo místo vzniku, či agrochemické odpady lze ve velké míře využít a navrátit je zpět do přírodního koloběhu vyjádřeného na výše uvedeném obrázku. V rámci uzavřeného koloběhu živin jsou základním předpokladem pro udržení a zlepšení úrodnosti půdy. Protože se většina těchto materiálů využívá ke hnojení, a tudíž se různými způsoby upravují a následně určitou dobu i skladují, bývají tato období, při nedodržení technologických postupů a hygienických předpisů, největším zdrojem znečišťování životního prostředí. Z těchto důvodů je třeba s těmito materiály nakládat jako s organickým hnojivem a ne jako s odpadem, a proto je dobré hovořit o jeho využití a ne o jeho likvidaci. Jinými slovy, produkci zemědělských odpadů by šlo redukovat tím, že by se statková hnojiva nevykazovala jako odpad a do odpadů by měla vstupovat zcela výjimečně. Kromě těchto výše uvedených zdrojů odpadů je třeba uvést i odpady z provozu zemědělské mechanizace a odpady plynného charakteru. Odpady z provozu zemědělské mechanizace a odpady vzniklé po použití látek uložených v odpadech, je řešeno i v jiných odvětvích národního hospodářství, a proto je možné využívat ověřené technologie jejich zpracování, případně předcházet jejich vzniku.

152


Ve velkochovech zvířat, které byly vybudovány bez jakékoliv vazby na půdu, se často pohlíží na exkrementy zvířat jako na odpad, avšak za předpokladu, že jakostní znaky odpadu odpovídají určité normě, nebo je odpadní hmota certifikována, pak nemusí jít o odpad, ale o organické hnojivo nebo surovinu k výrobě organických hnojiv, které jsou šířeny do oběhu prodejem podle legislativy hnojiv. Vystupující subjekty

Za původce odpadů ze zemědělství je možno považovat obce, které vystupují jako původci i za domácnosti, anebo podnikající právnické a fyzické osoby. Mezi tyto podnikatele patří velkochovy zvířat, technické služby či obdobné soukromé společnosti zpracovávající zelené odpady z veřejné zeleně, čistírny odpadních vod apod. Původce odpadu může být ale rovněž oprávněnou osobou k nakládání s případnými odpady ze zemědělství, ovšem pouze za dodržení stanovených předpisů. Na straně poptávky vystupuje oprávněný subjekt, který odpad zpracovává anebo používá pro další podnikání, ale rovněž stát, který v některých případech může odkupovat nadměrnou produkci. Možnosti využití zemědělských odpadů

Současný stav vědeckého poznání zdůrazňuje, že koncové technologie mají i nadále významnou roli v ochraně životního prostředí. Za standardní postup je možno považovat přepracování odpadů za aerobních či anaerobních podmínek. Technologické postupy jsou velmi různorodé a vycházejí především z typu zpracovávaných odpadů a požadavků konečných produktů – například kompost, bioplyn, apod. Existuje několik způsobů nakládání s biologicky rozložitelnými odpady24: recyklace do podoby původních materiálů (například papír), aerobní kompostování bioodpadu, anaerobní digesce spojená s výrobou bioplynu a digestátu – vhodné zvláště pro odpady z rostlinných olejů, přímá aplikace upravených odpadů do půdy za účelem organického hnojení a využití rostlinných živin, využití bioodpadu k rekultivacím, příprava rekultivačních substrátů zrnitostní úpravou a mícháním složek,

24

Výzkumný ústav zemědělské techniky, Realizační program pro biodegradabilní odpady se zaměřením na odpady ze zemědělství, zahradnictví, rybářství, myslivosti, zpracování dřev atd.)

153


příprava mulčovacích hmot, příprava pěstebních substrátů, získávání hydrolýzních cukrů, furalu, ligninu a bioetanolu tepelně zpracovanou hydrolýzou vegetativních odpadů z rozmanité vegetace, příprava bionafty z odpadních rostlinných olejů, výroba fytopaliv nebo směsných paliv, výroba alternativních stavebních a izolačních hmot, spalování bioodpadu s využitím tepla.

Jednou z nestarších a nejrozšířenějších metod je řízená recyklace – kompostování, které zintenzivňuje a optimalizuje běžné půdní mikrobiologické procesy. Kompostováním lze získat kvalitní organicko-minerální hnojivo, které zvyšuje výnosy zemědělských plodin, ale i zlepšuje strukturu půdy.Kompostování lze rozdělit na zahrádkářské, zemědělské a průmyslové25. V následujících letech se předpokládá postupný rozvoj kompostování BRO zejména v souvislosti s nutností omezení skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Další možností využití odpadní organické hmoty je výroba bioplynu = anaerobní fermentace za vzniku plynu. Většina technologií výroby bioplynu je určena pro tekuté odpady, jako je kejda a další různé odpadní vody26. Perspektivní možností ekologického zpracování a využití exkrementů zvířat a dalších organických odpadů je jejich anaerobní metanogenní fermentace, provázená vznikem bioplynu, obsahujícím 55–70 % metanu. Z 1 kg biologicky rozložitelných organických látek lze získat 0,8–1 m3 bioplynu o výhřevnosti v rozmezí 20–25 MJ/m3. Průměrný obsah sirouhlíku, který bioplyn obsahuje, je 0,3 %, což je podstatně méně síry, než obsahují fosilní paliva. Bioplyn je možno využívat k vytápění přímým spalováním, k výrobě elektrické energie a je ho možno dále zušlechťovat čištěním, komprimací nebo zkapalněním. Stlačený bioplyn je možno využít i pro pohon motorových vozidel. Při řízené anaerobní fermentaci dochází zpravidla ke zvýšení agronomické účinnosti zpracovávaných odpadů a k odstranění jejich nepříjemného zápachu. Novým způsobem využití bioplynu je i tzv. trigenerace. Jde o kogenerační jednotku s pístovým spalovacím motorem doplněné absorpčním tepelným konvertorem umožňujícím výrobu chladu. Klasické kogenerační jednotky využívají bioplyn na kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla.

25

26

Existuje několik doporučených metod správného kompostování, viz například CZ BIOM, http://www.biom.cz,. Slejška, A.:, Využití zemědělských odpadů biologickými metodami. Existují ale i technologie schopné produkce bioplynu z tuhých organických látek, např. z hnoje.

154


V České republice jsou vybudovány diskontinuální fermentory pro zpracování slamnatého chlévského hnoje. Nejvyšší produkce bioplynu je zabezpečována kontinuální technologií s míchacími biofermentory s dohříváním substrátu. Energii z biomasy lze získat termochemickou přeměnou (suchý proces), biochemickou přeměnou (mokrý proces) anebo lisováním olejů a jejich následnou úpravou – jde o mechanicko-chemickou přeměnu. Termochemickou přeměnou se upravuje dřevo a dřevní odpad – polena, dřevní štěpka, ale také sláma ze zemědělské produkce – sláma obilovin, sláma kukuřice, sláma řepky – traviny, rychlerostoucí energetické plodiny či jiné části rostlin – lněné stonky. Prvním ze způsobů termochemické přeměny je spalování. Při spalování těchto materiálů se za vysokých teplot uvolňují hořlavé plynné složky a vzniká dřevoplyn, kdy za přítomnosti vzduchu, resp. kyslíku, dochází k hoření. Výhodou spalování biomasy je nižší emise a vyšší efektivita využití odpadu než např. u skládkování. Biomasa se musí spalovat za vysokých teplot (až 900 °C), kdy vzniklé plyny mají různé spalovací teploty. Stejně tak rozdílná je výhřevnost dřeva a jiných rostlinných paliv, která závisí na druhu a vlhkosti. To znamená, že čím vyšší podíl vody v materiálu, tím nižší výhřevnost efektivita využití odpadu. Obdobný způsob termochemické přeměny má i druhý způsob – zplyňování. Jedná se o zahřívání výše zmíněných materiálů za nepřístupu vzduchu, kdy se vzniklý dřevoplyn nespaluje, ale odvádí se do předem připraveného prostoru. Biochemickou přeměnou dochází k rozkladu organických látek (hnoje, zelených rostlin, kalů z čističek) při výrobě bioplynu u anaerobního vyhnívání a také k produkci etanolu u fermentace roztoků cukrů. U anaerobního vyhnívání vzniká bioplyn rozkladem organických látek v uzavřených nádržích bez přístupu kyslíku. Organická hmota se zde štěpí díky bakteriím pracujícím bez přístupu kyslíku. Zbytky vyhnívacího procesu jsou vysoce hodnotným hnojivem či kompostem. Ze zemědělských odpadů se nejvíce využívá kejda, stejně jako sláma, zbytky potravin, zbytky kukuřice a brambor, slamnatý hnůj, ale i piliny a jiný odpad. V podmínkách České republiky se zejména používá kontinuální systém (technologie zpracování kejdy) a zásobníkový systém (zpracování slamnatého hnoje)27. Pro výrobu elektřiny z biomasy se používá parní Rankin-Clausiův cyklus, podobně funguje většina klasických elektráren na fosilní paliva. Výroba elektřiny je možná v elektrárnách nebo formou společné výroby elektřiny a tepla v teplárnách – jde o kogeneraci. Zde jsou palivem odpady rostlinné, lesní a průmyslové výroby. 27

http://www.ekowatt.cz/index.php?id=21 &lang=cz&PHPSESSID=5dd2b4e90f931236c066e7489282d403

155


Na straně nabídky odpadu je jeho producent, kterému vzniká odpad z chovu zvířat či pěstování plodin. Může se zde nacházet i oprávněný subjekt, který odpad zpracuje (např. výrobou průmyslových hnojiv) a dále je nabízí. Legislativně je tato problematika ošetřena následujícími předpisy – Vyhláška MZe č. 191/2002 o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ze dne 7. května 2002; zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd v platném znění; vyhláška MZe č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, v platném znění. Z výše uváděné vyhlášky vyplývá, že vhodnost použití statkových hnojiv (chlévského hnoje, kejdy) ke hnojení je omezena stanovenou dobou k jejich skladování, a to tak, že kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci hnoje: za 6 měsíců při vyvážení hnoje 2× ročně, za 10 měsíců při vyvážení hnoje 1× ročně.

V případě kejdy (kapacita skladovacích jímek): min. čtyřměsíční předpokládané produkci kejdy, min. tříměsíční předpokládané produkci močůvky a hnojůvky, a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky. Například denní produkce jedné krávy představuje 28–35 kg pevných výkalů a 15–20 kg moči. II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování Obr. 9 Směry odpadů z rostlinné výroby Rostlinná produkce

Zpracovatelé

Uzavřený koloběh uvnitř podniku

Uvnitř podniku za přispění dostupných podpor

V následujícím textu jsou uvedeny možné příklady toku jednotlivých druhů odpadů ze zemědělství. 1. Sláma (jako zbytková biomasa při sklizni obilovin a olejnin) při sklizni může být sláma rozdrcena a následně zapravena do půdy (slouží jako hnojivo); 156


po sklizni slisována a následně spálena za účelem energetického využití; po sklizni uložena (volná/lisovaná), použitelná jako krmivo či stelivo s následnou výrobou chlévské hnoje a jeho předpokládané zapravení do půdy jako organického hnojiva; jako komponent při výrobě kompostů a jejich využití pro účely hnojení.28 Obr. 10 Tok slámy Půda

Sláma

Energetické využití

Uložení

Kompost

2. Chlévská mrva a tekuté výkaly (kejda) Jedná se o odpady z chovů jednotlivých kategorií zvířat dle toho, zda se jedná o provozy stelivové či bezstelivové. Oba jmenované produkty zvířat jsou využívány k přímému upotřebení u producenta těchto tzv. odpadů, jednak jako organické hnojivo, anebo za účelem energetického využití (bioplyn). Obr. 11 Směry toku živočišné produkce Živočišná produkce

Zpracovatelé

Uzavřený koloběh uvnitř podniku

Uvnitř podniku za přispění dostupných podpor

Jiná situace je v případě zemědělských farem se živočišnou produkcí hospodařících bez půdy. V tomto případě se výše jmenované produkty stávají odpadem. Ma28

Vyjma prvně uváděné alternativy lze další tři způsoby využití slámy komerčně zhodnotit. Při alternativním využití slámy lze uplatnit též pobídky veřejné správy.

157


teriálový tok tímto přechází na subjekty vyrábějící komposty na průmyslové bázi, či vyrábějící alternativní zdroje energie (bioplyn). V tomto případě se producent odpadu může dostat pod tlak odběratele, potažmo zpracovatele odpadů, který vlivem svého výjimečného postavení a nutnosti splnit zákonné podmínky nakládání s odpadem ze strany producenta, často určuje nákupní cenu. Praxe ovšem nabízí ještě další variantu řešení pro tyto podniky. Producent odpadů je v tomto případě vybaven potřebnou technikou, a následně formou služby provádí ve vhodném období rozvoz a aplikaci těchto organických odpadů smluvním partnerům (dalším zemědělským podnikům). Vlastník vhodné aplikační techniky a tedy zároveň i producent odpadů je ve výhodnějším postavení, neboť může sám ovlivňovat cenu. Problémy pro producenta mohou nastat při změně skladby pěstovaných plodin a změnou systému hnojení u odběratelů těchto tzv. odpadů. Kejda (chlévská mrva a tekuté výkaly): může se jednat o stelivové či bezstelivové chovy zvířat, kdy dochází k využití u producenta jako organické hnojivo či za účelem energetického využití při výrobě bioplynu, rovněž může být tento odpad využít komerčním způsobem, kdy přechází na subjekty vyrábějící komposty na průmyslové bázi. Obr. 12 Hlavní subjekty odpadového toku Zemědělec Chlévská mrva Chovatel s půdou Třetí subjekty

Chovatel bez půdy Hnojivo

Hnojivo

Energet. využití

Odpad


Kompostárny

Konfiskáty živočišného původu

Postavení producenta těchto odpadů a jeho povinnosti vyplývají z platné legislativy a nařizují mu tyto odpady odevzdat oprávněným asanačním subjektům za úplatu. Obaly od pesticidů, hnojiv, léčiv a jejich nespotřebované zbytky

Zpoplatněná služba, kdy odpady musí být dle zákona odevzdány oprávněným subjektům. 158


Tab. 44 Způsoby využití odpadů ze zemědělství Producent odpadů

Farmář či jiný subjekt provozující zemědělskou činnost

Specifikace odpadů

Způsob využití Klasické – v rámci uzavřeného koloběhu uvnitř podniku Rostlinná produkce Odprodej dalším zpracovatelům (biomasa) a zájemcům Alternativní – uvnitř podniku za přispění dostupných podpor Klasické – v rámci uzavřeného koloběhu uvnitř podniku Živočišná produkce Odprodej dalším zpracovatelům (chlévská mrva, tekuté a zájemcům výkaly) Alternativní – uvnitř podniku za přispění dostupných podpor Zákonem definovaná Konfiskáty živočišného a zpoplatněná služba původu oprávněných subjektů Obaly od pesticidů, hnojiv, Zákonem definovaná a zpoplatněná služba léčiv a jejich oprávněných subjektů nespotřebované zbytky

III. Determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství

Základní determinanty, které ovlivňují rozhodování jednotlivých subjektů, jsou dány zejména nastavením právních předpisů a politik uvedených již v kapitole předchozí. IV. Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin

Celkové investiční náklady jsou do roku 2010 odhadovány na 6 mld. Kč. Roční podpora tak představuje přibližně 300–400 mil. Kč. Předpokládanou variantou podpory je podpora formou dotace celkových investičních nákladů. Tato výše podpory je stanovena pro předpokládanou výši garantované výkupní ceny elektrické energie 2,50 Kč/kWh. Předpokládá se i s dalšími doplňujícími formami podpor. Výroba bioplynu z třídění domovních odpadů je v ČR ve fázi modelových výzkumných projektů. Zvyšování cen energií, cen hnojiv a poplatků za zneškodňování odpadů vytváří předpoklady pro brzký rozvoj výroby bioplynu za podmínek existence efektivní infrastruktury, využití zahraničních zkušeností a aplikace výsledků vědy a výzkumu v oblasti vyhodnocení zdrojů surovin pro efektivní výrobu bioplynu. Hlavní překážkou pro rozvoj a šíření bioplynových technologií je relativně vysoká

159


cena, vysoké bezpečnostní požadavky, které bývají omezující zejména pro malé a střední podniky. Regulačním prvkem v systému hospodaření v zemědělství, a tím i regulátorem produkce a složení odpadů je neustálá změna počtů chovaných zvířat a jejich vzájemného poměrného zastoupení v tomto celkovém počtu. Tyto změny jsou vyvolány hlavně poklesem cen zemědělských výrobců. Meziročně se stavy skotu snížily o 3 % a činí 1 474 000 ks k roku 2003. U prasat se jedná o 2,3 % (3 363 000 ks) a u drůbeže o 10,3 % (26 873 000 ks). Stejný pokles cen vyvolává i změny ve struktuře rostlinné produkce, a to variabilně dle sledované komodity (brambory, cukrovka apod.). Toto vše je dále znásobeno opakujícím se dlouhotrvajícím suchem po většinu vegetačního období, či holomrazy v zimním období. Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů byly cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu stanoveny takto: cena za 1 kWh elektřiny dodané do sítě z malé vodní elektrárny činí 1,50 Kč. Z větrné elektrárny je to 3,00 Kč, ze zařízení spalující biomasu s výkonem do 5 MW výkonu 2,50 Kč, vyrobenou spalováním bioplynu 2,50 Kč. Dále využitím geotermální energie 3,00 Kč, využitím slunečního záření 6,00 Kč a výrobou elektřiny z palivových článků 3,00 Kč. Právě zavedení této vyhlášky mělo podstatný vliv na rozvoj trhu výroby elektřiny z alternativních zdrojů výroby energie. Po osmi měsících platnosti této vyhlášky se projevilo oživení podnikatelských aktivit v tomto oboru. Byly vytaženy rozpracované i připravované projekty a stále vznikají i projekty nové. Avšak i při využívání dosud dostupných podpor je největším problémem nedostatek kapitálu. Tím ale každý realizovaný projekt ukazuje možnosti, jak koncentrovat všechny reálně dostupné zdroje29. I v současnosti je většina zemědělských farem organizována jako bezodpadové hospodářství s uzavřeným koloběhem látek. Zda to tak, je či ne, může ovlivnit zaměření jednotlivé farmy, zda je specializována na produkci rostlinnou, živočišnou, anebo má oboje zastoupení. Na jedné straně existují velkochovy, které jsou vybudovány a provozovány bez jakékoliv vazby na půdu – u nich je potom třeba citlivě posuzovat, zda se jedná o odpad či organické hnojivo, nebo surovinu k výrobě organických hnojiv (dle zákona o hnojivech), a na straně druhé zemědělské podniky, které jsou zaměřeny jen na produkci rostlinnou, u nichž se pak může za určitých podmínek zbytková rostlinná biomasa stávat odpadem. Bylo by tedy účelné vykazovat odpad v případě, že výše uvedené materiály nejsou využívány přímo producentem, ale jsou předávány ke zpracování jinému subjektu. Samostatnou kapitolou jsou konfiskáty živočišného původu (celá těla nebo části těl zvířat a nebo živočišné produkty), které nejsou určeny

29

160

http://wwww.mvcr.cz/casopisy/s/2002/0044/tema-t.html


pro přímou lidskou spotřebu (dle § 2 vyhlášky MZe č. 295/2003 o konfiskátech živočišného původu, jejich neškodném odstraňování a dalším zpracování) a které jsou rozděleny na vysokorizikové (§ 3) a nízkorizikové (§ 8). Obr. 13 Odpady ze zemědělství Zemědělec

Pěstování rostlin

Chov zvířat

Produkce rostlinného odpadu

Produkce živočišného odpadu

Hnojivo

Hnojivo Stelivo

Smluvní partner


1.6.2 Odpady z dolování a těžby Z pohledu trhu je žádoucí zabývat se odpady, které vznikají v množství pro trh zajímavém, byť se bude jednat zpravidla o lokální trh daný druhem produkovaného odpadu, možnostmi využití a relací ceny odpadu a dopravních nákladů v porovnání s cenou neobnovitelné suroviny a dopravních nákladů do míst využití. I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů Původci odpadů

Původci odpadů jsou prakticky totožní s těžebními společnostmi a druh odpadu odpovídá těžebnímu nerostu. Členění původců: těžba a úprava tuhých fosilních paliv (černé uhlí, hnědé uhlí a lignit) – těžba je soustředěna do severozápadních Čech (povrchové doly hnědého uhlí), severní Morava (černé uhlí těžené hlubinným způsobem) a jižní Morava v oblasti Hodonína (doznívající hlubinná těžba lignitu),

161


těžba a úprava rud – těžba a úprava rud v ČR je prakticky ukončena s výjimkou doznívající těžby uranové rudy v Dolní Rožínce, těžba a úprava ušlechtilého kamene – odpady jsou tvořeny skrývkovými hmotami a u ušlechtilého kamene značné množství tzv. záhazového kamene a drobné drti a kalu, využití především ve stavebnictví, problémem využití jsou někdy na dopravní náklady, které mohou převyšovat ceny přírodních materiálů těžených v blízkosti využití, těžba a úprava kamene, štěrků a písků – je prakticky plošně rozložena po území ČR a v zásadě se jedná o menší producenty odpadů, zejména ze skrývek a dále pak z úpravy, těžba jílů – rovněž plošně rozložena po území ČR, odpady jsou tvořeny zejména skrývkovými hmotami, těžba a úprava ostatních nerostů – odpady jsou tvořeny zejména skrývkovými hmotami, odpady z geologického průzkumu – produkce odpadů je dána intenzitou a způsobem geologického průzkumu, zpravidla se jedná o vrtné kaly.

Produkované množství a evidence odpadů Množství vznikajících a evidovaných odpadů je možno zjistit v zásadě ze tří zdrojů: evidence odpadů ISOH ve smyslu zákona o odpadech, evidence vedená ČSÚ, evidenční údaje o těžbě nerostů.

1. Evidence odpadů ISOH ve smyslu zákona o odpadech Při analýze možností využívání odpadů z dolování a těžby je velmi obtížné volit evidenci odpadů, podle které se řídit. Dostupná evidence ve smyslu zákona o odpadech je principiálně správná, avšak vykazuje i přes prováděnou verifikaci údajů značné chyby, což způsobuje nesouvislost časových řad.

162


Tab. 45 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH Odpad 010 10 100 Odpad z těžby rud 010 10 200 Odpad z těžby nerud 010 19 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše uvedený 010 20 100 Odpad z úpravy rud 010 20 200 Odpad z úpravy nerud 010 29 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše neuvedený 010 30 100 Hlušina 010 39 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše uvedený 010 40 100 Štěrk a/nebo kamenivo 010 40 200 Písek a/nebo jíl 010 40 300 Nerudný prach 010 40 400 Odpad ze zpracování draselných solí a kamenné soli 010 40 500 Odpad z praní a čištění nerud 010 40 600 Odpad ze zpracování kamene 040 49 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše neuvedený 010 50 100 Odpad s obsahem ropných látek 010 50 200 Odpad s obsahem barytu 010 50 300 Odpad s obsahem chloridů 010 50 400 Vrtné kaly s obsahem sladké vody 010 59 900 Odpad druhově blíže neručený nebo výše neuvedený Celkový součet

1998 126,7 12 940,2 0,3 80,5

1999 13,0 11 216,3

2000 2001 140,9 1 347,0 10 853,3 414 462,8

×

×

711,8

87,5

2 810,2 3,0

384 387,6 321 278,9 291 183,7 299 293,7 ×

38 105,0

37 560,0

38 600,0

23 639,0

17 668,5

2 749,4

3 110,0

×

×

×

32 454,3

60 298,5

82 498,0

22 883,5

84 848,5

32 827,5

40 193,5

47 558,4

8 387,2

5 093,6

4 969,4

3 309,7

22,5

6,4

9,9

172,1

1 133,9

1 054,5

6 262,0

3 715,1

13 744,6 198 960,6

26 953,4

20 428,6

35,0

56,7

20,9

33,0

1,1

51 653,1

17 290,6

6 942,8

34 752,1

79,6

24,4

0,6

849,6

1 412,1

27,5

7 606,6

1 994,6

6 750,1

36,3

2 339,6

3 486,4

×

511,0

1 014,9

…

626 569,2 527 516,4 683 019,4 909 968,1

Zdroj: ISOH Komentář: Tabulka je vedena ve smyslu dnes již neplatné vyhlášky.

Údaje evidované v tabulce vykazují poměrně dobrou kontinuitu s výjimkou roku 2000, kdy bylo evidováno téměř 200 tis. t. odpadu ze zpracování kamene, v jiných letech bylo evidováno tohoto odpadu 13 000 –26 000 t a v roce 2001 bylo zaevidováno 414 000 t odpadu z těžby nerud. Tento údaj je chybný a vznikl ve společnosti GYPSTREND v Kobeřicích nesprávným zaevidováním 403 433 t odpadu. Po provedení korektur v roce 2000 a 2001 dostáváme souvislou časovou řadu s mírně klesajícím množstvím. Dominantním odpadem je „odpad z úpravy nerud“, který tvoří přibližně 60 % celkového množství odpadů v dané skupině.

163


Druhým největším množstvím je „písek a/nebo jíl“, který tvoří asi 10 % z celkového množství. Další významné množství odpadů je evidováno ve skupině „štěrk a/nebo kamenivo“, přibližně 7,6 % a „odpad ze zpracování kamene“, přibližně 4 %. Nebezpečný odpad je především tvořen „odpadem s obsahem ropných látek“ v podílu cca 5 % z celkového množství. Tab. 46 Produkce odpadů z dolování a těžby dle ISOH Odpad

1998

1999

2000

×

×

×

10,0

×

×

2 810,2

×

×

×

38 600,0

010 30 100 Hlušina

×

320,0

×

×

010 40 100 Štěrk a/nebo kamenivo

×

885,3

010 40 200 Písek a/nebo jíl

×

×

×

4 903,0

010 40 400 Odpad ze zpracování draselných solí a kamenné soli 040 49 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše neuvedený 010 50 100 Odpad s obsahem ropných látek

×

×

×

0,7

010 10 200 Odpad z těžby nerud 010 19 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše uvedený 010 29 900 Odpad druhově blíže neurčený nebo výše neuvedený

010 50 200 Odpad s obsahem barytu 010 59 900 Odpad druhově blíže neručený nebo výše neuvedený Celkový součet

0,3

5 884,9

55,6

20,0

4,6

48 973,1

17 290,6

6 942,8

21,5

18,2

0,4 49 051

× 18 534

2001

94,9

× 34 752,1

×

×

×

×

12 832

81 171

Zdroj: ISOH

2. Evidence vedená ČSÚ Evidence vedená ČSÚ je možná přesnější, ale časové řady jsou rovněž velmi nepravděpodobné a navíc ve vykazovaných údajích se objevují i odpady, které mají naprosto odlišný charakter, např. kovové odpady, pryžové odpady, odpady tvořené dopravní technikou a jiné.

164


Tab. 47 Produkce odpadů dle skupiny OKEČ (10, 14), Odpad [t] 10 – Dobývání uhlí a rašeliny

r. 2000

r. 2001

r. 2002

r. 2003

2 616 580

2 305 790

492 592

603 682

61420

55 344

54 120

49 809

2 678 000

2 361 134

546 712

653 491

14 – Dobývání a úprava ostatní 10, 14 – Odpad z dolování a těžby

Zdroj: ČSÚ Komentář: Tabulka vykazuje při své stručnosti značnou nekontinuitu danou zásadním poklesem evidovaného množství odpadů v roce 2002 z cca 2 361 tis. t na 547 tis. t. Tak veliký pokles je dán neznámou systémovou změnou, nikoliv poklesem těžebních činností. Údaje z obou systémů po roce 2000 prakticky konvergují ke stejným hodnotám.

3. Evidenční údaje o těžbě nerostů Dalším možným evidenčním zdrojem jsou údaje uvedené v Hornické ročence, kde z hrubé těžby a odbytové těžby je možno stanovit množství hlušiny a kde je rovněž uvedena produkce skrývkových hmot při povrchové těžbě hnědého uhlí. Tab. 48 Produkce hlušin při těžbě uhlí Černé uhlí Hnědé uhlí a lignit Hnědé uhlí (těžba skrývky) Celkem Odpad z těžby a úpravy Těžba skrývky

[tis. t] [tis. t] [tis. m3]

r. 2000 5 304 4 408 172 077

r. 2001 5 340 3 583 164 785

r. 2002 5 213 3 856 157 651

[tis. t] [tis. m3]

9 712 172 077

8 923 164 785

9 069 157 651

Zdroj: Hornická ročenka 2002

Tab. 49 Odbytová těžba uhlí [tis. t] Černé uhlí Hnědé uhlí a lignit Uhlí celkem

r. 2000 14 855 46 655 61 510

r. 2001 15 138 47 960 63 098

r. 2002 14 470 45 480 59 950

Zdroj: Hornická ročenka 2002

Z tabulky je zřejmé, že produkce hlušin při těžbě uhlí v ČR se pohybuje v rozmezí let 2000–2002 kolem 9 mil. t a prakticky s celým množstvím je nakládáno ve smyslu báňských předpisů, což vyplývá ze srovnání s tabulkou produkce odpadů dle katalogu odpadů vedené v systému ISOH.

165


Skutečností však je, že hlušiny prakticky nevstupují do žádné evidence odpadů, jelikož jsou v převážné míře deklarovány producenty jako vedlejší produkt a jsou uváděny na trh ve smyslu zákona o výrobcích. Tento postup je možno hodnotit velmi pozitivně, jelikož ve své podstatě se jedná o princip, který výrazně šetří ložiska neobnovitelných surovin, neboť je nahrazuje. Prakticky žádná evidence neexistuje pro hmoty deklarované jako vedlejší produkty těžby a uváděné na trh jako výrobky ve smyslu zákona o výrobcích. Z pohledu této práce tedy není nutno se hlušinami zabývat, jelikož ve své podstatě nejsou v pravém slova smyslu odpadem. Osoby oprávněné k nakládání s odpady

S odpady nakládají především jejich původci, zejména těžební společnosti. Pokud jsou odpady využívány v činnostech souvisejících s důlní činností, pak se jejich nakládání řídí báňskými předpisy a prakticky se nejedná o nakládání s odpady ve smyslu zákona o odpadech. V daném případě jsou odpady ukládány v odvalech, výsypkách a odkalištích. Značné množství hlušin, zejména z těžby černého uhlí, je těžebními společnosti deklarováno jako výrobek ve smyslu zákona o výrobcích, aniž by tyto výrobky byly evidovány jako odpady. Tyto výrobky jsou využívány především pro rekultivační účely – rekultivace území dotčeného důlní činností a dále pak ve stavebnictví, především v silničním stavitelství. Těmito hmotami se není nutno zabývat, jelikož jejich využívání nečiní potíže. Zvýšenou pozornost zasluhují zejména nebezpečné odpady. Nebezpečné odpady tvoří pouze 5–10 % z celkového množství a podle nebezpečných vlastností je možno tyto odpady rozdělit do dvou skupin: odpady s obsahem ropných látek, které není možno uložit přímo na skládku a je nutné je nejprve upravit, zpravidla biodegradačními postupy specializovanými firmami, které provozují příslušnou technologii, ostatní nebezpečné odpady mohou být přímo uloženy na příslušné skládce, případně jsou upravovány solidifikací před uložením na skládku. Provozovatelé zařízení

V převážné míře odpady nemusí být předávány k přepracování, jelikož jsou využitelné v původní podobě. Výjimku tvoří nebezpečné odpady, kdy v případě kontaminace ropnými látkami existuje řada specializovaných firem schopných biodegradabilním postupem odstranit jejich nebezpečnou vlastnost. Jako příklad je možno uvést firmy DEKONTA KLADNO, a. s., Biodegradace, s. r. o., Talpa, a. s. a řada dalších. 166


Ostatní nebezpečné odpady jsou přímo skládkovány nebo před skládkováním upraveny solidifikací. Jedná se o zažité postupy, které nevyžadují zvláštní pozornost. Systém nakládání s odpady

Procesy při nichž vznikají odpady: příprava a otvírka ložisek – skrývkové horniny, hlušina z hloubení jam a řešení přípravných a otvírkových podzemních děl, úprava vytěžených nerostů a surovin – největší množství tvoří hlušiny z úpravy černého uhlí a ušlechtilého kamene, geologické práce – jedná se především o vrtný kal. Obr. 14 Schéma odpadového toku Skrývkové hmoty

Otvírkové a přípravné práce

Hlušiny Odpady

Výrobky – rekultivace, stavebnictví Odvaly – budoucí využití, trvalé uložení Rekultivace

Těžba nerostů Surová těžba Hlušiny

Úprava nerostů

Výsypky – vnitřní, vnější Odvaly – budoucí využití, trvalé uložení

Odpady

Nakládání s odpady – využití, úprava, odstraňování

Kaly

Geologický průzkum

Odkaliště – budoucí využití, trvalé uložení

II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů Strana nabídky a poptávky

Nabízející jsou především původci, tedy těžební společnosti, případně společnosti provádějící pouze úpravu vytěžených nerostů, což je v omezené míře. Podstatná část odpadů je využívána přímo původci – těžebními společnostmi, které samy zpravidla zahlazují následky důlní činnosti – rekultivace území. Finančně je tato činnost hrazena z finanční rezervy (daná zákonem) určené výhradně na tuto činnost.

167


Odpady dobře využitelné ve stavebnictví čelí konkurenčnímu tlaku přírodních neobnovitelných zdrojů, kde rozhodující roli hrají dopravní náklady na dopravu využívaných odpadů do místa využití. Při větších vzdálenostech jsou tyto náklady tak vysoké, že cena místní těžené suroviny je nižší. K odstranění tohoto problému je možno využít daňového nástroje – vyšší zdanění (zpoplatnění) těžby neobnovitelných surovin, pokud existuje alternativní náhrada v podobě odpadů nebo výrobků na bázi odpadů. Jak je zřejmé z výše uvedených tabulek, je produkce odpadů prakticky konstantní, případně mírně klesající. Strana poptávky je především v oblasti stavební výroby orientované na dopravní stavby. Stavební výroba je v čase a prostoru velmi proměnlivá, což způsobuje v daném místě v krátkém časovém úseku (několik let) vysokou poptávku převyšující nabídku, což je možné řešit využitím jiných odpadů, například z hutní výroby, nebo využít zásoby uložené v odvalech, případně užít neobnovitelné suroviny. Vzájemné vztahy a vazby subjektů

Obecně platí preference využívání přírodních neobnovitelných surovin ve stavebnictví před využíváním odpadů. Skutečností je, že přírodní materiály mají lépe a spolehlivěji definované vlastnosti, jsou podstatně homogennější a technologické postupy jsou osvědčené a garantované. Tato skutečnost vytváří značnou konkurenční výhodu těchto surovin před odpady nebo výrobky na bázi odpadů. Těžařské společnosti mají vysokou vlastní spotřebu odpadů pro zahlazování následků důlní činnosti, což je zřejmé i z výše uvedených tabulek, kde skutečné odpady tvoří jen zlomek odpadních hmot, se kterými je nakládáno podle jiných právních norem. Cesta zvýšení využívání odpadů skupiny 01 spočívá především ve zvýšení důvěry poptávajícího. Zde se nabízí osvědčený postup cestou výrobku na bázi odpadů, jehož vlastnosti jsou jasně definovány ve smyslu zákona 22/97 Sb., o výrobcích. III. Determinanty rozhodování subjektů

Rostoucí náklady na odpadového hospodářství jsou hybnou silou snižování množství odpadů a jejich využívání nikoliv jako odpadu, ale pokud je to možné, jako přesně definovaného výrobku daných vlastností s poskytnutím garancí ve smyslu zákona 22/97 Sb. S takto definovaným výrobkem může dobře pracovat jak projektant, tak realizátor stavby. Další nezbytnou podmínkou rozhodovacích procesů je celková cena při použití odpadu ve srovnání s neobnovitelnou surovinou.

168


Je evidentní, že ekonomická motivace k využívání dopadů je malá. Tento problém mohou řešit tzv. ekologické daně. IV. Cenová relace na trhu

Cenová úroveň při využívání odpadů skupiny 01 je určována především náklady na těžbu neobnovitelných surovin a příslušnými dopravními náklady.

1.6.3 Odpady z energetiky I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů

Účastníky trhu s elektřinou jsou: výrobce elektřiny – fyzická či právnická osoba, která vyrábí elektřinu a je držitelem licence na výrobu elektřiny, provozovatel přenosové soustavy – právnická osoba, která je držitelem licence na přenos elektřiny, provozovatelé distribučních soustav – fyzická či právnická osoba, která je držitelem licence na distribuci elektřiny, operátor trhu – právnická osoba zajišťující koordinaci nabídky a poptávky na trhu s elektřinou na území ČR, obchodník s elektřinou – fyzická či právnická osoba, která je držitelem licence na obchod z elektřinou a nakupuje elektřinu za účelem jejího prodeje, konečný zákazník – fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu pro vlastní užití; konečným zákazníkem je oprávněný zákazník nebo chráněný zákazník.

Trh s elektřinou se uskutečňuje na zařízeních elektrizační soustavy, kterými jsou: výrobny elektřiny – energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující technologické zařízení pro přeměnu energie, stavební část a všechna nezbytná pomocná zařízení, přenosová soustava – vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, slouží pro zajištění přenosu elektřiny pro celé území ČR a propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; přenosová soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, distribuční soustava – vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 110 kV (s výjimkou vybraných vedení a zařízení 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy) a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV, 22 kV a 35 kV, sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území 169


ČR, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; DS je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, přímá vedení – vedení na území ČR zřízené dodatečně k PS, DS nebo LDS, se kterou je elektricky propojeno a které není vlastněno PPS, PDS nebo PLDS elektrická přípojka – zařízení, které začíná odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ni odbočením od vedení směrem k odběrateli a je určeno k připojení odběrných elektrických zařízení. Pro vypracování této kapitoly bylo použito údajů z Informačního systému odpadového hospodářství, Českého statistického úřadu, SFŽP a Návrhu státní energetické koncepce do r. 2030. Energetický průmysl produkuje velké množství odpadů. Druhy a složení odpadu závisí na použité technologii výroby elektrické nebo jiné energie. Energetika, založená převážně na uhelných elektrárnách, je ve světě po dopravě největším producentem skleníkových plynů, původců globálního oteplení. Jedinou reálnou alternativou k uhelným elektrárnám jsou zatím pouze jaderné elektrárny, schopné jim konkurovat po stránce ekonomické i výkonové. Navíc například jaderná elektrárna velikosti Temelína ušetří ročně životní prostředí zhruba 15 mil. t oxidu uhličitého. Popílek

Objem produkovaných popelů a popílků dosahuje závratných hodnot a způsobuje neobvyklé problémy s jejich uložením. Energetické popele jsou všeobecně považovány za závažný ekologický problém. Jedná se především o vysokou prašnost popelů a skutečnost, že popele jsou zdrojem nejrůznějších kontaminantů včetně těžkých kovů. Popílek z elektráren je obtížný odpad jak z hlediska množství (1,4 t/obyv./rok), tak z hlediska některých vlastností. Problémem popílku se komplexně zabýval například seminář s názvem Popílky jako ekologický problém, pořádaný v Praze firmou BIJO dne 24. 2. 2000. Byla hodnocena jak bilanční stránka a vlastnosti popílku, zejména z hlediska radioaktivity a obsahu těžkých kovů, pro které je dnes popílek hodnocen jako nebezpečný odpad, tak i možnosti jeho využití k výrobě maltovin, směsných cementů, betonu a pěnobetonu a také pro tepelnou a zvukovou izolaci. Vývoj nových technologických postupů využívajících odpadní látky jako surovinovou základnu pro výrobu finálních výrobků je nepostačující. To má za následek, že se v ČR využívá jen asi 20 % z vyprodukovaného objemu tuhých zbytků po spalování uhlí.

170


Škvára

S využitím škváry ze spaloven jako materiálu využívaného ve stavebnictví jsou malé zkušenosti. Je nutné také hledat potencionální odběratele recyklované škváry a zjišťovat možnosti dalšího využití tohoto odpadu. Z výzkumů vyplývá, že recyklovaná škvára ze spaloven získá po určité době chemické vlastnosti, které umožňují využití ve stavebnictví jak podle zákona o odpadech, tak podle ČSN. Tyto chemické vlastnosti je však nutné i nadále monitorovat v návaznosti na způsob využití škváry. Dále je vhodné se orientovat na zkvalitnění separace kovů ze škváry včetně zjištění separace neželezných kovů. Pro zvýšení možností využitelnosti škváry lze získat certifikát na škváru jako na výrobek a v návaznosti na tuto skutečnost zintenzivnit hledání možných stálých odběratelů tohoto materiálu za ekonomicky výhodných podmínek. Energosádrovec

Využití energosádrovce je v současné době nedostatečné, jeho velká část končí na deponiích, obvykle ve formě stabilizátu s popílkem a popelem. Výhodnější je deponování samotného energosádrovce, který může sloužit v budoucnu jako surovinový zdroj. Vzhledem k tomu, že se při odsiřovacích technologiích spotřebovává přírodní surovina – vápenec, je nanejvýš žádoucí, aby energosádrovec byl v co největší míře využíván, a tím pomyslně vyrovnal spotřebu přírodního vápence, potřebného pro jeho vznik. Stavebnictví je odvětví, které může zvýšit spotřebu energosádrovce a vyrábět z něj kvalitní sádru. Rozšíření využívání sádry z energosádrovce vyžaduje dokonalé znalosti vlastností a jejího chování v různých vlhkostně-teplotních podmínkách a následnou modifikaci jejích vlastností, aby byla sádra použitelná pro větší okruh aplikací. Situaci stavu využití popelů, škváry a strusky (obecně VEP) v ČR uvádí následující tabulky. Tab. 50 Stav využití popelů z uhlí a koksu a škváry a strusky z uhlí v ČR 1990 11,72 0,64

1992 10,98 1,06

1993 9,14 0,36

- popílek (mil. t)

0,46

×

×

- struska (mil. t)

0,18

Stupeň využití (%)

5,5

× 9,7

× 3,7

Celková produkce (mil. t) Celkové využití (mil. t)

Zdroj: ČEZ, a. s.

171


Tab. 51 Využití vedlejších produktů (popílků, strusky, škváry, energosádrovce) produkovaných v roce 1996 Odpad (tis. tun)

Využití jako druhotné suroviny

Celkem

Uložení

6 692

5 356

1 336

700

526

174

Popel a produkt z odsíření spalin polosuchou metodou Energosádrovec

Zdroj: ČEZ a.s.

Do budoucnosti se předpokládá širší využití popele, zejména při terénních úpravách v místech postižených těžbou uhlí a pro rekultivaci krajiny. Popel bude více používán do násypů pozemních komunikací, jako součást nebo náhrada cementu a pro některá další speciální využití. V případě produkce energosádrovce se předpokládá – vzhledem k jeho rostoucí produkci při postupném zvyšování stupně ekologizace uhelných elektráren – stále širší využití této hodnotné suroviny ve stavební výrobě a ve výrobě stavebních hmot a dílců (Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady z tepelných procesů, Odpady 1998, č. 11). Nakládání s VEP ve společnosti ČEZ, a. s.

Z důvodu dostupnosti dat byla jako vzorek odpadového toku zvolena společnost ČEZ. Strategie ČEZ v nakládání s VEP

Strategie ČEZ, a. s. je především zaměřená na využití a uplatnění certifikovaných VEP jako výrobků pro průmysl stavebních hmot (cement, maltové a betonové směsi, sádrokartonové desky, atd.), pro výstavbu (obsypy, násypy a zásypy, pozemní komunikace atd.), pro vyplňování vytěžených důlních prostor a pro úpravu reliéfu krajiny rekultivací. Nevyužité VEP musí ČEZ odstraňovat, respektive ukládat na skládky v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o odpadech a navazujícími právními prováděcími předpisy, vytvářet finanční rezervu na rekultivaci a asanaci skládek atd. Po rekonstrukci elektroodlučovačů, výstavbě odsiřovacích zařízení a fluidních kotlů v letech 1992–1998 dosáhl ČEZ výrazného snížení emisí do ovzduší, ale zároveň se zvětšilo množství VEP o výstupy z čištění spalin. V současnosti se ukládá opravdu jen ta část produkce VEP, kterou se nepodaří využít nebo pro kterou se nepodaří najít uplatnění – viz tabulka (Snižujeme náklady za ukládání odpadů, Odpady, 2003, č. 7–8).

172


Tab. 52 Vývoj produkce VEP v ČEZ Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Produkce VEP celkem tis. t % 7392 100 8065 100 7546 100 7655 100 9066 100 9240 100 8973 100

Využití VEP tis. t 1510 1816 1546 3769 5365 5375 7758

% 20,4 22,5 20,5 49,2 59,2 58,2 86,5

Uložení VEP za poplatek tis. t % 5882 79,6 6249 77,5 6000 79,5 3886 50,8 3701 40,8 3865 41,8 1215 13,5

Zdroj: Snižujeme náklady za ukládání odpadů, Odpady, 2003, č. 7–8

Využití VEP jako certifikovaných výrobků mimo ČEZ je otázkou trhu, respektive zájmu o tyto výrobky. Celou problematiku může v budoucnu ovlivnit některá právní úprava. Z těchto důvodů je absolutní neexistence skládek VEP obecně dost nereálná. Přehled využití VEP ve společnosti ČEZ, a. s.

Struska Charakteristika – produkt spalování uhlí. Partikulární tuhá fáze, chemicky převážně SiO2 a Al2O3. Obsahuje 15–45 % hm. vody. Struska je dodávána ve zvlhčeném stavu buď přímo po odvodnění z výsypek, nebo z mezideponie nakladačem. Příklady použití – pro výstavbu náspů, zásypů a obsypů, zdrsňující posypový materiál pro zimní údržbu komunikací a chodníků a pro výrobu cihlářských pálených výrobků.

Popílek Charakteristika – produkt spalování uhlí. Partikulární tuhá fáze s granulometrií 0–1000 mm. Sypná hustota 750–950 kg/m3. Chemicky inertní materiál, složení převážně SiO2 a Al2O3. Obsah nedopalu maximálně 1 % hm. Příklady použití – výroba pórobetonu, pro výrobu malt, asfaltových hydroizolačních pásů, cementu (ve smyslu ČSN EN 450 Popílek do betonu). Pro další způsoby využití jsou technické parametry popílku stanoveny podnikovými normami.

Energosádrovec Charakteristika – produkt odsíření kouřových plynů. Krystaly sádrovce (chemicky dihydrát síranu vápenatého CaSO4·2H2O) s příměsí částic popílku. 173


Konzistence jemného prášku, vlhkost se pohybuje v rozmezí 6–15 % hm. Sypná hustota 950–1050 kg/m3. Energosádrovec je dodáván ve vlhkém stavu z deponie nebo ze zásobníku. Dopravuje se nákladními automobily volně ložený. Příklady použití – sádrokartonové desky, výroba pórobetonu, pro výrobu cementu.

Stabilizáty Charakteristika – stabilizát EOP je stavební směs vyráběná v míchacím centru mísením produktů spalování uhlí a produktů odsíření s příměsí vápna a záměsové vody. Míchací centrum umožňuje výrobu stavebních směsí podle různých receptur specifických pro daný způsob využití. Příklady použití – jedná se o výrobek splňující požadavky zákonů s možností variantního využití ve stavebnictví. Požíván jako výrobek pro tvarové úpravy reliéfu krajiny při rekultivačních pracích a asanaci odkališť EOP, pro stavbu těsnění a obvodových hrází na skládkách odpadů, pro stavbu obvodových hrází na skládkách odpadů, stabilizát pro stavbu pozemních komunikací, stabilizovaný popílek pro stavbu pozemních komunikací. Stabilizát je dodáván ve vlhkém stavu ze zásobníku míchacího centra přímo do nákladních automobilů.

Mikrosféry Charakteristika – partikulární tuhá fáze s granulometrií 0–500 mm, částice kulovitého tvaru vyplněné spalinami. Sypná hustota 380 kg/m3. Chemicky inertní materiál, složení převážně SiO2 a Al2O3. Vysoké zvukově a tepelně izolační vlastnosti. Teplota měknutí 1000–1200 °C. Příklady použití – zvyšování tepelně a zvukově izolačních vlastností výrobků použitelných i za vysokých teplot. Plastové výlisky v leteckém a automobilovém průmyslu, obkladové dlaždice, podlahové krytiny, plnivo do fasádních prvků, plnivo do nátěrových a nástřikových hmot, tmely a podobně.

Popel Charakteristika – produkt spalování uhlí. Hydraulicky plavená a odvodněná směs popílku a strusky. Chemicky převážně SiO2 a Al2O3. Příklady použití – ke stavebním účelům a k výrobě stavebních hmot30.

30

174

Předchozí informace byly získány ze společnosti ČEZ, a. s.


Konkrétní příklady využití VEP

Popílek Elektrárna Mělník vyřešila problém popílku jeho suchou dopravou a mícháním s vodou na tzv. aglomerát, který při optimální vlhkosti 24–28 % působí z hlediska výluhu nejméně problémů. Aglomerát byl certifikován jako materiál vhodný pro technickou rekultivaci. Výrobek je certifikován ve dvou kategoriích: aglomerát – granulát pro technickou rekultivaci, granulát do výsypek povrchových dolů, granulát je materiál vzniklý smícháním aglomerátu a strusky.

Možností, jak se dá elektrárenský popílek využít, je více. V roce 2000 skončila spolupráce elektrárny Mělník s firmou HEBEL, vyrábějící pórobetonové tvárnice. Dále se popílek po smíchání se struskou ukládá také jako tzv. granulát do výsypek povrchových dolů. Zkoušela se (v el. Mělník) rovněž výroba umělého kameniva z popílku LYTAG (jeho vlastnosti jsou vhodné, ale výroba je dražší a komerční využití je nejisté) a materiál RHENIPAL pro likvidaci kalu z čistíren. Popílek je perspektivní druhotná surovina, a proto je důležité poznat všechny jeho vlastnosti. Popílek např. obsahuje nepatrné duté kuličky z SiO2 a Al2O3, tzv. mikrosféry, které jsou zvlášť cennou složkou (Honková, R.–Koktan, P.: Aglomeráty mají budoucnost, Odpady 2000, č. 5). Škvára Liberecký závod na energetické využití komunálního odpadu je provozován společností TERMIZO, a. s. Hlavní podíl pevného odpadu tvoří vyhořelá struska, vystupující z kotle spolu s vyčištěným popílkem odděleným ze spalin. Surový popílek prochází velmi účinnou technologií kyselého vyluhování chloridovým roztokem a následnou promývkou vodou. Proto tento odpad nemá nebezpečné vlastnosti, ale musel být ukládaný na skládku ostatního odpadu. Kromě toho nově instalovaná technologie umožňuje oddělit odvodněný kal (filtrační koláč) obsahující nebezpečné složky, obsažené v původním komunálním odpadu. Při odstávce spalovny vzniká při čištění kotle ještě surový nečištěný popílek, uvedený zde jako ostatní nebezpečný odpad. Množství produkovaných odpadů jsou uvedena v grafu.

175


Obr. 15 Množství produkovaných odpadů 150

struska a popílek (O) filtrační koláč (N)

1 260

ostatní odpad (O)

37 000

Zdroj: Eichlerová, J.–Novák, P.: Recycling 2004, s. 116

Technologická opatření zvýšila významně kvalitu produkovaných popelovin z libereckého závodu (zkvalitnění průběhu spalování, optimalizace způsobu nakládání s popelovinami, vyřazení technologických vod s vysokou solností, zavedení kontrolní výstupní protiproudové promývky surové strusky vodou (Eichlerová, J.– Novák, P.: Recycling 2004, s. 116–117). Výroba elektrické energie – ČEZ, a. s.

Společnost ČEZ, a. s. je nejvýznamnějším výrobcem elektrické energie v České republice. Produkuje tři čtvrtiny elektrické energie vyrobené v ČR a vlastní a provozuje vysokonapěťovou soustavu 400 a 220 kV. ČEZ, a. s. v současnosti provozuje 2 jaderné, 10 uhelných, 13 vodních, 3 větrné a 1 fotovoltaickou (sluneční) elektrárnu. 54 % celkového instalovaného výkonu výrobních kapacit skupiny ČEZ představují uhelné elektrárny, z nichž většina spaluje hnědé uhlí. Přenos elektrické energie

Akciová společnost ČEZ do dubna 2003 stoprocentně vlastnila provozovatele české přenosové soustavy, společnost ČEPS, a. s. V rámci oddělení regulovaných činností došlo k odprodeji 66 % podílu v této společnosti českému státu a státem vlastněným společnostem. Společnost ČEPS a její provozovaná přenosová soustava je páteří celé elektrizační sítě České republiky. Přenosovou soustavu ČEPS, a. s. tvoří 37 rozvodných zařízení 420 kV a 245 kV umístěných ve 30 transformovnách, dále 2 900 km tras vedení 400 kV a 1 440 km tras vedení 220 kV. Do přenosové soustavy patří i dvě rozvodny 123 kV a 105 km tras vedení 110 kV.

176


Distribuce elektrické energie

Rozvodné energetické společnosti vytvořily v roce 1995 zájmové sdružení osmi právnických osob České sdružení regulovaných elektroenergetických společností. Členy jsou tyto akciové společnosti:

Pražská energetika, a. s. Praha, Středočeská energetická, a. s., člen skupiny ČEZ, Jihočeská energetika, a. s. České Budějovice, Západočeská energetika, a. s., člen skupiny ČEZ, Severočeská energetika, a. s., člen skupiny ČEZ, Východočeská energetika, a.s., člen skupiny ČEZ, Jihomoravská energetika, a. s. Brno, Severomoravská energetika, a. s., člen skupiny ČEZ.

Základním společným předmětem podnikání těchto společností je: nákup, distribuce a prodej elektřiny, rozvod a odbyt elektřiny včetně poskytování služeb souvisejících s dodávkou, odběrem nebo používáním elektřiny, řízení distribuční elektrizační soustavy v jejich regionech, provoz, údržba,opravy, výstavba, revizní a zkušební činnost, rekonstrukce a modernizace energetických zařízení, zařízení dispečerské řídící a telekomunikační techniky a technických prostředků k řízení spotřeby elektřiny, včetně projektové a inženýrské činnosti, montáž a opravy telekomunikačních zařízení.

