Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
„Právní aspekty domácího násilí“
Bakalářská práce
Autor:
Eliška Toušová Boldová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D.
duben 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
v Praze dne 22. dubna 2013
Eliška Toušová Boldová
Poděkování: Chtěla bych poděkovat PhDr. Ingrid Matouškové, Ph.D. za vstřícnost a ochotu poradit při vypracovávání této bakalářské práce.
Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá fenoménem domácího násilí z pohledu příslušníka Policie České republiky. Definuje základní pojmy, jako jsou domácí násilí, příčiny, formy a znaky domácího násilí. Práce rovněţ podává charakteristiku agresora (násilné osoby) a organizací pomáhajících obětem domácího násilí. Důleţitým přínosem práce je komplexní analýza moţností boje proti domácímu násilí se zaměřením na legislativní moţnosti boje a praktický postup policisty proti domácímu násilí v České republice dle zákona č. 283/1991 Sb. a zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky a srovnání těchto moţností se situací ve vybraných státech světa. Klíčová slova: pachatel, oběť, agresivita, rodina, domácí násilí, fyzické násilí, SARA DN, omezení.
Annotation: This bachelor thesis deals with the phenomenon of domestic violence from the view of a policeman of the Czech Republic. It defines the basic conceptions such as domestic violence, causes, forms and signs of domestic violence. The work also characterizes an aggressor, a victim and organizations helping the victims of domestic violence. An important contribution of the work is a complex analysis of the possibilities of the fight methods and a practical procedure of a policeman against domestic violence in Czech republic according to the Czech law Nr. 283/1991 of the Collection (Code) of laws and Nr. 273/2008 of the Collection (Code) of laws and to compare these possibilities with the situation in the chosen states of the World. Key words: offender, victim, aggression, family, domestic violence, physical violence, SARA DN, restriction.
OBSAH: ÚVOD......................................................................................................................................... 8 1. CHARAKTERISTIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ ................................................................... 10 1.1 Definice pojmů domácí násilí ................................................................................. 10 1.2 Formy domácího násilí ............................................................................................ 12 1.3 Znaky domácího násilí ............................................................................................ 14 1.4 Příčiny domácího násilí ........................................................................................... 15 1.5. Teorie příčin domácího násilí včetně teorií feministických ................................... 17 1.6 Dynamika a cyklus domácího násilí ....................................................................... 18 2. OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ ............................................................................................. 20 2.1 Ţeny a domácí násilí ............................................................................................... 20 2.1.1 Psychologické důsledky násilí: ................................................................. 21 2.1.2 Stadia rozvoje syndromu týrané ţeny: ...................................................... 23 2.2 Děti a domácí násilí ................................................................................................. 23 2.3 Zdravotně postiţené osoby a domácí násilí ............................................................ 26 2.4 Osoby vyššího věku – senioři a domácí násilí ........................................................ 27 2.5 Muţi a domácí násilí ............................................................................................... 28 3. PRÁVNÍ ASPEKTY DOMÁCÍHO NÁSILÍ ....................................................................... 30 3.1 Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím ........................................................................................................... 30
5
3.2 Domácí násilí v trestním právu ............................................................................... 31 3.3 Trestní řád, zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů ............................ 33 3.4 Přestupkový zákon, zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů ......................................................................................................................... 34 3.5 Zákon o Policii České republiky č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů.. 35 3.6 Zákon o rodině č. 94/1964 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů ................ 36 3.7 Občanský zákoník zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů ................... 37 3.8 Občanský soudní řád zák. č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů ............... 39 4. FUNKCE A POSTUP POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY V PŘÍPADECH ZJIŠTĚNÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ .............................................................................................................. 41 4.1 Příslušnost orgánu policie ....................................................................................... 42 4.2 Postup policistů v případě zjištění domácího násilí ................................................ 42 4.3 Vykázání ................................................................................................................. 44 4.4 Postup policie České republiky při vykázání ve zvláštních případech ................... 46 4.5 Postup policistů po ukončení výjezdu k incidentu .................................................. 47 5. POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ ......................................................................... 50 5.1 Organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí ......................................... 51 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 55 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ............................................................. 57 CITACE Z ELEKTRONICKÝCH MÉDIÍ A WEBOVÝCH STRÁNEKChyba! Záloţka není definována.
6
ZÁKONNÉ NORMY, INTERNÍ PŘEDPISY .................... Chyba! Záloţka není definována. PŘÍLOHY ............................................................................ Chyba! Záloţka není definována.
7
ÚVOD Ústava a Listina základních práv a svobod zakotvují základní práva a svobody občanů České republiky a stanoví zásady, na kterých je postaven právní řád České republiky. Podle Listiny základních práv a svobod jsou občané naší republiky svobodní a rovní v důstojnosti i právech a tato práva a svobody jsou všem zaručena bez jakékoliv diskriminace. V Listině základních práv a svobod je rovněţ stanoveno, ţe kaţdý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Podle článku 32 Listiny základních práv a svobod je také rodičovství a rodina pod ochranou zákona. Zaručena je téţ zvláštní ochrana mladistvých a dětí. Z toho vyplývá povinnost státu chránit základní práva a svobody svých občanů a stát nemůţe a ani by neměl tolerovat ţádné takové případy, kdy je do nich zasahováno, a to ani, kdyţ k nim dochází v okruhu blízkých osob, nejčastěji v partnerských a rodinných vztazích. Stát má za povinnost řešit všechny případy porušování základních práv a poskytovat ochranu ohroţeným osobám, a to i v případě násilí páchaného v soukromí, „za zavřenými dveřmi“. Domácí násilí je právě jedním problémů, který by měl stát nekompromisně a bez průtahů řešit, neboť tato oblast se dotýká celé veřejnosti bez rozdílu vzdělání, společenského postavení, pohlaví, věku, národnosti, či schopností uplatnění se na trhu práce. Za oběti domácího násilí nejsou povaţovány pouze ţeny, kterých se sice tento jev týká stále nejvíce, ale můţe zasáhnout i muţe, seniory, zdravotně postiţené osoby a v neposlední řadě děti, na které má domácí násilí zvlášť negativní dopad z hlediska jejich dalšího celkového vývoje. Protoţe je domácí násilí specifickým fenoménem s určitými vlastnostmi a znaky, které nemusí být laikům na první pohled zřejmé, tak se povolaní odborníci v České republice zejména od přelomu tisíciletí snaţí medializovat skutečný problém. Prvním zásadním krokem k řešení problému byla novela trestního zákona v roce 2004, kdy byla stanovena skutková podstata trestného činu § 215a Týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě. V novém trestním zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) s účinností od 1. ledna 2010, který nahradil bývalý trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se objevuje § 199 Týrání osoby ţijící ve společném obydlí. I tento paragraf lze hovorově nazvat „paragrafem domácího násilí“.
8
Dalším významným počinem ke kontrole domácího násilí byl zákon č. 135/2006 Sb., který přinesl institut vykázání jednak do zákona o policii a jednak do občanského soudního řádu. Zákonodárce do kontroly domácího násilí zainteresoval i sociální pracovníky a psychology. Protoţe do té doby na tak specifický nástroj nebyla připravena ani sociální péče, byla tímto zákonem zřízena intervenční centra, která oběti domácího násilí poskytují bez prostřední individuální psychologickou a sociální pomoc. I přes vysokou nebezpečnost a medializaci je domácí násilí v České republice ze strany kompetentních institucí stále ještě nedostatečně kontrolováno a sledováno. I proto bylo zaloţeno několik nestátních organizací, které se na monitoring a pomoc obětem domácího násilí zaměřují. Bylo vydáno mnoho publikací a článků, jejichţ cílem je fenomén domácího násilí popsat a ujednotit obecné postupy, jak výskyt domácího násilí eliminovat a řešit zejména ze strany státních orgánů České republiky. Ţádné násilí, tedy ani domácí, není soukromou záleţitostí, jak se dost občanů mylně domnívá, a proto je plně odůvodněna legitimnost zásahu ze strany státu vůči narušiteli. Omezování násilí ve všech formách patří k základním úkolům resortu Ministerstva vnitra České republiky a nezastupitelnou roli v tomto sehrává Policie ČR, které ze zákona vyplývá povinnost chránit bezpečnost osob a majetku, odhalovat trestné činy, zjišťovat jejich pachatele, konat vyšetřování, odhalovat přestupky a plnit další úkoly stanovené tímto zákonem. Zákon č. 135/2006 Sb. včlenil do tehdy platného zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky instinkt vykázání a současně s povinností při uplatnění tohoto nástroje informovat místně příslušný soud a intervenční centrum, coţ samo o sobě přineslo interdisciplinární (mezioborovou) spolupráci při řešení tohoto sociálně patologického jevu. S novým zákonem č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky došlo k výraznému zjednodušení aplikace institutu vykázání, neboť z původního rozhodnutí ve správním řízení proti kterému bylo moţno podat příslušný opravný prostředek, se stal faktický pokyn, kdy o případné námitce proti němu rozhoduje krajské ředitelství policie.
9
1. CHARAKTERISTIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ – VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŦ 1.1 Definice pojmů domácí násilí Pojem „domácí násilí“ byl převzat z anglického termínu „Domestic violence“. V současnosti je domácí násilí pokládáno za zvláštní, samostatný a komplikovaný fenomén, který zahrnuje veškeré projevy fyzického, psychického, sociálního, ekonomického a dalšího násilí. Domácí násilí je specifické a od ostatních forem delikventního jednání se liší tím, ţe je násilí mezi nejbliţšími osobami vytváří vztah v závislosti oběti na útočníkovi a je zaměřeno na získání moci útočníka (násilná osoba) nad obětí (ohroţená osoba). Násilná osoba – osoba, která svým jednáním ohroţuje druhou osobu na ţivotě, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti. S ohroţenou osobou ţije ve společném obydlí a je s ní v intimním, rodinném, či jiném obdobném vztahu a lze důvodně předpokládat, ţe se tato osoba bude dopouštět i nadále násilí vůči ohroţené osobě. Ohroţená osoba – osoba, proti níţ směřuje domácí násilí, ze strany násilné osoby. Je ohroţena nebezpečným útokem proti ţivotu, zdraví nebo svobodě nebo zvlášť závaţným útokem proti lidské důstojnosti. Doposud není stanovena jednotná definice domácího násilí. Odborníci z různých vědních disciplín, se však shodují na jeho určujících a klíčových znacích, kterými jsou opakování, dlouhodobost, jasné rozdělení rolí osoby ohroţené a osoby násilné a neveřejnost. Vzhledem k rozmanitosti pojmu domácího násilí uvádím několik definic, které se v klíčových bodech shodují.
10
Domácí násilí je: a)
fyzické, psychické, nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manţely,
druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti.
Intenzita
násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopnosti včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah. Širší pojem „násilí v rodině” zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech. Domácí násilí je jednostranné, agresor a oběť si nikdy nemění role. O domácí násilí se tak nejedná v případě sporu, jednorázového incidentu a vzájemné potyčky mezi partnery.1 b)
označení pro násilné jednání, kterým dochází k nebezpečnému útoku proti
ţivotu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, a to v bytě nebo domě společně obývaném násilnou osobou i osobou proti níţ takový útok směřuje.
Domácím násilím se rozumí
opakované násilné jednání nebo opakované vyhroţování násilným jednáním, v důsledku kterého dochází nebo hrozí, ţe dojde k nebezpečnému útoku proti ţivotu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti mezi osobami, které jsou či byly spolu v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu a ţijí ve společně obývaném bytě, nebo domě.2 c)
definováno jako opakované, dlouhodobé a zpravidla eskalující násilí fyzického,
psychického, sexuálního, sociálního a ekonomického rázu, které vytváří asymetrický vztah a vede ke stabilnímu rozdělení rolí na násilnou a ohroţenou osobu.3 Pro účely této práce jsem stanovila definici, která obsahuje všechny znaky domácího násilí: „Domácí násilí – je opakované, dlouhodobé stupňující se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých (obětí mohou být manţel, manţelka, druh, druţka, rozvedený manţel, rozvedená manţelka, dítě, rodič, prarodič) a má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí nebo jejich kombinací. Domácí násilí je vědomá činnost, která začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti. K těmto útokům se zpravidla postupně přidávají útoky proti zdraví a v konečném stádiu můţe přejít v útoky proti lidskému ţivotu. Od ostatních forem delikventního jednání se liší tím, ţe je násilím ve vztahu velmi blízkých osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je 1
Bílý kruh bezpečí [online]. Praha: BKB. 2009. Dostupné na www: http://www.bkb.cz. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím 3 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. s. 9 2
11
zaměřeno na získání moci pachatele nad obětí. Charakteristickým rysem je skutečnost, ţe se pro svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí běţného ţivota aktérů. ” Jak jiţ bylo zmíněno, domácí násilí má mnoho různých forem a kaţdá forma je definována podle svého charakteru. Například při definování fyzického násilí se obvykle vychází z obecných definic násilí, které je povětšinou chápáno jako zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůţky obdobným násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví. Jde o agresi jedné osoby proti druhé, jejímţ cílem je ublíţit poškodit, poranit nebo zabít. Oproti tomu autoři komentáře k trestnímu zákoníku, chápou násilí jako pouţití fyzické síly k překonání nebo zamezení odporu – ať skutečně kladeného nebo jen očekávaného. Násilí můţe směřovat přímo proti osobě, která je k něčemu nucena, nebo proti jiné osobě, kde násilí na ní páchané je prostředkem působení na vůli bezprostřední oběti. Násilí můţe směřovat i proti věci, kdy pachatel činí nátlak na vůli oběti např. rozbíjením bytového zařízení s cílem dosáhnout vydání cizí věci.4
1.2 Formy domácího násilí Formy domácího násilí jsou odborníky z řad sociologů a psychologů jasně definovány. Různí autoři odborné literatury a příspěvků o domácím násilí se tak shodují na níţe uvedených formách: Fyzické násilí – projevuje se fackováním, bitím pěstmi nebo předměty, škrcením, svazováním, kopáním, ohroţováním různými předměty a zbraní, zamezováním spánku, bráněním v jídle a v nejhorším případě i útokem proti ţivotu ohroţené osoby. Psychické násilí – vyznačuje se poniţováním, uráţením, obviňováním, zastrašováním, vyhroţováním, terorizováním, vydíráním, hrubým chováním, ničením vlastnictví oběti, zákazy apod.
4
ŠÁMAL, P., F. PÚRY, a S. RIZMAN, Trestní zákon komentář. 6 vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. s. 656
12
Sexuální násilí – do této formy lze zařadit znásilnění, nucení k sexuálním praktikám, které jsou proti vůli oběti, poniţování partnera během sexuálního aktu, sexuální napadání, zacházení s obětí, jako se sexuálním objektem. Finančně ekonomické násilí – omezování přístupu k penězům, neposkytování prostředků na zabezpečení domácnosti, případně i na výţivu a potřeby dětí, absolutní kontrola nad příjmy a výdaji oběti, zatajování ekonomické situace násilné osoby a rodiny. Sociální násilí (izolace) - do této formy lze zařadit zákazy kontaktu s přáteli a s rodinou, s cílem sociálně oběť izolovat, pronásledování, nečekané kontrolní návštěvy či telefonáty, sledování telefonátů, jednostranné uplatňování privilegií pachatele rozhodovat ve všech oblastech společného ţivota, vyuţívání dětí nebo jiných osob jako prostředků nátlaku na oběť, znemoţňování oběti v sociálním prostředí.
