PROTANČILI JSME SE NA KRAJ SVĚTA
Projekty reprezentace a umělecké spolupráce
Tanečního studia Light v létě 2016 1
Taneční studio Light pracuje jako tanečně divadelní soubor ZUŠ Na Popelce v Praze 5 a je důležitou součástí české taneční a divadelní scény. Taneční studio Light ověřuje a hledá alternativní pedagogické metody využívající umění jako prostředku výchovy a vzdělávání dětí a mládeže. Taneční studio Light tvoří a reprízuje komunitní divadlo a integruje profesionální uměleckou tvorbu s pedagogickým působením. Taneční studio Light realizuje projekty zahraniční spolupráce a iniciuje tvorbu představení, která mají povahu sociálních projektů.
Benefice „Na kraj světa“
Letní roztančená cesta Tanečního studia Light začala již v polovině května 2016. Děti ve Studiu ALTA zrealizovaly úctyhodný benefiční program „Na kraj světa“, určený na podporu zahraniční reprezentace souboru. Taneční studio Light získalo na rok 2016 nečekané nominace a pozvání na mnoho světových i tuzemských festivalů. Děti s rodiči a mladými absolventy souboru mezi nimi museli vybrat tak, aby se vytipované akce vůbec podařilo stihnout. V některých případech se soubor pokusil v rámci pečlivého plánování stihnout paralelně i víc reprezentací, jiných se děti musely vzdát Časové možnosti mladých interpretů však nebyly hlavní překážkou při výběru a plánování akcí. Bylo potřeba získat potřebné finance na cesty, aby se jich mohli zúčastnit všichni malí a mladí interpreti. 2
Po loňském dotování cesty do Ameriky přes server HITHIT se tentokrát Taneční studio Light rozhodlo, že se mladí talenti sami pokusí získat část nezbytných finančních prostředků pro své cesty. Děti a studenti s pomocí rodičů, lektorů a dospělých absolventů souboru uskutečnili 15. května celodenní benefici „Na kraj světa“. Benefiční akce pomohla dětem zprostředkovat možnost získat část finančních prostředků na umělecky zaměřené cesty vlastními silami. Díky Studiu ALTA děti mohly za symbolických pár korun využít pro benefici profesionální divadlo se zázemím a kavárnou. Profesionální umělci a lektoři dětí se vzdali svých honorářů ve prospěch benefičních cílů. A samotné děti s ohromnou podporou rodičů prokázaly neuvěřitelné nadšení, vůli a bezkonkurenční nasazení nejen na scéně divadla a v kavárně, kde se celý den střídalo jedno představení za druhým – ale i při prodeji svých originálních jídel, limonád, pamlsků, dárečků i dalších příjemných zpestření (např. živý automat na hudbu, prodej obrazů absolventky umělecké školy atd.) Návštěvníci benefice tak mohli vidět nejen své děti, jejich kamarády, tančící babičky i mladé profesionální umělce v programovém maratonu toho nejlepšího, co 3
Taneční studio Light aktuálně nabízí – ale zároveň neodolali gurmánské originální nabídce dětských prodejců v prostorách kavárny. Součástí benefice bylo celodenní promítání filmových dokumentů ze zahraničních cest Tanečního studia Light od roku 2005 a návštěvníci mohli listovat vzpomínkovou knihou souboru, mapující již dvacetiletou pestrou činnost dětí souboru. Za celý den si děti na benefičním „tržišti“ vydělaly 20 592 Kč a na vstupném za své programy vybraly 22 000 Kč. Spolu se získáním některých žádaných dotací na cesty, s finanční podporou ZUŠ Na Popelce v Praze 5, s odpuštěním pronájmu za benefiční den Studiem ALTA, s pomocí lektorů, umělců a rodičů dětí. Tanečního studio Light odstartovalo své „ROZTANČENÉ LÉTO NA KRAJ SVĚTA“.
Benefice Na kraj světa byla podpořena Studiem ALTA a rodiči zúčastněných dětí. Taneční studio Light nezískalo na tuto akci žádnou dotaci, o kterou žádalo.
4
Puntíkáři na Dětskou scénu do Svitav
Nová inscenace Tanečního studia Light byla nominovaná na celostátní přehlídku Dětská scéna 2016, kterou děti a studenti Tanečního studia Light mají moc rádi. Přehlídka nabízí nejen skvělé zázemí pro pobyt účastníků a uvedení jejich vybraných inscenací, ale také dobře promyšlený doprovodný program, během kterého se setkávají vybrané soubory na společných dílnách, výborných doprovodných akcích a inspirativních představeních. Třicet členů Tanečního studia Light uvedlo na Dětské scéně ve Svitavách inscenaci Puntíkáři, pachatelé dobrých skutků.
Ohromně si užívám ten pohyb a ten rytmus a jak to funguje všechno dohromady a jak to uřvou na tom velikém jevišti. Prostě jsem se zase pásl. A samotného mě překvapilo, že jsem na konci, nevím z jakého důvodu, to mně vysvětlete, měl vlhké oči. Nějak mě to dojímá. Koukají z toho velká témata, někde tam jsou, ty oči to samy poznají. / Martin Hak. Účast na festivalu finančně podpořila Dětská scéna a ZUŠ Na Popelce v Praze 5
5
JOLA do Draku Přizvání JOLY na festival do legendárního Draku v Hradci Králové bylo pro Taneční studio Light velkou poctou. Dvacet pět tanečníků zažilo radost z festivalových atrakcí i shlédnutých představení a uvedlo jednu z mnoha svých úspěšných repríz inscenace JOLA.
