Praktické využití směnky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Praktické využití směnky Diplomová práce

Autor:

Marek Andrášek Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Teplice

Ing. Jiří Anděl, CSc.

duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 26. 4. 2013

Marek Andrášek

-2-

Anotace Diplomová práce Praktické využití směnky se zabývá aplikací směnečného práva v praktickém podnikání. Na úvod obsahuje výklad základů právní úpravy české a zahraniční, následovaný výkladem o základních druzích a podobách směnek, jejich náležitostech a obecných principech jejich fungování. Zvláštní důraz je vždy kladen zejména na praktické aspekty jejich použití při podnikání. Následuje výklad zaměřený na dispozice se směnkami a způsob jejich uplatňování před soudem. Autor se snažil aplikovat aktuální judikaturu soudů ve věcech směnečných. Nechybí ani názorné přílohy zobrazující nejčastěji používané šablony směnek a některá soudní podání související s jejich uplatňováním.

KLÍČOVÁ SLOVA: směnka, praktické použití, podnik, právo

Annotation Thesis Practical Use of Bill of Exchange deals with application of law in a practical business. The introduction includes basic interpretation of the Czech and foreign legislation, followed by commentary on the basic types and forms of bills, their terms and general principles of their functioning. Particular emphasis is always given to the practical aspects of their use in business. This part is followed by the concept of the disposition of bills and their application at the court. The author tried to apply the current jurisprudence of the courts in matters of bills. There are also supplements showing the most frequently used specimens of legal bills associated with their administration application.

KEY WORDS: Bill of Exchange, Practical Use, Firm, Law

-3-

Obsah 1

Úvodem ................................................................................................................ - 5 1.1 Cíle diplomové práce ....................................................................................... - 6 1.2 Metoda zpracování ............................................................................................ - 7 2 Směnka jako cenný papír ................................................................................ - 9 2.1 Právní úprava směnek v ČR ........................................................................... - 9 2.2 Právní úprava směnek v zahraničí ............................................................. - 11 2.3 Právní úprava kolizní a úprava pravomoci českých soudů................. - 12 3 Směnky vlastní a cizí a jejich náležitosti ................................................ - 16 3.1 Směnky cizí ....................................................................................................... - 16 3.1.1 Náležitosti směnky cizí.................................................................................... - 17 3.2 Směnky vlastní ................................................................................................. - 17 3.2.1 Obecně k vystavování směnek ........................................................................ - 18 3.2.2 Náležitosti směnky vlastní ............................................................................... - 19 3.2.2.1 Označení, že jde o směnku ..................................................................... - 20 3.2.2.2 Slib zaplacení ......................................................................................... - 20 3.2.2.3 Směnečný peníz ..................................................................................... - 21 3.2.2.4 Splatnost ................................................................................................. - 23 3.2.2.5 Místo placení .......................................................................................... - 25 3.2.2.6 Remitent ................................................................................................. - 25 3.2.2.7 Datum a místo vystavení ........................................................................ - 26 3.2.2.8 Výstavce ................................................................................................. - 27 3.2.2.9 Domicil ................................................................................................... - 29 3.2.3 Blankosměnka ................................................................................................. - 30 4 Směnky platební a zajišťovací .................................................................... - 34 4.1 Směnky platební .............................................................................................. - 35 4.2 Směnky zajišťovací ........................................................................................ - 37 5 Dispozice se směnkami ................................................................................. - 40 5.1.1 Převodní rubopis .............................................................................................. - 41 5.1.2 Cesse směnek................................................................................................... - 42 5.1.3 Zástavní rubopis a smlouva o zastavení směnky ............................................. - 42 6 Vymáhání směnek ........................................................................................... - 44 6.1 Zajištění směnek .............................................................................................. - 45 6.2 Uplatnění směnek v nalézacím řízení soudním ...................................... - 47 6.2.1 Zkrácené (rozkazní) řízení směnečné .............................................. - 48 6.2.2 „Klasické“ řízení směnečné ................................................................ - 50 6.2.3 Specifika uplatnění zajišťovacích směnek v nalézacím řízení - 52 6.3 Uplatnění směnek v nalézacím řízení rozhodčím .................................. - 52 6.4 Uplatnění směnek v exekučním řízení ...................................................... - 54 6.5 Uplatnění směnek v insolvenčním řízení ................................................. - 55 6.6 Umoření směnek .............................................................................................. - 58 7 Závěrem .............................................................................................................. - 60 8 Seznam použité literatury ............................................................................. - 65 9 Seznam příloh ................................................................................................... - 67 10 Přílohy ................................................................................................................ - 68 -

-4-

1 Úvodem Na tomto místě, někdy označovaném také jako předmluva, bývá zvykem uvést, proč si autor vybral právě téma, jímž se v diplomové práci zabývá. Ani já nezůstanu této tradici nic dlužen. Směnečné právo patří k oblíbeným odvětvím práva, s nimiž se setkávám ve své praxi. Aplikace jeho norem mi přináší uspokojení zejména pro svá specifika, která i některé profesionály v oboru přivádějí mnohdy ke špatným úsudkům, což ale na druhé straně nutně otevírá prostor pro úsudky správné, a ty jsou o to žádanější. Míra chybnosti některých závěrů z oblasti směnečného práva se například projevuje zvýšeným výskytem škodníc h událostí vzniklých aplikací směnečného práva při poskytování právních služeb, který vyústil například v rovině zákonného pojištění odpovědnosti advokátů za škodu způsobenou při výkonu advokacie dokonce od roku 201 0 ve

vynětí

takové

1

advokátů . značné

odpovědnosti

Nesprávné

množství

abstraktnost

je

používání

škod, na

protože

druhé

straně

ze

standardního

směnek hlavní spojena

hromadného

způsobuje výhoda s tzv.

pojištění

v obchodním

směnek,

sice

směnečnou

světě jejich

přísností.

Nesprávné vyplnění směnky proto často přináší neuplatnitelnost směnky proti dlužníku a abstraktnost pak způsobí, že pohledávku „skrytou za směnkou“ již nelze vymoci (a to ať už pro absenci dokladů k jejímu prokázání či pro ztrátu lhůt). Vypovídajícím příkladem nesprávné aplikace směnečného práva 2 budiž například

i

soudy

dlouho

akceptovaný

a

praktiky

v oboru

dlouho

nezpochybňovaný názor, že je na směnečném dlužníku prokazovat, že směnku nepodepsal (nikoliv na věřiteli prokazovat, že tak dlužník učinil), kterýžto je z povahy věci nesprávný a jehož prosazování v rozhodovací

1

2

Nov ě v po jiš tě n í adv oká tů pro ro k 2010. U RL : < h ttp ://www. c ak. cz /scr ip ts /de ta il.php? id=3079 > . Která se však, dlužno podotknout, i mě osobně jevila svého času naprosto případnou.

-5-

činnosti soudů učinil po delší době přítrž až rozsudek Nejvyššího soudu 3, který jednoznačně stanovil, že správný je právě názor opačný. Právě snaha pojednat o praktickém využití směnky při provozování podniku u vědomí četných nástrah směnečného práva, kterým je třeba se vyhnout, a samozřejmě také určitá záliba v této oblasti společenských vztahů, mne vedla k napsání této diplomové práce. Směnky jsou podnikatelskému životu tak vlastní, že jejich role v něm je naprosto neoddiskutovatelná, o to překvapivější je, že jim mnozí podnikatelé profesionálové věnují poměrně málo pozornosti a to jak ti, kteří je používají ve snaze vyhnout se úskalím, která přinášejí, tak ti, kteří je sice nepoužívají, ale mohli by a ochuzují se naopak o výhody, které skýtají. Zejména při pohledu na některé směnky (chápu, že mnohdy vystavované za lidsky napjatých obchodních situací) znějící na směnečné sumy ve výši poloviny ročního obratu toho kterého podnikatele člověku vytane na mysli, že trochu více pokory vůči nim by bylo na místě. A to už protože u směnek se zpravidla uplatňuje níže rozvedená okřídlená zásada vše a nebo nic.

1.1

Cíle diplomové práce Jak již název diplomové práce „Praktické využití směnky“ napovídá,

věnoval jsem autorské úsilí snaze vytvořit pokud možno „praktikum“ pro použití směnky (a to zejména směnky vlastní, protože ta je v běžném podnikatelském styku používána častěji a navíc je to druh směnky, který je mnohem případnější pro praktické použití), a to při provozu podniku. Podnik pro účely práce vymezuji co možná nejšíře, tedy nehledě na konkrétní druh podnikatele,

tedy

zda

jde

o

fyzickou

osobu podnikající

nebo

osobu

právnickou, a u právnické zda jde spíše o sdružení osob či majetku. Typickým

podnikatelským

vztahem,

který

v práci

mnohde

používám

k demonstraci aplikace směnek je vztah dodavatele zboží a jeho odběratele, přestože významnou roli samozřejmě hrají směnky například i u poskytování finančních služeb.

3

Ro zsud ek N ejv yš š ího s oudu Če ské r epub lik y s p. zn . 29 Cdo 3478 /2007 z e dn e 21. 12. 2009.

-6-

Zaměření práce se týká právě použití směnky při provozu podniku, jakkoliv samostatnou kategorií praktického použití směnek v obchodním světě je například i jejich použití při bankovních operacích, které by však samo vydalo na celou diplomovou práci. Touto oblastí použití směnek jsem se proto nezabýval ani okrajově, protože by byla s ohledem na absenci dalších navazujících údajů a nezbytných informací příslovečným plácnutím do vody. U vědomí toho, že diplomová práce nesmí být popularizační příručkou a autor se jí neobrací k laické veřejnosti, ale k odborníkům v daném oboru, volil

jsem

i

odpovídající

formu,

která,

jak

věřím,

není

na

škodu

srozumitelnosti a praktickým možnostem využití práce. Po

přečtení

práce

této

by

měl

čtenář

uvažující

v souvislostech

provozování jakéhokoliv podniku nabýt dvou dojmů. Jednak, že chce-li směnky používat ve svůj prospěch jako věřitel, musí k nim mít velký respekt, a jednak, že chce-li je kdy při podnikání vystavovat jako dlužník musí k nim mít respekt alespoň trojnásobný.

1.2

Metoda zpracování Z metod zpracování jsem využil zejména výklad norem směnečného

práva, z logických operací zejména syntézu a dedukci. Pro názornost jsem do příloh umístil nejtypičtější vzory používaných směnek a některá podání, která v souvislosti s uplatňováním směnek v řízení před soudy vznikají a jejichž znalost přispěje k přenesení scholastického výkladu blíže k zelenému stromu života. Jakkoliv nedoznává

směnečné

tak

právo

intenzivních

je

změn

jednou jako

z mála právní

oblastí, oblasti

která

jiné 4,

je

v čase třeba

zdůraznit, že diplomová práce vychází (s ohledem na změny, které jsou obecně s plynutím času u právních předpisů typicky spojeny) ze stavu právní úpravy ke dni 31. 12. 2012 5.

4

5

Směnečné právo je dokonce zvláštní tím, že posun v jeho normách je často spojován spíše se změnou způsobu jejich výkladu než se změnou textu právních předpisů. Který se ostatně do dne odevzdání práce nezměnil.

-7-

V závěru práce, v němž jsem mimo jiné shrnul i míru dosažení vytčených cílů, jsem nicméně neoslyšel chystané razantní změny na poli civilního práva, představované novým občanským zákoníkem, zákonem o obchodních korporacích a zákonem o mezinárodním právu soukromém.

-8-

2 Směnka jako cenný papír Na úvod se sluší vymezit pojem směnky jako ústředního předmětu, o němž práce pojednává. Směnka je zjednodušeně řečeno dlužnický abstraktní cenný papír, který v sobě obsahuje (ztělesňuje) závazek zaplatit peněžní sumu. Oproti jiným institutům ji odlišuje právě její abstraktnost a ztělesnění peněžního závazku. Například smlouva o půjčce také zakládá závazek zaplatit peněžní sumu, ale nemá abstraktní charakter, protože povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky je vázána přinejmenším na skutečnost, zda věřitel půjčku (její předmět) dlužníku skutečně předal. Smlouva o půjčce zároveň také nepředstavuje cenný papír, proto například ztráta samotné listiny, v níž je smlouva o půjčce obsažena, nemusí znamenat ztrátu práva na zaplacení (jednak protože pro smlouvu o půjčce není povinně předepsána písemná forma, a jednak protože i kdyby tomu tak bylo, lze i přesto existenci písemné smlouvy i v případě její ztráty či zničení prokázat jinými důkazními prostředky), což u směnky platit může 6. Z hlediska provozování podniku může směnka plnit v zásadě několik funkcí, jednak může plnit funkci platebního prostředku, jednak prostředku zajištění pohledávek, jednak prostředku k zajištění hotových peněz pro případ

převodu

směnky

a

jednak

například

i

prostředku

ke

získání

(eskontního a jiného) úvěru.

2.1

Právní úprava směnek v ČR Pro

českou

právní

úpravu

je

obecně

charakteristická

určitá

předimenzovanost, která se projevuje v neutuchající snaze vytvářet neustále nové právní normy, anebo staré, léty aplikované a prověřené rušit 7. Projevem

6 7

Sice nepodstoupí-li věřitel úspěšně řízení o umoření směnky. Aktuálním a výmluvným příkladem budiž zrušení 12 let bez vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, soudu ČR nálezem ze dne 25. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12.

-9-

výhrad aplikované se stanoví paušální nebo notářem při nálezem Ústavního

této snahy pak zpravidla je, že pravidla obsažená v právních normách nestačí dojít svého zakotvení v myslích svých adresátů a nakonec i to, že se jejich aplikace nestačí (zejména pod vlivem sjednocující rozhodovací činnosti vyšších

soudů

a

odborné

literatury)

ustálit

v intencích

rozumných

předpokladů a prohlubuje se tak nejistota o tom, co vlastně platí. Oblast směnečného práva je však v tomto směru vzácnou výjimkou. Právní úprava směnek je totiž poměrně ustálená. Základní právní předpis obsahující jádro směnečného práva, sice zákon č. 191/1950 Sb., záko n směnečný a šekový, v účinném znění (dále v textu případně jen „zákon“), totiž od své účinnosti v původním znění v roku 1950 nedostál přílišných změn. Novelizován byl pouze dvakrát, sice zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), který pouze upravil běh některých lhůt a zákonem č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, kterým byly upraveny některé směnečně-právní otázky související s insolvenčním řízením. Skutečnost, že za více než šedesát let došlo pouze ke dvěma dílčím novelizacím zákona, a to ještě k vyřešení otázek souvisejících se změnami jiných právních předpisů, nikoliv z potřeby napravovat „vady“ zákona, je v našem prostředí až raritní a svědčí o tom, že tato oblast společenských vztahů je prosta jakékoliv ideologie. Okolnost, že směnečně-právní úprava je po dlouhou dobu tak stálá, přispěla k tomu, že směnečné právo již nezná příliš slepých míst, která by nebyla zaplněna judikaturní nebo doktrinální činností. To ale samozřejmě neznamená, že by se tato oblast práva nevyvíjela, typicky to je možno vysledovat např. na „vytvoření konstrukce“ zajišťovacích směnek (které dříve byly chápány jako anomálie a výraz nepochopení funkce směnky a nyní jsou naopak běžnou, dokonce převažující, součástí směnečné praxe) nebo například na již výše zmíněném posunu stran důkazního břemene

- 10 -

účastníka soudního řízení stran pravosti podpisu směnečného dlužníka (které se přesunulo ze směnečného dlužníka na věřitele 8). Obě zmíněné změny nebyly projevem legislativní činnosti a tedy změny právní úpravy, ale jednak projevem změněných názorů relevantních autorit na to, jak je třeba právní normy vykládat; a jednak projevem změny společenských poměrů.