Někteří vědci rozeznávají zvláštní formy domácího násilí: Emocionální násilí – soustavná kontrola toho, co oběť dělá, s kým se stýká, kam chodí, zesměšňování, prohlašování oběti za blázna, manipulace s emocemi, pocity, citové vydírání, obviňování v kaţdé situaci, výhruţky odebráním dětí. Verbální násilí – slovní napadání, poniţování, buzení oběti ze spaní a bránění v usínání, pouţívání spojení např.: „beze mne bys nebyl nic. ” Spirituální násilí – bránění oběti návštěvám náboţenských obřadů, bránění oběti vyjádřit své spirituální nebo náboţenské pocity, zesměšňování víry, tradice nebo kultury oběti. Homofobní násilí - výhrůţky o prozrazení homosexuality, emocionální násilí. Imigrační násilí – odmítání pomoci s imigračním řízením, zesměšňování statusu imigranta, ničení potřebných dokumentů k imigračnímu řízení oběti, vyhroţování udáním policii, nebo úřadům.5
5
Domácí násilí [online].2005. Dostupné na www: http://www.domacinasili.info/cze/vzdelavaci_aplikace/formy%20dn.htm
13
1.3 Znaky domácího násilí Psychologové, sociologové, kriminologové i právníci se shodují na základních znacích domácího násilí, kterými je určen tento specifický fenomén: Opakování a dlouhodobost Domácí násilí není ojedinělý ani jednorázový incident, byť se zde vyskytnou závaţné následky, ale má svou historii a dochází k němu opakovaně. Projevy domácího násilí přetrvávají i ve velmi dlouhých časových intervalech, třeba několika let. Mohou zůstat skryté v soukromí a skončit tragicky. Soukromí Místem činu, kde pachatel na oběť útočí, je neveřejný prostor, kam nedosahuje veřejná kontrola a násilné chování je zpravidla beze svědků. Nejčastěji se jedná o soukromí v bytě, domě či zraku jiném veřejnosti nepřístupném místě. Takové místo znemoţňuje nebo znesnadňuje prokazatelnost, a navíc odrazuje případné svědky či potencionální pomoc od zásahu, protoţe „to se přece týká rodiny“. Vzájemná blízkost oběti a pachatele. Pachatel a oběť jsou nebo byli vzájemně blízkými osobami. K domácímu násilí dochází zpravidla uvnitř partnerského vztahu, mezi muţem a ţenou nebo mezigeneračního vztahu mezi rodiči a dětmi či prarodiči ţijícími ve společně obývaném obydlí. Pachatel i oběť jsou citově, sociálně i ekonomicky spojené osoby. Mají společné bydliště a ztíţenou moţnost toto bydliště opustit. Dále mohou mít společné děti, nemovitost, účty, apod. Mohou a nemusí mít vypořádány majetkoprávní záleţitosti. Zejména v případě manţelství pro ně platí ustanovení rodinného práva. Při takové blízkosti v důsledku domácího násilí dochází z pravidla k paradoxním vazbám, jako je např. syndrom připoutání, který se vyznačuje loajalitou k násilníkovi, neschopností vyhledat pomoc zvenčí a neschopností opustit vztah. Nezpochybnitelné role osob ohroţené a násilné.
14
Postavení pachatele a oběti je nerovné a jejich role se v průběhu opakovaných událostí nemění. Pachatel uplatňuje svoji moc a kontrolu nad ţivotem oběti zejména v oblasti sociální a ekonomické. Domácí násilí není spor, hádka nebo rvačka, při kterých je postavení obou stran stejné. Vzrŧstající intenzita násilí. Domácí násilí začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti a postupně se přidávají útoky proti zdraví, které nakonec mohou přejít v útoky proti lidskému ţivotu. V počátku jednotlivé útoky nedosahují intenzity deliktu, jsou posuzovány izolovaně a mohou tak vést k bagatelizaci a přehlíţení i ze strany zasahujících odborníků. Jednotlivé incidenty při svém opakování však nabývají na intenzitě, v násilném vztahu se střídají fáze klidu, agrese a usmiřování. S rozvíjením domácího násilí se zmenšuje fáze klidu a prodluţuje se a stává se častější fáze agrese. Dalším znakem domácího násilí, jak jej někteří odborníci uvádějí, je sloţitý, ambivalentní postoj oběti k pachateli. Oběť domácího násilí se chová jinak neţ oběť poškozená cizím pachatelem, kolísavě je ochotna k potrestání pachatele, především si přeje zastavit násilí, a doufá v pokračování vztahu bez něj. Po násilném incidentu hledá pomoc, posléze však můţe svůj postup měnit. Důvodem zde můţe být psychický nátlak, strach a také skutečnost, ţe oběť nadále bydlí společně s útočníkem. Dalšími důvody mohou být i zastrašování ze strany pachatele a jeho rodiny, víra v polepšení pachatele, obava z osamocení, finanční a materiální nejistota, jakoţ i obava ze ztráty bydlení.6
1.4 Příčiny domácího násilí Příčiny domácího násilí jsou velmi rozmanité. Mohou mezi ně patřit rodinné poměry, politika, historicko-politické souvislosti, škola a učitelé, sdělovací prostředky a řada dalších faktorů. Násilí není povaţováno za nemoc, proto jej nelze jako nemoc léčit. Existují však
6
Metodický pokyn ředitele ÚSKPV PPČR, kterým se upravuje postup Policie ČR při prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Praha: PP ČR, 2004.
15
nástroje, jak projevy násilí zmírnit. Ukazuje se, ţe agresivita v člověku přetrvává a dokonce roste.7 Příčiny domácího násilí lze rozdělit do následujících mnoţin: Celospolečenské Domácí násilí je ve společnosti podporováno a udrţováno převládající hierarchií hodnot, která je zaloţena na nadvládě a dominancí muţů. Lokální Konkrétní faktory přispívající k domácímu násilí mohou být nezaměstnanost, nízký finanční příjem, nízká vzdělanost, která komplikuje dané osobě přístup k síti sociálních institucí, atd. Rodinné K největším rizikům, která zvyšují náchylnost propuknutí domácího násilí plynoucím ze samostatné představy rodinného souţití patří: privátnost, která komplikuje uplatnění mechanismů sociální kontroly, víra pachatele na vlastní právo k ovlivňování jednotlivých členů své rodiny, předepsané role členů rodiny (chování členů je regulováno obecními předpisy, které bazírují na jiných principech, neţ jsou skutečné osobní kompetence a zájmy členů rodiny), obsáhlé a hluboké poznání blízkých osob (jednotlivé osoby se dobře znají, dovedou vzájemně odhadnout své reakce a způsoby chování v jednotlivých situacích, vědí, co si k sobě mohou dovolit). Osobnostní Osobnostní příčiny vycházejí z charakteristiky pachatele, charakteristiky oběti a jejich vzájemné interakce. Pachatelé se zřejmě naučili prostřednictvím mechanismů sociálního učení řešit stresující a omezující situace agresivním chováním. Je
7
MUY, I. Násilí má mnoho tváří. 100+1 zahraniční zajímavost, ročník 2002, číslo 2, s. 8 - 11
16
pravděpodobné, ţe sami prošli tíţivým dětstvím, okusili na sobě traumatizaci násilí. Přímý kontakt jedince s násilím v průběhu jeho dětství je vysoce rizikovým faktorem.8
1.5 Teorie příčin domácího násilí včetně teorií feministických Od konce sedmdesátých let se zejména v angloamerické kriminologii hledají příčiny domácího násilí, které byly postupně shrnuty v teorie: 1. individuálních faktorŧ, které spočívají ve vnitřní psychice obou partnerů, specifických rysech osobností, eventuálně psychopatologii osobnosti. Individuální teorie se soustřeďuje na poznání psychiky, individuality osobnosti a psychopatologii obou partnerů. Nebyly nalezeny ţádné faktory, které by objasnily týrání partnerek/rů. 2. sociálně psychologických faktorŧ jako jsou záţitky v dětství, které vyúsťují v mezigenerační
přenos
intimního
násilí.
Některé
výzkumy
naznačují,
ţe
k opakovanému souţití s násilnou partnerkou inklinují spíše muţi. Ţeny, pokud se vymaní z násilného vztahu, se dalšího násilného vztahu vystříhají; sociálněpsychologické teorie zkoumají psychologické charakteristiky osobnosti spolu se sociálními proměnnými.9 3. sociálně kulturních faktorŧ, které příčinu domácího násilí vidí „v sociálně strukturované nerovnoprávnosti, kulturních postojích a normách ovlivňujících rodinné vztahy“10 Sociálně kulturní teorie vysvětlují výskyt domácího násilí sociálně strukturovanou nerovnoprávností a kulturními postoji a normami v rodinných vztazích; 4. feministické teorie poskytují rovněţ sociálně kulturní vysvětlení týrání ţen. Jedná se o snahu kontrolovat, s kým se ţena stýká, k čemu můţe mít přístup, co můţe dělat.
8
Metodický pokyn ředitele ÚSKPV PPČR, kterým se upravuje postup Policie ČR při prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Praha: PP ČR, 2004. 9 VOŇKOVÁ, J., I. SPOUSTOVÁ, Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2.přepr. vyd. Praha: proFem, o. p. s., 2008. s. 46 10 GELLSS, R.J.: Psychical Violence in American Families: Risk Facto rand Adaptations to Violence, New Brunswick, 1977. s. 42
17
Toto týrání není o manţelských konfliktech nebo o zvládnutí hněvu, ale o uplatnění moci.11
1.6 Dynamika a cyklus domácího násilí Domácí násilí se nevyskytuje jako ojedinělý akt, ale jedná se o dlouhodobý způsob chování jedné osoby vůči druhé. Začíná často verbální agresí, která postupně přerůstá ve fyzické násilí. Násilník svojí oběť netýrá neustále, ale násilné incidenty jsou střídány s obdobím klidu. Mezi oběma osobami se tak vytváří zvláštní pouto vzájemné závislosti, které nedovoluje ani jedné straně nerovný vztah opustit. Teorie cyklu násilí reflektuje skutečnost, ţe mnoho obětí zůstává v násilném vztahu po dlouhou dobu (v některých případech aţ desítky let) a napomáhá tak vysvětlení tohoto fenoménu. Cyklus domácího násilí se skládá ze tří oddělených a odlišných fází: a) fáze narŧstání tenze Zahrnuje mírné incidenty (verbální agresi - kritizování, nadávání, fackování apod.), u oběti se zvyšuje napětí a strach z moţného násilí a oběť se snaţí odvrátit budoucí eskalaci násilí. b) fáze násilí Relativně krátká fáze, trvající od několika minut do několika hodin, v jejímţ průběhu tenze z předchozí fáze eskaluje otevřené násilí a můţe mít za následek zranění, popř. aţ smrt. c) fáze „líbánek“, klidu Situace se uklidní, v průběhu této fáze se násilník omlouvá, slibuje, ţe násilí se uţ nebude opakovat, projevuje lítost nad svým chováním (Walker, 1979). V některých případech se ale násilník neomlouvá a vinu za své násilné chování připisuje oběti. Pokud ale oběť změní své chování, slibuje, ţe se násilné epizody uţ opakovat
11
TUTTY L., C. GARD, In: Týranie žien v Kanadě, slovenský překlad, interní nepublikovaný materiál, Aspekt, Bratislava, 2001. s. 38
18
nebudou. Tato fáze můţe být v počátku trvání vztahu nejdelší, ale v průběhu času se obvykle stává výrazně kratší, aţ téměř vymizí velmi rychlým přechodem do fáze narůstání tenze. Předpokládá se, ţe neustálé střídání vlídného a milujícího chování s chováním násilným udrţuje oběť ve vztahu a odrazuje ji od odchodu. Na druhé straně střídání jednotlivých fází násilného partnera nemotivuje ke změně jeho chování. Kaţdou fázi cyklu lze charakterizovat specifickým chováním a proţíváním oběti i násilníka (viz příloha č. I). Teorie cyklu domácího násilí pomohla porozumět dynamice násilí v partnerských vztazích a přispěla k překonání starých teorií vysvětlujících domácí násilí jako komunikační problém mezi partnery. Při praktické činnosti si je však potřeba uvědomit následující zjištěné podklady: - časový interval mezi výskytem jednotlivých fází cyklu se můţe v průběhu trvání vztahu zkracovat a je individuální, - ne všechny oběti zaţívají všechny fáze cyklu, v některých případech se fáze „líbánek“ neobjevuje vůbec, nebo jen zcela minimálně, - teorie cyklu domácího násilí se zaměřuje zejména na násilné incidenty, nemusí brát v potaz, ţe kontrolující chování můţe být přítomno po celou dobu.12
12
MARVÁNOVÁ - VARGOVÁ, B., D. POKORNÁ a M. TOUFAROVÁ, Partnerské násilí. Praha:LINDE 2008. s. 73
19
2. OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ Obětí domácího násilí neboli ohroţenou osobou můţe být kdokoliv bez ohledu na vzdělání, společenské postavení, zdravotní stav, věk, národnost, či schopnost uplatnění na trhu práce. Chování oběti domácího násilí má svá určitá specifika. Oběť často trpí násilím poměrně dlouho, neţ se rozhodne zavolat o pomoc. V době volání o pomoc je pod silným psychickým tlakem a většinou postrádá jakoukoli sebedůvěru. Důvody pro rozhodnutí zveřejnit domácí násilí bývají zpravidla strach o vlastní ţivot nebo napadení dětí. Oběť je ve stádiu, kdy jiţ na svou situaci rezignovala a nehledá únikovou cestu, stydí se násilí na své osobě přiznat a obviňuje se ze své neschopnosti vytvořit domácí pohodu, coţ často slýchá od pachatele. Oběť domácího násilí ve své výpovědi má sklon minimalizovat rozsah a následky násilí, kterými trpěla i moţná také z důvodů negativní zkušenosti s předchozími intervencemi institucí, u kterých hledala pomoc. Jak jiţ bylo uvedeno, domácí násilí nedělá ţádné rozdíly mezi lidmi, můţe poznamenat kohokoliv a mezi jeho oběti řadíme tyto hlavní ohroţené skupiny:
ţeny
děti a osoby mladistvé
zdravotně postiţené osoby
osoby vyššího věku – senioři
muţi.
2.1 Ţeny a domácí násilí Ţeny patří mezi nejohroţenější skupinu a drtivá většina osob dopouštějících se domácího násilí jsou muţi, coţ vyplývá z mnoţství statistických výkazů. Postiţené jsou ţeny ze všech sociálních vrstev, coţ potvrzuje předpoklad, ţe neexistuje typická oběť domácího násilí a je velmi těţké se jevům domácího násilí bránit bez podpory od státních i nestátních institucí. I kdyţ je oběť pracovně i společensky zdatná, můţe být vůči domácímu násilí zcela naivní a bezbranná. U týraných ţen lze určit, ţe čím déle domácí násilí trvá, tím těţší je
20
z něho uniknout, tím méně ţeny oslovují organizace s prosbou o pomoc a tím hůře komunikují s lékaři psychology či sociálními pracovníky. V případě, ţe se týraná ţena rozhodne s domácím násilím skoncovat hned v počátku, je to pro ni sice velmi těţké, ale realizovatelné. Pokud ale několik let domácí teror snáší, je zapotřebí notné dávky odvahy, ale i hodně pomoci zvenčí. Účinky násilí proţívá kaţdá ţena rozdílně, neboť také záleţí na ţivotních podmínkách, které ovšem někdy zhoršují celou situaci. U ţen, jako obětí domácího násilí, se setkáváme s jevy, které u jiných kriminálních činů nenalézáme. Markantní je příklad přetrvávající vazby k útočníkovi, setrvání ve vztahu s ním, zatajování závaţností a příčin zranění apod. Tyto typické důsledky domácího násilí jsou pro pozorovatele zvenčí málo srozumitelné. Vnější okolí nedovede pochopit, proč týraná ţena svého partnera neopustí. Chování oběti je pak často vysvětlováno například tím, ţe se ţeně násilí líbí a proto nechce od muţe odejít. Výše uvedené příznaky v psychice ţeny, coby oběti domácího násilí, byly odborníky ujednoceny a pojmenovány jako syndrom týrané ţeny, který je definován jako soubor specifických charakteristik a důsledků zneuţívání, které vedou ke sníţení schopnosti ţeny efektivně reagovat na proţívané násilí. Tento syndrom se skládá z poměrně bohaté mozaiky různých projevů a v konkrétním případě mohou být některé symptomy zvýrazněny a jiné ustupují do pozadí.
