Prezidentské volby nejsou Sofiina volba

1 2013

2013

Svěřte to do správných rukou

Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické

Rozhovor s Karlem Klímou

1

http://prazsky.cssd.cz

Téma čísla: Klausova Potřebuje Praha str. 4 a 5 evropské fondy? str. 2 amnestie

str. 8

Prezidentské volby nejsou Sofiina volba MILOŠ BALABÁN, ANTONÍN RAŠEK

Pohled na výsledky prvního kola prezidentských voleb z pohledu levice lze hodnotit poměrně jednoznačně. I přes kritiku, která se snesla na hlavu Miloše Zemana od několika sociálních demokratů, a která jej označovala za nelevicového kandidáta, není pravicovým politikem jako Karel Schwarzenberg. Není možná ryze levicový, ale spíše sociálně liberální, určitě však oslovuje významnou část levicového voličstva. Tu oslovuje i Jiří Dienstbier, i když levicový elektorát se v jeho případě určitě více posouvá do politického středu. V každém případě součet hlasů pro tyto dva kandidáty v prvním kole prezidentských voleb ukazuje, že levice disponuje v České republice solidní silou, aby mohla prosadit na Pražský hrad svého kandidáta i ve druhém kole prezidentské volby.

Musí se ovšem povznést nad animozity, které panovaly mezi Zemanem a vedením ČSSD před prezidentskou volbou a v průběhu prezidentské kampaně. Jiří Dienstbier svému protivníkovi Miloši Zemanovi nic nedaroval a ten mu oplácel stejnou mincí. Pokud někdo říká, že to tak není správné, je dobré se podívat na americké prezidentské primárky, kde si kandidáti mezi republikány a demokraty jdou těžce po krku. V paměti například zůstává vyhrocený souboj mezi Barackem Obamou a Hillary Clintonovou. Pokud je ale rozhodnuto o prezidentském kandidátovi, dřívější soupeři se respektují. Situace je totiž pro levici a sociální demokracii vážná. Zvolení místopředsedy neoblíbené pravicové vlády a předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga prezidentem v pozadí s Miroslavem Kalouskem by mohlo pravici 15 měsíců před parlamentními volbami výrazně povzbudit a sociální demokracii a levici poškodit. Stalo se tak už před prvním kolem voleb, kdy se Jan Švejnar, se kterým sociální demokracie koketovala jako s případným prezidentským kandidátem, nakonec vyslovil pro podporu Karla Schwarzenberga. Karel Schwarzenberg ve svém povolebním projevu označil Miloše Zemana za muže minulosti a naznačil, že on je tím, kdo může jako prezident lépe garantovat budoucnost a obnovu právního státu. Po všech (a)sociálních experimentech spojených s TOP 09, které způsobují více nerovnosti, odcizení ve společnosti a pochybnosti o spravedlnosti, to ale není příliš věrohodné. Jeho snaha distancovat se od prezidentské amnestie, která dala svo-

bodu tunelářům a podvodníkům také nevyzněla moc přesvědčivě. Média nás nyní přesvědčují, že Karel Schwarzenberg bude garantem toho, že se Česká republika vrátí z politické periférie EU do jejího hlavního proudu. Možné to je, nicméně je na místě připomenout, že seděl v Nečasově vládě jako její místopředseda a ministr zahraničí a nepodařilo se mu nijak výrazně ovlivňovat řadu protiunijních vládních excesů. O koncepční politice vlády vůči EU také nemůže být příliš řeč, stačí třeba připomenout existenci dvou státních tajemníků pro záležitosti EU, ostudu s čerpáním evropských fondů na ministerstvu školství, nebo nechuť projednávat na půdě poslanecké sněmovny vztah vlády ke klíčovým otázkám unijní agendy. Milošovi Zemanovi můžeme vyčítat leccos, ale zůstaly za ním mnohé hmatatelné výsledky – trvalý růst HDP po stagnaci a poklesu z konce pravicové Klausovy vlády, záchrana bankovního sektoru před krachem, příliv zahraničních investic i dostavěný Temelín. I díky tomu na nás možná nedopadla ekonomická krize s takovou silou jako v jiných zemích EU. Levicovým voličům je to třeba připomenout a uznat by to měl i Jiří Dienstbier. Naše prezidentské volby nejsou Sofiina volba, rozhodnutím mezi dvěma zly, nebo větším či menším zlem. Takovýto přístup nahrává tomu, že na Hrad může dosednout 95 let po založení republiky opět aristokrat, a to by se věru asi T. G. Masarykovi moc nelíbilo. Autoři jsou sociologové

[rozhovor]

1 2013

Priorita Karla Klímy: Příprava na volební rok 2014 Na nedávno konané krajské konferenci jste byl zvolen předsedou pražské ČSSD. Jak vnímáte tento úspěch? Po pravdě řečeno mě nejvíce potěšilo oněch devadesát devět hlasů, které jsem od delegátů obdržel a považuji to za velice silný mandát. Jiří Bodenlos představoval pro pražskou organizaci rovněž velice kvalitního kandidáta a musím se přiznat, že nejsem až tak rád, že se delegáti museli rozhodnout mezi a jím. Chtěl bych využít této příležitosti, abych mu poděkoval za jeho práci ve funkci úřadujícího předsedy ve velmi složitém období. Abych vám však odpověděl, spíše než úspěch bych mé zvolení nazval výzvou. Mým posláním ve funkčním období bude stabilizace činnosti pražské organizace ČSSD, uklidnění situace a vytvoření podmínek pro zodpovědný přístup ke stanovení programu ve volebním roce 2014. Kde jako nově zvolený předseda vidíte hlavní nedostatky pražské organizace a jakým způsobem je hodláte řešit? Musím přiznat, že nedostatků v naší činnosti je hodně a nesu za ně jakožto funkcionář spoluodpovědnost. Chtěl bych však využít svých zkušeností z téměř desetileté práce ve vedení pražské sociální demokracie ke zjednání nápravy. Už na obvodních konferencích jsem prezentoval některé nedostatky a navrhoval způsoby jejich řešení. Za rozhodující považuji zásadní změnu v činnosti místních organizací. Nejde nám přece jenom o to, abychom si poznamenali splnění povinnosti konáním schůzí jedenkrát za čtvrt roku. Jde především o to, aby místní organizace přešly do ofenzívy, aby využily svých znalostí v místě bydliště, aby vešly v kontakt s občany a s občanskými iniciativami a aby tyto dva roky využily k obnovení důvěry mezi ČSSD a občany města. Chci posílit úlohu předsedů obvodních výkonných výborů, nemohou být jenom zodpovědní za práci jimi řízených obvodů, musí být navíc účastni na rozhodovacích procesech pražského ve2

dení, jejich slovo musí mít váhu, protože zastupují členy svých obvodních organizací. Musí mít nejen povinnosti, ale i právo mluvit do našeho fungování v Praze. Daleko více je třeba využít našich funkcionářů ve vedení pražských městských částí. Sjednotit je, využít jejich zkušeností, dát prostor k výměně názorů. Musíme na těchto tvářích stavět a opírat o ně naše politické a programové cíle. Zbývají necelé dva roky do komunálních voleb. Máte už v současné době jasno, s jakými vizemi a návrhy předstoupíte před voliče? Politika současné koalice, která vládne na pražském magistrátu, je zalo-

me přetvořit Prahu v město přátelské ke svým občanům, město vstřícné, naslouchající jejich problémům, město, které nerozděluje občany na bohaté a chudé, město moderní a svobodné. Je třeba ji ještě sdělit občanům a celou naší vizi s jejich požehnáním realizovat. Praha se v posledních volbách změnila z tradiční bašty občanských demokratů v kraj s nejvyšší podporou vládní TOP 09. Jakým způsobem hodláte tento trend zvrátit? Někdy si připadám jako ve snu, zejména když slyším nářky občanů nad znečištěním města, úrovní životního prostředí, neustále se zvyšujících nákladů

