Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví
Prevence funk ních vertebrogenních poruch Bakalá ská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Mgr. Roman Grmela, Ph.D.
Martina Pazderová
Brno 2009
-1-
Prohlašuji, že jsem bakalá skou práci vypracovala samostatn a na základ literatury a pramen uvedených v Seznamu použité literatury.
V Brn , dne 24.dubna 2009
podpis ………..........................
-2-
D kuji Mgr. Romanu Grmelovi, Ph.D., za cenné rady a pomoc p i zpracování této bakalá ské práce.
-3-
Obsah: Úvod ……………….……………………………………………… 5 1. Anatomie páte e …………………………………………….… 6 1.1 Tvrdá struktura páte e ……………………………………….......... 6 1.2 M kká struktura páte e…………………………………………… 7 1.2.1 Meziobratlová ploténka ………………………………….… 7 1.2.2 Vazy páte e ………………………………………………… 7 1.2.3 Svaly zad …………………………………………………... 8 1.2.4 Mícha a míšní nervy …………………………...................... 10 1.3 Funkce páte e …………………………………………………….. 11
2. Funk ní vertebrogenní poruchy …………….……………….. 12 2.1 Poruchy kloubní pohyblivosti …………………………………….. 12 2.2 Poruchy svalového nap tí ………………………………………… 13 2.3 Poruchy centrálního ízení………………………………………… 15 2.4 Poruchy orgán a orgánových soustav ………………………….… 15 2.5 Klinická symptomatologie funk ních vertebrogenních poruch …… 16 2.6 P í iny vzniku funk ních vertebrogenních poruch ………………... 17 2.7 Vyšet ení funk ních vertebrogenních poruch ……………………... 20
3. Prevence funk ních vertebrogenních poruch ……………….. 21 3.1 Úprava l žka a polohy p i usínaní a ve spánku …………………… 21 3.2 Nácvik všedních denních inností ………………………………… 22 3.3 Jízda autem ……………………………………………………….. 25 3.4 Úprava pracovního prost edí a polohy p i práci ………………….. 25 3.5 Prevence stresu …………………………………………….……… 26 3.6 Prevence pohybem ………………………………………………… 27 3.7.Ukázka cvi ební jednotky zam ené na prevenci ……………….… 29
Záv r……………………………………………………………… 46 Seznam použité literatury……………………………………..…. 48 Resumé………………………………………………….………… 51
-4-
Úvod Jednou z nej ast jších bolestí u lidí v produktivním v ku je bolest zad. Tato bolest však není ve v tšin p ípad zp sobena degenerativními zm nami, ale tzv. funk ní vertebrogenní poruchou (Beránková, Hnízdil, 2000). Podle dlouhodobých evropských statistik stoupá po et prostonaných dn pro tyto bolesti v pr b hu každých 10 let o 100%. Je tedy možné íci, že je to nejen fenomén moderní spole nosti, ale i vážný socioekonomický problém. A ješt v tší problém vidíme v tom, že t mito obtížemi za ínají trp t i d ti v mladším a starším školním v ku spole n s dospívajícími adolescenty. (http://harapa.webzdarma.cz/ pater.pdf). Volba tématu pro bakalá skou práci nebyla náhodná, ale padla na tuto problematiku díky dennímu pracovnímu styku s t mito pacienty a lektorování preventivních cvi ení (zam ených na funk ní vertebrogenní poruchy) v rámci volného asu. Cílem práce je popsat funk ní vertebrogenní poruchy, s bližším zam ením na p í iny vzniku, a následn hledání komplexního pohledu na možné preventivní opat ení bránící co nejvíce vzniku t chto poruch. Na úvod práce se seznámíme s anatomií páte e a funkcí páte e jako celku. V první polovin práce si nadefinujeme co to funk ní vertebrogenní poruchy jsou a uvedeme si jednotlivé p íklady. Dále se budeme snažit nalézt p í iny vzniku t chto poruch a popíšeme základní vyšet ení pohybového aparátu. Druhá polovina práce je zam ena na prevenci vzniku funk ních vertebrogenních poruch. Popíšeme si správn zvolené l žko a polohu p i usínání, podrobn rozebereme nácvik všedních denních inností, nácvik správného sedu a stoje, jízdu autem. Podíváme se na úpravu pracovního prost edí a pracovní polohy s následnou kompenzací jednostranné pracovní polohy a pohybu. Následn
se budeme
v novat vhodn a nevhodn zvolené pohybové innosti a neopomeneme si ukázat i praktickou ukázku cvi ebního programu. V záv re ném shrnutí zkonfrontujme poznatky získané studiem odborné literatury a vlastní zkušeností s funk ními vertebrogenními poruchami.
-5-
1. Anatomie páte e Páte tvo í osovou kostru trupu složenou z tvrdé a m kké struktury. Tvrdá struktura je tvo ena obratli. M kká struktura se skládá z meziobratlových desti ek, vaz , sval a nerv (Borovanský et al., 1976).
1.1 Tvrdá struktura páte e ihák (2001) uvádí, že se páte
lov ka skládá z 33-34 obratl . Tyto obratle
d líme podle místa ve kterém leží do p ti skupin: 7 kr ních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 k ížových a 4-5 kostr ních. Dle Lince (2002) se tyto obratle d lí na volné a srostlé. Volné z stávají pouze první 3 skupiny. Obratle k ížové sr stají v kost k ížovou a obratle kostr ní v kostr . Každý obratel se skládá z t la, oblouku a výb žk . T la obratl jsou nosnou ástí páte e, oblouky chrání míchu. Výb žky slouží jednak k úpon m vaz a sval a jsou také pákou, která zvýhod uje innost pracujícím sval m (Dylevský, 2003). T lo obratle je ve tvaru válce. U kr ních obratl je toto t lo malé a nízké, ím sm ujeme kaudáln ji tak se zesiluje a mohutní. Je to dáno rostoucím zatížením. Zatímco kr ní obratle nesou pouze hlavu, bederní obratle již musí snést zatížení celé páte e s hlavou i horními kon etinami (Linc, 2002). Oblouk obratle odstupuje od zadní plochy t la a jeho konvexita sm uje vzad. T lo a oblouk spolu tvo í kanál páte ní, který je ochranou pro h betní míchu. Protože obratlové oblouky odstupují od t la svými zúženými konci, vznikají mezi sousedními oblouky otvory a t mi potom vystupují míšní ko eny. Výb žk je sedm a vycházejí z obratlového oblouku. Nejv tší je trnový výb žek, který odstupuje dozadu a je na našem t le velice dob e hmatný. Do strany nám pak vystupují dva p í né výb žky a sm rem kaudálním i kraniálním vycházejí ješt po dvou výb žcích na každé stran . Pomocí t chto výb žk se jednotlivé obratle kloubn spojují (Linc, 2002). Odlišné složení nacházíme u prvního i druhého kr ního obratle. První obratel nemá t lo a je složený ze dvou oblouk . Tyto oblouky jsou po stran spojeny v tším množstvím kostní tkán . U druhého obratle vychází z horní plochy t la ep
-6-
tzv. zub, kolem kterého se obtá í první kr ní obratel. Po stranách zubu nacházíme ješt dv sty né plochy pro kloubní spojení s prvním kr ním obratlem (Linc, 2002). Holibová, Laichman (2006) charakterizují u hrudních obratl t lo za dosti vysoké. Dále popisují na horním a dolním okraji t la plošky pro p ipojení hlavi ek žeber. Žebra se p ipojují hrbolky na p í né výb žky. Obratle bederní jsou nejv tší. Mají p edozadn oplošt lé t lo, obratlový otvor je ve tvaru trojúhelníku a trnové výb žky jsou podobné ty hranným desti kám. Nacházíme tu i zakrn lá žebra, které p ipomínají p í né výb žky. Ty pravé p í né výb žky jsou drobné a nacházejí se u odstupujících zakrn lých žeber ( ihák, 2001). Dylevský (2003) uvádí, že kost k ížová má trojúhelníkový tvar. Její hrot mí í ke kostr i a báze je meziobratlovými klouby spojena s posledním bederním obratlem. Tento trojúhelník je klínovit vsazen mezi kosti pánevní a je s nimi spojen k ížoky elními klouby. Dále popisuje kostr
jako spojení drobných
nepravidelných kostí ke kosti k ížové.
1.2 M kká struktura páte e 1.2.1 Meziobratlová ploténka Asi tvrtina celé délky páte e je tvo ena meziobratlovými ploténkami. Celkem jich je 23. Spojují plochy sousedních obratlových t l. První se nachází mezi druhým a t etím kr ním obratlem a ta poslední mezi pátým bederním obratlem a kostí k ížovou. Tyto ploténky se skládají z hyalinní chrupavky, která je u obratle. Hlubší vrstvu potom tvo í vazivový prstenec. Uvnit tohoto vazivového prstence nalezneme rosolovité jádro, které je kulovým ložiskem meziobratlové ploténky (Borovanský et. al., 1976). 1.2.2 Vazy páte e Vazy nám zajiš ují pružnost a zárove pevnost páte e. Spojují jednotlivé obratle, kost k ížovou i kostr . Anatomicky rozlišujeme tyto vazy na krátké a dlouhé.
-7-
Krátké vazy: Žluté vazy (ligamenta flava) - tvo í vazivové snopce, které spojují oblouky sousedních obratl
a dopl ují meziobratlové otvory. Tím
uzavírají páte ní kanál. Tyto vazy stabilizují pohybové segmenty p i p edklonu. Svojí pružností umož ují návrat do p vodního stavu. Mezitrnové vazy (ligamentum interspinalia) - spojují trnové výb žky. Nejsou tak pružné jako žluté vazy a tím zabra ují rozevírání t chto výb žk . Mezip í né vazy (ligamentum intertransversaria) - nacházíme mezi p í nými výb žky obratl . Jejich funkce je podobn
jako u
mezitrnových vaz omezovací. Ur ují rozsah p edklonu a úklonu na kontralaterální stran . Dlouhé vazy: P ední podélný vaz (ligamentum longitudinale anterius) - jde po p ední ploše obratlových t l. Za íná na p edním oblouku prvního kr ního obratle a kon í na p ední ploše k ížové kosti. Zadní podélný vaz (ligamentum longitudinale posterius) - b ží po p ední st n páte ního kanálu. Za íná na tylní kosti a kon í v kanálu k ížové kosti. Vazy k ížové kosti a kostr e (ligamentum sacrococcygeum posterius superficiale) - nacházíme je na zadním povrchu kosti k ížové a kostr e (http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/anatomie/axsystem_va zy.php). 1.2.3 Svaly zad Dle
iháka (2001) d líme zádové svalstvo na ty i vrstvy. Povrchová a druhá
vrstva je složena ze sval kon etinového p vodu. Svaly za ínají u páte e a upínají se na lopatku i paži. T etí vrstva zahrnuje svaly jdoucí od páte e k žebr m. Poslední tvrtá vrstva je tvo ena hlubokými zádovými svaly. Jednotlivé vrstvy se skládají z následujících sval :
-8-
První vrstva – povrchová. M. trapezius, m. latissimus dorsi. Druhá vrstva – spinohumerální. M. levator scapulae, m. rhomboidei minor, m. rhomboidei major. T etí vrstva – spinokostální. M. serratus posterior superior, m. serratus posterior inferior. tvrtá vrstva - hluboké svaly zad. Tyto svaly tvo í silný sloupec, který je p ipojený zezadu k páte i po celé její délce. Souhrnn je nazýváme m. erector trunci. Od povrchu t chto sval , až do jejich hloubky rozlišujeme ty i systémy : o Systém spinotransverzální. Nachází se na povrchu m. erector trunci. Snopce jdou od trnových výb žk vzh ru p es více obratl k p í ným výb žk m kraniáln jších obratl . Pat í sem m. splenius, m. longissimus a m. iliocostalis. Hlavní funkcí t chto sval je p i oboustranné akci vzp ímení páte e a záklon hlavy. P i jednostranné akci úklon páte e a rotace na stranu p sobícího svalu. o Systém tranversospinální. Tyto svaly mají opa ný pr b h sm ru než p edešlý systém. Snopce jdou od p í ných výb žk
vzh ru k trn m kraniáln jších obratl . Pat í sem mm.
