Obsah publikace Ukázka kapitoly 2

Obsah publikace Ukázka kapitoly 2

SYNERGIE VE VENKOVSKÉM PROSTORU Přístupy k řešení problémů rozvoje venkovských obcí

Jan Binek Hana Svobodová Jan Holeček Alena Přibylíková Kateřina Chabičovská Iva Galvasová

GaREP, spol. s r. o. Společnost pro regionální ekonomické poradenství

Brno 2010

Autorský kolektiv: Ing. Jan Binek, Ph.D. RNDr. Hana Svobodová Mgr. Jan Holeček Ing. Alena Přibylíková RNDr. Kateřina Chabičovská PhDr. Iva Galvasová

Recenzoval: RNDr. Leoš Vejpustek, vedoucí Odboru regionálního rozvoje Městského úřadu Hustopeče Ilustrace: Děti ze ZŠ a MŠ Brumovice

© GaREP, spol. s r. o., Brno 2010 náměstí 28. října 3, 602 00 Brno, www.garep.cz

ISBN 978-80-904308-4-6

SYNERGIE VE VENKOVSKÉM PROSTORU Přístupy k řešení problémů rozvoje venkovských obcí Publikace byla vytvořena v rámci výzkumného projektu Ministerstva zemědělství ČR s označením QH82249 „SYNERGIE v přístupu k rozvoji venkova“ v rámci Programu výzkumu v agrárním sektoru 2007–2012 jako druhá ze série publikací rozvíjející téma synergie. Řešitel výzkumu: GaREP, spol. s r. o., společnost pro regionální ekonomické poradenství, Brno

OBSAH

ÚVOD Venkovské obce jako sídla či skupiny sídel s malým počtem obyvatel jsou specifickou rozvojovou kategorií. Ţivot v nich má své výhody – klidnější prostředí, lepší vzájemné vztahy, lepší ţivotní prostředí a blízkost přírody. Na druhé straně se tyto obce často potýkají s omezeným mnoţstvím pracovních příleţitostí, omezenou nabídkou občanské vybavenosti, nedostatečnou dopravní obsluţností a dalšími problémy. Roste sloţitost všech společenských procesů a stejně tak i jejich řešení. Kaţdá obec bez ohledu na svou velikost vedle své správy musí zvládat řadu činností při výkonu státní správy v přenesené působnosti. Pro představitele venkovských obcí, kteří musí zajistit celý komplex činností, aniţ by se mohli opřít o odborný aparát, je tak velmi náročné současně řešit řadu různorodých problémů. Autoři publikace se dlouhodobě věnují rozvoji obcí a venkovských regionů a v řadě koncepčních dokumentů navrhli různé nástroje, návrhy, opatření, aktivity k řešení problémů venkovských obcí. I proto je publikace určena především pro představitele malých obcí, kterým se autorský tým snaţí nabídnout řešení nejobvyklejších problémů, se kterými se právě venkovské obce často potýkají. Autoři hledají moţnosti přenosu dobrých zkušeností, rad i inspirací tak, jak je poznali při svých rozsáhlých průzkumech a rozhovorech právě se starosty a dalšími odborníky na obecních úřadech. Předkládaná publikace si klade za cíl stát se oporou představitelů venkovských obcí při zvládání různých rozvojových problémů a při řízení rozvoje jejich obce. Struktura publikace odráţí hlavní skupiny doposud poznaných rozvojových problémů venkovských obcí. Adekvátně tomu je text členěn do kapitol. V úvodu kaţdé kapitoly je představena určitá tematická oblast a naznačen kontext problémů, které se v dané oblasti vyskytují nejčastěji nebo je jejich řešení z jiných důvodů naléhavé. Jádro kapitoly tvoří pojmenování nejčastějších a nejtypičtějších problémů spolu s co nejkonkrétnějšími opatřeními, návrhy, postupy k jejich odstranění či alespoň zmírnění. Pokud je to moţné, jsou navrhovaná řešení uváděna ve variantách, tak aby kaţdá obec mohla najít inspiraci odpovídající jejím specifikům. Je nutné předeslat, ţe mnohá navrhovaná řešení se váţí k určitým výchozím podmínkám obce a nemusí být obecně uplatnitelná. Řada úspěšných rozvojových řešení, která jsou u jednotlivých problémů představována jako příklady dobré praxe, je zaloţena na originalitě; mohou tedy slouţit pouze jako inspirace pro nalezení vlastní jedinečné rozvojové cesty.

