PRAVIDLA DOBROVOLNICKÉ POMOCI PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH

PRAVIDLA DOBROVOLNICKÉ POMOCI PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH

PRAVIDLA DOBROVOLNICKÉ POMOCI PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH Pracovní skupina při Ministerstvu vnitra České republiky “Dobrovolníci při mimořádných událostech a krizových stavech”

2012 --------------------------------------------------------------------------OBSAH 1. STRUKTURA POMOCI 2. DOBROVOLNÍK 3. DOBROVOLNÍK, JEHO PRÁVA A POVINNOSTI A 4. ČINNOSTI PŘI MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI 5. ETAPY POMOCI 6. KOORDINACE A INFORMAČNÍ PODPORA6. 7. ZÁSADY BEZPEČNOSTI 8. ZÁSADY PŘÍSTUPU K ZASAŽENÝM 9. SEBEPÉČE Základní pojmy Použité zdroje

Úvod Tento materiál vznikl na základě potřeby sjednotit přístup k dobrovolnické pomoci při mimořádných událostech a krizových situacích. Na vzniku pravidel se podíleli členové pracovní skupiny při Ministerstvu vnitra, která se skládá ze zástupců neziskových organizací, složek integrovaného záchranného systému, státní správy a samosprávy. Materiál se může stát pomůckou pro občany, veřejnou správu, neziskové organizace a firmy (podnikatelské subjekty) zapojené do systému pomoci. Jeho cílem je vysvětlit základní pojmy a principy dobrovolnické pomoci využívané při řešení mimořádné události, nebo krizové situace a usnadnit komunikaci s dobrovolníky, kteří se do pomoci zapojují. Hlavní úkoly těchto pravidel: • zefektivnit dobrovolnickou pomoc, neplýtvat zdroji a účelně využívat nabízené síly a prostředky, • zvyšovat přehlednost a informovanost o zapojení dobrovolníků, • zvyšovat povědomí o dobrovolnících a dobrovolnické činnosti při mimořádných událostech, • předcházet nedorozuměním, • podpořit spolupráci jednotlivých organizací, složek integrovaného záchranného systému a dobrovolníků při mimořádných událostech, • ujasnit a sjednotit používanou terminologii, • informovat o právech a povinnostech dobrovolníků zapojených do pomoci.

1


1. STRUKTURA POMOCI Problematiku přípravy na mimořádné události, krizové situace a jejich řešení upravuje zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o IZS“) a zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krizovém řízení“). Zákon č. 239/2000 Sb., o IZS, vymezuje integrovaný záchranný systém, stanoví složky integrovaného záchranného systému a jejich působnost, pokud tak nestanoví zvláštní právní předpis, působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků, práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na mimořádné události a při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě a řešení krizových situací a při ochraně kritické infrastruktury.

ÚSTŘEDNÍ KRIZOVÝ ŠTÁB

KRIZOVÝ ŠTÁB KRAJE podnikatelské subjekty

KRIZOVÝ ŠTÁB ORP

nestátní neziskové organizace

OBEC jednotlivci

ZASAŽENÝ OBČAN

2


Provádění záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech (dále jen „MU“) je zabezpečováno zejména Hasičským záchranným sborem České republiky a jednotkami požární ochrany zařazenými do plošného pokrytí kraje, Policií České republiky, zdravotnickou záchrannou službou kraje a případně ostatními složkami, které lze k této činnosti využít. V případě součinnosti dvou a více složek při přípravě na MU, či při řešení MU se využívá systému spolupráce, který je dle zákona 239/2000 Sb., o IZS, označován jako integrovaný záchranný systém (dále jen „IZS“). Velitel zásahu si cestou operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) kraje může vyžádat další síly a prostředky k řešení MU (např. nestátní neziskové organizace), které mohou v takovém případě spolupracovat na zdolávání MU a zabezpečovat určitou činnost (např. psychosociální a další péče o zasažené obyvatelstvo apod.). V případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, jsou-li v ohrožení životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů a složek IZS vyhlašuje se neodkladně stav nebezpečí. K řešení krizové situace je zřizován krizový štáb dle příslušné úrovně orgánu veřejné správy. Krizový štáb je pracovní orgán, jehož součástí je zpravidla i koordinátor nestátní neziskové organizace (dále jen „NNO“). Z výše uvedeného je zřejmé, že orgány státní správy a samosprávy spolupracují s NNO. Tato kooperace probíhá již při přípravě a následně i při řešení MU. Subjekty státní správy a samosprávy zpravidla neorganizují přímo dobrovolnickou činnost, ale ke koordinaci dobrovolníků spolupracují s NNO.