rotatores, mm. multifidus, m. semispinalis. Hlavní funkcí je p i oboustranné innosti vzp im páte e. P i jednostranné innosti uklání páte a hlavu na stranu pracujícího svalu a rotuje páte e na stranu opa nou. o Systém spinospinální. Tyto svaly spojují obratlové trny. Je tvo en m. spinalis. Hlavní funkcí je vzp im páte e. o Systém krátkých sval zádových. Tyto svaly jsou uloženy nejhloub ji z celého systému hlubokých zádových sval . Spojují jednotlivé obratle. Pat í sem mm. interspinales, které pomáhají p i záklonu a mm. intertransversarii, jejíž funkcí je pomoc p i úklonu páte e. o Hluboké svaly šíjové Krátké svaly mezi prvním a druhým kr ním obratlem a kosti týlní. Jsou to m. rectus capitis posterior minor, m. rectus capitis posterior major, m. obliquus
-9-
capitis inferior, m. obliquus capitis superior. Funkcí t chto sval je záklon, úklon a rotace hlavy a prvního kr ního obratle. Jsou také d ležité pro balan ní pohyby hlavy. 1.2.4 Mícha a míšní nervy Mícha je válcovitý provazec nervové tkán . Je dlouhá p ibližn 40-50 cm, široká 10-13 mm. Nachází se v páte ním kanále a je obklopena míšními obaly. Za íná pod velkým otvorem mezi kosti týlní a atlasem a kon í v oblasti druhého bederního obratle ( ihák, 2001). Zevn
jsou zde dv
zdu ení – intumescentia cervicalis et lumbalis. Zde
vycházejí z míchy nervová vlákna pro horní a dolní kon etiny. Konec míchy se kuželovit zten uje v conus medullaris, kde nacházíme až do periostu kostr e koncové vlákno – filum terminale (Holibová, Leichman, 2006). Dle
iháka (2001) se skládá z šedé a bílé hmoty. Uprost ed šedé hmoty se
nachází centrální kanál míšní, který je vypln n mozkomíšním mokem. Šedá hmota má na pr ezu tvar motýla, na kterém rozlišujeme p ední, zadní a postranní míšní rohy. P ední míšní rohy obsahují motorické bu ky. Jejich axony vystupují jako p ední ko eny míšních nerv
a vedou ke sval m podn ty ke stah m.
Postranní rohy vy nívají málo a nacházejí se p evážn v oblasti hrudní a k ížové. V oblasti kr ní páte e se vytrácí a jsou vytla ovány bílou hmotou. Tyto rohy jsou sídlem vegetativních funkcí. U zadních roh míšních kon í velká ást axon , které p inášejí podn ty z periferie organismu. Z t chto zadních roh vycházejí jednak vzestupné dráhy do vyšších center a dále axony, které p edávají vzruchy do p edních roh a ty potom aktivují svaly. Kolárová-Birjuková (1971) popisuje, že bílá hmota je tvo ena
etnými
nervovými vlákny. Rozd luje je na dost edivé a odst edivé vlákna a dále na vlákna, která spojují jednotlivé úseky míchy. Dost edivé dráhy nás informují o dotyku, tlaku a bolesti. Odst edivé dráhy vedou podrážd ní z pohybových center mozku a z rovnovážného ústrojí. Tím je regulován svalový tonus a poloha t la v prostoru.
- 10 -
1.3 Funkce páte e Rychlíková (2008) popisuje, že pokud má naše páte správn fungovat, je zapot ebí, aby všechny struktury, které se podílejí na pohybu byly v dokonalé souh e. Je to velice složitý d j, který je zajiš ovaný
adou regula ních
mechanism . Tyto mechanismy jsou ízeny centrálním nervovým systémem. V našich tkáních jsou receptory, které neustále zasílají informace našemu centrálnímu nervovému systému. My tyto informace nevnímáme, až do okamžiku, kdy dojde k p ekro ení fyziologické meze. Potom tuto informaci vnímáme jako bolest. Je to ochrana organismu p ed poškozením.Velký význam má i ústrojí zrakové a sluchové. Vzruchy z t chto ústrojí jsou d ležitou sou ástí komplexního vjemu.
ídící mechanismy pod které spadají všechny úrovn
ízení, od míchy až
po centrální nervový systém jsou d ležité pro funkci páte e. Dle Gútha (2000) má páte tyto funkce: Je takovým pilí em, který nám umož uje vzp ímené držení t la. Spoluú astní se na pohybu. Je orgánem hluboké citlivosti (stoj, poloha a pohyb v prostoru). Zrcadlo vyjad ující duševní rozpoložení. Realizátor optických a sluchových vjem . Chrání míchu a nervové ko eny. Tyto funkce páte e se navzájem propojují a vzájemn ovliv ují. A to m žeme konstatovat také i o jejich poruchách. Jak se tato porucha ovšem projeví, závisí na vyvolávací p í in
a na kompenza ních schopnostech celého organismu
(Rychlíková, 2008).
- 11 -
2. Funk ní vertebrogenní poruchy Za funk ní vertebrogenní poruchy ozna ujeme poruchy funkce kloub , sval a nerv , dále pak orgán a orgánových soustav, které se projeví bolestmi v oblasti páte e. P í inou není morfologická a strukturální zm na, ale chybná ídící funkce. Jedná se nap . o omezení hybnosti kloubu, zvýšení
i snížení nap tí sval ,
poruchu pohybového stereotypu (Dobeš, Michková, 1997).
2.1 Poruchy kloubní pohyblivosti Dle Syslové et al. (2005) se tyto poruchy projevují hypomobilitou (sníženou pohyblivostí), nebo naopak hypermobilitou (nadm rnou pohyblivostí). Nej ast jší p í inou zmenšeného rozsahu pohybu v kloubu je funk ní kloubní blokáda. P i funk ním vyšet ení nalézáme omezení aktivního i pasivního pohybu. V kloubu vždy vázne tzv. kloubní v le. Tato kloubní v le nám umož uje vzájemné posuny kloubních parametr do r zných kloubních sm r . Tyto posuny jsou velmi malého rozsahu, ale jsou d ležitým p edpokladem správné funkce kloubu. Podle nejnov jších teorii dochází u funk ních kloubních blokád k usk inutí m kkých
ástí kloubního pouzdra, tukových tkání a meniskoidu v
kloubní št rbin (Rychlíková, 2008). Blokáda v pohybovém segmentu páte e vyvolá reflexní zm ny v odpovídajícím segmentu. Dochází tu ke zvýšenému svalovému nap tí ve svalech, které jsou inervovány ze stejného nervového ko ene jako intervertebrální kloub. Ve spazmu m že být jak celý sval, tak i jen ur itá ást nebo jeho body. P í inou je nocicep ní aference. Tento spazmus ješt výrazn ji omezuje pohyb v kloubu (Lewit, 2003). P i zv tšeném rozsahu pohybu nad fyziologickou mez, je zapot ebí rozlišovat o jaký typ hypermobility se jedná. i jde o místní patologickou hypermobilitu, která m že být primární i sekundární. Primární místní patologická hypermobilita je vrozená. Sekundární se nej ast ji vyskytuje jako kompenzace v okolí blokád. Nebo se jedná o generalizovanou patologickou hypermobilitu, kterou nacházíme u n kterých onemocn ní kongenitálních a neurologických. Další p í inou m že být také snížení klidového tonu a potom se jedná o konstitu ní typ hypermobility.
- 12 -
Uvoln ní vaz a m kkých tkání m že být i z hormonálních d vod . Vliv na hypermobilitu m že mít i sport (Lewit, 2003).