Publikace je druhým z monografických výstupů publikovaných v rámci výzkumného projektu řešeného týmem společnosti GaREP, spol. s r. o., pro Ministerstvo zemědělství ČR s označením QH82249 „SYNERGIE v přístupu k rozvoji venkova“. Hlavní myšlenkou projektu je rozvinutí „synergie“ v přístupu k rozvoji venkova. Projekt usiluje o dosaţení synergického účinku při aplikaci účelně vybraných postupů, opatření a nástrojů k podpoře vyšší kvality ţivota na venkově a podnikání v agrárním sektoru, coţ bude umoţněno zvýšením kvality činností institucí ovlivňujících tento rozvoj. Hlavním principem řešení je komplexní a interdisciplinární pohled na venkovský prostor a na subjekty věnující se jeho rozvoji.

2. PODMÍNKY PRO ŽIVOT OBYVATEL Pro ţivot obyvatel na venkově je důleţitá dostupnost nejen pracovních příleţitostí, ale také nejrůznějších typů sluţeb (veřejných i komerčních) pro uspokojování potřeb občanů. Značný význam mají také podmínky pro rekreaci a trávení volného času. Podle B. Blaţka1 dokázal český venkov v době obrozenecké a pozdější konstituovat občanskou společnost, která svou dělností a rozmanitostí předčila tehdejší urbánní svět (spolky náboţenské, okrašlovací, tělovýchovné, ochotnické, knihovny, kampeličky, zemědělské školství, Agrární strana…). Dnes je zdrojem tělesné, duševní a duchovní regenerace lidí vyčerpaných tempem světa urbánního a ještě více mediálního. Aktivity realizované na venkově tedy mají pozitivní dopad nejen na samotné obyvatele venkova, ale také na osoby ţijící ve městech. Sociální prostředí venkovských obcí je ve srovnání s městy charakterizováno intenzivnějšími sociálními kontakty a větší sociální kontrolou a ochotou jednotlivců podílet se na aktivitách obce.2 Silnější sociální vazby na venkově se pozitivně projevují ve vzájemné výpomoci, komunikaci, společných aktivitách, informovanosti o dění v obci. V souvislosti se získáváním praktických zkušeností i přejímáním způsobů sociálního jednání obyvatel měst se však v poslední době na obyvatele venkova výrazně přenáší především negativní vlivy (poţadavky na standardy bydlení na úrovni města jak z hlediska kvality, estetiky apod.), často dané kontaktním poznáním. Postupně se tak vytrácí vztah k obci, k venkovu, a to především u mladší a střední generace, coţ úzce souvisí se změnou ţivotního stylu. Vytváření podmínek pro bydlení V období společenských změn po roce 1989 došlo v oblasti bydlení, zejména co se týká kvantity a kvality bytů, k pronikavým změnám. Vzrostla poptávka po bytech, která vyvolala i vyšší potřebu finančních zdrojů – tento problém je moţné řešit buď výstavbou nových bytů, nebo regenerací stávajícího bytového fondu.

1

http://forum.isu.cz/clanek.asp?id=344&referer=http://forum.isu.cz/place.asp?place =1&area=20. 2 Kadeřábková, J., Trhlínová, Z. (2006, 372).

