POUTAVÝ ŢIVOTA BĚH MALÍŘKY DANY PUCHNAROVÉ
Předehra - původ a dětství. 1938 - 1948 22. 1. 1938 narozena v Praze tři měsíce před vpádem německých armád. Otec byl v té době dŧstojníkem čs. armády, matka pilnou úřednicí a cizojazyčnou korespondentkou. Otec František Puchnar pocházel z velké rodiny, tradičně po generace rolnické. Byl z 10 dětí, z velkého gruntu (15 hektarŧ pŧdy) a svou rodnou moravskou vesnici Kdousov u Moravských Budějovic velice miloval. Byl zvyklý na všechny zemědělské práce, přesto ho dali ještě za Rakouska na studie a stal se venkovským učitelem. Aby si mohl dovolit se oţenit, šel kvŧli vyššímu příjmu studovat na vojenskou akademii, stal se dŧstojníkem a proţil I. světovou válku na Bosně. Odtud si přivezl jeden velký mosazný náboj, který měl jako těţítko postavený na psacím stole a mně jako dítěti říkával, ţe jej chytil při bojích do ruky. Já jsem mu to tehdy slepě věřila a teprve za mnoho let mi tatínek řekl, ţe v ţádných bojích nebyl. Přesto byl mnohokrát vyznamenán rŧznými řády. Kdyţ pracoval za okupace v českém odboji, bylo to dost nebezpečné, po osvobození dostal Řád stříbrného lva. S lidmi rád filozofoval, měl v knihovně mj. překlady z nápisŧ ve hrobkách starého Egypta s vlastnoručním věnováním od Dr. Fr. Lexy, který byl jeho přítelem. Také přátelský kontakt měl s Dr. V. Lesným, který mu věnoval svŧj spis o buddhismu. Otec se ve 40 letech oţenil. Vzal si o dvacet let mladší Aničku neboli Anny Kobliskovou, pŧvodem z jiţních Čech, která znala pět světových jazykŧ a měla z nich státní zkoušky. Uměla hrát na klavír, zejména Beethovena, a vařit se učila v klášterní škole v Českých Budějovicích. Ţivila se sama (díky absolutoriu na Obchodní akademii) jako pŧvabná a obdivovaná sekretářka a korespondentka. Před tím měla velkou vášeň pro světové filmové hvězdy, krásné ţeny i muţe hrdiny. Sbírku několika desítek fotografií jí babička jednou spálila. Mamince zbyla další záliba - a to pro beletrii, politiku, válečné Události a dŧstojníky. To jí bylo uţitečné a i osudné, kdyţ se seznámila s mým budoucím otcem. Vyprávěla mi, ţe v uniformě vypadal báječně. Maminka byla navíc velice sečtělá, četla romány v polštině, zejména Sinkiewicze, v němčině všechny Mayovky, spoustu detektivek v angličtině. Díky její humánní výchově se mým ţivotním vzorem v 10 letech stal hrdinný náčelník Vinnetou - to bylo 1
v r. 1948. Později se mi to velice hodilo, počínaje studiem a bojem o existenci konče aţ dodnes. Za socialismu překládala matka velmi ráda detektivky od Agaty Christie pro matematiky a fyziky z Matfysu UK v Praze, kde byla posledních asi 2O let zaměstnána. Kromě literárních sklonŧ, které maminka projevila coby mladá studentka, kdyţ svému strýci, majiteli drogerie U slunce v Praze na Smíchově, napsala řadu veršovaných inzerátŧ na speciální prostředek proti molŧm, pěstovala maminka od dětství hru klavírní, pročeţ dědeček jako úředník pojišťovny jí s babičkou koupili klavír. O nezvyklé technické zdatnosti mé matky svědčí následující Událost: v době, kdy rodiče odešli na nákup a nechali svou 12 letou dceru doma, tato z potřeby pochopit strukturu a technologii klavíru jej rozebrala a postupně rozloţila všechny části, struny i kladívka v řadách po podlaze salonu. Kdyţ rodiče vstoupili, nebyli mocni slova. Pak dali své dceři ultimatum, ţe kdyţ klavír nedá do pŧvodního pořádku, dostane obrovský výprask. Taková motivace mou maminku zřejmě velmi povzBudila, takţe klavír bleskově sloţila a zahrála rodičŧm jejich oblíbené skladby, nastalo velké smíření a tento památný čin vstoupil do historie našeho šlechtického rodu. Dochovaly se totiţ listiny, z nichţ plyne, ţe rod po mém dědovi měl dříve přídomek von Barau de Desmet, ţe tedy vznikl spojením německé a francouzské krve. Po smrti babičky však maminka našla i zápis, ţe jeden z našich předkŧ někdy v polovině 19. stol. v jedné praţské hospodě ten šlechtický predikát propil. Nijak jsme toho neţelely, neboť babička sama byla z hospody, téţ z 1O dětí, od dětství roznášela pivo a i jinak těţce pracovala v hospodářství. Pradědeček - její otec - byl zároveň majitelem polností a velkého řeznictví, takţe patřil k honoraci městečka Plánice u Klatov v jiţních Čechách. Na výchově dětí pracoval pevnou rukou. Babičce jednou Udělil takový pohlavek, ţe na jedno ucho ohluchla. Aţ dnes se divím, proč to tolikrát za svŧj ţivot vyprávěla. Moţná, ţe to je ţenská varianta vztahu k otci, jaký proţíval Franz Kafka. Babička pak odešla od rodiny do Vídně, kde se postavila na vlastní nohy: vstoupila do sluţby k bohatým měšťanŧm a po letech se vrátila s penězi a výbavou a šťastně se vdala. Na svatební fotografii v dlouhých secesních šatech a s pštrosími pery na klobouku vypadá jako paní císařovna od Franze Josefa. S hudebním nadáním mé maminky je mé dětství nerozlučně spjato: kdyţ jsem byla batole a musela jsem po obědě spát, hrávala mi na klavír obvykle beethovena, a to Měsíční sonátu nebo jinou sonátu, zvanou „dešťové kapky“. Také často nacvičovaly s babičkou rŧzné písně, takţe denně se u nás muzicírovalo. Babička doma při práci prozpěvovala od rána do večera a docházela dokonce do slavného praţského spolku Hlahol, kam mne jako dítě téţ přivedla. Zpívala jsem ve čtyřhlasém dětském souboru Hlaholu dokonce i koncertně, např. operu Nabucco na podiu Smetanova sálu v Obecním domě v Praze. Babička mne téţ vodívala na kŧr blízkého kostela, kde zpívala o májových slavnostech a při mších. Mne daleko více neţ zpěv dospělých zajímaly pedály varhan, na které jsem dobře viděla, rŧzné řezby a ornamenty ve dřevě barokních ozdob varhan i lavic a také barevné paprsky slunce, procházející skrze okenní vitráţe. Dokud jsme ţily s otcem ve vojenském bytě v Dejvicích, maminka učívala ruštině a angličtině rŧzné známé, ale tajně, aby na to nacisté nepřišli. Měla ve spodní skříni kredence v kuchyni sloţeny ročníky časopisŧ o okultismu a u nich jsem jako dítě často sedávala a prohlíţela fotografie. Nejvíce mne zaujal výjev, kterak krásnou mladou ţenu, vznášející se vodorovně nad podiem 2
v úzkých černých šatech, rozřezává ohromný lesklý kotouč cirkulární pily v rovině pasu na dvě části. Ţena měla klidný výraz a zavřené oči, po straně jeviště jí asistoval pán v černém smokIng.u. Byla jsem tehdy dítě předškolní, takţe vysvětlení jsem si nemohla přečíst, a toto prohlíţení jsem měla zakázané, takţe dodnes těmto tajným praktikám nerozumím. Avšak to mnoţství záhadných obrázkŧ a tajemno, obestírající balíky skrytých časopisŧ, mi uţ v útlém věku neverbálně ukázalo, ţe existuje jakýsi ohromný neznámý svět, dŧleţitý pro spousty lidí natolik, ţe jsou schopni jej spontánně chránit. Maminka byla určitou dobu ctitelkou východní filozofie. Přeloţila sama Bhagadvadgítu z angličtiny a krasopisně ji napsala do tlustého sešitu, ten mi darovala, kdyţ jsem slavila 15. narozeniny. Toho jsem si moc váţila, dodnes ji uchovávám. Matka četla Buddhistické spisy v angličtině a sama ţila velmi střídmě a jednoduše. Do poslední chvíle kaţdému obětavě pomáhala. Pamatuji se, ţe v Dejvicích jsem proţívala neskutečný strach z gestapáckých dŧstojníkŧ, kteří chodili po Uralské ulici kolem mne, kdyţ jsem chodívala do školy. Jejich naleštěné černé vysoké holinky a dlouhé černé pláštěnky pŧsobily na mne jako zjevení děsivých démonŧ. Později, během praţského povstání naši obléhali generální štáb SS. Jednoho dne jsem slyšela silnou střelbu - rány jako z děla a strachy jsem se vtěsnala do škvíry mezi skříň a zeď v předsíni. Rodiče mne tu našli, kdyţ se vrátili, vyprostili mne a vyprávěli o přestřelce mezi Němci ve štábu a ruskými tanky, jak museli leţet dlouho na zemi pod keři, neţ to skončilo. Vzali mne na kulaté náměstí na velké vítání osvobozující armády, tam obrovské spousty jásajícího lidu a děti lezly po ruských tancích a já jsem dostala poprvé v ţivotě čokoládu. Ale rodiče se začali rozvádět, přestoţe v r. 1945 oba spolu z čisté radosti a vlasteneckého nadšení vstoupili do nové KSČ. Trvalo to do r. 1948. - Jak rozvod, tak i jejich členství ve straně. Ten rok 1948 pro mne vŧbec znamenal velké změny: byla jsem osobně předvolána k soudu při rozvodovém stání rodičŧ, abych řekla, u koho chci bydlet. Vybrala jsem si maminku. - To mi bylo deset let. V tom roce jsem proţila velmi silný vnitřní světelný a kosmický záţitek, který trval několik dní. Chápala jsem jej jako odpověď na mé dlouhodobé tázání, jak vznikl vesmír a co je jeho podstatou. Byla jsem také u zpovědi a přijímání, neb mne rodiče po narození dali pokřtít a udělali ze mne členku římsko - katolické církve. Se zpovídáním jsem měla moc starostí, neboť jsem si musela hříchy vymýšlet. Tak jsem vzala na pomoc tzv. zpovědní zrcadlo, které jsme ve škole dostali. Náboţenství spočívalo v tom, ţe jsme museli umět nazpaměť příručku pravidel, zvanou Katechismus, a tak jsem byla ráda, ţe to vyučování zrušili. Mám dodnes v paměti, ţe jsem se horlivě starala o vznik ţivota na zemi, utváření pevnin a staré civilizace. Tehdy mne nejvíce zajímalo, jak vypadal ţivot v českém moři doby křídové, dále Nejstarší dějiny Přední Asie, Indie a Kréty v sepsání akademika Bedřicha Hrozného, a ještě Krásy nerostŧ, coţ byly kníţky, které jsem si v r. 1948 dala koupit od tatínka k vánocŧm, kdyţ mi bylo deset let. Skutečně všechny tyto kníţky a proţitky měly významnou roli v utváření mé představivosti, a ještě v dospělém věku jsem vycházela z těch vzpomínek. Ţily jsme s matkou a babičkou v bytě na Smíchově hodně chudě, proto babička za války v kuchyni stále krmila husu. Topily jsme uhlím a já jako nejmladší jsem je nosila ze sklepa. Dělalo to 12 kbelíkŧ od marmelády na tři dny. - V přízemí byla velká Drogerie, kdy pracoval mŧj strýc. Často jsem za ním chodila, prohlíţela 3
barvy a postávala ve skladech, které úţasně voněly. Ta vŧně se táhla po chodbách a schodištích domu aţ do 3. patra na pŧdu, kam jsem chodila kaţdý týden věšet s babičkou prádlo. Krásně tam vrkali holubi a skrze škvíry ve střeše padaly na starou cihlovou dlaţbu chvějivé prouţky slunečního světla. Ještě v předškolním věku veškeré mé hravé záliby rozvíjela babička tím, ţe vysypala hromádku bílé mouky na dřevěný vál a já jsem si z ní modelovala krajiny a zámky. Pak na vále babička hrála se starým dřevěným Kašpárkem divuplné scény a já jsem ani nedutala nadšením. - Pamatuji si, ţe aţ do dospělosti jsem nedostávala nové šaty, boty jsem nosila obnošené, přešívalo se na mne všechno ošacení, tetička byla dobrá švadlena a často na mne brala míru. Kabáty a kostým jsem měla z vojenských stejnokrojŧ po otci ještě v době studia na AVU, vše ve hnědé nebo černé barvě, a tak jsem se od dětství učila šetření, skromnosti, odříkání. - To se mi v ţivotě velice hodilo. Kreslířské začátky. Asi od tří let jsem ţivelně kreslívala největší část dne. Hodně silný dojem ve mně vzBudila návštěva praţských Karlových lázní, kam mne matka zavedla ve věku asi 5 let. Po návratu jsem si sedla a mnoho listŧ papíru jsem zaplnila kresbami postav nahých ţen ve sprchách nebo sedících u bazénu, jak jsem si je pamatovala. Kdyţ jsem svá díla jako obvykle ukazovala rodičŧm, otec se rozlobil a velmi rázně mi nařezal. To jsem tehdy nesla jako křivdu. (Po druhé naopak kvŧli abstrakci mi Udělil pohlavky aţ v mé dospělosti, kdyţ jsem jiţ studovala na AVU a o prázdninách na moravském venkově jsem malovala na pŧdě obrazy, kterým tehdy nerozuměl.) Jako dítě předškolní jsem stále kreslila zpaměti, nejvíce obdivu sklidily moje kresby celého pekařství se všemi pulty, s lidmi a všemi druhy pečiva ve skleněných vitrinách Kreslila jsem zpaměti jak pekařství pana Lichtenberga v Dejvicích, tak i pekařství pana Lánského na Smíchově naproti přes koleje, kam jsem také denně chodila. Maminka mne učila pracovat s pastelkami tak, ţe jsme společně vybarvovaly ilustrace v pohádkových kníţkách pro děti. Kromě toho pro mne vymalovala stěnu u mé postýlky výjevy ze slavného disneyova filmu Sněhurka a sedm trpaslíkŧ. Tak jsem uţ jako batole usínala pod nástěnnou malbou. Opravdu velký vliv měly na mou obrazotvornost ilustrace v kníţkách. Později v 10 letech jsem dostala 1. cenu celostátní dětské soutěţ Alšova země, kdyţ jsem namalovala (samozřejmě zpaměti) celou pláň na Letné i s nějakou slavností. Kreslila jsem i na moravském venkově v Kdousově, kam mne otec vozil na prázdniny, a také na horách v zimě. Pamatuji se, ţe jsme s otcem kaţdý rok jezdili do Krkonoš do bedřichova. Tam jsem ve volných chvílích po bravurním sjíţdění svahŧ kristiánkami dopisovala román Psí ţivot a dělala k němu ilustrace. A velmi mi šlo kreslení v jedné restauraci v Praze na Letné, kam mne otec vodil kaţdý týden na setkání se svým bratrem, strojním inţenýrem. Co mŧţe dělat dítě za stolem, kde otec se strýcem pijí pivo a povídají si? To byl hlavní dŧvod, proč jsem kreslila - nikoliv zaznamenání skutečnosti, ale smysluplná činnost, při níţ jsem mohla přemýšlet. Bavilo mne to stále víc. Otec mi našel nejprve učitelku klavírní hry, potom i učitele kresby, neboť jsem chtěla jít na střední výtvarnou školu. Učil mne tedy dobrý akademický malíř na Smíchově. Naučil mne skvěle tuţkokresbu, šrafování, kreslila jsem tam jednoduché věci, zátiší a pak i hlavu, a vše dost malé. Broušené sklenice s vodou, kostkou cukru a lţičkou jsem kreslila jako pan profesor Max Švabinský. Zkoušky na výtvarnou školu v den Stalinovy smrti jsem dělala v r. 1953 ještě na Křiţovnické škole vedle dnešní VŠUP. S klavírem jsem se spřátelila, hrávala jsem etudy a učila se akordy, harmonii a základy kompozice. Později jsem hrávala i Beethovena, Mozarta a některé Bachovy 4
skladby. Výtvarná škola v Praze 1953 - 1957 Střední umělecko - prŧmyslová škola se přejmenovala na Střední výtvarnou školu a přestěhovala se na Hollarovo náměstí za Olšanskými hřbitovy. Tam jsem jezdila ze Smíchova denně tramvají celou hodinu a skoro pokaţdé jsem přišla pozdě, takţe jsem za to dostávala často dvojku z mravŧ. Učili jsme se tam kreslit i malovat zátiší a později také figuru a hlavu, tedy portréty. Výborné bylo oddělení grafických technik, kde jsme dělali litografii v praxi a ve 3. ročníku jsem realizovala celý cyklus jednak zákoutí z Kampy, jednak z cirkusŧ. Také jsem se naučila dělat linoryt, suché jehly a lept. V dílně leptu nás vedl skvělý odborník, grafik Z. Juna, autor výborné kníţky Lept a grafické techniky. Tam jsem také získala otisk grafiky Václava Hollara Jaro / SprIng. / , faksimile, kterého jsem si hodně váţila. - Ve škole jsme se učili dělat návrhy kniţních obálek, ale i nálepek na zápalky, obalŧ na cigarety, řadu kniţních ilustrací, studie rŧzných předmětŧ rŧznými technikami. - Velký význam pro mne měl cyklus kopií podle grafik a kreseb Rembrandtových, které jsem dělala tuší a perem se zvětšovacím sklem. Šlo mi o poznání a naučení jeho rukopisu. Viděla jsem totiţ jeho velkou výstavu v Dráţďanech, kam výtvarná škola pořádala exkurzi. Z technologií kresby mne nejvíce upoutala perokresba rŧznými barevnými tušemi a několika pery, kterou nás učil prof. Juna. Tu jsem pak uplatňovala v 60. a 70. letech, později ve velkých i malých vícevrstvých zahalených kresbách jinými materiály v 90. letech. - Velmi mne bavily dějiny umění. Přečetla jsem mnoho knih o tom, co jsme se právě učili. Jednou se stalo, ţe celou hodinu se učitel nahlas bavil jen se mnou o kostele Il Jesu, neboť jsem tehdy prostudovala krásně napsanou knihu jednoho historika umění o vzniku baroka. Ohromně poučné byly hodiny literatury. Učitelka byla nucena nám hodně věcí vykládat zdeformovaně, a tak se omezila na předčítání textu socialistické učebnice. My jsme se však dokázali bránit proti takové ztrátě času tím, ţe jsme si po lavicemi četli knihy zakázaných autorŧ, které jsme si navzájem pŧjčovali. Nejvíc děkuji malíři Alvovi Hajnovi, ţe mne seznámil s dílem Otokara Březiny. O něm byla zmínka v učebnici literatury maličkým petitem: „Otakar Březina byl básník, nesrozumitelný dělnické třídě“. To bylo vše, co jsme o něm směli vědět. Po hodinách malby a kresby jsem si nejvíce zamilovala deskriptivní geometrii. Uţasle jsem sledovala, co lze sestrojit na ploše, a kdyţ jsme ke konci rýsovali konstrukce mnohostěnŧ - polyedrŧ -, povaţovala jsem to za proces, rovnocenný umělecké činnosti. Bavilo mne i sochařství, kdyţ nám učitel dával dost těţké úlohy - portréty, reliéfy, komponované na zadaná témata zpaměti, a byla jsem šťastná, kdyţ nechal mé věci odlít do sádry. To vţdy znamenalo, ţe takové dílo uznal za dobré. Se zájmem jsem pozorovala, jak se někteří z našeho ročníku začali specializovat na určitý obor, ale přitom jsem cítila, ţe umělec mŧţe uţívat rŧzných technik a technologií a vyjadřovat své ideje v mnoha oborech. Líbilo se mi, kdyţ malíř dělal i grafiku a sochy, nebo kdyţ sochaři malovali a psali básně a třeba i divadelní hry. V té době jsem se rozhodla pracovat ve více oborech a technikách současně, aby se mi podařilo vyjádřit své vize a představy co nejbohatěji. - Také mne v těch letech přitahovalo divadlo. Za jeden rok jsem nashromáţdila kolem 280 vstupenek do Národního či Smetanova divadla. Chodila jsem na bidýlko takřka denně díky obětavosti spoluţáka, který pracoval brigádně v malírnách dekorací ND a nosíval mi do školy volné vstupenky. Mohla jsem vidět ty nejlepší opery a činohry i vícekrát v tom nejlepším obsazení. - 5
V té době jsme s matkou hrávaly čtyřručně na klavír Beethovenovy koncerty a také jsem s ní hrála pIng. - pong, obojí v klubu podniku Ligna na Václavském náměstí, kde maminka léta pracovala jako sekretářka ředitele. Jednou mi vyprávěla mi o svém předválečném členství v okultní společnosti kolem Weinfurtra, kde našla i dost přátel. Ve 4. roč. výtvarné školy jsem jako všichni spoluţáci dělala talentové zkoušky na vysokou školu. Někteří šli na VŠUP, jiní na AVU. Já jsem si vybrala AVU, zkoušky jsem udělala, ale kvŧli machinacím s kvótami mne nevzali a čekala jsem 1 rok. I kdyţ se podvod ukázal a jeden profesor z AVU musel kvŧli tomu odejít, spravedlnosti se neučinilo zadost a nezařadili mne toho roku mezi nové studenty. Díky tomu jsem navštěvovala slavnou přípravku výborného starého učitele prof. Vodráţky na Smíchově jako pokračování výtvarné školy. Sedávali jsme v podkrovní učebně s V. Sokolem, Z. Sionem, A. Tomalíkem, A. Hajnem, Z. Rybkou, K. Kroupou. Seznámila jsem tak se s krouţkem studentŧ Akademie, kteří chodili k Istlerovi, Medkovi a Boudníkovi, Chalupeckému, sledovali jsme současné světové umění i moderní české. Prof. Vodráţka byl skutečným učitelem i pro naše myšlení, neboť nám při práci četl poezii a eseje březinovy a spisy F. X. Šaldy. Nesmírně na mne zapŧsobil hlavně Šaldŧv esej o hrdinném zraku. Přivedl mne k poznání, ţe vnitřní vidění je platné a v umění nejdŧleţitější. Tak nás prof. Vodráţka učil poznávat naši skutečnou kulturu a váţit si jí. Tím nám dal neocenitelný dar. Choval se ke kaţdému studentovi jako dobrý otec, byl jako učitel i přísný, aby nás co nejvíce naučil právě pro ten typ zkoušky, který nás čekal. Akademie výtvarných umění v Praze 1958 - 1964 a vzdělání mimo školu. Zkouška na AVU proběhla dobře (mám v archivu kresbu portrétu s razítkem AVU) a od r. 1958 jsem začala kreslit a malovat v této rozlehlé staré Budově blízko Královské Stromovky v Praze. V té době jiţ vznikaly mé domácí malby. Zvykla jsem si od výtvarné školy pracovat hodně doma, a také na venkově na vsi o prázdninách, kdy jsem měla „ateliér“ na pŧdě u strýce v rodišti otcově, v malé vsi Kdousov na jiţní Moravě. Nevadilo mi ani horko, kdyţ slunce praţilo do tašek na střeše, ani šumění vody při dešti ani občasný hluk traktorŧ a kombajnŧ, pronikající malými pŧdními okénky štítu domku z ulice. Sedávala jsem na silném starém trámu u okének, bylo z nich vidět vrcholky jabloní v zahradě a nebe. Byla jsem šťastna, ţe mám konečně vlastní prostor pro práci, svŧj klid a místo na barvy, štětce a obrazy a grafiku. Tady vznikly r. 1959 odezvy na studium kubismu, hlavně zátiší, rozbory kompozic obrazů podle zlatého řezu, kdyţ jsem se učila z díla B. Kubišty, - tak vznikly kresby, grafiky, obrazy - z nich největší U kapucínŧ, olej 110. 90 cm. Obrazy jsem zakládala na přísném kompozičním řádu. Namalovala jsem doma i kubizující krajiny, vzniklé na plenéru AVU v pohraničí. Jako další fázi kubismu jsem chápala studium Mondriana. Zaujal mne jeho raný vývoj. Zachovaly se moje mondrianovské kresby a grafika, zejména studie růstu stromů („Mrtvé stromy“), olejomalby (Mŧj autoportrét), krátké období modifikace futurismu (nejdůleţitější byl olej Provazolezkyně - k němu monotypy), většina těchto prací je dnes v majetku ČMVU Praha. Mé období surrealismu zahrnovalo vize Kamenů a také vliv H. Moora (dřevořez Mlčení, obraz a litografie Odpočinek u moře). Pak nastalo u mne expresivní období: r. 1960 monotypy Hlavy jedlíkŧ a obraz U stolu / Jedlíci / , imaginární portréty (litografie Hlava Krista a imaginární portrét J. Kurandové, monotyp Hlavaj. Steklíka, olej Imaginární portrét Zbyška Siona, školní akty aj.) 6
Básně od r. 1959: začaly se jakoby samy psát do sešitů a na papírky (sbírky Příběhy a Kameny), psala jsem ve stoje i v leţe, kdekoliv i za hovoru ostatních. Pravidelně jsme zapisovala sny, později shrnuty pod názvem Senník. 1960 - 1: Cyklus Mrtvé stromy - plenér AVU, kresby a obrazy, litografie I. cyklus monotypů - abstraktní série Příběhy v ploše (monotypy podle deníkových kreseb Kameny - dělány v létě v Kdousově), litografie Kameny k básni Nikde od F. Halase, menší obrazy Bílé prostory, dřevořez, monotypy a obraz Mlčení (Silentium), obraz Velký kámen a cyklus K poezii R. Jefferse: Mara - kresby a monotypy PRVNÍ ATELIÉR V PRAZE. Moje básnická sbírka Kameny a všechny cykly kreseb a obrazů i grafiky, zvané Geometria spiritualis, pak i Geometria mechanica vznikaly jiţ v mém sklepním ateliéru u Kampy u Újezda ve Všehrdově ul. č. 4. Sháněla jsem jej od počátku studia na AVU asi jeden rok a dostala k nájmu od OV Praha 1. Byla to bývalá ševcovská dílna, tmavá, všude voněl pop, chodilo se tam přes domovní sklep. Pracovala jsem tam ráda a vzniklo tam mnoho mých obrazů, grafik a kreseb. Také se tam začali scházet přátelé a později i zájemci o mou práci. Se spoluţáky i kolegyněmi jsme tu poslouchali hudbu na gramofon, hlavně Janáčka, Hindemitha, Honeggera, Martinů, četli jsme nahlas Klímovy spisy aj. Dokonce jsem sama dala dohromady pár čísel Annálŧ - výňatky z filozofických pojednání hlavně L. Klímy, J. Maritaina, H. Bergsona, aj. Maminka - moje obětavá spolupracovnice - je opisovala na stroji v několika exemplářích. Tak jsem vydala vlastní samizdat, sice jen o několika stránkách a v maličkém počtu kusů, a asi jen 3 - 4 čísla vyšla, - ale přeci to byl jeden z prvních samizdatů v Praze. Také jsem začala mít velký zájem o psychologii a psychiatrii. Chodila jsem na přednášky prof. Vondráčka do lékařského domu a u mne v ateliéru občas končila tato společnost debatami i praktickými pokusy s hypnosou. 2. roč. AVU: v ateliéru malby prof. Součka (malby portrétů a velkých sedících aktů - hnědošedá barevnost a trochu modré) Zde byli jiţ starší malíři A. Málek a K. Černá, ze stejné generace Z. Sion. Vzpomínám po léta na hodiny malby podle modelu, kdy v tichu zněl hlas Zbyška Siona, recitujícího zpaměti příhody dobrého vojáka Švejka. Naučil se Haškovo dílo zpaměti z obavy, ţe je natolik protistátní, ţe je komunisté zničí, spálí, zakáţou. Od té doby jsem se díky tomu naučila řadu Haškových historek zpaměti. Byl to pro nás v podstatě černý humor s přídechem dadaismu, parodující i současné poměry. Spřátelila jsem se mimo školu s okruhem tzv. strukturální malby, navštěvovala jsem ateliéry Janoškových, Valenty, Málka, Veselého, vyměňovali jsme si knihy. Povzbuzovaly mne debaty s Z. Beranem a J. Načeradským, kteří byli neobyčejně informováni ve věcech starého i nového umění. Začala jsem navštěvovat Konfrontace v ateliérech (I. ve Valentově ateliéru v Libni, II. v ateliéru A. Veselého), kde vystavoval i hlavní iniciátor skupiny J. Koblasa své malby a K. Nepraš kresby a grafiky, A. Veselý své špičaté strukturální objekty, Sion, Janošek, Tomalík a Málek strukturální obrazy. Teoretiky skupiny byli F. Šmejkal, B. Mráz, D. Veselý. Na vernisáţích pronášeli učené přednášky, plné cizích slov, aby jim přítomní tajní agenti StB nemohli rozumět. Také my, obyčejní pozorovatelé, jsme nerozuměli. Umělecké 7
výzkumy nevelké skupiny vypadaly tehdy jako tiché spiknutí, konspirativní hnutí. Na vernisáţích stál u dveří vţdy některý z členŧ jako stráţ a koho neznal, toho nevpustil. A. Tomalík pracoval několik měsícŧ v mém sklepním ateliéru na Kampě, a to ve vedlejší bývalé prádelně, na svých propalovaných objektech. Chodila jsem i na vernisáţe, kde hráli Šmidrové a při obědech v právnické menze jsem se denně dozvídala, co je nového, jak „somráci“ byli u Boudníka nebo u Medka nebo u Istlera, co bylo nebo bude za dobré koncerty, co v Divadle hudby, jaké gramodesky nebo knihy, kam se pŧjde atd. V menze Tomalík prodával své grafiky po 10 Kč, také jsem si koupila, a dodnes je mám, také některé jeho kresby a dřevořezové štočky. 1962: vznikly opět malé deníkové kresby II. Dělala jsem je do tlustých nelinkovaných sešitů jako zápisy kaţdého dne (několik desítek), z nich jsem vybírala pro cykly monotypů - Křivka - přímka - plocha (studie struktur černé a hnědé - několik desítek - jako přípravy pro obrazy) - strukturální obrazy (např. Zeměměřič, Čtenář, Spáč, Kameny, aj. kompozice) Květen 1962: moje první privátní výstava v mém ateliéru Všehrdova 4, Praha 1 - monotypy a obrazy 1960 - 1962 Nejvíce uznání od spoluţáků z AVU získal cyklus Aproximace - bílé monotypy na černé ploše papíru. Objev bílého monotypu: Málek a Janošek je označili jako „lepší neţ Boudník, jiné a nové. “ (Cituji z mého tehdejšího zápisníku). Toník Málek mi při prohlídce mé ateliérové výstavky doporučil otisknout malé obrazy na sololitu jako reliéfní desku, tedy jako grafiku, coţ jsem udělala. Byly to fyzicky velká dřina, deska byla tlustá a projíţdět ji lisem bylo velmi těţké. Toho roku jsem udělala mimo školu ještě cykly kreseb a monotypů: Kryptografie, Aproximace a malé grafiky jako počátky cyklu Geometria Spiritualis, který naplno rostl do r. 1964. Začala jsem jezdit na Moravu do Staré říše ke Florianŧm (asi od r. 1961), kde jsem poznala i malíře O. Stritzka a jeho dceru Julianu. Měla jsem přístup do obrovské florianovské knihovny, tam mne s velkou laskavostí nechávali i přespat - a pro mne to byl hotový ráj. Viděla jsem originály maleb G. Rouaulta, kterému Florianovo nakladatelství Stará Říše dělalo reprodukce jako první na světě. Byl to pro mne významný zdroj vzdělání. - Od Florianŧ jsem si pŧjčila např. T. Akvinského Následování, Jana z Kříţe Scala Paradisi, Swedenborga. Od nakladatele Vokolka z Pardubic v r. 1963 podle mých zápiskŧ: některé Florianŧ Kursy (Šestov, Rozanov, Š. Narecký), Rilke: Sonety Orfeovi, Mnišské sonety, Kabeš: O filozofovi Klímovi, Prousta Hledání ztraceného času, některé Encykliky, Dopisy O. Březiny, a knihy křesťanských modernistŧ, jako byli E. Hello, L. Bloy, Durych, Deml, Holan: Kolury. Holanovy vášnivé dopisy s mnoha škrtanci a vykřičníky pan Vokolek ukazoval jako velkou vzácnost. Zaujala mne hodně kniha Colerus: Od bodu ke čtvrtému rozměru (geometrie), noví pro mne byli G. Papini, Nietzsche, Gotz: Tvář století aj. Po antikvariátech jsem sehnala hodně kníţek, vydaných ve Staré Říši. V antikvariátech jsem kupovala kaţdý týden stará vydání knih o filozofii i monografie umělců. Nejvíce pro mne znamenalo původní vydání Tvoření v umění výtvarném od Františka Kupky, malíře a teozofa, kterého jsem si vybrala za svého neviditelného učitele na AVU. 1963: začala jsem pracovat v grafickém ateliéru na AVU, kam jsem přestoupila na vlastní ţádost z ateliéru malby prof. K. Součka Měla jsem dva dŧvody ke změně: s prof. Součkem jsem si nerozuměla, neřekl mi nikdy nic potřebného, a kdyţ jeho korektura skončila a odešel, nastala v ateliéru 8