V současnosti se zcela zásadně mění struktura rozvodné částí sítě (REAS). Dochází k vytvoření dvou uskupení – akciové společnosti JČE a JME jsou sloučeny do skupiny distribuce EON. Naopak akciové společnosti SČE, ZČE, SME, VČE a SČE jsou postupně slučovány do skupiny ČEZ. Pražská energetika, a. s. zůstává jako solitér samostatná. II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů, jejich vzájemné ovlivňování

Energetika je jedno z klasických odvětví, které dnes zaznamenává neobyčejně rychlé proměny. Můžeme se dočíst o liberalizaci trhu s energiemi nebo o deregulaci. U nás se k těmto pojmům ještě přidává privatizace. Energetické závody rostly dlouhou dobu jako přirozené monopoly, kdy každý měl svého zákazníka pevně „zachyceného“ elektrickým vedením nebo plynovou trubkou, která vždy vedla k jednomu dodavateli. Zákazník neměl žádnou možnost si vybrat svého dodavatele. Toto řešení, které se nám zdá omezující, protože ne177


máme možnost volby, se dlouho ukazovalo jako efektivní a jednoduché. Distribuční podnik nakupuje energii od jejího výrobce nebo přepravce a dodává ji svým odběratelům. Vše je jednoduché, vazby jsou jasné, na trhu je pouze několik hráčů s přesně vymezenými možnostmi. Na druhou stranu současný liberalizovaný systém přináší spoustu složitostí. Každý může v podstatě obchodovat s každým, výrobci mohou prodávat odběratelům, mohou se objevit zcela nové subjekty, které nejsou ani výrobci, ani distributory, ale pouze obchodníky s energií. Zákazník by měl mít v budoucnu možnost výběru ze spousty nejrůznějších nabídek. III. Determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství

Rostoucí náklady na odpadové hospodářství jsou hybnou silou snižování množství odpadů a jejich využívání nikoliv jako odpadu, ale (pokud je to možné) jako přesně definovaného výrobku daných vlastností s poskytnutím garancí. Významnou podmínkou rozhodovacích procesů je celková cena na výrobu druhotné suroviny z odpadu ve srovnání s cenou získání primární suroviny. Ekonomická motivace k využívání odpadů je malá. Odpady z energetiky představují velká množství odpadu, který se jen těžko bude beze zbytku recyklovat. Problému zvýšení recyklace odpadů z energetiky mohou napomoci tzv. ekologické daně, daňová zvýhodnění recyklovaných výrobků či podpory a dotace na nové recyklační linky a technologie. IV. Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin

Od ledna roku 2005 by měla podražit cena elektrické energie. Cena elektřiny na evropské burze stoupla proti loňskému roku o 20 %, a dostala se tak na historické maximum. Na tento fakt zareagovala i společnost ČEZ, a. s., která nejprodávanější celoroční dodávku elektřiny na příští rok nabízí o 15,6 % dráže než loni. Pokud ČEZ velkoobchodní ceny nesníží, znamenalo by to, že domácnostem by elektřina v příštím roce podražila zhruba o 7 %. Faktorů, proč cena elektřiny roste a bude růst dále, je mnoho. Patří mezi ně např. očekávaný nedostatek výrobních kapacit v horizontu po roce 2010 (jako důsledkem minimální výstavby nových zdrojů v rámci celé Evropy), dopady nové EU legislativy (např. emisní limity, energetická účinnost zařízení, emisní povolenky), obecný růst cen energetických komodit jako jsou ropa a zemní plyn atd.

178


1.6.4 Odpady ze stavebnictví I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů a jejich vztahy Obr. 16 Schéma odpadového toku Vznikající odpady ze staveb a demolic Stavební společnosti

Vznikající odpady ze staveb a demolic Drobní stavebníci

Úřady

Přeprava

Mobilní zpracovatelská zařízení

Rekultivace skládek

Stacionární zpracovatelská zařízení

Stavební materiál

Povrchový materiál

SKLÁDKA

Účastníci materiálového toku

Producenti odpadů Stavební společnosti – jedná se o stavební a demoliční společnosti. Většina společností má ve své nabídce tyto činnosti společně. Jsou však schopny je nabízet i samostatně. Hlavním kritériem pro spolupráci se zpracovateli je cena a garance naplnění legislativních požadavků.

179


Drobní stavebníci – jedná se o minoritní podíl produkce tohoto druhu odpadů. Většina drobných stavebníků využívá přepravních společností na likvidaci odpadů. Někteří z nich odváží své odpady přímo na skládky, případně do městem určených míst. Přeprava – většina stacionárních zpracovatelských míst má vlastní dopravu, vozí si tudíž materiál ze staveb sami. Menší podíl (co do objemu materiálů) tvoří skupina drobných dopravců – většinou pro drobné stavebníky. Mobilní zpracovatelská zařízení – jsou buď majetkem stavebních společností, nebo je mají v majetku společnosti vlastnící především stacionární zpracovatelská zařízení. V poslední době je zvyšující se poptávka po mobilních zpracovatelských zařízeních. Tento druh zařízení má omezenou kapacitu a je třeba odvážet upravený materiál na předem dohodnutá místa, případně se využívají rovnou při úpravách terénů v okolí stavby. Stacionární zpracovatelská zařízení – mají daleko vyšší zpracovatelské kapacity něž jejích mobilní „konkurenti“. K zařízení se vždy váže obrovská plocha pro přechodné skladování upraveného materiálu. V kategorii těchto druhů zařízení je velký konkurenční boj o materiály. Cena je závislá na schopnosti prodat získaný materiál, na svozové vzdálenosti apod. Úřady – vydávají povolení k provozování zpracovatelských zařízení. II. Determinanty rozhodování subjektů Příklad problému rekultivace a SDO

Využívání stavebních odpadů (s výjimkou zeminy a kamení pod číslem kat. odpadů 17 0504) k vyplňování různých prostor vzniklých lidskou činností, jak již bylo uvedeno v kapitole 1.4.4, lze považovat z hlediska ekologického, a dokonce i z hlediska ekonomického za naprosto nelogické. Za spekulativní rekultivaci lze považovat zavážení těžebních prostor (pískoven) neupravenou stavební minerální sutí až na dřívější úroveň terénu, či dokonce ještě nad ni. Zde je účel této činnosti zcela jasný. Podnikatelský subjekt, který tuto činnost provádí, získává z 1 tuny uloženého materiálu od původce odpadů částku 50– 100 Kč. Takřka bez jakýchkoliv dalších nákladů (s výjimkou rozhrnutí buldozerem či nakladačem) tak má zajištěný značný zisk. I když připustíme optimističtější variantu, že po dokončení navážení stavebního odpadu dojde k navezení ornice a ozelenění celé plochy, což s sebou přináší jisté náklady, je zisk společnosti, provádějící rekultivace, vždy přímo úměrný množství odpadu, který do rekultivovaných prostor může zavézt (Škopán, M.: Stavební odpady a rekultivace, Odpady 2004, č. 3). Podnikatelské subjekty jsou přirozeně vytvářeny za účelem tvorby zisku a bylo by zcela nelogické po nich požadovat něco jiného. Proto v případech rekultivací je 180


v jejich vlastním existenčním zájmu použít při této činnosti maximální množství odpadu. Preferovány jsou přirozeně ty skupiny podle katalogu odpadů, za které lze získat vyšší finanční částky – tedy betony, zdivo, asfalty atd., ale nikoliv vytěžená zemina a kamenivo. IV. Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin

Cenová relace se pohybuje v závislosti na množství materiálu. V každém případě se za zpracování vždy platí. Cenu určuje také čistota vstupního materiálu. Za „čistou“ suť (cihla, kámen, beton) se cena pohybuje okolo 120 Kč/t. Ekonomické výhody Na příkladu firmy STAPO MORAVA, a. s. je možno ukázat, že nakládání se stavebními odpady může být zisková a rentabilní činnost. Recyklace stavebních sutí a demolice tvoří přibližně 90 % obratu firmy, přičemž v roce 2000 zisk společnosti dosáhl 1 803 720,29 Kč. Ekonomické dopady problémů Velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze strany jejich původců zbavit (často pod 100 Kč/t), neumožňují další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných recyklátů. Ekonomická nejistota v recyklaci stavebních a demoličních odpadů neumožňuje realizaci stacionárních recyklačních linek tak, jak je tomu obvyklé v zemích EU s rozvinutým systémem recyklace SDO. Produkce vybraných druhů odpadů v letech 1998–2003 v kg (ČSÚ)

Tab. 53 Produkce členěná dle starého katalogu odpadů (vyhláška č. 337/1997 Sb.) Kód odpadu

Množství vyprodukovaného odpadu v kg 1998

1999

2000

2001

170101

463 879 993

501 122 626

628 082 446

754 228 265

170102

557 861 009

1 224 831 982

571 729 110

592 844 017

170302

81 048 251

95 738 531

190 127 707

197 405 075

170501

2 128 745 453

2 817 775 853

3 966 338 932

6 464 051 796

170502

2 080 805 646

477 289 761

2 254 260 759

2 201 463 859

181


Tab. 54 Produkce členěná dle nového katalogu odpadů (vyhláška č. 381/2001 Sb.) Kód odpadu

Množství vyprodukovaného odpadu v kg 2002

2003

170101

563 500 397

1 202 547 551

170102

956 742 963

497 982 293

170302

737 846 097

306 449 375

170504

4 730 445 506

5 540 776 370

170506

711 881 961

604 568 983

1.6.5 Komunální odpady I. Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů

Popis schématu: Způsob jak nakládat s KO je vymezen legislativou. Legislativu tvoří stát, který je při její přípravě ovlivňován (např. Evropskou unií apod.). Původcem KO je obec. Obec může ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování KO vznikajících na jejím katastrálním území. Obec je povinna v souladu se zvláštními právními předpisy určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují, a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu. Náklady za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů hradí obec. Kolektivní systémy (Ekokom v případě obalů, Ecobat pro baterie a další např. REMA pro elektroodpad) sbírají a třídí z KO využitelné složky KO. Využitelné složky KO se po svém vytřídění a potřebných technologických procesech stávají druhotnou surovinou, o kterou mají zájem zpracovatelé druhotných surovin. S touto surovinou je obchodováno na komoditních burzách. S nevyužitelnými složkami KO je nakládáno dle možností danými legislativou – skládkování nebo spalování. Dopravu KO zajišťují svozové firmy, které ve většině případů mají vazby na místa shromažďování KO nebo jeho dalšího využívání (sběrné dvory, třídící dvory, skládky apod.).

182


Obr. 17 Odpadový tok z hlediska vystupujících subjektů Ochránci přírody, lobbyistické skupiny…

Stát jako kontrolní a evidenční nástroj (orgán)

Evropská unie

Těžba surovin

Výroba materiálů KO

Vývozci a dovozci Kolektivní systémy

Prodejci Spotřebitelé


Směsný odpad

Využitelné složky KO

Sběrné nádoby na využitelné složky

Sáčkový sběr (alternativa sběru) Sběrné dvory

Nebezpečné složky KO

Sběrné dvory

Objemový odpad

Velkoobjemové kontejnery

Uliční smetky

Odpad ze zeleně

Velkoobjemové kontejnery

Mobilní sběr

Sběrné dvory

Sběrné dvory

Firmy zneškodňující NO

Mobilní sběr

Štěpkovač

Odběratelé a zpracovatelé štěpky

Třídírna Odběratelé využitelných složek KO SKLÁDKA

SPALOVNA

183


II. Vzájemné vztahy a vazby subjektů

Na jedné straně obec – původce odpadů, plátce za službu spojenou s nakládáním. Na straně druhé svozová firma – subjekt – partner obce, která zajišťuje sběr, svoz, třídění a další nakládání s KO. Jak již bylo zmíněno, svozová firma je většinou provozovatelem sběrného dvora, třídící linky, překladiště a skládky. Dalšími subjekty zapojenými do systému jsou kolektivní systémy, zpracovatelé odpadů, spalovny a společnosti obchodující s odpady nebo druhotnými surovinami z odpadů vzniklých. Vztahy: Obec je tím, kdo platí. Nejdůležitějším faktorem je pro ni cena. Subjekty zápasícími o obce jsou svozové firmy. Svozové firmy se následně stávají majiteli odpadů (materiálů). Svozové firmy mají zájem naložit s odpadem co nejlevněji. Vytřídí složky KO, prodají, co prodat lze, co se nedá využít, musí bezpečně odstranit. Pokud bude spalování levnější než skládkování, budou firmy spalovat. Pokud to bude obráceně a legislativa to jakkoliv umožní, budou firmy skládkovat. Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku. Vztahy mezi subjekty zapojenými do systému nakládání s KO fungují na bázi tržního hospodářství. Vazby jsou vymezeny legislativou, nabídkou a poptávkou a především cenou. III. Determinanty rozhodování základních prvků odpadového hospodářství (KO)

technické a ekonomické možnosti v daném čase a prostoru, legislativní rámec, cena nakládání, dostupnost služby (logistická), požadavek obyvatelstva (mediální zájem).

Do určování a vymezení základních determinant vstupují tyto základní prvky: 184

snaha minimalizovat vznik odpadu, snaha využít veškerý odpad, technologické možnosti, legislativa, cena, trh.


Při tvorbě legislativy, jako základního vymezujícího rámce způsobu nakládání s odpady, vstupují do hry zájmové skupiny mající zájem na maximálním využívání odpadů na straně jedné, a původci odpadů a zúčastněné subjekty na nakládání s odpady na straně druhé. Hlavním rozhodovacím parametrem při tvorbě jejich kompromisu je cena nákladů na jednotlivé způsoby nakládání s odpadem. Cena je zase závislá na technických a logistických možnostech v daném čase a prostoru. V další fázi vstupuje do hry trh a snaha o maximální zisky všech zúčastněných subjektů a kontrolní mechanismy dodržování vymezeného rámce legislativy. Dohodnutá pravidla jsou různá jak na úrovních států tak např. i jednotlivých krajů. Hlavními způsoby nakládání s KO jsou: skládkování, spalování, třídění a využívání.

Příkladem je např. míra spalování tuhého komunálního odpadu v jednotlivých zemích, která je velmi rozdílná. Tuto hodnotu ovlivňují různé faktory: ekonomický rozvoj, hustota obyvatel, záměry politiky či nátlak ekologických skupin. K tomu přistupuje řada specifických místních faktorů, které se stanovují velmi obtížně. Tab. 55 Spalování TKO v jednotlivých zemích v roce 2000 Stát Švýcarsko Lucembursko Dánsko Švédsko Belgie Francie Nizozemí Německo Norsko Itálie UK Španělsko Portugalsko Irsko Japonsko USA Kanada Jiné země Celkem průměr

míra spalování 80 % 80 % 65 % 60 % 60 % 40 % 40 % 25 % 25 % 17 % 6% 6% 0% 0% 75 % 15 % 6% 5% 5%

185


Zdroj: Implementation/Investment Strategies for EC Waste Directives, PHARE CZ9811-02-02, 2001

Stupeň spalování TKO záleží na ekonomické vyspělosti země (na hrubém národním produktu – HNP – na obyvatele), dále je závislý na hustotě obyvatelstva (počet obyvatel na km2). Tab. 56 Předpokládaný přírůstek kapacit v odpadovém hospodářství ČR (bez vybraných druhů odpadů, tis. t) Období

2001–2005 2006–2010 2011–2015 2016–2020

skládky komunálního odpadu

0

0

0

0

přeprava komunálního odpadu

0

0

262

276

spalovny komunálního odpadu

327

545

335

230

zařízení ke kompostování komunálního odpadu

380

380

290

193

0

0

1027

97

tříděný sběr obalových komunálních odpadů

120

22

8

7

recyklační zařízení na obalové odpady

55

14

8

7

kompostování kalů ČOV

64

31

74

30

0

10

0

10

tříděný sběr biologických odpadů z komunálního odpadu

spalování nebezpečných odpadů

Zdroj: Implementation/Investment Strategies for EC Waste Directives, PHARE CZ9811-02-02, 2001 IV. Cenové relace na trhu, vývoj, vztah cen primárních a druhotných surovin

Hlavní složky, které se dají z KO vytřídit a dále využít, jsou:

papír, plast, sklo, kovy.

Tyto složky KO (druhotné suroviny) nahrazují suroviny primární. Poptávka a cena po těchto materiálech je na straně jedné dána náročností technologie na zpracování jednotlivých složek odpadů (druhotných surovin) a schopností shromáždit a vytřídit tyto složky v požadované kvalitě a množství, na straně druhé je dána dostupností a cenou primárních surovin a náročností technologie na zpracování primárních surovin.

186


Jedním z nejdůležitějších ekonomických faktorů racionálního využívání surovinových zdrojů z druhotných surovin je úspora energie při zpracování druhotných surovin oproti výrobě kovů z rud. Tab. 57 Efektivnost racionálního využívání druhotných surovin Kov

Spotřeba energie při výrobě kovů z rud [MWh*t-1]

Měď

Spotřeba energie při výrobě z amortiz. materiálu [MWh*t-1]

Úspora – rozdíl Úspora proti spotřeby výrobě kovů -1 [MWh*t ] z rud [%]

13,5

1,7

11,8

87

9,5

0,5

9

95

9,5

95

Olovo Zinek

10

0,5

Hliník

65

2

63

97

Hořčík

90

2

88

98

Titan

126

52

74

58

Ocel

16

7,5

8,5

53

Zdroj: VUT Brno Tab. 58 Úspory energie při využívání druhotných surovin Materiál

potřeba elektrické energie v kWh/t při výrobě z prvotních surovin

z druhotných surovin

úspora %

papír

5 700

4 200

26

sklo

5 000

2 860

43

pryž

13 310

2 770

79

plasty

11 900

700

94

Zdroj: Surovinová politika, MPO

Zisk z prodeje získaných druhotných surovin (především drahých kovů) se odvíjí od poptávky po těchto kovech. Aktuální cena kovů je zveřejňována na Londýnské burze kovů (LME – London Metal Exchange). Proměnlivost ceny těchto kovů je patrná z následujících grafů.

187


Obr. 18 Pětiletý vývoj ceny zlata a stříbra

Zdroj: http://www.kitko.com

Cena plastů na jednotlivých trzích také kolísá. Cena v ČR se vždy odvíjí od cen na velkých zahraničních trzích.

188


Obr. 19 Pětiletý vývoj ceny platiny, rhodia a palladia

Zdroj: http://www.kitko.com (Prices are displayed as US Cents per Lbs., US prices are FOB (Free on Board) based on monthly contracts of 250mt or greater. Prices are sourced from raw material producers, processors and distributors within North America.)

189


Obr. 20 Vývoj ceny plastů v USA

Zdroj: http://www. polymertrack.com (Prices are displayed as British Pounds Sterling per Metric Ton.)

Cena za nakládání s KO se odvíjí od podílu využitelných složek. Můžeme předpokládat nárůst hmotnosti těchto složek.

190


Tab. 59 Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 – městská zástavba Zástavba městského typu (převážně vytápěná centrálně)

Podíl látkové skupiny (% hmotnostní) r. 1995

r. 2002

r. 2010

100

100

100

17

23

25

9

16

16

- Sklo

10

8

8

- Kovy

4

3

3

14

18

18

- Textil

4

6

8

- Minerální odpad

3

2

2

- Nebezpečný odpad

1

1

1

- Spalitelný odpad

1

9

9

37

14

10

100

100

100

10

6

6

- Elektrošrot

2

4

6

- Pneumatiky

3

2

2

- Nebezpečný odpad

1

2

2

- Kovový odpad

6

13

15

- Minerální odpad

40

2

5

- Ostatní odpad (spalitelný)

38

71

64

100

100

100

60

48

50

100

100

100

20

25

25

Domovní a jemu podobný odpad V tom: - Papír a lepenka - Plasty

- Bioodpad

- Jemný podíl Objemný odpad V tom: - Obalový odpad

Odpad ze zahrad a parků Z toho: Biologicky rozložitelný odpad Odpad z čištění veřejných prostranství Z toho: Spalitelný odpad

„Odhad vývoje skladby komunálních odpadů do roku 2010 vychází z předpokladu, že v odpadu produkovaném v domácnostech a jemu podobném se bude nadále zvyšovat podíl papíru a lepenky, plastů, textilu a spalitelného odpadu. V objemném odpadu se bude zvyšovat především podíl elektroodpadu a kovového odpadu, a to v důsledku rozšiřování odděleného sběru elektrických a elektronických zařízení z domácností. Stále vysoký podíl bude představovat směsný (spalitelný) objemný odpad, který tvoří zejména podlahoviny a nábytek.“31 Největší podíl nákladů původců KO (obcí) tvoří náklady na odstraňování směsných KO (téměř 65 %). Podíl tříděného odpadu v obcích se stále zvyšuje. V roce 2002 byl tříděný sběr odpadů (9,3 %) a sebráno na sběrný dvorech obcí (6,9 %).

31

Podrobněji viz VaV/720/2/00.

191


Nárůst absolutních nákladů v průběhu let 2001–2003 (přepočteno na 1 obyvatele) byl největší u směsných komunálních odpadů (z 210 Kč/obyv./rok v roce 2001 na 460 Kč/obyv./rok v roce 2003). Celkové náklady na odpadové hospodářství v obcích se pohybují v jednotlivých velikostních skupinách v rozmezí 506–746 Kč/obyv./rok, průměr je 716,3 Kč/obyv./rok (údaj za rok 2003). Pro srovnání: v roce 2002 byly náklady nižší, a to v rozmezí 506–676 Kč/obyv./rok, což představuje meziroční nárůst o 26 %. Nejvyšší náklady byly zjištěny v malých obcích do 500 obyvatel a ve velkých městech nad 100 000 obyvatel. Vyšší náklady v malých obcích jsou dány především horší obslužností svozové oblasti a velkými přejezdovými vzdálenostmi. U velkých měst je systém náročnější na organizaci. Hl. m. Praha má vysoce organizovaný systém nakládání s komunálními odpady a směsné odpady jsou odstraňovány spalováním, což samo o sobě představuje nárůst oproti obcím, kde jsou odpady skládkovány. Nejrozšířenějším způsobem odstraňování komunálních odpadů je skládkování. Ceny za skládkování se různí a pohybují se mezi 597–774 Kč/t, průměr 722 Kč/t (údaje za rok 2003). Spalování odpadů je nákladnější variantou. Náklady se pohybují mezi 1 017–1 428 Kč/t, průměr 1 140 Kč/t (ceny za rok 2003). Nutno poznamenat, že u všech stávajících spaloven nejsou v ceně promítnuty investice, jedná se hlavně o provozní náklady. Při srovnání nákladů na odstraňování směsného komunálního odpadu jsou náklady jednoznačně nejvyšší v krajích, kde se odpad spaluje (Praha, Jihomoravský, Liberecký), a to v průměru o 58 % než v krajích, kde se odpad převážně skládkuje. Náklady na směsný komunální odpad jsou promítány do plateb občanů (místní poplatek, poplatek za komunální odpad). Ve 38 % sledovaných obcí náklady spojené se směsným KO plně hradí občan, v 51 % obcí obce přispívají v průměru 28 % z nákladů a v 11 % obcí obce plně hradí náklady za občany. Poslední jmenovaná skupina je tvořena z 98 % obcemi menšími do 5000 obyvatel. Vývoj a rozdílnost v cenách za skládkování a spalování je uveden níže. Relace cen ve vztahu k regionům (různé svozové firmy) je téměř zanedbatelná. Pokud nějaká je, je dána dostupností (vzdáleností) koncového nakládání s KO (skládka nebo spalovna). Konkurence na trhu v oblasti svozových firem je velká a cena je u všech držena na přibližně stejné výši. Pro tuto studii bude možné vycházet z průměrných cen.

192


Obr. 21 Ceny za skládkování a spalování v ČR k roku 2004 7 000

cena

6 000

6 000

Cena

5 000 4 000 3 000 2 000 1 000

1 100

700

0 cena za skládkování

cena za spalování cena za spalování KO NO

Druh prováděného zneškodnění odpadu

Pozn: Ceny jsou vztaženy k průměrným hodnotám. Tříděný sběr využitelných odpadů

Obdobně jako u směsného komunálního odpadu došlo k nárůstu nákladů na tříděný sběr využitelných složek. Zřejmě byl způsoben investicemi do sběrových systémů a růstem výtěžnosti tříděného sběru od obyvatel, a tím tedy zvýšenou poptávkou po službách na zajištění svozu a recyklace vytříděných složek. Tab. 60 Náklady a příjmy obcí v oblasti tříděného sběru využitelných složek v Kč/obyv./rok Náklady

Náklady obcí na tříděný sběr

Příjmy za prodej druhotných surovin

Platby Ekokomu

×

×

2001

52,2

2002

46,04

25,8

27,2

2003

66,7

32,72

41,98

Zdroj: http://www.odpady.ihned.cz Tab. 61 Náklady na tříděný sběr jednotlivých komodit Náklady na tříděný sběr

Kč/t

Platby Ekokomu (Kč/t)

Papír

2 100–2 600

11 000–2 300

Plasty

6 000–9 000

5 300–8 200

Sklo

700–500

650–1 300

Zdroj: http://www.odpady.ihned.cz

193


1.7 Závěr V úvodní části projektu byly provedeny SWOT analýzy pro zkoumané odpadové toky – odpady ze zemědělství, odpady z dolování a těžby, odpady z energetiky, odpady ze stavebnictví a komunální odpady. Na úvodní identifikaci silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb navázala strukturální analýza odpadového hospodářství a makroekonomická a mikroekonomická analýza. Analýza odpadového hospodářství jako hospodářství – makroekonomický pohled

součást

národního

Změny produkce odpadů v jednotlivých letech jsou dány nejenom změnou legislativních požadavků v odpadovém hospodářství, ale rovněž změnou jiných faktorů na makroekonomické úrovni. Analýza změn na makroekonomické úrovni by měla být základem pro podrobnější zkoumání nakládání s odpady v České republice. Vývoj HDP, vývoj inflace, zaměstnanosti, platební bilance a změny ve struktuře hospodářství mají vliv na produkci odpadů. Např. se změnou struktury v období transformace – pokles produkce v zemědělství, průmyslu, nárůst podílu terciálního sektoru – služeb – lze sledovat jednoznačný vliv i na produkci odpadů v jednotlivých odvětvích. Z podrobnější analýzy odpadového hospodářství ve vztahu k národnímu hospodářství plyne, že podíl odpadového hospodářství na celkové tvorbě hrubého domácího produktu se podílí přibližně 1 %. Z poskytnutých dat je však zřejmé, že se podíl odpadového hospodářství v rámci národního hospodářství zvyšuje. Význam odpadového hospodářství v národním hospodářství lze sledovat i podle nákladů, kterými se podílí sektor na hrubém domácím produktu. I v tomto případě představují náklady na odpadové hospodářství necelé 1 % hrubého domácího produktu. Jakkoli se může zdát tento podíl nízký, musíme si uvědomit, že je jen o málo nižší než například výdaje státního rozpočtu na vysoké školství nebo výdaje veřejných rozpočtů na sport a kulturu dohromady. V souvislosti s vývojem národního hospodářství je nutné si uvědomit, že naše národní hospodářství je dnes již významně ovlivňováno i vývojem zahraničních ekonomik, tj. vývojem světové ekonomiky. Pokud dochází například k růstu cen ropy, promítá se tento vývoj zásadním způsobem nejenom do vývoje národního hospodářství v České republice, ale i do vývoje odpadového hospodářství. Pokud se vrátíme na národní úroveň, nalezneme několik politik, které významným způsobem ovlivňují odpadové hospodářství – jedná se zejména o Státní politiku životního prostředí, Surovinovou politiku v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, Státní program ochrany přírody a krajiny, Národní rozvojový plán 2004–

194


2006, Státní energetickou koncepci, Národní akční plán zaměstnanosti na léta 2004–2006, Průmyslovou politiku. Cílem předchozí analýzy bylo zejména ukázat vzájemnou propojenost nejenom národních politik, vývoje národního hospodářství, ale i světové ekonomiky na vývoj odpadového hospodářství. V závěru úvodní strukturální analýzy byl připomenut ještě význam a úloha státu v ekonomice, význam státních zásahů, ale i státní selhání a byrokracie. Analýza odpadového hospodářství jako hospodářství – mikroekonomický pohled

součást

národního

V rámci mikroekonomické strukturální analýzy byly v úvodu zkoumány základní subjekty v systému, jejich vazby a vztahy mezi nimi, tj. strana nabídky a poptávky a úloha tržních cen. Dále byla provedena podrobná analýza determinant rozhodování základních subjektů odpadového hospodářství, faktorů a nástrojů ovlivňujících výši cen primárních surovin, materiálů, výrobků, cen druhotných surovin, spalování a skládkování. V rámci analýzy byl zdůrazněn zejména vztah ceny primárních a druhotných surovin. Pokud chceme podporovat materiálové využití a recyklaci surovin, můžeme použít dva způsoby, a to buď znevýhodňovat cenu primárních surovin, nebo zvýhodňovat cenu druhotných surovin, jinými slovy – zvyšovat cenu primárních surovin nebo snižovat cenu druhotných surovin. Po analýze na makroekonomické a mikroekonomické úrovni vždy byly provedeny makroekonomické a mikroekonomické analýzy pro zkoumané odpadové toky. Odpady ze zemědělství

Odpady ze zemědělství představují odpady, které jsou relativně dobře „recyklovatelné“ a opětovně využitelné, představují cenný zdroj hnojiv, ale i bioplynů a dalších surovin. Zejména u odpadů ze zemědělství je zřejmý problém s vymezením a naplněním pojmu odpad, ve vymezení odpadu ze zemědělství se liší i oficiální statistiky ČSÚ a ISOH. Jistou překážkou využívání odpadů ze zemědělství se mohou stát zpřísňující se požadavky kladené na kvalitu, tj. obsah nebezpečných látek. Sektor zemědělství představuje jedno z odvětví, které je ovlivňováno výkyvy klimatických podmínek, zároveň jde o sektor, který vykazuje trvalý pokles své produkce, pokles pracovníků v zemědělství, ale i pokles mezd. Podstatné změny v zemědělství souvisejí i se změnou základních podmínek se vstupem České republiky do Evropské unie. Zemědělská politika Evropské unie se snaží řešit vznikající problémy, jejím cílem je zejména zamezit negativním vlivům zemědělství na životní prostředí a podporovat biologické využívání bioodpadů, znovuvyužití, recyklaci, kompostování, mecha195


nicko-biologické zpracování, energetické využívání odpadu apod. Zemědělská politika se zároveň snaží o posilování funkce vnitřního trhu a odstraňování překážek v obchodování se zpracovanými bioodpady, přesto stále přetrvává v EU poměrně široká škála podpor směřujících do zemědělství. Problémem se stává ladem ležící půda, i v budoucnu lze předpokládat trend poklesu zemědělské produkce, neboť výrobní potenciál českého zemědělství přibližně dvojnásobně překračuje poptávku po zemědělských produktech, tlak na pokles produkce má i konkurence ostatních evropských zemí. S dalším poklesem zemědělské produkce lze předpokládat i pokles produkce odpadů ze zemědělství. Na druhou stranu pozitivním faktorem je růst ploch začleněných do systému ekologického zemědělství. Odpady z dolování a těžby

Odpady z dolování a těžby představují významný zdroj nerostných surovin. Díky tomu, že mají relativně dobré vlastnosti a nízký podíl nebezpečných odpadů, potenciál jejich využívání jako náhrady neobnovitelných surovin je poměrně vysoký. Je zřejmé, že využití této skupiny odpadů často naráží na problém celkové ceny. Ta není za současných ekonomických podmínek konkurenceschopná vůči neobnovitelným surovinám. K odstranění tohoto problému je možné využít např. ekologické daně – vyšší zdanění těžby neobnovitelných surovin, pokud existuje alternativní náhrada v podobě odpadů nebo výrobků na bázi odpadů. Hlavními cíli při hospodaření s tímto odpadovým tokem jsou snížení objemu produkovaných odpadů, odstranění starých a zamezení vzniku nových ekologických zátěží, zvýšení využívání odpadů z těžby a dolování jako druhotných surovin nebo jako výrobku a zvýšení zpětného využití těchto odpadů jako základky vydobytých důlních prostor při hlubinné těžbě s omezením vlivu těžby na povrch. K plnění těchto cílů je možné využít širokou škálu nástrojů. Z administrativních nástrojů se jako vhodné jeví např. zákaz skládkování vybraných typů odpadů, zpřísnění hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, rozšíření opatření k minimalizaci vzniku nebezpečných odpadů, zpřísnění dozorové a kontrolní činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví a posílení odpovědnosti za plnění povinností, zdokonalení evidence a ohlašování a zlepšení provázanosti legislativy. Z ekonomických nástrojů patří mezi nevýznamnější zmiňované zvýšení ekologických daní. Dále je možné uplatnit zvyšování poplatku za ukládání odpadů, rozšíření finanční odpovědnosti, zavedení povinné finanční rezervy nebo využití dotací a podpor na zařízení upravující odpady z těžby. Důležitá je také podpora spolupráce mezi jednotlivými subjekty a podpora vědy, výzkumu a nových technologií. Jedním z hlavních problémů při analýze tohoto odpadového toku je, že je řešen dvěma rozdílnými právními normami a množství odpadů je možno stanovit ze tří 196


dostupných zdrojů (evidence odpadů ISOH, Evidence vedená ČSÚ, údaje uvedené v Hornické ročence). Pro účely této práce byla jako nejvhodnější zvolena databáze ISOH. Důvodem je její podrobné členění, vypovídající časové řady, v praxi ověřená věrohodnost a přímá souvislost s běžnými surovinami. Velmi složité je i mezinárodní srovnání dané skupiny odpadů. To je způsobeno tím, že produkce odpadů z dolování a těžby je převážně závislá na kvalitě nerostu v ložisku a na možnostech zpřístupnit ložiska a tyto parametry se u jednotlivých ložisek významně liší. Odpady z energetiky

Energetický průmysl produkuje velké množství odpadů. Druhy a složení odpadu závisí na použité technologii výroby elektrické nebo jiné energie. Ekologická závadnost těchto odpadů spočívá v obsahu toxických kovů, dioxinů a furanů, radioaktivitě a ve značných objemech jejich produkce. V současné době jsou produkované odpady z energetiky částečně využívány při rekultivacích, ve stavebnictví a stavitelství. Protože však jsou jejich objemy velké a zpracovatelé nevyužijí veškeré produkované množství, dochází zároveň ve značných množstvích k jejich ukládání na skládky. Prvořadým úkolem by měla být snaha hledat nové možnosti využití produkovaných odpadů. Za tímto účelem by měl být kladen důraz na zvýšení informovanosti v možnosti využití vedlejších energetických produktů pro výrobce a vytvoření legislativních předpokladů pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů. Příležitostí pro zlepšení situace je také zavedení a prosazení větší podpory zpracovatelů odpadů, možnosti využití i pro další odvětví a nahrazení vybraných primárních surovin. Podmínkou rozhodování o využití odpadů z energetiky je celková cena na výrobu druhotné suroviny z odpadu ve srovnání s cenou získání primární suroviny. Problémem je, že poměr cen není příznivý pro využívání druhotných surovin, a ekonomická motivace k využívání odpadů je tudíž malá. Ke zvýšení recyklace odpadů z energetiky může napomoci aplikace ekologické daně, daňových zvýhodnění recyklovaných výrobků či podpory a dotace na nové technologie. Dále se jako vhodné ukazují některé administrativní nástroje, jako povinnost určité míry recyklace, zlepšení legislativy nebo zlepšení technologických podmínek. Z ekonomických nástrojů jsou uplatňovány např. poplatky za ukládání odpadů, zvýhodnění technologií produkujících menší množství odpadů, zavedení poplatků za produkci nevyužívaných odpadů z energetiky. Důležitá je také podpora vědy, výzkumu a vývoje nových technologií, posilování preventivních opatření a osvěta veřejnosti.

197


Pro vypracování této analýzy bylo použito údajů z Informačního systému odpadového hospodářství, Českého statistického úřadu, SFŽP a Návrhu státní energetické koncepce do r. 2030. V průběhu analýzy byl postup a použité informace konzultovány s experty na danou problematiku. Odpady ze stavebnictví

Celková produkce stavebních odpadů v ČR se v letech 2001–2003 pohybovala v rozmezí 7 200–8 000 tis. t; produkce na 1 obyvatele byla okolo 750 kg. V toku stavebních odpadů hrají významnou roli především producenti odpadů (stavební společnosti, drobní stavebníci) a zpracovatelé SDO. Dalšími důležitými subjekty v tomto materiálovém toku jsou stavební a krajské úřady, které vydávají povolení k provozování zpracovatelských zařízení i k nakládání s SDO. Stavební a demoliční odpady nabízejí díky svým vlastnostem širokou škálu využití jako náhrady primárních nerostných surovin nebo jejich částečné nahrazování. Účelné využívání druhotných surovin zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové výroby a v případech správné aplikace je navíc provázeno úsporami energie ve srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Problémem využívání SDO je časová nedostupnost a velké vzdálenosti (nutnost dopravy SDO), a tím i nízké využití zejména stabilních recyklačních zařízení – jejich ekonomická nejistota v recyklaci SDO. Další problém s recyklací SDO představují přetrvávající nízké ceny, za které je možné inertní stavební odpady uložit na skládku. Dochází také k nelegálnímu nakládání se SDO formou spekulativních rekultivací a terénních úprav. Možná příčina výše uvedených problémů je spatřována v komunikaci jak mezi dotčenými krajskými úřady a stavebními úřady, tak i mezi subjekty provádějící rekultivace a subjekty zabývající se recyklací. S tím souvisí i problém evidence o skutečných tocích stavebních a demoličních odpadů. Prioritou by mělo být využívání SDO jako alternativních zdrojů zejména i z důvodů úspor v zaplňování skládek odpadů, úspor paliv a energií při těžbě a úpravě stavebních surovin a při výrobě stavebních hmot. Zatím nejúčinnějším opatřením se ukázalo opatření administrativní – vydání Metodického pokynu OO MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb. Celkově je odhadováno, že v ČR je recyklováno 30–35 % stavebních odpadů, přesto tato hodnota zaostává za hodnotami recyklace v ostatních evropských zemí. Prioritou by v budoucnosti mělo být zvyšování míry recyklace SDO a podpora podnikatelských aktivit, zamezení nelegálnímu skládkování SDO, a spekulativním rekultivacím a terénním úpravám.

198


Komunální odpad

Komunální odpady jsou velmi širokou a různorodou skupinou odpadů. V souladu s tematickou strategií EU je nutné věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, především recyklaci, materiálové využívání, a případně energetické využívání odpadu. Hlavní cíle nakládání s komunálním odpadem dané Plánem odpadového hospodářství České republiky jsou snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. Významnou možností pro realizaci těchto cílů je posílení ekonomických nástrojů působících směrem k třídění a k recyklaci komunálních odpadů. Zásadní jsou i nástroje podporující informovanost obyvatel. Povědomí občanů o potřebách prevence, předcházení vzniku odpadů a nutnosti třídění odpadů je nejdůležitějším faktorem podporujícím environmentální nakládání s komunálním odpadem Problémem pro budoucí nakládání s komunálním odpadem je, že politické cíle týkající se využívání a recyklace odpadu jsou velmi vysoké a za současných ekonomických a technologických podmínek nereálné. Komplikace při zpracování analýzy tohoto odpadového toku a přípravě nástrojových mixů způsobila skutečnost, že nelze přesně charakterizovat materiálové složení této skupiny odpadů a také fakt, že systém odpadového hospodářství je složitý, a to především z hlediska vztahů jednotlivých subjektů. Jednotlivé subjekty jsou vzájemně propojeny, takže změna chování jednoho subjektu může výrazným způsobem ovlivnit chování dalších. Za účelem zamezení nepřesností či chyb způsobených těmito skutečnostmii byla studie průběžně konzultována s experty na danou problematiku. Jako datová základna pro tuto studii byla kvůli možnosti získaní verifikovaných a dostupných dat vybrána Praha.

199

2. Modely produkčních a odbytových bilancí (úvod) Input-output analýza byla vytvořena W. Leontiefem. Jedná se o empirický výzkum na pomezí mikroekonomie a makroekonomie. Struktura každého odvětví je charakterizována vhodnou sadou strukturálních koeficientů, které kvantitativně popisují vztahy mezi vstupy, které dané odvětví absorbuje, a výstupy, které pak následně produkuje. Závislost mezi jednotlivými sektory je popsána sadou lineárních rovnic, které vyjadřují rovnováhu mezi celkovými vstupy a výstupy pro každý typ produkce. Input-output analýza je metodou, která systematicky popisuje a kvantifikuje vzájemné vztahy mezi všemi odvětvími ekonomiky. Jádrem input-output analýzy je input-output tabulka, která popisuje tok zboží a služeb mezi všemi odvětvími ekonomiky za určitou dobu (obvykle 1 rok). Současně tato tabulka poskytuje potřebné informace o všech vstupech, které jsou používány ve výrobním procesu. Těmito vstupy jsou meziprodukty, práce, kapitál a půda. Input-output analýza je tedy popisem a analýzou produkční struktury dané ekonomiky. Výrobní procesy v dané ekonomice jsou vždy vzájemně propojeny. Produkty vznikající v rámci jednoho výrobního procesu jsou využívány v dalším výrobním procesu a produkty tohoto procesu jsou využívány v mnoha dalších výrobních procesech. Jedná se nejenom o systém výroby zboží, ale také o systém přidané hodnoty. Odpadový input-output model je založen na studiích hodnocení hybridního životního cyklu a dále rozšiřuje Leontiefův environmentální input-output model32 ve smyslu odpadových toků. V rámci tohoto modelu dochází k uvolnění podmínky vzájemného souladu mezi typem odpadu a jeho zpracováním, a tím je vytvořen všeobecný rámec pro hodnocení odpadového hospodářství. V odpadovém vstupním-výstupním modelu je zakomponována dynamická složka zpracování odpadů. Vztahy vstupu-výstupu ve zpracování odpadů jsou významně ovlivněny úrovní a složením odpadové suroviny. Odpadový input-output model se vypořádává se svévolnými kombinacemi metod zpracování odpadu aplikovaných na různé kombinace typů odpadů za předpokladu, že takové kombinace jsou technicky možné. Počet typů odpadů a metod zpracování odpadů tak může být zvolen náhodně

32

200

Leontiefův model předpokládá vzájemnou závislost mezi typem odpadu a jeho zpracováním. Tento model předpokládá, že počet druhů se musí rovnat počtu metod zpracování odpadů; společné zpracování odpadu hromadných odpadních látek v jediném procesu je vyloučeno; a je vyloučeno společné použití více metod zpracování odpadu pro jedinou odpadní látku. Nicméně, vzájemná shoda mezi typem odpadu a metodou jeho zpracování neplatí v empiricky relevantních případech odpadového hospodářství s velkým počtem typů odpadů a metod zpracování odpadů. Proto je použití Leontiefova environmentálního input-output modelu omezené v praktickém odpadovém hospodářství.

2. Modely produkčních a odbytových bilancí

a nemusí se rovnat. Tento model umožňuje brát v úvahu fakt, že odpad je produkovaný z jakéhokoliv zdroje odpadů v hospodářství (včetně komunálního odpadu). Tento model umožňuje zahrnout, že odpad plyne jak ze sektoru konečné poptávky, tak i ze sektorů zpracování odpadu (zbytky zpracování odpadu). Použití odpadového input-output modelu na základě výzkumné práce [Nakamura, Kondo (2002)] bylo zvoleno kvůli vzájemné závislosti mezi tokem zboží a odpadu. Ekonomická analýza odpadového hospodářství v ČR na zvoleném vzorku odvětví vychází ze specifikace modelu Nakamura, Kondo (2002). Nicméně bylo nezbytné zahrnout do modelu celé hospodářství, a to v podobě akumulace ostatních odvětví OKEČ do jednoho souhrnného indikátoru – ostatní odvětví. Ekonomická analýza toků v odpadovém hospodářství ČR je založena na několika postupných krocích vedoucích k sestrojení a testování modelu. Za prvé, byla kvantifikována celková produkce ve vybraných odvětvích ekonomiky identifikované na základě OKEČ (zemědělství, těžba a dolování, energetika, stavebnictví a konečná poptávka zahrnující sektor domácností a vlády) a v souhrnu za ostatní odvětví podle klasifikace OKEČ a dále byly identifikovány toky mezispotřeby křížově mezi těmito odvětvími za roky 2001 a 2002. Dodatečným odvětvím zvoleného vzorku33 byl definován sektor zpracování odpadů dle klasifikace OKEČ, pro který jsou také sledovány výše uvedené toky mezipostřeby. Toky jsou zachyceny v inputoutput tabulce (či vstupní-výstupní tabulce, resp. produkční a odbytové tabulce)34. Další část přípravy a specifikace modelu představovala definice jednotlivých typů odpadů. Byly identifikovány a kvantifikovány odpadové toky producentů odpadů a zpracovatelů odpadů a vyjádřena tzv. čistá produkce odpadů. Čistou produkcí odpadu je dále v textu míněno statistické znázornění rozdílu produkce a využití odpadu v rámci jednoho odvětví OKEČ. Za třetí, na základě odpadového input-output modelu byly sestaveny matice koeficientů toků mezispotřeby a odpadů mezi jednotlivými sektory. Na základě těchto matic koeficientů byly testovány nulové hypotézy – analyzovány dopady změn v hospodářské politice a sestaveny scénáře dopadů. Prostřednictvím odpadových matic a matic toků mezispotřeby jsou modelovány jednotlivé scénáře vlivu změn na celkovou čistou produkci odpadu a vliv na cenovou hladinu.

33

34

Viz specifikace výzkumného záměru VaV – 1C/7/41/04 „Modely produkčních a odbytových bilancí pro vybrané toky odpadů v komparaci s navržením nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku a materiálového využití odpadů“. Blíže viz subkapitola 2.3 Inoput-output tabulka.

201


Obr. 22 Grafické znázornění použití modelu Nástroj

má vliv na % změnu

cen primárních vstupů určitého odvětví ty změny jsou vstupem pro

Cenový model

jehož výstupem je

změna cenového indexu odvětví změna celkového cenového indexu

domácí poptávky po produkci určitého odvětví

ty změny jsou vstupem pro

Statický I/O model Model odpadu jehož výstupem je

změna čisté produkce odpadu (kg) v sektorech a dle skupin odpadů

2.1 Metodologie postupu Odpadový input-output model35 využívá data celkové produkce (outputu neboli výstupu), mezispotřeby a produkce odpadů. Zpracovaný model je rozdělen na dvě části – Cenový model a Model odpadu. Model odpadu je založený na předpokladech statického input-output modelu, tedy jisté míře zjednodušení, který ovšem umožňuje nástin scénáře dopadu prováděné hospodářské politiky. Tento model umožňuje sledovat vliv změny finální poptávky na tvorbu jednotlivých typů odpadu36. Tyto dopady mohou být důsledkem použití nástrojů hospodářské politiky (nepřímé daně, dotace, aj.), u nichž předpokládáme dopad na finální poptávku. Tedy například při zvýšení nepřímých daní předpokládáme u elastické poptávky pokles finální poptávky (např. stavebnictví, zemědělství, energie). Výsledky tohoto modelu umožňují sledovat přímý a nepřímý vliv změny finální poptávky po produkci daného odvětví na sledovanou proměnou (v tomto případě produkci odpadu). Pokud ve zmíněném souboru měníme finální poptávku,

35

36

202

Input-output model lze z anglického jazyka přeložit jako vstupní-výstupní model, či použít terminologii model produkčních a odbytových bilancí. Nicméně, autoři se rozhodli používat anglickou jazykovou formu. Typ odpadu je sdružený název pro několik katalogových čísel odpadů. Blíže viz Příloha č. 1, př. odpadní papír. Typem dat autoři míní jinou skupinu, než definovanou v katalogu.


nastává tedy změna v diagonální matici finální poptávky a dochází k adekvátní změně v produkci odpadu způsobené změnou finální poptávky po produkci daného sektoru. Cenový model umožňuje sledování změn komodit jednotlivých odvětvích v reakci na změnu v input tabulce (změna mezispotřeby jednotlivých odvětví) a změnu v cenách primárních vstupů. Vzhledem k tomu, že do položek přidané hodnoty patří rovněž položka ze systému národního účetnictví – Ostatní daně na výrobu (D.29), např. regulační odvody, úplaty za znečištění vod a ovzduší apod., je možné modelovat dopad zvýšení těchto daní na výrobu v rámci tohoto input-output modelu37. Tab. 62 Účet výroby a tvorby důchodů Účet výroby Užití Mezipostřeba Hrubý domácí produkt

Zdroje P.2 B.1g

Produkce P.1 Daně z produktů (D.21) Dotace na produkty (-) (D.31) Účet tvorby důchodů Užití Zdroje Náhrady zaměstnanců D.1 Daně z výroby a dovozu (D.2 = D.21 + D.29) Daně z produktů (D.21) Daně z produktů (D.29) Hrubý domácí Dotace (-) (D.3 = D.31 + D.39) B.1g produkt Dotace na produkty (-) (D.31) Ostatní dotace na (D.39) výrobu (-) Hrubý provozní přebytek B.2g Smíšený důchod B.3

Zdroj: ČSÚ

Cenový model může sledovat kromě změny cen primárních vstupů (výrobních faktorů – práce a zisk), tedy přidané hodnoty, také změny v input koeficientech, protože změna ceny komodity je po úpravách součinem těchto matic. To znamená, že je umožněno sledování vývoje cen v reakci na změnu mezispotřeby jednotlivých odvětví, což může být výsledkem např. nařízení zakazujícího užívání některých materiálů ve výrobě apod. 37

Ostatní daně na výrobu (D.29) jsou součástí Daní z výroby a dovozu (D.2), přičemž skupina D.2 je součástí strany užití Účtu tvorby důchodu v systému národního účetnictví. Druhou hlavní položkou Daní z výroby a dovozu jsou Daně z produktů (D.21), které tvoří

203


2.1.1 Definování parametrů modelu, předpoklady modelu Vybraný vzorek šetření

Pro vytvoření modelu byla použita data ČSÚ o národním hospodářství (resp. systému národních účtů) v podobě input-output tabulek, protože tato data mají již požadovanou strukturu, se kterou v modelu dále pracujeme. Byla definována odvětví podle klasifikace OKEČ, které byla zařazena do analýzy. Jedná se o tyto odvětví: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

zemědělství dolování a těžba stavebnictví energetika zpracování odpadu38 ostatní odvětví

7. finální poptávka

OKEČ 01–02 OKEČ 10–4 OKEČ 45 OKEČ 40 OKEČ 90 OKEČ 05, 15–37, 41, 50–52, 55, 60–67, 70–75, 80, 85, 91–93, 95 sumarizace poptávky domácností a vlády

Skupiny odpadů

V případě dat o odpadech byla také využita data ČSÚ, neboť tento úřad data zpracoval a poskytl v podobě nutné pro fungování modelu. Pouze pro oblast komunálního odpadu byla použita databáze ISOH a data byla dále zpracována do podoby vhodné pro testování modelu. Český statistický úřad zpracovává data o odpadech podle Katalogu odpadů39. Struktura tohoto katalogu vychází z rozlišení odpadů dle sektorů. Tato klasifikace je podobná OKEČ, nicméně není totožná. Problémem je, že v případě Katalogu odpadů jsou jednotlivé druhy odpadů definovány s ohledem na OKEČ (a tedy jednotlivé sektory ekonomických činností). Tento způsob typologie odpadů s sebou

38

39

204

rozdíl mezi přidanou hodnotou a hrubým domácím produktem a jsou součástí Účtu výroby a Účtu tvorby důchodů v systému národního účetnictví. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že toto odvětví zahrnuje dle klasifikace OKEČ odstraňování odpadních vod a odpadů, čištění města, sanační a podobné činnosti; odvádění a čištění odpadních vod; sběr a zpracování ostatních odpadů; a čištění města sanační a podobné činnosti. Nicméně, s ohledem na strukturu sledovaných typů odpadů nebylo možné tento ukazatel dále desagregovat tak, aby více korespondoval se zvolenými skupinami odpadů. V souvislosti s Katalogem odpadů je nutné poznamenat, že pro rok 2001 a 2002 existují rozdílné klasifikace v Katalozích odpadů. Tyto rozdíly jsou sice zanedbatelné, ale je nutno počítat s určitými odchylkami.


přináší to, že druhy odpadů dle substancí se nepromítají napříč odvětvími, ale podél odvětví40. Z výše uvedeného důvodu byly řešiteli definovány jednotlivé typy odpadu bez závislosti na odvětví, a to na základě následujících kritérií: míra významnosti (adekvátnost) pro jednotlivé sektory, zastoupení ve všech sledovaných sektorech, existence relevantních dat.

ČSÚ zpracovalo a poskytlo autorům data o užití odpadu, resp. o přebírání odpadu (data tabulky B) ve formě dat druhé třídy dle Katalogu odpadů za indikovaná odvětví OKEČ. Dále byla poskytnuta data o produkci odpadů za jednotlivé sektory (data tabulky A) a experty definované skupiny odpadů za rok 2001 a 2002. Agregací dat vykazovaných ČSÚ v rámci Katalogu odpadů do řešiteli definovaných skupin (typů odpadu), které byly charakterizovány jednotlivými třetími třídami Katalogu odpadů na základě hlediska substancí. Tak se také autoři vyhnuli riziku nízkého zastoupení respondentů, jejichž data pak nemohou být ČSÚ zveřejněna.41 Jednotlivé druhy odpadů a číselné skupiny klasifikace dle Katalogu odpadů, které byly použity při stanovení sledovaných typů odpadu, jsou uvedeny v příloze č. 1.

2.1.2 Omezení modelu V odpadním input-output modelu použitého v Nakamura, Kondo (2002), byly rozděleny způsoby zpracování odpadu do několika skupin. Tento přístup nebyl v modelu aplikovaném pro Českou republiku možný z důvodů současné absence takového typu dat ve statistikách ČSÚ. V případě jejich doplnění by byly zvoleny následující způsoby zpracování odpadu, které by model více zpřesnily. Jedná se o tyto metody zpracování odpadu: spalování, skládkování, drcení.

Pokud by byla tato data k dispozici, bylo by možné sledovat i čistou produkci odpadu v rámci jednotlivých způsobů zpracování odpadu.

40

41

Příkladem jsou odpady ze zemědělské výroby, které jsou statisticky vykazovány pouze v odvětvích 01–02 a v ostatních odvětvích nefigurují. Touto metodou se sníží počet I.D. dat ve vzorku. Důvodem nemožnosti publikovat data ze strany ČSÚ je zákon o ochraně dat. Ten ukládá možnost publikace dat pouze v případě, že se jedná o souhrnná data vykázaná minimálně čtyřmi respondenty.

205


2.1.3 Input-output tabulka Input-output tabulka sleduje výrobní strukturu dané ekonomiky. Jednoduché schéma input-output tabulky přibližuje následující tabulka. Sloupce matice představují ekonomické činnosti v ekonomice, a to výrobní odvětví (odvětví 1–3) ve sloupcích číslo 1–3 a komponenty finální poptávky (resp. konečné spotřeby), které představují spotřeba, investice a vývoz ve sloupcích číslo 4–6. Jednotlivé vstupy daných činností jsou pak zapsány v řadách matice, a to v podobě zboží a služeb v řadách 1–3 a v podobě primárních vstupů v řadách 4–5. Tab. 63 Schéma input-output tabulky Odvětví 1 Odvětví 2 Odvětví 3 Spotřeba Investice Vývoz

1 Odvětví 1 Odvětví 2 Odvětví 3 Mzdy Provozní přebytek Vstupy (input)

1 2 3 4 5

2

3

4

5

I. kvadrant

II. kvadrant

III. kvadrant

IV. kvadrant

6

Výstup (output) 7

6

Zdroj: Zpracováno na základě Eurostat (bez udání roku).