2.1.1 Psychologické dŧsledky násilí: a) příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou poruchu U týraných ţen je zvýrazněna ztráta ţivotních perspektiv, kombinovaná s celkovou netečností aţ otupělostí. Dlouhodobě týrané ţeny není snadné oslovit, v kontaktu se jeví jako málo přístupné, vyznačují se sníţenou dynamickou reakcí a projevují malou účast na vnějším dění. Nejsou schopny se chovat přirozeně, mají tendenci utíkat před konflikty a nejsou připravené ventilovat své emoce vzteku a zlosti. Setkáváme se u nich s tzv. s extrémní laskavostí. Toto chování lze registrovat jiţ při prvních kontaktech v poradnách či u lékaře.
21
b) naučená bezmocnost Mechanismus tohoto jevu byl experimentálně ověřován na modelových situacích se zvířaty. Pokusy prováděl L. Seligman se psi, kteří byli zavřeni v kleci a dostávali elektrické šoky. Jakmile se naučili, ţe ţádná jejich reakce neovlivňuje výskyt šoků, přestali hledat únikovou cestu a stali se oddanými. Na základě tohoto traumatu, ani při otevření klece neunikli a teprve, kdyţ byli násilím opakovaně vytaţeni z klece, aniţ by dostali elektrický šok, zmizela jejich oddanost a následně volili únik. Podobná teorie naučené bezmocnosti je i u lidí. Jádrem je tvrzení, jestliţe se jedinec naučí, ţe nemá ţádnou kontrolu nad nepříjemnými událostmi a ţe kaţdý pokus změnit tuto událost končí prohrou, propadne letargii a pasivitě, která můţe vést aţ k jeho smrti. c) Sebezničující reakce Sebezničující reakci nelze u týraných osob vnímat jako psychopatologii, či charakterovou slabost. Jde o typickou přirozenou strategii vyrovnávání se s opakovaným a nevypočitatelným násilím, které je na oběti pácháno. Sebezničující reakce se projevují především u dlouhotrvajícího týrání a zahrnují tyto jevy: popírání viny útočníka, minimalizace následků, popírání viktimizace, odmítání moţnosti záchrany. Pro vznik sebezničujících reakcí je podstatná osobní zkušenost s fenoménem „Jekyll a Hyde“. Oběť je decimována střídáním laskavějších podob vztahu s hrubým fyzickým násilím a nepřátelstvím. Syndrom týrané ţeny je vlastně odpovědí na periodický, ale nevypočitatelný výskyt odlišného chování u pachatele. Týrající partner střídá slušné zacházení s velmi špatným chováním. Čím vyhrocenější jsou tyto krajnosti, tím pravděpodobněji dochází ke vzniku tzv. paradoxní vazby týrané ţeny na partnera.13
13
ČÍRTKOVÁ, L. Oběti domácího násilí. Psychologie dnes, ročník 2001, číslo 1. s. 14 - 16
22
2.1.2 Stadia rozvoje syndromu týrané ţeny: Popření – oběť odmítá přiznat okolí i sobě, ţe ve vztahu existuje násilí. Můţe pojmenovávat jednotlivé násilné incidenty jako náhody. Omlouvá násilné chování svého partnera a věří, ţe se uţ nebude opakovat. Vina – v této fázi jiţ oběť vnímá, ţe ve vztahu existuje nějaký problém, ale odpovědnost za něj připisuje sama sobě. Myslí si, ţe si násilí zaslouţila, protoţe nedokáţe splnit partnerova očekávání. Získání náhledu – oběť jiţ nepřebírá odpovědnost za násilí, ke kterému ve vztahu dochází, a začíná si uvědomovat, ţe násilí do partnerského vztahu nepatří, ţe si takové zacházení nikdo „nezaslouţí“. Stále však chce udrţet manţelství a domnívá se, ţe společně mohou situaci vyřešit. Odpovědnost – pokud partner není ochoten nebo schopen násilí zastavit, oběť se rozhoduje vztah ukončit a začít nový ţivo bez násilí.14
2.2 Děti a domácí násilí Děti, které ţijí v rodinách, kde vládne fyzické násilí mezi rodiči, velice trpí. Jsou nuceny přihlíţet tomu, jak je jejich matka bita, následně pláče, brání se nebo se snaţí utéct. Vnímají také to, jak se k celé této situaci staví okolí. Mají negativní záţitky a to od odvedení otce policií v poutech, aţ po odvoz matky do nemocnice. Tyto skutečnosti jsou pro děti velmi traumatizující, neboť vidí, ţe jejich nejbliţší ochránci nemají svůj ţivot pod kontrolou, coţ vyvolává znepokojení a strach. Z těchto důvodů se problematice týrání dětí začalo věnovat mnoho autorů, kteří se snaţí tento fenomén definovat a nalézt způsoby řešení. Existuje mnoho definic o zneuţívání a týrání dětí, které mají odlišný pohled. Pro informaci uvádím níţe vybrané definice uvedených autorů: 14
MARVÁNOVÁ - VARGOVÁ, B., D. POKORNÁ a M. TOUFAROVÁ, Partnerské násilí. Praha:LINDE 2008. s. 41
23
Mufsonová a Krausová (1996) definuje násilí na dětech takto: „K týrání a zneuţívání dochází, kdyţ určitý dospělý člověk nebo mladistvá osoba v pozici autority, např. baby-sitter, pověřený hlídáním dítěte vyuţije moci, kterou má nad dítětem, k získání nějakých výhod. Pokud má toto zneuţívání formu, která působí fyzickou bolest, nazývá se tělesné týrání. Pokud má podobu uráţek, nebo podrývání něčí sebedůvěry, pak se mu říká psychické nebo emociální týrání. O sexuální zneužití jde v případě kontaktního zneuţívání, coţ můţe být nechtěný sexuální styk, sahání na intimní místa nebo líbání, a to i v případě zneuţívání bezkontaktního, při kterém můţe jít o nucené přihlíţení sexuálním projevům jiných osob”. Bezcitné chování mezi členy rodiny při domácím násilí je pro dítě dlouhodobým psychickým traumatem. Obavy a strach děti nepřiměřeně psychicky zatěţují a často na nich nechávají dlouhodobé následky. Po čase se u takovýchto případů setkáváme se dvěma extrémy. V případě týrání dětí uvádí Vágnerová (1999) důsledky v dospělosti: „Zafixovaná skutečnost s poniţujícím statusem týraného dítěte vede ke vzniku nízkého sebehodnocení, slabé sebedůvěry a nedostatečné sebeúcty. Oběti mívají v dospělosti pocit vlastní bezvýznamnosti ve spojení s ochotou akceptovat horší role i nespravedlivě nízké ocenění. Zvykly si na ně a přijaly je jako definitivní“. Druhý důsledek pak popisuje takto: „Sklon k agresivnímu reagování se můţe přenést do budoucnosti a stane se součástí rodičovské role. Týrané děti se s větší pravděpodobností stávají týrajícími rodiči“. Důsledky sexuálního zneuţívání v dospělosti pak popisuje jako sexuální lhostejnost (promiskuita, prostituce) nebo naopak sexuální dysfunkce, aţ sexuální fobie. Z obou pak vyplývá u sexuálně zneuţívaných dětí zvýšené riziko neschopnosti partnerského souţití a samozřejmě stejně jako u týrání, také oběť sexuálního zneuţívání má v budoucnu větší předpoklad stát se sama sexuálním agresorem.“15 Je všeobecně známo, ţe děti jsou mnohem vnímavější a citlivější, neţ dospělé osoby. Mají velkou schopnost vycítit napětí v rodině, dokáţou se vţít do člověka, kterého milují. Jsme na omylu, pokud si myslíme, ţe děti neví o všem, co se doma událo, protoţe spaly, nebo si hrály ve vedlejším pokoji. Proto i domácí násilí se týká jich samotných a v konečné fázi to můţe mít nedozírné následky na jejich psychickém zdraví a budoucím ţivotě.
15
Domácí násilí [online].2009. Dostupné na www: http://mp.mucl.cz/Prevence/Victima/domaci_nasili/typy.pdf
24
Tak jako ostatní, mají i děti své pocity a myšlenky. Nejinak na tom jsou i děti, které se potýkají s domácím násilím. Jejich psychický stav, reakce na probíhající domácí násilí, je popsán v níţe uvedeném odstavci. Mají strach protoţe: nevědí, jestli se násilné chování otce bude stupňovat a jestli bude mít tento problém vůbec někdy konec, si myslí, ţe se celá jejich rodina nakonec úplně rozpadne a ony budou muset do dětského domova. Jsou velmi zmatené, protoţe: nechápou, proč se to všechno děje zrovna v jejich rodině, nerozumí tomu, proč je tatínek jednou tak milý a hodný a jindy zase tak agresivní, jim není jasné, proč si toto všechno jejich maminka vlastně nechává líbit. Jsou nešťastné, protoţe: se o ně nikdo nestará a nedává jim pocit jistoty, nejsou schopny své matce pomoci a ochránit ji, naprosto netuší, co by měly dělat a jak by se měly chovat. Také se velice zlobí, protoţe: se toto vše děje zrovna jim a v jejich rodině, ale jiným ne, protoţe o ně nikdo nejeví zájem a nestará se o ně, si neví rady a nevědí, co dělat.16
16
BUSKOTTE, A. Z pekla ven – žena v domácím násilí. 1vyd. Brno: Computer Press, a. s. 2008, s. 94
25
2.3 Zdravotně postiţené osoby a domácí násilí Násilí páchané na zdravotně postiţených osobách ze strany jejich blízkých je jevem, který má dosud zřejmě nejvyšší latenci. Problém identifikace a kvantifikace násilí na zdravotně postiţených osobách je ještě prohlouben skutečností, ţe v České republice neexistují statistické údaje o takto postiţených lidech. Je třeba uvést, ţe vztah zaloţený na psychickém týrání, či dokonce fyzickém nebo sexuálním násilí je nesmírně sloţitou a traumatizující zkušeností i pro zdravého člověka bez handicapu. Vţdyť i pro něj je těţké vymanit se ze vztahu závislosti vůči násilníkovi a začít proti němu bojovat. Zdravotně postiţený člověk má pozici ještě ztíţenou tím, ţe jeho vztah vůči násilníkovi je většinou intenzivní a zaloţený na objektivní nutnosti poskytování péče z jeho strany. Handicapovaný člověk je na svého agresora a jeho péči často zcela odkázán a je mu pak kompletně vydán na milost i nemilost. Moţnosti obrany jsou minimální a to v závislosti na typu handicapu. Násilník tohoto můţe vyuţít a z osoby o kterou má pečovat, učiní oběť, kterou vystaví různému typu psychického či fyzického nátlaku, pomocí něhoţ se snaţí upevnit si svou moc a kontrolu nad obětí. Z toho lze usuzovat, ţe násilí na zdravotně postiţených je problémem zaloţeným jak na objektivních, tak i na subjektivních okolnostech. V souvislosti s procedurálními záleţitostmi je třeba zdůraznit skutečnost, ţe zdravotně postiţené osoby se velice často při kontaktu s orgány činnými v trestním řízení setkávají s nedůvěrou a neznalostí. Typická je zde sloţitost dokazování a mimořádná náročnost náleţitého objasnění skutkového stavu. Často proti sobě stojí násilná osoba, která sebejistě popírá veškerá obvinění a ohroţená osoba (zdravotně postiţená) působící vystrašeně a vzhledem k svému psychickému stavu i zmateně. Významným faktorem je také strach oběti z pomsty ze strany násilné osoby. V těchto případech oběť vůbec nevypovídá a někdy i proto, ţe dává přednost podobnému nejistému souţití z důvodů objektivní nutnosti péče, či subjektivnímu vztahu závislosti na agresorovi před trestním postihem viníka a případnou samotou, ztíţenou ještě zdravotním handicapem. Výpovědi zdravotně postiţených osob často bývají i znehodnocovány s poukazem na pochybné duševní zdraví či rozpoznávací a ovládací schopnosti. Pro tyto osoby je proto velmi
26
těţké vyjít se svým případem na veřejnost a být moţným terčem posměchu. Problémem rovněţ mohou být komunikační bariéry zaviněné určitým druhem postiţení, coţ můţe vyvolat u orgánů činných v trestním řízení nejistotu a rozpaky nad tím, jak s těmito osobami pracovat.
2.4 Osoby vyššího věku – senioři a domácí násilí Násilí páchané na seniorech ze strany blízkých osob má rovněţ velmi vysokou latenci. Jeho specifičnost spočívá hlavně v nesnadnosti rozpoznání násilí vůči seniorům, neboť v tomto případě není nic neobvyklého, ţe starší člověk jiţ delší dobu ze svého bytu nevychází a nekomunikuje s okolím.17 Zmínky o násilí a týrání starších rodinných příslušníků jsou proto ojedinělé a veřejnost je s podobnými kauzami seznamována jen výjimečně a to formou stručných zmínek denního tisku. Přestoţe pachateli mohou být příbuzní oběti, nejedná se o typické případy týrání starých osob.18 Hovoříme-li o problematice špatného zacházení se seniory, myslíme tím úmyslné neuspokojování nezbytných potřeb seniora nebo takové úmyslné jednání, které má za cíl starší osobě psychicky nebo fyzicky ublíţit. Rovněţ se v poslední době objevují případy, kdy vlastní vnoučata ekonomicky profitují na svých prarodičích. Takovým příkladem můţe být mladý muţ, který vydírá svojí babičku, ţije na její úkor, někdy dokonce předstírá péči o ní a vyţaduje na tuto péči sociální příspěvky. Získané finanční prostředky však pouţívá pro svou vlastní potřebu, nikoliv pro potřebu osoby, o kterou se má starat. Velkým problémem u starých lidí bývá také to, ţe se stydí, uzavírají se do sebe a bojí se mluvit. Tito lidé jsou velmi vnímaví k ohroţení, ale i k neštěstí druhých a proto často trpí přílišným strachem. Vlivem strachu ţijí v sociální izolaci, raději nikam nechodí, nikoho k sobě nezvou a neprovozují ţádné aktivity mimo domov. To však nikoho neopravňuje k přehlíţení starého člověka, protoţe i on má svá práva na ochranu, pomoc a pocit bezpečí ve své rodině.
