v
PREDMLUVA David Doubek, Miroslav Klusák Cíl výzkumu Cílem projektu Pražské skupiny školní etnografie a Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ^eské republiky bylo zmapování konfigurací faktor ^, které ovliv^ují žáky p^i hledání odpov^di na otázku „Kam dál po deváté t^íd^?”; a následné zhodnocení úsp ^šnosti t^chto absolvent^ ZS na jejich nových p ^sobištích (st^edních školách, u^ilištích, gymnáziích). Tato publikace podává zprávu o výsledcích první fáze výzkumu, tedy zmapování konfigurací faktor^ ovliv^ujících rozhodnutí na jakou školu jít po ukon^ení školy základní. Jaké jsou konfigurace faktor^, které charakterizují prof-volbu (a její p^ípadný úsp^ch ^i neúsp^ch sociální adaptace v nové instituci, zájem o u^ení, dobré známky); a to práv ^ u specifické populace žák^ devátých ro^ník^ ZS? Jak probíhá proces identifikace sebe sama a následné profi volby vzhledem k reálným možnostem? Jaký je rozvrh, hloubka a délka tohoto procesu a jaké jsou jeho kognitivn^ — sociáln^ stratifika^ní parametry? Kdy a na základ^ jakých determinant dochází k rozhodnutí o budoucí profesi?
Vzorek výzkumu Jako vzorek sloužily deváté t^ídy p^ti pražských škol. Jedná se o školy, na nichž Pražská skupina školní etnografie ukon ^uje ve školním roce 2002/03 longitudinální výzkum d ^tí školního v^ku. Vybrané deváté t^ídy v t^chto školách p^edstavují širokou sociokulturní škálu, od „výb ^rových” po „sb^rné” a zastupují tak solidn^ populaci sou^asných pražských devá^ák^. Tato zpráva podává celkové údaje o procesu p^ijímání na školy vyššího stupn ^ na všech zkoumaných základních školách, charakteristiku t^chto škol a typické trajektorie absolvent ^ t^chto škol a dále p^ináší p^t studií o tom, jak vypadala a probíhala volba povolání v p ^ti vybraných t^ídách, po jedné z každé školy. Tyto t ^ídy nebyly vybrány náhodn ^, nýbrž se jedná o t^ídy, ve kterých každý jednotlivý výzkumník provád^l longitudinální terénní výzkum po celou dobu jejich existence, které detailn^ a dlouhodob^ zná. Z porovnání s výsledky celých škol, tam kde bylo více paralelních t ^íd, zárove^ vyplývá, že se jednalo o typické zástupce v kontextu dané školy a jejího étosu. Distribuce dívky/ chlapci a celkový po^et d^tí v rámci etnograficky zkoumaných t^íd: Škola Hn^dá R^žová Žlutá Modrá Bílá
dívky 13 14 13 8 11
chlapci 8 12 11 17 8
Celkem
59
56
Výzkum byl tedy provád^n na vzorku p^ti t^íd r^zných škol, v úhrnu na vyrovnaném vzorku 115 d^tí, 59 dívek a 56 chlapc^. Výsledky a otázky, ke kterým výzkum došel, logicky platí pro Prahu a mohly by být aplikovány v p^ípad^ jiných velkých m^st v ^R. Situace na venkov^ a malých m^stech mimo spádové oblasti velkých m^st bude jiná a objeví se tu pravd ^podobn^ jiné otázky.
7
Data a použité metody výzkumu S žáky byly v deváté t^íd^ provedeny polo^ízené rozhovory o profi-volb ^ a o^ekávané budoucnosti; byla monitorována práce výchovných poradc^ a byly s nimi vedeny pr^b^žné rozhovory, dále byly vedeny rozhovory s vybranými u^iteli, jak odhadují nadání, zájmy a odpovídající budoucnost žák^. Dále byly využívány výsledky z test ^ inteligence ze 7. a 8. ro^níku (Amthauer), z testu ^tená^ské gramotnosti (lEA) z 8. r. (v n ^kterých t^ídách); testy z matematické a p^írodov^dné kompetence (IEA TIMSS) za 8. r. (v n^kterých t^ídách); rozhovory z 8. r. (v n ^kterých t^ídách); tzv. poznatkové bilance a sociologický dotazník z 8. r., který sestrojili D. Holda a Z. ^ermáková a upravil M. Rendl (v n^kterých t^ídách); dále byl zaznamenán p^ijímací proces v nových institucí a jeho ukon ^ení.