Naše vítězství ve volbách 2014 záleží na změně našeho přístupu, na získání důvěry občanů. Kdo chce v politice uspět a získat odpovídající postavení, musí si umět o něj říct na ulici. A to již dnes nebo zítra. žena na kompletní absenci programu a konkrétních cílů. Je vytvářena zcela nahodile. Praze v současné chvíli zcela chybí pohled do budoucna, koncepce, kreativita a přemýšlení ze strany jejího vedení. Postupy i výsledky jsou nevýrazné a Pražané v drtivé většině neznají jménem své radní a náměstky primátora. Byl bych rád, kdybychom dokázali zpřesnit svůj opoziční program právě dnes, v roce a půl, který zbývá do konce volebního období. Jestliže nedostáváme prostor v novinách a v ostatních sdělovacích prostředcích, tak musíme najít jiný způsob, jak Pražanům sdělit naše názory, vize a návrhy řešení. Myslím, že v dnešní těžké době od nás daleko víc než dřív občané očekávají nejen kritiku současné koalice, ale především jasnou odpověď na otázku, jaké by bylo město pod naším vedením. Tu odpověď v zásadě známe. ChceSvěřte to do správných rukou

na život v městě a zároveň ve výsledcích vidím, že volí strany a politiky, kteří se podílejí na prosazení nárůstu DPH, vymýšlením nových a nových daní, nových a nových příkazů a zákazů, strany a politiky, kteří se holedbají svou snahou zastavit růst státního dluhu a přitom peníze berou z kapes především těch sociálně nejslabších – seniorů, zdravotně postižených a rodin s dětmi. A přitom i tito občané jsou v Praze tradičními voliči ODS a nově TOP 09. Dalo by se říct, že každý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Ale není to úplně pravda. Chyba je i na naší straně. Nedokážeme srozumitelně vysvětlit, jakým způsobem se přičiníme o lepší život Pražanů. Kvůli vnitřním sporům, mnohdy ventilovaným prostřednictvím tisku, působíme nedůvěryhodně, nedokážeme převzít iniciativu a nabídnout politickou a společenskou alternati-

[rozhovor]

1 2013 vu k politice pravicových stran. Jsme nejstarší politická strana v tomto státě. Jsme strana, která se vždy hlásila k boji za dosažení sociálních jistot, pomoci slabým, rodinám s dětmi, seniorům a zdravotně postiženým občanům. Pokud do své každodenní činnosti dokážeme prosadit zodpovědná a srozumitelná řešení problémů lidí, se kterými se denně potkáváme, nebude mít TOP 09, která je ostatně stranou přeběhlíků z různých pravicových stran, šanci získat hlasy voličů. Jsou to TOP 09 a ODS, které v koalici jako vládnoucí strany prosadily ty nejhorší zákony, které se dotýkají každodenního života lidí z paneláků a činžáků, kterých je v Praze rozhodující většina. Naše vítězství ve volbách 2014 záleží na změně našeho přístupu, na získání důvěry občanů. Začít musíme již dnes, ale ne jako to bylo v minulých obdobích, kdy několik měsíců před volbami jsme představovali své lídry a kandidáty, o kterých nikdo nic nevěděl. Kdo chce v politice uspět, získat odpovídající postavení, si musí umět o něj říct na ulici. A to již dnes nebo zítra. Mladí lidé v poslední době stále více inklinují k levici. Jakým způsobem hodláte tento trend podpořit? Stojí vůbec sociální demokracie o mladé voliče? Bez toho, že bychom na svou stranu a do ČSSD získali mladé lidi, nemáme v budoucnu sebemenší naději na politické scéně. Podzimní konference mě mile překvapily v tom, kolik bylo mezi delegáty mladých lidí s jasnými názory, s nadšením a zájmem o práci ve straně. Ve svých poznámkách mám řadu jmen mladých lidí, se kterými bych se rád postupně setkával, hovořil s nimi a pomáhal jim v jejich růstu na půdě ČSSD. A i když se obávám, že na to mé síly nebudou stačit, chci spolu se svými kolegy, především pak s předsedy OVV, vytvářet podmínky pro uplatnění nových mladých členů v pražské organizaci. Na druhé straně po zkušenostech s prezidentskou volbou nejsem až takový optimista, že máme mnoho příznivců mezi mladými lidmi. Naopak si myslím, že naším největším úkolem je přesvědčit mladé, že přes svou více jak stotřicetiletou historii jsme moderní evropská levicová strana, která se staví za program sociálních jistot, za program svobodné společnosti, která dokáže efektivně řídit a rozvíjet stát a s ním i kraje,

Karel Klíma nově zvolený předseda KVV ČSSD Praha města a obce. Rád bych se dočkal situace, kdy se na všech kandidátkách onoho volebního maratonu, který nás již za rok čeká, objeví tváře mladých lidí, kteří mají zájem o změnu, mladých lidí s vlastním názorem, kteří pomohou tuhttp://prazsky.cssd.cz

to stranu modernizovat a vést tak, aby byla nejen nejstarší, ale zároveň i nejpřijatelnější politickou stranou pro občany hlavního města Prahy a celé naší země.

3

[téma]

1 2013

Deníček rozzlobeného socana: Václav Klaus, takový normální prezident Poctivá práce a návrat ke starým dobrým hodnotám, to jsou fráze z posledního novoročního projevu Václava Klause – netrvalo dlouho a dosluhující prezident své poselství dokonale zadupal do země, když pak vyhlásil dílčí amnestii. Amnestii, která je rozsahem nepochopitelná a jejíž poselství a obsah pochopili snad jen hradní omlouvači. LEOŠ PACLÍK

Prezident Václav Klaus dokonale pošlapal náš právní stát a veškeré hodnoty, které sdílí všichni slušní a poctiví lidé v naší zemi. Jak si jinak vyložit napros-

to nesmyslný rozsah amnestie, kterou k překvapení všech vyhlásil na závěr svého funkčního období? Jakou váhu mohou mít myšlenky a slova člověka, který podpoří tímto krokem a v době nejméně vhodné tuneláře a korupčníky všeho druhu? To nepochopil, že to jsou především tito lidé, kteří svým chováním pošpinili všechny hodnoty, o kterých tak rád mluví právě Klaus? Nepochopil, že mezi lidmi, kteří si díky této nešťastné amnestii oddechnou, je řada lidí, kteří okradli právě ty poctivě a mnohdy tvrdě pracující. Lze tedy vůbec věřit muži, který byl strůjcem tolik kontroverzní kupónové privatizace, ještě vůbec něco? Obávám se, že toto byl poslední hřebíček do rakve české pravice, a kdyby volby byly příští týden, voliči by ODS zřejmě vymazali z české politické mapy. A další pravicové uskupení by na tom bylo obdobně, protože postoje představitelů TOP 09, v čele s kandidátem na prezidenta Karlem Schwarzenbergem, jsou stejně laciné jako postoje současného prezidenta a otce ODS. Stejně laciná je i argumentace, která odkazuje na přeplněné věznice. Má-li Václav Klaus dobré úmysly, měl by přestat psát deníčky z cest a cestovat zejména po zemi své. Nejen jako hlava státu, ale jako prostý občan, který chce vnímat neutěšenou situaci ve vlastní zemi. Lidé se v jeho zemi prostě bojí – nejen o svůj majetek, život, ale hlavně mluvit. Pochopili bohužel, že právo a spravedlnost si v naší zemi mohou