24

Stabilizace mladého obyvatelstva ve venkovských oblastech vedle uplatnění na trhu práce značně souvisí i s možnostmi bydlení. Přestoţe se emigrace z venkova do měst v posledních letech díky obtíţně dostupnému bydlení obecně sníţila, zabezpečení potřeby bydlení kvalitními a cenově dostupnými byty by mělo být prioritou kaţdé obce, neboť toto je jeden z předpokladů řešení problematiky vylidňování obcí. Bytová politika obcí by měla vycházet ze státní bytové politiky – ta by měla být jasná, dlouhodobě stabilní a podpořená dostatečnými objemy finančních prostředků a legislativou s dobře vyváţenými právy nájemníků a vlastníků bytů. Prioritou obcí by mělo být zabezpečení potřeby bydlení na jedné straně kvalitními a cenově dostupnými byty, na druhé straně dostatečnou nabídkou stavebních parcel pro novou individuální výstavbu. Aktivity obcí zde mohou směřovat do oblastí obnovy a následného vyuţití obytných i hospodářských budov, modernizace bytů, výkupu a přípravy pozemků apod., ovšem vţdy se zachováním venkovského rázu obcí. Obce také mohou v souladu s aktualizovanou či dopracovanou územněplánovací dokumentací stanovovat hranice zastavitelného území, a tak v podstatě vytvářet podmínky pro vznik nových stavebních parcel. V této souvislosti se jako priorita jeví zastavování proluk v intravilánech obcí. Dále jsou v kompetencích obcí následující obecné činnosti: podpora zpracování koncepce krajské bytové politiky navazující na koncepci bytové politiky ČR; příprava obecní a mikroregionální koncepce bytové politiky s přihlédnutím k nájemní a sociální bytové výstavbě; zlepšení podmínek pro výstavbu bytů i rodinných domů, která můţe působit proti rozvoji depopulačních tendencí zvláště u mladých lidí. Konkrétní moţnosti, jak podpořit či usnadnit bytovou výstavbu, jsou: vymezit vhodné prostory pro výstavbu v územním plánu – v přiměřeném rozsahu a lokalitách (s preferencí míst v zastavěném území); dle finančních a majetkových poměrů obce zasíťovat pozemky vymezené pro výstavbu; koordinovat a podporovat výstavbu v intravilánu obce (v prolukách) – v případě volných pozemků a zpustlých domů 25

můţe starosta sehrát nemalou roli v oblasti vyjednávání prodeje a nového vyuţití prostor. U přímé podpory bytové výstavby je třeba učinit dostatečná právní či jiná opatření zamezující jinému vyuţití a zneuţití pozemků ke spekulaci. Řada obcí vlastní bytové jednotky (bytový fond). Jde o nástroj, který v oblasti bydlení nejpružněji umožňuje ovlivňovat migraci obyvatel a strukturu obyvatel. Základní soubor bytů získaly obce na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Šlo zejména o byty, s nimiţ hospodařily dřívější národní výbory, a o bytové domy ve správě státních podniků bytového hospodářství. Obce se tak staly významnými subjekty působícími na trhu s byty, např. v roce 1996 se nacházelo 23 % bytů v obecních domech.3 V 90. letech postupně dochází k privatizaci bytového fondů obcí a k přenesení těţiště zajišťování bydlení na soukromý sektor. Obce vyuţily prodeje bytů, resp. bytových domů či jiných nemovitostí určených k bydlení, ke zvýšení rozpočtových příjmů, nicméně ne vţdy bylo jejich počínání skutečně hospodárné. V mnohých případech proběhl privatizační proces nepromyšleně, obce se zbavily majetku v dobrém stavu a zbyl jim bytový fond vyţadující značné investice, nebo dokonce zjistily, ţe jim po prodeji nezbývá dostatek bytů na specifické záměry obce či na sociální bydlení. V souvislosti se snahou pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva a o udrţení, zejména mladých, obyvatel v obci dochází k opačnému procesu, kdy obce budují ze strategických důvodů nové byty a ty pronajímají místním obyvatelům. V posledních letech je velmi častým případem budování domů s pečovatelskou sluţbou či obdobných zařízení pro seniory. Obec jako vlastník hradí veškeré výdaje spojené se správou bytového fondu a na druhé straně inkasuje veškeré příjmy plynoucí z pronájmu. Velkou roli hraje příznivější cenová politika municipálního bydlení spojená s funkcemi sociálními. V obcích často pracuje bytová komise, která řeší problémy spojené s obecním bytovým fondem.

3

Metodická příručka pro obce v oblasti bydlení. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 1998, s. 4.