3


2. DOBROVOLNICTVÍ Dobrovolnickou službu upravuje zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů. Výčet činnosti dobrovolnické služby je uveden v § 2 odst. 1 zákona o dobrovolnické službě takto: Dobrovolnickou službou je činnost, při níž dobrovolník poskytuje: a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. Za dobrovolnickou službu se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru.

Dobrovolnická činnost není upravená žádnou legislativou. Jedná se o širší termín různé dobrovolnické pomoci, která většinou prokazuje základní znaky dobrovolnické služby.

Dobrovolnická pomoc je cílená pomoc poskytovaná dobrovolníky v různých formách, vykazuje základní znaky dobrovolnické služby.

Dobrovolnictví je součástí různých oblastí života např.: • • • • • • • • • • •

dobrovolnictví ve zdravotnictví, dobrovolnictví v sociálních službách, dobrovolnictví v kultuře, dobrovolnictví s dětmi a mládeží, dobrovolnictví v kultuře, dobrovolnictví v ekologii, dobrovolnictví při mimořádných událostech, mezinárodní dobrovolnická a rozvojová spolupráce, firemní dobrovolnictví, komunitní dobrovolnictví, dobrovolnictví v církvích a náboženských společnostech, apod.

4


3. DOBROVOLNÍK, JEHO PRÁVA A POVINNOSTI Dobrovolník je každý, kdo ze své vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční prospěch, odměnu, vykonává dobrovolnickou činnost ve prospěch jiných lidí nebo organizací. Dobrovolníkem může být fyzická osoba (§3 zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě): starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území České republiky, starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí, která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu.

Práva dobrovolníka: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

na aktuální informace, právo požádat o pomoc, na odpočinek, říct „ne“, na ochranné a pracovní pomůcky, na kontakt s pověřenou osobou (koordinátorem), na zpětnou vazbu, na označení (viditelnou identifikaci, příslušnost), na pojištění po dobu výkonu dobrovolnické pomoci (vykonává – li jí podle zákona o dobrovolnické službě) nakládání s osobními údaji v souladu s platnou legislativou.

Povinnosti dobrovolníka: ● ● ● ● ● ●

● ● ● ●

dbát na bezpečnost svou i ostatních, dbát pokynů koordinátora a zasahujících složek, plnit úkoly, ke kterým se zavázal, zachovávat mlčenlivost, dodržovat pravidla týmové spolupráce, nezneužívat projevené důvěry, znát a brát na vědomí své limity, respektovat zadané úkoly – i splnění zdánlivě jednoduchého a nepodstatného úkolu může významně pomoci, oznámit ukončení své činnosti (odchod z oblasti), poskytnout osobní údaje k evidenci a pojištění.

Příběh dobré praxe: přepracovat Organizování pracovní skupiny Chceme-li pomoct lidem v zasažených oblastech postiženým oblastem, je nejlepší tam vyrazit nejlépe ve dvojici, nebo dát dohromady skupinu kamarádů, kteří vytvoří dobrý kolektiv. Skupina by měla být co nejvíce soběstačná, aby nezatěžovala systém pomoci.