nepopsatelná vřava, zpŧsobená turnajem ve hře šprtec, k němuţ přicházeli i páni studenti z jiných vyšších ročníkŧ. Malovala jsem tedy kaţdé ráno ve svém sklepním ateliéru nebo jsem tiskla, a kdyţ mne ve škole prof. Souček celý měsíc neviděl, dal mi Udělit rektorskou dŧtku. Já jsem však dokázala, ţe mám ve školním ateliéru namalováno více studií, neţ ostatní, neboť kdyţ všichni hráli šprtec, já jsem malovala náš model. Potřebovala jsem však stále více klid pro soustředění, a ten jsem pečlivě hledala obcházením všech ateliérŧ, aţ jsem jej nalezla v přízemní staré Akademii u výstaviště ve Stromovce v ohromném ateliéru grafiky, kde kaţdý student měl svŧj kout, oddělený plentou z juty od ostatních. Tam vzniklo mnoho mých grafik: strukturální cyklus Poutníci (kresby, litografie, strukturální grafiky a obrazy k diplomní práci), také první strukturální malé lepty za obětavé pomoci asistenta Čepeláka. Radil mi, jak mám hluboko leptat své rané abstraktní grafiky, přestoţe jsme všichni věděli, ţe je nařízen a povolen pouze socialistický realismus, tzv. sorela. Souběţně s přípravou diplomní práce leptala a tiskla jsem zde první zkoušky cyklu Geometria Spiritualis. 1963: práce doma: VI. cyklus monotypů, obrazy v bílé (Horizontála, Paralely aj.), obrazové asambláţe s Drahými kovy, přes 30 barevných kombinovaných kreseb Kryptogramy, pokračuje cyklus Geometria Spiritualis, reliéfní obraz s asambláţí Apokatastasis (v maj. PhDr. V. Cílka) 1963 - 4: mimo školu pokračuje obsáhlý cyklus kombinovaných kreseb, z nich vzniká řada grafických listů a obrazy komb. technikou asambláţe a malby - GEOMETRIA SPIRITUALIS. Z menších materiálových kreseb - maleb na papíře vznikla řada strukturální grafiky, celkem kolem číslovaných 25 listů. Jako příprava k nim vznikl strukturální cyklus kreseb Kryptogramy, kde jsem postupně přidávala i barvu. Zároveň jsem se pustila do větších strukturálních materiálových obrazů, které byly reliéfní, nejprve na silném plátně s pouţitím VAC a plnidel, pak na sololitu i na dřevě. Uţívala jsem pryskyřic, kovů, provazů, textilu, dřeva, vypalovala části letlampou. Cyklus byl ukončen velkým triptychem (Velká vertikála, Světlo ve tmách, Vzkříšení). Kaţdý obraz - objekt triptychu měl výšku člověka. Práce na nich měla více fází, bylo vzrušující pozorovat chování různých hmot, které jsem nanášela na plochu leţícího obrazu. Kdyţ jsem dělala veliký obraz - asambláţ Světlo, zaţívala jsem postup tekoucí průhledné hmoty epoxidu jako dramatický děj, jako neobyčejné divadlo, a litovala jsem, ţe to nemohu nafilmovat. Tenkrát ještě videofilm neexistoval. V mých zápiscích z těch dní jsou kompletní popisy objevených metod a technologických postupů. Střední část triptychu - objekt Světlo ve tmách 180. 90 cm byl vystaven v Salzburku na Biennale Internationale der Christlicher Kunst v r. 1965. Dozvěděla jsem se o tom náhodou, obraz jsem zabalila do kartonů a poslala jako balík nákladním vlakem měsíc předem. Bylo to neoficiální, bez schválení, za socialismu bylo protistátní činností se takových výstav zúčastňovat. Obraz byl pak reprodukován ve velké knize Europaische Sakrale Kunst der Gegenwart od Dr. E. Widdera a navrácen mně do Prahy, aniţ jsem byla vyslýchána od StB. Koupil si jej brněnský spisovatel a překladatel, přítel F. X. Halase, který jej viděl na mé výstavě Halasiana v Domě umění v Brně. Navázána nová přátelství:: s nakladatelem panem Vlastimilem Vokolkem z Pardubic, který mi při mých návštěvách pŧjčoval knihy, ukazoval rukopisy děl, která 9
vydával, originální texty a dopisy V. Holana, Nezvala aj. Také navštívil mŧj ateliér, kde jsme měli závaţný rozhovor. Seznámil mne s dílem L. Klímy, kterého povaţoval za největšího a pŧvodního českého filozofa. Navštívila jsem i jeho bratra básníka Vokolka v Děčíně a učila jsem se všude odolnosti, vytrvalosti, skromnosti a stálé ţízni po poznání. Velmi mne ovlivnila častá setkání s Danou a Jiřím Němcovými, kam jsem chodívala prohlíţet knihy a poslouchat filozofické semináře jiţ během studia na AVU. Tu jsem poznala filozofa Z. Hejdánka, Věru Jirousovou a I. M. Jirouse, skupinu Plastic People a mnoho dalších odváţných mladých lidí, kteří touţili být vzdělaní a svobodní. Daně aj. Němcovým jsem věnovala obraz z cyklu Geometria Spiritualis - asambláţ Apokatastasis, který později přešel do majetku Václava Cílka. Němcovi měli totiţ strach o mne, ţe by při častých prohlídkách StB v jejich sledovaném bytě v Ječné 7 obraz vzBudil pozornost tajné policie, a tak skryli obraz za skříň, aby mne ochránili. (Nicméně později po podpisu Charty jsem vyšetřování StB neunikla). Současně v letech 1963 - 4 vzniká má diplomní práce: velké obrazy cyklu Poutníci a doprovod k povídkám Franze Kafky Malá pozorování a k románu Zámek. (Podrobně o tom píši ve zvláštním textu.) K té školní práci se váţe zajímavá Událost. Kdyţ jsem přinesla hotové přípravné kresby v termínu ukázat profesorovi Tittelbachovi (byl dosazen na místo profesora jako všichni pedagogové pro své členství v KSČ), lekl se tématu a zeptal se mne před všemi studenty ateliéru a před asistentem, co bych tomu říkala, kdybych musela opakovat ročník. Odpověděla jsem, ţe se mi na škole líbí a kdybych ještě k tomu pobírala stipendium, ţe by mne to velmi potěšilo. - Později při obhajobě hotového grafického cyklu mi oba oponenti navrhli jedničku a profesor Tittelbach, aby se kryl, navrhl dvojku. Jenţe politická situace se změnila: na zámku Dobříši proběhla v dubnu Kafkovská konference, kde mluvil E. Goldstucker, oficiálně se o Kafkovi začalo psát i v komunistickém tisku pozitivně, a tak mi komise při obhajobě diplomní práce vyjádřila uznání a dostala jsem jedničku podle nich zaslouţeně. Cyklus přípravných kreseb zakoupil Památník národního písemnictví v Praze ještě před mou obhajobou. Listopad 1964: výstava grafiky a kreseb k dílu Franze Kafky, PNP Strahov, Praha Bylo to pro mne významné uznání mé práce a pomáhal mi přitom velmi obětavě bývalý spoluţák Václav Sokol, syn známého architekta, který byl zaměstnán v PNP, a jiţ předtím mi půjčoval při mém studiu vzácné barokní tisky a rytiny z klášterní knihovny. V té době jsem se díky Pateru Reinsbergovi od Týna seznámila s básníkem Václevem Renčem, který byl nedávno propuštěn z vězení. Ten mi představil svou dceru Zuzanu, nadanou básnířku a malířku, která za mnou pak zajíţděla do Prahy a sţila se na čas s naší generací. Za několik měsíců mi básník V. Renč zprostředkoval mou první větší kniţní práci, která mne podstatně ovlivnila: ilustrace a kniţní úpravu veršů Fr. Halase Potopa - Hlad pro nakladatelství blok, Brno. Na tom pro mne úţasném úkolu jsem pracovala v letech 1964 - 5. (Viz zvláštní text). Rukopis mi předal jeho editor Dr. J. Chalupecký. Byl to soubor úzkých listů hladkého papíru, popsaných inkoustem poměrně pečlivě, zřejmě definitivní přepis - tehdy jsme ještě neměli xerox, a tak jsem několik týdnů měla v rukou originální Halasovy rukopisy. Závaţná pro mne byla četba knih, které Halas uvedl ve svých Poznámkách v poslední části rukopisu: Starý a Nový zákon, Platon, Plotin, Angelus Silesius, Bridel 10
a barokní mystická poezie, Tomáš Akvinský, Sv. Jan z Kříţe, sv. Terezie z Jeţíše aj. Cítila jsem, ţe F. Halas tak silně a trýznivě proţíval bolest z přepadení našeho národa, ţe potřeboval najít ty nejhrůznější a nejDrtivější metafory. I já jsem cítila bolest nad situací národa, která se pak vyhrotila obsazením naší země sovětskými a spřátelenými vojsky v r. 1968 o tři roky později po vydání knihy. V mých větších kresbách 1964 se objevila i vize, kterou jsem nazvala Anděl pomsty, (pro anděla uţita část reprodukce barokního obrazu), kde z chaosu vystupuje velký tank, z temného nebe se proti němu vynořuje anděl s plamenným mečem ( - Byla to kombinovaná kresba na koláţi z fotografií s malbou na papíře, dnes v majetku AJG.) DUŠEVNÍ REVOLUCE - VNITŘNÍ PŘEVRAT 1964 Při dokončování velkých přípravných kreseb k Halasovi jsem proţila v jedné noci ve sklepním ateliéru na Kampě velký, aţ osudný vnitřní převrat, který změnil mŧj osobní poměr k vlastní cestě v umění. Začala jsem vidět svou práci z Druhé strany, vnímat to, co mŧţe cítit divák, začala jsem cítit hlubokou zodpovědnost za účinky vlastního díla na duše ostatních lidí. Proto celá práce na doprovodu ke sbírkám POTOPA - HLAD měla pro mě naprosto zásadní význam. Dalo by se to přirovnat k několikaleté bolestné iniciaci, končící výstupem do jiného světa, který jsem předtím neznala, ale stal se mým novým vnitřním světem, a naplnil se Světlem, které bylo a zŧstává pevné a trvalé. Snad by se dal opsat výrazy jako svět, v němţ panuje řád, svět, který dává naději, nebo snad duchovní oblast, která odhaluje nový moţný smysl našeho ţivota. V knize F. HALAS: POTOPA / HLAD v Brně pak vyšly (1965) moje dvoubarevné litografie, které jsem dělala v tiskárně AVU jiţ po diplomu - v čestném roce. Tak mi to s tím prodlouţeným pobytem a se stipendiem na AVU přeci jen vyšlo. Studium na praţské AVU bylo pro mne velmi významné právě lidskými kontakty: poznala a spřátelila jsem se s těmi, kteří šli vlastními cestami uměleckého vývoje. Pracovali převáţně více „za školou“, i kdyţ byli studenty AVU nebo VŠUP. S mnohými jsme si vyměnili práce, se všemi jsme si vyměňovali myšlenky, knihy a samizdatovou literaturu. To byla ta skutečná škola ţivota. Mŧj vlastní umělecký program byl odlišný od podoby tehdejší strukturální abstrakce, jak byla prezentována na Konfrontacích, nakonec na výstavě D (Daemona) v Umělecké Besedě na Újezdě. Podvědomě jsem cítila silnou potřebu řádu. Od r. 1958 jsem studovala a hledala v obrazech pevný kompoziční řád. Lekce kubištovská, futuristická, mondrianovská následovaly velmi rychle za sebou, v rozmezí několika měsícŧ. První nefigurativní, tedy abstraktní náměty se objevují v mé práci od r. 1969 - 60. Pro sebe samotnou jsem hledala poučení studiem filozofie. Nejvíce mne ovlivnil tehdy J. Maritain - Umění a scholastika, H. Bergson zejména Vývoj tvořivý je dodnes mou oblíbenou knihou, P. T. de Chardin, kterého mi zprostředkoval hlavně Jiří Němec, pak Solovjev, L. Bloy atd. 1964: DIPLOMNÍ PRÁCE: školní figurální práce zakončena cyklem grafik a obrazů na téma Poutníci a cyklem konfigurací k dílu Franza Kafky. Slavnost k ukončení studia na AVU diplomem korunoval V. V. Štech výroky o baráčnické povaze českého umění a o odvěkém abstraktním projevu v umění od paleolitu a neolitu. Studijní cesta do Vídně, Salzburgu, účast na výstavě Internationale Graphik WIEN 11
v Galerii Griechenbeisel, kterou tehdy umělecky vedl známý sochař Karl Prantl. Vybrali si na výstavu tři grafiky mého cyklu Geometria Spiritualis. S ním a jeho ţenou - malířkou jsem poseděla v jejich ateliéru a spřátelili jsme se. Ve Vídni jsem měla příbuzné, jejich pozvání mi teprve umoţnilo cestu. Objevila jsem tam proslulé knihkupectví u Albertiny, tam jsem chodila několik dnů si prohlíţet knihy o současném umění, katalogy, grafiku. Nemajíc peníze, skicovala jsem si, co mne zaujalo, a tak jsem doháněla vzdělání. Pak se mi podařilo prodat mé grafiky do sbírek Albertiny a jednomu překupníkovi také. Provezla jsem je tehdy pod podšívkou kufru. - V Salzburgu jsem bydlela tři dny v novém ţenském klášteře Herrnau na doporučení faráře českého vídeňského kostela. Kolem oltáře a na chodbě od kaple měly sestřičky černé nástěnné malby kříţové cesty od Vedovy, ty na mne působily velice tragicky. Sňatek s arch. Vojtěchem Štormem 15. 8. 1965 byl v Týnském chrámu, s obřadem podle nové liturgické reformy. Pracovali jsme totiţ oba v Dílu koncilové obnovy / DKO / , dělali výstavy a kritiku liturgického umění, opravy, návrhy. To léto před svatbou jsme opravovali zděný barokní oltář v poutním kostele Dobrá Voda u Kdousova. Měl tak vyklenuté boční strany, ţe při dozdívání jsem slouţila svým tělem jako „šaluňk“ - Drţeli jsme pak oba kaţdý na jednom rohu ten oltář, dokud omítka nezaschla. - Od matky s babičkou jsem se konečně přestěhovala ze Smíchova do domku na Ořechovce. Sklepní ateliér ve Všehrdově ul. u Kampy jsem si ponechala. Měli jsme totiţ k bydlení jen jednu místnost a mé obrazy, grafika a kresby se nikam nemohly dát. Na práci přes den v ateliéru jsem si tak navykla, ţe jsem tam dojíţděla denně ze Střešovic, a kdyţ se narodil syn, pracovala jsem stále v té jedné místnosti, kde jsme bydleli. Kdyţ trochu odrostl, obstarala jsem paní na hlídání a jezdila zase do ateliéru. VÝSTAVY: 1965: Vlastní text v katalogu výstavy v Klubu lékařské fakulty uJEP Brno (28. 5. 20. 6.) Vernisáţ PhDr. E. Štiková z PNP Praha. Zde byl poprvé vystaven kompletní cyklus GEOMETRIA SPIRITUALIS, kresby, grafiky i obrazy. Zahájení bylo pro mne velmi důleţité: četla jsem tam úryvky z vybraných textů moderních malířů a svůj krátký text Geometria Spiritualis. Katalog byl útlý, s 10 repro - dukcemi, s mým textem, ale zcela vystihoval moje tehdejší záměry. Na podzim roku 1965 Výstava Geometria Spiritualis v galerii Klubu Mánes v Praze. Výstavu zahajoval PHDr. Jiří Němec. Přišla spousta přátel i z okruhu Němcových. Setkání s A. Pohribným. 1965: Výstava 10 GRAFIKŮ v Ústí n. Orlicí: Boudník, Balcar, Hovadík, Koblasa, Kučerová, Janošek, Plíšková, Puchnarová, Valenta, Veselý. Kurátorem byl PhDr. Z. Felix, tehdy čerstvý absolvent filozofie a kamarád. Zde se podařilo představit konfrontaci několika názorů aktuálních tendencí. Tak se o tom psalo. V tomto roce Z. Felix předčítal ze své diplomní práce o SchellIng.ovi v Klubu Mánes. To bylo také významné místo setkání: během studia jsme tam chodili na přednášky o moderní architektuře či o poezii. Mou práci výrazně ovlivnila přednáška básníkŧ Hiršala a paní Grogrové o současných metodách poezie, o permutacích a variacích. Tyto metody jsem okamţitě vyzkoušela v novém cyklu Geometria Mechanica, v 12
prvních kresbách a pak v grafikách. Začala jsem vystavovat přes Art Centrum v zahraničí (vyzvali mne). Ovzduší před rokem 1968 bylo poznamenáno vzrůstajícím zájmem Evropy i Ameriky o tehdejší mladé československé umění. Skupinové výstavy v zahraničí začaly střídat jedna druhou. R. 1966 jsem získala cenu Folkwang - Presse - Preis v ESSENU za cyklus grafik GEOMETRIA SPIRITUALIS při zahájení výstavy 14 Graphiker aus Prag. Cyklus měl velký ohlas v německém tisku. Na vernisáţi jsem se seznámila se známým průmyslníkem Kruppem, který mne pozval do své galerie a udělal tam se mnou rozhovor pro desítky přátel umění. Byla jsem pro ně atrakcí - nemohli uvěřit, ţe v komunistické zemi můţe existovat svobodné umění. Jeho sbírka mne oslnila, rovněţ křela a pohovky v salonu, potaţené bílou kůţí. Zájem o mou práci projevila Galerie Tangente Univerzity Heidelberg, kde jsem pak vystavovala a vydali dvě moje grafiky pro své subskribenty. Ty jsem jim tiskla u nás - jednu litografii a jeden lept. -----------------------------------------------------------VÝSTAVY:. 1966: Junge tschechische Graphik, Galerie Tangenta, HEIDELBERG. V. Biennale Christlicher Kunst, SALZBURG Výstava mladých, ÚLUV, Praha II. Mezinárodní biennale kniţní grafiky, Brno Výstava mladých ke kongresu AICA, DU, Brno 14 Graphiker aus Prag, Museum Folkwang, ESSEN Rovněţ velká společnost sběratelů grafiky Griffelkunst Vereininung se sídlem v HAMBURGU vydala tehdy tři moje grafiky v nákladu 25O ks. Tiskli si je sami a desky se podalo převézt v autě panu Dr. A. Kusákovi, který tehdy organizoval výstavy mladého umění z ČSR v NSR. 3. 6. 1966 se mi narodil syn František Štorm. Mé práce byly často zařazovány do přehlídek čs. umění po celém světě, např. EXPO OSAKA, TOKYO, UNIVERSITY OREGON, EXPO MONTREAL (viz přehled výstav). V té době jsem jiţ neměla nic společného s výchozím hnutím strukturální abstrakce, které jsem proţila na AVU. To bylo zpŧsobeno oním vnitřním duševním převratem, který se Udál bez mého přičinění jednou v noci při práci na posledním tématu halasovského cyklu - Chaos III. Silný proud odporu ke katastrofickým vizím zaplavil jako očistná katarze celé mé vědomí i cítění a obrátil mé úsilí k čistému světu křivek, přímek, geometrie a variant na goniometrické funkce. Rozjela jsem se do brna na Mezinárodní veletrh strojírenství, abych na vlastní oči viděla, jak stroje dovedou kreslit. Přivezla jsem si domů několik kreseb záznamu goniometrických funkcí, které vytvořil analogový počítač, byla jsem okouzlena harmonií a rytmy jemných křivkových struktur a jejich aţ mystickou symbolikou. Pochopila jsem, ţe lidský mozek je schopen ještě úţasnějších kompozic neţ stroj, a tak vznikl mŧj nový cyklus GEOMETRIA MECHANICA. Nejprve to byly lehké liniové 13
kresby - cyklus asi 50 kreseb, potom čárové lepty a od r. 1967 jsem je doplňovala akvatintou na geometrické formy a plochy zářivých kontrastních barev, od nichţ jsem se pustila i do obrazŧ. V kresbách, grafikách a při malbě jsem uţívala křivítka z plastické hmoty. V obrazech se ještě prohloubily barevné kontrasty čistých tónŧ. Nejvíce práce mi tehdy dal obraz KŘÍŢ Z PARABOL s pečlivě malovanými parabolickými křivkami tenkými štětci a mnohokrát lazurovanou plochou kolem nich. Postupně se má díla stávala určitými znaky, které měly spojitost se situací našeho národa v letech 1967 1968. Znaková symbolika navazovala na tehdy novou teorii znaku ve filozofii, která se začala převádět i do výtvarného světa. Kupodivu byla u nás tehdy vydána pŧvodní práce PhDr. Zvěřiny (katolického kněze a řeholníka) o teorii znaku ve výtvarném umění, a ta mi hodně pomohla. Podařilo se mi mnohé ty objevy uplatnit v mé práci pro obţivu: na kniţní vazbě R. Guardiniho O MODLITBĚ jsem umístila symbol z obrazu Kříţ z parabol, na knize F. Heera motiv z leptu Křivky, kdyţ jsem pracovala pro nakladatelství ÚCN. Také jsem dostala práci na řadě malých světových próz pro nakladatelství Odeon, kde jsem pro obálky uţívala částí mých strukturálních a pak geometricky komponovaných grafik. Později jsem dělala řadu knih pro nakladatelství Vyšehrad. Své tehdy milované autory jsem si pro sebe oblékla do vlastních přebalů s motivy grafik Geometria mechanica / Platon, Aristoteles, Plotin … / -----------------------------------------------------------VÝSTAVY: 1967: Graphiek uit Praag (Grafika z Prahy), Stedelijk Museum, AMSTERDAM Tschechoslowakische Kunst, Neue Sparkasse HAMBURG, totéţ v KIELU Exposition d´Arts Graphiques Tchéque PARIS, Museum Drancy 3 Graphiker, Reekum Galerij, APELDOORN, Holland Grafiky z galerie Platýz - Anderle, Boudník, Kučerová, Kubíček, Plíšková, Puchnarová, Rusová, Severová - Galerie Hollar Kurátor a vernisáţ PhDr. L. Vachtová Přehlídka čs. současného umění, PKJOF - pavilon Brusel, Praha:zde mi byla udělena CENA MINISTERSTVA KULTURY ZA GRAFIKY K DÍLU F. KAFKY - Výstava Čs. grafika k 50. výročí SČUG Hollar, galerie Mánes, Praha
Velmi důleţitá byla v mém existenčním zajištění práce pro architekturu. V předchozí etapě v cyklu Geometria Spiritualis jsem realizovala velký strukturální objekt jako výzdobu foyer svobodárny Královodvorských ţelezáren r. 1965. Obraz měl formát zcela corbusierovský - dva čtverce 240. 120 cm, obdélný na šířku, provedený asambláţí z mnoha materiálů a lazurní malbou, podklad dřevo, překliţka. Název „Světlo z pecí“ dovoloval i komisi Svazu výtvarných umělců, kde tehdy zasedala i ADriena Šimotová, aby oficiálně přes Fond doporučila můj návrh k realizaci. Odtud započala moje dlouholetá spolupráce s architektem, který souběţně s námi studoval a dával mi práci i v pozdějších letech tak, ţe jsem mohla uţivit sebe i své dvě děti. Další realizací byl velký betonový a oblázkový reliéf 760x450 cm pro fasádu mateřské školy Rukavičkářských závodů v Dobříši r. 1966. Fondová komise schválila můj návrh a na realizaci jsem pracovala společně s A. Matasovou
14
V té době jsem dostala třikrát za sebou stipendium na tvůrčí práci od tehdejší komise mladých při Svazu čs. výtvarných umělců. Proto jsem mohla v klidu pracovat na obrazech, kresbách, grafikách a ještě ţivit manţela architekta od r. 1965. Pak získal místo a byt jako urbanista v Č. Budějovicích r. 1968, kam jsme se po vpádu sovětských vojsk přestěhovali. Do té doby jsem stihla vytisknout na praţské AVU tříbarevnou litografii pro galerii Tangente v Heidelbergu a také odeslat pro jejich subskribenty. Měla název Znak naděje pro srpen 1968. Na tiskařském stroji grafického ateliéru AVU u Stromovky stálo malé rádio, které stále hlásilo zprávy o postupu okupačních vojsk a všechny metody, jimiţ se bránili naši vynalézaví lidé, v nás vzbuzovaly sympatie a naději. Toho rána 21. srpna mne za úsvitu probudil telefon:“ Paní dano, uţ jsou tady!! Tanky jedou kolem nás od Ruzyně!!“ Pustila jsem si rozhlas a pak šla nakoupit zásoby. U obchodu čekal zástup lidí, poslouchali tranzistory, ţeny plakaly. Viděli jsme mnoho nákladních aut, ověšených mladými lidmi a vlajkami, jedoucích na Hrad, volala jsem na ně, ţe se tam střílí, to bylo slyšet aţ k nám na Ořechovku. A za nějaký čas se smutní s prostřílenými vlajkami vraceli, říkali, ţe několik kamarádů padlo. Šílená tragedie se rozehrála. Cítila jsem, ţe tak velká bolest potřebuje protiváhu. Moje další grafiky a obrazy z CYKLU KŘIVKY nesly názvy Škála naděje, Znaky radosti, Znaky přátelství, Znak koncentrace, Problémy spoluţití, Dialog, Protiklady, Protivníci. Začala jsem kresbami, které tvoří základ k seriím prací 1966 - 68. Precizuje se vŧle k řádu, čistotě, přísnosti a jednoduchosti. Uţívala jsem ke kresbě a pak k malbě zdánlivě čistě mechanických (proto název GEOMETRIA MECHANICA) pomŧcek: zpočátku kladení plechových částí na plochu, těch, které jsem předtím vkládala do svých obrazŧ - asambláţí. (Zlatavá barva plechŧ byla pro mne rovnocennou náhradou barvy, jejich tvary byly dŧleţitým kompozičním elementem v grafikách a obrazech předchozího cyklu.) Brzy jsem objevila kouzlo křivek, vytvářených pomocí křivítek, pravítek a kruţítkem. Zdálo se mi, ţe jsem probudila vlastní analogový computer, skrytý v mém mozku. Objevila jsem v zahraničí 120 cm dlouhé křivítko z umělé gumy s kovovým pruţným jádrem, které dobře Drţelo tvar. Od konce r. 1966 vznikal cyklus velkých kreseb, zabývající se vztahy těchto křivek a také základních barev. Do mých prací vnikla zářivá červeň, jasná modř a svítivá zelená barva. V novém cyklu grafik jsem uţívala někdy metody násobeného otisku téţe desky (postupný pohyb, pohyb v kruhu nebo ve čtverci). Jindy jsem pracovala klasickým barevným leptem v soutisku několik desek nebo stejnou desku s další barvou jsem při tisku otáčela do protipoloh (cyklus Protiklady - Protivníci). Tyto experimenty mi pomohly se pustit do obrazů, malovaných čistou hladkou technikou olejomalby s lazurováním. Přitahovaly mne barvy zářivé, kontrastní, jejich psychologický význam, symbolika, zkoumala jsem výrazové hodnoty křivek, jejich vlastní smysl a jejich ţivot v ploše jako symbol lidských i politických vztahů. Některým věcem z cyklu KŘIVKY jsem přikládala humorný či ironický význam: Patafyzický kabinet A. Jarryho, Veselý kinetista, Úsměv předsedy Mao - ce tunga - všechny z r. 1967. Zbytky vlivu surrealismu cítím v přiznání absolutní moci fantazie a ve svobodném zacházení s novými prvky v jejich vlastním světě. Je tu inspirace grafy goniometrických funkcí, kresbou kybernetických strojů (Hold kybernetice, celý cyklus Geometria Mechanica). Často jsem si prostě hrála se vztahy plošných elementů - křivek, přímek a ploch, jako např. obrazy a grafiky Pokus o překonání hranice, Stupnice naděje, Rozhovor, Chaos, Dvě křivky. Řídila jsem 15
se zásadou ke kaţdému tématu dělat variace v kresbách, grafikách i obrazech současně. Další cyklus Erby a Znaky se vyvíjel opět od kreseb k menším obrazům. V obraze a grafice Problémy spoluţití jsem učinila pokus o syntézu dosavadního výzkumu. ----------------------------------------------------------VÝSTAVY: Taková moje grafika byla hlavním motivem plakátu výstavy L´Art Tchéque v Paříţi, Musée Drancy 1967. 1968: Šest z Prahy (Sex fran Praag) - Načeradský, Pauzer, Plíšková, Puchnarová, Přibyl, Slavík - Kunstforum NORKOPPING. 3. 4. - 21. 4. Galerie města LINKOPPING. 9. 6. - 21. 8 VI. Internationale biennale Christlicher Kunst, SALZBURG Gravures Contemporaines Tchecoslovaques, Musée dea Beaux Arts, NIMES, Francie Die Logik der durchsichtige Nacht, Kunstamst, BERLIN Salon d´Art Sacré, Musée d´Art Moderne, PARIS Tschechoslowakische Kunst, Neue Galerie FRANKFURT a pak totéţ Dortmund Mezinárodní biennale DANUVIUS, Bratislava 9 výtvarnic v Galerii d, Praha Biennale Výzkumy grafiky, Galerie Vysočiny, Jihlava - ČESTNÉ UZNÁNÍ
Studijní cesta na Biennale do Salzburgu a Vídeň. CESTA do Francie 1968: Těsně před srpnem 1968 jsem byla 1 měsíc na pracovním pobytu v uměleckém centru na jihu Francie. To jsem hradila z ceny Folkwang - Presse - Preis i manţelovi. Studovala jsem Corbusierŧv Modulor na kolektivním domě v Marseille a jeho klášter La Tourette. Byli jsme hosty mnichŧ v Taizé jako první Češi. Přešla jsem přes pŧvodní římský akvadukt a sedla jsem si na pravou korintskou hlavici z rozbitého římského chrámu. Viděla jsem Aix a pravěké kamenné domky. V uměleckém centru v Provence, které vedli Němci, jsem tiskla vlastnoručně litografie Aldebaran a Příběhy křivek. V Paříţi jsem si prohlíţela pouze galerie současného umění a chrámy. Po vpádu vojsk r. 1968 jsem pokračovala s prací na rozvíjení výrazů křivek a geometrických ploch. V únoru 1969 narození dcery Markéty. 1969 v létě s rodinou přestěhování do Českých Budějovic slouţilo jako duchovní emigrace. Nedaleko bydliště jsem si sehnala malý sklepní ateliér, kde jsem tiskla cyklus Protivníci, malovala obrazy z cyklů Škály, Erby a Znaky, Architektouny. Pracovala. jsem v ateliéru denně, kdyţ jsem odvedla dítě do školky. Kdyţ byl v Č. Budějovicích proces s Plastic People, Dana Němcová, M. Jirous a další přátelé v něm přespali. - Bohuţel tato sklepní dílna nebyla technicky v pořádku: dvakrát vytekla ţumpa a zaplavila ateliér do výše kotníkŧ po přívalových deštích a tím se poškodily grafiky v deskách u stěny a některé obrazy. 16
CESTA DO HAMBURGU: Společnost Griffelkunst Vereinigung si objednala ode mne dvě grafiky - barevné lepty, které si sami vytiskli. Desky jsem poslala tajně - po dr. Kusákovi autem. Byl to Patafyzický kabinet a ještě Pokus o překonání hranice z cyklu Geometria Mechanica. Potom mne pozvali k podepsání na týden do Hamburgu. Tehdy jsem viděla řadu výstav, hlavně Documenta v Kasselu / tam vystavovali krásné věci Sýkora a Dobeš / a velkou slavnou výstavu Zero v Dusseldorfu. To bylo pro mne důleţité. Některé jejich ideje mne uchvátily. Seznámili mne s docentem teorie umění v Hamburgu a ten mne provedl po jejich Akademii. V ateliérech ani na chodbách nebylo vŧbec nic k vidění. V 1. ročníku jedna dívka malovala zátiší na úrovni tak 2. roč. našich středních škol výtvarných. Jen v jednom ateliéru byla kolem dokola pověšena řada barevných pohlednic ze světa. Pan docent mi vysvětlil, ţe v ateliérech se pouze diskutuje. Uvaţovala jsem, jak se takový absolvent pak ţiví. V galeriích jsem viděla současné umění z celého světa, přivezla jsem kufr plný katalogŧ a knih. A také barvy. VÝSTAVY: 1969: Výstava grafiků SČUG Hollar, KOBLENZ Contemporary Prints from Czechoslovakia, OREGON STATE UNIVERSITY, USA Arte Cecoslovaca Contemporanea, MUSEO DI BOLOGNA, Italy (kurátor A. Pohribný) Festival d´Arte Cecoslovaca - 77 Grafici, Museo Civitate, CORREGIO ( - - „- - „) I. Biennale Internationale de la Gravure - LIÉGE, Belgie L´Art Tchéque Actuel, Galerie Renault, PARIS - Champs Elysées (L. Vachtová) Československá grafika, Palais des Beaux Arts, BRUSEL - - - „- - - - - - „- - - Far Gallery, NEWYORK, USA - - - „- - - - - - „- - - Galerie Angel Aigu, BRUSEL Čs. výtvarné umění - SVĚTOVÁ VÝSTAVA EXPO MONTRÉAL Grafika členů SČUG Hollar, MANNHEIM A SAARBRUCKEN, Německo Zde všude jsem vystavovala nejsoučasnější práce z cyklů Křivky a Znaky - bar. grafiky.
