PREGRADUÁLNÍ VÝUKA VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ NA LÉKAŘSKÉ FAKULTĚ

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

ŠKOLA VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ, IPVZ PRAHA

PREGRADUÁLNÍ VÝUKA VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ NA LÉKAŘSKÉ FAKULTĚ

Doc. MUDr. Alena PETRÁKOVÁ, CSc.

Ústav veřejného zdravotnictví 2. lékařská fakulta UK Praha V úvalu 84 150 18 Praha 5 - Motol

Praha, 1994


"It is the first experience of this kind; it is not only "I" have a problem, it is "WE" have a problem. ..It is not only listening to the others, accepting ideas..,.it is also the feeling that you are not a-lone..,.learning how

to

receive

ideas

from

others,

how

to

accept them, how to adapt them....it is important to learn a new way of thinking.,...to make

the

health

change

/illness,

from

a

negative

mortality/

to

a

view

on

positive

view, endorsing the spirit of HFA" Student, 1992 ETC-PH Course


OBSAH

Předmluva

str. l

1. Úvod

3

2. Cíl práce

5

3. Metodika práce

6

4. Výsledky

9

5. Diskuse

11

6. Závěr

12

7. Přílohy

13

8.Literatura


PŘEDMLUVA

Ve školním roce 1992/93 se začal na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze konstituovat nový výukový předmět - V E Ř R J N É Z D R A V O T N I C T V í, zakončený státní závěrečnou zkouškou.. Jeho základem se stala dosavadní výuka sociálního lékařství, hygieny a epidemiologie. Cílem vedení fakulty bylo a je vytvořit integrovanou interdisciplinární výuku veřejného zdravotnictví, která v současném období realizace nové zdravotní politiky a transformace našeho zdravotnického systému vhodným způsobem doplní výuku klinických předmětů v posledním roce studia, zaměřeného především na výchovu budoucích rodinných lékařů. Při koncipování obsahu pregraduální výuky veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě UK v Praze jsme vycházeli z teoretických znalostí i praktických zkušeností celé řady našich i zahraničních odborníků, především však ze spolupráce s ETC-PH /European Traising Consortiumnin Public Health/, z našich pracovišť potom ze spolupráce se školou veřejného zdravotnictví IPVZ /dříve ILF Praha/. Předkládaná práce se zaměřuje na stručný


souhrn našich zkušeností, ukazuje v rozsáhlé příloze na postupný vývoj curricula pro výuku veřejného zdravotnictví na 2. LF UK v Praze, snaží se diskutovat metody výuky, kterými se pokoušíme "zatraktivnit" výuku tohoto předmětu, který zatím nepatří mezi studenty k "nejpreferovanějším". Pro potřeby výuky veřejného zdravotnictví na 2. LF UK v Praze byly vydány stručné učební texty, které jsou součástí příloh k této atestační práci zároveň s dalšími písemnými materiály, které studentům pro studium veřejné ho zdravotnictví zapůjčujeme.

Alena P e t r á k o v á


1. Ú V O D

Současné moderní pojetí veřejného zdravotnictví je těsně spjato se strategií Světové zdravotnické organizace /dále jen SZ0/ "Zdraví pro všechny do roku 2000". Na tomto podkladě také SZO vytvořila definici veřejného zdravotnictví /public health/:

" VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ JE VĚDA A umění ZABÝVAJÍCÍ SE PREVENCÍ NEMOCÍ, PRODLUŽOVÁNÍM ŽIVOTA A POSILOVÁNÍM ZDRAVÍ PROSTŘEDNICTVÍM ORGANIZOVANÉHO ÚSILÍ SPOLEČNOSTI. Vycházeje s definice SZO je program pregraduální výuky veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze koncipován taky aby studenti především porozuměli filozofii programu "Zdraví pro všechny do roku 2000" /dále jen ZPV 2000/ a aby byli schopni aplikovat tuto strategii ve své budoucí každodenní klinické praxi, aby získali základní informace o principech zdravotní politiky i o fungovámí zdravotnického systému v daném regionu. Absolventi musí být připraveni na identifikaci a analýzu faktorů ovlivňují-cích zdraví, v návaznosti na tyto znalosti musí mít základní informace o metodách a technikách podporujících a


ochraňujících zdraví. Absolventi musí již při nástupu do praxe analyzovat a hodnotit důsledky sociálních, kulturních i ekonomických změn na zdraví, musí být schopni plánovat zdravotní péči včetně péče preventivní ve svém regionu,, musí být schopni analyzovat a kontrolovat základní rizika vnějšího prostředí s vlivem na zdraví populace, musí být schopni provádět jednoduchý epidemiologický výzkum ve svém regionu i u-met organizovat účinnou zdravotní výchovu. Je samozřejmé, že výchova kvalitních manažerů pro zdravotnictví není možná na lékařské fakultě. Zde budoucí lékař získá pouze základní přehled o obsahu široce koncipovaného oboru veřejného zdravotnictví tak, aby byl schopen využít tyto znalosti ve své klinické praxi či aby je při větším zájmu o obor prohloubil dalším studiem postgraduálním.