17 18
KOVAŘÍK, J. a P. ZIMMELOVÁ, Domácí násilí – násilí na mužích a seniorech. Praha: Triton, 2006. s. 81 VYKOPALOVÁ, H. Násilí na seniorech. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. s. 65
27
2.5 Muţi a domácí násilí Dlouhá léta se nevěřilo, ţe muţi mohou být také oběťmi domácího násilí. Z policejních statistik je známo, ţe muţi patří mezi nejčastější oběti násilí obecně, avšak tato skutečnost zahrnuje oblast různých rvaček, potyček či loupeţí mezi muţi samotnými. Domácí násilí páchané na muţích je relativně neprobádaná oblast, o které není mnoho konkrétních informací a je velmi těţké odhadnout, kolik muţů se s domácím násilím potýká jako oběť na vlastní kůţi. Je několik důvodů, proč bylo ve společnosti tak dlouhou dobu povaţováno za nemoţné, ţe by muţi mohli být oběťmi domácího násilí. První důvod má hodně co do činění se skutečností, ţe velká část průzkumů i praktických kroků byla prováděna z feministického hlediska. Důraz se kladl na systematickou nadvládu muţů nad ţenami a do tohoto obrazu muţské oběti moc nezapadaly. Předpokládalo se, ţe ţeny, vzhledem ke své výšce a síle, nemohou muţi způsobit fyzické zranění. Nebylo bráno v potaz, ţe muţ nemusí být vţdy silnější partner a to např. vzhledem ke svému stáří či špatnému zdraví. Rovněţ není třeba ţádná síla k tomu, aby ţena muţe trýznila duševně. V neposlední řadě fyzickou sílu nevyvaţuje například pouţití nějakého předmětu, či dokonce zbraně. Dalším důvodem, proč bylo ve společnosti povaţováno za nemoţné, ţe by muţi mohli být oběťmi domácího násilí je to, ţe muţi nejsou schopni v takové míře jako ţeny vystoupit a přiznat, ţe mají problém s vlastní partnerkou. Ve společnosti je přijatelnější obraz ţeny jako slabé oběti, která potřebuje pomoc. Muţ bývá povaţován za „tvrdého chlapa”, který se o sebe dokáţe postarat sám a z toho důvodu pro něho bývá těţší přiznat, ţe on je oběť. Další stránka problému je ta, ţe muţi si dokáţou lépe pomoci sami. Muţ, ač je obětí bývá v lepší pozici neţ ţena-oběť, rozhodne-li se opustit domov. Je méně pravděpodobné, ţe ho budou svazovat poţadavky na péči o dítě, a snadněji si vydělá na náhradní ubytování.19 Dále je nutno poznamenat, ţe některé ţeny disponují výrazným hereckým talentem, kterým dovedou ovlivnit své okolí tak, aby muţe vidělo jako „lumpa a darebáka” a ji samotnou jako „chudinku”, která za nic nemůţe a léta byla tyranizována svým manţelem. Ve 19
CONWAY, H., L. Domácí násilí. Příručka pro současné i potenciální oběti. 1 vyd. Praha: Albatros, 2007. s. 39 - 42
28
skutečnosti se však tato „chudinka” dopouští násilí na dětech i muţi tím, ţe po odloučení brání styku otce s dětmi. I z této stránky je nutné pohlíţet na skutečnosti okolo domácího násilí páchaného na muţích. V souvislosti s ohroţenou skupinou muţů domácím násilím je nutné uvést rovněţ formy útoků, kterými se ţeny násilí na muţích dopouštějí. Ač nejsou vyloučeny ani útoky fyzické, nejčastěji má toto násilí podobu psychického trýznění, které zahrnuje kontrolu, manipulaci, nátlak, vydírání, uráţení či poniţování. Násilí páchané na muţích bývá specifické právě tím, ţe na jedné straně není patrná tak výrazná převaha fyzické síly na straně pachatele a na straně druhé můţe být přítomný silný potenciál manipulace, coţ nikterak nesniţuje jeho destruktivní účinky na oběť tohoto příkoří. Na závěr nutno uvést, ţe zejména v budoucnosti se můţeme setkat s případem muţe jako oběti domácího násilí, kdy násilnou osobou bude rovněţ osoba muţského pohlaví. Jedná se o případy, kdy dva muţi ţijí ve společné domácnosti jako řádně registrovaní partneři, nebo jen jako partneři.
29
3. PRÁVNÍ ASPEKTY DOMÁCÍHO NÁSILÍ Základním předpokladem, nejen pro pomoc obětem domácího násilí, ale také proto, aby byla omezena moţnost pachatelů toto jednání opakovat, je právní úprava domácího násilí. Tato problematika je v České republice obsaţena ve více právních předpisech a zasahuje také do více právních oblastí. I kdyţ problém domácího násilí je velice starý, proniká do právních forem velmi pozvolna a je záleţitostí posledních několika let.
3.1 Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím Tato právní norma, dále jen zákon na ochranu před domácím násilím, je průlomem v českém právu v oblasti problematiky domácího násilí. Vytváří ucelený právní rámec, který zasahuje a mění zákony různých právní oblastí. Zákon na ochranu před domácím násilím, který byl navrhnut expertní skupinou Aliance proti domácímu násilí, byl přijat na půdě Parlamentu České republiky dne 14. března 2006 a účinnosti nabyl 1. ledna 2007 nemá za úkol trestat pachatele, ale jeho cílem je především preventivně působit a zavést do právní úpravy intervenci prostřednictvím sociálně právních opatření.20 Při sestavování tohoto zákona se autoři nechali inspirovat pravidly z jiných evropských zemí, jejichţ právní kultura nám je blízká. Zákon vychází ze základní charakteristiky domácího násilí a nebere ohled na to, kdo je agresor a kdo oběť, ale soustředí se na jednání, jehoţ hlavními znaky jsou především opakování a stupňování agresivity, které směřuje proti ţivotu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti ve společném bydlení. Do nabytí účinnosti tohoto zákona se v případech páchaného násilí v rodině zasahovalo, kdyţ jednání dosáhlo intenzity trestného činu, čímţ se intervence státu omezovala v první řadě na stíhání pachatelů, tedy represi. Prioritou nového zákona je především prevence, která má zabránit opakování a eskalaci násilí v konkrétních 20
Domacinasili.cz [online]. Poslední změna 2007[cit. 2010-02-15]. Dostupné z:
30
příkladech. Stát tak jasně deklaruje, ţe domácí násilí nemusí dosáhnout intenzity trestného činu, a i přesto je povaţováno za nesoukromý a netolerovaný jev.21 Nově zavedený zákon na ochranu před domácím násilím představuje komplexnější přístup k řešení domácího násilí a ukazuje, ţe pro správné a účinné řešení konkrétních případů je zapotřebí spolupráce sloţek, které přicházejí s tímto fenoménem do styku. Jedná se zejména na policii, lékaře, sociální sluţby a justici. Doposud tyto sloţky působily téměř izolovaně, avšak tento zákon je slučuje do uceleného systému účinné intervence, v němţ si kaţdá sloţky musí plnit své úkoly. Zajišťuje se tak vyváţenost prostřednictvím zákonného omezení, sociální sloţky a právní ochrany poskytované soudem. Zákon je tedy v podstatě postaven na třech vzájemně provázaných pilířích, které tvoří policie, sociální sluţby a justice. Činnost policie v oblasti ochrany před domácím násilím spočívá především v policejním zásahu, jehoţ cílem je okamţité ukončení páchaného násilí. Podrobněji budu tuto činnost policie popisovat ve 4. kapitole. Sociální pomoc podle zákona na ochranu před domácím násilím zajišťují intervenční centra. Tato specializovaná pracoviště pomáhají osobám ohroţeným domácím násilím zejména tím, ţe jim poskytují bezprostřední individuální psychologickou a sociální pomoc formou ambulantní či azylové povahy. Činností intervenčních center se více budu věnovat v kapitole č. 5. Třetím pilířem je soudní ochrana, která poskytuje moţnost řešení případů domácího násilí cestou soukromoprávní. Velký význam pro oběť má zejména moţnost soudu vydat předběţné opatření vůči násilníkovi a tím bezodkladně upravit stav, kdy hrozí určité nepříznivé následky během doby, neţ soud pravomocně rozhodne.
3.2 Domácí násilí v trestním právu Trestní právo bylo jednou z prvních oblastí, kde došlo k výrazným změnám v problematice domácího násilí a kde se projevil zejména represivní přístup vůči pachateli. Zákonem č. 91/2004 Sb. byl dne 1. června 2004 změněn a novelizován zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Trestní zákon) o novou skutkovou 21
ČÍRTKOVÁ, L. Změny v řešení domácího násilí od 1. 1. 2007. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 1, s.7
31
podstatu trestného činu § 215a, coţ byl trestný čin „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Přestoţe pojem domácí násilí tato právní norma neobsahovala, je zřejmé, ţe zákonodárce zavedením tohoto trestného činu reagoval na potřebu trestně postihnout jednání, které bylo v rámci domácího násilí uskutečňováno. Trestní zákon byl nahrazen novým předpisem a to zákonem č. 40/2010 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Trestní zákoník), který vstoupil v účinnost dne 1. ledna 2010. I v této právní normě se zákonodárce pojmu domácí násilí úspěšně vyhnul, nicméně se zde objevuje § 199, trestný čin pod zněním „Týrání osoby žijící ve společném obydlí“. § 199 Trestního zákoníku tak v podstatě nahradil a i pozměnil § 215a Trestního zákona. Před zavedením trestného činu Týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a Trestního zákona nebyla problematika domácího násilí v právním řádu nijak legislativně řešena, pachatele násilných jednání, které se odehrávaly v rámci domácího násilí, však bylo moţno trestněprávně postihnout podle jiných trestných činů uvedených ve zvláštní části Trestního zákona. Mohlo se jednat zejména o trestné činy násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, nebezpečné vyhroţování, omezování osobní svobody, vydírání, útisku, znásilnění, pohlavní zneuţívaní, ublíţení na zdraví, týrání svěřené osoby apod. Můţe se zdát, ţe zavedení nového trestného činu, nejprve § 215a v Trestním zákoně a později § 199 v Trestním zákoníku, nebylo potřeba, ale opak je pravdou. Většina napadení či útoků, ke kterým při domácím násilí došlo, nebyla ani jako trestný čin kvalifikována, neboť jednání pachatele v mnoha případech nenaplnilo ţádné znaky v té době existující skutkové podstaty. Právní úpravě bez speciální skutkové podstaty v oblasti domácího násilí bylo vytýkáno zejména to, ţe pachatele fyzického napadání oběti bylo moţno ze spáchání trestného činu postihnout aţ tehdy, kdyţ újma způsobená oběti se dala povaţovat za ublíţení na zdraví ve smyslu Trestního zákona a nebyl tudíţ brán zřetel na opakovanost, dlouhodobost a vzrůstající intenzitu útoků. Trestní zákoník, ačkoliv jak jiţ bylo uvedeno, pojem domácí násilí nepouţívá, přesto určité změny v této oblasti přinesl a to ne pouze změnou paragrafového znění. Především zvýšením trestní sazby spodní i horní hranice můţeme usuzovat, ţe zákonodárce chtěl poukázat na závaţnost tohoto jednání. Zvýšením spodní hranice trestní sazby na 6 měsíců je
32
dosaţeno toho, ţe pachatel nebude potrestán pouze trestem, který by byl výsměchem v porovnání s tím, co oběť zaţívala či ještě zaţívá. Změnu spatřujeme také v pojmu „společné obydli“, uvedený v § 199 Trestního zákoníku, který nahrazuje pojem „společně obývaný byt nebo dům“ uváděný původně v § 215a Trestního zákona. Toto vymezení pokrývá mimo obytných domů a bytů i obytné chaty, hotelové domy, ubytovny, vysokoškolské koleje apod., tedy veškeré prostory souţící k bydlení lidí. Tento pojem neklade důraz na vedení společné domácnosti, ale jen na faktický stav společného bydlení, ať uţ jeho důvodem je jakýkoli titul, např. vlastnictví nemovitosti, nájemní či podnájemní vztah i faktické společné bydlení na základě rodinných i jiných vztahů. 22 Tato nová skutková podstata slouţí k ochraně před všemi projevy domácího násilí a dává násilníkům jasně najevo, ţe jejich jednání je společensky nepřijatelné a právem zakázané.
3.3 Trestní řád zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů Jednou z problémových oblastí zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Trestní řád) se jeví tzv. dispoziční právo oběti, které je zakotveno v § 163 Trestního řádu. V tomto ustanovení jsou taxativně vyjmenovány trestné činy, u nichţ lze zahájit a v zahájeném trestním stíhání pokračovat proti tomu, kdo je nebo v době spáchání vyjmenovaného trestného činu byl ve vztahu k poškozenému manţelem, partnerem nebo druhem, pouze se souhlasem poškozeného. Dále je umoţněno, aby poškozený svůj souhlas mohl vzít zpět a to aţ do doby, neţ se soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit (Trestní řád § 163 odst. 2). Toto bylo do Trestního řádu zavedeno novelou v roce 1990 a stále zatím zůstává průlomem do zásady oficiality, podle níţ jsou orgány činné v trestním řízení povinny stíhat všechny trestné činy z úřední povinnosti. Účelem dispozičního práva oběti zakotveného do Trestního řádu bylo ochránit poškozenou osobu před újmou, ať ekonomickou, sociální či společenskou, která by jí postihem pachatele (manţel, druh, partner) nastala. Na druhou stranu, právě v případech
22
ŠÁMAL, P. A KOL. Trestní zákoník II - komentář. 1. Vyd. Praha:C. H. Beck, 2010. s. 1749
33
domácího násilí, kdy oběť je pod vlivem agresora, kterého se bojí, je získání souhlasu k zahájení trestního stíhání téměř nemoţné a tak je i omezen postih pachatelů. Dispoziční právo oběti tak rozděluje pachatele do dvou skupin a to na ty, kteří jsou stíháni pro trestné činy ze zákona a na ty, kteří za stejným způsobem spáchané skutky nikdy být stíháni či potrestáni nemusí. Přestoţe trestný čin Týrání osoby ţijící ve společném obydlí není v § 163 odst. 1 Trestního řádu uveden a k trestnímu stíhání tedy dochází bez ohledu na dání či nedání souhlasu poškozeného, nedisponuje tato právní norma téměř ţádnými prostředky, aby oběť byla v bezpečí z dosahu násilníka. V případech domácího násilí bývá často pod jeho silným vlivem a rovněţ trpí strachem před případným dalším napadením. V průběhu trestního řízení tak na jedné straně stojí vystrašená oběť a na straně druhé vychytralý, sebevědomý násilník, který své protiprávní jednání zapírá. Jelikoţ k napadání dochází v soukromí, tudíţ beze svědků, je velmi těţké nalézt důkazy a prokázat násilníkovi jeho vinu. Lze tedy konstatovat, ţe v průběhu trestního řízení presumpce neviny v případech domácího násilí často poskytuje více ochrany pachateli neţ oběti.
3.4 Přestupkový zákon zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Domácí násilí v rámci zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Přestupkový zákon) můţe být řešeno jako přestupek proti občanskému souţití dle § 49 odst. 1. Jedná se zejména o případy, kdy agresivní chování pachatele vůči oběti nedosáhne takové intenzity nebo nenaplní všechny znaky skutkové podstaty trestného činu a tudíţ je nelze stíhat podle Trestního zákoníku. Delikty, které připadají v rámci domácího násilí v úvahu jsou přestupky návrhovými a tudíţ podle § 68 odst. 1. Přestupkového zákona můţe být zahájeno přestupkové řízení, pouze pokud byl podán návrh, který můţe podat samotná oběť nebo její zákonný zástupce či opatrovník, a to nejpozději do tří měsíců od dne, kdy se uvedená osoba o přestupku nebo o postoupení věci orgánem činným v trestním řízení správnímu orgánu dozvěděla.
34
Oběti domácího násilí však nemají přestupkové řízení příliš v oblibě, neboť pachateli hrozí sankce maximální udělení pokuty ve výši 20 000,- Kč a poškozený není dále nijak chráněn. Nedůvěra dále pramení z důkazní nouze, ztráty společenské prestiţe a v neposlední řadě i finanční spoluúčasti, která navrhovatele postihuje hradit náklady řízení v případě, ţe v něm neuspěje. Přestupkové řízení, jakoţ i samotný přestupkový zákon si jiţ zaslouţí razantní změny, o kterých jiţ veřejně hovoří i vládní činitelé a to nejen pouze v případech domácího násilí. Osobně nejdůleţitější změnu spatřuji ve zrušení podávat návrh na zahájení řízení mezi osobami blízkými a zavést zásadu, aby se všechny přestupky řešily z úřední povinnosti bez ohledu na příbuzenské poměry mezi účastníky řízení. Další změnu bych spatřovala v zavedení tzv. rejstříku přestupků, kde by byly u konkrétní osoby zapisovány všechny přestupky, za které byla tato osoba sankciována. Tohoto rejstříku by se poté dalo vyuţít k případnému dalšímu trestání přestupce při tzv. přestupkové recidivě, a to nejen v případech násilných incidentů, ale i u přestupků proti majetku, veřejnému pořádku či jiných. V praxi bych si to představovala tak, ţe osoba, která se dopustí v určitém časovém období (např. 1 rok) podruhé stejného druhu přestupku (např. proti občanskému souţití) bude sankciována tvrději, neţ v prvním případě a pokud by se stejného druhu přestupku dopustila v tomto časovém období potřetí, dopustila by se jiţ trestného činu. Rovněţ za zváţení by stálo prodlouţení promlčení doby u přestupků, která v současné době je jeden rok.