2.2 Poruchy svalového nap tí Tonus sval
na protilehlých stranách kloubu by m l být podle Dobeše a
Michkové (1997) vyvážený, pokud tomu tak není, dochází ke svalové dysbalanci. Zpo átku jde o poruchu svalové souhry, která vzniká ze špatné distribuce svalového tonusu a tím ovlivn ní držení postiženého segmentu. Jestliže taková situace p etrvává, svalová dysbalance se prohlubuje. Hyperaktivní svaly se zkracují a p ebírají práci za své antagonisty, zatímco hypoaktivní svaly se oslabují a neplní svoji funkci. Dle
ermáka et al. (2005) a dalších autor (Janda 1972, Lewit 2005) se tyto
svaly d lí na p evážn tonické (mají tendenci ke zkracování) a p evážn fázické (mají tendenci k oslabení). Tonické svaly pracují více staticky. Pat í sem hluboké svaly šíjové (subokcipitální svaly), horní ást m. trapezius, kýva hlavy (m. sternocleidomastoideus), svaly šikmé (m. scaleni), prsní svalstvo (mm. pectorales), sval podlopatkový (m. subscapularis), dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii), bederní vzp imova e (m. erector trunci,), ty hranný sval bederní (m. guadratus lumborum), ischiokrurální svaly (m. biceps femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus), adduktory stehen (m. pectineus, m. adduktor magnus, m. adduktor pontus, m. adduktor brevis, m. gracilis), flexory ky le (m. ilopsoas, m. rectus femoris), napína stehenní povázky (m. tenzor fascie latae), trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae). Fázické svaly pracují p evážn dynamicky. Pat í sem svaly na p ední stran krku, hluboké flexory kr ní páte e (m. capitis longus, m. longus coli, m. rectus capitis anterior, m. rectus capitis lateralis), sval deltový (m. deltoideus), dolní fixátory lopatek (mm. rhomboidei, m. trapezius st ední a dolní ást, m. seratus anterior), svaly nadh ebenové a podh ebenové (m. supraspinatus a m. infraspinatus), p ímé b išní svaly a p í ný b išní sval (m. rectus abdominis, m. transverzus abdominis), hýž ové svaly (mm. gluteus maximus, medius a minimus). Janda (1972) ozna uje svalové dysbalance nacházející se v oblasti pánve a dolní ásti trupu jako dolní zk ížený syndrom. Dále p i svalových dysbalancích v
- 13 -
oblasti horní ásti trupu, ramen a krku popisuje tzv. horní zk ížený syndrom a kombinace svalových dysbalancí v p edešlých oblastech ozna uje jako vrstvový syndrom. P i dolním zk íženém syndromu dochází ke zv tšenému sklonu pánve a bederní hyperlordóze. Svalová dysbalance je mezi oslabenými mm. glutei a zkrácenými flexory ky lí, oslabenými p ímými b išními svaly a zkrácenými vzp imova i trupu a oslabenými mm. glutei medii a zkrácenými tenzory fasciae latae. Nejde tu jen o antagonisty, ale také o substituce. Za oslabené mm. glutei medii substituují tenzory fascie latae a mm. quadrati lumborum. Za oslabené b išní svaly substituují flexory ky lí a za oslabené mm. glutei maximi substitují vzp imova e trupu a ischiokrurální svaly. Dochází tu k narušení mechanismu p i posazování z lehu a p i narovnání z p edklonu ( Janda 1972, Lewit, 2003 ). Horní zk ížený syndrom se projevuje kulatými zády, p edsunutým držením ramen, krku i hlavy. Dochází ke zv tšené kr ní lordóze. Svalová dysbalance je mezi zkrácenými horními a oslabenými dolními fixátory ramenního pletence. Dále mezi zkrácenými mm. pectorales a oslabeným mezilopatkovým svalstvem a mezi oslabenými hlubokými flexory šíje a zkrácenými extenzory šíje a kýva e. M že tu dojít i ke zkrácení horní
ásti ligamentum nuchae, což zp sobí
hyperlordózu i v horní oblasti kr ní páte e ( Janda, 1972, Lewit, 2005). U vrstvového syndromu se st ídají oblasti hypertrofických sval i oslabených sval . Hypertrofické jsou ischiokrurální svaly a oslabené hýž ové svalstvo. V bederní oblasti jsou málo vyvinuté bederní vzp imova e a nad nimi dochází k hypertrofii vzp imova
thorakolumbálního p echodu. Následuje chabé a
oslabené mezilopatkové svalstvo a op t hypertrofické a zkrácené horní fixátory ramenního pletence. Na ventrální ploše jsou ochablé p ímé b išní svaly, avšak šikmé b išní svalstvo bývá hyperaktivní a vtahuje b išní st nu dovnit . P i tomto syndromu dochází k dysbalanci mezi oblastmi hypermobilními (chabými) a oblastmi ze zvýšeným nap tím a tuhostí. Hypermobilita bývá nejv tší v k ížové oblasti. Významnou roli zde hrají i dysfunk ní chodidla. Za normálního stavu by m li být výkyvy rovnováhy podchyceny pomocí prst . Zde jsou však v útlumu a jejich úlohu p ebírají stehna, hýžd i trup (Lewit, 2003).
- 14 -
2.3 Poruchy centrálního ízení Tyto poruchy se projeví v chybných pohybových stereotypech. Jde tu o poruchy svalové koordinace, které jsou zp sobeny špatným centrálním ízením. Každý z nás si pohybové stereotypy vytvá íme b hem ontogeneze, jako et zec podmín ných a nepodmín ných reflex nebo program . Za ideálních podmínek by nám správný pohybový stereotyp m l umožnit co nejekonomi t jší pohyb, který vyžaduje minimum energie (Lewit, 2003). P i poruchách pohybového stereotypu se m ní správný sled zapojení sval do pohybu, nebo se n které svaly v bec do daného pohybu nezapojí i když by m ly být jeho hlavními vykonavateli (Dobeš, Michková, 1997). Dle Jandy (1972) sledujeme 5 dynamických stereotyp
(stereotyp extenze
v ky elním kloubu, stereotyp abdukce v ky elním kloubu, stereotyp flexe trupu, stereotyp flexe šíje, stereotyp abdukce v ramenním kloubu).
2.4 Poruchy orgán a orgánových soustav Dle Rychlíkové (2008) mohou funk ní vertebrogenní poruchy vznikat jako sou ást složité reflexní odpov di p i onemocn ní vnit ních orgán (nap .d ložní cysty mohou zp sobovat bolesti, zvýšené svalové nap tí a blokády v oblasti k ížové a bederní páte e) Obecn se m žeme setkat s t mito možnostmi (Lewit, 2003): Pohybový systém zp sobuje p íznaky, které jsou myln pokládány za vnit ní onemocn ní. Naproti tomu poruchy viscerální zp sobují p íznaky, které napodobují poruchy pohybového ústrojí. Viscerální onemocn ní (onemocn ní vnit ních orgán ) vyvolává reflexní reakci v segmentu, v etn
blokády pohybového segmentu
v páte i. Viscerální onemocn ní, které zp sobilo poruchu v pohybovém segmentu se již upravilo, ale vzniklá funk ní kloubní blokáda p etrvává a napodobuje vnit ní onemocn ní.
- 15 -
Porucha pohybového segmentu vyvolá vnit ní onemocn ní, pop ípad latentní interní poruchy aktivuje.
2.5 Klinická symptomatologie funk ních vertebrogenních poruch Funk ní vertebrogenní poruchy mohou vznikat akutn , plíživ , avšak nej ast ji mají chronicko-intermitentní charakter (Rychlíková, 2008). Mezi akutní stavy pat í: Akutní lumbago Projevuje se bolestí v lumbosakrální krajin . Vzniká v tšinou po zvednutí t žkého b emene z p edklonu, kdy je ješt
sou astn
provedena rotace.
D vodem ale m že být i dlouhodobý pobyt v dopravním prost edku, prochlazení, fyzicky t žká práce, uklouznutí. Postižený má antalgické držení v p edklonu nebo strnulý vzp ímený trup. Zádové svalstvo je ve spasmu a m žeme tu vid t i vybo enou pánev (Rychlíková, 2008 ). Akutní úst el kr ní páte e Vzniká nej ast ji nevhodnou polohou hlavy ve spánku nebo prudkým pohybem hlavy a krku s fyzickým zatížením. Strnulé držení hlavy je zp sobené kloubními blokádami a svalovým spazmem. Nemocný pro bolest nem že pohnout hlavou do n kterého sm ru (http://www.bolest-zad.cz/bolest-krcnipatere/). Akutní úst el hrudní páte e a žeber Vzniká v tšinou rychlým pohybem a nekoordinovanou svalovou inností zádového svalstva. Dochází k blokád
hrudní páte e a blokád
žeber s
následnými svalovými spazmy v oblasti zádových sval . Projevuje se bolestí v hrudní páte i, která m že zasahovat pod lopatku, do axily, nebo na p ední stranu hrudníku. Postižený má i dechové obtíže. Bolest se m že zhoršit p i pohybu a ot esech (Rychlíková, 2008). Mezi plíživé stavy nebo s chronicko - intermitentním charakterem pat í:
- 16 -
Recidivující úst ely kr ní páte e Podle Rychlíkové (2008) vznikají v tšinou špatnou polohou hlavy ve spánku. Nej ast ji je to poloha na b iše s maximální rotací hlavy. Symptomatologie je stejná jako u akutního kr ního úst elu. Bolesti v oblasti hrudní páte e a žeber P í inou t chto bolestí m že být jak funk ní porucha v oblasti hrudní páte e a žeber, tak i onemocn ní orgán v dutin hrudní a b išní. V obou p ípadech nacházíme funk ní blokády a reflexní zm ny. Mezi zjišt né p í iny pat í: o Funk ní blokáda hrudní páte e. o Funk ní blokáda žeber. o Bolestivý me ík p i blokád 5-7 hrudního obratle. o Bolesti v oblasti hrudníku p i vadném držení t la (Rychlíková, 2008). Bolesti v k ížobederní krajin P í in t chto bolestí m že být více a mohou se vzájemn kombinovat. V n kterých p ípadech se vlastní p í iny ani nedopátráme. Bolesti se mohou nacházet v k íži, s oboustrannou i jednostrannou lokalizací. M žeme ji ale nacházet i v oblasti podb išku, v oblasti ky le, v dolních kon etinách. Mezi zjišt né p í iny t chto obtíží pat í : o Funk ní blokáda bederní páte e. o Bolestivé trny bederní páte e. o Blokáda sakroiliakálního kloubu. o Bolesti v k íži v d sledku poruchy statiky páte e. o Kokcygodynie (bolesti v oblasti kostr e). o Bolesti v k íži jako d sledek orgánových onemocn ní. o Bolesti v k íži a ky elní krajin (Rychlíková, 2008).
2.6 P í iny vzniku funk ních vertebrogenních poruch Abychom se vyvarovali funk ním vertebrogenním poruchám, musíme se
- 17 -
zamyslet nad jejich p í inou. Mezi nej ast jší p í iny, jak uvádí ada autor ( Kabelíková, Vávrová, 1997, Rychlíková, 2008, Lewit, 2005), pat í nedostatek pohybové aktivity, p et žování a nevhodné jednostranné zatížení, náhlý nekoordinovaný pohyb, úrazy a také jako reflexní odpov
na bolestivé
podrážd ní p i nemocech vnit ních orgán . Nedostatek pohybové aktivity Pohybový aparát
lov ka je uzp soben k tomu aby byl v pohybu. Pokud
nebudeme naše svaly, klouby, kosti, periferní nervový systém a CNS pravideln procvi ovat,
za ne
chátrat.