2.2

Právní úprava směnek v zahraničí Přestože

právní

úprava

směnek

v zahraničí

je

velmi

pestrá,

lze

vysledovat dvě základní oblasti právních úpravy, které vykazují určité podstatné shodné znaky, jde o oblast tzv. anglosaskou a ženevskou 9. Oblast anglosaská, reprezentovaná např. Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, Spojenými státy americkými nebo Austrálií je charakteristická zejména odlišnými prameny práva (zvykovým právem), obsahově není právní úprava anglosaská natolik přísná z hlediska formy (nevyžaduje např. výslovné uvedení výrazu směnka v textu směnky) ani z hlediska

délky

lhůt

k

uplatnění

směnečných

nároků

(ty

je

možno

uplatňovat ve lhůtě šesti let) 10. Pro oblast ženevskou, reprezentovanou státy kontinentální Evropy, v jejímž rámci se prostředkem ke sjednocení právních úprav jednotlivých států staly tzv. ženevské úmluvy, je naopak charakterističtější větší přísnost z hlediska formy (vyžaduje např. výslovné uvedení výrazu směnka v textu směnky) i z hlediska délky lhůt k uplatnění směnečných nároků (ty je možno obecně uplatňovat ve lhůtě tří let)

11

.

8

Jakkoliv jej mělo tížit odedávna. S vobodová, Vě ra. Směn ka, p růvodc e po s la s tec h a s tra s tec h u živa te le s m ěnk y. 1 . v yd án í. Brno : Econ , 1992 . 293 s. IS BN 80 -901627-1-1 . s tr. 10 . 10 S vobodová, Vě ra . Sm ěn ka, p rů vodc e po s las tec h a s tra s tec h u ž iva te le s m ěnk y. 1. v yd án í. Brno : Econ , 1992 . 293 s. IS BN 80 -901627-1-1 . s tr. 11 . 11 S vobodová, Vě ra . Sm ěn ka, p rů vodc e po s las tec h a s tra s tec h u ž iva te le s m ěnk y. 1. v yd án í. Brno : Econ , 1992 . 293 s. IS BN 80 -901627-1-1 . s tr. 11 . 9

- 11 -

2.3

Právní úprava kolizní a úprava pravomoci českých soudů Obsah zahraniční právní úpravy směnečného práva se pro uživatele

z České republiky stává aktuální ve chvíli, kdy subjektem, s nímž vstupuje do

směnečně-právního

vystavena

v cizině.

vztahu,

Tyto

je

cizozemec,

skutečnosti

totiž

případně

mají

vliv

na

je-li

směnka

zodpovězení

základních dvou otázek, sice jakým právním řádem (právem kterého státu) se daný vztah bude řídit a dále před jakým orgánem (soudem kterého státu) bude spor z tohoto vztahu řešen. Odpovědi na nastíněné otázky je třeba hledat v oblasti práva, které se označuje jako mezinárodní právo směnečné. Jeho základním pramenem je samotný zákon a dále zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v účinném znění (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním“). Obecně by samozřejmě pro tuzemský podnikatelský subjekt mělo být žádoucí, aby na směnečné vztahy, ve kterých vystupuje (ať už jako dlužník nebo jako věřitel), bylo aplikováno právo české a zároveň, aby spory z nich byly také rozhodovány českými soudy. A to z toho prostého důvodu, že jeho případný přístup k českým právním normám a k českým soudům je (když už ne z jiného důvodu, tak alespoň pro jazykovou

dostupnost)

s cizozemcem se

pro

něj

výrazně

totiž český podnikatelský

snazší.

V případě

vztahu

subjekt vystavuje

rizikům

aplikace cizí právní normy a nutnosti podrobit se pravomoci cizího orgánu. Z hlediska praktického použití směnky při provozu podniku je proto třeba jednak zkoumat, kde byla směnka vystavena, neboť platnost směnky se podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona posuzuje právě podle práva státu, kde byla vystavena. Obecně lze tedy českému podnikateli, ať už v postavení směnečného dlužníka či věřitele, doporučit, aby směnka byla vystavena vžd y na území České republiky. A to právě protože pak lze na směnku aplikovat české právo, jehož obsah je pro podnikatele se sídlem nebo místem podnikání na území České republiky seznatelný a alespoň zčásti určitě i

- 12 -

seznaný 12. Vystavení směnky v cizozemí sebou nese potřebu znalosti cizího práva, jehož kriterii se posuzuje její platnost a nakonec i práva z ní vzešlá. V případě soustavnější obchodní činnosti vyvíjené na území cizího státu spojené s potřebou vystavovat tam směnky (ať jako věřitel či jako dlužník) pak lze samozřejmě doporučit standardizaci tohoto procesu za účasti tamějšího práva znalé osoby. Druhou zásadní otázkou je pak pravomoc k projednání sporu ze směnky. Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním ve vztahu k ustanovením §§ 84 a násl. zákona č. 99/1963

Sb.,

občanského

soudního

řádu,

v účinném

znění

(dále

jen

„občanský soudní řád“) je pravomoc českých soudů obecně dána: - u fyzické osoby, jestliže má na území České republiky bydliště nebo místo podnikání nebo se na území České republiky zdržuje, - u právnické osoby jestliže má na území České republiky sídlo. Nebylo-li by naplněno ani jedno z výše uvedených kriterií, postačí, aby druhá strana (ať už fyzická či právnická osoba) měla na území České republiky alespoň nějaký majetek; u cizozemce postačí, má-li v České republice umístěn svůj podnik 13 nebo jeho organizační složku. Zvláštní

kategorií

pak

je

pravomoc

založená

platebním

místem

směnky 14, podle níž je pro případ, že platební místo směnky je na území České republiky, založena pravomoc českého soudu k rozhodnutí sporu ze směnky. To se však z důvodů, jejichž vyložení (pro svou argumentační obtížnost z hlediska systematické interpretace právních předpisů) přesahuje možnosti této diplomové práce, netýká případů, kdy druhá strana nemá na území České republiky žádný majetek ani svůj podnik nebo jeho organizační složku a nenaplňuje zároveň jinou z výše uvedených podmínek, tedy když

12

13

14

Nepochybně více než například právní úprava směnek ve Spolkové republice Německo. Míněno „podnik“ v právním smyslu slova, nikoliv ekonomickém. Tedy soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání, zejména věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k provozování podnikání nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit (ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v účinném znění). K ter á j e odr az e m tz v . n a výb ěr da né mís tn í př ís lušno s ti s oudu (podle us tanov en í § 87 ob čan ského s oudního ř ádu).

- 13 -

fyzická osoba nemá na území České republiky bydliště, místo podnikání ani se tu nezdržuje nebo právnická osoba nemá na území České republiky sídlo. Obecně lze proto shrnout, že jak z hlediska zajištění aplikace českého práva na samotný směnečný vztah, tak z hlediska zajištění pravomoci českého soudu k rozhodnutí případného sporu ze směnky, je třeba z hlediska podnikatele vstupujícího do směnečného vztahu zajistit, aby směnka byla vystavena na území České republiky, aby tu byla i splatná, aby druhá strana měla na území České republiky bydliště, místo podnikání, případně sídlo, a není-li tomu tak, aby zde měla alespoň podnik, jeho organizační složku nebo nějaký majetek. V takovém případě bude zajištěn z výše uvedených důvodů žádoucí stav, že na směnečný vztah se bude aplikovat české právo a případný spor ze směnky bude rozhodovat český soud. Což je samozřejmě pohled práva českého a neznamená to nutně, že některá zahraniční úprava za použití vlastních tzv. kolizních norem nestanoví, že tento vztah se bude řešit (i) podle jeho norem před jeho soudem. Takovým případům by měly zamezit mezinárodní smlouvy, které mají vždy 15 přednost před úpravou národní a musí se použít namísto ní. Rizika kolizní právní úpravy a cizozemské pravomoci nelze při provozu podniku rozhodně bagatelizovat. V dalších částech práce bude pojednáno o jednotlivých

náležitostech

směnek,

formách

jejich

použití

a

dalších

aspektech aplikace směnek při provozu podniku, nicméně jejich výhody se mohou „ztratit“ právě v mezinárodní jurisdikci. Každý

profilovaný

podnikatelským

plánem

podnik zaměřuje

samozřejmě svou

činnost

v souladu na

s konkrétním

obchodní

partnery

tuzemské, zahraniční nebo na oboje. Podle toho je pak také třeba v rámci obchodní činnosti připravit, vstupuje-li podnik do smluvních vztahů i se zahraničními subjekty, modely uplatnění směnek právě vůči zahraničním subjektům s vyloučením rizika kolizní právní úpravy odkazují za použití cizího práva a rizika cizozemské pravomoci. Je nabíledni, že kvalifikovaný cizozemský subjekt na druhé straně obchodního vztahu si těchto rizik (která pro něj mohou být výhodami) bude vědom a je proto třeba o to více invence

15

Samozřejmě za předpokladu, že byly přijaty a vyhlášeny předvídaným způsobem.

- 14 -

věnovat přípravě listinných dokladů a argumentů, jak partnera přimět k podrobení se české právní úpravě a pravomoci českého soudu. Zahraniční partner je totiž ve vztahu k nim ve stejné znalostní a jazykové asymetrii jako tuzemský subjekt ve vztahu k cizí právní úpravě a cizozemské pravomoci. V případě

dlouhodobější

spolupráce

s cizozemským

obchodním

partnerem, s nímž podnik vstupuje i do směnečných vztahů, je pak vhodné srovnat právní úpravu tuzemskou a cizozemskou (týkající se přímo domicilu konkrétního partnera) 16 a v jejich rámci nalézt průniky a odchylky, z nichž lze za určitých okolností vytvořit svou výhodu.

16

Což například v oblasti německého práva není pro českého podnikatele významnější problém, protože existují i němečtí advokáti poskytující právní služby v českém jazyce.

- 15 -

3 Směnky vlastní a cizí a jejich náležitosti Směnka může nabývat dvou základních druhů, sice směnky vlastní a směnky cizí. S ohledem na řídkost výskytu směnky cizí v běžné praxi provozování podniku i její relativní složitost (z hlediska bezvadného vystavení) ve vztahu ke směnce vlastní, která je používána výrazně častěji, se v další m výkladu zaměřím na směnku vlastní. Bude-li dále v práci pojednáno o směnce cizí, bude to v textu výslovně zmíněno. Pojednání o směnce cizí se podává pouze potud, aby čtenář měl možnost odlišit ji od směnky vlastní a uvědomit si ve vzájemném srovnání jejich základní pojmové odlišnosti.

3.1

Směnky cizí Směnka cizí je oproti směnce vlastní příkaz jedné strany zaplatit

(někomu) určité peníze adresovaný druhé straně. Ta jej může přijmout a tím se zavázat k zaplacení 17, nicméně za zaplacení vždy ručí ten, kdo ji sám vystavil a přikázal jinému zaplatit. Typicky obsahuje cizí směnka příkaz k zaplacení v podobě jazykového vyjádření „za tuto směnku zaplaťte“ a přijetí

tohoto

příkazu

v

podobě

jazykového

vyjádření

„přijímám“

či

„akceptuji“. Prvním, a zpravidla na první pohled zřejmým, rozlišovací m kritériem směnky cizí a vlastní tedy je, že na „vytvoření“ směnky cizí se typicky podílí více osob (jednoduše posuzováno obsahuje více podpisů), zatímco směnka vlastní vzniká z vůle a aktivitou jedné osoby (jednoduše posuzováno obsahuje pouze jeden podpis), což ale samozřejmě neplatí všeobecně, protože i směnka vlastní může obsahovat množství podpisů osob v postavení například ručitelů apod.

17

K čemuž však nemusí nutně dojít, protože výstavce cizí směnky nemůže nařídit akceptantovi, aby směnku přijal.

- 16 -

V následující části jsou pouze pro odlišení od směnky vlastní uvedeny její náležitosti. Zvláštní výklad již směnkám cizím jako takovým věnován není.

3.1.1

Náležitosti směnky cizí Cizí směnka musí podle ustanovení § 1 zákona obsahovat: - označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána; - bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; - jméno toho, kdo má platit (směnečníka); - údaj splatnosti; - údaj místa, kde má být placeno (místa splatnosti); - jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; - datum a místo vystavení směnky; - podpis výstavce. Jakkoliv se u směnek uplatňuje tzv. směnečná přísnost, podle níž nelze

nedostatky náležitostí dotvářet výkladem vůle stran a podobně, absence některých údajů nutně nezpůsobuje její neplatnost (okruh těchto údajů je však taxativní, tedy obsahuje úplný výčet). Tak není-li ve směnce uveden údaj splatnosti, platí, že je splatná při předložení (tzv. na viděnou); není-li uveden údaj platebního místa, platí, že místo uvedené u jména toho, kdo má platit, je místem platebním; není-li ve směnce uvedeno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce. Tato pravidla však mají výslovnou oporu v právní normě a nelze je rozšiřovat na další případy.

3.2

Směnky vlastní Směnka vlastní je charakteristická tím, že jde o jednostranný písemný

slib jedné strany druhé straně zaplatit určité peníze. Typicky obsahuje vlastní směnka slib zaplacení v podobě „za tuto směnku zaplatím“. Při pohledu na vlastní směnku ve srovnání se směnkou cizí je to patrné z toho, že směnku podepisuje pouze jedna osoba, sice ta, která ji vystavuje ve

- 17 -

prospěch

věřitele,

tedy

dlužník

(samozřejmě

za

předpokladu,

že

se

nepodepisuje z jiného důvodu osoba další), směnku cizí na druhé straně podepisují pravidelně osoby dvě, sice ta, která ji vystavuje a zavazuje tu, která má směnku zaplatit (směnečníka) a pak právě osoba, která má platit. Osoba, která vlastní směnku vystavuje, se označuje jako výstavce, osoba, které má být zaplaceno, jako směnečný věřitel 18.

3.2.1

Obecně k vystavování směnek Obecně lze více než doporučit, aby při vystavování směnek byly

použity jejich (zdůrazňuji že prověřené) šablony. Nemusí jít nutně o šablony předtištěné, určené k ručnímu či strojovému vyplnění 19, ale mohou to být i elektronické šablony v dostupných datových formátech (zejména .doc, .xls nebo .pdf), jichž je na internetu k dispozici požehnaně. Při volbě šablony i vyplnění směnky samotné lze však více než doporučit rozvahu a střízlivost. Určitě nejde o oblast podnikatelské činnosti, kde by tvořivost a neotřelost přinášely kýžený efekt jako v marketingu. Opak je totiž pravdou a méně tu bývá více. Veškeré úsilí vynaložené v jiných obchodních případech (před požadavkem na plnění druhé strany) na dojednání obsahu smlouvy, její uzavření, splnění vlastních povinností z ní vyplývajících a zajištění dokladů k prokázání, jak toho že smlouva byla uzavřena, tak toho že byla z vlastní strany splněna, se u směnek zužuje do jediného

krátkého

okamžiku

vystavení

směnky 20,

který

definitivním

způsobem předurčuje její další osud, ať už bude-li věřiteli reálným podkladem pro uplatnění jeho nároku anebo naopak. Neplatnost směnky (ať už pro absenci některé náležitosti, její duplicitu nebo neurčitost) přináší nemožnost domoci se plnění z ní spornou (soudní či rozhodčí) cestou. Neplatná směnka může nanejvýš posloužit jako tzv. dlužní

18

19

20

První směnečný věřitel, tedy ten uvedený na směnce, se také označuje jako remitent. Jedna ze zdařilejších, sice od OPTYS, spol s r.o., používaná v obchodním styku je znázorněna v příloze č. 1. Případně okamžiků více, jsou-li některé směnečné údaje doplňovány dodatečně, tedy až po prvotním vystavení směnky.

- 18 -

úpis, tedy doklad svědčící o existenci určitého dluhu. To však pouze za předpokladu, že „za směnkou“ nějaký dluh skutečně je, jak tomu být nemusí. Krajně optimistické a nesprávné jsou názory některých podnikatelů, že neplatnou směnku lze použít jako uznání dluhu, což je utvrzovací institut občanského práva, kterým se zakládá (byť vyvratitelná) domněnka existence dluhu a mimo jiné i prodlužuje promlčecí doba. Pro uznání dluhu jsou totiž stanoveny poměrně přísné obsahové náležitosti 21, které však neplatná směnka zásadně neobsahuje. U směnek proto platí okřídlená zásada „všechno nebo nic“ a to doslova, protože držba platné směnky sebou nese právo na plné uspokojení pohledávky naopak držba směnky neplatné nepřinese uspokoje ní ani částečné, samozřejmě za předpokladu, že dlužník nesplní dluh sám dobrovolně. Samotná směnka může být obsažena jako písemný projev vůle na jakémkoliv hmotném substrátu způsobilém být nosičem psaného textu, tedy např. i na pivním tácku nebo kartónovém obalu od dodaného zboží, lze však více

než

doporučit,

aby

i

výčepní

a

poštovní

dodavatelé

využívali

tradičnějšího nosiče, sice papíru. Musí jít vždy o projev vůle vážný, například směnka vyhotovená na vlastním těle nebo na těle obchodního partnera by patrně evokovala, že její vystavení nebylo míněno vážně 22, i když přísně formálně vzato, takový způsob vystavení směnky vyloučen není.