2. C í L

2.1

P R Á C B

Vypracovat curricnlum pro výuku veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

2.2

Zpracovat základní studijní literatura pro studenty 2. lékařské fakulty UK v Praze jako podklad ke studiu veřejného zdravotnictví.

2.3

Zpracovat metodologii výuky veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě UK v Praze.


3. METODIKA

3.1

PRÁCE

Pro splnění daných cílů byl vytvořen interdisciplinární tým, složený jak z pracovníků 2. lékařské fakulty UK v Praze, tak z řady našich i zahraničních odborníků v oblasti veřejného zdravotnictví. Bylo využito aktivní mezinárodní spolupráce v rámci ETC-PH.

3.1.1

Participující pracoviště 2. lékařské fakulty UK v Praze: - Ústav veřejného zdravotnictví /dříve Ústav sociálního lékařství/, - Ústav preventivního lékařství /dříve Ústav hygieny/, - Ústav soudního lékařství, - Ústav všeobecné vzdělanosti a lékařské etiky, - pracoviště epidemiologie.

3.1.2

Další participující pracoviště:

zahraniční: - Nordic School of Public Health; Göteborg, Švédsko, - Department of Public Health, University of Liver-poools U.K., - Valencian Institute for Studies in Public Health, Valencie, španělsko - Andrija Stampar School of Public Health, Medical School, University of Zagreb, Croatia,


3.1.3

Dále participovali na přípravě curricula pro výuku veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě UK v Praze odborníci z následujících pracovišť v České republice: - Fakultní nemocnice Motol, Praha, - Škola veřejného zdravotnictví IPVZ /dříve ILF/, Praha, - lékařské fakulty ČR /pravidelná setkání, organizovaná prof.MUDr.J.Holčíkem,DrSc. v Brně/, - Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha, - Všeobecná zdravotní pojišťovna; OZP, Praha, - Státní zdravotní ústav, Praha, - Ministerstvo práce a sociálních věcí, Praha, - Ústav sociální péče, Praha, - Jedličkům ústav, Praha, - Rada pro rehabilitaci zdravotně postižených, Vládní výbor pro zdravotně postižené, Praha, - OÚ Liberec, OÚ Praha 5, - Zdravotnické zařízení Jihozápadní Město, Praha 5.

3.2

Vypracované curriculum bylo postupně zaváděno v průběhu školního roku 1992/93 do výuky, průběžně bylo ve spolupráci s participujícími odborníky i s participujícími studenty vyhodnocováno a


inovováno na základě aktuálních zkušeností a aktuálních potřeb praxe v návaznosti na proces transformace zdravotnictví.

Pro školní rok 1993/94 bylo zpracováno na základě poznatků ze školního roku 1992/93 podrobné curriculum, které je ve výukové praxi realizováno v současné době. Průběžně po každém výukovém bloku jsou opět prováděna hodnocení a na jejich podkladě je curriculum inovováno. 3.3

Finanční prostředky byly pro řešení tohoto ú-kolu čerpány jednak z rozpočtu 2. lékařské fakulty UK v Praze, jednak z grantu, který byl 2. lékařské fakultě UK / Ústavu veřejného zdravotnictví,

Ústavu

preventivního lékařství a pracovišti epidemiologa přidělen z grantové agentury Fondu rozvoje vysokých škol ČR, projekt "Interdisciplinární pojetí výuky veřejného zdravotnictví na lékařské fakultě".


4. V Ý S L E D K Y

4.1

Bylo vypracováno curriculum pro výuku veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě UK v Praze. Dynamiku jeho vývoje v průběhu školního roku 1993/94 můžeme vidět v příloze práce.

4.2

Byl vypracován soubor zkušebních otázek pro interdisciplinární státní závěrečnou zkouška z Veřejného zdravotnictví. Podrobný seznam zkušebních otázek je opět uveden v příloze práce.

4.3

Byly vydány základní velmi stručně učební texty pro výuku veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě UK v Praze: - Petráková,A., Pýchová,E.: Úvod do veřejného zdravotnictví, H+H, Praha, 1992 /reedice 1993/, - Pýchová,E., Petráková,A.: Základy lékařské demografie ,H+H, Praha, 1992 /reedice 1993/, - Göpfertová,D., Šejda,J.: Obecná epidemiologie, H+H, Praha, 1993. Dále jsou ke studiu doporučeny texty: - Benešová,V., Dohnal,K. , Synková,J.: Hygiena pro posluchače 2. LF UK, UK Praha, 1991, - Dunovský,J. a kol.: Sociální pediatrie,


Avicenum, Praha, 1989. 4.4

Byl připraven soubor doporučených

materiálů pro studium veřejného zdravotnictví, který je průběžně doplňován novými aktuálními materiály a je studentům zapůjčován na celou dobu čtyřtýdenního výukového bloku Veřejného zdravotnictví /až do vykonání státní závěrečné zkoušky/. 4.5

Byla vytvořena videotéka programů

k různým tematickým okruhům tak, aby bylo možno vést výuku moderními aktivními pedagogickými metodami /multimedia education/, např. programy WHO, vlastí videoprogramy, ... 4.6 Byla zpracována základní sada diapozitivů a fólií pro zpětný projektor k jednotlivým tematickým okruhům curricula, především však k dokumentaci ZPV 2000, zdravotního stavu, sociálního zabezpečení,.. 4.7

Pro výuku je k dispozici software k demonstraci zdravotního stavu / HFA /, dále některé programy pro vedení ambulance praktického lékaře, věnované Ústavu veřejného zdravotnictví 2. LF UK sponsory.