I. kvadrant matice představuje informace o nákladové struktuře daných tří odvětví a jejich základní produkční funkce. Zahrnují všechny vstupy do produkce, a to mezispotřebu (meziprodukci), práci, kapitál a přírodní zdroje. Produkční funkce je následující: Rovnice 1. Produkční funkce

x j = f (x ij , L, C, N ),

kde xj je výstup zboží j; xij je meziprodukt i do sektoru j; L je práce; C je kapitál (stroje, budovy); N jsou přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství, voda, vzduch, vegetace, živočichové) a f je technologie a organizace práce. Desagregace jednotlivých částí input-output tabulky pomáhá zkoumat podrobné informace o vzájemné závislosti mezi jednotlivými odvětvími ekonomiky. Současně je v input-output tabulce zahrnuto složení finální poptávky (spotřeby, investice, vývoz) vyjádřené prostřednictvím nakoupeného zboží a služeb. Reziduální proměnná (reziduum) v podobě výrobního přebytku je vypočítána jako rozdíl mezi příjmy a náklady. Proto v input-output tabulky v měnových jednotkách (v peněžních jednotkách dané země) se součty řad a sloupců dané matice vždy rovnají, a tak se rovnají vstupy odvětví jeho výstupu. 206


I. kvadrant zahrnuje požadavky na vstupy do daného výrobního procesu (meziprodukty, resp. mezispotřebu). Meziprodukty tak představují zboží a služby, které jsou dodány do daného odvětví. II. kvadrant pak obsahuje informace o konečné spotřebě (užití) zboží a služeb v rámci spotřeby, investic a vývozu (konečná poptávka). III. kvadrant zahrnuje požadavky každého odvětví na primární vstupy (práce, půda, kapitál). IV. kvadrant obvykle obsahuje nulové hodnoty, protože jen velmi málo tržních transakcí se děje v této oblasti42. Sloupce input-output tabulky představují nákladovou strukturu jednotlivých odvětví a odpovídající řady pak představují jejich příjmy. Pro sledování českého hospodářství v letech 2001 a 2002 byly pro řešení projektu vytvořeny input (spotřeby)-output (produkce) tabulky. V případě spotřeby jsou sledovány toky mezispotřeby křížově mezi jednotlivými sektory. Jsou sledovány toky mezispotřeby mezi sledovanými odvětvími OKEČ (včetně odvětví zpracování odpadu), souhrnně za ostatní odvětví ekonomiky a jako toky finální spotřeby v případě domácností a vlády ve formě finální poptávky. Tento tok je sledován v mil. Kč v běžných cenách. Čistá produkce odpadu

Pro sledování toku odpadu se vycházelo z dat produkce odpadu (tzv. tabulka A) a využití či přebírání odpadu (tzv. tabulka B). Na základě těchto dat byla vyčíslena čistá produkce odpadu rozdělená dle typu odpadu a daného odvětví ekonomiky včetně finální poptávky, resp. sektoru domácností a vlády (komunální sektor). Čistý tok odpadu je chápán jako statistický termín, který představuje produkci odpadu očištěnou o jeho využití. Modelování vlivu nástrojů environmentální politiky

Vliv nástrojů environmentální politiky na mezispotřebu, celkovou produkci (celkový output) ekonomiky a jednotkové ceny produkce je zjišťován použitím přímých a nepřímých koeficientů. Dále je odvozen vliv na produkci jednotlivých typů odpadu. Možnosti modelových scénářů

a) snížení produkce konečného odpadu:

42

V dnešních input-output analýzách je vektor soukromé spotřeby rozdělen do základních spotřebních činností, jako jsou potraviny, oděvy, bydlení, zdraví, doprava, volný čas, vzdělání, atd., které již mohou obsahovat specifické požadavky na primární vstupy.

207


a1) substituce ve výrobním procesu – změna mezispostřeby s dopady na změnu produkce konečného odpadu, a2) dokonalejší zpracování odpadu ve výrobě – technické stránky, nedokonalá informovanost, dotační politika, b) ovlivnění zpracování konečného odpadu – přenesení negativních externalit na konečného spotřebitele.

2.2 Sestrojení modelu 2.2.1 Datová základna modelu ČSÚ poskytlo data o outputu (produkci) dle odvětví OKEČ za celé české hospodářství, které bylo ve formě input-output tabulek, tedy tabulek mezisektorové produkce a užití v národním hospodářství za roky 2001 a 2002. Odpadový input-ouput model není možné testovat pro českou ekonomiku za jiné roky než 2001 a 2002, neboť nejsou k dispozici data za jiné roky v podobě input-output tabulek. Nicméně s postupem času bude možné tento model dále testovat, neboť forma publikace statistických dat v podobě input-output tabulek bude více rozšířena vzhledem k požadavkům Eurostatu. Input-output tabulky pak budou více využívány a jejich data budou v této podobě široce dostupná. Pobočka ČSÚ Ústí nad Labem poskytla data o odpadovém hospodářství v ČR, a to na základě klasifikace Katalogu odpadů pro skupiny odpadů definované experty v rámci sledovaných odvětví ve formě tabulek produkce odpadů (tabulky A) a tabulek přebírání odpadů (tabulky B) pro roky 2001 a 2002. Na základě těchto dat byla sestavena tabulka čisté produkce odpadů43 pro jednotlivá odvětví ekonomiky dle klasifikace OKEČ. Čistá produkce sledovaného typu odpadu v daném odvětví identifikuje hmotnostní objem odpadu, který byl daným sektorem produkován a současně využit. Tento indikátor může mít i zápornou hodnotu, pokud toto odvětví užívá větší množství daného typu odpadu, než samo generuje. V případě komunálního odpadu, který je přiřazen k sektoru domácí poptávky, tedy spotřeby domácností a vlády, byli autoři nuceni vycházet z expertního odhadu složení komunálního odpadu dle vybrané typologie44 z důvodu neexistence takových dat.

43 44

208

Blíže viz kapitola Specifikace modelu. Typologie výběru odpadů viz kapitola Skupiny odpadů.


Postup modelování

Modelu předchází přípravná část, v rámci které jsou zajištěny vstupy (matice input, output koeficientů, vektor finální poptávky a Leontiefova matice) pro tvorbu samotného modelu. Vytvořený model je možné rozdělit na dvě části (Model odpadu a Cenový model). Cílem cenového modelu je zjistit změny cen produkce pro exogenně (mimo model, zvnějšku) dané koeficienty primárních vstupů. Druhá část modelu sleduje změny v objemu čisté produkce odpadu v souvislosti se změnou toků mezispotřeby či změnou finální poptávky. Následující text je popisem postupných kroků vytváření a užití modelu.

2.2.2 Přípravná fáze modelování – sestrojení modelu V této části jsou na základě input-output tabulky (tok mezispotřeby) vytvořeny matice input a output koeficientů, které vyjadřují podíly mezispotřeby vstupující do daného odvětví na celkových vstupech do tohoto odvětví, resp. podíly mezispotřeby vstupující do daného odvětví na celkovém výstupu tohoto odvětví. A. Statický input-output model Tab. 64 Input-output tabulka, toky mezispotřeby a finální produkce, 2001 (mil. Kč, běžné ceny) Zeměděl- Energe- Staveb- Dolování, Zprac. Ostatní Domácí X/Y ství tika nictví těžba odpadu odvětví poptávka Zemědělství 32 662 12 1 26 29 116 958 42 090 Energetika 2 615 79 248 1 77 5 164 1 29 89 470 89 608 Stavebnictví 798 2 557 154 26 2 603 1 67 64 000 9 941 Dolování a těžba 319 69 778 5 07 1 939 41 69 791 2 921 Zpracování 49 37 7 84 9 258 21 420 352 558 odpadu Ostatní odvětví 61 507 32 868 212 85 24 248 10 08 2 568 471 1 539 343 Celková 98 253 185 021 374 48 34 016 21 60 2 917 948 1 705 323 mezispotřeba/ finální poptávka Primární vstupy 107 553 92 604 -132 65 132 688 18 39 3 026 069 0 Input 205 806 277 625 241 82 166 704 39 99 5 944 017 1 705 323

Export

Output

13 745 8 452 5 989 16 465

205 806 277 625 241 824 166 704

25

39 992

1 494 648 5 944 017 1 539 324 6 875 968 0 3 244 647 1 539 324 10 120 615

Zdroj: ČSÚ (2005a), upraveno autory.

209


Tab. 65 Input-output tabulka, toky mezispotřeby a finální produkce, 2002 (mil. Kč, běžné ceny) Zeměděl- Energe- Staveb- Dolování, Zprac. Ostatní Domácí X/Y ství tika nictví těžba odpadu odvětví poptávka Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu

26 419 2 079 1 007 257 208

14 21 91 712 2 039 3 033 162 786 57 067 6 227 826

1 312

26 4811 3110 1546 51

79 102 495 39 503 1 348 84 324 100 687 2 018 86 983 3 152 225 70 102 2 849 9 129

10 246

21 649

Export

Output

12 490 10 279 3 971 13 290

181 047 297 279 266 060 151 563

37

43 458

Ostatní odvětví

51 647

40 680 216 519

24 456 12 713 2 801 516 1 606 992 1 445 458 6 199 981

Celková mezispotřeba/ finální poptávka

81 617 193 332 388 904

34 000 25 512 3 155 666 1 774832 1 485525 7 139388

99 430 103 947 -122 844 181 047 297 279 266 060

117 563 17 946 3 044 315 0 0 3 260 357 151 563 43 458 6 199 981 1 774 832 1 485 525 10399745

Primární vstupy Input


Input-output tabulky pro roky 2001 a 2002 (viz tabulky č. 64 a 65), byly sestaveny na základě dat ČSÚ, resp. na základě input-output tabulek za celé národní hospodářství. Tyto tabulky byly upraveny tak, aby byly sledovány toky mezipostřeby v definovaných odvětvích (zemědělství, energetika, stavebnictví, dolování a těžba, zpracování odpadu, ostatní odvětví ekonomiky, domácí poptávka – poptávka domácností a veřejného sektoru – vlády). V tabulkách je také zahrnut export, který představuje poptávku ze zahraničí po domácí produkci, a proto významně ovlivňuje čistou produkci odpadu. Data za export a domácí poptávku jsou použita při konstrukci vektoru finální poptávky, blíže viz tabulky č. 66 a 67. V input-output tabulkách č. 64 a 65 jsou uvedeny toky produkce, resp. mezispotřeby, z odvětví X (vertikála) do odvětví Y (horizontála), např. z odvětví zemědělství do odvětví energetiky vstupuje produkce v hodnotě 14 mil. Kč v roce 2002. Celková mezispotřeba je pak součtem jednotlivých vstupů všech odvětví X do daného odvětví Y. Např. v odvětví stavebnictví mají celkové vstupy ze všech odvětví (včetně stavebnictví) hodnotu 388 904 mil. Kč v roce 2002. Dalším důležitým ukazatelem input-output tabulky jsou tzv. primární vstupy, které představují mzdy, odpisy či zisk. V podstatě jsou přidanou hodnotou. Celková mezispotřeba v daném odvětví a primární vstupy pak v součtu představují input daného odvětví v národní ekonomice. Součet inputů všech odvětví je pak ukazatelem inputu celé ekonomiky. Output, tedy celková produkce, je pak součtem mezispotřeby a finální poptávky jak za jednotlivá odvětví, tak celkem za celé hospodářství. Autoři předpokládají

210


platnost identity rovnosti celkového inputu a celkového outputu. Rovnováha mezi celkovými vstupy a výstupy může být popsána následujícími sadou rovnic: Rovnice 2. Sada rovnovážných rovnic

x 11 + x 12 + x 13 + x 14 + x 15 + x 16 + x 1d = x 1 , x 21 + x 22 + x 23 + x 24 + x 25 + x 26 + x 2d = x 2 , x 31 + x 32 + x 33 + x 34 + x 35 + x 36 + x 3d = x 3 , x 41 + x 42 + x 43 + x 44 + x 45 + x 46 + x 4d = x 4 , x 51 + x 52 + x 53 + x 54 + x 55 + x 56 + x 5d = x 5 , x 61 + x 62 + x 63 + x 64 + x 65 + x 66 + x 6d = x 6 ,

kde xij je mezispotřeba z odvětví i do odvětví j; xid je finální poptávka po zboží i; xj je output (výstup) odvětví j. V modelu předpokládáme, že všechna odvětví lze popsat pomocí Leontiefovy produkční funkce. Všechny vstupy (meziprodukty, kapitál, práce a půda) jsou využívány ve fixním množství vzhledem k výstupu. Dále předpokládáme, že substituce vstupů je možná, a proto změna cen výrobních faktorů neovlivňuje technické input koeficienty. Tab. 66 Vektor finální poptávky, 2001 (mil. Kč, běžné ceny) Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

Domácí poptávka 42 090 89 608 9 941 2 921 21 420 1 539 343

Export 13 745 8 452 5 989 16 465 25 1 494 648

Vektor finální poptávky 55 835 98 060 15 930 19 386 21 445 3 033 991

Zdroj: Vypočteno na základě ČSÚ (2005a). Tab. 67 Vektor finální poptávky, 2002 (mil. Kč, běžné ceny) Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

Domácí poptávka 39 503 100 687 3 152 2 849 21 649 1 606 992

Export 12 490 10 279 3 971 13 290 37 1 445 458

Vektor finální poptávky 51 993 110 966 7 123 16 139 21 686 3 052 450

Zdroj: Vypočteno na základě ČSÚ (2005a).

211


Input koeficienty

Na základě input-output tabulek pro oba sledované roky byly sestrojeny tabulky input koeficientů. Input neboli přímé koeficienty jsou podílem daného toku produktu mezi sektory (mezipostřeby) na celkových zdrojích. Input koeficient je podílem inputu odvětví X, tedy tokem mezispotřeby, do odvětví Y na celkovém inputu odvětví Y. Input koeficienty mohou být interpretovány jako odpovídající podíl nákladů na zboží, služby a primární vstupy na celkovém vstupu (na celkových nákladech). Input koeficienty zahrnují všechny vstupy včetně rezidua výrobní přebytek, a proto je jejich součet v rámci daného odvětví vždy roven jedné. Pro I. kvadrant, tedy kvadrant domácí mezispotřeby jsou input koeficienty pro dané odvětví definovány následovně: Rovnice 3. Input koeficienty domácí mezispotřeby

a ij =

x ij xj

,

kde aij je input koeficient pro domácí zboží a služby (i = 1, …, 6; j = 1, …, 6); xij je tok domácího zboží i do odvětví j; xj je input (neboli output) sektoru j. Požadavek na mezispotřebu může být pak definován jako sada input koeficientů vážených odpovídající úrovní výstupu. Rovnice 4. Požadavek na mezispotřebu

x ij = a ij x j Pro III. kvadrant, kvadrant přidaného hodnoty, jsou input koeficienty pro jednotlivá odvětví definovány následovně: Rovnice 5. Input koeficienty primárních vstupů

w ij =

z ij xj

,

kde wij je input koeficient (i = 7; j = 1, …, 6); zij je tok primárních vstupů i do odvětví j; xj je vstup (resp. výstup) sektoru j. Pokud přijmeme předpoklad, že odvětví vyrábí za fixních technických input koeficientů, pak sada rovnovážných rovnic (viz rovnice 2) může být přepsána tak, že xij je nahrazeno výrazem a ij x j . Tyto rovnice pak slouží k vytvoření explicitní závislosti meziodvětvových toků na celkovém výstupu daného odvětví.

212

2. Modely produkčních a odbytových bilancí Rovnice 6. Input-output systém

a 11 x 1 + a 12 x 2 + a 13 x 3 + a 14 x 4 + a 15 x 5 + a 16 x 6 + x 1d = x 1 a 21 x 2 + a 22 x 2 + a 23 x 3 + a 24 x 4 + a 25 x 5 + a 26 x 6 + x 2 d = x 2 a 31 x 1 + a 32 x 2 + a 33 x 3 + a 34 x 4 + a 35 x 5 + a 36 x 6 + x 3d = x 3 a 41 x 1 + a 42 x 2 + a 43 x 3 + a 44 x 4 + a 45 x 5 + a 46 x 6 + x 4 d = x 4 a 51 x 1 + a 52 x 2 + a 53 x 3 + a 54 x 4 + a 55 x 5 + a 56 x 6 + x 5d = x 5 a 61 x 1 + a 62 x 2 + a 63 x 3 + a 64 x 4 + a 65 x 5 + a 36 x 6 + x 6 d = x 6

Input koeficienty mohou být interpretovány následovně: např. koeficient podílu inputu z odvětví energetiky do odvětví stavebnictví na celkovém inputu odvětví stavebnictví je 0,0077 v roce 2002. To znamená, že odvětví energetiky se podílí na celkových vstupech do odvětví stavebnictví cca 0,77 %. Podíl primárních vstupů či přidané hodnoty v odvětví stavebnictví na celkových vstupech do stavebnictví činí -54,86 v roce 2001, resp. -46,17 % v roce 2002. Jedná se o jediný záporný koeficient ve sledovaných odvětvích. ČSÚ dlouhodobě vykazuje zápornou přidanou hodnotu v tomto odvětví. Důvodem této záporné hodnoty je specifická situace tohoto odvětví v ČR. Vzhledem k charakteru produkce v tomto odvětví je do něj zapojeno velké množství dodavatelů a subdodavatelů. Toto odvětví je charakterizováno velkým podílem aktivit šedé ekonomiky, tzn. zaměstnávání pracovníků bez povolení a řádné evidence aj. Ceny za jednotlivé dodávky jsou často velice nadhodnoceny a konečná cena za vytvořený produkt pak neodpovídá evidovaným a vykazovaným nákladům. Tyto praktiky šedé ekonomiky a evidence a vykazování nepravdivých či nadhodnocených údajů vedou k identifikaci záporné přidané hodnoty v národních účtech45. Output koeficienty

Po sestrojení tabulek input koeficientů byly podobně sestaveny tabulky output koeficientů. Output koeficient představuje podíl outputu odvětví X do odvětví Y na celkovém outputu (resp. celkových příjmech) daného odvětví X. V rámci přidané hodnoty odrážejí rozdělení primárních vstupů. Rovnice output koeficientů pro I. kvadrant (domácí mezispotřeba) a II. kvadrant (finální poptávka) je definována následovně: Rovnice 7. Rovnice output koeficientů

o ij =

45

x ij xi

,

Problematika národních účtů není předmětem analytického modelování.

213


kde oij je output koeficient pro domácí zboží a služby (i = 1, …, 6; j = 1, …, 6); xij je tok zboží i do odvětví j; xi je výstup odvětví i. Output koeficienty mohou být interpretovány následovně: např. podíl vstupu ze zpracování odpadu do stavebnictví na celkovém výstupu odvětví zpracování odpadu představuje koeficient 0,0302 v roce 2002. To znamená, že vstupy odvětví zpracování odpadu do odvětví stavebnictví tvoří 3,0 % celkového výstupu odvětví zpracování odpadu. Přidaná hodnota odvětví energetiky tvoří 3,2 % celkové přidané hodnoty (tedy za celé národní hospodářství). Leontiefova matice

Sada rovnovážných rovnic v rámci input-output systému (viz rovnice 6) může být transformována do systému Leontiefových rovnic, který bude mít tyto charakteristiky: finální poptávka (exogenní proměnná) je izolována na pravé straně rovnice, čistý výstup (tedy output očištěný o meziodětvovou spotřebu) je identifikován na diagonále matice, input musí mít záporné znaménko, output musí mít kladné znaménko.

Pokud jsou vektor finální poptávky a technické koeficienty známy, pak systém Leontiefových rovnic je sada lineárních rovnic s neznámými úrovněmi výstupu. Cílem je pak získat tyto úrovně činností. Rovnice 8. Leontiefova matice

+ (1 − a 11 ) x 1

− a 12 x 2

− a 13 x 3

− a 14 x 4

− a 15 x 5

− a 24 x 4 − a 34 x 4

− a 25 x 5 − a 35 x 5

− a 21 x 1 − a 31 x 1

+ (1 − a 22 ) x 2 − a 32 x 2

− a 23 x 3 + (1 − a 33 ) x 3

− a 41 x 1

− a 42 x 2

− a 43 x 3

+ (1 − a 44 ) x 4

− a 51 x 1 − a 61 x 1

− a 52 x 2 − a 62 x 2

− a 53 x 3 − a 63 x 3

− a 54 x 4 − a 64 x 4

− a 45 x 5

+ (1 − a 55 ) x 5 − a 65 x 5

− a 16 x 6 = x 1d − a 26 x 6 = x 2d − a 36 x 6 = x 3d − a 46 x 6 = x 4d − a 56 x 6 = x 5d + (1 − a 66 ) x 6 = x 6d

Na diagonále Leontiefovy matice je zobrazen podíl mezispotřeby ostatních odvětví ekonomiky na celkové produkci daného odvětví. Hodnoty matice jsou rozdílem matice input koeficientů a jednotkové matice. Pokud tedy hodnoty na diagonále matice input koeficientů vnímáme jako vstupní požadavky daného odvětví na svoji produkci (např. odvětví zemědělství spotřebovává cca 14,6 % své produkce v roce 2002), pak diagonála Leontiefovy matice v případě odvětví zemědělství vyjadřuje, že 85,4 % produkce zemědělství je spotřebováno v ostatních odvětvích včetně finálního poptávky. Hodnoty mimo diagonálu představují nepřímé požadavky na mezispotřebu a jsou shodné s input koeficienty mezispotřeby se záporným znaménkem.

214


V maticovém vyjádření pak definujeme: Rovnice 9. Systém lineárních rovnic

Ax + Y = x x − Ax = y (I − A ) x = y

x = (I − A ) y , −1

kde A je matice input koeficientů mezispotřeby (technologická matice); I je jednotková matice; (I-A) je Leontiefova matice; (I-A)-1 je inverzní Leontiefova matice; y je vektor finální poptávky; x je vektor outputu. Ax pak odráží nároky na mezispotřebu, zatímco vektor y představuje exogenní agregovanou finální poptávku. Matice (I-A) se nazývá Leontiefova matice, kde na diagonále této matice je čistý output každého odvětví vyjádřený pozitivními koeficienty (příjmy), zatímco zbytek matice představuje vstupní nároky s negativním koeficientem (náklady). Leontiefova inversní matice (I-A)-1odráží přímé a nepřímé nároky na mezispotřebu. Inverzní matice – matice nepřímých koeficientů

Inverzní matice je inverzní maticí Leontiefovy matice. Jedná se o matici kumulativních koeficientů a zachycuje přímé i nepřímé požadavky na mezispotřebu vůči jedné jednotce finální poptávky. Jedná se tedy o matici nepřímých koeficientů, která vznikne inverzí rozdílu jednotkové matice a matice přímých koeficientů. Jednotková matice I představuje na diagonále jednu jednotku zboží finální poptávky. Matice A představuje přímé nároky na vstupy v jednotlivých odvětvích. Matice A2 až An pak představuje nepřímé nároky na mezispotřebu v předchozích stádiích produkce. Inverze je aproximována mocninnou řadou matic input koeficientů mezispotřeby: Rovnice 10. Inverse pomocí aproximace mocninou řadou

(I − A )−1

= I + A + A2 + A3 + Κ + An

Např. multiplikátor výstupu odvětví stavebnictví činí 3,1 v roce 2002. To znamená, pokud vzroste finální poptávka (domácí poptávka či export) po produkci tohoto odvětví o 1 mil. Kč, zvýší se tržby (kumulativní příjmy) v celé ekonomice o 3,1 mil. Kč. Neboli součet sloupce inversní matice může být interpretován jako multiplikátor výstupu, který odráží kumulativní příjmy ekonomiky vyvolané další dodatečnou jednotkou finální poptávky po určitém zboží. Odvětví stavebnictví vykazuje nejvyšší multiplikátor ze sledovaných odvětví.

215


Shrnutí

Cílem této části bylo vytvořit statickou tabulku input-output koeficientů tak, aby šla dále využít pro účely modelování. V rámci této přípravné fáze lze definovat a sledovat dopad změn finální poptávky po produkci na celkový output jednotlivých odvětví i za celou ekonomiku. Řešením statického input-output systému, tedy řešením rovnice x = (I − A ) y [viz rovnice 9 – systém lineárních rovnic] je statický input-output model. −1

Tab. 68 Statický input-output model (2001)

Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

Zemědělství 1,2052 0,0377 0,0362

Energetika 0,0120 1,4273 0,0680

Staveb- Dolování nictví a těžba 0,1092 0,0088 0,1371 0,0533 2,9133 0,0570

Zprac. odpadu 0,0313 0,0792 0,1739

Ostatní odvětví 0,0444 0,0431 0,0599

Finální poptávka 55 835 98 060 15 930

205 806 277 625 241 824

0,0207

0,3705

0,1523

1,0309

0,0472

0,0349

19 386

166 704

0,0041

0,0049

0,0171

0,0013

1,2464

0,0040

21 445

39 992

0,7054

0,5064

4,6480

0,3688

0,8680

1,8969 3 033 991 5 944 017

Zprac. odpadu

Ostatní odvětví

Output


Tab. 69 Statický input-output model (2002) Zemědělství

Energetika

Stavebnictví

Dolování a těžba

Finální poptávka

Output

0,0349 1,4723 0,1218 0,0566 0,0810 0,0421 0,0445 0,0761 2,7428 0,0717 0,1927 0,0755

51 993 110 966 7 123

181 047 297 279 266 060

0,0175 0,2940 0,1367 1,0279 0,0384 0,0326

16 139

151 563

0,0036 0,0070 0,0265 0,0020 1,2696 0,0048

21 686

43 458

Zemědělství 1,1844 0,0113 0,0816 0,0085 0,0222 0,0383 Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

0,6982 0,5767 4,1994 0,4286 1,0068 1,9791 3 052 450 6 199 981

Zdroj: Vypočteno na základě ČSÚ (2005a). B. Model odpadu

Tento model využívá předchozí části – přípravné fáze modelu. Vstupem do části Model odpadu jsou vytvořené input-output tabulky (viz tabulky č. 64 a 65) resp. statický input-output model (viz tabulky č. 68 a 69) a tabulky čisté produkce odpa216


du (viz tabulky č. 70 a 71). Tabulky čisté produkce odpadu byly pro tuto část vytvořeny na základě dat poskytnutých ČSÚ (blíže viz výše v textu v subkapitole o datové základně modelu). Tab. 70 Čistá produkce definovaného typu odpadu ve sledovaných odvětvích ekonomiky, 2001 (kg) ZemědělStavebnic- Dolování Energetika ství tví a těžba

Zprac. odpadu

Ostatní odvětví

629 402 57 868 -117 179 347 719 -113 341 610 -290 342 106 Odpadní papír -90 774 -3 242 009 34 711 371 792 -32 076 215 66 633 494 Textil Rostlinný a 4 526 741 26 784 715 5 955 773 655 1 428 719 942 -1 391 400 615 713 208 952 živoč. odpad 4 231 140 -3 181 888 4 445 905 200 693 -68 229 428 765 842 818 Dřevo 130 210 5 666 243 76 260 -18 374 547 -4 744 642 Sklo a keramika 365 308 455 8 586 388 708 1 435 -1 506 800 43 229 -5 394 613 65 773 370 Plasty Stavební suť, 4 635 367 275 641 1 163 400 46 983 -24 683 718 -1 958 080 628 štěrk, písek Těžba – hlušina 69 590 561 21 685 105 -3 472 984 43 983 507 -163 132 167 72 434 370 66 390 741 612 -1 477 166 -1 100 232 -95 897 300 -2 005 412 288 Kovy Struska, prach 129 400 152 31 169 576 -66 144 244 29 533 613 -227 332 224 4 308 469 960 a popílek 2 426 543 8 901 673 598 -501 942 129 -777 014 532 -1 411 317 141 1 476 505 558 Kaly

Soukromá spotřeba 234 330 000 117 165 000 157 230 000 0 103 368 000 56 874 000 172 000 000 0 94 625 000 1 032 000 000 0

Zdroj: : Vypočteno na základě ČSÚ (2005b) a ČSÚ (2005c).

217


Tab. 71 Čistá produkce definovaného typu odpadu ve sledovaných odvětvích ekonomiky, 2002 (kg) ZemědělStavebnic- Dolování Energetika ství tví a těžba Odpadní papír Textil Rostlinný a živoč. odpad Dřevo Sklo a keramika Plasty Stavební suť, štěrk, písek Těžba – hlušina Kovy Struska, prach a popílek Kaly

Zprac. odpadu

Ostatní odvětví

Soukromá spotřeba

436 335

-2 568 706

2 831 683

138 047 -128 224 741 -172 273 611 152 351 000

17 061

-1 246 734

-5 925 822

639 272 -46 992 704 89 673 085 76 175 500

2 441 177 7 110 075 340

1 131 441 -117 072 289 498 239 771 108 316 000

5 168 655 903

63 657 244 -118 723 238

2 562 652 -20 113 866 -30 601 005 1 137 326 713

0

240 794

274 449

-1 687 222

-197 802 -90 178 -769 -256 268 607 106 128 000

1 546 528

-486 778

-5 508 788

-732 817 -78 910 869

-9 558 108 43 667 000

-12 357 838 23 361 196 -1 541 000 061 -35 305 155 -852 903 354 273 606 455 159 000 000 50 670 10 544 456

777 474

4 112 331 35 808 532 -119 520 288 -508 729 704

338 382 -10 833 631

0

2 281 591 -56 904 255 -6 597 023 851 69 309 000

1 745 168 5 208 514 031 -239 133 403 -136 822 219 -1 267 -636 806 2 388 283 928 954 000 000 110 743 712 44 252 994 -82 648 833 57 324 295 -330 728 067 1 304 098 522

0

Zdroj: : Vypočteno na základě ČSÚ (2005b) a ČSÚ (2005c). Matice přímých emisních koeficientů

Matice přímých emisních koeficientů zobrazuje vztah čisté produkce odpadu a mezispotřeby, vyjadřuje tak vztah kg na mil. Kč. Přímé emisní koeficienty vyjadřují podíl čisté produkce odpadu v daném odvětví na outputu daného odvětví. Např. pro odvětví stavebnictví emisní koeficient pro odpadní papír ve výši 10,6430 vyjadřuje, že dané odvětví produkuje 10,64 kg na 1 mil. Kč jeho outputu (tedy na jednotku jeho outputu). Matice přímých a nepřímých emisních koeficientů (na jednotku produkce)

Matice přímých a nepřímých emisních koeficientů opět představuje závislost mezi čistou produkcí odpadů vyjádřenou v kg na jednotku outputu – 1 mil. Kč. Vznikne součinem inverzní matice a matice přímých emisních koeficientů. Koeficienty zohledňují vliv ostatních odvětví na produkci odpadu daného odvětví v jednotlivých fázích produkce. Nepřímé koeficienty zohledňují meziodvětvové vlivy. Tyto koeficienty vyjadřují čistou produkci odpadu na jednotku outputu, která zahrnuje všechna stádia produkce v daném odvětví.

218


Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou

Následující tabulky čisté produkce odpadu způsobené finální poptávkou jsou výsledkem první části vytvořeného modelu. Na základě těchto tabulek pak můžeme modelovat situace různé výše domácí poptávky na základě změny poptávky domácností či veřejného sektoru (vlády). Tab. 72 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2001 (kg) Zemědělství

Energietika

Stavebnictví


Odpadní -2 208 760 -3 454 592 -4 185 646 -354 196 papír 199 705 -1 254 511 582 180 96 093 Textil Rostlinný a 55 180 641 494 937 693 1 061 773 952 213 253 853 živočišný odpad 6 088 781 4 075 875 9 514 609 881 440 Dřevo Sklo a 135 694 510 2 363 769 4 327 219 363 500 keramika Plasty Stavební suť, štěrk, písek Těžba – hlušina Kovy Struska, prach a popílek Kaly

3 191 757 56 411 729 82 953 417 380

Zprac. odpadu

Ostatní odvětví

Domácí spotřeba

Celkem

-70 579 695 -300 829 110 234 330 000 -147 281 999 -19 544 489 51 595 231 117 165 000 148 839 208 -760 425 817 5 353 465 694 157 230 000 6 575 416 016 -39 604 507 696 581 191

0 677 537 389

-9 882 291 266 296 876 103 368 000 502 531 582

8 194 241 28 651 387 6 449 416 743 56 874 000 9 874 258 898

-10 835 146 -15 752 572 -23 288 480 -2 255 627 -21 025 040 -1 820 164 381 172 000 000 -1 721 321 245

25 923 573 19 913 711

769 331

5 915 662 -99 490 940 110 870 660

0 63 901 997

-13 236 818 -17 062 957 -24 819 165 -2 516 359 -65 026 385 -1 889 991 569 94 625 000 -1 918 028 253 74 202 945 52 958 357 40 436 602

8 686 500 -126 959 7254 020 640 376 1 032 000 000 5 101 965 056

56 174 240 3 988 640 905 -25 775 600 -72 739 423 -824 971 180 4 000 521 946

0 7 121 850 889

Zdroj: Vypočteno na základě ČSÚ (2005a), ČSÚ (2005b) a ČSÚ (2005c).

219


Tab. 73 Čistá produkce odpadu způsobená finální poptávkou, 2002 (kg) Zemědělství

Energietika

Stavebnictví


Zprac. odpadu

Ostatní odvětví

Domácí spotřeba

Celkem

Odpadní papír

-3 119 953 -8 389 314 -2 601 759

-594 818 -82 843 205 -495 634 959 152 351 000 -440 833 008

Textil

-1 315 351 -3 451 319 -1 515 560

-197 174 -30 508 097 -198 244 022

76 175 500 -159 056 024

Rostlinný a živočišný 1 900 529424 404 107 350 605 101 978 50 356 294 100 144 02522971234130 108 316 000 26 139789202 odpad Dřevo

17 718 694 -74 853 055 -2 671 112 -3 097 600 -21 781 265 -527 386 377

Sklo a keramika

-2 241 046 -4 942 897 -2 098 659

-460 879 -58 311 806 -351 644 048 106 128 000 -313 571 333

Plasty

-1 615 331 -5 079 976 -2 188 194

-495 854 -51 132 465 -321 970 435

Stavební suť, štěrk, písek Těžba – hlušina Kovy

0 -612 070 716

43 667 000 -338 815 256

-71 781 405 -147 929 660 -158 632 546 -20 748 088 -594 982 053-10 040641701 159 000 000

-2 443 966

-10 875715454

2 244 767 -1 800 389

3 431 376 -76 778 408 -379 720 894

0 -455 067 514

1 798 116 -3 194 363 -2 200 881

-109 743 -37 059 533 -264 106 076

69 309 000 -235 563 480

Struska, prach a popílek

16 965 473 2 790 391 582 -14 537 386 -2 277 590 -781 036 941 355 431 918 954 000 000 3 318 937 056

Kaly

28 280 138 15 032 459 -13 131 438

4 392 086 -214 681 381 -1 363 734 307

0 -1 543 842 442


Např. finální poptávka po produkci zemědělství vytváří 1,7 mil. tun čistého odpadu kovů. Toto číslo se mění se změnou finální poptávky po produkci zemědělství, která je na diagonále matice finální poptávky. Soukromá spotřeba se nemodeluje, resp. zůstává stejná. Záporná čistá produkce odpadu představuje fakt, že dané odvětví využije více odpadu, než samo vyprodukuje. Shrnutí

V rámci tohoto modelu lze sledovat přímý a nepřímý dopad politik na oblast produkce odpadů. Pro dosažení výsledku v této části se využívá předchozí části modelu. Vliv politiky je zde sledován přes její dopad na změnu finální poptávky (domácí poptávka, export) – řeší přípravná fáze. Přes tyto změny lze zjistit dopad na výši produkce jednotlivých typů odpadu v jednotlivých sektorech. Co se týče sledování vlivu politik na změny množství odpadu v rozlišení dle způsobů nakládání, bylo uvedeno výše, že vzhledem k problémům s daty nelze toto sledování provádět přímo. Je možné přiřadit (expertem) jednotlivé skupiny odpadů

220


ke způsobům nakládání a následně vliv na způsoby nakládání odvozovat od změn v produkci odpadu jednotlivých skupin. C. Cenový model

Cenový model je determinován v rámci input-output systému ze sady rovnic, které stanoví, že cena, kterou obdrží každé odvětví ekonomiky za jednu jednotku outputu, se musí rovnat celkovým výdajům vynaložených v rámci jeho produkce. Výdaje v sobě zahrnují nejenom platby za nakoupené vstupy jak ze stejného odvětví, tak z ostatních, ale také přidanou hodnotu, která je v podstatě tvořena platbami exogenním proměnným, jako je kapitál, práce a půda. Cenový model analyzuje dopady změny primárních vstupů (input koeficienty, ceny výrobních faktorů) na ceny produkce. Vstupem do této části je technologická matice, která vychází z matice input koeficientů uvedené v přípravné části. V input-output tabulce jsou popsány náklady produkce pro jednotlivá odvětví v odpovídajících sloupcích matice. Následující sada rovnic představuje transponované sloupce matice: Rovnice 11. Cenový model

x 11 p1 + x 21 p 2 + x 31 p 3 + x 41 p 4 + x 51 p 5 + x 61 p 6 + z 1 q = x 1 p1 x 12 p1 + x 22 p 2 + x 32 p 3 + x 42 p 4 + x 52 p 5 + x 62 p 6 + z 2 q = x 2 p 2 x 13 p1 + x 23 p 2 + x 33 p 3 + x 43 p 4 + x 53 p 5 + x 63 p 6 + z 3 q = x 3 p 3 x 14 p1 + x 24 p 2 + x 34 p 3 + x 44 p 4 + x 54 p 5 + x 64 p 6 + z 4 q = x 4 p 4 x 15 p1 + x 25 p 2 + x 35 p 3 + x 45 p 4 + x 55 p 5 + x 65 p 6 + z 5 q = x 5 p 5 x 16 p1 + x 26 p 2 + x 36 p 3 + x 46 p 4 + x 56 p 5 + x 66 p 6 + z 6 q = x 6 p 6

kde xij je mezispotřeba z odvětví i do odvětví j (množství); xj je output odvětví j (množství); pi je cena zboží i; zi je primární vstup (množství); q je cena výrobního faktoru primárního vstupu (př. mzdová sazba). V rámci modelu předpokládáme, že produkci všech šesti odvětví lze popsat pomocí Leontiefovy produkční funkce. Výpočtem implicitních cen (nelze je vyjádřit nezávislými proměnnými) předpokládáme, že platí podmínka dokonalé konkurence (velké množství dodavatelů, velké množství kupujících, volný vstupy na trh, plná informovanost). Dalším krokem pro fungování modelu je výpočet input koeficientů. Rovnice 12. Input koeficienty pro domácí mezispotřebu

a ij =

x ij xj 221

2. Modely produkčních a odbytových bilancí Rovnice 13. Input koeficienty pro primární vstupy (přidanou hodnotu)

vj =

zj xj

Technologická matice je matice input koeficientů, které jsou podílem inputu odvětví X, tedy tokem mezispotřeby, do odvětví Y na celkovém inputu odvětví Y. Technologické koeficienty představují stejné vazby mezi odvětvími, avšak reprezentují množstevní vazby mezi stejnými odvětvími. Input koeficienty v této matici jsou vypočítány na základě velikosti a ne na základě ceny. Nároky na mezispotřebu mohou definovány jako input koeficienty vážené odpovídající úrovní outputu. Rovnice 14. Nároky na mezispotřebu (zboží a služby)

x ij = a ij x j kde aij je input koeficient pro zboží. Rovnice 15. Nároky na primární vstupy (kapitál, práce)

zj = vjxj kde zj jsou nároky na primární vstupy (množství); vj je input koeficient pro primární vstupy. Dále pak zahrneme input koeficienty pro mezispotřebu a primární vstupy do systému rovnic. Rovnice 16. Cenový model

a 11 x 1 p1 + a 21 x 1 p 2 + a 31 x 1 p 3 + a 41 x 1 p 4 + a 51 x 1 p 5 + a 61 x 1 p 6 + v1 x 1 q = x 1 p1 a 12 x 2 p1 + a 22 x 2 p 2 + a 32 x 2 p 3 + a 42 x 2 p 4 + a 52 x 2 p 5 + a 62 x 2 p 6 + v 2 x 2 q = x 2 p 2 a 13 x 3 p1 + a 23 x 3 p 2 + a 33 x 3 p 3 + a 43 x 3 p 4 + a 53 x 3 p 5 + a 63 x 3 p 6 + v 3 x 3 q = x 3 p 3 a 14 x 4 p1 + a 24 x 4 p 2 + a 34 x 4 p 3 + a 44 x 4 p 4 + a 54 x 4 p 5 + a 64 x 4 p 6 + v 4 x 4 q = x 4 p 4 a 15 x 5 p1 + a 25 x 5 p 2 + a 35 x 5 p 3 + a 45 x 5 p 4 + a 55 x 5 p 5 + a 65 x 5 p 6 + v 5 x 5 q = x 5 p 5 a 16 x 6 p1 + a 26 x 6 p 2 + a 36 x 6 p 3 + a 46 x 6 p 4 + a 56 x 6 p 5 + a 66 x 6 p 6 + v 6 x 6 q = x 6 p 6

Pokud vydělíme každou řadu systému rovnic úrovní výstupu xij, pak dostaneme:

222

2. Modely produkčních a odbytových bilancí Rovnice 17. Další matematická úprava systému rovnic v cenovém modelu

a 11 p1 + a 21 p 2 + a 31 p 3 + a 41 p 4 + a 51 p 5 + a 61 p 6 + v1 q = p1 a 12 p1 + a 22 p 2 + a 32 p 3 + a 42 p 4 + a 52 p 5 + a 62 p 6 + v 2 q = p 2 a 13 p1 + a 23 p 2 + a 33 p 3 + a 43 p 4 + a 53 p 5 + a 63 p 6 + v 3 q = p 3 a 14 p1 + a 24 p 2 + a 34 p 3 + a 44 p 4 + a 54 p 5 + a 64 p 6 + v 4 q = p 4 a 15 p1 + a 25 p 2 + a 35 p 3 + a 45 p 4 + a 55 p 5 + a 65 p 6 + v 5 q = p 5 a 16 p1 + a 26 p 2 + a 36 p 3 + a 46 p 4 + a 56 p 5 + a 66 p 6 + v 6 q = p 6

Pokud vyřešíme systém rovnic pro exogenní proměnou – mzdy na jednotku produkce (outputu) – viq, získáme tak Leontiefovy rovnice cenového modelu. Rovnice 18. Lenotiefovy rovnice cenového modelu

+ (1 − a11)p1

− a12 p2

− a 21p1 + (1 − a 22 )p2

− a13 p3

− a14 p4

− a15 p5

− a16 p6

=

v1q

− a23 p3

− a24 p4

− a 25 p5

− a26 p6

=

v2 q

− a34 p4

− a35 p5

− a36 p6

=

v3 q

− a46 p6 − a56 p6

= =

v4 q v5 q

=

v6 q

− a31p1

− a32 p2 + (1 − a33 )p3

− a 41p1 − a51p1

− a42 p2 − a52 p2

− a43 p3 + (1 − a 44 )p4 − a 45 p5 − a53 p3 − a54 p4 + (1 − a55 )p5

− a61p1

− a62 p2

− a63 p3

− a64 p2

− a65 p5 + (1 − a66 )p6

Cenový model vyjádřený v maticovém zápisu je následující: Rovnice 19. Maticové vyjádření cenového modelu

A ′p + v Q = p p − A ′p = v Q (I − A ′)p = vQ p = (I − A ′) vQ −1

kde A ′ je transponovaná matice input koeficientů mezispotřeby (technologická matice); I je jednotková matice; (I − A ′) je transponovaná Leontiefova matice;

(I − A ′)−1

je inversní Leontiefova matice; v je sloupcový vektor input koeficientů primárních vstupů; Q je diagonální matice s jednotkovou cenou výrobního faktoru primárních vstupů; p je cenový vektor (cenové indexy) zboží. Výpočet vlivu primárních vstupů na ceny ostatní produkce

Pro výpočet se využije matice input koeficientů primárních vstupů (L), které vyjadřují podíl primárního inputu daného odvětví na celkovém inputu tohoto odvětví

223


(vyjádřeno v množství). Tato matice je vynásobena cenovým vektorem46 (v) a inverzní transponovanou Leontiefovou maticí (K). Vznikne tak cenový index (p = K ∗ v ∗ L ) , na kterém lze zjistit vliv změny primárního vstupu (tedy input koeficientu nebo ceny faktoru) na ceny produkce. Shrnutí

Cílem tohoto modelu je vyjádřit neznámé ceny zboží (cenové indexy) pro exogenně dané koeficienty primárních vstupů, které jsou váženy cenou výrobního faktoru. Vzhledem k tomu, že v input-output tabulce pro ČR nejsou žádné informace o množství či cenách, musí být input koeficienty primárních vstupů váženy jednotkovým cenovým indexem. Tento model pak umožňuje sledovat dopady změn primárních vstupů (input koeficienty, ceny výrobního faktoru) na cenu zboží. Při užití tohoto modelu předpokládáme, že jsou zachovány podmínky dokonalé konkurence. Vyšší ceny výrobního faktoru primárních vstupů způsobí vyšší ceny produktů na dokonale konkurenčních trzích. Tento model simuluje vlivy změny primárních vstupů na cenovou hladinu (předpokládáme inflační tlaky tažené náklady) v jednotlivých odvětvích. Použitím tohoto modelu lze např. zjistit vliv zvýšení daně pohonných hmot na ceny produkce ve všech odvětvích.

2.3 Testování hypotéz 2.3.1 Hypotéza 1 – snížení domácí poptávky po energiích Jako první jsme testovali na našem modelu dopady snížení domácí poptávky po energiích o 10 %. Toto snížení se projevilo ve změně vektoru finální poptávky a ve změně inputu i outputu v odvětví energetiky, resp. celé ekonomiky a dále se samozřejmě změnila celková domácí poptávka, celková mezispotřeba v ekonomice a celkové primární vstupy ekonomiky.

46

224

Jelikož pro ČR nejsou dostupné informace o množství a cenách produkce (v input-output tabulce je produkce vyjádřena agregovaně v běžných cenách daného roku) musí být input koeficienty váženy jednotkovým cenovým vektorem.


Tab. 74 Input-output tabulka 2001 – původní (mil. Kč) Země- Energe- Staveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Export dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví poptávka Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví Celková mezispotřeba/ finální poptávka Primární vstupy Input

Output

32 662

12

18

26

295

116 958

42 090

13 745

205 806

2 615

79 248

1 772

5 164

1 296

89 470

89 608

8 452

277 625

798

2 557

154 266

2 603

1 670

64 000

9 941

5 989

241 824

319

69 778

5 077

1 939

414

69 791

2 921

16 465

166 704

352

558

498

37

7 844

9 258

21 420

25

39 992

61 507

32 868

212 850

24 248

10 082 2 568 471

1 539 343 1 494 648

5 944 017

98 253

185 021

374 481

34 016

21 601 2 917 948

1 705 323 1 539 324

6 875 968

107 553

92 604

-132 657

132 688

18 391 3 026 069

205 806

277 625

241 824

166 704

39 992 5 944 017

0

0

3 244 647

1 705 323 1 539 324 10 120 615


Tab. 75 Input-output tabulka 2001 – po snížení domácí poptávky po energiích Země- Energe- Staveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Export Output dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví poptávka Zemědělství

32 662

12

18

26

295

116 958

42 090

13 745

205 806

Energetika

2 615

79 248

1 772

5 164

1 296

89 470

80 647

8 452

268 664

Stavebnictví

798

2 557

154 266

2 603

1 670

64 000

9 941

5 989

241 824


319

69 778

5 077

1 939

414

69 791

2 921

16 465

166 704

Zpracování odpadu

352

558

498

37

7 844

9 258

21 420

25

39 992

Ostatní odvětví

61 507

32 868

212 850

24 248

10 082 2 568 471 1 539 343 1 494 648 5 944 017


98 253

185 021

374 481

34 016

21 601 2 917 948 1 696 362 1 539 324 6 867 007

Primární vstupy

107 553

83 643 -132 657

132 688

18 391 3 026 069

Input

205 806

166 704

39 992 5 944 017 1 696 362 1 539 324 10 102 693

268 664

241 824

0

0 3 235 686


225


Tab. 76 Input-output tabulka 2002 – původní (mil. Kč) Země- Energe- Staveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Export Output dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví poptávka Zemědělství

26 419

14

21

26

79

102 495

39 503

12 490

181 047

Energetika

2 079

91 712

2 039

4 811

1 348

84 324

100 687

10 279

297 279

Stavebnictví

1 007

3 033

162 786

3 110

2 018

86 983

3 152

3 971

266 060


257

57 067

6 227

1 546

225

70 102

2 849

13 290

151 563

Zpracování odpadu

208

826

1 312

51

9 129

10 246

21 649

37

43 458

Ostatní odvětví

51 647

40 680

216 519

24 456

12 713 2 801 516 1 606 992 1 445 458 6 199 981


81 617

193 332

388 904

34 000

25 512 3 155 666 1 774 832 1 485 525 7 139 388

Primární vstupy

99 430

103 947 -122 844

117 563

17 946 3 044 315

297 279

151 563

43 458 6 199 981 1 774 832 1 485 525 10 399 745

Input

181 047

266 060

0

0 3 260 357


Tab. 77 Input-output tabulka 2002 – po snížení domácí poptávky po energiích Země- Energe- Staveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Export Output dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví poptávka Zemědělství

26 419

14

21

26

79

102 495

39 503

12 490

181 047

Energetika

2 079

91 712

2 039

4 811

1 348

84 324

90 618

10 279

287 210

Stavebnictví

1 007

3 033

162 786

3 110

2 018

86 983

3 152

3 971

266 060


257

57 067

6 227

1 546

225

70 102

2 849

13 290

151 563

Zpracování odpadu

208

826

1 312

51

9 129

10 246

21 649

37

43 458

Ostatní odvětví

51 647

40 680

216 519

24 456

12 713 2 801 516 1 606 992 1 445 458 6 199 981


81 617

193 332

388 904

34 000

25 512 3 155 666 1 764 763 1 485 525 7 129 319

Primární vstupy

99 430

93 878 -122 844

117 563

17 946 3 044 315

151 563

43 458 6 199 981 1 764 763 1 485 525 10 379 608

Input

181 047

287 210

266 060

0

0 3 250 288


Stejně tak se změnily veškeré definované koeficienty, a to input a output koeficienty v odvětví energetiky a domácí poptávky. Dále se změnily koeficienty odvětví energetiky v technologické matici, Leontiefově matici a inverzní matici.