26

Zajištění veřejných služeb Do oblasti veřejných sluţeb se tradičně řadí školství, zdravotnictví a sociální sluţby. Rozvoj veřejných sluţeb je limitován finančními moţnostmi obcí. Na rozsah veřejných sluţeb a na způsob jejich zajištění má vliv vývoj situace v dané obci, mnoţství potenciálních uţivatelů či preference obyvatel. V prostorovém pohledu lze rozlišit dvě úrovně poskytování veřejných sluţeb. První z nich jsou sluţby „základní“, jeţ by měly být zabezpečeny přímo v dané obci nebo v nejbliţší spádové obci; s ohledem na finanční i personální náročnost totiţ není moţné tyto sluţby zajistit ve všech obcích. „Pokročilejší“ sluţby jsou ty, za nimiţ je moţné dojíţdět – buďto jsou obyvateli vyuţívány méně často, nebo vyţadují vyšší specializaci poskytovatelů. Příkladem rozdílů můţe být základní vs. střední škola, ordinace praktického lékaře vs. specializovaná ambulance či terénní pečovatelská sluţba vs. hospic. Spokojenost obyvatel se zajištěním veřejných služeb v obcích Boskovicka podle velikosti obce Sociologické šetření u obyvatel obcí MAS Boskovicko Plus 4 (dotázáno bylo celkem 945 osob) ukázalo, že se zajištěním vzdělávání jsou spokojeny zhruba dvě třetiny respondentů. Názory na zabezpečení sociální a zdravotní péče jsou vyrovnané: spokojeno je 46,1 % respondentů, nespokojeno 46,2 %. U obou otázek jsou však statisticky významně častěji spokojeni obyvatelé z relativně větších obcí. Spokojenost respondentů (v %) velikostní kategorie obce fungování škol

0–200

spokojen

53,8

57,7

69,0

73,8

nespokojen

46,2 0,0

16,4

7,3

11,7

25,9

23,7

14,5

spokojen nespokojen

37,5

34,7

55,0

55,5

62,5

56,2

38,1

35,5

0,0

9,1

6,9

9,0

nevím sociální a zdravotní služby

201–500 501–1000 1001–5000

nevím

Rozvoj veřejných služeb můţe být opřen o spolupráci obcí v zajištění jejich dostupnosti, spočívající např. v rozloţení specializovaných sluţeb mezi jednotlivé obce. Konkrétním příkladem jsou svazkové školy nebo 4

Svobodová, H., Chabičovská, K. (2009).

27

domovy pro seniory provozované svazkem obcí. V oblasti sociálních sluţeb hraje významnou roli posilování terénních sluţeb na úkor pobytových, čímţ dojde jednak k úspoře nákladů na poskytování sluţeb, jednak k obslouţení většího počtu klientů. Sociální a zdravotní služby Zajištění sociálních sluţeb je ve venkovských obcích značně diverzifikované. Zařízení sociálních sluţeb jsou vzhledem ke svým investičním a provozním nákladům obvykle budována ve větších obcích a dle kapacitních moţností slouţí i ţadatelům z obcí menších. Široká škála dalších dílčích aktivit skýtá značný prostor pro invenci obce pro přizpůsobení potřebám místních obyvatel. Obec můţe sociální sluţby zajišťovat přímo (pomocí svých organizačních sluţeb nebo příspěvkových organizací), nebo můţe financovat jejich zajištění jinými subjekty (např. občanskými sdruţeními, obecně prospěšnými společnostmi, církevními organizacemi či obchodními společnostmi). Zřizovatelem sociálního zařízení v obci můţe být (a často je) v oblasti veřejné sféry i kraj či stát. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, rozlišuje obecně tyto kategorie sociálních sluţeb: sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. Základními typy sociálních, resp. zdravotních, sluţeb poskytovaných obcí mohou být:5 penziony, domovy pro seniory, domy s pečovatelskou sluţbou – obvykle jde o výstavbu; pečovatelská sluţba – zajištění péče o seniory a případně zdravotně postiţené v domácích podmínkách; obec můţe sluţbu přímo provozovat, finančně podporovat či zprostředkovat; poradenství – nepřímá pomoc při řešení sloţité sociální či zdravotní situace; krizová pomoc – přímé řešení sociálního či zdravotního problému (např. případ týrání dětí – vyplývá ze zákona, ale je třeba počítat s různými scénáři a být připraven).

