První problém Pampaedie J. A. Komenského aneb úvaha o úpravě každé z věcí i člověka k příslušnému cíli Jiří Pospíšil Katedra pedagogiky s celoškolskou působností PdF UP Olomouc Abstrakt Tato krátká filosoficko-pedagogická studie si klade za cíl přiblížit pansofickou a pampaedickou problematiku v díle Jana Amose Komenského a poukázat na problém chápání a definice přirozeného cíle člověka v moderní pedagogice. Klíčová slova J. A. Komenský, pansofie, pampaedie, Obecná porada, problémy v Pampaedii Abstract This short pedagogical study with philosophical base concerning pansophistic and pampaedetic problems in work of John Amos Comenius and would like to show problem of understanding and definition of natural target of human in modern pedagogy. Keywords J. A. Comenius, pansophia, pampaedia, De rerum humanarum emendatione consultatio catholica, problems in Pampaedia I.
Úvod
Jan Amos Komenský (1592 – 1670) je osobností, která se zapsala do dějin mnoha oborů, zejména však do filosofie a pedagogiky. Jen málo geniů v dobách předcházejících i následujících může být srovnáváno s člověkem, jehož dílo se stalo natolik inspirativní a relevantní, že ovlivnilo evropské představy o výchově na celá staletí a lze říci, že je ovlivňuje podstatným způsobem dodnes. V čem spočívá tato nesporná kvalita díla? Co způsobilo, že dodnes existují komeniologické ústavy po celém světě a s úsilím více či méně úspěšným se snaží odkrýt podstatu učení tohoto mistra? Domnívám se, že odpověď spočívá v genialitě, s níž Jan Amos spojil své přesvědčení náboženské, filosofické a obecně lidské v nádherný syntetický systém, jež podává logicky zřejmé a jasné
odpovědi na základní lidské otázky. Komenský představuje svět, jenž tkví v porušenosti1, ale přesto není zatracen2. Svět, který je tolik důležitý pro Boha, že neváhá vstoupit do lidských dějin a svým vykupitelským činem započít ohromující dílo všeobecné nápravy lidských věcí, nastolit nové vidění světa otevřené svému cíli u Boha, ale i světu, neboť právě svět je jevištěm, na němž se odehrává odedávný zápas – drama o smyslu a budoucnosti lidské existence. Pro tuto svoji systematičnost a komplexnost není snadné a dokonce ani možné prohlásit Komenského pouze za pedagoga, filosofa či teologa. S každým tímto zařazením bychom nutně opustili část jeho díla, bez níž by systém ztratil vyváženost. V tomto smyslu je třeba kritizovat snahy pedagogů „přivlastnit si“ Komenského osobnost do svých řad3 a ochudit tak jeho dílo o rozsáhlé oblasti filosofické a teologické. Přirozeným důsledkem tohoto ochuzení je potom ztráta integrity Komenského systému a jeho následná fragmentace v sumu pouček a zásad. Ztrácí se to, co bylo na Komenském do jisté míry dokonalé, totiž snaha o celkové uchopení světa a jeho nápravu tkvící v návratu k dokonalým pravzorům všech věcí. Komenského filosofie a teologie přináší do pedagogického systému faktor, jenž není pominutelný ani zanedbatelný, ba naopak, pedagogika se bez něj stává pouhým „zařízením“. Tímto faktorem je odůvodnění, nebo chcete-li nalezení smyslu, výchovné činnosti a také zdůvodnění cílů této výchovy. Komenský neustále propojuje tři kategorie svého uvažování: odkud (tj. ze současného stavu, který je neutěšený) je třeba vychovávat a vzdělávat (tj. – co se má činit pro změnu tohoto neutěšeného stavu) a kam (tj. cíl veškeré výchovy a vzdělání). Jednotlivá kategorie stojící osamoceně je neodůvodnitelná a téměř bychom mohli říci zbytečná. V této kratičké studii chci poukázat na dílo, jež podává odpovědi na otázky po smyslu a cíli výchovy, a v něm se zaměřím právě na otázku cíle výchovy a celé nápravné činnosti a filosofické problémy z definice tohoto cíle vyplývající. II.