3.2.2

Náležitosti směnky vlastní Pro směnku jako projev vůle směřující ke vzniku právního vztahu je

charakteristické, že aby přivodila zamýšlené důsledky, musí splňovat určité náležitosti. Vlastní směnka musí podle ustanovení § 75 zákona obsahovat: - označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny; - bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;

21

22

Podle ustanovení § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, totiž uznání dluhu musí obsahovat mimo jiné důvod dluhu. Ten však směnka pravidelně neobsahuje, protože sama je důvodem, který dluh zakládá. O tom, že v obou případech předkládat soudu originál takové směnky a zajistit její dlouhodobou trvanlivost by bylo krajně problematické, ani nemluvě.

- 19 -

- údaj splatnosti; - údaj místa, kde má být placeno (místa splatnosti); - jméno toho, komu má být placeno (remitenta); - datum a místo vystavení směnky; - podpis výstavce. Jak již bylo uvedeno výše při výkladu ke směnce cizí, uplatňuje se u směnek tzv. směnečná přísnost, nicméně i u vlastní směnky absence některých údajů nutně nezpůsobuje její neplatnost (okruh těchto údajů je opět taxativní, tedy obsahuje úplný výčet a nelze je rozšiřovat). Jednotlivé náležitosti jsou rozvedeny níže.

3.2.2.1

Označení, že jde o směnku

Směnka ke své platnosti vyžaduje, aby v jejím textu bylo obsaženo slovo „směnka“. Není rozhodné, ve které části listiny tomu tak bude, nicméně obecně je vždy třeba dostát požadavku na srozumitelnost a určitost projevu. Označení může být i v cizím jazyce, pak je však třeba, aby v tomto jazyce byla vystavena směnka celá. Stejně tak není třeba uvádět, že jde o směnku vlastní, nikoliv cizí. Druh směnky vyplývá z jejího obsahu a jde proto o nadbytečný údaj, který, jak bylo vyloženo výše, obecně do směnky raději nevtělovat. Podnikatel, který si vštípí, že střízlivost ve směnkách je výsadou úspěšných a nezbytností, získá konkurenční výhodu, která se nepochybně zhodnotí. Rozhodovací

činnost

soudů

se

již

několikrát

vypořádávala

se

směnečnými listinami, v nichž byly obsaženy rozličné rámečky a zvýraznění, které sice možná byly vytvářeny s cílem některé významnější směnečné údaje zdůraznit, které však ale přivodily neplatnost celé směnky, neboť směnka jako celek netvořila logický a souvislý text nevzbuzující pochybnost o své určitosti.

3.2.2.2

Slib zaplacení

K platnosti směnky dále zákon vyžaduje, aby z ní byl jednoznačně zřejmý závazek výstavce (směnečného dlužníka) zaplatit. Ten je tradičně

- 20 -

vyjádřen slovy „zaplatím“ nebo „zavazuji se zaplatit“, ale použito může být i vyjádření obdobné mající stejný význam. Podstata slibu zaplacení musí být bezpodmínečná 23. S ohledem na charakter směnky jako takové, s jejíž existencí je spojena povinnost směnku zaplatit (a na druhé straně právo to žádat), nelze povinnost ze směnky plnit vázat na jakoukoliv skutečnost, tedy že něco nastane a zaplatím (podmínka odkládací) anebo že něco nastane a budu povinnosti platit zproštěn (podmínka odkládací). Taková ustanovení způsobují neplatnost celé směnky a je třeba se jim vyvarovat.

3.2.2.3

Směnečný peníz

Peněžitá částka, která má být ze směnky zaplacena, se označuje, pravda poněkud archaicky, jako směnečný peníz nebo suma. Může být vyjádřena v jakékoliv existující měně a to slovy i čísly. Zákon obsahuje v ustanovení § 6 odst. 1 a 2 pouze některá výkladová pravidla pro případ, že údaje uvedené slovy a čísly jsou v rozporu 24. Tak neshodují-li se údaje směnečné sumy udané jak slovy, tak čísly, platí suma vyjádřená slovy; je-li směnečná suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší. Zákon výslovně neřeší rozpor, kdy směnka obsahuje více než dva údaje směnečné sumy, a všechny tyto údaje nejsou uvedeny stejným způsobem, tedy všechny slovy nebo všechny čísly. Odborná literatura 25 se s tím vyrovnala

tak,

že

„[j]e-li

směnečná

suma

vyjádřena

jednou

slovy

a

několikrát čísly, platí suma vyjádřená slovy. Je-li směnečná suma vyjádřena jednou číselně a několikrát slovně, platí nejnižší údaj vyjádřený slovně. Obsahuje-li text směnky směnečnou sumu uvedenou několikrát slovně a několikrát čísly, platí nejmenší slovně vyjádřená částka.“

23 24

25

Neobstojí totiž např. formulace „zaplatil bych“. Taková pravidla jsou však u směnek výjimkou, protože u ostatních směnečných údajů jejich pluralita (je-li v ní obsažen rozpor a nejde pouze o upřesnění dalším údajem) způsobuje bez dalšího neplatnost. Chalupa, Radim. Zákon směnečný a šekový: Komentář. 1 díl směnky. 2. vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 1996, ISBN 80-7201-036-0, s. 73.

- 21 -

Není žádný rozumný důvod specifikovat směnečný peníz více než jedním údajem, proto lze doporučit uvádět jej právě pouze tímto jedním údajem, a to nejlépe číslicí, např. „1.500.000,- korun českých“ nebo „1.500.000,- Kč“. V případě potřeby Zavázal obchodního partnera k závazku více částkami, nic nebrání tomu vystavit v blízké časové souvislosti směnek více, než se snažit například více obchodních případů obsáhnout do jedné směnky. Je třeba zdůraznit, že i samotné vyjádření měny skýtá určitá nebezpečí. Obecné soudy se například zabývaly platností česky psané směnky, u níž směnečná suma byla nominována ve „swiss franks“, nikoliv „švýcarských francích“ a uzavřely, že je neplatná, neboť „směnečná listina musí být v době, kdy je vydána, jednojazyčná“ 26. Soud v daném případě také dovodil důležité vodítko pro další obdobné případy, sice že uvedení měny obecně uznávaným kódem (zde konkrétně „CHF“), který odpovídá i ČSN ISO 4217, neplatnost směnky nezpůsobuje. V běžném obchodním styku je vhodné údaj směnečného penízu pojmout jako peníz kapitalizovaný, neboť u směnek obecně (až na určité výjimky) není úročení směnečné sumy přípustné. Je proto vhodné k vyplněnému dni splatnosti vypočíst i případný úrok a směnečný peníz uvést jako součet jistiny a úroku (jedním údajem). Samotný směnečný peníz již pak je ode dne splatnosti podle ustanovení § 48 odst. 1 číslo 2 zákona úročen zákonným šestiprocentním úrokem. Jakkoliv podnikateli nelze doporučit uvádění směnečného penízu více údaji, je-li věřitelem, lze mu to naopak více než doporučit, je-li lstivým dlužníkem. Tak projeví-li obchodnímu partneru „dobrou“ vůli v tom, že k požadované částce směnečného penízu připíše ještě „a 1.000,- Kč“, rázem je ze směnky zavázán (byl-li původní údaj penízu vyšší) pouze k úhradě 1.000,- Kč, což se osobě věci neznalé nemusí zdát a ta se může bažit falešným pocitem, že utrží o 1.000,- Kč více.

26

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 427/2009 ze dne 21. 12. 2010.

- 22 -

Je

proto

dobře

vyvarovat

se

při

použití

směnky

v běžném

podnikatelském styku při určení směnečné sumy mnohosti těchto údajů, jakož i makaronismů spojujících vyjádření v různých jazycích.

3.2.2.4

Splatnost

Splatnost vyjadřuje dobu, kdy výstavci vzniká povinnost směnku zaplatit a na druhé straně věřiteli vzniká právo zaplacení požadovat, tedy kdy pohledávka tzv. dospěje. Splatnost je směnečnou náležitostí, která je značně variabilní, může být uvedena rozličnými způsoby a dokonce ve směnce v době jejího vystavení nemusí být uvedena vůbec a tato okolnost přesto nezpůsobí její neplatnost. Vlastní směnka může být podle ustanovení § 33 odst. 1 ve vztahu k ustanovení § 77 odst. 1 zákona splatná určitý den, na viděnou, na určitý čas po viděné nebo na určitý čas po datu vystavení. Není-li údaj splatnosti ve směnce výslovně uveden, platí, že je splatná na viděnou. Směnka splatná určitý den musí obsahovat určení tohoto konkrétního existujícího dne slovy nebo číslicí či kombinací obou způsobů. Bylo již upuštěno od dřívějšího požadavku, aby měsíc byl vždy uveden slovy, aby nevznikaly pochybnosti zda. „4. 5. 2012“ je označení 4. května 2012 nebo 5. dubna

2012

(při

formátu

zápisu

data

měsíc-den-rok,

který

pro

naši

geografickou oblast není typický). U splatnosti lze doporučit uvedení toho údaje ve formátu den číslicí, měsíc slovy a rok číslicí plným zápisem, např. „4. května 2012“, které nemůže vzbudit pochybnost o tom, který den je míněn. Je také třeba varovat před uvedením splatnosti v podobě „do 4. května 2012“ nebo „od 4. května 2012 do 6. května 2012“, protože „splatnost směnky musí připadnout na jeden určitý den“ 27, nikoliv na časové období ohraničené určitým(i) dnem(y). Takový způsob uvedení údaje splatnosti způsobuje neplatnost směnky. Stejně tak neplatnost směnky způsobuje uvedení více údajů splatnosti, které jsou v rozporu.

27

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3361/2010 ze dne 30. 3. 2011.

- 23 -

U směnky splatné na viděnou není splatnost vázána na plynutí času, ale na úkon směnečného věřitele, sice předložení směnky výstavci. Předložení směnky vyžaduje od směnečného věřitele aktivitu a váže jej zároveň lhůtou, v níž musí tuto aktivitu vyvinout. Směnka totiž musí být předložena k placení do jednoho roku od data jejího vystavení (není-li v ní určeno jinak). S následky nesplnění povinnosti směnku předložit k placení v této lhůtě se soudní

praxe

vypořádala

(nepříliš

přesvědčivým,

nicméně

směnečným

věřitelům příznivým) výkladem, že „[s] marným uplynutím této lhůty [zákon-pozn. autora] nespojuje ztrátu práv majitele směnky vůči přímým dlužníkům (výstavci a rukojmímu za výstavce). Existence podpůrné lhůty, ve které musí být směnka splatná na viděnou předložena k placení, přitom má význam především z hlediska omezení nejistoty výstavce směnky, jde-li o to, zda vůbec a případně kdy se směnka stane splatnou, kdy mu vznikne povinnost směnku zaplatit a kdy začne běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároků ze směnky.“ 28 Splatnost na viděnou se vyjadřuje např. doložkou „splatno na viděnou“. Směnka je splatnou na viděnou také v případě, že v ní údaj splatnosti není výslovně uveden. Splatnost směnky může být také vázána zároveň i na aktivitu věřitele i na plynutí času, sice u směnky splatné určitý čas po viděné. U ní je jednak třeba směnku předložit výstavci a teprve poté začne plynout určený čas splatnosti. Takový způsob stanovení splatnosti se vyjadřuje např. takto „splatno jeden rok po viděné“. Směnka může být splatná také určitý čas po datu vystavení. Takový způsob určení splatnosti simuluje v zásadě určení konkrétním dnem, jen vyjádřeným jinak, sice lhůtou od vystavení. Při

běžném

provozu

podniku

patrně

rozličné

varianty

stanovení

splatnosti popsané výše nebudou hojně využívány, proto je na místě stanovit splatnost konkrétním dnem ve formátu nepřipouštějícím rozličné výklady a vyvarovat se mnohosti nebo neurčitosti tohoto údaje.

28

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 806/2010 ze dne 25. 1. 2012.

- 24 -

3.2.2.5

Místo placení

Směnka se nestává splatnou bez dalšího naplněním dne splatnosti. Směnka nereprezentuje ani donosný dluh (plněný u věřitele) ani odnosn ý dluh (plněný u dlužníka). Směnku je podle ustanovení § 38 odst. 1 zákon a třeba předložit výstavci tzv. k placení (presentovat) a to v den splatnosti nebo v jednom ze dvou následujících pracovních dní. O předložení směnk y k placení je třeba zajistit potvrzení ve formě veřejné listiny, tzv. protestu pro neplacení. Této povinnosti se může směnečný věřitel zprostit, jestliže do textu směnky uvede doložku „bez protestu“ nebo „bez útrat“, což bude více než praktické. Podnikatel vystavující vlastní směnku (tedy dlužník) by naopak měl trvat na nutnosti protest zajistit, protože protest jej utvrdí v tom, že nastala splatnost směnky. Místo placení je konstruováno zvláštně, sice konkrétním uvedením místa, kde má být směnka placena. Místo netřeba uvádět specifikací budovy (obcí, její částí, číslem popisným, případně názvem ulice), kde má být směnka placena, postačující je údaj názvu obce. Není-li ve směnce uveden údaj místa placení, platí, že jím je místo vystavení směnky (ustanovení § 76 odst. 3 zákona). Při stanovení místa placení je také vhodné vyhnout se, sice možná obecně známým, ale neoficiálním označením určitých míst 29. Už na tomto místě, jakkoliv je tomu věnován výklad v části o vymáhání směnek, je třeba poznamenat, že místo placení má zásadní význam i při určení místní příslušnosti soudu k projednání sporu ze směnky.

3.2.2.6

Remitent

Má-li být směnka prostředkem, jímž se dlužník zavazuje k plnění věřiteli (remitentu), je nezbytné, aby byl věřitel dostatečně identifikován. Pro takové určení je u podnikatele-fyzické osoby dostatečné její označení

29

V případě nezbytné potřeby uvedení konkrétního místa adresou, jejíž označením si nejsme jisti, je vhodné použít např. veřejně přístupnou aplikaci Ověřování adres v registru UIR-ADR na adrese http://forms.mpsv.cz/uir/adr/OverAdresuFrame.html.

- 25 -

obchodním jménem a u osoby právnické jejím názvem (v případě právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku její firmou 30). Je nabíledni, že přes snahu o nezaměnitelnost obchodních jmen podnikatelských subjektů se může stát, že obchodní jméno bude zaměnitelné a identifikace remitenta pouze jím by nebyla dostatečná 31. Pro takový případ je více než vhodné použít k označení remitenta další identifikační údaj, pokud možno nezaměnitelný. Takovým údajem u podnikatele je jeho identifikační číslo. Uvedení sídla či místa podnikání také není nazbyt. Při uvádění všech výše zmíněných identifikačních údajů je však třeba důsledně vycházet z tohoto, že zdrojem těchto údajů by měly být oficiální veřejné rejstříky. Zmíněnými veřejnými rejstříky jsou zejména obchodní rejstřík 32,

rejstřík

živnostenského

podnikání 33,

případně

administrativní

registr ekonomických subjektů vedený Ministerstvem financí ČR 34 a registr ekonomických subjektů vedený Českým statistickým úřadem 35. Tyto rejstříky jsou přístupné bezplatně a podnikatel spravující s péčí řádného hospodáře svůj podnik by měl proto možností, které skýtají, zhusta využívat. Nesprávné označení směnečného věřitele sebou totiž přináší neplatnost směnky.

3.2.2.7

Datum a místo vystavení

U některých směnečných údajů není nepravidelné, že se neshodují s realitou a tato skutečnost přesto nezpůsobuje neplatnost směnky. Typický m příkladem takového údaje je datum a místo vystavení směnky. Ani jeden z těchto údajů nepřivozuje pro podnikatele, ať už v pozici směnečného věřitele nebo dlužníka, žádné zvláštní právní následky. Snad pouze u směnky splatné na viděnou, u níž platí, že musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení. Místo vystavení je pak významné

30

31 32 33 34 35

V právním smyslu slova, tedy obchodním jménem, pod nímž je zapsána v obchodním rejstříku. A to př es tož e k p la tnosti s mě nk y by uv ed en í takov ého úd aje pos ta č ilo. U RL : . U RL : . U RL : . U RL : .