4.8

Výuka je vedena moderními aktivními pedagogickými přístupy: semináře, workshopy, praktická cvičení, exkurze do vybraných zařízení /zdravotní a sociální péče/.


5. D I S K U S E

Vypracovaný model pregraduální výuky veřejného zdravotnictví na 2. lékařské fakultě UK v Praze je opakovaně diskutován na úrovni fakultní, národní i mezinárodní /ETC-PH/. Na základě těchto diskusí i ve snaze reflektovat aktuální změny ve zdravotnictví ČR je curriculum průběžně inovováno. Totéž platí pro výukové programy. Pro ilustraci je v příloze práce uveden materiál připravený jako podklad semináře k výuce sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví na lékařských fakultách v ČR prof. MUDr. J. Holčíkem,DrSc /Brno/, včetně navrhovaných závěrů semináře. Seminář se uskuteční dne 19. dubna 1994 na Lékařské fakultě MU v Brně. Opakovaně je diskutována malá "atraktivnost" veřejného zdravotnictví v očích studentů. Naše zkušenosti s výukou vedenou aktivně, formou diskusí, seminářů, exkurzí a praktických cvičení /např. cvičení zaměřené na zmapování bariérovosti Prahy na invalidním vozíku / jsou dobré. Daří se nám získat více studentů pro obsah předmětu, aktivně je zapojit do diskusí. Velmi pozitivně hodnotíme zařazování videoprogramů do jednotlivých tematických


okruhů.

6. Z Á V Ě R

Cíle, které si práce uložila, byly splněny.

Vypracované curriculum pro výuku veřejného zdravotnictví na lékařské fakultě je realizováno v praxi, průběžně je dle potřeb praxe inovováno, je doplněno a dále doplňováno studijními materiály. Naším cílem je připravit curriculum pro výuku veřejného zdravotnictví na lékařské fakultě taky aby tato výuka pregraduální byla vhodným základem pro další studium veřejného zdravotnictví na úrovni postgraduální i slušným základem pro klinickou praxi našich absolventů po promoci.



























Seminář Společností sociálního lékařství a řízení péče o zdraví České lékařské společnosti J.E.Purkyně konaný v Brně dne 19. dubna 1994 k tématu „Výuka sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví "

Obecné zaměření a hlavní cíle výuky sociálního lékařství, veřejného zdravotnictví a zdravotní politiky A. Úvod Většina současných zdravotních problémů přesahuje rámec tradičního biomedicínského přístupu. Jde v podstatě o problémy bio-sociální, jejichž zvládnutí předpokládá široký okruh znalostí čerpaný z mnoha vědních oborů (medicíny, ekonomie, řízení a systémové analýzy, práva a zdravotnické legislativy, statistiky a informatiky, demografie a sociologie, ekologie, sociální psychologie a politologie, historie apod.) i správnou orientaci v morálních a společenských hodnotách. Dnešní doba, charakterizovaná rychlými a rozsáhlými změnami, je spíše obdobím hledání a naléhavých otázek, než časem přinášejícím jednoznačné odpovědi. Lze položit otázku co by mělo být cílem a obsahem výuky sociálního lékařství, veřejného zdravotnictví a zdravotní politiky. To bylo i tématem semináře pořádaném Společností sociálního lékařství a řízení péče o zdraví České lékařské společnosti J. E. Purkyně, který proběhl na Lékařské fakultě MU v Brně dne 19. 4, 1994. Dále uvedené teze nejsou konečnou odpovědí na zmíněnou otázku. Jde spíše o pozvání na namáhavou cestu směřující jak ke zvládnutí současných zdravotních problémů , tak - a to zejména - k lepší odborné výchově v oblasti sociálního lékařství, veřejného zdravotnictví a zdravotní politiky.

B.

Stručný nástin obecného zaměření oboru

Sociální lékařství (SL) je vědní, medicínský a interdisciplinární obor, který se zabývá zdravím populace a péčí o zdraví ve společnosti. SL spoluvytváří a využívá filosofickou, informační, poznatkovou i metodickou základnu sloužící k popisu, rozboru a hodnocení zdravotní situace, studiu zdravotního stavu obyvatelstva (včetně zdravotních potřeb občanů) a k pochopení, tvorbě, plnému využití, hodnocení i optimalizaci systému péče o zdraví (zdravotní politika, zdravotní programy, soustava zdravotnických služeb, opatření správní, legislativní ekonomická apod.) s cílem přispět ke zlepšení zdraví lidí. Historicky obor navazuje na humánní orientaci sociálně zdravotní péče koncipované a rozvíjené po I. světové válce prof F. Procházkou ( 10 ) a prof F. Hamzou ( 5 ), na teorii a praxi zdravotního a nemocenského pojištění i na anglosaské zkušenosti z oblasti public health uvedené do československého sociálního lékařství před II. světovou válkou