Profi-volba z perspektivy p^ti pražských škol Dana Bittnerová ve své kapitole p ^t zkoumaných škol - Hn ^dou, R^žovou, Žlutou, Modrou a Bílou - uvádí a provádí jejich pasportizaci. Popisuje sociokulturní pozadí d ^tí, které uvedené školy navšt^vují, na jaké rodiny se školy zam^^ují a jaké rodiny se zam^^ují na dané školy. Rozebírá p^edm^tové profilace, které dané školy p ^stují, jakým sm^rem se snaží své absolventy dál vysílat. Ukazuje, že v každém p ^ípad^ se jedná o odlišný typ školy, který rovn^ž znamená jiné akcenty v tom, jaké budoucí školy si jejich absolventi volí, a p^edznamenává tak i rozdíly, se kterými se výzkumníci museli v t^chto r^zných školách vyrovnávat. Nejvýznamn^jší determinantou p^itom je sociokulturní složení populace, která doty ^nou základní školu navšt^vuje. Dv^ ze studovaných škol se profilují jako vícemén ^ elitní ústavy (Modrá a Bílá), u nichž dominantní jádro absolvent ^ mí^í na gymnázia, lycea a prestižní st^ední odborné školy. Rodi^e si tyto školy již kv^li tomu vybírají a tento výb^r formuje na t^chto školách prosp^chov^ velmi dobré a pom^rn^ monolitní t^ídy s velkými možnostmi výb^ru st^ední školy. Rodi^e s takovou pé^í p^i volb^ ZS tuto pé^i pravd^podobn^ projeví i p^i volb^ st^ední školy, a tak je tu i rodi^ovská úloha specificky významná a strukturovaná. S tím rovn^ž p^ichází i specificky položený d^raz na p^ípravu, schopnost odhadu svých možností atd. Naproti tomu Hn^dá škola se profiluje jako komunitní škola, jejímž cílem je v ^bec rodi^e a d^ti p^esv^d^it o d^ležitosti st^edního vzd^lání. Docházejí sem d^ti z dosti odlišných rodin, než na Bílou školu. Vztah školy k rodinám i d ^tem je jiný a jinak tu vypadá i vliv rodi ^^ na volbu povolání jejich d^tí. Podobné je to i v R^žové škole, kde je zase veliký prosp ^chový i sociální rozptyl, ješt^ o n^co odlišná situace je zase ve Žluté škole, která staví na práci s dyslektiky. Rozdíly jsou tu velké, dokonce možná tak velké, že znemož^ují sjednocování všech výzkumných otázek, se kterými jsme se st^etli, do spole^ných kategorií. N^které otázky pal^ivé na jedné škole na jiné nejsou v ^bec položeny. Jinak se musí interpretovat fakt, že mnoho d ^tí v Bílé t^íd^ i v R^žové t^íd^ jde k p^ijímacím zkouškám. V jedné škole je to d^kaz vlastních schopností, jakýsi cílev ^domý risk, ve druhé je to nevyhnutelný, trpný krok. Jinou agendu mají rodi^e d^tí v Modré t^íd^, kde p^evažují gymnazisté, adepti prestižních pr^myslovek a obchodních akademií, a rodi ^e v Hn^dé t^íd^, kde je gymnazista jen jeden a tak^ka žádní „b^žní” st^edoškoláci. Jinak tu vypadá hledání optimálních strategií pro p ^ijetí vzhledem k prosp^chu. Jinak vypadá informovanost, vystupují tu jinak akcentované prvky. Tvorba osobních projekt^ tu probíhá jinak a musí po ^ítat s jinými omezeními. Z toho vyplývající strategie mohou n^kde zapinit celý prostor profi-volby a jinde ani nevznikne pot ^eba nebo možnost takové strategie vyvíjet. Výzkumy v jednotlivých t^ídách tudíž musely zodpovídat každý své vlastní otázky, odvíjely se jinak akcentovan ^. Z toho d^vodu p^edkládáme p^t zvláštních zpráv o pr^b^hu volby povolání v t^chto jednotlivých školách. Devátá t^ída v Hn^dé škole, kterou zkoumal Miloš Ku^era, se profilaci komunitní školy orientované na romskou populaci spíš vymyká, byli v ní jen dva Rómové. Nicmén^ byla touto profilací školy b ^hem své historie siln^ ovlivn^na; mnoho talentovaných d^tí odešlo na víceletá gymnázia i na jiné školy; jejich místa zapinily d ^ti s r^znými potížemi. Prosp ^chov^ je.Hn^dá nejníže ze zkoumaných t^íd. Na gymnázium nejde nikdo, mnoho d ^tí jde do u^ebních obor^. N^kte^í 8