Postavení Obecné porady o nápravě věcí lidských v rámci díla J. A. Komenského
Obecná porada o nápravě věcí lidských je předposlední z děl Jana Amose Komenského. Po něm píše již pouze spisek Unum necessarium (Jedno nezbytné). Z celkové koncepce je ovšem zřejmé, že Komenský své dílo nedokončil, přičemž v největší rozpracovanosti zanechal třetí část, Pansofii. O tom, že se jedná o velmi zralý spis, nás přesvědčuje nejen hloubka zde obsažených myšlenek, nýbrž také komplexnost filosofického a teologického náhledu na svět, jež se u mladého Komenského ještě zdaleka nevyskytovala. 1
Komenský, 1966, str. 84 – 94, Panegersie, V. Tamtéž, str. 94nn, Panegersie, VII. 3 Budiž těmto pedagogům omluvou, že základní filosoficko-teologický spis Komenského, totiž Obecná porada o nápravě věcí lidských, zůstala ve své celistvosti neobjevena až do roku 1935. Do tohoto data byly známy pouze dvě první části, totiž Panergesie a Panaugie. 2
Musíme si uvědomit, že toto dílo je vlastně sumářem dlouhodobých pansofických snah a vyzrávalo spolu se svým autorem. Když je Komenský psal v 50. a 60. letech 17. století, byl již v Evropě uznávaným pedagogem a reformátorem školství. Obecná porada měla být vyvrcholením pansofických snah stejně jako Opera didactica omnia (Veškeré spisy didaktické) byla vrcholem jeho koncepce didaktické. Obecná porada však nebyla koncipována jako soubor sebraných spisů, jako Opera didactica omnia, nýbrž jako zcela nové celistvé dílo, které ve svých sedmi částech obsahuje celkový program nápravy veškerých věcí lidských4. Pro celý soubor používal sám Komenský označení pansofia, neboť toto dílo je ve své konečné podobě vyvrcholením Komenského dlouhodobých snah nejen o vševědění samé, nýbrž také o jeho předávání, jeho prostředcích a metodách, a také praktických důsledcích jeho aplikace. Samotný pojem pansofia v celém svém rozsahu zajímal Komenského od poloviny 20. let 17. století, přičemž nelze říci, že by se tento pojem u něj vytrácel, nýbrž jej jakoby nechává zrát až do konečné podoby v Obecné poradě. Jak je patrno z geneze Komenského spisů, je Obecná porada vlastně závěrečným spisem velkého učitele, shrnujícím ve svém záběru jak analýzu výchozí situace a metodu nápravy, tak i cíl veškerého lidského snažení, jímž je člověk coby dokonalý obraz Boží, který moudře a pravdivě poznává hmotný svět5, jaksi samozřejmě v tomto světě tvoří své vlastní stupně bytí, totiž svět práce6 a svět mravní7, a jeho putování vrcholí v nalezení světa duchovního a věčného8. Za pozornost stojí v této souvislosti také zmínka o spisku uzavírajícím Komenského dílo, Unum necessarium (Jedno nezbytné)9, v němž znovu opakuje myšlenku o nutnosti nápravy světa. Za pozoruhodné považuji v tomto dílku zejména barvité využití antických mytologických obrazů, tolik oživených v renesanci, užitých v křesťanských výkladových rovinách, v nichž se naznačuje zmatenost světa a nutnost záchrany a obnovení10. III.