226


Tab. 78 Statický input-output model 2001 – původní


Zemědělství 1,2052 0,0377 0,0362 0,0207 0,0041 0,7054

Energietika 0,0120 1,4273 0,0680 0,3705 0,0049 0,5064

Staveb- Dolování Zprac. nictví a těžba odpadu 0,1092 0,0088 0,0313 0,1371 0,0533 0,0792 2,9133 0,0570 0,1739 0,1523 1,0309 0,0472 0,0171 0,0013 1,2464 4,6480 0,3688 0,8680

Ostatní Domácí Output odvětví poptávka 0,0444 55 835 205 806 0,0431 98 060 277 625 0,0599 15 930 241 824 0,0349 19 386 166 704 0,0040 21 445 39 992 1,8969 3 033 991 5 944 017


Tab. 79 Statický input-output model 2001 – po snížení domácí poptávky po energiích


Zemědělství 1,2052 0,0383 0,0363 0,0212 0,0041 0,7060

Energietika 0,0126 1,4480 0,0713 0,3884 0,0051 0,5309

Staveb- Dolování Zprac. nictví a těžba odpadu 0,1092 0,0089 0,0313 0,1391 0,0540 0,0803 2,9136 0,0571 0,1741 0,1540 1,0316 0,0482 0,0171 0,0013 1,2464 4,6503 0,3697 0,8693



Tab. 80 Statický input-output model 2002 – původní Země- Energie- Staveb- Dolování Zprac. dělství tika nictví a těžba odpadu Zemědělství 1,1844 0,0113 0,0816 0,0085 0,0222 Energetika 0,0349 1,4723 0,1218 0,0566 0,0810 Stavebnictví 0,0445 0,0761 2,7428 0,0717 0,1927 Dolování a těžba 0,0175 0,2940 0,1367 1,0279 0,0384 Zpracování odpadu 0,0036 0,0070 0,0265 0,0020 1,2696 Ostatní odvětví 0,6982 0,5767 4,1994 0,4286 1,0068



227


Tab. 81 Statický input-output model 2002 – po snížení domácí poptávky po energiích Země- Energie- Staveb- Dolování Zprac. dělství tika nictví a těžba odpadu Zemědělství 1,1844 0,0119 0,0817 0,0085 0,0223 Energetika 0,0354 1,4971 0,1239 0,0576 0,0824 Stavebnictví 0,0446 0,0801 2,7431 0,0718 0,1930 Dolování a těžba 0,0179 0,3094 0,1380 1,0285 0,0393 Zpracování odpadu 0,0036 0,0074 0,0265 0,0020 1,2696 Ostatní odvětví 0,6989 0,6070 4,2019 0,4298 1,0085

Ostatní Domácí Output odvětví poptávka 0,0384 51 993 181047 0,0428 100 897 287210 0,0756 7 123 266060 0,0331 16 139 151563 0,0048 21 686 43458 1,9799 3 052 450 6199981


Po sestrojení statického input-output modelu postupujeme dále. Použijeme sestrojenou tabulku čisté produkce odpadů pro všechna sledovaná odvětví a vypočítáme emisní koeficienty. Ty jsou v odvětví energie změněné vzhledem ke změně outputu tohoto odvětví z důvodu poklesu domácí poptávky po energiích. Dále v modelu používáme již dříve sestrojenou inverzní matici, která také podléhá změnám koeficientů v souvislosti se změnou domácí poptávky. Do modelu tedy zapojíme změněnou inverzní matici, a vypočítáme tak nové přímé a nepřímé koeficienty. Zapojíme diagonální zápis změněného vektoru finální poptávky. Nakonec tak dostaneme změněný obsah odpadu v souvislosti se změnou ve finální poptávce. Tab. 82 Čistá emise odpadu 2001 (změněný output odvětví energetika v souvislosti se změnou poptávky) ZeměEnergieStavebDolování Zprac. Ostatní Soukromá dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví spotřeba 629 402 57 868 -117 179 347 719 -113 341 610 -290 342 106 234 330 000 -90 774 -3 242 009 34 711 371 792 -32 076 215 66 633 494 117 165 000

Odpadní papír Textil Rostlinný a 4 526 741 26 784 715 5 955 773 655 1 428 719 942-1 391 400 615 713 208 952 157 230 000 živočišný odpad Dřevo 4 231 140 -3 181 888 4 445 905 200 693 -68 229 428 765 842 818 0 Sklo a keramika 365 308 455 130 210 5 666 243 76 260 -18 374 547 -4 744 642 103 368 000 Plasty 8 586 388 708 1 435 -1 506 800 43 229 -5 394 613 65 773 370 56 874 000 Stavební suť, 4 635 367 275 641 1 163 400 46 983 -24 683 718 -1 958 080 628 172 000 000 štěrk, písek Těžba – hlušina 69 590 561 21 685 105 -3 472 984 43 983 507 -163 132 167 72 434 370 0 Kovy 66 390 741 612 -1 477 166 -1 100 232 -95 897 300 -2 005 412 288 94 625 000 Struska, prach 1 032 000 129 400 152 31 169 576 -66 144 244 29 533 613 -227 332 224 4 308 469 960 000 a popílek Kaly 2 426 543 8 901 673 598 -501 942 129 -777 014 532 -1 411 317 141 1 476 505 558 0 Output (mil. Kč) 205 806 268 664 241 824 166 704 39 992 5 944 017 3 235 686


228


Tab. 83 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky, 2001

Odpadní papír Textil Rostlinný a živočišný odpad Dřevo Sklo a keramika Plasty Stavební suť, štěrk, písek Těžba – hlušina Kovy Struska, prach a popílek Kaly

ZeměEnergieStaveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Celkem dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví spotřeba -2 208 760 -3 454 592 -4 185 646 -354 196 -70 579 695 -300 829 110234 330 000 -147 281 999 199 705 -1 254 511 582 180 96 093 -19 544 489 51 595 231117 165 000 148 839 208 55 180 641494 937 693 1 061 773 952213 253 853 -760 425 8175 353 465 694157 230 0006 575 416 016 6 088 781 4 075 875 9 514 609 881 440 -39 604 507 696 581 191 0 677 537 389 135 694 510 2 363 769 4 327 219 363 500 -9 882 291 266 296 876103 368 000 502 531 582 3 191 757 380 56 411 729 82 953 417 8 194 241 28 651 387 6 449 416 743 56 874 0009 874 258 898 -10 835 146 -15 752 572 -23 288 480 -2 255 627 -21 025 040 -1 820 164 381 172 000 000 -1 721 321 245 25 923 573 19 913 711 769 331 5 915 662 -99 490 940 110 870 660 0 63 901 997 -13 236 818 -17 062 957 -24 819 165 -2 516 359 -65 026 385 -1 889 991 569 94 625 000 -1 918 028 253 74 202 945 52 958 357 40 436 602 8 686 500 -126 959 7254 020 640 3761 032 000 0005 101 965 056 56 174 240 3 988 640 905 -25 775 600 -72 739 423 -824 971 1804 000 521 946

07 121 850 889

Tab. 84 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky, 2001


ZeměEnergieStaveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Celkem dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví spotřeba -2 371 339 -3 494 443 -4 402 499 -379 874 -76 661 713 -315 456 039 234 330 000 -168 435 906 204 402 -1 312 508 596 483 92 077 -21 247 960 53 298 505 117 165 000 148 795 999 58 443 881 455 879 750 1 163 794 729 198 764 703 -826 712 140 5 687 442 468 157 230 000

6 894 843 390

6 082 440

3 974 496

9 945 453

915 714 -43 137 082 725 528 219

0 703 309 240

119 356 286

1 976 573

3 993 309

322 989 -11 015 903 233 428 724 103 368 000 451 429 979

2 807 877 850 47 330 860 73 074 776

7 236 691 24 574 572 5 685 210 580 56 874 0008 702 179 329

-11 600 338 -15 662 788 -24 306 190 -2 360 484 -22 603 939 -1 900 109 215 172 000 000 -1 804 642 955 22 748 794 18 560 203

538 925

5 387 214 -108 219 766 102 073 023

0 41 088 392

-13 845 333 -16 955 167 -25 939 867 -2 614 346 -70 409 044 -1 973 315 228 94 625 000 -2 008 453 984 69 475 508 51 774 869 41 237 322

8 520 076 -138 644 761 4 172 733 821 1 032 000 0005 237 096 833

63 571 357 4 095 906 839 -25 559 573 -59 919 342 -894 124 9424 510 457 558

07 690 331 897

229


Tab. 85 Čistá emise odpadu 2002 (změněný output odvětví energetika v souvislosti se změnou poptávky) Dolování Zprac. Ostatní Soukromá a těžba odpadu odvětví spotřeba 2 831 683 138 047 -128 224 741 -172 273 611 152 351 000 -5 925 822 639 272 -46 992 704 89 673 085 76 175 500

Zemědělství Energetika Stavebnictví

Odpadní papír 436 335 -2 568 706 Textil 17 061 -1 246 734 Rostlinný a 5 168 655 903 2 441 177 7 110 075 340 1 131 441 -117 072 289 498 239 771 živočišný odpad Dřevo 63 657 244 -118 723 238 2 562 652 -20 113 866 -30 601 005 1 137 326 713 Sklo a keramika 240 794 274 449 -1 687 222 -197 802 -90 178 769 -256 268 607 Plasty 1 546 528 -486 778 -5 508 788 -732 817 -78 910 869 -9 558 108 Stavební suť, -12 357 838 23 361 196 -1 541 000 061 -35 305 155 -852 903 354 273 606 455 štěrk, písek Těžba – hlušina 50 670 777 474 4 112 331 35 808 532 -119 520 288 -508 729 704 Kovy 10 544 456 338 382 -10 833 631 2 281 591 -56 904 255 -6 597 023 851 Struska, prach 1 745 168 5 208 514 031 -239 133 403 -136 822 219 -1 267 636 806 2 388 283 928 a popílek Kaly 110 743 712 44 252 994 -82 648 833 57 324 295 -330 728 067 1 304 098 522 Output (mil. Kč) 181 047 297 279 266 060 151 563 43 458 6 199 981

108 316 000 0 106 128 000 43 667 000 159 000 000 0 69 309 000 954 000 000 0 3 260 357


Tab. 86 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) před změnou domácí poptávky, 2002


230

ZeměEnergieStaveb- Dolování Zprac. Ostatní Domácí Celkem dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví spotřeba -3 119 953 -8 389 314 -2 601 759 -594 818 -82 843 205 -495 634 959 152 351 000 -440 833 008 -1 315 351 -3 451 319 -1 515 560 -197 174 -30 508 097 -198 244 022 76 175 500 -159 056 024 1 900 529 424 404 107 350605 101 978 50 356 294100 144 025 22 971 234 130108 316 000 26 139 789 202

17 718 694 -74 853 055 -2 671 112 -3 097 600 -21 781 265 -527 386 377 0 -612 070 716 -2 241 046 -4 942 897 -2 098 659 -460 879 -58 311 806 -351 644 048 106 128 000 -313 571 333 -1 615 331 -5 079 976 -2 188 194 -495 854 -51 132 465 -321 970 435 43 667 000 -338 815 256 -71 781 405 -147 929 660 -158 632 546 -20 748 088 -594 982 053 -10 040 641 701159 000 000 -10875715454 -2 443 966 2 244 767 -1 800 389 3 431 376 -76 778 408 -379 720 894 0 -455 067 514 1 798 116 -3 194 363 -2 200 881 -109 743 -37 059 533 -264 106 076 69 309 000 -235 563 480 16 965 473 2 790 391 582 -14 537 386 -2 277 590 -781 036 941 355 431 918 954 000 0003 318 937 056 28 280 138 15 032 459 -13 131 438 4 392 086 -214 681 381 -1 363 734 307

0 -1 543 842 442


Tab. 87 Obsah odpadu ve finální poptávce (kg) po změně domácí poptávky, 2002 ZeměEnergieStaveb- Dolování Zprac. Ostatní dělství tika nictví a těžba odpadu odvětví -1 403 920 -5 083 417 -1 186 863 -268 598 -81 812 011 -209 819 183 273 579 -599 941 -206 244 105 594 -29 552 447 66 185 843

Odpadní papír Textil Rostlinný a živo1 822 413 396 254 638 752 540 681 038 35 518 187 53 216 622 9 956 920 669 čišný odpad Dřevo 27 349 284 -53 258 270 5 267 220 -1 264 775 -15 991 6831 076 027 825 Sklo a keramika -1 822 677 -4 025 151 -1 753 057 -381 936 -58 061 093 -281 782 538 Plasty 74 677 -1 999 856 -795 241 -174 140 -50 116 391 -40 623 395 Stavební suť, -19 767 025 -54 170 464 -115 759 639 -10 847 569 -563 711 014 -1 381 134 280 štěrk, písek Těžba – hlušina -3 219 030 826 247 -2 439 159 3 283 779 -77 244 457 -508 734 698 Kovy -35 402 407 -65 752 783 -32 840 287 -7 211 618 -59 449 173 -6 450 952 499 Struska, prach 2 613 042 38 499 463 3 029 083 1 987 517 -767 895 7143 889 877 488 941 a popílek Kaly 43 792 848 39 742 166 -354 153 7 353 062 -205 345 4601 216 355 331

Domácí Celkem spotřeba 152 351 000 -147 222 993 76 175 500 112 381 884 108 316 000 12 771 704 662 0 1 038 129 600 106 128 000 -241 698 452 43 667 000 -49 967 345 159 000 000 -1 986 389 990 0 -587 527 317 69 309 000 -6 582 299 769 954 000 000 6 732 540 777 0 1 101 543 794

První část modelu umožňuje testovat či simulovat reálné situace v podobě změn finální poptávky a jejich vliv na změnu čisté produkce odpadu ve sledovaných odvětvích.

2.3.2 Hypotéza 2 – snížení hodnoty primárních vstupů (změna inputu koeficientů) a vliv na ceny produkce Zmínili jsme se, že pro ČR nejsou dostupné informace o jednotkových cenách produkce, pro ukázku vlivu primárního vstupu na ceny produkce tedy nelze použít změny cenového faktoru, využijeme změny input koeficientů. Postup modelování potřebných koeficientů je podrobně vysvětlen v kapitole o cenovém modelu. Tabulky 88 a 89 ukazují vliv změny uplatněné na input koeficientech primárních vstupů. Barevně označený sloupec představuje tuto procentní změnu, v levém sloupci jsou změněné hodnoty input koeficientů. Např. vlivem zatížení zemědělství 10% daní vzroste koeficient primárních vstupů (tedy podíl primárních vstupů na celkovém inputu odvětví zemědělství) o 5,49 % v roce 2002. Tab. 88

Změny input koeficientů primárních vstupů (2001) Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

0,0523 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000

10,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 %

231


Tab. 89

Změny input koeficientů primárních vstupů (2002) Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

0,0549 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000

10,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 % 0,00 %

Tabulky 90 a 91 pak ukazují, jaký bude mít tato změna vliv na ceny produkce v jednotlivých odvětvích (tedy např. pro stavebnictví to znamená nárůst cen o 0,45 % v roce 2002). Tab. 90 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2001) Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

6,30 % 0,06 % 0,57 % 0,05 % 0,16 % 0,23 %

Tab. 91 Změna ceny komodity daného odvětví, v % (2002) Zemědělství Energetika Stavebnictví Dolování a těžba Zpracování odpadu Ostatní odvětví

6,50 % 0,06 % 0,45 % 0,05 % 0,12 % 0,21 %

Současně můžeme sledovat změnu souhrnného indexu, který je vypočítán na základě podílu odvětví na celkovém indexu. Ten je aproximován podílem daného odvětví na celkové přidané hodnotě. Tab. 92 Změna souhrnného cenového indexu, 2001 a 2002 2001 2002

0,41 % 0,38 %

Obdobným způsobem můžeme modelovat cenové dopady použití daňových nástrojů v jednotlivých odvětvích postupně i kombinovaně.

232


2.4 Závěr Sestrojený statický input-ouput model doplněný o Model odpadu a Cenový model byl zvolen pro testování vlivu použití environmentálních nástrojů na základě výzkumné práce [Nakamura, Kondo (2002)] a metodických pokynů Eurostatu pro vykazování dat z národních účtů pro následující období47. Ve výzkumné práci japonských autorů Nakamury a Konda je detailně rozpracován model vycházející z Leontiefova environmentálního input-output modelu. Tento model umožňuje sledovat vliv hospodářské politiky na hospodaření s odpady. Model, který byl vytvořen a testován, se skládá ze základní části tvořené statickým input-output modelem, a dále pak je rozpracován do Modelu odpadu a Cenového modelu. Model byl testován na datech za Českou republiku pro roky 2001 a 2002. Byly testovány dvě hypotézy vlivu použití hospodářsko-politického nástroje. Jedná se o první makroekonomický model pro simulaci dopadu použití hospodářsko-politických nástrojů v odpadovém hospodářství. Nicméně tento model je třeba dále rozpracovat vzhledem k povaze environmentálních nástrojů. Model modeluje dopady změn makroekonomických proměnných, které by měly být výsledkem použití daného nástroje. Pro přesnou modelaci dopadů použitých environmentálních nástrojů je nutné současný makroekonomický model doplnit o mikroekonomickou komponentu, která bude simulovat reakci podnikatelských subjektů na změnu podmínek v odpadovém hospodářství. Pak budeme daleko přesněji simulovat konečné makroekonomické dopady. Současně by měl být model rozšířen ve smyslu zpřesnění nakládání s odpady. Tento přístup je právě rozpracován ve výzkumné práci [Nakamura, Kondo (2002)]. Pro dopracování této části modelu jsou ale nutná vstupní data za Českou republiku. Úkolem dalšího výzkumu bude vytvořit mikroekonomickou komponentu současného modelu tak, aby bylo možné přesně simulovat reakce podnikatelských subjektů a provést terénní šetření, které umožní sběr požadovaných dat tak, aby byla doplněno odvětví zpracování odpadu o způsoby nakládání s odpadem. To bude příštím výzkumným úkolem řešitelského týmu.

47

Nová metodologie výkazu dat v podobě input-output tabulek bude použivána i v České republice od roku 2006.

233

3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje (úvod) Cílem následují kapitoly je analýza administrativních, ekonomických a ostatních nástrojů. V úvodu kapitoly je popsán význam a pozice nástrojů na obecné úrovni. V rámci teoretického úvodu je vysvětlen význam administrativních, ekonomických a ostatních nástrojů, jsou popsány jejich výhody a nevýhody, souhrn nejvýznamnějších nástrojů a jejich stručný popis. Další částí kapitoly je stručné uvedení závěrů z Realizačního programu „Nástroje na podporu materiálového využití odpadů“, zejména nejvýznamnější identifikované nástroje v odpadovém hospodářství a nástroje vhodné pro tvorbu nástrojových mixů. Na teoretický úvod a závěry realizačního programu navazuje analýza nástrojů působících v rámci zkoumaných odpadových toků, tj. v rámci odpadů ze zemědělství, odpadů z dolování a těžby, odpadů z energetiky, ze stavebnictví a komunálních odpadů. U každého odpadového toku je uveden souhrn administrativních, ekonomických a ostatních nástrojů, analyzované nástroje jsou hodnoceny z hlediska jejich intenzity a z hlediska etapy odpadového toku, tj. etapy toku odpadu, kde je působnost nástroje nejvýznamnější, ke každému nástroji je zároveň uvedena jeho stručná charakteristika. Analýza nástrojů je vždy zakončena schématem s vyznačením působících nástrojů v jednotlivých etapách toku odpadu. V závěrečné části kapitoly jsou z identifikovaných nástrojů vybrány nejvýznamnější nástroje pro tvorbu nástrojových mixů na podporu materiálového využití odpadů. Ke každému odpadovému toku jsou uvedeny minimálně dva nástrojové mixy.

3.1 Analýza ekonomických, administrativních a ostatních nástrojů (teoretický úvod) 3.1.1 Pozice nástrojů v politice životního prostředí a odpadovém hospodářství Politika životního prostředí se v souvislosti s principem udržitelného rozvoje stále více integruje do rozhodování v oblasti sociálních, ekonomických a ostatních politik. Širší kontext, ve kterém politiky ochrany životního prostředí fungují, se v posledních desetiletích změnil. Hlavní problémy se dnes již nevztahují jenom k bodovým zdrojům znečištění, ale pozornost je věnována i rozptýleným zdrojům 234

3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje

(ke kterým patří i odpady), v souvislosti s ochranou přírodních zdrojů. Současné trendy spotřeby směřují ke zvýšenému využívání přírodních zdrojů a zvyšují tlaky na emise do životního prostředí, včetně generování odpadu. K naplnění cílů stanovených v POH ČR i POH krajů je nezbytné nejen detailně analyzovat účinnost jednotlivých stávajících nástrojů využitelných k podpoře zvýšení materiálového využití odpadů v České republice, ale i připravit úpravy potenciálně účinných nástrojů s důrazem na jejich vyšší účinnost nebo připravit implementaci nástrojů zcela nových nebo připravit účinné nástrojové varianty tak, aby vzájemné působení různých nástrojů mělo patřičný pozitivní efekt. Podstatnou charakteristikou všech nástrojů politiky životního prostředí je skutečnost, že se na základě definovaných cílů snaží změnit reálně existující situaci např. na poli odpadového hospodářství. Základem současného stavu je způsob chování subjektů na trhu a působení tržních sil, které jsou z různých příčin považovány za nežádoucí a které je potřeba prostřednictvím ekonomických a administrativních nástrojů změnit. Existuje celá řada nástrojů politiky životního prostředí, které mohou být členěny podle různých kritérií. Rozlišují se tři základní přístupy k problematice životního prostředí. Podle postavení jednotlivých aktérů a jejich vzájemných vztahů se vymezuje: Donucovací přístup, který je založen na nerovnovážném postavení dvou subjektů, státu (byrokracie) a znečišťovatelů, kde stát prosazuje cíle v oblasti životního prostředí, formulované politicky podle prosazení zájmů skupin jak znečišťovatelů, tak poškozených pomocí normativních (administrativních) nástrojů, tedy příkazů a zákazů. Můžeme sem zahrnout i pokuty, které vycházejí z nerovnovážného postavení dvou subjektů, donucovanému subjektu neposkytují prostor pro jeho rozhodování. Představují pouze trest za nedodržení předepsané normy chování. Tržně orientovaný přístup označovaný též jako používání ekonomických nástrojů. Jeho podstatou je různými způsoby simulovat působení trhu, což ovlivňovaným subjektům, oproti administrativním nástrojům, vytváří určitý prostor pro rozhodování podle vlastních hledisek užitku a nákladů. Dobrovolný přístup vychází z ostatních nástrojů. Podstatou je v časovém předstihu motivovat k dobrovolnému plnění povinností (např. uzavírání dobrovolných dohod). Bez znalostí povinností, které subjekty čekají se vstupem do EU, a bez informací, jak je v tomto směru postupováno v jiných zemích, není možno očekávat, že znečišťovatelé budou sami, iniciativně přistupovat k řešení. Úloha informačních nástrojů a environmentální výchovy je v této oblasti nezastupitelná.

235


3.1.2 Klasifikace nástrojů podle vztahu a rozhodování jednotlivých subjektů – administrativní, ekonomické, ostatní Administrativní (normativní) nástroje

Administrativní nástroje jsou významnými nástroji při uplatňování politiky životního prostředí, jsou založeny na donucovacím přístupu, tedy na nerovnovážném postavení dvou subjektů – státu a znečišťovatelů. Stát prosazuje pomocí normativních (administrativních) nástrojů, tj. příkazů a zákazů (včetně pokut), cíle v oblasti životního prostředí. Použití administrativních nástrojů neposkytuje mnoho prostoru pro různorodá rozhodování v chování znečišťovatelů. Problematická se v této souvislosti jeví i otázka účinné kontroly. Ukotvení většiny administrativních nástrojů můžeme nalézt v jednotlivých zákonech a jiných právních normách. Administrativní nástroje zatím převažují ve všech zemích s rozvinutým tržním hospodářstvím a vycházejí z právním předpisem stanoveného limitu, standardu, zákazu nebo povinnosti, které jsou kontrolovány a jejich neplnění sankcionováno. Administrativní (normativní, donucovací) nástroje ochrany životního prostředí dosud jednoznačně převažují i v zemích s klasickým tržním hospodářstvím. Využívání administrativních nástrojů je velice frekventované a mnohotvárné. Administrativní nástroje zahrnují příkazy a zákazy, které se vztahují na chování subjektů zatěžujících životní prostředí. Centrální úroveň se tímto snaží řešit problematiku životního prostředí podle určitých cílových představ. Princip původce je přitom prosazován tak, že znečišťovatel na základě dodržování těchto normativních předpisů (mj. cestou omezení, změny, přesunu nebo zastavení výroby nebo spotřeby či jiné činnosti) snižuje zatížení životního prostředí, a tím zamezuje externím nákladům. Pomocí příkazů se má prosadit takové chování, při kterém může nastat určité zatížení životního prostředí, avšak v menším rozsahu než ve srovnání s výchozím stavem. Naproti tomu při zákazech dochází k úplnému omezení daného chování s negativním vlivem na životní prostředí. Normativy (standardy) představují určité podmínky, při kterých je daná činnost státem dovolena. Použití administrativních nástrojů je velmi široké. Předpisy mohou být definovány jako absolutní zákaz určité činnosti (zákaz výroby konkrétní látky, zákaz vstupu do přírodní rezervace) nebo specifikují povolenou hranici činnosti formou příkazu. Předpisy a požadavky mohou být formulovány jako doporučené postupy a pro jejich dodržování jsou stanoveny dodatečné motivační mechanismy. Druhy administrativních nástrojů: politické nástroje, zákony, vyhlášky, 236


plány, mezinárodní smlouvy a dohody, zákazy, příkazy.

Ekonomické nástroje

Podstatou ekonomických nástrojů je tržně orientovaný přístup. Jednotlivé nástroje působí na cenu výrobních vstupů nebo samotných výrobků, a tím mění rozhodování spotřebitelů a výrobců o objemu nákupu nebo výroby konkrétního statku. Ekonomické nástroje zpravidla zvýhodňují některé činnosti nebo produkty vůči činnostem nebo produktům méně žádoucím. Ekonomické nástroje umožňují dosažení zvolených cílů v rámci politiky životního prostředí s vyšší efektivností. Oproti administrativním nástrojům (příkazy, limity) jsou charakterizovány možností regulovaného subjektu zvolit si vlastní specifickou cestu k naplnění konkrétních požadavků – tj. například možnost platit definovaný poplatek za znečišťování nebo možnost zavést novou technologii, čímž se subjekt vyhýbá platbě poplatku. V současné době začínají ekonomické nástroje v mnoha oblastech pomalu nahrazovat tradiční přístupy založené na přímých formách regulace, často fungují jako jejich doplněk, nebo působí ve vzájemné kombinaci. Při respektování cenového mechanismu lze uplatnit dva základní typy nástrojů: 1. řešení pomocí stanovení ceny (v podobě platby poplatku či daně), kdy cena (ve formě výše platby) je stanovenou veličinou a množství (kvalita životního prostředí) je výsledkem trhu, 2. řešení na základě stanovení množství, tedy prodej určitého množství zatížení (znečištění), přičemž množství (v podobě definovaného standardu životního prostředí) představuje fixovaný parametr a cenu generuje trh (prodej práv na znečištění, povolenek nebo kreditů).. V rámci tržního přístupu (ekonomických nástrojů) lze rozlišit více možností působení trhu podle míry zásahů státu: původce negativního externího efektu je zatížen platbou (daní), pomocí cenového mechanismu dochází k přenášení nákladů k znečišťovateli, internalizaci externích efektů, stát zde opět hraje rozhodující úlohu, dotace nebo investiční záměry k ochraně životního prostředí představují odměnu za omezení negativních externalit, stát může podpořit vytváření pozitivních externalit (například dotace na sanace starých skládek),

237


vytvoření simulovaného trhu práva na znečištění v podobě obchodovatelných povolení; subjekty, které si konkurují při využití určitého statku životního prostředí se o vlastnických právech na jejich využití mohou dohodnout přímo mezi sebou, v tomto případě stát ustupuje do pozadí, jde o vzájemné působení subjektů, stát však musí garantovat stabilitu právního systému jako záruku vynucení dohodnutých práv, může jít např. o různé formy kooperace a vyjednávání v určitém regionu, jehož subjekty mohou být podniky, zájmové skupiny, státní správa a občané. V mezních polohách mohou nastat dvě situace: znečišťovatel zaplatí poškozeným, aby byli ochotni akceptovat negativní externality, nebo pro poškozené jsou statky životního prostředí tak důležité, že zaplatí znečišťovatelům, aby jejich poškozování omezili či ukončili, v podobě obecnějších právních norem definujících odpovědnost za škody na životním prostředí vytváří stát podmínky pro to, aby poškození mohli svá práva účinněji prosazovat přímo vůči znečišťovatelům v podobě náhrady škody a znečišťovatelé mohli hledat efektivní mechanismy k eliminaci příčin a minimalizaci dopadů, jako např. pojištění. Ve vztahu k životnímu prostředí je významná odpovědnost za škody na životním prostředí, tedy na majetku, odpovědnost na zdraví osob a na přírodních statcích, odpovědnost za výrobek. Podpory, subvence, výhodné půjčky

Podpory jsou jednorázové platby na krytí jednorázových investičních nákladů pro realizaci ekologických opatření. Subvence jsou zpravidla trvalé platby na částečnou úhradu nákladů spojenou s poskytováním služeb. Výhodné půjčky představují zapůjčení peněžních prostředků za výhodnějších než běžných komerčních podmínek. Daňová zvýhodnění

Daňová zvýhodnění představují úlevy z existujících daní pro konkrétní subjekty, předmět činnosti, případně časovou nebo místní příslušnost. Jsou přesně definována v příslušných zákonech, zohledňujících nejčastěji sociální, investiční a ekologické záměry hospodářské politiky. Daňová zvýhodnění představují ekonomický stimul ve prospěch technologií šetrných k životnímu prostředí, který je realizován prostřednictvím nižších nákladů na pořízení investice a nižších nákladů na zamezení znečištění životního prostředí v dalších letech (emise, odpady, odpadní vody). Tento stimul sám o sobě není často natolik významný, aby motivoval podnikatelské subjekty ke změně technologie.

238


Ceny

Do tržní tvorby cen zasahují orgány státní správy různými formami regulace, díky těmto zásahům však dochází ke změně (deformaci) tržních signálů, která se dále promítá do dalších oblastí mimo trh, který byl regulací postihnut. Všechny důsledky zavedené regulace nelze dopředu odhadnout. Regulace cen sleduje vždy konkrétní záměry subjektu, který regulaci uvalil, a přináší s sebou vedlejší efekty. Daně a poplatky

Z ekonomického pohledu můžeme považovat daně a poplatky za zaměnitelný nástroj. Daně a poplatky mají kromě změny chování tržních subjektů (alokační funkce) i redistributivní a fiskální efekt. Redistributivní funkce znamená, že peněžní prostředky se od původců znečištění přerozdělují směrem k postiženým, nebo jsou používány na zlepšení stavu životního prostřední v celonárodním měřítku. Toto rozhodnutí o nasměrování vybraných plateb je však často závislé na rozhodnutí státní správy, a proto zde existuje velké nebezpečí, že vybrané prostředky nebudou efektivně využívány. Fiskální funkce daní je definována jako jejich schopnost vytvářet zdroje pro soustavu veřejných rozpočtů. Ostatní, doplňkové nástroje

Do doplňkových nástrojů zařazujeme všechna ostatní podpůrná opatření pro dosažení deklarovaných cílů, která ve většině případů nejsou zakotvena přímo v zákonech. Jedná se např. o informační kampaně na podporu recyklace, uzavírání dobrovolných dohod o spolupráci mezi průmyslem a veřejnou správou, zavádění značení ekologických výrobků aj. Skupina nástrojů označena jako „ostatní“ zahrnuje soubor nástrojů, které ovlivňují využívání odpadů nepřímo, prostřednictvím dobrovolných aktivit nebo definováním pravidel, která jsou určena převážně rozhodnutím vlády. Informační, institucionální nástroje a výzkum a vývoj patří ke skupině obecně definovaných prvků řízení systému odpadového hospodářství. I když bývají dobrovolné nástroje většinou zařazovány až na poslední místo v hierarchii významnosti nástrojů, jejich význam je nepochybný a jejich úloha se v posledních letech zvyšuje.V rámci řešení problematiky znečištění životního prostředí je možno obracet se na etiku a hodnotové orientace znečišťovatelů (občanů, podniků) a působit na ně, aby negativní externality vyplývající z jejich aktivit omezili dobrovolně či aby omezili spotřebu statků, s jejichž vytvářením je znečišťování životního prostředí spojeno (např. EMS). Stát může silně podpořit toto chování prostřednictvím výchovy a poskytováním informací znečišťovatelům.

239


Příklady vybraných ostatních nástrojů, které mohou být uplatněny ke zlepšení situace nakládání s jednotlivými odpadovými toky: zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných zakázek, včetně např. ekologicky šetrných výrobků, vládní programy, např. Program ekologicky šetrných výrobků a výrobků s obsahem recyklovaných materiálů, Národní program EMAS, Národní program čistší produkce, státní programy, optimalizace výkonu veřejné správy v odpadovém hospodářství, odborná podpora výkonu státní správy, informační nástroje představují oblast získávání, zpracování a předávání informací. Pro odpadové hospodářství jsou informace základním vstupem pro jakékoli modelování současného stavu a budoucího vývoje oboru v ČR, další dobrovolné nástroje – například dobrovolné environmentální dohody mezi firmami a veřejnou správou.

3.1.3 Slabé a silné stránky používání jednotlivých nástrojů Samozřejmě aplikace a používání nástrojů nejenom v odpadovém hospodářství má i řadu nevýhod, jež je třeba při jejich využívání zvážit. Používání jednotlivých nástrojů má i své vedlejší efekty, které bývají často přehlíženy. Administrativní nástroje

Jako výhody administrativních nástrojů oproti ekonomickým bývají nejčastěji uváděny: Administrativní nástroje jsou spojeny s větší jistotou reakce, naproti tomu působení ekonomických stimulů je založeno na dobrovolném a tedy ne exaktně předvídatelném chování původců zatížení, resp. znečištění životního prostředí. Jsou-li příkazy a zákazy důrazně kontrolovány a prosazovány, mají rychlé působení; mnohdy lze pouze tímto mechanismem zamezit nevratným škodám. V kritických situacích, např. při akutním ohrožení lidského zdraví, nelze spoléhat na dobrovolné a ne zcela předvídatelné reakce na působení ekonomických stimulů. Administrativní nástroje se údajně mnohdy ve srovnání s jinými nástroji ekologické politiky vyznačují jednodušší aplikovatelností, protože příkazy a zákazy jsou jasně formulovány a jejich dodržení lze bez větších obtíží kontrolovat.

240


Dopady zákazů jsou jasné a nevyžadují ekonomické znalosti a myšlení, v politické diskusi při přípravě a zavádění opatření je to významný faktor při jednání s techniky, právníky, veřejností i politiky, ve srovnání s méně transparentními ekonomicky orientovanými nástroji, jako jsou platby či licence. Právníkům, kteří zajišťují vypracování zákonů pro oblast péče o životní prostředí, je soubor normativních nástrojů nejbližší a nejjednodušeji použitelný, stejně tak experti, kteří zajišťují kontrolu jejich dodržování, znají ze své profesní praxe podobné zákazy či příkazy.

Nedostatky a problémy v působení administrativních nástrojů se odrážejí ve stále se zhoršujícím stavu životního prostředí, neboť: po dosažení předepsaných cílů v oblasti ochrany životního prostředí nevytvářejí normativní nástroje žádný stimul k dalšímu zlepšování situace, relativní průhlednost normativních nástrojů vytváří podmínky pro jednoznačnou negativní reakci (zpravidla vlivných) hospodářských subjektů, které zejména hrozbou ztráty pracovních míst vytvářejí tlak na politiky a státní správu, normativní řešení je oproti ekonomickému řešení méně „konformní z hlediska tržního hospodářství“, protože jednoznačný předpis s výrazným tlakem podstatně více omezuje rozhodovací prostor podniků a tím brání mikroekonomicky i makroekonomicky nejvýhodnějšímu řešení, tlaku normativních nástrojů se znečišťovatelé snaží vyhnout, kontrola dodržování stále rostoucího množství předpisů, zákazů a příkazů není v silách sebevýkonnějšího státního aparátu, implementační deficity v prosazování administrativních nástrojů silně omezují až eliminují jejich působení a možnost dosažení stanoveného cíle v oblasti ochrany životního prostředí, obecně závazné normativy nemají stejný ekonomický dopad (v podobě mezních i celkových nákladů na zamezení) na jednotlivé subjekty, protože neberou ohled na individuální (marginální) náklady na eliminaci znečištění, ty však mohou být velmi odlišné, v případě, že je předepsáno snížení emisí o určitý procentní podíl nebo stejné absolutní množství, jsou silněji zatíženy ty podniky, které se o redukci znečištění snažily již v minulosti, dochází tak ke zkreslení konkurenceschopnosti jednotlivých hospodářských subjektů, administrativní nástroje staví na individuální kontrole každého znečišťovatele (kontrola množství emisí), při velkém počtu znečišťovatelů a obtížném stanovení přípustného množství emisí nelze soubor administrativních nástrojů plně uplatnit.

241



Jako výhody ekonomických nástrojů bývají nejčastěji zmiňovány: Ekonomické nástroje fungují spíše na principu povzbuzování nežli donucování, jsou považovány za méně autoritativní a příkazové. Zároveň ale nechávají prostor pro rozhodování subjektů, nevyžadují, aby se každý choval stejným způsobem, podporují různorodost řešení a hledání nových cest. Představují neustálý podnět ke zlepšování situace, například uvalené daně podporují subjekty k neustálému snižování znečištění tak, aby podnik ušetřil dodatečné peníze. Zpravidla vyžadují nižší náklady na administrativu.

Nevýhody ekonomických nástrojů: Skutečnost, že nikdy nemohou změnit chování všech subjektů, například některé subjekty budou raději platit vyšší daně, než aby investovaly do nových zařízení a omezily tak svůj negativní vliv na životní prostředí. Ekonomické nástroje podnítí subjekty ke změně jejich chování pouze v případě, že mají možnost jiného řešení situace, příkladem může být sběr druhotných surovin a jejich třídění – musí existovat podnik, který by je zpracoval, a musí existovat poptávka po využití dané suroviny, popřípadě po recyklovaných výrobcích z této suroviny. Problémem ekonomických nástrojů je nastavení rámce jejich působení, stanovení jejich výše, pokud například uvalíme velmi vysoké poplatky za odpady, lidé se budou snažit uniknou z působení těchto poplatků, třeba i nelegálním způsobem. Ostatní nástroje

Ostatní nástroje přináší výhody i nevýhody subjektům, které je zavádějí. Výhodami jsou zvýšení konkurenceschopnosti výrobků a zvýšení jejich odbytu na trhu, což souvisí s celkovým zlepšováním situace daného subjektu – jak ekonomické, tak i environmentální (snižují se negativní vlivy na životní prostředí). Nevýhodami ostatních nástrojů je finanční náročnost na jejich zavedení (příklad environmentální účetnictví), dobrovolnost jejich zavedení – nechávají prostor pro rozhodování o jejich aplikaci na subjektech (obecně – právní úprava nevyžaduje povinnost jejich zavádění).

242


3.1.4 Nejvýznamnější identifikované nástroje v odpadovém hospodářství (Realizační program „Nástroje na podporu materiálového využití odpadů“) Ze stávajících používaných nástrojů byly v rámci doporučení Realizačního programu „Návrh nástrojů na podporu materiálového využití dopadů“ identifikovány jako nejúčinnější následující nástroje s následujícími doporučeními: Administrativní nástroje

Za skutečně účinné byly vybrány následující nástroje s komentáři: Souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů – jedná se o nástroj, který významně ovlivňuje kvalitu služeb poskytovaných firmami v oblasti sběru, přepravy, úpravy, využití a odstranění odpadů. Nevýhodou však je, že v praxi není často zajištěna dostatečná kontrola žadatele a zároveň není zajištěna průběžná kontrola žadatele činnosti. Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady – obdobně jako u předchozího nástroje, opět chybí kontrola nakládání s NO, které daná firma zajišťuje. Obecně závazná vyhláška obce o systému nakládání s KO – je doporučováno zakotvit v zákoně jako povinnost, nikoliv jako možnost. Za vhodné je považováno zakotvit možnost obce postihovat původce „černých“ skládek a vlastníky pozemků, na nichž se skládka nachází. Dnes je tato problematika částečně upravena v zákoně o obcích, není však komplexní. Zpětný odběr vybraných výrobků – současná právní úprava je považována za nedostatečnou, je apelováno na doplňující nástroje, které by povinnost zpětného odběru výrobků výrazně podpořily. Plán odpadového hospodářství – POH se jeví jako účinný nástroj, ovšem za předpokladu, že bude vymahatelný a že se najdou finanční prostředky na jeho realizaci. V současné právní úpravě je pouze předkládán k posouzení, ale není schvalován a dále kontrolován. Autorizace k zajišťování sdruženého plnění – nástroj je uplatňován komplexně, ovšem jen v případě povinných osob, které se zapojily do sdruženého plnění, provozovaného autorizovanou obalovou společností. U povinných osob však nelze prokazatelně kontrolovat, jak plní zpětný odběr a recyklaci odpadů z obalů. Tlak na vymáhání administrativních nástrojů musí být daleko důslednější, porušení zákona musí mít pro původce závažné dopady do jeho činnosti, musí znamenat ztrátu „dobrého jména“ a prokazatelné znevýhodnění na trhu.

243


Ostatní popsané nástroje jsou funkční omezeně s ohledem na účinnost postihů a vykonávaných kontrol. Ekonomické nástroje Podpory, subvence, výhodné půjčky – jako podnětné se jeví podporovat z veřejných prostředků technologické inovace v zařízeních pro využívání odpadů a jejich recyklaci z programů, které administrují i jiná ministerstva (MPO, Mze atd.) Nutnou podmínkou poskytování jakékoliv finanční dotace je však věrohodné prokazování pozitivního výsledku ve vtahu k měřené míře materiálového využívání a vlivu zařízení na životní prostředí. Daňová zvýhodnění jsou rovněž vhodným nástrojem pro podporu materiálového využívání odpadů, zejména pro zvýhodnění výrobků s obsahem recyklovaného materiálu nebo ekologicky šetrných výrobků. Rozšířená odpovědnost výrobce je doporučený nástroj, vzhledem k pozitivním multiplikačním efektům (na snížení zátěže složek životního prostředí, na sníženou produkci odpadu, plnění recyklačních kvót apod.). Povinné finanční rezervy mají své místo mezi nástroji ekologické politiky. S ohledem na předpoklad, že finanční rezervy pro rekultivaci skládek pravděpodobně nepokryjí budoucí náklady na jejich sanaci, je navrhováno jejich zvýšení. Zálohy přímo ovlivňují cenu konkrétního výrobku. Díky administrativnímu stanovení jejich výše a povinnosti všech prodejců/výrobců pro zpětný odběr představují dobře fungující a v podstatě samokontrolující se systém, zálohy mohou být vhodným nástrojem pro zajištění zpětného odběru některých odpadů. Poplatek za ukládání odpadů na skládky a jeho výše je významným nástrojem, který ovlivňuje další způsoby nakládání s odpady, je nezbytné tyto poplatky zvýšit a vymezit nově stimulativní působení poplatku, směrem k podpoře zařízení na využívání odpadů s krajskou (nadregionální) působností. Pro jednotlivé toky odpadů, které budou takto odkloněny od ukládání na skládky, je však třeba zajistit jejich využití a znát recyklační potenciál pro jejich recyklaci v České republice. Pokuty a sankce za nedodržování zákonů je třeba považovat za nezbytný nástroj, který doporučujeme využívat s daleko větším důrazem než v současnosti.

Ekonomické nástroje nejsou v odpadovém hospodářství plně účinné, kromě jiného také proto, že odpady jako „materiál“ mají specifické (proměnlivé, nestandardní) kvalitativní vlastnosti a nedají se zcela přesně vždy stanovit přesné kvantitativní vstupy a výstupy do technologie.Doporučené nástroje vycházejí z expertní analýzy jednotlivých ekonomických nástrojů a reagují na výroky SWOT analýzy v části Slabé stránky a Hrozby/Ohrožení a Příležitosti. 244


Obchodovatelná povolení – cílem tohoto nástroje je dosažení snížení znečištění životního prostředí při nižších nákladech dotčených subjektů, než by tomu bylo při aplikaci nástrojů administrativních. Ušetřené prostředky tak mohou být použity na jiné účely související s ochranou životního prostředí. Jedná se o relativně nový nástroj, který byl zvažován například v souvislosti s omezováním biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky – zavedla například Velká Británie. Připomeňme, že obchodovatelná povolení jsou používána dnes zejména při obchodování s emisemi, Směrnice EU 2003/87/EC o obchodování s emisemi skleníkových plynů na úrovni Společenství. Dobrovolné nástroje

Ovlivňují využívání odpadů nepřímo, prostřednictvím dobrovolných aktivit nebo definováním pravidel, která jsou určena převážně rozhodnutím vlády. Celá řada organizačních nástrojů, které lze v současnosti využít k podpoře vyššího využívání odpadů, není užívána dostatečně. Jde zejména o cílené vymezení veřejných zakázek směrem k využívání odpadů a směrem k prokazatelné kvalitě vybrané firmy (držitelé EMAS, EMS). Informace jsou základním vstupem, je důležité řídit OH v jakémkoli územním průmětu na základě věrohodných a standardizovaným způsobem získaných informací. Trvají požadavky na začlenění environmentálního vzdělávání do všech stupňů vzdělávací soustavy, působení na veřejnost ve smyslu vyššího materiálového využívání odpadů je považováno za nedostatečné. Všechny aktivity týkající se podpory využívání odpadů lze doporučit a prosazovat jejich význam v řízení systému. Realizační program část II.

Ve druhé etapě realizačního programu „Nástroje na podporu materiálového využití odpadů“ byl pak vybrán následující soubor nástrojů pro tvorbu nástrojových mixů pro odpady obecně. Pro podrobnější komentáře a vysvětlení odkazujeme na uvedený Realizační program.

245


Tab. 93 Vybrané nástroje pro tvorbu nástrojových mixů 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

Vybrané nástroje Poplatek za ukládání odpadů. Recyklační poplatky (do budoucna zavést i na jiné odpady). Výrobkový poplatek za uvádění nebezpečných látek a přípravků vybraných nebezpečných vlastností na trh. Zákaz skládkování vybraných typů odpadů (možnost zavést na daný odpad). Povinnosti zpětného odběru (možnost zavést na další výrobky). Plány odpadového hospodářství – zejména výrobců. Obecně kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů. Daňová zvýhodnění – v úvahu přichází zejména daň z příjmů a daň z nemovitostí. Podpory ze SFŽP (zaměření na podporu materiálové využití odpadů). Metodiky pro plnění povinností původců vybraných odpadových toků. Platby z primárních přírodních zdrojů (ekologická daňová reforma). Evidence, informační systémy. Pokuty a sankce. Obchodovatelná povolení. Zálohy. Dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.

3.2 Analýza nástrojů vybraných odpadových toků V rámci implementace tématické strategie EU by v oblasti nástrojů odpadového hospodářství měly být prioritou mechanismy, stimulující producenty odpadu ke změně současných způsobů nakládání s odpady směrem k environmentálně šetrnějšímu chování. Za priority nakládání s odpadem v rámci EU jsou v současnosti považovány minimalizace, recyklace a materiálové využívání odpadu. Tato stanoviska byla zohledněna při výběru nástrojů a při tvorbě nástrojového mixu pro jednotlivé odpadové toky. Jednotlivé administrativní, ekonomické a organizační nástroje byly hodnoceny z hlediska jejich environmentální a ekonomické efektivnosti, účinnosti, z hlediska nákladů na jejich aplikaci a působení směrem k prevenci produkce odpadů a recyklaci. Tato hlediska byla uvažována i při tvorbě nástrojového mixu. Většina z uvedených nástrojů má spíše obecnější charakter a je možné aplikovat je na všechny vybrané odpadové toky. V rámci zkoumaných odpadových toků lze identifikovat společné nástroje pro všechny odpadové toky (v úvodní části byly vybrány nástroje nejvýznamnější z hlediska zkoumaných toků, podrobnější přehled nástrojů viz Realizační program „Nástroje na podporu materiálového využívání odpadů“). 246


Tab. 94 Vysvětlivky k nástrojům a schématům Etapy toku odpadu

Druh nástroje

■ Produkce/výroba produktů ▼ Vznik odpadu

A – administrativní nástroj E – ekonomický nástroj O – ostatní nástroj P – nástroj působící v rámci ostatních politik

♦ Nakládání a manipulace s odpady ▲ Využití odpadu

Intenzita vlivu nástroje na odpadový tok * ** *** **** *****

– doplňková – nízká – střední – silná – rozhodující

Tab. 95 Opakující se nástroje Administrativní nástroje

♦ ♦

1 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů 2 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady

▲

3 Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku

♦

4 Cíle definované Plánem odpadového hospodářství České republiky

▼

▲

Ekonomické nástroje ▼

1 Ekologická daň

♦

▼

♦ ♦ ♦ ♦

▼

▲

▼

▲

▲

■

♦

▼

▲

▼

▲

■

2 Poplatek za ukládání odpadů na skládku 3 Podpory, subvence, výhodné půjčky 4 Pokuty a sankce 5 Náhrady škody 6 Obchodovatelná povolení

▼ ▲

Ostatní nástroje 1 Podpora výzkumu a vývoje z veřejných prostředků 2 Dobrovolné nástroje

♦

Administrativní nástroje 1. Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

♦

Pověřená osoba, splňující požadavky odborné způsobilosti dané zákonem, rozhoduje o zařazení odpadu do kategorie „Nebezpečný odpad“. Činí tak, pokud je odpad uveden v Seznamu nebezpečných odpadů nebo má nebezpečné vlastnosti, zapříčiněné vlivem smíšení nebo znečištění nebezpečnými složkami. Nástroj usnadňuje kontrolu nakládání s nebezpečnými odpady, brání jejich nelegálnímu odstraňování. Zamezuje neoprávněnému přeřazování nebezpečných odpadů do kategorie nebezpečných odpadů. Rozšiřuje možnosti řízeného nakládání s odpady, včetně využívání.

247


2. Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady

♦

Pokud je odpad zařazen do kategorie nebezpečný, může s ním původce nebo pověřená osoba nakládat pouze v případě, že splňuje zákonné podmínky a získá k této činnosti souhlas. Souhlas působí jako nástroj zabraňující nelegálnímu nebo neodbornému nakládání s nelegálním odpadem, a omezuje tak možné ohrožení životního prostředí. Ekonomicky má nástroj dopad především na původce odpadu, a to pomocí zvýšení nákladů na odstraňování nebo využívání odpadu. 3. Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku

▲

Oprávněná osoba, která splňuje zákonem dané požadavky na odbornou způsobilost, může rozhodnout o zákazu ukládání odpadu na skládku z důvodu jejich nebezpečných nebo jiných specifických vlastností. Nástroj působí přímo a má velký význam pro podporu recyklace a materiálového využívání odpadu, podporuje správné nakládání s odpady, vyžadujícími speciální přístup. Pro původce odpadu znamená zvýšení nákladů na odstraňování odpadu jiným způsobem než skládkováním. Tato finanční nevýhodnost může vést ke zvýšení nelegálního nakládání s odpady. 4. Cíle definované Plánem odpadového hospodářství České republiky ♦ ▼ ▲

POH stanoví kvóty recyklace a využívání jednotlivých druhů odpadů. Ekonomické nástroje 1. Ekologická daň

▼

Ekologická daň je obvykle uvalována na těžbu přírodních zdrojů, výrobu energie, případně na konkrétní výrobky, které jsou považovány za škodlivé pro životní prostředí (nevratné obaly). Daň působí přímo na původce znečištění. Je-li optimálně nastavena (výše, předmět zdanění), může být její pomocí docíleno snížení produkce odpadů, díky změně při rozhodování spotřebitele. V zemích EU je ekologická daň uplatňována. Využívání ekologické daně a její harmonizaci je také jedním z hlavních cílů dlouhodobé strategie politiky EU. Ekologická daň má prokazatelný environmentální účinek. Její zavedení umožňuje alespoň částečnou internalizaci externalit, a tím se zvyšuje konkurenceschopnost environmentálně příznivějších technologií. Její zavádění a působení je limitováno vedlejšími účinky, které souvisí s provázáním ekonomiky jako celku. Zvýšené finanční náklady přináší především zavedení daně a náklady na správu (v ČR zatím není využívána). 248


2. Poplatek za ukládání odpadů na skládku

♦ ▼

Výše poplatku přímo ovlivňuje způsob nakládání s odpady. Pomocí vhodného nastavení výše poplatku, který odvádí původce odpadu za jeho ukládání na skládku, je možné snížit množství odpadu ukládaného na skládky, a tím podpořit minimalizaci produkce odpadu, využívání odpadu jiným způsobem, např. recyklaci. Nástroj je široce uplatňován jak v ČR, tak v rámci EU. V současné době se projevuje tendence využívat zvyšování poplatků jako jeden z účinných způsobů prevence skládkování. V ČR jsou náklady na skládkování stále nižší než za jiné způsoby nakládání s odpady. Důsledkem je stálá preference skládkování oproti jiným způsobům nakládání s odpadem. 3. Podpory, subvence, výhodné půjčky

♦ ▼ ▲

Podpory, subvence a výhodné půjčky napomáhají snížit vstupní, případně provozní náklady znečišťovatele na využívání technologií příznivých pro životního prostředí, umožňují snižovat náklady na recyklaci na materiálové využívání odpadu, a tím snižovat podíl odpadu ukládaného na skládky. Uplatňují se také jako finanční podpora pro výzkum a vývoj nových environmentálně příznivých technologií. Nepodporují však u subjektů další změny chování. Tím, že některé subjekty oproti jiným zvýhodňují, přispívají k vytváření nerovných podmínek na trhu. Aplikace tohoto nástroje je spojena se zvýšením nákladů na administrativu, případně zvýšením rozpočtů orgánů státní správy. V současné době se význam tohoto nástroje zvyšuje, díky možnosti čerpat prostředky ze strukturálních fondů. 4. Pokuty a sankce

♦ ▼ ▲

Působí jako represivní a do jisté míry i jako preventivní nástroj. V některých případech, jako je porušování zákonem daných podmínek, jej lze považovat za nezbytný. Účinnost pokut a sankcí je úměrná jejich výši a závisí přímo na jejich vymahatelnosti. Obecně tento nástroj působí účinně především pokud výše pokut/sankcí převyšuje náklady na náhradní řešení (např. zavedení nových technologií). Ve srovnání s původními členskými státy EU je účinnost tohoto nástroje v ČR nízká. To je dáno vlivem nižší úrovně pokut a sankcí a nižší účinností kontrolních orgánů. 5. Náhrady škody

♦ ▼ ▲

Nástroj uvádí do praxe princip odpovědnosti znečišťovatele. Původce znečištění je tak nucen zahrnout do nákladů také finance na náhradu škody způsobené jeho činností. Realizace a účinnost nástroje je závislá na identifikaci původce znečištění. 249


Problém identifikace znečišťovatele s sebou nese hlavní část finančních nákladů na aplikaci nástroje. Náhrada škody je nástroj využitelný spíše pro problematiku odpadů z dolování a těžby a odpadů z energetiky, známé jsou případy náhrady škody zemědělským a lesním organizacím způsobených znečištěním ovzduší. S ohledem na problematické dokazování původce znečištění se jedná spíše o doplňující nástroj. 6. Obchodovatelná povolení

♦ ▲ ■

Povolenky CO2 budou obecně jednoznačně znevýhodňovat spotřebu uhlí, protože měrné emise CO2 na jednotku výroby elektřiny (tepla) jsou významně vyšší než u ostatních fosilních paliv (zejména plynu). To pak ale může snižovat spotřebu uhlí, protože v určitých okamžicích se už část marginální výroby (např. díky nutnosti nakupovat povolenky CO2) nemusí vyplatit. Na druhou stranu tak, jak vypadá situace v okolních zemích a zejména v Německu, zdá se, že tento tlak na snižování spotřeby tuzemského hnědého energetického uhlí nebude velký. Na trhu s elektřinou v EU (zejména okolní země – Německo) se totiž jednoznačně projevuje silná poptávka po elektřině. Organizační nástroje 1. Podpora výzkumu a vývoje z veřejných prostředků

♦ ▼ ▲

Podpora vývoje a výzkumu v podobě grantů na konkrétní projekty zaměřené na rozvoj technologií využívání odpadu s menším dopadem na životní prostředí, materiálové využívání odpadu apod. Pokud jsou výsledky výzkumu uplatněny v praxi, je environmentální účinnost nástroje vysoká. Nástroj působí preventivně a pomocí inovace technologií snižuje dopady na životní prostředí. 2. Dobrovolné nástroje

♦ ▼ ▲ ■

EMS, Čistší produkce, Ekodesign, apod. – příznivě ovlivňují toky odpadů a nakládání s nimi.

250


3.2.1 Odpady ze zemědělství Administrativní nástroje Tab. 96 Administrativní nástroje – zemědělské odpady Současné administrativní nástroje 1 Cíl – snížit množství BRO určených ke konečnému zneškodnění.

Intenzita ▼

Strategie realizace omezení množství BRO ukládaného na skládky, naplnění definovaných cílů v rámci vymezených období. ▼ Podmínky pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit 3 základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost – povinnosti podnikání v zemědělství. ■ Směrnice pro biologické zpracování bioodpadu – snaha podpořit 4 biologické zpracování bioodpadu, snaha minimalizovat negativní dopady na životní prostředí. ▲ Hygienická pravidla vedlejších živočišných produktů, podmínky pro 5 ♦■ nakládání biodegradabilními odpady. 2

**** ***** **

***** ****

6

Požadavky kladené na nakládání s kaly, definice mezních koncentrací ♦ obsahu nebezpečných látek.

*****

7

Podmínky nakládání s odpady ze zemědělské a rostlinné výroby (poměrně vysoké), základní povinnosti při nakládání a využívání.

*****

8

Seznam znečišťujících látek, míry obtěžování zápachem, podmínky technologií kompostování.

♦ ▲

9 Některá omezující opatření vztahující se na technologie kompostování.▲ 10

Integrovaná prevence a omezování znečištění – stimuluje ke snížení spotřeby, materiálové náročnosti, čistší technologii.