Klausovou amnestií se bavil i český internet

4


koupit právě ti, kteří své bohatství získali cestou podvodů a korupce. Jestliže má Václav Klaus pocit, že legislativa v naší zemi není dokonalá, s čímž nelze než souhlasit, měl se bít za nápravu, ať už jako ministr, premiér nebo prezident. Mám pocit, že média velice často a ráda zapomínají, kdo že tu celých 23 let stál v čele naší politické scény, kdo přihlížel tomu, jak se rodí blbá nálada. Rozhodně neupírám právo hlavy státu na udělení amnestie, ovšem provedení je v případě Klause jako vždy velice diskutabilní. Jestliže se pak Václav Klaus pokoušel celé své funkční období vystoupit ze stínu skutečného tvůrce naší nové polistopadové éry, prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, dnes mohu prohlásit, že se mu v kontextu dějin možná nepodaří vystoupit ani ze stínu Gustava Husáka, jehož poselství a fráze byla podobně prázdná. Autor je předseda Klubu zastupitelů ČSSD Praha 9

[téma]

1 2013

Novoroční amnestie, účelové lži a legalizace výnosu tunelářů Máme v živé paměti, jaká kritika se snesla na prezidenta Václava Havla kvůli udělování amnestií a milostí. I Václav Klaus mezi tyto kritiky patřil. A vida, je tady Klausova amnestie a ve svém důsledku daleko širší než Havlova a pro vnímání spravedlnosti a naděje domoci se v této zemi práva daleko fatálnější. (výtah z autorova projevu na plénu PS, při projednávání bodu: „Důvěra vlády“) MIROSLAV SVOBODA

Ve svém důsledku je novoroční Klausova amnestie de facto legalizace výnosů z trestné činnosti. Jsou-li toto skutečně ty hodnoty, o kterých Václav Klaus tvrdí, že je 20 let zastává a prosazuje, pak je vskutku nejvyšší čas na výměnu na Hradě. Koneckonců lidé nezapomněli ani na výroky typu: „Neznám rozdíl mezi čistými a špinavými penězi.“ nebo „Potřebujeme více takových Kožených.“ Okolo Klausovy amnestie se vyrojila řada polopravd, nepravd a dokonce účelových lží. Například není pravda, že Václav Klaus svou amnestií pustil na svobodu prvotrestané, neboť nepodmíněný jednoroční trest získávají z 95 % recidivisté. Až několik měsíců bude ještě amnestie zaměstnávat české soudy. Někteří soudci se proto obávají zpomalení rozhodování v ji-

ných případech. Na základě amnestie bylo doposud propuštěno více než 6 tisíc vězňů, celkem se může dotknout až 32 000 lidí. Například pražské soudy budou přezkoumávat až 15 000 spisů a prominout by nakonec mohly tresty zhruba 8000 lidí. Prezident odpustil tresty vězení do dvou let, což na první pohled vypadá jako maličkost. Jenže ve skutečnosti se to týká i závažných trestných činů ekonomické povahy. Klausova amnestie tedy navíc skutečně budí podezření, že byla účelově prosazena. Koneckonců až při projednávání zákona o přímé volbě prezidenta se prapodivně do Ústavního článku 63 dostalo písmeno j): “Prezident republiky dále nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,“ Účelem této změny a jejího využití pro čl. II. Amnestie Prezidenta republiky mělo pravděpodobně být učinit tlustou čáru za podvody a kauzami, které mají počátek v divoké privatizaci 90. let. V této souvislosti Klausova amnestie především porušuje práva rovnosti občanů poškozených amnestovanými a poškozeným uzavírá možnost domoci se svých nároků. Umožnit potenciálním tunelářům, aby tímto způsobem unikli trestu, je výsměch policii, státním zástupcům, soudcům a výsměch občanům České republiky. A skutečně má pravdu místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, když říká, že to je de facto legalizace výnosů z trestné činnosti. Klausova novoroční amnestie je především pro společnost naprosto demoralizující. Klaus odpustil tresty vězení do dvou let. To na první pohled vypadá jako maličkost. Jenže ve skutečnosti se to týká i závažných trestných činů ekonomické povahy. V trestním zákoníku je řada činů, kde je sazba od dvou do osmi let, a pokud jde o člověka poprvé trestaného, tak soudy dávají tresty při dolní hranici, třeba ony dva roky. Václav Klaus tyto závažné činy odpustil. Vypadá to, že se vyplácí tyto trestné činy páchat. Že si tito zločinci zaslouží vstřícnost, jakousi druhou šanci. Je to bez debaty nejhorší čin Václava Klause. Kdo vlastně připravoval amnestii a s kým se prezident radil? Proč tuto informaci Hrad tají? Ministerstvo spravedlnosti, se kterým prezident amnestii nakonec http://prazsky.cssd.cz

konzultoval, se také k autorství nechce znát. Byly to prý konzultace ryze právního charakteru. Ministr o její podobě, tedy o tom, koho všeho se bude týkat, informace neměl, dozvěděl se to až z jeho projevu. Podle ministra Pavla Blažka nikdo z ministerstva nebyl v přípravném týmu. Avšak podle Hradu Václav Klaus byl o rozsahu zamýšlené amnestie ministrem spravedlnosti průběžně informován. Amnestie údajně zaskočila také obě menší vládní strany, premiér Petr Nečas ji se svými ministry nekonzultoval, krátkozraký je i potlesk Karla Schwarzenberga, který tleskal Klausově amnestii s odůvodněním, že máme přeplněné věznice a jaký nastal zvrat v myšlení tohoto prezidentského kandidáta, kdy o týden později teatrálně opustil jednání Poslanecké sněmovny jako výraz protestu proti projednávané amnestii…. Zatím jsme svědky toho, jak se amnestovaní po opuštění věznice vracejí k páchání trestné činnosti a míří zpátky za mříže. Podle ministra financí Kalouska vláda nenese odpovědnost za důsledky rozhodnutí, které dělá prezident, má jen odpovědnost za provedení tohoto rozhodnutí. Klaus, Nečas i Kalousek by si měli lépe přečíst Ústavu ČR, článek 63, písmeno 4, cituji: „ Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.” Takže za amnestii tak dle Ústavy prokazatelně odpovídá kromě prezidenta, i vláda. Kdo říká opak, evidentně lže nebo nezná Ústavu ČR. I kdybychom přistoupili na Kalouskův argument, tak přeci výkon rozhodnutí je jeho důsledkem, proto se vláda měla zachovat prozíravěji. Namísto toho Petr Nečas jen sklopil na Hradě své premiérské uši a poslušně amnestii spolupodepsal. Takže odpovědnost za důsledky novoroční amnestie nese nejen prezident, který ji vyhlásil, ale i premiér Nečas, který ji kontrasignoval, a dle Ústavy i jeho vláda. Tímto novoročním aktem se potvrdil opět zásadní fakt. Tento premiér a jeho vláda jsou nekompetentní a nedůvěryhodní. Autor je člen Poslanecké sněmovny Parlamnetu ČR 5

[vedení KVV ČSSD Praha]

1 2013

Představení nově zvoleného vedení KVV ČSSD Praha Karel Klíma Předseda KVV ČSSD Praha Karel Klíma je dlouhodobým předsedou Obvodního výkonného výboru ČSSD Prahy 7. Do roku 2012 vykonával funkci místopředsedy naší krajské organizace. V letech 2006 – 2010 byl členem Zastupitelstva hl. m. Prahy, kde mimo jiné působil jako předseda Výboru pro hospodářskou politiku. Od roku 1991 řídil po deset let pražské Výstaviště v Holešovicích. Karel Klíma se dlouhodobě věnuje především oblasti kultury. Karel Březina Místopředseda KVV ČSSD Praha V současné době zastává funkci předsedy Obvodního výkonného výboru ČSSD Praha 15. Od roku 2006 je zastupitelem hl. m. Prahy. Po komunálních volbách v roce 2010 se stal 1. náměstkem pražského primátora odpovědným za oblast dopravy a informatiku. Tématu pražské dopravy se doposud aktivně věnuje mimo jiné jako člen Výboru pro dopravu Zastupitelstva hl. m. Prahy. Daniel Hodek Místopředseda KVV ČSSD Praha Daniel Hodek je předsedou Obvodního výkonného výboru ČSSD Praha 1. V předsednictvu KVV ČSSD Praha působil již v letech 2010 a 2012. V současné době zastává funkci prvního místostarosty městské části Praha 1 pro oblasti obchodu a služeb, životního prostředí, cestovního ruchu a zdravotnictví. Daniel Hodek je rovněž členem Zastupitelstva hl. m. Prahy, kde se mimo jiné věnuje problematice životního prostředí a městské infrastruktury.

