PROFI-VOLBA V MODRE TRIDE Miroslav Rendl OBSAH Kam se hlásili a kam se dostali Studijní nadání a volba st ^ední školy Projekt profesní budoucnosti jako významový kontext volby Vývoj vizí profese v d^tství Rodinné vlivy na p ^edstavy o profesním zam^^ení Proces výb^ru konkrétní školy Fáze užšího výb ^ru Škola, u^itelé P^íbuzní a známí Spolužáci Poradna Dny otev^ených dve^í Kritéria posuzování konkrétní školy P^íprava na p ^ijímací ^ízení Práce s prosp^chem P^íprava na zkoušky Pr^b^h p^ijímacích zkoušek V rámci Modré t^ídy jsme sledovali 25 d ^tí – 8 dívek a 17 chlapc^. Z nich jeden chlapec a jedna dívka (Jindra a Milena) byli žáky dané t^ídy do 5. ro^níku, po celý 2. stupe^ pak navšt^vovali matematické t^ídy na téže škole. Zahrnujeme je do našeho souboru, o kterém v textu hovo ^íme jako o jedné t^íd^ . Kde to budeme považovat za nutné, upozorníme na odlišnost pozice Jindry a Mileny znovu. V textu vycházíme p^edevším z rozhovor^ vedených s d^tmi v záv^ru školní docházky a tematicky zam^^ených práv^ k tornu, jak se rozhodovali o tom, co dále po základní škole. ^erpáme také z údaj ^ dotazníku, který jsme použili v jiném výzkumu. Ten jsme s d ^tmi administrovali nestandardn^, totiž formou individuálních rozhovor^, v nichž položky dotazníku tvo^ily jen základní osnovu. Krom^ toho jsme využili i dalších data shromážd^ná v pr^b^hu longitudinálního výzkumu ve t^íd^: výsledky Amthauerova inteligen ^ního testu, údaje o prosp^chu, údaje o p^ihláškách na st^ední školy. P^íležitostn^ jsou použita data z dalších rozhovor ^ s u^iteli i s d^tmi a z pozorování ve t^íd^.
Kam se hlásili a kam se dostali V prvním kole p^ijímacích zkoušek vypadala situace takto. Na ve^ejná gymnázia se hlásilo 6 d^tí (Gita, Lada, Nina, Fanda, Mí^a, Tomáš); na technická ^i obchodní lycea 4 d^ti (Bo^ek, Karel - na prvním míst^, Slávek, Milena); na SPS 5 d^tí (Pepík, Vrá^a, Pája, Adam a Darina); je tu však t ^eba vy^lenit Darinu, jejíž obor od^vní návrhá^ství je specifický talentovými zkouškami a je spíše um ^leckého charakteru; na obchodní akademie 5 d^tí (Denisa, Kiška, Jindra, Roman, Lud ^k); na SS pedagogickou 1 dívka (Vanda); na u^^ovské obory ^ty^leté 2 chlapci (Eda a Kryštof); na u^^ovský obor t^íletý 1 chlapec (Martin).
111
K tornu p^istupuje ješt^ 1 chlapec, který se hlásil již v prvním kole na soukromou st^ední školu se zam^^ením na zahradnictví (011e). V prvním kole bylo pak p ^ijato: na gymnázia: 5 d^tí (jen Nina nikoli); na lycea: 1 dívka; jeden chlapec (Karel) byl v rámci téže pr ^myslovky p^ijat na jiný obor; neusp^li Bo^ek a Slávek; na SPŠ: 5 d^tí, tedy všichni (Vrá^a ale až na obor „druhé volby"); spolu s výše zmín ^ným Karlem tedy celkem 6 d^tí; na obchodní akademie: 2 d^ti; Roman a Denisa neusp^li, Lud^k nakonec ani k t^mto p^ijíma^kám nešel a šel rovnou na soukromou školu; na ostatní školy byli p^ijati tak, jak se hlásili. V prvním kole tedy neusp^la Nina na gymnáziu, Slávek, Bo ^ek a Karel na lyceu (ale Karel akceptoval náhradní možnost na téže SPS), Denisa a Roman na obchodní akademii. Z 5 d^tí, které tak po prvním kole nem ^ly místo na n^jaké škole, byly dv^ p^ijaty ve 2. kole na státní školy (Bo^ek na gymnázium, Nina na obchodní akademii), zbylé t ^i pak na soukromé školy. V kone^ném výsledku se pak dostalo 20 d^tí na ve^ejné st^ední školy: 6 d^tí na gymnázia, 1 na lyceum, 6 d^tí na SPŠ, 3 na obchodní akademie, 1 na st ^ední pedagogickou školu a 3 na u^^ovské obory. Zbylých 5 d^tí bylo p^ijato na soukromé školy - 1 na gymnázium, 3 na obchodní ^i podnikatelskou akademii, 1 na zahradnickou školu. Takováto kategorizace však postihuje proces výb ^ru st^ední školy jen velmi zhruba a formáln ^ a v dalším textu ukážeme, že sama by o volb^ další dráhy konci základní školy ^íkala jen velmi málo. P^ece jen však už ona m^že nazna^it ur^ité souvislosti. Studijní nadání a volba st ^ední školy Rozd^líme-li d^ti do skupin podle druh^ škol, kam se hlásily, a porovnáme jednak jejich pr^m^rný prosp^ch, jednak výsledky v inteligen ^ním testu (jde o Amthauer^v test struktury inteligence — IST), dostaneme následující údaje:
Gymnázia Lycea SPŠ Obchodní akademie U^ební obory
Po^et 6 4 5 5 3
1. pol. 8. t^.. 2. pol 8. t^. 1,15 1,13 1,55 1,30 1,63 1,56 1,81 1,61 1,98 1,71
1. po.l. 9. t^. 1,04 1,16 1,45 1,49 1,53
IST v 8.t^. 144 128 114 110 98
IST v 9. t^. 146 126 119 115 108
Z tabulky je patrné, jak po^adí podle úrovn^ prosp^chu koresponduje s po^adím podle výkon^ v inteligen^ním testu. (V^tšinou lepší výsledky testu v 9. t^íd^ lze do zna^né míry p^i^íst tornu, že 8. t^íd^ byl administrován skupinov^, zatímco v 9. t^íd^ v^tšinou individuáln^, nanejvýš v malých skupinkách. Je zárove^ patrné, že citliv^jší na tento rozdíl byli mén^ nadaní žáci.) V tabulce není zahrnuta Vanda, která volila st ^ední pedagogickou školu a svou úrovní by se p^imykala k adept^m na p^ijetí do SPS. Dále není zahrnut Ole, nejhorší žák t^ídy, který se už v prvním kole hlásil na soukromou školu. Porovnáme-li toto rozd^lení, založené na volbách pro 1. kolo p^ijímacích zkoušek, s kone ^nými výsledky, ukazujícími, na které školy se d ^ti ze t^ídy opravdu dostaly, obraz se zm ^ní jen ^áste^n^ : Gymnázia a lycea Obchodní. akademie SPŠ U^ební obory Soukromé školy
112
Po^et 7 3 6 3 5
1.pol. 8.t^. 1,22 1,52 1,63 1,98 2,03
2.pol 8.t^. 1. pol. 9.t^. 1,13 1,04 1,43 1,26 1,53 1,40 1,71 _ 1,53 1,73 1,65
IST v 8.t^. 143 123 114 98 103
IST v 9.t^. 145 130 118 108 109
Zahrnuta není op^t Vanda, p^ijatá na st^ední pedagogickou školu. Její prosp ^chový pr^m^r i testové výsledky se tém^^ kryjí se skupinou p^ijatou na SPŠ. Ob^ tabulky tedy ukazují vysokou úrove^ školního nadání t^ch, kte^í sm^^ují na gymnázia a lycea. Nároky lyceí se v druhé tabulce ukázaly reáln^ snad ješt^ o n^co vyšší, než podle p^vodních ambicí d^tí, vyjád^ených v první volb^. ' Podobn^ tornu bylo i u obchodních akademií. Náro^nost p^ijetí na soukromé školy pak byla v naší t^íd^ z uvedených hledisek srovnatelná s u^ebními obory. Je p^itom patrné, že d^ti tuto náro^nost p^edjímají, že volba je p^izp^sobena odhadu jejich schopností, v n^mž úsp^šnost ve škole hraje podstatnou roli. Ješt^ p^ed p^ijímacími zkouškami korigoval svou první volbu Lud^k a namísto p^ijímacích zkoušek na obchodní akademii šel rovnou na soukromou podnikatelskou akademii. Z nep^ijatých v prvním kole pak v dalším postupu šlo o korekci sm^rem k mén^ náro^ným školám ve 4 z 5 p ^ípad^. Minimáln^ 20 z 25 d^tí odhadlo správn^ své šance už pro první kolo, další provedly korekci na základ ^ jeho výsledk^. Bylo by možno dále dopinit tabulku ilustrující souvislost druh^ škol se vzd^láním rodi^^. Na první pohled bylo však patrné, že se ve t ^íd^ žádná taková souvislost neprojevila, že rozhodující byl práv^ prosp^ch.
Projekt profesní budoucnosti jako významový kontext volby Výše nazna^ená vertikální diferencovanost druh ^ škol je komplikována jednak r ^zným renomé analogických škol (srovnejme r ^znou prestiž jednotlivých gymnázií), jednak r ^znou prestižností obor^ uvnit^ škol (výpo^etní technika v rámci strojní pr^myslovky má vyšší prestiž než obor strojírenství). K tornu p^istupuje diferencovanost horizontální — r^znost obsahu studijních program^, patrná nap^. v kategorii „pr^myslovek”, násobená obsahovou r^zností obor^ v rámci téže školy. Ve h^e však je ješt^ n^co dalšího: že totiž i tentýž obor na téže škole m^že mít pro r^zné d^ti r^zný význam. Záleží na individuálním projektu budoucnosti, na kontextu životního sm ^^ování dít^te, do n^jž školu n^jakým zp^sobem v^le^uje. Je tedy t^eba rozlišit volbu samotného profesního zam ^^ení jakožto oboru ^i oblasti, s níž dít^ spojuje p^edstavy o svém budoucím život ^, a oproti tornu výb ^r konkrétní školy.2 Je t^eba tedy volbu školy chápat primárn ^ jako volbu zam^^ení. Tento význam konkrétní volby je však patrný jen v kontextu celkového sm^^ování. Tatáž st^ední škola m^že být prost^edkem, cestou k velmi r^zným cíl^m a naopak podobné cíle mohou být realizovány velmi r ^znými cestami. Tak obchodní akademie m^že být prost^edkem k plánované dráze právníka stejn ^ jako modelky ^i majitelky kv^tiná^ství. Projekty budoucnosti jsou i v rámci jedné t ^ídy velmi r^zné z hlediska obsahu, ale zárove^ se liší mírou své ur^itosti, vyhran^nosti. Podíváme-li se na naši t^ídu z tohoto hlediska, zjiš^ujeme následující. íští profese, vyhran^nou p^edstavu o tom, co cht^jí v budoucnu d^lat, Jasn^ vymezený obsah p ^ mají Kryštof (barman), Eda (strojvedoucí), Milena (u ^itelka matematiky), Vanda (u^itelka na prvním stupni), snad i Karel (softwarový inženýr jako otec). K ur^itosti jejich p^edstav p^ispívá, že jsou to profese, které jsou p^i jejich dosavadní zkušenosti dob ^e p^edstavitelné.
Lycea, a^ formáln^ tvo^í jen jeden z obor^ dané SPŠ nebo obchodní akademie, se zjevn ^ stávají svébytným typem studia, který je staví nad ostatní obory t ^chto škol a o svým charakterem je chápán jako bližší gymnáziím než sousedním obor^m na škole. 2 Ve t^íd^ nenastal p^ípad, že by volba zam^^ení byla pod^ízena výb^ru školy. Je to vzhledem k hustot ^ a rozmanitosti nabídky st^edních škol v Praze z^ejm^ nepravd^podobné, na venkov ^ k tomu však m^že asi dojít.
113
Pom^rn^ vyhran^nou p^edstavu má ovšem ^ada dalších d^tí. P^ece jen však jimi zvolená profese m^že mít mnohotvárnou podobu, nápl^ i úrove^. K tomu p^istupuje skute^nost, že vzhledem k dosavadní zkušenosti mohou být p^edstavy d^tí o daných profesích nejspíše jen dosti fragmentární a zprost^edkované.' Odhadujeme tedy, že o n^co neur^it^jší obsah mají vize profese u této skupiny d^tí: Jindra (manažer n^jaké firmy), 011e (zahradní architekt), Lada (pilot), možná Denisa (modelka), Adam (práce v redakci novin), Bo^ek (programátor), Pepík (programátor), Kiška (být aranžérka a mít kv ^tiná^ství), Darina (zkusit film, když ne, tak noviná^ka), Slávek (sport a pak trenérství nebo ekonomickou a zase n^co kolem sportu), Tomáš (právník), Vrá^a (režisér a když to nevyjde, tak n^co s po^íta^ovou grafikou, animace), Pája (architekt, nejrad ^ji filmový), Lud^k (podnikatel-obchodník — jasn^ p^i této p^edstav^ kopíruje rodi^e), Roman (možná zkusí práva, vždycky ho lákalo být obhájce u soudu). Je pro nás p^ekvapivé, že pom^rn^ vyhran^né projekty ^i vize profese nalézáme u v^tšiny d^tí — u 20 z 25 d^tí. Pokoušíme se zde abstrahovat od toho, nakolik se nám zdá jejich p ^edstava realizovatelná. Ovšem ani míra její ur ^itosti není u všech jmenovaných téže skupiny stejná, u n^kterých m^že být vyzna^ení profese prost^ jen reakcí na otázku, kterou jsme položili. P ^esto i tento p^ípad bereme jako jinou úrove^ ur^itosti, než když na tutéž otázku bud' neozna ^í dít^ profesi žádnou, ^íká, že ješt^ neví, že možná tohle, ale možná také tohle a že se teprve uvidí. Nejnižší úrove^ ur^itosti p^edstav o své budoucí profesi p^edstavují d^ti, které bud' formulují spíše jakési nezávazné nápady, vidí budoucnost velmi variantn ^ nebo v^bec odmítají o tom v sou^asné dob^ p^emýšlet, n^co sd^lovat, nanejvýš ^íkají, co by ur^it^ necht^ly, a rezervují si období st^ední školy práv^ na takové p^emýšlení: Fanda, Gita, Mífa, Nina, Martin (když mu p ^jde st^ední, tak potom na VŠ, být strojní inženýr, navrhovat motory, letadla — zatím jde ovšem na automechanika). Jakkoli p^ibližné je rozd^lení d^tí podle vyhran^nosti jejich projektu profesní budoucnosti, lze konstatovat, že míra vyhran ^nosti nijak jednozna^n^ nesouvisela s jejich intelektovou úrovní ^i školní úsp^šností, ani s jejich rodinným zázemím (p^esn^ji se vzd^láním a profesí jejich rodi ^^). Snad jediný náznak tendence by bylo možno spat ^ovat v tom, že v^domé odsouvání rozhodnutí o budoucí profesní orientaci bylo charakteristické pro skupinu nejnadan ^jších d^tí. Lze n^jak kategorizovat projekty d^tí podle obsahu? Jednou oblastí jsou po^íta^e. P^ímo tvorbu jejich hardwaru ^i softwaru cht^jí d^lat t^i kluci (Bo^ek, Pepík, Karel), všichni na vysokoškolské úrovni. Další mluví o po^íta^i jako pracovním nástroji, využitém v jinak specifikované oblasti: Vrá ^a k animaci (nejspíše filmové), Adam k práci v redakci. Další skupinu tvo^í oblast práva. Tomáš a Roman ji zmi^ují jako jedinou, Fanda jako jednu z možných, která by ho lákala. Oblast ekonomiky, obchodu, podnikání uvádí Denisa (i když by asi nejrad^ji cht^la být modelkou), Jindra (manažer), Kiška (spojuje to s p ^áním ud^lat si také nástavbu na aranžérku a mít kv^tiná^ství), jako jednu z možností ho zvažují Fanda a Slávek. Více než jednou se objevuje p^edstava uplatnit se v oblasti filmu: Vrá^a jako režisér, Darina jako režisérka ^i scenáristka, Pája jako architekt (poté co slevil z p ^ání stát se kameramanem). Dvakrát se v naší skupin^ d^tí objevuje také sm^^ování k u^itelství (Milena a Vanda). Dvakrát se objevuje noviná^ství, ale v r^zných podobách — jako redak ^ní práce u Adama (jehož matka takovou profesi d ^lá), jako autorské psaní u Dariny. Další profese už se objevují jen jednotliv^, ovšem s nestejnou mírou atraktivnosti ^i exkluzivity: strojní inženýr v podob ^ konstruktérské práce (Martin), profesionální sportovec (Slávek), 3 Je to ovšem do jisté míry náš odhad, založený na znalosti d ^tí a jejich zájm^. Proto také máme nap^. za to, že p^edstava Karla o profesi softwarového inženýra je p^i jeho dlouholetém zájmu o po ^íta^e a profesi jeho otce vyhran^n^jší, než p^edstava Lud'ka o podnikání, a^koli oba jeho rodi^e jsou podnikatelé.