Ke všem výstavám byly vydány katalogy, staralo se o ně Art Centrum, kde jsem byla dostatečně zastoupena, a tak jsem se mohla věnovat rodině a práci v Č. Budějovicích. Namáhavé bylo přestěhování ateliéru z Prahy, zejména těţkých lisů a obrazů. Kolega architekt z Prahy na mne nezapomněl, zadával mi další práce pro veřejné Budovy, které stavěl praţský Krajský projektový ústav v Berouně. Zde jsem mohla pouţít svých výzkumŧ křivek v ploše z volných geometricky čistých kompozic. Byla to radostná práce. 1970 - 1974: studií elementů jsem uţila v řešení stěn v architektuře, např. stěny z keramických obkladů v kulturním domě v Berouně (velká stěna cukrárny a kavárny 800. 500 cm, další kompozice z elementů křivek ve čtverci na stěně restaurace v Berouně nebo ve vstupech do šaten kulturního domu.) Zde všude jsem uplatňovala systémy Architektounŧ, které byly připraveny v mnoha kresbách a také v obrazech. ------------------------------------------------------------17
VÝSTAVY: 1970: VII. Internationale biennale Christlicher Kunst, SALZBURG Premi International Dibuis Joan Miro, BARCELONA Čs. výtvarné umění - SVĚTOVÁ VÝSTAVA EXPO ÓSAKA Festival d´Arte Cecoslovaca, CORREGIO, Italy Československá grafika, Mánes, Praha Soudobá česká grafika, Dům umění, Hodonín Výstava mladých, Mánes, Praha Kresby grafiků SČUG, Galerie Hollar, Praha 1971: Graphics from Czechoslovakia, OXFORD UNIVERSITY, Anglie Československá moderní grafika, Centraal UTRECHT Museum, Holandsko Členská výstava SČUG Hollar, výstavní síň Mánes, Praha Tři plus jedna: F. Peterka, Nováček, Valtr a Puchnarová, Dům umění, Č. Budějovice Samostatná výstava: Grafika d. Štormové - Puchnarové 1965 - 1970, OG Muzeum Písek ------------------------------------------------------------Od r. 1971 jsem se zabývala serigrafií. Tiskla jsem je v dobře zařízené dílně na výstavišti Země ţivitelka v Č. Budějovicích. Vznikly řady tzv variací a permutací cyklu Hry, Šachy s člověkem. Moje Hry byly zašifrované symboly manipulace s člověkem. Objevovala se v nich zjednodušená silueta hlavy, později ji přátelé nazvali „nekrytě leţící střelec“ podle schématu terčů cvičné střelby na vojně. Cyklus Ornamenty obsahuje serigrafii Vlastenecký ornament, coţ byla ironická persifláţ na barvy naší státní vlajky - červenou, modrou a bílou. Vznikly cykly velikých serigrafií pro obrazy a prostorové objekty, ty jsem rozřezávala, protoţe mi plocha nestačila, a vytvářela jsem od r. 1972 prostorové grafiky (krychle a skládačky). Objekty z papíru a kartonu byly myšleny jako tzv. stolní grafika, která by mohla vytvořit hrové pracovní prostředí na stolech u počítačů, v kancelářích. Krychlové tvary se serigrafiemi jsem navrhla pro dětské hry, krychle bez jedné stěny tvořila dutý pro stor ke koncentraci na hlavě řečníka nebo přednášejícího. - - Velký keramický reliéf 8. 5 metrů: dostala jsem v r. 1972 - 4 krásnou příleţitost k vyuţití kompozic právě těchto mých Her na velkých keramických stěnách společenského centra a cukrárny v Berouně. Navrhla jsem je na principu pouţívání jednoho elementu a realizovala na velké ploše v bílé glazuře jako velké obdélné kachle s jedním motivem, který se v ploše mírně prohýbal konvexně a konkávně. Vznikly tak pravidelné rytmy světel, které výrazně oţivovaly v řadách velkou plochu stěn. V tomtéţ roce jsem vystavovala obrazy Architektouny na přehlídce mladých v Mánesu, na základě toho vyšel monografický článek ve Výtvarném umění: Z ateliéru Dany Štormové. - To vše bylo pro mne natolik významné, ţe se mi otevíral nový prostor, hodně psychologicky zaměřený. Bylo to nové pojetí modelování prostoru, zaloţené na symbolických duchovních hodnotách. Neobyčejně mne zaujaly vztahy čistých barev a jejich pŧsobení, studovala jsem si psychologii a pokračovala v soukromém studiu filozofie. Bylo to nové období mé práce, kdy jsem si více uvědomovala jistý nový řád v obrazech, kresbách a v grafice. 18
Obměny stejného elementu a jiná rytmická řazení dostaly novou řeč forem, jejich bohatá variabilita měla prameny v odvěkém lidském pudu ke hře, a tím jsem sama získávala nové podněty. Také mi to pomáhalo najít rovnováhu duše, která trpěla narŧstajícími neshodami s manţelem. Ty vyvrcholily po mé havárii s autem v létě 1972, kdy jsem vezla děti na chalupu, abych tam jako obvykle tvrdou prací udělala pořádek. Tím se mi probudily dosud skryté fyzické závady na páteři. V tomto roce jsem také začala cvičit jógu, abych si mohla vyléčit poruchu páteře. Tak jsem se seznámila s mnoha dobrými lidmi a začala jsem jezdit na týdenní cvičení na soukromý statek, kde jsme se učili pravé jógové praktiky, dovezené čerstvě z Indie, kde náš cvičitel dva roky pobýval v ašramech. Začala jsem vést tři výtvarné kurzy pro děti a mládeţ v Domě kultury v Českých Budějovicích, kde jsem objevila řadu kreativních metod nové formy tzv. komplexní estetické výchovy. Brzy z jednoho kurzu vznikly tři skupiny. Dělali jsme s dětmi všechny dostupné obory a techniky výtvarného umění: nejen kresbu a malbu, ale i nástěnnou malbu, nejen modelování, ale i modely pro velké plastiky a modely hřišť, grafiku - hlavně linoryty, z nich jsme sestavovali kníţky a tiskli barevné novoročenky. Také jsme si hráli s písmem, vymýšleli jednotlivé velké litery a věšeli je do prostoru, vymýšleli i slova, ta nejmilejší a nejkrásnější, vymýšleli říkánky a povídky a ty potom ilustrovali. Hráli jsme spolu i divadlo, dělali kulisy a kostýmy, učili se reţii. S dětmi jsem hledala inspiraci pro návrhy bydlení budoucnosti v knihách, jako např. Michela Ragona: Kde budeme ţít zítra. Také jsem začala vymýšlet obsahy letních výtvarně - hrových táborů, kterých bylo celkem dvanáct, kaţdé prázdniny do r. 1992. Do té doby v ČSR nikdo takové kurzy ani tábory nedělal. Připravili jsme si předem program divadelní hry a děti samy dělaly reţii a výpravu, řešily obsazení. Vybraly si hru E. A. Poea, jindy to byla Ravelova férie Dítě a kouzla. Nakonec jsme o těch aktivitách natočili film, který tehdy na krajské soutěţi vyhrál. Hodně jsem pořádala přednášek pro děti a jejich rodiče, a to přímo v Domě kultury v malém divadle. Tam jsem zvala dobré umělce a umělkyně, aby vyprávěli o své práci a cestě ţivotem a také promítali svá díla. Přinášeli jich několik na ukázku. Také jsem začala přednášet pro studenty středních škol a gymnázií novou estetickou výchovu, někdy ve spolupráci s Vl. Tetivou z AJG Hluboká. (Tyto aktivity jsem později uplatnila při výuce studentů výtvarné výchovy na univerzitě v Olomouci, kam jsem dělala konkurs v r. 1991). Ředitel Domu kultury v Č. Budějovicích Dr. Jaromír Schel rád přijímal moje nové koncepce. Kdyţ se podařily letní výtvarné tábory, kam dával i své děti, uspořádal v r. 1973 na můj podnět dům kultury několik večerů s výtvarným uměním a hudbou ve starobylém velkém nádvoří jednoho renesančního domu v centru města. Měly název ATRIUM a koncepci výstav nechal na mně. Vybírala jsem kolegyně a kolegy z AVU a některé Jihočechy. Navrhovala jsem logo i plakát. Při zahájení promluvil o vystavujících ředitel AJG, účast byla velmi velká, pořady získaly své publikum, takţe jsme mohli představovat to, co se v Praze nesmělo: současné nefigurativní umění. Rok 1972 byl pro mne přelomový nejvíce tím, ţe jsem začala cvičit jógu a chtěla jsem proniknout hlouběji do jejích tajemství. Zajímala jsem se o jógovou filozofii od svých 15 let. Změnila jsem ţivotosprávu a měla jsem to štěstí, ţe jsem našla cvičitele, který byl v Indii a učil nás skutečně pŧvodním technikám. Cvičení se pořádala soukromě na jednom jihočeském statku v přírodě. Kromě toho moje porucha páteře, která vznikla ručním tiskem grafiky, mne přivedla na mnoho speciálních jógových kurzŧ pro rehabilitační pracovníky. Byla jsem schopna se postupným cvičením nakonec dát sama do pořádku, coţ mne bohuţel na jedenácti léčebných pobytech v lázních naši lékaři nenaučili. - Zvykla jsem si pravidelně denně 19
cvičit a to uţ mi zŧstalo.
VÝSTAVY: 1972: V. mezinárodní biennale kniţní grafiky, Brno (vystavena moje kniţní úprava durych: Rekviem, která byla navrţena na cenu Biennale, ale z politických důvodů mi nebyla přiznána, a to proto, ţe doslov ke knize psal nepřípustný autor disident. Doslov museli ze všech knih vytrhnout a pak se směly prodávat. Výstava mladých, Galerie Mladá fronta, Praha / 2 části - A / grafika a kresba B / malba a plastika: vystaven závěsný objekt z plexiskla Komorní grafika členů SČUG, Galerie Hollar, Praha Naivní umění a současná grafika z ČSR - BUSTO ARSIZIO, Italie (A. Pohribný) Československá grafika, JANOV, Italie (Art Centrum) Jihočeští výtvarní umělci, Dům umění, Č. Budějovice ------------------------------------------------------------Výstavní aktivity byly postupně omezovány, v zahraničí jsme vinou politiky SČSVU ztratili kontakty na Západě, stranické orgány převzaly kontrolu nad všemi výstavami Art Centra. Následovalo období izolace, vystavovat umělci mohli jen po schválení komise Svazu. Pro mne to byla doba vysokého vnitřního soustředění, práce na sobě i mezi lidmi, výchovy vlastních dětí i dětí ve výtvarných kurzech. Podařilo se uspořádat s pomocí přátel a Art centra mou samostatnou výstavu v Německu Dana Stormova: Graphik, Franz - Hitze - Haus, MUNSTER 1972 a druhou v r. 1974. Díky tomu, ţe se vše prodalo, a to vícekráte, byla povolena i druhá výstava, i kdyţ jsem tam vystavovala pouze nefigurativní práce. Dokonce i moje cesta byla moţná, ačkoliv se jednalo o galerii v katolickém kulturním centru. Opět jsem si mohla nakoupit dobré knihy a katalogy i filozofii, vidět současné výstavy a pohovořit s přáteli. Mŧj fyzický stav se stále horšil, zejména po autohavárii v r. 1972. Lékařské nálezy svědčily o poruchách na páteři i pohybového ústrojí a také o nervovém onemocnění. Několik týdnŧ jsem dokonce přestala vládnout rukama a jídlo mi museli krájet. Dovlekla jsem se o holi k lékaři, tam mi dali masivní injekce a léky a poukaz na lázeňské léčení, ve Vráţi zjara 1973. Po návratu za několik dní zemřel v Praze tragicky otec, přejet vojenským nákladním autem. Děti nemocněly anginou a tak jsem jej mohla navštívit v nemocnici den před jeho smrtí. Pohřeb v Praze jsem celý zařizovala sama. Tehdy jsem v manţelovi nenalezla ţádnou podporu ani oporu. Od těch let jsem musela pravidelně jezdit na lázeňské léčení, celkem jedenáctkrát. Přes Dům kultury se podařila uspořádat výstavy s koncerty ATRIUM - mladí z Prahy a Č. Budějovic v r. 1973, mezi jinými vystavovali mnou pozvaní bývalí spoluţáci Kaplanová, Severová, Matasová, Přibyl a další. Na výstavě se dělaly koncerty, nádvoří renesančního domu v centru města poskytlo ideální podmínky. 20
V roce 1973 započalo postupně růst moje konceptuální období. 1974: výstava Jihočeští výtvarníci, Dům umění, Č. Budějovice Byla jsem vedena v evidenci ČFVU a tam byli všichni, kteří nepracovali metodou socialistického realismu. Přesto mi soudruzi funkcionáři dovolili občas se účastnit skupinové výstavy, aby měli přehled, co dělám. Stále dŧleţitější byl pro mne pobyt na samotě v naší stařičké chalupě v Domaníně u Třeboně. Tam jsem si nejsilněji uvědomovala sepětí s ţivou energií přírody, která tam byla a je velice čistá, a také vliv kosmických energií. Hvězdná obloha v té širé rovině a obrovské měsíční úplňky, duhové západy slunce nad hladinami rybníkŧ a mlčenlivé staleté duby mi poskytovaly radosti za všechna divadla a výstavy světa. 1974: Bílé křivky, Společenský dům beroun, kavárna - realizace stěny z bílých keramických elementů ve spolupráci s architektem, rozměry 500. 800 cm / seriová výroba v podniku ČFVU Chuchle podle mého modelu značně zlevnila náklady / Začala jsem vymýšlet skladby z rŧzných elementŧ do prostoru. Vozila jsem je na chalupu, kde se i fotografovaly. Myšlenky geometrických konstrukcí, projekt a minimal artu dávaly moţnost, jak ve všeobecné nouzi nechat fantazii volné pole a tvořit velké prostorové skladby v krajině nebo ve městě Budoucnosti. Začaly vznikat série barevných kreseb UTOPEIA - Sny o civilizaci, které vyústily do obrazŧ a také do drátěných modelŧ. Návrh otočné kinetické plastiky ze dřeva Tři plameny vznikl jiţ v r. 1968 jako model pro vestibul fiktivní banky. K obrazu Šachová hra s lidmi (Velká hra) 1973 vznikla velká otočná Jihočeská rŧţe (1974), kinetická plastika z rudě nastříkaných překliţkových tvarŧ na pětiúhelné bázi, jako parafráze na rudou pěticípou hvězdu na radnici, kterou mŧj muţ musel navrhnout a zabezpečit její správné ukotvení na špici radniční věţe. (Dva montéři mu ukazovali, jak jednoduše se dá celá konstrukce odmontovat, aţ to bude potřeba při převratu. To nás hodně potěšilo, ta víra prostých lidí, ţe to nemŧţe dlouho trvat.) PERFORMANCE. Asi v r. 1974 jsem pozvala A. Matasovou ke spolupráci s amatérským divadelním souborem v Domě kultury v Č. Budějovicích, kde jsem chystala s experimentujícím reţisérem (byl to erudovaný psycholog) mezihry na téma Erica Berneho Jak si lidé hrají. Cyklus projektových kreseb GAMES promýšlí různé lidské situace ve hrách s lehkými prostorovými objekty. Nakonec se realizoval jednodušší nápad A. Matasové, protoţe byl výrobně velmi snadný: v ohromné konstrukci krychle, potaţené igelitem, je uzavřena skupina lidí, kteří se postupně velmi expresivními gesty dostávají ven synchronně s hudbou Edgara Varése. Vznikalo bohaté napjetí na povrchu poloprůhledného igelitu, tak jak jsme se dotýkali zevnitř rukama, konečky prstů, tělem a jeho částmi, obličejem, nohama, koleny. Nakonec jsme postupně protrhli stěny a vyšli na svobodu jeviště, kde jsme narazili na další, tentokrát neviditelnou stěnu. Tehdy jsem měla kontakty na polské divadlo Teatr Grotowskiego, které se zabývalo takovou výrazovou prací s tělem, psala jsem jim a odpověděli, ţe mohu přijet, ale do Polska se tehdy jezdit nesmělo. Bylo to zakázáno, s výjimkou přímých příbuzných a na zvláštní pozvání. - Studovala jsem hodně materiálŧ o divadle a navrhovala jsem scénografii a plakát k Prévertově hře „Roura k rouře pasuje“, reţírované 21
psychologem, který dal do mezihry onu symbolickou performanci v prŧhledné krychli. Sama jsem v té krychli vystupovala také jako herec, v další hře „Dva na koni, jeden na oslu“ jsem hrála slepého flétnistu. To byla drsná středověká fraška, k ní jsem navrhla i drsnou scénu a kostýmy. Od té chvíle se mŧj výtvarný výraz posunul ještě více ke společnému prostoru vědomí lidstva. Doplnila a rozšířila jsem scénáře Hry Games, pracovala jsem na cyklu grafik a obrazŧ UTOPEIA, dlouho vznikal cyklus Oblaka: nejprve litografie k Máji K. H. Máchy, pak scénář k filmu z fotografií a koláţí O mé vlasti, nakonec projekty akcí ve skupině a v přírodě s papírovými tvary oblak.
/ Z mého zápisníku 1974 / OBLAKA - film: Míním prostor pro myšlení. Co den, to proměňující se postoje, neuchopíme nic pevně - ostatně duch vane kam chce, jako ta oblaka. PROSTOR OBLAK: Úvod: první strana má evokovat obsah slov, významově nosných, je to titul a inserát toho, co následuje. Další kresby a malby ve fotokoláţích představují sled filmu, který jsem při tom skutečně proţívala. Princip realizace je tam popsán v komentáři. K natočení filmu je potřeba skupiny lidí (amatérŧ), kteří se navlečou do něčeho, co nelze povaţovat ani za masku ani za kostým. Je to plastický tvar v podobě oblaku, tvar pro pohyb, hudbu a vítr, upevněný na lehké vnitřní konstrukci, za kterou ji skrytý herec mŧţe uvnitř nést a ovládat. Dále je k tomu potřeba naše země, vlast, krajina, ta zákoutí přírody, která máme rádi, s nimiţ nás spojují vzpomínky. Dŧvěrně známé obrysy hor, hradŧ, údolí s tokem řek či milovaná místa, vnímaná jako symboly dŧleţitosti a posvátnosti země, v níţ ţijeme. Postup natáčení se děje dvojím zpŧsobem: 1 / zvlášť se natáčí pohyby skupiny oblak do rytmu hudby - jedná se o pohyby v kruhu, v řadách, do spirály, přibliţování, mizení do dálky, lehké chvění na místě, soustřeďování a rozptýlení tvarŧ, jak je popsáno v projektu. Nejlépe by vyhovovalo prostředí přírody - rozlehlý travnatý svah na kopci. 2 / zvlášť se natáčejí sekvence, kde z prosté trávy se přechází přes stromy a detaily na moře, kameny, vody, pak hory, postupně se vynořují konkrétní tvary obrysŧ známých milovaných míst - kopce Českého Středohoří, hora Říp, kameny Karlova mostu, Hradčany a praţský hrad - kolem těchto míst budou pak v montáţi krouţit a pohybovat se OBLAKA, poplynou v řadách noční Národní třídou, kde se začnou ztrácet ve světlech. Mezitím nastane zvrat: místo hudby nastupuje hlas člověka, který musí sám ovládnout celý prostor. Amoroso con colore říká ty verše o oblacích z Máchova Máje: „Vy, jeţ dalekosáhlým během svým co ramenem tajemným zemi objímáte Vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe. Vás já jsem zvolil posly mezi všemi Tam na své pouti pozdravujte zemi, ach, zemi krásnou, zemi milovanou, Kolébku mou i hrob mŧj, matku mou…. “ atd. Je tu Mácha pojat tak, aby na film stačila ta jediná pasáţ, jediná myšlenka…
22
To myslím je specifický přístup k naší situaci, do níţ se náš národ dostal v r. 1968. Cítím to jako etickou záleţitost: pomoc ostatním bytostem co nejjednoduššími prostředky, jako otevření prostoru nové vnitřní svobody, jako otevírání nových dimenzí. Tím míním nových duchovních prostorŧ. Mŧj prostor je vědomě iluzivní, přiznává svou křehkost… / Z pracovního scénáře k filmové básni OBLAKA 1974 /
1975: Tschechische Graphik. Kunst Kreis Novo, MAINZ, Německo byla na mnohá léta poslední výstavou v zahraničí, které jsem se mohla zúčastnit. Ale na mé vnitřní cestě jsem nacházela tolik podnětŧ, ţe mne vnější okolnosti přestaly zajímat. Ozvali se soukromí sběratelé, začali občas dojíţdět a kupovat moje starší grafiky, jeden z nich dal podnět mnoha umělcŧm k vytvoření grafického listu na máchovské téma. Velikost Máchova myšlení se mi otevřela do kosmických hloubek, jeho volnost ukázala i nový pocit svobody. Udělala jsem cyklus jednak dokreslovaných koláţí fotografií s ručně psanými texty, jednak samostatné projektové kresby na ručním papíře k akcím a filmu. A to vše našlo zasvěcené, byť malé publikum v Praze. Ozývali se i přátelé z Německa občasným dopisy, dostávala jsem tu a tam časopisy knihy o umění. V září 1977 první pracovní pobyt v Polsku na pozvání Svazu výtvarných umělců z Krakova. Plenér byl mezinárodní, s naprostou početní převahou polských umělců a umělkyň. Pořádali jej v nejchudším kraji v celém Polsku se záměrem zvýšit kulturní úroveň obyvatelstva. V r. 1978 byla na popud filozofa Petra Rezka moje bytová výstava OBLAKA nejprve u něho, potom u jeho známé na Starém městě. Ale tento byt byl za 3 dny uzavřen policií a majitelka podrobena tvrdým sankcím. Vyvíjela se myšlenka o zničení civilizace nikoliv válkou, ale duchovním útlakem. Začala jsem pracovat na cyklu VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE, k němuţ mne dovedly události v Praze a proţívání postihŧ mých přátel, kteří byli vyšetřováni policií za to, ţe hráli hudbu a četli filozofii a pak za to, ţe chtěli, aby vláda dodrţela Helsinské dohody. V kresbách a projektech se rodily obludné Pomníky vládců, Pomníky diktátorů, Pomníky manipulace, Pomník melancholie, Pomníky vězení a násilí. Byly to jediné protesty, které jsem mohla sama svobodně uskutečnit, projekty, které by se nikdy neměly stát skutečností. V cyklu SNY O CIVILIZACI vznikl Hold A. Dŧrerovi v několika variantách kresby, grafiky, obrazu. ------------------------------------------------------------Rozvod manţelství s arch. V. Štormem 1976 a přestěhování i s dětmi do velikého bytu v secesním domě na hlavním náměstí v Č. Budějovicích - to začalo novou etapu mého ţivota, kdy jsem mohla o všem samostatně rozhodovat. Adaptovala jsem byt, zařídila hlavně nové vytápění, dětský pokoj jsem vymalovala freskou, z největšího pokoje jsem udělala nový slunný ateliér o rozloze 40 m2. Po rozvodu jsem byla zcela šťastna a spokojena. Dostala jsem nejkrásnější byt, jaký jsem si kdy mohla přát a mé dny se naplnily usilovnou nikoliv prací, ale doslova dřinou, kterou jsem si zamilovala. ------------------------------------------------------------23
Ze zápisníku 25. 6. 1977: „Zvolila jsem si vědomě osamělost - je to mŧj pracovní prostředek. Bez ní by nevznikly moje nové, cykly, tak odlišné od toho, co jsem dělala dříve. - Ten ţivotní zlom - rozvrat rodiny - mne změnil k nepoznání. Tatam je moje tichá povaha. Stala se ze mne energická cílevědomá bytost, jejíţ ţivotní úsilí se koncentrovalo na jediné: tvořit a pomáhat ke tvoření druhým. - Umění je kaţdý okamţik mého ţivota“…. ------------------------------------------------------------Pátý výtvarný tábor v přírodě 1. - 17. července 1977: Náplň jsem stanovila sama: HRY V PŘÍRODĚ: A / PROSTOROVÁ CVIČENÍ B / PROLÉZAČKY / návrhy, realizace C / DIVADLO / improvizace, kostýmy, scéna Bydleli jsme ve velkém zděném objektu se stodolou nad přehradní nádrţí Lipna na Šumavě. ------------------------------------------------------------„Den za dnem ubíhal pod jasným nebem u velkého jezera, u vonících polí a mezí, pln šťastné tvořivosti a nových nápadŧ. Prostorová cvičení spočívala ve vyuţití kartonových desek, z nichţ vytvářely menší či větší krychle podle malého rozkládacího modelu, který jsem přivezla z jedné architektonické výstavy v Holandsku. Podle vlastního uváţení pak krychle pomalovávaly temperami a širokými štětci podle toho, do jakého prostředí je zamýšlely instalovat. Tak vznikly např. z menších krychlí hrové sestavy pro děti v mateřských školách, jindy sedačky do mladé domácnosti či dětského pokoje, z větších krychlí stolky nebo nekonvenční řešení nábytku, z těch největších dekorační stěna do klubŧ mládeţe či výzdoba jídelny ve školách. Prolézačky děti sestavovaly také v přírodním areálu z kartonových krabic, které jsme si dovezli. Tento systém děti znaly z naší praxe v kurzech Domu kultury, ale tady měly daleko více svého prostoru a času. Jednotlivé sestavy, které samy vymyslely, pak zase pomalovávaly a další den jsme věnovali společným hrám ve vytvořených objektech. Děti si navzájem své výtvory pŧjčovaly, vysvětlovaly jejich pouţívání, některé ještě domalovávaly Druhým jejich díla ve vzájemné shodě. A tak kolem našeho tábora stály zářivě barevné věţe, domky, rŧzná auta, letadlo, motorka, loţnice, slon, lokomotiva. Děti si samy vymyslely a vybraly námět a zpracovaly divadelní hru podle pohádky Josefa Lady ještě před tím, neţ jsme odjeli, v našich výtvarných kurzech, Na místě samém malovaly na velké kartony dekorace - fasády lidové architektury, kterou se naučily ve skicách znát zpaměti, vytvářely kostýmy nebo lidové pečivo a věci, které také ve hře hrály. Hlavně se tu cvičila dobrá představivost, fantazie, zručnost v malbě i kresbě. Vzácnou zkušeností byla souhra vedoucích - zaměstnancŧ Domu kultury - velkých nadšencŧ, kteří sami praktikovali rŧzné výtvarné techniky ze záliby. O děti se starali pečlivě a plni veselosti. Některé večery jsme pro děti promítali filmy o umělcích, které jsem vybrala ve státní pŧjčovně filmŧ v Praze.“ ------------------------------------------------------------O těchto aktivitách jsem začala psát do odborného časopisu Estetická výchova. O táborech tam vyšla moje studie Děti, umění a příroda s dobrými fotografiemi. - Tak se 24
pomalu naplňoval projekt tvorby estetické výchovy, o němţ jsem si psala i s přáteli umělci v Bratislavě, kteří také učili. Na Lipno jsem s dětskými výtvarnými kurzy jela několikrát. Tady vznikaly moje kresby k cyklu UTOPEIA - ŠUMAVA, z nichţ se vyvinuly litografie, lepty, obrazy, projekty.
Z pracovního deníku 2 / 8 / 1977: „Dokončuji po nemoci cyklus fotoleptŧ MOJE VLAST. Vyryla jsem do dolního pravého roku popisky v tabulkách, jaké se uţívají v projektech architektŧ. Celý cyklus patří do mých studií socio - psychického prostoru člověka - STUDIO OF SOCIO - PSYCHO - SPACE. - Psychická zkušenost posledních let, vztahy lidí, s nimiţ jsem a hovořím, k tomu, co je obklopuje, to je stále existující neviditelnou realitou, proměňující a dotvářející duše - v kaţdém okamţiku to pokračuje a rozvíjí nás… - - Objektivem fotoaparátu viděné pomníky, monumenty vládcŧ, diktátorŧ, imperátorŧ, usurpátorŧ, pomníky melancholie - ty všechny jsou prezentovány zdánlivě faktograficky objektivně, se všemi technickými daty a popisy výšky, pouţitých materiálŧ, umístění, data výroby. Divák jistě pozná, ţe to není moţné, ţe to je iluze, mystifikace - ale přeci, přeci jen jiţ existují!. Jakmile je dílo vytvořeno, existuje i přesto, ţe to je klamné zdání! I proces reprodukce je pro mne velmi dŧleţitý. Platonŧv obraz obrazu ideje krásna je ještě zmnohonásoben. MŦJ POSTUP PŘI PRÁCI NA FOTOGRAFICE: 1 / Na prvním místě idea - myšlenka - hlav jako pomníkŧ 2 / Dlouhý čas kreslení 3 / Dva měsíce modelování v keramické hlíně - vzniká série pomníkŧ s labyrintosními pŧdorysy 4 / Nové kresby - větší 5 / Fotografování modelŧ pomníkŧ na rozpukaném asfaltovém terénu (třikrát 36 snímkŧ) - - během práce se myšlenka ucelila, kompozice pohledŧ na skupiny pomníkŧ na zemi 6 / Fotolaboratoř: kopie 18x24 cm, přemýšlení a nové kompozice 7 / Z některých vybraných kompozic v laboratoři vyrobeny diapozitivy velkého formátu 55x70 cm 8 / Nákup a úprava formátŧ zinkových desek 9 / Diapozitivy přenesli na zinkové desky v chemigrafii v tiskárně 10 / Na takto připravené desky jsem v ateliéru zatavila akvatintové zrno, leptala 11 / Zkušební tisky, rŧzné barvy 12 / Na desky jsem dokreslila liniovou kresbu, doleptala 13 / Konečné tisky cyklu Má vlast s pomníky / Vize zničené civilizace: vlastní ruční lis v ateliéru. Některé menší tisky tisknu na jeden papír velkého formátu. Styl novinových snímkŧ jako zprávy o zničené planetě. Z těchţe představ vznikaly i obrazy: obrazy jako halucinace. Neměla jsem jistotu, zda jsou dobré, ale mám jistotu, ţe vzniknout musely. Je to moje studium socio - psycho - prostoru, studium SITUACE. 25
V TOM JSEM PROSTŘEDNÍKEM KOMUNIKACE. Moje vlastní soukromá situace je jakoby rozpuštěna ve velké nadosobní situaci. O ţádné z nich však nemáme nikdy jistotu ani jasné informace. - Ţiji napŧl ve vnitřním zření a napŧl v úplně deformované společnosti, jako bychom tak ţili odevţdy a jakoby to bylo zcela normální. - Moje schopnosti, dovednosti, vlohy, celá má práce - to vše je velmi závislé na paměti. Tu jsme si všichni vyškrtli. S bolestí překonávám to prázdné místo, snaţím se vrátit ke svým vlohám a pouţívat svých schopností a dovedností co nejlépe, jak to v daných podmínkách lze. - Mohu však podmínky vytvořit. ART = PEDAGOGY: vychovávám sebe, ostatní bytosti. - Vţdy musím dát přednost aktivní činnosti umělce před teoretickou. Výchovná pedagogická práce mne nesmí pohltit: naopak utvořit. Nechť ţije NEVIDITELNÉ UMĚNÍ! Malý manifest ART UNSEEN - ART INVISIBLE 1968: je to druh výtvarného umění, který ţije hlavně v našich myslích. Realizuje se obvykle v izolovaném světě umělcově a zŧstává skrytoa neviděno, i kdyţ je nakresleno, naprojektováno, vyfotografováno, napsáno a nakomponováno. Jestliţe tvŧrce pracuje s nějakou skupinou, mŧţe do ART UNSEEN zahrnout i činnost výchovnou. Toto umění činí výhodou svou zdánlivou neviditelnost. Pokud pracuje s materiály, jsou to látky buď prŧhledné, nebo takové, které jsou stále po ruce. Jeho realizace jsou lehko zničitelné, takřka bez ceny. Neviditelné umění je podmíněno stavem naší společnosti. Mohlo vzniknout pouze za konkrétních podmínek ţivota v této zemi v posledních letech. Proto má jednu jasně rozpoznatelnou vlastnost: je silně poznamenáno atmosférou naší doby, je jejím velkým neviditelným symbolem. Jednotlivé realizace jsou vţdy metaforické, pracují metodou transferu, mystifikace a ostatními formami POEZIE.