V Jole se umělecká kvalita díla a snaha pojmout představení jako událost vzájemně umocňovaly – na představení navazoval tematicky související doprovodný program. Inscenace dětského tanečního studia LIGHT komunikuje hlavně skrze atmosféru svých obrazů. Přibližuje tak publiku pocity, které zažívá malý chlapec z Himalájí, jenž se musel kvůli úrazu přistěhovat k pěstounské rodině do Prahy. Všechny obrazy sugestivně vypovídají o jeho setkání s jinakostí. Objevují se v nich mimo jiné motivy z toho druhu dětských her, kde musí vyloučené dítě splnit nějaký úkol, aby se mohlo dostat zase zpátky do kolektivu. V úplně první scéně stojí chlapec zcela sám proti skupině dětí. Později jeho vztah k ostatním ztratí jednoznačně antagonistický charakter, ale motiv vyloučenosti se ještě několikrát vynoří. Lenka Tretiagová rozvinula téma jinakosti také po skončení představení, když vyzvala dětské diváky, aby přišli na jeviště a zahráli si spolu s tanečníky hru. Pohled na hrající si děti byl v kontextu představení snad ještě silnějším zážitkem než ono samotné. Tretiagová dětem například zadala, aby se rozdělily na dvě skupiny a v každé z nich si stanovily nějaký „divný“ pohyb (třeba zvedání palce u nohy), který budou během hry provádět všechny společně. Současně měly ze skupiny vybrat jednoho člena, který bude „divný“ pohyb kazit a odlišovat se tak od ostatních. Ve výsledku pak mohlo publikum sledovat dvě skupiny dětí, které se „divně“ pohybovaly a dvě děti, které se pohybovaly „jinak divně“. Tato podívaná obracela samotný pojem „divný“ vzhůru nohama. „Divné“ zde bylo všechno a současně nic a sami diváci prakticky nebyli schopní rozeznat „normu“ od „odchylek“. „Divnost“ se tu ukázala jako přirozená součást života. / Bára Etlíková
Účast na festivalu financovalo Taneční studio Light a organizátoři festivalu. 6
Studium v letní škole Blue Lake Fine Arts Camp v USA V roce 2016 získali dva studenti Tanečního studia Light stipendium na studium v uměleckém kempu Blue Lake Fine Arts Camp. David Králík a Anna Tretiagová byli ke studiu v USA vybráni vzhledem ke svému ideálnímu aktuálnímu věku (16 + 18 let), na základě členství v souboru od svých čtyř let a zejména díky vynikajícím uměleckým výsledkům na scéně divadla. Českým studentům byl nabídnut na přelomu června a července pobyt v USA na tři týdny – z toho dvanáct dní studia v uměleckém kempu v Blue Lake, ostatní dny pobyt v rodinách svých amerických spolužáků. Blue Lake je prestižní letní umělecká škola. Studovat v ní mohou mladí Američané na doporučení svých kmenových učitelů uměleckých předmětů, které se v USA vyučují v rámci základního a středního školství. Přijatí studenti si mohou vybrat mezi mnoha obory hudby, tance a divadla. Anna si vybrala jako hlavní předmět muzikálové herectví a doplňující předmět jógu. David si vybral tanec a současné herectví. Studenti vyrazili na dalekou cestu sami na vlastní pěst. Výhodou pro ně bylo, že cestování do Ameriky i samotný kemp Blue Lake znali z loňského projektu Tanečního studia Light. Přesto pro ně přestupy na letištích, imigrační pohovory, starost o zavazadla a zodpovědnost za sebe sama znamenaly velké dobrodružství. První dny studenti bydleli v rodinách, každý v jiném městě ve státě Michigan. Po pár dnech v rodinách se studenti setkali v Blue Laku, kde jim nastal přísný režim a disciplína. V kampusu školy jsou zcela zakázané mobily a veškerá elektronika, každý den se vstává v šest hodin ráno, následuje dopolední a odpolední náročná škola, nabitý večerní program – a vše vyžaduje přísné nošení uniforem (do posledního detailu, jakým jsou např. podkolenky). Studenti z Prahy žasli nad úžasnou organizací takového množství lidí a dokonalou koncentrací žáků i učitelů. Je pravděpodobné, že úcta amerických studentů k učitelům a celému kempu plyne z velké výběrovosti a zejména z ohromných finančních příspěvků, které rodiny dětí za studium platí. Anna, žačka muzikálového divadla, absolvovala hodiny zpěvu, tance, hlasové výchovy, pohybu, rozebírání scénářů a zkoušky na závěrečné představení. Všechno bylo v angličtině. Studenti často neměli tušení o čem je zrovna řeč. Ale snažili se být stateční a nepodléhat zoufalství – a jazyková bariera se brzy obrousila. Jóga pro Annu znamenala dokonalé uvolnění po každém chaotickém a naplněném dni a David se 7
stal nejlepším studentem tance v celém Blue Lake a získal stipendium na další rok. Studenti si oblíbili všechny kamarády svých studijních skupin a naučené dovednosti úročí při své další práci v souboru a při studiu uměleckých škol v ČR.
Děkujeme rodinám, které se staraly o naše studenty – Ralph a Jay Gale s Nevadou a Hope. Děkujeme pedagogům našich studentů v letní škole Blue Lake – David Litle, Ramon Catalan, Jennifer Graham, Jenifer George-Cinsiglio a vedoucí Anitě Burns. Stipendium na pobyt studentů (včetně stravy) v USA hradila letní škola Blue Lake Fine Arts Camp. Dopravu, doplatek za vedlejší předměty a uniformy si studenti hradili sami – dotaci, o kterou žádali, nezískali.
„Putování ve větvích“ do čínské Šanghaje a Vnitřního Mongolska
Taneční studio Light reprezentovalo jedinečnou formu interaktivního představení tanečního divadla na konferenci konané začátkem července 2016 v rámci festivalu dětského divadla Art Theatre Ertong v Šanghaji v Číně. Konference byla zaměřena na všechny umělecké žánry určené dětským divákům a na vzájemný multikulturní respekt.