Stručná charakteristika základních částí Obecné porady
Jak již bylo řečeno, Obecná porada o nápravě věcí lidských sestává ze sedmi částí, dohromady tvořících pozoruhodný komplex a plán, předložený učeným, zbožným a mocným mužům Evropy11 a určená pokolení lidskému. První částí Obecné porady je Penegersi, neboli Všeobecné probuzen, ze spánku nevědomosti a z již neuvědomované pomatenosti všech věcí. V této části 4
Srov. Komenský, 1966, str. 18, Předmluva Srov. Komenský, 1966, str. 185-219, Pansofie, čtvrtý gradus jsoucna stvořeného, tedy svět hmotný čili tělesný 6 Srov. tamtéž, str.221-238, Pansofie, pátý gradus jsoucna stvořeného, tedy svět práce 7 Srov. tamtéž, str.239-253, Pansofie, šestý gradus jsoucna stvořeného, tedy svět mravní 8 Pansofie, sedmý gradus jsoucna stvořeného, tedy Svět duchovní, ve věčnosti potom nazývaný Světem věčným; srov. Komenský, 1966, str. 184, Pansofia 9 KOMENSKÝ, J.A. Unum necessarium. Přel. Luděk Brož, 1. vyd. Praha: Kalich, 1999. 181 str. ISBN 80-7017349-1. 10 Např. idea labyrintu coby bludiště světa…. 11 Srov. Komenský, 1966, str. 59, titulní list 5
Komenský především vymezuje „věci lidské“12 a uvažuje o jejich původních formách, jak si je představoval ve svém úmyslu Bůh. Zjištění, že každá z věcí postrádá původní dokonalosti, přivádí nás k pocitu bídy a k touze po nápravě, jeli vůbec možná13. Jakmile dosáhneme tohoto základního poznání, je třeba, abychom hledali cestu z neutěšeného stavu. V našem hledání nalezneme pouze jediné, ale zato „nesmírné a mocné světlo, světlo myslí všem se rozlévající, jež je s to účinně odstranit temnoty lidských zmatků.“14 Tato část, v níž dosáhneme osvícení, je nazvána Všeobecnou cestou světla, neboli Panaugií. Pansofia, vševěda, již by bylo možno nazvat také Pantaxií, všeuspořádáním, je třetí částí Porady a je v ní usilováno o přehlednou, celistvou a uspořádanou představu světa, jež by odpovídala skutečnosti a byla nám schopna zprostředkovat všeobecné poznání. V samotné Pansofii dochází k dělení na sedmero světů, jenž jsou našemu rozumu přístupny a do nichž je uspořádáno celé stvořené jsoucno. Jsou to: svět možný (neboli ten, který myslil Bůh sám u sebe), svět ideový (čili ten, o němž Bůh mluvil sám se sebou a jež je vyjádřen v idejích15), svět věcný (neboli ten, který vznikl, když jednal Bůh mimo sebe, jak jen bylo možno jednat) a v něm nejprve svět duchový a potom svět hmotný, dále pak svět lidské práce (utvářený člověkem při přetváření světa), svět mravní (neboli politika - usilování o společné dobro, vzájemné vztahy a jednání) a svět duchovní, ve věčnosti potom nazývaný věčný (tedy svět, v němž uctíváme a chválíme Boha). Máme-li obraz světa, je třeba jej ku prospěchu všech lidí sdělit a předat každému jednotlivému člověku všemi dostupnými způsoby, což je Pampaedie – Vševýchova – tedy čtvrtá část Obecné porady. Zásadami vševýchovy je vzdělávat všechny, všemu a všestranně, což je možno pouze v univerzálních školách, prostřednictvím univerzálních knih a pod vedením univerzálně vzdělaných učitelů a po celou dobu života. Pro každé období navrhuje Komenský jemu vlastní školu: zrození, dětství, chlapectví, jinošství, mladosti, mužnosti, stáří a smrti. Z výchovy nejsou vyloučeny ani dívky. K novému světu, v němž již není rozporů v poznání, patří také jednota jazyka, Panglottie – pátá část. Dosáhnout shody v jazyce lze buď všejazykovostí, učením se předních jazyků, anebo vytvořením nového jazyka, v němž by zmizely všechny rozpory a zmatená vyjádření. V šesté části, Panorthosii – čili Všeobecném uspořádání, představuje Komenský svět obnovený ve světle Pansofie, Pampeadie a Panglottie a ukazuje prospěšnost, vhodnost i krásu takového uspořádání. Ona náprava je dílem Kristovým, ale je třeba na ní lidské spolupráce a tudíž musí začít mezi křesťanstvem. 12
Tamtéž, str. 62, Všeobecná porada, art. 6; Panegersia, V. – VI. Tamtéž, str. 63, Všeobecná porada, art. 6; Panegersia, VII. – IX. 14 Srov. Komenský, 1966, str. 63, Všeobecná porada, art. 7 15 Zde je patrný zcela zřejmě Komenského platonismus, spatřující podstaty věcí v jejich dokonalých idejích. Náš svět je pouze odrazem světa dokonalého. 13
Celé dílo je uzavřeno Všeobecným napomenutím, Pannuthesií, a to všech a vším. Ukazuje naléhavost nápravy a znovu opakuje, jak žádoucím dílem pro lidstvo by byla. Napomenuti jsou všichni, kdož mohou svým dílem přispět k jejímu provedení, i ti, kteří by ji svým sobectvím či zlou vůli chtěli snad ničit. IV.