POLSKO - PLENÉRY 1977 a 1978: Byla jsem dvakrát pozvána Krakovským svazem umělců na malířský plenér. Tam jsem poprvé v ţivotě zaţila, co to znamená svoboda v umění. Vznikly tam konceptuální cykly - velké kresby a akce Země - Voda - Kameny, ponechala jsem tam 12 obrazů. Pracovala jsem tam i na Vizích zničené civilizace, ale i na projektech UTOPEIA v krajině, a protoţe jsme tam mezi sebou mluvili hodně anglicky, vznikly tam i mnohé kresby s pouţitím slov, které se zabývaly základním smyslem umění. V Polsku vznikl můj cyklus Andělé - SITUACE ČLOVĚKA, nejprve jako cyklus monotypů, potom později doma jako cyklus osmi leptů. Zde šlo o mezní situace absolutně chudého ţivota venkovských muţů, propadlých největší vášni - alkoholu, který jim denně znovu poskytoval proţitky nebeské blaţenosti, takţe se ocitali vlastně v nadzemském světě. Pohybovali se a navzájem se bili v hospodě, kam jsme chodili jako účastníci plenéru třikrát denně na jídlo. Také před hospodou melancholicky posedávali a padali. - Strašně na mne působila ta bída všude kolem a v protikladu k tomu dobrá nálada lidí, s nimiţ jsem se blíţe seznámila v rodinách, tak srdečná. Vzniklo mnoho nových přátelství s malíři a malířkami, pozvali mne k sobě do Krakova a kouzlu toho mystického města jsem zcela propadla. 26
Za 20 let jsme se tam vrátila na studijní stáţ uţ jako pedagoţka na univerzitě. Při druhém pobytu na plenéru jsem do Krakova převezla album současné čs. grafiky, které soukromě zorganizoval a vydal Ing. Ivo Janoušek, předala na vedení Svazu výtvarných umělců v Krakově a zde byla díky mé osobní aktivitě uspořádána výstava současné čs. grafiky v Krakově 1978. To si naše StB spojila s Chartou a začalo prudké vyšetřování všech účastníků i na Slovensku. Ještě tomu dalo korunu, ţe výtvarník pan Trinkewicz emigroval a toto album odvezl do Benátek a vystavil na Biennale jako tzv. disidentské umění. Zároveň měl projev na Svobodné Evropě o strašné úrovni kultury u nás, o zaprodanosti členů Svazu výtvarníků, jak ubliţuje nadaným umělcům, zakazuje výstavy a cesty do ciziny. Bohuţel uţíval i vulgarismů, a tak pěkně všem zbývajícím za ţeleznou oponou hodně zkomplikoval situaci - stalo se to motivem k výslechům a k vyhazovům ze zaměstnání. Mne v té době také dali telefonem řediteli za úkol vyhodit z práce v kurzech na domě kultury. ------------------------------------------------------------CHARTA 77: Jela jsem ji podepsat do Prahy k mé dlouholeté přítelkyni Věře Jirousové. Asi za rok jsem byla vyšetřována v Č. Budějovicích na krajské správě StB v ohnisku čtyř reflektorů. Křičeli na mne a vyhroţovali, ţe mi děti dají do dětského domova. Tak jsem raději volila cestu dobrovolného léčení duševní choroby: dala jsem se dovézt na psychiatrickou kliniku a tam si mne nechali celý měsíc. Maminka mi zatím z Prahy přijela hlídat děti. Podle pánů z StB jsem byla státu velmi nebezpečná. 1977: Výstava uţité umění JČV v Domě umění, Č. Budějovice měla svou repliku v Bulharsku v Sofii. Vystavovala jsem tam návrh na výzdobu architektury, schválený komisí Fondu. V těch letech jsem pravidelně navštěvovala přednášky Klubu architektů v Č. Budějovicích, které byla skutečně plné nových informací.
Vznikaly větší obrazy z cyklu Vize zničené civilizace, objevila jsem novou speciální grafickou techniku fotografiku. Udělala jsem snímky modelů pomníků vládců diktátorů, pomníků manipulace a vězení, které jsem předtím vymodelovala a dala vypálit. Hledala jsem dlouho takový terén, na který bych je postavila, aby vypadal jako spálená krajina. Nakonec jsem jej našla před našimi okny. Měli jsme tam místo dvora střechu přistavěné restaurace a na ní jsem chodila sušit prádlo, kdyţ jsem vylezla oknem z kuchyně. Střecha byla pokryta černým asfaltem, rozpraskaným a krakelovaným, takţe takový strupovitý povrch byl ideální pro vizi zničené planety s pomníky člověka. Z fotografií jsem pak nechala udělat velké černobílé diapozitivy a v tiskárně podle nich vyleptat autotypii na zinkové desky. V ateliéru jsem pak doleptala liniovou kresbu a písmo. Tak jsem natiskla asi 8 větších listů. Vznikla i série menších grafik, tzv. Deník z Polska, coţ byly barevné lepty, myšlenkově bliţší Snům o civilizaci.
ZE ZÁPISNÍKU 1978: MOJE TVARY - MOJE POMNÍKY (Monuments) Jsou symbolické jak formou, tak i obsahem. Ať jsou to jiţ tvary z období ZNAKŦ a 27
ERBŦ - znaky a erby naděje a síly, jejich výrazná, ţivotná a protikladná barevnost, nebo později tvary architektonické UTOPEIA - z toho cesta k POMNÍKŦM naší civilizace. To vše patří do STUDIA SPS. - Chci tvořit prostor, srozumitelný lidem všech ras a národŧ, prostor ducha a srdce, který poznávám a chráním… - Pomníky Diktátorŧ, Pomníky Agresorŧ, Pomníky vězení, Pomník znetvoření Škleb, Pomník Melancholie, Pomník Manipulace…. symbolizují naši situaci národŧ i lidstva, která by se mohla stát moţnou, kdybychom přestali chránit to, co je v lidech nejvzácnější, - kdybychom přestali věřit, ţe je v nás všech dobrá síla, která nám pomáhá ţít, a také jasné světlo dobrých myšlenek, za kterým mŧţeme jít všichni, Budeme -li chtít. - - - NAŠE DUŠE …. to je to v nás, co potřebuje prostor. Měli bychom si uvědomit, ţe jej musíme vytvářet stŧj co stŧj za kaţdou cenu a umoţnit do něj vstup co největšího počtu bytostí.
- - Vy všichni básníci, malíři, sochaři, spisovatelé, jimţ prostor našich duší je otevřen, klaním se před vámi bez bázně z rozdělení časem. - - V těchto prostorech čas mizí, zŧstává jen naše čisté bytí, neuhasínající touha po světle… Tu nikdy neexistuje nepřátelství.
- - Archipenko řekl, ţe socha mŧţe začít tam, kde prostor je obklopen materiálem. To byla idea mých „pomníkŧ“ dva roky předtím, neţ jsem Archipenkovy myšlenky dostala do rukou. - Moje návrhy na Pomníky jiţ v kresbách a modelech byly postaveny na napjetí mezi povrchem a vnitřkem sochy, jsou to vlastně skořápky ošklivosti, obaly zrŧdnosti, Drastické a neestetické výrazy toho, co od pradávné historie vţdy suţovalo mírumilovné lidi. - -
- - - - - Pro dokreslení reálné situace: v srpnu r. 1978 mi ředitel Domu kultury v Č. Budějovicích řekl, ţe po zásahu orgánů z ministerstva vnitra (StB) je nucen se mnou skončit pracovní smlouvu na vedení tří výtvarných kurzů. Prý nesmím vykonávat ţádnou veřejnou činnost, a tou je i tato pedagogická práce. - Nemám tušení, jaké okolnosti a dohady o mé osobě, o mém zdánlivém působení, jeţ by mohlo vypadat jako úmyslné podvracení státu, k tomu vedly. Jsem pouze obyčejná matka dvou malých dětí, která nevydává ţádné proklamace, s nikým nikdy o politice a vládě a straně nemluví, protoţe ví, ţe i stěny mají uši. Mým ideálem nebylo nic jiného neţ klidná práce. - - Panu řediteli jsem hned Druhý den přinesla vlastní ţádost o uvolnění z této práce pro zdravotní důvody s lékařským potvrzením. On mi dokonce vymyslel pracovní místo, které bylo podobně honorováno jako tyto kurzy: dělala jsem výtvarného poradce při vybavování různých učeben a místností, takţe na domě kultury dostali 28
ještě několik výtvarných řešení stěn do přednáškových sálů, různé návrhy pro scény večerních programů i pro divadlo, posílali mne i vybírat nábytek např. do Thonetovy továrny na Moravě aj. Byla jsem velmi spokojena, protoţe jsem zůstala ještě několik let s lidmi, s nimiţ jsme se měli rádi. - na druhé straně jsem to chápala jako ulehčení od velké a těţké povinnosti, kterou to promýšlené dlouholeté vedení dětských talentů, schopností a duší bylo. - Vţdyť ty nejstarší děti ode mne odcházely po systematickém vedení, které trvalo sedm aţ osm let, a z mnohých se stali výtvarnice či výtvarníci.
Největší akcí, kterou Dŧm kultury pořádal, byl vţdy velký ples. V těch letech jsem dělala návrhy na výzdobu velkého sálu a vestibulu i chodby v I. patře a předsálí. Vymyslela jsem skládací objekty z katronu, ze stejných elementŧ větších a menších, které se pouhým naříznutím do sebe zasunuly. - Objekty byly nastříkány na bílo, zavěšeny v sále nad hlavami divákŧ, na jeviště, do vestibulu jsem navrhla velkou skládací plastiku, podobné menší do přízemí, Výhodou toho systému bylo nejen to, ţe to byly velmi levná technologie, ale ţe mohl být pouţit vícekrát - na oslavy Mezinárodního dne dětí, kde na ty elementy děti z celého města malovaly…
INTERMEZZO před II. částí AUTOBIOGRAFIE Poznámky k materiálům obrazů Leden 1965
… uţívám materiálů, hmot, které musím přizpůsobit do konečného tvaru. - Uzavírám okruh představ. Od trhlin v obraze Apokatastasis XI - XII 1963 vedla pozvolná cesta (pro mne ale dosti rychlá a překvapující), k několika obrazům, které se sdruţily do cyklu TRHLINY. Protrţení obrazové plochy je v mém světě protrţením běţného, obvyklého způsobu vnímání. V jistých vzácných okamţicích lze zahlédnout…. To, co v trhlině nalézám, musí být nutně nezvyklé, cizí obrazu. Proto uţito opět mosazných pilin, prouţků zpracovaných plechů, někdy s kruhovými výřezy. - Obrazy jsou mnohovrstevné, tvořeny vůlí dosáhnout cíle… Námět TRHLIN vznikl asi v říjnu 1964, tehdy připraveny podklady, začato „Poselství“, „Bílý řád“, „Řád a porušení“, 29
cyklus kreseb a dvě grafiky GEOMETRIA SPIRITUALIS. - - Začala jsem uţívat dalších technik: kovové piliny po zabarvení zality jednak nitrolakem, jednak silnější vrstvou průzračného epoxidu. Bylo krásné a vzrušující zalévat touto hmotou ostré hrany plechů a mosazných pilin a pozorovat pak vnitřní tekoucí pohyblivou organizaci tohoto malého světa pod sítí z provázků a nití. Průhledná hmota při naklonění obrazu se valila přes Drobné překáţky, výhruţně vytékajíc postranními otvory z trhlin ven, pak se při kývnutí plochou poslušně vrátila a ztuhla. Hmota epoxidu tvrdne stejnoměrně, vytváří průsvitný sklovitý povrch, který vyhladí všechny ostrosti a hrboly. Uchovává tak „neporušené poklady, které rez nestráví“ - a tak, ač naším myšlením zdeformované a jako za závojem, přeci je můţeme tušit … Při práci na obraze Co je dole, je i nahoře jsem několik dní sestrojovala přes velké okrouhlé otvory síť z trojitých nití, velmi sloţitou a mnohovrstevnou. Škoda, ţe tento stav práce nebyl zachycen ve fotografiích. - Pod vrstvami sítě jsem připravila vrstvy z mosazných pilin v pevném podkladu. - V další fázi práce jsem podle vizuálně připraveného plánu porušila a zničila střední části přehrady ze sítí propálením letlampou. To byl důleţitý okamţik v dějinách obrazu, strhující podívaná, při níţ plane důmyslná stavba, trámy hoří, boří se a kácejí, změněny v popel, pod nimi v hloubce tmy začíná probleskovat zlatavý třpyt kovu… Ponechávám z celé sítě pouze okraje, předem přesně viděné ve vnitřní vizi… ----------------------------
1964: GEOMETRIA SPIRITUALIS ČÁRA
Jednoznačně pro mne čára znamená jedno. - Symbol jedinosti, jednoty. - Una. - Já. - Já jsem. - Cogito, ergo sum. - Ich bin. - I am. - Je suis. - Nepřetrţitá. - Ale děláme někdy čáry dost přerývané. Moje čáry jsou tenké a rovné. Jiné moje čáry jsou ryté brutálně, nerovně, s citem přetrţitě. tak, jak vyţaduje smysl činu, výraz věci. Někdy jsou to Udělované rány! - a tím i sdělované. Aristoteles praví, ţe čára se zve jedním, dokonce i kdyţ je lomená, je - li nepřetrţitá. - Cennější je čára, která je přirozeně nepřetrţitá, neţ ta, která je uměle nastavována. - Staří prý tvrdili, ţe pojem čáry je totoţný s pojmem dvojky. Pro mne je čára především člověkem vymyšlena. V mé práci mohu tedy myslit čarou. Ona je pro mne základem, osou, Je to práce ruční, kolem níţ se vše organizuje. Tedy: je li vedena, zároveň vede. Čára, linie je pro mne vlastně pouze myšlená. V mých dílech mŧţe být nahrazena dlouhou prŧrvou, puklinou, rýhou, trhlinou. Její nosnost se násobí tak, jak jinak pŧsobí na naše smysly. Mŧţe být zastupována i dlouhými částmi čehokoliv, třeba dřevem nebo drátem, zapracovaným do hmoty povrchu. Mohou se navzájem dotýkat, nemusí být spojeny. Pociťuji čáru jako element pruţný a dynamický právě proto, ţe připouští tolik moţností výrazu a zpracování, variant ve vnímání. A co teprve splývání, pronikání, kříţení čar: jaké napjetí vytvářejí v ploše, ale i v prostoru! (Pevsner, Gabo, Eiffel.) Čáry, řazené podle zákonŧ deskriptivní geometrie, vytvářejí 30
podivuhodné zázraky řádu, který v myšlení trvá věčně a stále se mŧţe zdokonalovat. Konstrukce na pohled velmi křehké, ale co lidstvo bude ţít, jejich princip se nezmění. - Proč je nevyuţít dnes ve světě umění? Dělení čáry. Aristoteles říká, ţe „ji lze dělit, ale mŧţe se poznat, aţ kdyţ se s dělením přestane. Proto ten, kdo by ch těl sledovat čáru do nekonečna probíhající, nespočítá její díly“. Myslím, ţe na nekonečno ještě nevystačím. Musím činit čáry velice konečné a umístit je ve vnímatelném formátu. Zde mají čáry stejnou nosnost, ať ve velkém či v malém. A kdyţ tuto myšlenku sleduji do dŧsledkŧ, pak je potřeba říci, ţe větší formát pŧsobí na vnímání naléhavěji. Ve smyslu „myšlenosti“ tohoto systému by nemělo záleţet na tom, jak pŧsobí, ale na tom, co jej nese, - a tak, dělím - li čáru, je to proto, ţe ji nechci dokončit. Rozdělením čáry v určitých místech získávám opěrné body pro pokračování v systému. Vznikne mnohost, ale nikoliv libovolná. A tu chci a musím pečlivě organizovat… Čára nebývá nikdy sama. Vyvolává v této fázi mé práce Druhou a další na určitých místech plochy, ty opět musejí být přerušovány, ale nejsou uţ vŧdčí, mnohdy jen doprovázejí. To, co se nazývá směrem čáry, je ve skutečnosti druhem myšlení. Povaţuji to za mé vizuální myšlení, které je bezprostřední. Není a nemŧţe být označeno pojmy. Myslím, ţe to je tak proto, ţe nemáme adekvátní vnímací schopnost pro vize a představy, dotvářející se teprve v Budoucnosti. - - -----------------------------------------------------------------
Studuji deník Paula Kleea a dvě knhy Kandinského, většinou matka překládá z němčiny a já zároveň zapisuji. Klee říká o linii, ţe „je nezávislou silou, jeţ hledá sama sebe a pak teprve svou pozici v prostoru, ţe má vztah k ţivotu, prvkům, k organickému světu, ţe ve strukturách přírody, v kostní substanci, ve svazcích svalů má dynamickou funkci. Linie nám prý ukazují pohyblivost forem v prostoru, v přírodních strukturách pomáhají znovu nalézt význam symbolických forem…“ … U Kandinského mne překvapuje pár vět, které naprosto přesně popisují můj záţitek při práci na posledních obrazech: „Kaţdé dílo povstává tak, jako povstává kosmos - katastrofami, které z chaosu nástrojŧ tvoří symfonii jako hudbu sfér. - Tvoření díla je tvoření světa… …. Buď často sám v sobě. …. Muselo uplynout mnoho let, neţ jsem se dopracoval svým myšlením a city k pochopení, ţe cíle přírody a umění jsou zásadně organicky rozdílné… …. ROVNOVÁHA A PROPORCE 31
NEJSOU VNĚ, NÝBRŢ V UMĚLCI SAMOTNÉM. “ -----------------------------------------------------.
II. ČÁST AUTOBIOGRAFIE D. PUCHNAROVÉ: PAMĚTIHODNÉ vlivy v 60. - 70. létech Důleţité pro mou práci asi od r. 1958 bylo poznávání filozofie umění. I kdyţ jsem se začala obírat četbou filozofických děl jiţ před mým 20. rokem, přeci soustavnější studium nastalo při vstupu na AVU. Protoţe v naší socialistické zemi byla o zdroje takového vzdělání nouze, vypomáhali jsme si mezi studenty AVU a někdy VŠUP výpůjčkami - hlavně od starší generace z rodinných knihoven - a také jsme spoléhali na to, co kdo dovezl ze zahraničí. Hodně mne zaujala četba Pascala a Augustinova Vyznání - . Jak jsem se zmínila, nesmírně mne kolem r. 1960 ovlivnil Jacques Maritain knihou Umění a scholastika. Mám z té doby zápisy o tom, jak jsem navštívila Jiřího Valentu v ateliéru v Libni a o té knize jsme mluvili skoro tři hodiny. Později jsem potkala u Národního divadla skupinu přátel, obklopující Mikoláše Medka. Vracela jsem se s nimi přes Most legií do svého ateliéru a octla jsem se na větší část cesty přes most sama vedle M. Medka. V rozhovoru jsme brzy přešli na literaturu a filozofii, kdyţ tu mi náhle řekl, ţe vŧbec nejlepší, co bych mohla číst, je Maritainova kniha umění a scholastika. Radostně jsem odpověděla, ţe ji právě dočítám jiţ po třetí a ţe jsem začala asi před pŧl rokem. To Medka potěšilo, obzvláště kdyţ jsem dodala, ţe se scházíme v ateliérech a čteme si z toho, rovněţ tak ţe čteme kapitoly z filozofie Ladislava Klímy, Camuse a Heideggera a ţe chodívám do okruhu Jiřího Němce a Petra Rezka, kde se seznamujeme s Patočkovým dílem o Platonovi a se západní filozofií. - To bylo mé první a poslední setkání s M. Medkem. Domnívám se, ţe bude třeba doplnit vědomí souvislostí v myšlení a cítění naší generace o vlivy tehdy moderně orientované křesťanské filozofie. Studovali jsme nejen Jacquesa Maritaina, ale i samizdatová vydání několika spisů Pierra Teilharda de Chardina, z nich mne nejvíce zaujala myšlenka Boţského prostředí, jímţ jsme vlastně obklopeni a které nepřetrţitě dotváříme. - Četla se stará vydání Léona Bloye z první republiky, zejména staroříšská, filozofie Solovjevova a Pascalova, ale i Augustinova Vyznání, Tomáš Akvinský, Eckhart a mystické spisy, co kdo po přáte lích sehnal nebo našel v knihovnách. Můj neviditelný učitel Ještě v době studií na AVU se mi podařilo sehnat TVOŘENÍ V UMĚNÍ VÝTVARNÉM od Františka Kupky, které vydal SVU Mánes v r. 1923. Velmi silně mne ovlivnilo jeho všestranné myšlení a metoda poznávání všeho, co ovlivňuje dnešní umělce. Zabýval se jako první tím, co se dnes nazývá psychologií umění, zkoumal zpŧsoby zachycení myšlenek ve hmotě, vyjadřování idejí, citŧ nebo záţitkŧ, tříbení vnímání, přijímání dojmŧ z objektivního světa, cvičením koncentrace ducha, intuice, odkrývání sebe sama. Základní vliv na umělce má podle Kupky náboţenství a filozofie, jsou to kolektivní myšlenky, vytvářející prostředí pro výtvarné umění. Mluvil mi z duše, kdyţ psal o potřebě poezie, která je vrozena všem lidem a zbarvuje díla výtvarná, 32
hudební, Dramatická, básnická a filozofická našimi subjektivními dojmy. Tehdy jsem hodně psala poezii a své sny, Kupkovy zkušenosti mne v tom silně podporovaly. Ukázal mi, ţe se máme snaţit o stále jasnější pojetí a rozšíření vědomostí, ţe především osobní a co nejhlubší zkušenosti ve všech oblastech, týkajících se umění, mají váhu. Neobyčejně cenné byly jeho poznatky o vlastním organismu uměleckého díla, coţ jsem právě tehdy proţívala při vytváření velkých strukturálních obrazŧ, kdy barva a hmota a celková vnitřní kompozice při postupu práce vyrŧstaly samy ze sebe podle vlastních zákonŧ. Kupka napsal, ţe umělecké dílo má svou zvláštní organizaci, zcela odlišnou od přírody, a ţe formy přírody tak, jak jsou, nemají co dělat ve vidinách a citech umělce. - To bylo v naprostém rozporu k tuhým poţadavkŧm komunistického reţimu, který přikazoval umělcŧm „jedinou tvŧrčí metodu socialistického realismu“. Rozhodla jsem se svŧj vlastní vývoj skrývat a nepočítat s tím, ţe by mé věci byly prezentovány na výstavách ve veřejných galeriích. - Celý Kupkŧv systém byl tak obsaţný, všestranný a tak pouţitelný, ţe jsem si Kupku vnitřně zvolila za svého učitele. Velmi mi pomohla i dŧkladná monografie L. Vachtové, obsahující reprodukce skoro všech dosaţitelných děl jiţ od Kupkova dětství. - Byl mi blízký svými duchovními schopnostmi a zájmy, svými metodami a systémem myšlení, podle jeho příkladu jsem se snaţila pochopit dobové myšlenkové proudy a ke všemu, co jsem dělala, si najít co nejvíce studijních podkladŧ a informací. Jelikoţ většina jeho textŧ vznikla v době, kdy učil studenty praţské AVU v Paříţi na stáţi, byly skvěle vhodné pro mne v té době a o mnoho let později i pro mé studenty a studentky, kdyţ jsem po r. 1990 začala učit na olomoucké univerzitě. S odstupem času pociťuji velikost jeho zkušeností a znalostí. Jeho vysoké umělecké kvality byly nejvýše oceněny světově proslulými teoretiky na velké přehlídce abstraktního umění v Paříţi r. 2004, kdyţ F. Kupku jednoznačně prohlásili za největšího abstraktního umělce na světě. - Jsem velmi hrdá a zároveň šťastná, ţe jsem jej v mládí zvolila za svého„dálkového“ učitele. Byl velmi tolerantní, velmi vzdělaný, nic nepřikazoval, nic nezakazoval a je duchovně stále zde. Myslím, ţe jsem nikdy nenapodobovala jeho zpŧsoby výtvarné práce v materiální formě, ale hledala jako on, v současných hnutích a myšlenkových proudech, co k době patří, co lidé potřebují, co nám dává sílu, jas a odvahu ţít. Mé shánění informací a sebevzdělávání pokračovalo dále po mém absolutoriu AVU. Kdyţ jsem byla v Salzburgu a ve Vídni, a později v Munsteru a Hamburgu, navozila jsem si domů katalogy a mnoho důleţitých knih od známých teoretiků a filozofů. Při zpáteční cestě z výstavy v Essenu, kde jsem dostala za cyklus grafiky Geometria Spiritualis cenu Folkwang - Presse - Preis (1966), se mi pracovníci Art Centra smáli, ţe oni si vezou nové svetry a koňak a já jen plný kufr knih. Díky tomu autoimportu knih, katalogů a časopisů jsem měla informace o tom, co se vytvářelo v myslích umělců a teoretiků v Evropě, alespoň v těch směrech, které mne zajímaly. Některé věci jsme s matkou překládaly do češtiny. Tak zejména mne velmi ovlivnil Kandinskij, jehoţ knihu O duchovním v umění jsem si dlouho přála mít a byla jednou z prvních knih, kterou jsem si koupila na svých cestách, a kterou jsme přeloţily pro vlastní studijní účely. Také jsem přivezla Kandinského Punkt und Linie zur Flaeche (Bod a linie k ploše) a od Udo Kultermanna Leben und Kunst, dále tehdy významnou publikaci Kunst unserer Zeit, redigovanou W. Grohmannem, také Estetiku Maxe benseho, konečně z těch nejdůleţitějších od Marcela Briona Geschichte der Abstrakte Kunst. Eseje Maxe benseho Uměleckost a angaţovanost přeloţila maminka kolem roku 1970 zvláště krasopisně, ještě neexistovaly počítače. M. Bense napsal, ţe „umělecké dílo mŧţe pozměnit svět větší silou neţ sám umělec“. Tím si mne naprosto získal, protoţe mi připomněl statečnost našeho bohumila Kubišty, jeho poměrně u nás 33
osamělé prosazování duchovní síly umění. Angaţovanost bense vysvětluje jako proces, který předpokládá rozhodnutí, tu vţdy hraje roli individuální vědomí, které jedná v poli mezi platonickými ideami a empirickými fakty. To bylo tehdy pro mne hodně dŧleţité, cítila jsem potřebu soustředit se v samotě na svou práci, nepatřit do skupiny. Max Bense rozlišuje čtyři aspekty angaţovanosti: existenciální, politickou, intelektuální a artistní. To mne tehdy hodně zaujalo a inspirovalo, neboť to pomáhalo pochopit lépe svou vlastní pozici v naší zemi. Moje fantazie mi při té četbě ukazovala, jakou cestou v Budoucnosti bych mohla směrovat výrazy myšlenek a cítění. - - Intelektuální angaţovanost se mi zdála být nejvíce idealistická: svět se podle benseho jeví zajímavým z hlediska spirituelní čistoty principŧ, nikoliv jejich simulací v realitě. Rozhodnutí myslící bytosti o poţadavku nejlepšího moţného světa spadá do teorémŧ v oblasti výzkumŧ, říká Max Bense. Pak tedy angaţovanost artistní je vlastně pro nejpracovitější umělce: zavádí kategorii experimentŧ do duševní práce, a je objektovým sdělením. - I kdyţ Bense myslí to vše pouze o psaní, tedy o literární činnosti, přeci jsem si dokázala představit platnost jeho myšlenek i pro výtvarný svět. Velmi mne zaujaly jeho tři eseje o Maxu Billovi, v nichţ napsal, ţe konkrétní malba a sochařství vystoupily z hermetického prostoru umění a staly se veřejným a společenským fenomenem. Nefungují jen v metafyzickém či existenciálním systému, ale vytvářejí prostředí lidské civilizace, individuálního designu a moderního světa signálů. Max Bill sám tvrdil, ţe „umění má tvořit předměty duchovní spotřeby“, a podle benseho se tu výrazně projevuje Hegelovo myšlení. Max Bill říká: “Konkrétní je skutečný, jsoucí, viditelný a hmatatelný objekt. Učinit abstraktní ideje, vztahy, myšlenky viditelnými, to je konkrétno“. Obsahem jeho konkrétní malby jsou barvy a formy (tvary). Malba nemá co do činění s děláním viditelného, ale s vnitřně tvořenou viditelností. Bense tu definuje i krásno: „Zde smyslové kvality fungují jako materiální znaky, a tak konstituují umělecké krásno“. Hovoří tu i o signálech, znakovosti uměleckého díla, a to mne povzBudilo, protoţe tehdy vznikaly mé barevné kresby a obrazy z cyklu Znaky, Erby, pak obrazy a návrhy - projekty k utváření prostředí (Sny o civilizaci, Architektouny, dále pak prostorové grafiky, kinetické objekty aj.) Přivezené kníţky zajímaly okruh přátel a mohla jsem si díky výměně zapůjčovat jiné věci. Mám zapsány seznamy knih, které potřebovali přátelé dovézt ke studiu, např. PhDr. Jiří Němec si psal o Gadamera a jiná díla současných filozofů. Vţdy jsem jim vše přivezla. - Ale při studiu publikací o současném umění, hlavně při prohlíţení reprodukcí jsem nenacházela takřka nic, co by mne uspokojovalo, co by znamenalo ono původní a pravé slovo, které je třeba říci, takový výraz, který by byl východiskem z našich zmatků, tragedií, bolestí a úzkostí, výraz, který by posiloval naše myšlenky a základní duševní síly. Viděla jsem v zahraničním výtvarném umění spoustu odvozenin surrealismu, spoustu bizarních a morbidních asambláţí ze všeho moţného, spoustu výrazů zuřivosti a psychických poruch, spoustu patologických projevů a divokých akcí, fotografií ze surových performancí, v nichţ se zraňovali lidé, zabíjela zvířata, tekla krev, a tyto činy se v Evropě a Americe vydávaly za uměleckou činnost. A také jsem viděla hodně okázalého pop - artu, ale to vše pro mne znamenalo, ţe ten autor či autorka podléhají svým náladám a nedokáţou se ovládnout, jen vědomě provokují ostatní a bezuzdně těţí z lidských citů a nedávají ţivotu - ani svému - ţádný smysl, natoţ úctu. Proti oblasti předráţděného, hysterického, neurotického, aţ patologického výtvarného výrazu jsem hledala protiváhu: klidovou oblast inspirace čistými zákony 34