Nedostate ná
pohybová
aktivita
spolu
s
nekompenzovaným jednostranným zat žováním vede ke svalové nerovnováze. Je pot ebné si uv domit, že tu nejde jen o poruchu v periferních strukturách, ale i o hlubší poruchy v ízení pohybu. P ebudovávají se nám fyziologické pohybové programy. Je tedy d ležité dát t lu to co pot ebuje ke správnému fungování – a tím je pohyb (Kabelíková, Vávrová 1997). Jaký pohyb bychom m li vykonávat a eho se vyvarovat popíšeme v kapitole prevence pohybem. P et žování a nevhodné jednostranné zatížení Vzniká již p i krátkém p etížení p i nevhodn zvolené poloze. Projeví se bolestí. Je to zp sobeno p etížením ur itého úseku páte e. Tato bolest nás donutí ke zm n
polohy. Touto nevhodn
zvolenou statickou polohou p et žujeme
svalové skupiny a pohybové segmenty a m že dojít k blokádám v oblasti páte e. N kdy dokonce zm nou polohy m že dojít k odstran ní blokády a tzv. fenoménu lupnutí (Rychlíková, 2008). Pokud tuto nevhodnou polohu opakujeme a jsme delší dobu vystaveni tomuto p etížení (je to nap íklad špatná poloha hlavy a krku ve spánku) dochází nejen ke kloubní blokád , ale i svalovým spazm m a reflexním zm nám. Takto postižený se ráno probudí s akutním úst elem kr ní páte e a nesta í jen zm nit polohu, aby tyto obtíže ustoupily. Dalším p íkladem nevhodného zat žování n kterého úseku páte e je opakovaná statická poloha (nap . švadleny u šicího stroje), nebo jednostranný pohyb (d lník u pásové výroby), kdy dochází ke svalovým spazm m, kloubním blokádám a dalších reflexním zm nám. Pokud není v as
- 18 -
správná kompenzace protahováním zkrácených sval
a posílením oslabených
sval dochází k již popsaným svalovým dysbalancím (Rychlíková, 2008). Náhlý nekoordinovaný pohyb Jedná se o pohyb neo ekávaný, kterým je nap . uklouznutí. lov k na n j není p ipraven a aby zabránil pádu, velmi rychle aktivuje svaly. Tím vznikne špatné rozložení sil v kloubu, usk ine se meniskoid a vzniká tak funk ní kloubní blokáda (Rychlíková, 2008). Dle obecného názoru, pokud budeme mít dostate n zpevn ný svalový aparát a naše pohybové stereotypy budou správné, dokážeme i u neo ekávaného uklouznutí lépe pohyb korigovat a nemusí tato funk ní kloubní blokáda v bec vzniknout. Úrazy P i n kterých úrazech jsou funk ní vertebrogenní poruchy tém
pravidlem. Je
to nap . ot es mozku. Funk ní kloubní blokády, svalové spazmy a bolestivost p etrvávají i po odezn ní p íznak ot esu mozku. Poruchu mohou vyvolat i drobné úrazy (pád na kostr ) které bývají asto podce ovány (Rychlíková, 2008). Funk ní vertebrogenní poruchy vzniklé v d sledku reflexního mechanismu Jak již jsme popisovali u poruch orgán a orgánových soustav, funk ní porucha se m že objevit na podklad bolestivého podrážd ní. Toto podrážd ní vyvolá svalový spazmus a tím dojde k narušení pohyblivosti pohybového segmentu. P etrvává-li tento stav dochází k funk ním kloubním blokádám. O vlivu vnit ních orgán na páte je více známo, než o vlivu páte e na vnit ní nemoci (Lewit, 2003).
- 19 -
2.7 Vyšet ení funk ních vertebrogenních poruch Abychom navrhli správný postup, pokud se nám již objevila funk ní vertebrogenní porucha a následn také mohli klientovi poradit v prevenci, je podle Dobeše a Michkové (1997) zapot ebí zjistit anamnézu a provést vyšet ení pohybového aparátu. Anamnestické údaje získáme p ímým rozhovorem s klientem. Ptáme se na vznik a pr b h obtíží, zda tyto obtíže mají chronickointermitentní charakter, kdy m l klient první ataku, jejich délku a frekvenci. Zjiš ujeme charakter bolesti, zda je bolest ostrá, tupá, jestli se m ní s pohybem a polohou. Zda n jaký pohyb i poloha p inášejí úlevu. Zajímají nás i p edešlé úrazy a operace. Neopomeneme se zeptat
na všední denní innosti - jakou
vykonává klient práci a v jaké poloze. Zjiš ujeme i jak tráví volný as, zda pravideln sportuje atd. Z praktických zkušeností je tento pohovor velice d ležitý nebo napomáhá v hledání p í iny vzniku funk ních vertebrogenních poruch. Podle Hnízdila et al. (2005) je d ležitý komplexní p ístup. Ptát se nejen na t lesné obtíže, ale i duševní a sociální situaci. Všeobecn p ijímané zkušenosti potvrzují d ležitost psychosociálního p ístupu ke klient m. Bohužel ne všude tento p ístup nalezneme. Vyšet ení pohybového aparátu provádíme jak aspekcí a palpací, tak i m ením. Aspekcí hodnotíme všechny odchylky od normy. Posuzujeme také barvu, volnost jizev, svalovou atrofii, kontraktury. Palpací vyšet ujeme nap tí sval , povrchovou teplotu, kontraktury, omezenou pohyblivost kloubní, kvalitu
ití. K m ení
používáme centimetr, olovnici, nebo trojúhelník. Vyšet ovat m žeme jak staticky, kdy jsme v klidu, tak dynamicky v pohybu. Hodnotíme nejen páte , ale i celkové držení t la. Vyšet ení provádíme jak zep edu a zezadu, tak i zboku a p i ch zi. P i vyšet ení svalových dysbalancí testujeme svaly s tendencí ke zkrácení, svaly s tendencí k oslabení a také pohybové stereotypy. Pokud zjistíme u klienta hypermobilitu, zjiš ujeme o jaký typ se jedná. P i palpa ním vyšet ení postupujeme od vyšet ení k že, podkožní tkán , facií, sval , kostí. Vnímáme jemnou strukturu, odpor, nap tí, teplotu, vlhkost, pohyblivost, stla itelnost. P i vyšet ení reflexních zm n zjiš ujeme i kloubní v li (Janda, 1972).
- 20 -
3. Prevence funk ních vertebrogenních poruch Všeobecn lze íci, že správná prevence jakéhokoli onemocn ní p edpokládá pochopit p í inu vzniku choroby. Prevence funk ních vertebrogenních poruch vyžaduje usm rnit celou škálu faktor , aby nep sobily škodliv
na
lov ka.
Postihnout a odstranit všechny faktory by bylo velmi prosp šné, ale je to prakticky nerealizovatelné. Dobrou prevencí je však možné minimalizovat co nejvíce t chto nep íznivých faktor
a p edejít tak možným problém m do
budoucna (Rychlíková, 2008). Nejlepší prevencí je pak správný návyk provád ní té které rizikové innosti. P i emž s osvojováním t chto správných návyk
bychom m li za ínat co
nejd íve, nejlépe již v d tském v ku (Gúth, 2000).
3.1 Úprava l žka a polohy p i usínaní a ve spánku Každý lov k prospí minimáln 1/3 života. Pokud budeme po ítat 8 hodin spánku denn , je to tém
3000 hodin za rok, kdy bychom si m li odpo inout a
nabrat sil. Pokud se ale ráno vzbudíme s pocitem bolesti a únavy je velká pravd podobnost, že máme špatn zvolené i nastavené l žko. Práv kvalita l žka je velmi d ležitou složkou prevence (http://www.ahorn.cz/cz/ospanku.phtml). Správn zvolené l žko by m lo být anatomickou podp rou t la (páte p i ležení by m la zaujímat p irozen vyvinutý tvar). M lo by být složeno z roštu a pohodlné matrace. Kvalitní matrace se pozná podle toho, že se tlaku t la dob e poddá, avšak prohlube , která vznikne, je co nejmenší a po uvoln ní tlaku zmizí. Matrace by také m la být uzp sobena váze a výšce budoucího majitele (http://www.ahorn.cz/cz/ospanku.phtml). D ležitá je i poloha p i usínání a poloha p i spánku. Špatn zvolená poloha se v tšinou projeví bolestí ihned po probuzení. Je to nap íklad poloha na b iše, která se zakazuje p i bolestech v oblasti kr ní páte e. P i této poloze je maximální rotace kr ní páte e, což má nep íznivý vliv jak na kr ní páte tak na okolní struktury. Na kr ní páte i se m ní nap tí sval
a zmenšují se meziobratlové
prostory, kterými vystupují nervové ko eny. Dochází také k nap tí tepen
- 21 -
zásobujících hlavu kyslíkem a m žeme tak po probuzení poci ovat nejen bolesti kr ní páte e, ale i hlavy (Lewit, 2003). Poloha na b iše není vhodná ani u nadm rného prohnutí v oblasti beder (tzv. bederní hyperlozdóze), kdy díky tomu dochází ke zv tšení již tak nep irozeného prohnutí (Rychlíková, 2008). S úpravou polohy souvisí i podložení hlavy. Zdravotn nezávadný polštá by m l být p irozenou podporou kr ních obratl . Je zapot ebí, aby pomáhal zachovat fyziologický tvar páte e. Vleže na zádech používáme jen mírné podložení, aby nedocházelo k p edklonu a ani záklonu kr ní páte e. V leže na boku by nem lo docházet k úklonu kr ní páte e. Polštá by m l být tak vysoký, jaká je vzdálenost mezi ramenem a kr ní páte í, abychom zachovali postavení kr ní páte e v rovin (Rašev, 1992).