Problémy v Pampaedii
„Vševýchova je univerzální vzdělání celého lidského pokolení… Jde tedy o to, aby byli vyučováni πάντες, πάντα, πάντω (všichni, všemu, všestranně)“16 „První, co si přejeme, je, aby tak plně a k plnému lidství mohl být vzděláván ne jeden člověk nebo několik nebo mnoho, nýbrž všichni lidé vespolek i každý zvlášť, mladí i staří, bohatí i chudí, urození i neurození, muži i ženy, zkrátka každý, komu se stalo údělem narodit se člověkem.“17 Tyto vznešené cíle, definované v úvodní kapitole Pampaedie, tvoří jádro Komenského vševýchovného požadavku. Je v zájmu každého (z lidí), kdo se podílí na lidské přirozenosti, „nezbloudit od cíle svého uvedení na svět; neboť nicotné je někam jít a nedojít“18. Smysl vzdělávání člověka je Komenskému zřejmý již ze samé podstaty lidství. Byl-li člověku dán rozum, potom jej musí zušlechťovat. Nevzdělávat rozum by bylo stejně pošetilé, jako mít oči a nedívat se, mít uši a neposlouchat. Vždyť všichni jsme vyzbrojeni týmiž smysly, jichž máme užívat ku službě rozumu19. Je však ještě jedna cesta, vedoucí ke zdůvodnění potřeby tohoto univerzálně pojatého vzdělávání. Naší motivací by měla být také co možná největší podobnost s Bohem, k jehož obrazu jsme byli stvořeni20. Tato teologická argumentace je vedena z opačné pozice než argumentace filosofická – totiž z přirozenosti člověka. Třetím argumentem, je negativní vymezení nutnosti vzdělávání. Člověk bez vzdělání se snadno zvrhne v nečlověka, čímž dehonestuje sám sebe a upadá ve stále větší zmatenost a klam21. Dohromady tvoří systém, jež je dostatečně pevným, podobně jako stavba, jež potřebuje minimálně tři opěrné body k zajištění stability. Cílem Komenského úvah o potřebnosti univerzálního vzdělávání se stává pojem lidskost22, jež je přirozeně snadno dosažitelná, vede k Bohu, svému Tvůrci, a odvrací od zcestí vedoucích do záhuby. Odůvodnění cíle – lidství – ovšem vyžaduje navržení metody, jíž bude cíle dosaženo a také specifikace tohoto cíle. Komenský chápe problém
16
Komenský, 1966, str. 268, Pampaedia, I., 1 Komenský, 1966, str. 268, Pampaedia, I., 6 18 Komenský, 1966, str. 271, Pampaedia, II., 5 19 Komenský, 1966, str. 271-272, Pampaedia, II., 6 20 Komenský, 1966, str. 272, Pampaedia, II., 7 21 Situaci světa plného klamu Komenský brilantně popisuje ve svém dřívějším díle, bořícím svět plný scholastických jistot, Labyrintu světa a lusthausu srdce. Ačkoli veden nepokojným Všudybudem a sváděn Mámením, přece koutkem oka poutník pozoruje a odhaluje nepravost a klam veškeré lidské činnosti. Srov. FLOSS, P. Jan Amos Komenský. Od divadla věcí k dramatu člověka, str. 66 – 67. 22 Komenský, 1966, str. 275, Pampaedia, II., 21 17
definice lidství v renesančně – platónském duchu, tedy jako ideu, či ideál, dokonalého člověka, harmonicky rozvinutého do plnosti23. Přivedení člověka k této harmonické, až ideální, dokonalosti je pro Komenského záležitostí rutinní až mechanickou. Jednotlivé problémy, na něž je nutno patřičně odpovědět. Mohli bychom je nazvat jakýmisi „didaktickými zásadami“24, vedoucími k naplňování lidství. Těchto problémů vymezuje Komenský v Pampaedii celkem dvacet čtyři a náleží mezi ně např. vyškolit rozumného tvora k užívání rozumu, učit lidi správně užívat věcí, každou nevzdělanost přivést ke vzdělanosti, etc. etc… Za nejzajímavější z filosofického hlediska je ovšem třeba považovat problém první, zabývající se zdůvodněním celé výchovné činnosti. Praví se v něm, že všechny věci, tedy i člověka, je třeba upravovat k příslušnému cíli25. Pro Komenského je tímto přirozeným cílem člověka nabytí dokonalého lidství a společenství s Bohem, což je poměrně zřetelně definovaný cíl, jež ovšem s sebou nese nejeden problematický aspekt, zřetelný až v současné době. V.