6

Drahoslav Matonoha Místopředseda KVV ČSSD Praha Dlouhodobě působí v manažerských pozicích v různých rezortech hospodářství (stavebnictví, finančnictví, zdravotní a sociální oblast). V současné době zastává funkci ředitele Střední školy technické na Zeleném Pruhu v Praze 4. Je členem sociální demokracie přes 15 let a vykonával různé funkce v ČSSD. Od roku 2012 je předsedou OVV ČSSD Praha 11. Štěpán Stupčuk Místopředseda KVV ČSSD Praha Štěpán Stupčuk je místopředsedou Obvodního výkonného výboru ČSSD Praha 6. Od roku 2010 působí jako místostarosta městské části Praha 6. V jeho kompetencích jsou mimo jiné evidence a inventarizace majetku městské části, správa domovního bytového fondu a politika nájemného. Miroslava Oubrechtová Místopředsedkyně KVV ČSSD Praha Od roku 2012 působí jako zástupkyně starosty městské části Prahy 3, kde má na starosti sociální oblast, zdravotnictví, školství a volný času dětí a mládeže. V rámci své činnosti se rovněž věnuje národnostním menšinám a spolupráci s neziskovým sektorem. V současné době rovněž zastává funkci předsedkyně Obvodního výkonného výboru ČSSD Praha 3. Petr Dolínek Místopředseda KVV ČSSD V roce 2010 se stal členem Zastupitelstva hl. m. Prahy, kde v souSvěřte to do správných rukou

časné době vykonává funkci předsedy Kontrolního výboru. Do listopadu 2011 byl radním hlavního města pro sociální oblast, bytovou politiku a evropské fondy. V letech 2006 až 2010 byl předsedou Mladých sociálních demokratů. Petr Dolínek se dlouhodobě aktivně věnoval oblasti mládeže a pracoval v řadě mládežnických organizací. V současné době se zaměřuje především na sociální oblast a bydlení. Miroslav Svoboda Místopředseda KVV ČSSD V současné době je poslancem Parlamentu České republiky a působí v Rozpočtovém výboru PSP ČR. V roce 2010 byl také zvolen do Zastupitelstva městské části Praha 10, kde předsedá finančnímu výboru. Do roku 2012 vykonával práci předsedy Krajské kontrolní komise ČSSD Praha. Mezi své priority řadí mimo jiné stabilizaci veřejných rozpočtů při zajištění životních jistot pro seniory a zlepšení podpory mládežnického a vrcholového sportu. Miroslav Poche Předseda Klubu zastupitelů hl. m. Prahy za ČSSD V minulosti působil v misi OSCE v Bosně a Hercegovině a na Ministerstvu zahraničních věcí, kde zajišťoval komunikaci s komisí OSN pro lidská práva. Pracoval rovněž na Ministerstvu zemědělství, kde se podílel na vyjednáváních o liberalizaci obchodu v rámci EU a CEFTA. V roce 2002 byl zvolen členem Zastupitelstva hl. m. Prahy. V současné době je členem Výboru pro územní rozvoj a Výboru pro hospodářskou politiku Zastupitelstva hl. m. Prahy. Od roku 2012 zastává funkci neuvolněného člena Rady městské části Praha 3, kde má na starosti oblast sportu. Věnuje se především územnímu plánování a oblasti infrastruktury hlavního města. V roce 2012 byl zvolen předsedou Klubu zastupitelů hl. m. Prahy za ČSSD.

1 2013

[pražské listy expres aneb hlavní město pod lupou]

Magistrát hazarduje s kulturním stříbrem metropole Pravicová magistrátní koalice se evidentně rozhodla, že kulturní politiku města pojme formou svérázného představení. Představte si jeviště zahalené do husté mlhy, ze které se tu a tam vynoří tajuplná postava, pronese svojí nepříliš srozumitelnou repliku a zmizí do propadliště, aby se po chvíli objevila postava jiná s replikou naprostou popírající slova předcházející. LUKÁŠ KAUCKÝ

Klasickým příkladem tohoto typu inscenace je postoj vedení města a zvláště radního pro kulturu Václava Novotného k budoucnosti pražské divadelní sítě, zejména pak k otázce transformace pražských divadel. Realizovat či nerealizovat druhou vlnu transformačního procesu, tedy přeměnu příspěvkových organizací města na soukromé subjekty, je otázka, se kterou se město potýká již deset let. Každý z dosavadních radních pro kulturu k tomuto záměru zaujal více či méně jasný postoj. Současný radní se však rozhodl, že bude maximálně flexibilní v roli chytré horákyně, která ovšem do tohoto typu představení na-

prosto nezapadá. Radní Novotný statečně přiznal, že této problematice příliš nerozumí a nemá tedy na ní ani jasný názor. Z tohoto důvodu prý požádal divadelní ústav, příspěvkovou organizaci ministerstva kultury, o zpracování odborného stanoviska, na základě kterého se chce rozhodnout. Divadelní ústav započal svojí práci tím, že v předvánočním čase uspořádal veřejnou debatu na půdě Nové scény Národního divadla, ze které měla vzejít základní východiska pro budoucí stanovisko. Až potud by na tom všem nebylo nic zvláštního, avšak již termín vypracování stanoviska vyvolává řadu otázek. Pan radní totiž požaduje, aby jasno bylo do března tohoto roku. Pokud si vezmeme, že přes dvě hodiny trvající diskuse měla být teprve začátkem a příliš konkrétního zatím nepřinesla, jeví se již teď naprosto nereálným, podobný podklad opravdu zodpovědně zpracovat. Naprosto nepochopitelné je však v této souvislosti rozhodnutí pana radního vyhlásit v této nejisté situaci výběrová řízení na ředitele dvou divadel, tedy Divadla pod Palmovkou a divadla Na zábradlí, aniž je jasné, jaká bude jejich budoucí právní forma. Aby byla situace ještě zamotanější, nechal se radní Novotný slyšet, navzdory svým tvrzením o své malé kompetentnosti, že do transformace by mělo určitě jít Divadlo Spejbla a Hurhttp://prazsky.cssd.cz

vínka. Na druhou stranu však tvrdí, že se mu termín transformace nelíbí, neboť je to prý prázdný kulatý politický pojem a on sám by spíše použil vhodnější termín optimalizace pražské divadelní sítě. Čímž ovšem situaci příliš nevyjasnil. Pokračování v procesu transformace je zásadní otázkou, jejíž řešení bude mít nemalý vliv na budoucnost kultury v hlavním městě. Jedná se o záležitost nejen odbornou, ale i politickou. Její podstata spočívá v tom, zda zachovat etablovaná divadla s bohatou historií a specifickým repertoárem v rukou města, či je vypustit vstříc volné ruce trhu a pak čekat, zda přežijí, či je v jejich prostorách nahradí kabarety, muzikálové scény nebo podzemní garáže. Domnívám se, že Praha je městem s natolik jedinečnou a významnou kulturní tradicí, než aby si mohlo dovolit pokračovat v tomto nesmyslném experimentu. A už vůbec si nemůže nikdo soudný dovolit hazardovat s rodinným stříbrem našeho hlavního města, ke kterému zcela jistě patří i Divadlo Spejbla a Hurvínka, jenž reprezentuje Prahu ve třiceti zemích světa a jehož tradice a role je naprosto nenahraditelná. Co ale čekat od představitelů pravicových stran, z nichž někteří pochybují, zda by Praha vůbec nějakou kulturní politiku měla mít. Autor je člen zastuptelstva hl. m. Prahy 7