prof. H. Pelcem ( 9 ) spolu se statistickou metodologií. Významným krokem v rozvoji SL bylo uplatnění moderní metodické základny široce pojímané epidemiologie ( 15 ), informatiky a systémového přístupu (7, 16 ). Mezinárodně se obor v současnosti opírá zejména o evropskou zdravotní strategii vypracovanou Světovou zdravotnickou organizací (6, 12, 13, 14 ) a o zkušenosti jednotlivých zemí v oblastí systému péče o zdraví a zdravotnictví, a to jak pokud jde o výzkum, výuku a výchovu, tak co se týče vlastní zdravotnické praxe a možností její regulace. Obor reflektuje závažnost současných zdravotně sociálních problémů i potřeby transformačního procesu ve zdravotnictví. V tomto směru se obor rychle vyvíjí a průběžně doplňuje ( l, 10 ). Poslání SL je možné charakterizovat pěti základními funkcemi: 1. Funkce poznávací a metodická, SL se v tomto ohledu zabývá jevy, které lze definovat, měřit a srovnávat, vztahy, které lze kvantifikovat a vysvětlit, a hypotézami, které lze ověřit Jde v podstatě o moderní epidemiologii chápanou jako studium událostí mající vztah ke zdraví a využití výsledků tohoto studia ke zvládnutí zdravotních problémů. Spolu s metodami epidemiologie SL využívá i metodický aparát biostatistiky ( 4 ), informatiky, demografie apod. 2. Funkce hodnotová, postojová a morální ( 17 ). Významnou disciplínou v této oblastí je lékařská etika, jako „kritické zkoumání morálních aspektů rozhodování v oblasti zdravotní péče". Vztah kognitivního a hodnotového přístupu je komplementární. Pro náležité zhodnocení sociálních jevů jsou obě komponenty nezbytné. 3. Funkce výchovná. SL může plnit své základní úkoly jen při cílevědomém rozvoji výchovy. Jde zejména o pregraduální výchovu na lékařských fakultách ( 2, 3, 7, 16 ) postgraduální výchovu a další vzdělávání všech zdravotnických pracovníků i o výchovu orientovanou na širokou občanskou veřejnost. 4. Funkce aplikační a formativní. Jde o přípravu návrhů a ověření nejrůznějších opatření, jejichž smyslem je přispět k vytváření, funkci, kontrole i hodnocení systému zdravotní péče. Do této oblasti bývá běžně začleňována problematika řízení zdravotnictví, včetně jednotlivých zdravotnických zařízení. S mnoha nadějemi je přijímán pragmaticky pojímaný zdravotnický management. Základní metodickou základnu v této oblasti tvoří systémová analýza a vědy o řízení, ekonomie (zejména její aplikace ve zdravotnictví), právo a zdravotnická legislativa, sociální psychologie, politologie apod. 5. Funkce koordinační a integrační. Nejde v této souvislosti o jakési encyklopedické pojetí zahrnující extrémně velký počet poznatků, ale spíše o hledání obecných zákonitostí a podstatných vztahů mezi životním stylem, životním prostředím, soustavou zdravotnických služeb, úrovní a rozložením zdraví, ovlivnitelnosti determinant zdraví apod. Základním metodickým nástrojem je zde epidemiologie a systémová teorie spolu s filosofií zdravotní péče.

C. Hlavní cíle výuky oboru Obecné cíle jsou zejména tyto:


1. kognitivní (potřebné informace a náležité vědomosti), - poskytnout základní informace a potřebnou orientaci v otázkách společenského zdraví, zdravotní politiky a systému péče o zdraví; 2. metodické rozvinout schopnost řešit zdravotní problémy sociálních skupin vědeckými metodami, tvůrčím, kritickým a účinným způsobem; 3. hodnotové a postojové, - přispět k formování názorů a postojů studentů i lékařů a dalších zdravotnických pracovníků s cílem posílit vědomí humánního a společenského poslání medicíny. 4. formativní (aplikační) naučit se aplikovat získané vědomosti a dovednosti ve zdravotnické praxi.

Ad 1 Obsah požadovaných vědomostí lze rámcově shrnout do čtyř základních, vzájemně se překrývajících oblastí: a) Společnost a zdraví Historický vývoj péče o zdraví a zdravotnictví, historické a ideové zdroje zdravotní politiky u nás a ve světě, politické, hodnotové a ekonomické determinanty zdravotní situace a péče o zdraví, sociologie zdraví a medicíny, historie a posláni sociálního lékařství a jeho postavení v soustavě lékařských oborů, filozofie medicíny jako východisko koncepčního myšlení ve zdravotní péči, b) Teorie zdraví a nemoci Základní pojmy (zdraví, nemoc, přirozená historie nemoci, klasifikace nemocí), demografie, měření zdraví populace, poznatky o příčinách, projevech, následcích, rozložení a dynamice poruch zdraví v populaci, o možnostech jejich zvládnutí, společenský a ekonomický význam nemocí, zdravotní potřeba, zdravotní stav a kvalita života. c) Systém péče o zdraví a zdravotnictví Obecná teorie systémů, systémové pojetí péče o zdraví a soustavy zdravotnických zařízení a služeb, včetně problémů, cílů, zdrojů, činností, kontroly i hodnocení, zdravotnický informační systém, zdravotní systémy ve světě, základy teorie řízení, články řídícího procesu, nástroje řízení a aplikace metod sociální regulace v péči o zdraví, Světová zdravotnická organizace, evropská zdravotní strategie, její pojetí a cíle, priority, struktura, metody a ukazatelé, základní formy zdravotní péče (ochrana a podpora zdraví, prevence, diagnostika a terapie, rehabilitace a sociální reintegrace), zdravotní a sociální péče. d) Soustava zdravotní péče v ČR, její historie, stav a perspektivy Aktuální problémy transformace zdravotní péče, základní programové dokumenty, popis a vývoj zdravotní situace (mezinárodní srovnání), hlavní zdravotní problémy a možnosti jejich zvládnutí, reformy zdravotní péče ve světě a u nás, úloha státu v péči o zdraví, veřejné zdravotnictví, principy a základní metody managementu zdravotnických zařízení, zdravotní pojištění, jeho cíle, formy, možnosti a stávající problémy, privatizace zdravotnických zařízení, zdravotnická legislativa (právní a etické aspekty zdravotní péče, soustava právních předpisů, právní odpovědnost, státní správa a samospráva), management zdravotnických zařízení, kvalita zdravotní péče, zdravotnická ekonomie, metody a přínos systémového operačního výzkumu.