- 26 -

pouze z hlediska určení tzv. rozhodného práva, platnost směnky se totiž podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona posuzuje právě podle práva státu, kde byla vystavena. Stejně jako u místa placení platí, že postačí uvést název obce, ve které směnka byla nebo měla být vystavena. Zákon pamatuje i na situaci, kdy ve směnce není uveden údaj místa vystavení a zakládá pro takový případ fikci, že směnka byla vystavena v místě, uvedeném u jména výstavce (je-li takové). Toto pravidlo se však použije pouze podpůrně. O způsobu uvedení data vystavení směnky platí totéž, co bylo výše uvedeno o způsobu uvedení data splatnosti v určitý den, tedy že je vhodné jej uvést konkrétním dnem ve formátu nepřipouštějícím rozličné výklady a vyvarovat se mnohosti nebo neurčitosti tohoto údaje.

3.2.2.8

Výstavce

Jako dlužnický cenný papír musí samozřejmě směnka obsahovat i údaj identifikující směnečného dlužníka (tedy u směnky vlastní výstavce). Zákon nestanoví, že by bylo třeba v jejím textu uvádět jeho jméno a příjmení případně název, nebo dokonce další identifikační údaje. Postačí pouhý podpis. Je však možno více než doporučit, aby při identifikaci směnečného dlužníka byly použity stejné údaje jako při identifikaci věřitele, tak aby bylo předejíto případným sporům a hlavně, aby skutečnost, kdo je věřitelem byla seznatelná i pro dalšího věřitele ze směnky bez potřeby mít k dispozici cokoliv více než směnku samotnou, což by u pouhého podpisu splněno nebylo. U podnikatele-fyzické osoby je proto možno doporučit její označení obchodním jménem, identifikačním číslem a případně i místem podnikání, u osoby právnické pak jejím názvem, identifikačním číslem a případně i sídlem. Jak již bylo uvedeno ve výkladu o označení remitenta, zdrojem údajů identifikujících dlužníka by měly být oficiální veřejné rejstříky a nikoliv například jeho obchodní listiny, na nichž bývají identifikační údaje, často z nepochopitelných

údajů,

uváděny,

když

- 27 -

už

ne

chybně,

tak

alespoň

nepřesně. Těmito veřejnými rejstříky jsou zejména obchodní rejstřík 36, rejstřík

podnikání 37,

živnostenského

ekonomických

subjektů

vedený

případně

Ministerstvem

administrativní

registr

ČR 38 a

registr

financí

ekonomických subjektů vedený Českým statistickým úřadem 39. Jakkoliv je o způsobech uplatňování směnek pojednáno v jiné části práce, je vhodné zmínit již na tomto místě, že úřední ověření pravosti podpisu na směnce odejme výstavci reálnou možnost namítat, že podpis není jeho.

Náklad

vynaložený

na

úřední

ověření

pravosti

podpisu

je

tak

nepatrný 40, že ani pro nepodnikatele není překážkou pro jeho zajištění, natož pak pro podnikatele. I místa, na nichž lze ověření podpisu zajistit, jsou dnes již tak rozšířená, že je možné ověřit podpis prakticky kdekoliv 41. Velkou

výhodou

pro

podnikatele-směnečného

věřitele

je

úprava

nedostatku oprávnění výstavce směnky jednat za výstavce. Podle ustanovení § 8 zákona osoba, která směnku podepíše a není přitom za výstavce oprávněna jednat nebo sice oprávněna jednat je, ale ne v takovém rozsahu , aby směla podepsat směnku, je zavázána osobně, tedy jako by nejednala za jiného. Není třeba nějak obšírně rozebírat v obchodních vztazích tak oblíbenou procesní obranu dlužníka, že sice do smluvního vztahu vstoupil, nicméně že například materiál převzala osoba, která nebyla oprávněna za něj jednat. O tom, že to mohla být například osoba ve služebním úboru dlužníka, přebývající na stavbě v jeho stavební buňce a prezentující se po celou dobu stavby jako stavbyvedoucí dlužníka, přesvědčovat v případě sporu soud nebývá z nejsnadnějších. Směnečný vztah je z hlediska absence oprávnění jednat za dlužníka nebo jeho překročení pro věřitele nastaven vcelku příznivěji. Remitentu totiž dává možnost požadovat zaplacení přímo po jednající osobě, tedy jako by se sama zavázala. Pro osobu vstupující do

36 37 38 39 40 41

U RL : . U RL : . U RL : . U RL : . Sice 30,- Kč plus případná DPH. Už protože tak lze učinit na více než 950ti poštách (viz Ověřování listin a podpisů U RL : ) .

- 28 -

směnečného vztahu za dlužníka by pak uvedená úprava měla být významným varováním, že neoprávněné jednatelství může zasáhnout přímo do jeho majetkové sféry. Ve vztahu k tomu je pak samozřejmě dobře trvat na přesné identifikaci nejen samotného dlužníka, ale i osoby, která za dlužníka jedná nebo alespoň tvrdí, že za něj jedná.

3.2.2.9

Domicil

Směnečnou doložkou, která je pro běžný obchodní styk vcelku zbytná a není ani podstatnou náležitostí směnky, ale která na druhé straně často bývá příčinou její neplatnosti pro vady v jejím uvedení je tzv. domicil (umístění směnky). Zdeněk Kovařík 42 vykládá domicil tak, že jde o „umístění směnky [a-pozn. autora] znamená, že umístěnec bude do samotného procesu placení směnky vtažen. Nikoliv ovšem jako dlužník, ale spíše jako prostředník placení, jako ten, kdo placení směnky obstará“. Domicil se zpravidla vyjadřuje doložkou „splatno u“. O domicilu jako smysluplné směnečné doložce pro obchodní styk lze uvažovat snad pouze v případech, kdy umístěncem je peněžní ústav, u něhož má směnečný věřitel vedený účet, na který má být směnečný peníz zaplacen. Údaj domicilu však opět skýtá určité nebezpečí, a sice v případě rozporu mezi údajem místa placení a domicilu. Jestliže je místo placení obcí, kde má být směnka zaplacena, a domicil označuje osobu, u níž se tak má stát, nabízí se, že rozpor mezi uvedenými údaji, např. splatno v (místo placení) Teplicích u (domicil) Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07 vytváří logický rozpor. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí pro takový případ uzavřel, že „je-li ve směnce rozpor mezi platebním místem a domicilem, jedná se o neplatnou směnku“ 43. Je proto vhodnější údaj domicilu vůbec při běžném provozu podniku, v jehož rámci se vystavuje směnka, nevyužívat, neboť není nijak zvláště výhodný a konečně ani smysluplný.

42

43

Kovařík, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový-Komentář. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 32. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. (Rc) 9 Cmo 160/99 ze dne 30. 6. 1999.

- 29 -

3.2.3

Blankosměnka Zvláštní podobou 44 směnky je směnka, která neobsahuje (záměrně)

všechny podstatné náležitosti, které směnku činí směnkou, tedy bez nichž je za jiných okolností neplatná. Označuje se jako blankosměnka nebo také biancosměnka. Přestože například v roce 1992 Nejepínský 45 uváděl, že „[b]lankosměnky samozřejmě do oběhu dávány nejsou. Slouží výhradně jako směnky garanční“, opak je dnes pravdou. Typickými údaji, které zůstávají ve blankosměnce v obchodním styku nevyplněny, jsou údaj splatnosti a směnečné sumy, tedy údaje, které mnohdy nejsou (zejména u zajišťovacích směnek) v době vystavení známy. Při neuvedení údaje splatnosti s úmyslem tento vyplnit později se neuplatní výše vyložené pravidlo, že směnka je splatná na viděnou. Stejně tak nevyplněná směnečná suma nepřivodí neplatnost směnky pro absenci základní směnečné doložky, sice slibu zaplatit určitou peněžitou sumu. Oba údaje mohou totiž být vyplněny na základě tzv. směnečné vyplňovací dohody, což je dohoda, pro niž není předepsána písemná forma a kterou směnečný věřitel a dlužník uzavírají (třeba i mlčky) při vystavení směnky. Dovolává-li se proto této dohody výstavce (směnečný dlužník) a tvrdí, že věřitel směnku vyplnil v rozporu s ní, musí to také, což je u ústní (nebo dokonce mlčky uzavřené) dohody takřka nemožné, prokázat. Pro výstavce je takový způsob „vynechání“ údaje splatnosti nebo směnečné sumy krajně nevýhodný, neboť jej vystavuje riziku svévolného vyplnění věřitelem, jemuž se neubrání. Podstatnou výhodou blankosměnky také je skutečnost, že „právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje“ 46. To v praxi znamená, že věřitel je oprávněn směnku vyplnit kdykoliv, není-li to v rozporu s dohodou o

44

45

46

Nejde o specifický druh směnky jako jsou směnky vlastní či cizí, které jsou odlišeny svým účelem. Podobně jako směnka zajišťovací je totiž charakter blankosměnky dán při jejím vystavení. Někdy se dokonce hovoří o tom, že u blankosměnky jde pouze o vývojové stádium směnky. N ejep ín ský, K ar e l. Smě nka v ob chod ě a podn ik án í. P rah a : N ak lad a te ls tv í Prof es s, 1992. 78 s. IS BN 80-85235-10-2. s . 2 6 . Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 ze dne 31. 3. 2010.

- 30 -

vyplňovacím právu směnečném a z povahy věci také ne dříve, než byla směnka vystavena. Držba blankosměnky s nevyplněným údajem splatnosti proto zakládá prakticky neomezenou možnost směnku uplatnit kdykoliv budoucnu, protože právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje a počátek běhu promlčení doby vyplněním údaje splatnosti je tak zcela na vůli věřitele. Uvedená skutečnost

skýtá

věřiteli

nikoliv

nepatrnou

výhodu,

neboť

běh

času

v každém dalším jiném případě oslabuje jeho postavení jednak právě plynutím promlčecích dob a jednak také skutečností, že věřitel může ztratit doklady prokazující existenci jeho nároku nebo se jejich hodnota snižuje (to platí zejména v případě např. svědeckých výpovědí, neboť lidská paměť má tendenci vyhasínat). Blankosměnka se úspěšně vyhýbá oběma těmto rizikům. Typickým příkladem použití blankosměnky při provozu podniku budiž situace, kdy dodavatel poskytuje odběrateli dlouhodobě za úplatu zboží, přičemž okamžik zaplacení kupní ceny se nekryje s okamžikem jeho odběru a dodavatel tak poskytuje odběrateli časový prostor pro zaplacení a možnost odběru dalšího zboží. Z hlediska řízení provozního rizika dodavateli jednak může růst množství odebraného a nezaplaceného zboží, které je však otázkou rozsahu

budoucího

blankosměnky

bez

odběru. údaje

Dodavatel

směnečné

sumy

se

proto

může

vystavením

vyhnout

riziku

prokazování

množství dodaného zboží a jeho ceny a k určitému datu (datu splatnosti směnky) může vyplnit místo údaje směnečné sumy celkovou cenu dodaného a nezaplacení zboží. Tím se „zafixuje“ obsah obchodního vztahu k určitému dni a dodavatel má k dispozici směnku jako důvod, na jehož základě může požadovat

zaplacení

dodaného

a

nezaplaceného

zboží,

s

tím

že

by

samozřejmě již neměl poskytovat další zboží, neboť jeho cenu již do směnk y projevit nemůže (leda by stál o výše zmíněná rizika plynoucí z plurality údajů směnečné sumy). Ve výše uvedeném případě byla mezi dodavatelem a odběratelem uzavřena směnečná vyplňovací dohoda, podle níž byl dodavatel oprávněn vyplnit směnečnou sumu ke dni splatnosti nejvýše v částce souhrnu jeho nesplněných pohledávek za odběratelem. Tato dohoda mohla být uzavřena písemně, ale nebylo-li tomu tak, byla uzavřena ústně. A tady se projevuje věřitelská výhoda blankosměnky, neboť jestliže by dodavatel-věřitel vybočil - 31 -

z mezí této dohody a vyplnil směnečnou sumu v rozporu s ní, bylo by na odběrateli-dlužníku, aby prokázal, že byla tato dohoda uzavřena, s jakým obsahem a že směnka byla vyplněna v rozporu s ní. O tom, jak složitý úkol to může být pro odběratele, který nedisponuje dokladem o obsahu této dohody, se není třeba obšírněji rozepisovat. Věřiteli tedy ve směnečném vztahu vždy svědčí, aby dohoda o vyplňovacím právu neměla písemnou formu, jednak protože to zjednodušuje realizaci směnečného vztahu a jednak protože mu to skýtá širší možnost vyplnění směnky. Dlužníku pak naopak samozřejmě jde k dobru „svázat“ věřitele písemnou dohodou o vyplňovacím právu, neboť jí předejde excesu při vyplnění směnky. Je otázkou nakolik například extrémní vybočení z mezí dohody o vyplňovacím právu může dlužníku poskytnout možnost procesní obrany proti směnce. Typicky například jestliže v běžném podnikatelském styku probíhají mezi podnikateli běžné obchodní styky na úrovni statisícových transakcí a věřitel trvá na zajištění svých (třeba i v budoucnu splatných) pohledávek zajišťovací směnkou, a věřitel následně z jakéhokoliv důvodu pojme úmysl svého konkurenta zlikvidovat (nebo např. směnku jen postoupí jinému, který tento úmysl pojme) a vyplní směnečnou sumu na úrovni miliard. Rozumné uvažování by nás vedlo k úvaze, že taková směnka není „spravedlivá“ a nemůže být způsobilým podkladem pro vydání soudního rozhodnutí. Opak je však pravdou a právě blankosměnka může k podobnému důsledku (třeba i v podobě úpadku dlužníka) vést. Směnka úplná, tedy obsahující všechny zamýšlené údaje (tedy nikoliv blankosměnka), už sama věřiteli přináší významnou výhodu pokud jde o proces dokazování jeho nároku, neboť toto se zužuje pouze na posuzování směnečné listiny samotné. Blankosměnka pak věřiteli dává možnost vymáhat relativně efektivně (v zásadě opět pouze při posuzování směnečné listiny samotné) dokonce třeba i „fiktivní“ pohledávku, protože jak je uvedeno výše meze vyplňovacích možností jsou dány pouze dohodou o vyplňovacím právu a případné, byť extrémní, vybočení z těchto mezí dokonce nepřivozuje ani neplatnost směnky nebo podobný efekt dlužníku přinášející možnost snadné obrany. Dlužník musí v takém případě nejprve prokázat obsah této dohody, skutečnost že směnka byla vyplněna v rozporu s ní a poukázat na tuto skutečnost ve snaze bránit se proti zaplacení směnky v příslušné 8mi denní - 32 -

lhůtě, která nedává příliš prostoru pro nacházení smírných řešení nebo alternativním způsobů řešení situace.

- 33 -

4 Směnky platební a zajišťovací Směnka může z hlediska účelu vystavení nabývat dvou základních podob, sice směnky platební a směnky zajišťovací. Uvedené podoby nejsou obvykle seznatelné ze samotného textu směnky, i když se vyskytují případy, kdy v textu směnky je výslovně uvedeno, že jde o směnku zajišťovací (naopak výskyt výslovného uvedení, že jde o směnku platební je raritní). To ale na druhé straně neznamená, že není-li uvedená doložka o zajišťovacím charakteru na směnce uvedena, směnka zajišťovací není; a dokonce ani skutečnost, že na směnce doložka uvedena je, neznamená nutně, že směnka skutečně zajišťovací charakter má. Výše uvedené rozlišení na směnky platební a zajišťovací spočívá totiž v účelu, za nímž byla směnka vystavena a ten nemusí být vyjádřen v žádné vnějškově seznatelné podobě (např. listinné). Zatímco směnka platební slouží k úhradě dluhu, tedy namísto peněz, směnka zajišťovací slouží jako prostředek pro zlepšení právního postavení věřitele, tedy toho kdo je oprávněn zaplacení peněz požadovat. Jak již bylo uvedeno výše, pro rozlišení směnek podle výše uvedeného kriteria je rozhodující vůle stran o účelu směnky v době jejího vystavení a její zjišťování je mnohdy předmětem složitých sporů, v nichž se zejména směneční dlužníci dovolávají (z důvodů, které budou vyloženy níže) zajišťovacího charakteru směnky a věřitelé naopak tvrdí, že směnka byla směnkou platební. Pro směnku platební je typické, že pro existenci povinnosti zaplatit z ní není rozhodné, za jakých skutkových okolností byla vystavena (tedy kdo komu jaké peněžní prostředky či jiný prospěch poskytl nebo má poskytnout, z jakého důvodu, v jaké výši apod. 47). Vystavením řádné platební směnky vzniká

výstavci

povinnost

zaplatit

z ní,

i

kdyby

jeho

povinnosti

neodpovídalo na druhé straně žádné právo.