První problém Pampaedie a moderní pedagogika
Doba Jana Amose Komenského byla plná dějinných zvratů, strašlivé třicetileté války, nového uspořádání Evropy, byla dobou zámořských objevů a rozšíření horizontu tehdy známého světa, byla dobou končící středověké a renesanční epochy lidských dějin a nastupující epochy novověké. Tento nástup byl pochopitelně připravován řadou myslitelů již dlouhou dobu, nicméně v 16. století vyvrcholila kritika scholastiky a vedla k vystoupení četných významných filosofických osobností, např. René Descarta (1596 – 1650), Francise Bacona (1561 – 1626), Johna Locka (1634 – 1703) a mnoha dalších. Nové metody poznání26 a nové přístupy ve filosofické reflexi27, měly za následek radikální změny ve vědě a v chápání člověka. Descartes striktně oddělil duševní a tělesnou jednotu člověka do dosud nevídaného dualismu, nové objevy v astronomii28 již definitivně narušily aristotelsko – ptolemaiovskou koncepci lunárního a sublunárního světa, Locke uvažoval o člověku jako o nepopsané 23
Renesanční myslitelé v humanistickém duchu vynesli člověka na výši svého obdivu. U některých myslitelů, např. Giovanni Pico della Mirandola, dosáhla tato představa člověka takové důstojnosti, že předčila i postavení andělů… 24 Přirovnání k didaktickým zásadám moderní didaktiky není zdaleka od věci, neboť bychom mezi těmito problémy nalezli trvalost, operativnost, spojení teorie a praxe, přiměřenost, všestranný rozvoj, komplexnost, etc., pochopitelně kdybychom poněkud posunuli Komenského terminologii. 25 Komenský, 1966, str. 275-276, Pampaedia, II., 22: vůbec pozoruhodná je argumentace aristotelskou fyzikou, z níž se Komenský po celý život nedokázal vymanit a jež poukazuje na přirozené místo a stav všech věcí. Tedy není třeba nutit kulaté věci k pohybu, hranaté ke klidu a těžké dolů. Samy si pospíší, jakmile budou odstraněny překážky. Stejně je tomu i s člověkem. Jakmile jsou mu odstraněny překážky nevědomosti, již sám a přirozeně spěje ke svému dokonalému cíli – k plnému lidství. 26 Zde mám na mysli zejména Baconovo dílo Nové organon, revidující závěry Aristotelovy logiky a prosazující induktivní stavbu poznání… 27 Descartova metodická skepse a tzv. novověký obrat k subjektu, Lockova teorie poznání vrcholící až v Humově skepsi… 28 Objevy osobností, jakými byli Galileo Galilei (1564 – 1642) a Jan Kepler (1572 – 1830)
desce (tabula rasa), do níž se vepisují pouze empirická (tj smyslová) data. Evropa se začínala proměňovat jak v myšlení, tak v ideálech, a pomalu směřovala k osvícenství. Hlavními vědami se staly matematika a fyzika. V důsledku těchto zvratů již nemohou obstát některé z Komenského filosofických a teologických koncepcí. Byly-li platné či nezpochybnitelné v jeho době, stávají se neprokazatelnými, jsou-li podrobeny novověké racionalistické kritice. Ve svých opěrných bodech byl tento systém narušen. Novověká racionalita a skepse byla v současnosti vystřídána relativitou a postmoderními tendencemi ve filosofii i vědě. To, co bylo ještě v novověku pokládáno za empirická fakta, je již dnes namnoze překonáno a prohlášeno za pouhou vyvíjející se teorii. Otázka Boha, tolik podstatná pro Komenského chápání světa a nápravnou činnost, ztratila svou relevanci spolu s nastupujícím relativismem. Sociologické výzkumy i praktická zkušenost světových