5

Upraveno podle Příručky člena zastupitelstva obce. Praha: VCVS, o. p. s., 2002, s. 94–95.

28

Existuje celá řada dalších typů sluţeb specifické sociální či zdravotní pomoci, např. stacionáře (denní či týdenní), chráněné bydlení a domy na půl cesty, azylové domy, noclehárny, denní centra, terapeutické komunity atd. (další typy viz § 34 zákona o sociálních sluţbách). Tyto sluţby jsou zřizovány spíše většími obcemi v závislosti na výskytu většího mnoţství osob z dané cílové skupiny, resp. jsou zřizovány jinými subjekty a umístěny v některé z obcí bez ohledu na velikost. Klíčovou roli při poskytování specifických sociálních a zdravotních sluţeb však hrají neziskové organizace. Za správní obvody pověřených obecních úřadů či za obvody obcí s rozšířenou působností jsou často v rámci kraje zpracovávány komunitní plány sociálních sluţeb. Ty umoţňují obci řešit danou problematiku ve spolupráci s okolními obcemi a v širším kontextu. Z hlediska způsobu zajištění sociální péče z pozice obce můţeme rozlišit následující moţnosti: vybudování vlastního zařízení, podpora fungování zařízení jiného provozovatele, podpora terénních sluţeb. Doporučení, jak podpořit zajištění sociálních a zdravotních sluţeb, jsou: zkvalitnění poskytování sociální péče a posilování informovanosti občanů o moţnostech vyuţívání sociálních sluţeb, propagace a iniciace pečovatelské sluţby a jejich moţností, jednání s příslušnými lékaři o prodlouţení ordinačních hodin, zlepšení dostupnosti zdravotnické záchranné sluţby. Základní zdravotní péče je nastavena ze státní úrovně. Různá zdravotnická zařízení jsou zřizována státem, kraji, obcemi či soukromými subjekty. Zdravotní pojišťovny vytvářejí své sítě zdravotnických sluţeb, které hradí z povinného zdravotního pojištění. Pro ovlivnění, resp. zlepšení zdravotní péče v obci musí obec mít přehled o dostupných sluţbách a o zdravotních charakteristikách a potřebách obyvatel. Na základě faktů potom můţe vyargumentovat podhodnocení zdravotní péče a vyjednat její rozšíření.

29

Školství Obce mají ze zákona povinnost zajistit povinnou školní docházku. Obec tedy můţe zřídit předškolní zařízení (mateřskou školu) či školské zařízení, nebo zajistit školní docházku ve škole zřizované jinou obcí. Povinnou školní docházku by měl ţák absolvovat v základní škole zřizované obcí nebo svazkem obcí se sídlem školského obvodu, v němţ má ţák trvalé bydliště, pokud rodiče nezvolí jinou školu. Venkovské děti však jezdí často do škol ve městech. I pokud některé malé obce školy udrţí, rodiče dětí mnohdy volí školy ve městech – buďto nemají důvěru v kvalitu výuky, nebo sami pracují ve městech a je pro ně jednodušší vozit děti do školy v místě svého zaměstnání. Projekty, které napomohly rozvoji podmínek pro ţivot obyvatel na venkově, byly prozatím zaměřeny převáţně na zajištění školní docházky. Dvěma příklady jsou volná sdružení malotřídek a svazkové školy. Volná sdružení malotřídek (asociace)6 Volná sdruţení venkovských malotřídek – někdy označované jako asociace – jsou typem sdruţení fungujícím ve Velké Británii. Vznikají zejména z důvodu sníţení izolace jejich ţáků. Vznikají zpravidla na základě existujících osobních (tzn. spíše neformálních) vztahů mezi učiteli nebo řediteli zúčastněných škol. Sdruţené školy připravují pro své ţáky sportovní utkání, literární, přírodovědné a další soutěţe, organizují společné výlety nebo exkurze. V organizaci těchto „podniků“ se jednotlivé školy střídají. Aktivity směřují hlavně ke snaze rozšířit ţákům malotřídních škol moţnosti porovnání vlastních výkonů v různých oblastech vzdělávání s jejich vrstevníky. Činnost zmíněných forem seskupení venkovských malotřídních škol má četné výhody – sníţení izolace školy, moţnost spolupráce v oblasti tvorby kurikula, moţnost vrstevnické a specializované výuky ţáků, úspora finančních zdrojů atd. Problémy se sdruţováním škol se objevují nejvíce v ochotě pedagogů vykonávat tuto činnost, která je nad rámec jejich běţných povinností a zpravidla není nijak finančně ohodnocena. U některých škol hraje roli také obava ze ztráty vlastní autonomie nebo kurikulárních specifik (např. u waldorfských nebo komunitních škol). Významným limitem je 6