geometrie, vyjádření řádu nebo touhy po něm, potřebu síly a jistoty. O podobných snahách jsem četla v mnoha vyznáních světových a našich malířů a sochařů 20. století, jejichţ myšlenky v 60. letech přeloţil Dr. M. Lamač. Tehdy vyšly Kubištovy a Van Goghovy dopisy, staly se pro nás biblí. Nezvykle silně na mne působily Einsteinovy myšlenky, které tehdy vyšly česky, jeho myšlenky o projevení nejvyššího kosmického principu. Sledovala jsem se zaujetím objevy atomové fyziky, kvantové mechaniky, s úţasem jsem četla Jungkovu knihu o atomovém výzkumu Jasnější neţ tisíc sluncí. Píle a ţivotospráva těchto nadšenců vědy mi byla motivací. V mém zájmu o tuto oblast pevného řádu v myšlení mi pomohlo i to, ţe matka byla řadu let zaměstnána na Matematicko - fyzikálním ústavu Karlovy univerzity, kde jsem mohla naše špičkové matematiky a fyziky vidět na vlastní oči - scházeli se totiţ u maminky na kafe a na kus řeči. Jako studentka jsem nemohla tyto sedánky zaţít často, ale maminka mi o nich vyprávěla a tak jednou za čtvrt roku se mi vţdy podařilo u toho být. - Psala anglicky mezinárodní matematický časopis a všechny vzorce ručně vykreslovala. Vědci si jí velmi váţili a byla rovnocenným členem jejich okruhu. Setkala jsem se tam vícekrát s prof. Vopěnkou, prof. Matulou, prof. Fabiánem a dalšími a mohla jsem naslouchat jejich debatám. Z knihovny MFÚ, kterou maminka pořádala (dělala pro vědce rešerše z kaţdé publikace) jsem si mohla pŧjčovat. Nejvíce na mne Udělala dojem tlustá nová matematická a geometrická kniha o prostorové deskriptivě (to byl mŧj koníček na střední škole), obsahující desítky krásných výkresŧ konstrukcí prostorových geometrických těles v červené a zelené barvě. Na ty se muselo dívat přes červenozelené brýle a konstrukce vystoupila nad povrch bílé stránky a vytvořila nesmírně krásný a sloţitý prostorový útvar, na němţ jsem mohla oči nechat. Vypŧjčila jsem si tu knihu a ukazovala svým návštěvám v ateliéru tato nová kouzla konkretní geometrie. Okouzlila mne také vizionářská kniha umělce, jehoţ dílo mne zaujalo systémem permutací a variací, které programově rozvíjel. Byl to VIKTOR VASARELY, jehoţ práce jsem vyhledávala ve všech galeriích současného umění, kam jsem v cizině přišla. Na cestách jsem koupila jeho malé dílko o utopickém městě Budoucnosti, které mne v 70. letech vedlo k pokračování v cyklu UTOPEIA - SNY O CIVILIZACI. Oceňovala jsem jeho univerzálnost v myšlení i cítění, smysl pro bratrské vztahy a jednotu lidí. - V posledním období svého ţivota zakoupil starý zámek, zařídil tam ateliéry a tiskárnu a nechal spolupracovníky vybírat podle vzorníku s čísly kolečka nebo čtverečky potřebné barvy a dosazovat je na čísla, která Vasarely napsal na kresebných předlohách svých grafik. Taková mechanizace manufakturou mi byla proti mysli. Velmi pamětihodné jsou i vlivy, které na nás měl prof. Kotalík, významný český teoretik přednášející na AVU dějiny umění. Jeho přednášky byly nabité poznatky o moderním umění 20. století, hlavně západním. - Nechal Udělat stovky diapozitivŧ, které nám odpromítal s bravurním komentářem, při němţ ţongloval s krabičkou cigaret a točil se kolem své osy, navíc recitoval zpaměti dobové verše vţdy v originále. Tak jsme jako jediní studenti ze všech vysokých škol věděli podrobnosti o všech nových směrech ve výtvarném, umění, malbě, plastice, ale také nás naučil cítit, co to je současná architektura. - Bylo to neuvěřitelné, protoţe tyto znalosti o západním světě byly tehdy ideově a politicky nepřípustné. Jeho asistent mi po letech řekl, ţe se s Kotalíkem často báli, kdy je soudruzi pozvou k výslechu a zakáţou tyto přednášky. Bylo to to jediné, co nám škola dala, neboť místo filozofie umění nám přikázali poslouchat marxistickou ekonomii a dělat z ní zkoušky. Prof. Kotalík měl ohromný zájem o mladé lidi a doporučoval jim individuálně, co by 35
měli studovat a kde se to seţene. Vybíral si velmi nekonvenční situace, obvykle na povinných exkurzích, kde se toulal vzadu v černém haveloku s kápí, s pampeliškou v klopě, a stahoval nenápadně zadní voj studentstva na posezení do hospody. Mně se jednou povedlo projít s ním sama celý park v Kroměříţi. Při tom mi Udělil neocenitelné rady, které jsem všechny vyuţila, a myslím, ţe dobře. Nejvíce si pamatuji, jak mi důrazně doporučoval číst demla, Čepa, Florianovy edice, Leona Bloye i Březinu. Prohlásil, ţe o nich se v Budoucnosti Bude hodně mluvit a psát, ţe jsou nedoc.eněni. - Ptala jsem se, co soudí o tom, jak noviny odsuzují kybernetiku jako špatnou burţoasní pavědu. On mi naopak doporučil číst Abrahama Molése, vyprávěl mi o souvislostech současné fyziky a matematiky s kybernetikou a nechal si vylíčit, o co se zajímám a co jsem četla. Hovořili jsme i o mé chystané diplomní práci, o Kafkovi a jeho světě v našem světě. - Musím uznat, ţe tady prof. Kotalík projevil vřelý zájem, chuť pomoci a soucítění s našimi nejistotami, snaţil se s námi řešit problémy. - Také kdyţ přátelé měli těţkou situaci, ţe kvůli reprodukcím jejich obrazů v západním časopise měli být na příkaz StB vyhozeni ze studií na AVU, prof. Kotalík je obhájil a skončilo to pouze důtkou. Brzy po studiích jsem měla to štěstí, ţe jedna česká kunsthistorička z Mnichova, s níţ jsem se seznámila, mi předplatila na několik let známý časopis Kunstwerk. Chodil mi i do Č. Budějovic a byl to pro mne velmi cenný pramen informací. Tam jsem se dočetla po r. 1968 i o tom, jak se v Německu vydaly Koblasovy grafiky v krásném albu, jaké jsou kde výstavy a mezinárodní přehlídky a co si myslí o tom teoretici i co čekají filozofové od umění, jaké vyšly knihy a katalogy. Mezi pamětihodné vlivy patří i některé výstavy, které jsme jako studenti zaţívali společně, ale prohlíţeli individuálně. Navzájem jsme si říkali, co se „musí vidět“, byl to takový nepsaný zákon a snaţili jsme se jej dodrţet. Důleţité výstavy Během mého studia na AVU jsem viděla z prací mých starších spoluţáků „somráků“ - dnes slavné přehlídky malířského a sochařského strukturalismu Konfrontace I. a II. a výstavu D (Daemona), na nichţ jsem si opakovaně uvědomovala nové moţnosti výrazů ve hmotě pro duchovní vývoj. Manifestací tzv. českého strukturálního umění byla výstava Medkových obrazŧ a Koblasových soch v r. 1963 na zámku v Teplicích. Pamatuji si, jak Medkovy obrazy vyzařovaly silné energie - působily na mne jako tvarové zářiče, oceňovala jsem jejich barevnost, zatímco Koblasova spalovaná dřeva se zejícími otvory byla pro mne schránami úzkosti, zoufalství, strachu, bolesti, upomínkami na duchovní útlak, který jsme cítili tehdy všichni. Neobyčejná atmosféra, kdy snad několik set lidí z celé tehdejší ČSR přijelo na vernisáţ, mi dala pocit velkého společného vědomí, v němţ jsme stále spojeni, a přesto dovoluje kaţdému z nás vyvíjet se a růst svým vlastním způsobem. Velmi důleţitý byl cyklus výstav, který pořádala Národní galerie v době našich studií na AVU. Byl to výborně připravený přehled Zakladatelé českého moderního umění, a to na pokračování v Jízdárně praţského hradu, tam jsem chodívala vícekrát na kaţdou výstavu a prohlíţela jsem obrazy hodně zblízka. Bylo to cenné tím, ţe jsme mohli vidět práci Osmy ve velkém celku, vystopovat vzájemné vlivy v určitých letech, uvědomit si společná témata, poučit se o technice malby, o kompozici. Cenné bylo i vystavení některých kreseb k obrazům. Nejvíce si pamatuji obrazy Kubištovy a Fillovy, jeho kresby a grafiky, na Zrzavého, Procházku, Longena. Před očima mám dodnes (z druhé části výstavy Zakladatelů) neznámý cyklus obrazů podzimu od Jindřicha Průchy, které byly úţasně široce malovány a při pohledu z většího odstupu vytvářely společně zářivou barevnou škálu. Neobyčejně mne zaujala výstava ruských kinetistŧ na Karlově náměstí, kterou 36
jsem si celou vyfotografovala. Na cestách do Německa jsem viděla řadu slavných sbírek v galeriích a některé přehlídky současného umění. Dodnes si pamatuji na výstavu slavné německé skupiny ZERO v Dusseldorfu, jejich otočné svítící mechanismy, které vrhaly kouzelné odlesky a reflexy na celý prostor. Projekt Sahara (Heinz Mack), kde na poušti stály vysoké lesknoucí se tyče v pravidelných řadách, působil na mne jako závod s nekonečnem. Dokonce pojetí kovových plastik jako hudebních nástrojů svádělo ke zvukové hře desítky návštěvníků. Otočné objekty a reliéfy G. Ueckera, plné dlouhých hřebíků, nejprve černé, později celé bílé, měly v sobě vysoký bionický systém a řád. V Dusseldorfu jsem navštívila jeho ateliér a dostala jsem podepsané katalogy. Hodně se ptal na stav umění v tehdejším Československu, protoţe sám emigroval z DDR a první dny pobytu v západním Německu spal pod mostem. Vyprávěl, jak je to velmi drahé dělat umění, jak má velmi vysoké nájemné za ateliér. V jeho pracovně byly srovnány šanony s doklady o jeho práci v několika policích od země aţ ke stropu. Kromě toho měl pronajatou tovární halu. Navštívila jsem i sochaře a malíře českého původu O. H. Hajeka, jeho vztah k barvám a prostoru mi byl sympatický a dobře jsme si česky pohovořili. Měl v ateliéru veliké konkrétistické objekty, plošně zbarvené základními sytými barvami, několik velkých obrazů, fotografie jeho architektonických řešení veřejných městských prostorů. Cítila jsem v tom více slovanské srdečnosti, více citlivosti k prostředí, neţ u jeho německých současníků. Ve stejném dni a hodině se tam náhodou objevil Marian Čunderlík ze Slovenska. Vyprávěli jsme o našich moţnostech výstav, o undergroundu, o filozofii, o tom co se u nás můţe a nemůţe. O. Hajek měl za několik let výstavu ve Špálově galerii v Praze, tam jsem jej pozdravila na vernisáţi. V Kolíně n. R. na velké stálé výstavě současného světového umění jsem viděla i velkou průchozí zářivě barevnou sochu ţeny od Niki de St. Fall, a podobně hravě na mne působily veselé měkké instalace s míči od Yaoi Kusamy v prostoru ze čtyř zrcadel, v nichţ se tečkované míče odráţely do nekonečných stále se zmenšujících prostorů. MEZINÁRODNÍ PŘEHLÍDKA DOCUMENTA IV KASSEL 1968 dávala reprezentativní přehled o nejsoučasnějších tendencích v umění celého světa, coţ bylo zaručeno věhlasnými kurátory. Mohla jsem vidět tuto obrovskou přehlídku ve třech palácích díky pozvání do Hamburgu, kde jsem podepisovala vydání tři mých grafických listů pro Griffelkunst Vereinigung. Bylo snadné zajet si do Kasselu a díky honoráři za grafiky jsem mohla zakoupit i katalogy. O významu DoCUmenty mne poučili přátelé v Praze, jela jsem tedy dobře připravena. Nejvíce mne šokovaly bizarní, aţ morbidní interiéry Kienholzovy, neměla jsem vůbec zkušenost s takovými formami, které působí hrůzu, odpor a děs, neuměla jsem si vysvětlit, proč vlastně vznikly a proč jsou na světové přehlídce. Také se mi ukazovalo, jak mohou být některé formy prázdné, bombastické, přehnaně velké, jiné vědomě provokující - ale to byl bohuţel také celý jejich pomíjivý smysl. - Christův 85 m vysoký zabalený sloup, válec z polyetylenu, nafouknutý heliem, čněl v parku nad Budovami výstavy a celým Kasselem jako připomínka formátem největšího umění na světě. Viděla jsem obrovské plošné malby opálených ţen malíře reklam Lichstensteina, první výtvory pop - artu R. Hamiltona, technicky bohaté grafické experimenty a objekty Rauschenbergovy, obrovské serigrafie Paolozziho. Vidím se dodnes, jak uţasle stojím u Césarova obrovského palce z lesklého bronzu, který roste přede mnou ze země a sahá mi nad hlavu. Jiný, bílý, z umělé hmoty, a menší červený stojí opodál. Vymyšlené stroje TIng.uelyho, které pracovaly samy, někdy i kreslily, byly celé černé a působily jako ţivé organismy. Bylo tam opravdu mnoho děl, která úmyslně různými způsob chtěly překvapit a šokovat, případně pobavit diváky, - a to byl také jejich 37
jediný smysl a důvod k bytí. - Skutečně s pocitem krásy a okouzlení jsem hleděla na světlé a lesknoucí se objekty kinetistů, na malby, často veliké, na barevná a plastická díla konstruktivistů a barevné veliké objekty hard - edge autorů z desítek zemí Evropy, Ameriky, Afriky, Asie, Austrálie. Podíl těchto tendencí byl převaţující a vystavovali tu i umělci od nás: Kolář, Dobeš a Sýkora. Dobeš tři světelné objekty, Sýkora vzdušné reliéfy z krátkých odřezů kulatých trubek z novoduru. Obojí bylo krásně nainstalované a vzbuzovalo pozornost diváků. - Viděla jsem antropometrie Yvese Kleina a jeho zářivě modré monochromy, Newmannovy vertikální pruhy a Nolandovy horizontální pruhy, Lohseho systémy barevných řad, Lenkovy plastické systémy obrovských zakulacených čtverců ve vrstvených řadách z aluminia v přírodě, velká plátna Kellyho, který se zúčastnil výstavy Konkrete Kunst v Zurichu r. 1960. Zaujaly mne konstruktivistické bílé formy Izraelce Kadishmanna, ocelové hranoly JUddovy, ohromné základní geometrické tvary na plátnech Američana Al Helda, pomalované konkretistické dřevěné formy sochaře Goeschla, kterého jsem navštívila předtím na Akademii umění ve Vídni, slavné čtvercové kompozice Albersovy, environment Alvianiho z velikých polovičních válců z leštěného hliníku, kde se v konkávních a konvexních formách odráţely a deformovaly postavy diváků. Jako environment působily obrovské neonové tvary od Chryssy, zrcadlový prostor Megertův, Samarasova veliká krychle ze zrcadlových ploch s jehlany na bocích. Domnívám se, ţe tehdy tam bylo zhruba tak z 50 % vystaveno umění konstruktivistické, geometrické, konkrétní a kinetické. To vše ovlivnilo mé směřování ke hledání řádu. - Hledala jsem jej skrytě, kromě kompozic kreseb, obrazů, grafiky a objektů také ve filozofii a ve cvičení jógy. Během studií na AVU jsem si vytvořila pevný pracovní reţim, k tomu jsem si studovala psychologické knihy o organizaci a technice duševní práce. Nepřestávaly mé nákupy v antikvariátech, kdyţ jsem i později s dětmi navštěvovala matku v Praze. Vzpomínám, jak mne nadchlo, kdyţ se mi podařilo sehnat krásné vydání Herdera z I. republiky nebo knihy Croceho, staré vydání Kubištových úvah a esejů o umění, Claviculae Salomonis, Angela Silesia, Jana z Kříţe nebo ročníky prvorepublikových Volných směrů na křídě, v nichţ byly úţasně psané studie teoretiků umění a mnohé úvahy i vyznání samotných umělců. Kupovala jsem i starší literární časopisy - Kvart, Musaion, florianovská vydání filozofů atd. - To v době, kdy se místo filozofie umění na vysokých školách učila marxistická ekonomie, bylo hodně potřebné, vţdyť antikvariáty byly daleko důleţitější neţ školní knihovna. Pamětihodný vliv měl na mne v 60. létech kontakt s moderními katolíky kolem P. Reinsberga, v jeho kanceláři na faře u Týna jsem se setkala s mnoha zajímavými lidmi - s hudebním skladatelem Janem Klusákem a jeho paní, kteří byli pak svědky na mé svatbě, s mladým Smetáčkem - jazzmanem a jeho sestrou, s některými filozofy, psychiatry. Dokonce i s českou šlechtou, ţijící v tehdejším západním Německu, ukázali se jako neobyčejně srdeční a velmi všestranně vzdělaní lidé. Pozvali mne k sobě a díky jim jsem mohla navštívit Kolín, Mnichov, Essen, ale i nejstarší románský korunovační chrám v Cáchách.
MOJE STUDIO SOCIO - PSYCHO - PROSTORU / NOVÉ KONCEPCE V r. 1978 jsem se zabývala dvěma výstavami: Výstava Čs. grafika, Galerie ZPAP, Krakov, Polsko (Album 40 umělců, vydal Ing. Ivo Janoušek) Mezinárodní výstava a veletrh keramiky a skla, Valencia, Španělsko 38
Moje účast na těchto výstavách byla svazovými straníky a StB sledována se značnou nevraţivostí. Nechápali, ţe ukazovat úroveň naší grafiky v Polsku je věc přátelství a prestiţe, nikoliv politiky a ţe fotografie mých keramických reliéfŧ na stěnách našich restaurací a cukráren nemohou ohrozit naše socialistické zřízení. Funkcionáři SČSVU mi to rázně vytkli, se zvoláním, jak jsem si to mohla vŧbec dovolit! Odpověděla jsem, ţe výstava ve Valencii byla předem oznámena v našem výtvarném časopise a doplněna výzvou k účasti a přesnou adresou, co a kam se má zaslat do kterého termínu. Přesto jsem své práce dala schválit na komisi ČFVU před odesláním do Valencie a bylo mi to povoleno, tak jaképak problémy? O výstavě v Krakově jsem hovořila jako o přátelské akci, kterou zorganizovali sami soudruzi z polského svazu výtvarných umělcŧ, coţ byla samozřejmě pravda. Zmínila jsem i to, ţe výstava podpořila dobrou pověst českého umění a zmírnila totální neinformovanost polské strany. (Ţe ta neinformovanost byla zpŧsobena dlouholetými zákazy z české strany, to jsem raději neříkala). Takové společenské akce jsem chápala jako součást mých uměleckých aktivit v sociální sféře. Asi v polovině r. 1976 jsem si sama zaloţila STUDIO SOCIO - PSYCHO - SPACE, zkratka SPS STUDIO SOCIO - PSYCHO - PROSTORU, v němţ jsem zkoumala, za jakých okolností v současném ţivotě vzniká umělecké dílo, jakou atmosféru potřebuje, jaké reakce v psychice mŧţe vyvolat . A všechny ty reakce okolí byly pro mne nepostradatelnou součástí uměleckého díla. Patřily sem mé výstavy i moje činnost v kurzech v Domě kultury v Č. Budějovicích, i reakce svazových funkcionářů, nebo reakce na mou NOVOROČENKU PF 1977 / PO PODPISU CHARTY 77 / , která byla zmenšenou reprodukcí fotografiky Moje vlast s pomníky / My country with monuments. Tu byly vytištěny anglicky názvy pomníků: pomník diktátora, pomník imperátora, pomník vězení, pomník manipulace, pomník melancholie. Také jsem tam dala název STUDIO SOCIO - PSYCHO SPACE. Technika fotografiky mi umoţnila tisknout mystifikace novinových zpráv. Byl to vlastně portét naší planety, fotografovaný z velké výšky, reportáţ o velké katastrofě, kdy na zničeném povrchu se tyčí obludná monstra - hrozivé symboly velké pomníky v naddimenzovaném měřítku / např. výška 1968 m / . Novoročenku mi tiskla tiskárna ze štočku, písmo vysázeli, náklad byl 500 ks. Rozeslala jsem je po celé republice, ale i do zahraničí, nevím, zda tam došly. Spíše byly zachyceny cenzurou, jak předpokládám, neboť za nějaký čas si mne předvolali opět k výslechu na českobudějovickou StB. Také mj. se ptali, co znamenala ta novoročenka, proč jsem to Udělala a rozeslala. Vysvětlila jsem, jak po léta sleduji denní tisk a ţe mne hluboce dojímají zprávy o ničení naší planety jak zplodinami a toxickými látkami, tak zbraněmi hromadného ničení. Ţe v novinách jako je např. RUdé právo, je denně nejméně šest takových hrŧzných zpráv a ţe podle usnesení výboru SČSVU jsme vázáni jako umělci, abychom vycházeli ze ţivota a bojovali za nejušlechtilejší lidské hodnoty. Proto moje výtvarné výrazy zobrazují planetu v takovém stavu zničení po atomové válce, kde nezbývá nic neţ stavby a pomníky, vše ţivé je zničeno. To mám právě z denního tisku a nedávno mŧj desetiletý syn mi donesl ukázat dětský časopis ABC, v němţ bylo podrobně nakresleno schéma atomové bomby, a v dlouhém článku četl vysvětlení, jak bomba funguje. To mne vyděsilo k smrti a od té doby jsem začala hledat výraz pro takovou hrŧzu. 39
Ptali se mne, proč uţívám anglický jazyk. Odpověděla jsem, ţe proto, aby ti, kteří působí na Západě tyto negativní jevy, tomu porozuměli - a dodala jsem, ţe mám na mysli kapitalistické koncerny jak naftové, tak zbrojařské a vlády, které vyvíjejí atomové pumy. Pánové z Budějovické StB byli velmi vzdělaní, měli tam vysokoškolské odborníky na umění a estetiku, moc mi toho pověděli. Ale kdyţ jsem je zvala, aby přicházeli častěji do mého ateliéru, ţe mají o umění daleko větší přehled neţ současný předseda Svazu výtvarníků, a ţe bychom z jejich znalostí mohli čerpat pro svůj další vývoj, ukázali mi na dveře a strkali mne ven. - - Nevím proč, já jsem to myslela upřímně. - A dodnes nevím, zda mi ty mé fantazie uvěřili. - Vím ale jistě, ţe mne tehdy osvítil jakýsi zvláštní duch porozumění, díky němuţ jsem mohla okamţitě zaimprovizovat obstojný teoretický výklad, ačkoliv pravý smysl cyklu VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE Byl daleko tragičtější a katastrofičtější a zasahoval právě do nejbolestivějších citŧ naší generace: cítila jsem, ţe dělám symboly krutého duchovního útlaku a fyzického násilí, jimţ byli vystaveni mladí i starší stateční lidé kolem Charty 77, mezi nimi i mí přátelé a přítelkyně. Přeneseně trpěl celý národ ve vězení za ţeleznou oponou, všichni jsme byli stále manipulováni. ZKUŠENOST Z VÝSLECHŦ NA STB Č. BUDĚJOVICE 1978 BYLA PRO MNE OVĚŘENÍM SMYSLU MÉ PRÁCE: POCHOPILA JSEM, ŢE PÁNI Z STB CÍTILI VÝZNAM TĚCH SYMBOLŦ SPRÁVNĚ - TAKÉ TAK, JAKO JÁ!! A TO BYL NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH MÉHO SOUKROMÉHO STUDIA SOCIO PSYCHO - PROSTORU UMĚNÍ V MÉM ŢIVOTĚ!!! V tomto období cykly mých prací, ať kresby, grafiky či obrazy, nesou v pravém dolním rohu označení SPS. Často jsem uţívala linkované tabulky, jakou označovali architekti své projekty. Tu jsem rýsovala podle pravítka do kreseb, do krytu na lept, i do rohu obrazů. Mají to tak i Andělé z Polska, Situace člověka, portréty mého syna a dcery, mají to projekty všech pomníků v kresbách i grafice. Také velké kresby cyklu Země Voda - Kameny a některé obrazy. Na prostorové zdůraznění myšlenky pomníků člověka jsem pouţila mých malých modelů z pálené hlíny a začala jsem kreslit a realizovat projekty větších modelů, tentokrát ze dřeva. Pomáhal mi s nimi kamarád tesař a řezbář, který také se mnou pracoval na realizaci obří šachové hry pro sportovní areál Orlík. Pro modely pomníků měl uleţelou lípu. Podle mých projektových kreseb v měřítku 1: 1 vyřezal hrubou formu motorovou pilou, já jsem pak dopracovávala jak povrch, tak i vnitřek soch řezbářskými dláty doma. (Totiţ při těch výstavách v Munsteru jsem mohla koupit sadu výborných dlát z té nejlepší oceli.) Tak se dobře pracovalo. Vzpomínám si, ţe v ateliéru ohromného bytu na hlavním českobudějovickém náměstí jsem sedávala odpoledne u poloţené dřevěné sochy pomníku - a řezala, zatímco syn seděl na ní a opakovali jsme spolu úkoly, učili se vlastivědu, dějepis nebo fyziku. Pozice a váha syna byla potřebná, neměla jsem ţádný svěrák, aby sochu Drţel při práci. Tak uţ jako dítě byl František Štorm významnou oporou českého umění. Za odměnu si směl hrát na klavír - měli jsme v ateliéru křídlo - a on sice neznal noty, ale hudební nadání měl, to se musí nechat. (Později při studiích v Praze na VŠUP pořídil vlastní skupinu The Masterś Hammer, kde zpíval na vlastní texty a hrál kytaru, rovněţ bez znalosti not). Ve spolupráci s mým synem vznikl tak model Pomníku diktátora, model ŠKLEBU ( - Pomníku ztrácení tváře) a dvojitý model Pomníku manipulace. Ten měl vnější povrch hezky hladký, celkový tvar vypadal jako zvětšená figurka z dřevěné soupravy 40
hry Člověče, nezlob se. Povrch jsem nakonec vybrousila do hladka a napustila voskem, ale vnitřní formy byly o to strašnější. Tato socha je totiţ otvírací, ze dvou identických polovin. Člověk si ji můţe otevřít a zase zavřít nebo postavit ty části do jakékoliv kontrapozice. Tím je myslím ta idea manipulace ještě zmnohonásobena. U všech těch věcí byl nejdŧleţitější vnitřní prostor a jeho komplikovaný, hrŧzně pŧsobící povrch: Drsné a sloţitě modelované formy, kterým jsem se učila specielně na kostech lebek mamutŧ. Jela jsem si je kreslit do Muzea na Václavském náměstí do Prahy a děti jsem vzala ssebou. (Tehdy jiţ byly na to zvyklé z mých dětských kurzŧ, chodili jsme se skupinami kreslit ven nebo do muzeí.). Při dokončování vnitřních forem plastik jsem pouţila i ohně, vypalovala jsem tvary uvnitř letlampou, aby dostaly ohořelý charakter. Celá ta práce pořád Drţela výraz silou hrŧzy a zděšení nad krutým psychickým poníţením národa, zbaveného svéprávnosti, ve svých nejlepších jedincích mučeného a pronásledovaného. V r. 1978 se Udála ještě pozoruhodná politická machinace s mou výstavou. Díky dobrým lidem na domě kultury v Čes. Budějovicích jsem počátkem roku mohla uspořádat VÝSTAVU GRAFIKY ADRIENY ŠIMOTOVÉ. To nemělo sebemenších následkŧ, ačkoliv v Praze ADriena vystavovat nesměla. O několik měsícŧ později tamtéţ Jiří Valoch otvíral mou výstavu HALASIANA, ta však vzBudila nevoli ve stranických orgánech a byla po týdnu zavřena. Doslechla jsem se, ţe výstavu navštívil proslulý komunistický předseda Jč Svazu výtvarníkŧ a prý těţce nesl Halasovy verše, napsané u kaţdé grafiky a kresby, zřejmě pochopil jejich význam příliš aktuálně, nejen jako bytostný nesouhlas s obsazením naší země německými nacisty. Ačkoliv tedy ve společenském ţivotě hodně politicky přituhlo a zřejmě reţim proti mně zavedl různá omezení a sankce, skoro jsem o nich nevěděla nebýt několika tvrdých výslechů na jihočeském ústředí StB. Pamatuji si dodnes ţivě, jak mi namířili do očí tři reflektory a krouţili kolem mne jako vlci, zatímco jsem se jim v duchu smála. Vţdyť jak můţe sama ţena s dvěma malými dětmi způsobit újmu jejich státu nebo jej dokonce rozvrátit? Jediné, co mi zanechalo opravdu děs v duši, byl fakt, ţe dva pánové v černém měli od mého bytu klíče a chodili do něj. Říkala mi to sousedka, ţe je viděla. A sama jsem to proţila, kdyţ jednou dopoledne jsem zaslechla šramocení klíčŧ ve dveřích bytu. Naštěstí jsem měla zvyk, ţe jsem zamkala zevnitř a klíče jsem nechávala v zámku. V tu chvíli jsem si lehla v předsíni k těm dveřím a ztuhlá jsem čekala, co bude. Ale dovnitř se nedostali a odešli. To byl jediný šok, který mi zpŧsobili doopravdy. Vŧbec mi nevadilo, ţe se mi přehrabovali v dokumentech a knihách, neměla jsem doma nikdy nic, co by souviselo s Chartou, ani s politikou. Dokonce jsem nechávala svá okna bez záclon, aby mohli dovnitř vidět z protější strany náměstí a kontrolovat, jak pracuji. Nelíbilo se jim, ţe do noci svítím. Tak toto jsem jim řekla. Věnovala jsem se dál naplno svým aktivitám. Jezdila jsem pravidelně na semináře jógy, někdy jsem tam vedla skupinu výtvarné kreativity, jindy přednášela na konferencích ZRTV o estetické výchově a cvičení. Později - v r. 1986 - jsem se stala ţačkou skutečného indického Mistra. Jógovým přátelům jsem pomáhala s organizací setkávání ve městech po celé ČSR. Byly to semináře a konference pro několik set lidí, zejména na Slovensku v 80. letech. V klidu jsem se starala o děti a jejich školní povinnosti, pracovala na zakázkách pro architekturu a hlavně na svých věcech - byly to obrazy, kresby a grafiky cyklů, jejichţ obsahy a smysl stál diametrálně proti sobě - Vize zničené civilizace a uTOPEIA Sny o civilizaci. Objevila se mi nová moţnost práce se slovem: album OBLAKA představuje poslední 41
Máchovy verše z Máje v našem současném ţivotním prostoru, které jsem zpracovala pomocí koláţí z fotografií a domalovávala či dokreslovala. Pro mne to znamenalo skrytý protest proti totalitnímu reţimu, pouţívala jsem i fotografií ze Svaté země, které mi zbyly z knihy reportáţí o posledních třech dnech Kristova ţivota (americký autor), kterou jsem dělala pro Vyšehrad. - Myslím, ţe ty Máchovy nádherné verše o vlasti, které ze školy asi všichni známe nazpaměť, se na pozadí ohromného prostoru pouští Palestiny staly symbolem touhy po duchovní svobodě, za kterou mnozí dali ţivot ještě potom. - - „Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob mŧj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, širou tu zemi…. “ Následovaly projekty a koncepty skupinových her s objekty GAMES. K tomu mne inspiroval HuizIng.a a Eric Berne. Také jsem začala spolupracovat s výbornou skupinou amatérského divadla v Domě umění v Českých Budějovicích, kde jsem jiţ několik let vedla výtvarné kurzy. GAMES si vyţádal reţisér tohoto souboru, povoláním psycholog. Dělala jsem pro ně výpravu, scénu a plakát pro hru J. Préverta „Roura k rouře pasuje“, coţ vyznělo celé jako dadaistický skeč a bylo velmi dobře přijato. Poté ještě jsem dělala scénografii a kostýmy pro jednu hru o středověku a svobodě, kde jsem hrála slepého flétnistu a naučila jsem se tenkrát i na flétnu hrát. Kvůli mé spolupráci s divadlem jsem studovala scénografii a půjčila jsem si z vědecké knihovny ročníky časopisů ACTA SCENOGRAFICA, které měly nezkreslené informace o progresivních proudech ve světě, o detailech scénické práce, rozbory představení, nové formy práce s tělem. Vznikly mé projekty HRY S OBJEKTY. V nich jsem navrhovala akce s průhlednými lehkými konstrukcemi, vyrobenými z Drátu / tyčoviny / , potaţenými průhlednou folií. Představovaly různé stavy duše, emoce, agrese, obranu, smíření, soustředění, boje mezi skupinami. Inspirací mi byla kniha psychiatra Erica Berneho JAK SI LIDÉ HRAJÍ. BYTOVÉ VÝSTAVY / PRAŢSKÝ A BRATISLAVSKÝ UNDERGROUND V UMĚNÍ Zjara 1978 přijel z výkonu vojenské sluţby PhDr. Petr Rezek, filozof z okruhu Němcových, a zastavil se u mne v ateliéru v Č. Budějovicích. Mé věci se mu hodně líbily a uspořádal brzy potom bytovou výstavu OBLAKA u sebe v Praze. Poté ve dnech 2. - 13. 4. 1978 se konala jeho přičiněním stejná bytová výstava v Petrské 4 v Praze I. Ta akce mne ujistila, - i kdyţ v mém malém mikrosvětě, - ţe mé myšlení nalézá odezvu, a zájem několika našich filozofů mne velmi těšil. Byla to taková podpora, kterou jsme si poskytovali navzájem, v tom hnutí, které se nazývalo underground podle toho, ţe jsme se stýkali a pracovali ve skrytu, neveřejně, naprosto nezištně, vlastně z čistého nadšení. Tím, ţe OBLAKA manifestovala nové pojetí myšlenky svobody a volnosti na skrytých metaforách Máchových veršů, byl postaven jakýsi neviditelný most mezi obrozenectvím a naší dobou a tak bylo skutečně potřeba, aby se toho nadřízené kulturní a stranické orgány nevšimly, - a přesto, aby to několik přátel vidělo. Bytové výstavy se dělaly v Praze, ale i v Brně, Bratislavě, také v Olomouci a Ostravě. Málo se o tom vědělo, coţ bylo v té kruté době jen dobře. V Bratislavě jsem poznala ateliéry a výstavy okruhu kolem Jankoviče, R. Sikory, D. Tótha a dalších díky aktivitě Ing. Ivo Janouška, který dával dohromady soubory grafiky a pak i alba fotografií děl českých, moravských a slovenských avantgardistů, nepovolených reţimem. V albu TVORBA 1977 shromáţdil Ing. Ivo Janoušek fotografie děl těchto mladých 42