3.2 Nácvik všedních denních inností Jsou to ty innosti které provádíme každý den, aniž bychom nad nimi museli p emýšlet. D láme je automaticky a
asto si neuv domujeme, že p i nich
neekonomicky zat žujeme naši páte (Rašev, 1992). P i vstávání z postele je zcela nevhodný zp sob vstávání „sklapova kou“. P i tomto pohybu dochází k nadm rnému p etížení bederní páte e. Po probuzení bychom m li setrvat ješt n kolik minut na l žku, protáhnout se a tím dát t lu šanci, aby došlo k samovolnému odstran ní blokád. Poté pokr íme dolní kon etiny a p eto íme se na bok. Spouštíme nohy z l žka a zárove si pomáháme oporou o ruce (Rašev, 1992). P i lehání do l žka je postup stejný, jen jdeme odzadu. Jako bychom vraceli nato ený film. Ze sedu se pomalu p es bok, za pomoci rukou pokládáme. Zárove s trupem zvedáme a pokládáme pokr ené dolní kon etiny do l žka. P i ranní hygien , p íprav snídan , oblékání, obouvání a i p i obdobných denních innostech je d ležité dbát na správné postavení páte e. Je to takové postavení, kde nedochází k ohybovému zatížení páte e. Páte se snažíme zachovat ve vzp ímeném postavení, ohýbáme se v ky elních kloubech. Dobrým pomocníkem nám m že být malá stoli ka, na kterou si op eme jednu nohu. Pokud nám to naše innost dovoluje, zap eme se jednou rukou o pracovní plochu -
- 22 -
kuchy skou linku, umyvadlo, pracovní st l, abychom odleh ili bederní páte (Rašev, 1992). Nácvik sedu je také d ležitý. Snídan by m la být jedním z prvních okamžik , kdy m žeme za ít den ve správné poloze. Zcela nevhodná je pozice s ohnutými zády a podsazenou pánví. Z pohledu zatížení páte e a p edevším meziobratlových plotýnek je vhodný sed dle „Bruggera“ (Rašev, 1992). Charakterizuje ho: Klopení pánve mírn vp ed. Zdvižení hrudníku. Vytažení hlavy do osy. Dýchání do b icha. Úprava držení ramen (voln , dole vzad se zevní rotací kon etin a dobrou fixací mezilopatkových sval ). Dolní kon etiny se stehny asi v úhlu 45 od sebe, nohy pod koleny spo ívají na zemi v mírné zevní rotaci. P i vstávání ze židle do stoje bychom se m li vyhnout ohnutí trupu v oblasti hrudní páte e. T žišt t la bychom m li p enést vp ed a ke vzp ímení použít sílu nohou. M žeme si pomoci mírným švihem (Gúth, 2000). Stoj a správné držení t la je podle Rychlíkové (2008) takové, kdy jsou nohy rovn u sebe, kolena a ky le nataženy. Pánev máme v takové pozici, aby se t žišt trupu nacházelo nad spojnicí st ed
ky elních kloub . Ruce by m li voln
spo ívat podél t la, lopatky by m ly být p iloženy k hrudníku a hlava je ve vzp ímeném postavení. Páte
by m la být p i pohledu ze strany plynule
fyziologicky esovit zak ivená (kr ní lordóza, hrudní kyfóza, bederní lordóza). Dle všeobecného názoru bychom ale nem li stát strnule s velkým vyp tí sval . V praxi se osv d ilo u it klienty správný stoj p edstavou zav šené loutky. Klient si p edstavuje, že je loutka, která je zav šena na provázku, který vychází z temene hlavy. D ležitý je pocit vytažené páte e vzh ru a uvoln ného t la. Tak jako má každý sv j vlastní styl psaní, tak máme každý sv j typ ch ze a držení t la. Známého lov ka tím m žeme identifikovat již z dálky. P i vhodném typu ch ze bychom m li dbát na plynulost ch ze, kterou vytvá í stejná délka kroku. Chodidla bychom m li klást do osy ch ze. Další d ležitou podmínkou
- 23 -
správné ch ze je tzv. pružnost, kterou docílíme správným odvíjením chodidla od podložky. Nejd íve bychom m li došlápnout na patu a postupn p enášet t žišt dop edu ke špi ce. Pata se nám p itom odleh uje, až se chodidlo úpln odvine a se špi kou odrazí. Tímto dochází k zapnutí sval , vytvá ející podélnou klenbu chodidla (Kombercova, Svobodova, 2000). D ležitá je i obuv. Zcela nevhodné je nošení vysokých podpatk . Ženy, které dlouhodob nosí vysoké podpatky mívají zkrácené lýtkové svaly a dochází tu hlavn
ke klopení pánve vp ed a tím k p et žování meziobratlových kloub
bederní páte e. Správn zvolená obuv by m la dostate n zpev ovat kotník a respektovat postavení klenby nohy (Rašev, 1992). Pokud zvedáme b emeno, dbáme na vhodnou polohu. V praxi se
asto
setkáváme s pacienty, kte í si akutní bolest páte e zp sobili nevhodnou polohou p i zvedání t žkého b emene. Zvedali ho s napjatými dolními kon etinami a p edklonem trupu. V této poloze dochází k nadm rnému zatížení zejména p edního okraje meziobratlové desti ky. Situace se ješt zhorší, provede-li se p itom rotace páte e. Správn zvedáme b emeno tak, že jedna dolní kon etina nakro í vp ed. Pokr íme ob dolní kon etiny, uchopíme b emeno a pomalu se zvedneme. Po celou dobu pohybu, se snažíme zachovat páte v rovin . Tímto zp sobem zvedáme leh í p edm ty. Pokud je to t žší b emeno, zaujmeme široký stoj rozkro ný a p es pod ep s rovnými zády a osovým zatížení páte e b emeno zvedáme. Je výhodné si b emeno op ít o sebe. Další možností zvedání t žkého b emene je diagonální zvedání na rameno. Klekneme si na jedno koleno tak, abychom m li t žký p edm t p ímo p ed sebou. Naše páte je stále v bezpe ném vzp ímeném postavení. Uchopíme p edm t ob ma rukama a pomocí zádových sval a sval rukou ho p emístíme na nekle ící koleno. Z této pozice je potom p emístíme na rameno stejné strany jak je kle ící dolní kon etina (Gúth, 2000). Dle zkušeností je d ležité zpevnit svalstvo b icha a svaly pánevního dna. Z po átku se to m že zdát obtížné, ale pokud si na tento návyk zvykneme, budeme to již d lat automaticky. Pokud máme nablízku n jakého pomocníka, je vždy lepší požádat o pomoc.
- 24 -
3.3 Jízda autem P i nasedání a vystupování z auta bychom se m li snažit o správný postup s co nejmenším zatížením páte e. Postavíme se zády k sedadlu. Na stran
idi e se
op eme pravou rukou o horní hranu otev ených dve í, levou o sloupek sedadla. Stojíme ve stoji rozkro ném a pomalu p es pod ep se posadíme a teprve potom p esuneme dolní kon etiny k pedál m. P i vystupování bychom m li dodržet obdobný postup, jen v opa ném po adí (Rašev, 1992). D ležitý je i vhodný sed za volantem. Dnes již v tšina aut má anatomicky tvarovanou seda ku. Pokud tomu tak není, lze si dopomoci malým polštá kem, nebo polovyfouknutým overballem, který si vložíme do oblasti bederní páte e. Nemén d ležité je i správn zvolená výška sedadla, nastavení zrcátek, nastavení vzdálenosti seda ky od volantu. Je to individuální, dle naší výšky a délky kon etin (Rašev, 1992). P i jízd autem a zejména pokud jedeme delší trasu, bylo by dobré si asi tak po 1 hodin dát pauzu na odpo inek a procvi ení velkých svalových skupin. M li bychom protáhnout páte do úklonu, p edklonu i záklonu. Nezapomeneme i na uvol ovací cvi ení ramenních a ky elních kloub (Gúth, 2000). Jízda by m la byt co nejvíce plynulá. Pozor na styl jízdy brzda, plyn.
idi si
takovou jízdu mnohdy ani neuv domuje, protože je zap ený o volant a pedály. Ale spolucestujícím tyto prudké výkyvy mohou zp sobit rychlé kývnutí hlavou a tím problémy v oblasti šíje (Rychlíková, 2008).
3.4 Úprava pracovního prost edí a polohy p i práci Tak jako 1/3 dne v tšinou prospíme, tak i v práci trávíme p ibližn 8 hodin denn . Jsou ur ité profese, které jsou z hlediska funk ních vertebrogenních poruch rizikov jší. Mezi takové povolání pat í nap . zdravotní sestry a zdravotnický personál v bec, kade nice, švadleny, ú edníci, d lníci na stavbách. V t chto profesích dochází k nadm rnému p et žování páte e zvedáním t žkých p edm t , nebo ke dlouhodobému statickému zatížení (Gúth, 2000). P i zvedání imobilních pacient dodržujeme zásady, které jsme popisovali u zvedání b emen. Pokud to jde, je vždy lepší pracovat ve dvojicích. Musíme-li p i
- 25 -
práci zaujímat jednostrannou statickou polohu v sedu nebo stoji snažíme se zaujmout takovou polohu, abychom co nejmén zat žovali páte . Vycházíme ze správného sedu a správného držení t la, jak jsme si popisovali u nácviku všedních denních inností (Gúth, 2000). Abychom ovšem mohli tyto zásady dodržovat, je zapot ebí upravit i pracovní prost edí. P i práci v kancelá i upravíme výšku stolu a po íta e tak abychom m li monitor ve výšce o í. Kancelá ská židle by m la spl ovat požadavky na tzv. dynamický sed (Rašev, 1992). Dynamicky sed t znamená, abychom co nejkratší dobu setrvávali v jedné poloze. M li bychom zat žovat st ídav jeden a druhý sedací hrbol, opírat se o op radlo a m nit náklon trupu. Docilujeme tím kmitání sedátka p i zatížení s konkrétní nastavitelnou amplitudou kmitu. Základna kancelá ské židle musí být dostate n stabilní, m la by být z p ti paprsk . P i sednutí by m l tlumi dob e odpérovat dopad t la na sedací plochu.V místech, kde se nachází sedací hrboly musí být ur itá tvrdost i elasticita polštá ování i potahu. Op radlo má mít možnost být napevno, ale i v p edozadním pohybu. Výška op radla by nem la p esahovat oblast lopatek. Osa otá ení má být v oblasti sedacích hrbol . Op eme-li se o op radlo, m lo by to vyvolat odpor proti op ení. Kancelá skou židli m žeme st ídat i s alternativním sedacím nábytkem. Jsou to nap . r zné kleka ky. Na krátkou dobu m žeme použít i velký mí (Rašev, 1992). P i práci ve stoji se snažíme, abychom nemuseli pracovat s pažemi nad úrovní ramen (nap . kade nice si klienta posadí do nižší polohy). M níme i postavení polohy t la. Dále je velice d ležité, abychom se nejen ve volném ase, ale už i b hem pracovní doby v novali kompenza nímu cvi ení. M li bychom se snažit po p l hodin zm nit naši statickou polohu. A již krátkou procházkou nebo protažením páte e do všech sm r . Pokud nám to zam stnání dovolí i krátká relaxace v leže na zádech má blahodárný vliv na náš pohybový aparát a p edevším potom na páte e (Ingham, Shelbourn, 2005).
3.5 Prevence stresu Pokud je jedinec vystaven dlouhodobému stresu, a nekompenzuje-li tento stres, tak se to projevuje zvýšeným svalovým nap tím. Charakteristické je zejména
- 26 -
zvýšené nap tí v posturálních svalech - oblasti horní ásti m. trapezius, kdy dochází k p edsunutému držení hlavy, zv tšené hrudní kyfoze a povolené b išní st n . Dochází ke svalové nerovnováze, ozna ované jako horní zk ížený syndrom (Rašev, 1992). Z preventivního hlediska je d ležité, abychom se snažili stres v sob nekumulovat a vhodnou relaxací, odpo inkem a cvi ením tento stres odbourávali. D ležitý je také celkový denní režim, kdy bychom m li pravideln jíst, dodržovat pitný režim, dostate nou dobu spánku a zam ili se i na psychohygienu. A už formou autogenního tréninku, medita ní techniky, i procházkou v lese. (http://www.magazinzdravi.cz/soubory/kurz/5.pdf)
3.6 Prevence pohybem Pohyb je základním projevem života. V dávných dobách byl pro
lov ka
nutností, bez které by nebyl schopen další existence. Pokud cht l p ežít, musel si obstarat obživu lovem. K tomu pot eboval sílu a rychlost. Bohužel, v dnešní dob mu k tomu sta í sednout do auta a dojet k nejbližšímu supermarketu. Díky technickým vymoženostem se
ím dál mén
pohybujeme a stáváme se
pohodlnými. S nedostatkem pohybu tzv. hipokinezou je spojena ada nemocí, mezi které se adí i funk ní vertebrogenní poruchy a obezita, která bývá velmi asto spojená s t mito poruchami. Je to z d vodu nerovnom rn se rozkládajícího tuku na t le (p evážn však v oblasti b icha a pánve). Pro organismus to znamená zm nu t žišt , kterou musí kompenzovat. Dochází ke zv tšení bederní lordózy a tím p etížení bederní páte e, lumbosacrálního p echodu, sacroiliakálního a ky elního kloubu. Obézní jedinci mají také asto ochablé svalstvo, které zp sobuje svalovou dysbalanci. Pohyb je podle zkušeností nejú inn jší v prevenci nejen funk ních vertebrogenních poruch ale i p i dalších civiliza ních onemocn ních (hypertenze, diabetes mellitus 2. typu, obezita, kardiovaskulární onemocn ní, osteoporóza ). Cvi ení je celá ada, ale je pot eba si uv domit, že ne všechna jsou pro všechny vhodná. Musíme brát v úvahu druh oslabení, biologický v k, zdravotní stav, pohlaví, pohybový rozvoj, p edcházející pohybovou pr pravu, funk ní zdatnost a zájem cvi ence (Hálková et al., 2005).