114
pilot (Lada), barman (Kryštof), zahradní architekt (011e), modelka (Denisa), strojvedoucí (Eda), architekt (Pája — když ne filmový, projektoval by budovy). Jaké cesty k uvedeným oblastem d^ti volily? Chlapci, jejichž oblastí zájmu jsou po^íta^e, vesm^s uvažovali v první ^ad^ o SPŠST v Panské, jen Bo^ek by býval preferoval rovnou zam^^ení na programování na gymnáziu v Arabské, ale volba Panské se mu zdála realisti ^t^jší. (Arabskou dal až na druhé kolo — v rozporu se svým o^ekáváním se pak dostal tam, v Panské neusp ^l). Modrá škola má s Panskou už tradi ^ní kontakty a mimo rámec dn^ otev^ených dve^í organizuje pro žáky devátých t ^íd exkurzi na této škole. Tak mají možnost se seznámit také se zp^sobem a nároky p^ijímacího ^ízení. T^i z p^ti zájemc^ o „po^íta^e” pak zhodnotili své šance jako velmi nízké (vzhledem k dosavadnímu prosp^chu) a za^ali uvažovat o jiných školách. Žeb^í^ek se zdá jasný: nejprve jsou zvažovány p^íslušné obory na SPŠ elektrotechnických — tam se hlásil Pepík. Zdají-li se d^tem nároky p^ijímacího ^ízení p^íliš vysoké, p^icházejí na ^adu obory s výpo^etní technikou na SPŠ strojní, v p^ípad^ nouze pak dokonce i strojírenské obory — s tím, že to hlavní, co bude doty^ného na škole zajímat, jsou i tak po^íta^e. Tak byl Adam p^ijat na SPŠ strojnickou Novoborská — obor strojírenská technická administrativa. Adam to ozna^uje jako „výpo^etka” a považuje to za stejný ^i analogický obor, jako si vybral na Presslovce (Smíchovská SPŠ Presslova - výpo ^etní technika). Vrá^a, který se také drží po^íta^^, protože pokud jde o cíl stát se režisérem, „taková škola není” (myslí st^ední), také slevuje a akceptuje na Presslov^ obor strojírenství, který m ^l jako druhou volbu v prvním kole, když se ukázalo, že na „výpo^etní techniku” by se svým prosp^chem musel riskovat p ^ijímací zkoušky. Je to nouzová varianta, ale p^edem p^edpokládaná — na druhé kolo si napsal tutéž školu a práv ^ jen obor strojírenství. Chlapci, kte^í uvažují o možnosti pohybovat se v oblasti práva, se hlásí na gymnázium ^i na obchodní akademii. A^koli jsou jen t^i, dob^e ilustrují, jaký je ve vztahu k této dráze žeb ^í^ek st^edních škol a studijních obor^ na nich. Fanda, možná nejnadan ^jší žák ve t^íd^, se hlásí v obou kolech na gymnázium. (Dráha právníka je ovšem pro n^j jen jedna z možných — možná by se mohl v^noval ekonomii, strýc ho také p^emlouvá, aby se stal geodetem.) Je úsp ^šný, je p^ijat v prvním kole. Tomáš, který také pat^í k nejlepším, ale ne tak výrazn^ jako Fanda, dlouho váhá, zda si má troufnout na p^ijíma^ky na gymnázium, když na ekonomické lyceum (na OA Resslova) by se nejspíš dostal bez zkoušek. Nakonec se rozhodne gymnázium zkusit (totéž jako Fanda), obchodní akademii v Resslov^ si dává na druhé kolo s po^adím obor^ 1. ekonomické lyceum, 2. obchodní akademie: ,,no tak samoz^ejm^, vždycky se dává lepší nejd^ív, " komentuje svoji strategii. (Nakonec je p^ijat v prvním kole na odvolání na gymnázium.) Roman pat^í naopak ke slabším žák^m (nap^. v pololetí 9. t^ídy mají horší pr^m^r než on jen dva žáci, další dva mají stejný). Na první kolo si dává OA Kollárova — obor obchodní akademie (ekonomické lyceum zde ani není), na druhé kolo pak soukromou OA Stod^lky. (P^ijat je do Stod^lek bez p^ijímacích zkoušek, jen na základ ^ osobního jednání rodi^^ a vedení školy v jeho p^ítomnosti). Zájemci o sv^t ekonomiky, podnikání, obchodu volili vesm^s jako školy obchodní akademie — s výjimkou Fandy, který vidí budoucnost velmi variantn ^. Nejvyhran^n^jší je z nich Jindra, který chce být manažerem v n^jaké firm^. U n^j je volba st^ední školy v nejt^sn^jším vztahu k pozd^jší dráze, už te^ ví, že chce studovat VŠE. (O ekonomickém lyceu neuvažuje. V rozhovoru ^íká, že nechápal Slávka, který se prý hlásil na dv ^ ekonomická lycea. Tam musí být ti nejlepší, bez zkoušek tam brali jenom s jednou dvojkou. Má dojem, že Slávek ani nepoznal, že je ta škola prestižní, i když mu to Jindra ^íkal. Jindra má v 9. t^íd^ pr^m^r 1,43 - o n^co horší, než je pr^m^r t^ídy jako celku.). Ob^ dívky, které zmi^ují tuto dráhu, nejsou zdaleka tak vyhran ^né. Kiška cht^la p^vodn^ aranžérství, pro které se rozhodla n ^kdy v sedmé ^i osmé t^íd^. Pak ale zjistila, že na aranžérství jsou jen zahradnické školy a mít zahradnickou školu jí p ^išlo blbý. Tak šla na tu obchodku. Aranžérské školy lad^né um^lecky prý jsou, ale jsou všechny soukromé. O vysoké škole uvažuje, z^ejm^ to bude
115
také n^jaká ekonomka. Cht^la by si ale také ud^lat n^jakou nástavbu s tím aranžérstvím. Cht^la by mít své kv^tiná^ství. N^jaká práce sekretá^ky ji moc neláká. Kiška s pr^m^rem 1,29 byla v prvním kole p^ijata na OA Dušní bez zkoušek (to pro ni bylo velmi d ^ležité). Z našeho pohledu je patrné, že ke své profesní vizi vlastn^ vysokou školu nepot^ebuje. Ale školn^ je zatím velmi úsp^šná, a tak z^ejm^ uvažuje o VŠ ve stylu „pro^ ne?”. Denisa pat^í spíše ke slabším žák^m (s pr^m^rem 1,59 je na tom v deváté t^íd^ podobn^ jako Roman, horší pr^m^r mají ve t^íd^ jen 2 žáci). K zam^^ení další školní dráhy se dostává negativním výb^rem. Tvrdí, že moc možností není. Na gympl — když nep ^jde na vysokou — to je úpin ^ k ni^emu, a co jinýho — už jen obchodka, protože n^jaká ta elektrotechnická je spíš pro kluky. (Denisa tu jasn^ vymezuje t^i základní sm^ry, pro které se d^ti ve t^íd^ rozhodovaly.) Ješt^ ji napadla hotelovka, jednu dobu o tom uvažovala (n ^jak v osmi^ce), ale asi by ji to nebavilo: má prý jednu kamarádku na hotelovce, ta ^íkala, že tam po^ád n^co va^ej, a ona nerada va^í. Na zdravotnickou by nikdy nešla — hnusná práce (pe^ovat o ty staré lidi, kte^í se nemohou hýbat, a otá^et je) a malý plat. A myslí, že je to docela t ^žká škola. Na módu jako Darina? — neumí kreslit. Zkoušela sice d^lat modely, ale jen chvílemi, když ji to chytlo, jinak ji to nebaví. Ve skute^nosti chce nejspíše stále být modelkou. Obchodní akademie s tím není v rozporu a na rozdíl od gymnázia poskytuje ur^itou odbornost, která se m^že hodit, i kdyby modelka nevyšla. Její rodi^e jsou drobní podnikatelé, mají dva malé obchody s koženým zbožím, oba vystudovali st^ední ekonomickou školu. Tak co jiného? Také nez ^eteln^ p^ipouští, že o tom uvažovala: možná jako táta, d^lat ty obchody. Slávek se rozhodoval trochu zmaten ^. Jako profesi preferuje dráhu sportovce; i kdyby to nevyšlo, cht^l by po^ád d^lat n^co kolem sportu. Z rodiny cítil p ^ání, aby studoval gymnázium (všichni v rodin^ mají gymnázium, matka mu ho doporu^ovala - aby to bylo obecn ^jší — neví, pro co se rozhodne za ^ty^i roky, když se pak rozhodne pro n ^co jiného na tu vejšku, pak má z toho gymplu v^tší šanci; táta taky necht^l, aby m^l jenom obchodku). Slávek si ale na gymnázium nev^^il (ješt^ spíše ve vztahu k pozd^jšímu studiu než k samotným p^ijíma^kám) — kdyby to bývalo bylo na n ^m, byl by šel na obchodní akademii (obor). P ^vodn^ uvažoval o sportovním gymnáziu, které se zdálo mít vazbu na fotbalový oddíl, kde hrál. Ale pak se ukázalo, že jde o všeobecné gymnázium, které se jen v oddíle propagovalo. Slávek pak volil ekonomické lyceum — vypadá to jako kompromis: p^ipadalo mu nejlepší, zn ^lo mu to dob^e. Ze to bude takové obecn ^jší, že to nebude jen na matematiku, že se z toho ješt^ dá vybrat, kam by šel na tu vejšku t^eba. V obou kolech tedy napsal ekonomícká lycea. Po neúsp^chu v prvním kole mu ovšem rodina sehnala ješt ^ soukromé gymnázium a poté, co ješt^ p^ed druhým kolem na státních školách na n^m ud^lal úsp^šn^ p^ijíma^ky, se nechal p^esv^d^it, že gymnázium je lepší. Cílové oblasti filmu (pokud nejde o herectví) odpovídá p ^ímo snad jedin^ SPŠST Panská pro oblast filmové techniky. Tuto cestu by býval v optimálním p^ípad^ volil jak Vrá^a, který chce být režisérem, tak Pája, který cht^l být kameramanem. Oba však zjistili, že jejich šance na p ^ijetí jsou mizivé. Vrá^a tak p^ehodnotil cestu k režisérství, Pája pozm^nil i cíl sám. Když jsme zjistili, že se hlásí na stavební pr^myslovku, domnívali jsme se, že na p^vodní cíl zcela rezignoval. Rezignace však byla pouze ^áste^ná — namísto kameramanem se chce stát filmovým architektem. Zcela jinou cestu, která p ^ípadn^ také m^že vést k filmu, optimáln^ k režii ^i scenáristice, volí Darina. Cesta p^es filmovou techniku jí zjevn^ nep^ipadá atraktivní, nejspíše ji ani nenapadla. Jde tedy na obor, který je považován za um^lecký a ke kterému v sob^ našla p^edpoklady: od^vní návrhá^ství. Také u ní jsme se domnívali, že tato orientace a úsp^šné zkoušky na návrhá^ství zm^nily její vizi budoucnosti, avšak Darina se jí drží. Zárove ^ ovšem rozpracovává paralelní linii: noviná^ka. Ta není pro ni v^^i sv^tu módy zcela alternativní — m^že se stát noviná^kou píšící o mód^. Její ambice jsou ale ješt^ jiné (z^ejm^ i z její perspektivy vyšší): cht^la by psát o mezinárodní politice — uplatnila by tu dlouholetý zájem o d^jepis a zem^pis. Nakonec i kombinace obou linií dává zajímavé možnosti — mohla by t^eba to^it pro televizi dokumentární filmy, i když v tuto chvíli by rad^ji byla režisérkou film^ hraných. K filmu se tedy lze ubírat velmi r ^znými cestami.
116
Naproti tornu cesty k u^itelství jsou pom^rn^ jasné. Ale i zde se naše dv^ adeptky velmi liší. Liší se už svou výchozí situací a motivací. Milena pat ^ila vždy k vynikajícím žák^m, vždy p^sobila dojmem, že je mnohem zralejší, než její spolužáci, chovala se vždy dosp ^leji - velmi seriózn^, korektn^, zodpov^dn^. Její volbu technického lycea na SPŠST Panská komentovala psycholožka v poradn^ tak, že by pot^ebovala náro^n^jší školu, že se tam bude nudit. Milena ji ovšem volí proto, že je tam hodn^ matematiky a mén ^ jazyk^ než na gymnáziu. Ona p^itom chce být u^itelkou matematiky, nejspíše s fyzikou, možná t^locvikem (léta už je cvi ^itelkou menších d^tí v Sokole a v^nuje se také aerobiku, v n^mž postupn^ též zdolává jednotlivé stupínky cvi ^itelské kvalifikace). Už dnes ví, které u^itelské obory s matematikou existují na MFF UK. Její volba a záliba v práci s d ^tmi p^sobí velmi zrale a dosp^le, navíc zcela v^dom^ dává p^ednost obsahu práce, který ji zajímá, p^ed kariérou motivovanou bohatstvím a blahobytem. Vanda je zcela jiná, v jistém smyslu protiklad: p ^sobí infantiln^, sociáln^ se ve t^íd^ moc neprosazuje, pat^í k pr^m^rným žák^m. V rozhovoru s námi ráda budí zdání tajemnosti a záhadnosti, trochu jako by cht^la p^esv^d^it, že má ur^ité schopnosti, jejichž podstatu nám nehodlá sd ^lit. Do jisté míry z^ejm^ vztahuje domn^nky o t^chto schopnostech i na to, jak si rozumí s menšími d ^tmi. Její porozum^ní s menšími ovšem p^sobí v sou^asnosti práv^ spíše jako infantilní p^íklon k nim, když agenda vrstevník^ ji ješt^ nezajímá. Její p^ihláška na st^ední pedagogickou školu pro ni p^edstavovala hodn^ sm^lé rozhodnutí, které nám p ^vodn^ (na konci osmé ^i na za^átku deváté t^ídy) sd^lila jako tajemství, o kterém se zatím nesmí mluvit. Dodate ^n^ je patrné, že ve h^e byla také opozice proti otci, který se rozvedl s matkou (ale stále s nimi bydlí) a který jí doporu^ oval obchodní akademii. Na školu se dostala bez problém^ v prvním kole, její úsp^ch trochu p^ekvapil výchovnou poradkyni. Plánuje vystudovat pozd ^ji pedagogickou fakultu a pak u^it na prvním stupni na škole, kterou práv^ kon^í jako žákyn^. (Odmítá p^itom, že by m^la v n^které u^itelce, kterou zažila na prvním stupni, vzor.) Ob^ dívky p^i vší své rozdílnosti volí st ^ední školu s p^ímou relevancí nikoli k u^itelství obecn^, nýbrž p^ímo k aprobaci, ke které sm^^ují. íd^ pat^í ta Edova (strojvedoucí) a Kryštofova (barman). Oba K nejvyhran^n^jším vizím ve t ^ volí promyšlen^ ty školy, které jsou nejkratší cestou k cíli. Eda cht^l p^vodn^ na SPS dopravní v Masné, ale jednak se mu p ^i návšt^v^ tolik nezamlouvala, ale p^edevším by z ní nemohl p^ímo na strojvedoucího, zbyte^n^ by zahodil 4 roky studia a ^ekalo by ho to znova. (Pro Edu byla p^vodn^ st^ední škola jen ^ekáním na to, až bude moci ^ídit tramvaj. To lze až od 21 let, do té doby musí n^co d^lat. Ale s tím, jak zm^nil a z^ejm^ zvýšil své ambice sm^rem ke strojvedoucímu, za ^al také brát st^ední školu jinak, jako nezbytnou kvalifikaci a profesionalizaci.) Také Kryštof volí p^ímou cestu — školu a obor, která mu p^i dobrých výsledcích umožní získat kvalifikaci barmana snad už v pr^b^hu studia. Navíc na ní bude d ^lat praxe v prestižním hotelu, kde pracují jeho rodi^e. Vyhran^ná je i p^edstava 011eho (zahradní architekt) a také on volí školu, která je nejkratší cestou k cíli. Naproti tomu Lada také s vyhran^nou p^edstavou (pilot) volí ur^itou okliku. Ví, že p^ím^jší cestou k vysn^né profesi by byla vojenská st^ední škola, ale p^ipadá jí v dané chvíli málo dostupná i atraktivní. Má dojem, že gymnázium nemá nevýhody vojenské školy a cestu k pilotování jí p ^itom neuzav^e. Jak shrnout tyto r^znorodé individuální volby a r^znorodost rolí, které v nich hrají st^ední školy? Zdá se, že pro naši t^ídu by je do jisté míry bylo možno shrnout ve schématu na následující stran^.