Upraveno podle Trnková, K. (2006, 560–561).

30

i geografická vzdálenost škol, a tedy nutnost pro realizaci společných aktivit cestovat na větší vzdálenost. Svazkové školství V souvislosti s demografickými změnami a úbytkem počtu dětí, resp. ţáků ve školách se ve venkovských obcích objevuje potřeba racionalizovat náklady související s provozem školy. Jedním z řešení je vytvoření tzv. „svazkové školy“, tedy jednoho subjektu, který právně zastřeší jednotlivé školy působící v mikroregionu (svazku obcí). Školský obvod pak tvoří všechny obce daného svazku. Hlavní výhodou je úspora nákladů na ekonomické zajištění provozu škol (účetnictví, mzdová agenda), které je vykazováno souhrnně pouze za jeden subjekt, nikoliv za kaţdou školu zvlášť. Jednotlivé sdruţené školy však mají značnou míru autonomie, protoţe jejich účetnictví je vedeno navzájem odděleně – takţe školy de facto hospodaří s vlastními prostředky – a někdejší ředitelé škol jsou v pozici vedoucích odloučených pracovišť (takţe jejich rozhodovací pravomoci jsou z velké části zachovány). Zřízení svazkové školy je výhodné zejména pro obce, které ve svém obvodu ţádnou školu nemají a musí tedy hradit neinvestiční náklady na ţáky dojíţdějící do škol v jiné obci ze svého rozpočtu; toto u svazkové školy odpadá. V případě pracovní neschopnosti pedagogů lze zajistit náhradu operativněji a bez administrativních překáţek. Svazková škola jako relativně velký subjekt je také schopna zaměstnat pedagogy s více specializovanou kvalifikací (např. v oblasti jazyků nebo informačních technologií), případně také asistenta pedagoga, kteří budou působit ve všech sdruţených školách. Překáţkou pro vytvoření svazkové školy je především obava jednotlivých škol ze ztráty suverenity. V regionech, kde jsou obce od sebe více vzdáleny, se někdy také objevuje potřeba zajistit dopravní obsluţnost škol vlastními silami, protoţe stávající zajištění veřejné dopravy potřebám obcí nevyhovuje. Výhody svazkového školství: jeden management – úspora mzdových nákladů, úspora provozních nákladů, zkvalitnění výuky – „cestování“ pedagogů za dětmi, pruţná reakce na výkyvy počtu ţáků v jednotlivých obcích,