Projekt v Číně ve spolupráci s místní taneční školou zajistili čtyři profesionální umělci z Prahy. Spoluautor inscenace Putování ve větvích, Ondřej Lipovský, byl supervizorem projektu v Číně. Výtvarník a performer Ondřej Lipovský s předstihem v období ledna – června 2016 připravil ve spolupráci se studenty výtvarné akademie scénografii představení v prostoru šanghajského divadla a během pravidelných workshopů připravil vybrané dětské členy šanghajské taneční školy I wonder tree, Great Mansion No. 333, Yelian Road, Qingpu District, Shanghai, China, na spoluúčinkování s českými interprety. Nezbytné informace v průběhu příprav a během veřejného představení spoluautor inscenace (a zároveň představitel jedné z hlavních rolí) Ondřej Lipovský, překládal do čínštiny. Hlavních rolí inscenace se pod vedením Lenky Tretiagové ujali interpreti z České republiky – Ondřej Lipovský, Matěj Růžička a Tereza Tretiagová. Ostatní role byly interpretované studenty šanghajské taneční školy, kteří měli za sebou půlroční přípravu vedenou Ondřejem Lipovským. V rámci projektu měl tvůrčí tým z Prahy možnost nahlédnout do „divadelní kuchyně“ asijských souborů a nabídnout jim „naše“ pojetí tance a divadla. 8
Nejcennější pro český tým bylo setkání s tvorbou asijských souborů, které mají naprosto odlišnou uměleckou kulturu a úplně jiné pedagogické metody. Současná čínská představení pro děti byla pro naše estetické vnímání na hraně kýče a sebepředvádění se. V průběhu příprav projektu dostalo Taneční studio Light velmi zajímavou nabídku uskutečnit uměleckou spolupráci ve vybrané škole v hlavním městě Vnitřního Mongolska Hohhotu. Ačkoli jde o město uprostřed stepi, kde moc stromů neroste – nabídku tvůrci projektu nadšeně přijali. První, na co narazili, byla jazyková bariera. Čínština, používaná v Šanghaji, se lišila od nářečí mongolských dětí. Děti byly divoké a bez jazyka bylo poměrně náročné udržet jejich pozornost. Jazykovou barieru lektoři z Prahy úspěšně nahrazovali výtvarnými a pohybovými ukázkami. Literární příběh tvůrci pro potřeby práce s mongolskými dětmi trochu “otočili” a načali jej přes pohádkový trávový lid, který objevil strom uprostřed stepi. Postupně mongolské děti přijaly zcela nové metody práce s pohybem a vše vyvrcholilo tvorbou trávových a stromových bytostí slepovaných z nalezených přírodnin a animací příběhu pomocí vytvořených loutek a s využitím tanečních improvizací. 9
Děti v Číně jsou druhou generací jedináčků, což se mimo jiné promítlo do sociálního chování dětských skupin, se kterými jsme pracovali. Učitelé volili ve škole „hlídací“ metody, během kterých se děti nemohly příliš „rozběhnout a projevit se“. Většinu času děti seděly a vykonávaly společně zadané úkoly – nebo zkrátka jenom čekaly. Ale ve chvíli, kdy učitel nebyl na dohled, skupiny dětí se měnily v neřízené střely. Zažili jsme Čínu na vlastní kůži. Potkali jsme mnoho konkrétních lidských příběhů reagujících uměleckými prostředky na současnou společenskou a politickou situaci v Číně. Měli jsme vzácnou příležitost procestovat zemi, která se nachází v ohromném eko-nomickém vzestupu – zároveň zemi, kde osobní svoboda a zodpovědnost za sebe sama neodpovídá našim představám o demokracii. Všudypřítomná policejní kontrola, zablokovaný internet mimo oblast Číny, kontrolované dopisy a balíky, planá budovatelská hesla, kašírovaná Čína pro cizince (např. cizinec nesmí využít levnějšího hotelu), kontrola jednoho každého prostřednictvím dokladů, bez kterých si nelze koupit ani jízdenku na vlak nebo přenocovat – to vše je pro Evropana nepochopitelné a nepříjemné. Nicméně Čína pro nás byla plná veselých a vcelku bezstarostných lidí radujících se z dostatku potravin, z chytrých telefonů a unifikovaných nových bytů. Těch Číňanů, kteří touží po svobodnějším vzdělání a demokracii, jistě není málo, ale nejsou (nemohou být) tolik vidět a slyšet. A tak nekonečné fronty kdykoli kdekoli (vznikající neúnavnými kontrolami dokladů) byly plné hlučných lidí, kteří si brali bílé rukavičky, roušky a deštníčky, aby potom hodiny čekali v typické 10
asijské špíně a zápachu na svůj vlak, autobus, metro, zboží, školu, práci … Všichni plivali pod sebe, křičeli, tlačili se a odhazovali hory odpadků – aby to druzí regulovali, kontrolovali a odklízeli. Příroda, zdánlivě nekonečná a nevyčerpatelná, byla na vybraných místech znásilněná režimem (ohromné vstupní betonové stavby, muzea, vstupné…) a vztah většiny místních obyvatel ke zvířatům by pobouřil leckterého „západního“ Evropana. Ale poznali jsme také neuvěřitelnou starou Čínu plnou unikátních historických památek, magických klášterů opět ožívajících mnichy milujícími svoji zemi. Nádhera klášterů a starobylých památek byla dech-beroucí a naprosto jedinečná. Poznali jsme Čínu otvírající se opatrně světu. Děkujeme všem účastníkům projektu a přátelům v Číně – Liao Miel a Guo Xuan. Projekt se uskutečnil s podporou Hlavního města Praha, Tanečního studia Light a příspěvků účastníků.
Účast na festivalu Menteatrál v Neratově Na přelomu července a srpna několik absolventů a současných studentů Tanečního studia Light již třetím rokem pomohlo k realizaci festivalu Menteatrál v Neratově. V roce 2016 k velké lítosti členů souboru nemohli jet na festival všichni, protože termín Menteatrálu se křížil s festivalem v Japonsku, kam byla nominovaná inscenace Tanečního studia Light JOLA. Filozofií unikátního festivalu Menteatrál je vytvořit přátelský festival a prezentovat tvorbu divadel pracujících s lidmi s mentálním postižením. Za jeho organizací stojí spolek Jiné jeviště, který vznikl v roce 2011 a zabývá se divadelní tvorbou ve specifických skupinách. Poutní místo a kouzelná vesnička Neratov se nachází v Orlických horách. Kostel v roce 1945 vyhořel, za komunismu bylo rozhodnuto o jeho demolici a jen zázrakem nebyl zbourán. Od roku 1992 je kulturní památkou a občanské sdružení Neratov usilovně pracuje na jeho obnově Hlavním cílem sdružení je však podpora pěstounských rodin a provozování chráněného bydlení a chráněných dílen pro osoby se zdravotním postižením. Samostatným bydlením a nabídkou zaměstnání podporuje zodpovědnost a sebevědomí lidí s lehkým mentálním postižením a za pomoci školených asistentů jim v rodinném prostředí poskytuje příležitosti k rozvoji jejich životních i pracovních návyků. Čtyři studenti Tanečního studia Light pod vedením organizátorů akce pomohli s výstavbou divadla a dalšího zázemí festivalu i se samotnou realizací celé akce. Bylo pro ně podstatné nejen setkání a tvorba s divadelními skupinami, věnujícími se mentálně postiženým spoluobčanům, ale také zkušenost s plánováním, přípravami a úspěšnou realizací rozsáhlého uměleckého projektu.