■

** *** ***

11 Požadavky kladené na hnojiva, pomocné půdní látky, substráty.

▲

*****

12 Zákon o ovzduší – kompostárny jako stacionární zdroje.

▲

**

1. Cíl snížit množství odpadů určených ke konečnému zneškodnění o zhruba 20 % od současnosti do roku 2010 a asi o 50 % od současnosti do r. 2050 ve vztahu k údajům z r. 2010 asi o 50 % od nynějška do r. 2050 ve vztahu k údajům z roku 2000 – 6. akční program pro životní prostředí. ▼ 2. Směrnice Rady 75/442/EEC o odpadech, Směrnice Rady 91/156/EC, kterou se doplňuje č. 75/442/EC o odpadech, Směrnice Rady 99/31/EC pro skládkování odpadů, která ukládá – vypracovat vnitrostátní strategii realizace omezení množství BRO ukládaného na skládky nejpozději do poloviny roku 2003 (čl. 5), do r. 2006 množství skládkovaného BRKO snížit na 75 % úrovně r. 1995, do r. 2009 množství skládkovaného BRO snížit na 50 % úrovně r. 1995, do r. 2016 množství skládkovaného BRKO snížit na 35 % úrovně r. 1995, (čl. 5) – možnost prodloužení až o 4 roky (ČR má tříleté přechodné období). ▼ 251


3. Zákon o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb., č. 307/2000 Sb., č. 128/2003 Sb. a 85/2004 Sb. – zákon vytváří základní podmínky pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost a potřebné nepotravinářské suroviny, vytváří předpoklady pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí. Zákon vymezuje a definuje podnikání v zemědělství a povinnosti s tím související – evidenci zemědělského podnikatele, vymezuje zemědělskou výrobu atd. ■ 4. V současné době se připravuje návrh směrnice pro biologické zpracování bioodpadu, která by měla být v roce 2005 přijata. Cílem je podpořit biologické zpracování bioodpadů za účelem zamezení nebo snížení jejich negativních dopadů na životní prostředí, ochranu půdy při používání v zemědělství nebo v jiných ekologických systémech. Dalším cílem je zabezpečit, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí, zvířat, nebo k šíření chorob rostlin. Dokument klade důraz na správnou funkci vnitřního trhu a odstranění překážek v obchodování se zpracovanými bioodpady. Obecnými principy je opět snaha o minimalizaci produkce bioodpadu a jeho kontaminaci cizorodými látkami, znovuvyužití bioodpadu, recyklace, kompostování, mechanicko-biologické zpracování bioodpadu, energetické využití bioodpadu. Separovaný sběr komunálního odpadu by měl být u sídel s více než 100 000 obyvateli zorganizován v průběhu 3 let, u sídel s více než 2 000 obyvateli v průběhu 5 let. Separovaný sběr se naopak nedoporučuje v oblastech s hustotou nižší než 10 obyvatel/km2. Návrh dále navrhuje zavedení vhodných opatření podporujících používání kompostu a pro veřejné úřady a veřejný sektor stanoví povinnost používat kompost jako náhradu rašeliny či jiných surovin. ▲ Požadavky kladené na kvalitu

5. Od vstupu České republiky do EU platí i Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) 1774/2002, která stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Nařízení zároveň specifikuje podmínky pro nakládání s vybranými biodegradabilními odpady, podmínky pro zpracování vybraných biologicky rozložitelných odpadů v kompostárnách a v bioplynových stanicích, obsahuje hygienické podmínky a požadavky na celý cyklus nakládání s odpady, včetně kontroly konečného produktu. ♦ ■ 6. Dalším právním předpisem, který ovlivňuje nakládání s odpady ze zemědělství, je vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití kalů na zemědělské půdě – vyhláška vymezuje podrobnosti a požadavky na nakládání s kaly, např. nejpozději do 48 hodin od umístění na zemědělské půdě musí být kaly zapracovány, definuje mezní koncentrace obsahu nebezpečných látek, program použití kalů na zemědělskou půdu a jejich monitoring. ♦ 252


7. Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. klade poměrně vysoké požadavky na nakládání se zemědělskými odpady živočišného i rostlinného původu. Působnost zákona je na poli tohoto odpadového toku považována spíše za negativní stimulaci pro využívání bioplynových stanic. Vymezení základních požadavků je obsaženo zejména v § 10–20 a § 32, které stanoví základní požadavky týkající se ochrany lidského zdraví, šetrného přístupu k životnímu prostředí, základní povinnosti při nakládání a využívání. ♦ 8. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, emisní limity a zjišťování přípustné míry obtěžování zápachem a nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limit a další podmínky pro provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší – stanoví pro zemědělské bioplynové stanice některá omezující opatření, která se vztahují i na technologie kompostování. ▲ 9. Vyhláška MZe č. 191/2002 o technických požadavcích na stavby pro zemědělství ze dne 7. května 2002; zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech) v platném znění; vyhláška MZe č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, v platném znění. Z výše uváděné vyhlášky vyplývá, že vhodnost použití statkových hnojiv (chlévského hnoje, kejdy) ke hnojení je omezena stanovenou dobou k jejich skladování, a to tak, že kapacita skladovacích prostor musí odpovídat skutečné produkci hnoje: za 6 měsíců při vyvážení hnoje 2× ročně, za 10 měsíců při vyvážení hnoje 1× ročně. v případě kejdy (kapacita skladovacích jímek): - min. čtyřměsíční předpokládané produkci kejdy, - min. tříměsíční předpokládané produkci močůvky a hnojůvky, a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky. ▲

10. Dalším regulačním prvkem ke snížení především plynných odpadů, a potažmo i snížení materiálové spotřeby, menší energetické náročnosti a dosažení celkově čistších technologických postupů – tedy předcházení znečištění již v průběhu výrobního procesu, a nikoliv jen instalací koncových zařízení (ČOV, filtry, apod.) – je zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých dalších zákonů (zákon o IPPC). Zákon vychází ze Směrnice Rady 96/61/ES z 24.9.1996. ■

253


11. Zákon č. 308/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů. ▲ 12. V rámci odpadů ze zemědělství je však nutno zmínit i vliv zákona o ovzduší č. 86/2000 Sb., který považuje kompostárny za ostatní stacionární zdroje emisí, zařízení mohou produkovat emise amoniaku, případně metanu, ale tyto emise v případě, že jsou emitovány jako vedlejší produkt při zemědělské výrobě se nezpoplatňují. Emise pachových látek nemají obtěžovat obyvatelstvo. ▲ Ekonomické nástroje Tab. 97 Ekonomické nástroje – zemědělské odpady Současné ekonomické nástroje 1 Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů. 2

Podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí.

3 Zrušení federálního fondu tržní regulace v zemědělství.

Intenzita ▲

■ ■

Podmínky pro poskytnutí dotace k podpoře činnosti skupin výrobců zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit. ■ Podpory v rámci Společné zemědělské politiky, Podpory v rámci Společné 5 politiky rozvoje venkova, Podpory ze zdrojů státního rozpočtu. ■ Podmínky provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem 6 s ekologickými omezeními. ■ 4

7 Zrušení Státního fondu pro zúrodnění půdy. 8

Nárok na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě.

■ ■

9 Poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro roky 2005–2006. ■

***** **** ** * *** ** ** ** **

Regulace cen

1. Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů. Pro rok 2005 byly výkupní ceny48 stanoveny Cenovým rozhodnutím 10/2004, a to diferencovaně pro jednotlivé zdroje: 2,52 Kč/kWh z biomasy, 2,60 Kč/kWh z větrné energie,

48

Pozn.: Tyto výkupní ceny platí pouze pro zdroje uvedené do provozu po 1. 1. 2005. Např. malé vodní elektrárny uvedené do provozu před tímto datem mají výkupní cenu 1,6 Kč/kWh. (zákon č. 180/2005 Sb.)

254


2,05 Kč/kWh z malých vodních elektráren pod 10 MWi, 6,04 Kč/kWh ze sluneční energie, 3 Kč/kWh z geotermální energie, 2,42 Kč/kWh z bioplynu, 0,50–0,90 Kč/kWh příplatek za spoluspalování biomasy. ▲

Podpory a subvence do zemědělství

2. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb., č. 307/2000 Sb., č. 128/2003 Sb. a 85/2004 Sb. vytváří předpoklady pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí (práva a povinnosti Fondu přecházejí na Ministerstvo zemědělství). Stát zároveň přispívá podporami do zemědělství – nepřímými podporami, přímými podporami a podpůrnými programy k vytváření cenových podmínek pro cenovou stabilizaci trhu se zemědělskými komoditami. Na dovezené zemědělské výrobky a potraviny lze podle mezinárodní dohody uplatnit zvláštní ochranná opatření, s charakterem dodatečného cla. ■ 3. Zákon 601/1992 Sb., o zrušení Federálního fondu tržní regulace v zemědělství. ■ 4. Nařízení vlády č. 69/2005 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotace v souvislosti s předčasným ukončením provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele. ■ 5. 655/2004 Sb. – stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti (nařízení vlády). ■ 6. Podpory v rámci Společné zemědělské politiky (SZP), Podpory v rámci Společné politiky rozvoje venkova (Strukturální politika), Podpory ze zdrojů státního rozpočtu ČR ■ 7. Nařízení vlády č. 121/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 241/2004 Sb., o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními – vymezuje kritéria pro vymezení méně příznivých oblastí a definuje některé zásady pro zemědělské práce a zásady pro evidenci apod. pro žadatele o tuto pomoc. ■ 8. Zákon č. 94/2005 Sb., o zrušení Státního fondu pro zúrodnění půdy, o změně zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. ■ 255


Daňová zvýhodnění

9. Nařízení vlády č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006 – upravuje některé podmínky poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy, definuje požadavky na platbu, administrativní a další náležitosti, vymezuje pojem dobrého zemědělce a environmentální podmínky. ■ Dobrovolné nástroje

Tab. 98 Dobrovolné nástroje – zemědělské odpady Současné dobrovolné nástroje

♦■▲▼

**

Charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek – ♦■▲▼ vedení a aktualizace.

**

♦■▲▼

**

1, 2 Ekologické zemědělství. 3

Intenzita

4 Finanční podpory ekologickým zemědělcům.

Ekologické zemědělství

1. Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů – jedná se o dobrovolnou aktivitu, zemědělec nebo včelař může podat žádost na Ministerstvo zemědělství. Žadatel může podat žádost pro pěstování rostlin, pro pěstování i chov hospodářských zvířat, pro chov hospodářských zvířat, pokud již nabylo právní moci rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin a pro chov včel. Zaregistrováním k ekologickému zemědělství se zemědělci dobrovolně zavazují dodržovat tento zákon a následující prováděcí vyhlášku. ♦ ■ ▲ ▼ 2. Vyhláška č. 263/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. ♦ ■ ▲ ▼ 3. Vyhláška č. 546/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci. ♦ ■ ▲ ▼ 4. Finanční podpora je ekologickým zemědělcům v ČR poskytována po celou dobu jejich ekologického hospodaření, není omezena například pouze na období přechodu farmy na ekologické zemědělství, tzv. období konverze. Zákon o ekologickém zemědělství a související vyhlášky jsou vhodnou motivací pro změnu struktury hospodaření a změnu vzájemných vztahů mezi nimi, jsou stimulem pro změnu produkce a složení zemědělských odpadů. V březnu 2004 byl projednán vládou ČR tzv. Akční plán ekologického zemědělství a byl zaslán na vědomí Stálému výboru Evropské komise pro ekologické zemědělství. ♦ ■ ▲ ▼ 256


Nástroje působící sekundárně nebo v rámci ostatních politik

Tab. 99 Nástroje působící sekundárně v rámci ostatních politik – zemědělské odpady Nástroje působící v rámci ostatních politik

Intenzita

Administrativní nástroje 1 Společná zemědělská politika EU.

■

Záměrné uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí. ■ Organická zemědělská výroba a značení vyráběných zemědělských 3 výrobků a potravin. ■ 2

*** * **

4 O ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů.

■

***

5 Vodní zákon – zamezit nežádoucím únikům do vody.

■

*

6 Ochrana přírody a krajiny.

■

***

7 Ochrana a využití nerostného bohatství.

■

*

8 Stavební zákon.

■

*

9 Ochrana zemědělského půdního fondu.

■

**

■

***

10 Rostlinolékařská péče. 11 12, 13 14 15 16

Podrobnosti o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstování rostlin, požadavky na zdravotní stav porostů. ■ Požadavky na kladené na některé zemědělské výrobky, rostlinné i živočišné. ■ Veterinární požadavky, způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat. ■ Způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat a nové způsoby ochrany rostlin proti škůdcům a chorobám. ■ Požadavky kladené na výrobu, dovoz, používání, balení, označování, přepravu a uvádění do oběhu krmiv, doplňkových látek premixů. ■

** * ** ** **

17 Veterinární kontroly při obchodování se zvířaty.

■

**

18 Podrobnosti označování zvířat a jejich evidence.

■

*

19 Ochrana některých produktů potravinářského průmyslu.

■

**

20, 21, 22, 23, Požadavky kladené na ochranu telat, prasat, zvířat, ale i chmelu, 24, 25, vinohradnictví apod. 26,

**

257

3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje Nástroje působící v rámci ostatních politik

Intenzita

Ekonomické nástroje 1 Produkční kvóty cukru.

■

Seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Podpora venkova prostřednictvím Evropského orientačního 3 a záručního fondu pro zemědělství.

■

4 Poskytování národních doplňkových plateb.

■

2

5

Náhrady nákladů za odborné úkony provedené Státní rostlinolékařskou správou.

6 Daň z nemovitosti. Podmínky poskytování dotace na nepotravinářské užití semene řepky olejné pro výrobu methylesteru řepkového oleje. Poskytování podpory za uvádění půdy do klidu a finanční 8 kompenzace za uvádění půdy do klidu. 7

9 Státní zemědělský intervenční fond. Podmínky a zásady poskytování subvence pro vývoz selat a jatečních prasat. Poskytování finanční podpory pro zpracování brambor 11 a pšenice na škrob. 10

■

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

12 Podpůrné programy k podpoře mimoprodukčníchfunkcí zemědělství. ■ 13 Pravidla poskytování podpory v zemědělství.

■

Pozemkový fond České republiky k realizaci Programu obnovy 14 venkova, k podpoře chovu krav bez tržní produkce mléka, k podpoře chovu ovcí.

■

15 Obchodování s povolenkami skleníkových plynů.

■

** * *** ** * ** ** *** * * * *** ** * ****

1. Společná zemědělská politika EU V červnu 2003 se EU dohodla na zásadní úpravě zemědělské politiky tak, aby byla schopna čelit nadcházející změně začlenění 10 nových států a aby byla schopna zlepšit schopnost evropských zemědělců konkurovat na světovém trhu. Na základě reformy již nebude proplácena většina dotací na základě objemu produkce a zemědělci v EU budou stále více pěstovat plodiny, které trh opravdu vyžaduje. Evropský parlament uznává nutnost změny, bojoval za snížení dopadu liberalizace na menší zemědělské pozemky a podařilo se mu prosadit vyšší dotace pro rozvoj venkova. Cílem komise je postupně liberalizovat zemědělskou produkci, avšak zároveň je cílem maximálně zmírnit dopady liberalizace na evropské zemědělce a udržet zemědělce na venkově. Společně se všeobecnou reformou zemědělské politiky se Komise také zabývá reformou dotačních programů pro jednotlivé komodity. ■ 2. 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí. ■

258


3. Ekologické zemědělství – nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 organická zemědělská výroba a značení takto vyráběných zemědělských výrobků a potravin, které bylo doplněno nařízením Rady (ES) č. 1804/1999, vzhledem k tomu, že takové způsoby zemědělské produkce jsou ekonomicky náročnější než běžná zemědělská produkce, zajišťuje se tak na jedné straně konkurenceschopnost ekologických producentů a na druhé straně se spotřebitelům dává možnost zvolit si kvalitní zemědělské produkty pocházející z tradičních, přírodě blízkých výrob. ■ 4. Snaha upravit vzájemné vazby a vztahy zemědělské produkce a životního prostředí, např. směrnice 91/676/EHS o ochraně vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů. ■ 5. Zákon č. 254/200 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb., vodní zákon, který požaduje, aby jakékoliv definované závadné látky nevnikaly do povrchových nebo podzemních vod. Provozovatel je povinen umístit kompostárnu tak, aby za žádných okolností nedošlo k nežádoucím únikům těchto látek do půdy nebo nežádoucímu smíšení se srážkovými vodami s následným společným a neasanovaným odtokem do volného prostředí, povinnost vybudovat spolehlivý kontrolní systém pro zajištění případného úniku závadných látek. ♦ ■ 6. Zákon č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. ■ 7. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. ■ 8. Stavební zákon č. 50/1976 Sb., v platném znění. ■ 9. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu – jsou zde zahrnuty zemědělské pozemky, jako pozemky zemědělsky obdělávané i pozemky dočasně zemědělsky neobdělané, a rovněž pozemky jejichž využívání je spojeno se zemědělskou výrobou. ■ Požadavky na kvalitu produktů ze zemědělství

10. Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči. ■ 11. Vyhláška č. 40/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 175/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin – stanoví požadavky na zdravotní stav porostů – nejvyšší dovolené výskyty chorob u obilovin, olejnin, přadných rostlin a dalších pícnin – řepka, hořčice, slunečnice, konopí, apod., dále stanoví požadavky na vlastnosti rozmnožovacího materiálu, balení, značení, dovozu rozmnožovacího materiálu apod. ■ 12. Vyhláška č. 43/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony – stanoví požadavky na přepravu, značení, požadavky jakosti. ■ 259


13. Vyhláška č. 78/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, ve znění vyhlášky č. 124/2004 Sb. ■ 14. Vyhláška č. 122/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 378/2003 Sb., kterou se stanoví podniky, v nichž se připouští po dobu přechodného období uplatňovat odchylné veterinární požadavky na jejich provoz – výčet podniků se stanoveným přechodným obdobím a odchylné veterinární požadavky na jejich provoz. ■ 15. 105/1983 Sb. vyhláška o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky a léčení zvířat a na nové způsoby ochrany rostlin proti škůdcům a chorobám a o odměňování jejich autorů. ■ 16. Vyhláška č. 77/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů – upravuje podrobnosti a požadavky na výrobu, dovoz, používání, balení, označování, přepravu a uvádění do oběhu krmiv, doplňkových látek a premixů. ■ 17. Vyhláška č. 164/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty, a vyhláška č. 373/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se živočišnými produkty ■ 18. Vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem. ■ 19. Další zákony a vyhlášky upravující například ochranu některých produktů potravinářského průmyslu, co se týká například tabákových výrobků, masa, ryb, stanovení požadavků na plody, houby, brambory, mléko a mléčné výrobky apod., obecně stanovující požadavky na hygienu. ■ 20. Směrnice rady 91/629/EHS, která stanoví minimální požadavky na ochranu telat. ■ 21. Směrnice Rady 91/630/EHS, která stanoví minimální požadavky na ochranu prasat. ■ 22. Směrnice Rady 98/58/ES o ochraně zvířat chovaných k hospodářským účelům. ■ 23. Zákon č. 97/1996 Sb.,o ochraně chmele. ■ 24. Zákon č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). ■ 25. Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů. ■

260


26. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. ■ Ekonomické nástroje Regulace produkce

1. Nařízení vlády č. 319/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, ve znění pozdějších předpisů a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 499/2002 Sb. ■ ▼ Regulace cen

2. Vyhláška č. 387/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 463/2002 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. ■ Podpory a subvence produkce

3. Agro-environmentální opatření – nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského garančního a podpůrného fondu pro zemědělství – cílem je vytvořit rámec pro podporu trvale udržitelného rozvoje a využívání venkova. ■ 4. Nařízení vlády č. 145/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005 – jedná se zejména o platbu na pěstování na vlákno, platbu na chov přežvýkavců, platbu na pěstování chmele, platbu na pěstování plodin na orné půdě, nařízení vymezuje další podmínky žádosti pro jednotlivé druhy plateb, upravuje stav porušení stanovených podmínek apod. ■ 5. Vyhláška č. 175/2005 Sb., o náhradách nákladů za odborné úkony provedené Státní rostlinolékařskou správou – při prohlídce rostlinných produktů a jiných předmětů v rámci průzkumu výskytu škodlivých organismů (podrobněji viz vyhláška) hradí žadatel náklady na prohlídky rostlin. Při povolování dovozu a přemísťování škodlivých organismů, rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů hradí žadatel náklady na testování příslušných rostlin nebo rostlinných produktů za účelem jejich úředního uvolnění z karanténního režimu s využitím odpovídajících odborných úkonů z úseku rostlinolékařské diagnostiky. Vyhláška opět podrobněji stanoví situace, kdy hradí dovozce náklady a jaké. ■

261


6. Od 1. 1. 2005 novelou ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 338/1992., o dani z nemovitostí dochází k zásadní změně při určení osoby poplatníka daně z některých pozemků. ■ 7. Nařízení vlády č. 148/2005 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotace na nepotravinářské užití semene řepky olejné pro výrobu methylesteru řepkového oleje. ■ ▼ 8. Nařízení vlády č. 306/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 86/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu, ve znění pozdějších předpisů. ■ 9. Zákon č. 128/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu) a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Nález Ústavního soudu č. 499/2002 Sb., ze dne 30. října 2002 ve věci návrhu na zrušení § 13 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), a § 4 odst. 3, § 5 odst. 3, § 7 a § 13 nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. ■ 10. Nařízení vlády č. 550/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a zásady poskytování subvence pro vývoz selat a jatečních prasat a z nich vyrobeného vepřového masa. ■ ▼ 11. Nařízení vlády č. 477/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 175/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky a zásady pro poskytování finanční podpory pro zpracování brambor a pšenice na škrob a kterým se stanoví podmínky a zásady pro poskytování subvence při vývozu výrobků z bramborového škrobu, ve znění nařízení vlády č. 250/2002 Sb. ■ ▼ 12. Nařízení vlády č. 500/2001 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování. ■ 13. Nařízení vlády č. 1/1999 Sb., kterým se stanoví pravidla poskytování podpory v zemědělství na částečnou kompenzaci nepříznivých ekonomických vlivů. ■ 14. Nařízení vlády č. 359/2000 Sb., o použití části příjmů Pozemkového fondu České republiky k realizaci Programu obnovy venkova, k podpoře chovu krav bez tržní produkce mléka, k podpoře chovu ovcí, pro řešení přebytku

262


mléčného tuku, pro zpracování tuzemského surového medu a pro podporu řešení trhu s medem v roce 2000. ■ ▼ 15. Obchodování s povolenkami skleníkových plynů. ■ Základní směrnice ovlivňující sektor zemědělství Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, Směrnice Rady 80/68/EHS o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami, Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – nitrátová směrnice, Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Směrnice Rady 92/102/EHS o identifikaci a evidování zvířat, Nařízení Komise (ES) 2629/97, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) 820/97 pokud jde o ušní značky, evidenci hospodářství a pasy v rámci systému identifikace a evidence skotu, Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) 1760/2000 o systému identifikace a registrace skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) 820/97, Směrnice Rady 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh Směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a betasympatomimetik v chovech zvířat a o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS, Nařízení Evropského parlamentu a Rady 178/2002 o stanovení obecných zásad a požadavků právních předpisů v oblasti potravin, o vytváření Evropského orgánu pro nezávadnost potravin a stanovení postupů, pokud jde o nezávadnost potravin, Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií, Směrnice Rady 85/511/EHS, kterou se zavádějí opatření Společenství pro tlumení slintavky a kulhavky.

263


Obr. 23 Schéma toku odpadů ze zemědělství a jednotlivé nástroje A3, 5, 10,

E2-9 O1-4

Rostlinná výroba

PA1-26 PE1-15

Chlévská mrva

Rostlinné zbytky

A1, A2, O1-4

Třetí subjekty


Živočišná výroba

Chovatel bez půdy

Kompostárny

Chovatel s půdou


E1

O1-4

A5, A6, A7, O1-4

odpad

Hnojivo

A4, 8, 9, 11, 12

3.2.2 Odpady z dolování a těžby Administrativní nástroje Tab. 100 Administrativní odpady – odpady z dolování a těžby Administrativní nástroje 1 Surovinová politika v oblasti nerostných surovin. 2

Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).

3 Ekologický dohled nad těžbou.

Intenzita ▼▲■ ▼▲ ▼▲

*** **** ****

4 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

**

5 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady.

**

6 Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku.

****

7 Cíle definované Plánem odpadového hospodářství ČR.

***

8 Vedení evidence odpadů.

**

1. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin ▼ ▲ ■

Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů představuje základní koncepční dokument. Pokouší se navrhnout a odůvodnit optimální rozsah aktivit, kterými bude stát usměrňovat využívání domácích nerostných zdrojů a vyrovnávat deficit hospodářství některých nerostných surovin. Cíle surovinové 264


politiky vycházejí z analýzy domácí surovinové základny a prognózy potřeb nerostných surovin v budoucnu. K dosažení stanovených cílů se navrhují jednotlivé nástroje a institucionální zázemí. Surovinová politika je souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod své ekonomiky. Předmětem politiky nerostných surovin jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů. Zabývá se všemi druhotnými surovinami jak z hlediska jejich vlivu na úspory prvotních nerostných zdrojů, tak i z hlediska vlivu na úspory energie, která je vkládána do úpravy prvotních surovin a jejich dalšího zpracování. Politika nerostných surovin má přímou vazbu k energetické politice a z hlediska stanovení a řešení některých cílů je s ní úzce propojena. Smyslem je analyzovat současný stav, stanovit cíle a navrhnout nástroje, sloužící k dosažení těchto cílů. S ohledem na surovinové predispozice státu je kriticky hodnocena i současná struktura národního hospodářství a vyslovena podpora trendu jeho důsledné restrukturalizace. 2. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ▼ ▲

Tento zákon je základním legislativním nástrojem surovinové politiky. Vymezuje podmínky a způsob podnikání při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Zákon ustanovuje způsob provádění nápravy ekologických škod (zahlazování následků hornické činnosti). Ukládá těžebním organizacím zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. Těžebním organizacím je uložena povinnost vytvářet za tímto účelem finanční rezervu. Její výše musí odpovídat potřebám sanace a rekultivace všech pozemků narušených v průběhu těžební činnosti. Finanční rezerva je jedním z nejdůležitějších ekonomických nástrojů ovlivňujících hospodaření s odpady z dolování a těžby. 3. Ekologický dohled nad těžbou ▼ ▲

Jeden z nástrojů ochrany horninového prostředí, která vyžaduje vytváření podkladů pro kvalifikované určování podmínek při stanovování dobývacích prostorů, povolování hornické činnosti, stanovování limitů únosnosti území z hlediska těžby nerostných surovin a hodnocení surovinového potenciálu území. Dosud však tento nástroj není upraven konkrétní právní normou. Ekologický dohled nad těžbou byl upraven složkovými zákony (vodní zákon, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o zemědělském půdním fondu, lesní zákon, zá265


kon o odpadech), zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí a zákonem o životním prostředí. V současné době je ústředním orgánem státní správy pro ekologický dohled nad těžbou Ministerstvo životního prostředí. Ekologický dohled nad těžbou je žádoucí zakotvit do našeho právního řádu jako významný nástroj účinné ochrany horninového prostředí nejen na úrovni centra, ale zejména na úrovni okresních úřadů, resp. vyšších územních samosprávných celků. Ekonomické nástroje Tab. 101 Ekonomické nástroje – odpady z dolování a těžby Ekonomické nástroje

Intenzita

1 Ceny nerostných surovin.

▼▲

*****

2 Úhrada z vydobytých nerostů.

▼▲

**

3 Úhrada z dobývacího prostoru.

▼

***

4 Ekologická daň.

▼

*****

5 Poplatek za ukládání odpadů na skládku. 6 Pokuty a sankce. 7 Náhrady škody.

♦▲ ▼♦▲ ▼♦▲ ▼

*** ** **

K dosažení cílů surovinové politiky státu slouží i ekonomické nástroje, jejichž prostřednictvím jsou také získávány finanční prostředky. Tyto nástroje jsou používány účelově státem, obcí a těžařem. Ceny nerostných surovin ▼ ▲

Nerostné suroviny se obdobně jako průmyslové výrobky prodávají za tržní cenu, kterou určují náklady podnikatele a poptávka. Náklady, vynaložené k získání nerostné suroviny, určují báňsko-geologické podmínky dolu nebo lomu po zahrnutí všech nákladů, včetně ekologických – tzv. internalizace externalit. Nastavení ceny nerostných surovin dále ovlivňuje způsob jejich využívání a také poměr využívání primárních a druhotných surovin. Vhodným nastavením poměru jejich cen je možné zvýšit využívání druhotných surovin. Úhrada z vydobytých nerostů ▼ ▲

Úhrada je ekonomickým nástrojem státu jako vlastníka ložiska vyhrazeného nerostu. Z výnosu úhrady je 50 % odváděno obci, na jejímž území se nachází dobývací prostor, a 50 % do státního rozpočtu, z něhož jsou tyto prostředky účelově používány k nápravě škod na životním prostředí, způsobeným dobýváním výhradních

266


ložisek. Nástroj zajišťuje finance pro nápravu škod způsobených těžbou a zajišťuje tak snížení environmentálních následků těžby. Úhrada z dobývacího prostoru ▼

Poplatek ve výši 10 000 Kč ročně za každý i započatý km2 ve vymezení na povrchu není nástrojem surovinové politiky, ale představuje zatím spíše poplatek. Úhrada je příjmem obcí, do jejichž katastrů zasahuje dobývací prostor. V budoucnu je žádoucí ji přeměnit v ekonomický nástroj politiky ochrany životního prostředí a krajiny. Nástroje působící v rámci ostatních politik Tab. 102 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z dolování a těžby Nástroje působící v rámci ostatních politik Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním 1 řádu (stavební zákon).

Intenzita ■▼

***

2 Územní ochrana přírody.

■

***

3 Požadavky na ochranu životního prostředí.

■

**

4 Posuzování vlivů na životní prostředí.

■

***

5 Integrované povolování (IPPC).

■

***

6 Požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu.

■

**

1. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ■ ▼

Zavádí podmínky funkčního využívání území včetně nerostných zdrojů, v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. Určuje nutné asanační, rekonstrukční nebo rekultivační zásahy do území a stanoví způsob jeho dalšího využití, vymezuje chráněná území, chráněné objekty, oblasti klidu a ochranná pásma, pokud nevznikají podle zvláštních předpisů jinak, a zabezpečuje ochranu všech chráněných území, chráněných objektů, oblastí klidu a ochranných pásem. 2. Územní ochrana přírody ■

Pravidla pro územní ochranu přírody a krajiny jsou stanovena zákonem č. 144/1992 Sb., ochraně přírody a krajiny. V rámci obecné ochrany přírody stanovuje zákon chráněná území pro která platí zákaz určených činností, mezi něž patří mimo jiné těžba nerostů. Účelem zákona je udržení a obnova přírodní rovnováhy v krajině, ochrana přírodních hodnot a krás a šetrné hospodaření s přírodními zdroji.

267


3. Požadavky na ochranu životního prostředí ■

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí upravuje funkční využívání území včetně nerostných zdrojů v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. Vymezuje základní pojmy, principy a zásady ochrany životního prostředí. Určuje povinnost předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Zavádí povinnost zhodnocení vlivu na životní prostředí a zatížení území pro osoby využívající a projektující území nebo přírodní zdroje, provádí nebo odstraňuje stavby.Zavádí také povinnost zavedení předběžných opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků na životním prostředí. 4. Posuzování vlivů na životní prostředí ■

Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). V rámci procesu EIA jsou posuzovány záměry, tj. stavby, činnosti a technologie uvedené v tomto zákoně, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Oznamovatel je povinen předložit oznámení záměru příslušnému úřadu, kterým je Ministerstvo životního prostředí nebo orgán kraje v přenesené působnosti, v jehož územně-správním obvodu je navržen záměr. Základním významem procedury posuzování vlivů na životní prostředí je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů (staveb, činností a technologií), a formulovat tak opatření ke zmírnění negativních vlivů na životní prostředí, a tím i zakotvení politiky ochrany životního prostředí do rozhodovacího procesu. 5. Integrované povolování (IPPC) ■

Účelem zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) je, v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zabezpečit integrovaný výkon veřejné správy při povolování provozu zařízení a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí. Zákon upravuje zaváděný systém povolování velkých průmyslových a zemědělských provozů z hlediska životního prostředí. Dosavadní přístup k povolování, kdy si provozovatel musí ke svému záměru obstarat řadu povolení, souhlasů nebo vyjádření z oblasti ochrany ovzduší, vod, půdy, přírody a krajiny atd., je nahrazován přístupem integrovaným, kdy je vydáváno pouze jedno „integrované“ povolení nahrazující původní složková.

268


Kromě požadavků platné složkové legislativy zohledňuje povolující úřad aktuální vývoj nejlepších dostupných technik a na jejich základě stanovuje závazné podmínky provozu zařízení. Provozovatel sám vyhodnotí situaci svého zařízení a pokusí se stanovit nejlepší dostupnou techniku pro vlastní provoz. Nová právní úprava se celkově vyznačuje tím, že směřuje, v souladu s principy evropských předpisů, k integraci souvisejících úkonů na poli ochrany životního prostředí. Vydání jednoho povolení souhrnně pro oblast ochrany ovzduší, vody, půdy, nakládání s odpady a další oblasti umožní posuzovat provoz jako celek a omezí možnost převádění znečištění mezi složkami. Provozovatel zařízení bude snadněji komunikovat pouze s jedním úřadem, který bude dobře obeznámen s jeho situací. Snahou je minimalizovat rizika, která se mohou skrývat v nedostatečné personální a odborné připravenosti krajských úřadů k posuzování složitých žádostí a vydání integrovaných povolení. 6. Požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu ■

Tyto požadavky jsou zakotveny v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF. Právnické a fyzické osoby oprávněné k těžbě nerostů jsou povinny se řídit při zpracování návrhů na stanovení dobývacích prostorů podle zvláštních předpisů zásadami ochrany zemědělského půdního fondu a navrhují a zdůvodňují takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond s přihlédnutím k možnostem rekultivace, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením. Zákon stanovuje, v případě odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, mimo jiné povinnost co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území, odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu a po ukončení povolení nezemědělské činnosti neprodleně provést takovou terénní úpravu, aby dotčená půda mohla být rekultivována a byla způsobilá k plnění dalších funkcí v krajině podle schváleného plánu rekultivace. Právnické a fyzické osoby provozující těžební činnosti nebo geologický průzkum jsou povinny řídit se zásadami ochrany ZPF tak, aby bylo zabráněno škodám na zemědělském půdním fondu. Dále jsou povinny provádět vhodné povrchové úpravy dotčených ploch, aby tvarem, uložením zeminy a vodními poměry byly připraveny k rekultivaci, a pokud provedení rekultivace přichází v úvahu, provádět podle schválených plánů rekultivaci dotčených ploch, aby byly způsobilé k plnění dalších funkcí v krajině, učinit opatření k zabránění úniku pevných, kapalných a plynných látek poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační kryt.

269


Obr. 24 Schéma toku odpadů z dolování a těžby a jednotlivé nástroje A1, O1-6

Výroba

Spotřeba

A1, 7, E1, 2, 4 A1, 2, 4-7, E6

Produkce odpadu

Skrývkové hmoty, Hlušiny Kaly

A8

Dočasné/trvalé ukládání

Rekultivace Skládkování A2,7, E8, 2, O1 A2, 6, 7, E5, 6

A2, 6, 7, E8

Nebezpečné odpady

Nakládání s NO

Odstraňování NO

A6, 7, E6

Etapy toku odpadu

■ ▼ ♦ ▲

270

Produkce/výroba produktů Vznik odpadu Nakládání a manipulace s odpady Využití odpadu

A4, 5, 8, E6


3.2.3 Odpady z energetiky Administrativní nástroje Tab. 103 Administrativní nástroje – odpady z energetiky Administrativní nástroje

Intenzita

1 Státní energetická politika.

■▼

****

2 Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

■▼

****

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách a výkonu státní správy 3 v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).

■▼

****

4 Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie.

■

***

5 Státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie.

■

***

▼▲

***

6 Vedení evidence odpadů. 7

Technické požadavky na nakládání s odpady vzniklými při spalování komunálních a nebezpečných odpadů.

8 Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. 9 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady.

♦ ♦ ♦


▲

11 Cíle definované Plánem odpadového hospodářství ČR.

♦▼▲

*** ** *** ***** ****

1. Státní energetická politika ■ ▼ Státní energetická politika je základní dokument vyjadřující cíle v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně ochrany životního prostředí. Hlavními strategickými cíly státní energetické politiky jsou stanovení základní koncepce dlouhodobého rozvoje energetického průmyslu a stanovení nezbytného legislativního a ekonomického prostředí, které by motivovalo výrobce a distributory energie k ekologicky šetrnému chování. Ve spotřebitelské oblasti k dlouhodobým strategickým cílům státní energetické politiky patří snížení energetické a surovinové náročnosti celého národního hospodářství na úroveň vyspělých průmyslových států. Tohoto cíle by mělo být dosaženo zejména podporou nových výrobních technologií s minimální energetickou a surovinovou náročností s maximálním zhodnocením použité energie a surovin národní prací. V terciální sféře by mělo být dosaženo snížení energetické náročnosti především podporou programů, vedoucích k úsporám energie a vyššímu využívání alternativních energetických a surovinových zdrojů při zásobování obyvatelstva energií.

271


2. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií ■ ▼ Zákon stanovuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při nakládání s energií, zejména elektrickou a tepelnou. Přispívá k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k ochraně životního prostředí v České republice, ke zvyšování hospodárnosti užití energie, konkurenceschopnosti, spolehlivosti při zásobování energií a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti. Cílem zákona je podpořit úspory energie v oblasti konečné spotřeby energie. 3. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Zákon stanovuje podmínky pro podnikání v energetických odvětvích. Upravuje podmínky udílení licence, která je vydávána Energetickým regulačním úřadem, a opravňuje k podnikání v energetických oborech na území České republiky. Dále upravuje výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství. ■ ▼ 4. Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie ■ Ustanoveno v zákoně č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství způsob podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a z důlního plynu z uzavřených dolů a výkon státní správy a práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí podpořit využití obnovitelných zdrojů energie, zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti a vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010. 5. Státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie ■ Tento nástroj je stanoven vyhláškou MPO č. 226/2001 Sb., o podrobnostech udělování státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie. Vyhláška stanovuje podrobnosti udělování státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie, kterými jsou náležitosti žádostí o udělení, změnu, prodloužení a zrušení státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie, včetně vzorů žádostí, a podrobnosti podmínek pro posuzování těchto žádostí.

272


Při posuzování žádosti se přihlíží mimo jiné k souladu se Státní energetickou koncepcí, k technické úrovni a hospodárnosti navrženého zdroje tepelné energie a jeho porovnání se stávajícími zdroji tepelné energie a k úrovni ochrany životního prostředí. Tímto způsobem je možné omezit možné negativní vlivy plánovaných staveb na životní prostředí, implementovat požadavky na minimalizaci odpadu a environmentálních dopadů zdrojů tepelné energie. 6. Vedení evidence odpadů

▼ ▲

Původci odpadů jsou povinni vést v rozsahu prováděcího předpisu průběžnou evidenci o produkci a způsobech nakládání s odpady. Nástroj zvyšuje náklady původců odpadu i povinných subjektů veřejné správy – jedná se o náklady spojené s vedením evidence těchto odpadů. Environmentálně je vedení evidence velmi účinný nástroj, tvoří podklad pro znalost odpadových toků, a tím umožňuje zlepšení kvality řízení odpadového hospodářství. 7. Technické požadavky na nakládání s odpady vzniklými při spalování komunálních a nebezpečných odpadů ♦ Tento nástroj vymezuje způsob přepravy a soustřeďování suchých prachových zbytků po spalování. Ty musí být prováděny tak, aby bylo zamezeno znečištění okolí druhotnou prašností a byly dodrženy požadavky zvláštních právních předpisů. Popílky ze spaloven komunálních a nebezpečných odpadů smějí být ukládány pouze po úpravě stabilizací na jednodruhových skládkách. Nástroj tak podporuje environmentálně příznivé nakládání s odpady a zamezuje znečištění okolí vlivem prašnosti.

Ekonomické nástroje Tab. 104 Ekonomické nástroje – odpady z energetiky Ekonomické nástroje

Intenzita

1 Program „Inteligentní energie – Evropa“ (2003–2006).

■

***

2 PHARE Fond energetických úspor.

■

**

3 Ekologická daň.

▼

****

♦▼

****

4 Poplatek za ukládání odpadů na skládku. 5 Podpora využívání OZE a kogenerace.

■

*** **

8 Náhrady škody.

♦▼▲ ♦▼▲ ♦▼▲

9 Obchodovatelná povolení.

▼▲■

***

6 Podpory, subvence, výhodné půjčky. 7 Pokuty a sankce.

** **

273


1. Program „Inteligentní energie – Evropa“ (2003–2006) ■ Program byl přijat 26. června 2003 Rozhodnutím č. 1230/2003/ES Evropského parlamentu a Rady. Česká republika se programu IEE účastní od roku 2004. Program představuje hlavní nástroj Evropské Komise pro netechnologickou podporu v oblasti energetiky. Program Inteligentní energie – Evropa (IEE) je zaměřený na podporu akcí v oblasti energetiky a obnovitelných zdrojů energie. Program je strukturován do oblastí podpory obnovitelných zdrojů, úspor energie a jejího racionálního využívání, podpory efektivnějšího využívání energie v dopravě a využití nových zdrojů energie (např. vodík) a plnění závazků Kjótského protokolu. 2. PHARE Fond energetických úspor ■ Fond PHARE byl vytvořen jako jeden z projektů programu PHARE pro energetiku, který spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), divize energetiky. Důvodem pro zřízení fondu je značný potenciál ekonomicky dosažitelných úspor energie v České republice. Projekty, jejichž přínosem je významná úspora nákladů na energii, však v ČR z mnoha důvodů nejsou považovány za strategické, a to i tehdy, jsou-li technicky spolehlivé a finančně atraktivní. Navíc, vzhledem k jejich delší prosté návratnosti, jsou tyto projekty prostřednictvím současných komerčních úvěrů jen obtížně financovatelné. Fond PHARE umožňuje získat finanční prostředky na takovéto projekty za výhodnějších podmínek a současně zajišťuje, aby byly financovány pouze kvalitní projekty. Důležité je, aby investor daným projektem dosáhl dostatečných celkových úspor vlastních nákladů, a v nich i výrazných úspor nákladů na energii (všeho druhu: tepla, elektřiny, paliv) tak, aby tyto celkové úspory postačovaly ke splacení úvěru během úvěrového období. Do celkových úspor vlastních nákladů zahrnujeme úspory nákladů na provoz a údržbu a úsporu ostatních nákladů (tj. úspory pracovní síly, vody, materiálu, energie, atd.). Program přináší pozitivní změnu využívaných technologií. Pomocí finanční podpory usnadňuje Fond zavádění nových čistších technologií a výrobních procesů. 3. Podpora využívání OZE a kogenerace ■ Podpora využívání obnovitelných zdrojů energie a kogenerace představuje možnost, jak snížit spotřebu primárních energetických zdrojů, a s tím souvisejícíi produkci odpadu. Cílem využívání OZE je úspora fosilních paliv (primárních energetických zdrojů) pomocí jejich částečného nahrazení klasického způsobu výroby energie alternativním způsobem. Kogenerace, neboli společná výroba tepla a elektřiny, představuje efektivnější využití primárního paliva než běžná oddělená výroba elektrické energie a tepla.

274


Dobrovolné nástroje Tab. 105 Ostatní nástroje – odpady z energetiky Dobrovolné nástroje

Intenzita

1 Národní program EMAS.

▼

**

2 Národní program čistší produkce (CPC).

▼

**

1. Národní program EMAS ▼ Dobrovolný nástroj usilující o pozitivní změny chování podniku vůči životnímu prostředí. Cílem EMAS je optimalizace ochrany životního prostředí v podniku a jeho okolí, včetně prevence vzniku odpadů a zvýšení recyklovaného podílu, intenzifikace možností snížení nákladů, včetně využití druhotných surovin, minimalizace environmentálních rizik výroby a provozu a vytvoření informační základny pro rozhodování. Nástroj má jednoznačnou environmentální účinnost. Ekonomicky může být EMAS pro podnik výhodou v případě výběrových řízení, spolupráce se zahraničními partnery apod. 2. Národní program čistší produkce (CPC) ▼ Dobrovolná aktivita podniků a veřejné správy. Jedná se o volbu opatření zajišťujících ochranu životního prostředí při průmyslové a jiné činnosti, včetně poskytování služeb tak, že budou upřednostňována preventivní opatření. Nástroj má jednoznačný environmentální přínos. Ekonomické náklady souvisejí se zaváděním opatření, jsou vyváženy úsporami z environmentálně čistší produkce. Nástroje působící v rámci ostatních politik Tab. 106 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady z energetiky Nástroje v rámci ostatních politik 1 Ochrana zemědělského půdního fondu.

Intenzita ■♦

**

2 Posuzování vlivů na životní prostředí.

■

***

3 Integrované povolování (IPPC).

■

***

▼■

*

5 Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.

■

*

6 Nástroje ochrany ovzduší.

■

***

7 Standardy pro izolaci budov a podpory pro úspory energie.

■

**

4 Územní ochrana přírody.

275


1. Ochrana zemědělského půdního fondu ■ ♦ Zásady ochrany zemědělského půdního fondu stanovuje zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Cílem je zabránit škodám na zemědělském půdním fondu při stavební a průmyslové činnosti, popřípadě omezit tyto škody na co nejmenší míru. K povinnostem daným tímto zákonem patří mimo jiné podpora rekultivace. Zákon stanovuje skrývat odděleně svrchní kulturní vrstvu půdy, popřípadě i hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy na celé dotčené ploše a postarat se o jejich hospodárné využití nebo řádné uskladnění pro účely rekultivace, provádět vhodné povrchové úpravy dotčených ploch, aby tvarem, uložením zeminy a vodními poměry byly připraveny k rekultivaci, pokud provedení rekultivace přichází v úvahu, provádět podle schválených plánů rekultivaci dotčených ploch, aby byly způsobilé k plnění dalších funkcí v krajině, učinit opatření k zabránění úniku pevných, kapalných a plynných látek poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační kryt. 2. Posuzování vlivů na životní prostředí ■ Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). V rámci procesu EIA jsou posuzovány záměry, tj. stavby, činnosti a technologie uvedené v tomto zákoně, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Oznamovatel je povinen předložit oznámení záměru příslušnému úřadu, kterým je Ministerstvo životního prostředí nebo orgán kraje v přenesené působnosti, v jehož územně-správním obvodu je navržen záměr. Základním významem procedury posuzování vlivů na životní prostředí je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů (staveb, činností a technologií), a formulovat tak opatření ke zmírnění negativních vlivů na životní prostředí, a tím i zakotvení politiky ochrany životního prostředí do rozhodovacího procesu. Součástí rozhodovacího procesu je i posouzení produkce odpadů a způsobu jejich odstraňování. 3. Integrované povolování (IPPC) ■ Účelem zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) je, v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, zabezpečit integrovaný výkon veřejné správy při povolování provozu zařízení a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí. Zákon upravuje zaváděný systém povolování velkých průmyslových a zemědělských provozů z hlediska životního prostředí. Dřívější přístup k povolování, kdy si provozovatel musí ke svému záměru obstarat řadu povolení, souhlasů nebo vyjád276


ření z oblasti ochrany ovzduší, vod, půdy, přírody a krajiny atd., je nahrazován přístupem integrovaným, kdy je vydáváno pouze jedno „integrované“ povolení nahrazující původní složková. Nástroj se vyznačuje tím, že směřuje, v souladu s principy evropských předpisů, k integraci souvisejících úkonů na poli ochrany životního prostředí. Vydání jednoho povolení souhrnně pro oblast ochrany ovzduší, vody, půdy, nakládání s odpady a další oblasti umožní posuzovat provoz jako celek a omezí možnost převádění znečištění mezi složkami. Provozovatel zařízení bude snadněji komunikovat pouze s jedním úřadem, který bude dobře obeznámen s jeho situací. Snahou je minimalizovat rizika, která se mohou skrývat v nedostatečné personální a odborné připravenosti krajských úřadů k posuzování složitých žádostí a vydání integrovaných povolení. 4. Územní ochrana přírody ▼ ■ Pravidla pro územní ochranu přírody a krajiny jsou stanovena zákonem č 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V rámci obecné ochrany přírody vymezuje zákon činnosti, které je zakázáno provádět v územích chráněných dle zákona. Mezi tyto činnosti patří mimo jiné omezení stavební činnosti a těžba nerostů. Účelem zákona je udržení a obnova přírodní rovnováhy v krajině, ochrana přírodních hodnot a krás a šetrné hospodaření s přírodními zdroji. 5. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ■ Vymezuje základní pojmy, principy a zásady ochrany životního prostředí. Určuje povinnost předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Zavádí povinnost zhodnocení vlivu na životní prostředí a zatížení území pro osoby využívající území nebo přírodní zdroje, projektující nebo provádí stavby. Zavádí také povinnost zavedení předběžných opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků na životním prostředí. 6. Nástroje ochrany ovzduší ■ Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) stanovuje práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozónovou vrstvu Země. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky au-

277


torizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. V rámci vyhlášky jsou stanoveny podmínky autorizace osob pro výkon některých činností souvisejících s ochranou ovzduší a požadavky na vedení provozní evidence zvláště velkých, velkých a středních zdrojů. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství stanoví emisní limity a provozní podmínky pro spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu a stanoví způsob jejich zařazování do kategorií zvláště velkých a velkých zdrojů znečišťování. Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství stanoví specifické emisní limity, postup uplatnění obecných emisních limitů, přípustná tmavost kouře a podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. 7. Standardy pro izolaci budov a podpory pro úspory energie ■ Tepelně technické požadavky na budovy určené k bydlení jsou stanoveny normou ČSN 730540. Tato norma byla mnohokrát novelizována, poslední změna je z roku 2002. Novelizace normy se především týkala postupného zvyšování nároků na tepelnou izolaci budov (tepelný odpor). Požadavky normy jsou zakotveny v české legislativě formou vyhlášky MMR č. 134/1998 ke stavebnímu zákonu č. 50/1976 (v současném znění). Požadavky této normy měly být naplňovány jak při výstavbě nových objektů, tak i při rekonstrukcích stávajících objektů. V roce 2001 byla vydána vyhláška 291/2001 (k zákonu 406/2000), kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při spotřebě tepla v budovách. Měrná spotřeba tepla budov stanovená touto vyhláškou je závazná: a) pro stavby a změny dokončených staveb financované z veřejných prostředků, b) pro stavby a změny dokončených staveb, pokud se týkají obvodových konstrukcí budov, jejichž celková spotřeba energie je větší než 700 GJ/rok a které jsou financované ze soukromých prostředků. Vyhláška 291/2001 současně upravuje náležitosti tzv. Energetického průkazu budovy, což je základní soubor údajů klasifikujících budovu z hlediska základních užitných hodnot a energetické účinnosti – tím se sleduje hospodárnost výroby a distribuce energie s důrazem na zachování optimální účinnosti při provozu zdroje pro výrobu tepelné energie a rozvodu tepelné energie. Pokud se zpracovává energetický audit, mohou být pro energetický průkaz budovy použity údaje z tohoto auditu. Energetický průkaz budovy se zpracovává pro všechny nové budovy a budovy, 278


u nichž byla provedena změna dokončené stavby podléhající energetickému auditu podle vyhlášky MPO 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu. Vyhláška 152/2001 MPO stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Tato vyhláška mj. stanoví max. limity měrné spotřeby tepelné energie na vytápění a dodávku TUV pro nové či rekonstruované budovy (po 1. 1. 2002).

Obr. 25 Schéma toku odpadů z energetiky a jednotlivé nástroje Výroba

A1-5, E1, 2, 5, P1-6

Spotřeba A1, 2, E6, O1-2, P7 Produkce odpadu

Struska, škvára, popílek, energosádrovec, kaly

A6,7,10,1 1, E4, 68, P1

A6, 11, E3, 6-8, O1-2

Zpracování, nakládání s odpadem

A6-9, 11

Nebezpečné odpady

Nakládání s NO

Odstraňování NO Skládkování

Materiálové využití A10, 11, E7

A10, 11, E4, 6-8

A11, E6

Etapy toku odpadu

■ ▼ ♦ ▲


279


3.2.4 Stavební a demoliční odpady Pojem recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) je možno vykládat dle dvou norem: a) opětovné použití odpadu v původním nebo následném výrobním procesu ČSN 83 8001, b) přepracování odpadových materiálů ve výrobním procesu k původnímu účelu nebo pro jiné účely, včetně organické recyklace, avšak nikoliv pro energetické využití, ČSN EN 13 437. Lze také použít termín materiálové využití odpadů, jenž je definováno zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech takto: náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. V této definici je použit termín druhotná surovina, který ale zákon o odpadech přímo nedefinuje. V současné době se pro zlepšení situace v oblasti hospodaření se stavebním a demoličním odpadem používají jak administrativní a ekonomické nástroje, tak i nástroje dobrovolné a informační. Je však nutné tyto nástroje vhodně využívat, doplňovat a vzájemně kombinovat tak, aby výsledný efekt byl pozitivní ve smyslu recyklace a materiálového využívání SDO. Administrativní nástroje

Přehled v současnosti používaných administrativních nástrojů pro SDO uvádí následující tabulka. Tab. 107 Administrativní nástroje – odpady ze stavebnictví Současné administrativní nástroje Transponované směrnice ES pro oblast nakládání s SDO 1 do právních předpisů ČR.

Intenzita

2 Soubor právních předpisů upravujících oblast životního prostředí. 3 Plán odpadového hospodářství ČR. 4

Plány odpadového hospodářství krajů a plány odpadového hospodářství původců odpadů.

5

Obecně závazné vyhlášky o systému nakládání se stavebním a demoličním odpadem.

■ ♦ ▲▼ ■♦▼▲

6 Vedení evidence odpadů. 7 Souhlas k provozování zařízení k využívání a recyklaci odpadů. 8

280

Využívání odpadů ze stavební výroby, z rekonstrukcí a odstraňování staveb.