umělcŧ: R. Fila, St. Filko, Jan Zavarský, Daňo Fischer, Kurt Gebauer, Eda Halberštát, Josef Jankovič, Č. Kafka, Eva Kmentová, Juraj Meliš, I. Minárik, Eda Ovčáček, D. Puchnarová, RUda Sikora, A. Šimotová, M. ŠnajDr., Deţa Tóth, Jiří Wojnar, Olbram Zoubek. Taková aktivita nás všechny inspirovala a posilovala v naší vnucené izolovanosti od veřejných výstav. Jednou za mnou přijel Jozef Jankovič aţ do Čes. Budějovic, prohlédl si právě dokončovanou experimentální výstavu mých výtvarných kurzů dětí na domě kultury s velkým uznáním a vyměnili jsme si grafické listy. V těch letech jsme s Věrou Jirousovou vyjely na průzkum avantgardních ateliérů do bratislavy a všechny jmenované jsme navštívily, navíc přidaly výborného sochaře bartusze s jeho ţenou. ALBUM ČS. GRAFIKY 40 AUTORŦ, rovněţ vydané Janouškem, jsem odvezla k výstavě do Krakova, jak zmíněno výše. Několikrát jsme se s s Ivo Janouškem sešli (čeští a slovenští mladí umělci) na soukromém semináři, kde nám přednášel o současné fyzice, o kybernetice, o informatice, o budoucnosti vědy a umění. Tu na chalupě v Beskydech jsem poznala objevitelskou urputnost slovenské skupiny, která se zabývala uţ tehdy problémy ekologie, uchováním ţivotního prostředí, sociologií, lidstvem, pořádala veřejné demonstrace a manifestace. Vyprávěli nám, co dělají, ukazovali své záznamy a projekty, bylo to nezkalené nadšené tvůrčí prostředí, zcela výjimečné a vzácné. Tady všude jsem v duchu viděla realizované ideje mého studia SPS - STUDIO SOCIO - PSYCHO - SPACE, - jak v bytových výstavách, tak ve vztahu neviditelné státní mašinérie k velkolepým myšlenkám skupinek a jednotlivců. Právě slovenští přátelé se jako skupina vědomě orientovali na společenské jevy, na jejich psychické působení, vytvářeli konceptuální akce a happenIng.y pro veřejnost s filozofickým podtextem. U nás jsou nedoc.eněni, málo se o tom ví, a jejich nezměrná odvaha, statečnost, vynalézavost i technická dokonalost mi daly hodně témat k přemýšlení. Sama jsem se několikrát vydala do bratislavy na pozvání k vernisáţím, a nocovala jsem tehdy u Sikorových. Mám od té doby slušnou sbírku Sikorových grafik. Také jsem na něj upozornila PhDr. Vogta, ředitele Folkwang Musea v Essenu, a ten za ním skutečně přijel a vybral si něco do sbírek. ------------------------------------------------------------Jakýmsi manuálem mé tehdejší práce se stal sborník TVŮRČÍ PRACOVIŠTĚ, zakázka Institutu průmyslového designu v Praze (IPD 1978), který obsahoval jak popis celého mého pracovního prostředí, tak i všeho, co v něm vznikalo. Celkem 80 listů obsahovalo převáţně fotografie s mým komentářem - těch fotografií bylo přes sto. Sborník je rozdělen do několika oddílů. V části Prostředí tvorby popisuji detailně svůj byt jako tvůrčí pracoviště. Po rozvodu 1976 jsem adaptovala byt v secesním domě z r. 1902 v centru krajského města o rozloze 120 m2 tak, aby slouţil různorodé specializované činnosti ve výtvarných oborech i v teorii umění. Počítala jsem i se svými dětmi, které obývaly jeden pokoj a mou práci denně sledovaly. Situování tvůrčího pracoviště na středověkém čtvercovém náměstí s pohledy na renesanční fasády a protilehlou Budovu radnice působilo radostným ţivotním pocitem a působilo inspirativně. Nejbliţší okolí ateliéru jsem vyuţívala při fotografování mých plastik a modelů na zděném zábradlí balkonu, který zdobil fasádu domu v I. patře a byl z něj skvělý rozhled po celém náměstí. Vstupní hala 10. 2, 8 m slouţila jako malá galerie obrazŧ, plastik a grafiky, a 43
propojovala všechny prostory. Místnosti o výšce 3, 8 m byly vymalovány bílou barvou. Ateliér jsem zBudovala z největšího pokoje s třemi okny na náměstí, s balkonem. Dovoloval práci na velkých formátech, na obrazech kresbách, plastikách, v levém rohu aţ u okna byla zařízena grafická dílna s hlubotiskovým lisem, po pravé straně vstupních dveří jsem zřídila sklady na obrazy. Na grafické listy a kresby jsem měla velký kovový archiv se zásuvkami. Pracovní zařízení tvořily tři stoly a malířské stojany. Ateliér byl dobře osvětlen, pracovala jsem často i po večerech, učila jsem v něm také děti ze svých kurzŧ TALENT - ATELIÉRU., které chtěly vstoupit na školy výtvarného směru. Zněla tu hudba reprodukovaná i námi hraná (klavír, flétny). Vytvořil se tak PROSTOR IMAGINACE, v němţ vznikaly nové ideje od r. 1976. To je i název nejbohatšího oddílu tohoto sborníku, který obsahuje přehled mých výtvarných prací ve fotografiích a kresbách. Jsou tu stolní grafiky, které představují studie prostoru a moţné modely pro výstavnictví a scénografická řešení, mnohé varianty studií tvarů v ploše a barvě, a to jak tisky serigrafií, tak obrazy, objekty z plexiskla, kresby, plastiky, obklady stěn v architektuře - zde všude jsem uţila stejné tvarové řady. Povaţovala jsem za soukromý objev převedení grafiky do prostoru. Stalo se tak po r. 1973, kdy jsem tiskla cyklus barevných serigrafií Hry s člověkem. Cítila jsem, ţe mne plošnost tisků neuspokojuje a ţe je moţné poskytnout divákovi nové proţitky tím, ţe díla dotvoří jeho ţivotní prostředí. Vytvořila jsem tedy z kartonu, papíru a knihařského plátna skládací konstrukce, na které jsem přilepila části mých grafických listů. Vznikly tak různé formy stolních objektů, také model stavebnice z krychlí pro hry dětí, která by se uplatnila dobře v mateřských školách. Dítě v kaţdé sestavě vidělo něco jiného: věţe, ale i auto, nábytek či domek. Několikaleté studie účinnosti jednoho tvaru, které jsem prováděla v kresbách, projektech a v mnoha technických (materiálových) variantách našly uplatnění ve výzdobě architektur jako kachlové obklady stěn. Stejného tvaru jsem uţila na projekty Drátěných modelů Brány větrŧ či Pomníkŧ vzduchu, mnoha skic pro cyklus UTOPEIA, na předsádky či obálky knih, které jsem té době dělala. Říkala jsem tomu PROSTOROVÝ VÝZKUM KRAJINY. V mém STUDIU SOCIO - PSYCHO - PROSTORU jsem věnovala největší pozornost PROSTORU VĚDOMÍ. Pro sebe jsem si mapovala cestu od kresby přes prostor k nové informaci. To jsem dokládala obrazovým materiálem: A / kresba návrhu pomníku B / pak vznikají prostorové modely z pálené hlíny C / nakonec syntéza: grafický list jako studie socio - psycho - prostoru v ploše fotografika, leptaná akvatintou MY COUNTRY WITH MONUMENTS. To platí také o mých velkých kresbách z cyklu STONES, které se staly přirozeně konceptuálními. Zajímala mne sama koncepce vzniku zobrazení, jedna černobílá kresba obsahuje anglické popisky: „How shall we to create the unvisible Space of Art?“ Stejná metoda byla pouţita i na další grafické listy cyklu SNY O CIVILIZACI (Šumava - Utopeia, varianty na téma durerovy Melancholie, Pomníky civilizace, Pomníky humanity - katedrály, atd.) Pomník manipulace byl fotografován v několika fázích. Sestava všech modelů pomníků civilizace z pálené hlíny znamenala projekt pro určité prostředí a určitý typ 44
komunikace. Vysvětluji to tak, ţe vidíme situaci po zničení celé planety - prostředí je spálené a mrtvé, bez ţivota. Typ komunikace: mám na mysli přenos na obrazovky computerů kdesi v kosmu, obraz je nezřetelný. Vytvořila jsem vědomě hrůznou vizi nelidských skutečností - neboť jsem je na vlastní kůţi mnoho let proţívala. Nakonec jsem cyklus nazvala VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE. / 1975 - 1978 / Zároveň však v ateliéru vzniká cyklus zcela pozitivní - SNY O CIVILIZACI kompozice tvarŧ a barev, které psychicky posilují člověka v jeho nejbliţším prostředí. Model prŧsvitné krychle, jejíţ stěny nesou soustředný motiv z barevných křivek, je návrhem prostoru pro meditaci s hudbou. Model plastiky v přírodě z keramiky: tvar, studovaný v rŧzných variantách, nalézá uplatnění jako prŧchozí plastika v parku či v městské architektuře. - Poznala jsem za volantem auta i situaci na našich silnicích, ve sborníku je projekt návrhu křiţovatky dálnic s plastikami Brány větrŧ a proskleným motorestem ve tvaru křivky. - Další projekt je zaloţen na koncepci, ţe po zrušení automobilové dopravy Budou autostrády upraveny na hřiště a promenády. - Jiný se zabývá kulturním domem v přírodě jako cílem pěších výletŧ. Vysoký dŧm s galeriemi, výstavními a hudebními sály, prodejnami knih a časopisŧ celého světa je zakončen kupolí, kde je vyhlídková restaurace a audiovizuální projekce. Do projektŧ prostředí patří i návrhy výzdoby pro veřejné slavnosti na velkém renesančním náměstí v Č. Budějovicích, kdy jsem soustředila plastické tvary křivky kolem kašny. Projekty utopických plastik v krajině Šumavy kolem Lipna znamenaly obrat v mé práci, kdyţ jsem plošný prvek převedla do prostoru a v r. 1973 jej vytvořila z plexiskla. Základem byla barevná kresba Brána větrů. Všechny mé objevy jsem dříve či později uplatnila v kurzech kreativity dětí a mládeţe, které jsem vedla při domu kultury v Č. Budějovicích od r. 1972. Brzy se projevily moţnosti vyuţití prostorových prvků k výchově cítění u dětí. Vytvořila jsem nový systém tzv. CVIČENÍ PROSTOROVÉ CITLIVOSTI, který formou her vedl děti ke kreativitě a k základům výchovy k designu. Některé takové experimenty jsme nafotografovali. Zajímavé pro mne bylo, jak skupiny dětí rozvíjely spontánně bez mých instrukcí přípravné hry s kartonovými velkými krabicemi na místě Budoucího dětského hřiště, aby tak proţily fyzicky i psychicky to, co budou pak navrhovat v modelech v kresbách. - Od r. 1975 jsem začala publikovat studie o experimentální umělecké výchově dětí a mládeţe v odborném tisku, hlavně v časopise Estetická výchova. Tu jsem našla nadšenou šéfredaktorku PhDr. Dokonalovou, která mi byla velmi nakloněna a pilně zprostředkovala má vystoupení na kongresech INSEA. O hrové činnosti a nových metodách v estetické a výtvarné výchovějsem přednášela v ÚDPM / Ústřední dům pionýrů a mládeţe / Praha a na středních odborných školách v jihočeském kraji. Metodou SPS jsem studovala v ateliéru vztah člověka a prostoru, zvláště pro hry ve skupinách. Spolupracovala jsem se svými kurzy se skupinou amatérského divadla, na scénách Domu kultury se objevovala poezie, dělala jsem malé scénáře pro básnické filmy. Vznikl i model pro scénář OBLAKA: figura člověka s papírovým oblakem., kterou jsem si fotografovala v okně Pocit prostoru můţe člověk proţívat od dětství. Slouţila k tomu jedna krychle nebo série Drátěných objektů, které se prolézaly, podlézaly, stavěly do různých forem a 45
sestav. Konstrukce buňky bytu, nebo hradeb vyvolávají různé reakce v dítěti. Cvičení prostorové citlivosti cvičí i mezilidské vztahy. Tehdy jsem spolupracovala s několika psychology a psychiatry, takţe jsem jim své objevy dávala k dispozici. V ateliéru vznikaly i návrhy pro výzdobu architektury, keramické stěny z elementů křivek byly vlastně hrovými sestavami v ploše, byly mou vlastní hrou, kdyţ jsem kachle na místě sestavovala na zemi. (Keramická stěna pro restauraci Berouně, nebo pro cukrárnu v kulturním domě Beroun, tamtéţ i keramické stěny u vstupu do šatny). Ve sborníku TVŮRČÍ PRACOVIŠTĚ popisuji další místnost: studovnu s knihovnou, její vybavení, osvětlení, doplnění obrazy a plastikami, coţ vše umoţňovalo nejrůznější tvůrčí koncepční činnost v plné koncentraci Také jsem tu popsala prostředí na naší staré jihočeské chalupě v Domaníně, na samotě u třeboňských rybníků, které jsem ponechala její původní charakter. Zde jsem pracovala hlavně pod širým nebem, potřebovala jsem stále silněji proţívat spojení s přírodou. Do sborníku jsou zařazeny fotografie modelů betonových plotovek a malé studijní architektonické modely. Ráda jsem do prostoru mezi stromy a nad vodní hladinu rybníka zavěšovala své průhledné konstrukce z plexiskla a kreslila na starém stole uprostřed travnatého dvora. Sborník je ukončen podrobnými půdorysy všech místností bytu, jejich funkčním vyuţitím. Za tu práci jsem tehdy dostala i zaplaceno, podle smlouvy s IPD. V těch letech jsem měla vţdy jakési dvojí vnímání a pracovala jsem vţdy na dvou protikladných cyklech, jakoby se v mé duši prolínal svět apolinský a dionyský. Dělala jsem věci, které vyjadřovaly strach, smutek a zoufalství a proti tomu vznikaly s velkou silou výrazy čistého, moţná nadzemského řádu, matematicky jasné, geometricky krystalické. To zřejmě proto, ţe má duše energicky vyţadovala kompenzaci. Trvalo to řadu let, aţ do doby, kdy v mém vnitřním světě definitivně převládla snaha nepŧsobit divákŧm duševní zmatek, bolest, nejistoty, nedávat najevo zoufalství a hrŧzu, ale přinášet sílu, pevnost, odhodlání, světlo. V tom mi nejvíce pomohlo studium jógy, které jsem začala v r. 1972. Studovala jsem u indického mistra na několika týdenních kurzech s přednáškami, které byly velmi dŧkladné. Postupně jsem se mohla zbavovat bolestí z porouchané páteře a naučit se pomáhat i druhým. Pomalu jsem pronikala do tajŧ koncentrace, meditace, do práce s čakrami a s dýcháním. Zvykala jsem si denně na svou sestavu cvičení, coţ bylo pro zlepšení stavu mého těla nezbytností. Začala jsem přijímat nové chápání běţného ţivota jako stálého propojování rŧzných jógických cest: hatha, karma, dţňána, radţa, bhakti a pránajógy. To mi otevřelo cestu k ovládání citŧ a pocitŧ, myšlenek a nakonec vědomí. Uskutečnila se pomalá transformace mého postoje k výtvarnému světu a práci umělce. Ta celá oblast se mi ukázala jako práce s čistým vědomím člověka, a dŧsledek toho bylo právě zaloţení SPS - STUDIA SOCIO - PSYCHO - PROSTORU. Na jógových seminářích jsem objevila (na základě osobních zkušeností), ţe pro umělce je opravdu nejdŧleţitější dobrý stav jeho těla i duše, a ţe je schopen jej pěstovat a udrţet silou vŧle a vizualizací, Bude - li pravidelně denně - i velmi namáhavě - na sobě pracovat. Proto jsem zaváděla jógová cvičení i do letních výtvarných táborŧ dětí a mládeţe, které se konaly aţ do r. 1992. Koncem 7O. let se mi dostal do ruky samizdatový strojopis o praxi ZENU, ta nejmodernější verze v podobě uMĚNÍ LUKOSTŘELBY od E. Harrigela. V r. 1979 jsem dokončovala cyklus Vize zničené civilizace a Pomníky člověka, a kromě péče o děti a byt jsem nalezla čas ke studiu, neboť právě v tomto učení se skrývaly podstatné zásady umění. Známý učitel Zenu Daisetz Teitaro Suzuki řekl: 46
„Ve všech Druzích umění je cílem výcvik mysli. Ta má být dovedena do kontaktu s konečnou Skutečností. Cílem je naladění mysli na velké Nevědomí… Přejeme-li si stát se mistrem jakéhokoliv umění, nepostačí k tomu sama technická zručnost, ale musí být překročena, aby umění se stalo „uměním bez umění“, vyrŧstajícím z Nevědomí. “ To mi bylo blízké a snaţila jsem se pak po mnoho let naučit se v praxi a provádět koncentraci ve stavu, kdy jsem pracovala na obrazech či na kresbách. - Domnívám se, ţe také zpětně mohou tyto věci pŧsobit na mne i na diváka, a celé ty metody a postupy se logicky vřadily do mého výzkumu socio - psycho - prostoru kolem mne. Kaţdý element v kompozici obrazu či kresby, kaţdá barva, kaţdá plocha určitým zpŧsobem pŧsobí na vnímání, má určité vlivy na duši, celou psychiku divákŧ, většinou aniţ o tom vědí. Vytváříme tak určitou atmosféru v prostředí ţivota, která mŧţe ovlivnit ono Nevědomí, hlubinné akce a reakce, a záleţí jen na naší mysli, na její čistotě, moţná i prázdnotě, jakým zpŧsobem ovlivní druhé mysli nebo jak my Budeme dané dílo či prostředí vnímat. V těch letech bylo v avantgardních uměleckých hnutích jedním z cílů vytvářet prostředí - environment. V 7o. letech jsem vymýšlela projekty dobrého prostředí budoucnosti, kresby objektů pro člověka v krajině, která je jeho domovem. Vznikly i malby a grafické listy, a pokračovala jsem s přelomem dekády do 80. let, aniţ by mne odradilo politické pronásledování, chudoba, intriky neviditelných osob. Naopak, právě utopické vize mne denně naplňovaly entusiasmem. Ovšem mezi pamětihodné vlivy počítám seznámení s psychologem a okultním mágem PhDr. Nekonečným, který mi ve svém bytě v Táboře dostatečně předvedl své schopnosti a snaţil se mne půjčováním samizdatové okultní literatury vzdělávat a získat pro své séance. Četla jsem ty spisy na balkoně v době, kdy jsem pracovala na velkých obrazech cyklu Vize zničené civilizace a utopena - Sny o civilizaci. Nejvíce z těch okultních spisů na mne Udělal dojem Pierre Lasenic - alias pan Kohout z jiţních Čech, který byl několik let na výzkumu v chrámech Ankgor Vat v Kambodţi. Zároveň jsem studovala samizdaty od přátel z Prahy, z nichţ nejvíce mne oslovil Raimond Moody knihou Ţivot po ţivotě. Dostávala jsem také překlady textů starověkých indických učitelů jógy. Přijímáním tak protikladných informací se hodně tříbila oblast mého porozumění osudům lidstva a myšlení různých národů, coţ bylo hodně potřebné pro práci na mých obrazech. Ještě bylo pro mne důleţité, ţe jsem mohla v Č. Budějovicích a pak v Plzni a Brně řadu let své názory konzultovat s psychology. SYMPOZIUM „DŘEVO“ - PONĚŠICE 1978 znamenalo pro mne hodně pamětihodné setkání. Zajela jsem tam na podívání 27. 4. v slunném jarním dnu a zaţila setkání nejlepších současných českých umělců: ADriena Šimotová, Janoušek a Janoušková / kteří mne velmi srdečně zvali k sobě / , Olbram Zoubek, Miroslav Chlupáč, St. Kolíbal, Magda Jetelová, Aleš Lamr, Kurt Gebauer, RUda Němec, další malíři Mţyk a P. Pavlík. Organizátorka sympozia PhDr. Mţyková přivezla na prohlíţení 4 alba fotografií děl současné výtvarné generace, bylo z nich cítit ohromné úsilí a chuť do práce. - Během práce na dřevu v přírodě mi Magda Jetelová půjčila svou malou motorovou pilu, Udělala jsem si jednoduchý tvar ze dřeva a po návratu jsem začala dělat dřevěné modely pomníků k cyklu Vize zničené civilizace. : „Nové objevy materiálu vzrušují po celý ţivot. Nejde ani tak o dřevo, ale o výraz toho, co mne vsáklo - o naši psycho - situaci, o to, co je k nevypovězení“…. / Z mého zápisníku 1978 /
47
V tom roce jsem zpracovala koncepty ANDĚLŦ Z POLSKA do cyklu leptŧ s akvatintou Unavený anděl, Ošetření anděla, Odchod anděla, v r. 1979 Boj andělŧ a Pád anděla. Všechny ty grafiky měly v pravém rohu dole onu tabulku jako architektonické projekty s fiktivními popisy a s názvem, vykreslenými podle běţné šablony písma pro rysy. Pobyty s umělci na plenérech v POLSKU měly pro mne význam poznání duchovní svobody. Jejich politický systém byl daleko velkorysejší. Říkali, ţe umělci nejsou pro státní zřízení ţádným nebezpečím, byla volnost v cestách i výstavách v zahraničí, dostávali všechny potřebné západní časopisy, knihy, barvy, přístroje, materiály a nářadí, co si mohli koupit, to bylo u nich na trhu. Dovoz nejrůznějšího zboţí ze západu byl povolen a prováděn státem, obchody byly dobře zásobeny a zemědělství bylo soukromé. - Proto zřejmě naše vláda nepodporovala cesty do Polska, jen na pozvání k příbuzným to občas bylo povoleno. Ze zápisníku z Polska: „Hodně kreslím, začala jsem cyklus monotypŧ „Andělé ze Szydlowa“, hledám výraz a je to pro mne čistá abstrakce, i kdyţ uţívám obrysŧ figur. Jsou to čistě liniové kresby, které dělám zpaměti podle otřesných záţitkŧ v jediné místní hospodě, kam jsme chodili třikrát denně na jídlo. Obrysy postav jsou bez stínŧ, bez modelace, bez detailŧ, jakoby technicky narýsované, jsou to vlastně PROJEKTY SITUACÍ… . Iluzivnost je plně přiznána, ale čára má za úkol vyznačovat psychické stavy člověka, jak jsem se tomu naučila, kdyţ mi dal psycholog z KPP Č. B. zakázku vytvořit pro psychotesty vrcholových sportovcŧ kresby lidských těl v mezních situacích asi šesti sportŧ. Zkoušený závodník má říci, jak situace podle něho dopadne, z toho psycholog posuzuje připravenost a zpŧsobilost sportovce. …. A kdyţ na plenéru v Szydlowě viděli moje kresby a monotypy kolegové Poláci malíři, říkali, ţe takto to nikdo u nich neudělal, protoţe si jiţ těch obvyklých situací nevšímají, na to musí prý přijet někdo zvenku, aby viděl Polsko pravdivě. a poslali za mnou jejich televizi. Natáčeli, jak tisknu ty své Anděly a jak právě zvedám jednoho po tisku z plochy…“ …Ţila jsem tu v cizím prostředí a vše, co jsem viděla, mělo na mne velký vliv. Stále pro mne platí, ţe v Polsku mohu volně dýchat…. Měly na mne vliv maličkosti, které jsem pozorovala jakoby filmovou kamerou, části tváří venkovských lidí, rozbitý pŧllitr, kus toaletního papíru na zraněném obličeji, rozbitý schod v detailu, jedna sešlapaná stará bota - - - - taková jedna jediná věc mŧţe být souhrnem mnoha proţitkŧ člověka. . vytváříme vlastně znaky, symboly, umělé světy. JESTLIŢE OPOUŠTÍM ŘEČ DŘÍVĚJŠÍCH ZNAKŦ, JE TO PROTO, ŢE MNE K TOMU NUTÍ PRŦBĚH MÉHO ŢIVOTA MEZI LIDMI. - - - - STAVÍM PROJEKTY SITUACÍ, PROJEKTY OBRAZŦ JAKO DŘÍVE PROJEKTY POMNÍKŦ - - - - - KAŢDÝ OBRAZ JE I PROJEKTEM…. “ / Ze zápisníku 1977 z Polska / .
48
INTERMEZZO před III. dílem autobiografie (1 str.) STUDIO SOCIO - PSYCHO - PROSTORU MŮJ PROJECT - ART = U T O P E I A = S N Y O C I V I L I Z A C I POČÁTEK 7O. LET (rukopis z r. 1977)
Při cestě do Polska mne v galerii Nova Huta pan Potocki ujistil, ţe nejsem nijak pozadu s informacemi o vývoji uměleckých avantgard, pokud mám materiály ještě z cest po Evropě v r. 1971. To dalo spád mým úvahám. Zaměstnávala jsem se kolem r. 1970 architektonickými elementy, dalšími moţnostmi, které vznikly po op - artu (u mne), variacemi, permutacemi jednoho tvaru v ploše, a pak hlavně v prostoru. Otevřel se mi nekonečný PROSTOR. Vznikaly v něm konkrétní realizace i kresby, scénáře her, filmů, projekty, koncepty. To vše bylo podloţeno studiem psychologie, sociologie, estetiky. Prostor, - nebo spíše myšlení a vidění v prostoru, který jsem vymýšlela a mohla reálně ovládnout, měl vliv i na principy metody výchovy dětí uměním Proţít prostor a nalézt zpočátku motiv pro takový proţitek u dětí, to byla úloha, kterou jsem si dala. Dělali jsme spolu akce, scénografii, nová cvičení prostorové citlivosti formou hry. Celý tento soubor činností a metod propracovávám teoreticky, shromaţďuji obrazovou dokumentaci, která Bude podkladem pro zamýšlenou knihu. Také k tomu studuji zahraniční i naše prameny. Kdyţ byly stanoveny nové cíle pro mou estetickou výchovu, věnovala jsem se opět tomu, čemu se říká volná tvorba. Tu krutě zápasím s časem. Od minulého roku pracuji na cyklu, k němuţ kresby začaly vznikat v r. 1975. Od architektonických utopií čistých prŧzračných tvarŧ, od světa elementárních poetických skladeb tvarŧ v prostoru přecházím k autentickému proţitku času. Vtáhly mne do sebe historické (reálné) skutečnosti „bytí zde - teď“, moje myšlení pochopilo další fázi nazírání (zakoušení) toho, co se děje, tedy jinou ještě úlohu práce umělce takovou, která je společensky potřebná. Od toho období, kdy prostředí hmotné v mé práci logicky vyţadovalo prostředí psychické, začaly mé projekty utopické architektury proměňovat svŧj smysl - staly se pomníky duchovních skutečností, staly se opravdu nerealizovatelnými projekty (alespoň tak všichni doufáme) Budoucnosti odlidštěné, znečištěné, bez atmosféry, bez jediné známky ţivota. Staly se hrŧznou 49
vidinou situace, která by mohla nastat, kdyby se mohly v lidech a skupinách realizovat ničivé a zlé pudy, touha po moci, po ovládnutí druhých, po získání veškerého moţného prostoru (materiálního i psychického), kdyby byly tvŧrčí síly lidstva potlačeny a obráceny zhoubným směrem. Proto ty podivné pomníky vládcŧ, imperátorŧ, diktátorŧ ve zničeném okolí, které je těţko určit, v nedefinovatelném prostředí, - proto sloţitá cesta přes kresby k plastikám v keramice, přes jejich fotografii k sloţitě reprodukovanému obrazu vize v grafikách s autotypickými rastry. Proto přiznání socio - psychického prostoru navíc přidaného k zobrazení, které divák mŧţe vnímat na ploše jako zdařilou iluzi, jeţ je předností umění, a díky tradici a výchově svého vnímání. - Moje grafické listy upozorňují na něco, co by mohlo zničit planetu i celou civilizaci. U některých název MÁ VLAST symbolicky připomíná hudbu našeho opravdu národního skladatele, kterou znají dobře všichni, i školní děti. Jsou a musí být i varovným výkřikem „Tak by vypadala tvoje vlast, tak by mohla vypadat, dovolíš - li ty, aby si člověk přestal váţit člověka!“ Tento cyklus varuje před několikerým nebezpečím: před násilím válek, před všemi druhy ničivých zbraní, před neutronovým rozkladem, před naší anihilací. Ukazuje moţnost zničení nejen hmotného, ale i duševního, varuje před mrzačením lidské psychiky, kterou proţíváme u nás na vlastní kŧţi Tento cyklus musel vzniknout a být realizován, aby mohla být vytvořena jiná díla v protikladu k němu. Vznikly SNY O CIVILIZACI, v nichţ by člověk mohl mít v kaţdém místě svého pobytu ty nejlepší podmínky k ţivotu, k naplnění svých představ, k dennímu rozvíjení všech tvŧrčích sil a schopností. Tímto zpŧsobem se mi jeví metoda projekt - artu jako velmi dobrý, potřebný a uţitečný výrazový prostředek. Současné myšlení o umění je tím rozšířeno. Je to metoda sdělná, jasná, mŧţe konstatovat realitu vztahu člověka k materiální i psychické skutečnosti, která nás obklopuje. Myslím, ţe navozuje hlubší porozumění mezi umělcem a jeho pospolitostí, a uţitím mezinárodního jazyka i komunikuje jako symbol s mnoha národy. Mŧţe zasahovat do více oborŧ, takţe je ji moţno nazvat mezioborovým výzkumem a logicky zařadit do oblasti STUDIA SOCIO - PSYCHO - PROSTORU (SOCIO PSYCHO - SPACE), jímţ se zabývám.