Děkujeme za příležitost zúčastnit se jedinečného festivalu členům spolku Jiné jeviště a sdružení Neratov. Pobyt a částečně stravu během práce při realizaci festivalu hradilo aktivním dobrovolníkům sdružení Jiné jeviště, dopravu a další náklady si hradili studenti sami. 11
Inscenace JOLA na The World Festival of Children´s Performing Arts in Toyama 2016, Japonsko Na přelomu července a srpna 2016 vyvrcholila práce Tanečního studia Light reprezentací třicetičlenné skupiny na světovém festivalu divadla v Japonsku s úspěšnou dokumentární inscenací JOLA. Inscenaci, která měla premiéru v březnu 2015, se okamžitě podařilo zaujmout odbornou veřejnost a diváky širokého věkového spektra. JOLA během krátké doby získala mnoho nominací na festivaly v ČR a v zahraničí – včetně nominace mezinárodní organizace AITA-IATA na světový festival divadla pro děti a mládež v Japonsku. Organizátoři The World Festival of Children´s Performing Arts in Toyama 2016 si inscenaci JOLA vybrali pro festival, který se již po desáté uskutečnil na území Japonska. The World Festival of Children´s Performing Arts je celosvětový prestižní festival dětského divadla. Tématem uplynulého ročníku bylo „Tvoříme budoucnost“, HUB – Harmony, Utility, Beauty. Hlavním pořadatelem je Japonské národní centrum mezinárodní organizace divadla
12
AITA/IATA. Cílem festivalu je umožnit kulturní výměnu a přátelství účastníků prostřednictvím různých druhů umění, seminářů a workshopů. Festival se konal poprvé v Německu v roce 1990 a opakuje se každé dva roky. Festival se pravidelně koná v Lingenu a Toyamě, také jej hostila Moskva, Stratford a Ontario. Autorská inscenace JOLA se inspiruje osobní zkušeností člena souboru Odzera, s lidskou jinakostí, divností, odlišností. A to prostřednictvím divadla, které na rozdíl od filmu nebo besedy umožňuje divákům osobní prožitek. Téma inscenace se ukázalo jako nesmírně aktuální právě v prostředí festivalu, na který byla nominovaná představení z celého světa. Na festivalu účinkovalo 1500 mladých umělců reprezentujících dvacet pět zemí v patnácti přehlídkových blocích (celkem 65 hlavních představení). Představení se odehrávala na šesti scénách v rámci týdenního festivalu ve městě Toyama. Ukázky práce účastníků byly k vidění i v rámci setkávání souborů na večerních párty nebo dalších doprovodných akcích (Festival hvězd apod.). Každá země také prezentovala svoji kulturu (tradice, historii a současnost) na výstavních panelech v centru festivalového dění Toyama Kenminkaikan. Součástí festivalu také byly dva bloky workshopů, zaměřené na tradiční japonské umění a na umělecké směry vybraných zemí. Taneční studio Light v průběhu festivalu kromě JOLY představilo divákům také ukázky stylizovaných lidových tanců. 13
Festival nás ohromil svojí velikostí, profesionalitou a organizací. Čekali jsme velký festival (osobně jsme jich už hodně zažili v různých zemích Evropy), ale skutečnost předčila i naše nejodvážnější představy. Tisíce účastníků a jejich patronů, dobrovolníků, autobusů s řidiči, ubytovacích prostor s personálem, stravování s kuchaři a dalšími pracovníky … Vše na minutu zorganizováno, vzájemně propojeno, všemi dodrženo. Nic se nezamykalo, nehlídalo – a přece se nic neztratilo a nikdo se necítil ohrožen. Všude byla zřejmá neuvěřitelná síla vzájemné tolerance, radost ze setkání a poznávání, úcta k umění, k rozličné kultuře, náboženství, tradicím zúčastněných zemí a především k sobě navzájem. Když dospělí obdivují děti za to, co dělají, mají děti pocit zdravého sebevědomí, mají potvrzeno, že jsou žádanými členy společnosti, chápou, že jejich konání je smysluplné a přijímané. Viděli jsme všechna představení a bylo s podivem, jaké rozdíly ve kvalitě a vkusu jednotlivých zemí jsme zaznamenali. Některé japonské soubory jakoby ani nebyly složené z dětí a studentů – preciznost jejich interpretace byla nepochopitelná, takřka vojenská, náruživost provedení až zarážející. Některé soubory představily inscenace pro nás nevkusné, prvoplánové, nevydařené (např. Čína) – jiné naopak nesmírně nápadité a inspirativní (např. Belgie nebo politicky laděný divadelní vzdor studentů z Honkongu). Interpreti byli často dospělí 14
profesionálové (např. Národní divadlo Nepálu) – jindy děti, kterým se nedařilo udržet divadelní tvar na jevišti (mimo jiné Ekvádor). Nejvíc nás zaujaly inscenace a tance inspirované tradicemi představené země. Překvapilo nás, kolik inscenací je skutečně velko- výpravných, kdy se mezi dokonalými kulisami v neuvěřitelných kostýmech doslova poztrácela zoufalá snaha interpretů o sdělení nepochopitelného tématu. Úvod festivalu byl tak velkolepý a barevný, že jsme dlouho nechápali, co tady vlastně děláme. Naše „chudé“ divadlo (děti v teplákách a tričkách se stylizovanými tibetskými kabáty oživenými několika barvami šátků a skromně využívanou projekcí) vyvolalo naše obavy, zda vůbec máme na takovém festivalu šanci někoho zaujmout. Na jevištích se střídaly perfektní i zoufalé výkony herců a tanečníků, které však spojovala velmi barevná scénografie a velkolepé kostýmy často převažujícími nad samotným smyslem uváděných představení. Všechna představení byla hraná v mateřském jazyce každé země a bylo jasně, že na festivalu s převažujícími soubory z Asie, češtině nebude rozumět nikdo kromě přítomných Slováků. Naše obavy se prohloubily po zkoušce, kdy naše patronka Yuka četla inscenaci jako příběh malého exotického uprchlíka, kterého v Evropě zabili. Rozhodli jsme se proto pro úvodní řeč, vysvětlující náš příběh Odzera a jeho kamarádů. Diváci se tak okolnosti příběhu dozvěděli v angličtině a japonštině před představením. Nakonec byli diváci nesmírně nadšení a JOLA si získala velkou úctu a obdiv plného sálu 3. srpna v Takaoka Bunka Hall. Naše děti nocovaly během festivalu v nejlevnější ubytovně spolu se soubory z Ugandy, Maďarska, Nepálu, Srí Lanky a Ekvádoru. Bylo to skvělé v tom, že děti se skutečně osobně setkaly s ostatními nejen ve společných prostorách, kde se vzájemně učily své národní tance, zvyky a hudbu. Ale zažily osobně všechny zvyky přítomných národností ve společných lázních (nahrazujících evropské sprchy) a v jídelně, kde nebylo snadné najít mezi nabízenými jídly pro každý národ „to pravé“.