5


Na základě zkušeností z minulosti víme, že docházelo k situacím, kdy někteří dobrovolníci byli odmítáni. Je nutné tedy zvážit důkladně a sebekriticky, zkušenost a odolnost v extrémních podmínkách, možnost improvizace, např. bydlení v nevyhovujících podmínkách, mýt se studenou vodou, sami si vařit, trávit celé hodiny v bahně a všudypřítomném vlhku, často mezi hejny komárů. Někteří nadšení pomocníci totiž prospějí postiženým lidem nejlépe tím, že zůstanou doma. Vyhledání místa, kde mohou dobrovolníci pomoci v případě MÚ: Zásadně nepodléhat médiím a vyhnout se mediálně známým poškozeným obcím. Například v roce 1997 to byly Troubky. Mohou být spousty dalších míst, o kterých se v médiích příliš nemluví, a přesto potřebují naprosto stejnou pomoc. Nejvíce informací můžete zjistit na informačních linkách neziskových organizací, nebo místní samosprávy, které jsou veřejné. Neznalost místních poměrů a krajiny může být vážnou brzdou práce. Práce dobrovolníků na odstraňování následků povodní Na odstraňování následků katastrofálních povodní se stejně jako při předchozích událostech hlásí stovky dobrovolníků z celé republiky. Aby jejich pomoc byla co možná nejefektivnější, je potřeba, aby jejich práce byla řádně koordinována. Každá skupina dobrovolníků by měla mít svého schopného vedoucího, který bude s místním koordinátorem denně v kontaktu. Koordinátor dobrovolníků musí být místní člověk nebo člověk dobře znalých místních poměrů, který je dobře obeznámen s aktuální popovodňovou situací v obci, má kontakty a spolupracuje s kompetentními osobami a institucemi v obci, okrese či kraji. Přiděluje práci jednotlivcům i skupinám dobrovolníků dle naléhavosti. Dobrovolníci by měli mít zajištěno ubytování se základní hygienou v místě likvidace následků, nejlépe přímo v postižené obci nebo alespoň v blízkém okolí. Přestože většina dobrovolníků pomáhá jednotlivým postiženým občanům, je nutno veškeré práce provádět velmi citlivě. Skupiny dobrovolníků by měly pracovat s maximálním nasazením po většinu dne celého pobytu. Raději zvolit kratší pobyt s vysokou pracovní morálkou než dlouhodobý pobyt s menším nasazením. Všichni dobrovolníci by si tuto skutečnost měli uvědomit ještě dříve, než se na odstraňování následků povodní začnou podílet.

6


4. ČINNOSTI PŘI MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI Z hlediska činnosti v průběhu MU lze dobrovolnictví rozdělit do několika základních oblastí:

Vedle nejviditelnější oblasti pomoci s odklízením následků MU je celá řada neméně důležitých dobrovolnických činností. Nabízíme její základní rozdělení : •

MONITORING – slouží ke zjišťování potřeb lidí zasažených MU, dobrovolníci se zapojují do terénního šetření. Tyto podklady slouží pro zjištění rozsahu zasažení (dopadů MU), materiální, ale i psychické potřeby zasažených, mohou sloužit jak neziskovým organizacím, tak také zástupcům samosprávy a složkám IZS.

•

KOORDINAČNÍ CENTRUM – shromažďování a poskytování informací zasaženým, nebo pomáhajícím organizacím a jednotlivcům (telefonické rozhovory, maily, sociální sítě, databázové programy). Zde se dobrovolníci mohou dozvědět důležité informace o místech, kde je potřeba pomáhat, kde se mohou k pomoci hlásit, jaké jsou možnosti dopravy, případně její omezení, evidují se nabídky pomoci.

•

MATERIÁLNÍ POMOC – skladování a distribuce poskytnuté materiální pomoci. Dobrovolníci zde pomáhají s přebíráním a tříděním dodané materiální pomoci a při její distribuci zasaženým občanům. Vedle toho se v centru materiální pomoci provádí půjčování vysoušečů a předávání informací o jejich správném používání. V některých případech je možnost

7


zapůjčení drobné techniky – čističe WAP, elektrocentrály, elektrická kladiva k oklepávání omítek apod. •

MANUÁLNÍ POMOC – odklízení následků MU, (např. při povodních odklízení naplavenin, čištění případně oklepávání omítek…) Nejvíce exponovaná dobrovolnická činnost, vedle fyzické náročnosti, možnosti poranění se při ní dobrovolníci mohou setkat s nejrůznějšími reakcemi lidí, kterým přicházejí pomáhat. Mohou být od přijetí a vděčnosti za pomoc – nejme v tom sami, až po odmítavé reakce, nebo projevy nedůvěry a podobně.