♦▼ ♦▲

♦

** *** ** ** ***

▼▲

**

▲

**

▲

***


1. Transponované směrnice ES do právních předpisů ČR ♦

▼

■

Vysoké cíle implementované do právních předpisů ČR vyžadují rozvoj technické vybavenosti a posílení využívání SDO. Nové priority ve využívání stavebních a demoličních odpadů vycházejících z požadavků EU a ovlivňují strategii nakládání s SDO v ČR (stanovení priorit nakládání s SDO). Upřednostňují také využívání a recyklaci odpadů a předcházení vzniku nebezpečných odpadů. 2. Soubor právních předpisů upravujících oblast životního prostředí ♦ ▲ Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech upravuje povinnosti při nakládání s odpady, neposkytuje však dostatečné nástroje ke kontrole dodržování povinností. Ustanovení zákona jsou tak nevynutitelná a dopady jsou v praxi minimální. Problémem je také nejednotnost výkladu zákona o odpadech, což má za následek provádění spekulativních rekultivací, sanací a terénních úprav. Nejsou vyjasněny kompetence při schvalování odpadů používaných k terénním úpravám, ani výkon státní správy na všech úrovních odpadového hospodářství není jednotný a nejeví zájem vyřešit problém nakládání s SDO. 3. Plán odpadového hospodářství ČR, 4. POH krajů a POH původců odpadů ■ ♦ ▲ ▼ Plány odpadového hospodářství jsou veřejné dokumenty, které vyhodnocují stávající stav nakládání s odpady včetně toků odpadů a jejich materiálových bilancí. V POH ČR je definován cíl a opatření pro materiálové využívání stavebních odpadů, stejně tak jsou definovány i cíle nakládání se stavebními odpady v POH krajů. Plány odpadového hospodářství stanovují hodnoty materiálového využívání SDO, a tím se snaží usměrňovat nakládání s SDO směrem ke zvyšování jejich materiálového využívání, recyklace, snižování jejich skládkování. 5. Obecně závazné vyhlášky obce o systému nakládání se SDO ♦ ▼ ▲ Obecně závazné vyhlášky o systému nakládání s SDO jsou závazné pro všechny fyzické i právnické osoby působící na území obce. Zejména ve velkých městech napomáhají vyhlášky ke zkvalitnění celého systému nakládání s odpady. Takové vyhlášky například jednoznačně ukládají původci stavebního odpadu nabídnout jej ke zpracování/recyklaci. Vyhláškami se obce vyrovnávají s částí negativních vlivů vznikajících při stavebních a demoličních činnostech a snaží se usměrnit materiálové toky SDO směrem k recyklaci. 6. Vedení evidence odpadů ♦ Vedení evidence odpadů o produkci a způsobech nakládání s odpady musí vést průběžně všichni původci odpadů s roční produkcí více než 50 kg nebezpečných 281


odpadů nebo 50 t ostatních odpadů. Ohlašovací povinnost se také vztahuje na provozovatele zařízení k využívaní nebo odstraňování odpadů. Pro evidenci odpadů se používá databáze odpadů ISOH, problémem je však to, že vykazující subjekty nezatřiďují „způsob nakládání“ jednotně. Zejména údaj „využití jako druhotná surovina“ zahrnuje nezpracovaný stavební odpad, avšak tento odpad se často vykazuje ještě jednou pro údaj „rekultivace, terénní úprava“. Je to způsobeno nedostatečnou ekonomickou motivací preferovaných způsobů nakládání s odpady. Tyto nedostatky způsobují nedostatečné informace (i osvěta v oblasti OH) o skutečných tocích stavebních odpadů. 7. Souhlas k provozování zařízení k využívání a recyklaci odpadů ♦ ▲ Oprávněné osoby musí provozovat zařízení k využívání a recyklaci odpadů podle požadavků zákona o odpadech. Zařízení může být provozováno pouze na základě souhlasu uděleného příslušným krajským úřadem (§ 14, odst.1). Udělování souhlasu vychází ze zákona o odpadech, který však připouští dva různé výklady podle § 14, a to buď dle odstavce 1 nebo 2. Dle odstavce 2 není k provozování zařízení (rekultivace) nutný souhlas příslušného krajského úřadu, ale je potřeba rozhodnutí podle § 17 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování. Tato nejasnost výkladu zákona umožňuje realizovat právě spekulativní rekultivace a terénní úpravy bez souhlasu krajského úřadu. To má za následek nekontrolované ukládání SDO. 8. Využívání odpadů ze stavební výroby ▲ Využívání/recyklace stavebních a demoličních odpadů zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové výroby a navíc dochází k úsporám energie ve srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý ekologický dopad způsobují zvyšování podílu využití stavebních recyklátů. Recyklovaný materiál pro novou výstavbu musí splňovat kvalitativní požadavky podle způsobů užití ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., a pro stavební výrobky definované v nařízení vlády č. 178/1997 Sb. Metodický pokyn k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb zajišťuje, aby s SDO bylo nakládáno v souladu s platnou právní úpravou nakládání s odpady. Využívání recyklátů z SDO je v současné době nedostatečné. Motivující je pozitivní akceptace recyklátů vyrobených ze SDO stavebními firmami, které je používají především z důvodů nižších cen než u přírodních surovin, ale také pro jejich lepší specifické vlastnosti (než u přírodních surovin).

282



Ekonomické nástroje jsou založeny na ekonomickém zvýhodnění činností a produktů žádoucích a ekonomickém znevýhodnění činností/produktů nežádoucích. Tyto nástroje na rozdíl od administrativních nástrojů jsou charakterizovány schopností regulovaného subjektu zvolit si vlastní způsob k naplnění a dodržení daných právních požadavků. Ekonomické nástroje tedy poskytují možnost dosáhnout zvolených cílů v rámci politiky životního prostředí s vyšší účinností. Níže uvedená tabulka obsahuje v součastné době používané ekonomické nástroje v oblasti stavebních a demoličních odpadů. Tab. 108 Ekonomické nástroje – odpady ze stavebnictví Současné ekonomické nástroje 1 Podpory ze SFŽP ČR. 2 Podpory a dotace z veřejných rozpočtů. 3 Podpory z programů a fondů EU. 4 Daňová zvýhodnění (daňové úlevy na vybrané činnosti). 5 Poplatky za ukládání odpadů na skládky. 6

Místní poplatky za uložení odpadů (neupravených interních SDO využívaných jako technologické vrstvy).

7 Pokuty a sankce.

Intenzita

♦▲ ♦▲

***

▲

***

♦▲

***

♦▲▼ ♦▲▼ ♦

**

* * *

1. Podpory ze SFŽP ČR, 2. podpory a dotace z veřejných rozpočtů ♦ ▲ V současné době jsou pro oblast odpadového hospodářství vyhlašovány programy podpory na sanace a rekultivace starých skládek, programy na podporu využití a odstraňování odpadů atd. Tento nástroj má dopady zejména na znečišťovatele, neboť se snižují jeho náklady na dosažení stanovených cílů ke zlepšení životního prostředí. Podpory a dotace z veřejných rozpočtů zahrnují programy podpory malého a středního podnikání. Programy schválené usnesením vlády č. 1257/2000 do roku 2004 podporovaly mimo jiné i kategorii Oborové klasifikace ekonomických činností 37 Zpracování druhotných surovin. Programy podpory malého a středního podnikání s platností od roku 2005 do roku 2006 také podporují OKEČ 37 Recyklace druhotných surovin. Podpory často působí proti principu „znečišťovatel platí“, protože příjemcem podpory jsou často znečišťovatelé. Finanční podpora přispívá k intenzivnímu rozvoji technické vybavenosti území pro nakládání s SDO a zvyšují ekonomickou jistotu investorů v dané oblasti.

283


2. Podpory z programů a fondů EU ▲ Finanční podpora ze zahraničních účelových fondů pomáhá, stejně jako podpory tuzemské, k intenzivnímu rozvoji technické vybavenosti (recyklačních zařízení) pro využívání stavebních a demoličních odpadů. Za určitých podmínek je možno využít například programy PHARE BEP (Business environmental programme), který poskytuje malým a středním podnikům finančně dostupné úvěry na projekty zavádění čistých technologií. Pomáhají tak vytvářet a rozvíjet kvalitní recyklační zařízení, která jsou zároveň šetrná k životnímu prostředí. 3. Daňová zvýhodnění ♦ ▲ Daňová zvýhodnění jsou vhodným nástrojem pro podporu materiálového využívání odpadů, zejména zvýhodnění výrobků s obsahem recyklovaných materiálů nebo ekologicky šetrných výrobků. Umožňují rozvoj recyklačních zařízení a odbyt vyrobených recyklátů na trhu, posilují jejich konkurenceschopnost. Využívání recyklátů z SDO je v současné době nedostatečné, ale daňová zvýhodnění napomáhají vytvářet pozitivní akceptaci recyklátů vyrobených ze SDO stavebními firmami, které je používají především z důvodů nižších cen než u přírodních surovin. Zvýšení odbytu recyklátů má za následek snížení těžby primárních surovin. 4. Poplatky za ukládání odpadů na skládky 5. místní poplatky za uložení odpadů ♦ ▲ ▼ Obecně převládá tendence omezovat množství ukládaných odpadů na skládky a podporovat jejich využívání jiným způsobem – recyklací – k tomu byly zavedeny poplatky za ukládání odpadů na skládky. Zvyšují-li se poplatky za ukládání odpadu na skládky, efekt v oblasti nakládání s SDO je dvojí. Buď někteří původci odpadů začnou preferovat využívání/recyklaci SDO, nebo naopak se snaží nakládat s tímto odpadem ve smyslu spekulativních rekultivací, či v horším případě se ho snaží odstranit/zbavit ponecháním ve volné přírodě (nelegálním způsobem). Producenti odpadů však nejsou v současné době dostatečně motivováni k hledání jiných způsobů nakládání s odpady než je ukládání odpadu na skládky. Proto se přistupuje ke zvyšování poplatků za uložení odpadu na skládky. Problémem je trvalá nedisciplinovanost občanů, podnikatelských i ostatních aktivit v nakládání se stavebním odpadem.

284


6. Pokuty a sankce ♦ Aktuálním problémem v oblasti sankcí a pokut v odpadovém hospodářství je hlavně špatné prosazování legislativy a vymáhání pokut a sankcí. Důležitou informací je, že subjekt porovná náklady, které mu přinese splnění uvalení povinnosti směřující ke zlepšení životního prostředí, a potenciální riziko odhalení a peněžní náklady sankcí a pokut. Pokuty a sankce by tedy měly být nastaveny v takové výši, aby převyšovaly náklady, které je třeba vynaložit na dodržení zákona. Pokuty a sankce omezují skládkování SDO a přispívají k hledání nových způsobů jejich odstranění. Problémem však je kvalifikovaná kontrola dodržovaní právních předpisů, proto přetrvává nedisciplinovanost občanů i právnických subjektů (původců odpadů). Ostatní nástroje

Z ostatních nástrojů se v dnešní době uplatňují zejména informační, organizační a dobrovolné nástroje. Jejich přehled je uveden v následující tabulce. Tab. 109 Ostatní nástroje – odpady ze stavebnictví Současné organizační/dobrovolné nástroje

Intenzita

1 Program označování výrobků s obsahem recyklovaných materiálů. ▲ ▼

***

2 EMAS.

▲

**

3 Národní program čistší produkce.

▲

**

♦

***

4 ISO. Upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů 5 při zadávání zakázek.

▲ ▲

▼

6 Posilování významu preventivních opatření. Dobrovolné environmentální dohody se subjekty OH, producenty i subjekty nakládajícími s odpady. Činnost profesních sdružení podporujících recyklaci 8 a využívání SDO. Současné institucionální/informační nástroje 7

▲▼ ▼■▲

9 Statistické sledování odpadů. 10 Informační systém odpadového hospodářství (ISOH). 11

Soustava právních norem, databází, odborných periodik v oblasti odpadového hospodářství.

12 Informační strategie MŽP pro roky 2000–2004 a následná období. 13 Program informační podpory výkonu veřejné správy v OH.

♦▼■

♦▼ ♦▼ ♦▼ ♦▼ ♦▼

*** * * *** ** ** * ** *

14 Výchova, školení, vydávání informačních a metodických pomůcek. ♦ ▼ ■

*

♦▼■

*

15 Zveřejňování koncepčních, prevenčních informací.

285


Organizační nástroje jsou založeny na změně vztahů a vazeb mezi subjekty nebo činnostmi. Většina organizačních nástrojů je v kompetenci veřejné správy. Dobrovolné nástroje slouží k vyvolání dobrovolné aktivity subjektů, které nejsou normativně uloženy jako povinnost. Institucionální nástroje se vztahují k institucím, které konají veřejnou správu nebo poskytují podporu výkonu veřejné správy. Informační nástroje představují oblast získávání zpracování a předávání informací.

Všechny tyto nástroje přispívají ke zvyšování recyklace stavebních a demoličních odpadů, využívání recyklátů a snižování ukládání stavebních odpadů na skládky. Analýza nástrojů působících v rámci ostatních politik

Materiálové využívání a recyklace stavebních a demoličních odpadů je ovlivňováno i řadou dalších nástrojů, které jsou zavedeny v rámci dalších resortů. Jsou jimi zejména strategické dokumenty ostatních ministerstev, podpory a dotace realizované ostatními resorty a informační systémy všech ministerstev i dalších orgánů státní správy. Tab. 110 Nástroje působící v rámci ostatních politik – odpady ze stavebnictví Administrativní nástroje

Intenzita

♦▼■▲ ♦▼■▲

***

3 Surovinová politika.

▼■▲

***

4 Průmyslová politika.

▼■▲

**

♦▼■▲

**

▼▲■

**

1 Právní řád ČR. 2 Národní rozvojový plán.

5 Rozvojové a operační programy. 6 Koncepce výzkumu a vývoje MPO. 7 Národní politika podpory jakosti.

▼▲

**

***

Ekonomické nástroje 1 Dotace a půjčky na výzkum a vývoj MPO.

▼▲■

**

2 Dotace a půjčky z EU.

▼▲■

**

3 Podpory agrokomplexu. 4 Programy na podporu podnikání (malého a středního) MPO. 5 Podpora investování MPO. 6 Pokuty podle zákona o obcích. 7 Pokuty podle přestupkového zákona.

286

▼▲

*

▼▲■

***

♦

***

▼▲■

♦▼ ♦▼

* *

3. Administrativní, ekonomické a ostatní nástroje Ostatní nástroje Informační systémy všech ministerstev a dalších orgánů státní správy určených pro informování veřejnosti. Zveřejňování koncepčních, prevenčních a dalších informací 9 ostatních resortů. 8

▲■ ▲

* *

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Metodický pokyn OO MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb doporučuje, v případě, kdy využití konstrukčních prvků není možné, upravit mechanicky odpad tak, aby svou strukturou byl srovnatelný se štěrkopísky nebo stavebním kamenivem, a dále jej využít jako stavební výrobky (v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb.) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů – při pracích s materiály obsahujícími azbest a odpady z nich je nutné postupovat ve smyslu § 41 č. 258/2000 Sb. (povinnost zaměstnavatele ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví příslušnému podle místa činnosti, že budou prováděny práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni vlákny azbestu a toto hlášení učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce). Zákon 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů. Zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – stanovuje podmínky pro uvádění na trh, dovoz, vývoz a distribuci výrobků obsahujících vláknitý azbest. Zákon č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů – schválená usnesením vlády ČR č. 1311/99. Vyhláška MŽP a MZe č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Vyhláška MZe č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Vyhláška MZe č. 6/2002 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. V příloze č. 2 k této vyhlášce je uvedena tabulka uvádějící 287


limitní hodinové koncentrace chemických ukazatelů a prachu. Pro azbestová a minerální vlákna jsou zde uvedeny limity vztažené na standardní podmínky. Vyhláška MMR č. 137/1998 Sb., o technických požadavcích na výstavbu. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky – v příloze č. 1 tohoto nařízení jsou v článku 3 „Hygiena, ochrana zdraví a životní prostředí“ uvedeny základní požadavky na posuzování stavebních výrobků z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti. Z toho vyplývá, že stavební výrobky musí mít takové vlastnosti, aby stavby, pokud byly řádně projektovány, postaveny a udržovány, splňovaly takové požadavky, aby neohrožovaly hygienu nebo zdraví jejich uživatelů nebo sousedů. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci – v § 21 jsou stanoveny specifické podmínky z hlediska ochrany zdraví při práci s azbestem a jiných pracích, které mohou být zdrojem expozice azbestu, a v odst. 6 § 21 jsou uvedena opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při odstraňování staveb nebo jejich částí, v nichž byly použity stavební materiály obsahující azbest. Dále je nutno při práci s azbestem realizovat opatření uvedená v § 19 citovaného nařízení. Detailní analýza nástrojů používaných v oblasti toků SDO

Celý životní cyklus stavebních odpadů v podstatě začíná již samotnou těžbou primárních stavebních surovin, jejich zpracováním na výrobek určený ke stavbě, dále výstavbou objektu a jeho užívání, přes jeho demolici, a končí odstraňováním vzniklých stavebních a demoličních odpadů na skládky či se používá k rekultivacím, sanacím nebo terénním úpravám. V nejlepším případě se SDO materiálově využívají – recyklují a vyrábí se recyklát, jenž může být znovu použit při stavbě. Tento trend recyklace SDO má v současné době prioritu. Schéma vývoje stavebních odpadů je uvedeno níže.

288


Obr. 26 Schéma toku stavebních a demoličních odpadů a jednotlivé nástroje E4, P3, 4

Těžba primárních surovin

E4

Úprava suroviny

Výroba stavebního materiálu

A8, E4, O1, 5, 8, P

A8, E4, O1, 8, P

Stavba a její využití

A2, 6, O6, 9-15

Demolice stavby

Skládka

Rekultivace, sanace

A3-6, E1, 2, 5-7, O9-15, P12, 13

A2, 5, 6, E1, 2, 5, 6, O9-15

Terénní úpravy

A 1, 2, 7, E4, O4, 5

A1-7, E1-7, O 1-5, 9-15

Materiálové využití, recyklace SDO Recyklát vyrobený z SDO

Analýza nástrojů pro stavební a demoliční odpady v rámci jejich toku

Těžba primárních surovin Ekologická daň na těžbu primárních surovin a daňová zvýhodnění recyklátů Uvalení ekologické daně na těžbu primárních stavebních surovin má za následek změnu preferencí jejich spotřebitelů prostřednictvím změny/zvýšení ceny primárních surovin ve prospěch materiálů vyrobených recyklací stavebních a demoličních odpadů. Tímto nástrojem se dociluje zvýšení zájmu o recykláty vyrobené z SDO, v podstatě vede k jejich odbytu, a tím i zvýšení zájmu investorů o vybudování recyklačních zařízení. Ekologické daně zvyšují náklady na těžbu primární suroviny a snaží se změnit chování subjektů směrem k využívání recyklátů, které jsou díky daňovému zvý289


hodnění levnější než primární stavební suroviny. Účinnost tohoto nástroje je závislá na důsledné kontrole dodržování platby této ekologické daně a postizích za nelegální těžbu primárních surovin, bez nichž by tento nástroj byl neefektivní. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny – zákaz těžby nerostů v CHKO, NPR, NPP. Zákaz těžby ve všech zónách CHKO nebo NPR, NPP znamená pro daný region nedostatek primárních stavebních surovin. Poptávka po levných stavebních materiálech vzroste. Dovoz primárních surovin je velmi drahý, proto se přistupuje k řešení výroby stavebních materiálů recyklací stavebních a demoličních odpadů, jejichž výsledná cena je nižší než cena dovezených primárních surovin. Roste tak poptávka a odbyt recyklátů, vzrůstá i zájem podnikatelských subjektů v oblasti výstavby nových zařízení na recyklaci SDO. Podmínkou je důsledná kontrola plnění zákazu těžby, aby nedocházelo k nelegální těžbě primárních surovin. Se zákazem těžby v zónách CHKO souvisí i ztráta pracovních příležitostí, které mohou být kompenzovány nabídkou nových pracovních příležitostí v nově vybudovaných zařízeních na recyklaci stavebních materiálů. Úprava primárních surovin a výroba stavebního materiálu Upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů při zadávání zakázek Ve veřejných stavebních zakázkách může být stanoveno kvantifikované využití odpadů, případně přímý požadavek na využití nebo recyklaci odpadů vzniklého při plnění zakázky. Upřednostňování recyklátů při zadávání zakázek má za následek zvýšení jejich odbytu a snížení poptávky po primárních surovinách, které jsou recykláty nahrazeny. Zvýší se i samotná recyklace stavebních odpadů výstavbou nových zařízení nebo dovozem recyklátů z jiných regionů. Environmnetální účinnost je přímá a často i vysoká. Ekonomický dopad má tento nástroj na zadavatele veřejné zakázky. Stavba a její užívání Bytová politika a politika územního rozvoje V ČR existují programy podpory bydlení (v rámci bytové politiky MMR ČR) a programy podpory rozvoje průmyslových podnikatelských subjektů na území NUTS 2, které podporují výstavbu nových objektů. Tímto se zvyšuje jak odbyt primárních stavebních surovin, tak i recyklátů vyrobených ze stavebních a demoličních odpadů. Předpokládá se, že tyto programy stimulují mírný nárůst odbytu obou komodit. Současně bude sílit tlak na přednostní využívání recyklátů díky cílům Surovinové politiky ČR, cílům stanovených v POH ČR a POH krajů (a v dalších dokumentech MŽP ČR). Vzrůstu bytové výstavby by mělo napomoci také připravované nové znění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který přinese změnu ve stavebním povolení – pro stavby typu rodin290


ných domků bude třeba jen ohlášení. Stavby větší než 150 m2 budou vyžadovat platné územní rozhodnutí. Také pro jejich užívání nebude nutná kolaudace, ale bude možné je užívat již na základě ohlášení o jejich užívání. Díky tomu se předpokládá další vzrůst bytové výstavby, a tím i odbytu stavebních materiálů jak z primárních surovin, tak i recyklátů ze SDO. Stavební řád – požadavek na recyklaci SDO Ve stavebním povolení může být zakotven požadavek na způsob užívání stavby a po jeho ukončení požadavek na odstraňování stavebních a demoličních odpadů formou jejich materiálového využívání. Tento požadavek má dopady na původce odpadů z dotčených staveb, jejichž demolice a vzniklý materiál musí být recyklován. To vede k usměrnění toků SDO směrem k jejich materiálovému využívání. Materiálovému využívání stavebních a demoličních odpadů napomáhá také Metodický pokyn MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb, který zajišťuje, aby se SDO bylo nakládáno v souladu s platnou právní úpravou nakládání s odpady. Obecně závazná vyhláška obce o nakládání se stavebním odpadem, veřejná správa Pro potřeby rekonstrukcí nebo drobných stavebních úprav určí obec závaznou vyhláškou obce o nakládání se stavebním odpadem, jakým způsobem mají původci odpadů nakládat s SDO. Problémem je nejednotnost výkonu veřejné správy, která dává možnost vzniku spekulativním rekultivacím a terénním úpravám (zavážení cest apod.). Je totiž otázkou, zda rekultivační práce jsou zařízením podle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. nebo podle § 14 odst. 2 téhož zákona. Odstavec 2 říká, že není nutný souhlas krajského úřadu k provozování zařízení (rekultivace), dochází-li k využívání odpadů, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny. Zařízení je provozováno na základě rozhodnutí vydaného podle § 117 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pokud se rekultivace přednostně řídí stavebním zákonem, je přednostně stavbou. Jednoznačně zde nejde o zařízení k využívání odpadů, ale o zařízení k úpravě terénu. Demolice stavby Stavební úřady – povolení k odstranění stavby Povolení k odstranění stavby zahrnuje způsob odstranění stavby přednostně formou šetrné demolice, tj. třídění demoličního odpadu již na staveništi. To zatěžuje původce odpadů, kteří musí také tento tříděný odpad přednostně předat k recyklaci/materiálovému využití. Má to také dopad na subjekty provádějící kontrolu. Efektivnost tohoto opatření vede ke zvýšení množství SDO využitelných k recyklaci a nepřímo vede i k ekologické výchově a zvyšování povědomí o recyklaci odpadů. Celkový efekt je pozitivní.

291


Odstranění, využití SDO Právní předpisy – nejasnosti Nevyjasněná formulace výkladu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve vztahu k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v procesu udělování souhlasu k provozování zařízení (rekultivace). Udělování souhlasu vychází ze zákona o odpadech, který však připouští dva různé správné výklady. První výklad podle § 14 odst. 1 uvádí: K tomu, aby bylo možné provozovat rekultivaci (zařízení), je nutný souhlas příslušného krajského úřadu, který povolí provoz zařízení i s jeho provozním řádem. Podle § 14 odstavce 2 však není k provozování zařízení (rekultivace) nutný souhlas příslušného krajského úřadu. Zařízení je provozováno na základě rozhodnutí vydaného podle § 117 zákona územním plánování a stavebním řádu. Pokud se rekultivace přednostně řídí stavebním zákonem, je přednostně stavbou. Jednoznačně zde nejde o zařízení k využívání odpadů, ale o zařízení k úpravě terénu. Pokud tedy SDO unikají touto pochybnou cestou, nedochází k jejich recyklaci a nevyvstává ani zájem o jejich materiálové využívání ze strany původců odpadů. Tato nejasnost umožňuje ukládat i neupravené stavební a demoliční odpady za účelem rekultivace skládky či jiného území, také umožňuje jejich uložení v rámci spekulativních terénních úprav (zavážení cest apod.). Dále může být SDO vykázán v evidenci odpadů i dvakrát (evidence odpadů dle ISOH). Problémem je však, že vykazující subjekty nezatřiďují „způsob nakládání“ jednotně. Zejména údaj „využití jako druhotná surovina“ zahrnuje nezpracovaný stavební odpad, avšak tento odpad se často vykazuje ještě jednou pro údaj „rekultivace, terénní úprava“. Tyto nedostatky způsobují nedostatečné informace o skutečných tocích stavebních odpadů. Pro využití stavební suti ke zpevnění polních cest je nezbytné souhlasné vyjádření orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF) podle § 15 písm. i) zákona č. 344/1992 Sb., o ochraně ZPF ve znění pozdějších předpisů, obsahující souhlas z hlediska vodohospodářského, z hlediska ochrany přírody a nakládání s odpady, s písemným návrhem na využití odpadu. Praxe je ovšem často jiná – zavážení polních cest se v lepším případě děje se souhlasem majitele cesty, v horším případě jsou cesty zaváženy ilegálně. Nedodržování souhlasu orgánu ochrany ZPF vede k únikům stavební suti bez jakékoliv evidence množství i druhu odpadu. Dále se někdy stává, že materiál, který je podroben řadě kroků – faktických i administrativních – v tak dlouhém řetězci se postupně mění až do té míry, že ač na samotném začátku to byl prokazatelně materiál demoliční, od shromáždění na místě demolice přes dopravu na jiné místo odložení se stává občas „zeminou“. Často tato situace vzniká v důsledku legislativních požadavků a v důsledku časté změny vlastníka. Evidence toků těchto odpadů se tedy může vykázat i dvakrát – jako materiálové využití a později jako využití pro terénní úpravy.

292


Plán odpadového hospodářství, podpory a dotace z veřejných rozpočtů POH je preventivním nástrojem pozitivní stimulace pro splnění cílů využití 50 % hmotnosti vznikajících SDO do 31. 12. 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících SDO do 31. 12. 2012. Nástroj POH má dopad na rozpočty obcí a původců odpadů, neboť je nutí materiálově využívat SDO. Dochází k tlaku ze strany státní i veřejné správy k recyklaci SDO. Současně finanční podpory a dotace z veřejných rozpočtů pro rozvoj recyklačních zařízení se snaží směřovat toky odpadů směrem k materiálovému využití. Mají pozitivní dopad na vytváření nových podnikatelských aktivit a financování výstavby zařízení pro recyklaci SDO. Recyklační zařízení a recyklát Podpory a dotace z veřejných rozpočtů, Podpory ze SFŽP ČR Programy podpory malého a středního podnikání zahrnují v oblasti kategorie OKEČ 37 zpracování/využití druhotných surovin materiálové využití SDO. Tyto podpory mají pozitivní vliv na zvyšování recyklace SDO. Znečišťovatelům jsou poskytovány podpory na zavádění nových technologií. Současně v důsledku daňových zvýhodnění recyklátů vyrobených ze SDO dochází k aktivaci podnikatelských subjektů a iniciaci vybudování recyklačních zařízení pro stavební a demoliční odpady. Nutným předpokladem pro jejich výstavbu v určité lokalitě je však dostatek tříděných SDO pro delší časové období tak, aby se recyklační zařízení vyplatilo realizovat. Využívá se často možnosti kombinovat recyklaci se zpracování (drcením) primárních surovin, aby kapacita zařízení byla plně využita a náklady na provoz byly rentabilní. Požadavky na výrobky dle zákona č. 22/1997 Sb. Pro využití odpadů jako výrobku nebo materiálů je nutné postupovat dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a speciálně pro různé způsoby využití podle zvláštních předpisů, které je upravují. Pokud jsou splněny požadavky tohoto zákona a surovina nebo výrobek získaný z odpadu je předáván spotřebitelům, přestává být odpadem a na nakládání s ním se dále zákon o odpadech nevztahuje. U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů (nařízení vlády č. 178/1998 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb., jehož součástí jsou požadavky na posouzení stavebních výrobků z hlediska zdravotní nezávadnosti). Uvedené požadavky zákona mají dopad na zpracovatele stavebních odpadů, neboť výrobky – recykláty jimi vyrobené musí tyto nároky splnit. Splnění požadavků dle zákona č. 22/1997 Sb. zvyšuje důvěru konečných spotřebitelů výrobků – recyklátů, a tím i zvýšení jejich odbytu. Jedná se tedy o nástroj s pozitivním dopadem pro zpracovatele SDO i pro spotřebitele, neboť i daňová zvýhodnění umožňují

293


zpracovatelům nastavit cenu recyklátů tak, aby byli dostatečně konkurenceschopné primárním surovinám. Souhlas k provozování zařízení Výstavba mobilních/stacionárních recyklačních zařízení Současná produkce stavebních a demoličních odpadů mírně roste a zlepšuje se jejich dostupnost pro ekonomické subjekty, které se recyklací zabývají. Protože jsou recyklační linky v ČR zpravidla mobilní a jedná se o zařízení, které je možno bezproblémově využít i ke zpracování nerostných surovin (drcení stav. kamene), bývají k tomuto účelu často využívány. Tím se zlepšuje celková produktivita recyklačního zařízení. Výstavba stacionárních recyklačních zařízení vyžaduje stálý přísun stavebního odpadu, proto se jejich vybudování plánuje v blízkosti velkých měst, kde produkce SDO dosahuje velkých objemů. Podmínkou výstavby je dostatečný zdroj inertní stavební suti a zamezení nakládání se SDO v dané lokalitě jiným způsobem než recyklací – to vyžaduje striktní zamezení využívání neupravených inertních minerálních sutí na rekultivace či terénní úpravy správním úřadem. Strategií městských úřadů by tedy měla být intenzivní komunikace mezi úřadem a investory recyklace SDO v daném regionu, aby výsledný efekt byl pro obě strany akceptovatelný. Tzn. město by mělo zajištěno odstraňování SDO v souladu s platnou legislativou a investor zajištěn přísun materiálu. Navíc využití odpadu v místě demolice snižuje náklady investora, který pak může výrobek – recyklát prodávat za nižší cenu než v místě vzdáleném demolice, kdy cenu výrobku zvyšují náklady na dopravy. Logistika stavebních odpadů je v procesu jejich zpracování důležitým aspektem, který určuje ceny výsledných recyklátů – tzn. pokud se dováží SDO do vzdálenějších recyklačních zařízení, pak se cena recyklátů může zvýšit o dopravní náklady. Před samotnou stavbou stacionárních recyklačních zařízení je nutné zvolit co nejvhodnější umístění těchto zařízení. Skládky, rekultivace, sanace a terénní úpravy Zákaz skládkování Poplatky za ukládání SDO na skládky Poplatky za ukládání stavebního a demoličního odpadu na skládky je povinen uhradit každý původce odpadu, pokud se rozhodne produkovaný odpad uložit na skládce. Zvyšují-li se poplatky za ukládání odpadu na skládky, v porovnání s náklady na ostatní způsoby nakládání s odpady roste motivace odpad využívat či odstraňovat jiným způsobem. Pro dostatečnou motivaci musí úroveň poplatků překročit úroveň ostatních způsobů nakládání, aby producenti byli motivováni je využívat. Poplatky jsou tedy nápravným nástrojem pozitivní stimulace. Jedná se o významný nástroj, který má vliv i na další způsoby nakládání se stavebními odpady. Ekonomické dopady má na producenty odpadů ovšem náklady na zavedení 294


nástroje dopadají na veřejné rozpočty. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec. Současně by měla obec stanovit ve veřejně závazné vyhlášce o nakládání se stavebním odpadem způsoby a možnosti odstranění SDO. Problémem je nejednotný přístup stavebních úřadů k výkladu zákona o odpadech při schvalování používání SDO k rekultivacím a terénním úpravám. V současné době se připravuje návrh vyhlášky o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, která transponuje Rozhodnutí 2003/33/ES, jímž se stanovují kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládkách podle čl. 16 směrnice 1999/31/ES.

3.2.5 Komunální odpad Administrativní nástroje Tab. 111 Administrativní nástroje – komunální odpad Administrativní nástroje Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, 1 ♦▲ přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. 2

Určení místa k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálních odpadů.

3

Značení baterií, akumulátorů a zařízení do nichž jsou baterie nebo akumu♦▼ látory zabudovány o zpětném odběru a o obsahu těžkých kovů.

4 Zpětný odběr vybraných výrobků. 5 Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh. 6 Informování spotřebitele o zpětném odběru výrobků. 7 Označování obalů.

♦


** ** ***

▼

***

♦▼ ♦▼

♦▼▲ 9 Zajištění využití a recyklace odpadů z obalů („recyklační“ kvóty). ♦▲ 10 Odpadový hospodář. ♦▲ 12 Souhlas k dovozu, vývozu a tranzitu odpadů.

****

♦ ▲▼

8 Zpětný odběr obalů.

11 Vedení evidence odpadů.

Intenzita

▼

♦▲ ♦▲

** ** *** **** *** *** ** *****

1. Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ♦ ▲

Obecně závaznou vyhláškou může obec stanovit systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na 295


jejím území. Vyhláška usměrňuje toky jednotlivých složek komunálního odpadu, podporuje separovaný sběr odpadu a působí jako motivace pro občany k recyklaci a minimalizaci odpadu. Zabraňuje nelegálnímu nakládání s odpady. Případné zvýšené náklady obce vzniklé v důsledku obecně závazné vyhlášky jsou z velké části uplatňovány formou poplatků od občanů. 2. Určení místa k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálních odpadů ♦

Obec určuje místa, kam mohou občané odkládat komunální odpad, a je povinna zajistit místa, kam mohou být odkládány nebezpečné složky komunálních odpadů. Nástroj umožňuje občanům orientaci v jednotlivých způsobech nakládání s odpady a jejich specifickými složkami. Usnadňuje podchycení odpadových toků a snižuje riziko vzniku nelegálních skládek odpadu. Účinnost nástroje je závislá na míře a kvalitě informovanosti občanů. Stejně jako v případě obecně závazné vyhlášky obce jsou zvýšené náklady z části zahrnuty do poplatků za odpad. 3. Značení baterií, akumulátorů a zařízení, do nichž jsou baterie nebo akumulátory zabudovány, o zpětném odběru a o obsahu těžkých kovů ♦ ▼

Baterie, akumulátory a zařízení, do nichž jsou baterie nebo akumulátory zabudovány, musí být označovány údaji týkajícími se možnosti jejich zpětného odběru a údaji o obsahu těžkých kovů. Značení usnadňuje určení těchto druhů odpadu, umožňuje jejich další využívání nebo ekologické zpracování, usnadňuje zpětný odběr značených výrobků. Vzniklé náklady pak nesou výrobci a promítají se do výsledné ceny výrobků. 4. Zpětný odběr vybraných výrobků ♦ ▲ ▼

Výrobci a dovozci vybraných druhů výrobků (elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, chladničky používané v domácnostech, minerální oleje) jsou povinni zajistit zpětný odběr těchto výroků. Musí být zajištěn dostatek přístupných míst a odběr musí být prováděn bez nároku na úplatu. Tímto způsobem se zvyšuje využívání odpadu, zabraňuje se jeho ukládání na skládky nebo jinému nevhodnému způsobu odstraňování, a tím se snižuje negativní vliv výrobků na životní prostředí. Náklady na zpětný odběr vybraných výrobků nesou jejich producenti. Náklady se promítají do ceny výrobků, a mohou tak ovlivnit jejich prodejnost.

296


5. Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh ▼

Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna vypracovat písemné prohlášení, že při uvedení obalu na trh byly splněny zákonné podmínky. Osoba uvádějící obal do oběhu musí dále předložit toto prohlášení kontrolnímu orgánu. Prohlášení výrazně usnadňuje identifikaci složení obalů, určení možností následné využitelnosti a zavedení systému sběrného odběru. Zvýšené náklady spojené především s administrativními náročností nástroje se mohou nepříznivě projevit zvýšením ceny výrobku. 6. Informování spotřebitele o zpětném odběru výrobků ♦ ▼

Prodejce vybraných výrobků má povinnost informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. Pokud tak neučiní, je povinen zajistit zpětný odběr výrobků přímo v provozovně na vlastní náklady. Cílem nástroje je zvýšit informovanost občanů, podpořit zpětný odběr výrobků, a tím zvýšit využívání odpadu. Pro účinnost nástroje je podstatný vhodný způsob informování spotřebitele a dostatečné množství informací o způsobu zpětného odběru. 7. Označování obalů ♦ ▼

Producenti obalů musí zajistit, aby byl na obalu, baleném výrobku nebo na jeho štítku označen materiál, z něhož je obal vyroben, a způsob nakládání s použitým obalem. Informovanost o složení obalu je rozhodující pro chování spotřebitele. Správné značení obalu umožňuje spotřebiteli rozhodnout o jeho recyklaci, využití nebo odstranění. Nástroj může být podporován organizačními nástroji, např. Zelený bod. Náklady na označování výrobku se promítají do konečné ceny výrobku a mohou mít negativní dopad při rozhodování spotřebitele. 8. Zpětný odběr obalů ♦ ▼ ▲

Stejně jako v případě vybraných druhů odpadu jsou subjekty, uvádějící na trh nebo do oběhu spotřebitelské obaly nebo balené výrobky, povinny zajistit zpětný odběr přímo od spotřebitele bez nároků na úhradu. Musí být zajištěno dostatečné množství sběrných míst, obvykle jsou součástí prodejní sítě. Nástroj rozšiřuje odpovědnost výrobce za odpady z obalů a následné nakládání s nimi, odpovídá principu „znečišťovatel platí“. 9. Zajištění využití a recyklace odpadů z obalů („recyklační“ kvóty) ♦ ▲

Zákon stanovuje rozsah, ve kterém musí být odpady z obalů nebo balených výrobků využity a částečně recyklovány. Naplnění kvót musí zajistit osoba uvádějící obaly na trh. 297


Nástroj má stejný environmentální význam i ekonomický dopad jako zpětný odběr obalů. 10. Odpadový hospodář ♦ ▲

Nástroj zajišťuje odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, zastupující původce při jednání s orgány státní správy v oblasti odpadového hospodářství.Odpadovým hospodářem může být určena pouze fyzická osoba, která má zákonem požadované vzdělání a praxi. Nástroj je environmentálně účinný, odpadový hospodář omezuje nepříznivé vlivy činnosti původců prostřednictvím odborného dohledu. Ekonomicky by mělo působení odpadového hospodáře zajistit snížení nákladů původce, případně úsporu výdajů z rozpočtů obcí na sanace škod na životním prostředí způsobené špatných nakládáním s odpady. 11. Vedení evidence odpadů ▼

Původci odpadů jsou povinni vést v rozsahu prováděcího předpisu průběžnou evidenci o produkci a způsobech nakládání s odpady. Nástroj zvyšuje náklady původců odpadu, povinných zpracovat evidenci a povinných subjektů veřejné správy a to náklady na administrativní činnost nutnou pro zpracování evidence. Environmentálně je vedení evidence velmi účinný nástroj, tvoří podklad pro znalost odpadových toků, a tím umožňuje zlepšení kvality řízení odpadového hospodářství. 12. Souhlas k dovozu, vývozu a tranzitu odpadů ♦ ▲

K vývozu, dovozu a tranzitu odpadů je nutné získat souhlas vydaný MŽP. To zabraňuje nekontrolovatelnému transportu odpadu mezi státy. Takový pohyb odpadů by mohl mít jako důsledek environmentálně nevhodné odstraňování odpadů, způsobené rozdílnou legislativou v jednotlivých státech. Ekonomicky je odstraňování odpadu za hranicemi státu často výhodnější, což je motivací k tomuto jednání. Souhlas k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů tak zvyšuje náklady pro firmy, které se nakládáním s odpadem zabývají. Zpracování odpadu na území státu má však i kladný ekonomický dopad díky tvorbě pracovních příležitostí.

298


Ekonomické nástroje Tab. 112 Ekonomické nástroje – komunální odpady Ekonomické nástroje

Intenzita

1 Rozšířená odpovědnost výrobce (finanční).

▼

****

2 Záloha.

▼

**

3 Povinné finanční rezervy a pojištění. 4 Poplatky za odpad. 5 Pokuty a sankce. 6 Ekologická daň. 7 Poplatek za ukládání odpadů na skládku. 8 Podpory, subvence, výhodné půjčky.

♦▲▼ ♦▼ ♦▲▼ ▼

♦▼ ♦▲▼■

*** **** ** ***** **** **

1. Rozšířená odpovědnost výrobce (finanční) ▼

V rámci rozšířené finanční odpovědnosti kryje výrobce všechny celospolečenské náklady spojené s životním cyklem konkrétního výrobku. Nástroj je realizací principu odpovědnosti znečišťovatele. Jeho cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že činí výrobce (znečišťovatele) administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Je konkrétním a účinným stimulem separace využitelných složek z komunálních odpadů za účelem jejich materiálového využití. Aplikací tohoto principu jsou do skutečné ceny výrobku zahrnuty i ceny externalit. To podporuje rozhodování výrobců při volbě obalu nebo materiálu na výrobu obalu ve prospěch výrobků s šetrných k ŽP. Princip rozšířené odpovědnosti zahrnuje povinnost zpětného odběru. Ten je v ČR realizován např. zavedením povinnosti zpětného odběru na obaly a vybrané výrobky. 2. Záloha ▼

Smyslem zálohy je přimět spotřebitele k vrácení obalu, a tím zvýšit možnost jeho recyklace, případně materiálového využití. Záloha proto bývá zavedena jak za účelem opětovného využití odpadu (skleněné lahve), tak i pro jednocestné obaly (obaly na jedno použití), za účelem jejich shromáždění ve velkém množství, při kterém se vyplatí oddělené nakládání s tímto odpadem. Rozhodující pro účinnost nástroje je, zda jsou vratné výrobky (výrobky ve vratných obalech) akceptovatelné pro spotřebitele. Výška zálohy musí převyšovat námahu spojenou s vrácením obalu, aby působila pro spotřebitele jako motivace. Zálohy tak mohou zvýšením ceny výrobku snižovat konkurenceschopnost výrobků na trhu. V případě vhodného nastavení výšky zálohy je tento nástroj motivací pro spo-

299


třebitele k navrácení výrobku na určené místo. Důsledkem je zvýšení separovaného sběru daných typů odpadu a snížení produkce směsného odpadu. Pro výrobce je zavedení záloh spojeno se zvýšením nákladů na přepravu, skladování apod. 3. Povinné finanční rezervy a pojištění ♦ ▲ ▼

Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu pro rekultivaci a sanaci skládek, vytěžených ploch apod. Finanční rezervy zamezují negativním vlivům skládky nebo vytěžené plochy na životní prostředí a krajinný ráz po jejím uzavření. Slouží k úhradě nákladů na rekultivaci, zajištění péče po skončení provozu a asanací. Podobnou rezervu si subjekt může vytvářet pomocí pojištění, např. pojištění proti ekologické havárii. Pojištění slouží ke krytí konkrétního rizika, které by pro daný subjekt mohlo být v případě jeho realizace neúnosné nebo příliš nákladné. Environmentálně jsou tyto nástroje velmi účinné. Zajišťují navrácení krajiny do původního stavu a zamezení ekologických následků skládkování či těžby. Finance z rezervních fondů nebo z pojištění mohou být v případě potřeby okamžitě použity. Plánované finanční rezervy a pojištění původců spotřebitelských elektrozařízení slouží jako garance, že po skončení jejich životnosti budou materiálově využity nebo s nimi bude ekologicky naloženo. 4. Poplatky za odpad ♦ ▼

Nástroj přímo ovlivňující chování producentů odpadu. Významem odvádění poplatků za odpad je snaha snižovat produkovaný odpad již na vstupu (při poptávce zboží), nebo tím, že bude spotřebitel třídit produkovaný odpad. Vhodné odlišení výšky poplatků za tříděný a netříděný odpad je pro producenty motivací ke zvýšené recyklaci. Účinnost nástroje je závislá na kvalitní informovanosti obyvatel. Poplatky za odpad mohou vést ke zvýšení nelegálního nakládání s odpadem. To je však podle zkušeností ze zemí EU, kde je tento nástroj využíván, převáženo jeho pozitivním vlivem na množství a podíl tříděného odpadu. Zvýšením poplatků za směsný komunální odpad je podporována nejen recyklace, ale zároveň minimalizace produkce odpadu. Nástroj představuje praktickou aplikaci principu „pay as you throw“. Výsledkem aplikace tohoto nástroje by mělo být snížení nákladů na provozování systému v obci, a to prostřednictvím snížení množství produkovaného odpadu. Nástroj je široce uplatňován v rámci EU, např. pro separovaný sběr bioodpadu.

300


Dobrovolné nástroje Tab. 113 Ostatní nástroje – komunální odpady Dobrovolné nástroje Dobrovolné environmentální dohody se subjekty odpadového 1 hospodářství, producenty i subjekty nakládajícími s odpady, včetně subjektů povinných ke zpětnému odběru. ▼ Zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných 2 zakázek a preference výrobků s označením Ekologicky šetrný výrobek. ▼ Program označování ekologicky šetrných výrobků s obsahem 3 recyklovaných materiálů. ▼ 4 Zelený bod. 5

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice.

Intenzita

▼ ▼

**

*** ** ** **

1. Dobrovolné environmentální dohody se subjekty odpadového hospodářství, producenty i subjekty nakládajícími s odpady, včetně subjektů povinných ke zpětnému odběru ▼

V rámci tohoto přístupu jsou mezi subjekty dohody uzavírány závazky ke zlepšení stavu životního prostředí prostřednictvím dobrovolného, aktivního environmentálního jednání. Dobrovolné dohody jdou nad rámec povinností vyplývajících z platných zákonů, nebo je mohou při jejich neexistenci nahrazovat. Představují specifický nástroj prosazování cílů odpadového hospodářství s vysokou environmentální účinností. 2. Zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných zakázek a preference výrobků s označením Ekologicky šetrný výrobek ▼

Při výběrových řízeních a u veřejných zakázek mohou být stanoveny konkrétní podmínky na používané technologie, způsob nakládání s odpadem, jeho recyklaci apod. Nástroj působí přímo a může mít vysokou environmentální účinnost. Ekonomicky má zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení vliv na zadavatele zakázky, v případě veřejných zakázek na státní správu. 3. Program označování ekologicky šetrných výrobků a výrobků s obsahem recyklovaných materiálů ▼

Národní program environmentálního značení (certifikační systém) uděluje na základě více kritérií licence opravňující k používání značky „Ekologicky šetrný výrobek“. Takto označené výrobky mají během životního cyklu nižší dopad na životní prostředí. 301


Nástroj působí jako pozitivní stimulace, v rámci EU je široce uplatňován. Ekonomicky působí pozitivně, především díky zvýhodnění Ekologicky šetrných výrobků při exportu. Na druhou stranu má i negativní dopad, subjekty musí hradit náklady na analýzy potřebné k udělení licence ze svých prostředků. Tyto náklady zvyšují cenu výrobků, a tím snižují konkurenceschopnost výrobků na trhu. 4. Zelený bod ▼

Značku uděluje EKOKOM, a. s. Její uvedení na obalu označuje, že subjekt užívající značku je zapojen do systému zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Jedná se o informativní nástroj, který umožňuje spotřebiteli rozhodování při výběru výrobků příznivých k životnímu prostředí. Zelený bod v takovém případě zvýhodňuje označený výrobek. 5. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice ▼

Jedná se o součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí. Environmentální vzdělávání a osvěta je jednou z hlavních priorit vlády. Státní program environmentálního vzdělávání a osvěty je zaměřen na hlavní cílové skupiny, tj. na pracovníky veřejné správy, děti a mládež, podnikatelský sektor a na veřejnost a napomáhá jejich vzájemnému působení. Program vyžaduje ekonomickou podporu realizace, vynaložené prostředky se však nepochybně projeví ve významných ekonomických úsporách investic nezbytných pro nápravy poškozeného životního prostředí i zdraví obyvatel a pravděpodobně budou mít dopad i na růst HDP.

Nástroje působící v rámci ostatních politik Tab. 114 Nástoje působící v rámci ostatních politik – komunální odpady Nástroje působící v rámci ostatních politik

Intenzita

1 Technické požadavky na výrobky.

■▼▲

*

2 Hygienické požadavky.

■▼▲

*

1. Technické požadavky na výrobky ■ ▼ ▲

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí. Zákon dále stanovuje práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh výrobky, které by mohly ohrozit oprávněný zájem, práva a povinnosti právnických nebo fyzic302


kých osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím. 2. Hygienické požadavky ■ ▼ ▲

Hygienické požadavky upravuje vyhláška č. 295/1997 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny. Vyhláška stanovuje povinnosti související s obalováním výrobků, týká se především prodeje potravin a výrobků, které přicházejí do styku s potravinami. Zákon o ochraně spotřebitele stanoví, že „vyžaduje-li to povaha výrobků, zejména s ohledem na hygienické podmínky prodeje a charakter použití, je prodávající povinen výrobky prodávat v hygienicky nezávadných obalech nebo je do takových obalů při prodeji zabalit, při samoobslužném prodeji je povinen spotřebiteli poskytnout vhodný obalový materiál“. Praktickým důsledkem této vyhlášky je zvýšení množství obalových materiálů, a tudíž i odpadu z obalů určených k dalšímu zpracování nebo uložení na skládku. Podobně je povinnost balit potraviny a tabákové výrobky stanovena v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích. Zákon udává povinnost balit potraviny a tabákové výrobky tak, aby byly chráněny před znehodnocením, aby byla znemožněna změna obsahu a aby obaly odpovídaly požadavkům na materiály přicházející do styku s potravinami. Spolu s implementací legislativních norem EU dochází k dalšímu zvyšování hygienických požadavků na způsob prodeje potravin a způsob jejich balení.

303


Obr. 27 Schéma toku komunálních odpadů a jednotlivé nástroje E8, P1, 2

Výroba

Spotřeba A3, 7, E6, O2-6

Produkce odpadu

Směsný odpad, objemový odpad, odpad ze zeleně

Vnitrostátní a mezistátní přeprava

A3-8, E2, E4, O1-6

Sběr, shromažďování odpadu

Nebezpečné odpady

A1, 2, 4, 10

Nakládání s NO

Odstraňování NO Zpracování, nakládání s odpadem

A1, 2, 9, 10, 13, E8, P2

A1, 10, E8

A1, 13

Třídění odpadu

Skládkování A1, 13, E3, 8

A1, 4, A6-8, E4, 7

Spalování

Recyklace A1, 9, 13, P2, 8, E7

A1, 13, E3, 8

Etapy toku odpadu

■ ▼ ♦ ▲


3.3 Nástrojové mixy 3.3.1 Odpady ze zemědělství Hypotézy

Pro účely podpory materiálového využití odpadů ze zemědělství jsou pro producenty, případně zpracovatele nejefektivnějšími nástroji nástroje ekonomické (pod304


pory, subvence, výhodné půjčky), ovšem za předpokladu jejich srozumitelnosti a snazší dostupnosti pro producenty nebo zpracovatele těchto odpadů. Systémovým opatřením k podpoře materiálového využití odpadů ze zemědělství jsou daňová zvýhodnění. Vyšší míra materiálového využití odpadů ze zemědělství bude dosažena důslednou kontrolou a sankcemi za nedodržování a porušování platných předpisů. Nástrojové mixy Varianta 1

Tab. 115 Odpady ze zemědělství – Varianta I Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin, využití odpadů ▪ daňová zvýhodnění – daň z příjmů, daň z nemovitostí, ▪ zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky, ▪ zákaz skládkování vybraných typů odpadů, ▪ kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů, ▪ evidence, informační systémy, ▪ dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.

Cílem varianty 1 je snaha podpořit využívání odpadů ze zemědělství či snaha maximální podpory opětovného využití druhotných surovin vznikajících v zemědělství, zejména co se týče také podpory vytvořených produktů, např. kompostu – uplatnění daňových zvýhodnění, zlevnění druhotných produktů oproti využívání primárních surovin apod. Na druhé straně by mělo být maximálně omezeno ukládání odpadů na skládky – zamezení ukládání zejména biologicky rozložitelných odpadů – zvýšením poplatků za skládkování odpadů. K posílení nástroje by přispěla i ekologická daňová reforma, její prosazení je však spíše politickou záležitostí. Administrativní nástroj zákaz ukládání vybraných odpadů na skládky však nelze jednoznačně doporučit ve všech případech, neboť by se mohl v jistých regionálních případech stát velice ekonomicky neefektivní. Doporučení použití nástroje zákazu skládkování vybraných odpadů lze doporučit jen až po důkladné analýze daného odpadového toku, či postupným omezováním množstevními kvótami omezujícími množství odpadů ukládaných odpadů na skládky. V praxi je samozřejmě důležitá funkce i ostatních nástrojů, pokud však nejsou v pořádku, nepomůže ani zavedení vyšších poplatků za skládkování či zákaz skládkování odpadů. Těmito nástroji jsou zejména pravidelná a důsledná kontrola dodržování právních předpisů. Také využití dobrovolných nástrojů, osvěty a výchovy má samozřejmě svůj význam. 305


Varianta 2

Tab. 116 Odpady ze zemědělství – Varianta II Varianta 2 – Posílení ekonomických nástrojů – obchodovatelná povolení ▪ obchodovatelná povolení, ▪ kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů, ▪ evidence, informační systémy, ▪ dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.

Druhá varianta se soustředí na možnost využití nového ekonomického nástroje – obchodovatelných povolení. Tyto nástroje se začaly v nedávné době používat v oblasti ochrany ovzduší, v oblasti odpadového hospodářství je používán ve Velké Británii v souvislosti s odpadem ze zdravotnictví a biologicky rozložitelným odpadem. V rámci biologicky rozložitelného odpadu představuje povolenka právo vlastníka ukládat definovaný objem biologicky rozložitelného odpadu na skládky. Vlastníkem je lokální svozová autorita, která v případě přebytku povolenek může s povolenkami dále obchodovat. Klíčovým krokem obchodování s povolenkami je zejména jejich původní alokace v cílovém roce, obecně by měla být alokace povolenek v každém dalším roce menší, než v předchozím roce. Použití obchodovatelných povolení v sobě zahrnuje ale i několik dalších předpokladů (zajistit prosaditelnost práva, transparentnost systému, jeho evidence, které by měly být splněny. Před použitím tohoto nástroje by opět měla být provedena důkladná analýza současné situace, analýza výchozích podmínek, možných slabých stránek a nebezpečí, která může s sebou použití nástroje přinést. Důležitými součástmi obchodování je rovněž monitoring, který zajistí, aby nebylo na skládky ukládáno větší množství odpadů než odpovídá množství vlastních povolenek, významnou úlohu v tomto systému hrají i provozovatelé skládek. Trh na základě interakce nabídky a poptávky po obchodovatelných povoleních generuje cenu, povolenka představuje oprávnění držitele k produkci 1 t odpadu (či ukládání 1 t odpadu na skládku) v průběhu kalendářního roku. Použití nástroje vyžaduje důslednější a podrobnější analýzu celého problému v České republice.