15
Navzdory osobním zábranám některých českých dětí sdílet lázně s prádlo máchajícími „černými gazelami“ z Ugandy nebo s hlučnými Maďary – vždy nakonec převládl vzájemný obdiv lidství, touha sdružovat se, pozitivně čelit hrozbám a vyhrůžkám terorismu, důvěřovat si, nic nezamykat, smát se, vzájemně se učit a těšit. Na společných oslavách s neuvěřitelnými rauty se děti z různých zemí vzájemně obdarovávaly, komunikovaly spolu, ukazovaly si své umělecké dovednosti a všemu živému dění vládlo nadšení a radost všech zúčastněných. Padaly předsudky a bylo hezké pozorovat rozhovor ruské „děvočky“ s naším mladým tanečníkem na téma pohádky o krtečkovi. Setkání dětí a mladých lidí, vzájemné poznání národních kultur, zvyků a náboženství bylo pro nás úctyhodnou příležitostí - a snad i konstruktivním krokem v boji proti současným světovým hrozbám! My jsme navzdory napjatému finančnímu rozpočtu během cesty na festival zvolili nepohodlné, ale o to pestřejší poznávání Japonska a jeho jedinečné kultury, památek a přírodních skvostů. V Tokiu jsme zahájili náš pobyt v Japonsku nezapomenutelným noclehem v klášteře Hongwan-ji, navštívili jsme zahrady Hama-rikyu a zahrady Císařského paláce, nejdražší ulici světa Harumi dori, bývalou samurajskou čtvrť Marunochi s vyhlídkou z mrakodrapu, park UENO s chrámy a ZOO, čtvrť Asakusa a chrám Senso-ji, park Šibu s věží a chrámem Zodji-ji. Navštívili jsme Moto Hakone a uskutečnili jsme výjimečný výstup na posvátnou Fuji. Byli jsme v tajuplném hradu Macumoto a v Alpském údolí Kamikochi jsme prošli výlet okolo řeky Azusa-gawa. V tajemné Takajamě jsme kromě města a okolních chrámů byli ve skanzenu Hida, klášteře Zuiryuji a viděli jsme největšího Budhu v Takaoce. Prošli jsme se skutečným bambusovým lesem, koupali se v Hirayu Onsenu i v oceánu a potkali jsme gejši. Nezažili jsme zemětřesení, opici potkal jenom jeden z nás, neviděli jsme Fuji z dálky (vždy byla v mracích) a nestihli jsme zajet do Kjóta.
16
Děti i tak opravdu zažily Japonsko na vlastní kůži. Včetně zkušeností s neuvěřitelnými funkcemi japonských záchodů, se snahou nabrat rýžové zrnko mezi dvě hůlky - i s realitou místních obchůdků, kde nelze kdykoli nakoupit jídlo pro třicet lidí, jak je tomu zvykem na našich cestách po Evropě nebo v USA. Asie nabídla dětem neuvěřitelnou škálu zvuků, vůní a chutí. Pokorní Japonci někdy na děti působili smutně, jakoby cosi ztratili (historicky možná lze tušit příčiny). Perfektní sebekázeň každého Japonce v přeplněných městech byla patrná i na tom, že jsme během čtrnácti dnů nepotkali žádnou dopravní nehodu. Příroda se v Japonsku těší nesmírné úctě a přírodní bohatství země jsou chráněna citlivě a dlouhodobě. Památky jsou vlivem války v Japonsku skromné, anebo poměrně mladé. Uplynulý rok na tanečníky z Prahy čekal při turné po Americe rozjásaný svět, který je lákal na své dobré jídlo a bohaté atrakce … V Americe děti měly pocit, že tam všichni čekali jenom na ně. V Japonsku nikdo nikoho nelákal ani nepřesvědčoval. Každý se soustředil na to, co si sám vybral a musel si to najít a užít podle svého. V Evropě jsme na půl cesty mezi Asií a Amerikou. Děti a studenti Tanečního studia Light získali díky tanci a divadlu možnost poznat velmi rozdílné světy a různé cesty k uchopení vlastního života a vytváření své společnosti.
Za uskutečnění cesty děkujeme produkčnímu týmu projektu vedenému Vojtěchem Fröhlichem, tvůrcům inscenace JOLA – zejména Lence Tretiagové a Janu Čtvrtníkovi, dětem a studentům souboru – především Odzerovi, který otevřel světu svůj příběh, sdružením Nipos Artama a Aita – iata, přátelům v Japonsku - Yuka Toriguchi, Mikito Homma, Daiki Suzuki a Českému centru Tokio, zastoupeném Evou Takamine. Projekt se uskutečnil s finanční podporou ZUŠ Na Popelce v Praze 5, s dotací Hlavního města Praha a MK ČR, s podporou rodičů zúčastněných dětí a Tanečního studia Light.