•

PSYCHOSOCIÁLNÍ POMOC – podpora lidí zasažených MU, zaměřuje se na podporu vlastních sil zasažených osob ke zvládnutí krizové situace a naplňování jejich zjištěných potřeb v oblasti

tělesné, duševní, duchovní a sociální, a to v souladu s jejich hodnotami. Tato pomoc může probíhat od prvního okamžiku bezprostředně po události až po období několika měsíců, jejím výsledkem je rovněž lepší připravenost na příští událost. •

FINANČNÍ POMOC – pomoc neziskovým organizacím, nebo spolupráce se zástupci samosprávy při zjišťování rozsahu poškození domácností (majetků zasažených osob, například nemovitosti či zdroje pitné vody) pro poskytnutí finanční pomoci (zapojení převážně vyškolených dobrovolníků). Provádí se vyhodnocování škod a zpravidla na základě jednotné metodiky dochází k poskytování finanční podpory při obnově poškozených nemovitostí, nebo zdrojů pitné vody.

8


5. ETAPY POMOCI Časová osa události bezprostředně

fáze likvidace škod

po události

a psychosociální pomoci

fáze obnovy

Akutní fáze

Střednědobá fáze

Dlouhodobá fáze

1 - 7 dní

8. den - 8. týden

9. týden - 1 rok

Průběh MU rozdělujeme z hlediska potřeb a průběhu času do několika fází: Akutní fáze, okamžitá, naléhavá, kdy se jedná o záchranu života a majetku osob (což je prioritně úkolem složek IZS). V této fázi se mohou dobrovolníci zapojit například do pomoci při pytlování písku, evakuaci, přikrývek a náhradního ošacení na výzvu velitele zásahu (nebo zástupce samosprávy). Fáze střednědobá: zde se odehrává pomoc s odklízením následků MU. Provádí se například terénní šetření, distribuce materiální pomoci a poskytování psychosociální pomoci. Jedná se o hlavní etapu dobrovolnické pomoci. Fáze dlouhodobá: dobrovolnická, ale i odborná pomoc směřuje především k těm, kteří nemají dostatečné zdroje ke zvládnutí situace. Dochází k pomoci při opravách a rekonstrukcích obydlí, zdrojů pitné vody a distribuci finanční pomoci zasaženým obyvatelům a pokračuje psychosociální pomoc. Tato fáze může trvat i několik měsíců.

9


6. KOORDINACE A INFORMAČNÍ PODPORA (koordinace a samospráva) Koordinace dobrovolnické činnosti při MU vyplývá z činnosti ve vztahu k orgánům krizového řízení. Koordinovat dobrovolnickou činnost v místě události mohou: • velitel zásahu, • starosta, nebo jím pověřený pracovník, • zástupce (koordinátor dobrovolníků) NNO.

V průběhu MU se zástupci NNO setkávají na pravidelných setkáních, které mohou probíhat podle potřeby až dvakrát denně. Tyto setkání slouží k předávání informací z terénu směrem do koordinačního centra, ke starostům v zasažených lokalitách o možnostech materiální a dobrovolnické pomoci, ale také k rozdělení oblasti na jednotlivé sektory a odpovědnost jednotlivých NNO za činnost v nich.

Velitel zásahu - řídí součinnost všech jednotek IZS a dalších subjektů, jejichž součinnost si vyžádal na místě zásahu a v prostoru předpokládaných účinků MU, nikoliv mimo ně. Velitel zásahu je při provádění záchranných a likvidačních prací (především při větším rozsahu) oprávněn zřídit štáb velitele zásahu, jako svůj výkonný orgán. Členy štábu jsou zejména velitelé a vedoucí složek IZS. Při provádění záchranných a likvidačních prací je oprávněn: · zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu a nařídit, aby místo zásahu opustila osoba, jejíž přítomnost není potřebná, nařídit evakuaci osob, popř. stanovit i jiná dočasná omezení k ochraně života, zdraví, majetku a životního prostředí a vyzvat osobu, která se nepodřídí stanoveným omezením, aby prokázala svoji totožnost, · nařídit bezodkladné provádění nebo odstraňování staveb, terénních úprav za účelem zmírnění nebo odvrácení rizik vzniklých mimořádnou událostí.