absolventi nejsou již žádnými d^tmi - nejstaršímu je 18 let. Pocházejí z nestandardního a spíše slabšího sociokulturního rodinného prost^edí. P^edkládaná studie se tedy vyrovnává s dopady, které tyto (nep^ íznivé) sociální faktory na volbu povolání m^ly od „matrifokáln ^” orientované agendy informování se a výb ^ru konkrétní školy, p ^es zp^sob p^ípravy, až po nezbytnost modifikovat profesní projekty ^i neúsp^chy p^i p^ijetí. R^zné slevy z p^evážn^ autenticky nalezených zájm^ nebo jejich modifikace pod tlakem špatného prosp ^chu jsou d^ležitým tématem studie, stejn^ jako analýza dezorientace adept^ st^edních (a dále vysokých) škol z tohoto prost^edí v nabídkách a omezeních školského systému, ^asu i možnostech, které p^i jeho pr^chodu mají k dispozici. Hn ^dá t^ída tu v tomto ohledu p^sobí tém^^ jako protiklad Modré t ^ídy. R^žová škola, kterou zkoumali David Doubek a Markéta Levínská, se profiluje jako škola s výtvarným zam^^ením a rozmanit^ výtvarn^ orientované profesní projekty jsou tu skute ^n^ rozší^ené. Zárove^ se jedná o jaksi integra^ní školu, takže se zde nacházejí d ^ti velmi nadané i d^ti prosp^chov^ i sociokulturn^ bližší populaci Hn^dé t^ídy. Nalezneme zde st^edoškoláky, gymnazisty i u^n^ a tímto rozvržením se t^ída podobá Zluté t^íd^, se kterou sdílí rovn^ž ur^itá témata, ke které zárove^ p^edstavuje jakési zrcadlové obrácení - zde jsou premianty kluci a horší prosp^ch mají dívky. Podobn^ jako Hn^dou t^ídu i tuto kriticky postihly odchody d ^tí na víceletá gymnázia, a to zejména práv^ dív^í skupinu. Dívky a chlapci tu tedy p^edstavují dv^ pon^kud odlišné populace, kdy na u ^ilišt^ bez maturity jdou ^ty^i dívky a žádný chlapec. Setkáváme se zde tedy s tématy hledání zájmových profesních projekt^ jako v Modré t^íd^, problematikou dezorientace a slev z p^vodních zájm^ a potížemi vyplývajícími z problematického sociokulturního pozadí rodin jako v Hn^dé t^íd^ i s tématikou „laciných strategií” p^ijetí na prosp^ch na st^ední školy jako v p ^ípad^ Zluté t^ídy - ne však na OA jako u dívek tam, ale na r ^zné elektrotechnické školy v p^ípad^ chlapc^ zde. Výzkum ve Žluté škole provád^la Ida Viktorová. Žlutá škola se profiluje jako škola nabízející pomocnou ruku d^tem s poruchami u^ení. To ovšem neznamená, že by zde nebyly ,;studijní typy", jedná se spíše o školu s rovnom^rným rozložením budoucích st^edoškolák^ i u^^^ a na rozdíl od Bílé ^i Modré je tu velká skupina skute ^n^ „^emesln^” orientovaných d^tí. I zde prob^hlo p^ijímací ^ízení celkov^ úsp^šn^, i zde absolventi dob^e odhadli své síly nebo byli schopni je mobilizovat. Jakousi úst^ední linkou této studie je pak zrod rozhodnutí v t^sné souh^e d^tí a jejich rodi^^, a to zejména u skupiny „^emeslník^”, u^^^, kte^í volí své orientace v úzké vazb ^ na rodi^e a širší rodinu a^ už jako vzory nebo p^ímo zdroje konkrétních zkušeností s ^emeslem. Mezi st^edoškoláky pak poukazuje na rozdílné strategie u prosp ^chov^ horších chlapc^, kte^í musí v nevyhnutelných p ^ijíma^kách napnout síly, pokud cht^jí na jimi žádané