117
Je projekt budoucnosti vyhran^ný?
Chce dít^ studovat VŠ?
Na jaké úrovni profesionalizace? SŠ /
\VŠ Existuje SŠ s p^ímou afinitou k VŠ?
Daná škola
ANO
Nejspíš ekonomii ^i práva?
Eda (u^ilišt^) Kryštof (u^ilišt^) ANO
Je škola dostupná?
ANO
Gymnázium,lyceum ^i obchodní akademie Kiška (obch. ak)
ANO
Daná škola
Náhradní škola
Bo^ek (TL) Karel (SPŠST) Pepík (SPŠE) Milena (TL) Vanda (SPedŠ) Jindra (obch.ak.)
Lada (gymnázium) Pája (SPS stavební)
Obchodní akademie, „po^íta^e” Denisa? NE Adam?
Gymnázium Fanda Gita Mí^a Nina Slávek
Náhradní škola Tomáš (gymnázium Roman (obch. ak.) Darina (SPS — od^v. návrh.) Vrá^a (SPŠS)
Schéma lze slovn^ popsat takto: 1. Má-li dít^ vyhran^nou p^edstavu o budoucí profesi, závisí jeho volba st^ední školy na tom, zda profese p^edpokládá pouze st^edoškolské vzd^lání ^i vysokou školu. Pokud dosta ^uje st^edoškolské vzd^lání, rozhoduje se dít^ pro tu školu, která co nejbezprost^edn^ji a co nejúpin^ji kvalifikuje pro danou profesi. Touto cestou šli v naší t^íd^ Eda a Kryštof. 2. Pokud profese p^edpokládá vysokoškolské vzd ^lání, tzn. vysokou školu, která v dané oblasti poskytuje profesní kompetence, zvažuje se, zda n^která st^ední škola má k dané vysoké škole p^ímou afinitu, podobá se jí svým obsahem studia. Pokud tornu tak je, je dalším krokem zvážení dostupnosti této školy, p^ípadn^ její p^itažlivosti i z jiných hledisek, než je obsah studia. Vyhovuje-li
118
škola i z t^chto hledisek, padá volba na ni. Toto byla cesta, kterou šli Bo^ek, Karel, Pepík, Milena, Vanda a Jindra. 3. Pokud sice existuje st^ední škola, která má optimální návaznost na vysokou školu, poskytující pot^ebnou profesionalizaci, ale není z n ^jakého d^vodu dostupná ^i v dané chvíli atraktivní, je volena st^ední škola náhradní. To je taková škola, která p ^inejmenším neuzavírá ^i nekomplikuje k p^vodnímu projektu cestu, nebo ješt^ spíše umož^uje konstruovat ^áste^nou relevanci vzhledem k p^vodnímu projektu nebo umož^uje konstruovat paralelní projekt, který rozvíjí ^i variuje p^vodní projekt nebo alespo ^ umož^uje konstruovat projekt záložní. P^ípadem této cesty k volb ^ je v naší t ^ íd^ Lada (namísto vojenské st^ední školy volí gymnázium) a Pája (namísto SPS sd^lovací techniky sm^^ující ke kame^e volí SPS stavební a sm ^^uje k filmu p^es architekturu). Objektivn ^ sem pat^í v jistém smyslu i Lud^k, odlišuje se však ve dvou aspektech. Jeho škola (soukromá podnikatelská akademie namísto ve ^ejné obchodní) není náhradní ve smyslu odlišného studijního programu, nýbrž ve smyslu nižších nárok ^ na p^ijetí. Navíc Lud^k subjektivn^ zpracovává výsledek p ^ijíma^ek tak, že se dostal nikoli na horší, nýbrž na n^j lepší možnou školu. Podobn^ je tornu s Pepíkem. Také on vyhodnotil nad ^ji na p^ijetí na technické lyceum na Panské jako nízkou a volil místo toho dv^ elektrotechnické pr^myslovky. 4. Pokud st^ední škola, která by m^la p^ímou návaznost na žádoucí vysokou školu, neexistuje, volí se op^t škola náhradní. Do této kategorie bychom mohli za ^adit volby Tomáše (gymnázium jako cesta do oblasti práva), Romana (obchodní akademie —> práva), Dariny (od ^vní návrhá^ství -* film), Vrá^a (strojírenství, ale v n^m hlavn^ po^íta^e —> film). 5. V n^kterých p^ípadech d^ti v^dí, že cht^jí ur^it^ vystudovat vysokou školu, aniž by zatím m^ly p^edstavu o jejím zam^^ení. Zdá se, že v takových p^ípadech je patrn^ anticipováno nejhrubší d^lení oblasti VŠ studia na „práva nebo ekonomická” a zbytek. Ze „zbytku” ješt^ výrazn^ vystupuje medicína, v^^i níž se n^které d^ti vymezovaly, ale vesm^s negativn^. Pro sm^^ování na „práva ^i ekonomickou” se krom^ gymnázia volí i ekonomické lyceum ^i obchodní akademie. Za takový p^ípad bereme Kišku (vzhledem k velmi neur^itému vztahu její vize aranžérky a majitelky kv ^tiná^ství ke studiu na vysoké škole), která volí obchodní akademii. 6. Pro neur^ité ^i hodn^ variantní sm^^ování je pak výhodné p^edevším gymnázium. Pat^í sem Gita, Mí^a a Fanda. Radíme sem i Slávka, a také Ninu, p^estože sem pat^í jen svou neúsp^šnou první volbou. Obor, na který se nakonec ve druhém kole dostala, p ^edstavuje u ní nouzové ^ešení. Obchodní akademie u ní pak funguje jako náhradní škola nižšího ^ádu, než je gymnázium ^i lyceum. Schéma nepostihuje p^esn^ volby d^tí, u nichž je sm^^ování nejasné a volba st^ední školy se ^ídí spíše snahou prost^ se v^bec n^kam dostat. U Denisy si sm ^^ováním k dráze modelky nejsme jisti, otev^en^ o n^m nemluví a není tedy ani jasné, jak — pokud v^bec n^jak - vidí její souvislost s volbou obchodní akademie. Vysokou školu spíše nechce. Obchodní akademie pro ni funguje jako „náhradní škola” (ve vztahu k dráze modelky), umož ^ující také záložní profesionaliza^ní projekt (obchody jako rodi^e). Adam se chce údajn^ nau^it p^edevším „pracovat s po ^íta^em”, aby to mohl využít pro práci v redakci novin. Jeho volba oboru „strojírenská technická administrativa” i komentá ^ k ní však budí dojem, že hledá p^edevším co nejnižší náro ^nost. Martin osciluje v rozhovorech o výb^ru školy a jejím vztahu k profesní budoucnosti mezi pózou, že n^co jako práce a profese ho v život^ v^bec nezajímá, tvrzením, že motory ho zajímají a cht^l n^co s nimi (tedy automechanik), a p^edstavou, že se klidn^ m^že stát inženýrem-konstruktérem, který navrhuje cokoli, t^eba letecké motory. Vrátíme-li se k p^ehledu, na které st^ední školy se d^ti hlásily, a porovnáme je s tím, jakou mají mít funkci v jejich projektech, pak dostáváme následující shrnutí: Gymnázium: odklad volby profesního zam^^ení p^i nevyhran^né vizi, zárove^ ovšem tém^^ vždy jako cesta ke studiu vysoké školy (Gita, Mí^a, Fanda, Slávek výjimku by tvo^ila Nina, která prý neví, zda chce vysokou školu studovat, a^koli by si to rodi^e p^áli — její váhání však máme spíše za výraz nízké
119
sebed^v^ry, narušené navíc neúsp^chem v p^ijímacích zkouškách; jsme si tém ^^ jisti, že Nina si to ve skute^nosti p^eje); cesta ke studiu práv (Tomáš); cesta ke studiu matematicko-fyzikální fakulty a dráze programátora (Bo ^ek - jde ovšem o specifické zam^^ení na programování na gymnáziu v Arabské); náhradní škola na cest^ k profesi pilota (Lada). Lyceum - technické: cesta k u^itelství (pro Milenu cesta na matematicko-fyzikální fakultu a k u ^itelství matematiky); cesta k programování (pro Bo ^ka a Karla — u obou však jde o nerealizované cesty); ekonomické: cesta k profesi právníka (Tomáš — avšak jako volba pro 2. kolo se nerealizovala); odklad volby profesního zam ^^ení (Slávek — avšak volba nerealizována, nep ^ijat). Obchodní (podnikatelská) akademie: cesta ke studiu vysoké školy ekonomického zam^^ení (u Jindry s jasnou vizí manažera, u Lud'ka s mén^ ur^itou vizí podnikatele-obchodníka; u Kišky bez ur ^ité vize); cesta ke studiu práv (Roman chce pak být obhájcem); nez^etelná profesionalizace na st ^edoškolské úrovni (Denisa: „co jiného?); náhradní škola nižší kategorie p^i nevyhran^nosti vize profese (Nina). SPŠ elektrotechnická: cesta k profesi programátora (Pepík. Karel - v obou p^ípadech p^edpokládáno též studium VŠ). SPS strojní: cesta k ovládnutí po^íta^e (u Vráti pro záložní projekt zvládnutí animace, který má z^ejm^ pro n^j afmitu ke sv^tu filmu; u Adama k profesionalizaci pro práci v redakci novin). SPS stavební: cesta k pozd^jšímu studiu architektury a profesi filmového architekta. St^ední pedagogická škola: cesta k u^itelství (Vanda — pedagogická fakulta a pak u ^itelství 1. stupn^ ZŠ). SPŠ od^vní: oklika k filmu ^i cesta k noviná^ství (pro Darinu je to volba v situaci, kdy p ^ímá cesta k filmové režii ^i scenáristice neexistuje, umož^uje ^áste^n^ konstruovat paralelní projekt noviná^ství — už s touhle školou by mohla psát o mód ^). SPŠ zahradnická: profesionalizace na st^edoškolské úrovni (011e — zahradní architekt). SOU^ty^leté: profesionalizace na st^edoškolské úrovni (Eda — strojvedoucí, Kryštof — barman). SOU t^íleté: základní profesionalizace v rámci neur ^itého projektu (Martin — když mu p ^jde st^ední škola, možná strojní inženýr - konstruktér motor^).
Vývoj vizí budoucí profese v d^tství P^i dotazech v rozhovoru na konci 9. t ^ídy žáci referují (n^kdy spontánn^, n^kdy na položené otázky) zhruba o t^ech fázích ^i obdobích, která se pojí s tím, jaké profese cht^li až dosud d^lat, ^ím cht^li být. První je období kolem po ^átku školní docházky, p^ibližn^ od 5 do 7 let. Z našich 25 d^tí udává vzpomínku na první povolání, které cht^ly d^lat, 21 z nich (ostatní si nevzpomínají). Pokud jsou schopny uvést, kdy to bylo, všechny je situují do tohoto v^ku. U ^ásti d^tí je vzpomínka provázena nejistotou, zda to tak opravdu bylo, n^které však odpovídají bez váhání, s jistotou. Opakovan^ se tu
120
vyskytuje: policista, ^idi^ (tramvaje, popelá^ského auta, traktoru), kosmonaut, voják, léka^ka, u^itelka, veteriná^ka ^i ošet^ovatelka zví^at, archeolog ^i paleontolog, dále dopravní inženýr, malí^ , spisovatel. Z^etelnou souvislost s pozd^jším rozhodováním o profesním zam^^ení ^i dokonce p^ímo o volb^ st^ední školy nacházíme spíše jen výjime ^n^ — ve 4 p^ípadech. Eda cht^l odjakživa a po celé d^tství být ^idi^em tramvaje; v záv^ru svého rozhodování posunul svou volbu k p^íbuzné (a z jeho hlediska z^ejm^ ambiciózn^jší) profesi strojvedoucího. Podobn^ Jindra projevoval po celé d^tství zájem o dopravu, i když jeho ambice sm ^^ovaly výše než u Edy — cht ^l být inženýrem, který navrhuje dopravní systémy. Tato vize hrála roli ješt ^ na po^átku rozhodování o st^ední škole — p^vodn^ cht^l jít na SPŠ dopravní. O zm^n^ projektu rozhodlo podle n^j to, že mu nejde fyzika, podpo^ila ho v tom i poradna. Šlo pak o zm ^nu mnohem podstatn^jší než u Edy, Jindra se rozhodl stát se manažerem. Vanda nám v rozhovoru tvrdí, že profese, kterou cht ^la být v d^tství nejd^íve, je tatáž jako nyní: u^itelka. Na rozdíl od Edy a Jindry však o tom nemáme v pr^b^hu její školní docházky žádné z^etelné známky. Vanda také na rozdíl od nich uvedla ve 4. t ^íd^, že chce pracovat v cirkuse (m^že to souviset s tím, že Vanda nap ^. chodila do kouzelnického kroužku), v rozhovoru zmínila i možnou (paralelní ^i alternativní?) dráhu zp ^va^ky. Roman cht^l být odmali^ka asi prý tak do 10 let malí^, v 6. a 7. t^íd^ chodil do kroužku figurální kresby na výtvarné škole. Ale tenhle projekt drželi až do doby rozhodování o st ^ední škole už jen rodi^e, zejména otec — p^áli si, aby šel na st^ední výtvarnou školu. On sám si však už v pr ^b^hu snad 8. t^ídy vymohl, že na kroužek už chodit nebude, otec se pak musel smí ^it i s tím, že nep^jde na výtvarnou školu, nýbrž na obchodní akademii. U n^kolika d^tí bychom snad našli náznaky toho, že n ^co z prvních p^edstav o profesi ješt^ trvá i v dnešních úvahách. Tak Gita nevylu^uje, že by v budoucnu mohla d ^lat n^co se zví^aty, zájem Dariny o historii a cizí zem^ se transformoval z p ^vodní archeologie do možné profese noviná ^ky. V^tšina d^tí však hovo^í o svých prvních p^edstavách s nadhledem jako o n ^^em, co jim bylo vlastní práv^ jako malým d^tem, kterými už dávno nejsou. U v^tšiny d^tí máme zpracována jejich vyjád^ení, ^ím by cht^ly být, ze 4. t^ídy. Jak tyto údaje, tak u n^kterých z nich vyjád^ení v rozhovoru na konci 9. t^ídy sv^d^í o tom, že mezi prvními d^tskými p^edstavami a p^edstavami, které t^sn^ p^edcházejí samotné volb^ st^ední školy (a na n^ž tato volba již navazuje), existuje jakási prepubertální fáze profesních projekt ^, týkající se p^edstav o profesi p^edevším ve 4. a 5. t^íd^, ší^eji ve 3. — 6. t^íd^. Výslovn^ zmi^uje p^edstavy z té doby, které jsou odlišné jak od prvních p ^edstav, tak od p^edstav, na které už navazovaly sou ^asné úvahy o profesi a volb^ školy, asi polovina d^tí. Z údaj^ ze 4. t^ídy pak víme, že i u dalších d^tí existovaly p^edstavy odlišné od t^ch z období po^átku školy. Naše údaje ukazují, že v n ^kterých p^ípadech jde o profese odlišné od t^ch, na které si dnes d^ti pro toto období vzpomínají, nebo že existovaly i u t^ch d^tí, které si dnes nevzpomínají na žádné. P^ehled profesí ze 4. t^ídy se pro naše d^ti vyzna^uje snad zmizením profese ^idi^e, p^íklonem ke kariérám sportovc^ (fotbalist^ a hokejist^, patrn^ pod vlivem úsp^ch^ našich národních tým^ a také po^átk^ vlastního vstupu do sportovních oddíl ^ — 4 chlapci) a here^ek (z^ejm^ pod vlivem filmu Titanic — 3 dívky) a z^ejm^ vlivem profesí p^íbuzných (nejen vždy rodi^^ — 3 chlapci a jedna dívka?). V rozhovorech d^ti o p^edstavách tohoto období hovo ^í v^tšinou stále ješt^ s despektem (pokud nejde o takové, které p ^etrvaly do poslední fáze — jako u Slávka p ^ání být profesionálním fotbalistou) jakoby o nezávazných myšlenkových experimentech, které si moc nepamatují. (Opravdu je schopno je uvést mnohem mén^ d^tí než první p^edstavy.) I sama odlišnost písemných dat ze 4. t^ídy a sou^asných vzpomínek sv^d^í pro to, že se tu p^edstavy ^asto m^nily a nem^ly p^ílišnou závažnost. Z 18 d^tí, pro které údaj ze 4. t^ídy máme, ho ve vzpomínce 9 v ^bec neuvedlo, další 3 jen ^áste^n^ nebo posunut^ . Jen u n^kterých už tehdejší p^edstavy n^jak korespondují se sou^asnými. Krom^ Edy a Jindry, kte^í setrvali u téže vize po celé d ^tství, jde o Slávka (fotbalista) a Pepíka (uvedl tehdy programátor nebo hokejista). Zajímavé je, že Pepík ale dnes datuje vznik zájmu o programování do 7. t^ídy — tzn. se sou^asnou volbou spojuje až pozd^jší období p^edstav o profesi.