3.5 Zákon o Policii České republiky č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů Většina příslušníků Policie České republiky případy domácího násilí aţ do konce roku 2006 zlehčovala a tato problematika byla povaţována nejen policisty, ale i většinou populace za soukromou věc, kterou si mají aktéři vyřídit sami mezi sebou. Policisté sice podle dnes jiţ neplatného zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů měli řadu oprávnění (omezení pohybu agresivních osob, odebrání zbraně, pouţití donucovacích prostředků, otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor), která mohli při tzv. domácím rozdílení vyuţít, avšak nejednalo se o ţádné mimořádné zásahy, kterými by v konečném důsledku došlo ke zlepšení situace v rodině. Jedinou moţností, jak mohla být
35
oběť alespoň na krátkou dobu z dosahu pachatele, byl institut zajištění. Právo zajistit pachatele na dobu maximálně 24 hodin měli policisté v případě, ţe tento svým jednáním bezprostředně ohrožoval svůj život anebo život či zdraví jiných osob nebo majetek. Přijetím zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, došlo dne 1. ledna 2007 k novelizaci jiţ zmiňovaného zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V zákoně bylo zakotveno oprávnění policisty rozhodnout o vykázání ze společného obydlí, popřípadě zákazu vstupu do něj. Toto byl průlom a zcela nový způsob řešení případů domácího násilí. Právo se začalo zabývat nejenom potrestáním pachatele, ale i ochranou samotné oběti. K poskytnutí ochrany oběti postačí pouze to, aby jednání násilníka bylo zahrnuto do institutu domácího násilí, coţ však neznamená, ţe pachatel jiţ nebude potrestán ze spáchání trestného činu či přestupku. V souvislosti s nutností provedení podstatných změn v zákoně č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v kterém byl institut vykázání uveden v § 21a aţ § 21d, vstoupil ke dni 1. ledna 2009 v účinnost nový zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o policii). V této nové právní normě je problematice domácího násilí věnována sedmá hlava pod názvem „vykázání“, konkrétně § 44 aţ § 47. V jiţ neplatném zákoně č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, nedocházelo k vykázání, pokud pachatel nebyl na místě přítomen, ale jednalo se o tzv. zákaz vstupu, který se násilníkovi doručil při prvním styku s ním. Vykázání podle zákona o Policii je podrobně popisováno v kapitole č. 4.
3.6 Zákon o rodině č. 94/1964 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Rodinné vztahy jsou upraveny zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon poskytuje moţnosti úpravy rodinných poměrů, a to v různých směrech jako je například výchova či výţiva dětí nebo manţelství.
36
Základním institutem, který určuje vztahy mezi rodiči a dětmi, je rodičovská zodpovědnost. Náleţí oběma rodičům bez rozdílu a při jejím výkonu jsou oba dva rovnoprávní, bez ohledu na manţelství. Její podstatou je právo a zároveň i povinnost rodiče o dítěti rozhodovat, zastupovat jej a spravovat jeho jmění. V situaci, kdy v rodině s dětmi je pácháno násilí, dochází k ohroţení a porušování základních práv dítěte. V tomto případě stát můţe zasáhnout do práv rodičů, kteří je zneuţívají a poskytnou dítěti potřebnou ochranu. Tyto zásahy spočívají v moţnosti rodičovskou zodpovědnost pozastavit, omezit nebo jí rodiče úplně zbavit. Vţdy ale mohou být prováděny pouze v nejlepším zájmu dítěte.
Rozvod manželství Rozvod je jednou z radikálních, ale o to více efektivnějších moţností v případech domácího násilí vyskytujícího se v manţelství Je řízením sporným, kde navrhovatel nese důkazní břemeno, musí tedy tvrdit rozhodné skutečnosti a zároveň navrhnout důkazy, které by tato tvrzení prokázala. Manţelství však nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
Svěření děti do výchovy Pokud jsou oba rodiče způsobilí a zároveň mají zájem dítě vychovávat, pak má soud posoudit, komu bude dítě svěřeno. V případech domácího násilí není vhodná společná péče, a proto v úvahu přichází péče střídavá. Při rozhodování soud posuzuje mnoho kritérií, s tím ţe soud sleduje především zájem dítěte.23
3.7 Občanský zákoník zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů Součástí zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, byly i soukromoprávní ustanovení proti domácímu násilí, jeţ měly být zakomponovány do zákona č. 40/1961 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
23
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů § 26
37
(dále jen Občanský zákoník) Jednalo se především o ustanovení, jimiţ by se zohlednilo domácí násilí v institutech podílového vlastnictví, společného jmění manţelů a společného nájmu. Tato ustanovení však nebyla přijata a ochrana, která je dnes obětem domácího násilí poskytována, tak není kompletní. Chybí zde právě soukromoprávní ustanovení, jeţ by umoţňovala chránit oběti i za trvání rodinně právního vztahu a nejen v souvislosti s jeho rozpadem, rozvodem, případně v souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového vlastnictví. 24 Největším problémem kaţdé oběti domácího násilí je úspěšné vyřešení bytové otázky. Institut vykázání agresora podstatně zlepšil moţnost ochrany oběti před násilím, avšak tímto řešením se zakazuje pobývat násilníkovi ve společném obydlí pouze určitou dobu a tudíţ situace není vyřešena do konce. Řada obětí domácího násilí tak musí utéct před násilníkem do azylových domů, nebo k příbuzným či známým. V mnoha případech se stává, ţe vzhledem k nedostatku finančních prostředků musí ohroţená osoba ţít na ulici, zatímco agresor zůstává bydlet v jejich společném obydlí. Právní úprava v současné době neposkytuje ochranu oběti v případě společného bydlení s násilníkem, ať se jedná o bydlení v rámci společného jmění manţelů, o podílové spoluvlastníky, společné nájemce apod. Rovněţ institut společného jmění manţelů neposkytuje oběti domácího násilí ţádnou ochranu v případě jeho vypořádání. Společné jmění manţelů zaniká aţ se zánikem manţelství a základní zásadou při jeho vypořádání je princip stejné velikosti podílů. Soudce však můţe přihlédnout na konkrétní okolnosti případu, zejména na zájmy a potřeby nezletilých dětí, dále můţe zohlednit i násilné jednání jednoho z manţelů, které má určitě negativní vliv na děti ţijící ve společné domácnosti a tak rozhodnout ve prospěch ohroţené osoby. Je zřejmé, ţe musí existovat hmotně právní zakotvení ochrany oběti domácího násilí, neboť pouze procesní úprava právních vztahů nestačí. Jen tak bude moţné rychle a komplexně řešit problémy způsobené domácím násilím prostřednictvím adekvátních zásahů do rodinných vztahů ještě před rozvodem.
24
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Civilněprávní postih domácího násilí – úvahy de lege ferenda (zejména nad sněmovním riskem č. 828). Acta iuridica olomucensis. 2005, roč. 1, č. 2, s. 50
38
3.8 Občanský soudní řád zák. č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů Díky zákonu č. 135/2006 Sb. došlo i ke změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Občanský soudní řád) a tím i civilní soudy získaly kompetence v oblasti domácího násilí. Od 1. ledna 2007 je v účinnosti speciální právní úprava předběţných opatření ve vztahu k domácímu násilí (§ 76b Občanského soudního řádu) a s tím i přímo související zvláštní způsob výkonu rozhodnutí s přesným názvem „Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným“ (§ 273b Občanského soudního řádu). Předběţné opatření se nařizuje před zahájením řízení a obecně, jak je uvedeno v § 74 odst. 1 Občanského soudního řádu, slouţí k zatímnímu upravení poměrů mezi účastníky. V ustanovení § 76b Občanského soudního řádu je konkrétně stanoveno, jak reagovat na potřeby obětí domácího násilí a zejména jaké povinnosti musí agresor uloţením předběţného opatření dodrţovat. Toto předběţné opatření se vydává výhradně na návrh, coţ je rozdíl od vykázání Policií České republiky, která násilníka vykazuje na základě vlastního vyhodnocení dané situace a to bez jakéhokoliv návrhu či souhlasu ohroţené osoby. Podání návrhu nemusí být podmíněno rozhodnutím Policie České republiky o vykázání a můţe tak dojít k policejnímu vykázání, vydání předběţného opatření nebo k oběma těmto rozhodnutím najednou. Lhůta trvání předběţného opatření je jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Předcházelo-li však rozhodnutí o návrhu na předběţné opatření rozhodnutí Policie České republiky o vykázání, počíná tato lhůta běţet po dni, v němţ uplynula lhůta policejního vykázání. Doba trvání předběţného opatření můţe být na návrh ohroţené osoby prodlouţena předsedou senátu, jestliţe před uplynutím lhůty stanovené pro předběţné opatření došlo k zahájení ve věci samé. Dále však musí být vzaty v úvahu rozhodné okolnosti, na které se předběţné opatření vztahuje, zejména trvání stavu ohroţení navrhovatele. Doba trvání předběţného opatření zaniká nejpozději uplynutím jednoho roku od okamţiku jeho nařízení.
39
Samotný výkon rozhodnutí o předběţném opatření je upraven v § 273b Občanského soudního řádu. Usnesení soudu je vykonavatelné, jakmile je soudem vydáno. Zákon zde soudu ukládá povinnost zajistit výkon tohoto rozhodnutí bezodkladně. Jedná se o jednu ze dvou výjimek, kdy vykonávací řízení můţe být zahájeno i bez návrhu.25 V praxi výkon rozhodnutí probíhá nejčastěji za asistence justiční stráţ nebo policie a to bezprostředně po vydání předběţného opatření. Vykázané osobě jsou odebrány všechny klíče od společného obydlí, popřípadě jí je zakázáno setkávat s označenou osobou nebo ji jinak kontaktovat. Zároveň ji je poskytnuta příleţitost, aby si bezprostředně při výkonu rozhodnutí vyzvedla ze společného obydlí své osobní cennosti, dokumenty a věci souţící k osobní potřebě. Během trvání předběţného opatření nesmí být vykázaného osobě upřeno právo na vyzvednutí věcí potřebných k výkonu její podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání. Dohled nad jeho dodrţováním nejčastěji provádí místně příslušné oddělení Policie České republiky, které je soudem o jeho nařízení informováno.
25
KRÁLÍČKOVÁ, Z. a R. DÁVID, Rodinné bydlení a domácí násilí. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 10, s. 436
40
4. FUNKCE A POSTUP POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY V PŘÍPADECH ZJIŠTĚNÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ Kompetence příslušníků Policie České republiky jsou upraveny řadou právních předpisů, z nichţ je pro policisty stěţejní zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Policie České republiky je institucí, která je povinná nepřetrţitě, rychle, odborně a bezúplatně poskytovat občanům sluţby při zajišťování jejich bezpečnosti a proto jsou policisté povinni poskytnout v souladu se zákonem pomoc kaţdému, kdo o ni poţádá. Tato povinnost se rovněţ týká i pomoci osobám ohroţeným domácím násilím. Pozornost policistů v těchto případech musí být přednostně zaměřena na pomoc oběti a zastavení dalšího násilí. Z uvedeného zákona vyplývají pro policisty nejen povinnosti, ale také různá oprávnění. Zákon stanovil zakročujícím policistům zejména právo vykázat agresora ze společného obydlí. Rozhodnutí o vykázání je opatřením netrestního charakteru, není tudíţ sankcí, ale jedná se o ochranný preventivní nástroj, který je reakcí na nebezpečné chování násilné osoby z hlediska rizika hrozby budoucích útoků. Při vykázání je upřednostněno právo na ochranu ţivota, zdraví a lidské důstojnosti před jinými právy, jakými jsou například vlastnické, uţívací nebo právo na nedotknutelnost obydlí. V rozsahu kompetencí definovaných zákonem na ochranu před domácím násilím je zcela nejpodstatnější a zásadní rozhodovací pravomoc policistů o vykázání násilné osoby ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj. Vzhledem k tomu, ţe zákon delegoval na policisty pravomoci související s bojem proti domácímu násilí, vyvstala také potřeba zpracovat metodiku postupu na místě události vykazující znaky domácího násilí. Při zpracování této metodiky byla a nadále zůstává nutnost, věnovat značnou pozornost prověřování incidentů vykazujících znaky domácího násilí, neboť vykázání násilné osoby je velkým zásahem do práv a svobod jednotlivce.
41
4.1 Příslušnost orgánu policie Vykázat osobu je oprávněn policista sluţebně zařazený u Policie České republiky sluţby kriminální policie a vyšetřování a sluţby pořádkové policie, pokud byl k posuzování incidentu se znaky domácího násilí řádně proškolen. Z toho vyplývá, ţe o vykázání můţe rozhodnout pouze vyškolený policista. Ostatní policisté, jsou povinni zajistit na místě činu provedení neodkladných opatření, mezi která zejména patří zamezení páchání dalšího násilí, poskytnutí první pomoci, zajištění svědků, pachatele apod. V prvotním legislativním zakotvení bylo vykázání policistou povaţováno za rozhodnutí svého druhu ve správním řízení, proti němuţ bylo moţno uplatňovat příslušné řádné i mimořádné opravné prostředky. S novým zákonem o policii došlo k legislativnímu i aplikačnímu zjednodušení přičemţ vykázání policistou je faktickým pokynem vykonaným ústním prohlášením na místě, přičemţ proti němu můţe směřovat námitka podaná ústně do potvrzení o vykázání, nebo následně písemně ve lhůtě tří dnů od převzetí potvrzení o vykázání, a o námitce je oprávněno rozhodnout příslušné krajské ředitelství policie. Shledáli příslušné krajské ředitelství, ţe podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroţenou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu. V případě, ţe o vykázání rozhodli policisté zařazení u Policie České republiky Krajského ředitelství policie, je nejblíţe nadřízeným orgánem Policejní prezidium České republiky.
4.2 Postup policistů v případě zjištění domácího násilí Kaţdý policista je vţdy povinen přijmout oznámení o události, vyhodnotit hrozbu nebezpečného útoku, dále je povinen zajistit provedení všech nezbytných úkonů a získat k incidentu potřebných informací lustrací v dostupných evidencích za účelem zjištění, zda u podezřelých osob byl v minulosti řešen incident domácího násilí, či vykázání, zda ohroţená nebo násilná osoba nejsou drţiteli střelných zbraní, či pachateli násilné trestné činnosti. Tyto informace předá policista, který oznámení přijal, neprodleně policistům vyslaným na místo činu, kde k incidentu došlo, či dochází.
42
Další povinnosti pro policisty vyplývají ze zákona o Policii České republiky a z jiţ zpracované metodiky. Dle moţnosti policista kontaktuje oznamovatele za účelem získání informací o situaci na místě incidentu a o násilné i ohroţené osobě. Je-li oznamovatelem incidentu samotná ohroţená osoba, nebo jiný uţivatel společného obydlí, policista si od nich vyţádá souhlas ke vstupu do tohoto obydlí. V případě, ţe je uţivatelů více, postačí ke vstupu souhlas kteréhokoliv z nich. Pokud ke vstupu nebude dán souhlas, posoudí policista moţnost uţití oprávnění podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně ustanovení § 40, které se týká vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek. Nebude-li moţné učinit objektivní závěr o existujícím ohroţení, policista kontaktuje z místa incidentu operační středisko policie, které se pokusí navázat kontakt s ohroţenou osobou a získat další případné informace. Z důvodu ukončení dalšího napadání ohroţené osoby ze strany útočníka, k zamezení ovlivňování výpovědi ohroţené osoby násilnou osobou a k uklidnění situace na místě policista oddělí násilnou osobu od ohroţené osoby tak, aby na sebe neviděly a ani se neslyšely. V případě, ţe bude na místě docházet k jednání naplňující znaky trestného činu nebo přestupku, policista přijme opatření k omezení osobní svobody útočníka a to ve smyslu § 76 trestního řádu nebo § 26 zák. č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. V případě, ţe ve společném obydlí, kde k incidentu došlo, ţijí nezletilé osoby, policista zjistí, kde se nacházejí, v jakém jsou stavu a zda byly přímo dotčeny násilným jednáním. Dále musí dbát na to, aby nezletilé osoby byly odděleny od násilné osoby. V případě zranění některé z osob zajistí policista její lékařské ošetření. Další činnost policisty na místě incidentu spočívá v ověřování totoţnosti násilné a ohroţené osoby, nezúčastněných osob, oznamovatele, jakoţ i svědků události a tyto můţe vyzvat k následnému podání vysvětlení. Osoby podávají vysvětlení odděleně. Účelem komunikace je kladení vhodných otázek za účelem rozpoznat, nakolik jsou naplněny znaky domácího násilí, vyhodnotit hrozbu nebezpečného útoku a zjistit další skutečnosti z hlediska závaţnosti a hrozících rizik. Zjistí-li policista v průběhu podání vysvětlení, ţe násilná osoba setrvává v obydlí ohroţené osoby neoprávněně, vyzve ji, aby obydlí opustila. Zároveň ji poučí, ţe neoprávněným setrváním v obydlí ohroţené osoby se můţe dopustit trestného činu. Při vyhodnocování situace, zejména hrozby nebezpečného útoku, policista zvaţuje předcházející útoky, jejich intenzitu a počet, míru agrese násilné osoby, stav ovlivnění alkoholem nebo jinými návykovými látkami, tendence pouţívat zbraň a moţnost jejího 43
budoucího uţití proti ohroţené osobě. Dále zvaţuje tendence násilné osoby k absolutní sociální izolaci ohroţené osoby, znemoţňování uspokojování základních potřeb, ničení a rozbíjení předmětů ve vlastnictví ohroţené osoby a ostatních schválností s cílem jí poníţit. Při vyhodnocování typických znaků domácího násilí pouţívá policista při komunikaci s násilnou a ohroţenou osobou pomůcky, mezi které patří zejména formulář „otázky SARA DN“ (viz příloha č. VI). Další informace potřebné pro vyhodnocení znaků domácího násilí a rovněţ rizikových faktorů domácího násilí policista zjišťuje prohlídkou prostor, kde k jednání došlo, z vysvětlení podaných ohroţenou a násilnou osobou a svědky incidentu.