47

V liv n aopak s a mo zřejmě mo hou mít s ku tkové oko lno s ti s věd č íc í n apř. o to m, že s mě nka b yla v ys tave na pod ná tla ke m, n ikoliv v ážn ě ne bo osobou j ednaj íc í v du ševn í poru še a pod.

- 34 -

Pro směnku zajišťovací je oproti výše uvedenému typické, že pro existenci povinnosti zaplatit z ní je (ve spojení s dalšími okolnostmi) rozhodné i to, za jakých skutkových okolností byla vystavena, tedy k zajištění jaké povinnosti). Ve spojení například se splněním zajišťované povinnosti totiž může znamenat zánik nároku ze směnky. Námitky, kterými dlužník brojí proti skutkovým okolnostem vystavení směnky, se označují jako tzv. kauzální námitky 48. V rámci úvah o praktickém využití směnky při provozování podniku si lze pod kauzou představit například obchodní operaci (to že někdo někomu dodal na základě smlouvy objednané zboží v určité hodnotě). Jak již bylo uvedeno výše, směnka platební kauzu nemá. Rozvineme-li

uvedený

příklad

dodání

objednaného

zboží

v určité

hodnotě, tedy de iure uzavření kupní smlouvy a předání předmětu koupě (spojené s povinností druhé strany zaplatit kupní cenu), může být směnka vystavena právě za dvěma různými účely. Sice jednak namísto zaplacení kupní ceny, kupříkladu protože smlouva není uzavírána písemně a neexistují žádné doklady, které by prokazovaly, že smlouva uzavřena byla a povinnost platit kupní cenu tak vznikla (směnka platební), nebo jednak jako zajištění, že kupní cena bude zaplacena, když smlouva sice je uzavřena písemně a existuje dostatek dokladů, prokazujících že smlouva byla uzavřena a povinnost platit kupní cenu tu je, ale prodávající (věřitel) má obavu, ž e kupující se bude placení vyhýbat nebo chce usnadnit způsob vymáhání své pohledávky (směnka zajišťovací). Jak směnka platební, tak směnka zajišťovací může nabývat podoby obou druhů směnek, tedy vlastní a cizí, o jejichž rozdílech již byl výše podán výklad.

4.1

Směnky platební Směnka platební, jak již bylo uvedeno výše, je prostředkem placení.

Platební směnka v podstatě nahrazuje peníze a bankovky dokonce mají ve (vlastních) směnkách původ.

48

Kauzou se míní hospodářský účel (důvod) vystavení směnky.

- 35 -

Pro směnku platební je charakteristické, že u ní není rozhodné, za jakých

okolností

byla

vystavena.

Zvnitřňuje

závazek

k zaplacení

bez

dalšího. Charakter směnky platební je charakterem původním, teprve potřeba směnečné praxe připustila i existenci směnek zajišťovacích, které byly v dřívějších

dobách

považovány

za

něco

směnkám

nevlastního

a

nepřirozeného. Směnky platební nacházejí v podnikatelské praxi místo zejména jako okamžitý způsob nahrazení hotových peněz, a to často ve spojení se zajištěním nespornosti závazkového vztahu, z něhož pravidelně pramení. Často se v podnikové praxi stává, že obchody probíhají velmi rychle a realizace obchodní příležitosti jde mnohdy na úkor rozumné opatrnosti. Smluvní strany faktická plnění nepodkládají žádoucí dokumentací, která by byla s to prokázat jeho existenci. Je totiž vždy na věřiteli, dovolává-li se existence smluvního vztahu, z něhož mu plyne nějaké právo, aby ji prokázal. Na to, že by mu dlužník v tomto poskytl součinnost nelze příliš spoléhat. Typicky je proto vhodné v případě, že věřiteli vzniká právo na zaplacení peněžité částky z důvodu, jehož prokázání by mu mohlo přinášet určité obtíže, vystavit mu směnku, jíž se dlužník zaváže zaplatit mu směnečný peníz. Splatnost se sluší nastavit v intencích běžného obchodníh o styku, tedy jako by věřitel dlužníku zasílal fakturu. O výhodách některých způsobů stanovení splatnosti (zejména bez uvedení toho údaje) a úskalích spojených s jejím vystavováním je pojednáno výše. Bude

ale

vždy

otázkou

vyjednávací

síly

toho

kterého

účastníka

smluvního vztahu, zda bude schopen přimět druhého k vystavení směnky. Profesionál totiž bude stejně jako on znát výhody směnek, které se však z jeho úhlu pohledu mohou jevit přesně opačně. Je i otázkou určité standardizace nastavení postupu, v jehož rámci podnikatel bude uplatňovat směnky s pravidelností, která zejména u stálých obchodních partnerů může vyvolat dojem, že směnka je skutečně pouze prostředkem zajištění a nikoliv prostředkem ke zisku dvojího plnění. Riziko dvojího plnění vzniká právě v situaci, kdy se směnka vystavuje z hospodářského důvodu (jehož prokázání může věřiteli přinášet určité obtíže), nicméně uplatní-li svou pohledávku úspěšně z tohoto důvodu a

- 36 -

současně i ze směnky, může se mu skutečně dostat požadovaného plnění dvakráte.

4.2

Směnky zajišťovací Směnky

zajišťovací

jsou

ve

směnečném

životě

relativně

novým

fenoménem. Původně totiž směnky sloužily pouze jako platební prostředek, případně úvěrový nástroj. Čas a praktická potřeba obchodního styku však ukázaly, že za směnkou může být (pro věřitele výhodně nenápadně) „ukryt“ závazkový vztah, ve vztahu k němuž je směnka pouze formou zajištění. Výhoda toho, že závazkový (kauzální) vztah není zřejmý ze samotného textu směnky, může být umocněna i tím, že o jeho existenci nemusí svědčit ani nic jiného (tedy žádný doklad), což takovou směnku v důsledku „povyšuje“ na směnku platební. Uplatní-li totiž podnikatel svou pohledávku ze závazkového vztahu, vystavuje se riziku rozličných námitek na straně dlužníka, které moho u přivodit třeba i neúspěch při uplatnění jeho nároku. Uplatní-li však podnikatel svou pohledávku ze směnky, žádá zaplacení směnky, nikoliv zaplacení ze závazkového (kauzální) vztahu. Pro směnečného dlužníka jsou však možnosti, jak brojit proti povinnosti zaplatit směnku, výrazně omezené. Pro potřeby podnikové praxe je tak možno doporučit vystavení směnky v každém jednotlivém případě, kdy druhé straně vzniká (nebo v budoucnu vznikne) povinnost zaplatit peněžitou částku. Vystavením směnky se totiž založí (vedle vztahu kauzálního) vztah směnečný, z něhož lze uplatnit pohledávku pro případ nesplnění dlužníkem ve sjednané splatnosti. Je ale samozřejmě potřeba počítat na druhé straně u informovaného subjektu s tím, že jeho vůle směnečný vztah založit bude tím nižší, čím lepší bude jeho postavení při vyjednávání podmínek obchodního vztahu. Zajišťovací směnka má dokonce svůj vlastní osud, je oddělená od kauzálního vztahu, a lze ji tedy samostatně rubopisovat nebo i zastavit. Kromě těchto hmotněprávních dispozic se ale největší výhoda zajišťovací směnky projevuje při jejím uplatnění v rámci soudního řízení. O něj je pojednáno v části o vymáhání směnek. Už na tomto místě je však třeba ještě

- 37 -

jednou zdůraznit, že zajišťovací charakter směnky z ní samotné není zřejmý a ta se jeví jako jakákoliv jiná platební směnka. Jestliže

někdo

svou

obranu

proti

směnce

staví

právě

na

její m

zajišťovacím charakteru (pravidelně ve spojení s námitkou, že zajišťovaný dluh byl splněn nebo jinak zanikl), je na něm, aby tuto skutečnost (resp. obě, protože teprve ve svém souladu jsou způsobilé přivodit možnost směnce se ubránit) prokázal. O

tom,

jak

složité

je

prokazovat

zajišťovací

charakter

směnky,

v případě že dohoda o zajištění není uzavřena písemně, není pochyb a v zásadě se neotevírá přílišný prostor pro jeho prokázání ani případnými výpověďmi účastníků směnečného vztahu, protože každý z nich z povahy věci sleduje jiný zájem (a jemu odpovídající stanovisko) než účastník druhý. Věřiteli lze proto doporučit, aby v obchodním případě, v jehož rámci je vystavována

směnka

zajišťovací

nebyla

dohoda

o

zajištění

uzavřena

písemně, podnikateli v postavení dlužníka lze naopak doporučit, aby na uzavření takové dohody v písemné podobě trval. Riziko dvojího plnění vzniká samozřejmě i u směnek zajišťovacích, a toto nebezpečí pro dlužníka je o to vyšší, že za směnkou existuje kauzální pohledávka, k jejímuž zajištění je směnka vystavována. Uplatní-li proto svou pohledávku věřitel úspěšně z tohoto důvodu a současně i ze směnky, může se mu dostat požadovaného plnění dvakráte. Zabránit takovému postupu

lze

zejména

právě

uzavřením

dohody

o

vyplňovacím

právu

směnečném v písemné podobě, z níž bude seznatelné, k zajištění jaké povinnosti byla směnka vystavena a tedy, že jejím zaplacením zanikla i zajištěná pohledávka, resp. že splněním zajištěné pohledávky odpadl důvod pro uplatnění směnky. V části šestí práce pojednávající o uplatňování směnek je pojednáno v jednotlivostech o způsobech jejich vymáhání a řízeních, v jejichž rámci se tak děje. Nicméně už na tomto místě je třeba zdůraznit, že nejen směnk y samotné, ale i procesní postupy vedoucí k jejich uspokojení jsou velmi formalizované a je tedy vždy na té které straně, aby v něm vyvinula maximální možné kvalifikované úsilí k dosažení na straně jedné věřitelské buď zaplacení směnky, nebo na straně druhé dlužnické zejména vyvázání se povinnosti směnku zaplatit. Proto určitě není vhodné tato řízení nechat - 38 -

jejich osudu, ale je více než na místě využít v dané věci profesionální pomoci osoby práva znalé a v konečném důsledku tak na ni přenést případné riziku neúspěchu ve věci ve formě jeho případné odpovědnosti za škod u způsobenou při výkonu právnické profese.

- 39 -

5 Dispozice se směnkami Se

směnkou

jako

cenným

papírem

je

možno

relativně

snadno

disponovat, což je vedle procesně usnadněného způsobu jejího soudního vymáhání druhá významná výhoda uplatnění směnky v provozu podniku. Převodem práv ze směnky se věřitelem namísto původního (remitenta) stane věřitel nový, kterému je dlužník povinen platit. Zastavením směnky se tato poskytuje věřiteli věřitele směnečného jako jistota pro případ, že sám nebude s to splnit svůj dluh. Se směnkami (resp. právy, která ztělesňují) je možno disponovat způsoby směnečnými a způsoby mimosměnečnými (obecnými 49). Typicky se to projevuje při dvou základních a nejčastějších dispozičních úkonech, a to převodu práv ze směnky a jejich zástavě. Jak již bylo uvedeno, účelem převodu práv je, aby nástupce zcela vstoupil do postavení předchůdce (tedy aby nabyl právo požadovat zaplacení směnky namísto původního věřitele), účelem zástavy je poskytnout právo ze směnky jako formu „zajištění“ věřiteli, který má pohledávku za věřitelem směnečným (který v jejich vztahu vystupuje jako dlužník), a jehož podstatou je uspokojení věřitele ze směnky pro případ, že směnečný věřitel svou povinnost nedostojí. Práva ze směnek lze převést tzv. rubopisem (indosamentem) nebo cessí (postoupením pohledávky). Rubopis je způsob převodu práva směnečný, cesse způsob obecného práva. Směnku

lze

také

zastavit

dvěma

způsoby,

jedním

směnečným

(zástavním rubopisem) a jedním obecným (zástavní smlouvou). Jádro jejich rozlišení leží v okruhu právních norem, které daný úkon upravují, nicméně z hlediska praktického podnikání se projevují určité praktické odlišnosti, pro které lze doporučit spíše realizaci dispozice se směnkami spíše způsoby směnečnými než obecnými.

49

Míněno obecnými občanskoprávními. Tedy řídícím se režimem zákona č. 40/1964 S., občanského zákoníku, v účinném znění.

- 40 -

5.1.1

Převodní rubopis Při provozu podniku podnikatele, který drží směnku, mohou nastat

situace, kdy vyvstane potřeba směnku tzv. kapitalizovat, tedy proměnit za peníze 50. Směnka ztělesňuje právo na zaplacení, tedy peněžitou pohledávku věřitele za dlužníkem, a jako taková je způsobilá být předmětem převodu na jiného. Rubopis nebo také indosament obecně je zvláštní směnečný úkon (doložka), který se píše na rub (odtud rubopis) listiny, v níž je směnka obsažena. Převodní rubopis je doložka, která vyjadřuje, že směnečný věřitel převádí práva ze směnky na jiného. S ohledem na charakter směnky jako cenného papíru se v této souvislosti hovoří dokonce o převodu směnky, nikoliv o převodu práv ze směnky. Z hlediska praktického ovšem dané rozlišení nemá přílišný význam. Doložka

se

vyjadřuje

slovy

„za

mne

zaplaťte“

nebo

obdobným

výrazem 51. Praktickým důsledkem převodu směnky, je skutečnost, že věřitelem směnečné pohledávky se stává bez dalšího její nabyvatel. Významná výhoda takového procesu spočívá zejména v tom, že není v souvislosti s převodem směnky třeba předkládat a předávat jakkoliv jiné doklady vztahující se k danému obchodnímu případu, protože ten se v dané věci „zužuje“ pouze na text samotné směnky. Stejně tak není rozhodné, zda šlo o směnku platební či zajišťovací, a to už protože, jak bylo rozvedeno výše, rozlišení těchto směnek nebývá v praxi z jejich samotného textu zřejmé. O „ceně“ postupované směnečné pohledávky platí, že by měla vycházet zásadně z bonity dlužníka, v daném případě se totiž nový věřitel nevystavuje přílišnému riziku neúspěchu ve věci pro neprokázání své pohledávky. Nov ý věřitel by totiž na základě směnky samotné měl (ať už sám nebo s pomocí profesionála) být schopen uzavřít, zda směnka je platná či nikoliv a na to m základě uzavřít, zda pro něj nabytí směnky má ve vztahu k budoucí mu

50 51

Tradičně při řízení cash-flow vykazujícího aktuálně nedostatek likvidity. Viz přílohu č. 3 obsahující rubopis, kterým byla směnka postoupena prvním věřitelem směnky (remitentem) Geram Firat, a.s. na nového věřitele Fikaru Pikaru, v.o.s.

- 41 -

zamýšlenému

postupu

vůči

dlužníku

(vymáhání

směnky,

započtení

vzájemných pohledávek, další postoupení směnky apod.) význam či nikoliv.

5.1.2

Cesse směnek Jak bylo uvedeno výše, práva ze směnky lze převést nejen rubopisem,

tedy

způsobem

směnečným,

ale

i

standardní

smlouvou

o

postoupení

pohledávek. Takový způsob není praktický, už protože k prokazování postoupení nepostačí pouze samotná směnka, ale je třeba další listiny, která tuto skutečnost osvědčuje. Postoupení směnky smlouvou je dále spojeno i s nutností oznámit postoupení dlužníku, což u rubopisu potřeba není. Výstavce se o změně v osobě věřitele dozvídá buď při předložení směnky k placení (byla-li postoupena před ním) nebo vůbec (tedy zpravidla až při jejím soudní m uplatnění).