3.3.2 Odpad z dolování a těžby Hypotézy Pro splnění cíle snížení objemu produkovaných odpadů z těžby a dolování je možno využít z administrativních nástrojů zdokonalení evidence a ohlašo306


vání, zlepšit provázanost legislativy (zákon o odpadech a báňské předpisy), posílení zásady blízkosti, soběstačnosti při uvádění do provozu zařízení pro nakládání s odpady. Z ekonomických nástrojů možno použít zavedení zvýšení plateb z primárních přírodních zdrojů, ekologických daní – daní k ochraně živ. prostředí, zvyšování poplatku za ukládání odpadů, zavést povinné finanční rezervy za ukládání odpadu, využít dotace a podpory na zařízení upravující odpady z těžby a z ostatních nástrojů, lze využít podporu spolupráce mezi jednotlivými subjekty, podporu vědy a výzkumu a nových technologií. Pro podporu cíle odstranění starých ekologických zátěží a zamezení vzniku nových ekologických zátěží možno využít z administrativních nástrojů zpřísnění hodnocení nebezpečných vlastností, rozšířit opatření k minimalizaci vzniku nebezpečných odpadů, zpřísnění dozorové a kontrolní činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví a posílení odpovědnosti za plnění povinností. Z ekonomických nástrojů možno využít programů podporovaných ze SFŽP, účelových fondů EU, využít podpory a dotace na odstranění SEZ (přesné vymezení účelu, zvýšení kontrol plnění), zavedení poplatků za ukládání odpadů – zvláště nebezpečných, zavádění povinných finančních rezerv; z ostatních nástrojů lze uvést podporu spolupráce mezi subjekty, vědy a výzkumu a podpory nových technologií. Pro splnění cíle zvýšení využívání odpadů z těžby a dolování jako druhotných surovin nebo jako výrobku je možno uplatnit z administrativních nástrojů stanovení technologických a ostatních podmínek využívání odpadů, budování zařízení na úpravu odpadů, zákaz skládkování vybraných typů odpadů (rozšířit okruh odpadů), posilovat zásady blízkosti, soběstačnosti a subsidiarity při uvádění do provozu zařízení pro nakládání s odpady. Z ekonomických nástrojů lze možno využít programů podporovaných ze SFŽP (umožnění získat dotaci i soukromým subjektům), dále využít podpor a dotací z veřejných prostředků, daňových zvýhodnění, plateb z primárních přírodních zdrojů a zvyšování poplatků za ukládání odpadu, z ostatních nástrojů možno uvést podporu spolupráce mezi jednotlivými subjekty, podporu nových technologií, vědu a výzkum. Pro posílení cíle zvýšit zpětné využití odpadů z těžby a dolování jako základky vydobytých důlních prostor při hlubinné těžbě s omezením vlivu těžby na povrch lze z administrativních nástrojů uplatnit zákaz skládkování vybraných typů odpadů (rozšířit okruh odpadů), posílení zásady soběstačnosti zařízení zaměřených na těžbu a dolování, z ekonomických nástrojů možno využít programy ze SFŽP, zvýšení ekologických daní – daní k ochraně životního prostředí, rozšíření finanční odpovědnosti.

307


Návrh zásad a opatření ke zlepšení a zdokonalení systému nakládání s odpady z dolování a těžby

V rámci plánu odpadového hospodářství ČR jsou vytyčeny hlavní a dílčí cíle pro nakládání s komunálním odpadem. Za základní strategické cíl je považováno předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce a zároveň zajištění maximálního využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a podpora rozvoje trhu s recyklovanými výrobky. Hlavní cíle POH pro nakládání s odpady z dolování a těžby jsou uvedeny v tabulce 117. Tab. 117 Cíle z POH pro odpady z dolování a těžby 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 s předpokladem dalšího snižování. Snižování produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu. Zajištění maximálního využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Minimalizování negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady a usilování o postupné vyloučení těchto vlivů. Podporování rozvoje trhu s recyklovanými výrobky. Zvýšení provozní a technologické úrovně provozovaných skládek. Minimalizování vlivu nebezpečných odpadů na zdraví lidí a životní prostředí ve všech fázích nakládání s nimi.

Surovinová politika, podobně jako POH, uvádí jako stěžejní cíle zejména zvýšení recyklace a využívání druhotných surovin. Tab. 118 Hlavní cíle surovinové politiky Zajistit potřeby našeho hospodářství při spotřebě nerostných surovin a zároveň respektovat principy trvale udržitelného rozvoje. Snížit čerpání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin jejich komplexním 2. využitím, zvýšit využívání druhotných surovin a zvýšit objem recyklace; v těchto oblastech dosáhnout úrovně zemí EU. Zvýšit úroveň informačního systému tak, aby reálně zobrazoval životnost zásob 3. jednotlivých druhů nerostných surovin; dále je nezbytné zavést statistické sledování druhotných surovin. 1.

Návrh variant nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku a materiálového využívání odpadů z dolování a těžby

Nástrojový mix byl navržen na základě analýzy odpadů z dolování a těžby, zvážení problematických stránek a možností zvýšení jeho materiálového využívání, minimalizace vzniku tohoto odpadového toku a jeho ukládání na skládky. Jeho cílem je především posílit konkurenceschopnost tohoto surovinového toku ve srovnání s primárními surovinami. 308


Jako základní problémy pro nakládání s odpady z dolování a těžby a jejich využívání byly identifikovány: Nedostatečná legislativou a kontrola v této oblasti. Omezení daná byrokratickým jednáním a v některých případech i nastavením právních předpisů. Velké objemy produkovaných odpadů vedoucí ke vzniku hald důlní hlušiny, odkališť a záboru půdního fondu. V některých případech hrozí u těchto odpadů, zejména u odpadů z těžby a úpravy uhlí, nebezpečí samovznícení. Slabou stránkou je také malá homogenita odpadu, která činí obtíže při dalším využívání, k dispozici je velice široké spektrum různě kvalitních druhotných surovin, které závisí na kvalitě dobývané suroviny.

Konkurenceschopnost odpadů z dolování a těžby, respektive výrobků z nich, je do značné míry závislá na vzdálenosti místa využití od místa produkce odpadu. Příčinou obtížnějšího využívání odpadů je i jejich asymetrická lokalizace v ČR, zpravidla odlišná od lokalit spotřeby. Využití odpadů z dolování a těžby naráží na problém celkové ceny, která je vlivem dopravních nákladů za současných ekonomických podmínek vyšší než cena neobnovitelných surovin. Cena neobnovitelných zdrojů je v současnosti relativně nízká a její zvýšení pomocí internalizace ekologických externalit by přispělo k vyššímu využívání druhotných surovin. Dalším významným problémem jsou tzv. staré zátěže, běžně označované jako hlušinové haldy. Ty nejsou vedeny v seznamech odpadů, ale jsou zřizovány ve smyslu báňských předpisů. Tyto haldy, případně i výsypky a odkaliště mohou na jedné straně být potenciálně využitelné jako nízkoprocentní primární surovina, velmi často však vykazují řadu nebezpečných vlastností (radioaktivita, nebezpečí samovznícení, nebezpečí výluhu nebezpečných látek, zvýšená prašnost, cizí krajinotvorný prvek aj.), které z těchto odpadů činí rizika v oblasti životního prostředí. Nástrojový mix – zvýšení využití odpadů z dolování jako druhotných surovin, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám

Návrh nástrojového mixu pro odpady z dolování a těžby vychází z analýzy tohoto odpadového toku provedené v rámci této studie. Nástrojové mixy usilují o snížení negativních aspektů nakládání s odpady z dolování a těžby, především si kladou za cíl zvýšení jejich využití jako druhotných surovin a zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám. Nástrojový mix

Podobně jako v případě odpadů z energetiky je i u odpadového toku z dolování a těžby základním problémem jejich velká produkce a nízký stav recyklace. Konkurenceschopnost tohoto odpadového toku vůči primárním surovinám je snížena nevýhodným poměrem cen a nepravidelným rozložením těchto surovin. Ke zvýše309


ní finanční výhodnosti těchto odpadů by měla napomoci internalizace externalit u primárních zdrojů energie pomocí ekologické daňové reformy. Ke zvýšení konkurenceschopnosti odpadů z dolování navrhuje tato varianta nástrojového mixu také různé daňové úlevy pro technologie využívající tyto odpady spolu s podporami a subvencemi pro tyto technologie. Významným faktorem je kvalitní evidence a systém hodnocení vlastností těchto odpadů. Základní způsob využití pro odpady z dolování a těžby spočívá v rekultivacích území. Tento záměr by měla podpořit finanční rezerva, sloužící k jejímu financování. Zdokonalení systému využívání odpadů z dolování a těžby je závislé na využívání jednotného legislativního přístupu spolu s funkčním a kvalitním systémem kontroly. Tab. 119 Návrh nástrojového mixu pro odpady z dolování a těžby

▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪

Mix – zvýšení využití odpadů z dolování jako druhotných surovin, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám jednotný legislativní přístup k řešení problematiky těchto odpadů, zvýšení daní k ochraně životního prostředí – ekologická daň, zvýšení poplatků za ukládání odpadu, seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku – např. recyklovatelné odpady, rozšířit jejich počet, evidence odpadů, kvalitní informační systém, povinné finanční rezervy – podpora využití odpadů k rekultivacím, finanční podpory, subvence, výhodné půjčky pro inovaci technologií a pro zpracovatele, podpora dobrovolných programů, výzkum, osvěta (návody a manuály pro možnosti využití certifikovaných odpadů z dolování těžby namísto klasických materiálů).

3.3.3 Odpady z energetiky Hypotézy Na posílení cíle zvýšení využívání odpadů z energetiky lze využít z administrativních nástrojů povinnosti určité míry recyklace, zlepšení legislativy, posílení technologických podmínek, resp. zařízení na úpravu odpadů, z ekonomických nástrojů daňová zvýhodnění, podpory a dotace, poplatky za ukládání odpadů a z ostatních nástrojů možno uplatnit podporu vědy, výzkumu a vývoje nových technologií, osvětu veřejnosti. Pro podporu cíle snižovat objemy produkovaných odpadů z energetiky je možno využít ekonomických nástrojů: zvýhodnění jiných technologií produkujících menší množství odpadů, zavedení poplatků za produkci nevyužívaných odpadů z energetiky, podpora nových technologií, z ostatních nástrojů: podpoření vědy a výzkumu, posilování preventivních opatření.

310


Návrh zásad a opatření ke zlepšení a zdokonalení systému nakládání s odpady z energetiky

Hlavní cíle pro nakládání s odpady z energetiky vytyčuje plán odpadového hospodářství ČR. Za základní strategické cíle je považováno předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce nezávisle na úrovni ekonomického růstu a zároveň maximalizace recyklace a využití tohoto odpadového toku. Hlavní cíle POH pro nakládání s odpady z energetiky v tabulce 120. Tab. 120 Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Předcházení vzniku nebezpečných odpadů a snížení jejich měrné produkce o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 s předpokladem dalšího snižování. Snižování produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu. Zajištění maximálního využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Minimalizování negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady a usilování o postupné vyloučení těchto vlivů. Podpora rozvoje trhu s recyklovanými výrobky. Zvýšení provozní a technologické úrovně provozovaných skládek. Minimalizování vlivu nebezpečných odpadů na zdraví lidí a životní prostředí ve všech fázích nakládání s nimi.

Návrh variant nástrojového mixu k podpoře prevence vzniku a materiálového využívání odpadů z energetiky

Na základě analýzy odpadů z energetiky provedené v rámci této studie byly stanoveny problémy a slabé stránky tohoto odpadového toku. Návrh nástrojových mixů vychází z vymezených problémů a klade si za cíl jejich řešení. Nástrojové mixy se zaměřují především na podporu snižování produkce tohoto typu odpadů, zvýšení jejich recyklace a konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám. Jako základní problémy odpadů z energetiky (VEP) jsou identifikovány následující: nedostatečná legislativa pro tuto oblast spolu s nízkou kontrolou plnění, velká produkce tohoto odpadu spolu s častým nesplněním kvalitativních požadavků pro další využívání, v mnoha případech nízká technologická připravenost na odběr a zpracování VEP, nízký počet odběratelů a zpracovatelů VEP, a tudíž nedostatečné kapacity pro jeho využívání, všeobecná nedůvěra, a tudíž i často využívaná možnost ukládání na skládky, nedůvěra veřejnosti – převaha názoru o ekotoxicitě odpadů.

Protože množství vznikajícího popílku je velké a obsah nebezpečných složek v něm je vysoký, je podíl popílku využitého jako druhotná surovina celkově nízký. 311


V úvahu přichází jeho likvidace, především ukládáním do vyrubaných prostorů po těžbě uhlí a také jeho využití k rekultivaci krajiny. Varianta I.

Jako významný problém pro nakládání s odpady z energetiky se jeví jejich nízká konkurenceschopnost vůči primárním surovinám. Ta je do značné míry dána cenou těchto surovin. Proto tato varianta nástrojového mixu navrhuje zavedení ekologické daně, která by umožnila zahrnutí ekologických externalit do ceny primárních surovin. Zároveň se zvýšením cen primárních surovin by měly být podporovány technologie využívající VEP, a to jak formou daňových zvýhodnění, tak i formou podpor a subvencí. Ke zvýšení podílu recyklace odpadů z energetiky by měla přispět i zvýšená informovanost a osvěta v této problematice. Ta může být podpořena jak výzkumnými programy a kampaněmi, tak i vedením kvalitní evidence odpadů. Tab. 121 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Vatianta I.

▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪

Mix – zvýšení využívání odpadů z energetiky, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním zdrojům vytvoření legislativních předpokladů pro využívání certifikovaných VEP, zavádění ekologické daně, poplatky za ukládání odpadu, daňová zvýhodnění – daň z příjmu, z nemovitosti, seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, technické požadavky na nakládání s odpady vzniklými při spalování komunálních a nebezpečných odpadů, evidence odpadů, kvalitní informační systém, finanční podpory, subvence, výhodné půjčky pro inovaci technologií a pro zpracovatele VEP, podpora dobrovolných programů, výzkum, osvěta (návody a manuály pro možnosti využití certifikovaných VEP namísto klasických materiálů).

Varianta II.

Možností ke zlepšení situace nakládání s odpady z energetiky je jednoznačně snížení jejich produkce. Takovému stavu může kromě snižování energetické spotřeby napomoci zkvalitňování technologií. Podpora čistších technologií ve formě daňových úlev nebo podpor pro nově zaváděné technologie minimalizující produkci odpadu je jednou z možností. Významné je i zavedení legislativních norem a norem na výstavbu nových zařízení. Tyto administrativní nástroje musí být doplněny kvalitním a funkčním systémem kontroly.

312


Tab. 122 Návrh nástrojového mixu pro VEP – Varianta II. ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪

Mix – Snižování produkce odpadů z energetiky zvýšení poplatků za ukládání odpadu, legislativní podpora čistších technologií, podpora využívání obnovitelných zdrojů energie, důsledná kontrolní činnost, pokuty a sankce za nedodržování předpisů, normy na minimalizaci produkce odpadu pro výstavbu nových zařízení a zavádění nových technologií – státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné energie, finanční podpory, subvence a výhodné půjčky pro inovaci technologií, podpora dobrovolných programů, výzkum, osvěta.

3.3.4 Odpady ze stavebnictví Hypotézy Pro splnění cíle „zvýšení podílu recyklace do konce roku 2005 na hodnotu 50 % a do konce roku 2012 na hodnotu 75 %“ se předpokládá využít několika nástrojů. Z administrativních nástrojů: zdokonalení evidence a ohlašování odpadů; zákaz skládkování SDO; posílení kontrolního mechanismu; zamezení využívání neupravených SDO; sjednocení činnosti stavebních úřadů a zlepšení legislativy. Z ekonomických nástrojů: podpory a dotace, daňová zvýhodnění (př. DPH apod.), zvýšení ekologických daní (na primární suroviny) a zvýšení poplatků za ukládání odpadů. Z ostatních nástrojů pak informace a vzdělávání, podpora spolupráce mezi jednotlivými subjekty. Za účelem splnění cíle snížení podílu NO vznikajících při stavebních činnostech je možno využít několika nástrojů – z administrativních: posílení kontrolního mechanismu, posílení technologických podmínek, resp. zařízení na úpravu odpadů, zavedení systému norem a předpisů, z ekonomických nástrojů: postihy, podpory a dotace na vybudování zařízení pro recyklaci odpadů, z ostatních nástrojů: informovanost, osvěta, posilovat preventivní opatření. Pro podporu cíle zvýšení ceny primárních surovin nad cenu recyklovaných SDO lze využít nástrojů administrativních – zlepšení legislativy, posílení kontrolního mechanismu, z ekonomických možno využít platby z primárních přírodních zdrojů, ekologické daně, daňová zvýhodnění pro SDO. Pro cíl zamezení spekulativním rekultivacím možno využít nástrojů: z administrativních: posílení kontrolních mechanismů, sjednocení činnosti stavebních úřadů, zpřesnění legislativy, z ekonomických: zavedení poplatků za ukládání odpadů, finanční postihy za ukládání neupraveného SDO, dotace na vybudování recyklačních zařízení.

313


Pro splnění cíle využití SDO i v jiných oblastech než stavebnictví se předpokládá podpora vývoje nových technologií, podpora vědy a výzkumu. Návrh zásad a opatření ke zlepšení a zdokonalení systému nakládání s SDO

V Plánu odpadového hospodářství ČR jsou pro stavební a demoliční odpad vytyčeny strategické a hlavní cíle, uvedené v následující tabulce, mezi nimiž je lze určit jako principiální strategický cíl: maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Tab. 123 Cíle z POH ČR pro stavební a demoliční odpady cíl 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Definice cíle Snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu. Maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady. Zabránit rozptylu azbestu a azbestových vláken do složek životního prostředí. Vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území. Stanovení nástrojů pro podporu zvýšení materiálového využití odpadů´s upřednostněním jejich opětovného použití, pokud je to ekologicky a ekonomicky výhodné. Zpracování strategie na podporu trhu s recyklovanými výrobky. Podpora rozvoje trhu s recyklovanými výrobky, upřednostnění výrobků z recyklovaných materiálů a ekologicky šetrných výrobků při zadávání zakázek na úrovni orgánů veřejné správy. Realizace poskytování podpor uvolňovaných ze státních nebo komunálních rozpočtů v případech, kde je to vhodné, použití recyklovaných výrobků. Zajištění zdravotní nezávadnosti recyklovaných výrobků. Využívat 50 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do 31. prosince 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do 31. prosince 2012.

Na základě výčtu cílů z POH ČR je důležité navrhnout vhodné zásady a opatření k jejich realizaci i k vytvoření nových nástrojů v oblasti stavebních a demoličních odpadů. Návrh těchto zásad a opatření vychází zejména ze SWOT analýzy a problémů týkajících se SDO – především skládkování stavebních odpadů, jejich ukládání v neupravené podobě v rámci spekulativních rekultivací, terénních úprav a sanací, ukládání pod záminkou skladování atd. Návrh zásad a opatření pro odpadový tok SDO

zpracovat strategii iniciace podnikatelského a občanského prostředí k recyklaci stavebních a demoličních odpadů,

314


zpracovat strategii podpory materiálového využití SDO včetně zajištění odbytu výrobků vyrobených z recyklovaných SDO, možnost nepřímé podpory využívání odpadů formou zvýšení plateb z primárních přírodních zdrojů a zavedení plateb u dosud nezpoplatněných zdrojů, upravit programy SFŽP ČR za účelem podpory plnění jednotlivých cílů stanovených v POH ČR, zvýšit poplatek za uložení odpadů na skládky, vytvořit normy pro recykláty vyrobené z SDO, zvýšit odbornost pracovníků veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství a v oblasti týkající se nakládání s SDO, posílit kompetence kontrolních orgánů státní správy a ČIŽP a zvýšit jejich činnost provádění kontrol, upřednostňovat výrobky z recyklovaných materiálů a ekologicky šetrné výrobky při zadávání zakázek orgány státní správy, podporovat využívání dobrovolných nástrojů, podporovat dobrovolnou certifikaci produktů recyklace SDO, preferovat využívání recyklátů z SDO. Navržení jednotlivých variant nástrojového mixu k podpoře prevence a vzniku materiálového využití odpadů

Na základě analýzy stavebních a demoličních odpadů, provedené v rámci tohoto projektu, a vytyčení základních problémů a možností jejich řešení byly navrženy nástrojové mixy vedoucí zejména k posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin. Shrnutí základních problémů SDO:

Velmi nízké ceny, za které je možno se inertních stavebních odpadů ze strany jejich původců zbavit, neumožňuje další rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení, který by vedl ke zvýšení jakosti produkovaných recyklátů. Ekonomická nejistota v recyklaci SDO nedává možnost realizaci stacionárních recyklačních linek tak, jak je obvyklé v zemích EU s rozvinutým systémem recyklace SDO. Nízké ceny nerostných surovin pro stavebnictví (štěrkopísek, stavební kámen), nízké ceny primárních surovin vyplývajících jak z geologických podmínek ČR, tak i z velmi nízkých poplatků spojených s těžbou. Problematika je obzvláště aktuální u surovin pocházejících z nevýhradních ložisek. Velmi odlišná regionální činnost stavebních úřadů ve věci vydávání stavebních povolení či územních rozhodnutí týkajících se nakládání se stavebními a demoličními odpady, rozhodnutí jsou velmi silně závislá na osobnosti, která

315


je vydává a z hlediska možnosti dosažení nápravy (uvedení do souladu s platnou legislativou) v akceptovatelném časovém horizontu nevymahatelná. Neinformovanost, trvalá nedisciplinovanost občanů, podnikatelských a ostatních aktivit v nakládání se stavebními odpady. Laxní přístup jak původců odpadů, tak v některých případech i dotčených orgánů státní správy. Evidence o skutečných tocích odpadů není známa. Spolupráce mezi zainteresovanými ministerstvy je nedostatečná. Nepřiměřený zisk spojený s nelegálním nakládáním se stavebním a demoličním odpadem.

Pro stavební suroviny je typické, že se vzrůstající dopravní vzdáleností klesá jejich konkurenceschopnost, neboť se jedná o suroviny s nevelkou přidanou hodnotou, a proto dopravní náklady rychle limitují prodejnost. Podpora recyklace stavebních odpadů bude proto dvojnásob účinná právě v oblastech chudých na stavební suroviny – jednak se omezí negativní vlivy životního prostředí, včetně výrazného zkrácení přepravních vzdáleností primárního stavebních kamene, jednak budou v mankovních oblastech stavební recykláty mnohem lépe konkurenceschopné než v regionech, kde je primárních stavebních surovin dostatek. Varianta I

Z přehledu základních problémových okruhů se pro řešení zlepšení nakládání s SDO ukazuje ideální nástrojová varianta pro posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin ze stavebnictví. Tato varianta navrhuje zavést daně na primární suroviny a zároveň úpravu plateb z vydobytých nerostů a z dolování. Také uplatnění daňových i jiných zvýhodnění by mělo podnítit především rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení. Zároveň zvyšování poplatků za skládkování stavebních odpadů by mělo nutit k hledání alternativních možností využití. Měla by být současně prováděna kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů, maximálně zdokonalena evidence odpadových toků. Přitom je nutné zvyšovat osvětu a informovanost nejenom na úrovni podnikatelských subjektů – tj. původců odpadů, ale i podporovat osvětu a vzdělanost na úrovni veřejné správy. V této souvislosti se pouze nedoporučuje zavést úplný zákaz skládkování stavebních odpadů, protože mnohdy zejména z ekonomického hlediska neexistuje alternativní způsob využití. Uplatněním daňových a jiných zvýhodnění by mohl posílit především rozvoj technologické vybavenosti recyklačních zařízení. Vysoké cíle EU a jejich implementace na podmínky ČR budou vyžadovat intenzivní rozvoj technické vybavenosti území pro nakládání s odpady podpořený finančně z tuzemských a zahraničních účelových fondů.

316


Tab. 124 Návrh nástrojového mixu I pro SDO Nástrojový mix – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin ▪ platby z primárních přírodních zdrojů – ekologická daňová reforma, ▪ daňová zvýhodnění – daň z příjmů, daň z nemovitostí, ▪ zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky, ▪ zákaz skládkování vybraných druhů odpadů, ▪ kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů, ▪ evidence, informační systémy, ▪ dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.

Existuje reálná hrozba neefektivního modelu reformy poplatků z těžby nerostných surovin zvažované MŽP a MPO, který nebude brát ohled na podporu recyklace a nezohlední toto hledisko při stanovení sazeb. Tento fakt je podporován i naléhavou potřebou snižování těžby přírodních stavebních surovin, zejména v některých chráněných krajinných oblastech, cenných lokalitách a v místech, kde dochází k poškozování zdraví a kvality života v okolních obcích. Varianta II

Další možnou nástrojovou variantou pro řešení zlepšení nakládání s SDO lze navrhnout zamezení spekulativním rekultivacím. Tato varianta navrhuje zavést poplatky za ukládání SDO na skládky a kontrolu dodržování. Zejména zákaz ukládání neupravených SDO na skládky, přísnější kontrola jeho dodržování a následné finanční postihy by měly směřovat k zamezení spekulativních rekultivací či sanací. Měla by být současně sjednocena činnost stavebních úřadů a prováděna kvalitní a důsledná kontrola dodržování všech právních předpisů, maximálně zdokonalena evidence odpadových toků. Zároveň je třeba zavést dotace na vybudování dalších recyklačních zařízení a současně je nutné zvýšit osvětu a informovanost nejenom na úrovni podnikatelských subjektů – tj. původců odpadů, ale i podporovat osvětu a vzdělanost na úrovni veřejné správy. Stejně jako u předchozí varianty se nedoporučuje zavést úplný zákaz skládkování stavebních odpadů, protože mnohdy zejména z ekonomického hlediska neexistuje alternativní způsob využití.

317


Tab. 125 Návrh nástrojového mixu II pro SDO ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪

Nástrojový mix – Zamezení spekulativním rekultivacím zákaz ukládání neupravených SDO , důsledná kontrola a finanční postihy za ukládání neupraveného SDO, sjednocení činnosti stavebních úřadů, sjednocení výkladu zákona o odpadech v návaznosti na stavební zákon, zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky, zákaz skládkování vybraných druhů odpadů – zejm. nebezp. a recyklovatelných, kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů, dotace na vybudování dalších recyklačních zařízení, ekonomická motivace subjektů pro získání fin. podpor z fondů EU, evidence, informační systémy – posílit (média), dobrovolné nástroje, osvěta, výchova.

3.3.5 Komunální odpad Hypotézy

Hlavními cíli v nakládání s komunálními odpady jsou: Prevence a minimalizace vzniku odpadu. Zvýšení podílu odděleně sebraných využitelných odpadů (papír, plasty, sklo, kovy včetně elektrošrotu, bioodpad, textil, pneumatiky) a jejich materiálového využití. Zvýšit podíl odděleně sebraných nebezpečných odpadů (baterie a akumulátory, odpadní oleje, výbojky a zářivky, chladničky, zbytky barev a spotřební chemie včetně obalů) a jejich využití nebo odstranění. Snížit podíl biologicky rozložitelného odpadu v odpadu ukládaném na skládky Zvýšit podíl energeticky využívaného odpadu a snížit množství odpadu ukládaného na skládky

K realizaci stanovených cílů bude nutno použít administrativní, ekonomické a technicko-organizační nástroje. Opatření a nástroje vycházejí z klíčových zásad a principů, které jsou charakteristické pro povahu konkrétní politiky (jedná se například o princip „znečišťovatel, neboli producent odpadu, platí“).

318


Návrh zásad a opatření ke zlepšení a zdokonalení systému nakládání s komunálním odpadem

Plán odpadového hospodářství ČR vytyčuje řadu hlavních a dílčích cílů pro nakládání s komunálním odpadem. Za základní strategické cíle je považováno snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu spolu s maximalizací využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů a minimalizací negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí. Hlavní cíle POH pro nakládání s komunálním odpadem jsou uvedeny v tabulce 126. Tab. 126 Cíle z POH pro komunální odpad 1. 2. 3. 4.

5. 6. 7. 8. 10. 11.

Snížení hmotnostního podílu odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování. Zajištění souladu dovozu a vývozu odpadů s předpisy EU a mezinárodními závazky ČR. Zvýšení materiálového využití komunálních odpadů na 50 % do roku 2010. Snižování podílu biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen „BRKO“) ukládaných na skládky tak, aby tento podíl činil v roce 2010 nejvíce 75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních, výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních, z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995. Zvyšování množství materiálově využívaných druhů odpadů tvořící BRKO vytříděných z komunálního odpadu. Snižování produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu. Podporování rozvoje trhu s recyklovanými výrobky. Vytvořit integrované systémy nakládání s odpady na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území. Předcházení vzniku odpadů a omezování jejich množství zvyšováním podílu recyklovaných výrobků obsahujících PVC. Předcházení vzniku odpadů z obalů a zvyšování materiálového využívání vzniklých odpadů z obalů.

Návrh jednotlivých variant nástrojového mixu k podpoře prevence a vzniku materiálového využití odpadu

Na základě analýzy komunálního odpadu provedené v rámci této studie byly stanoveny problémy a slabé stránky tohoto odpadového toku. Návrh nástrojových mixů vychází z vymezených problémů a klade si za cíl jejich řešení. V rámci komunálních odpadů se nástrojové mixy zaměřují především na rozšíření odpovědnosti původce odpadu, zvýšení recyklace a konkurenceschopnosti recyklovaných výrobků na trhu. Přehled základních problémů nakládání s komunálním odpadem

Neexistence surovinové koncepce státu v oblasti obnovitelných zdrojů. Nejednotnost výkladu zákona.

319


Nízká odpovědnost výrobců za výrobky v průběhu jejich životního cyklu. Slabá kontrolní činnost, slabá vymahatelnost, nízká zodpovědnost svozových firem. Nízký odbyt separovaných recyklovaných odpadů, nedostatečné zajištění odbytu výstupů z procesu úpravy KO. Nízká konkurenceschopnost výrobků z recyklovaných materiálů. Přeplnění recyklačních kapacit v ČR. Nízká podpora státu komunální sféře, nízká podpora recyklace. Nedostatečná míra separovaného sběru komunálního odpadu. Nízké ekologické a právní vědomí a odpovědnost občanů – nízká recyklace odpadu, spalování plastů v domácnostech Nástrojový mix – varianta I.

Z přehledu základních problémů nakládání s komunálním odpadem se jako zásadní jeví potřeba zvýšení odpovědnosti původců odpadu po celou dobu životního cyklu odpadu. Způsobem, jak zvýšit odpovědnost původců odpadu, je rozšiřování jejich finanční odpovědnosti. Ta je v praxi představována zaváděním zálohy, povinností zpětného odběr obalů a vybraných výrobků a také zaváděním ekologické daně, která promítá do celkové ceny výrobku jeho environmentální vliv. Tato pravidla mohou být zařazována již jako kritéria při rozhodování o využívání nových technologií nebo u státních zakázek jako součást výběrového řízení.. Tab. 127 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta I. Podpora zvýšení odpovědnost výrobců za výrobky po dobu jejich životního cyklu, minimalizace vzniku odpadu ▪ aplikace ekologické daně, ▪ rozšířená finanční odpovědnost – záloha, ▪ zpětný odběr obalů a vybraných výrobků spolu se systémem informování spotřebitele o zpětném odběru výrobku, ▪ označování obalů a vybraných výrobků (např. baterií, akumulátorů a zařízení o obsahu těžkých kovů), ▪ zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných zakázek a preference ekologicky šetrných výrobků, ▪ prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh, ▪ vedení kvalitní evidence odpadů, ▪ podpory, subvence a výhodné půjčky pro technologie napomáhající minimalizaci odpadu, ▪ podpora výzkumu a vývoje.

Nástrojový mix – varianta II.

Podmínkou pro zvýšení materiálového využívání odpadu a konkurenceschopnosti těchto výrobků je především vhodné nastavení jejich ceny vůči ceně materiálů a výrobků z primárních surovin. Za tímto účelem nástrojový mix navrhuje zavede320


ní platby z primárních přírodních zdrojů, tzv. ekologické daně. Zároveň by měl být zvýšen poplatek za ukládání odpadů na skládku a rozšířeno množství kategorií odpadu, které je zakázáno ukládat na skládky. To by mělo napomoci odklonu nakládání s odpady od skládkování směrem k materiálovému využívání, recyklaci apod. Pro zvýšení informovanosti spotřebitelů by bylo vhodné zavést/rozšířit systém označování ekologicky šetrných výrobků, např. pomocí zeleného bodu. Tab. 128 Nástrojový mix pro komunální odpad – Varianta II.

▪ ▪ ▪ ▪ ▪

▪ ▪ ▪ ▪

Zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných odpadů oproti primárním surovinám, podpora materiálového využívání komunálního odpadu aplikace ekologické daně, zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládku, nastavení způsobu odvádění poplatku za odpad, pokuty a sankce při nedodržení předpisů, obecně závazné vyhlášky krajů a obcí upravující systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, určení místa k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálních odpadů, zajištění využití a recyklace odpadu z obalů – recyklační kvóty, rozšíření seznamu odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, program označování ekologicky šetrných výrobků a výrobků s obsahem recyklovaných materiálů, zelený bod.

3.4 Závěry K naplnění cílů POH ČR i POH krajů existuje v praxi několik druhů nástrojů, základním nejužívanějším členěním nástrojů je na administrativní, ekonomické a ostatní nástroje. Administrativní nástroje představují nejpoužívanější nástroje, řadíme sem zejména příkazy, zákazy, které se vztahují na chování subjektů zatěžujících životní prostředí. Znečišťovatel na základě dodržování těchto nástrojů zpravidla snižuje zatížení životního prostředí, a tím zamezuje externím nákladům. Použití administrativních nástrojů je velice široké. V současné době začínají ekonomické nástroje nahrazovat některé administrativní nástroje. Hlavní výhodou ekonomických nástrojů je zejména dosažení stanovených cílů s vyšší efektivností, subjekt si může zvolit svoji vlastní specifickou cestu k naplnění konkrétních požadavků. Jako podpůrná opatření pro dosažení deklarovaných cílů bývají používány ostatní, doplňkové nástroje, k nimž řadíme různé dobrovolné dohody, systémy značení ekologicky šetrných výrobků, informační kampaně apod. Ačkoliv bývají tyto nástroje označovány za doplňkové, jejich význam v celém systému je nesporný.

321


Tak jako ekonomické, tak i administrativní a ostatní nástroje mají své výhody i nevýhody, pro naplnění stanovených cílů je tudíž nutné vytvořit takovou kombinaci – nástrojový mix – který maximálně využije výhody a potlačí nevýhody použitých nástrojů. V rámci Realizačního programu „Nástroje na podporu materiálového využití odpadů“ byly identifikovány účinné nástroje a nejvhodnější nástroje pro vytváření nástrojových mixů, výstupy z tohoto realizačního programu byly využity pro tvorbu nástrojových mixů pro jednotlivé identifikace nejvýznamnějších nástrojů v rámci zkoumaných odpadových toků a tvorby nástrojových mixů. V rámci analýzy jednotlivých nástrojů byly identifikovány nástroje ovlivňující vybraný odpadový tok, nástroje byly rozděleny na administrativní, ekonomické, ostatní a nástroje působící v rámci ostatních politik, u nástrojů byla zkoumána jejich intenzita a část etapy odpadového toku, ve kterém zejména působí. Zemědělské odpady

Jako nástroje s největší intenzitou, které ovlivňují odpadový tok odpadů ze zemědělství, byla vybrána za důležitou zejména celková strategie omezení množství BRO ukládaného na skládky, následně pak implementace směrnic vztahující se na zpracování bioodpadu, požadavky kladené na nakládání s kaly a definované koncentrace obsahu nebezpečných látek a další podmínky nakládání s odpady ze zemědělství, požadavky kladené na hnojiva a jiné pomocné látky a substráty. V rámci ekonomických nástrojů byly jako nejvýznamnější ekonomické nástroje vyhodnoceny výkupní ceny z obnovitelných zdrojů, podpory mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí a další podpory v rámci Společné zemědělské politiky, podpory v rámci rozvoje venkova a podpory ze zdrojů státního rozpočtu. Význam dobrovolných nástrojů,je považován za spíše doplňkový. Jako důležité nástroje byly vyhodnoceny i některé nástroje působící v rámci ostatních politik, zejména Společná zemědělská politika, ochrana vod před dusičnany ze zemědělských zdrojů, ochrana přírody a krajiny a rostlinolékařská péče, podpora venkova prostřednictvím Evropského garančního a podpůrného fondu pro zemědělství, poskytování podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzace za uvádění půdy do klidu, podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, za velice významný je považován i obchod s povolenkami skleníkových plynů. Výchozí pro tvorbu nástrojových mixů byly uvažovány výše uvedené nástroje i nástroje analyzované v rámci obecného úvodu k nástrojům odpadového hospodářství.

322


První nástrojový mix obsahuje daňová zvýhodnění, poplatky za ukládání odpadů na skládky, zákaz skládkování vybraných typů odpadů, kvalitní a důslednou kontrolu dodržování právních předpisů, doplněný ostatními nástroji – evidence a informační systémy, dobrovolné nástroje, osvěta a výchova. Pro druhou variantu nástrojových mixů byla vybrána jako výchozí nástroj obchodovatelná povolení, ačkoli tento nástroj je v současné době využíván pouze v rámci ochrany ovzduší, nabízí se jako zajímavá možnost pro podporu materiálového využití odpadů. Pro využití tohoto nástroje v odpadovém hospodářství v praxi by bylo však třeba provést hlubší analýzu. Odpady z dolování a těžby

Na způsob nakládání s odpady z dolování a těžby působí v současné době jak kombinace nástrojů v administrativní a ekonomické oblasti, tak do značné míry také nástroje působící v rámci ostatních politik. Pro zvýšení podpory využívání tohoto odpadového toku a zamezení negativního vlivu dolování a těžby na životní prostředí je nutné kombinovat tyto nástroje tak, aby byla podpořena jejich účinnost a pozitivní environmentální dopad byl maximalizován. Z administrativních nástrojů ovlivňují nakládání s odpady z dolování a těžby především pravidla zakotvená v zákoně č. 44/1988 Sb.,o ochraně a využití nerostného bohatství, Plánu odpadového hospodářství a Surovinové politice. Tyto politiky obsahují souhrn pravidel provádění těžebních prací a nakládání se vzniklým odpadem, a je zde zakotvena také povinnost provádění nápravy ekologických škod způsobených v průběhu těžební činnosti. Pro další omezení negativního vlivu těžebních prací na životní prostředí je žádoucí rozšíření ekologického dohledu nad těžbou na úroveň vyšších územních samosprávních celků. U ekonomických nástrojů je důležité především nastavení ceny nerostných surovin, které má vliv na způsob jejich využívání a také na poměr využívání primárních a druhotných surovin. Zvýšení využívání druhotných surovin může být podpořeno aplikací ekologické daně, která umožňuje zahrnutí ekologických externalit do ceny primárních surovin. Je žádoucí, aby se nástrojem politiky životního prostředí stala také úhrada z dobývacího prostoru. Pravidla nakládání s odpady z dolování a těžby jsou zakotvena také v politice ochrany přírody, životního prostředí a ve stavebním zákoně. Ty určují nutné sanační a rekultivační zásahy do území vymezují chráněná území, pro něž platí zákaz těžebních a dalších souvisejících činností. Ke snížení vlivu dolování a těžby na životní prostředí přispívá také povinnost hodnocení pánované činnosti v rámci EIA a IPPC.

323


Odpady z energetiky

Pro podporu zvýšení využívání a omezení produkce odpadů z energetiky se v současnosti používají jak administrativní a ekonomické nástroje. Tento nástrojový mix je doplněn také dobrovolnými nástroji a nástroji působícími v rámci dalších politik tak, aby docházelo k co nejlepšímu rozvoji v oblasti hospodaření s tímto odpadovým tokem. Je nutné tyto nástroje kombinovat tak, aby bylo docíleno pozitivního efektu ve smyslu recyklace a materiálového využívání. Z administrativních nástrojů lze považovat za nejdůležitější legislativní normy ČR, především Státní energetickou politiku, Plán odpadového hospodářství, zákon č. 406/200 Sb., o hospodaření s energií a zákon č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). K podpoře snižování produkce odpadů by v budoucnu měla přispět také podpora obnovitelných zdrojů energie, spolu s podporou čistších technologií pomocí udělování státní autorizace na výstavbu zdrojů tepelné. Ekonomické nástroje působí oproti administrativním obvykle efektivněji a zároveň poskytují jednotlivým subjektům možnost volby nejvhodnějšího řešení konkrétních požadavků. Prosazování ekologické daně umožňuje podpořit environmentálně příznivé technologie a produkci recyklátů a tím posílit jejich konkurenceschopnost. Ke zvýšení využívání odpadů z energetiky přispívá kromě zavádění ekologické daně také zvyšování poplatků za jejich ukládání na skládku. Podpory, subvence a výhodné půjčky umožňují zavádění nových technologií s nižším dopadem na životní prostředí. V případě obnovitelných zdrojů energie jsou podpory ve formě dotací a výhodných půjček při výstavbě nových zařízení jednou z podmínek jejich dalšího rozvoje. Dobrovolné nástroje, především národní program EMAS a národní program čistší produkce mají v oblasti energetiky jednoznačný environmentální přínos. V současnosti však nejsou uplatňovány ve větší míře. Z nástrojů působících v rámci ostatních politik je třeba zmínit především posuzování vlivů na životní prostředí a integrované povolování. Tyto nástroje umožňují minimalizaci negativních vlivů průmyslových objektů na životní prostředí díky komplexnímu hodnocení jejich vlivu již ve fázi plánování a přípravy. Z hlediska energetických úspor by měl být kladen důraz také na standardy pro izolace budov a podporu dalších způsobů úspory energie. Stavební odpady

V současné době se používají jak administrativní a ekonomické nástroje, tak i nástroje dobrovolné a informační pro zlepšení situace v oblasti hospodaření se stavebním a demoličním odpadem. Je však nutné tyto nástroje vhodně používat,

324


doplňovat a vzájemně kombinovat tak, aby výsledný efekt byl pozitivní ve smyslu recyklace a materiálového využívání SDO. Z administrativních nástrojů používaných v oblasti SDO nejvíce působí právní předpisy upravující oblast životního prostředí, obecně závazné vyhlášky o systému nakládání se SDO a využívání odpadů ze stavební výroby – recyklátů. Právní předpisy a obecně závazné vyhlášky upravují povinnosti původců při nakládání s odpady, ukládají původci SDO nabídnout je ke zpracování/recyklaci, snaží se tak usměrnit materiálové toky SDO směrem k recyklaci. Neposkytují však dostatečné nástroje ke kontrole dodržování povinností. Ekonomické nástroje oproti administrativním poskytují dosáhnout zvolených cílů efektivněji a účinněji, jak se ukazuje i v oblasti SDO. Největší účinnost mají podpory ze SFŽP ČR a podpory z programů a fondů EU a daňová zvýhodnění (př. daňové úlevy apod.). První dva zmíněné nástroje mají dopady především na znečišťovatele tím, že snižují jeho náklady na dosažení stanovených cílů ke zlepšení životního prostředí. Působí proti principu „znečišťovatel platí“. Daňová zvýhodnění umožňují rozvoj recyklačních zařízení i odbyt vyrobených recyklátů na trhu a posilují jejich konkurenceschopnost. Z ostatních nástrojů používaných v oblasti SDO mají velký význam zejména program označování výrobků s obsahem recyklovaných materiálů, upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů při zadávání zakázek i činnost profesních sdružení podporujících recyklaci SDO. V rámci ostatních politik je významným nástrojem právní řád ČR, Surovinová politika ČR, Národní politika podpory jakosti, programy na podporu podnikání MPO, podpory investování MPO a pokuty podle zákona o obcích a podle přestupkového zákona. Tyto nástroje mají především vliv na vznik a nakládání s odpady. Po provedení analýzy toku SDO v rámci tohoto projektu a vytyčení základních problémových oblastí a možností jejich řešení byly navrženy dva nástrojové mixy. První varianta se zaměřuje zejména na posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin, druhá varianta se snaží o zamezení spekulativních rekultivací. Komunální odpad

Pro ovlivnění a nasměrování nakládání s komunálním odpadem je v současnosti využívána kombinace ekonomických, administrativních a dobrovolných nástrojů. Zásadní roli hrají nástroje ekonomické, a to především díky jejich přímému vlivu na producenty odpadu a ovlivnění způsobu jeho dalšího zpracování nebo odstranění. Z administrativních nástrojů patří k nejdůležitějším seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku a plnění recyklačních kvót. Obecně závazné vyhlášky obcí nebo krajů spolu s povinností zpětného odběru a značením výrobků umožňují 325


snižování množství odpadu již ve fázi jeho vzniku. Nástroje jako zpětný odběr vybraných výrobků a obalů spolu s označováním výrobků a informováním spotřebitele o zpětném odběru podporují princip „znečišťovatel platí“, který je v současné době prosazován v rámci EU. Aplikace ekonomických nástrojů má přímá vliv na všechny fáze produkce a nakládání s komunálním odpadem. Na rozdíl od administrativních nástrojů působí nástroje ekonomické přímo na chování původce odpadu, a pokud jsou vhodně nastaveny mají okamžitý efekt při jeho rozhodování o způsobu dalšího nakládání s odpadem. Z ekonomických nástrojů je třeba zmínit především prosazování ekologické daně, která má prokazatelný účinek na prosazování ekologičtějších výrobků na trhu. Spolu s ekologickou daní je pro změnu ve způsobu nakládání s odpady významná rozšířená odpovědnost výrobce, vhodné nastavení poplatků za odpad a poplatků za ukládání odpadů na skládku. Tyto nástroje napomáhají snižovat množství odpadů, které jsou odstraňovány skládkováním, podporují další využívání odpadů a jejich recyklaci. Doplňující nástroje mají v případě komunálního odpadu podstatný vliv vzhledem k tomu, že účinnost administrativních a ekonomických nástrojů je do značné míry závislá na míře a kvalitě informovanosti občanů. Dobrovolné nástroje tudíž působí největší měrou již ve fázi produkce odpadu, kdy napomáhají jejímu snížení. Využívání nástrojů jako je označování Ekologicky šetrných výrobků nebo zelený bod, stejně jako programy environmentálního vzdělávání přispívají k zvýšení informovanosti obyvatelstva a jejich chování ve vztahu k produkci odpadu.

326

4. Vyhodnocení variant nástrojového mixu z hlediska environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů na jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství (úvod) Cílem následující kapitoly je vyhodnocení navržených nástrojových mixů v kapitole 3, a to zejména z environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů na jednotlivé cílové skupiny odpadového hospodářství. Kapitola je rozdělena do pěti částí – Odpady ze zemědělství, Odpady z dolování a těžby, Odpady z energetiky, Stavební a demoliční odpady a Komunální odpady. V rámci každého odpadového toku je popsána a zhodnocena každá nástrojová varianta na základě expertního odpadu z hlediska dopadu na spotřebitele, podnikatelské subjekty, subjekty státní správy a dopady na životní prostředí. V další části je vybrána optimální varianta a navrženy indikátory vhodné pro sledování působení v praxi.

4.1 Odpady ze zemědělství 4.1.1 Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin Dopady na spotřebitele

Z hlediska dopadu první varianty na spotřebitele lze předpokládat, že pokud dojde k daňovému zvýhodnění druhotných surovin, lze předpokládat jejich zlevnění, pro spotřebitele to znamená nižší náklady na nákup produktů z těchto druhotných surovin (do té doby dokud nabídka nedostihne poptávku). Naopak navýšení poplatku za skládkování vede ke zvýšení nákladů, avšak poplatky za skládkování zemědělských odpadů pravděpodobně náklady spotřebitelů nezvýší. Dopady na podnikatelské subjekty

Z hlediska dopadů na podnikatelské subjekty lze předpokládat v případě uplatnění daňových výhod snížení vlastních nákladů na výrobu druhotných surovin, což vede k jejich nižší ceně. Na druhé straně se podnikatelským subjektům zvýšením poplatků za ukládání odpadů na skládky zvýší náklady na likvidaci nevyužitých odpadů, 327

4. Vyhodnocení variant nástrojového mixu…

v praxi by to mělo vést podnikatelské subjekty k tomu, aby omezovaly ukládání odpadů na skládky a snažili se je maximálně využívat. Jakékoliv zvýšení nákladů podnikatelské subjekty promítají do ceny výrobků/produktů, z kterých odpady vznikají. Dopady na subjekty státní správy

V souvislosti s daňovými zvýhodněními lze předpokládat zvýšení administrativní náročnosti pro výběrčí daní, daňová zvýhodnění by však měla být sladěna tak, aby byly administrativní náklady co možná nejnižší. Zvýšení poplatků za skládkování by si nemělo vyžádat žádné dodatečné náklady. Prosazování kvalitnější a důslednější kontroly by mohlo opět zvýšit nároky na administrativu a státní správu. Dopady na životní prostředí

Dopady na životní prostředí by měly být v případě celého nástrojového mixu pozitivní. Lze předpokládat úsporu primárních surovin a zvýšení využívání druhotných surovin, čímž by mělo dojít k omezení negativního vlivu na životní prostředí.

4.1.2 Varianta 2 – posílení ekonomických nástrojů – obchodovatelná povolení Druhá varianta představuje spíše jistý návrh, prosazení tohoto nástroje není zatím příliš možné, neboť navržení obchodovatelných povolenek v odpadovém hospodářství vyžaduje nejdříve provedení důkladné analýzy, popřípadě provedení pilotního projektu.

4.1.3 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí Tab. 129 Návrh indikátorů – zemědělské odpady Indikátor Produkce odpadů ze zemědělství Podíl odpadů ze zemědělství odstraněných skládkováním Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů Podíl využívaných odpadů ze zemědělství Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů ze zemědělství

328

Jednotka Zdroj 1 000 tun a 1 000 POH EUR za rok % z odpadů těžby POH nerostných surovin m3 POH % z odpadů ze POH zemědělství t/rok POH


4.2 Odpady z dolování a těžby 4.2.1 Zvýšení využití odpadů z dolování a těžby jako druhotných surovin, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám Dopady na spotřebitele

Odpady z dolování a těžby jsou využívány z velké části přímo těžebními nebo stavebními společnostmi. Na spotřebitele tudíž nebude mít změna v objemu využívaných odpadů z dolování a těžby ani posílení jejich konkurenceschopnosti přímý vliv. Dopady na podnikatelské subjekty

Tato varianta vychází ze skutečnosti, že zvýšení využívání odpadů z dolování a těžby brání především nízká ekonomická motivace. Zavedení ekologické daně by mělo napomoci odstranění tohoto handicapu a vyvolat posun k využívání druhotných surovin z dolování a těžby namísto surovin primárních. Zavádění nových technologií pro využití tohoto odpadového toku umožní rozvoj nových podnikatelských příležitostí a zvýší počet pracovních míst (pozitivní sociální efekt). Spolu s tím se zvýší konkurence v tomto zpracovatelském odvětví. Ta by však vzhledem k vysoké produkci neměla mít na podnikatelské subjekty negativní vliv. Překážkou využívání těchto odpadů je i nedůvěra poptávajících. Zvýšení důvěry poptávajících řeší uvedená varianta rozšířeným využitím administrativních nástrojů, především zdokonalením evidence a ohlašování a zlepšení provázanosti legislativy (zákon o odpadech a báňské předpisy). Dopady na subjekty státní správy

Zvýšení využívání odpadů z dolování a těžby jako druhotných surovin s sebou ponese vyšší nároky na kontrolu kvality (zdravotní nezávadnosti apod.) a způsobu jejich využívání. Ty, spolu s tvorbou jednotné a kvalitní legislativy a evidence odpadů, zatíží rozpočty státní správy, územních celků i České inspekce životního prostředí. Dopady na životní prostředí

Tato varianta si klade za cíl využití vysokého potenciálu odpadů z dolování a těžby jako náhrady druhotných surovin. Zvýšení využití odpadů by mělo vést k postupnému snížení cílené těžby a využívání neobnovitelných zdrojů nerostných surovin a tím snížit dopad dolování a těžby na životní prostředí. Snížení škod způsobených 329


na těžebním území napomůže i podpora využívání vlastního odpadu k revitalizaci poškozených území.

4.2.2 Zhodnocení varianty Tab. 130 Zhodnocení navržené varianty – odpady z dolování a těžby Varianta Silné stránky - využití odpadu jako druhotné suroviny přímo jeho producentem - velký potenciál odpadu - nízký podíl nebezpečného odpadu - rozvoj nových technologií - zvýšení poplatků za ukládání odpadu

Varianta Slabé stránky - nezbytné zavedení jednotného – systému evidence odpadů - nutné náklady na kontrolu a informační systém (odpadové účetnictví) - náklady potřebné na ekologickou daňovou reformu

Zhodnocení

Jedním z hlavních cílů POH pro nakládání s odpady z dolování a těžby je zajištění maximálního využívání těchto odpadů a podpora trhu s recyklovanými výrobky. Ke splnění tohoto cíle navrhuje uvedená varianta zavedení platby z primárních přírodních zdrojů a daňových zvýhodnění. Tak by měla být podpořena postupná orientace trhu na výrobky z recyklovaných stavebních a demoličních odpadů z důvodů finanční úspory. Ekonomickou výhodnost rozvoje a využívání technologií na zpracování odpadu z dolování a těžby varianta řeší také formou zavádění finančních podpor, subvencí nebo výhodných půjček. Pro minimalizaci ekologických následků navrhuje nástrojový mix zavádění povinných finančních rezerv. Ty by měly spolu s rozšířením zákazu ukládání vybraných druhů odpadů na skládku a zvýšením poplatků za skládkování podpořit recyklaci a minimalizovat vliv odpadu na životní prostředí a zdraví lidí. Aby se snížilo riziko nelegálního nakládání s odpadem z dolování a těžby, předpokládá uvedená varianta podporu těchto nástrojů zvýšenou kontrolní činnost. Otázkou zůstává řešení minimalizace produkce této skupiny odpadů. Za tímto účelem varianta navrhuje především sjednocení jednotného legislativního přístupu a jeho zaměření na řešení této problematiky. Dále podporuje rozvoj výzkumu, osvěty a dobrovolných nástrojů. Bylo by však potřeba vytvoření dalších legislativních a ekonomických nástrojů, které by napomohly snižování produkce nezávisle na úrovni ekonomického růstu.

330


4.2.3 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí Tab. 131 Návrh indikátorů – odpady z dolování a těžby Indikátor Celková produkce odpadů z dolování a těžby nerostných surovin Podíl odpadů z těžby nerostných surovin odstraněných skládkováním (D1, D3–D5, D12) Podíl materiálově využívaných odpadů z dolování a těžby nerostných surovin (R2–R11, N1) Podíl odpadů z dolování a těžby nerostných surovin odstraněných jiným uložením (D3, D4) Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů z dolování a těžby nerostných surovin (R1–R11) Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů z dolování a těžby nerostných surovin (D1, D5, D12)

Jednotka

Zdroj

1000 t/rok

POH

% z odpadů těžby POH nerostných surovin % z odpadů těžby POH nerostných surovin % z celkové POH produkce odpadů t/rok

POH

m3

POH

4.3 Odpady z energetiky 4.3.1 Varianta 1 – zvýšení využívání odpadů z energetiky, zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním zdrojům Dopady na spotřebitele

Uvedená varianta předpokládá, že vlivem ekologické daňové reformy dojde ke zvýšení ceny primárních produktů oproti výrobkům z VEP. Jako důsledek by mělo dojít ke zvyšování konkurenceschopnosti výrobků z VEP a postupné změně orientace spotřebitelů na tyto produkty. Vlivem tohoto posunu dojde postupně ke snížení odbytu primárních surovin, a tím úbytku pracovních příležitostí v této oblasti. Dopady na podnikatelské subjekty

Tato varianta je zaměřená na zvýšení využití a uplatnění certifikovaných VEP jako výrobků pro průmysl stavebních hmot, pro výstavbu, pro vyplňování vytěžených důlních prostor a pro úpravu reliéfu krajiny rekultivací, atd. Vlivem aplikace ekologických daní na výrobky primárních surovin se zvýší konkurenceschopnost recyklátů na trhu. Lze tudíž předpokládat posun investičních aktivit směrem do oblasti využívání výrobků z VEP.