17
Hrdinové Puntíkáři na Jiráskově Hronově 2016 Tentokrát byli Puntíkáři doslova hrdinové. Vstali brzy ráno po závěrečném večeru na světovém festivalu v Toyamě, aby se celý den přesouvali autobusem do Tokia. Potom hrdiny čekal patnáctihodinový přelet do České republiky (kde se rázem hodiny přesunuly o 7 hodin dopředu), tři hodiny cesta autobusem do Hronova, zkouška a čekání na dvě reprízy inscenace Puntíkáři, pachatelé dobrých skutků. Nečekaný úspěch třiceti Puntíkářů všechny malé hrdiny na chvíli probudil a organizátoři děti poprosili o slavnostní odnesení evropské a české vlajky na závěr prestižní celostátní divadelní přehlídky. Taneční studio Light z pražské ZUŠ Na Popelce není na Hronově nováčkem. Podobně jako loni přivezli (na první pohled) výrazový tanec,
18
který se však zároveň nebojí slova ani práce se světlem či kostýmy a podobně jako loni trefili do černého. Jejich inscenace Puntíkáři pod vedením Lenky Tretiagové, která volně zpracovává povídku z dětské knihy Miloše Kratochvíla, je nesmírně cenná hned v několika ohledech. Jednak pro jejich schopnost sdělovat. Ať už chtějí předat emoci nebo ilustrují zoologickou zvířenu, i divák, jehož oko není čtení pohybovek přivyklé, rozumí naprosto přesně, co se na jevišti děje. A ve chvíli, kdy by pohyb nemusel být dostatečně nosným či čitelným prostředkem, soubor s elegantní plynulostí přechází k verbalizaci, ať už v podobě replik nebo voicebandu. Vše se dynamicky střídá a dění na scéně má švih a bere diváka s sebou. Jako symbol či významová zkratka bohatě vystačí čepice, které ve výsledku řeknou víc, než jakýkoli pohyb nebo věta. Tedy jedním slovem sdělnost - efektivní i efektní. Dalším velkým plusem je právě tato syntetičnost, toto střídání a prolínání použitých prostředků (navíc technicky velmi kvalitně zvládnutých), protože balancováním na hranicích tance, pantomimy, činohry, voicebandu, stínohry a kdoví čeho všeho co mi ještě uniklo, osahávají neobvyklé cesty, jak příběh sdělit. A jak vidno i z předešlých inscenací, nacházejí vlastní, neotřelý styl. Čím je to důležité dokládá samotný ohlas - diváky to zaujme, vtáhne, jdou s jevištěm a zároveň mu rozumí. Ač jde o mladý soubor a představení trvalo pouze necelé půl hodiny, jen máloco vzbudilo mezi hronovskými diváky tak pozitivní reakci, což budiž důkazem, že soubor nebloudí v žádné slepé uličce. Poslední velká pochvala budiž za dramaturgii. Téma se totiž dotýká otázky stále ožehavější, s níž se však společnost dosud nedokáže vypořádat, se smyslem a důsledky systému hodnocení tereziánského školství, na nějž naráží již několikátá generace a který se nezřídka obrací proti dětem. Nemohl být nejspíš zvolen lepší symbol, než právě pochvalné a kárné puntíky, jejichž absurdní nesmyslnost interpretuje soubor s laskavou nadsázkou a humorem. Závěrečné prohlášení, že „škola nás naučila statečnosti“ je tak nadneseným podtržením všeho, co jsme viděli a slyšeli. Hodilo by se napsat, že dávám studiu Light velký červený puntík, ale vzhledem k povaze věci jim raději tleskám. /Rachel Duchková Inscenace Tanečního studia Light se obvykle vyznačuje několika typickými kvalitami. Jde o velkou (zhruba třicetičlennou) a věkově velmi různorodou skupinu dětí a mladých lidí, která je však natolik citlivě vedena, že dokáže na jevišti působit spontánně a přitom jsou choreografie velmi přesně provedeny. Režisérka Lenka Tretiagová využívá možností starších členů, aby vytvořila kontrapunkt jednodušším, nicméně stejně působivým kreacím celé skupiny (které zvládnou i nejmladší členové). Ačkoli mají tanec v názvu a je to i základní prostředek, kterým své příběhy vyprávějí, slovům se nevyhýbají, a jak sólové, tak i sborové pasáže jsou zvládnuté na dobré úrovni. Kromě této kvalitní práce se souborem však mají inscenace Lenky Tretiagové ještě něco, co z nich činí skutečně zajímavé divadelní tvary – režisérka je zároveň scénografkou a dokáže vždy najít jednoduché, ale přitom velmi působivé výtvarné řešení. V inscenaci, kterou jsme měli možnost vidět VELKÝ ČERVENÝ PUNTÍK S HVĚZDIČKOU v poslední den letošního Jiráskova Hronova, vystačila s dobře svícenou prázdnou scénou a chytrými kostýmy. Jejich základ byl černý taneční úbor a různobarevné barety. Ty se navíc přesně vztahovaly i k tématu: oněm pověstným barevným puntíkům, které děti dostávají za odměnu (nebo za trest) ve škole. Ačkoli byla tedy výtvarná složka velmi
19
jednoduchá, mohli bychom říci až minimalistická, díky dobrému svícení suverénně ovládla prostor Jirákova divadla. A vzhledem k sevřenému inscenačnímu tvaru, beze zbytku naplněnému energií tanečníků, který divákům nedovolil ani na vteřinu ztratit pozornost, fungovala inscenace ve „velkém“ divadle velmi dobře. Jak je vidět, drží-li inscenace přesný temporytmus a pracuje-li dobře se světly (a scénografií obecně), není prostor Jiráskova divadla ani zdaleka tak nepřátelský. Příběh byl vytvořen na podobném půdorysu jako loňská Jola. I tady je v centru pozornosti hlavní hrdina, tentokrát šestiletý chlapec, který půjde po prázdninách poprvé do školy. Čeká ho tedy tato zásadní iniciace, kdy se z malého dítěte stane členem jakéhosi bratrstva – pachatelů dobrých skutků, kteří za své výkony dostávají ony puntíky. Celá věc samozřejmě není jen tak, chlapec musí dokázat, že je schopen a připraven konat dobro. Inscenace se tentokrát nesla v příjemném nadhledu, děti si dělaly legraci samy ze sebe, ze svých učitelů i rodičů, ale přesto bylo cítit, že jejich bratrstvo funguje velmi dobře. Za své představení sklidily právem bouřlivý potlesk a publikum jim pomyslně věnovalo jeden obrovský červený puntík s hvězdičkou. / Martina Schlegelová
Děkujeme všem školám našich dětí za to, že je vychovaly k statečnosti! Děkujeme tvůrcům inscenace – Lence Tretiagové, Janu Čtvrtníkovi, Robertovi Jančovi a dalším. Děkujeme neuvěřitelně statečným dětem a jejich rodičům. Na dopravu souboru finančně přispěla ZUŠ Na Popelce v Praze 5
Spektákl na festivalu Český týden v Meschers ve Francii Na festival Český týden ve Francii se rozhodlo odcestovat v srpnu 2016 čtyřicet pět cestovatelů – děti a studenti se svými pedagogy a dospělým doprovodným týmem. Zkušení tanečníci spolu s malými začínajícími talenty vytvořili aktuální verzi představení Divadla Sebou, které tradičně ukazuje to nejzajímavější z aktuální tvorby Tanečního studia Light.