4.3 Vykázání Vykázáním se rozumí faktický pokyn policisty, na jehoţ základě je násilná osoba povinna opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí na dobu 10-ti dnů ode dne provedení tohoto nástroje (pro potřeby této práce dále jen „10-ti denní lhůta“), dále se zdrţet vstupu na tato místa a zdrţet se styku nebo navazování kontaktu s ohroţenou osobou. Při provádění úkonů souvisejících s vykázáním je policista povinen mimo jiné zajistit přítomnost nezúčastněné osoby. Tato povinnost nemusí být splněna v případě, ţe hrozí nebezpečí z prodlení, zejména pokud by souvislosti se zajišťováním přítomnosti této osoby hrozila eskalace konfliktu nebo by zajišťování přítomnosti nezúčastněné osoby trvalo nepřiměřenou čekací dobu. Nezúčastněnou osobou nemůţe být policista. Vykázání je policista povinen oznámit ústně násilné a ohroţené osobě, přitom je poučí o jejich právech a povinnostech a následně vyhotoví potvrzení o vykázání. Toto potvrzení s písemným poučením (viz přílohy č. IV, V) poté předá ohroţené i vykázané osobě proti podpisu, dále pak policista vyzve vykázanou osobu, aby mu vydala všechny klíče od společného obydlí, které má v drţení a zároveň ji poučí o následcích neuposlechnutí výzvy k vydání klíčů. Policista poté jasně specifikuje prostor, na který se vykázání vztahuje, a to včetně rozsahu bezprostředního okolí společného obydlí. Přihlíţí přitom k potřebě ochrany ohroţené osoby. Před vykázáním policista poučí vykázanou osobu zejména o tom, ţe vyuţívá zákonného oprávnění vykázat ji ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí, které jasně vymezí. Dále vykázanou osobu upozorní na její práva a povinnosti, zejména, ţe vykázání bude trvat deset dnů, pokud ohroţená osoba nepodá návrh předběţného opatření
44
soudu, a bude učiněno bez ohledu na vůli ohroţené osoby a dále, ţe je nutné jej pod hrozbou sankce respektovat. Nesouhlasí-li vykázaná osoba s tímto opatřením, můţe proti němu na místě podat námitky. Policista vykázanou osobu poučí o tom, ţe námitky můţe podat i písemně, a to do tří dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání (o obsahu námitek policista, který je převzal informuje: a) v době trvání sluţby vedoucího územního odboru vnější sluţby cestou příslušné dozorčí sluţby nebo příslušného přímého nadřízeného nebo cestou příslušného operačního střediska, b) v době mimo sluţbu vedoucího územního odboru vnější sluţby nebo zastupující sluţební funkcionář v dosaţitelnosti cestou příslušného operačního střediska, který bude námitky posuzovat. Vedoucí územního odboru vnější sluţby nebo zastupující sluţební funkcionář v dosaţitelnosti přijme taková opatření, aby mohly být námitky posouzeny co nejrychleji a bez zbytečného odkladu, nejdéle do 3 pracovních dnů.) Podání námitek nemá odkladný účinek. Jestliţe jsou námitky podány ihned na místě, policista je poznamená do potvrzení o vykázání a bezodkladně o nich informuje vedoucího odboru vnější sluţby, který přijme taková opatření, aby mohly být námitky posouzeny co nejrychleji a bez zbytečného odkladu, nejdéle do tří dnů. Není-li vykázaná osoba v době vykázání přítomna ve společném obydlí, učiní policista veškerá opatření, aby mohl této osobě vykázání sdělit. Mezi taková opatření patří například poţádání ohroţené nebo jiné osoby, která s vykázanou osobou je v kontaktu, o telefonní číslo, adresu jejího zaměstnání, sdělení místa, kde se nejčastěji zdrţuje, a další informace vedoucí k osobnímu či jinému kontaktu s vykázanou osobou. Při prvním kontaktu této osobě vykázání sdělí, poučí o jejích právech a povinnostech a o moţnosti převzetí potvrzení o vykázání u příslušného útvaru Policie České republiky. Pokud se vykázaná osoba dozví o svém vykázání od jiné osoby, neţ od policisty, má právo si tuto informaci ověřit např. na lince tísňového volání 158. Před tím, neţ vykázaná osoba opustí prostor vymezený policistou, můţe si z něho vzít věci slouţící její osobní potřebě, osobní cennosti a doklady. Poté musí tento prostor neprodleně opustit. Odmítne-li vykázaná osoba opustit prostor, na který se vykázání vztahuje, 45
je policista po předchozí výzvě oprávněn pouţít všech oprávnění a zákonných prostředků za účelem prosazení vykázání. V případě, ţe nedošlo k vykázání, poučí policista násilnou osobu o právních následcích, zejména, bude-li se násilné jednání vůči ohroţené osobě opakovat, můţe být vykázána. Dále policista poučí rovněţ ohroţenou osobu o moţnosti vyuţití psychologických, sociálních a jiných sluţeb v oblasti pomoci osobám, které se staly oběťmi násilí a předá kontakty na instituce, které pomoc poskytují.
4.4 Postup policie České republiky při vykázání ve zvláštních případech Násilná osoba má ve společném obydlí místo svého podnikání V případě, ţe násilná osoba má ve společném obydlí zároveň místo svého podnikání, je moţné vykázáním postihnout jen ten prostor, který slouţí k bydlení za podmínky, ţe tento prostor lze prakticky oddělit od prostoru určeného pro podnikání násilné osoby (např. uzavřením průchodu mezi těmito prostory). Není-li takové oddělení prostoru moţné a pro vykázání jsou dány podmínky, vykáţe policista násilnou osobu i z míst, která vyuţívá ke svému podnikání. Jestliţe je vykázání spojeno s ohroţením provozu objektu nebo znemoţněním výkonu zaměstnání vykázané osoby, vyrozumí bezodkladně policista o této skutečnosti zaměstnavatele nebo provozovatele objektu, který přijme příslušná opatření k náhradnímu zajištění provozu objektu.
Násilnou osobou je osoba mladší 18-ti let Policisté při plnění úkolů, které mají souvislost s problematikou domácího násilí, mohou vykázat i násilnou osobu mladší 18-ti let a rovněţ i osobu mladší 15-ti let. Jsou-li dány podmínky pro vykázání této osoby, jsou policisté povinni vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dítěte, který bude postupovat analogicky podle ustanovení § 16 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, coţ znamená, ţe pokud se dítě ocitne bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho ţivot nebo příznivý vývoj váţně ohroţeny nebo narušeny, je příslušný úřad
46
povinen podat neprodleně návrh k soudu na vydání předběţného opatření podle občanského soudního řádu. V tomto případě je policista povinen zváţit, zda osoba mladší 18-ti let či dokonce mladší 15-ti let je natolik nebezpečná a nezvladatelná pro své rodiče a zda hrozí opakovaný útok z její strany. Pokud lze předpokládat, ţe se tato osoba bude nadále dopouštět těchto jednání nebo snad z její strany hrozí ještě intenzivnější útoky a současně osoby ţijící s ní ve společném obydlí nejsou schopni takovéto jednání usměrnit, není rozhodnutí o vykázání vyloučeno. Je však nutné důsledně spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany dětí, které násilnou osobu umístí do diagnostického ústavu na základě návrhu na vydání předběţného opatření podle § 76a občanského soudního řádu.
Ohroţenou osobou je osoba stará nebo nemohoucí Jestliţe je ohroţenou osobou osoba stará, nemohoucí nebo nemocná a je odkázaná či závislá na pomoci násilné osoby, která má být ze společného obydlí vykázána, neboť se vůči této osobě či vůči jiné osobě ţijící ve společném obydlí dopouští jednání, které nese znaky domácího násilí, bude policie při vykázání postupovat stejně, jako by se vykázaná osoba dopustila trestného činu a bylo ji třeba zadrţet. V těchto případech policie zajišťuje pomoc pro ohroţenou osobu, tzn., ţe v prvé řadě zajistí lékařské vyšetření, jestliţe došlo ke zranění. Byla-li ohroţená osoba odkázaná na péči či pomoc vykázané osoby a současně není jiná osoba, která by se o ni mohla postarat, vyrozumí se o této situaci příslušný odbor sociální péče. V případě, ţe k incidentu došlo např. v nočních hodinách, zajistí policie převoz staré či nemohoucí osoby do zdravotnického zařízení a v ranních hodinách nastalou situaci dořeší v součinnosti s odborem sociální péče.
4.5 Postup policistů po ukončení výjezdu k incidentu Policista, který provedl vykázání, uloţí klíče převzaté od vykázané osoby na místo určené nadřízeným sluţebním funkcionářem. Po uplynutí 10-ti denní lhůty pro vykázání policista klíče vrátí vykázané osobě proti podpisu v potvrzení o vykázání. Před tímto úkonem však musí ověřit, zda ohroţená osoba v průběhu 10-ti denní lhůty pro vykázání podala
47
u příslušného soudu návrh na vydání předběţného opatření, a jak soud o tomto návrhu rozhodl. V případě zjištění, ţe byl soudu podán návrh předběţného opatření dle § 76b Občanského soudního řádu a jeho rozhodnutím by mohlo vykázání pokračovat, lhůta policejního vykázání se prodluţuje do okamţiku nabytí právní moci prvního rozhodnutí soudu o takovém návrhu, a tudíţ by policista nevrátil klíče násilné osobě, nýbrţ by je předal příslušnému soudu. Pokud došlo k vykázání, zajistí policista zaslání kopie úředního záznamu o vykázání ve lhůtě 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí na tyto instituce: místně příslušnému intervenčnímu centru, soudu, který bude příslušný v případě podání návrhu na vydání předběţného opatření, místně příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí, pokud ţijí ve společném obydlí s vykázanou a ohroţenou osobou nezletilé děti. Na základě ţádosti vykázané osoby je pověřený policista povinen této osobě umoţnit, aby si v průběhu vykázání vzala za jeho přítomnosti z obydlí, z něhoţ byla vykázána věci slouţící její osobní potřebě, osobní cennosti, osobní doklady a věci nezbytné pro její podnikání nebo pro výkon povolání. Toto právo můţe vykázaná osoba v průběhu vykázání uplatnit pouze jedenkrát. Policista stanoví termín vyzvednout si věci po dohodě s vykázanou osobou a přihlíţí při tom k oprávněným zájmům vykázané osoby, zejména nebude-li tím ohroţen důleţitý zájem sluţby. O termínu vyzvednutí věcí policista rovněţ informuje předem ohroţenou osobu. Pokud došlo v průběhu vykazování k jakékoliv změně, např. k ukončení vykázání nebo k prodlouţení 10 denní lhůty v důsledku podání návrhu na předběţné opatření, musí ten, kdo změnu provedl zajistit, aby byla neprodleně informována vykázaná i ohroţená osoba, příslušný soud, který bude rozhodovat v případě podání návrhu na předběţné opatření, příslušné intervenční centrum a v případě, ţe s vykázanou a ohroţenou osobou ve společném obydlí ţily nezletilé děti i orgán sociálně právní ochrany dětí a v neposlední řadě také policista, který vykázání provedl. Ve lhůtě tří dnů od vykázání provede policista kontrolu, zda vykázaná osoba dodrţuje povinnosti vyplývající z jejího vykázání, zda se nezdrţuje v prostoru vymezeném policistou a zda se zdrţuje styku nebo navazování kontaktu s ohroţenou osobou. O kontrole vyrozumí policista ohroţenou osobu, přičemţ ji poţádá o součinnost a to zejména v souvislosti se vstupem do společného obydlí. Jestliţe ohroţená osoba odmítne, nemůţe být v součinnosti při
48
kontrole dodrţování povinností vykázané osoby nijak nucena. Zjistí-li policista, ţe se vykázaná osoba nachází v prostoru, odkud byla vykázána, vyzve ji, aby tento prostor opustila. V případě, ţe tak vykázaná osoba neučiní, je policista oprávněn po předchozí marné výzvě pouţít donucovací prostředky za účelem prosazení vykázání. Policista, který se dozví o neplnění povinností uloţeného vykázání ze strany vykázané osoby, dá podnět k zahájení trestního řízení, neboť pachatel svým jednáním se dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 337 odst. 2 trestního zákoníku. O provedené kontrole a jejích výsledcích je policista povinen vţdy sepsat úřední záznam.
49
5. POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ Jak jiţ bylo zmiňováno v úvodu této práce, práva a svobody občanů jsou stanoveny Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, jako právními normami nejvyšší právní síly. Zakotvují základní práva a svobody a stanoví nejvýznamnější zásady, na kterých je náš právní řád postaven. Základní práva svobody zaručují tyto právní normy všem bez rozdílu. Vzhledem k tomu, ţe Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod stanoví a zaručují práva občanů, obecně z toho pramení také povinnost státu chránit základní práva a svobody svých občanů a stát nemůţe a nesmí tolerovat ţádné případy jejich porušování, a to ani v případě, ţe k nim dochází v okruhu blízkých osob za zavřenými dveřmi v rodině. Ze zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, s účinností od 1. 1. 2007, byla k ochraně před domácím násilím delegována zejména Policie České republiky, potaţmo soudy, a to v souvislosti s uplatňováním institutu vykázání. Ostatní instituce, jako jsou městská a obecní policie, orgány sociálně právní ochrany dětí, intervenční centra, praktičtí lékaři, manţelské a předmanţelské poradny, občanské poradny a další, ač k tomu nejsou přímo delegováni (kromě intervenčních center zřízených ze zákona k tomuto účelu), mohou a někdy přímo musí poskytnout určitou pomoc v případech probíhajícího domácího násilí. Orgány, kterým je ze zákona stanoveno pomáhat a chránit základní lidská práva, jsou jasně definovány. Většinou se však zabývají přestupkovým nebo trestním jednáním aţ po spáchání skutku, který vyjde najevo. Tyto instituce se zabývají šetřením skutků po právní stránce. Pachatel protiprávního jednání je potrestán a vykonává trest podle platného a účinného zákona. Kdo se však postará o oběti tohoto protiprávního jednání? Odpověď nalezneme v níţe uvedeném přehledu institucí zabývajících se pomocí obětem domácího násilí. Jejich podstatný význam shledávám zejména ve specializaci k určitému účelu s uplatněním praktických zkušeností z přímého styku s obětí domácího násilí a dále v moţnosti bezprostředního jednání se státními úřady v případě, ţe se na ně postiţené osoby obrátí.