válek ukázaly, jak problematické je idealizované – humanistické - chápání člověka, bída a utrpení koncentračních táborů přivedly mnohé až ke ztrátě optimismu a popření všemohoucího Boha29. Sociologická i psychologická zkoumání nás uvádějí do čím dál složitějších problémů týkajících se lidské mysli a společnosti. Krátce řečeno, neproblematické chápání světa nemá v myšlení své místo. Již nelze nalézt onu Komenského jednotu mezi vírou z rozumem, již nelze všemu, co bylo ve víře prokazováno rozumem, přisuzovat scholastickou evidenci. Nelze již počítat s Komenského kategorií teologického zdůvodnění cíle člověka ani s úvahou o jeho dehonestaci. Tyto kategorie byly odsunuty do teologie, v níž mají svou relevanci zajištěnu vírou. Ztráta optimistického ducha a skepticismus patrný ve filosofii i ve vědě30 měly a mají za následek, že tolik samozřejmý požadavek Komenského, totiž aby všechny věci i člověk byly upravovány k příslušnému cíli, ztratil svou zřejmost. Ztrácí se odůvodnění jak cíle, tak i cesty po níž se výchova člověka ubírá. Pedagogika získala Komenského systémem cenný didaktický nástroj, jehož platnost, alespoň v partikulárních závěrech, v praxi dnes a denně zakouší. Nicméně díky výše zmíněným vlivům se již nemůže opřít o dostatečně zdůvodněný racionální základ a tudíž se stává jakýmsi systémem pouček. Není v žádném případě mým záměrem degradovat pedagogiku na nějaký konzistentní, ale teoreticky zcela ad hoc vytvořený systém. Naopak se domnívám, že současná pedagogika do značné míry udržuje onu „humanistickou víru“31 v dosažení lepšího člověka. Otázka „Co je cílem výchovy člověka?“ je jistě relevantní, nicméně odpověď na ni není v současné filosofii snadná. Přes svou nesnadnost je ovšem nutná pro každého, kdo se nespokojí pouze s pragmatickým falibilismem vedoucím k relativizaci dosaženého vědění. 29
Narážím na přednášku Hanse Jonase Pojem Boha po Osvětimi (Der Gottesbegriff nach Auschwitz. Eine jüdische Stimme, Frankfurt a. M. 1987), v níž spekuluje o možnosti zachování tradičních přívlastků Boha 30 Nechci se na tomto místě pouštět do diskuse o relevanci vědeckých teorií, nicméně jedná se o značně obtížnou problematiku, jež svou dávku skepse jistě obsahuje… 31 V tomto duchu chápali pedagogiku všichni idealisté a v určitém smyslu i marxisté, kteří také věřili v humanistickou vizi člověka…
I v případě, že by bylo nutno přiznat humanismu, pěstovanému v pedagogice a pocházejícímu velkou měrou právě z díla J. A. Komenského, pragmatický a instrumentální status, jinými slovy víru v platnost tohoto názoru, je nutné jej dostatečně odůvodnit. Domnívám se, že tato otázka, resp. její dostatečně zdůvodněná odpověď, je vlastním předmětem filosofie výchovy vůbec. Seznam literatury FLOSS, P. Jan Amos Komenský. Od divadla věcí k dramatu člověka. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1970. 168s. KOMENSKÝ, J. A. Unum necessarium. 1. vyd. Praha: Kalich, 1999. 181s. ISBN 80-7017-349-1. KOMENSKÝ, J. A. Vybrané spisy J.A. K. 1. vyd. Praha: SPN, 1966. Sv. 4., Výbor z Obecné porady o nápravě věcí lidských a věcného pansofického slovníku. 559str. Autor: Mgr. Jiří Pospíšil Student DSP – obor Pedagogika a obor Teologická antropologie a etika Katedra pedagogiky s celoškolskou působností PdF UP Olomouc Žižkovo nám. 5 Olomouc Email:
[email protected]