121
T^etí fáze p^edstav o profesi je u d ^tí ^asov^ spojována s druhým stupn^m ZŠ. S t^mito p^edstavami se i dnes identifikují, p ^estavují východisko pro nedávné rozhodování o volb^ st^ední školy. I v p^ípad^, že tehdy vzniklé projekty opustily ^i zm^nily, uvád^jí pro to argumenty jako pro zm^nu od^vodn^nou, promyšlenou, nemluví už o takovém projektu jako o d^tském výmyslu, který nestojí za ^e^. Z 25 d^tí uvádí existenci takového déletrvajícího projektu, který vznikl ješt^ bez p^ímé souvislosti s jejich rozhodováním o st^ední škole a p^itom v n^m následn^ n^jakým zp^sobem hrál roli, 15 d^tí. Další 4 konstruovaly sv^j projekt až v souvislosti s nutností se rozhodnout, kam dál po 9. t^íd^. Ostatní takový projekt nemají, ovšem z nich Denisa o n ^m nejspíše jen není ochotna mluvit. 4
Rodinné vlivy na p ^edstavy o profesním zam ^^ení Porovnáme-li to, co víme o rodinném zázemí d^tí, s obsahem jejich profesních vizí, zdá se ur^itý vliv ^i alespo^ inspirace ^ast^jší, než by se na první pohled zdálo. Pom ^rn^ ^astým tvrzením našich d^tí je totiž to, že st^ední školu si vybíraly podle vlastních p ^edstav, že to rodi^e nechali zcela na nich, že jim do toho nemluvili. Jak se ukazuje, bylo by chybné to chápat tak, že v tom p ^ípad^ nem^li rodi^e na volbu žádný vliv. Z^etelný vliv profese rodi^^ najdeme u Lu^ka, Martina, Kryštofa, Karla, Adama, p^vodn^ u Jindry. Výslovn^ o n^m mluví jen Karel: chce d ^lat to, co otec — být softwarový inženýr, dokonce cht^l p^vodn^ už jako malý studovat stejnou st^ední školu elektrotechnickou. Máme samoz^ejm^ tendenci hodnotit realisti^nost d^tských projekt^ budoucnosti z vlastních hledisek. P^i bližším zkoumání musíme p^iznat, že jsme ovlivn^ni dv^ma faktory: naší vlastní p^edstavou o náro^nosti a exkluzivit^ dané profesní dráhy (stát se u^itelkou nám rozhodn^ p^ipadá dostupn^jší než stát se režisérem) a naším pocitem reálnosti ambicí daného dít ^te. Máme tendenci brát tu v úvahu jeho dosavadní školní výsledky, jeho stávající orientovanost v oblasti, kam dít ^ sm^^uje. Ed^v letitý zájem o tramvaje a železnice a jasné zmapování cesty k vytouženému cíli ho ve vztahu k ambici stát se strojvedoucím jakoby bezpe^n^ kvalifikují, zatímco p^edstava 011eho, že bude se st^edoškolským vzd^láním zahradním architektem, ho v našich o ^ích diskvalifikuje, podobn^ jako p^edstava Vráti, že odebírání ^asopisu Cinema je cestou ke dráze režiséra, p ^i^emž dosud nemá nejen ani videokameru, ale ani fotoaparát. Do této orientovanosti z^ejm^ mimod^k zahrnujeme také pov^domí o rodinném zázemí dít^te a jeho (kulturní?) blízkosti oblasti ambicí dít^te. Kdyby nap^. cht^l být pilotem Pája a jeho otec-pilot byl naživu, z^ejm^ bychom se na reálnost jeho plán^ dívali jinak, než když chce být pilotem Lada. Bereme z^ejm^ implicitn^ v úvahu, že rodi^, který má k profesi blízko, má p ^edstavu o nárocích profese a cesty k ní a že pokud s dít ^tem p^edstavu sdílí, považuje ji tím za reálnou. Je patrné, že naše implicitní p^edstavy pak mohou být místy mylné. Jako badatelé v oblasti psychického vývoje školních d^tí dokážeme z^ejm^ odhadnout náro^nost jen t^ch profesí, s nimiž máme alespo^ díl^í osobní zkušenost, a snáze posoudíme nároky cesty k u ^itelství než k pilotování letadel, zvlášt ^ když žádný pilot nepat^í do okruhu našich známých. Absencí osobní zkušenosti tu m ^že být zesíleno hodnocení profese jako exkluzivní. Máme z^ejm^ dále tendenci p^ece^ovat úlohu té ^ásti nadání, kterou jsme schopni na základ^ dosavadní zkušenosti s d^tmi postihnout, a to pom^rn^ velmi objektivními prost^edky — tzn. oblast klasické inteligence a „školního” nadání. K tomu ale z^ejm^ p^istupuje také mén^ objektivní dojem jakési kulturní úrovn ^, kultivovanosti, na n^jž má z^ejm^ velký vliv jednak to, jak kultivovan ^ se d^ti vyjad^ují, jednak to, jak vst^ícn^ („dosp^le") se k nám chovají. Všechny tyto oblasti však mohou mít jen velmi parciální relevanci v ^^i profesním dráhám, p^inejmenším n^kterým, nap^. v^^i oblasti výtvarného um^ní, a náš odhad jejich reálnosti m^že být zcela mylný. K tomu p^istupuje neadekvátnost posouzení, zp^sobená dosp^lým pocitem nad^azenosti. Hodnotíme pak d^tské ambice jako nereálné nap^. tehdy, když dít^ sm^^uje do oblasti, kam bychom si sami netroufali — a my p ^ece máme nad ním p^evahu. Nebo když dít^ prokazuje nízkou orientovanost v dané oblasti, když je zjevn ^ nepou^eným laikem; p^itom jeho neorientovanost odpovídá jeho v ^ku a zkušenostem a nevypovídá nic o tom, jak bude úsp^šné, když dostane p^íležitost se v dané oblasti pohybovat a stát se expertem. Z t^chto d^vod^ jsme zde od hodnocení reálnosti d ^tských projekt^ upustili. 4
122
Kryštof to nijak nevyzvedává, ale jaksi zcela samoz ^ejm^ mluví o tom, jak se o profesi barmana za^al zajímat tím, jak chodil za rodi ^i do zam^stnání, navšt^voval n^které akce v hotelu, vid^ l rodinného známého — barmana — na rodinných oslavách a sám to zkoušel. Podobn^ Lud^k zcela samoz^ejm^ konstatuje, že asi bude podnikat, že ho to baví — a asi v oblastech, v nichž podnikají jeho rodi ^e. Také Adama zaujala práce v redakci p^i návšt^vách matky v jejím zam^stnání editorky jednoho deníku. Naopak Martin mluví tak, jako by žádná rodinná inspirace neexistovala. Máme mu v ^^it, že se zcela sám (ovšem bez n^jakého velkého zájmu, protože podle jeho pózy v rozhovoru je práce a profese to poslední, co ho v život^ zajímá) rozhodl pro u^ilišt^, které náhodou provozuje podnik, v n^mž pracuje jeho otec, a náhodou je to i obor, v n^mž je otec vyu^en (automechanik). P^itom tuto profesi uvedl jako svou vizi i ve 4. t ^ íd^. Je možné, že pro Martina je to v sou ^asnosti nouzová ^i nejpohodln^jší volba, vliv povolání otce se nám však zdá zjevný. N^co podobného nacházíme u p ^vodní volby Jindry, který dlouho cht^l jít na SPŠ dopravní v Masné. Tvrdil p^i tom, že zájem o dopravu byl inspirován kamarádem Edou. V úpin ^ jiné souvislosti pak zjiš^ujeme, že matka i zem^elý otec absolvovali SPŠ dopravní v Masné a že strýc je ^idi^em m^stského autobusu. (Není vylou ^eno, že tu šlo vzhledem k rodinným souvislostem o inspiraci pon^kud traumatizující a že o ní Jindra nemluvil práv^ proto.) Jen ^áste^né inspirace (z rodiny ^i jejího okolí) najdeme u dalších 3, možná až 5 d ^tí. Darina uvádí sice jako zp^sob, jak se dostala k volb ^ módního návrhá^ství, vlastní spontánní aktivity — kreslila si modely, malé nevlastní sest ^e ud^lala šaty z hedvábného papíru. Ale možnost, že by tohle mohlo p^edstavovat p^edm^t dalšího studia, pochází jednak od otcovy známé (z oblasti módního pr^myslu), jednak od matky. Vpriprav ^ na p^ijímací zkoušky (a nejspíš i v posuzování reálnosti takové volby zam^^ení) pak hrálo podstatnou roli to, že otec je akademický malí^. M^žeme se dohadovat, že i profesní vize režisérky ^i noviná^ky je do zna^né míry inspirována um^leckým a kulturním prost^edím, v n^mž se Darina pohybuje — tady však už nikoli p^ímo profesí. Pája uvádí, že jeho sklony k architektu^e vznikaly ^i dostaly prostor p^i návšt^vách mat^ina p^ítele - architekta v jeho kancelá^i. Ten také Páju p^ipravoval na p^ijímací zkoušky z grafiky na SPŠ stavební. Ovšem oblast filmu, ke které v optimálním p ^ ípad^ sm^^uje, ho zaujala bez souvislosti s n^jakou profesí v rodin^ . Chodili s matkou na komparsy a tam se mu to za^alo líbit. Fanda p^ijímá rodinnou inspiraci na jedné stran ^ zjevn^, na druhé stran^ p^i nevyhran^nosti a variantnosti své vize budoucnosti velmi nezávazn^. Jedna z v^cí, která by ho lákala, by byla práce soudce soudit p^ípady z té oblasti, v níž pracuje jeho matka jako soudní zapisovatelka, totiž krádeže, podvody apod. Jiná z variant, a s tou si pohrává už od d ^tství, je být geodetem jako jeho strýc. Ale má i varianty další, které rodina nijak neinspirovala. Možná bychom jakousi spíše nouzovou inspiraci (podobn ^ jako tornu bylo u Martina) mohli hledat i u Denisy. Chce být patrn^ modelkou, ale na to st^ední škola není, a není jisté zda se to poda^í. Co jiného zbývá než obchodní akademie? Jenže shodou okolností mají st ^ední ekonomickou školu oba rodi^e, navíc jejich malé podnikání (obchody s koženým zbožím) by p ^ípadné mohlo zam^stnat i Denisu a to by se obchodní akademie možná hodila. Takhle o tom ovšem Denisa v rozhovoru nemluví, souvislosti tu konstruujeme spekulativn ^ sami. Bo^ek se prý k zájmu o programování dostal prost^ednictvím kroužk^, do kterých ho matka p^ihlásila. Ani jeden z rodi ^^ nemá s programováním nic spole ^ného. Ale v pr^b^hu rozhovoru o volb^ školy se objevují odkazy na tetu, která u^í na MFF UK, která radila p^i volb^ konkrétní školy a která Borka dou^ovala matematiku p^i p^ íprav^ na p^ijímací zkoušky. Bo^ek by také cht^l p^ípadné pokra^ovat ve studiu práv^ na MFF — naoko se d^sí, že by se tam ale necht^l potkat s tetou. Krom^ inspirace profesí n^koho z rodiny ^i jejího okolí je možno v profesních vizích n^kterých d^tí najít také inspiraci koní^kem rodi^^.
123
Pepík je z tohoto hlediska p^ípad na pomezí. Jeho otec sice není programátor, kterým chce být Pepík, ale pracuje ve skladu po ^íta^ové firmy. Navíc jsou ovšem po ^íta^e jeho hobby, takže Pepíkova inspirace je zcela patrná. Ed^v d^tský zájem o dopravu, hlavn^ o tramvaje a vlaky, který p ^ešel v profesní projekt strojvedoucího, je od po ^átku podporován otcem, pro n ^hož tato oblast p^edstavuje také výrazného koní^ka. Matka sice pracuje v jedné instituci ^eských drah, ale Eda to v souvislosti se svým zájmem nijak nezmi^uje, z^ejm^ ho matka v této oblasti spíše jen pasivn^ sledovala, ob^as mu d^lala doprovod na jeho výpravách. Také Kiška byla p^i konstrukci své profesní vize (aranžérka, majitelka kv^tiná^ství) p^inejmenším ^áste^n^ inspirována koní^kem matky. Matka „je hodn^ na kytky”, chodily hodn^ do kv^tiná^ství a Kišce se hrozn^ líbilo, jak tam vážou kytky. Doma zkoušela z kytek sama aranžovat. 011e mluví v souvislosti s vizí zahradního architekta o tom, že má prostor zkoušet na zahrad ^ své rodiny, snad trochu ve spolupráci s babi^kou. (Ale v jeho ^e^i je dost nejasností i rozpor^, n^které odpov^ di v rozhovoru vypadají jako konstrukce ad hoc.) Také u Romana m^la v p^vodní vizi profese malí^e souvislost se zálibou rodi^^ — oba prý výborn^ malují. Roman prý ale tuhle vizi opustil už v 7. t ^íd^. U více než poloviny (možná až u 20 z 25?) d ^tí lze tedy najít n ^jaký p^vod jejich projektu vlastní profesní budoucnosti v rodinném prost ^edí. Na druhou stranu má nej ^ast^ji podobu dosti volné inspirace, pom^rn^ z^ídka jde o p^evzetí projektu profese ve vícemén ^ úpiné podob ^. Takové p ^ípady jsou v naší t ^íd^ jen dva (Karel a Lud ^k). Jakkoli ^asto se rodinná inspirace v projektech d ^tí objevila a jakkoli rodi^e v^tšinou uplat^ovali sv^j vliv na volbu další dráhy, d ^lo se to nekonfliktní cestou. Nyní v rozhovorech na konci deváté t^ídy pouze 4 d^ti mluví o tom, že si prosadili trochu n^co jiného, než cht^li ^i navrhovali jejich rodi^e: Slávek (nev^^il si na gymnázium, které cht^la jeho rodina a do p^ihlášky napsali ekonomické lyceum jako kompromis — on by si býval v ^^il spíš jen na obchodní akademii); Kiška (u té šlo ale jen o spor o dv ^ r^zn^ náro^né ve^ejné obchodní akademie, Kiška cht ^la tu mén^ náro^nou, bez p^ijímacích zkoušek, matka náro ^n^jší, která by ji více nutila se u ^it); Nina (ta naopak cht^ la zkusit gymnázium, ale matka o tom m ^la pochybnosti, pomohla ji p^esv^d^it poradna); Roman (otec byl zklamán, že nechce na výtvarnou školu, ale na obchodní akademii). Ostatní žáci mluví bud' o tom, že rodi^e nechali volbu na nich, nebo o tom, že se s rodi ^i od po^átku shodovali, p^ípadn^ že s nimi probírali r ^zné nápady a varianty, p^i^emž kone^né slovo m^ly d^ti. S tím vícemén^ korespondují odpov ^di na jednu z otázek dotazníku, který byl s d^tmi administrován individuáln^ v záv^ru osmé a v prvním ^tvrtletí deváté t^ídy. Jen Lada zde tvrdí, že se její p^edstavy o budoucnosti s p^edstavami rodi^^ v^bec neshodují. (To jde z^ejm^ ješt^ o vojenskou SS, o které Lada p^vodn^ uvažovala. Když v rozhovoru zd^vod^uje posun sm^rem ke gymnáziu, nijak se o nesouhlasu rodi ^^ s p^vodní p^edstavou nezmi^uje.) Více než polovina d^tí (p^esn^ 13) tvrdí, že se p^edstavy jejich a rodi ^^ úpin^ shodují, ^áste^n^ se shodují u 7 d^tí, 3 d^ti v té dob^ nev^dí. Neshody se p^itom netýkají p^ ání studovat v budoucnu vysokou školu, resp. tady jsou nanejvýš jen mírné: d^ti jsou ob^as pon^kud zdrženliv^jší a tam, kde si rodi ^e p^ejí pro své d^ti vysokou školu ur^it^, tam d^ti odpovídají, že ony samy by to „asi cht ^ly”. Pokud se tedy neshody týkaly volby st^ední školy (typu nebo konkrétní školy), prosadily si z^ejm^ d^ti pro první volbu v^tšinou svou. Krom^ zmín^né Lady snad jen Darina se nechala p ^esv^d^it, když maminka byla spíše pro návrhá^ství a ona sama vedle toho zvažovala ješt ^ gymnázium s humanitním zam ^^ením. (Talentovými zkouškami v lednu, dlouho p ^ed termínem prvního kola, nic neriskuje. Na druhou stranu se na n^ z^ejm^ dost d^kladn^ p^ipravovala.)