5.1.3

Zástavní rubopis a smlouva o zastavení směnky Přestože postoupení směnky (ať už cestou směnečnou či obecnou) je

institutem praktickým a při provozu podniku zhusta výhodně využitelným, zastavení směnky takovým institutem není a to protože „zástavní indosant je sice

teoretiky

oprávněn

se

směnkou

disponovat,

uvedené

dispoziční

oprávnění však zpravidla nenalezne praktického vyjádření“ 52. Nad to literatura není zajedno v tom, zda skutečně jde u zástavního rubopisu a smlouvy o zastavení směnky skutečné o dva rozličné způsoby zastavení směnky nebo zda musí oba jít ruku v ruce, ani v tom, zda zastavení směnky nemá převodní účinek, k čemuž se kloní např. Radim Chalupa 53. Tyto okolnosti staví zastavení směnky do poměrně nejistého světla a při provozování podniku proto jeho použití není příliš žádoucí. Věřiteli totiž

52

53

Chalupa, Radim. Zákon směnečný a šekový: Komentář. 1 díl směnky. 2. vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 1996, ISBN 80-7201-036-0, s. 213. Chalupa, Radim. Zákon směnečný a šekový: Komentář. 1 díl směnky. 2. vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 1996, ISBN 80-7201-036-0, s. 208.

- 42 -

nedává jistotu „použitelnosti“ směnky v případě, že ke splnění zajištěného dluhu nebude způsobilý primární dlužník.

- 43 -

6 Vymáhání směnek V dosavadní části práce byla věnována pozornost směnce jako cennému papíru, jejím náležitostem, druhům, některým specifikům a jejím úskalím. V této části bude pojednáno o způsobech, jak směnku uplatnit pro případ, že je již splatnou a věřitel se k jejímu zaplacení nemá. Což je situace sice nežádoucí, ale bohužel je třeba s ní v rámci podnikatelského rizika počítat. Dochází k ní přestože jedním z významných motivů vedoucích podnikatele k používání směnek by měla být i skutečnost, že směnka má mít určitý psychologický efekt nikoliv protiprávní, ale přeci jen, výhružky, že proti dlužníku bude zahájeno vcelku efektivní a rychlé řízení k vymožení splnění dluhu. Teprve v situaci, kdy dluh řádně a včas splněn není, dojdou ocenění v celém svém obsahu výhody směnek. A to přestože již ve fázi vzniku obchodního

případu,

kdy

je

směnka

vystavována,

tato

významně

zjednodušuje zejména nezbytné administrativní náležitosti. Výše zmínění psychologický motiv „síly“ směnky je možno využít i v případě existence dluhu, který již vznikl, může být i splatný, a věřitel jej potřebuje utvrdit. Pro takový případ je také možno, dříve než se přistoupí k vymáhání dluhu,

použít právě směnku. V takovém případě nepůjde o

směnku platební ale směnku zajišťovací, protože nebude vystavována za účelem (na místo) placení, ale k zajištění již existujícího dluhu. Kromě otevřené snazší cesty pro případné vymáhání dluhu se tím věřiteli otevírá i škála dispozičních úkonů se směnkami, o kterým je podrobně pojednáno v části páté této práce. Výklad stran vymáhání směnek samozřejmě směřuje k cestám pořadu práva, které je třeba podstoupit, jestliže výstavce (dlužník) dluh nesplnil a věřitel se domáhá zaplacení. To ale v žádném případě nevylučuje možnost podnikatele směnku (ať platební či zajišťovací) například rubopisem (tedy způsobem směnečným) postoupit a utržit cenu za postoupení, tím směnku kapitalizovat a úkol směnečný dluh vymoci „přesunout“ na nabyvatele. Nebo lze směnečnou pohledávku započíst proti jiné pohledávce výstavce za věřitelem. V těchto ohledech má směnečná pohledávka stejné charakteristiky

- 44 -

jako

pohledávky

vzájemných

obecně,

pohledávek,

je

tedy

prominutí

způsobilá dluhu,

z postoupení,

narovnání

započtení

sporných

práv

a

povinností apod. Postoupení směnky podnikateli přináší užitek zejména za situace, kdy potřebuje zajistit likviditu, nebo v případě, že nechce podstoupit někdy relativně

dlouhý

proces

vymáhání

směnky;

započtení

vzájemných

pohledávek pak najde uplatnění vždy a vypořádá vzájemné nároky obou stran bez potřeby realizovat jakýkoliv peněžní tok. Případ narovnání sporného vztahu

ze

směnky

pak

bude

zřídkavý

a

případ

prominutí

dluhu

v podnikatelském styku snad až raritní. Nicméně není vyloučeno k ni m přistoupit zejména v případech komplexnějších a dlouhodobějších vztahů mezi těmi kterými podnikateli, v jejichž rámci například bude a má i nadále docházet ke vzájemné kooperaci a prominutí dluhu ze směnky či narovnání sporných práv a povinností může pro tuto spolupráci otevřít cestu.

6.1

Zajištění směnek Práva ze směnek mohou být stejně jako i jiná majetková práva zajištěna

pro případ nesplnění povinností jím odpovídajících (tedy povinnosti zaplatit směnečný

peníz).

V podnikatelské

praxi

je

pro

směnečné

pohledávky

nejcharakterističtějším způsobem zajištění ručení a zřízení zástavního právo. Ručení u směnek má svou zvláštní právní úpravu a ta je obsažena v zákoně směnečném a šekovém. Ručení vzniká poměrně jednoducho u směnečkou doložkou, kterou ručitel (aval) umístí svůj podpis kdekoliv na líci listiny obsahující směnku 54 nebo na tzv. přívěsek. Převzetí rukojemství může být vyjádřeno i výslovně doložkou „jako rukojmí“ nebo „jako aval“. Stejně jako u identifikace výstavce platí, že jej není třeba specifikovat žádným

identifikačním

údajem,

postačí

jeho

pouhý

podpis.

Lze

ale

doporučit, aby stejně jako u výstavce i u rukojmího byl tento ztotožněn u podnikatele-fyzické osoby obchodním jménem, identifikačním číslem a

54

Viz přílohu č. 2 a podpis umístěný pod doložkou BEZ PROTESTU.

- 45 -

případně i místem podnikání, u osoby právnické pak jejím názvem, identifikačním číslem a sídlem. Ručení jako způsob zajištění směnečné pohledávky je možno doporučit zejména v případech, kdy jako výstavce (směnečný dlužník) vystupuje podnikatel právnická osoba. V takovém případě totiž uspokojení pohledávky přichází v úvahu pouze z majetku této právnické osoby, nikoliv i z osobního majetku jejich společníků či orgánů. Ručením některou z těchto osob dosáhne podnikatel hned dvou příznivých efektů. Předně přiměje ručitele, majícího nepochybně určitý vliv na chod právnické osoby (proč by totiž jinak přejímal ručitelský závazek), aby za ni tento vyvíjel úsilí ke včasnému splnění povinnosti ze směnky samotnou právnickou osobou, protože jinak bude k placení povinen sám. A jednak pro případ, že právnická osoba dluh skutečně nesplní, se věřitel může domáhat jeho zaplacení osobně na ručiteli. Výše

uvedené

samozřejmě

neznamená,

že

použití

rukojemství

nepřichází v úvahu u směnečného dlužníka fyzické osoby podnikající. Naopak i zde je jeho použití vhodné, protože rozšiřuje potenciální okruh dlužníků, na nichž lze plnění požadovat. To, že ručitelé nemusejí mít ke směnečnému dlužníku samotnému žádný vztah, patrně netřeba zdůrazňovat . U směnek platí i stran ručení princip abstrakce, tedy že povinnost ručitele vyplývající ze směnky je dána už tím, že směnku podepíše. Jestliže ručení jako forma zajištění směřuje de facto k rozšíření okruhu dlužníků, zřízení zástavního práva směřuje k zajištění hmotného předmětu, z jehož zpeněžení se může věřitel lze uspokojit, jestliže směnečný dlužník svůj dluh řádně a včas nezaplatí. Zřízení zástavního práva vyžaduje písemnou smlouvu a platí pro něj obecná ustanovení o zástavním právu. Předmět zástavy může poskytnout kdokoliv, dlužník i osoba od něj odlišná. Zřízení zástavního práva bude typicky v obchodním styku používáno k zajištění směnečných pohledávek ve vyšších hodnotách, a to už protože to není prostředek příliš operativní 55 a vůle výstavce takovou formu zajištění poskytnout také nebude z nejvyšších. Těžko lze uvažovat, že by při realizaci

55

Úkony potřebné ke zřízení zástavního práva např. u nemovitosti obnášejí přinejmenším jeden týden, protože je nezbytné zástavní právo vložit jako věcné právo do katastru nemovitostí, což se realizuje ve správním řízení.

- 46 -

konkrétního obchodního případu menšího rozsahu bylo nazbyt času na sepisování zástavních smluv, zajišťování ověřených podpisů apod.

6.2

Uplatnění směnek v nalézacím řízení soudním Pro případ, že se směnečný věřitel, ať už původní (tedy remitent) nebo

jeho nástupce rozhodne domoci se zaplacení směnky proti výstavci, který tak nechce učinit dobrovolně, nezbývá mu, než se obrátit na soud. Před uplatněním směnky je třeba vyřešit otázku její platnosti a zachování lhůt. K posouzení platnosti směnky musí stačit podnikateli s ohledem na její abstraktní charakter pohled na směnku samotnou. K posouzení zachování lhůt také postačí směnka samotná. Promlčení lhůty se „bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu […] posoudí podle nejobecnější právní úpravy a tou je občanský zákoník“ 56. Pomlčení lhůta tedy činí 3 roky a počíná běžet první den následující po dni splatnosti směnky, protože tehdy mohl věřitel své právo uplatnit u soudu poprvé. Podá-li věřitel žalobu po uplynutí této lhůty, vystavuje se riziku, že mu soud k námitce dlužníka, že dluh je promlčen, právo ze směnky nepřizná. Žaloba se podává u krajského soudu, protože spory ze směnek rozhodují v prvním stupni soudy krajské 57, a to ty, v jejichž obvodu se nachází bydliště, místo, kde se zdržuje, místo podnikání nebo sídlo výstavce 58 nebo platební místo 59. Věřiteli je v tomto ponecháno na výběr, který se soudů zvolí a podá u něj žalobu. Nabízí se samozřejmě žalovat raději podle vlastního sídla, protože se sporem je zpravidla spojena potřeba zajištění právní pomoci i účasti u jednání soudu, což je vždy praktičtější podle sídla věřitele. Podání žaloby je spojeno s nutností uhradit soudní poplatek z žaloby, ten činí (na celé desítky korun nahoru zaokrouhlených) 5 % ze součtu

56 57 58 59

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 436/2009 ze dne 12. 2. 2010. Podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. p) o. s. ř. Podle ustanovení § 85 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

- 47 -

směnečného peníze a odměny 60 zaokrouhleného na celá sta korun dolů, nejméně však 1.000,- Kč 61. S žalobou může věřitel zároveň požádat (a měl by) o vydání tzv. směnečného platebního rozkazu, tím zajistí realizaci (pro něj ve všech směrech výhodného) zkráceného směnečného řízení. Podá-li věřitel žalobu bez tohoto návrhu, je směnečný spor projednán klasicky 62. Novým předpokladem pro úspěch ve směnečné žalobě, vycházejícím z obecně přijímané snahy zamezit vymáhání bagatelních druhově stejných a množstvím

případů

četných

pohledávek

zejména

specializovanými

podnikatelskými subjekty jen pro přiznání nákladů řízení spočívajících v nákladech na právní zastoupení, je tzv. předžalobní výzva. Podle ustanovení § 142a občanského soudního řádu totiž účastník řízení, který uplatnil směnku má právo na náhradu nákladů řízení pouze , jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jakkoliv se tento požadavek může jevit ve slušné společnosti nadbytečný, protože je na každém, aby si řádné a včasné plnění svých závazků hlídat, je pravdou, že může podnikatele, který ve svých věcech nemá až takový pořádek, jak by bylo záhodno, zbavit účasti v soudním řízení a s tím spojených nákladů. Naopak věřitel uplatňující svou pohledávku by měl důsledně

splnit

svou

výzvovou

povinnost,

protože

nestane-li

se

tak,

vystavuje se riziku, že ponese zcela náklady řízení (tedy že mu nebude nahrazen ani zaplacený soudní poplatek ani náklady na případné právní zastoupení, které mu v souvislosti s řízením vzniknou a které on sám musí vynaložit).

6.2.1

Zkrácené (rozkazní) řízení směnečné Zkrácené (rozkazní) směnečné řízení se zahajuje, jak bylo uvedeno

výše,

60

61 62

žalobou

spojenou

s návrhem

na

vydání

směnečného

platebního

A to přestože podle běžné praxe soudů se poplatek vyměřuje pouze ze směnečného penízu. Podle položky č 1 sazebníku soudních poplatků. Vyjádření klasicky je poněkud zavádějící, protože standardně jsou žaloby projednávány právě ve zkráceném řízení.

- 48 -

rozkazu. Soud nemůže narozdíl od standardního soudního řízení (v němž je uplatněno právo na zaplacení jiné než směnečné sumy) platební rozkaz vydat z vlastní iniciativy, ale právě pouze k návrhu žalobce. Podstata rozkazního řízení spočívá v tom, že soud po přezkoumání platnosti

směnky,

vydá

tzv.

směnečný

platební

rozkaz

jako

jakési

„předběžné“ rozhodnutí ukládající dlužníku povinnost zaplatit do 8 dnů 63 směnku, sice směnečný peníz, odměnu ve výši 1/3 procenta směnečného penízu, úrok 6% ročně a náklady řízení. Trpí-li směnka vadami, pro které nelze platební rozkaz vydat, nařídí soud jednání a spor projedná v „klasickém“ směnečném řízení. Platební rozkaz se doručuje oběma účastníkům a směnečný dlužník (výstavce) jako žalovaný má od doručení 8 dní k podání námitek proti platebnímu rozkazu. V nich je povinen uvést vše, co proti směnce namítá, tedy co ho má povinnosti platit zbavit. Typicky, že směnku nepodepsal, že ji zaplatil,

že

je

promlčena,

že

nebyla

předložena

k placení,

že

měla

zajišťovací charakter a že dluh jí zajištěný zanikl apod. Podstatou námitek musí být vše, co chce výstavce v řízení projednat. Později uplatněné námitky soud neprojedná. Dokonce kdyby v dalším řízení vyšlo najevo, že směnka je z důvodu, který soud „přehlédl“ neplatná, nelze z tohoto důvodu rozkaz zrušit, jestliže to výstavce nenamítl, a bude tak povinen platit z neplatné směnky bez možnosti jakkoliv to zvrátit. V případě, že žalovaný (jemuž se platební rozkaz může doručit i tzv. fikcí, tedy uložením, takže se o doručení zásilky nemusí vůbec dozvědět) námitky nepodá, řízení tím končí. Směnečný platební rozkaz nabude účinků pravomocného rozhodnutí a může být podkladem pro výkon rozhodnutí (exekuci). Jestliže výstavce námitky podá, soud je projedná při ústním jednání. Rozsah vymezení námitek byl předmětem určitých sporů odborné veřejnosti a ustálil se tak, že z námitek musí být skutkově zřejmý alespoň jejich základ, s tím že další „dílčí“ tvrzení a důkazy je možno nabízet i v dalším průběhu řízení.

63

Dříve dokonce pouze do 3 dnů.

- 49 -

U převážné většiny námitek leží důkazní břemeno, tedy povinnost prokázat je, na výstavci, tedy žalovaném. Rozhodovací činnost soudů aktuálně po koperníkovském obratu požaduje, aby tvrzení o tom, že směnka byla podepsána žalovaným, prokazoval žalobce. Jde v zásadě o jedinou směnečnou námitku, kterou musí prokazovat žalobce. Při skončení tzv. námitkového řízení soud buď platební rozkaz ponechá v platnosti 64 nebo rozhodne o jeho (třeba částečném) zrušení, a to sice v případě, prokáže-li výstavce důvodnost svých námitek. Proti rozhodnutí soudu v námitkovém řízení je samozřejmě přípustné odvolání, o němž rozhoduje vrchní soud. V odvolacím řízení však již nelze uplatnit jiné skutečnosti, než ty, které byly vymezeny v rámci řízení námitkového. Zkrácené (rozkazní) řízení lze v praktickém životě použít jako poměrně jednoduchý

indikátor

platnosti

směnky.

