PRÁVO a) Vysvětlete, co je to právo, jaký je vztah mezi objektivním a subjektivním právem Právo – soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti. Právní předpisy závazně určují, jak se členové organizované pospolitosti mají chovat, aby byl soulad v jejich vzájemných vztazích a v jejich právech a povinnostech ke společenské autoritě, která právní předpisy tvoří a vydává. Objektivní právo jsou právní předpisy (zákony, vládní nařízení, vyhlášky). Společenské vztahy upravené objektivním právem jsou právní vztahy (kupní smlouva, pracovní poměr, manželství...). Právní vztahy zakládají jednak povinnosti, jednak nároky a oprávnění. Subjektivní právo je nárok, oprávnění účastníka právního vztahu. Vztah mezi objektivním a subjektivním právem je chápán jako vztah mezi abstraktním a konkrétním právem. Vývoj práva - nepsaná pravidla (zvykové, obyčejové právo), předávají se ústní tradicí a výchovou, vzniká v rodových společnostech ještě před vznikem států, dotýká se především ustanovení trestního práva, autory práva stařešinové, církevní hodnostáři - psané právo vzniká se státem, stát současně toto právo vynucuje - pozitivní právo – platné právo, které je ze své podstaty nedokonalé - přirozené právo – protiklad práva pozitivního, odvozuje se od přírody, Boha, lidského rozumu teorie přirozeného práva byla překonána vývojem právní vědy v současné době se termínem přirozené právo označují obecně uznávaná základní lidská práva a svobody Právní řád – souhrn všech právních předpisů ve státě, je závazný pro občany daného státu i pro cizí státní příslušníky, kteří se na území daného státu zdržují současně je však každý vázán i právním řádem vlastního státu Právní síla – je dána důležitostí právní normy, orgánem, který ji přijal, názvem
b) Vysvětlete descendenční teorii právního řádu, vysvětlete, co je to právní norma Descendenční, sestupná teorie právního řádu – právní řád je uspořádán stupňovitě - ústava a ústavní zákony (nadřazeny mohou být ustanovení mezinárodního práva) - zákony a zákonná opatření navazující na ústavní právní předpisy (= základní právní předpisy) - vládní nařízení (vláda) a vyhlášky (ministerstva, nižší státní orgány-obce) (= nižší podzákonné předpisy) Právní řád každého právního řádu tvoří jednotný myšlenkový a logicky uspořádaný celek, jednotlivé právní normy na sebe navazují a nesmějí být ve vzájemném rozporu. V případě pochybností rozhoduje ústavní soud, jako jediný může zrušit ustanovení odporující právnímu předpisu vyšší právní síly. Samozřejmě v průběhu vývoje práva ruší patřičný orgán již nevyhovující právní normy. Právní řád je závazný pro občany i stát, toto je rys právního státu. Dodržování právního řádu je obtížné, je obsáhlý, v pohybu. Právní norma Právní řád se skládá z právních předpisů (zákony, vyhlášky), předpis se skládá z právních norem. Právní normy jsou základními jednotkami celého právního řádu. Právní norma je závazné pravidlo chování, které je vydáno příslušným státním orgánem v předepsané formě. Dodržování právní normy je vynutitelné státní mocí (+ právní řád mezinárodní, právní řád církevní). Určení povinnosti právní normy stanovuje, komu je právní norma adresována, kdo je podle ní povinen buď něco činit, nebo se zdržet nějakého jednání. Sankce - účel preventivní a represivní - jsou i právní normy, které nejsou sankciovány (soukromé sázky a hry, jejichž výhry nejsou vynutitelné) - vztah mezi právními a morálními hodnotami Druhy právních norem - kogentní (bezvýhradně závazné) právní normy
- dispozitivní (relativně nezávazné) právní normy (přenechávají účastníkům možnost, aby si dojednali obsah smluv odlišně) Právní předpisy - právní předpisy tvoří a vydávají státní orgány uzákoněným postupem a v předepsané písemné formě, tvorba právních předpisů = legislativa - protože neznalost právních předpisů neomlouvá, vychází Sbírka zákonů České republiky (ústava, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření – právní předpis vydaný místo zákona v naléhavém případě v době, kdy je příslušný zákonodárný zastupitelský orgán rozpuštěn, po ustavení zákonodárného orgánu musí být dodatečně schválen, jinak pozbývá platnosti, vyhlášky, mezinárodní smlouvy, nálezy Ústavního soudu) - méně důležité prováděcí předpisy se uveřejňují ve věstnících ostatních ministerstev - právní norma ve Sbírce je chronologicky číslovaná, kromě čísla, názvu a data vydání je v záhlaví uveden státní orgán, který předpis vydává - v citacích se uvádí název předpisu, jeho číslo lomené rokem vydání