Ad 2 Základní potřebné dovednosti jsou: a) zvládnutí základních metod měření zdravotního stavu obyvatelstva, včetně základů biostatistiky a vybraných metod deskriptivní a analytické epidemiologie; schopnost využít informací o zdravotním stavu obyvatelstva pro odhad zdravotních potřeb populace; b) schopnost kriticky posuzovat a interpretovat odbornou literaturu; c) pochopení přínosu jednotlivých forem zdravotní péče, organizačních, legislativních, ekonomických, správních a výchovných opatření v jejich dílčím působení i návaznosti (zdravotnické programy) a jejich základní metodické zvládnutí;

d) zvládnutí základních metod zdravotnického managementu; e) zvládnutí principů vědeckého, pravděpodobnostního, epidemiologického, kritického a systémového myšlení.

Ad 3 Morálně postojové cíle mají pomoci: a) chápat člověka i sociální skupiny jako objekt i subjekt zdravotní péče ve vnitřně diferencované jednotě faktorů přírodních, společenských i psychických, v niž významnou roli hrají sociální a hodnotová hlediska; b) pochopit široké humánní pojetí medicínského poslání v návaznosti na stávající sociální hodnoty a preference;

c) převzít adekvátní odpovědnost za zdraví lidí a iniciovat společenské aktivity přispívající k ochraně, upevnění a navrácení zdraví a ke kvalitní, účinné (medicínsky, ekonomicky i společensky) a přiměřené (ekvita) zdravotní péči.

Ad 4 Základní cíle v oblasti aplikace poznatků a dovedností jsou: a) interpretovat konkrétní soubor údajů zdravotnické statistiky; b) samostatně navrhnout, provést a vyhodnotit jednoduchou studií o determinantách zdravotního problému a posoudit účinnost intervencí (včetně statistického zhodnocení);

c) posoudit priority zdravotní politiky a zdravotnických služeb; d) na jednoduchém přikladu zhodnotit účinnost a kvalitu zdravotní péče; e) získat potřebnou orientaci v soustavě zdravotnických služeb a v systému zdravotního pojištěni; e) aplikovat dílčí metody zdravotnického managementu.


D. Rámcový obsah výuky 1. Sociální lékařství v soustavě lékařských věd Sociální lékařství jako vědní obor, předmět výuky a teoretická základna zdravotnické praxe; cíle, metody a funkce SL, systémové uspořádání medicíny a její humánní a sociální poslání. Vznik a vývoj sociálního lékařství, obsah a pojetí SL v Evropě a ve světě.

2. Vývoj péče o zdraví a zdravotnictví Dějiny péče o zdraví, historie medicíny, vývoj zdravotnických soustav, základní determinanty zdravotní péče a její sociální, ekonomická, hodnotová a politická podmíněnost, přínos historického přístupu v sociálním lékařství.

3. Teorie zdraví a nemocí Zdraví a nemoc, vývoj názorů na vznik nemoci, příčiny nemocí a jejich ovlivnitelnost, přirozená historie nemoci, nozologie, názvosloví a klasifikace nemocí, sociální a ekonomické aspekty (vznik, průběh a důsledky) nemocí.

4. Sociální hodnoty v péči o zdraví Socioekonomická situace a zdraví, vliv a ovladatelnost sociálních faktorů, názory, postoje a chováni (behaviorální medicína), humánni hodnoty a zdraví, ekvita, sociální spravedlnost a autonomie v péči o zdraví, role organizací, státu a občanů v péči o zdraví,

5. Základy biostatistiky, její využití a přínos

Poslání a místo biostatistiky v medicínském výzkumu, základní pojmy, pravděpodobnost a její vlastnosti, statistická indukce, náhodný výběr, statistické odhady, statistické hypotézy a jejich testováni, statistická významnost, závislost, možnosti dostupného sofwarového vybavení, přínos a meze výpočetní techniky, statistická metodologie v systémovém operačním výzkumu, biostatistika jako nástroj medicínského myšlení.