Starosta obce – spolupracuje s velitelem zásahu při provádění záchranných a likvidačních prací a při plnění některých úkolů v ochraně obyvatelstva, které jsou v kompetenci obce. Zákon o IZS stanoví orgánům obce také úkol podílet se na provádění záchranných a likvidačních prací s IZS. Převážná část úkolů je však směřována do oblasti ochrany obyvatelstva. Starosta obce je ze zákona oprávněn vyzvat právnické a fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci.

Koordinátoři dobrovolníků - by měli v krizových štábech či zasažených oblastech především: pomáhat se zajištěním spolupráce se složkami IZS a orgány krizového řízení, koordinovat a evidovat konkrétní činnost NNO v rámci zajištění potřebné pomoci obyvatelstvu v místě události, prostřednictvím koordinačních center vyžadovat, nebo doplňovat chybějící dobrovolníky a materiální pomoc (a činnosti pro fungování nasazených NNO, podílet se na využití věcných a finančních (humanitárních) nabídek v zasažených místech, řešit požadavky a usměrňovat nabídky organizované i neorganizované dobrovolnické pomoci ,

10


shromažďovat a dokumentovat informace pro činnost tzv. „krizových intervenčních týmů“, atp., vést evidenci, dokumentaci a pojištění dobrovolníků, dbát na bezpečnost práce dobrovolníků, podporovat distribuci informačních materiálů obyvatelům zasažených oblastí, spolupracovat při zřízení a provozování skladu humanitární pomoci.

11


7. ZÁSADY BEZPEČNOSTI Během dobrovolnické činnosti může dojít ke zranění nebo onemocnění v přímé souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi. Je nutné, si uvědomit, že bezpečnost je v takových případech na prvním místě. Dobrovolník si musí uvědomit, že má své kvality i limity. Podle jednoho činu dobrovolníka mohou ostatní vnímat i jiné dobrovolníky a dobrovolnické organizace. Pro zachování bezpečnosti dobrovolníků je důležité: ● nepodceňovat, že se nachází se v rizikovém prostředí, ● používat za každé situace ochranné a pracovní pomůcky, ● věnovat pozornost i malým poraněním u sebe i u ostatních, ● dbát na zvýšenou hygienu, ● dodržovat pitný režim, ● nezapomínat na přestávky v práci, ● pokud je to možné, pracovat v týmu, ● být viditelně označen, ● dodržovat pokyny zasahujících složek, ● nechodit mimo vyznačená (bezpečná) území, ● hlásit svůj pohyb koordinátorovi. ● znát svá práva a povinnosti, ● být si vědom svých odborných a profesních omezení, ● obracet se na odborníky, pokud si v dané oblasti neví rady, ● být aktivní a odpovědný a zbytečně nezatěžovat systém pomoci, ● zvažovat osobní hodnocení situace při kontaktu s médii. Při provádění záchranných a likvidačních prací způsobených MU bývá na místě nepřehledná situace. Aby nedocházelo ke zbytečnému zmatku, úkoly smějí tedy zadávat jen určité osoby: ● starosta obce, ● velitel zásahu, ● pověření koordinátoři dobrovolníků.

2 strana: stručný popis některých nebezpečných situací, příklady – oděrky od holínek, doplnit opět z praxe?