1 2013

Pražská koalice uvízla při řešení bezdomovectví na půli cesty

PETR DOLÍNEK

Samozřejmě je nová koncepce do jisté míry posunem, minimálně v porovnání s doposud platným akčním plánem, který v roce 2010 prosadil bývalý radní pro sociální oblast Jiří Janeček (ODS). Koncepce předložená náměstkem Kabickým totiž alespoň nepočítá některými asociálními záměry z Janečkovy doby, konkrétně pak například nuceným odsunutí osob bez přístřeší na okraj města, kde mělo vzniknout jakési bezdomovecké ghetto. Zásadním nedostatkem schválené koncepce však je skutečnost, že problematiku neřeší komplexně. Po více než ročním rozjímání nad materiálem, který byl připraven v době mého působení ve funkci pražského radního pro sociální oblast, můj nástupce odmítl předložit k projednání radě jeho nejpodstatnější 8

části. Ve výsledku bylo zachováno pouze torzo koncepce, na jejíž přípravě se v průběhu roku 2011 podíleli respektovaní odborníci z akademické půdy, neziskového sektoru i veřejné správy. Na rozdíl od mých předchůdců jsem totiž odmítl postup, aby koncepční materiál takovéhoto charakteru pro hlavní město připravovala najatá konzultantská firma. V případě akčního plánu to byla z nepochopitelného důvodu nechvalně proslulá společnost ABL. Díky této změně, kterou jsem při přípravě mého návrhu koncepce prosadil, jsme nejen ušetřili veřejné prostředky, ale ve výsledku se nám podařilo vytvořit s přispěním expertů jako je například Ilja Hradecký z organizace Naděje komplexní návrh řešení dotčené problematiky, jenž odborná veřejnost uznala za velmi kvalitní a v českém prostředí vskutku ojedinělý. Podívejme se tedy na několik hlavních důvodů, proč pravicová koalice ODS a TOP 09 v oblasti bezdomovectví zůstala na půli cesty. V první řadě byla vypuštěním všech příloh z původního komplexního návrhu koncepce radě postoupena k projednání pouze její deklaratorní část. Schválený dokument tak nerozvíjí, jakým způsobem může například hlavní město přispívat k prevenci sociálního vyloučení a následné ztrátě přístřeší a domova. Klíčové téma propojení bytové politiky města s opatřeními v oblasti bezdomovectví v materiálu předloženém náměstkem

Kabickým své místo také nenašlo. Neřešena zůstává rovněž spolupráce městských částí a magistrátu v této oblasti. To vše totiž bylo obsaženo v přílohách, které přijaty a ani předloženy nebyly. Druhým a možná ještě zásadnějším nedostatkem Kabického koncepce je absence konkrétních finančních závazků a vyčíslení finanční náročnosti jednotlivých opatření pro efektivní řešení situace osob bez přístřeší. V původní verzi z roku 2011 byly tyto aspekty opět zohledněny v jedné z příloh. Městská rada tak odsouhlasila pouze hrubý nástin financování politiky bezdomovectví, který však nezavazuje vedení Prahy k žádným konkrétním krokům a opatřením. Koncepce v její konečné podobě, tj. jak ji předložil náměstek Kabický a v prosinci loňského roku rada schválila, tak nejenom nezaručuje, že se v pražském rozpočtu najdou prostředky na řešení tohoto palčivého sociálního problému, ale také nestanovuje, jak mají být obecné principy a zásady v praxi implementovány. Je tak zřejmé, že pravicová reprezentace města bohužel nenašla dostatek politické vůle, aby kromě deklarací dala politice v oblasti osob bez přístřeší konkrétní obsah. Výsledkem je, že při řešení jednoho z největších sociálních problémů metropole opět růstala na půli cesty. Autor je člen Zastupitelstva hl. m. Prahy a předsedy Kontrolního výboru ZHMP

ilustrační foto

Konec loňského roku mohl znamenat zásadní posun v politice hlavního města v oblasti bezdomovectví. Nakonec se tak ale bohužel nestalo. Přestože pražští radní na svém prosincovém zasedání schválili novou koncepci, nelze předpokládat, že v její přijaté podobě přispěje k řešení tohoto palčivého problému.


1 2013


Potřebuje Praha evropské fondy? Hlavní město Praha disponuje v období let 2007 až 2013 dvěma operačními programy, ze kterých financuje projekty, jež prošly posouzením a k financování byly doporučeny. Vzhledem k tomu, že jejich názvy si nejsou mnozí koaliční politici s to zapamatovat, ačkoliv sedí ve výboru pro evropské fondy a informatiku, je dobré si je připomenout. LUCIE VÁLOVÁ

Jde o operační programy Adaptabilita a Konkurenceschopnost. Tyto programy mají kombinovaný charakter, jsou vymezeny jak regionálně, tj. pouze pro území Prahy, tak i tematicky – pokrývají širokou škálu oblastí od tzv. měkkých po tzv. tvrdé projekty. Program Konkurenceschopnost cílí na rozvoj infrastruktury, životního prostředí a podporu podnikání, Adaptabilita zase podporuje vzdělávání, vznik pracovních míst a sociální inkluzi. Čas od času je v kuloárech pražského magistrátu slyšet zejména od těch, kteří mají co dočinění s formálním posuzováním jednotlivých projektových žádostí,

povzdechy nad byrokracií EU, složitosti žádostí, pitomostmi, které se financují, zbytečně vyhozenými penězi, marně stráveným časem. Je otázkou, zda složitou byrokracii a posuzování jednotlivých žádostí nevytváří sami politici. Při posledním jednání výboru si koaliční politici nebyli jisti, zda poslat dál do procesu schvalování, tedy do rady a následně zastupitelstva, několik projektových žádostí s argumentem, že nemohou pro projekty hlasovat, protože je nečetli. Při představě, že by jim mohly být k přečtení poskytnuty, raději zařadili zpátečku, ale aby neztratili tvář, vyžádali si další podklady. Pro představu dodávám, že o jednotlivé výzvy k podání projektových žádostí je mezi Pražany enormní zájem a převis žádostí je veliký, není tedy možné, aby každý jednotlivý zastupitel četl každý projekt. Proto si hlavní město zřídilo příslušný odbor, který žádosti zpracovává a doporučuje či nedoporučuje projekty k financování. Dostáváme se tak do schizofrenní situace. Na jednu stranu se argumentuje složitostí a délkou schvalovacího procesu a nepřístojnou byrokracií, na straně druhé jsou někteří politici schopni si nesmyslně vyžádat dodatečné materiály a odsunout tak schvalování o další měsíc. Tito zastupitelé si neuvědomují, že za jednotlivými projektovými žádostmi jsou lidé, kteří čekají, zda budou mít prostředky ke své práci nebo ne. Lidé, kteří čekají, zda například trénin-

ková kavárna pro sociálně znevýhodněné nebude muset zavřít svoje brány, protože se politici nedohodli, jak k žádostem chtějí přistupovat. Zdravotně postižení zase čekají, zda se z evropských peněz postaví další výtah z metra anebo upraví tramvajový ostrůvek. Malé firmy čekají na to, zda dostanou prostředky na otevření firemní školky kvůli sladění rodinného a pracovního života. Často slýcháme argument, že Praha je bohatá a žádné starosti s evropskými fondy vlastně nepotřebuje. Ano, Praha je bohatá, proto si může dovolit projekt typu Opencard, ve kterém už zmizelo přes jednu miliardu korun, tedy jedna desetina celkové alokace pražských operačních programů. Jsme na počátku roku 2013, tedy v období, kdy se rozhoduje o budoucí podobě pražských operačních programů. Pravice by se zřejmě raději evropských peněz zřekla. Sociální demokraté vnímají, že za projekty stojí skuteční lidé a díky penězům z EU vytvořili a podpořili mnoho dobrých a užitečných věcí. Magistrát se často chlubí tím, že pražské operační programy jsou čerpány velice dobře, že jsou jedny z nejlepších. Možná je na čase se na to podívat tak, že to jsou Pražané a jejich projekty, kdo je velice úspěšný v čerpání. Proto neberme Pražanům tuto možnost ani do budoucna. Autorka je členka ZHMP