50
5.1 Organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí Bílý kruh bezpečí Toto občanské sdruţení vzniklo dne 4. září 1991 registrací u Ministerstva vnitra ČR především za účelem pomoci obětem trestné činnosti. V současné době je posláním bílého kruhu bezpečí zlepšení právního postavení poškozených v trestním řízení, zvýšení informovanosti občanů i veřejné správy o problémech obětí trestné činnosti, zvýšení informovanosti o moţnostech a prostředcích prevence kriminality. Činnost této organizace spočívá v bezprostřední, bezplatné, odborné a diskrétní pomoci obětem v síti poraden Bílého kruhu bezpečí formou morální, psychologické a právní pomoci a dále ve zpracování a předkládání podnětů k zákonodárným iniciativám a ve spolupráci při tvorbě zákonů. Další aktivity spočívají v organizaci přednášek, seminářů, kongresů a dalších akcí. Bílý kruh bezpečí taktéţ poskytuje nadstandardní sluţby, jako jsou např. víkendové pobyty pro klienty, doprovody k soudům a návštěvy v nemocnicích a spolupráce s Nadačním fondem Filipa Venclíka. Bílý kruh bezpečí dále provozuje internetové stránky www.bkb.cz, www.donalinka.cz, www.domacinasili.cz. DONA linka je specializovaná telefonická sluţba pomoci osobám ohroţeným domácím násilím, která pracuje v nepřetrţitém provozu jiţ od 11. září 2001. Cílem této linky je poskytnutí pomoci kaţdému, kdo se cítí ohroţen domácím násilím nebo je jeho svědkem. Pomáhá rovněţ profesionálům, kteří při výkonu svého povolání přicházejí do prvního, či opakovaného kontaktu s osobou ohroţenou domácím násilím. Respektuje anonymitu klientů, poţadavek diskrétnosti a garantuje vysoký standard sluţeb. Intervenční centra jsou specializovaná pracoviště, která poskytují ohroţeným osobám pomoc v oblasti sociálně právní, psychologické i organizační. Byla zřízena ke dni 1. ledna 2007, neboť ze zkušeností vyplynulo, ţe dosavadní zařízení sociální péče nebyla na tak integrovanou a specializovanou pomoc uzpůsobena a v systému sociálních zařízení pracoviště zaměřená na krizovou pomoc osobám dotčeným domácím násilím chyběla. Mezi povinnosti intervenčního centra patří spolupráce a vzájemná informovanost mezi orgány sociálně právní ochrany dětí, obcemi, orgány Policie České republiky, obecní policií,
51
nestátními a charitativními organizacemi, přičemţ intervenční centra zde plní koordinační úlohu.
Zaměstnanci intervenčních center jsou povinni při pomoci osobám ohroţeným
domácím násilím zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při výkonu své činnosti dozvěděli. Sdělit takové skutečnosti mohou jen se souhlasem osob, jichţ se tyto údaje týkají nebo pro účely trestního řízení orgánům činným v trestním řízení. V takovém případě i bez souhlasu ohroţené osoby. Bílý kruh bezpečí patří v současnosti k největším a nejvýznamnějším organizacím, které se zabývají obětí trestného činu a problémem domácího násilí v České republice.26
Rosa Občanské sdruţení Rosa vzniklo jiţ v roce 1993 jako nadace a s ohledem na nový nadační zákon se v roce 1998 přeregistrovalo na občanské sdruţení. Jeho cílem je v současné době uznání domácího násilí jako závaţného celospolečenského problému a zlepšení systémů pomoci ţenám jako obětem domácího násilí a jejich dětem. Specializuje se na poskytování bezplatné a komplexní psychosociální pomoci ţenám - obětem domácího násilí. V jejich informačním a poradenském centru jsou nabízeny jednorázové i dlouhodobé psychologické poradenství, sociální poradenství, zprostředkování psychiatrické pomoci a podpora v náročné ţivotní situaci. Mezi další poskytované sluţby také patří provoz azylového domu s utajenou adresou, kde mohou ohroţené ţeny najít bezpečí a klid pro další řešení jejich situace a dále prevence domácího násilí, kterou Rosa uskutečňuje prostřednictvím přednášek, seminářů, či konferencí k domácímu násilí pro odbornou i širší veřejnost.27
Élektra Občanské sdruţení Élektra je nevládní neziskovou organizací, která vznikla s iniciativy klientek a terapeutek v roce 1995 na pomoc ţenám, které se staly obětí sexuálního násilí v dětství a ţenám znásilněným. Cílem této organizace je poskytnutí pomoci ţenám i
26 27
Bílý kruh bezpečí [online]. Praha: BKB.2007. Dostupné na www: http://www.bkb.cz. Rosa [online] Praha:Rosa. 2005. Dostupné na www: http://www.rosa-os.cz.
52
muţům, kteří mají vlastní zkušenost se sexuálním násilím, dále partnerům a rodinným příslušníkům osob, které byly sexuálně zneuţity či znásilněny a v neposlední řadě matkám zneuţitých dětí. Činnost
organizace
spočívá
v internetovém,
emailovém,
telefonickém
a
korespondenčním poradenství, které je zaloţeno na poskytování základních informací o problematice, na navázání vztahu s poškozenou osobou, na poskytnutí podpory a motivace k dalšímu řešení daného problému. Pomoc je dále poskytována formou krizové intervence, která spočívá v poskytnutí okamţité pomoci klientovi, jenţ se nachází v krizové ţivotní situaci. V neposlední řadě je pomoc poskytována formou individuální, skupinové a párové terapie. Nedílnou součástí činnosti tohoto sdruţení je rovněţ pořádání přednášek, krátkodobých výcviků, seminářů a kurzů pro laickou i odbornou veřejnost, publikační činnost k problematice sexuálního násilí, spolupráce s masmédii, otevřené informování a osvěta o problematice sexuálního násilí a jeho dopadu na ţivot sexuálně zneuţívaných ţen a jejich dětí.28
Spondea Spondea je obecně prospěšná společnost, jejímţ posláním je zlepšování kvality ţivota dětí, mladých lidí a jejich blízkých, dále osob ohroţených domácím násilím, s cílem podpořit je ve schopnosti řešit jejich obtíţné ţivotní situace a opětovně se začlenit do společnosti. Provoz této organizace byl zahájen v roce 1998. Spondea má pověření pro výkon sociálně právní ochrany dětí a je zařazena mezi nestátní zdravotnická zařízení v oblasti ambulantní psychiatrické péče.
28
Élektra [online] Praha: Élektra. © 2010. Dostupné na www: http://www.centrumelektra.cz
53
Cílem této organizace je okamţitá podpora, zklidnění a orientace klienta v pro něj naléhavé situaci, překonání krizového stavu klientem, zaktivizování schopnosti klienta řešit situaci vlastními silami. Mezi poskytované bezplatné sociální sluţby patří základní sociální poradenství, psychologická pomoc a diagnostika, sociálně terapeutické činnosti, rodinná terapie, mediace, telefonická krizová pomoc a poradenství prostřednictvím internetu. Dále poskytuje informace v oblasti trestně právní, sociálně právní a organizační, jakoţ i pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání občanských záleţitostí.29
Koordona Koordona – koalice neziskových organizací proti domácímu násilí, byla zaloţená v Praze dne 25. listopadu 2004, jako volné sdruţení organizací zabývajících se právy ţen v kontextu násilí na ţenách a domácího násilí. Jedná se o volné sdruţení neziskových organizací, které poskytují poradenskou činnost spojenou s vedením azylových domů s utajenou i neutajenou adresou pro ţeny, jako oběti domácího násilí. Hlavním posláním tohoto sdruţení je napomáhat účinné spolupráci neziskových organizací hájících ţenská práva a vystupujících proti násilí na ţenách a domácímu násilí, koordinovat a standardizovat pomoc obětem domácího násilí a dále prosazovat systémové změny v těchto oblastech. Poukazuje na problémy, kterým oběti domácího násilí musí čelit, svoji pozornost zaměřuje rovněţ na děti, jako svědky domácího násilí, na ohroţení psychického a fyzického zdraví, které jim je touto problematikou způsobeno a informuje o této situaci odpovědné orgány péče o dítě.30
29 30
Spondea [online] Brno: Spondea. 2009. Dostupné na www: http://www.spondea.cz Koordona [online] Praha: Koordona. © 2007. Dostupné na www: http://www.koordona.cz
54
ZÁVĚR Po vstupu do nového tisíciletí začala Česká republika konečně dohánět zpoţdění, jeţ v oblasti kontroly, prevence a represe domácího násilí získala oproti řadě ostatních států. Odborná i laická veřejnost tuto problematiku sleduje s rostoucí pozorností a ze strany státních orgánů lze pozorovat snahu o nalezení optimální podoby kriminální politiky v této oblasti. Vzhledem k tomu, ţe domácí násilí, jak jiţ bylo řečeno, není soukromou záleţitostí, je i v těchto případech plně odůvodněná legitimnost zásahu ze strany státu a nezastupitelnou roli při omezování domácího násilí sehrává Policie České republiky, jejíţ práva a povinnosti vyplývají ze zákonů. Přijetím nového zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky nedošlo k výrazným změnám v oblasti postupu policistů v případech řešení incidentů domácího násilí a nedošlo ani k výrazným změnám v oblasti práv a povinností ohroţených a násilných osob. K dlouhodobému domácímu násilí je třeba přistupovat s maximální systematičností, odborností a citlivostí. To se týká jak příslušníků Policie České republiky, tak i členů státních i nestátních organizací, kteří se problematikou domácího násilí zabývají. Nedostatky, které se při práci policistů v řešení případů domácího násilí vyskytují, by měl úspěšně odstranit centrální přístup a vytvoření speciálních skupin v rámci jednotlivých ředitelství a územních odborů Policie České republiky. Další zkvalitňování koncepce řešení případů domácího násilí spatřuji v pomoci nezletilým dětem, které v takovém nepříznivém prostředí dlouhodobě ţijí a domácí násilí má negativní vliv na jejich psychiku a další vývoj. Děti si v rodině vytváří náhled na svět, na to, co je správné, co je v normě a co je jiţ nepřípustné. Důsledné řešení domácího násilí v rodině s nezletilými dětmi je důleţitou prevencí rozvoje jejich problémového, případně kriminálního chování v dospělosti. Proniknout do rodinného systému s domácím násilím je velice obtíţné a podmínkou bývá specializovaný a zároveň citlivý přístup k ohroţeným členům rodiny. Jak jsem jiţ uvedla, klíčová role v oblasti domácího násilí patří Policii České republiky, jejíţ příslušníci se ve většině případů dostávají do prvního kontaktu s ohroţenou i násilnou osobou, a tudíţ je nutné, aby jiţ začínající policisté byli vybaveni teoretickými znalostmi z této oblasti. Tyto znalosti by měli získat jiţ při absolvování základní odborné
55
přípravy. Bohuţel dosud nabyté vědomosti v průběhu základní odborné přípravy ve většině případů nestačí k tomu, aby policista na místě incidentu, který vykazuje znaky domácího násilí, rozhodl správně. Z tohoto důvodu je nutné pro policisty základních útvarů průběţně pořádat různé semináře a školení, kde se seznamují s problematikou v oblasti domácího násilí. Do budoucna by se měly vzdělávat a problematikou domácího násilí se blíţe zabývat nejen policisté ale i ostatní instituce. Trestní úprava sice přinesla určitá pozitiva, avšak nesmíme zapomenout, ţe úloha trestního práva je pouze subsidiární a nastupuje aţ, kdyţ ostatní prostředky selhaly. Reaguje tak jiţ na spáchané násilí, postihuje protiprávní jednání, avšak oběti ţádnou konkrétní ochranu nenabízí. Představuje pouze represivní přístup. Ochrana ohroţené osoby je tak závislá na provázanosti jednotlivých právních norem, nejen trestního práva, ale i norem jiných právních odvětví, zejména soukromoprávních (rodinné nebo občanské právo).
56
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven – žena v domácím násilí. 1vyd. Brno: Computer Press, a. s. 2008. ISBN 978-80-251-1786-6 CONWAY, Helen L. Domácí násilí. Příručka pro současné i potenciální oběti. 1 vyd. Praha: Albatros, 2007. ISBN 13-741-007 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. Domácí násilí, stalking predikce násilí. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. ISBN 978-80-247-2207-8. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Oběti domácího násilí. Psychologie dnes, roč. 2001, číslo 1. ISSN 1212-9607. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Změny v řešení domácího násilí od 1. 1. 2007. Právo a rodina. 2007, roč. 9, č. 1, s. 7 DUFKOVÁ, Ivana a Jiří ZLÁMAL. Domácí násilí se zaměřením na problematiku oběti. 1. vyd. Praha: AGIS, 2005. ISBN 80-247-1201-6. GELLSS Richard J. Psychical Violence in American Families: Risk Facto rand Adaptations to Violence, New Brunswick, 1977. GJURIČOVÁ, Š., J. KOCOURKOVÁ a J. KOUTEK. Podoby násilí v rodině. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 807021416-3. KOVAŘÍK, Jiří a Petra ZIMMELOVÁ et al. Domácí násilí – násilí na mužích a seniorech. 1. vyd. Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-692-9. KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a Radovan DÁVID. Rodinné bydlení a domácí násilí. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 10, s. 436 KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Civilněprávní postih domácího násilí – úvahy de lege ferenda (zejména nad sněmovním riskem č. 828). Acta iuridica olomucensis. 2005, roč. 1, č. 2, s. 50 MARVÁNOVÁ - VARGOVÁ, B., D. POKORNÁ a M. TOUFAROVÁ. Partnerské násilí. Praha: LINDE 2008. ISBN 978-80-86131-76-4
57
MUY, I. Násilí má mnoho tváří. 100+1 zahraniční zajímavost, ročník 2002, číslo 2. ISSN 03229629 ŠÁMAL, P., F. PÚRY, a S. RIZMAN. Trestní zákon - komentář. 6. Vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN 80-7179-896-7. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II - komentář. 1. Vyd. Praha:C. H. Beck, 2010. ISBN 978-807400-178-9. TUTTY L. a C. GARD. In: Týranie žien v Kanadě, slovenský překlad, interní nepublikovaný materiál, Aspekt, Bratislava, 2001. VOŇKOVÁ, Jiřina a Ivana SPOUSTOVÁ. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přepr. vyd. Praha: pro Fem, o. p. s., 2008. ISBN 978-80-903-626-7-3. VYKOPALOVÁ, Hana. Násilí na seniorech. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-2440409-5.
58
CITACE Z ELEKTRONICKÝCH MÉDIÍ A WEBOVÝCH STRÁNEK Bílý kruh bezpečí [online]. Praha: BKB. 2009. Dostupné na www: http://www.bkb.cz. Domácí násilí [online]. 2005. Dostupné na www: http://www.domacinasili.info/cze/vzdelavaci_aplikace/formy%20dn.htm Domácí násilí [online]. 2007. Dostupné na www: http://www.domacinasili.cz/cz/redakce/projekt/o-projektu/r19 Domácí násilí [online]. 2009. Dostupné na www: http://mp.mucl.cz/Prevence/Victima/domaci_nasili/typy.pdf Élektra [online] Praha: Élektra. © 2010. Dostupné na www: http://www.centrumelektra.cz Koordona [online] Praha: Koordona. © 2007. Dostupné na www: http://www.koordona.cz Rosa [online] Praha: Rosa. 2005. Dostupné na www: http://www.rosa-os.cz Spondea [online] Brno: Spondea. 2009. Dostupné na www: http://www.spondea.cz Intervenční centrum [online] Praha: © 2012. Dostupné na www: http://www.intervencnicentrum.cz
59
ZÁKONNÉ NORMY, INTERNÍ PŘEDPISY ČESKO. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. ČESKO. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. ČESKO. Zákon č. 40/1961 Sb., občanský zákoník. ČESKO. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. SLOVENSKO. Zákon č. 140/1961 Zb., trestný zákon. ČESKO. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád. ČESKO. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ČESKO. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. ČESKO. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. ČESKO. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. ČESKO. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. ČESKO. Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Důvodová zpráva k zákonu. ČESKO. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. ČESKO. Metodický pokyn ředitele útvaru SKPV PČR, kterým se upravuje postup Policie ČR při oznámení, prověřování a vyšetřování případů domácího násilí. Praha: 2004. ČESKO. Závazný pokyn policejního prezidenta ČR o vykázání. Praha: 2009.