Tentokrát výkony tanečníků podpořili živými hudebními vstupy kamarádi ze skupiny bubeníků ZUŠ Na Popelce v Praze 5. Společnými silami mladí umělci dosáhli v přívětivé atmosféře festivalu ohromného uznání a diváci bouřlivě ocenili výkony skupiny z České republiky. Každý den lektoři z Prahy vedli dílny pro všechny účastníky festivalu (překládané do francouzštiny), které odhalovaly pozadí tvorby přivezeného představení. Dílny ukazovaly, jak tvořit pohybovou, hereckou, hudební i výtvarnou složku inscenace. Výsledkem týdenních ateliérů (jak se dílnám ve Francii říká) byla ukázka všeho, co se na mezinárodní dílně účastníci naučili. Opět se prokázalo, že přijetí dětmi interpretovaného umění dospělým světem je pro mladé umělce nesmírně povzbuzující a důležité. Ohromný aplaus a slova díků dospívající děti vnímají velmi pozitivně - a pokud jde o zasloužený, poctivou práci komentující obdiv dospělých, je jasné, že dospívající generace upřednostní uměleckou tvorbu před jiným, často rebelujícím sebe-zviditelněním se. 20
A tak na festivalu mohli diváci vidět patnáctiletého kluka vesele tančícího a komunikujícího s šestiletou holkou na jevišti i mimo něj. Různorodá skupina z Prahy pocítila vzácnou sounáležitost, umocněnou obecným strachem z Francie, zemí přitahující cíle terorismu. Na festival tanečníci přijeli již po čtvrté. Důvodem je nesmírná laskavost, přátelská atmosféra a pohoda uměleckého kempu. Festival v Meschers je orientovaný na země střední Evropy a umožňuje účastníkům nejen bilaterální kontakty, ale přispívá k lepšímu poznání a šíření kultury České republiky ve francouzském regionu Charente Maritimes. Český týden již tradičně přitahuje zájem široké umělecké veřejnosti ve Francii a představení Tanečního studia Light opakovaně patří k vrcholům festivalu. Taneční studio Light umí nejen nadchnout své diváky, ale také je aktivně zapojit do svého programu formou týdenních workshopů. Associace Espace du Possible vznikla v roce 1977. Yves Donnars, syn slavného francouzského psychoanalytika Jacquese Donnarse, měl ideu, že rozvoj osobnosti a osobního štěstí lze ovlivnit pomocí všech druhů umění a založil středisko Meschers. Středisko se nachází v kraji Charente Maritime na Atlantickém pobřeží, tam kde ústí řeka Gironde do oceánu, mezi 21
městy La Rochelle a Bordeaux. Na týdenní festival přijíždí ročně cca 600 umělců, aby aktivně trávili volný čas prostřednictvím uměleckých aktivit. Všichni účastníci festivalu byli nesmírně potěšení z příležitosti žít společně v uměleckém kempu s odpočinkovým programem. Ateliéry tance, sochařství, divadla, zpěvu apod. byly doplněny méně tradičními dílnami – jako např. výuka masáží, smíchu, objímání … Každý den se konaly schůzky vedoucích ateliérů, kde se hodnotil přínos nabízených činností pro účastníky festivalu. Všechna otevřenost Francouzů byla rázem utnuta při opatrné snaze řešit aktuální strach z terorismu. Bylo jasné, že sem lidé přijeli zapomenout na starosti. Všichni zde mají radost ze společného času uprostřed krásné přírody, kde umění může vytvořit jedinečný svět odtržený od běžné každodenní reality. A tak jsme si této skvělé příležitosti naplno užili i my! Děti kromě ateliérů a uvedených představení využily možnost každodenního koupání v moři a v bazénu, zažily ohromné vlny v oceánu, romantické noci ve stanech pod piniemi i malebná městečka Talmont a Royan.
Za realizaci projektu děkujeme Jarce Fournier a vedení Associace Espace du Possible, Lence Tretiagové a Hance Šafaříkové – vedoucím souborů z Prahy, Kateřině Gajdošové – produkční projektu, Michalovi Králíkovi – panu školníkovi naší školy, všem lektorům (Davidovi Králíkovi, Lence Nahodilové, Marii Žižkové) a celému dospělému týmu, který dětem a studentům umožnil účast na festivalu. Děkujeme skvělým dětem. Účast souboru na festivalu podpořili Associace Espace du Possible, Hlavní město Praha, Taneční studio Light a rodiče zúčastněných dětí.
22
Přebytek energie a nápadů Po výčtu letních aktivit souboru se zdá, že už musely všem dojít síly. Týdenní pobyt na Přebytku v překrásné přírodě Jizerských hor byl opravdu odpočinkový. Na sklonku léta bylo krásné teplo, lesy plné hub byly na dosah ruky, zahrada se dvěma berany nabízela nekonečné možnosti her a nedaleké lázně ukrývaly skvělou cukrárnu, která korunovala krátkým výletům do okolí pohodlné chalupy s pokojíčky. I tak třicet členů souboru nelenilo – a připravili se na tvorbu nových inscenací, jejichž premiéru plánují v roce 2016/17 a každý si navíc vytesal nejméně jednu sochu. Neuvěřitelná tvořivost a nápady dětí podpořila spolupráce předních profesionálních tanečníků Jara Ondruše, Jana Čtvrtníka, Radima Pešky, Ondřeje Lipovského a Marty Trpišovské. Je obdivuhodné, v jaké symbióze děti společně strávily poslední dny prázdnin a kolik inspirace a nových nápadů přinesly pro nadcházející období nové umělecké práce.
Děkujeme za přebývání na Přebytku Michalovi Mihalčikovi a za každodenní péči Sebastiánovi Víchovi a Lence Tretiagové. Projekt podpořilo Hlavní město Praha a rodiče zúčastněných dětí.