c) Stručně charakterizujte obsah ústavního práva Ústavní právo je tvořeno souhrnem právních norem, které upravují především - formy a druh státu - obsah státní moci - rozdělení a výkon státní moci - základní práva a povinnosti občanů Prameny ústavního práva jsou ústavní zákony, mají největší právní sílu. Sama ústava je nejvyšší zákon státu. Ústavu mohou měnit a doplňovat ústavní zákony. Hlavními prameny ústavního práva České republiky jsou ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., která je podle článku č. 3 ústavy součástí ústavního pořádku České republiky. Ústava České republiky - preambule a 113 článků rozdělených do osmi hlav (Základní ustanovení, Moc zákonodárná, Moc výkonná, Moc soudní, Nejvyšší kontrolní úřad, Česká národní banka, Územní samospráva, Přechodná a závěrečná ustanovení (obsah jednotlivých hlav je, myslím, dostatečně znám) Listina základních práv a svobod Listina je součástí ústavního pořádku České republiky, vznikala na podkladě Všeobecné deklarace lidských práv (přijalo Valné shromáždění OSN 10. prosince 1948). Obsahuje celkem čtyřiačtyřicet článků, práva jsou formulována stručně, předpokládá se, že podrobnosti stanoví zákon. Listinou se Česká republika řadí mezi demokratické právní státy, které nezacházejí se svými občany libovolně, ale respektují přirozená základní lidská práva a svobody. Patří mezi ně mimo jiné - právo na život a nepřípustnost trestu smrti - právo na osobní svobodu, takže každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá - svoboda pohybu, pobytu, myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání, umělecké tvorby - nikdo nemůže být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodu překročení zákona a zákonným způsobem - nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním - každý má právo vlastnit majetek - základní politické svobody (nepřípustnost cenzury, svoboda projevu a šíření informací, právo svobodně se sdružovat a podílet se na správě veřejných věcí přímo, nebo prostřednictvím volených zástupců, nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství) - hospodářská a sociální práva (právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, sdružovat se v zájmových a odborových organizacích, právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky, právo na hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, právo na ochranu zdraví, právo žen a mladistvých a osob zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky) - kulturní práva (právo na vzdělání, zákonná ochrana práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, právo přístupu ke kulturnímu bohatství, právo na příznivé životní prostředí, národnostním menšinám je zaručena možnost sdružovat se v národnostních sdruženích a rozvíjet vlastní kulturu, rozšiřovat a přijímat informace ve vlastních mateřských jazycích) - právo na soudní a jinou právní ochranu (právo domáhat se vlastního práva u nezávislého a nestranného soudu či jiného státního orgán, právo na právní pomoc v řízení před soudem či jiným státním orgánem, při neznalosti jednacího jazyka právo na tlumočníka)
d) Charakterizujte obec a charakterizujte jednotlivé orgány obce Správní právo, obec
Správní právo zahrnuje předpisy o výkonné státní moci a o veřejné správě, tj. o organizaci a činnosti státního administrativního aparátu, a o územní samosprávě. Státní administrativní aparát tvoří ústřední orgány státní správy (ministerstva), jednak orgány místní správy a samosprávy (obecní úřady). Působnost orgánů státního administrativního aparátu se týká rozmanitých oblastí života společnosti, které spolu navzájem málo souvisejí (veřejný pořádek, zdravotnictví, stavebnictví, sociální péče, občanské záležitosti, péče o životní prostředí...). Proto je správní právo souhrnem velkého množství různorodých právních předpisů. Občanům nejbližší organizační útvary veřejné správy jsou obce. Obec je právnickou osobou, vystupuje a jedná v právních vztazích samostatně svým jménem a na svoji odpovědnost. Každá obec má jméno, může mít svůj znak a obecní prapor. Má svůj majetek a finanční