12


8. ZÁSADY PŘÍSTUPU K ZASAŽENÝM V průběhu mimořádné události se dobrovolník stává tím, na koho se lidé budou obracet, proto dobrovolník by měl: • být vnímavý k okolí a potřebám lidí, • jednat s respektem k situaci, • nezneužívat projevenou důvěru, • citlivě přistupovat k osobnímu majetku a nenakládá s ním bez souhlasu majitele, • respektovat právo zasažených nabízenou pomoc odmítnout, • neprosazovat svůj názor na postup řešení a respektuje názor odborníka a právo vlastníka na konečné rozhodnutí, • podporovat vlastní síly a zdroje zasažených lidí, • podporovat vzájemnou pomoc ve skupině a komunitě, • uvědomovat si, že „dobré slovo“ je někdy stejně důležité jako manuální pomoc. Dobrovolnická práce není jednoduchá a v krizové situaci jsou i vztahy mezi lidmi napjatější. Proto, ve vztahu k zasaženému, je nutno respektovat: • důstojnost, • soukromí, • potřeby, • svobodu volby, • individualitu osobnosti, • kulturní specifika a hodnoty. Pomáhat zasaženým v situaci neštěstí představuje běžnou (a pravděpodobně nejčastější) lidskou reakci v takových chvílích (solidarita, psychosociální chování, altruismus), účinný způsob osobního i společenského zvládání neštěstí a také jednu z psychických obran. Ta odděluje pomáhající od těch, kterým se pomáhá a vytváří dojem moci v situaci bezmoci O to důležitější je mít jasně vyjádřené hodnoty dobrovolnické pomoci a uvědomovat si vlastní postoje a motivace v této oblasti: • důležitý je lidský kontakt, často stačí jen další mimoslovní projev (úsměv, gesta pomoci a podpory…). • neodmítat nikdy pomoct, stačí třeba i jen vyslechnout, • důstojné jednání, • být citlivý k obavám a potížím druhé osoby, • mluvit s vážností, situaci nezlehčovat, mluvit jasně, zřetelně a trpělivě, • na otázky odpovídat pravdivě (pravdivý ale neznamená netaktní), • pomoc vyhledat odborníka. Vedle bezprostřední materiální pomoci je důležité si uvědomit, že se průběhu mimořádné události, nebo i po ní, může vyskytnout potřeba psychosociální pomoci a podpory. Kdo všechno může potřebovat pomoc: přímá oběť, příbuzní, přátelé, svědci, záchranáři, obyvatelé území. Témata, se kterými se můžeme u osob zasažených MU setkat: ohrožení zdraví, života, zranění, úmrtí blízké osoby, strach o osobu blízkou, svědek nepříjemné události, ztráta majetku, izolace, ztráta kontaktů, náhlá, ale trvalá změna, ztráta bezpečného zázemí, zhoršení ekonomické situace, změna prostředí kde žil, provizorní ubytování, chronické

13


zdravotní potíže, ztráta práce či zdroje obživy, zasažení velkého počtu lidí, psychologické obtíže (úzkost, strach, smutek…).

9. SEBEPÉČE Zásady péče o sebe (psychohygiena): Pomoc při MU může způsobit nějakou emocionální nebo fyzickou reakci. Je to naprosto běžné. Zásady péče o sebe a podpora blízkých vytváří stabilní a zdravé prostředí pro co nejlepší zvládnutí situací. Z tohoto hlediska jsou dobré následná vyhodnocovací setkání po ukončení celé akce, s časovým odstupem, sdělení informací, jak a co pokračuje. Některé organizace mohou s časovým odstupem nabízet vzpomínková setkání pro všechny zúčastněné. Mohou to například být vzpomínkové akce pro dobrovolníky (s několikaměsíčním odstupem), kteří se do pomoci zapojili.

14


Základní pojmy Vymezení pojmů § 2, zákona č. 239/2000Sb, o IZS: Pro účely tohoto zákona se rozumí a) integrovaným záchranným systémem koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací, b) mimořádnou událostí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací, c) záchrannými pracemi činnost k odvrácení nebo omezení bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin, d) likvidačními pracemi činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí, e) ochranou obyvatelstva plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku, f) zařízením civilní ochrany bez právní subjektivity (dále jen "zařízení civilní ochrany") součásti právnické osoby nebo obce určené k ochraně obyvatelstva; tvoří je zaměstnanci nebo jiné osoby na základě dohody a věcné prostředky, g) věcnou pomocí je poskytnutí věcných prostředků při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; věcnou pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce, h) osobní pomocí je činnost nebo služba při provádění záchranných a likvidačních prací a při cvičení na výzvu velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce; osobní pomocí se rozumí i pomoc poskytnutá dobrovolně bez výzvy, ale se souhlasem nebo s vědomím velitele zásahu, hejtmana kraje nebo starosty obce.