31

větší šance školy na úspěch při získávání dotací. Nevýhodou je relativně sloţitý proces ustavení. Vzrostou také nároky na manaţerské dovednosti ředitele školy. Oporou při zřizování svazkových škol můţe být metodický dokument vydaný MŠMT s názvem „Školská právnická osoba zřízená dobrovolným svazkem obcí“. Jde o vhodné řešení pouze v určitých případech. Svazková škola – Údolí Desné Myšlenka svazkového školství byla podnícena jednak snahou reorganizace školství v části Svazku obcí údolí Desné, ale také potřebou vyřešit problémy na jednotlivých školách na území obcí Rapotín a Sobotín. Svazková škola s názvem „Základní škola a Mateřská škola Údolí Desné“ sdružuje dvě neúplné základní školy s prvním stupněm v obcích Rapotín a Sobotín, plně organizovanou základní školu v Petrově nad Desnou, dále sdružuje tři mateřské školy z těchto jmenovaných obcí a dvě školní jídelny. Jmenované obce spolu se spádovými obcemi Rejchartice a Vernířovice jsou členy Svazku obcí údolí Desné. Na základě jejich dohody o vytvoření společného školského systému a zřízení školské právnické osoby Svazkem obcí údolí Desné byla svazková škola zřízena. Obce zapojené do svazkové školy vytvořily také společný školský obvod. Svazek obcí byl předmětnými obcemi vybrán jako zřizovatel svazkové školy z důvodu jeho silného postavení v mikroregionu údolí Desné, které si vydobyl zejména záchranou a znovuzprovozněním regionální železniční tratě Šumperk – Kouty nad Desnou. Zřízením svazkové školy je vytvořen předpoklad pro zapojení dalších zbývajících obcí, sdružených ve Svazku obcí, do vzniklé svazkové školy. Přímým řízením školy je pověřena tzv. “Kvalifikovaná valná hromada“ Svazku obcí Údolí Desné, v jejímž čele stojí předseda svazku Ing. Vladimír Mikulec, který je současně i starostou obce Rapotín. Svazková škola funguje od 1. 1. 2008. Od té doby došlo ke snížení odlivu žáků do škol mimo školský obvod a k užšímu propojení rodičů a školy (zvýšení zájmu rodičů o dění ve škole). V oblasti vlastního fungování školy bylo zaznamenáno zlepšení spolupráce zřizovatele školy s představiteli obcí, efektivnější využití kapacit pedagogů (rušení úvazkově nenaplněných míst) a zkvalitnění možností zastupování pedagogů v případě jejich nepřítomnosti. Nezanedbatelnou výhodou je poměrně značná úspora financí.

32

Problémy spočívají zejména v malé informovanosti veřejnosti a veřejné správy o institutu svazkového školství. Projevila se také nutnost zajistit do budoucna vlastní dopravu žáků do škol. Materiálně-technické vybavení jednotlivých škol je na rozdílné úrovni, proto je potřeba investovat do zabezpečení srovnatelného vybavení. (Pramen: http://www.udoli-desne.cz/skolstvi)

Komerční služby Kvalita poskytování komerčních sluţeb ve venkovských obcích do určité míry souvisí s kvalitou podmínek pro podnikání. Zajištění těchto sluţeb spadá pod terciární aktivity; lze je členit do následujících kategorií:7 základní sluţby – řemesla, opravny, čistírny, sběrny oprav a další; maloobchod a hostinské sluţby – obchody (smíšené zboţí, potraviny, maso-uzeniny, drogerie atd.), pohostinství (tzn. podnik bez moţnosti stravování), restaurace apod.; finanční sluţby – pošta, banka, spořitelna, bankomat atd.; specializované trţní sluţby – účetní a daňové poradenství, advokátní kancelář, realitní kancelář, cestovní kancelář atd. Podobně jako u veřejných sluţeb se i komerční sluţby vyskytují ve venkovských obcích diferencovaně podle velikosti obce, podle frekvence jejich vyuţívání a míry jejich specializovanosti. Vybavenost obce sluţbami je obvykle přímo úměrná velikosti dané obce. Z nejmenších obcí je často nutné téměř za všemi sluţbami – veřejnými i komerčními – vyjíţdět; v některých případech do měst, v jiných alespoň do větších venkovských obcí. Vybavenost obcí a poskytování potřebných sluţeb je záleţitostí, kterou můţe veřejná správa ovlivnit jen částečně. Komerční sluţby jsou provozovány za účelem zisku, proto jejich nabídka vychází z poptávky; v malých obcích je tedy zákonitě niţší. Obyvatelé venkova, kteří pracují ve městech (jichţ je většina), vyuţijí široké nabídky sluţeb v těchto městech a jiţ nemají potřebu (ani časový prostor) řešit tyto sluţby v místě bydliště. Dochází tak k významnému sníţení uţivatelů komerčních sluţeb. 7

Viz např. Strategie rozvoje venkova ve Zlínském kraji – Analytická část. Brno: GaREP, 2009.