zdroje, s nimiž samostatně hospodaří podle svého rozpočtu. Finanční zdroje obce tvoří výnosy z obecního majetku, z obecních podnikatelských činností, místní daně a poplatky, podíly na daních odváděných do státního rzpočtu, dotace ze státního rozpočtu, dary, výnosy sbírek, loterií apod. Celé území České republiky se člení na obce. Území každé obce tvoří intravilán (vnitřní část určená k bydlení a k zástavbě) a extravilán (vnější část, která je tvořena poli, loukami, lesy, cestami, rybníky). O své území je obec povinna se starat. Výjimečně části uzemí obcím nepatří (vojenské prostory). Podle velikosti se obce dělí na: - obce - města - statutární města (jejich území se může členit na městské obvody nebo na městské části s vlastními samosprávnými orgány) - hlavní město Praha Obce mohou vytvářet dobrovolné svazky obcí, mohou spolupracovat s obcemi cizích států, mohou být členy mezinárodních sdružení místních orgánů. V činnosti obce se rozlišuje samostatná působnost, tj. správa vlastních obecních záležitostí, tzv. obecní samospráva, a přenesená působnost, tj. výkon státní správy v rozsahu, v jakém ji stát podle míry decentralizace přenesl na obce některými svými zákony. V rámci samostatné působnosti obec nepodléhá žádnému nadřízenému státnímu orgánu, řídí se jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými k jejich provedení (hospodářský, sociální a kulturní rozvoj obce, tvorba a ochrana zdravého životního prostředí, všestranné uspokojování potřeb občanů) V rámci přenesené působnosti se obec podílí na výkonu státní moci. V této činnosti podléhá nadřízeným státním orgánům a řídí se sneseními vlády a směrnicemi ústředních orgánů státní správy (rozhodování o právech a povinnostech občanů a právnických osob podle zákonů o ochraně zemědělského půdního fondu, o správních poplatcích, stavebním řádu, o přestupcích a jejich trestání. Občany obce jsou všechny fyzické osoby, které mají v obci trvalý pobyt nebo jim bylo uděleno čestné občanství. Všichni zletilí občané jsou oprávněni k účasti na zasedání obecního zastupitelstva, k podávání písemných návrhů orgánům obce a podle zvláštních zákonů k hlasování v místním referendu a k účasti při volbách obecních orgánů. Orgány obce jsou obecní zastupitelstvo (ve městech městské zastupitelstvo), obecní (městská) rada, starosta (ve statutárních městech se nazývá primátor) a obecní (městský) úřad. Obecní zastupitelstvo je nejvyšším orgánem obce. Podle velikosti obce má pět až pětapadesát členů volených občany. Rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech obce, schvaluje rozpočet a vyúčtování hospodaření. Obecní zastupitelstvo volí členy obecní rady, starostu a jeho zástupce. Obecní rada je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti. Má pět až třináct členů, tvoří ji starosta, jeho zástupce a další radní. Obecní rada se nevolí v obcích, kde má obecní zastupitelstvo méně než patnáct členů. Starosta zastupuje obec navenek, svolává a řídí schůze obecní rady a zasedání obecního zastupitelstva. Obecní rada zřizuje komise jako své iniciativní a kontrolní orgány. Obecní úřad tvoří starosta, zástupce starosty a zaměstnanci obecního úřadu. Ze zaměstnanců lze zřídit odbory pro jednotlivé úseky činnosti. Má-li obecní úřad alespoň dva odbory, řídí práci zaměstnanců tajemník obecního úřadu.
e) Stručně charakterizujte obsah trestního práva Trestní právo je souhrnem právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění proti chráněným společenským a individuálním zájmům. Tato provinění se nazývají trestné činy. Odvětví trestního práva je pojmenováno podle svých sankcí, trest, které postihují pachatele trestných činů. Rozlišuje se trestní právo - hmotné (materiální) - trestní (procesní)
Trestní právo hmotné, jehož hlavním pramenem je trestní zákon (po novelizacích uveřejněný pod č. 65/1994 Sb.), obsahuje právní normy o podmínkách a způsobech trestání. Mimo jiné vymezuje, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají. Trestní právo procesní upravuje postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při soudním trestním řízení a při výkonu uložených trestů, popř. ochranných opatření (ochranné léčení, ochranná výchova). Hlavním pramenem je zákon o trestním řízení soudním (trestní řád, uveřejněný po novelizacích pod č. 69/1994 Sb.).