Vymezení pojmů

§ 2 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení Pro účely tohoto zákona se rozumí a) krizovým řízením souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s 1. přípravou na krizové situace a jejich řešením, nebo

15


2. ochranou kritické infrastruktury, b) krizovou situací mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému2), narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizový stav“), c) krizovým opatřením organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob, d) pracovní povinností povinnost fyzické osoby vykonávat po nezbytně nutnou dobu určenou práci, která je nutná pro řešení krizové situace a kterou je tato osoba povinna konat v místě určeném orgánem krizového řízení, e) pracovní výpomocí povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení krizové situace, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, f) věcným prostředkem movitá nebo nemovitá věc nebo poskytovaná služba, pokud tuto věc nebo službu lze využít při řešení krizové situace,

Mimořádná událost (MU) – stav, při němž náhle dojde k akumulaci, úbytku nebo uvolnění určitých hmot, energie nebo sil, které působí škodlivě a ničivě na obyvatelstvo, jeho majetek, životní prostředí, případně na společenské vztahy a ekonomickou a materiální a kulturní rovnováhu – stabilitu. Živelní pohroma – neovládaná MU vzniklá, v důsledku působení ničivých přírodních sil. Havárie – MU vzniklá v souvislosti s provozem technických zařízení a budov nebo výrobou, zpracováním, skladováním, užitím a přepravou nebezpečných látek. Katastrofa – náhle vzniklá MU velkého rozsahu, kdy řešení může být úspěšné jen tehdy, úplatní-li se koordinovaný postup záchranných složek pod řízením správních úřadů a obcí. Záchranné práce – spočívají v omezení rozsahu a rizik bezprostředních účinků MU na osoby, zvířata, životní prostředí a majetek. Zákon č. 239/2000 Sb., §2 písm. c) Likvidační práce – odstranění účinků MU v co nejkratším možném čase Asanační práce – obnova ekonomické infrastruktury, životního prostředí, společenského života, materiálních a kulturních hodnot. Krizovým řízením se rozumí souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s: · přípravou na krizové situace a jejich řešením, nebo · ochranou kritické infrastruktury. Zákon č. 240/2000 Sb., § 2 písm. a) Krizový stav – právní stav vyhlášený zákonem stanovenými orgány na určitém území k řešení krizové situace v přímé závislosti na jejím charakteru a rozsahu. Právní řád České republiky rozlišuje čtyři krizové stavy, kterými jsou:

16


· stav nebezpečí - vyhlašuje hejtman kraje (primátor hlavního města Prahy); · nouzový stav - vyhlašuje vláda (předseda vlády v případě nebezpečí z prodlení); · stav ohrožení státu - vyhlašuje Parlament ČR na návrh vlády; · válečný stav - vyhlašuje Parlament ČR. zákon č. 430/2010 Sb. Krizovým opatřením se rozumí organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejich následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práva povinností osob. Zákon č. 240/2000 Sb., § 2 písm. c) Pracovní povinností se rozumí povinnost fyzické osoby vykonávat po nezbytně nutnou dobu určenou práci, která je nutná pro řešení krizové situace a kterou je tato osoba povinna konat v místě určeném orgánem krizového řízení. Zákon č. 240/2000 Sb., § 2 písm. d) Pracovní výpomocí se rozumí povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení krizové situace, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení. Zákon č. 240/2000 Sb., § 2 písm. e) Věcným prostředkem se rozumí movitá nebo nemovitá věc nebo poskytovaná služba, pokud tuto věc nebo službu lze využít při řešení krizové situace. Zákon č. 240/2000 Sb., § 2 písm. f) Nouzový stav – situace, ve které jsou ve značné míře ohroženy životy a zdraví občanů, majetkové hodnoty, vnitřní bezpečnost a pořádek. Může jej vyhlásit vláda, v případě nebezpečí z prodlení předseda vlády. Vyhlašuje se na celém území státu nebo pouze v ohrožených regionech či městech. Dobrovolnická pomoc - činnost fyzických osob, které se na základě výzvy oprávněného orgánu krizového řízení nebo z vlastní iniciativy podílejí na řešení krizových situací. Zák. č. 240/2000 Sb. Dobrovolnická služba – definovaná zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů. IZS – Integrační záchranný systém - koordinovaný postup složek IZS při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Koordinací postupu složek IZS (základní složky IZS a ostatní složky IZS) při společném zásahu se rozumí koordinace záchranných a likvidačních prací včetně řízení jejich součinnosti. Zák. č. 239/2000 Sb Základní složky IZS - Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. Zákon 239/2000 Sb. Ostatní složky IZS - jsou vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby, zařízení civilní ochrany, neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím. Ostatní složky IZS poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na vyžádání. V době krizových stavů se stávají ostatními složkami IZS také odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu. Zákon č. 239/2000 Sb., § 4, odst. 2 a 3