33

Moţnosti podpory zajištění komerčních služeb jsou na obecní úrovni omezené. Spočívají především v nabídce prostor pro vybudování provozovny nebo v dalších pobídkách pro zájemce o poskytování sluţeb. Na centrální úrovni lze rozvoj podnikatelských aktivit (nejen) ve sluţbách podpořit zjednodušením administrativních a daňových povinností podnikatelů. V oblasti podpory dostupnosti komerčních služeb obec může: zpracovat adresář sluţeb pro občany v obci a blízkém okolí včetně provozních dob a informací o nabídce, provést šetření poptávky po chybějících sluţbách a zhodnocení smysluplnosti jejich zřízení, nabídnout prostory či jinou věcnou výpomoc současným či potenciálním poskytovatelům sluţeb v obci; podpořit občany, kteří by byli ochotni určité sluţby pro ostatní zajistit. Budovou vyskytující se ve všech obcích bez ohledu na jejich velikost je budova obecního úřadu. V menších obcích je obvyklé, ţe budova kromě správních účelů slouţí i dalším věcem. Můţe jít o poštu, různé provozovny a obchody, knihovnu, hasičskou zbrojnici a další. Dochází tak k výrazným úsporám při údrţbě budovy. Budova se ve většině případů nachází v samém středu obce, coţ je důleţitým aspektem této multifunkčnosti. Zlepšení vzhledu obce Vzhled obce je okolností nemalou měrou pozitivně ovlivňující vnímání rozvojových aktivit obce i celkové atraktivity obce jak jejími obyvateli, tak návštěvníky. Násobí efekty různých investic a dělá z obce „krásné místo pro ţivot“. Z hlediska moţností obce a způsobu realizace vzhledu obce můţeme v zásadě rozlišit tři věcné oblasti. První oblastí je rekonstrukce a údržba veřejných prostranství, obecních budov a místních komunikací, kam lze zařadit následující činnosti: − − − − −

vybavení obce veřejným mobiliářem (lavičky, odpadkové koše), revitalizace centra obce a vytvoření odpočinkové zóny, modernizace veřejného osvětlení, zapojení občanů do péče o vzhled obce, úprava okolí vodních ploch v obci a zlepšení kvality povrchové vody v obci.

34

Druhou oblasti je krajinotvorná činnost obce. Jedním z charakteristických znaků venkova je právě přirozená návaznost obce na okolní krajinu. V dřívějších dobách byla zeleň na veřejných prostranstvích bliţší přirozené vegetaci, běţné byly nezpevněné povrchy. Typickým znakem venkovských obcí byly tradiční předzahrádky, méně keřů i ovocné alejové stromy (odrůdy dle regionů, např. vysokokmenné hrušně na Hané). Proto je pro vzhled obce důleţitá také výsadba a údržba veřejné zeleně, kterou lze dosáhnout např.: − výsadbou stromů a keřů ve vhodných lokalitách v obci i v okolí, − pořízením mobilní zeleně, která můţe zkrášlit obce v prostorách, kde není moţné vysazovat dřeviny. Pro tvorbu nové zeleně však platí jisté zásady, kdy nelze jen obnovovat minulý stav. Pouţity by měly být místně obvyklé dřeviny, upřednostňovat by se měly kvetoucí stromy a keře, dominance jehličnanů by měla zůstat potlačena. Do výrobních areálů je vhodné vysazovat např. ořešáky nebo jírovce, které pohlcují pachy.8 Třetím a jistě ne posledním směrem, jak dosáhnout zlepšení kvality ţivota v obci, je péče o vzhled budov a pozemků soukromých subjektů. Obec by měla zejména iniciovat rekonstrukce zchátralých domů, a to pomocí: – jednání s jejich majiteli a přesvědčování k nápravě, –

vyuţití zákonných těchto domů,

prostředků

k odstranění

–

iniciování a podpory nového vyuţití těchto domů.

Dalšími moţnými kroky k zatraktivnění obce mohou být i: zvýraznění krajinných prvků (rozhledna, naučná stezka, informační tabule apod.), umístění různých uměleckých či řemeslných výrobků na vhodná místa v obci, pojmenování ulic v obci a vytvoření místního značení významných objektů.

8

Kyselka, I.: Ochrana kulturního dědictví venkovských mikroregionů – přístupy k řešení vzhledu obcí a okolní krajiny. Referát na semináři Mikroregiony a jejich činnost dne 2. 12. 2009 v Pardubicích.

35

36