124
Proces výb^ru konkrétní školy Jak jsme se zmínili, u 15 z 25 našich d ^tí vnikl pom^rn^ ur^itý projekt budoucí profese d ^íve, než za^aly vybírat st^ední školu, a volbu st^ední školy tedy p^izp^sobovaly svému projektu. Zbývající d^ti bu^ v^dom^ odsouvaly volbu profesního zam^^ení na záv^r st^ední školy a volily školy s dostate^n^ univerzálním zam^^ením nebo tento projekt vznikal jako sou^ást rozhodování o st^ední škole. Kdy za^ali o konkrétní st^ední škole uvažovat? Celkem 8 žák^, kterých jsme se v rámci vypl ^ování dotazníku dotazovali na školu, kam by cht^li jít, už v záv^ru 8. t^ídy, odpovídalo takto: P ^t z nich m^lo vyhran^ný projekt, v jehož rámci uvád^li i odpovídající konkrétní školy. Mínili je ovšem v té dob^ nikoli jako definitivní rozhodnutí, ale ípad^ (Bo^ek) jako konkrétní možnost, která p ^i jejich zam^^ení p^ichází v úvahu. Jen v jediném p ^ však šlo o školu, která nakonec byla uvedena v p ^ihlášce. Z ostatních Kiška se svým projektem (aranžérka, majitelka kv ^tiná^ství), stejn^ jako Denisa (modelka?) ješt^ v^bec nev^d^ly ani typ školy. Martin v té dob ^ mluvil o tom, že by se cht^l živit skateboardingem a problém volby st^ední školy si nep^ipoušt^l. Fanda sice nem^l vyhran^ný projekt, ale už tehdy bezpe ^n^ v^d^l, že chce na gymnázium a teprve pak se rozhodnout. S v^tšinou d^tí jsme stejný dotazník administrovali až v ^íjnu (7 d^tí), listopadu (3 d^ti) a prosinci (4 d^ti) v 9. t^íd^. V této dob^ uvádí konkrétní školu 8 d ^tí. Z nich Kryštof, Darina, Gita, Nina a Vanda uvád^jí už školy, které se pozd^ji opravdu objeví v jejich p ^ihláškách. P^i zp^tné rekonstrukci v rozhovorech na konci 9. t^ídy je patrné, že na za^átku 9. t^ídy m^ly d^ti jen zcela výjime^n^ jasnou p^edstavu o konkrétní škole, která už dále nedoznala zm ^n. Platilo to nanejvýš o Vand^, která si svou st^ední školu pedagogickou vybrala prý už v 8. t^íd^, když volil školu její o rok starší bratr a ona si školu našla v jeho brožu^e; možná o Kryštofovi, jehož matka znala ze svého zam^stnání u^ilišt^, které vede k vytoužené profesi barmana a má praxe u nich v hotelu. Z ostatních d^ti m^ly sice n^které na za^átku 9. t^ídy subjektivn^ jasnou p^edstavu, ale ta se nakonec zm^nila, n^kdy dokonce i s projektem samým: Lada zm^nila p^vodní p^ání jít na vojenské gymnázium ^i SŠ (ovšem nadále chce být pilotem). Slávek posléze zjistil, že optimální varianta, která se jakoby nabízela - totiž sportovní gymnázium fungující p^i jeho fotbalovém klubu - je nedorozum ^ní, že jde o všeobecné gymnázium, které jen využilo blízký klub ke své propagaci. Volil pak jiný kompromis: ekonomické lyceum (ale stále sm ^^uje k profesionálnímu sportu). Eda se jednak posunul od ^idi^e tramvaje ke strojvedoucímu, jednak pro to našel ješt ^ lepší školu, než se kterou p^vodn^ po^ítal (namísto uvažované SPŠD v Masné je to u ^ilišt^ ^D). Jindra zjistil, že na p^vodn^ zamýšlené dráze dopravního inženýra (a SPŠ dopravní) mu vadí p^íliš mnoho fyziky, která mu nejde, že ho baví naopak matematika a finan ^ní rozvahy (byf zatím jen v rámci rodiny), a p^esm^roval svou dráhu na manažera. Kiška cht^la být aranžérkou a jít tedy na aranžérství. Kytky, interiéry, cht^la jít na n^jakou takovouhle školu. Koukala se, na aranžérství jsou ale jen zahradnické školy a mít zahradnickou školu jí p^išlo blbý. Tak šla na tu obchodku. Aranžérské školy lad^né um^lecky prý jsou, ale jsou všechny soukromé. Karlovi, který si prý léta myslel, že bude chodit do stejné školy jako táta, tuto školu rodi^e rozmluvili, protože není dobrá. Ovšem u zam^^ení na programování z^stal. Vrá^a a Pája, kte^í m^li p^vodn^ jasno o své cest^ k filmu p^es SPŠST Panská, zjistili, že se svým prosp^chem nemají šanci, a vymýšleli každý svou okliku. Gita se vzdala p^vodní p^edstavy o sportovním gymnáziu (p ^ipadalo jí to „ hrozn^ p^ehnaný: chod^j tam lidi, kte^í už ten sport závodn ^ d^lají, mají tréninky i 2x denn^ n^kolikrát týdn^ ”) a p^esm^rovala na gymnázium všeobecné (ale z ^stala p^itom u jedné z p^vodn^ zvažovaných škol: P^ípoto^ní).
125
Fáze užšího výb^ru V^tšina d^tí se tedy v tom, jaké existují konkrétní školy, jak by jim vyhovovaly - z hlediska jejich projektu, dostupnosti, ale i z dalších hledisek — orientovala až v pr ^b^hu podzimu v 9. t^íd^ . P^ibližn^ v období ^íjna a listopadu si vytvá^ely jakýsi užší výb^r škol, o kterých shán^ly informace. Nej ^ast^ji zmín^ným prost^edkem vytipování škol pro užší výb^r jsou „brožury”. P^ímo je v rozhovoru zmínilo 8 d ^tí, u dalších dvou výraz, že „našli tu školu” m^že k nim odkazovat. Nejspíše však z brožur ^erpaly p^ímo ^i zprost^edkovan^ i ti, kte^í se o nich nezmínili — nap ^. když Darina ^íká, že tuhle školu našla matka. O stahování informací o školách z internetu se zmínil pouze Pepík, Fanda a Slávek.
Škola, u^itelé Jen jediný Adam se zmi^uje, že školu našel na nást^nce jeho bývalé ZŠ. Jenže tento zdroj není nejspíše zmi^ován pro jeho samoz^ejmost. Je spíše vnímán jako sou ^ást prost^edí, nikoli vlastní aktivity. Škola se v období výb^ru st^ední školy angažovala p^edevším v osob ^ výchovné poradkyn^ . Ta m^la na starost základní informa ^ní a organiza^ní zajišt^ní správného vypin^ní a odeslání p^ihlášek. Šlo o zkušenou u^itelku, která byla s d^tmi v ^astém kontaktu. Využívala k tomu i hodin svého p^edm^tu. Už od konce osmé t^ídy neustále d^tem p^ipomínala, co by v daném období m^ly pro zdar p^ijímacích zkoušek d^lat, jakých chyb se d^ti ^asto dopoušt^jí a jak se jich vyvarovat. Dvakrát ^i t^ikrát uspo^ádala setkání s rodi ^i žák^ devátých t^íd. Na za^átku deváté t^ídy ^ekla d^tem o existenci brožur s nabídkou st ^edních škol, pozd^ji je upozornila, že už vyšly. Krom^ toho zprost^edkovávala nabídku n ^kterých st^edních škol na nást^nkách. Pozd^ji upozor^ovala na probíhající dny otev^ených dve^í. Koncem zá^í zprost^edkovala pro zájemce vyšet^ení v pedagogicko-psychologické poradn^. Rozdala p^ihlášky a instruovala d^ti (a na informativních sch^zkách i rodi^e), jak je správn^ vypinit. Seznamovala d^ti i rodi^e s pr^b^hem p^ijímacího ^ízení a s postupem st^edních škol p^i n^m. Ani výchovná poradkyn^ ani u^itelky se však nevyjad^ovaly k tornu, pro jaké školy mají jednotlivé d^ti p^edpoklady, nehodnotily vhodnost ^i nevhodnost jejich zám^r^. D^ti ani rodi^e to od nich neo^ekávali (jen jeden ze žák^ v rozhovoru zmínil, že o volb^ mluvil také s t^ídní u^itelkou, ale spíš jen okrajov^). Rodi^e a d^ti na jedné stran^ a u^itelé na druhé stran^ se chovali tak, že od školy se o^ekávají konzultace jen formálních náležitostí postupu. V rozhovorech s námi se výchovná poradkyn ^ zdráhala byt' i zcela neformáln^ vyjád^it k tornu, nakolik jsou volby d^tí realistické. Odkazovala na své zkušenosti z minulých let, že se kdykoli m^že stát, že vynikající žák u zkoušek selže a není p^ijat, a naopak je úsp ^šný n^kdo, u koho by to v^bec neo^ekávali.
P^íbuzní a známí Práv^ období vytvá^ení užšího výb^ru je z^ejm^ tím, v n^mž se uplat^ují doporu^ení, tipy a nápady z rodiny a jejího okolí. Krom ^ p^íbuzných jde také o známé rodi^^, kte^í mají d^ti na n^kterých st^edních školách a mají s nimi tedy osobní zkušenost, ale také o vrstevníky — známé samotných d^tí, kte^í také už za^ali na st^edních školách studovat. Je t^eba ^íci, že jsme v rozhovoru kladli explicitní otázku, kdo všechno n ^jak vstupoval do rozhodování, kdo m^l vliv, a zmínky o tom jsou ^asto odpov^dí na ni. N^které vlivy však byly zmín^ny spontánn^, v jiných pasážích rozhovoru. O p^íbuzných (jiných než rodi^e) mluví 9 d^tí: Bo^ek (teta z matfyzu poskytla první informaci, na kterých SŠ lze najít programování, jednu ze škol, o nichž Bo^ek uvažoval, pak nedoporu ^ila), Slávek (celá rodina si pro n^j p^ála spíše gymnázium), Lada (d^da radil zkusit sportovní zam^^ení gymnázia),
126
Darina (d^da ^íkal, že by návrhá^ství pro ni mohlo být; naopak babi ^ka z mat^iny strany, sama léka^ka, doufala, že Darina p^jde na gymnázium a pak v jejích stopách), Denisa (babi ^ka s ní byla na dni otev^ených dve^í, ale možná i sehnala informaci o téhle škole, která je blízko jejího bydlišt^?), Karel (d^da s babi^kou souhlasili s Panskou, znali tu školu), Pája (strejda mu chválil zám ^r stát se architektem), Lud^k (i d^da s babi^kou schvalovali gymnázium nebo obchodní akademii), Vanda (otec a jeho rodina jí rozmlouvali pedagogickou školu, cht ^li pro ni „obchodku"), Adam (d^da z otcovy strany — profesor na VŠ, fyzik? — cht ^l, aby šel Adam tímhle sm^rem; strýc žijící ve Francii chce, aby se u ^il francouzsky; d^da by byl ochoten platit soukromou SŠ, kdyby se Adam nedostal na ve^ejnou). Známé rodi^^ zmi^uje jen Fanda, lze ovšem p^edpokládat, že debaty rodi ^^ se známými, kte^í mají ^erstvou zkušenost s rozhodováním o SŠ a st ^ední školou samotnou, jsou spíše pravidlem a p^enášejí se do jejich debat s d^tmi. Vrstevníci — studenti SŠ byli zmín^ni pom^rn^ ^asto. P^ímý vliv to m^lo na Denisu (zavrhla tak hotelovku), Romana (zná kluky z gymnázia a ví, že je to náro ^ná škola, proto o n^m v^bec neuvažoval). Nejrozsáhleji se o takovém vlivu vyjád^ila Gita: Možná ji ovlivnila jedna holka, která sem chodila loni do devítky, potkala se s ní, chodí na P^ípoto^ní (kterou už Gita m^la v užším výb^ru, když si pro^ítala brožurky), ^íkala, že to tam je docela pohodový. Koukala ješt ^ na Št^pánkou, ale rychle si to rozmyslela, je to hrozn ^ náro^ný, samej šprtík. Další si už nepamatuje, snad n ^kde na Bud^jovické. Z Heyrovského zná docela dost lidí, ale tam necht^la, to všichni ^íkají, že je to tam úpin^ hrozný, at' tam nechodí, i paní doktorka na patnáctileté prohlídce. ^íká se, že je to docela debilní škola. Další d^ti braly informace od známých v úvahu, ale neovlivnilo to už jejich rozhodnutí. Kiška: V Dušní má známé z rokenrolu a ti ^íkali, že je to dobrá škola, na úrovni; Milena: (kamarádka jí ^íkala, že by možná bylo lepší gymnázium, ale jí se tam nelíbily ty jazyky);, Adam: ^íkali, že je to hrozn ^primitivní, hrozn^ lehký, že to bude n ^co pro n^j.
Spolužáci O vlivu spolužák^ na volbu školy jsme se zprvu domnívali, že bude velmi silný. V pr ^b^hu výb^ru školy a p^ijímacích zkoušek se však naopak zdálo, že tento náš p ^edpoklad byl naivní a že v tak závažném okamžiku jdou sociální vazby ze t ^ídy stranou. P^i zp^tné rekonstrukci je však p ^ece jen vliv spolužák^ v ^ad^ p^ípad^ patrný, ovšem na r^zné úrovni. Nejsiln^jší byl vzájemný vliv v p^átelské trojici Gita — Lada — Nina. Byla to Gita, která si tu po^ínala nejiniciativn^ji a získala dívky pro nápad hlásit se spole ^n^ na gymnázium v P^ípoto^ní. Pro Ladu to byla p^ijatelná oklika k dráze pilota (když vojenskou st^ední školu vyhodnotila jako špatn ^ dostupnou). Pro Ninu m^l pak problém podobu, zda si m^že na p^ijímací zkoušky na gymnázium troufnout (maminka o tom m ^la pochyby). Nakonec opravdu všechny t^i d^laly zkoušky v 1. kole na toto gymnázium. Pro 2. kolo však už m ^ly každá jinou školu. Další dív^í trojice by bývala p^vodn^ také ráda byla spolu. Pro Kišku a Denisu to bylo i velmi reálné, ob ^ se rozhodly pro obchodní akademii a Denise ne ^inilo problém se p^izp^sobit Kiš^in^ výb^ru Dušní. Darina však dala p^ednost vlastní dráze. I kdyby nebyla bývala úsp ^šná v talentových zkouškách na návrhá^ství, asi by bývala volila humanitní gymnázium, byla by i tak preferovala obsahové zam^^ení školy p^ed p^átelskými vazbami. Mezi chlapci se existence p^átelských spole^enství p^i volb^ projevila slab^ji. Z p^átelské ^tve^ice Pepík — Karel — Roman — Eda p^edur ^ovalo Edu jeho dlouholeté sm ^^ování k tramvajím a vlak^m k individuální volb^ . Také Roman z^ejm^ ani na chvíli neuvažoval, že by následoval Pepíka
127
a Karla — elektrotechnické zam^^ení pro n^j p^edstavovalo p^íliš mnoho matematiky. Nakonec ani zbylí dva, oba se zájmem o programování, se v prvním kole nehlásili na tutéž školu, p^edevším proto, že pro Pepíka byla SPŠST p ^i jeho prosp^chovém pr^m^ru nedostupná. P^átelství však ovlivnilo volbu pro 2. kolo u Karla: kdyby se nedostal v prvním kole na Panskou, šel by býval ve 2. kole na SPSE V Úžlabin^ za Pepíkem. P^ímé ovlivn^ní volby konkrétní školy n^kým ze spolužák^ pak už vidíme. jen v jednom dalším p ^ ípad^ . Poté, co se Tomáš nakonec rozhodl zkusit v prvním kole gymnázium, volil stejné jako Fanda. Zvláštním p^ípadem je volba Mileny. Podle ní se o technickém lyceu v Panské dozv ^d^la od své nejlepší kamarádky (jde o jinou t^ídu, takže v našem souboru nefiguruje). Nakonec se na n ^j ob^ p^ihlásily (v 1. kole), ale prý zcela nezávisle na sob ^, ani to o sob^ nev^d^ly, ^ekly si to až po vypin ^ní p^ihlášek. Krom^ uvedených mluvili ješt^ o tom, že v jednu chvíli zvažovali jít na školu s kamarádem, Fanda (zprvu myslel, že p ^jde na stejné gymnázium jako Mí^a, ale ten cht^l p ^ írodov^dné zam^^ení, Fanda ne, šlo mu hodn^ o jazyky) a Lud^k (cht^l jít na stejnou školu jako Roman, ale upustil od toho, protože škola nemá dobrou pov ^st a netla^ila by ho k u^ení). P^estože tedy m^žeme konstatovat jisté vlivy spolužák^ u zhruba poloviny d^tí, v kone^ném výsledku se v^tšina d^tí rozhodovala v^^i spolužák^m nezávisle. Z našich 25 d^tí platí o 18 z nich, že svou volbu pro první ani pro druhé kolo nijak nekoordinovaly s nikým ze spolužák^. Platí to i pro velmi t^sné spole^enství Fandy, Míti, Vráti a Slávka, trvající už od mate ^ské školy. D^tství prost^ kon^í. Jinou rovinou vlivu spolužák^ je nep^ímé ovliv^ování ve vzájemných debatách, v nichž se vym^^ují informace o existenci škol, o tom, jaká je šance na p ^ijetí, kdo a s jakým pr^m^rem se na n^ hlásí, co se o nich ^íká apod. V^tšinu tohoto nep^ímého vlivu z^ejm^ naše rozhovory s d^tmi nijak nezachycují..