V případě

nejistoty

ohledně

platnosti směnky lze totiž tuto v daném řízení uplatnit a vyčkat, zda soud vydá směnečný platební rozkaz či nikoliv. V případě, že se tak nestane (což lze ověřit například nahlédnutím do spisu), lze připsat soudu úvahu o neplatnosti směnky a rozumnou procesní reakcí pak je zpětvzetí žaloby dříve než protistrana stačí vynaložit v řízení účelně nějaké náklady, třeba za právní zastoupení a podobně, které by byl žalobce povinen v případě zastavení řízení pro jeho zavinění (jímž zpětvzetí žaloby je) žalovanému nahradit. „Cenou“ takového pokusu však je ztráta 20ti % ze zaplaceného soudního poplatku 65.

6.2.2

„Klasické“ řízení směnečné V případě, že žalobce současně se žalobou nepodá návrh na vydání

platebního rozkazu nebo v případě, že jej sice podá, ale soud neshledá

64

65

Vychází se totiž z toho, že ve věci již bylo rozhodnuto (platebním rozkazem) a proto se znovu nerozhoduje o povinnosti zaplatit. Podle ustanovení § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, totiž soud vrátí zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.

- 50 -

splněny podmínky pro jeho vydání, proběhne řízení standardní nezkráceno u formou. Takové řízení obnáší nařízení jednání, v jehož rámci může výstavce jako žalovaný uplatnit kdykoliv do skončení prvního jednání ve věci uvést svou procesní obranu 66, tedy co proti směnce namítá. Pro první jednání ve věci platí, že neúčast žalovaného u soudního jednání mu může přivodit neúspěch ve věci v důsledku vydání vyhovujícího tzv. rozsudku pro zmeškání podle ustanovení § 153b občanského soudní ho řádu. Při něm soud vychází zjednodušeně řečeno z toho, že to co je uvedeno v žalobě je pravda a tyto skutečnosti nepřezkoumává. V této situaci se však významně projeví skutečnost, jednak zda směnka je platná či nikoliv a jednak jak je popsána v samotné žalobě. Soud se totiž v případě, že žalobce vydání rozsudku pro zmeškání navrhne, nezabývá ničím jiným než žalob ou (tedy neprovádí žádné dokazování, ani směnkou, ani jinými důkazními prostředky). V případě tedy, že směnka se na základě jejího popisu obsaženého v žalobě jeví platnou (má všechny požadované náležitosti), soud rozhodne, že žalovaný je povinen ji zaplatit, i když by byla neplatná. Naproti tomu však, jestliže by směnka byla popsána v žalobě tak, že nemá všechny potřebné náležitosti (a tedy je neplatná), soud by návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nevyhověl a žalobce by vedl k odstranění případných rozporů mezi tvrzeními v žalobě a směnkou. V případě, že žalobce navrhoval spolu se žalobou vydání platebního rozkazu (což lze více než doporučit) a soud přesto rozkaz nevydal a nařídil jednání, lze to vykládat jako silný signál stran předpokládatelných vad směnky. A podnikatel v postavení žalobce by v takovém případě měl důkladně vážit, zda není lépe spor skončit zavčasu zpětvzetím žaloby. V takovém případě totiž ještě výstavci nemusely vzniknout náklady řízení, které by byl povinen hradit a nákladem celého sporu by byla pouze nevrácená část zaplaceného soudního poplatku, případně náklady vlastního právního zastoupení.

66

Jakkoliv obsahově shodnou s námitkami, nejedná se o námitky, protože ty jsou charakteristické pro rozkazní řízení.

- 51 -

6.2.3

Specifika uplatnění zajišťovacích směnek v nalézacím řízení Jak již bylo uvedeno výše, určité zvláštnosti jsou spojeny s uplatněním

v soudním řízení zajišťovacích směnek. Z hlediska věřitele a praktického postupu uplatnění směnky situace u směnky platební a zajišťovací odlišná není. U dlužníka právě naopak. Na pohled nelze směnku platební a zajišťovací odlišit. Věřitel proto logicky nebude v řízení tvrdit ani prokazovat její zajišťovací charakter, protože žádá zaplatit směnku. Dlužník se naopak za situace, že zajištěná pohledávka zanikla a on by tedy plnit nemusel, zajištění nepochybně dovolá. A právě v tom tkví rozdíl mezi směnkou platební a zajišťovací. Ve směnečném řízení totiž může výstavce otevřít v rámci své obrany (ať už v námitkách proti platebnímu rozkazu nebo v klasickém řízení směnečném) otázku zajištění.

6.3

Uplatnění směnek v nalézacím řízení rozhodčím Řízení před soudem není jediným typem nalézacího řízení, v jehož

rámci se lze domáhat zaplacení směnky. V případě uzavření tzv. rozhodčí doložky se lze domáhat zaplacení směnky i u rozhodce, případně rozhodčího soudu. Rozhodčí doložka je ujednání stran (směnečného věřitele a dlužníka), že spor mezi nimi vzniklý nebude rozhodován před soudy jako státními orgány

obecně

určenými

k rozhodování

sporů

z občanskoprávních

a

obchodních vztahů, ale před soukromými subjekty, jejichž rozhodnutí se podřídí a které bude výrazem jejich vzájemného souladu. Zejména u podnikatelů je řešení sporů v rozhodčím řízení poměrně častým a vyhledávaným způsobem řešení sporů. Jeho výhod je několik, je to zejména jeho neformálnost, nižší náklady na jeho vedený a konečně i jeho rychlost. Způsob vedení řízení je v rukou rozhodce (rozhodčího soudu) , nedohodnou-li se strany výslovně na tom, jak bude řízení vedeno. Proti rozhodnutí v zásadě není přípustný opravný prostředek, tedy nedohodnou-li se strany jinak. A právě s rychlejším průběhem řízení jsou spojeny i nižší náklady na jeho vedení.

- 52 -

Pro

podnikatele

samozřejmě

ale

rozhodčí

řízení

stýká

i

určitá

nebezpečí, sice zejména riziko vybočení rozhodce (rozhodčího soudu) z mezí rozumného uvažování, což je riziko spojené zejména s účastí v rozhodčí m řízení, které vede rozhodce „z tábora“ té které strany. Zákon č. 216/1994 Sb., o o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v účinném znění, sice předpokládá, že rozhodce má být nestranný, proti nálezu vydanému podjatým rozhodce lze brojit zvláštním opravným prostředkem, sice žalobou na jeho zrušení, ale nejde právě o efektivní nástroj a na slabší stranu klade často nesplnitelné nároky (zejména stran prokazování podjatosti rozhodce). Pro případ skutečné potřeby podnikatele zajistit rozhodnutí sporu skutečně nestranným rozhodcem (rozhodčím soudem) lze proto doporučit sjednání rozhodčí doložky ve prospěch Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který se etabloval jako seriózní a nestranná instituce, která věnuje pozornost výběru rozhodců u něj působících i kvalitě výstupů jejich činnosti, sice rozhodčích nálezů. Obecně nelze uvést odlišnosti rozhodčího řízení proti řízení před soudem, a to právě protože vedení řízení je v rukou rozhodce (rozhodčího soudu). Platí samozřejmě, že rozhodce má spor posuzovat podle platného hmotného práva 67, na druhou stranu je pravdou, že se lze u rozhodců setkat i s případy rozhodování, které nejsou svým obsahem daleko od svévole. Rozhodováno může být bez jednání i při nařízení jednání. Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález jako konečné rozhodnutí ve věci. Ten má stejné účinky jako pravomocné rozhodnutí soudu a je proto způsobilým podkladem pro výkon rozhodnutí (exekuci). Zejména ve vztahu k výrazně omezeným možnostem, jak dosáhnout zrušení rozhodčího nálezu a k jeho účinkům, není možno řešení sporu ze směnky mezi podnikateli brát na lehkou váhu, protože na jeho konci vzniká rozhodnutí, které svými důsledky může významně zasáhnout do majetkové sféry podnikatele.

67

Nesjednají-li strany rozhodování podle tzv. zásad spravedlnosti.

- 53 -

6.4

Uplatnění směnek v exekučním řízení Přestože pro nalézací směnečné řízení jsou stanovena významně odlišná

pravidla oproti jiným druhům občanského soudního řízení, a s ohledem na výše uvedené je zřejmě, že jde o pravidla ve prospěch věřitele, pro řízení exekuční to neplatí. Jestliže

podnikatel

projde

úspěšně

martyriem

nalézacího

řízení

soudního nebo rozhodčího, získá rozhodnutí, v němž bylo o jeho právu autoritativně rozhodnuto (výstavci bylo uloženo zaplatit mu). Takové rozhodnutí samozřejmě „zlepšuje“ jeho právní postavení, protože o jeho pohledávce již není sporu a může se domáhat nuceného výkonu rozhodnutí (exekuce). Stejně jako před zahájením nalézacího soudního (či rozhodčího) řízení a v jeho

průběhu

bylo

možno

směnku

postoupit,

i

v případě

přiznání

pohledávky lze práva ze směnky postoupit. Není to však již možné pouhým rubopisem

(tedy

cestou

směnečnou),

ale

je

třeba

zvolit

způsob

občanskoprávní, tedy postoupení pohledávek ze směnky smlouvou 68. Na uplatnění práva ze směnky přiznaných rozhodnutím v

řízení o

výkon rozhodnutí (exekučním) není třeba spěchat z hlediska běhu promlčení doby, ta totiž činí deset let ode dne vykonatelnosti, mnohdy je však třeba spěchat z hlediska vymahatelnosti pohledávky. Jak již bylo uvedeno výše, výkon rozhodnutí (jako méně efektivní forma exekuce v širším smyslu slova) i exekuce (v užším smyslu slova) probíhají u směnečných pohledávek stejně jako i kterýchkoliv jiných. Věřitel (oprávněný) se musí obrátit nejdříve s návrhem na nařízení exekuce 69 na soudního exekutora, kterého zvolí. Ten následně návrh společně s exekučním titulem přezkoumá a v případě, že jej shledá bezvadným, postoupí jej soudu s návrhem na nařízení exekuce a pověření k jejímu provedení, soud návrhu (neshledá-li důvody pro jiné rozhodnutí) vyhoví, usnesení o nařízení exekuce doručí prostřednictvím exekutora účastníkům.

68 69

A to s úředním ověřením pravosti podpisu. Jehož podání jako takové není zpoplatněno, exekutor však může žádat přiměřenou zálohu na náklady exekučního řízení.

- 54 -

Povinný má lhůtu 15ti dní k podání případného odvolání, které projedná příslušný

krajský

potvrzujícího

soud

zpravidla

rozhodnutí

bez

krajského

jednání.

soudu

se

Teprve

nařízení

právní

mocí

exekuce

stává

pravomocným a exekutor může postihovat majetek výstavce (povinného) . Celé toto řízení probíhá mimo vůli věřitele a o tom, že není z nejkratších svědčí nastíněný přehledem potřených úkonů, i skutečnost, že tato agenda je (naprosto neúčelně) zčásti rozdělena na soud a zčásti na exekutora. Konkrétní

způsob

provádění

exekuce

již

je

na

exekutoru,

který

jednotlivými příkazy volí, který majetek dlužníka bude postižen a jak. Výsledkem exekučního řízení by mělo být uspokojení pohledávky směnečného věřitele (i s příslušenstvím) včetně všech nákladů, které v souvislosti s bráněním svého práva proti výstavci byl nucen účelně vynaložit (zaplacené soudní poplatky, náklady na právní zastoupení, hotové výdaje, záloha na náklady exekučního řízení apod.).

6.5

Uplatnění směnek v insolvenčním řízení V podnikatelském světě pravidelným jevem, je výskyt podnikatelských

subjektů v úpadku. V případě, že směnečný věřitel má za výstavcem pohledávku, je na něm, aby pravidelně způsobem umožňujícím dálkový přístup zjišťoval, zda ten který jeho dlužník není v úpadku. Činit tak lze prostřednictvím aplikace Insolvenční rejstřík, přístupné na portálu Justice.cz 70. Zde jsou takřka v reálném čase zveřejňovány všechny podstatné

dokumenty

v souvislosti

s insolvenčním

řízením.

Existují

samozřejmě také internetové aplikace (převážně placené), které poskytují možnost naplnění databáze údaji svých dlužníků, k nimž se případně vztahující insolvenční řízení je pak sledováno; mimo to existují i moduly, které tutéž práci implementují přímo do účetních programů nebo programů na správu obchodních případů. Pro věřitele je podstatná zejména vyhláška o zahájení insolvenčního řízení jako první informace o probíhajícím řízení a

70

Viz https://isir.justice.cz/isir/common/index.do

- 55 -

dále usnesení o úpadku spojené s poslední možností přihlásit pohledávk u k uspokojení do insolvenčního rejstříku. Nepřihlášené pohledávky k uspokojení nejpozději ve lhůtě 30ti dní od vydání rozhodnutí o úpadku může přivodit nemožnost uspokojit pohledávku v rámci insolvenčního řízení, což zejména u likvidačních způsobů řešení úpadku u právnických osob znamená definitivní nemožnost domoci se uspokojení pohledávky i kdykoliv jindy než mimo insolvenční řízení. Určitý prostor

je

otevřen

pouze

pro

věřitele

cizozemské,

kteří

mohou

své

pohledávky uplatnit i později. Pro věřitele zmeškavšího propadnou lhůtu pro přihlášení pohledávky se tak nabízí jediná cesta, jak možnost k přihlášení pohledávky otevřít, sice pohledávku „před“ zahájením řízení postoupit rubopisem (na němž samozřejmě nemusí být ověřený podpis a skutečnost, zda byl antidatován je tedy těžko prokazovat) zahraničnímu subjektu. Přihlášení pohledávky musí být na formuláři zveřejněném také na portálu Justice.cz. Obsahově sleduje přihláška k uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení obsahové náležitosti žaloby, proto netřeba uvádět údajů víc, není ale ani dobré uvádět údajů méně. V případě popření přihlášené

pohledávky

dlužníkem,

insolvenčním

správcem

nebo

jiným

věřitelem může v incidenčním sporu vyvstat potřeba existenci pohledávky prokazovat. V takovém případě, je pak věřitel omezen skutkovým vylíčením pohledávky, tak jak ji vymezil v rámci přihlášky a není prostor skutková tvrzení

dále

doplňovat,

natož

pak

je

měnit

(žádat

tedy

uspokojení

pohledávky z jiného důvodu nebo v jiné výši). K dalším úskalím přihlašování pohledávek k uspokojení v insolvenčním řízení patří riziku jejich zjištění ve výši nižší než jedné poloviny přihlášené částky. Pro takový případ totiž zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění, v ustanovení § 178 stanoví pravidlo, podle něhož nejen že se k takové pohledávce nepřihlíží, ale věřitel je dokonce povinen do majetkové podstaty zaplatit částku ve výši odpovídající nezjištěné části pohledávky.

Byla-li by tedy pohledávka

zjištěna např. pouze ve výši 30ti %, nejen že by nebyla vůbec (tedy ani v této části uspokojena), ale věřitel by musel do majetkové podstaty zaplatit 70 % výše přihlášené pohledávky.