50
AUTOBIOGRAFIE III. - od 1978 - 80. LÉTA - D. PUCHNAROVÁ / 2007 / JAK JSEM PŘEŢÍVALA NEPŘÍZEŇ REŢIMU PRACOVN Í ZÁKULISÍ, STUDIUM, VÝSTAVY A PAMĚTIHODNÉ VLIVY ----------------------------------------------------------Dopis řediteli dK ROH v ČBudějovicích jako AKCE mého soukromého STUDIA SPS: Váţený soudruhu, od 16. 5. 1978 byla veřejně zahájena výstava mých prací k protiválečné poezii básníka Fr. Halase v galerii Malé scény vašeho domu kultury, která byla veřejně přístupna do 1. června 1978. TOHO DNE VŠAK BYLA MOJE VÝSTAVA NÁHLE ZRUŠENA A PRÁCE SVĚŠENY BEZ MÉHO VĚDOMÍ JAKO AUTORA, ANIŢ BY MI BYLO PODÁNO VYSVĚTLENÍ NEBO PRÁCE VRÁCENY. - Avšak podle autorského zákona je nepřípustné zacházet s uměleckým dílem zpŧsobem, který sniţuje jeho hodnotu. ŢÁDÁM OD VÁS JAKO ŘEDITELE KULTURNÍ INSTITUCE PÍSEMNÉ VYSVĚTLENÍ, které by zdŧvodnilo počínání vaší organizace vŧči akci, jíţ jsem přispěla k vytvoření atmosféry pro pořady poezie a hudby cyklu Návštěvy podle poţadavkŧ, které vaše instituce měla. Doufám, ţe toto nedorozumění bude řešeno zpŧsobem, hodným Domu kultury ROH. Děkuji za brzkou odpověď Ak. mal. D. Puchnarová 4. 6. 1978 Ţiţkovo nám. 27 České Budějovice Odpověď Domu kultury ROH Č. Budějovice: Váţená soudruţko! 1. června 1978 jsme byli upozorněni nadřízenými orgány KOR, ţe Dŧm kultury ROH nemá schválenou ţádost o povolení Vaší výstavy odborem kultury ONV. Na tento pokyn jsme byli nuceni reagovat tím, ţe za přítomnosti vedoucích pracovníkŧ DK ROH byla výstava svěšena a práce bezpečně uloţeny. Nedopatření vzniklo ze strany DK ROH / neúplná ţádost o povolení / , za coţ se Vám omlouváme. S pozdravem St. Štádler Vedoucí odboru IVKP Č. Budějovice 8. 6. 1978
51
Můj dopis řediteli po zásahu STB, kterým byl telefonicky nařízen zákaz mého veřejného působení a okamţité ukončení lektorské činnosti ve výtvarných kurzech: S. ředitel Domu kultury ROH, Č. Budějovice 18 / 6 / 1978 Věc: změna pracovní náplně Vzhledem k zhoršení mého zdravotního stavu / trvalé postiţení páteře a nervové soustavy / ţádám o přerušení mé praktické činnosti v oboru ZUČ - vedení výtvarných kurzŧ na takovou dobu, jak Bude mŧj zdravotní stav vyţadovat. Zároveň ţádám o moţnost uplatnění v jiném oboru, např. úprava a zařízení interiérŧ DK ROH - výtvarné řešení výzdoby kluboven, scénické návrhy, výtvarné řešení tiskovin, ve spolupráci s architekty jiné úkoly - Mohu také zapracovat jiného vedoucího výtvarných kurzŧ, který by pokračoval v této činnosti. Moje pracovní smlouva končí dnem 1. září a mŧj zdravotní stav vyţaduje nastoupit léčení. K ţádosti přikládám lékařské nálezy, potvrzující mŧj zdravotní stav od léčení v r. 1971. Prosím o odpověď obratem. Ak. mal. D. Puchnarová Asi za měsíc jsem se dala kolegyní doprovodit do psychiatrické léčebny Byl to zaručený recept ruských disidentů, jak setřást hladové vlky z StB, zakousnuté do mého bolavého hřbetu. Lékaři mne podrobili vyšetření a absolvovala jsem denně léčebné rozhovory ve skupinách podle nových metod bez léků. Pobyla jsem tam 4 týdny, zatímco maminka pečovala o děti. Dozvěděla jsem se později, ţe i v léčebně vyšetřovatelé z StB hovořili s lékaři, dali si předloţit záznamy a lékařské nálezy, a to asi druhý týden mého léčení. Tehdy mne překvapilo, jak pečlivě se o mne starají. Po ukončené léčbě si mne přivezli k výslechu, řekli, ţe je poslední a ţe se o mně přesvědčili, ţe jsem slušný člověk. Přesto jsem si nedělala iluze, ţe mi dají pokoj. - - „Nenapadlo mi nikdy věšet hlavu nebo brát váţně potíţe, které se mi snaţili dělat páni z StB a straničtí funkcionáři SČSVU. VÍM JISTĚ, ŢE TO JSOU ZCELA POMÍJIVÉ PŘÍHODY A ŢE DŦLEŢITÉ JE TO, CO PO ČLOVĚKU ZŦSTANE…“ / Citát z mého zápisníku 1978 / . - - Po náhlém ukončení mé pedagogické práce na domě kultury ROH v Č. Budějovicích jsem za čas přišla na ideu učit výtvarně nadané děti soukromě v mém ateliéru. Zaloţila jsem tzv. Talent - ateliér a s inzercí mi pomohli na domě kultury dali nabídku do vlastních kulturních letáků, takţe se děti hlásily. Přišly i ty, které bývaly v mých kurzech na dK ROH, dokonce i dcerka pana ředitele. Měla jsem soukromé výtvarné kurzy pro skupinky pěti - osmi dětí dvakrát týdně, pracovali jsme hlavně pro přípravu na talentové zkoušky, a hodně intenzivně. O kaţdém jsem si dělala záznamy, vedla jsem je individuálně a zadávala jim domácí témata podle jejich schopností a vývoje. Spřátelila jsem se i s jejich rodiči, někteří jezdili s námi i na naše malé exkurze na výstavy a do galerií. Vybírali jsme společně, na který typ výtvarné školy se dítě hodí podle jeho nadání a talentu, pak se tam rodiče s dítětem jeli podívat, aby si dítě prohlédlo školu, aby viděli, co se tam učí a hlavně jak vypadají práce, které se tam dělaly ke zkouškám minulý rok. Tak se 52
v dítěti probudily ještě další schopnosti a vŧle obstát dobře ve zkoušce, vlastní cílevědomost a soustředění na práci vţdy přinesly úspěch. - Ředitel Domu kultury projevil charakter a uzavřel se mnou novou pracovní smlouvu, v níţ jsem se stala výtvarným poradcem Domu kultury. Navrhovala jsem skutečně výtvarná řešení stěn některých kluboven, např. dřevěné dekorativní stěny, svítidla, scénické doplňky pro vystoupení umělců v kulturních pořadech, plesové výzdoby, pozvánky, a všechny tyto práce jsem dělala jako pokračování mého osobního výtvarného vývoje i SPS výzkumu, takţe i dnes mají pro mne hodnotu. Dům kultury pak prostřednictvím Fondu ode mne zakoupil větší obraz Imaginární portrét Alberta Einsteina a spolupracovala jsem s architekty na výtvarném řešení některých prostorů DK. - Dostala jsem pozvání od České vědecko - technické společnosti jako její členka na SYMPOZIUM ČLOVĚK, DESIGN, VOLNÝ ČAS ve dnech 24. - 27. 7. 1978 v Jablonci. Účastníci ale měli být vysláni některou organizací, tedy jsem 28. 5. písemně poţádala vedení domu kultury, aby mne nejen vyslali, ale aby vyslali i zástupce vedení domu kultury na přednášky sociologů a filozofů z ČSAV. Sama jsem se přihlásila s příspěvkem „Estetická výchova mládeţe k designu ve volném čase“. Na sympozium do Jablonce jsem jela a ještě jsem stačila v areálu, kde se konalo, projednat ideu sochařského sympozia, kterému by dělala komisaře PhDr. Mţyková. Měla to být sochařská galerie v lesním sportovním areálu v Jablonci n. N. … - - Nijak jsem si nevšímala sankcí, kterými mne mezitím stíhali pracovníci StB. Toho roku se také dokončil krátký film KOUZLA VŠELIJAKÁ, který byl natáčen na výtvarně - hrových táborech a představoval všechny základní formy experimentálních metod výchovy uměním, které jsem za léta práce v kurzech objevovala a rozvíjela. Ukazoval přípravu dětí na velké malby krajiny kolem Lipna, pak rozpracování divadelní hry, kde si děti samy podle vybrané pohádky psaly role, dělaly velké dekorace i kostýmy, a jako přípravu na masky se naučily modelovat hlavu i znát stavbu lidského těla. - Měli jsme tam velký ateliér pod širým nebem i docela slušnou stodolu, kam jsme se uchylovali za horšího počasí a dělali linoryty nebo modelované věci z keramické hlíny a kostýmy na karneval. Hodně času jsme věnovali prostorovým hrám s kartonovými krychlemi, rozkládacími a skládacími. Z nich mohly děti sestavit celé řady stěn a navrhnout na ně nástěnnou malbu, tak rozvíjely svou představivost. Z největších kartonŧ dělaly auta, domy, letadla, ale vţdy předem myslely v menších skicách a tak postupovaly jako designer. S hudbou si pak vymýšlely tance na určitá témata, darované dřevo z lesa poslouţilo jako materiál na sedačky v podobě zvířat u ohně. Navrhovaly i rŧzné prŧlezky a nové typy hracích sestav na hřiště nebo domy kultury a byty Budoucnosti. - principem byla dŧkladná příprava v myšlenkovém světě, informace o oborech, spousty malých skic předem, neţ se přistoupilo k realizaci. Film reprezentoval Dům kultury na sympoziu v Jablonci i na mezinárodních konferencích INSEA, kde jsem přednášela. (INSEA = Mezinárodní asociace výchovy uměním, která jiţ tehdy měla velmi aktivní českou a slovenskou pobočku u nás). Také jsem chystala ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros knihu o těchto metodách. Film Kouzla všelijaká jsem připravovala předem s nadšenými pracovníky jihočeského Krajského pedagogického ústavu, který dnes jiţ neexistuje. Napsala jsem předem podrobný scénář, . po natočení a sestřihu, u něhoţ jsem byla, jsem napsala podrobný mluvený komentář, uváděný verši Františka Halase. Film jsme přihlásili do soutěţe na Krajský festival amatérských filmů a vyhráli jsme tehdy 1. cenu. 53
- V té době někteří přátelé současné grafiky začali vydávat alba, jimiţ se alespoň trochu Udrţovala umělecká obec v kontaktu. V Praze jsem byla vyzvána k účasti na grafických albech PIVO a VÍNO. Záměrně neideový námět sdruţoval umělce, kteří nesouhlasili s reţimem většinou v pasivní rezistenci, nemohli či nesměli vystavovat nebo jejich díla sarkasticky provokovala stranu a vládu. - Album si vlastně vydávali pro sebe, kaţdý pak dostal jedno, takţe to nebyla publikační činnost a nemusela mít schválení od ţádné instituce. Do alba Pivo 1977 jsem dělala Projekt pivní nádrţe z jezera Lipno, na dolní polovině listu byla ještě tuţkou obtaţená stopa po rozlitém pivu a datum i čas akce, lept s akvatintou. Pro album Víno 1978 jsem vyleptala Projekt bydlení budoucnosti v buňkách z umělé hmoty tvaru vinných hroznŧ a radostné tance lidí kolem nich. Obě grafiky měly v pravém dolním rohu vyrýsované a vyleptané tabulky s popisy projektŧ, jak to tehdy bylo mým zvykem. Opět zákonitě patřily do řady Studia SPS. Listy jsme odevzdávali poštou, nízký náklad 45 ks se dal doma tiskařsky zvládnout. ALBUM FOTOGRAFIÍ CHATRNÝ, ŠIMOTOVÁ, VALOCH - STUDIO SOCIO PSYCHO - SPACE Pociťovala jsem potřebu být blíţ k přátelům, i kdyţ v reálu mne od nich oddělovaly velké vzdálenosti. Napadlo mne Udělat ţivé fotografie z jejich ateliérů jako záznamy našeho setkání. Smluvila jsem si tedy předem u nich návštěvy a poprosila jsem přítele fotografa, aby jel se mnou. V Brně jsem u Jiřího Valocha prohlíţela jeden den jeho sbírky kreseb, menších obrazů a hlavně objektů konkretní poezie. Ukazoval mi, co mu posílali jeho přátelé z Německa, Polska, Francie, Rakouska, i z Ameriky malé objekty s velkým energetickým nábojem. Hodně rád měl vizuální poezii mladých současníků z Ostravy, které objevil. Mnoha mladým pomohl na nohy. Fotografovali jsme u něj, věnoval mi několik svých listů vizuální poezie a druhý den jsme prohlíţeli ateliér Dalibora Chatrného. Tam mne překvapila neobyčejná promyšlenost všech jeho věcí a řemeslná dokonalost objektů, rozvíjení myšlenky v cyklech jako metoda mi bylo velice blízké. Obdivovala jsem jeho cítění prostoru jak v plošných konceptech, tak v akcích, zejména ty, které dělal s magnetickými silami a sám si fotografoval svou ruku jako aktéra privátní performance. Jeho ateliér byl prostoupen prostorovým cítěním, novým Druhem myšlení, vypadal celý jako galerie, plná instalací a objektů, takţe se tam výborně fotografovalo. Sám byl tou myšlenkou nadšen, jako ostatně je nadšen vším, co se odbývá kolem konceptuálního konání. Potom mi posílával občas své novoročenky, pozvánky nebo malé konceptuální kníţky a já také jsem mu posílala kaţdý rok něco. ADriena Šimotová v Praze na Letné měla ateliér nabitý svými díly aţ k prasknutí. Nádherné grafiky při vstupu upomínaly na bolest ze ztráty nejbliţší bytosti - manţela malíře J. Johna. To mizení a ztrácení hmotných těl se proměňovalo do náznaků na obrazech a v textilních objektech stejného formátu jako obrazy. Měla tam spousty kreseb, dělaných sochařsky tak, ţe prořezávala vysoké vrstvy papíru, zase obrysy mizejícího těla - jak tragicky to působilo! V té době v Praze začaly ty akce výstav v opuštěných domech, ADriena nám ukazovala fotografie z instalace nejnovějších objektů v jednou starém domě. Dělalo se to na hodně krátkou dobu, aby to policie nestihla zavřít, ale přišlo spousty lidí, soukromě si to mezi sebou řekli. Pro ADrienu to bylo ţivotně důleţité. - Pak jsem jí uspořádala výstavu grafiky v Domě kultury v Č. Budějovicích. Z návštěv tří ateliérů jsem udělala tlusté fotoalbum STUDIA SOCIO - PSYCHO SPACE, kterým jsem se těšila v ateliéru a povzbuzovalo mne v dobách izolace, abych nepolevila. Občas jsem je ukazovala přátelům a dodnes má pro mne význam 54
jako silová baterie, nabitá energií…. - - Podivuhodné bylo, ţe v srpnu r. 1978 si Alšova jihočeská galerie vybrala z mého ateliéru do nákupní komise sedm obrazů z cyklu KŘIVKY a osm kombinovaných kreseb k básním Fr. Halase. Velkou satisfakcí byl jiţ jejich zájem, pak přišlo potvrzení, ţe AJG koupila do sbírek můj tehdy největší obraz Fugaj. S. Bacha, olej 140. 200 cm - kompozici z přerušovaných řad křivek, malovanou v r. 1973 na dvě plátna, která jsem spojila. AJG zakoupila ještě dvě velké kombinované kresby z halasovského cyklu. K obrazu Fugaj. S. Bacha se váţe jeden malý, ale pro mne dŧleţitý příběh: na AJG v prostorách zámku Hluboká bylo tradicí pořádat koncerty s významnými ţijícími muzikanty přímo před obrazy. Hudebník však dostal jeden mimořádný úkol: aby si vybral z celé expozice jedno výtvarné dílo, před kterým bude hrát. Stalo se, ţe do sálu vkročil Ilja Hurník. Kdyţ vyslechl svŧj úkol, prošel prý rychle mezi obrazy a zamířil rovnou k mému obrazu, aniţ věděl, jak se jmenuje a kdo je autorem. Pak se rozjel za ním i klavír, tedy vzácné rakouské křídlo, posunovali je zřízenci galerie v modrých montérkách, připravení jako vţdy u nástroje. A zvláštní bylo, ţe Ilja Hurník, aniţ znal téma obrazu, začal improvizovat na bachovské téma. Viděli a slyšeli to hodnověrní svědci, kteří mi to za čerstva přišli vyprávět: pan ředitel Domu kultury se svou ţenou - novinářkou, a jejich dvě děti. Dodnes mne to hřeje u srdce, kdyţ si vzpomenu, jak vynikající umělec Ilja Hurník hrál pro mŧj obraz! S úţasem jsem dnes pročetla dokumenty z jara r. 1978, v nichţ jsem oficiálně ţádala polské ministerstvo kultury a umění ve Varšavě o Udělení stipendia pro stáţ na Akademii výtvarných umění v Krakově. Psala jsem, ţe moje pobyty na plenérech v Polsku 1976 a 1977 mi dovolily navštívit tuto slavnou školu a ţe jsem zde viděla tak velké mnoţství nových pedagogických metod, ţe to vyţaduje systematické studium., ţe pracuji na výzkumu nových experimentálních metod výtvarné a estetické výchovy dětí a mládeţe, ţe mám v tom oboru víceletou praxi jako lektor výtvarných kurzů Domu kultury- ţe své zkušenosti publikuji v odborném tisku, ţe o tom chystám knihu na rok 1981 a ţe bych chtěla vyzkoušet s mými kurzy nové metody výuky designu, které tam na ASP zavedli. Pak jsem uvedla fakta o publikaci mých metod: pro Institut průmyslového designu jsme vypracovala studii ESTETICKÁ VÝCHOVA DĚTÍ K PRŮMYSLOVÉMU DESIGNU 1976 (cca 60 str. textu a cca 40 čb. fotografií), publikovala články v odborných časopisech Estetická výchova a Kulturní práce, spolupracovala jsem s Ústavem kulturně - výchovné činnosti v Praze a s metodickým oddělením Ústředního domu pionýrů a mládeţe. Na konci takřka třístránkové ţádosti se stkví seznam doporučení od všech uvedených institucí a redakcí. Dopis je díky mamince vzorně přepsán do polštiny. K podání ţádosti mne vedli a přemluvili přátelé a přítelkyně v Krakově, mnozí z nich vyučující na ASP. Byli velmi srdeční a sdílní a vůbec nevěděli, ţe u nás platí zákaz výjezdů do jejich země prostě jen proto, ţe oni mají svobodu a my nikoliv. (Celý tento plán jsem realizovala aţ skoro o dvacet let později, kdyţ jsem vyuţila nabídky našeho MŠK a podala projekt stáţe na ASP Kr akov prostřednictvím pedagogické fakulty uP Olomouc asi v r. 1995.)
1979: Díky mým vystoupením na celostátních konferencích jógy - chytře schované 55
v tělovýchovných skupinách Základní rekreační tělesné výchovy (ZRTV) - jsem se seznámila s funkcionáři ČSTV Praha, kteří mi v r 1979 dali zakázku na obří šachové figury pro areál Orlík, K tomu podle praţské komise ČFVU jsem musela nastudovat v kresbách celý historický vývoj šachové hry od pravěku aţ po 20. stol. Přinesla jsem do komise Fondu v Praze tři skicáky, plné kreseb podle šachových figurek celého světa. Pak mi členové komise poradili, ţe za ty peníze bych měla navrhnout tak jednoduché formy, aby to šlo co nejlevněji vyrobit - a sice ořezat kusy kmenů borovice motorovou pilou a dobře napustit proti vlhku. - To mělo sympatickou logiku a další návrhy a sádrové modýlky schválili. Realizace prováděl velmi pečlivě kamarád řezbář v Lišově. Od r. 1975 se na mne začali obracet sběratelé. Spolek českých bibliofilŧ v Olomouci, který byl v kontaktu se stejným spolkem v Praze, si mne našel podle vydání mých malých litografií v monografické vzpomínce in memoriam Dr. Evy Štikové, zaměstnané před smrtí na Strahově v PNP. ADresu jim dal sekretář Spolku bibliofilŧ, který mne od mé kafkovské výstavy v PNP dobře znal. - Občas jsem dostávala zakázky na soukromá ex libris, bývala jsem zvána na spolková setkání, kde se vyměňovaly grafické listy a někdy i kupovaly. Pomohl v tom tenkrát i teoretik PhDr. Dvořák, který přednášíval pro bibliofily nebo Spolky přátel exlibris o současné české grafice na jejich sjezdech. Rozvinula se čilá korespondence. Ukázka korespondence se známým sběratelem grafiky ze Zlína: 14 / 9 / 1979: Váţený pane, Zasílám na ukázku album konfigurací k povídkám Franze Kafky a nějaká bianco exlibris (bez jména majitele). Pro informaci ještě přidávám dvě ukázky mé současné grafiky. Prosím, album Pomníky civilizace mi laskavě zašlete hned po olomouckém sjezdu zpět, velmi to potřebuji. Seznam graf. listů: 1 / Malá pozorování Fr. Kafky - přebal……… reliéfní tisk 1964 2 / Císařské poselství, k povídce F. Kafky …. - - - „- - 3 / Všední zmatek, - - „- - - - - - - „- - 4 / Prvý ţal - - - - „- - - - - - - - „- - 5 / Zpráva pro Akademii - portrét opice - - - - „- - 6 / - - - - „- - - - - její vize útěku - - - - „- - - 7 / Most nad propastí, k povídce F. Kafky - - - - „- - - 8 / Šakali a Arabové - - - „- - - - - - „- - - 9 / Úder na vrata - - - „- - - - - - - „- - - 10 / Malá bajka - - - „- - - - - - „- - 11 / V noci - - „- - - - - - - „- - 12 / Nech toho! - - - „- - - - - - „- - Exlibris pro mima - exlibris pro sportovce Ex libris pro design - ex libris vizualisty 13 / Pomník člověka, lept s akvatintou 1978 14 / Boj andělů, - - - - „- - - 1979 (z většího cyklu) Najdou - li se zájemci, Udělám tisky do 1 měsíce, ale všechny věci prosím vrátit! Srdečně D. Puchnarová, Č. Budějovice 56
Sběratelé sami někdy vydávali malé náklady útlých sbírek veršŧ s grafikou, dávali je do veřejných institucí, jako galerie, knihovny, muzea. Jeden z nich vydal malý soubor mé malé grafiky, asi 6 tiskŧ z let 1962 - 1968, v kartonovém přebalu, ale prodalo se málo - asi 10 souborŧ - V r. 1980 jsem s jedním vlivným bibliofilem a sběratelem z Brna dlouho korespondovala o moţnostech vydání bibliofilie s mými grafikami k několika básním R. Jefferse, kolik povolení je potřeba, kolik to má stát. Mezitím prodával mé malé grafiky sběratelŧm na sjezdech v Brně a Olomouci za 50 - 80 Kčs, jak psal. - - V Chrudimi Jednotný klub pracujících pořádal v létě r. 1980 sjezd sběratelŧ a přátel exlibris s výstavou, kam jsem zaslala 16 litografických exlibris, vytvořených většinou pro přátele z jógy. V červenci 1980 začala spolupráce s jedním velmi vzdělaným sběratelem grafiky z Poličky, který mne vyzval k účasti na máchovském albu, to se později rozvíjelo dále k mému vlastnímu cyklu litografií Máchŧv Máj, kde vyznívaly symboly Pomníkŧ a Snŧ o civilizaci do prostoru věčné lidské touhy po svobodě. Na slavnou pasáţ nádherných Máchových metafor o oblacích jsem pak začala v koláţích a projektových kresbách cyklus OBLAKA, který vrcholil v koncepci scénáře pro film. . V té době, kdy jsem uţ přeţila hrubé psychické násilí od StB, působil na mne jako hojivý balzám inspirativní dopis od Dr. J. Stejskala z Poličky z 10. května 1980: Váţená paní Puchnarová, …. Dne 16. listopadu 1980 uplyne 170 let od narození K. H. Máchy. Jsem máchovský sběratel a rád bych se pokusil vydat k tomuto výročí soubor grafik s máchovskou tématikou. - Rád bych počítal i s Vaší účastí. Představuji si to tak, ţe do souboru by přispěli výtvarníci starší, střední i mladší generace. … Námět a technika podle Vaší volby, výtvarné pojetí d. Puchnarové. - Nikoliv portrét, nikoliv romantické rekvizity lebek a kŧlŧ, nikoliv sentimentální pojetí Myslbekovo, ale Máj pojatý jako ono šaldovské buřičství, jako konflikt se světem, zemí, kosmem a se sebou samým. Mácha: filozof - existencialista - ? A pak ony nádherné metafory 3. zpěvu: Daleko zanesl věk onen časŧ vztek …. Dávná severní zář…. Zborcené harfy tón … atd. Prosím o vaše vyjádření…. Rád bych poznamenal, ţe se mŧţete spolehnout na mou serióznost. Nemám ţádné spekulační záměry, mým zájmem je uctít památku velkého básníka dŧstojným zpŧsobem. Děkuji za brzkou odpověď a srdečně pozdravuji Dr. Josef Stejskal podpis, razítko Takové dopisy od časů národní svobody 1989 jiţ nedostávám. - - A je v tom čase zahrnuto i 200 let od narození K. H. Máchy. - Kde jsou ti osvícení sběratelé? Jiný dopis: 31. 10. 1980 SOUBOR GRAFIKY „KVĚTINY“ pro SSPE Ve dnech 26. - 27. 9. 1981 se bude konat v Olomouci sjezd Spolku sběratelŧ a 57
přátel exlibris. Pro účastníky sjezdu Bude připravován tradičně souhlas pŧvodní grafiky, tzv. sjezdová mapa ve formátu A4 na společný motiv KVĚTINY. Námět pro Olomouc, město sadŧ a květin, velmi vhodný. Náklad cca 200 - 300 listŧ. Pořadatelé předpokládají, ţe vhodnou práci dle volby umělce dostanou pro soubor bez honorářových nákladŧ, Budou však hradit náklady tisku a papír…. Uzávěrka souboru je v červnu 1981… Za SSPE Olomouc Dr. L. Lamač V dopise z r. 1981 mi jeden brněnský architekt děkuje za vytištěné novoročenky a posílá mi poukázkou za ně 200, - Kč. - - To všechno svědčí o celkové materiální chudobě, ve které jsme všichni ţili. Přesto jsem to chápala jako výzvy k překonání, s radostí jsem denně plnila úkoly výtvarné i povinnosti úDrţby domácnosti, - a měla jsem pořád hlavu plnou plánů, malovala a dělala volné cykly grafik a kreseb, chodila stále na výborné přednášky v jedinečném a nezapomenutelném Klubu architektů v Č. Budějovicích, jejichţ vynalézavé a výtvarně kvalitní pozvánky mám v archivu. Hodně jsem studovala a pravidelně se účastnila s přáteli cvičení jógy. 26. 2. 1981 mi psal pan LUdvík Kundera z Kunštátu, ţe moje práce ho odjakţiva zajímá a ţe je to pro něj pozoruhodná shoda, kdyţ se zabývám Máchou. On se jím začal obírat r. 1936 a nyní televize přijala scénář jeho hry o KHM. - A tak by měl rád ty máchovské litografie ode mne a mŧţe se revanšovat knihami, které sháním. Litografie jsem mu poslala a poprosila o pár knih, které jsem opravdu potřebovala. - - V létě 1981 dal tisknout Spolek sběratelů a přátel ex libris v Olomouci dva mé současné lepty / Květina - obydlí budoucnosti, Poslední květina na planetě Zemi / . Ty listy obsahem patřily do cyklu UTOPEIA - Sny o civilizaci. Neporušila jsem svou zásadu všude uplatňovat mé současné výzkumy. - Vedení spolku to schválilo a vydalo kaţdou pro album v nákladu 200 ks pro svůj jubilejní 20. sjezd. Vydali k němu album KVĚTINY, tam vloţili i mé grafiky. Na setkání SSPE do Olomouce jsem jela a dostala jsem pak děkovný dopis. Také jsem tam získala další malé objednávky na malé grafiky - ex libris a poprvé slyšela nejlepší varhany v Evropě v olomouckém chrámu sv. Mořice. V tomtéţ roce vydal brněnský sběratel Fr. Janás album mých 6 menších grafik. Vybíral je Jiří Valoch: z cyklu Geometria Spiritualis malé lepty Paralely a Oslava hmoty, malý lept z cyklu Křivky, z cyklu Sny o civilizaci Země Budoucnosti, Ostrov básníkŧ a Projekt parku Budoucnosti. Pan sběratel celou stranu strojopisu věnoval výčtu toho, co kdy vydal a za jaké ceny, trval na celkové ceně pro mne 150 - 200. za celé album, natiskla jsem mu poţadované věci a on se pak snaţil to uplatnit na různých sjezdech KPVU a SSPE. 15. 5. 1981 JSEM ROZESLALA NA 23 GALERIÍ A DVĚ MUZEA NABÍDKU SVÉ VÝSTAVY. Vyšlo jen Muzeum v Č. Krumlově, odpověděly jen dvě galerie, ţe mají plné plány. Ukázky grafik pro sjezdový list na rok 1982 si vyţádal KPVU v Brně. Poslala jsem větší dvoubarevné lepty, které jsem tehdy dělala k románu Stříbrní orli pro nakladatelství Vyšehrad v Praze - symbolizovaly hlavní myšlenky románu: prolínání antické filozofie do křesťanství v 10. stol. v Evropě, důkazy o vládě Říma, o legiích a byzantské nádheře. Vybrali si všechny čtyři / Co by tomu řekl SOKRATES, BYZANC, - ŔÍM, - HOMÉR A ORFEUS / , dali vytisknout po 150 ks a 40% tisků mi dali jako honorář. 58
Ty jsem pak pouţila jako pamětní listy na zakázku Jihočeského divadla. Vyznamenávali tak své herce a reţiséry k památnému výročí. Samozřejmě, ţe všechny tyto zakázky vţdy musely mít oficielní schválení od komise ČFVU, bylo vţdy mnoho byrokracie kolem, Kaţdý grafický list měl své schvalovací číslo a to jsem posílala z komise v Č. B. těm spolkŧm a klubŧm do brna, Olomouce aj. automaticky - . Všichni jsme tím ze zvyku procházeli bez rozrušení mysli, věděli jsme, ţe bez toho bychom nemohli nic realizovat. Za kaţdou akci mi spolky a kluby psaly dobrozdání a poděkování pro Svaz výtvarníkŧ, aby bylo jasně řečeno několikrát do roka, ţe dávám pracujícím své výtvory skoro zdarma: Příklad: - Dopis Klubu přátel výtvarného umění, pobočka Olomouc, adresovaný Svazu českých výtvarných umělců České Budějovice ze dne 13. 10. 1980: Váţení soudruzi, naše pobočka pořádala dne 8. října 1980 besedu sekce grafiky na téma „Grafika v jihočeském kraji“. Beseda se setkala s velkým zájmem členŧ a uměnímilovné veřejnosti našeho města. Na poţádání poskytli svou pomoc výtvarní umělci, na něţ jsem se obrátili. Nejvýznamnější osobní pomoc poskytla ak. mal Dana Puchnarová z Českých Budějovic, která za cenu osobních obětí a volného času při besedě velmi pomohla. Zapŧjčila také mimořádně hodnotnou a pozoruhodnou kolekci svých grafických listŧ, které byly při besedě účastníkŧm předloţeny k prohlídce. Uvedená umělkyně tak poskytla krásný příklad spojení umělcŧ s pracujícím lidem a společenské angaţovanosti. Za tuto pomoc a podporu Vám a Vaším prostřednictvím uvedené umělkyni děkujeme. S pozdravem Dr. Ladislav Lamač, člen výboru pobočky KPVU Olomouc Předseda sekce grafiky Razítko, adresa, telefon Takových dopisů mám v archivu více. Myslím, ţe svědčí o tichém spiklenectví přátel umění, o jejich solidaritě s námi a o tom, jak v časech zlých dovedli duševně ţít. Mně to téţ pomáhalo přeţít, kdyţ jsem měla jistotu, ţe několik lidí mé práci rozumí. Klub přátel výtvarného umění při Jednotném klubu pracujících v Chrudimi pořádal pravidelně TRIENNALE SOUČASNÉHO EXLIBRIS. Bylo nás několik, kteří jsme si tím nahrazovali účast na přehlídkách současného umění. Vţdy jsem dělala náměty i na nejmenší grafiku stylem a názorem mých volných cyklů. - Tak např. lept 24 malých snŧ o civilizaci byl sloţen z 24 malých témat pro ex libris. Zinkovou desku jsem potom rozřezala na 24 destiček, doryla na znovu pokrytém povrchu písmo, doleptala jméno majitele exlibris a tiskla v barvě a mnoţství podle poţadavků zájemců. IV. Triennale současného exlibris se z Chrudimi přeneslo r. 1984 do Prahy do galerie D. Tam si mne našli ještě asi 2 - 3 sběratelé a objednali si exlibris. To byl pro ně spíše výměnný obchod, sběratelé si nedávali kniţní značku do knih, ale vyměňovali si je na sjezdech navzájem a měli i široké zahraniční kontakty. Dělala jsem asi 3 exlibris pro jednu Holanďanku, vybrala si právě z malých snů o civilizaci a přijela za mnou aţ do Č. B. Ještě si pamatuji, jak mi dávala odměnu v anglických librách, já jsem je nikdy předtím neviděla a měla jsem je dlouho doma schované, aţ jsem si za ně koupila knihy, katalogy a vstupné do galerií, kdyţ jsem po r. 1990 jela 59
na Biennale v Benátkách. Kromě toho jsem si za socialismu přivydělávala menšími kniţními úpravami a grafickými pracemi. Jihočeské nakladatelství Rŧţe mi zadalo několik kniţních úprav z edice ţivotopisŧ dělnických bojovnic za práva lidu, nic lepšího pro mne neměli. Cítila jsem v tom vliv StB a SČSVU, zřejmě mne tím zkoušeli, a moţná, ţe to byl trest za tu halasovskou výstavu. Ale měla jsem zásadu, kterou nás učil starý dobrý profesor Vodráţka: ţe kaţdá práce je dobrá, kdyţ se dobře Udělá. - A peníze pro rodinu byly potřeba, i kdyţ honorář za jednu kníţku byl mizerný: 1 056, - Kč za návrh přebalu a celé typografické úpravy, kde bylo potřeba změřit a upravit do stránek desítky fotografií v přílohách. Jeden známý z jógy mi zprostředkoval práci k výročí zaloţení Esperanto - klubu, šlo o pamětní reliéfní plaketu z kovu, plakát k výstavě a pozvánku. Nejvíce mne těšil plakát s písmem, navrhla jsem jej trochu ve stylu konstruktivismu, v barvách modré a zelené. - Tento známý byl vedoucím Klubu Esperanto, s námi cvičil jógu a měl kontakty s celým světem. Hodně studoval a dostával krásné knihy o duchovních cestách v esperantu. Celníci tomu nerozuměli, a tak je nezadrţovali. Z toho pro nás pan inţenýr přeloţil a na stroji opsal knihy o mezinárodní komunitě ve Findhornu ve Skotsku, strhující líčení rozvoje malé duchovní rodiny ve velké mezinárodní společenství, proslulé pěstováním ovoce a zeleniny v extrémně špatných podmínkách. Mají s tím zkušenosti a úspěchy, takţe tam jezdí denně autobusy s návštěvníky z celého světa. Naučili se totiţ poslouchat hlasy duchŧ rostlin - a tak tam jela i moje přítelkyně, doktorka sociologie a cvičitelka, Miluše Kubíčková z Prahy, kdyţ si ten samizdat v překladu přečetla. Přednášela tam a pak překládala a vydávala knihy o Findhornu u nás. - - Občas jsem dostávala práci z praţského nakladatelství Vyšehrad: Zejména mne těšily dvě knihy dobrého přítele, spisovatele Věroslava Mertla z Č. Budějovic. Pro jeho román Nám po tomto putování jsem udělala fotokoláţe krajiny s přimalovanými projekty Bran větrů, na obálku a vazbu jsem pouţila prvky z cyklu Oblaka. Na knihu V pravé poledne jsem navrhla výrazný přebal v červených tónech a zase jsem pouţila skladby křivkových forem na ploše v určitém rytmu. - Zadali mi i román Podnájemník současného gruzínského autora dţemala Kcharčchadze, velmi krásně psaný, jehoţ fantastičnost byla přímo pohádková, - bylo to propadnutí do časů jakési prapůvodní laskavé prehistorie rodu, plné poezie i drsnosti. - Do Prahy do redakce Vyšehradu jsem ráda jezdila, mnoho jsem se tam dověděla, i kníţky o filozofii dostala. - Dali mi dělat i román praţského autora o obchodech s Drogami někde v Americe a poslali mne za ním, - musela jsem jej navštívit, abych dostala nějaké materiály. To byl byt plný kuriozit, nejvíce mi utkvěly v paměti vytřeštěné oči afrických dřevěných masek a haldy i hromádky knih všude, na křeslech, stolcích, na pohovce, na nich spaly kočky, mezi nimi se pohyboval vychrtlý starý čaroděj s rozevlátými dlouhými šedými vlasy a tenounkými prsty vybíral fotografie a novinové články, podle kterých knihu psal. V duchu jsem naříkala, ţe mne na to nikdo předem neupozornil, a oddechla jsem si, kdyţ jsem byla zase venku. - - Chtělo se mi pokračovat v práci s lidmi na rozvoji jejich uměleckých vloh, a tak jsem přijala nabídku mé přítelkyně, abych pracovala i na seminářích pro praţské sdruţení invalidů jako lektorka výtvarné činnosti. Ti invalidé byli za kaţdou snahu velmi vděční a byla s nimi krásná práce. Snaţila jsem se je uvést nejprve do zkušeností s materiálem formou hravých sestav určitých zadání, která jsem v praxi vyzkoušela na jógových seminářích a táborech s dospělými. Pak jsem se snaţila 60
dalšími zadáními v nich probouzet skryté prameny jejich fantazie a tvořivosti. K mému překvapení jiţ Druhý a třetí den práce přinesly nečekané výsledky. Jeden inspiroval Druhé a vznikla mimořádně dobrá tvořivá atmosféra. - - Péče státní bezpečnosti o mou osobu však neustala. Asi za tři měsíce po mých výsleších na StB a po mém návratu z psychiatrické léčebny se u našeho domu těsně u dveří objevil malý stánek s prodejem pohlednic a za ním seděl malý pán ve velkých černých brýlích, právě v té vzdálenosti, aby slyšel, kdo ke komu jde, kdyţ se návštěvy hlásí do domovního telefonu. Pán mne dokonce hned napoprvé srdečně pozdravil, jako bychom se dlouho znali, a snaţil se se mnou navázat rozhovor ve smyslu: jak se mám a co dělám a kdo ke mně přijde. Tomu jsem čelila prohlášením, ţe musím spěchat, ţe mám moc práce. - Věděla jsem kolik uhodilo, ale nijak mne to nepřekvapilo. Připadalo mi to jako pokračování Kafkova Zámku. Bedlivě jsem dávala pozor, aby nikdo z přátel ke mně nechodil, nikoho jsem nezvala - a tak za měsíc pán i se stánkem zmizel a nikdy se neobjevil. - Poté mne na náměstí zastavil jakýsi pán, který mi nabízel práci a pozval mne na oběd. To jsem přijala, najedla jsem se královsky, ale pánovi jsem rezolutně sdělila, ţe v ţádném případě nedělám práci bez objednávky prostřednictvím ČFVU. Takţe na mne ani z této strany nemohli. Jednou za mnou poslali na kontrolu paní domovnici z bývalého paneláku, kde jsem bydlela před rozvodem. Ptala se mne na děti, na práci, úplně jako sociální pracovnice. Udělala jsem jí kávu a velmi slušně a srdečně jsem s ní rozprávěla. Brzy nato při posledním výslechu mi páni z StB potvrdili, ţe to byla jejich spolupracovnice a ţe se mnou byla spokojena. Já také. Ono se to dalo na ní poznat. - Také mi pánové sdělili, ţe všechny informace mají z mého telefonování, tedy jsem dala telefon zrušit - na to mi řekli, ţe jsou velice zklamáni. Nakonec mne propustili s tím, ţe se o mně přesvědčili, ţe jsem slušný člověk a ţe si mne prý váţí. Kdyţ mne ţádali o podávání informací, řekla jsem jim, ţe pochybuji, zda by měly mé informace pro ně nějakou cenu, kdyţ jsem v psychiatrickém léčení, jak o tom oni sami dobře vědí. Tím jsem naznačila, ţe dobře vím o jejich kontrole u lékařŧ, kde si vyţádali moje papíry, kdyţ jsem byla měsíc v ústavu. Nato pánové upustili od naléhání. I toto byla pro mne velká zkušenost. Naučila jsem se dávat pozor a nesvěřovat se nikomu. - - Opatrnost matka moudrosti.