Poradna Návšt^vy v poradn^ u v^tšiny d^ti ješt^ p^edcházely dn^m otev^ených dve^í. Poradnu navštívilo v souvislosti s profi-volbou celkem 14 d ^tí. V^tšina absolvovala p^íslušné testy na po^átku ^íjna, jen Milena a Jindra (z paralelních t^íd) až v lednu. (U Adama, který p^išel do t^ídy až v pololetí, nevíme p^esn^, ale z^ejm^ v pr^b^hu podzimu). N^které d^ti referovaly o doporu^ eních poradny ve vztahu k jejich aktuálním možnostem ve škole, nikoli k volb^ školy p^íští: Lada: ^íkala jí, že by za ty ^ty^i zbývající m^síce m^la zvýšit tempo a že to bude v po^ádku. Aby každý den d^lala z ^eštiny jednu v^tu na rozbor a jeden p^íklad z matiky. (Lad^ se prý poda^ily tak dva p^íklady z matiky za týden a z ^eštiny v^bec nic.) Psycholožka soudila z toho, že Lada m^la vypo^ítáno 8 p^íklad^ (nevíme z kolika) a z toho sedm správn^ — prý tedy po^ítat umí, ale malé tempo. Kryštof: Prý mu ^íkala, že má p^edpoklady, že by mohl být jeden z nejlepších ze t ^ídy t^eba v matematice (kdyby se snažil) — jenže kdo se s tím má d ^lat, jeho matika nikdy nebavila. 5 Denisa: Ze není na ^ísla, na matiku a má cit pro jazyk — Denisa sama se tvá ^í trochu rozpa^it^ ^i pochybova^n^, že jí to nep^ede, ale takhle jí to ^ekla. Neví, zda a co jí ^ekla p^ímo k výb^ru školy.
5 Pokud výsledky Kryštofa v poradn^ byly podobné jako v námi administrovaném testu, soudí z ^ejm^ psycholožka zejména z výsledku numerických ^ad, kde u nás m^l Kryštof v 9. t^ íd^ HS 15 = VS 131. To je ovšem ve t^íd^ jen mírn^ nadpr^m^rný výkon, pr^m^r je tu 13,1 (standardní odchylka 4,8). V aritmetice (AR) je na tom podobn^, jen ješt^ blíž k pr^m^ru.)
128
V^tšin^ d^tí poskytla doporu^ ení z poradny potvrzení správnosti jejich zam^^ ení ve vztahu k intelektuální náro ^nosti studia na p^íslušném druhu škol, p^ípadné i na konkrétních školách. V n^kterých p^ípadech pomohla k výb^ru z uvažovaných variant. Kiška: Na obchodku ^ekla (psycholožka), že jo. Když se ptaly, jestli rad^ji na Resslovku nebo do Dušní, ^íkala, že Dušní bude lepší, protože jak Kiška tancuje ten rokenrol, tak nemá moc ^asu. Mí^a: Poradili mu p^írodov^dné gymnázium — proto volil Boti^skou: moc jich není a je to docela i blízko. Poradna ovšem nem ^la na volbu zam ^^ení rozhodující vliv, jeho prost ^ víc baví n^jaké ty p^írodov^dné (p^edm^ty) než t^eba jazykové. Fanda: Už v^d^l, že zkusí Vít^znou plá^ a paní doktorka mu ^ekla, že je to dobrá škola a že by mohla být i pro n^j. Adam: Prý mu ^ekli p^esn^ tu školu, jakou cht^l. Zmi^ovala dokonce p^ímo školy, které si vybral, mezi t^mi, které by ho bavily a na které by m ^l šanci se dostat. Zmi^ ovala prý také Panskou (?!) — to on prý v^d^l, že to v^bec. Jindra: Vyvrátila mu Masnou (dopravní), že je lepší n ^jakou jinou. Je tam víc té techniky a to není dobré. Potvrdila mu, že ekonom — manažer (resp. obchodní zam ^^ení) je pro n^j ideální. Vrá^a: Ukázala mu n^jaké ty grafy a ^íkala, že na tu Panskou (tehdy tam ješt^ cht^l) nemá moc šanci, spíš na tu Je^nou. Milena: ^ekli jí, že má jít na gymnázium, že pot^ebuje hodn ^ náro^né gymnázium. Když psycholožce ^ekla, že chce jít na Panskou, tvrdila, že se tam bude nudit, že má na víc. Že v testech jí i jazyky vyšly v nadpr^m^ru, že v tom není problém. Nina: Mamka prý nev^d^la, jestli ji na to gymnázium dát, protože ta její ^eština... to je kámen úrazu. Psycholožka za^ala vytahovat ty svoje grafy a ^íkala, že by m^la zkusit to gymnázium, že by byla škoda, kdyby to nezkusila. Tak se nakonec mamka rozhodla, že by to m ^la zkusit. 6 (U Dariny, Gity a Vandy jejich vyjád^ení k návšt^v^ poradny nemáme.) Poradna tedy nebyla rozhodujícím ^initelem výb^ru, který by d^ti teprve nasm^roval — snad jen pro Vrá^u a Jindru mohl být její záv ^r podn^tem k zásadní korekci. (Ale stejnou korekci ud ^lal Pája i bez poradny.) Její záv^ry byly jen jedním z více argument ^, který byl brán v úvahu. I v hlasech n^kterých d^tí, které jejích služeb využily, zazníval trochu k výsledk ^m despekt, který Bo^ek formuloval v apriorn^ odmítavém stanovisku k vyšet^ení: Stejn^ ^lov^ku ^ekne, že je lepší na tenhle p^edm^t, že by si tedy m^l vybrat tuhle školu — ale to p ^ece musí každý v^d^t, že je lepší na to než na tohle.
Dny otev^ených dve^í Významným zdrojem informací s velkým vlivem na kone ^né rozhodování jsou dny otev^ených dve^í. Logicky navazují na fázi užšího výb ^ru, v^tšina z nich se koná od poloviny listopadu do poloviny ledna. Ve stejném období také v ^tšina d^tí p^ijala kone^né rozhodnutí, ^asto práv^ v souvislosti s návšt^vou dn^ otev^ených dve^í. Z našich 25 d^tí se nebyli podívat na žádné st^ední škole Slávek, patrn^ Kryštof, možná Darina, Roman, Lud^k. U Kryštofa a Dariny ovšem návšt ^va ve škole nemohla nic zm^nit, jsou to pro tu chvíli školy pevn^ spojené s žádoucím oborem (pro Darinu jiná škola pro obor návrhá ^ství není, pro Kryštofa je to zase jediná škola, která mu umožní stát se barmanem, a zárove ^ má praxe v hotelu, kde pracují jeho rodi ^e). U zbylých t^í jde o laxnost, která je sice v r^zné podob^ pro n^ charakteristická i v pr^b^hu školní docházky, ale v tomto období je p ^edevším ze strany rodi ^^ trochu nepochopitelná. (U Lud'ka mohlo být ve h^e sm^^ování k soukromé škole.) Jsou každopádn^ jedinými, kte^í se spolehli jen na zprost^edkované informace.
Nina, zklamaná výsledkem p ^ijímacího ^ízení, se te^ tvá^í, že to má psycholožce za zlé. Ale z hlediska všech našich výsledk^ test^ i zkušeností s Ninou bylo doporu^ení psycholožky adekvátní. Také jsme to Nin ^ sd^lili — p^edevším proto, abychom korigovali její sebepodce^ování a skepsi, které na ni po neúsp^chu dolehly. 6
129
Pouze jednu školu navštívilo 8 d ^tí. Pro Gitu, Ladu, Ninu, Milenu a Mí ^u spinila navštívená škola jejich o^ekávání, pro Karla znamenala návšt^va objev, který rozhodl. Všichni se dále orientovali na tyto jediné školy, s výjimkou Mileny sem chodili na p^ípravné kurzy a posléze si ji vybrali pro první kolo, Milena a Mí^a dokonce i na druhé. Tomáš a Denisa se spokojili s jedinou školou možná proto, že o druhé, o kterou se zajímali (a na kterou dali nakonec oba p ^ihlášky pro první kolo), m^li informace od kamarád^ (Tomáš od Fandy, Denisa od Kišky). Na dvou školách bylo 5 d^tí: Bo^ek, Martin (ten možná i na t^ech, mluví o tom neochotn ^, jako by si na tyhle hlouposti nevzpomínal), Eda, Jindra, Adam. U ^ty^ z nich jde práv^ o ty dv^ školy, které pak uvedli v p ^ihlášce, jde také vždy o dv^ školy shodného zam^^ení. Jen Jindra navštívil SPŠ dopravní a pozd^ji se rozhodl zm^nit zam^^ení (nezávisle na dojmu z návšt^vy, nýbrž v souvislosti s u^ebním programem); navštívenou obchodní akademii pak m^l na prvním míst^. Stejný obraz vidíme i u d ^tí, které se byly podívat na t^ech školách. U 4 z t^chto d^tí jde vždy o trojici škol stejného zam ^^ení — z nich pak dv^ navštívené školy uvedly v p^ihlášce, jednu tedy vylou^ily. Jen Vanda navštívila školy r^zného zam^^ení; v p^ihlášce pak uvedla jedinou školu (pedagogickou) na ob ^ kola, návšt^va dvou obchodních akademií byla z^ejm^ jen formální úlitbou otci. Nejaktivn^jší ze t^ídy byli Vrá^a (4 navštívené školy) a Pája (5 škol). U obou šlo o školy r^zného zam^^ení. Pája se zajímal o technická lycea (Panská, K^emencova), o stavební pr^myslovky (J. Go^ára a v Dušní) a dokonce o p ^evážn^ strojní pr^myslovku Presslova (ovšem se silným zam^^ením na po^íta^e). Vrá^a se zajímal o elektrotechnické a strojní pr^myslovky, ovšem sledoval v nich z^ejm^ totéž: po^íta^e. Není vylou^eno, že toto aktivn^jší zkoumání v^tšího po^tu škol souvisí s tím, že oba museli slevovat z p^vodních p^edstav (SPŠST Panská jako nejp^ím^jší cesta k filmu) a hledali teprve pak náhradní školy. Vrá^a uvádí (p^i administraci dotazníku) Panskou jako žádoucí školu ješt^ na po^átku ^íjna, Pája mluví o technickém lyceu v Panské nebo spíš K ^emencov^ ješt^ v polovin^ prosince. Jen v jejich p ^ ípad^ vypadají návšt^vy školy teprve jako hledání. Naopak u v^tšiny d^tí jako by návšt^vy škol byly už jen ov^^ením p^edb^žných tip^, které v^tšinou dopadá uspokojiv ^, a stanovením jejich po^adí podle dopl^kových kritérií, když ta základní byla vzata v úvahu už p ^i sestavování užšího výb ^ru. D^ti si p^i dnech otev^ených dve^í p^edevším potvrdily, že uvažují správn^ . P^vodní zam^^ení se však ve vztahu ke konkrétním školám p ^ece jen dále zp^es^uje, konkretizuje. Nej ^ast^ji to ovšem má podobu negativního výb ^ru: je odmítnuta škola ^i obor kv^li ^ásti svého u^ebního programu. N^kdy jde o odmítnutí dodate ^né, které p^ipouští, že p^vodní p^edstava nebyla úpin^ optimální, ale jak to nakonec dopadlo, optimální je. P ^ipomíná to dodate^nou racionalizaci, jíž se zajiš^uje spokojenost s výsledkem.