Ladackou píseň zazpívá – pod mostem v bedýnkách od píva Poslední letní paprsky tanečníci pochytali v krásných slovenských horách Malé Fatry. Tam koncem září odjelo čtyřicet dva dětí a studentů, aby uvedli v unikátním divadle Stanica Žilina sérii komponovaných představení JOLA a Puntíkáři, pachatelé dobrých skutků, propojené živým hudebním vstupem bubeníků a interaktivním programem. Ve Stanici Žilina již má Taneční studio Light dobré jméno. Všechna představení pro školy i pro veřejnost byla vyhledaná místními diváky, kteří ocenili netradiční interaktivní složky programu a perfektní interpretaci. Umělecký projekt na Slovensku přinesl účastníkům nové zkušenosti s úspěšným prosazením umění v netradičním prostoru tak, aby bylo přístupnější současné společnosti. 23
V neposlední řadě Slovensko a slovenština jsou pro nás, dospělé, samozřejmou součástí nás samých – ale pro naše děti je Slovensko „cizí zemí“ bez povědomí o společných historických kořenech a vazbách. Díky účinkování ve slovenském divadle, obohaceném o výlety do slovenských hor, se nám podařilo dětem přiblížit národ a řeč, se kterými byla naše země donedávna úzce spjata. Taneční studio Light zakončilo své letní cesty na vrcholy lezením po stezkách zbojnického chodníku a Jánošikovými dierami, děti vystoupaly na Sulovský hrad a zdolaly Malý a Velký Rozsutec v nádherné scenerii Malé Fatry. Rekonštrukciu budovy divadla Stanice Žilina iniciovalo občianske združenie Truc sphérique v lete 2003 a v septembri 2003 sa uskutočnil medzinárodný otvárací projekt Cesta do Stanice, ktorý odštartoval organizovanie množstva aktivít v tomto priestore a jeho okolí. Ročne sa tu organizuje viac ako 200 kultúrnych aktivít pre verejnosť, ktoré navštívi viac ako 20 000 divákov. V roku 2004 Stanica získala výročnú cenu Enlargement of Mind od European Cultural Foundation v Amsterodame. Stanica slúži stále ako čakáreň pre cestujúcich na trase Žilina – Rajec. Výsledkom je spojenie kultúrnych, vzdelávacích a spoločenských aktivít s priestorom pre verejnosť. Stanica patrí do medzinárodnej siete nezávislých kultúrnych inštitúcií Trans Europe Halles, ktoré fungujú na báze občianskych iniciatív revitalizujúcich prázdne industriálne objekty na priestory pre umenie a kultúrno-sociálne aktivity. V r. 2006 pribudol pri Stanici park s rozlohou 2 ha a na rovnakom dobrovoľníckom princípe bola pri Stanici pod nadjazdom postavená nová divadelná a koncertná sála S2 z 3000 debničiek od piva a zo slamených balíkov máčaných v zmesi hliny a vody. Ide o prvý dom zo slamy pre verejné účely na Slovensku.
Projekt finančně podpořilo MK ČR, Stanica Žilina a rodiče zúčastněných dětí. 24
Konec letní sezony Bez bariér v Ostravě Podzim se ozval mrazivým ránem. Mladí tanečníci vytáhli zimní kabáty a sešli se na nádraží. JOLA byla jedním z vrcholů festivalu profesionálního divadla Bez bariér, kde ji interpretovalo dvacet pět dětí a studentů spolu s tvůrci inscenace. Odměnou pro všechny odvážné cestovatele byla milá příležitost strávit pohodlnou noc s okázalou snídaní ve velkém stylu v hotelu Imperiál Ostrava. Po všech nocích ve stanech na úbočí hor, pod širákem nebo ve festivalových ubytovnách, v asijských klášterech i na břehu oceánu se děti zaslouženě a skromně radovaly z nabídnutého luxusu a z festivalu domů přifrčely (zpožděným) Pendolinem. Moc děkujeme našemu Odzerovi za všechny uskutečněné cesty na vrcholy! Jeden z vrcholů celého festivalu následoval – Projekt Jola v provedení Tanečního studia Light Praha o životním příběhu tibetského chlapce Odzera, kterému také čeští lékaři zachránili život a ve kterém Odzer sám účinkuje. Petr Christov ve své recenzi po zhlédnutí Joly na loňském Jiráskově Hronově přirovnal tuto inscenaci k zázraku. Nehovořil o zázraku křesťanském, hovořil o skutečnosti, ve které dětský divadelní soubor předvede dokument a zároveň zprávu o stavu dnešního světa. Režisérka Lenka Tretiagová vede více jak dvě desítky svých svěřenců k osobnostnímu rozvoji prostřednictvím pravdy zahrané na jevišti. Obdivuhodné, a velmi následováníhodné. Děti zvládají taneční pohyb v prostoru i jevištní mluvu, ale hlavně hrají o tom, co je v životě potkalo. Nezapomenutelné představení oslovilo dětské publikum a dojalo dospělé diváky. / Ladislav Vrchovský
Účast na projektu byla financována organizátory festivalu a Tanečním studiem Light.
Závěrem Taneční studio Light za posledních deset let protančilo Evropu na festivalech i formou umělecké spolupráce v Anglii a Skotsku, ve Francii, v Německu, Norsku, Rumunsku, Ukrajině, Chorvatsku, Srbsku atd. - a loni děti uskutečnily turné okolo jezera Michigan v USA. Za jedno léto 2016 se členové Tanečního studia Light doslova protančili na kraj světa. Dokázali to díky vlastní píli, odhodlanosti a hlavně aktivním a pozitivním přístupem k životu. Každý, kdo dočetl dlouhé vyprávění až sem tuší, že děti během roztančeného léta se svým souborem mohly pocítit svoji vzácnou důležitost, sounáležitost s rodinou, školou, Prahou, zemí, Evropou a celým světem. Zažít nepohodlí, kontrolovaný hlad, chladno a horko, fyzickou námahu a nezbytnou trpělivost čekání – to vše nás učí pokoře k sobě vzájemně, k sobě samým a k životu. Děti to vše dokázaly spolu - ale zároveň každý za sebe vyhrál boj s vlastní leností, obyčejností, nezajímavostí. Pro dospívajícího člověka bylo uplynulé léto s Tanečním studiem Light nevšední příležitostí, jak vyrůst. Děkujeme za podporu pestrých letních aktivit souboru!
25
Ke zprávě se váží krátké filmové dokumenty o cestě do Číny, Japonska a na Slovensko, filmové klipy o účasti souboru na Dětské scéně ve Svitavách, o pobytu na festivalu v Japonsku a ve Francii a o konání benefice Na kraj světa. Nadále foto filmečky složené z portrétů účastníků v Japonsku, Francii a na Slovensku.
Vybrané fotografie z akcí jsou na webu Tanečního studia Light.
www.tanecnistudiolight.cz
www.divadlosebou.com
[email protected]
V říjnu 2016 zprávu zpracovala Lenka Tretiagová s využitím fotografií archivu Tanečního studia Light
Děkujeme za podporu
26