elektropr^myslovky a u prosp^chov^ lepších dívek, které volí snadnou strategii postupu na obchodní akademie bez p^ijíma^ek; p^itom je nevedou zájmy o ekonomii, ale prozatímní nerozhodnutost co v budoucnosti d ^lat a obchodní akademie tak vystupují jako „levná gymnázia” ve smyslu studijních požadavk ^. Jak již bylo ^e^eno, Modrá škola je jednou ze dvou „elitn^jších” ZŠ z našeho souboru. Výzkum zde provád^l Miroslav Rendl. Je to škola profilující se matematickým sm ^rem s velkou úsp^šností absolvent^ na pr^myslových školách, gymnáziích, lyceích i obchodních akademiích. Volba povolání by se tu dala shrnout pod metaforu racionální harmonie. Absolventi tu ve v ^tšin^ mají n^jaký ur^itý profesní projekt, v n^kterých p^ípadech velmi konkrétní. Tyto projekty jsou podle oblastí zájm ^ rozlišitelné do technické, obchodnické, právní, u ^itelské a um^lecké oblasti. Všeobecn^ je zde dobrý odhad vlastních možností. V ^tšina absolvovala n ^jaké p^ípravné kursy, v^tšina šla do p^ijíma^ek, celkov^ celé ^ízení prob^hlo opravdu anebo p ^ibližn^ úsp^šn^ . Výzkum se zde soust ^edí p^edevším na to, jak vznikly tyto „dobré plány”, jasné projekty a jaké se volí cesty k jejich dosažení, jaké jsou tedy p^edstavy o zapadnutí zvolené školy do projektu (obvykle pom^rn^ vhodné, nebo ne nevhodné), jaké jsou rozhodovací procesy pro jakou trajektorii/ projekt. Problematiku limit^, kterým se museli p^edevším pod^izovat absolventi Hn^dé, R^žové a Žluté rozpracovává z jiného úhlu ve své studii z Bité školy Miroslav Klusák. Absolventi této školy
9
jakoby vlastn^ p^ed sebou žádné limity nem^li. Nenajdeme tu žádné u^n^, zato naprostou p^evahu gymnazist^, lyceist^ a adept^ obchodních akademií. Podle studijních výsledk ^ by vlastn^ všichni mohli jít na gymnázium. Rovn^ž by mohli využít svých skv^lých výsledk^ p^i p^ijetí bez p^ijíma^ek na odborné školy. Studie se snaží odpov^d^t na otázku, kde se bere toto rozd ^lení stejn^ schopných na „ambiciózní” gymnazisty a „umravn ^né” adepty obchodních akademií, a odpov ^d' hledá v konkuren^ním diskursu „polož si otázku, zda na to máš”, kterým jsou absolventi v Bílé t ^íd^ pokoušeni. Étos tohoto diskursu je zjevn^ na hony vzdálen „sociálním” diskurs ^m na školách jako je Hn^dá ^i R^žová nebo Žlutá, kde jsou absolventi vedeni spíš k tornu, aby se pokusili dostat kam nejvýš mohou. Dále se studie zabývá analýzou mýt^ o neur^itosti, kterou je v d^tských p^edstavách gymnázium obklopeno a kv^li které je odmítáno, versus analýzou mýt^ o ur^itosti a prakti^nosti, kterou se mají vyzna^ovat odborné školy jako jsou obchodní akademie. Jak vidíme, profi-volba na každé škole má svá specifická témata siln ^ ovlivn^ná konkrétním kontextem profilace školy a sociokulturním složením populací, které se zde u ^í. Spole^né teoretické záv^ry je možné ^init patrn^ pouze v rámci analogických kontext ^ - nap^íklad o postoji d^tí k p^ijímacím zkouškám, o schopnostech odhadovat své možnosti, o strategiích úsp ^chu, o rozložení tendencí mezi pohlavími, o úloze rodi ^^ a rodin, o zdrojích zájm^, které k volbám škol vedou, v^bec o postavení zájm^ a p^edstav o konkrétním uplatn^ní v rámci profi-volby. P^edkládané texty jsou tak strukturovány specifickými požadavky profi-volby v daném kontextu a citlivostí autor ^ k tomuto kontextu, kterou ve studovaných t^ídách dlouhodob^ p^stovali.