Za přispění evropských fondů byla opravena např. tramvajová trať v Myslíkově ulici


9


1 2013

Podivné oceňování pozemků v Praze Prodej veřejného majetku je vždy velmi citlivou záležitostí. Velmi často totiž vznikají pochyby, jestli prodej nemovitostí ve vlastnictví státu nebo samospráv, v tomto případě ve vlastnictví hlavního města, je připravován v souladu s principem řádného hospodáře. Z tohoto důvodu je vždy potřeba usilovat o co nejtransparentnější způsob prodeje městského majetku, který bude založen na jasných pravidlech. Především se však musí zakládat na velmi kvalitních posudcích a stanoviscích, na jejichž základě se stanovuje cena prodávaných nemovitostí nebo určují technickými nebo jinými předpisy stanovené překážky prodeje. Základní principy celého procesu pak musí eliminovat prostor pro možné manipulace při prodeji veřejného majetku. Současná praxe v podmínkách hlavního města Prahy je však s těmito principy ve značném rozporu. V mnoha případech totiž prodej městského majetku, který má na starosti radní Aleksandra Udženija (ODS), probíhá na základě podivně zpracovaných posudků. MIROSLAV POCHE

18. 11. 2012 a cenu pozemku stanovil na částku 5 200 000 Kč. Ještě týž den však došlo k vypracování dodatku k posudku a k úpravě odhadované ceny na konečných 3 580 000 Kč. Můžeme se pouze dohadovat, jakou metodou do-

10

Autor je předseda Klubu zastupitelů hl. m. Prahy za ČSSD

ilustrační foto

Způsob, jakým nakládá současná magistrátní koalice s městským majetkem, jasně dokládá řada návrhů prodeje nemovitostí, které byly v uplynulém roce předloženy Hospodářskému výboru Zastupitelstva hl. m. Prahy. Za zmínku stojí zejména velmi podivný způsob, jakým někteří znalci pro hlavní město Prahu oceňují pozemky určené k prodeji. Například při přípravě prodeje pozemku spadajícím do katastrálního území Kamýk byly ze strany jednoho ze znalců vypracovány dva velmi odlišné posudky. První byl předložen

spěla ta samá společnost při oceňování jednoho pozemku ke dvěma diametrálně odlišným částkám. Výsledek je však zřejmý. Prodejem dotčeného pozemku by hlavní město získalo o více než jeden a půl milionu korun méně, než kdyby prodávalo na základě původního posudku. Na transparentnosti nepřidává ani fakt, že radní Udženija uměle vytvořila majetkovou komisi, která je složena zejména ze zástupců koalice a úředníků bez účasti opozice. Řada materiálů se tak na Hospodářský výbor Zastupitelstva hl. m. Prahy vůbec nedostane. Přitom lepší nastavení celého systému není nic složitého. Prvním krokem může být vytvoření jasných pravidel pro zpracování znaleckých posudků a vyhlášení transparentního výběrového řízení na výběr znalců zpracovávajících pro Magistrát hl. m. Prahy posudky. V současné době jsou totiž znalci vybíráni ze seznamu vedeného úředníky Magistrátu. Jedná se často pouze o několik vybraných znalců a přitom není garantováno, že rozhodnutí o tom, kdo bude příslušný posudek vypracovávat, bylo učiněno zcela transparentním způsobem. Pochybnosti, jestli prodej městského majetku není doprovázen korupcí, by tak mohly být lehce vyvratitelné. Ze strany současné koalice však o takovéto změny, které by mimo jiné zefektivnily a celkově zprůhlednily hospodaření hlavního města, není příliš zájem.


[komentář]

1 2013

Investice jako podmínka růstu ekonomiky Sociální partneři vlády, tedy odboráři společně se zástupci průmyslu, žádají vládu Petra Nečase už od jejího nástupu k moci před dvěma lety o podporu investic. Představuje totiž jedinou možnou cestu k ozdravení veřejných financí, rozvoji společnosti a snížení nezaměstnanosti. DOC. ING. ANTONÍN PELTRÁM Vláda však volání po investování do budoucnosti nevyslyšela a nevypadá to, že by tomu mělo být výhledově jinak. Prostředky z evropských fondů, které mohla Česká republika v uplynulých pěti letech čerpat, činí celkem necelých osm set miliard korun, z čehož 680 miliard mohla poskytnout Evropská unie. Pokud by k využití těchto prostředků došlo, hrubý domácí produkt by rostl ročně o 3 % s přidanou hodnotou ve výši zhruba 4 %. Vláda místo toho přikročila k politice škrtů a zvýšení daní, což nemohlo přivést a ani nepřivedlo nic jiného, než stagnaci a pokles. Pravice také před volbami strašila voliče osudem Řecka. Dluh České republiky v roce 2007 činil 27,4 % HDP, přičemž by byl nižší, kdyby býval stát nepřevzal před prodejem bank do zahraničí toxické pohledávky z konce devadesátých let. V roce 2011 dosáhl dluh 41,2 % HDP. Porovnejme to s Řeckem, kde v roce 2007 dosahoval dluh 107,4 % HDP a o čtyři roky později již 165,3 % HDP. Při pohledu na data musíme jasně konstatovat, že strašení Řeckem bylo zcela liché a účelové. I přes růst dluhu patří naše země do třetiny v tomto ohledu nejzdravějších ekonomik v EU, zároveň ale v oblasti růstu do té nejhorší třetiny.

Zpráva Evropské komise z dubna 2011 o zdanění v EU v letech 2000 až 2011 uvádí závislost růstu HDP České republiky na zvýšení daní vládními kroky. Zvýšení daní o 0,36 % HDP sníží růst HDP o 1 %, zároveň ale poklesne daňová výtěžnost o cca 0,36 %. Podíl daní na HDP byl přitom přibližně 34,5 %, samozřejmě bez započítání úniků daní do zahraničí, natož pak podvodů. Výtěžnost daní se sníží na 0,36 % škrtem potřebných výdajů v rozpočtu o 1 % HDP. Zbytečné jsou výdaje na vedení resortů jen s politickou odpovědností a jejich laických kamaril. Ministr je manažerem, proti soukromému sektoru neprokazuje ale definovatelné požadavky na bezúhonnost, finanční postavení a kvalifikaci, včetně praxe v oboru. Jaké vláda tedy napáchala škody? Hrubý domácí produkt České republiky lze v letošním roce odhadnout na 3.800 mld. Kč. K snížení schodku rozpočtu z 3,1 % na 2,9 % HDP by tedy stačilo 7,6 mld. Kč. Zbytek do schválených 100 mld. Kč schodku je rezervou na pokles příjmů státní pokladny. Škrty snížily růst HDP o přibližně 1,24 %, daňová výtěžnost ve výši 0,36% (13,7 mld.) klesla nejméně o cca 17 mld. Kč. http://prazsky.cssd.cz

Výdaje na spotřebu za prvních devět měsíců loňského roku klesly proti roku 2011 o celých 178 mld., tedy přibližně 4,68 % HDP, výnos daní pak o 64 mld. Kč. Pokles nastal kvůli růstu snížené sazby DPH z 5 % na 15 %, která je mimochodem v EU nejvyšší až na jednotnou sazbu 23 % v Dánsku. Výdaje na projekty s participací EU klesly o 16,5 mld. Kč, v dopravě o 12,5 mld. Kč. Kdyby na dopravní investice připadlo oněch 16,5 mld. Kč, vzrostly by investice včetně 85 % podílu EU na celkem 110 mld. Kč. Po přepočtu z € na Kč a paritu kupní síly by jedna miliarda korun určená na nové investice vytvořila tisíc pracovních míst, celkem tedy 110.000. Výdaje na nezaměstnaného ve stavebnictví a navazujících oborech ve výši 100 tisíc korun ročně, by se snížily o celkem 11 mld. Kč. Víme, která vláda a ministr špatně hospodařili. Nyní je třeba přijmout vlastní program nápravy, požadovat předčasné volby bez představ o možnostech nápravy povede ke kbelíkům špíny litým na dnešní politické subjekty a opětovnému vzniku nových stran. A současní šejdíři se představí opět v novém dresu.