6. Vybrané metody deskriptívní a analytické epidemiologie

Metody populační diagnózy, validita, ukazatele výskytu nemoci a úmrtí v populaci, typy klinických a populačních studií, výpočet ukazatelů rizika a jejich interpretace, základy hodnocení vztahů, rizika chyb a omylů v epidemiologickém výzkumu, využití epidemiologických metod při přípravě a hodnocení zdravotní politiky,

7. Studium zdravotního stavu obyvatelstva

Zdravotní stav jako základna pro odhad zdravotních potřeb a jako východisko a kritérium péče o zdraví, obsah a úkoly studia zdravotního stavu obyvatelstva, pojem demografie, obyvatelstvo a jeho charakteristiky, základní metody zjišťování demografických údajů, populační základna, populační procesy, přínos zdravotnického informačního systému pro studium zdravotního stavu obyvatelstva, statistika příčin smrti, statistika nemocnosti spojená s pracovní neschopností, statistika povinně hlášených nemocí, ostatní formy rutinní zdravotnické statistiky, potřeba a přínos výběrových šetření, měření zdravotního stavu obyvatelstva, jeho popis a základní analytické metody, zdravotní stav a kvalita života.

8. Systém péče o zdraví Obecná teorie systémů, systémové pojetí péče o zdraví, potřeba zdravotní péče, zdroje zdravotní péče, zdravotnické služby, články řídícího procesu, výstupy zdravotní péče a jejich


hodnocení, možností zpětné vazby, cílově plánované programy, zdravotnické systémy ve světě a jejich vývoj.

9. Evropská zdravotní strategie Světová zdravotnická organizace, potřeba nové zdravotní strategie, příprava, vyhlášení a konkretizace programu Zdraví pro všechny do roku 2 000 (ZPV), primární zdravotní péče (deldarace z Alma-Aty 1978), posilování, podpora a rozvoj zdraví (Ottawská charta 1986), priority evropské zdravotní strategie, problémy s realizací, projekty navazující na program ZPV, Zdravá města, Zdravá škola, lokální projekty rozvoje zdravotnických služeb, CINDI program.

10. Veřejné zdravotnictví Historický vývoj, obsah, úkoly struktura a funkce veřejného zdravotnictví, individuální zdravotní péče a veřejné zdravotnictví, veřejné zdraví a veřejné zdravotnictví ve světě.

11. Zdraví, veřejnost a zdravotní politika

Sociologie medicíny a péče o zdraví, její metody a základní aplikace, charakteristiky a etapy vývoje zdravotní situace u nás, v Evropě a ve světě, hlavní zdravotní problémy, jejich sociální podmíněnost, zásady nové zdravotní politiky.

12. Řízení zdravotní péče Základy zdravotnického managementu, role jednotlivých stupňů řízení, význam informačního systému, přínos a základní metody operačního výzkumu, ekonomické nástroje řízení, finanční zdroje a efektivita zdravotnického systému, aktuální otázky řízení zdravotnických zařízení, produktivita, personální management, dostupnost, ekvita a racionalizace služeb, hodnocení činností, účinnost medicínská, ekonomická a společenská, kvalita zdravotní péče.

13. Optimalizace a návaznost zdravotnických služeb

Regionální rozdíly ve spotřebě služeb, distribuční spravedlnost a alokační efektivita, epidemiologická transformace a demografický tranzit, formy a metody zdravotní péče (ochrana a podpora zdraví, zdravotní výchova, zdravotní a sociální péče, činnost ambulantních a lůžkových zařízení a jejich návaznost, domácí péče a sebepéče, úloha rodiny), vztah mezi kvalitou, účinností a náklady, populační a vysokoriziková strategie prevence.

14. Zdravotní a sociální péče o specifické skupiny obyvatelstva

Péče o matku a dítě, péče o staré a dlouhodobě nemocné občany, péče o zdravotně postižené, rehabilitace a sociální reintegrace, posudková činnost a její legislativní úpravy.

15. Základy zdravotnické ekonomie

Poslání ekonomie, makroekonomie a mikroekonomie, základní pojmy, zdraví a tržní mechanismus, principy odměňování zdravotnických pracovníků, základní formy ekonomické analýzy, možnosti ekonomické regulace.

16. Role práva v péči o zdraví

Úloha práva, ve společnosti, systém zdravotnického práva, základní právní regulace poskytováni zdravotní péče, práva občana v oblasti zdravotnictví a jejich ochrana, státní správa a správní řízení, stavovské komory.

17. Etické aspekty péče o zdraví


Etické hodnoty, etické problémy, vztah pacient-lékař, ekvita v péči o zdraví, aktuální etické problémy zdravotnické praxe a řízení zdravotnických zařízení.

18. Základy lékařské informatiky Databázové systémy, diagnostické a expertní systémy, informační technika v ambulanci, nemocniční informační systém, zdravotnický informační systém, jeho úkoly, struktura, návaznost a využití.

19. Zdravotní pojištění Vznik, principy, role a vývoj pojištění, mezinárodní srovnání systémů zdravotního pojištění, dosavadní vývoj a aktuální situace v ČR, priority dalšího rozvoje.