- 27 -
Má-li být prevence ú inná, musíme brát na z etel i jakou práci daný lov k vykonává a v jaké poloze se p es den nej ast ji nachází. Pokud lov k sedí p evážn v kancelá i u po íta e, nem l by jako kompenzaci volit aktivitu v sed , jako je nap . jízda na kole. Jeho aktivita by m la kompenzovat statickou polohu v sed . M že to být plavání, ch ze, b h, sportovní hry, zdravotní cvi ení (Gúth 2000). Dle
ermáka et al. (2005) a dalších autor ( Bursová, 2005, Hálková et al.,
2005) jsou velice ú inná zdravotní cvi ení, které jsou zárove
kompenzací
jednostranného pohybu. Tyto cvi ení by m li p sobit nejen na periferní složku pohybového systému, ale i na ídící nervové mechanismy. Pokud tato cvi ení provádíme p esn , v pomalém tempu a ve správném po adí, m ly by p im t organismus k p ebudování špatných pohybových stereotyp . Nejd íve bychom m li uvolnit klouby. K tomu nám slouží cviky uvol ovací, které rozhýbávají i mobilizují klouby, zlepšují prokrvení kloub , usnad ují t ení v kloubech, zlepšují kloubní výživu. Napomáhají k proh átí a nep ímo p sobí na tonus sval v okolí kloubu. Pohyby provádíme všemi sm ry, kolem pohybových os, bez vynaložení zvýšeného úsilí. Dále by m la následovat protahovací cvi ení. Jejich cílem je obnovit normální fyziologickou délku zkrácených sval . Snažíme se utlumit a oddálit reflexy, které vyvolávají obranou kontrakci protahovaného svalu. Dosahujeme toho zám rnou relaxací svalu, kdy snížením svalového tonusu klesá i aktivita svalových v etének. Cvi it bychom m li ve staticky nenáro ných polohách. V praxi se nám osv d ilo i využití postizometrické relaxace ( ermák et al., 2005). Tato terapeutická metoda využívá efektu ochranného útlumu. Nejprve protáhneme danou svalovou partii, v maximální dosažené poloze setrváme 10s. Dále protahovaný sval izometricky zatížíme (p sobíme silou proti pevnému odporu, cca 7s). Reakcí na tuto zát ž je ochranný útlum a sval ochabne. Následuje relaxa ní pauza (cca 3s), po které sval zvolna protahujeme (zvolna, aby se nevyvolal napínací reflex - cca 15s). Sval je odtlumen a jeho protažení je d sledn jší, než u klasického protahování (Hnízdil et al., 2005). Po d kladném protažení bychom se m li zam it na nácvik správných pohybových stereotyp
a posílení oslabených sval . P i nácviku pohybových
- 28 -
stereotyp dbáme na posloupnost zapojení jednotlivých svalových skupin a na správn provedený pohyb. Cílem posilovacích cvi ení je pak zvýšit funk ní zdatnost oslabených sval . Z našich zkušeností se nám nejvíce osv d ily pomalá dynamická cvi ení. Kdy vykonáváme pohyb proti odporu gravitace a vlastní vahou t la i kon etiny. D ležité je i cvi ení zam ené na posílení hlubokého stabiliza ního systému a cvi ení které vedou k nácviku správného držení t la. Jedním takovým cvi ením, které spl uje tyto požadavky je cvi ení na velkých gymnastických mí ích a cvi ení s overballem ( Bursová, 2005, Hálková et al., 2005). Na záv r cvi ební jednotky je dobré za adit dechová a relaxa ní cvi ení. Dechové cvi ení nám v dom prohlubuje dýchání. Zlepšujeme tím mechaniku dechové funkce a korigujeme dechovou vlnu. Zv tšíme i rozsah pohyblivosti bránice a žeber. P i relaxa ních cvi eních snižujeme fyzické a duševní nap tí ímž pozitivn ovliv ujeme vegetativní nervový systém (Bursová, 2005). Velice ú inné jsou rovn ž podle Véleho (1997) také tzv. spinální cvi ení. Základem t chto cvi ení je protich dný, otá ivý pohyb dolní ásti páte e proti oblasti kr ní páte e. Toto cvi ení je spojeno s dechovým cvi ením. S nádechem srovnáme páte , s výdechem provádíme torzi.
3.7 Ukázka cvi ební jednotky zam ené na prevenci Tato cvi ební jednotka je ur ena pokro ilejším cvi enc m ve v ku 30-45 let. Je zam ena na nácvik správného držení t la, zlepšení kloubní pohyblivosti a odstran ní svalových dysbalancí u dolního zk íženého syndromu. Tato cvi ební jednotka trvá 60minut. Uvol ovací a posilovací cviky budeme opakovat 8-10x, u protahovacích cvik posta í 3 až 5 provedení. Upozorníme cvi ence, aby svoji pozornost up eli na vlastní t lo a dýchání. B hem cvi ební jednotky vypneme všechny mobily a snažíme se oprostit od starostí a problém . Nem li bychom p i žádném cviku poci ovat bolest.
- 29 -
Dle Hálkové et al. (2005) jsme rozd lili cvi ební jednotku na 3 ásti: 1. Úvodní (10min) – Zah átí Vysv tlíme klient m cíl cvi ební jednotky a obsah. Dalším úkolem je pozvolné zah átí organismu, abychom p ipravili organismus na pln ní pohybových úkol . 2. Hlavní ást (35min) - Vyrovnávací a rozvíjející Tato ást cvi ební jednotky bude obsahovat cviky uvol ovací, protahovací, posilovací a rovnovážné. 3. Záv re ná (15min) – Relaxace Zde jsme za adili dechová a relaxa ní cvi ení
Úvodní ást
Na postupné rozeh átí organismu m žeme použít dv pohybové hry. 1.
Rozmístíme overbally po t locvi n v r zných barvách (žlutá, modrá, ervená). Cvi enci svižnou ch zí chodí po t locvi n . Zastavíme hudbu a ekneme vždy jednu barvu. Cvi enci musí najít overball stejné barvy, jakou jsme ekli a správným zp sobem dle školy zad (s nakro ením a rovnou páte í) se dotknou overballu.
2.
Napolo vyfouklé overbally si cvi enci nasadí na hlavu (jako epice) a svižnou ch zí (overball nesmí spadnout) chodí po t locvi n . P i zastavení hudby se i s overballem posadí do tzv.tureckého sedu.
- 30 -
Hlavní ást (s gymnastickým mí em) 1. Výchozí poloha (dále jen VP): Sed roznožný na mí i (zpevníme b išní st nu a srovnáme páte s p edstavou vytažení za temeno hlavy). Provedení (dále jen P): S nádechem mírn vysadíme pánev, s výdechem podsazujeme, ramena z stávají stále na stejném míst , pohyb je jen v oblasti pánve a bederní ásti páte e. (Obr.1) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e. Chyba: S podsazením pánve dochází ke zvýšené kyfóze v oblasti hrudní páte e.
Obr.1 (Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e)
2. VP: Stejná jako u cviku 1. P: P enášíme váhu na pravou a levou p lku velkého hýž ového svalu, ramena jsou na míst , pohyb vychází z oblasti pánve a bederní ásti páte e. (Obr.2) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e. Chyba : Úklon celého trupu.
Obr.2 (Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e)
- 31 -
3. VP: Stejná jako u cviku 1. P: Kroužíme pánví, ramena jsou na míst , pohyb vychází z oblasti pánve a bederní ásti páte e. (Obr.3) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e. Chyba: Rotace trupu.
Obr.3 (Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e)
4. VP: Stejná jako u cviku 1. P: Vzpažíme pravou a nadechujeme se, s výdechem provedeme úklon trupu vlevo, levou paží se p idržujeme mí e, totéž na opa nou stranu. (Obr.4) Cíl: Uvol ovací cvi ení páte e do úklonu. Chyba: Nadzvedáváme sedací hrbol na opa né stran než je úklon.
Obr.4 (Uvol ovací cvi ení páte e do úklonu)
- 32 -
5. VP: Sed roznožný na mí i, dlan si p iložíme na spodní žebra. P: S nádechem srovnáme páte (p edstava vytažení za temeno hlavy), s výdechem provedeme rotaci trupu vpravo. S nádechem se vracíme a op t se snažíme o srovnání páte e, s výdechem provedeme rotaci na opa nou stranu. (Obr.5) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e do rotace. Chyby: Neudržíme vzp ímené postavení páte e.
Obr.5 (Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e do rotace)
6. VP: Sed roznožný na mí i, upažit, dlan sm ují dol . P: S nádechem srovnáme páte (p edstava vytažení za temeno hlavy), s výdechem provedeme rotaci trupu vpravo, paže jdou do zevní rotace (palce sm ují vzad). S nádechem se vracíme a op t se snažíme o srovnání páte e, paže jdou do VP. S výdechem vše na druhou stranu. (Obr.6) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e do rotace. Chyby: Neudržíme vzp ímené postavení páte e, zvedáme ramena.
Obr.6 (Uvol ovací cvi ení v oblasti bederní páte e do rotace)
- 33 -
7. VP: Sed roznožný na mí i. P: Postupn s výdechem a zpevn ným b išním svalstvem rolujeme páte do hlubokého p edklonu a zp t. (Obr.7) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti celé páte e do p edklonu. Chyby: Pohyb neprovedeme plynule, p edklon vychází z oblasti ky elních kloub .
Obr.7 (Uvol ovací cvi ení v oblasti celé páte e do p edklonu)
8. VP: Sed roznožný na mí i. P: Držíme se z boku mí e, podsadíme pánev, zapojíme b išní svalstvo a pomalu suneme záda po mí i od bederní páte e až k lopatkám, dostaneme se tém
do d epu. V této poloze protáhneme záda p es mí do záklonu, vzpažíme.
Po krátké výdrži se s výdechem op t chytneme mí e, p edkloníme hlavu a pomocí b išních sval a opory o ruce se vracíme zp t do výchozího postavení. (Obr.8) Cíl: Uvol ovací cvi ení v oblasti páte e do záklonu. Chyby: Pohyb neprovedeme plynule, nezapojíme p i p echázení do d epu a sedu b išní svalstvo, dochází k p edsunu brady.
Obr.8 (Uvol ovací cvi ení v oblasti páte e do záklonu)
- 34 -
9. VP: Leh. P: P itahujeme s výdechem postupn pravé a levé koleno k hrudníku. (Obr.9) Cíl: Uvoln ní ky elních kloub a oblast bederní páte e. Chyby: P i p itažení kolene dochází k záklonu hlavy a prohýbání v oblasti bederní páte e.