11

[z městských částí]

1 2013

Pražská bytová (ne)koncepce

LUCIE SVOBODOVÁ

Poslední počin v oblasti bytové koncepce Hlavního města Prahy pochází z roku 2004. Jeho neaktuálnost však bohužel nevadí: popsaná vize je natolik obecná, že jí v podstatě ani není co vytknout. Rovněž zde nelze nalézt žádné konkrétní cíle, které by bylo možné zpětně vyhodnotit. Současný postoj magistrátu naznačuje, že pravicová koalice podlehla pokušení vnímat bytovou politiku pouze optikou sporu o pojetí privatizace, zejména o její rozsah. Je však zřejmé, že takovýto úhel pohledu není dostačující, i když tu jistá přímá spojitost je: dojde-li k masivní privatizaci a Praha si neponechá určité množství bytů ve svém vlastnictví, nebude v podstatě možné provádět jakoukoli bytovou politiku. Dopady takovéhoto postupu se pak neomezí na jedno či dvě volební období, ale ovlivní pražskou bytovou politiku na dlouhá léta. 12

ČSSD v nedávné minulosti prostřednictvím svého radního Petra Dolínka za pražskou bytovou politiku odpovídala. I ČSSD navrhovala privatizaci bytů, ovšem s jasnou garancí, že takto získané prostředky budou využity na pořízení nového dostupného bydlení. Tím by byl bytový fond nejen zachován co do rozsahu, ale i částečně obnoven. Současná koalice má v úmyslu privatizovat značnou část bytového fondu ovšem bez jakékoli garance využití výnosů. Na základě předchozích zkušeností tak lze důvodně předpokládat, že tyto prostředky zmizí v nenávratnu. Zdá se tak, že hlavní břemeno bytové politiky ponesou i nadále jednotlivé městské části. Již v současné době se totiž s výjimkou zdravotně postižených a seniorů nemají občané v bytové nouzi kam jinam obrátit. Tato skupina přitom není nijak malá: jen naše městská část Praha 14 eviduje zhruba sedminásobný převis žadatelů. Postupně se projevující dopady ekonomické krize tento přetlak přitom dále zvyšují. Možnosti městských částí jsou však pochopitelně omezené. Limitující je především rozsah bytového fondu, jeho skladba co do velikosti bytových jednotek i malá dynamika uvolňování bytů. Ve snaze reflektovat současnou situaci a zejména předpokládaný vývoj přijalo Zastupitelstvo městské části Praha 14 v závěru loňského roku novou koncepci bytové politiky. V této jsme především stanovili „nepodkročitelný“ rozsah bytového fondu s tím, že pouze onen „nadlimitní“ rozsah je určen k privatizaci. Kritéria pro privatizaci pak budou čistě ekonomická a budou zohledňovat zejména potřebu budoucích investic, které by městská část nemohla odpovědně realizovat. Ve vlastní bytové politice se pak zaměřujeme především na prevenci. Naším cílem není jen pasivně reagovat na již vzniklý problém, proti vzniku bytové krize či bezdomovectví chceme u ohrožených skupin působit proaktivně. Posílením komunikace s nájemníky chceme předcházet neplacení nájemného a tím současně i zbytečnému nárůstu objemu dlužného nájemného s nepříliš reálnou nadějí na jeho následné úspěšné vymáhání. Svěřte to do správných rukou

Nejde však o žádné „sociální inženýrství“. Nadále platí, že úkolem městských částí, zejména v Praze, je pomoc skutečně potřebným a to pouze po dobu trvání stavu jejich dočasné nouze, či stavu jisté „privilegovanosti“. Sem spadá pomoc mladým rodinám či preferovaným zaměstnancům. Na straně nájemníka, či budoucího nájemníka, je pak vždy nutný prvek osobní angažovanosti a vlastního přičinění úměrného dané osobní situaci. Věříme, že takto pojatá bytová politika se dlouhodobě vyplatí, například snížením počtu dlužníků i objemu dlužného nájemného, což zlepší hospodaření s bytovým fondem nebo odstraněním a prevencí vzniku nových sociálně vyloučených lokalit. Věci se dají dělat dobře, špatně nebo vůbec. Jestli je naše bytová koncepce dobrá nebo špatná ukáže až čas. Magistrát hlavního města Prahy si však z úvodní teze tohoto článku evidentně vzal ještě jedno možné ponaučení: nedělat věci vůbec totiž současně bezpečně eliminuje možnost dělat je špatně. Nezbývá než doufat, že se tato teze nestane hlavním mottem současné magistrátní koalice. A že objem problémů, které za magistrát bude muset řešit někdo jiný, nebude s přibývajícím časem jen utěšeně narůstat. Autorka je místostarostka MČ Praha 14

ilustrační foto

Věci se dají dělat v zásadě trojím způsobem: dobře, špatně nebo vůbec. Vše ostatní už je zpravidla jen otázka způsobu provedení. O tom, co je dobře a co špatně můžeme vždy polemizovat. Co člověk, to názor a v politice co politik, to přístup. Úvodní tezi lze s úspěchem uplatnit i na otázku bytové politiky.

[názory členů]

1 2013

Nejhorší a nejlepší politické rozhodnutí vedení Prahy 2 v uplynulém roce ŠIMON KRMENČÍK Nejhorším politickým rozhodnutím Prahy 2 v uplynulém roce byla jednoznačně změna politického vedení radnice. Zřejmě v duchu vládní politiky „úsporných“ opatření se koaliční strany, až na zelené kopírující vládní složení TOP 09 a ODS, rozhodly osekávat pravomoci opozice například snižováním počtu jejích členů v komisích rady. Vrcholem těchto snah je naprosto skandální a bezprecedentní zřízení komise pro tvorbu rozpočtu bez jakékoliv možnosti participace opozičních stran, tedy pouze se členy stran radniční koalice! Občané Prahy 2 tak přicházejí odchodem ČSSD do opozice o sociální rozměr chování radnice. Slabou útěchou

a jedním z posledních vstřícných kroků bývalé koalice tak pro ně může být prosazení dodatku k nájemním smlouvám, který určuje strop ceny nájmů v obecních bytech. Naopak jako nejlepší politické rozhodnutí roku 2012 vidíme zahájení projektu Stopy Židů v Praze 2. Od počátku 20. století byla židovská obec na Královských Vinohradech nejpočetnější v celém Československu. Dosud ovšem neexistuje žádné zmapování této skutečnosti, nemluvě o tom, že publikace o historii naší městské části vydané v předchozích obdobích neobsahují vůbec žádnou či jen minimální zmínku o této kapitole naší historie. Vzhledem k tomu, že

každým měsícem tento výzkumný projekt přináší nové poznatky o historii židovské komunity v druhé pražské části, je ojedinělým a rozsáhlým projektem co do významu a přínosu pro budoucnost. Jedním z očekávaných cílů má být výstava, vzdělávací materiály pro školy či podnět k diskusi o vybudování památníku obětem holocaustu, který by si nejen díky historickému odkazu občané naší městské části určitě zasloužili. Jako člen kulturní komise rady musím vyzdvihnout, že veškeré aktivity podporující znalosti o historii Prahy 2 jsou jedněmi z nejdůležitějších. Parafrázujme klasika, že ten, kdo nezná historii, je nucen si ji zopakovat.