60
PŘÍLOHY Příloha č. I – Grafické znázornění „Fáze domácího násilí“. Příloha č. II – Tabulka o počtu vykázání na území hl. m. Prahy. Příloha č. III – Poučení ohrožené osoby. Příloha č. IV – Poučení vykázané osoby. Příloha č. V – Diagnostická metoda SARA DN
61
Příloha č. I
FÁZE DOMÁCÍHO NÁSILÍ
Fáze I
Vytváření napětí
62
Fá ze II rá
bo s tra les ch t, b , z ez lob mo a, fyz z cn ick tr á os é ta t a p ko sy ntr ch oly ick én ás i lí
Ob do bí tý
ní
Ť
NÍ SI L NÁ
OB Ě
NÁSI L NÍ K
Zdroj: Partnerské násilí - Marvánová, B. a kol.
K
Ť
n í, ště dp u je a, o adě l ásk í ra , n v
y luv om i by a, , sl vin utek sm
III ze y FáLíbánk
OBĚŤ
NÍ
Ě OB
L SI
úslužná, uctivá, pečující, obviňující sebe sama
NÁ
K
rozčilený, žárlivý, zuřivý, podrážděný, explozivní
Příloha č. II VYKÁZÁNÍ NA ÚZEMÍ HL. MĚSTA PRAHA od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2012 Vykázání za rok 2007:
59
Vykázání za rok 2008:
34
SKPV-Skupina kriminální policie a vyšetřování
Vykázání za rok 2009:
48
OŘ = Obvodní ředitelství PČR
Vykázání za rok 2010:
104
Vykázání za rok 2011:
123
Vykázání za rok 2012:
139
Obvodní ředitelství OŘ PČR Praha I
Zkratky: MO = místní oddělení PČR
Kalendářní rok
Obvodní ředitelství
2007 2008 2009 2010 2011 2012
OŘ PČR Praha II
Kalendářní rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012
SKPV Bartolomějská
0
0
0
2
2
2
SKPV Sokolská
2
0
0
0
0
1
MO Bartolomějská
0
0
0
0
2
1
MO Nové Město
1
1
0
3
0
3
MO Benediktská
0
1
0
0
0
0
MO Vinohrady
0
2
1
3
3
1
MO Krakovská
1
0
0
1
1
0
MO Barrandov
0
1
0
2
4
2
MO Malá Strana
0
0
0
3
1
0
MO Smíchov
6
1
0
3
0
0
MO Můstek
0
0
0
0
0
0
MO Košíře
2
2
2
0
5
2
MO Břevnov
0
0
0
1
2
1
MO Radotín
1
0
0
4
1
0
MO Dejvice
0
0
0
0
0
0
MO Stodůlky
2
0
4
15
3
7
MO Řepy
1
0
2
0
6
3
MO Zličín
0
1
0
0
0
0
MO Vokovice
0
0
0
0
1
1
Celkem za Prahu II
14
8
7
30
16
16
MO Ruzyně
0
1
0
0
1
1
MO Holešovice
0
1
0
3
7
4
MO Letná
0
1
2
1
6
5
MO Výstaviště
1
0
0
1
0
0
Celkem za Prahu I
3
4
4
12
29
18
63
Obvodní ředitelství OŘ PČR Praha III
Kalendářní rok
Obvodní ředitelství
2007 2008 2009 2010 2011 2012
OŘ PČR Praha IV
Kalendářní rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012
SKPV Zenklova
6
1
0
0
0
0
SKPV U Plynárny
3
0
1
2
0
0
MO Jarov
8
4
5
2
4
5
MO Nusle
3
0
2
6
4
6
MO Žižkov
2
0
6
7
2
3
MO Modřany
0
0
0
1
7
8
MO Karlín
3
2
2
2
0
2
0
0
0
1
5
12
MO Kobylisy
2
2
2
1
0
3
MO Jižní Město I MO Jižní Město II (sloučeno s J.M. I)
0
0
0
2
0
0
MO Bohnice
0
0
0
1
1
2
MO Spořilov
1
1
0
2
1
0
MO Ďáblice
0
0
0
0
2
0
MO Lhotka
0
1
3
13
8
4
MO Libeň
1
0
1
0
0
2
MO Podolí
0
0
0
2
4
4
MO Čakovice
4
3
1
0
3
1
MO Pankrác
2
0
0
0
2
6
MO Horní Počernice
2
1
3
2
0
4
MO Vršovice
1
1
1
3
5
5
MO Újezd nad Lesy
2
1
0
0
0
2
MO Hostivař
0
0
0
0
3
0
MO Letňany
1
0
0
0
2
7
MO Zahradní Město
0
2
2
5
2
1
MO Kyje
0
0
1
2
5
10
MO Strašnice
0
0
0
2
8
5
MO Prosek
0
0
5
5
2
6
MO Uhříněves
0
2
1
1
2
1
MO Vysočany
0
0
0
0
6
6
MO Horní Měcholupy
1
0
0
0
0
0
31
14
26
22
27
53
11
7
10
40
51
52
Celkem za Prahu III
Celkem za Prahu IV
Připočítat k vykázáním za rok 2008 SKPV Kongresová - 1 vykázání /16.2.2008/ Připočítat k vykázáním za rok 2009 SKPV Kongresová - 1 vykázání /18.9.2009/
Zdroj: Intervenční centrum – statistika vykázání MOP Praha 2007- 2012
64
Příloha č. III POUČENÍ OHROŢENÉ OSOBY dle ustanovení § 44 aţ 47 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky Jako osobu ohroženou Vás poučuji ve smyslu ust. § 44 zákona č. 273/2008 Sb. o tom, že: došlo k vykázání osoby uvedené v potvrzení o vykázání z obydlí, které obývala společně s Vámi, jakož i z jeho bezprostředního okolí vymezeného v potvrzení o vykázání, toto vykázání je účinné od okamžiku, kdy bylo provedeno, přičemž k vykázání není nutný Váš souhlas. Vykázaná osoba je povinna (dle ust. § 45 odst. 1 písm. a) až d) cit. zákona): opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání, zdržet se po dobu vykázání vstupu do prostoru vymezeném v potvrzení o vykázání, zdržet se po dobu vykázání styku nebo navazování kontaktu s Vámi, vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které má ve svém držení. V případě porušení podmínek vykázání ze strany vykázané osoby neprodleně informujte Policii České republiky prostřednictvím tísňové linky 158. Vykázaná osoba má právo (dle ust. § 45 odst. 2 písm. a) až b) a § 44 odst. 5 cit. zákona): vzít si ze společného obydlí před jeho opuštěním věci sloužící její osobní potřebě (např. hygienické potřeby, běžné oděvní součásti, léky a zdravotní pomůcky, které užívá, mobilní telefon), osobní cennosti a osobní doklady, vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady a věci nezbytné pro její podnikání nebo pro výkon povolání. Toto právo může uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, a to po předchozí dohodě, přičemž o termínu, kdy k převzetí věcí osobou vykázanou dojde, budete předem informován(a), podat proti vykázání námitky, které budou přezkoumány příslušným krajským ředitelstvím Policie České republiky. Vaším právem je: ve smyslu § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat u příslušného okresního soudu návrh na vydání předběžného opatření spočívajícího v prodloužení vykázání. Podáním návrhu v průběhu vykázání provedeného policistou se zákonná 10denní lhůta prodlužuje až do pravomocného rozhodnutí soudu o Vašem návrhu. Předběžné opatření soudu trvá 1 měsíc ode dne následujícího po dni, v němž uplynula zákonná 10denní lhůta, a bude-li před ukončením této doby zahájeno řízení ve věci samé, může předseda senátu na Váš návrh rozhodnout o prodloužení doby trvání předběžného opatření, a to až na dobu 1 roku. V této souvislosti Vás žádáme, abyste informoval(a) Policii České republiky o tom, že jste v průběhu policejního vykázání podal(a) u soudu návrh na vydání předběžného opatření, popř. o výsledku rozhodnutí soudu.
65
Dále Vás poučuji o tom, že: o vykázání bude informováno intervenční centrum poskytující psychologické, sociální a právní služby. Toto intervenční centrum Vás bude do 48 hodin od doručení podnětu od Policie České republiky kontaktovat s nabídkou služeb. V případě potřeby se můžete obrátit i na jiné instituce, které poskytují psychologické, sociální a další služby v oblasti pomoci obětem domácího násilí. Za tímto účelem Vám jsou předány kontakty na instituce v místě bydliště a kontakty na linky s nepřetržitým provozem, případným uvedením nepravdivých skutečností se můžete dopustit trestného činu poškozování cizích práv podle § 181, pomluvy podle § 184 a křivého obvinění podle § 345 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, případně přestupku proti občanskému soužití dle § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, v době trvání vykázání bude provedena kontrola jeho dodržování ze strany vykázané osoby. V této souvislosti Vás žádáme o poskytnutí součinnosti policistům provádějícím tuto kontrolu.
Prohlašuji, že jsem shora uvedenému poučení porozuměl(a), což stvrzuji svým podpisem:
Jméno, příjmení a podpis ohrožené osoby
66
Příloha č. IV POUČENÍ VYKÁZANÉ OSOBY dle ustanovení § 44 aţ 47 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky Jakožto vykázanou osobu Vás poučuji ve smyslu ust. § 44 zákona č. 273/2008 Sb. o tom, že: jste byl(a) v souladu s § 44 odst. 1 cit. zákona vykázán(a) ze společného obydlí obývaného s ohroženou osobou, jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí stanoveného v potvrzení o vykázání. Vykázání je účinné od okamžiku, kdy Vám bylo sděleno. Vykázán(a) můžete být i ve Vaší nepřítomnosti, vykázání bylo provedeno bez ohledu na stanovisko ohrožené osoby, vykázání bude trvat po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení, přičemž tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby, v případě podání návrhu na předběžné opatření podle § 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“), v průběhu vykázání, se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Jste povinen(na) (dle § 45 odst. 1 písm. a) až d) cit. zákona): opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o vykázání, zdržet se vstupu do prostoru vymezeném v potvrzení o vykázání, zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou, vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které máte ve svém držení. Máte právo (dle ust. § 45 odst. 2 písm. a) až d) cit. zákona): vzít si ze společného obydlí před jeho opuštěním věci sloužící Vaší osobní potřebě (např. hygienické potřeby, běžné oděvní součásti, léky a zdravotní pomůcky, které užíváte, mobilní telefon), osobní cennosti a osobní doklady, vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci sloužící Vaší osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady a věci nezbytné pro Vaše podnikání nebo pro výkon povolání. Toto právo můžete uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, a to po předchozí dohodě na adrese Místní oddělení …………………………………… ověřit si provedení vykázání na čísle tísňového volání 158, vyzvednout si kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie (adresa a tel. uvedeny výše), přičemž úřední záznam o vykázání bude vyhotoven do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí. Dále Vás poučuji o tom, že: Podle ust. § 44 odst. 5 můžete podat proti vykázání příslušnému krajskému ředitelství policie námitky,
a
to
ústně
na
místě
nebo
písemně
na
adresu
Místní
oddělení………….
…………………………………………. do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání. Vaše námitky budou bez zbytečného odkladu přezkoumány a o výsledku budete vyrozuměn(a).
67
Neuposlechnutím shora uvedených povinností se můžete dopustit přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; pokud se dopustíte závažného nebo opakovaného jednání, abyste zmařil(a) vykázání, můžete se dopustit trestného činu podle § 337 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Po uplynutí lhůty 10 dnů si na policejní služebně (adresa a telefonický kontakt uvedeny výše) můžete vyzvednout klíče, které jste policistovi předal(a) dle § 45 odst. 1 písm. d). Klíče Vám budou vydány za předpokladu, že nebyl podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 76b občanského soudního řádu. Prohlašuji, že jsem shora uvedenému poučení porozuměl(a), což stvrzuji svým podpisem:
Jméno, příjmení a podpis vykázané osoby
68
Příloha č. V
Otázky SARA DN: U všech poloţek následujících v této části v případě odpovědi ANO upřesnit.
Oddíl 1: Násilí ve vztahu k blízké osobě
a) Dopouští se násilná osoba závaţného fyzického nebo sexuálního násilí?
o (např. fyzické útoky a sexuální násilí, pokusy o ně, pouţití zbraní)
b) Vyhroţuje závaţným násilím, sděluje své násilné úmysly?
o (např. vyjadřuje vraţedné nebo agresivní myšlenky, plány, ničí oblíbené věci ohroţené osoby) c) Dochází ke stupňování fyz. nebo sex. násilí nebo výhruţek ze strany násilné osoby?
o (např. zvyšuje se krutost, četnost nebo různorodost násilných činů, výhruţek nebo úmyslů)
d) Porušuje násilná osoba příkazy soudu a jiná nařízení?
o (např. podmínky kauce, zkušební doby, podmínečného propuštění, trestu zákazu pobytu, společenské záruky, probace apod.)
69
e) Má násilná osoba názory a postoje, které schvalují násilí?
o (vyznává a omlouvá zneuţívání moci, a různé formy násilí, trpí chorobnou ţárlivostí, má potřebu ovládat blízké osoby, zlehčuje nebo popírá domácí násilí)
Oddíl 2: Obecné sklony násilné osoby k násilí
a) Dopouští se násilná osoba obecné kriminality?
o (jedná násilná osoba antisociálně na veřejnosti, (tj. mimo domácí násilí), existují informace o takovém chování, je drţitelem zbraně)
b) Jsou informace o problémech v předchozích vztazích?
o (měla násilná osoba problém vytvořit a udrţet dlouhodobý důvěrný vztah (opakované opouštění partnera, násilí ve vztahu)
c) Má násilná osoba pracovní nebo finanční problémy?
o (např. je dlouhodobě bez zaměstnání, často mění zaměstnání, má výrazné finanční obtíţné)
d) Má násilná osoba problémy s toxikomanií a jinými závislostmi?
o (např. problémy spojené s uţíváním nelegálních drog, alkoholu nebo předepsaných léků, s hráčskou závislostí např. na automatech)
70
e) Má násilná osoba problémy v oblasti duševního zdraví?
o (např. evidentní známky narušení kontaktu s realitou, extrémní chování vybočující mimo normu)
Oddíl 3: Zranitelnost ohroţené osoby
a) Chová se ohroţená osoba rozporuplně ve vztahu k násilné osobě?
o (přestoţe se chce od násilné osoby odpoutat, udrţuje s ní pravidelné nebo nepravidelné kontakty, popírá a omlouvá akce násilníka, svaluje vinu na sebe)
b) Má z násilné osoby extrémní strach?
o (tzn. hladina strachu výrazně ovlivňuje její sebeobranné chování, ohroţenou osobu traumatizuje a ochromuje její jednání)
strach
c) Má ohroţená osoba problém se zajištěním svého bezpečí?
o (riziko je velké, pokud ohroţená osoba nemá znalost o tom, kde a jak hledat pomoc, není schopna zajistit své bezpečí, nezná svá práva, má malé nebo ţádné kontakty s přáteli a s původní rodinou)
d) Existují objektivní překáţky, které brání zajištění bezpečí pro ohroţenou osobu (v bydlišti, ale i v zaměstnání)?
71
o (tato místa nezaručují bezpečí, chybí podpora od jiných osob, zdroje pomoci nejsou rychle a lehce dosaţitelné, existuje problém s dopravní obsluţností)
e) Má ohroţená osoba závaţné osobní problémy?
o (např. problémy se zaměstnáním, s financemi, problémy právního rázu, mentální problémy, problémy s uţíváním návykových látek)
Byly splněny podmínky pro vykázání násilné osoby?
Odŧvodnění vykázání:
72