Obr.9 (Uvoln ní ky elních kloub a oblast bederní páte e)
10.VP: Leh. P: S nádechem p itáhneme pravé koleno k hrudníku, s výdechem provedeme zevní rotaci v ky elním kloubu. S nádechem vracíme dolní kon etinu do p itažení k hrudníku s výdechem p inožíme. Totéž i s levou dolní kon etinou. (Obr.10) Cíl: Uvoln ní ky elních kloub a oblast bederní páte e. Chyby: P i p itažení kolene dochází k záklonu hlavy, p i zevní rotaci p etá íme pánev.
Obr.10 (Uvoln ní ky elních kloub a oblast bederní páte e)
- 35 -
11.VP: Leh. P: S nádechem p itáhneme pravé koleno k hrudníku, s výdechem vyto íme dolní kon etinu do zevní rotace a pokra ujeme do p inožení ( kroužky v oblasti ky elního kloubu) .Totéž i s levou dolní kon etinou. (Obr.11) Cíl: Uvol ovací cvi ení zam ená na ky elní kloub a bederní páte e. Chyby: P i p itažení kolene dochází k záklonu hlavy a prohnutí v bederní oblasti, p i zevní rotaci p etá íme pánev.
Obr.11 (Uvol ovací cvi ení zam ená na ky elní kloub a bederní páte e)
12.VP: Leh. ZP: P itáhneme ob kolena k hrudníku, pomocí rukou dáváme kolena mírn vpravo a vlevo. (Obr.12) Cíl: Uvol ovací cvi ení zam ená na ky elní kloub a bederní páte e. Chyby: Zakláníme hlavu a prohýbáme se v oblasti bederní páte e.
Obr.12 (Uvol ovací cvi ení zam ená na ky elní kloub a bederní páte e)
- 36 -
13.VP: Leh. P: P itáhneme ob kolena k hrudníku, pomocí rukou provádíme malé kroužky. (Obr.13) Cíl: Uvol ovací cvi ení zam ená na ky elní kloub a bederní páte e. Chyby: Zakláníme hlavu a prohýbáme se v oblasti bederní páte e.
Obr.13 (Uvol ovací cvi ení zam ená na ky elní kloub a bederní páte e)
14.VP: Leh. P: P itáhneme pravé koleno k hrudníku, s nádechem srovnáme páte , vytáhneme se pomysln za temeno hlavy a kostr do dálky. S výdechem provedeme spinální cvik. Upažíme pravou ruku, hlavu rotujeme vpravo, koleno pokládáme vlevo. Totéž na opa nou stranu. (Obr.14) Cíl: Spinální cvi ení zam ená na bederní páte . Chyby: Zvedáme p i p eto ení rameno na opa né stran , než je dolní kon etina.
Obr.14 (Spinální cvi ení zam ená na bederní páte )
- 37 -
15.VP: Leh na b iše. P: Hlavu op eme elem o levou paži, pánev p itiskneme k podložce. Pravou nohu pokr íme v koleni a uchopíme ji za nárt a p itáhneme patu k hýždím. Pomocí aktivních hýž ových a b išních sval podsadíme pánev a 10s vydržíme v protažení. Poté s nádechem zatla íme nártem proti pravé ruce. Po 7s s výdechem uvolníme tlak a znovu p itáhneme patu k hýždím, podsadíme pánev (aktivní b išní a hýž ové svalstvo) a lehce zanožíme. Výdrž alespo 10s. Vyst ídáme dolní kon etiny. (Obr.15) Cíl: Protažení flexor ky le. Chyby: Nezpevníme b išní svalstvo a prohýbáme se v oblasti bederní páte e.
Obr.15 (Protažení flexor ky le)
16.VP: Leh. P: P itáhneme ob kolena k hrudníku, bérce obejmeme rukama. S výdechem p itáhneme kolena co nejvíce k hrudníku. Po 10s s nádechem zatla íme koleny proti rukám a po 7s s výdechem uvolníme tlak, chytneme se ob ma rukama pod koleny a p itáhneme kolena ke hrudníku a hlavu ke kolen m. Po 10s uvolníme. (Obr.16) Cíl: Protažení vzp imova
páte e.
Chyba: Hlava je v p edsunu.
Obr.16 (Protažení vzp imova
- 38 -
páte e)
17.VP: Leh pokr mo. P: P ednožíme pravou pokr mo a obejmeme ji ob ma rukama za lýtko. S výdechem ji p itáhneme co nejblíže k hrudníku, abychom cítily protažení. Pokud nemáme takový rozsah pohybu, m žeme použít ru ník. Po 10s protažení s nádechem zatla íme dolní kon etinu proti rukám a po 7s s výdechem uvolníme a znovu minimáln 10s protahujeme. Vyst ídáme dolní kon etiny. (Obr.17) Cíl: Protažení kolenních flexor . Chyby: P i protahování zvedáme pánev, zakláníme hlavu.
Obr.17 (Protažení kolenních flexor )
18.VP: Polovyfouknutý overball si podložíme mezi k ížovou kost a bederní ást páte e a p ednožíme P: S výdechem zapojíme hýž ové svaly, vtáhneme svaly pánevního dna a pomocí b išního svalstva tla íme bedra do overballu. Po 5s povolíme. Cíl: Posílení spodní ásti p ímého b išního svalu. Chyby: Zakláníme hlavu, pohyb provádíme švihem s odrazem od podložky.
Obr.18 (Posílení spodní ásti p ímého b išního svalu)
- 39 -
19.VP: Leh pokr mo, overball mezi koleny, ruce v týl. P: Pomalu s výdechem rolujeme páte až po dolní úhel lopatek, s nádechem se vracíme zp t. (Obr.19) Cíl: Posílení p ímého b išního svalu. Chyby: Pohyb neprovádíme pomalu, plynule, rolování není postupné.
Obr.19 (Posílení p ímého b išního svalu)
20.VP: Leh pokr mo, overball mezi koleny, ruce v týl. P: S výdechem p itahujeme kolena k hrudníku a sou astn rolujeme páte až po dolní úhel lopatek. S nádechem se vracíme zp t. (Obr.20) Cíl: Posílení p ímého b išního svalu Chyby: Pohyb neprovádíme pomalu, plynule, s postupným rolováním. P edsunujeme a zakláníme hlavu.
Obr.20 (Posílení p ímého b išního svalu)
- 40 -
21.VP: Leh pokr mo, overball mezi koleny. P: S výdechem postupným rolováním zvedáme pánev a páte až po dolní úhel lopatek (pomocí b išních sval , vtažením a zapojením sval pánevního dna a hýž ových sval ). Po krátké výdrži se s postupným rolováním páte e vracíme zp t. (Obr.21) Cíl: Posílení b išních, hýž ových sval a sval pánevního dna. Chyby: Pohyb neprovádíme plynule, s postupným rolováním páte e.
Obr.21 (Posílení b išních, hýž ových sval a sval pánevního dna)
22.VP: Vzpor ležmo, mí pod b ichem, hlava v protažení. (Obr.22) P: Pomalu, tahem zanožujeme pravou pokr mo (bérec a stehno svírají pravý úhel, chodidlo je p itažené). Snažíme se již od za átku pohybu aktivovat v dom velký hýž ový sval. Jakmile se koleno dostane do úrovn pánve, krátce vydržíme a vracíme zp t. Po 10 opakování vyst ídáme kon etiny. Cíl: Posílení hýž ových sval . Chyby: Zakláníme hlavu a zvedáme kon etinu nad úrove pánve.
Obr.22 (Posílení hýž ových sval )
- 41 -
23.VP: Klek únožný pravou, mí si p idržujeme pod levým bokem. P: P eneseme váhu t la na mí a unožujeme pravou. Chodidlo je p itažené a sm uje vp ed. V dom aktivujeme hýž ové a b išní svalstvo. Po 10 opakování vyst ídáme kon etiny. (Obr.23) Cíl: Posílení st edního hýž ového svalu. Chyby: Špi ka chodidla nesm uje vp ed a p etá íme pánev.
Obr.23 (Posílení st edního hýž ového svalu)
24.VP: Sed roznožný, mí p ed t lem. P: S nádechem srovnáme páte , s výdechem vtáhneme b išní st nu a rolujeme páte do p edklonu. (Obr.24) Cíl: Protažení páte e do p edklonu. Chyby: Nerolujeme postupn páte , pohyb není plynulý.
Obr.24 (Protažení páte e do p edklonu)
- 42 -
25.VP: Sed roznožný, mí máme p ed t lem a p idržujeme ho ze stran. P: S nádechem srovnáme páte , s výdechem úklon trupu vpravo, s nádechem se vracíme a z výdechem úklon vlevo. (Obr.25) Cíl: Protažení laterální ásti trupu. Chyby: Zvedáme pánev.
Obr.25 (Protažení laterální ásti trupu)
26.VP: Sed st ižný skr mo, pravou vp ed. PP: S nádechem srovnáme páte a vytáhneme trup za temeno hlavy, s výdechem vtáhneme b išní st nu a provedeme rovný p edklon. Po asi 10s se znovu zhluboka nadechneme a pokra ujeme již v kulatém p edklonu. V krajní poloze setrváme 10s. Totéž provedeme s mírnou rotací vpravo a s mírnou rotací trupu vlevo. Opakujeme 3x. (Obr.26) Cíl: Protažení hýž ových sval a vzp imova
trupu a ty hranného svalu
bederního. Chyba: Zvedáme sedací hrboly.
Obr.26 (Protažení hýž ových sval a vzp imova
- 43 -
trupu a ty hranného svalu bederního)
Záv r cvi ební jednotky B išní dýchání Koncentrace: Pozornost dechu do oblasti b išní st ny. VP: Leh pokr mo, dlan si položíme do oblasti b išní st ny. P: S nádechem se snažíme zvednout b išní st nu a nadzvednout tím naše ruce. S výdechem se snažíme naopak co nejvíce
Obr.27 (B išní dýchání)
vyprázdnit b išní st nu a ruce klesají. (Obr.27) Cíl: Uvoln ní b išní st ny (blahodárn p sobí na orgány dutiny b išní a zlepšuje st evní peristaltiku). Chyby: Nevyskytují se. Hrudní dýchání Koncentrace: Pozornost dechu do oblasti hrudníku. VP: Leh pokr mo, dlan si položíme z laterální strany hrudníku, prsty sm ují dovnit . P: S nádechem se snažíme rozší it a zvednout hrudní st nu. Naše ruce by se m li od sebe oddalovat. S výdechem se ruce op t p ibližují, m žeme i lehce dopomoci rukama zatla ením na hrudní st nu (Obr.28). Cíl: Zlepšit pohyblivost hrudního koše. Chyba: Zvedáme ramena. Obr.28 (Hrudní dýchání)
- 44 -
Relaxace Na záv re nou relaxaci použijeme akupresurní mí ky, kterých využijeme k masáži (obr.28). Vytvo íme dvojice. Jeden z dvojice si lehne na b icho, paže jsou v p ipažení a hlava je zap ená o elo. Druhý za ne masírovat. Kroužením p es mí ek uvolní oblast bederní páte e, dále vzp imova e páte e, svalstvo kolem lopatky. Masáž kon í na kr ní páte i, kdy uvolní horní ást trapézového svalu a jdeme až do linea nuchae. Masáž nesmí bolet, m la by být p íjemná, aby vyvolala pocit uvoln ní, relaxace. Tato masáž se m že provád t i v poloze na boku, i v sedu. Na záv r si proh ejeme ruce t ením a p ikládáme je druhému ve dvojici na bederní ást páte e, mezi lopatky a na horní ást m.trapezius.