Jednotné závěrečné zkoušky JAROSLAVA MAZÁČOVÁ V poslední době se v oblasti školství objevuje myšlenka, že by žáci středních odborných učilišť vykonávali jednotné závěrečné zkoušky. Na některých učilištích se již využívá jednotného zadání státních závěrečných zkoušek, přičemž se ve většině jedná o školy, jejichž zaměstnanci se na zadání podíleli. Zkusme se nyní zamyslet nad tím, která škola bude úspěšnější v případě, Vážení spolustraníci, do ČSSD jsem vstoupil z různých důvodů. Tím hlavním důvodem je, že zastávám 7 let funkci prezidenta neziskové organizace Motocyklová asociace ČR, kterou zdarma bez nároku na mzdu s kolegy vedu a která předkládá návrhy na změnu nefungující legislativy v dopravě, zasazuje se o bezpečnost silniční dopravy, tvoří zdarma projekty a akce po celé ČR a nabízí pomoc obětem dopravních nehod. Zasazujeme se o elektromobilitu a ochranu životního prostředí. Přes tuto bohulibou činnost a přesto, že jsme lídrem v oboru, musí-

že tyto zkoušky budou povinné. Domnívám se, že to bude ta škola, kde se již několik let tyto zkoušky nacvičují. Dokud totiž nebude sjednocena výuka, tedy zajištěno, aby na stejném typu škol existovala přesně stejná dotace hodin se stejným výukovým plánem, nemá to celé smysl. Zkoušky by se měly dělat jen z odborných předmětů. Většina žáků má problémy s psaním delších textů a typy otázek ohledně profesní zručnosti a organizace práce jsou v písemné formě

zbytečné. Od toho vykonávají žáci praktickou zkoušku, kde se vše zhodnotí. Hodnotitelé jsou vyučující, takže stejně není možné zachovat stejnou úroveň. Na jedné škole mají vysoké nároky na teorii, jinde dávají větší důraz na praxi. Nebude-li mít každá škola garanta z asociace nebo cechu příslušného oboru, je to opět jen plýtvání penězi daňových poplatníků, aby se něco dělo.

me čelit diskriminaci, vykrádání a krádeži projektů, zastrašování nebo dokonce vydírání. Představitelé Ministerstva dopravy ČR nás dokonce vyzvali k ukončení činnosti. Ano takto dnes jednají úřady a úředníci 23let od pádu komunismu s tím, kdo ukáže na nedostatky a pojmenuje korupci pravými jmény. Při naší práci jsme našli stovky miliónů, které byly a jsou stále chybně prohospodařovávány a odpovědnost za to jak jinak nikdo nenese. K nápravě nedošlo ani po roce, co jsme o tomto stavu upozornili ministra Šmerdu, Dobeše a jejich podřízené. Vyzvali jsme předsedu vlády Nečase, aby ministra odvolal! Věřte, že registr

je to poslední, co na tomto resortu nefunguje. Naše práce sklízí úspěch jedině v zahraničí, kde máme své jméno, a naší práce si váží a pro ČR jsme jako jediní Češi získali prestižní ocenění v historii v této oblasti. Projekt, který jsme do soutěže přihlásili a byl oceněn jako nejlepší ve své kategorii v ČR, nenašel jediného pochopení a byl doslova zašlapán. Naše organizace přitom hájí práva 1 mil. obyvatel v této zemi. Tedy dostatečný počet voličů, kteří čekají na zastání. Projekty, které tvoříme, jsou špičkou v oboru a nepřál jsem si, aby skončily jen někde v šuplíku. Seděli jsme nad nimi s kolegy stovky hodin a jsou konci-


Autorka je členka ČSSD, MO 6 v Praze 7

13

[názory členů] povány, aby ochránily lidské životy, ale ušetřily i obrovské výdaje státu. Myslel jsem si, že vstupem do ČSSD bude udělána přítrž takovým věcem, a že tato velká rodina se postará o to, aby špičkové návrhy našli svá uplatnění v praxi. Musím však říci, bohužel a to proto, že pokud jsem se za naši organizaci na někoho obrátil z vedení strany, poslance nebo naše radní, nikdy nám nebyla podána pomocná ruka až v jednou jediném případě. Chodí mi však pravidelně emaily přijď demonstrovat sem, zvedni palec na tohle, hlasuj tady za toho, co nezvedne ani telefon a neodepíše na jediný email. Kdo tedy vede naší stranu a jak vůbec fungujeme? Jsme stranou duchů nebo ještě hůře loutky, které nikoho nezajímají? Když se mi naši poslanci neozvali na-

1 2013 psal jsem několik dopisů i těch osobních předsedovi Sobotkovi. Nikdy mi neodpověděl! Strana, kterou nezajímají její vlastní lidé není pro mě demokratickou stranou. Z tohoto důvodu jsem sdělil panu předsedovi Sobotkovi, že vyhlašuji stranickou neposlušnost a odmítám hradit členský příspěvek do odvolání, než se se mnou sejde, a vyslechne problém 1mil.lidí. Pro koho tedy tvoříme politiku, když vás nezajímají obyčejní lidé, co vám dali hlas? Nesešli jsme se letos ani v naší členské buňce a tak, ani zde jsem neměl možnost něco řešit. Byl jsem však vyzván, že pokud neuhradím poplatek, tak budu ze strany vyloučen. Ale já přeci nejsem neplatič a ani ten, kdo neplní své závazky vůči straně a jejím lidem. Proč tedy nedostane padáka ten, který tady není pro li-

di, ale asi jen sám pro sebe? Proto se Vás ostatních ptám, jak mám jinak věc řešit? Jsou tady pouze loutky nebo tu má někdo i vlastní rozum a samozřejmě i názor? Musím přiznat, že jsem hluboce zklamán, a je mi líto, do jaké země jsem se narodil. Moc bych si přál, aby tato strana fungovala tak, s jakým ideálem jsem do ni vstoupil. I můj dědeček, který byl jejím členem v první polovině minulého století by asi těžko uvěřil, čeho se dnes musím touto cestou dožadovat. Člověk může mít obrovskou vůli, potenciál, zkušenosti, převratné nápady, ale v této zemi vyhrává jen ten, kdo je arogantní v... Předem děkuji všem Jaromír Šíd ([email protected])

DOPORUČUJEME! Kniha Na cestě k evropské sociální unii je rozhovorem Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou. Odkrývá Špidlovy názory na rozmanité a sporné vztahy vlivných českých politiků a politických stran k Evropské unii. Rozhovor je především diskusí o rovnosti, volnosti a solidaritě. Dotýká se také postojů českých občanů k evropskému sjednocování a ukazuje motivy, jež jsou občanům blízké nebo naopak vzdálené. Cesta evropského sjednocování je zde ukázána jako nejednoduchá, která ale zároveň obsahuje mnoho důležitých stránek, bez nichž by Česká republika v prostředí ekonomické globalizace a globální krize byla jen bezbranným ostrůvkem. Knihu vydalo v roce 2012 nakladatelství SLON

Vydává KVV ČSSD Praha-Lidový dům, Hybernská ul., Praha 1 Kontakt: e-mail:[email protected], tel./fax: 224 223 707. Připomínky a náměty na uvedených adresách.

14


Prezidentské volby nejsou Sofiina volba

Recommend Documents