Praktické inspirace pro zakladní školu Analogicky je tornu se spole^nými praktickými záv^ry. A tak jsou formulovány a zevrubn ^ji diskutovány jen v textu Miloše Ku ^ery - bezprost^edn^ pro Hn^dou školu, navšt^vovanou d^tmi, které jsou dle b^žných p^edstav nejvíce „pot^ebné”, nejvíce zasluhující asistenci radou ^i pomocnou rukou. Jen nazna^eny jsou v textu Miroslava Klusáka - bezprost^edn^ pro Bílou školu, navšt^vovanou d^tmi, které kvalitu svých schopností a svého rodinného zázemí osv ^d^ily již p^i p^ijíma^kách do t^etího ro^níku prvního stupn^ . Implicitní význam praktických návrh^ ve druhém z jmenovaných text^ ovšem nespo^ívá v p^ekvapivém odhalení toho, že i nadané d ^ti a angažovaní rodi^e mohou jendat tak, že lze uvažovat o tom, jak by s pomocí školy mohli jednat lépe. Nýbrž, v symbolickém vyzna ^ení toho, že návrhy Miloše Ku^ery p^ece jen mohou být ^teny v platnosti inspirace pro širší okruh adresát ^, než je Hn^dá škola ^i školy daného typu. To spole ^né, s ^ím se potýkají d^ti na Hn^dé i Bílé škole, ale též na R^žové, Žluté i Modré, ale z^ejm^ též na všech školách námi sledovaných typ ^, m^žeme zredukovat na dva okruhy - na „hledání svého zájmu” a na „práci s nároky, které jsou se sledováním tohoto zájmu spjaté”. Druhého z jmenovaných okruh^, se pak v textu Miloše Ku^ery týká, za prvé, jeho p ^ání, aby byly d^ti školou vedeny k vyhýbaní se „silnicím nižší t ^ídy” ^i „objížd'kám” - jinými slovy jde o „laciné strategie”, diskutované ve škole Bílé, nalezené v R^žové zvlášt^ v p^ípad^ chlapc^, ve Žluté zvlášt^ v p^ípad^ dívek a potenciáln^ p^ítomné i v Modré (alespo ^ u dvou dívek s nadpr^m^rným pr^m^rem, volících technické lyceum a obchodní akademii, kam se dostaly na pr ^m^r; u podpr^m^rného chlapce, který se na pr ^m^r dostal na podnikatelskou akademii za cenu slibu, že již nepodstoupí zkoušky na ve^ejné obchodní akademie; u t ^í u^^^, kte^í se bez zkoušek dostali na st^ední odborné u^ilišt^, byt' jejich spolužák se s horším pr^m^rem dostal „na pr^m^r” na SPŠ strojnickou). Za druhé, se práce s nároky týká doporu ^ení, která jsou zam^^ ená na problém intelektuálního ovzduší na druhém stupni. Doporu^ ovat školám, aby „donutily” co nejvíce žák ^ k p^íprav^ na p^ijímací zkoušky a ke konání p ^ijímacích zkoušek na SS, nebo aby trénovaly zkoušky nane ^isto, zní na první pohled jako nošení d^íví do lesa. Vždyt' u^itelé mají dost problém^ s žáky, co si o sob ^ myslí, že jsou budoucí st^edoškoláci, jejichž „píle a prosp ^ ch” však spíše sabotuje práci v hodinách. A p^ípravné kurzy i zkoušky nane ^isto nabízejí st^ední školy, navíc orientované dle svých specifických požadavk^ . A krom toho, ve zbývajících školách jsme sami mohli zaznamenat, že p ^ijíma^ky 10