f) Vysvětlete problematiku související s pachateli trestních činů Pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba, popř. skupina fyzických osob (spolupachatelé). Za účast na trestném činu je trestně postižitelný i pachatelův návodce, pomocník nebo organizátor. Trestnost se vztahuje i na nedokončený trestný čin (pokus), popř. i na přípravu k trestné činnosti. Trestně odpovědný je pachatel, u něhož jsou splněny podmínky trestní odpovědnosti – naplnění skutkové podstaty a vina. Skutková podstata trestného činu je jako definice obsažená ve zvláštní části trestního zákona. Skutková podstata je naplněna, když činnost pachatele se s ní shoduje. Vina je pachatelův psychický vztah ke skutečnostem naplňujícím skutkovou podstatu. Základní formy viny jsou úmysl a nedbalost. Za úmyslné se považuje jednání pachatele, který chtěl porušit trestní zákon. Nedbalý pachatel buď věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale spoléhal se, že k tomu nedojde (nedbalost vědomá), nebo to nevěděl, ačkoliv to vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Podmínkou trestní odpovědnosti je většinou pachatelův úmysl. Jen u malého počtu trestných činů je pachatel trestně postižitelný i za nedbalost. I když je dokázáno naplnění skutkové podstaty i vina, jednající osoba je beztrestná, jestliže jednala v nutné obraně, nebo v krajní nouzi, nebo neměla dostatečný věk, nebo byla nepříčetná, nebo, oprávněně použila zbraň. Těchto pět okolností vylučuje trestnost.
g) Uveďte základní skupiny trestních činů a druhy trestů, které mohou soudy ukládat Druhy trestů Podle českého trestního zákona mohou soudy ukládat trest: - odnětí svobody - ztráty čestných titulů a vyznamenání - ztráty vojenské hodnosti - zákaz činnosti - propadnutí majetku - peněžitý trest - propadnutí věci - zákaz pobytu - vyhoštění z území České republiky (pouze cizincům) Výše trestu se určuje v zákonem daném rozpětí, přihlíží se k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (přiznání, upřímná lítost, náhrada způsobené škody, recidiva). Při trestném stíhání mladistvých ve věku od patnácti do osmnácti let se kromě jiných úlev snižují trestní sazby na polovinu. Trestní činy Zvláštní část trestního zákona obsahuje téměř 200 skutkových podstat trestných činů uspořádaných do dvanácti kapitol, hlav. Všechny trestné činy mají své názvy a za formulacemi jejich skutkových podstat jsou uvedeny druhy příslušných trestů. I. Trestné činy proti republice – vyzvědačství, hanobení republiky a jejího představitele, ohrožení státního tajemství II. Trestné činy hospodářské – neoprávněné podnikání, padělání peněz, zkrácení daně, ohrožení devizového hospodářství III. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – útok na veřejného činitele, zneužívání pravomoci veřejného činitele, úplatkářství, křivé obvinění, křivá výpověď svědka, znalce nebo tlumočníka IV. Trestné činy obecně nebezpečné – ohrožení životního prostředí, nedovolené ozbrojování, šíření toxikomanie V. Trestné činy hrubě narušující občanské soužití – týrání zvířat, výtržnictví, opilství, šíření poplašné zprávy, pomluva, ohrožování mravnosti, neposkytnutí pomoci VI. Trestné činy proti rodině a mládeži – dvojí manželství, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, ohrožování mravní výchovy mládeže, podávání alkoholických nápojů mladistvím VII. Trestné činy proti životu a zdraví – vražda, ublížení na zdraví, rvačka, nedovolené přerušení těhotenství VIII. Trestné čin proti svobodě a lidské důstojnosti – útisk, znásilnění, loupež, vydírání, omezování osobní svobody
IX. Trestné činy proti majetku – krádež, zpronevěra, neoprávněné používání cizí věci, poškozování cizí věci, podvod, lichva X. Trestné činy proti lidskosti – podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod, genocidium XI. Trestné činy proti brannosti a proti civilní službě – neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách XII. Trestné činy vojenské – neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, porušování povinností strážní služby, nesplnění bojového úkolu Zásady práva procesního: - orgány činné v trestním řízení objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti svědčící v jeho prospěch - obviněný není povinen při výslechu odpovídat a nesmí být donucován k výpovědi a k doznání - obviněný má právo mít obhájce - nikdo nemůže být trestně stíhán jinak než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem - trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem - jednání před soudem je ústní a veřejné, pokud se nevyskytne zákonný důvod pro vyloučení veřejnosti V trestním řízení má důležitou úlohu státní zástupce. Státní zastupitelství zastupuje stát u soudu, jeho hlavním úkolem je podávat jménem státu obžalobu v trestním řízení a plnit povinnosti, které mu v souvislosti s tím ukládá trestní řád. Za státní zastupitelství jedná jeho vedoucí nebo jím pověřený státní zástupce.