331


Prostřednictvím daňových zvýhodnění pro subjekty využívající VEP, podpor a subvencí pro rozvoj nových technologií by měl tento nástrojový mix umožnit zvýšení podnikatelských příležitostí v tomto odvětví. Dopady na subjekty státní správy

Zvýšení využívání vedlejších energetických produktů s sebou ponese vyšší nároky na kontrolu kvality (zdravotní nezávadnosti apod.) tak, aby byl minimalizován vliv výrobků z VEP na zdraví obyvatel. Náklady zvýší také zavádění systému certifikace a vydávání osvědčení pro VEP a způsob jejich využívání. Ty, spolu s tvorbou jednotné a kvalitní legislativy a evidence odpadů, zatíží rozpočty státní správy, územních celků i České inspekce životního prostředí. Důležité bude také zavádění a zlepšování informačního systému, který by měl napomoci překonat předsudky a obavy veřejnosti z využívání VEP. Dopady na životní prostředí

Cílem této varianty je zvýšení konkurenceschopnost VEP tak, aby bylo možné energeticky náročnou výrobu klasických stavebních hmot částečně nahradit VEP. To by mělo vést ke snížení produkce primárních stavebních hmot a redukci způsobené zátěže. Při zavádění nových technologií zpracování VEP je však zároveň třeba mít na zřeteli jejich dopad na životní prostředí.

4.3.2 Varianta 2 – snižování produkce odpadů z energetiky Dopady na spotřebitele

Protože množství vznikajících odpadů z energetiky velké a tyto odpady nejsou z velké části doposud využívány, nemělo by se snížení jejich produkce projevit významným dopadem na spotřebitele. Dopady na podnikatelské subjekty

Uvedená varianta předpokládá, že vhodné nastavení ekonomických nástrojů jako jsou poplatky za ukládání odpadu, daňové úlevy a také finanční podpory pro čistší technologie by pro producenty energie mělo zvýhodnit využití ekologicky čistších technologií. Snížení množství produkovaného odpadu by mělo mít pozitivní ekonomický efekt pro původce odpadu vlivem snížení nákladů na nakládání s tímto odpadem. Přesto by však zvýšení účinnosti výroby elektřiny znamenalo zásadní investice v důsledku nutnosti zavádění zcela nových technologií. Pokud by se sní332


žilo množství odpadu, který je využíván jako VEP, došlo by ke snížení podnikatelských příležitostí pro zpracovatelské firmy. Dopady na subjekty státní správy

Zpřísnění podmínek pro produkci odpadu navrhované touto variantou předpokládá vyšší nároky na kontrolu dodržování těchto podmínek a zpřísnění sankcí v případě porušení předpisů. Dopady na životní prostředí

Tato varianta by měla díky minimalizaci skládkovaného odpadu vést ke snížení zátěže životního prostředí. Zároveň je potřeba dbát na plnění povinností nakládání s odpadem, aby vlivem nelegální činnosti nedocházelo k poškozování životního prostředí.

4.3.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty Tab. 132 Zhodnocení variant – odpady z energetiky Varianta 1 Silné stránky - snižování skládkovaného odpadu - rozvoj využívání VEP - daňová zvýhodnění - částečná náhrada energeticky náročné produkce stavebních hmot Slabé stránky - náklady na inovace a výzkum - obsah nebezpečných látek - nedůvěra spotřebitelů ve vlastnosti výrobků z VEP

Varianta 2 Silné stránky - zvýšení poplatků za ukládání odpadu - aplikace principů prevence odpadu již při vzniku zařízení - inovace technologií a zavádění dobrovolných programů Slabé stránky - náklady na kontrolní činnost - náklady na podporu čistších technologií a alternativních energetických zdrojů

Zhodnocení

Vzhledem k realizaci cílů daných Plánem odpadového hospodářství a Surovinovou politikou ČR se jako vhodnější jeví první varianta. Ta díky zavádění ekologické daňové reformy podporuje využívání VEP, a zároveň zamezuje skládkování odpadu zvyšováním poplatků za ukládání odpadu. Není v ní však zabudována podpora snižování množství odpadu působením při jeho vzniku a prevence zahrnující například normy pro výstavbu nových zařízení či zavádění nových technologií. 333


Druhá varianta oproti tomu působí spíše preventivně. Řeší především minimalizaci tohoto odpadového toku na jeho vzniku a upravuje podmínky, kterým by měly podléhat nově vznikající technologie. Není v ní však zohledněna otázka finančního znevýhodnění daného nevhodným cenovým poměrem využívání primárních surovin a VEP. První varianta se jeví z ekonomického i environmentálního hlediska jako vhodnější. Umožňuje rozvoj zpracovatelských zařízení, které je spojeno s tvorbou nových pracovních míst, což má pozitivní ekonomický i sociální dopad. Z environmentálního hlediska je výhodou částečné odstranění zátěže způsobené produkcí primárních stavebních materiálů a také minimalizace skládkovaného odpadu.

4.3.4 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí Tab. 133 Návrh indikátorů – odpady z energetiky Indikátor Celková produkce odpadů z energetiky Celková produkce nebezpečných odpadů z energetiky Celková produkce popílku Celková produkce energosádrovce Celková produkce škváry Produkce VEP na jednotku HDP Podíl odpadů z energetiky na celkové produkci odpadů Podíl materiálově využitých VEP (R5, R11–R13) Podíl odpadů z energetiky odstraněných skládkováním (D1, D3–D5, D12) Podíl odpadů z energetiky odstraněných jiným uložením (D3, D4, D6 a D7) Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání odpadů z energetiky (R2–R11) Produkce nebezpečného odpadu z energetiky

334

Jednotka Zdroj 1 000 t/ rok POH 1000 t/ rok POH 1000 t/ rok 1000 t/ rok 1000 t/ rok 1 000 tun a POH 1 000 EUR za rok % z celkové POH produkce odpadů % z celkové POH produkce odpadů % z produkce POH odpadů z energetiky % z celkové produkce skupiny POH odpadů t/rok

POH

kg/1000 USD HDP SFŽP


4.4 Stavební a demoliční odpady 4.4.1 Varianta 1 – Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin Dopady na spotřebitele

V důsledku platby z primárních přírodních zdrojů a zavedení daňových zvýhodnění se předpokládá postupná změna orientace spotřebitelů na levnější či stejně drahé výrobky z recyklovaných stavebních a demoličních odpadů z důvodů finanční úspory. Následkem této změny orientace spotřebitelů na trhu s recykláty dojde ke zvýšení jejich odbytu a útlumu těžby primárních surovin. Investiční aktivita pak bude směřovat do oblasti zpracování SDO a výroby recyklátů. Útlum těžby primárních surovin bude znamenat snižování počtu pracovních míst (dopad na sociální sféru). Dopady na podnikatelské subjekty

Tato varianta dává prostřednictvím daňových zvýhodnění příležitost podnikatelům v oblasti výstavby zařízení na zpracování a recyklace SDO. Nárůst počtu těchto zařízení znamená i zvýšení počtu pracovních příležitostí (dopad na sociální sféru), ale současně také zvýšení konkurence zpracovatelů na trhu s výrobky – recykláty. Subjektům podnikajícím v oblasti těžby primárních surovin se díky zavedení platby z primárních přírodních surovin zvýší náklady, a tím i ceny primárních surovin. Lze tedy očekávat již výše uvedenou změnu investičních aktivit k výrobkům ze SDO – recyklátům. Dopady na subjekty státní správy

Uvedená varianta předpokládá a vyžaduje kvalitní a důslednou kontrolu dodržování právních předpisů (zejména se jedná o platby poplatků, ekologickou daňovou reformu a zákaz skládkování vybraných typů odpadů) a dodržování evidence. Tyto kontroly zatíží územní rozpočty i rozpočet inspekce životního prostředí. Také díky podmínce intenzivního rozvoje technické vybavenosti území pro nakládání s odpady budou zatíženy tuzemské i zahraniční účelové fondy. Dopady na životní prostředí

Navržená varianta by měla vést k postupnému snižování těžby primárních přírodních surovin, a tím i k omezování negativních vlivů spojených s touto těžbou na životní prostředí. Varianta jistě přispěje k ochraně cenných lokalit (CHKO), 335


k ochraně kvality života v blízkém okolí lokality těžby primárních surovin. Otázkou je nárůst recyklačních zařízení a jejich vlivy na životní prostředí – zejména výběr lokality, hlučnost, prašnost apod. Je třeba zohlednit při samotném návrhu (záměru) výstavby recyklačního zařízení všechny aspekty ochrany životního prostředí.

4.4.2 Varianta 2 – Zamezení spekulativním rekultivacím Dopady na spotřebitele

Tato varianta bude mít dopady na spotřebitele pouze v okamžiku, kdy se spotřebitel bude chtít zbavit stavebního odpadu. V důsledku aplikace poplatků za ukládání odpadů na skládky a finančních postihů za ukládání neupravených SDO, bude nucen předat stavební odpad k recyklaci nebo úpravě a následné rekultivaci či, v horším případě, uložení na skládky. Hrozí zde, že se producenti odpadů budou zbavovat odpadu nelegálně – tj. budou zakládat černé skládky. Proto je také nutná kvalitní a důsledná kontrola dodržování právních předpisů. Dopady na podnikatelské subjekty

U podnikatelských subjektů je situace podobná jako u spotřebitelů v okamžiku, kdy bude docházet ke zbavování se stavebních odpadů. Podnikatelé ale v důsledku dotací na vybudování dalších recyklačních zařízení budou motivováni k výstavbě nových recyklační zařízení, tím samozřejmě přispějí ke zvýšení kapacity recyklace SDO v daném území, ovšem je možné také počítat s nárůstem konkurence zpracovatelů SDO. Dopady na subjekty státní správy

Tato druhá varianta, stejně jako varianta předchozí, předpokládá a vyžaduje kvalitní a důslednou kontrolu dodržování právních předpisů (především zákaz ukládání neupravených SDO, zákaz skládkování vybraných typů odpadů, platba poplatků za ukládání odpadů na skládky) a dodržování evidence. Tyto kontroly zatíží územní rozpočty i rozpočet inspekce životního prostředí. Také díky podmínce intenzivního rozvoje technické vybavenosti území pro nakládání s odpady budou zatíženy tuzemské i zahraniční účelové fondy. Dopady na životní prostředí

Varianta na jedné straně striktně omezuje ukládání neupravených stavebních a demoličních odpadů na skládky, což vede k pozitivnímu vlivu na životní prostře336


dí, na druhé straně ovšem může dojít k výše zmíněnému nelegálnímu odstraňování odpadů a tvorbu černých skládek. Je tedy třeba zavést důslednou a kvalitní kontrolu dodržování právních předpisů, ale také motivovat producenty odpadů k ekologickému nakládání s SDO, provádět výchovu a osvětu (nejen) v této oblasti odpadového hospodářství.

4.4.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty Tab. 134 Zhodnocení variant – stavební odpady Varianta 1 Silné stránky

Varianta 2 Silné stránky - dotace na vybudování recyklačních zařízení - zákaz ukládání neupravených SDO na skládky - daňová a další zvýhodnění - zvýšení poplatků za ukládání odpadů na zákaz skládkování vybraných druhů skládky odpadů - zvýšení poplatků za ukládání odpadů na - zákaz skládkování vybraných druhů odpadů skládky - sjednocení činnosti stavebních úřadů - evidence, posílení informačních systémů, - sjednocení výkladu zákona o odpadech v návaznosti na stavební zákon - výchova a osvěta veřejnosti - evidence, posílení inform. systémů - výchova a osvěta veřejnosti Slabé stránky Slabé stránky - nutnost rozvoje technologické - nutnost kvalitní a důsledné kontroly vybavenosti plnění právních předpisů - neefektivní model reformy poplatků - využívání dobrovolných nástrojů z těžby nerostných surovin - není řešena otázka primárních surovin - využívání dobrovolných nástrojů - nutnost rozvoje technologické - nutnost důsledné a kvalitní kontroly vybavenosti dodržování právních předpisů

Zhodnocení

Cíle v POH ČR: snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů, využívat 50 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do 31. prosince 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do 31. prosince 2012,

337


snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 a s výhledem dalšího postupného snižování.

Cíle Surovinové politiky ČR: Využitelnost nerostných zdrojů bude posuzována zejména s ohledem na trvale udržitelný rozvoj, který splňuje potřeby současné generace a zároveň neomezuje budoucí generace v jejich potřebách. Druh, rozsah a kvalita v budoucnu potřebných a využitelných zdrojů budou jiné, než parametry zdrojů využívaných v současnosti. Řešení problematiky využívání nerostných surovin ve velkoplošných zvláště chráněných územích přírody. Vyšším využíváním druhotných surovin směřovat k šetrnému využívání domácích nerostných zdrojů, k snižování potřeb dovozu nerostných surovin a k dosažení energetických úspor. V legislativě dořešit oblast vyššího využití druhotných surovin. Zavedení statistického sledování množství a pohybu vybraných druhotných surovin tak, aby podávalo ucelený přehled o jejich sortimentní skladbě, množstevním výskytu a zahraničním obchodu, s cílem zpracovat bilanci druhotných surovin ČR. Zavedení statistického sledování množství a pohybu vybraných druhotných surovin tak, aby podávalo ucelený přehled o jejich sortimentní skladbě, množstevním výskytu a zahraničním obchodu, s cílem zpracovat bilanci druhotných surovin ČR.

K realizaci cílů politiky životního prostředí – zejména výše uvedeným cílům POH ČR a cílům Surovinové politiky ČR – se jako nejlépe vyhovující jeví varianta první, která díky daňovým zvýhodněním, poplatkům z těžby primárních surovin, podporuje výrobky z druhotných surovin (recykláty) a také zamezuje skládkování SDO. V této variantě však není zohledněna přímá podpora výstavby recyklačních zařízení (technologického vybavení), které jsou důležitým aspektem této varianty. Otázkou také zůstává model reformy poplatků z těžby nerostných surovin, který nebude brát ohled na podporu recyklace a zohledňovat tato hlediska při stanovení sazeb. Druhá varianta dává přímo podnět k výstavbě recyklačních zařízení pro výrobu recyklátů, nezohledňuje ekonomickou výhodnost (prodejnost) recyklátů vzhledem k primárním surovinám, neboť neřeší otázku ceny a těžby primárních surovin. Druhá varianta je více zaměřena na dopady skládkování neupravených SDO na životní prostředí. Z ekonomického i environmentálního hlediska je nejvhodnější varianta první, neboť dává možnost rozvoje recyklačních zařízení z pohledu ekonomické výhod338


nosti ve srovnání s těžbou přírodních surovin, a zároveň z pohledu environmentálního zamezuje nepříznivým vlivům skládkování na životní prostředí. S vybudováním nových recyklačních zařízení je spojeno vytvoření nových pracovních míst (hledisko sociální). Druhá varianta sice přináší dotace na výstavbu recyklačních zařízení, ale neřeší ekonomickou otázku – výhodnost této činnosti při stejné úrovni těžby primárních surovin a jejich ceny ve srovnání s cenou recyklátů.

4.4.4 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí Tab. 135 Návrh indikátorů – stavební odpady Indikátor Produkce recyklátů. Poměr produkce recyklátů na jednotu HDPl Podíl recyklátů na celkové produkci SDO. Podíl využitých stavebních a demoličních odpadů (R1, R3, R4, R5, R11, N1). Podíl stavebních a demoličních odpadů odstraněných skládkováním (D1, D5, D12). Podíl stavebních a demoličních odpadů odstraněných jiným uložením (D3, D4). Celková kapacita recyklačních zařízení pro SDO. Rozdíl průměrné ceny 1 t recyklátu a 1 t SDO uložené na skládku.

Jednotka t/rok t/1000 EUR/rok % z celkové produkce SDO % ze SDO % ze SDO % ze SDO t/rok Kč

4.5 Komunální odpad 4.5.1 Varianta 1 – Podpora zvýšení odpovědnosti výrobců za výrobky po celou dobu jejich životního cyklu, minimalizace vzniku odpadu Dopady na spotřebitele

Aplikace této nástrojové varianty je do jisté míry závislá na aktivním přístupu spotřebitelů. Důraz by měl být kladen na osvětu a kvalitní informační systémy tak, aby byl postoj veřejnosti ovlivněn ve prospěch ekologicky šetrného jednání. Zvýšení

339


nákladů výrobců způsobené jejich rozšířenou odpovědností se promítne do konečné ceny výrobku a může tak rozhodování spotřebitele negativně ovlivnit. Dopady na podnikatelské subjekty

Tato varianta předpokládá, že zvýšením odpovědnosti výrobců za výrobky po celou dobu jejich životního cyklu dojde ke zvýšení nákladů podnikatelským subjektům, a to jak přímých nákladů na zpětný odběr apod., tak i vlivem zvýšených administrativních nároků. Podobně také zavádění ekologického značení, jako je např. zelený bod, s sebou ponese zvýšení finančních nákladů. Zároveň však značení umožní zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných výrobků na trhu, a to jak na českém, tak na zahraničním. Dopady na subjekty státní správy

Předpokladem pro zvýšení odpovědnosti výrobců a minimalizace vzniku odpadu je zajištění kvalitní a důsledné kontroly. Kontrolou plnění plánů odpadového hospodářství, ale obecně i dalších právních předpisů ze strany výrobců by mělo zamezit nezákonnému a neekologickému jednání. Tato varianta však způsobí zvýšení administrativních nákladů pro státní správu. Nezbytné finanční náklady budou i na doplňkové nástroje – evidence, informační systémy, ale i další nástroje, jako jsou osvěta a ekologická výchova. Dopady na životní prostředí

Tato varianta by měla vést ke snížení množství odpadu odstraňovaného skládkováním či spalováním, a tím k minimalizaci negativního vlivu odpadu na životní prostředí. Zvýšení separovaného sběru a jeho následné materiálového využívání zároveň umožní úsporu v těžbě primárních surovin. Na druhou stranu zvyšuje aplikace tohoto nástrojového mixu riziko nelegálního odstraňování odpadu a vzniku černých skládek. Proto je nutná důsledná kontrola nakládání s odpadem a dodržování právních předpisů tak, aby bylo toto riziko minimalizováno.

340


4.5.2 Varianta 2 – Zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných odpadů oproti primárním surovinám, podpora materiálového využívání komunálního odpadu Dopady na spotřebitele

Druhá varianta s cílem podpořit konkurenceschopnost recyklovaných výrobků předpokládá zvýšení ceny výrobků z primárních surovin vlivem ekologické daně. V důsledku by mělo docházet k postupné orientaci spotřebitelů na levnější recyklované výrobky. To povede k růstu trhu s recyklovanými výrobky a jejich produkce. Zároveň by mělo dojít ke zvýšení pracovních příležitostí tvorbou nových míst v tomto odvětví (sociální dopad). Dopady na podnikatelské subjekty

Tato varianta vychází ze základního předpokladu, že pokud zdražíme primární vstupní suroviny, zvýší se automaticky poptávka po druhotných surovinách. Provedením ekologické daňové reformy a aplikací nástrojů posilujících konkurence schopnost výrobků z recyklovaných materiálů dojde ke zvýšení odbytu recyklovaných výrobků. Potřeba zvýšení produkce těchto výrobků se projeví jako tvorbou nových pracovních a podnikatelských příležitostí. Bude však nutné zvážit, zda náklady, zejména administrativního charakteru, nepřevýší přínosy využití těchto nástrojů. Zavedení značení ekologicky šetrných výrobků – zelený bod – s cílem usnadnění orientace spotřebitele také zvýší výrobní náklady, zároveň by však mělo vést i ke zvýšení jejich odbytu na trhu. Dopady na subjekty státní správy

Uvedená varianta je založena na předpokladu dobré informovanosti a aktivního zapojení podnikatelských subjektů i spotřebitelů. Zavádění a zkvalitňování informačních systémů klade zvýšené finanční nároky na subjekty státní správy. Nezbytné pro fungování modelu by bylo také využití doprovodných nástrojů, především důsledné kontroly a dodržování právních předpisů tak, aby nedocházelo k nelegálnímu nakládání s odpadem. I v tomto případě by vyvstaly zvýšené finanční náklady. Podobně by finanční zátěž subjektům státní správy znamenalo nezbytné rozšíření sítě sběrných míst pro separovaný sběr odpadu. Dopady na životní prostředí

Tato varianta předpokládá, že se zvýší podíl druhotně využívaného odpadu. Stejně jako v případě první varianty dojde ke snížení odpadového toku ukládaného od341


straňovaného skládkováním, popřípadě spalováním. Zvýšení separovaného sběru a následného materiálového využívání odpadu umožní snížení čerpání přírodních zdrojů a zátěže životního prostředí vlivem ukládání odpadu na skládky. I v tomto případě hrozí riziko zvýšení nelegálního nakládání s odpadem, způsobeném zvýšením poplatků za skládkování odpadu.

4.5.3 Zhodnocení jednotlivých variant a výběr optimální varianty Tab. 136 Zhodnocení variant – komunální odpady Varianta 1 Silné stránky - zavedení povinnosti zpětného odběru recyklovaných výrobků, možnost rozšíření o další skupiny) - zavedení povinnosti odpovědnosti výrobců za zpětný odběr a nakládání s oužitým výrobkem - vědeckovýzkumná základna, dostupné technologie - fungující systémy nakládání s KO a oddělené nakládání s jednotlivými složkami - nastartování tzv. „výrobkové politiky“ využití odpadu k výrobě výrobku - minimalizace skládkovaného odpadu Slabé stránky - potřeba zvýšení vymahatelnosti legislativy (povinností) a kontroly jejího plnění - zlepšení provázanosti podpor, financování – složitost systému pro získávání dotace - nutnost odstranění nadbytečné a zatěžující administrativy - potřeba profesionální ekologické osvěty

Varianta 2 Silné stránky - zájem veřejnosti a podnikatelské sféry - zavedení povinné míry využití obal. odpadů, možnost i u použitých výrobků - existence programů pro hodnocení ekolog. příznivých výrobků (EŠV, Zelený bod) - ochota občanů chovat se ekologicky - posílení evidence a informačních systémů - minimalizace odpadu ukládaného na skládky - fungující systémy nakládání s KO a ddělené nakládání s jednotlivými složkami - možnosti trhu a zájem investorů o zpracování druhotných surovin Slabé stránky - nutnost rozšíření sítě sběrných míst - nutnost finanční podpory zpracovatelských kapacit - nutnost překonání nedůvěry a nezájmu veřejnosti o výrobky z recyklovaných odpadů - potřeba profesionální ekologické osvěty - nízká povědomost o možnosti využití vhodných nástrojů pro podporu recyklace, nízká aktivita firem v jejich uplatňování

Zhodnocení

Pro realizaci cílů uvedených v Plánu odpadového hospodářství se jako nejvhodnější jeví kombinace obou variant nástrojového mixu. První varianta se jeví jako vý-

342


hodnější z ekonomického hlediska i z hlediska environmentálního, neřeší však technickou stránku nakládání s odpadem. Druhá varianta usiluje o zvýšení množství materiálově využívaného odpadu pomocí zavádění poplatků za ukládání odpadu na skládku spolu se zákazem skládkování vybraných druhů odpadu a zavedením recyklačních kvót. Konkurenceschopnost recyklovaných odpadů zvyšuje druhá varianta aplikací ekologické daňové reformy doplněné organizačními nástroji, jako je značení ekologicky šetrných výrobků. Není zde však přímo zohledněna možnost minimalizace odpadu pomocí produkce environmentálně příznivějších výrobků a odpovědnost producentů odpadu. První varianta se snaží docílit minimalizace vniku odpadu pomocí rozšířené odpovědnosti výrobce, zaváděním zpětného odběru, preferencí ekologicky šetrných výrobků ve výběrových řízeních apod. Není zde však dořešena otázka způsobu zvýšení materiálového využívání již vzniklého odpadu a prosazování takto vzniklých produktů na trhu. Z těchto důvodů se zdá být nejvhodnější pro realizaci cílů stanovených POH první varianta doplněná vybranými nástroji podporujícími materiálové využívání odpadu a konkurenceschopnost recyklovaných výrobků z varianty druhé.

343


4.5.4 Návrh indikátorů environmentálních a ekonomických dopadů politiky životního prostředí Tab. 137 Návrh indikátorů – komunální odpady Indikátor Celková produkce KO Celková produkce KO na jednotku HDP Podíl KO na celkové produkci odpadů

Jednotka

Zdroj

1000t/rok

POH

t/1000 EUR/rok

POH

% z celkové produkce odpadů kg /obyvatel/rok

POH

Produkce KO na obyvatele POH Podíl materiálově využitého komunálního odpadu % z KO POH (recyklovaného a kompostovaného – R2–R11) Množství recyklovaného papíru/skla/plastu z celkově % SPŽP vzniklého množství Podíl tuhého komunálního odpadu odstraněného % z celkové produkce KO POH skládkováním (D1, D5, D12) Podíl KO odstraněného spalováním % z celkové produkce KO POH Produkce odděleného sběru komunálních odpadů kg /obyvatele/rok POH a obalů (podskupina 20 01 a 15 01) Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání KO t/rok POH (R2–R11) Celková kapacita zařízení na energetické využívání KO t/rok POH Produkce odpadů z domácností z celkové produkce KO kg /obyvatel/rok Podíl energeticky využitých odpadů (R1) % z KO POH Podíl biologicky rozložitelného KO (BRKO) ukládaného % POH na skládky vzhledem ke srovnávací základně 1995 Plnění cílů recyklace a využití odpadů z obalů ve % za všechny položky POH struktuře přílohy č. 3 zákona o obalech tabulky

4.6 Závěry Odpady ze zemědělství

První nástrojová varianta „Posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin, využití odpadů“ je založena zejména na daňových zvýhodněních vytvořených druhotných produktů, zvýšené ceně za skládkování odpadů ze zemědělství, k posílení využívání by jistě přispěla i ekologická daňová reforma. V rámci těchto nástrojů je samozřejmě nutné doplnění systému kvalitní a důslednou kontrolou dodržování právních předpisů, sice doplňkovými, ale také významnými jsou ostatní nástroje, jako jsou dobrovolné nástroje, evidence, informační systémy apod.

344


II. varianta nástrojového mixu navrhuje zavedení ekonomického nástroje – obchodovatelných povolení, opět doplněných důslednou a kvalitní kontrolou dodržování právních předpisů a ostatními nástroji, zejména výchovou, vzděláním a dobrovolnými nástroji. Z hlediska dopadů na spotřebitele se v rámci první varianty výrazné změny neočekávají, z hlediska dopadu na podnikatelské subjekty lze předpokládat snížení nákladů zejména těm, kteří využívají dále zemědělské odpady, pro státní správu to může znamenat zvýšení nákladů zejména s nárůstem administrativy související s daňovými zvýhodněními či důslednější kontrolou. Dopady na životní prostředí by měly být jednoznačně pozitivní. V rámci výstupu byla navržena i II. varianta – obchodovatelná povolení, návrh tohoto nástrojového mixu před uplatněním v praxi by vyžadoval důslednější analýzu možných dopadů. Jako indikátory sledujících působení nástrojů jsou navrženy indikátory POH, a to zejména podíly skládkovaných a využívaných odpadů a celková kapacita zařízení pro využívání odpadů ze zemědělství. Dolování a těžba

Jako hlavní cíle nakládání s odpady z dolování a těžby bylo na základě Plánu odpadového hospodářství určeno snížení objemu produkovaných odpadů a využívání těchto odpadů jako druhotných surovin. Nástrojový mix navržený za účelem naplnění těchto cílů obsahuje především ekonomické nástroje doplněné nástroji administrativními a dobrovolnými. Vzhledem k tomu, že hlavní překážkou využívání odpadů z dolování a těžby je finanční nevýhodnost ve srovnání s využíváním primárních surovin, navrhuje nástrojový mix zvýšení daní k ochraně životního prostředí. Aplikace ekologické daně spolu s dalšími ekonomickými nástroji, jako je úhrada z vydobytých nerostů a z dobývacího prostoru, by mělo sloužit k promítnutí ekologických externalit do ceny výrobku a zároveň zajistit finance nanápravu škod způsobených dolováním a těžbou. Produkce tohoto typu odpadů je vysoká a za silnou stránku lze považovat nízký podíl nebezpečných odpadů. Díky tomu se tato skupina nejeví jako příliš problematická a zlepšení ekonomické motivace by mělo napomoci zvýšení odbytu těchto odpadů na trhu a zároveň dosáhnout úspor primárních surovin. Silnou stránkou tohoto odpadového toku je také využití velkého podílu odpadů přímo jejich producentem. Z tohoto důvodu navrhuje nástrojový mix uplatňování povinnosti finančních rezerv. Ty znamenají pro producenta odpadu povinnost vytvářet finanční zásobu pro rekultivace oblastí zasažených těžbou. Tím zajišťují vy-

345


užití části odpadu a zároveň snížení důsledků dolování a těžby na životní prostředí. Tento nástroj zároveň zavádí do praxe princip „znečišťovatel platí“. Aplikace těchto ekonomických nástrojů musí být podpořena také zaváděním kvalitního informačního systému a evidence odpadů. Tyto nástroje umožní producentům i spotřebitelům lepší orientaci v oblasti odpadového toku. Zároveň s sebou však přinášejí zvýšení nákladů především pro subjekty státní správy. Jako indikátory environmentálních a ekonomických dopadů na podnikatelské subjekty, subjekty státní správy a životní prostředí se jeví vhodné především změna v produkci odpadů, změna poměru jejich využívání či skládkování a nárůst kapacity zařízení pro využívání těchto odpadů. Odpady z energetiky

Jako hlavní problém v oblasti nakládání s odpady z energetiky se v současnosti jeví zejména velký objem produkovaných odpadů a nízká míra jejich využívání. Proto jsou uvedené nástrojové mixy navrženy tak, aby podpořily trh s recyklovanými výrobky a snížení produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu. První varianta nástrojového mixu usiluje o podporu využívání odpadů pomocí zvýšení jejich konkurenceschopnosti vůči primárním surovinám. Tento cíl by měl být podpořen zaváděním ekologické daně, která by napomohla vyrovnání cen primárních a druhotných surovin na trhu. Využívání druhotných surovin by mělo být zvýhodněno také pomocí podpor pro technologií pro jejich využívání. Finanční zvýhodnění těchto technologií umožní rozvoj nových podnikatelských příležitostí a zároveň částečnou náhradu energeticky náročných postupů produkce stavebních hmot z primárních surovin. Tato varianta předpokládá zavádění technických požadavků na nakládání s odpady, rozšíření seznamu odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky, a dalšími legislativní změny, které by měly nastavit podmínky tak, aby byla podpořena recyklace odpadů. Problémem je překonání počáteční nedůvěry spotřebitelů vůči recyklovaným výrobkům. K tomu by měla napomoci podpora dobrovolných programů a osvěty, která si však vyžádá zvýšené finanční náklady. Druhá varianta předpokládá snížení produkce odpadů z energetiky pomocí zavádění čistších technologií. To by mělo být podpořeno formou daňových úlev, podpor a výhodných půjček. Vzhledem k obtížnosti změn v případě stávajících zařízení se jeví jako účinnější zavádění přísnějších norem pro výstavbu nových zařízení a technologií a procesů EIA či IPPC. V tomto případě se však vzhledem k nákladnosti a náročnosti zavádění takovýchto inovací jedná o dlouhodobý proces. V současnosti je třeba zaměřit se také na úspory energie v podobě využívání energeticky úsporných spotřebičů, tepelných izolací budov, apod. Jejich prosazování by se mělo v důsledku projevit snížením nárůstu spotřeby energie a částečným 346


snížením produkce odpadu. Jednou z možností je také podpora obnovitelných zdrojů energie, která však v našich podmínkách nepředstavuje zásadní řešení. Jako vhodné indikátory environmentálních a ekonomických dopadů navrhovaných změn byly na základě plánu odpadového hospodářství a expertních návrhů vybrány: podíl materiálového využívání jednotlivých VEP, kapacita zařízení pro využívání VEP a celková produkce odpadů z energetiky. Stavební odpady

Plán odpadového hospodářství ČR uvádí pro stavební a demoliční odpady strategické a hlavní cíle, z nichž principiálním strategickým cílem je maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů. Na základě výčtu cílů z POH ČR byly v této kapitole navrženy zásady a opatření k jejich realizaci i vytvoření nových nástrojů pro odpadový tok SDO. Po provedení analýzy toku SDO v rámci tohoto projektu a vytyčení základních problémových oblastí a možností jejich řešení byly navrženy dva nástrojové mixy. První varianta se zaměřuje zejména na posílení konkurenceschopnosti druhotných surovin, druhá varianta se snaží o zamezení spekulativních rekultivací. Obě varianty byly zhodnoceny dle svých silných i slabých stránek. Z ekonomického i environmentálního hlediska je nejvýhodnější varianta první, neboť dává možnost rozvoji recyklačních zařízení a zároveň se snaží o zamezení nepříznivým vlivům skládkování SDO. Druhá varianta sice přináší dotace na výstavbu recyklačních zařízení, ale neřeší ekonomickou otázku – výhodnost této činnosti při stejné úrovni těžby primárních surovin a jejich ceny ve srovnání s cenou recyklátů. Nejlepší variantou by mohl být průnik obou navržených variant nástrojových mixů, aby se zohlednily veškeré problémy nakládání s SDO a tato varianta by byla dostatečně účinná ve všech směrech působení. Komunální odpad

Jako hlavní problémy nakládáni s komunálním odpadem byly vyhodnocena nízká odpovědnost producentů za výrobky v rámci celého životního cyklu, nedostatečná podpora materiálového využívání komunálního odpadu a nízká konkurenceschopnost recyklovaných výrobků oproti výrobkům z primárních surovin. První varianta nástrojového mixu je zaměřena především na podporu zvýšení odpovědnosti výrobců, která by měla vést ke snížení množství odpadu odstraňovaného skládkováním a podpořit separaci využitelných složek komunálního odpadu. Důsledkem aplikace navrhovaného nástrojového mixu by mělo být zvýšení materiálového využívání a recyklace určitých typů odpadu, a tím minimalizace dopadu komunálního odpadu na životní prostředí. Rozšíření stávajících systémů nakládání 347


s komunálním odpadem by zároveň znamenalo možnost tvorby nových pracovních míst, či nových podnikatelských příležitostí. Tento cíl je zároveň plně v souladu s principem odpovědnosti výrobce, který je aplikován v rámci EU. Slabou stránkou je očekávaný nárůst administrativy způsobený nezbytnou kontrolou plnění povinností daných legislativou a také náklady na informační kampaně. Cílem druhé varianty je zvýšení konkurenceschopnosti recyklovaných výrobků tak, aby se zvýšil jejich odbyt na trhu, a tím byly vytvořeny výhodnější podmínky pro materiálové využívání komunálního odpadu. Silnou stránkou pro podporu této varianty je narůstající zájem veřejnosti o problematiku odpadů a ochrany životního prostředí. Podporou je také existence systémů značení ekologicky příznivých výrobků, jako je EŠV a Zelený bod. Varianta předpokládá zájem podnikatelské sféry, pro kterou by měl mít tento vývoj přínos v podobě zvýšení počtu pracovních příležitostí a odbytu recyklovaných výrobků na trhu. Zvýšení materiálového využívání komunálního odpadu by se mělo projevit nejen snížením objemu komunálního odpadu odstraňovaného skládkováním, ale také úsporou primárních zdrojů v důsledku jejich náhrady recykláty. Hlavním problémem je v tomto případě finanční nákladnost. Zvýšené náklady budou potřebné na rozšíření sítě sběrných míst a na informační a kontrolní činnost. Nutné je i vytvoření systému finančních podpor pro výrobu recyklovaných výrobků tak, aby jejich cena mohla na trhu konkurovat primárním výrobkům. Z hlediska přístupu spotřebitelů je možné očekávat počáteční nedůvěru vůči recyklovatelným výrobkům.Ta by však měla být rozptýlena pomocí informačních kampaní.

348

Příloha ke kapitole 4 Indikátory odpadového hospodářství

1. Indikátory odpadového hospodářství definované v SPŽP 2004–2010: produkce komunálního odpadu (kg/obyv./rok) z toho: - recyklováno (%), - spalováno (%), - skládkováno (%), množství recyklovaného papíru z celkově vzniklého množství (%), množství recyklovaného skla z celkově vzniklého množství (%), množství průmyslového odpadu ze zpracovatelského sektoru (kg na 1000 USD HDP), produkce nebezpečného odpadu (kg na 1000 USD HDP), množství vyhořelého jaderného paliva (kg těžkého kovu – TK – na 1000 obyvatel), množství vyhořelého jaderného paliva (tuny TK) na jednotku TSPEZ (t TK. Mtoe-1).

2. Indikátory odpadového hospodářství definované v Plánu odpadového hospodářství ČR (POH ČR) 1. skupina – základní indikátory I.1 až I.18: Indikátory se vyhodnocují samostatně pro skupiny: všechny odpady, nebezpečné odpady, ostatní odpady a komunální odpady: I.1 Celková produkce odpadů I.2 Celková produkce odpadů na jednotku HDP I.3 Podíl na celkové produkci odpadů I.4 Produkce na obyvatele I.5 Podíl využitých odpadů (R1 až R11, N1) I.6

Podíl materiálově využitých odpadů (R2 až R11, N1)

I.7 Podíl energeticky využitých odpadů (R1) I.8

Podíl odpadů odstraněných skládkováním (D1, D5, D12)

1 000 t/rok t/1 000 EUR/rok % z celkové produkce odpadů kg/obyvatele/rok % z celkové produkce skupiny odpadů % z celkové produkce skupiny odpadů % z celkové produkce skupiny odpadů % z celkové produkce skupiny odpadů

349


I.9 Podíl odpadů odstraněných jiným uložením (D3, D4) I.10 Podíl odpadů odstraněných spalováním (D10) I.11 Podíl odpadů vyvážených za účelem jejich odstranění Podíl odpadů dovážených za účelem jejich materiálového využití (R2 až R11, N1) Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů (R1 I.13 až R11) I.12

I.14

Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání odpadů (R2 až R11)

Celková kapacita zařízení na energetické využívání odpadů (R1) I.16 Celková kapacita zařízení na spalování odpadů (D10) Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů I.17 (D1, D5, D12) Celková kapacita zařízení pro jiné uložení odpadů I.18 (D3, D4) I.15

% z celkové produkce skupiny odpadů % z celkové produkce skupiny odpadů % z celkové produkce skupiny odpadů % z celkové produkce skupiny odpadů t/rok t/rok

t/rok t/rok m3 m3

2. skupina – doplňkové indikátory stanovené k základním indikátorům I.19 až I.22: I.19 Množství sběrových míst nebezpečných odpadů Podíl nebezpečných odpadů ze zdravotnictví na I.20 celkové produkci odpadů ze zdravotnictví Produkce odděleného sběru komunálních odpadů I.21 a obalů (podskupina 20 01 a 15 01) 22 Podíl biologicky rozložitelného komunálního I.22 odpadu (BRKO) ukládaného na skládky vzhledem ke srovnávací základně 1995

350

počet % kg/obyvatele/rok %


3. skupina – specifické indikátory I.23 až I.35: I.23 I.24 I.25 I.26 I.27 I.28 I.29 I.30 I.31 I.32 I.33 I.34

I.35

Podíl stavebních a demoličních odpadů na celkové produkci odpadů Podíl využitých stavebních a demoličních odpadů (R1, R3, R4, R5, R11, N1) Podíl stavebních a demoličních odpadů odstraněných skládkováním (D1, D5, D12) Podíl stavebních a demoličních odpadů odstraněných jiným uložením (D3, D4) Celková produkce odpadů s obsahem PCB Celková produkce odpadních olejů Celková produkce odpadních baterií a akumulátorů Celková produkce kalů z čistíren odpadních vod Podíl kalů z produkce čistíren odpadních vod použitých na zemědělské půdě (R10) Celková produkce odpadů azbestu Celková produkce autovraků Plnění cílů recyklace a využití odpadů z obalů ve struktuře přílohy č. 3 zákona o obalech Rozdíl průměrné ceny za spalování tuny odpadu a ceny za uložení tuny odpadu na skládku včetně poplatků v členění na nebezpečné a ostatní odpady

% z celkové produkce odpadů % ze stavebních a demoličních odpadů % ze stavebních a demoličních odpadů % ze stavebních a demoličních odpadů t/rok t/rok t/rok t/rok % z celkové produkce kalů t/rok t/rok % za všechny položky tabulky

Kč

351


Příloha ke kapitole 2 Rozlišení skupin odpadů pro rok 2002 (dle Katalogu odpadů 381/2001) Odpadní papír

090107 090108 150101 191201 200101 Textil 040209 040222 191208 200110 200111 150109 Rostlinné a živočišné odpady 020103 020304 020601 020704 020102 020106 020501 020202 020203 040108 040210 120112 180102 190502 090809

352

Stavební Sklo a suť, štěrk, keramika písek

Kovy



Kaly

Kaly

Kaly

080115 080116 080202 080307 080314 080315 180411 080412 080413 080414 100120 100121

190903 190906 191106 191105 191303 191304 191305 191306 200304 190814 190902

101109 101110 101111 101112 150107 160120 170103 170202 191205 200102 101201 101103

010408 010409 010413 020401 100124 101314 170106 170107 101301 101208 191209 170101

020110 100905 100906 100907 100908 101005 101006 101007 101008 110501 120102 120103

010308 010410 061305 061303 060902 100101 100102 100103 100104 100105 100113 100114

100804 100808 100809 100819 100816 100903 100909 100910 100911 100912 101003 101009

010309 010504 010505 010506 010507 010508 010509 020101 020204 020301 020305 020403

170103

170102

120104

100115

101010

020502 100122

Plasty 020104 070213 070216 070217 120105 150102 160119 170203 191204 200139 Těžba – hlušina 010101 010102 010304

170503 040504 170507 170508 170605 170801 170802 170901 170902 170903 170904

010113 150105 150111 160117 160118 170401 170402 170403 070405 170406 170407

100116 100117 100118 100119 100201 100202 100207 100208 100304 100305 100308

101011 101012 101105 101203 101209 101210 101306 101312 101313 100502 100504

020603 020705 030302 030305 030307 030309 030310 030311 040106 040219 040220

190119

170409

100319

190107

050102 100818

191301 191302 200202

170410 170411 190102

100320 100321 100321

190111 190112 190113

050103 101113 050104 101114 050106 101117

100123 100213 100214 100215 100325 100326 100407 100506 100610 100705 100817

Odpadní papír

190810 200108 200125 200126 200201 200203 190503 190605 190606 Dřevo 020207 030101 030104 030105 030199 030301 1580103 170201 191206 191207

Stavební Sklo a suť, štěrk, keramika písek

010305 010306 170505 170506 010412

190802

Kovy

191001 191002 191202 191203 200140



100322 100323 200324 100329 100330 100404 100404 100405 100406 100503 100501 100504 100505 100601 100603 100604 100606 100701 100703 100704

190114 190115 190116 190402 200141

Kaly

Kaly

050109 050110 050113 060502 060503 070111 070112 070211 070212 070312 070311 070411 070412 070511 070512 070611 070612 070712 080114 080113

101118 101205 101213 101307 100108 110109 110110 110115 110202 120114 120115 120118 130502 130503 130801 190805 190807 090811 190812 190813

Kaly

353

Literatura Andrt, M.: Kejda – její využití a zpracování. Náš chov, č. 4, 2004, ISSN 0027-8068, s. 60–63 Andrt, M.: Kejda a její skladování. Náš chov, č. 5, 2004, ISSN 0027-8068, s. 45–46 Andrt, M.: Odpady ze živočišné výroby. Nový venkov, č. 10 (příloha), 2000, s. 8–10 Bednařík,V.–Vondruška, M.–Kupec, M.: Produkty fluidního spalování uhlí – perspektivní pojivo. In Odpady 1999, č. 10, s. 8 CEMC: Realizační program Nástroje na podporu materiálového využívání odpadů Černý, L.: Zdroje ke krytí místních potřeb, Odpady 2001, č. 7/8 s. 8 Český hydrometeorologický ústav Český statistický úřad. http://www.czso.cz ČEZ, a. s. – internetové stránky http://www.cez.cz ČSÚ (2005a): Input-output tabulky 2001 a 2002, Český statistický úřad ČSÚ (2005b): Produkce odpadu ve vybraných odvětvích OKEČ 2001 a 2002 (tabulka A), Český statistický úřad ČSÚ (2005c): Přebírání odpadu ve vybraných odvětvích OKEČ 2001 a 2002 (tabulka B), Český statistický úřad ČSÚ: Statistická ročenka životního prostředí, Praha 2003 EKOKOM, http://www.ekokom.cz Energetický regulační úřad Eurostat (bez roku): Eurostat Input-output Manual, Chapter 15, Eurostat Fajmon, P.: Rekultivace, legislativa a odpady, Odpady 2004, č. 1, s. 14–15 Frank, R. H.–Bernanke, B. S.: Ekonomie, Grada Publishing 2003 Greene, W. H. (2003): Econometric Analysis, 5th edition, Prentice Hall

354

Literatura

Hadinec, J.–Pauliš, P.: Odpady z tepelných procesů, Odpady 1998, č. 11, s. 8– 10 Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha 1999 Honková, R.–Koktan, P.: Aglomeráty mají budoucnost, Odpady 2000, č. 5, s. 23– 24 Hronová, S.–Hindls, R.: Národní účetnictví, Grada, Praha 1997 http://www.arsm.cz/info/naklad.htm http://www.mfcr.cz/static/MakroPre/CZ/komentar.htm Informační systém o odpadech, http://www.env.cz IREAS (2004): Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství, projekt VaV 720/2/02, Praha, 2004 ISOH (2005): Přehled komunálního odpadu za roky 2001 a 2002, Informační systém odpadového hospodářství, Ministerstvo životního prostředí ČR Jelínek, A. a kol.: Hospodaření a manipulace s odpady ze zemědělství a venkovských sídel, Ing. F. Savov, Praha, 2001, 236 s. Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší a klimatu. Praha, 2003 Kadeřábková, A.: Základy makroekonomické analýzy, VŠE Praha 2003 Kotler, F.: Marketing management, Grada Publishing, s. r. o., 2001 Lederová, J.: Odpadní produkty z elektráren a tepláren, Odpady 1998, č. 11, s. 10–11 Lederová, J.–Suchárková, M.: Alternativní suroviny, stavební a demoliční odpad, Odpady 2001, č. 3, s. 13–14 Ministerstvo zemědělství ČR: Zemědělství 2003, Profi Press, s. r. o., Praha, 2004, 91 s. Ministerstvo životního prostředí ČR: Envi Brno, Envi kongres 2004, Planeta 2, 2004, roč. XII, ISSN 1213-3393, 76 s. MŽP: Státní politika životního prostředí ČR 2004–2010, Praha 2003 MŽP: Plán odpadového hospodářství ČR 355

Literatura

MŽP: Zpráva o životním prostředí v České republice v roce 2003 MŽP (1995): Státní politika životního prostředí, Praha, MŽP 1995 MŽP (1998): Státní program ochrany přírody a krajiny, MŽP 1998 MŽP (1999): Státní politika životního prostředí. Praha, MŽP 1999 MŽP (2001): Státní politika životního prostředí 2001, Praha, MŽP 2001 MŽP ČR (2002): Výroční zpráva o stavu životního prostředí za rok 2001, MŽP ČR MŽP ČR (2003): Výroční zpráva o stavu životního prostředí za rok 2002, MŽP ČR MŽP (2003): Plán odpadového hospodářství ČR Nakamura, S.–Kondo, Y. (2002): Input-output Analysis of Waste Management, Journal of Industrial Ecology, Vol. 6, No. 1 Národní rozvojový plán 2004–2006, http://www.strukturalni-fondy.cz Pelzbauerová, V.: Základy strukturální analýzy, VŠE Praha 1996 Petříková, V.: Popílek a odpadní vody, Odpady 2000, č. 6, s. 23–24 Příslušné legislativní normy a opatření (v platném znění) Realizační program Plánu odpadového hospodářství České republiky pro komunální odpady Recycling 2002 „Možnosti a perspektivy recyklace stavebních odpadů jako zdroje plnohodnotných surovin“, sborník přednášek konference, Vysoké učení technické v Brně Fakulta strojního inženýrství ve spolupráci s Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR, Brno 2002, 135 stran Recycling 2003 „Možnosti a perspektivy recyklace stavebních odpadů jako zdroje plnohodnotných surovin“, sborník přednášek konference, Vysoké učení technické v Brně Fakulta strojního inženýrství ve spolupráci s Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR, Brno 2003, 120 stran Recycling 2004 „Možnosti a perspektivy recyklace stavebních odpadů jako zdroje plnohodnotných surovin“, sborník přednášek konference, Vysoké učení technické v Brně Fakulta strojního inženýrství ve spolupráci s Asociací pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR, Brno 2004, 150 stran Samuelson, P. A.–Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha 1991 356

Literatura

Slaný, A.–Žák, M.: Hospodářská politika, C. H. Beck, Praha 1999 Slejška, A.: Jsou statková hnojiva odpad?, http://www.enviweb.cz, 2004 Slejška, A.: Využití zemědělských odpadů biologickými metodami, http://www.biom.cz Slivka, V.–Vavro, M.: Průmyslové odpady jako vstupní suroviny, Odpady 2001, č. 11, s. 17–18 Snižujeme náklady za ukládání odpadů, in Odpady 2003, č. 7/8, s. 19–20 Spěváček, V. a kol.: Transformace České ekonomiky, LINDE, Praha 2002 Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2003, Praha, MŽP a ČSÚ 2003 Státní energetická koncepce, http://www.mpo.cz Státní program ochrany přírody a krajiny, http://www.env.cz

357

Seznam použitých zkratek A .. Administrativní nástroj ARSM .. Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů BAT .. „Best available technology“ – nejlepší dostupné technologie BRKO .. Biologicky rozložitelné komunální odpady BRO .. Biologicky rozložitelný odpad BÚ .. Běžný účet CCT .. Čisté technologie spalování a zplyňování uhlí viz fluidní technologie, spalování včetně odsiřování a denitrifikace apod. CO2 .. Oxid uhličitý ČOV .. Čistírna odpadních vod CPI .. Index spotřebitelských cen ČR .. Česká republika CZT .. Centrální zdroj tepla CZV .. Ceny zemědělských výrobců ČBÚ .. Český báňský úřad ČEA .. Česká ekologická agentura ČGS .. Geofond ČNB .. Česká národní banka ČOV .. Čistírna odpadních vod ČSN .. České technické normy ČSÚ .. Český statistický úřad ČU .. Černé uhlí DPH .. Daň z přidané hodnoty E .. Ekonomický nástroj EAGGF .. Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond ECB .. Evropská centrální banka EEA .. Evropská agentura pro životní prostředí EIA .. Posuzování záměrů EK .. Evropská komise EMAS .. Eco-Management and Audit Scheme EMS .. Systémy environmentálního managementu ERÚ .. Energetický regulační úřad 358


ES .. Evropské společenství ESF .. Evropský sociální fond EU .. Evropská unie EZ .. Ekologické zemědělství F.I.R. .. Fédération Internationale du Recyclage FED .. Americká centrální banka HDP .. Hrubý domácí produkt HNP .. Hrubý národní produkt HRDP .. Horizontálního plánu rozvoje venkova HU .. Hnědé uhlí CHKO .. Chráněná krajinná oblast IEE .. Inteligentní energie Evropa IPP .. Integrovaná výrobková politika IPPC .. Integrovaná prevence a omezování znečištění ISOH .. Informační systém odpadového hospodářství ISPA .. Finanční nástroj předvstupních politik Institute for Structural Policies for Pre-accession JETE .. Jaderná elektrárna Temelín KEZ .. Kontrola ekologického zemědělství, o. p. s. KO .. Komunální odpad LME .. Londýnská burza kovů (London Metal Exchange). MMC .. Metal-matrix composites MMR .. Ministerstvo pro místní rozvoj MPO .. Ministerstvo průmyslu a obchodu MPSV .. Ministerstvo práce a sociálních věcí MZE .. Ministerstvo zemědělství MŽP .. Ministerstvo životního prostředí NPP .. Národní přírodní památka NRP .. Národní rozvojový plán OECD .. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj O .. Ostatní nástroj OH .. Odpadové hospodářství OKEČ .. Odvětvová klasifikace ekonomických činností OKO .. Operátor trhu s elektřinou OZE .. Obnovitelné zdroje energie P .. Nástroj působící v rámci ostatních politik 359


PCB .. Polychlorované bifenyly PEZ .. Primární energetické zdroje PGRLF .. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond PHARE .. Finanční nástroj PHARE .. BEP – Business environmental programme POH ČR .. Plán odpadového hospodářství ČR REAS .. Regionální distribuční společnosti RP NO .. Realizační program pro nakládání s nebezpečnými odpady RVHP .. Rada vzájemné hospodářské pomoci SAPARD .. Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova SAPS .. Jednotné platby na plochu SDO .. Stavební a demoliční odpady SEA .. Posuzování koncepcí vlivů na životní prostředí SEK .. Státní energetická koncepce SEK .. Státní energetická koncepce SEZ .. Staré ekologické zátěže SFŽP .. Státní fond životního prostředí S-IO .. Skládka inertních odpadů pro třídy vyluhovatelnosti I a II SKO .. Skládky komunálního odpadu S-OO .. Skládka ostatních odpadů pro výluhy do třídy III SPČR .. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů SPŽP .. Státní politika životního prostředí SWOT .. „Strenghts- weakness-threath-opportunities strategy“, zhodnocení příležitostí a hrozeb, využití silných stránek a poukázání na slabé stránky SZIF .. Státní zemědělský intervenční fond SZP .. Společná zemědělská politika THFK .. Tvorba hrubého fixního kapitálu TK .. Těžký kov TSPEZ .. Tuzemská spotřeba primárních energetických zdrojů ÚSES .. Územní systém ekologické stability VEP .. Vedlejší ekologické projekty VEP .. Vedlejší energetické produkty VŠPS .. Výběrové šetření pracovních sil VÚV TGM .. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka WTCB .. Wcenschappeljik en Technisch Centrum voor het Bourobedrijf (Vědecko technické středisko pro stavebnictví) 360


ZPF .. Zemědělský půdní fond

361

Vydal IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. , za finanční podpory Ministerstva životního prostředí České republiky v roce 2006.

ISBN

80-86684-37-6

Publikace vznikla s podporou Ministerstva životního prostředí ČR

Recommend Documents