Obr.28 (Akupresurní mí ky)
- 45 -
Záv r Cílem naší práce bylo popsat funk ní vertebrogenní poruchy s bližším zam ením na prevenci vzniku t chto poruch. V pr b hu zpracování práce jsem vycházela z všeobecn známých odborných knih, p i emž jako podn tná se mi jevila kniha Bolest zad jako životní realita (Hnízdil, Beránková 2000). Pln
souhlasím s jejich názorem, že bolest zad
musíme brát jako životní realitu nebo s velkou pravd podobností každého z nás n kdy potká. Je však vždy pot ebné zamyslet se nad p í inou vzniku t chto bolestí a snažit se o aktivní zp sob prevence, aby tyto problémy vznikaly co nejmén . Bohužel musím souhlasit i s dalším názorem výše zmín ných autor , že pro n které klienty se bolesti zad stávají dlouhodobým životním programem. Roky docházejí na rehabilitace a nechávají se ,,ope ovávat“, p i emž aktivní p ístup k prevenci je u t chto lidí minimální. Osobn si myslím, že je tu jen jediná možnost nápravy. Touto šancí je zavedení placené zdravotní služby v oblasti rehabilitace. První cyklus lé by by m l klient v rámci svého zdravotního pojišt ní. Obsahoval by kineziologický rozbor, m kké a mobiliza ní techniky, individuální cvi ení s pou ením a komplexním vyškolením v prevenci. Další cyklus by si ovšem již musel zaplatit. Je pot eba si uv domit, že prevence je kapitálem zít ka a pokud k ní nebudeme aktivn p istupovat, p ijdeme o to nejcenn jší co máme, o naše zdraví. Také si myslím, že u nás velice chybí primární zp sob prevence. Tento problém by se m l otev ít široké ve ejnosti. Již d tský léka by m l rodi e upozor ovat na tyto poruchy a nabádat k asné prevenci. Rodi e by pak m li svoje d ti vést k pohybu a zdravému životnímu stylu a být svým d tem p íkladem. Ve školách bych d tem za adila více hodin t lesné výchovy, jejichž sou ástí by byla i zdravotní t lesná cvi ení. Bylo by i velice prosp šné, podporovat takové projekty jako byl nap íklad projekt „zdravé m sto“, který byl spojen s p ednáškami zam enými na prevenci civiliza ních chorob, zdravého životního stylu a nechyb ly ani praktické ukázky zdravotního cvi ení.
- 46 -
Na základ osobní praxe, zkušenosti a literatury se mi jako nejlepší prevence, nejen funk ních vertebrogenních poruch, jeví pravidelné zdravotní cvi ení (kompenzující jednostrannou zát ž), dostatek p irozeného pohybu (jako je nap . ch ze, b h, plavání), pestrá „zdravá“ strava (v p im eném množství) a pozitivní pohled na sv t i sebe sama.
- 47 -
Seznam použité literatury: 1. BOROVANSKÝ, L. et al., Soustavná anatomie lov ka díl 1., 5. vyd. Praha: Avicenum, 1976, 583 s. 2. BURSOVÁ, M., Kompenza ní cvi ení: uvol ovací- posilovacíprotahovací., 1 vyd., Praha: Grada, 2005, 196 s, ISBN 8024709481. 3.
ERMÁK, J. et al., Záda už m nebolí, 4. vyd., Praha: Vašut, 2005, 295 s, ISBN 8072361171.
4.
IHÁK, R. Anatomie 1., 2.vyd., Praha: Grada, 2001, 497 s, ISBN 8071699705
5. DOBEŠ, M.; MICHKOVÁ, M., U ební text k základnímu kurzu diagnostiky a terapie funk ních poruch pohybového aparátu: (m kké a mobiliza ní techniky), 1. vyd., Haví ov-M sto: DOMIGA, 1997, 72 s, ISBN 8090222218. 6. DOSTÁLOVÁ, I.; GAUL-ALÁ OVÁ, P., Vyšet ování svalového aparátu: svalové zkrácení a oslabení, pohybové stereotypy a hypermobilita, Vyd. 1., Olomouc: Hanex, 2006, 86 s, ISBN 8085783517. 7. DYLEVSKÝ, I., Základy anatomie pro maséry, Vyd. 1., Praha: Triton, 2003, 271 s., ISBN 8072542753. 8. GÚTH, A., Výchovná rehabilitace aneb Jak vyu ovat školu páte e: odborná publikace ur ená pro odbornou a laickou ve ejnost., 1. vyd., Praha: X-Egem, 2000, 94 s., ISBN 8071990396. 9. HÁLKOVÁ, J. et al., Zdravotní t lesná výchova: speciální u ební text. I. ást, obecná, 4. vyd., Praha: eská asociace Sport pro všechny, 2005, 120s, ISBN 8086586154. 10. HOLIBKOVÁ, A. ; LAICHMAN, S., P ehled anatomie lov ka. 4. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, 140 s, ISBN 8024414805. 11. HNÍZDIL, J. et al., Bolesti zad: mýty a realita: pro ty, kte í bolesti zad lé í, i ty, kte í jimi trpí, Vyd. 1., Praha: Triton, 2005, 231 s, ISBN 8072546597.
- 48 -
12. HNÍZDIL, J.; BERÁNKOVÁ, B., Bolesti zad jako životní realita: jejich p í iny, dianostika, terapie a prevence., 1. vyd., Praha: Triton, 2000, 167 s, ISBN 807254098X. 13. INGHAM, P.; SHERLBOURN, C., Bezbolestn na bolesti zad: snadný program efektivn odstra ující problémy s páte í., 1. vyd., Praha: Portál, 2005, 159 s., ISBN 8071789917. 14. JANDA, V., Vyšet ování hybnosti: u ebnice pro st ední zdravotnické školy, obor rehabilita ních pracovník . 1, Svalový test; Vyšet ení zkrácených sval ; Vyšet ení hypermobility. Avicenum, 1972. 15. KABELÍKOVÁ, K.; VÁVROVÁ, M., Cvi ení k obnovení a udržování svalové rovnováhy: pr prava ke správnému držení t la., Vyd. 1., Praha: Grada, 1997, 239 s, ISBN 8071693847. 16. KOMBERCOVÁ, J.; SVOBODOVÁ, M., Autorehabilita ní sestava. Praha: Fontána, 2000, 253 s., ISBN 8090198996. 17. KOLAROVOVÁ-BIRJUKOVOVÁ, Z. I. Nervová soustava a sport., 1. vyd., Praha: Olympia, 1971, 63 s. 18. LEWIT, K., Manipula ní lé ba v myoskeletální medicín ., 5. vyd., Praha: Sd lovací technika, 2003, 411 s., ISBN 8086645045. 19. LINC, R., Anatomie hybnosti 1., 2. vyd., Praha: Karolinum, 2002, 247 s., ISBN 8071849936. 20. RAŠEV, E., Škola zad: [nejen bolestí zad vás zbaví]., Vyd. 1., Praha : Direkta, 1992, 222 s, ISBN 809002726 21. RYCHLÍKOVÁ, E., Manuální medicína: pr vodce diagnostikou a lé bou vertebrogenních poruch., 4. vyd., Praha: Maxdorf, 2008, 499 s, ISBN 9788073451691. 22. SYSLOVÁ, V. et al., Zdravotní t lesná výchova: speciální u ební text. II. ást, zdravotní t lesná výchova p i jednotlivých druzích oslabení., 2. vyd., Praha: eská asociace Sport pro všechny, 2005, 106 s, ISBN 8086586154. 23. VÉLE, F., Kineziologie pro klinickou praxi., Vyd. 1., Praha: Grada, 1997, 271 s, ISBN 8071692565.
- 49 -
Internetové zdroje: http://www.ahorn.cz/cz/ospanku.phtml http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/anatomie/axsystem_vazy.ph http://www.bolest-zad.cz/bolest-krcni-patere/ http://www.magazinzdravi.cz/soubory/kurz/5.pdf http://harapa.webzdarma.cz/pater.pdf
- 50 -
Resumé Práce se zabývá funk ními vertebrogenními poruchami se zam ením na prevenci vzniku t chto poruch. Cílem práce je popis t chto poruch a následné možnosti prevence jejich vzniku. P i zpracování jsme vycházeli z odborné literatury a z vlastních praktických zkušeností. Výsledkem je komplexní pohled na danou problematiku.
Summary The thesis deals with functional vertebragenous disorders paying special attention to the prevention of occurrence of these disorders. The objective of the thesis is to provide description of these disorders and subsequently the options for preventing their occurrence. During the elaboration of the thesis the author made use of professional literature on the subject and her own practical experience. The resulting thesis provides is comprehensive view of the issue.
- 51 -
ANOTACE P íjemní a jméno autora: Pazderová Martina Název práce: Prevence vzniku funk ních vertebrogenních poruch. Typ práce: Bakalá ská práce. Klí ová slova: Funk ní, vertebrogenní, poruchy, hypomobilita, hypermobilita, svalová dysbalance, pohybové stereotypy, prevence. Obsah práce: Bakalá ská práce je zam ena na funk ní vertebrogenní poruchy se zam ením na prevenci. Podává ucelený p ehled o funk ních vertebrogenních poruchách, podrobn ji popisuje p í iny a následné možnosti prevence vzniku t chto poruch. Sou ástí práce je návrh vlastní cvi ební jednotky. Práce by m la pomoci uv domit si danou problematiku a nutnost aktivního p ístupu k prevenci vzniku t chto poruch.
ANNOTATION Surname and name of author: Pazderová Martina Title of thesis: Prevention of occurrence of functional vertebragenous disorders Type of thesis: Bachelor thesis Keywords: Functional, vertebragenous, disorders, hypomobility, hypermobility, muscular dysbalance, movement stereotypes, prevention Content of thesis: The bachelor thesis focuses on functional vertebragenous disorders, paying special attention to prevention. It provides a comprehensive overview of functional vertebragenous disorders, describing in more detail the causes and subsequent prevention options to prevent the occurrence of these disorders. The author also included a proposal of an exercise unit of her own design. The thesis should help the reader to realize the various aspects of the issue and the necessity to actively treat the prevention of occurrence of these disorders.
- 52 -