17


Krizový štáb kraje - krizový štáb kraje zřizuje hejtman kraje, v Praze primátor hlavního města Prahy jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací. ORP - obce s rozšířenou působností (dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů).

NNO – nestátní nezisková organizace, je taková organizace, která se zabývá nějakou obecně prospěšnou činností, ale tato organizace není zřizována státem a je na státu nezávislá. V České republice je nejčastější právní formou: • • • •

občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., nadace nebo nadační fond podle zákona č. 227/1997 Sb. registrovaná církev nebo náboženská společnost nebo jimi zřízená tzv. církevní právnická osoba podle zákona č. 3/2002 Sb.

Linka pomoci v krizi - je rezortní linkou důvěry, která je provozována 24 hod. denně, 365 dní v roce v rámci skupiny krizové intervence oddělení vedoucího psychologa ŘŘLZ PP. Je určena policistům, hasičům, zaměstnancům policie, hasičského záchranného sboru, ministerstva vnitra a jejich rodinným příslušníkům. Linku může využívat i širší veřejnost, zvláště v situacích mimořádných událostí. Časová osa události a pomoci - časová osa je doba, která nastává bezprostředně po události a dělí se na akutní fázi, přechodnou/tranzitorní fázi a fázi následků. První / akutní fáze pomoci – po ústupu fáze šoku nastává fáze poradenství a následné pomoci – poslední fází pomoci je individuální poradenství, rodinné poradenství a akutní terapie traumatu.

18


Použité zdroje Literatura Medicína katastrof a hromadných neštěstí, Jiří Štětina a spol., nakl. Grada Publishing, 2000 Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce.... Pomoc po povodních - Publikace byla zpracována z podnětu Ministerstva životního prostředí, oddělení vzdělávání a osvěty, pro potřeby dobrovolníků, pomáhajícím po záplavách v postižených oblastech, srpen 2002 Internet http://www.hzscr.cz/clanek/prirucky.aspx http://www.mvcr.cz/dobrovolnicka-sluzba.aspx http://povodne.charita.cz/jak-pomahame/ http://www.hzscr.cz/clanek/psychologicka-sluzba-materialy-ke-stazeni-a-odkazy.aspx RICHTER, Rostislav. Výkladový slovník krizového řízení. Vyd. 1. Praha: MV - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2010. 164 s. ISBN 978-80-86640-54-9 Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, 2010. 63 s. ISBN 978-80-86640-46-4. KOHOUTEK, Tomáš, ed. a ČERMÁK, Ivo, ed. Psychologie katastrofické události. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009. 362 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-200-1816-8 STČ 12/IZS - Typová činnost složek IZS při společném zásahu – „Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci“ (Typová činnost schválena na 54. schůzi Výboru pro civilní nouzové plánování 4. prosince 2012 usnesením č. 347)

19

PRAVIDLA DOBROVOLNICKÉ POMOCI PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH

Recommend Documents