Kritéria posuzování konkrétní školy V p^edchozích podkapitolách jsme p ^edevším charakterizovali jednotlivé ú^astníky diskursu, který se kolem d^tí vedl o p^íští st^ední škole. Zde chceme shrnout kritéria, která nakonec v rozhodování o konkrétní škole hrála roli. K základním kritériím, krom^ obsahového zam^^ení, pat^í, zda jde o „dobrou školu”. Tento pojem nemá v podání d^tí zcela p^esný obsah. N^která vyjád^ení jsou jen vágní, jen shrnují celkový dojem z p^vodních informací, jejichž p^esnou podobu už nejsou v rozhovoru schopni, ale ani ochotni reprodukovat. ' Vágnost, nekomplexnost, fragmentárnost argumentace p ^ijatých rozhodnutí má jist^ ^áste^n^ p^vod v tom, že i kdyby rozhovor úpin^ rekonstruoval vzpomínky na prožitý školní rok, jsou to vzpomínky práv ^ takové: ne zcela p^esné, neúpiné, útržkovité, shrnující dojmy, jejichž p ^vod je nejasný apod. Krom^ toho však to odráží i samotnou povahu rozhodovacího procesu. Je z^ejm^ iluzorní p^edstavovat si, že d^ti a rodi^e postupují od co nejširšího výb ^ru informací p^edcházejícího jakémukoli zúžení výb^ru, z jejich porovnávání a t^íd^ní dospívají k co neúpin^jším obraz^m co nejv^tšího po^tu škol vyhovujících žádanému 130
Kiška: V Dušní má známý (z rokenrolu) a ti ^íkali, že je to dobrá škola, na úrovni. Gita: Z Heyrovského zná docela dost lidí, ale tam necht^la, to všichni ^íkají, že je to tam úpin ^ hrozný, a^ tam nechodím, i paní doktorka na 15leté prohlídce. ^íká se, že je to docela debilní škola. Ve vztahu k SPSE Je^ná se dvakrát (nezávisle na sob ^, z r^zných zdroj ^) objevily výhrady konkrétn^jší, totiž k profesorskému sboru, které také vedly k vylou ^ení školy z užšího výb^ru (u Karla a Bo^ka). Pokud d^ti hovo^í p^esn^ji, zmi^ují se tu zhruba tato kritéria: Prosp^ch, s nímž je možné se na školu dostat, nej ^ast^ji jako pr^m^r, který umož^uje být p^ijat bez p ^ijímacích zkoušek. Základní rozlišení podle tohoto kritéria týká už výše zmín ^né hierarchie druh^ škol (od ve^ejných gymnázií po soukromé školy). Zvažují se však také rozdíly mezi školami téhož druhu. Ilustrativním p^íkladem je Kiška, když mluví o t^ech obchodních akademiích: Máma cht^la, aby šla do Resslovy, ale tam by musela d^lat zkoušky, bez nich brali do pr ^m^ru 1,2. VDušní brali do 1,5, ona m^la 1,4. Matka cht^la, aby šla na Resslovu, práv^ aby m^la vyšší cíle, aby se u^ila. Na pr^m^r by se dostala i na Vinohradskou, brali snad do 1, 7, ^íká lehce pohrdliv^(?), ale nelíbila se jí. Pro Kišku s jejím pr^m^rným prosp^chem na posledních t^ech vysv^d^eních 1,38 — 1,31 1,29 je dobrá škola práv^ Dušní. Chce se na jedné stran ^ vyhnout p^ijíma^kám a možná se bojí i pozd^jší náro^nosti školy v Resslov^ (v tom ji podpo^ila poradna), na druhé stran^ nechce jít pod sv^j standard — prosp^ch 1,7 je hluboko pod ním. (I když k tomu se p^ipojují i další výhrady proti Vinohradské.) Pr^m^rný prosp^ch poskytující šanci na p^ijetí je jednozna^n^ spojován s tím, „jak chytrý d^ti” jdou na tu ^i onu školu. Jen pro Gitu (jednu z intelektov^ nejnadan^jších) je možná nep ^ijatelné mluvit o d^tech na škole, kterou pro náro^nost zavrhla, jako o chytrých, a mluví o nich jako o „šprtících". s Rozhodování, které popisuje Kiška — tedy na lepší školu za cenu rizika p ^ijímacích zkoušek nebo na horší školu s p^ijetím bez zkoušek — se týkalo ^ady d^tí. T^mi, kte^í se p^edem rozhodovali jednozna^n^ podle toho, kde je vezmou bez p ^ijímacích zkoušek, byl nakonec vedle Kišky jen Martin a nejspíše také Adam. zam^^ení, pak dalším porovnáváním zužují výb ^r, získávají dodate ^né informace apod. Ve skute ^nosti spíše sm^^ují k tomu, aby dostate^n^ v^as a s dostate^ným pocitem subjektivní jistoty vybrali dostate ^n^ dobrou školu, která poskytuje dostate ^nou šanci na p^ijetí a neuzavírá cestu k žádoucí profesi. Další a další informace možná spíše zvyšují subjektivní nejistotu a nežádoucím zp ^sobem prodlužují období rozhodování. Rodi^e a d^ti se, podle našeho názoru do zna ^né míry v^dom^ a zám^rn^, spokojují s velmi redukovanými informacemi, používají b ^žn^ generalizace z jednoho ^i n^kolika málo p^ípad^ (jedna špatná reference o škole pro n^ vážn^ zpochybní její kvalitu), n^kdy i logicky nekorektních soud^ a zkreslených informací. Nap^. Karel zd^vod^uje preferenci Panské p^ed Je^nou mj. obsahem obor^ — v Je^né prý mají „silnoproud” a to pro n ^j není. Ve skute^nosti má ovšem Je^ná obor „slaboproudá elektronika”. A i kdyby m ^l Karel pravdu, není jasné, pro ^ by se ho existence jiného oboru, než který by na škole studoval, m ^la dotknout. Jako by pro n^j sama p^ítomnost takového oboru n^jak charakterizovala školu, v jeho p^ípad^ nežádoucím zp^sobem. Jinou nekorektní úvahu m^žeme slyšet od Jindry, když si zd^vod^uje svou volbu: Kubelíkova je nejen dob^e
za^ízená škola, mají tam docela dost chytrý d ^ti, jak koukal. - Z ^eho to poznal? — 70 jich brali bez zkoušek, takže musely mít docela dobré známky. V^bec mu nevadí, že bez znalosti stanovené hranice po ^et p^ijatých bez zkoušek sám o sob^ nic nevypovídá o úrovni jejich prosp^chu (z n^hož potom — už korektn^ — soudí na nadání). 8
V dotazníkové otázce „Má ten, kdo je ve vaší t^íd^ podle tvého názoru nejchyt^ejší, také nejlepší známky?” odpovídá z 24 našich d^tí, s nimiž jsme dotazník administrovali, 20 souhlasn ^. (Ze ^ty^ nesouhlasných odpov^dí jsou pak 3 od t^ch, kte^í mají samé jedni^ky a vyjad^ovali by se tak možná neskromn^ o sob^.) Je to ješt^ vyšší procento než v jiném šet^ení, které jsme provedli na 130 žácích pražských 8. trid, u nichž po ^et souhlasných odpov^dí dosahoval 69%.
131
Vrá^a pak dal p^ednost jistot^ p^ijetí na mén^ atraktivní obor v pr^b^hu p^ijímacího ^ízení: Zavolali mu, že když si vezme tu strojárnu, tak ho vezmou bez zkoušek. Že na výpo^etní techniku se hlásí hodn ^ lidí. Takže vzal strojírenství. Váhal, ale pak mu to takhle p^ipadalo lepší, že se ani nebude muset u^it a bude to mít zajišt^né. Ze zkoušek m ^l obavy, hlavn^ z ^eštiny. P^ed zcela shodným dilematem stáli Tomáš a Nina. Hlásit se v prvním kole na ekonomické lyceum, kam by se velmi pravd^podobn^ dostali bez zkoušek, nebo na gymnázium, kam budou muset zkoušky d^lat? A to navíc s rizikem, že podmínky na ekonomickém lyceu budou ve druhém kole nep^ízniv^jší, že budou muset d ^lat zkoušky i tam. Oba se rozhodli pro postup s vyššími ambicemi. Nakonec tedy jen t^i d^ti vybíraly konkrétní školu tak, aby nemusely d ^lat p^ijímací zkoušky. Tato strategie se uplatnila mén ^, než jsme ^ekali. V pon^kud v^tší mí^e se uplatnila strategie jakéhosi zajišt^ní ve 2. kole. Z^eteln^ mén^ náro^nou školu než v kole prvním volili: Tomáš, Denisa, Karel, Roman, Nina; krom ^ toho ješt^ Gita a Jindra vid^li školu, kterou volili ve 2. kole, subjektivn^ jako výrazn^ horší, jako nouzovou volbu. Zajiš^ovací strategie se krom^ toho rozehrávala v dalších p^ípadech vzhledem k soukromým školám. Ješt^ p^ed prvním kolem si p^edb^žn^ zajistili p^ijetí na soukromou školu Lud^k a 011e. Zatímco však 011e rovnou uvedl soukromou školu v p ^ihlášce na první kolo, Lud^k uvedl v p^ihlášce dv^ školy ve^ejné a o soukromé škole informoval výchovnou poradkyni jako o škole záložní. Dlouho se choval, jako by m^l v úmyslu absolvovat p^ijímací zkoušky na ve^ejnou školu, ale nakonec se jich nezú^astnil a byl p^ijat bez nich rovnou na soukromou školu. Po neúsp^chu v prvním kole rozehráli záložní variantu „soukromá škola” Bo^ek (i za cenu pozd^jšího propadnutí zaplacené zálohy) a Slávek. Vlastn ^ i Denisa a Roman, kte^í napsali soukromou školu do p^ihlášky na 2. kolo, zajiš ^ovali potom své p^ijeti na ni jinak, mimo b^žné postupy p^ijímání na ve^ejné školy (osobním jednáním a uzav^ením smlouvy) a tedy s vylou^ením rizika nep^ijetí. Jedinou, kdo podstoupil riziko druhého kola bez zajišt^ní soukromou školou, tak z ^stala Nina. Spolu s prosp^chovou hranicí d^ti také zvažovaly míru selektivity škol (pom^r p^ijatých a nep^ijatých v p^edchozím roce). Nakonec se ale v rozhovorech potvrdilo, co nám k tomuto aspektu ^íkala výchovná poradkyn^ školy: z údaj ^ p^edchozího roku nelze nijak odhadnout, jaká bude situace letos. Reakce práv^ na tyto údaje zp^sobí v dalším roce nep^edvídatelné zm^ny po^tu p^ihlášených v roce následujícím. Rada d^tí pak v rozhovorech zmi^ovala, že se na obor hlásily s tím, že je podle lo^ských údaj ^ slušná šance na p ^ijetí. Pak však byla situace jiná a n ^které školy podle d^ti reagovaly dokonce dodate^nou zm^nou pr^m^rného prosp^chu, do n^jž byli uchaze^i p^ijímáni bez zkoušek. Další kritéria, která d^ti zvažovaly, vycházela z dojm^ p^i návšt^v^ na škole, v^tšinou p^i dnech otev^ených dve^í, zmín^ných výše. N^kdy prost^ konstatovaly, že se jim líbila jedna škola víc než jiná. Konkrétn^jší zmínky pak sm^^ovaly k n^kolika témat^m. Dojem z vybavení je nej^ast^ji uvád^ným aspektem p^i hodnocení školy na základ^ dojmu z návšt^vy. Explicitn^ ho zmínilo 9 d^tí. P^edevším mluví d^ti o tom, jaké má škola po ^íta^e. V naší t^ íd^ o nich mluví jen chlapci, n^kte^í si výslovn^ d^lají po^adí škol podle úrovn^ po^íta^^. Dále d^ti zmi^ují prostory pro odbornou výuku (pro 011eho bylo jedním z rozhodujících vliv ^, že jedna z navštívených zahradnických škol nem^la vlastní zahradu, pro Fandu byly velkou p ^edností vybrané školy jazykové u^ebny, Vrá^ovi se líbily dílny). N^kolikrát uvedly jako argument, pro^ se jim škola líbila, dobré t^locvi^ny a h^išt^. Dojem z budovy a vnit ^ních prostor školy uvedlo 5 d^tí. Nap^. Kiška ^íká (o OA Vinohradská), že tam se jí nelíbilo: t^ídy, bylo to jak ve v^zení, na chodbách m^íže, nem^li tam jídelnu, t^locvi^nu, nic. Dušní sejí líbila nejvíc, tam mají všechno. Fanda o gymnáziu v Heyrovského: zvenku vypadá docela dob^e, ale zevnit^ jako panelák, široké chodby, moc velká patra. Naopak Na Vít^zné pláni to bylo v pohod ^, ne velké t^ídy. Dojmy z budovy pochopiteln^ nejsou nikdy vyjád^ený p^íliš diferencovan^. Lze asi n^kdy p^ipsat dojem tísnivosti ^i stísn^nosti úzkým a tmavým prostorám s vysokými stropy a tedy starým
132
budovám. Naproti tomu ovšem d ^ti nemají rády „panelákovité budovy”. Také p ^íliš rozlehlé prostory na n^ z^ejm^ p^sobí neosobn^ a neútuln^. Atmosféra, dojem z osob není zmi^ována p^íliš ^asto (3 d^ti), ale p^esto se domníváme, že podstatn^ dotvá^í celkový dojem. Ladu nap^ . velmi pozitivn^ zaujal „jetý ^editel” — vedl nevázaný projev, choval se jako pošuk, ne jako jejich ^editelka, vážn^, ale normáln^ na rovinu, tákový pohodá ^. Také Karel uvádí jako silný dojem ze student ^ (absolvent^ jeho ZS): uvoln^ní, poš^uchovali se, p^íjemní lidé (z^ejm^ v p^ítomnosti profesora). Dalším zvažovaným parametrem školy je vzdálenost od bydlišt ^ (zmi^uje ho 6 d^tí). D^tem jde o to, aby nemusely dojížd^t p^íliš daleko nebo spíš v pražských podmínkách dlouho. Neznamená to ovšem, že volí školu nejbližší bydlišti, v^tšina d^tí naopak bude dojížd^t z centra (Prahy 1) do jiných ^tvrtí. Bez nutnosti použít MHD budou nanejvýš dv ^ d^ti, pro ostatní znamená vybraná škola, že budou muset v MHD trávit 1— 2 hodiny denn^ . P^ipome^me nakonec, co jsme již zmínili výše: že d ^ti zvažovaly, zda budou na dané škole mít n^koho známého, nejrad^ji blízkého kamaráda ^i kamarádku nebo alespo ^ n^koho ze spolužák^ ze t^ídy, v nejhorším i z paralelních devátých t ^íd. Zm^na prost^edí, už tak dost dramatická z hlediska zcela neznámých nárok^ studia, se pro ^adu d^tí stává ješt^ dramati^t^jší p^i p^edstav^ ztráty íd^ a zcela neznámých vrstevník ^.9 dosavadního sociálního zakotvení ve t ^
P^íprava na p ^ijímací ^ízení M^žeme tu rozlišit dv^ linie. První z nich je snaha zlepšit prosp ^ch (pr^m^r) a dosáhnout tak co nejvýhodn^jší výchozí pozice, v optimálním p ^ípad^ dostat se na vybranou školu bez p ^ijímacích zkoušek. Druhou linií je pak vlastní p ^íprava z hlediska obsahu p ^ijímacích zkoušek, zahrnující p^edevším ^eský jazyk a matematiku.
Práce s prosp^chem P^i dlouhodobém sledování bylo patrné, že dívky ve t ^íd^ tvo^í pom^rn^ sev^ené spole^enství. Projevovalo se to jednozna ^n^ zejména práv^ ve vztahu ke školní práci. Zejména od sedmé t ^ídy se zdálo, že dívky cílev^dom^ a systematicky usilují o co nejlepší zvládnutí nárok ^ ve všech p^edm^tech a vzájemn^ p^i tom spolupracují. Nabyli jsme už tehdy dojmu, že pracují s perspektivou p ^ijímacích zkoušek. Zp^tn^ ovšem v rozhovorech dívky cílev^ domé úsilí v tomto sm^ru nepotvrzovaly, odmítaly, že by už v sedmé t^íd^ ^i na po^ átku osmé braly v úvahu p^ijímací zkoušky. Dojem z chlapc^ byl jiný. Pokud necháme stranou ty, kte ^í m^li trvale vynikající prosp ^ch, lze patrn^ odhadovat, že pro n^ platilo, co n^kte^í vyjád^ili výslovn^ : že je „probudilo” až vysv^d^ení v pololetí osmé t^ídy a že v^tšina z nich za^ íná úsilí o zlepšení prosp ^chu vyvíjet až ve druhém pololetí osmé t^ídy. Zdá se, že k tornu v té dob ^ p^ispívalo probíhající p^ijímací ^ízení, které se týkalo jejich o rok starších koleg^. ^adu žák^ z tehdejších devátých t^íd znaly naše d^ti osobn^. S diskursem kolem p^ijímacích zkoušek se pak dostávaly do kontaktu i prost ^ednictvím komentá^^ a apel^ výchovné poradkyn^, která u^ila v naší t^íd^ po celý 2. stupe^ d^jepis. Úsilí o zlepšení známek je patrné ze zlepšování pr ^m^rného prosp^chu t^ídy na vysv^d^eních od pololetí 8. do pololetí 9. ro ^níku: 1,62 — 1,46 — 1,35. P^itom efekt „probuzení” je patrn ^jší u chlapc^ (1,75 — 1,56 — 1,40) než u dívek (1,35 — 1,26 — 1,24).
Za^átek st^ední školy je pak charakterizován ^ astým setkáváním bývalých devátých t^íd, p^i nichž se jakoby ^ erpá z dosavadních sociálních vazeb to, co v nov ^ vzniklých t^ídách st^edních škol dosud není k dispozici. Nebo: když nevyšlo, aby byli s kamarády ve stejné škole, domlouvá se alespo ^, jak budou spole^n^ jezdit ^ást cesty do nových škol tramvají, metrem... 9
133
V 9. t^íd^ byla snaha o zlepšení prosp^chu patrná také ze strany u^itel^. P^edevším vytvá^eli p^íležitosti, p^i nichž d^ti mohly získat dobré známky. Vytvá^eli je jednak ^ast^ji než d^íve, a také iniciativu k jejich využití nenechávali na d^tech. V n^kterých p^ípadech dokonce zm^k^ovali kritéria hodnocení ^i anulovali n^které špatné výsledky. Krom^ toho n^kterým žák^m u^itelka ^eštiny doporu^ila návšt^vu v poradn^, zda netrpí n^kterou z poruch, umož^ujících mírn^jší klasifikaci. U^itelé tak aktivn^ p^sobili ke zlepšení výchozí pozice žák^ své školy v p^ijímacím ^ízení i po této linii.