z minulých let (a^ už amatérsky ^i komer^n^ ší^ené) byly používány alespo^ v hodinách matematiky a ^eského jazyka. Jde však práv^ o ono intelektuální ovzduší na druhém stupni, které jakoby se zhoršilo nejen od dob našich studií, ale i od po ^átku 90. let, kdy jsme provád ^li etnografický výzkum na druhém stupni. V rámci daného longitudinálu jsme pak m ^li možnost pozorovat, jak zvlášt ^ p^i masívn^jším odchodu studijn^ orientovaných žák^ na víceletá gymnázia, zvlášt^ v sedmém ro^níku, dobývají i terén vyu^ovacích hodin žáci uznávaní spíše za svou odbornost v mimoškolních aktivitách a odvahu k transgresi. Nejde tedy o objev, ale povinné konstatování možná banálního. A taky o p ^ímluvu za na^asování po^átku p^íprav na p^ijímací zkoušky již do sedmého ro ^níku. A taky o p^ímluvu za další hledání forem, jež by d^tem zprost^edkovaly co nejp^esn^jší p^edstavu o jejich schopnostech obstát v konkurenci a jež by mobilizovaly k intelektuální práci co nejširší okruh žák^. Návrh, aby se od sedmého ro^níku mapovaly individuální koní ^ky a zájmy d^tí, se týká již prvého z výše jmenovaných okruh ^ - hledání vlastních zájm^. S oporou o psychoanalytické myšlení zde autor rozlišuje žádoucí a nežádoucí, resp. mén^ a více rizikové volby. P ^i^emž mezi mén^ rizikové za^azuje volby „um^leckého charakteru” a „zájem o po^íta^e” - což by šlo také ^íst jako zájem o ^emeslo a zájem o techniku, kdy „po ^íta^” jakoby dnešním d^tem nahrazoval „stroj” z ^as^ Julese Verva. Rovn^ž navrhované exkurze, které by m^ly d^ti seznámit s praxí jimi tušených profesí a které by tak byly šité na míru, nejsou zamýšlené jen k manipulaci s jejich volbou jako takovou. Ve vztahu k rizikovosti volby p ^edm^tu zájmu jde více o to, ukázat d ^tem, jak pot^šení z profese jde nutn^, anebo nezávazn ^, avšak plodn^, ruku v ruce s využíváním školou zprost ^edkovávaných kognitivních oblastí. Rovn ^ž navrhované speciáln^ uspo^ádané moduly látky, a to ve form^ projektového vyu^ování, zas odpovídají touze d^tí daného v^ku po „doopravdy” a „ted"`, anebo, v opa^ném neutralizujícím smyslu, i prodlužujícím se školním vzd ^láváním indukovanému p ^ání „radši jako” a „radši pozd^ji”. Záv^rem p^ehledu praktických inspirací se chceme k obdivu v ^^i práci sledovaných škol, který vyjád^ila na konci svého textu Dana Bittnerová, p ^idat nejen za sebe, ale za celou Pražskou skupinu školní etnografie. A dále, když Miroslav Rendl v P ^edmluv^ k „První t^íd^” charakterizoval vznik naší skupiny, napsal: „Pražská skupina školní etnografie vznikla n ^kdy koncem roku 1990. Byla to doba siln^ protransforma^ního ideologického klimatu, kdy heslem byla zm ^na školy. My jsme byli naopak p^esv^d^eni, že se toto volání neopírá o dostate^né poznání školy, protože dosavadní empirické výzkumy školy jsou nedostate^né, p^edevším že je nedostate^né poznání školy zevnit^, z pozice jejích aktér^, jako skute^né d^ní v hodinách a o p^estávkách, jehož smysl lze postihnout jen se znalostí biografie konkrétní t^ídy.” (Pražská skupina školní etnografie. První t^ída. P^íloha záv^re^né zprávy o ^ešení grantového projektu GA ^R 406/94/1417 „Žák v m^nících se podmínkách sou^asné školy”. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1998, s. i.) Cítíme-li se nyní povoláni k formulaci praktických záv^r^, pak nikoli proto, že bychom mysleli, že jsme již beze zbytku spinili výše vyty^ený úkol a máme nyní patent na to, ^íkat školám, v ^em a jak se mají zm^nit. Povolaní se cítíme k vd^^nosti Hn^dé, R^žové, Žluté, Modré a Bílé škole za dev^t let pohostinství.
11