20. Aktuální problémy a úkoly zdravotní pece v ČR a ve světě Základní programové dokumenty, decentralizace a liberalizace, principy, cíle a možnosti privatizace, přehled základní zdravotnické legislativy, cíle, formy a kritéria řídící práce ve zdravotnických zařízeních. Uvedené tematické okruhy by měly být doplněny nebo upraveny v souvislosti s personální situací na jednotlivých pracovištích a v návaznosti na další výukové předměty (etika, informatika, preventivní lékařství apod.) dostupnou literaturu i na výsledky výzkumu. Je rovněž žádoucí, aby se na výuce účastnili externisté, kteří se podílejí na řešení konkrétních problémů ve zdravotnické praxi. Literatura:

1. Drbal, C: Politika pro zdraví Zdrav. Nov., 43, 1993, příloha č. 32-33, 60$. 2. Gladkij, L: Propedeutika sociálního lékařství I, Olomouc, UP 1991, 74 s. 3. Gladkij, L: Propedeutika sociálního lékařství II, Olomouc, UP 1992 138 s. 4. Gerylovová, A., Holčík, J.: Statistická metodologie v lékařském výzkumu, L díl, Brno, UJEP 1990,262 s. 5. Hamza, F.: Úvahy o sociální péči zdravotní, Praha, MVZ 1921, 180 s. 6. Holčík, J.: Společná cesia ke zdraví, úvod do evropské strategie. Praha, Avicenum 1990, 50 s. 7. Holčík, J., Žáček, A.: Sociální lékařství I. Brno, MU 1991, 240 s. 8. Holčík, J.: Cesty a poslání sociálního lékařství, Čas. Lék, čes., 132t 1993, č. 18, s. 549553. 9. Pele, H.: Sociální lékařství, Praha, Melantrich 1937, 418 s. 10. Procházka, F.: Sociální lékařství, Praha, Jednota Čsl. Lékařů 1925, 248 s. l 1. Rubáš, L., Filip, K., Síruk, P.: Záměry zdravotní politiky České republiky, Zdrav Nov., 44, 1994, č. 6, s. 3. 12. Wld Hlth Org.: Target s for Health for All Targets in support ofíhe European regional stratégy for healthfor all. Copenhagen, WHO Regional Office for Europe 1985, 202 s. 13. Wld Hlth Org.: Zdraví pro všechny - cíle, Praha, Avicenum 1990, 222 s. 14. Wld Hlt h Org.: Targets for Health for AlL The Health Policy for Europe, Copenhagen, WHO Regional Office for Europe 1992, 58 s. 15. Žáček, A.: Metody studia zdraví a nemocí v populaci, Praha, Avicenum 1984, 4O4 s. 16. Žáček, A., Holčík, J.: Sociální lékařství II, úvod do veřejného zdravotnictví, Brno, MU 1992, 130 s. 17. Žáček, A.: K některým etickým otázkám péče o zdraví. Čas. Lék. češ., 133, 1994, č. 5, s. 132-136.


Seminář Společnosti sociálního lékařství a řízení péče o zdraví České lékařské společnosti J.E.Purkyně konaný v Brně dne 19. dubna 1994 k tématu „Výuka sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví "

Návrh závěrů semináře Seminář poukázal na obtížnost projednávaného tématu i na cesty, jak se s ní postupně vyrovnávat Byla projednána obecná představa oboru sociálního lékařství, veřejného zdravotnictví a zdravotní politiky a byly předneseny informace jednotlivých pracovišť o dosavadním obsahu a formách výuky na jednotlivých fakultách a školách.

Zjednání vyplynuly tyto závěry; 1. Je žádoucí, aby jednotlivá pracoviště přispívala k formování obsahu i způsobu výuky při respektování obecných cílů a zaměření oboru, v návaznosti na místní podmínky a aktuální potřeby. 2. Rozdíly v pojetí výuky oboru by měly vycházet z kvalifikace a orientace pedagogických týmů a ne z nedostatku vzájemné komunikace; je proto nanejvýš žádoucí: a) uspořádat nejméně jednou ročně seminář k tématu výuky sociálního lékařství, veřejného zdravotnictví a zdravotní politiky. b) průběžně se vzájemně informovat o používané pedagogické dokumentaci (osnovy, zkušební otázky, učební texty). c) ustavit průběžnou informační službu, jejíž úlohou by bylo usnadňovat výměnu informací, aktualizovat adresář pracovišť, podle potřeby množit materiály a rozesílat je na jednotlivá pracoviště. d) systematicky se podílet na činnosti Společnosti sociálního lékařství a řízení péče o zdraví. 3. Pokud jde o zařazení výuky do medicínského a farmaceutického studia, lze doporučit, aby obor byl přednášen ve dvou nebo dokonce ve třech celcích. Od obecných zásad, principů a metod, přes aplikace ve zdravotní péči až po konkrétní návody a aktuální informace před odchodem do praxe. 4. Je žádoucí, aby v pedagogickém týmu pracovali tito odborníci: - lékař se zaměřením na systém zdravotní péče a řízení; - lékař ovládající základní statistické a epidemiologické metody; - informatik a statistik - ekonom - právník - externisté, řídící pracovníci ze zdravotnické praxe - podle místních podmínek sociolog, demograf, psycholog apod. 5. Je rovněž žádoucí, aby jednotlivá pracoviště v návaznosti na svou úroveň usilovala o získání akreditace pro doktorandské studium. V Brně dne 19.4.1994


Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, Joštova 10

SOCIÁLNÍ LÉKAŘSTVÍ otázky ke zkoušce pro 3. ročník - Školní rok 1993/94



TEMATICKÉ ZAMĚŘENÍ SEMINÁŘŮ ZE SOCIÁLNÍHO LÉKAŘSTVÍ 3. ročník, školní rok 1993/94 1. týden (27. 9 - 1.10.) Východiska a organizace výuky sociálního lékařství, zdravotní situace v České republice, péče o zdraví a zdravotnictví, moderní orientace medicíny. 2. týden (4.10-8.10.) Základní pojmy z biostatistiky 3. týden (11.10. - 15.10.) Popis, třídění, střední hodnoty 4. týden (18.10. - 22.10,) Ukazatelé variability, hodnocení a interpretace 5. týden (25.10, - 29.10.) Pravděpodobnost, relativní ukazatelé, statistická indukce 6. týden (1. 11.-5.11.) Odhady parametrů 7. týden (8.11.-12.11.) Statistická významnost rozdílů, u-test 8. týden (15.11-19.11.) Hodnocení vztahů, korelační koeficient, X2-test 9. týden (22.11.-26.11.) Význam statistiky pro klinický výzkum, typy klinických studií 10. týden (29.11-3.12.) Zjišťování nemocí v populaci, diagnostické testy, validita 11. týden (6.12. - 10.12.) Ukazatelé četnosti nemoci v populaci, prevalence, incidence Metodika rozboru časových řad 12. týden (13.12. - 17.12.) Ukazatelé rizika, jejich hodnocení a interpretace 13. týden (3.1. - 7.1.) Ukazatelé zdravotnické statistiky, jejich rozbor a využití Typy a přínos populačních studií 14. týden (10.1. - 14. 1.) Úloha práva v péči o zdraví 15. týden (17.1. -21. 1.) Konzultace, zápočet



TEMATICKÉ ZAMĚŘENÍ PŘEDNÁŠEK ZE SOCIÁLNÍHO LÉKAŘSTVÍ 3. ročník, školní rok 1993/94 1. týden, 30. září Sociální lékařství, zaměření, vývoj, obsah a metody. 2. týden, 7. října Zdraví a nemoc, etiologie - základní determinanty nemocí, přirozená historie nemoci, klasifikace nemocí, společenské a ekonomické determinanty a důsledky nemocí. 3. týden, 14. října Demografie, populační základna a procesy. 4. týden, 21. října Cíle metody a význam studia zdravotního stavu populace. 5. týden, 28. října Zdravotnický informační systém. 6. týden, 4. listopadu Systém péče o zdraví, modality zdravotní péče, články řídícího procesu, cílově plánované programy. 7. týden, II. listopadu Světová zdravotnická organizace a program Zdraví pro všechny. 8. týden, 18. listopadu Primární zdravotní péče, posilování a rozvoj zdraví, prevence. 9. týden, 26. listopadu Lokální projekty zdravotní péče, Zdravá města, Zdravá škola. 10. týden, 2. prosince Sociální hodnoty v péči o zdraví, sociální a zdravotní politika, Národní program zdraví. 11. týden, 9. prosince Management ve zdravotnictví. Ekonomické aspekty zdravotní péče, význam a formy sociální regulace v péči o zdraví. 12. týden, 16. prosince Kouření jako zdravotně sociální problém, ovladatelnost rizikových faktorů. 13. týden, 6. ledna Etické aspekty rozhodování v lékařství. 14. týden, 13. ledna Základní typy zdravotních systémů ve světě, perspektivy vývoje zdravotní péče. 15. týden, 20. ledna Konzultace


Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty Masarykovy University, Joštova 10, 662 43 Brno

Tematické okruhy pro kolokvium z veřejného zdravotnictví 5. ročník, letní semestr školního roku 1993/94

1. Veřejné zdravotnictví - pojem 2. Programové dokumenty zdravotní péče 3. Transformace zdravotnictví 4. Demografický tranzit a epidemiologická transformace 5. Ekonomika zdravotnictví - přehled 6. Aplikace ekonomických metod ve zdravotnickém zařízení 7. Zdravotní potřeba 8. Dostupnost zdravotnických služeb 9. Účinnost a efektivita 10. Kvalita zdravotní péče 11. Prevence a její překážky 12. Primární péče a sebepéče 13. Výchovný program 14. Decentralizace 15. Typy zdravotnických soustav 16. Význam a příprava skríningu 17. Hodnocení účinnosti skríningu 18. Základní aplikace lékařské informatiky 19. Operační výzkum zdravotnických služeb 20. Sociální a zdravotní politika 21. Privatizace zdravotnických zařízení 22. Zdravotní pojištění 23. Stavovské komory 24. Státní správa a samospráva ve zdravotnictví 25. Práva a povinnosti občanů v péči o zdraví 26. Aktuální otázky vývoje zdravotnictví

PREGRADUÁLNÍ VÝUKA VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNICTVÍ NA LÉKAŘSKÉ FAKULTĚ

Recommend Documents