P^íprava na zkoušky Skupina t^ch, kte^í nechodili do žádných p^ípravných kurz^ k p^ijímacím zkouškám, není nijak homogenní. Hrálo tu roli n ^kolik d^vod^: N^kte^í výborní žáci nejspíše vycházeli z pocitu, že u^ivo zvládají do té míry, že jim posta ^uje b^žná školní p^íprava. N^které d^ti se p^ipravovaly formou dou^ování s placenými soukromými u ^iteli. N^které d^ti dou^ovali rodi ^e nebo jiní p^íbuzní (výjime^n^ známí). N^které d^ti si byly pom^rn^ jisté nebo alespo^ spoléhali na to, že p ^ijímací zkoušky nebudou muset d^lat, že na vybrané školy se „dostanou na pr ^m^r”. U n^kterých byla absence p^ípravného kurzu spíše výrazem laxnosti ve vztahu ke školní práci a bylo by pro nás zcela ne ^ekané vid^t je vyvinout takové úsilí. U n^kterých d^tí se pochopiteln ^ kombinovalo více d^vod^. Ze 14 d^tí, které chodily na n^jaké p^ípravné kurzy, jich 9 absolvovalo tyto kurzy na škole, kam se hlásily na 1. kolo, 2 d ^ti na jiné škole a 3 d^ti navšt^vovaly kurzy organizované domem d^tí a mládeže. Hodnocení kurz^ není nijak jednozna^né. V^tšinou žáci jen popisují, jak kurz probíhal, kvalitu ^i p^ínos nehodnotí. Z výslovných zmínek však p ^evažují pozitivní. Probírali to trochu jinak než ve škole (p^ípadn^ lépe než jejich u^itelka). Když byl kurz na škole, kde pak d^lali p^ijímací zkoušky, oce^ovali, že poznali, na co v dané škole kladou d ^raz (a co t^eba v jejich sou^asné škole opomíjejí) a jak budou p^ijímací zkoušky vypadat. Nestalo se, že by p^i p^ijímacích zkouškách byly t ^žší úlohy než na p^ípravných kurzech, Gita dokonce konstatovala opak. V rozhovorech jsme si potvrdili d^ív^jší zkušenost, že hodnocení didaktických postup ^ u^itel^ je u d^tí nediferencované, málo analytické, setrvává v^tšinou u celkového dojmu, který je argumentován nanejvýš fragmentárn ^ ^i ad hoc. Jen Bo^ek hodnotil kurz negativn ^, byly to prý vyhozené peníze. Mnohem více se pak prý pozd^ji nau^il p^i dou^ování s tetou, která u^í na MFF. Negativn^ hodnotil kurz také Slávek — ten však nízkou ú^innost p^i^ítal sob^: cht^lo to se víc soust^edit. Jenže práv^ oni dva v prvním kole neusp^li, naopak ti, kte^í hodnotili kurzy pozitivn ^, ano. Ve zp^tném hodnocení kurzu se tak m^že odrážet úsp^šnost p^ijímacích zkoušek. P^itom práv^ v p^ípad^ t^chto dvou investovali rodi^e do p^ípravy z^ejm^ n^kolikanásobek toho, co bylo b^žné. Ceny kurz^ se z^ejm^ pohybovaly p^i p^epo^tu na vyu^ovací hodinu od 30 do 100 K^. Zdá se, že kurzy placené p^edem vycházely pro rodi ^e levn^ji než lekce placené jednotliv^ („zkoušky nane^isto"). V^tšinou rodi^e zaplatili za kurzy celkem 500 — 1000 K ^. P^i nízkém po^tu t^ch, kte^í neusp^li v 1. kole p^ijímacího ^ízení (5 d^tí z 25), nelze o efektivnosti p^ípravných kurz^ p^íliš ^íci. T^i z neúsp^šných žák^ kurzy absolvovali, dva nikoli. Podle n^kterých náznak^ se zdá, že z kurz^ více t^ží p^edevším ti, kte ^í jsou schopni t^žit i z normální výuky.
134
Pr^b^h p^ijímacích zkoušek Bez p^ijímacích zkoušek bylo p ^ijato 7 d^tí na školy, které m^ly opravdu pro toto kolo v p^ihlášce (1 z nich na soukromou školu), k tornu p^istupuje Lud^k, který se nakonec rozhodl jít rovnou na „záložní” soukromou školu. Z d^tí, které d^laly zkoušky, dosáhli nejv^tšího úsp^chu Fanda (12. ze 115 uchaze^^ a 50 p^ijatých na gymnáziu Na Vít^zné pláni) a Gita (15. ze 160 uchaze^^ a 102 p^ijatých na gymnáziu P^ípoto^ní). Tyto výsledky m^ly i nejv^tší ohlas mezi vyu^ujícími. Pozitivn^ byla kvitována i další p ^ijetí na gymnázia. Bezpe^n^ zvládli zkoušky Mí^a (50. ze 150 uchaze^^ a snad 90 p^ijatých) a Lada (60. ze 160 uchaze^^ a 102 p^ijatých). Tomáš (p^vodn^ kolem 55. místa, když p^ijatých bylo 50) byl nakonec p^ijat na odvolání, když snad vyšlo najevo, že v gymnáziu ud^lali chybu p^i bodovém ohodnocení jeho prosp^chu. Pochopiteln^ velkým úsp^chem bylo také 7. místo Dariny (ze 160 uchaze ^^ a 30 p^ijatých) v talentových zkouškách na od^vní návrhá^ství. To však byly zkoušky, v nichž se z ^ejm^ nijak p^ímo neprojevuje školní p ^íprava, snad vyjma okrajového vlivu výtvarné výchovy. Jako úsp^ch komentovala výchovná poradkyn ^ také p^ijetí Vandy na pedagogickou školu. Vanda neví, jak se umístila, procento p^ijatých bylo ovšem dost vysoké (83 z 96). Ostatní p^ijetí v prvním kole byla p ^ijata s uspokojením, ale z^ejm^ nebyla p^ekvapením. Aplikujeme-li na t^ídu kritéria d^lení do prosp^chových pásem, která jsme použili v jiném výzkumu, 10 pat^í do prvního prosp^chového pásma (podle vysv^d^ení na konci 8. t^ídy, prosp^chový pr^m^r 1,00 — 1,25) Gita, Milena, Fanda, Tomáš, Lada, Mí ^a a Nina. (První t^i jmenovaní p^itom p^edstavují výrazn^ nejlepší žáky i v rámci této skupiny; odlišují je p ^edevším známky z ^eštiny a matematiky). Z t^chto d^tí tedy jen Nina neusp ^la p^i p^ijímacích zkouškách na gymnáziu ^i lyceu. Ostatní byli p^ijati (Milena na lyceum bez zkoušek). Gita hodnotila zkoušky jako lehké, nejlépe zvládla ^eštinu. Naopak Nina na tomtéž gymnáziu ^eštinu pokazila (rezignovan^ tvrdí, že jí pravopis nikdy nešel, že v n^m není žádná logika), pokazila i n^které otázky ve všeobecném testu. Naopak Lada si oproti ní vedla v ^eštin^ dob^e (tém^^ jako Gita), ale v matematice o dost h^^e. Mí^a má dojem, že mohl zkoušky ud^lat lépe, n^co tam pokazil. Tomáš, který d^ lal zkoušky na totéž gymnázium jako Fanda, pokazil prý všeobecný test (na to prý nikdy nebyl tak dobrý jako Fanda), naopak matematiku, ^eštinu a angli^tinu m^l podle svých slov dost dobré. Do druhého prosp^chového pásma (1,26 - 1,40) ve t^íd^ pat^í Bo^ek, Pepík, Darina, Karel a Kiška. Z t^chto d^tí m^ l problémy v prvním kole na technickém lyceu (Panská) Bo ^ek. M^l malou šanci usp^t vzhledem k handicapu v prosp^chu, které je zde silným kritériem. Bo^ek navíc zapomn^l využít možnost uvést pro první kolo i jiný obor na téže škole. Kdyby tak u ^inil a volil stejný obor jako Karel, možná by byl p^ijat. Není však vylou^eno, že pokazil matematiku, protože p ^ed druhým kolem se práv^ jí hodn^ v^noval. Ve 2. kole pak m^l podle svých slov št^stí a matematiku napsal velmi dob^e (obvykle prý spíš v písemce pokazí „n ^jakou blbost"). Byl p^ijat na zam^^ení programování na gymnázium v Arabské. Zcela tím kompenzoval neúsp ^ch v prvním kole. Další d^ti z tohoto prosp^chového pásma byly p^ijaty bez jakýchkoli problém^. Darinin jsme zmínili výše, Karel a Pepík se dostali na pr ^myslovky na obory s výpo ^etní technikou. úsp^ch Oba p^vodn^ cht^li na technická lycea, ale nyní oba tvrdí, že jsou š ^astni, že to dopadlo takhle, p^i bližším pohledu na obsah studia jim ob^ma na lyceu vadily n^které p^edm^ty. 10
Šlo o 130 žák^ pražských základních škol na konci 8. t ^ídy. Pásma byla podle rozložení pr^m^rného prosp^chu na vysv^d^ení za 2. pololetí 8. t^ídy vytvo^ena tak, aby každé z nich zahrnovalo p ^ibližn^ p^tinu souboru.
135
K pr^b^hu zkoušek se vyjád^il Pepík: Matematika byla docela t ^žká, ^eština naopak lehká. Byl 75. v po^adí z 90 p^ijatých. Kiška byla p^ijata bez zkoušek na obchodní akademii. T^etí prosp^chové pásmo (1,41 — 1,60) zastupují ve t^íd^ 4 d^ti: Slávek, Denisa, Pája, Vanda. Všichni d^lali p^ijímací zkoušky. Problémy nem^li Vanda na st^ední pedagogické škole a Pája na stavební pr^myslovce (kde usp ^l dokonce velmi dob^e, byl 15. ze 150 uchaze ^^). Naopak Slávek neusp^l ani v jednom kole p^i zkouškách na ekonomické lyceum a rodi ^e mu za^ídili soukromé gymnázium. Podle jeho slov se mu v 1. kole nepovedla matematika, prý každou úlohu ud^lal tak z poloviny. Denisa v neúsp^šných p^ijímacích zkouškách na obchodní akademii také považuje za lehkou ^eštinu, naopak za t^žkou matematickou ^ást. Poté jak to napsala, ji nep^ekvapilo, že ji nevzali. (P^ijetí na soukromou obchodní akademii již bylo bez p^ijímacích zkoušek.) ^tvrté prosp^chové pásmo (1,61 — 2,10) zahrnuje 8 d ^tí, z nichž ovšem Kryštofa zejména Jindra prokazují v testech intelektové p^edpoklady k prosp^chu lepšímu. Bez zkoušek tu byli p^ijati Vrá^a a Adam na strojírenské pr ^myslovky, Kryštofa Eda na ^ty^leté u^ební obory a Martin na t^íletý, Lud^k pak na soukromou podnikatelskou akademii. U zkoušek usp^l Jindra na obchodní akademii, i když z ^ejm^ skon^il n^kde v záv^ru po^adí p^ijatých. ^eštinu m^l dokonce o n^co lepší než matematiku. P ^ekvapivé to je nejen pro n^j — poté co strávil druhý stupe^ ZS v matematické t^íd^ (ovšem se zdravotními a psychickými problémy). Roman nezvládl zkoušky na ve ^ejnou obchodní akademii, m^l prý z ^eštiny asi trojku (z^ejm^ pr^m^rný výsledek), ale z matematiky to bylo n ^jak t^žké, prý tam byly v^ci, které v^bec nebrali. (Ale žádnou z úloh si ani p^ibližn^ nevybavuje. O oprávn^nosti jeho tvrzení máme pochybnosti.) Do pátého prosp^chového pásma spadá ve t^íd^ jediný 011e, nejhorší žák t^ídy, který byl p^ijat na soukromou zahradnickou školu. Z^etelné jsou tedy dv^ skute^nosti. Odhad vlastních možností v^tšinou d^ti zvládly a prosp^ch k jim k tomu poskytoval dobré vodítko. Jediným, kdo nedal adekvátn ^ do souvislosti své školní výsledky a náro^nost p^ijímacího ^ízení na daném typu školy, byl podle našeho názoru Slávek, resp. jeho rodi^e. (P^ipome^me, že Slávek sám by si byl býval troufal spíše jen na obor obchodní akademie.) Druhou skute^ností je, že d^ti ze t^ídy ve v^tšin^ p^ípad^ považovaly matematiku za mnohem t^žší sou^ást p^ijímacího ^ízení než ^eský jazyk. Jsou v zásad^ dv^ možnosti. Bud' st^ední školy mají ve vztahu k osnovám ZŠ v ^eštin^ mnohem mírn^jší nároky než v matematice nebo byly naše d^ti v ^eském jazyce p^ipraveny mnohem lépe než v matematice. Když jsme v posledním ^tvrtletí osmého ro^níku v naší t^íd^ administrovali test matematických a p^írodov^dných znalostí z mezinárodní srovnávací studie TIMSS, nelišily se pr^m^rné výsledky naší t^ídy od ostatních t^íd našeho longitudináln^ sledovaného souboru. Ve srovnání s žákovskou populací ^R to pak znamenalo pr^m^rný výsledek v matematické ^ásti vyšší asi o polovinu sm^rodatné odchylky. Ani toto zjišt ^ní ovšem nem^že zcela vylou^it možnost, že specifické nároky matematické ^ásti p^ijímacích zkoušek na st^ední školy, kam se d^ti hlásily, byly odlišné od testu TIMSS. Vzhledem k nim pak stále m^že platit, že d^ti byly lépe p^ipravené na ^eštinu než na matematiku. P^itom práv^ v matematice byl obsah vyu^ování od po^átku školního roku p^izp^soben p^íprav^ na p^ijímací zkoušky. Jednou až dvakrát týdn^ psaly d^ti písemné práce, které ^erpaly ze zadání úloh z p^ijímacích zkoušek na r^zné st^ední školy, nasbíraných za n ^kolik posledních let. Následující hodinu byla probírána správná ^ešení a psaly se opravy. V ^eském jazyce se spíše d^kladn^ opakovalo. Zadání úloh z p^ijímacích zkoušek z r^zných škol poskytovala u^itelka d^tem dom^, pokud o n^ m^ly zájem, jako jakési dobrovolné domácí úkoly.
136
Jak byly d^ti spokojené s tím, jak zkoušky dopadly? Zklamané byly Nina a Denisa. Nina brala skute^nost, že nakonec usp^la jen na oboru obchodní akademie, jako velký neúsp^ch. P^isp^lo k tomu i to, že tak byla odlou^ena od ostatních dvou dívek z p ^átelské trojice. Ne tak t^žce, ale p^ece jen s p^iznaným zklamáním, p ^ijala výsledky Denisa. Na neúsp^chu na obchodní akademii v Dušní ji mrzelo p^edevším to, že tam tak nebude s Kiškou. Vadilo jí ale také to, že jde na soukromou školu — lepší by bylo chodit na školu, kde se nemusí platit. Ostatní d^ti byly vesm^s s výsledky spokojené. Nep^ekvapilo to u t^ch, kte^í se dostali na školy, kam zpo^átku sm^^ovali. Avšak i u n^kolika žák^, kte^í museli zm^nit své p^vodní plány, a^ už proto, že vyhodnotili preferovanou školu jako nedostupnou, nebo proto, že ve snaze dostat se na kýžený obor neusp^li u zkoušek, jsme mohli pozorovat, jak rekonstruovali své p ^vodní plány a za^lenili do nich školu ^i obor, na n^ž se dostali, takovým zp^sobem, aby byli spokojeni. D^lo se to v zásad^ t^emi zp^soby: Bu^ objevili d^íve netušené p^ednosti školy ^i oboru, kam se nakonec dostali, takže poté, co se s nimi blíže seznámili, zjistili, že je to vlastn ^ pro n^ nejlepší možnost. Nebo objevili v p^vodn^ preferované škole ^i oboru n^co nežádoucího, kv^li ^emu jsou nakonec rádi, že se dostali jinam. Nebo zp^tn^ tvrdili, že vlastn^ od po^átku cht^li rad^ji tuhle školu (obor) a jen z n^jakých nepodstatných ^i neopodstatn^ných pohnutek preferovali p ^vodn^ n^co jiného. Konstatování t^chto postup^ harmonizujících rozhodování ^i subjektivní dojem ú^astník^ nemá p^sobit ironicky. Z procesu rozhodování bylo skute^n^ patrné, že d^ti na každou zm^nu situace reagují jakousi komplexní redistribucí akcent ^ tak, že subjektivn^ optimalizují situaci, v níž se nacházejí. Chovají se tak, že kone ^ným cílem profi-volby je jejich subjektivní spokojenost a tomu pod^izují postupy p^i rozhodování i následném hodnocení. íd^ výb^r další školy š^astn^: vše je nakonec Až na uvedené dv^ výjimky tedy skon^il v naší t^ tak, jak má být, n^kdy dokonce tak, jak v^bec m^že být nejlépe.
137