- 56 -

Jde o způsob ochrany majetkové podstaty, který neshledávám příliš šťastným, nicméně je třeba se s ním vypořádat. U směnečných pohledávek riziko jejich nezjištění není velké, protože mají abstraktní charakter, nicméně pro případ reálné hrozby popření pohledávky v části vyšší než 50 % je vhodné vzít přihlášku pohledávky zpět a nevyvíjet aktivitu v žádné m z věřitelských orgánů. V těchto případech, zdá se, soudní praxe nebude lpět tak přísně na povinnosti věřitele platit do majetkové podstaty rozdíl mezi přihlášenou a zjištěnou výší pohledávky. Pro případ uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení proto doporučuji obsáhnout formulaci typu „věřitel se ve smyslu ustanovení § 180 IZ vzdává výkonu práv spojených s přihlášenou pohledávkou v průběhu řízení (vyjma práva na její uspokojení)“, která avizuje, že věřitel nehodlá ve výše uvedeném smyslu vyvíjet žádnou aktivitu v řízení a vyhne se tak případnému postihu za přihlášení pohledávky ve vyšší než skutečné výši. V úvodu části pojednávající o vymáhání směnek bylo vyloženo, že zaplacení směnky může být zajištěno zejména ručením nebo zřízením zástavního práva. Tyto způsoby zajištění pohledávky mají samozřejmě dopad i do insolvenčního řízení. Sice ručení v tom, že ocitne-li se výstavce v úpadku, je zřejmé že svůj dluh řádně a včas nesplní a věřitel může žádat zaplacení směnky před její splatností 71, a to s poukazem na ustanovení § 43 odst. 2 číslo 2 ve vztahu k ustanovení § 77 odst. 1 zákona. Zřízení zástavního práva ke směnečné pohledávce pak dává věřiteli postavení zajištěného věřitele a právo na předností uspokojení ze zpeněžení předmětu zástavy. I takový věřitel však musí svou pohledávku k uspokojení v insolvenčním řízení ve lhůtě přihlásit a dovolat se svého zajištění. V případě

zjištění

takové

pohledávky

pak

má

zajištěný

věřitel

výjimečné postavení při zpeněžování předmětu zástavy, neboť při něm má v zásadě hlavní slovo a může insolvenčnímu správci dokonce udílet pokyny, jak postupovat jak při správě, tak při zpeněžení, tak aby dosažený výtěžek byl co možná nejvyšší. To že nese i náklady s tím spojené je věc druhá.

71

Což jinak žádat nelze.

- 57 -

6.6

Umoření směnek Jak již bylo uvedeno u obecného výkladu o směnkách, směnka jako

dlužnický abstraktní cenný papír ztělesňuje závazek k zaplacení. Povinnost platit na straně jedné a právo na zaplacení na straně druhé jsou ted y bezprostředně spojeny se samotnou listinou, jež směnku obsahuje. Není rozhodné, zda „za směnkou“ je nějaký jiný právní vztah, z něhož směnka pramení či nikoliv. Práva a povinnosti ze směnky vyplývají přímo a bez dalšího. Je proto logické, že ztráta nebo zničení směnky způsobuje ztrátu práv z ní, protože tu není čeho se dovolat, neboť věřitel nemá směnku, z níž jedině právo vyplývá. Přesto existuje institut, jak ztracenou či zničenou listinu směnku obsahující „nahradit“, jde o její umoření. Usnesení soudu o umoření listiny totiž umořenou listinu nahrazuje. Řízení o umoření listiny je zvláštním druhem občanského soudního řízení, je upraveno v ustanoveních §§ 185i až 185s o. s. ř. Podle nich lze řízení zahájit na návrh směnečného věřitele, přičemž účastníky řízení jsou věřitel a výstavce. Návrh musí obsahovat popis směnky nebo nejlépe její kopii, tak aby bylo zřejmé, že věřiteli z ní vůči výstavci vzniklo právo na zaplacení. Soud následně vydá rozhodnutím výzvu, aby se ten, kdo má listinu u sebe, přihlásil do dvou měsíců, a podle možností předložil listinu nebo aby podal proti návrhu námitky. Nepřihlásí-li se v uvedené lhůtě nikdo, soud na návrh věřitele podaný do jednoho měsíce od skončení lhůty k předložení listiny směnku prohlásí za umořenou. Přihlásí-li se někdo a uplatní-li námitky, soud je přezkoumá a buď směnku prohlásí za umořenou, nebo návrh na její umoření zamítne. S probíhajícím řízením o umoření směnky je mimo jiné spojen o ten účinek, že vůči navrhovateli neběží žádné lhůty, tedy zejména ne promlčení doba. Usnesení o umoření směnky nahrazuje směnku samotnou, a proto ji lze použít jako podklad pro žalobu o zaplacení směnky (s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu). Výše uvedený postup se může jevit jako snadná cesta řešení problému spočívajícího ve ztrátě směnky, nicméně opak je pravdou a přestože v praxi se příliš často s řízením o umoření směnky setkat nelze, stýká určitá rizika, kterým je nepochybně lépe se vyhnout

- 58 -

uložením směnky na bezpečném místě. Tím nejčastěji bude trezor nebo ještě lépe bankovní schránka.

- 59 -

7 Závěrem Na závěr bývá dobře (subjektivně, protože jiné kriterium autor sám k dispozici

nemá)

shrnout,

zda

se

autorovi

podařilo

dosáhnout

cílů

vytýčených v úvodu práce. Jestliže má být tato diplomová práce bedekrem použití směnek v praktickém životě podnikatele, dostál jsem, doufám, alespoň tomu cíli vyložit specifika směnky a její největší úskalí, která mohou na podnikatele směnky používajícího, a to ať už dlužníka či věřitele, čekat. Nezastírám, že konstrukce práce směřovala spíše ke směnečný m věřitelům,

nicméně

směnečný

vztah

jako

každý

jiný

vztah

založený

vzájemností je pohledem na dvě strany téže mince. A proto kde se jednomu skýtá příležitost využít nějakého úskalí ve svůj prospěch, druhému by naopak měl na mysli vytanout zdvižený varovný prst. Nebylo samozřejmě mou ambicí poskytnout všeobjímající přehled všech souvislostí praktického uplatnění směnek v praxi podniku a to už protože takové pojednání by vydalo na stovky stran, a dosáhlo by proto rozsahu výrazně převyšujícího potřeby diplomové práce. O tom, že by šlo o práci převážně popisnou až nečtivou ani nemluvě. Zjednodušení, kterých jsem se v práci dopustil, proto nechť mi laskavě čtenář odpustí. Nebyla však vedena snahou čtenáře ochudit o vědění či jej jakkoliv ošálit. Míra zjednodušení vycházela jak z potřeby vtěsnat práci do předepsaného počtu stran, tak z potřeby vyložit požadované aspekty v podobě, která je akceptovatelná i pro osobu, jenž není se směnečnou praxí příliš seznámená, natož pak v ní kovaná. Snažil jsem se čtenáři poskytnout i některé rady „z kuchyně“ směnečné praxe, zejména o rady k uplatňování problematických směnek. Šlo např. o pragmatický způsob indikace platnosti směnky, o níž máme pochybnost, v podobě jejího uplatnění u soudu žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu a vyčkání, zda soud návrhu vyhoví (z čehož lze usuzovat na platnost směnky) nebo naopak, že návrhu nevyhoví (z čehož lze učinit závěr opačný) a pak vzít žalobu s největším urychlením zpět. O radu, jak uplatnit spornou směnku v insolvenčním řízení, aniž by se věřitel vystavil

- 60 -

riziku doplácení rozdílu mezi přihlášenou pohledávkou a její zjištěnou výši (která je menší než 50 % celkové výše pohledávky) do majetkové podstaty dlužníka, vzdání se výkonu práv spojených s přihlášenou pohledávkou v průběhu řízení vyjma práva na její uspokojení. Nebo šlo o způsob vyvázání se ze zmeškání lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení i po uplynutí propadné lhůty k jejich přihlášení. Nikoliv ve snaze navádět k nepravostem jsem se také snažil některá úskalí směnečné praxe obrátit ve výhodu podnikatelů směnky využívajících. Jestliže vyvstane pro čtenáře práce potřeba aplikovat směnečné právo, měl by mu na mysl přijít jako tenká linka nesoucí se celou prací respekt před značnou specifičností směnečného práva a skutečností, že odpovědi na mnohé otázky nejen že nelze nalézt v textu zákona směnečného a šekového samotného 72 nebo v jeho komentářích, ale mnohdy ani v rozhodovací činnosti soudů vyjádřené judikaturou, která se v některých ohledech do značné míry někdy sama hledá. To se týká, jak bylo výše uvedeno například zástavního práva ke směnkám, které je dosud příslovečným polem neoraným. A přestože normativně jde o věc vyřešenou, z hlediska praktické aplikace a zejména jistoty účastníků o tom, co lze rozumně od zástavního práva ke směnce očekávat, jde o novum. Je to ale dáno i přístupem uživatelů směnečných institutů, kteří se použití zástavního práva převážně straní 73. To však z důvodů, které i mne samotného vedly k doporučení, aby čtenář raději na pole zástavního práva ke směnce nevstupoval. O výhodách uplatnění směnek při provozování podniku nemůže být sporu. Směnka jako taková je instrument, a to není třeba falešně zastírat, primárně výhodný pro věřitele, a to zejména pro svou abstraktnost a pro usnadněný způsob jejího uplatnění v případě sporu. Na druhou stranu však samozřejmě skýtá i pro věřitele značné nebezpečí vyjádřené právě spojením její abstraktnosti a tzv. směnečné přísnosti. V případě obecného obchodního kontraktu totiž nedbalost při vytváření smluvní dokumentace a jiných podkladů

týkajících

se

obchodního

případu,

nemusí

nutně

neuplatnitelnost pohledávky.

72 73

Který se pro nezasvěceného čtenáře může jevit až nesrozumitelným. Se zástavním rubopisem se v obchodní praxi takřka nelze setkat.

- 61 -

přivodit

Ať už protože většinou smlouvy nevyžadují písemnou formu a jejich obsah lze proto prokázat i jinak než listinami anebo protože i v případě neprokázání existence (ani ústní) smlouvy, je možno vztah mezi podnikateli podřadit pod režim tzv. bezdůvodného obohacení, v jehož rámci mohou své nároky, byť podle poněkud jiných zásad, přeci jen nějak vypořádat. Takovou výhodu naopak směnky neposkytují. Směnka buď přivodí důsledek, který předpokládá v tom, že výstavce je povinen ji zaplatit, nebo naopak tento důsledek (pro vady směnky či zmeškání lhůt) nepřivodí a věřiteli nezbude nic, protože „za směnkou nic není“ a práva a povinností z ní se odvíjejí pouze s textu samotné listiny, v níž je směnka obsažena. Jak silným nástrojem proto je směnka platná, tak slabým je směnka neplatná. Jakkoliv jsem v úvodu práce vymezil, že tato vychází ze stavu právní úpravy ke dni 31. 12. 2012, není dobře oprostit se od budoucího výhledu. A to už protože v obecném povědomí již je usazena informace o významných změnách na poli soukromého práva, které Českou republiku čekají. Tyto změny jsou spojeny s přijatým novým občanským zákoníkem, zákonem o obchodních korporacích a zákonem o mezinárodním právu soukromém, které mají vstoupit v účinnost (snad všechny současně) 1. ledna 2014. Všechny

tyto

předpisy,

přestože

vycházejí

z naprosto

odlišných

hodnotových základů než jejich předchůdci a přestože se k řadě starších institutů vymezují dost opozičně, nepřinášejí na poli praktického využití směnek v podnikové praxi nic převratného. A to zejména protože základním předpisem upravujícím oblast směnečného práva zůstává nadále zákon směnečný a šekový, který v souvislosti s přijetím těchto kodexů nedoznává změn.

Bude samozřejmě třeba nově

aplikovat obecná

ustanovení jak

občanského zákoníku, který nyní nově upraví i závazkové vztahy mezi podnikateli, tak ustanovení zákona o obchodních korporacích, upravující status obchodních společností a družstev. V jádru však úprava směnečná zůstává zachována a proto i způsoby praktického použití směnek v praxi podnikatele nedoznají přílišných změn. O

tom,

že

stávající

konstrukce

směnečných

abstraktních

vztahů

vyvolává často určité napětí právě pro fakt, že výsledek směnečných vztahů často do značné míry nekoresponduje s hospodářským „pozadím“ směnky, není pochyb. Toto napětí je však charakteristické spíše pro spotřebitelské - 62 -

vztahy, kde na jedné straně vystupuje podnikatel profesionál a na straně druhé spotřebitel, který nemá takové ekonomické a znalostní zázemí jako podnikatel vystupující zpravidla na straně věřitele. V těchto případech pak skutečně situace, kdy dlužník spotřebitel je povinen zaplatit věřiteli namísto skutečné výše dluhu částku nepoměrně vyšší (neboť věřitel porušil dohodu o vyplňovacím právu směnečném), nebo sice částku správnou ale dvakráte (protože věřitel se domohl zaplacení jak z kauzálního vztahu, tak ze směnky), vyvolávají napětí a ozývají se hlasy prahnoucí po změně této konstrukce. U podnikatelských vztahů však situace není tak dramatická, neboť podnikatelé jsou obecně lépe vybaveni informacemi i kapitálem, jejich vzájemné postavení je rovnoprávnější než u vztahu dodavatel-spotřebitel a nakonec z povahy věci nesou i vyšší míru rizika vyplývající z jejich účasti na podnikání. Směnka je tedy prostředkem, k němuž by podnikatelům neměl být ani v brzké době omezen přístup, a to i přes zřetelné zpřísňování na poli procesních povinností tížících pod vlivem posledního vývoje judikatury zejména směnečné věřitele. Obdobné zpřísňující se podmínky lze nalézt také na poli například spotřebitelských

úvěrů,

kde

jsou

směnky

jako

prostředek

zajištění

vylučovány z použitelnosti. Takový požadavek je obecnějším vyjádřením politických úvah, které zaznívají v reakci na stále agresivnější praktiky podnikatelů v tomto oboru. Je však otázkou, jestli jsou tyto praktiky následkem nebo příčinou dluhového problému současnosti. Přiznám se, že osobně bych nehledal vinu ani jen na straně spotřebitele ani jen u zákonodárce, nicméně některé „vymoženosti“ moderní společnosti jako například oddlužování domácností na úkor podnikatelů v podobě faktického vyvlastňování jejich majetku v podobě oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty dlužníků, v jehož rámci stát „osvobozuje“ dlužníky od plnění až 70ti % jejich dluhů, mne vedou spíše k úvaze, že agresivnější praktiky například při uplatňování směnek jsou spíše metodou obrany než útoku. Pojmově bych ostatně vůbec viděl problém v osvobozování

od

plnění

dluhů,

jimž

odpovídající

pohledávky

státu

nesvědčí. O tom, že stát může občana osvobodit od daně nebo soudního poplatku a přenést tento náklad v rámci distribuce celospolečenských - 63 -

nákladů na ostatní, bych nepolemizoval a nepovažoval to za nepřípustné. Nicméně fakt, že stát osvobozuje (byť částečně) od povinností, které občanům nesvědčí vůči němu, ale vůči soukromým subjektům, které navíc (na rozdíl například od placení daní, které není dobrovolné) sami dobrovolně převzali, mi přijde přinejmenším zvláštní. Jen doufám, že se podobná vlna nevole nezvedne i proti směnkám, protože i ony mohou pro svůj zvláštní charakter (nemusí za nimi být reálné plnění, ale dlužníka k reálnému plnění nutí) podobné společenské nálady vyvolávat.

- 64 -

8 Seznam použité literatury monografie: Chalupa, Radim. Zákon směnečný a šekový: Komentář. 1 díl směnky. 1. vydání, Praha: Linde Praha, a.s., 1996, ISBN 80-7201-036-0. Kovařík, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový-Komentář. Praha: C. H. Beck, 2002. Svobodová, Věra. Směnka, průvodce po slastech a strastech uživatele směnky. 1. vydání. Brno: Econ, 1992. 293 s. ISBN 80-901627-1-1. Nejepínský, Karel. Směnka v obchodě a podnikání. Praha: Nakladatelství Profess, 1992. 78 s. ISBN 80-85235-10-2.

právní normy: zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách) zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ČSN ISO 4217 - Kódy pro měny a fondy

judikatura (převzato z programu Lotus notes-LexDATA):

- 65 -

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21. 12. 2009. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 427/2009 ze dne 21. 12. 2010. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3361/2010 ze dne 30. 3. 2011. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 806/2010 ze dne 25. 1. 2012. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. (Rc) 9 Cmo 160/99 ze dne 30. 6. 1999. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 ze dne 31. 3. 2010. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 436/2009 ze dne 12. 2. 2010. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 436/2009 ze dne 12. 2. 2010.

WWW stránky: Nově v pojištění advokátů pro rok 2010. URL: . URL: . URL: . URL: . URL: . URL: . Ověřování listin a podpisů. URL: .

- 66 -

9 Seznam příloh 1. Nevyplněná šablona směnky vlastní. 2. Vyplněná šablona směnky vlastní 3. Převodní rubopis. 4. Žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. 5. Směnečný platební rozkaz. 6. Návrh na nařízení exekuce.

- 67 -

10 Přílohy

- 68 -