1980 - 1983: - - Hlavní existenční zajištění dávala práce pro architekturu. Po r. 1980 jsem malovala veliký obraz pro zasedací síň Mysliveckého svazu v Jindřichově Hradci. Tu malbu viděl významný teoretik umění a přítel Dr. Jan Kříţ, který občas přijel do Č. Budějovic, a se smíchem a zkušeností z Ameriky to prohlásil za vynikající případ tzv bad - artu. Pak jsem získala zakázku větší, výzdobu nových prostor sdruţeného JZD v Dubu u Prachatic. Tam jsem byla i s dětmi na léto, abych si připravila témata. Vedení JZD si kladlo určité podmínky a ty jsem musela splnit. Přáli si totiţ, aby na tapiseriích bylo jejich městečko a slavný hrad nad ním, a také jejich pěstované plodiny. Začala jsem se seznamovat s krajem a lidmi a připadala jsem si jako boţena Němcová, kdyţ jsem obcházela stavení a hospodářství, ale místo zapisování příběhů jsem kreslila. Tak jsem nalezla i téma aradecoru pro salonek: lidé v Dubu byli nadšení herci, divadelnící - amatéři a ukazovali mi fotografie z jejich představení. Nejvíce vzpomínali na Lucernu, měla nejlepší kostýmy - napadlo mne Udělat stylizaci výjevu z Lucerny na menší dekorativní tapisérii. V dílnách Aradecor ve Kdyni jsem příští rok realizovala velkou tapisérii - aradecor do 61
zasedací síně (6 m. 2, 5 m), menší pak do salonku. Bylo to hodně namáhavé, ty velké formáty. Potom do jídelny přišla keramická výzdoba, do vstupní haly dřevěný reliéf. K těm dvěma posledním pracem jsem si našla zajímavé téma: ornamentální symbolické znaky ze zámečku v Dubu jsem převáděla do kruhových kompozic. Připomínalo to trochu heraldické symboly, trochu alchymické středověké značky a trochu lidové umění ve své stylizaci. Návrhy po kaţdé musely být schváleny komisí Fondu v Č. Budějovicích, kam zemědělci z vedení JZD Dub rádi jezdili a navštívili mne v mém ateliéru na náměstí. Realizaci keramických nástěnných reliéfů jsem zadala přítelkyni keramičce z Českého Krumlova, kde jsem měla také malý okruh dobrých přátel. Dřevěné reliéfy zpracoval můj spolupracovník - dobrý řezbář, zaměstnaný na domě kultury. V letech 1980 - 1981 jsem soukromě podnikla na sobě experiment a studium ve spolupráci s psychologem: denní sledování svých akcí a reakcí a jejich písemné hodnocení. Sledovala jsem vlastní cítění při kaţdém činu. Poučilo mne to o vztazích, o okolí, o tom, kdo jsem já. VÝSTAVY: Všechny oficiální svazové akce se dělaly k nějakému výročí, byly označeny jako politické. Nesly vţdy v názvu bliţší ideové určení, jako např. k x - tému výročí dělnického Února, k x - tému výročí VŘSR / Velké říjnové socialistické revoluce / , k x - tému výročí osvobození ČSR sovětskou armádou, k výročí zaloţení KSČ a další. Pochopitelně, ţe mne to velmi odpuzovalo, ale brzy jsem přišla na to, ţe to je pouze nálepka, pod níţ se ledacos schová. Taková slovní daň, kterou nikdo nebral v duchu váţně. Takţe všichni vystavovali jako dříve to, co dělali a nenamáhali se vyplodit nějakou extra politickou kompozici. 1978: Měla jsem tu troufalost, ţe jsem v září 1978 přihlásila nikoliv pár prací, ale celé cykly na výstavu, pořádanou jihočeskou pobočkou SČSVU k 60. výročí čs. státnosti a k 61. výročí VŘSR. Nikomu nenapadlo, ţe soudruzi vlastně spojili oheň a vodu, protikladné politické systémy a filozofie!!! Tak se octly všechny mé nové věci v seznamu na přihlášce k výstavě (ze dne 19 / 9 / 1978) : Obrazy, kresby a grafika z cyklu „Proti zničení civilizace“ 1976 - 78:: 1 / Pomníky civilizace, olej 160. 120 cm 2 / Krajina Budoucnosti, olej 140. 140 cm 3 / Pomníky lidem, olej 140. 140 cm 4 / Pomník melancholie, olej 120. 120 cm 5 - 45 / Cyklus 40 kreseb, tuţka, ruka, papír, 60. 40 cm 46 / Vize zničené civilizace, fotografika, lept, 80. 50 cm 47 - 49 / Tak má vypadat naše planeta I., II. III. - tři lepty s akvatintou, rŧzné velikosti Obrazy a grafika z cyklu „Hudební dojmy „1974 - 1976: 1 / Hold J. S. Bachovi, barevné akordy, olej 140. 220 cm 2 / Ţivly voda a vzduch / Přátelství / , olej 160. 120 cm 3 / Prolínání akordŧ / hold Janáčkově hudbě / olej 160. 120 cm 4 / Květiny / lidová píseň / 220. 140 cm / 5 / Pulzující rytmus / jazz New Orleans / 160. 120 cm 6 / Slunce a moře / hudba d. Šostakoviče / olej 90. 100 7 / Temná stupnice / hudba B. Martinŧ / olej 90. 100 cm 62
8 / Litografie tříbarevná k obrazu č. 2 - Ţivly, 80. 55 cm 9 / Akordy, litografie k obrazu č. 1, 25. 16 cm 10 / - 16 / Prolínání akordŧ - 6 barevných leptŧ k obrazu č. 3, 60. 40 cm, lepty s akvatintou 17 - 25 / Pulzující rytmy - osm serigrafií k obrazu č. 5, - 60. 40 cm, 80. 60 cm 26 - 30 / Stupnice a Akordy, 4 vícebarevné lepty, variace 60. 40 cm Celkem skoro 80 prací. Ten seznam má pro mne význam jako svědectví, ţe jsem energicky pracovala na svém i v letech pronásledování. Dokonce jsem v r. 1979 trvala na tom, aby cyklus Vize zničené civilizace byl zařazen do katalogu výstavy JKO ke 35. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 1980 - a dvakrát jsem podala návrh vedení SČSVU, aby začali pořádat putovní výstavy na témata proti válce, proti ohroţení planety, a to hlavně v továrnách, na podnicích a závodech pro naše pracující. V říjnu toho roku se mi ozval dopisem Hervé Fischer, konceptuální umělec z Paříţe, ţe dostal mé materiály o STUDIU SOCIO - PSYCHO - SPACE. Psal o svém zájmu a ţe by rád viděl další a také ať pošlu texty. To bylo pro mne významné. - Další kontakt s ním byl nemoţný, mé dopisy do ciziny byly zabavovány na hranicích. 1979: Můj provokativní dopis vedení SČSVU v Č. Budějovicích: Věc: katalog k výstavě JKO ke 35. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou Váţení soudruzi, zodpovědně jsem zváţila moţnosti svého zastoupení na této výstavě. V přípravné fázi této akce jsem si uvědomila, ţe moje práce z majetku AJG nereprezentují moje současné aktuální výtvarné myšlení. - - Ţádám proto, abyste laskavě projednali mou ţádost o přijetí několika děl z cyklu, na němţ pracuji od r. 1976. Jedná se o cyklus grafických listŧ, kreseb, plastik a obrazŧ, které alegoricky protestují proti atomovému zbrojení, proti hrŧzám války, neutronové bombě a ekologickému ničení naší planety. Cyklus nazývám souhrnně VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE, - A JEHO AKTUÁLNOST DNES, KDY VLNA HOREČNÉHO ZBROJENÍ ZACHVACUJE VĚTŠÍ ČÁST PLANETY ZEMĚ, je ve všech sdělovacích prostředcích výhruţně jasná. Jako výtvarník nemám jinou moţnost, jak vyjádřit svŧj postoj, neţ svým dílem… Zároveň opakuji svŧj dřívější návrh o pořádání putovních tématických výstav na podnicích a závodech, kde jedním z prvních témat by měl být náš protest proti obnovení válečné hrozby a proti ohroţení samé existence lidstva. - Účastnila bych se nejen jako vystavující, ale i jako pomocník při organizaci. Č. Budějovice 9 / 1 / 1979 S pozdravem ak. mal. D. Puchnarová
63
Roční hlášení. Za kaţdý rok jsme museli vyplňovat dotazník ČSVU, jaké práce jsme vytvořili, jaké jsme měli zakázky, jakou kulturní činnost pro pracující jsme Udělali, kterých výstav jsem se účastnili a jak jsme se angaţovali pro společnost. - Našla jsem zalíbení v byrokracii, soudruhům jsem psala podrobná hlášení o své práci a různé zlepšovací návrhy s velkým potěšením. Pořídila jsem si k tomu i své razítko. - - Předpokládala jsem, a právem, ţe veškeré mé písemné dokumenty kontroluje StB. V dubnu 1979 jsem dopisem kritizovala nedbalost úředníků na SČSVU v Č. Budějovicích: Výbor JKO SČSVU České Budějovice Věc: soutěţ na plakát k VŘSR 1978 Váţení soudruzi, Loni jste vypsali soutěţ na plakát k VŘSR. Zabývala jsem se tímto tématem a odevzdala jsem do termínu velké návrhy, řádně adjustované podle podmínek soutěţe. Soutěţ však nebyla v daném termínu vyhodnocena a mé práce mi nebyly vráceny. - Ale všechny práce ostatních výtvarníkŧ a také moje jsem viděla leţet u zdi na chodbě před kanceláří s. tajemníka JKO SČSVU. Pokládám to za nedŧstojné zacházení s výtvarným dílem vzhledem k tak náročnému námětu a ţádám zprávu, jak tato záleţitost byla vyřešena. Své návrhy poţaduji nepoškozené, aby je mohla věnovat institucím k pouţití ve výzdobě. S pozdravem Čest práci! Podpis D. Puchnarová, dne 21 / 4 / 1979 Hájila jsem tedy svá práva, a zároveň mi dělalo radost upozorňovat na nedostatky a chyby reţimních zaměstnanců s jemnou ironií a sarkasmem Proti tomu starobylý dělnický pozdrav ČEST PRÁCI! ve mně vzbuzoval úctu, vţdyť upozorňoval na čest a na to, jak je vlastní práce důleţitá, - daleko víc, neţ politikaření. --------------------Zachovaly se mi některé kopie dotazníků SČSVU o činnosti, pro zajímavost uvádím rok 1979, tedy těsně po mých sankcích od StB DOTAZNÍK JKO SČSVU, České Budějovice - PŘEHLED ČINNOSTI ZA ROK 1979 Jméno: Dana Puchnarová bydliště, rok nar., ….
ČFVU… evidenční číslo 3012
Vlastní výtvarná činnost a zakázky: 64
Cykly grafických listŧ, obrazŧ a kreseb VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE A SNY O CIVILIZACI Návrhy obří šachové hry ze dřeva pro TJ Petřiny, Praha do areálu Orlík Návrhy reliéfŧ a vnitřního zařízení kluboven Domu kultury ROH Č. BUDĚJOVICE Scénografická řešení veřejných kulturních pořadŧ DK ROH - - - „- - Řešení areálu DK ROH k Mezinárodnímu roku dítěte a 35. výročí PO / pionýrské organizace / interiéry a exteriéry / Plakát „Pozor na klíšťový zánět mozku“ pro zdravotní výchovu, Krajská zdravotní správa, Č. Budějovice Návrhy dětských hřišť u řeky Malše pro MNV Účast na výstavách a organizace: Výstava k Mezinárodnímu roku dítěte, JKO České Budějovice, červen 1979 Výtvarní umělci dětem SČSVU Praha, září 1979 II. salon Aktivu mladých výtvarníkŧ, ÚV SSM, Praha, prosinec Veřejná angaţovanost: Odborný poradce v komisi pro výzdobu města za dK ROH Metodická výstava s KDPM / Krajský dŧm pionýrŧ a mládeţe / k Mezinárodnímu roku dítěte - odborný poradce Odborná spolupráce při vybavení domu kultury ROH Organizace soutěţe dětské malby při Mezinárodním dni dětí pro veřejnost na prostranství před DK ROH Vedení výtvarného krouţku dětí ZDŠ Gottwaldova, Č. Budějovice Celoroční výpomoc při veřejných akcích na dK ROH Dary výtvarných děl: 90 barevných litografií pro zaměstnance DK ROH k Novému roku předáno ZV ROH Datum 12 / 5 / 1980 Podpis A tak to chodilo kaţdý rok - od 1969 do 1988. Přehled za přehledem jsem důkladně vypracovávala. Další hlášení o celoroční práci umělce bylo nutné psát aţ na univerzitě Palackého v Olomouci. Ten trénink reţimu byl tedy později uţitečný, rozdíl byl v tom, ţe jsme dostávali nadto na uP za činnost mimo výuku prémie. Tak vypadá neznámé zázemí výtvarné práce. Ale to je jen jedna část z mnoha. -----------------Dalším pohledem do zázemí práce umělce je existenční zajištění, tedy běţná praxe vyjednávání a přípravy zakázek. Malý příklad: V roce 1979 jsem připravovala tapisérie pro JZD v Polici na jiţní Moravě, které mi sjednal můj strýc Silvestr Puchnar, předseda vedlejšího druţstva v Kdousově. V dopise předsedovi JZD Doubrava, Police u Jemnice jsem ho informovala ještě před sepsáním smlouvy o dílo o tom, ţe díla nelze zhotovit za týden, neboť v dílně Aradecor, Elitex n. p. ve Kdyni mají zadané termíny půl roku předem, takţe ţádám o prodlouţení termínu. - Pak jsem napsala panu předsedovi reálný rozpočet, aby o 65
něm mohl uvaţovat: Podle obvyklého postupu práce uvádím tyto poloţky: Návrhy, architektonické začlenění tapiserií do projektu v měř. 1: 20, studie kompozic temperou v měř. 1: 10, pomocné studie … 4 000. - Kč Malby temperou -řešení 5 tapiserií v měřítku 1: 1, zkoušky v materiálu jako základ realizace …………………………. 11 000. - Kč Realizace 5 tapiserií v ateliéru Aradecor, Elitex Kdyně: Slunce - dárce ţivota, aradecor 208. 178 cm …………. 8 000. Plody Země - - „- - 198. 173 cm ……………8 000. Plody stromŧ - - - „- - - - „- - ………………. - „Dvě výplňové tapisérie - - - - - ……………………………. 6 000. Autorský dozor při osazení a doprava ………………………………… 2000. Celkem čisté náklady na práce a materiál. . . . . 47 000. Tato částka je poměrně střídmá, při tak náročné práci v materiálu mají jiní autoři rozpočet daleko vyšší. Jelikoţ ve formuláři rozpisu práce je v bodě IV. uvedeno, ţe investor mŧţe nést náklady dopravy ze svého, tedy prosím, zda byste v tom lednu mohli hotové tapisérie v Elitexu Kdyně sami převzít. Cesta autem je v tu dobu náročná - měla jsem po cestě smyk, ač jsem jela velmi opatrně / s mými dvěma dětmi / . Pak bych přijela ke konečnému osazení do zasedací síně vašeho JZD. Prosím o písemnou odpověď, zda mŧţete přijmout rozpis práce a honoráře s termínem dokončení podle mého návrhu, aby ČFVU Jihlava mohl vystavit a zaslat vám k podpisu smlouvu o dílo. “ Pozdravy a mŧj podpis…. To ale nebylo zdaleka všechno. Po dokončení objednaného díla musel autor napsat tzv. průvodní zprávu, kde popisuje zadání a účel práce, postup navrhování, postup realizace, techniky, způsoby ošetření a uchování díla v Budoucnosti a jeho předání. Odevzdávalo se to ve 3. kopiích: na investora, na ČFVU - výtvarnou sluţbu, třetí opis si nechal autor. S tajným zadostiučiněním, ţe to budou číst soudruzi z StB, jsem vše co nejdůkladněji popisovala. Tak na příklad 1980: Prŧvodní zpráva k dílu Obří šachové figury pro sportovní areál Orlík, autorka ak. mal. D. Puchnarová Objednavatel: TJ Petřiny, Praha Smlouva : č. 241 / 79Pl / 38 ze dne 6. 11. 1979 - Výtvarná sluţba dílo Praha, podnik ČFVU, Tř. politických vězňŧ 7, Praha 1, 110 00 Provedení : ak. mal. Dana Puchnarová, Ţiţkovo n. 27, Č. Budějovice 370 01 Celý prŧběh návrhové práce byl sledován uměleckou komisí ČFVU Dílo od jara r. 1979 na třech jednáních za přítomnosti zástupce investora TJ Petřiny Prah soudruha 66
Ing Fibigera. Autorka předkládala řešení, poţadované zadavatelem. Jednalo se o návrh a zhotovení velkých šachových figur ze dřeva pro tábor pohybové rekreace u přehrady Orlík. Obří šachová hra měla splňovat několik poţadavkŧ: A) posilovat svalstvo celého těla při přenášení figur B) slouţit jako sedačky pro jiné akce C) součást programu při sportovních soutěţích V prŧběhu jednání komise dovedla autorku ke zjednodušení tvarŧ šachových figur na základě podrobného studia historického vývoje šachové hry. Komise však nesouhlasila s řešením všech figur jako sedaček, pouze pěšce a věţe. Ostatní figury zŧstaly v klasickém řešení. Autorka předloţila řadu kresebných návrhŧ, sádrové modely ve dvou variantách v měř. 1: 10, barevné návrhy v tomtéţ měřítku pro černé a bílé šachové figury, a nakonec výrobní výkresy a kartony v měřítku 1: 1. Po schválení autorka zajistila přiměřené mnoţství kmenŧ borovice k realizaci zakázky v termínu, který zaručoval jejich proschnutí do doby zpracování v příštím roce. Podle schváleného návrhu byly z kmenŧ připraveny polotovary, z nichţ bylo vyvrtáno celé jádro, aby dřevo nemohlo pracovat. Byly uloţeny na dobře větraném místě po celé zimní a jarní období. Hlavní řezbářské práce byly prováděny v květnu a červnu r. 1980. Šachové figury byly ručně opracovány, nejprve pomocí motorové pily, potom dláty a bruskou. Tvar všech figur byl navrţen tak, aby odolal jakýmkoliv nárazŧm a měl místa, za která bylo moţno figury uchopit. Všude tam, kde povrch figur přicházel do styku s rukama uţivatelŧ, byl hladce opracován. Povrchové napouštění šachových figur a jejich barevné úpravy byly prováděny v několika vrstvách, v kombinaci světlé a tmavé barvy. Dřevo bylo povrchově napuštěno naším nejkvalitnějším prostředkem Spoloxylem proti všem vlivŧm povětrnosti a plísním. Spodní plochy figur byly opatřeny silnou asfaltovou izolací, takţe celá hra mŧţe zŧstat po celou letní sezónu venku na svém místě v areálu sportovních hřišť. ÚDrţba: po několika letech je vhodné obnovit nátěr figur bezbarvým Spoloxylem ve více vrstvách. Jinou úDrţbu šachové figury nepotřebují. Umělecká komise schválila dokončené dílo dne 25 / 6 / 1980. Potvrzení o převzetí práce investorem bude zasláno na Výtvarnou sluţbu Dílo v Praze, ČFVU, Tř. Politických vězňŧ 7. Zprávu zhotovila autorka díla ak. mal. D. Puchnarová Kopie zaslány na TJ Petřiny a Výtvarnou sluţbu Dílo ČFVU Praha dne 30 / 6 / 1980 doporučeně. O měsíc a půl později jsem dostala malé úřední potvrzení, skoro nečitelné, o jednání Krajské umělecké komise v Brně dne 5. 9. 1980. Na malinkém ústřiţku průpisového papíru hustě napsaná kopie textu zápisu o tom, ţe předloţena objednávka č. 017815 JZD Police na výtvar. řešení čelní stěny zasedací síně / 5 tapiserií / a výzdoby kanceláře předsedy v provozní budově JZD Police, KUK (Krajská umělecká komise!) objednávku přijímá a schvaluje autorku ak, mal. D. Puchnarovou. Pak popisuje návrhy a projekty, které viděli, nakonec odstavec s doporučeními, a na konec seznam členů komise. To je i doklad, jak se všude šetřilo - ţádný hlavičkový papír, ale nekvalitní půlaršík s nečitelným modrákovým textem, příloha s důleţitým 67
popisem práce ještě menší, vystřiţená z kopií zápisu. VÝSTAVY: 1980: Měla jsem tu troufalost, ţe na celostátní výstavu „K 35. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou“ jsem přihlásila většinu prací z cyklu VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE, tedy symboly duševního zpustošení národa po okupaci v r. 1968. Byl to stejnojmenný obraz 160. 120 cm / později zakoupen do sbírek AJG / , dále obrazy „Co zBude po lidstvu“ / 120. 80 cm / , „Protest proti N - bombě“ / 30. 40 cm / , “ To se nesmí stát!“ / 50. 65 cm / - všechno lepty s akvatintou v technice fotografiky, kterou jsem si objevila. Další dva grafické listy byly monotypy: „Pohled do strašné tváře války“ a „Pomník hrůz války“, oba na výšku 55. 41 cm. - Čtyři grafické listy z cyklu UTOPEIA - Sny o civilizaci byly menší lepty s akvatintou, tři listy z cyklu SITUACE ČLOVĚKA, to byli vlastně ANDĚLÉ Z POLSKA, konceptuální lepty 42. 30 cm s tématikou existenciálního zničení reţimem. Z čisté recese jsem přihlásila do sekce uţitého umění dva typy keramických obkladů na stěnách kulturního zařízení v Berouně, dřevěný otočný reliéf z přednáškové klubovny DK ROH a plesovou výzdobu velkého sálu a předsálí tamtéţ - vše ve fotografiích a modelech. Přihlašovala jsem na kaţdou oficiální výstavu nejvíc prací ze všech účastníků, jak mi po letech potvrdil jeden sympatizující člen komise. Tím prý jsem soudruhy provokovala a nemohli to pochopit, jenţe to jsem neměla v úmyslu, … spíše se trefili ti, kteří v tom cítili obecně útok proti státnímu zřízení, jako páni z StB. Ti měli lepší cit pro umění! VÝSTAVA ČESKÉ KRESBY 1980, Brno, Dům umění byla pro mne v té době zvláště důleţitá. Byla jsem vyzvána k účasti, to mne velmi potěšilo. Kurátorem byl Dr. Jiří Valoch, poslala jsem tyto kresby: Projekt brány větrŧ, 1973, bar. tuţky, perokresba 56. 32 cm - - „- Památník dešťŧ „- - - - „- - - - 45. 62 cm - - „- Zahrada slunce - - - „- - - 48. 68 cm Největší význam pro mne mělo povolení mé výstavy SNY O CIVILIZACI v r. 1981. Museli jsme jako pouzí řadoví členové Fondu ţádat vţdy rok předem o povolení výstavy na Svazu, museli jsme popsat svůj záměr, komise musela prohlédnout předem věci v ateliéru a pak teprve se rozhodli soudruzi, zda to je moţné povolit. I kdyţ o tom rozhodovali samí členové KSČ, výstava se konala v krásné klenuté výstavní síni památkářů na hlavním náměstí v Č. Budějovicích. Vystavovala jsem soubor grafik, kreseb, obrazů a plastik, na kterém jsem pracovala řadu let - i projekty tvarů v krajině Budoucnosti cyklu UTOPEIA. Ale je nutné připomenout to, co uţ dnes mladá generace nezná: před kaţdou vernisáţí ještě přicházela na kontrolu komise SČSVU, aby případně vyloučila věci ideově závadné. V mém případě to dopadlo dobře. - Na mé výstavě byly utopické projekty kulturních a výstavních center Budoucnosti, vize průhledných plastik Brány větrŧ, Sluneční zahrady, Mosty přátelství, Lidé Deukalionovi, Rození tvarŧ v prostoru, a to jak v kresbách, tak v litografiích nebo v leptech. Také jsem vystavila část cyklu Křivky, 68
který začal vznikat v mém sklepním ateliéru od malé barevné kresby prolínajících se geometrických tvarů v ostře protikladných barvách aţ k velkým leptům a obrazům. Lepty s názvy Protivníci, Signál z kosmu, Boj protikladŧ a další vytvořily základ, z něhoţ vyrostly větší obrazy. Jeden z nich později zakoupilo ČMVU Praha, další - největší kompozici z r. 1974, obraz Fuga J. S. Bacha / olej na plátně 160x240 cm / - zakoupila ještě v 80. letech Alšova jihočeská galerie. K výstavě byl vydán Českým fondem výtvarného umění útlý černobílý katalog asi s 15 reprodukcemi, kde převaţovaly věci geometrické, tedy poměrně abstraktní, ale ţádné námitky komise Fondu neměla. Schválili i můj plakát s utopickou kresbou, který se tiskl sítotiskem v dílně DK ROH. Zdálo se, ţe StB ztratila o mne zájem. Výstavu zahajoval a text katalogu psal jeden jihočeský teoretik, který pocházel z Jindřichova Hradce. Napsal text velmi pěkně a důkladně, nebyl uţ tehdy nijak nadšen socialistickým realismem. Jeho zásluhou se výstava konala o rok později v muzeu Jindřichova Hradce. V r. 1981 mne vyzval Památník Terezín, abych zaslala kolekci grafiky s protiválečnou tématikou do jejich sbírky. V listopadu jsem jim zaslala cyklus leptů Situace člověka a přijali a zakoupili všechno. 1982: SNY O CIVILIZACI, Galerie Muzea Jindřichův Hradec 30. 3. - 28. 4. Tady se podařilo vystavit mé cykly Vize zničené civilizace a Sny o civilizaci ve větším rozsahu, neboť výstavní prostor bývalého kostela byl daleko větší, a také jsem instalovala v některých místech obrazy nad sebou. Mám zachované kresby prostorového rozvrţení výstavy, byla členěna do oddílů, a to mi hodně pomohlo si Udělat přehled, odkud kam se má práce vyvíjela. Byla to do té doby moje největší výstava, ovšem mimo oficiální výstavní prostory SČSVU. 1982: Realizace tapisérie aradecor 605. 200 cm „Otvírání studánek“ pro svatební salonek restaurace Sparta, Kladno. Kompozice byla ryze abstraktní, vycházela z křivek Pracovala jsem na tom tři týdny ve Kdyni. Do textilního ateliéru ARADECOR v závodě Elitex se procházelo továrnou, plnou tkacích strojů, všude to hučelo, klepalo, bušilo a vtom za jedněmi nenápadnými kovovými dveřmi se otevřel ráj barev. Tam byly do stropu naplněné police, nacpané průhlednými igelitovými pytli s nádherně zbarvenými vlněnými česanci, srovnanými podle barevných škál v desítkách světlých i tmavých tónů. Odtud si výtvarníci mohli vytahovat podle potřeby větší či menší kusy rouna a kladli je na plochu rozpracované Budoucí tapisérie na velkých stolech. Jezdila jsem tam ráda, byl to svět sám pro sebe, kde jsem tehdy mohla uskutečňovat své pokusy s barvami a strukturami, a mezi těmi úţasně barevnými hradbami jsem proţívala hodiny a hodiny okouzlení a duševního vyrovnání. Brávala jsem někdy sebou i své děti. 29. 12. 1982 převzal ode mne PhDr. J. Procházka pro Jihočeské muzeum 28 prací na výstavu CESTAMI ROZVOJE SOCIALISTICKÉ KULTURY. Jelikoţ to byl znalec mého díla, a dobrý spiklenec, vybral největší kresby a litografie k básním F. Halase, 12 velkých grafik z cyklu Vize zničené civilizace a lepty k historickému románu Stříbrní orli, které jsem dělala pro nakladatelství Vyšehrad v Praze. Seznam byl hodně dlouhý. 69
Tato skupinová výstava v r. 1983 ukázala výběr - průřez mou současnou grafikou a kresbou Ani ve snu mne nenapadlo se stáhnout do ústraní, přestat dělat své věci a pracovat v zaměstnání jako uklízečka, jak by to byli rádi viděli a navrhovali mi páni z StB a SČSVU v Č. Budějovicích. Srpen 1983: Chtěla jsem si zapsat, jak mne svaz výtvarníkŧ zase pěkně při výstavě vystrnadil, jak mi tajemník svazu tvrdil, ţe větší plastiky se mají dodávat aţ do výstavní síně, jak jsem horlivě pracovala na POMNÍCÍCH ČLOVĚKA z lipového dřeva v řezbářské dílně v Lišově tři dny a dvě noci, jak jsem to pak vezla autem Domu kultury a na hodinu přesně odevzdala. Ale háček byl - a velký: výbor SČSVU to prý neviděl, tak se to nemŧţe vystavit. Tak se stalo, ţe z mého velkého cyklu nevybrali vŧbec nic a plastiky mi pak dovezl známý autem zpět. - - A tak si zapíši, jak to byla vzrušující práce s objevováním tvarŧ, jak dřevo uhýbalo pod rukama, jak se forma rodila, jak jsem měla vymodelované předlohy tvarŧ z hlíny - a ty zase nastudované v kresbách, jak jsem se o vnitřních tvarech předtím učila kresbami vnitřku lebky dinosaura v Národním muzeu, a kostí a velkých mořských mušlí - a jak pomalu vznikaly hrŧzné podoby diktátora, pomníky manipulace, pomník ztrácení tváře, nahlíţené zvnějšku i zevnitř zároveň, při tom ty vnitřní tvary byly daleko dŧleţitější neţ vnější. / Z pracovního zápisníku / -----------------------------MALBA PRO DŮM KULTURY v Českých Budějovicích: - - Po r. 1983 mi zadal ředitel Domu kultury, který zůstal se mnou v přátelském vztahu, malbu na dřevě jako výzdobu pro vestibul v 1. patře, který se nově adaptoval podle návrhu výtečného jihočeského architekta. Tehdy jsem s návrhem museli oba jet do Prahy na ústřední výbor ROH k ideovému schválení!. Jeden soudruh z ROH, nadřízený řediteli domu kultury v Č. Budějovicích, vymyslel a trval na tom, aby v tom vestibulu byla malba na téma Přátelství dělnické a rolnické třídy a jejich vítězství ve třídním boji - (ten název jsem si nikam nezapsala pro jeho nesmyslnost). Tedy jsem vymyslela několik abstraktně řešených kompozic, které tu ideu symbolizovaly. Ten soudruh to osobně schválil a já jsem pak do desek přidala mé varianty na jiná témata, o kterých jsem si byla jista, ţe to v Praze schválí. Kdyţ jsme pak seděli s ředitelem J. Schelem před komisí, oba jsme byli překvapeni jejich tolerancí praţských členů komise ROH k pojetí díla v architektuře. Nakonec prohlásili, ţe do kulturního domu patří umění a ne politika, a vybrali z mých témat návrh Poezie jara v jiţních Čechách. Ředitel Domu kultury byl ohromen, nevěřil mi předtím, ţe v Praze je všechno jinak. Celou cestu autem zpět o tom mluvil. Přišel i na to, jak vše objasní svému politicky nadřízenému soudruhovi. Ale pro mne to byla vlastně kompozice utajeného symbolu jIng. - jang, velký abstrahovaný symbol ve tvaru květu s náznaky oblak, kraje, přírody, - skrývala v sobě mé proţitky z kraje třeboňských rybníkŧ kolem naší venkovské chalupy, i dojmy přátel, kteří tam jezdili si zacvičit jógu a setkat se s léčiteli. - Myslím, ţe jsem dobře vyvinula metodu, jak dělat svoje téma, pro stranické orgány je vysvětlit jinými slovy, a namalovat to, co bylo ukryto za slovy. Ta malba měla dávat sílu, podněcovat duši ke vnímání harmonie a dobra, duchovních zákonŧ…. 70
Měla být namalována na dřevěných panelech, které byly předem napuštěny barvami ve škále od teplých do studených, jak navrhl interiér výborný architekt Ing. Malec. O to byla moje práce těţší. Všechny návrhy jsem si tedy připravila na předem zpracované podklady, naštěstí na mou práci vyšla škála modrých panelŧ. Architekt mne poslal i do dílny n. p. Hikor, kde se panely měly vyrábět, abych získala vzorky barev na dřevě a mohla si Udělat technické zkoušky pro komisi k návrhu v měřítku 1: 3. Realizovala jsem pak malbu přímo na panely, které mi dovezli do mého ateliéru - byl dost prostorný a poměrně blízko domu kultury. Při práci mi asistovala moje dcerka, syn byl jiţ v Praze na studiích. Přicházeli i přátelé a přítelkyně z jógy, a tak dílo, ač dělané tzv „na kšeft“, mělo hodnotu v navazování lidských vztahů - tedy opět jsem všechny tyto práce chápala jako součást akcí ve studiu SPS / Socio - psycho space / . To se ještě prohloubilo, kdyţ dílo bylo instalováno na své místo a dodělávala jsem některé části přímo v Domě kultury. Chodili tam zaměstnanci a pozorovali, ledacos o umění chtěli vysvětlit, také běţní návštěvníci se zajímali, zašli lidé z jógy. Dne 5. 5. 1983 byla potvrzena pro mne SMLOUVA O VYTVOŘENÍ DÍLA A JEHO UŢITÍ č. 22 - KJČ - 83 na provedení výtvarného díla - tapisérie aradecor 180. 500 cm - do zasedací síně JZD Mír v Dubu u Prachatic. Smlouva byla uzavřena mezi dílem ČFVU, architektem - autorem projektu a mnou. Termín dodání stanoven na 30. 10. 1983. Ze zápisníku 15 / 11 / 1983: Konečně hotov aradecor pro JZD Dub. Měla jsem s tím hodně starostí - plocha byla plná malých detailŧ a chtěla jsem ten vlněný materiál klást tak, aby to bylo malířsky udělané a při tom v souladu s návrhem. - Přesto vţdy s pocitem štěstí a radosti myslím na to nádherné prostředí dílny ve Kdyni: po celých dvou stěnách aţ do stropu dřevěné regály a v nich uloţené velké igelitové pytle s vlněnými česanci, z nichţ si výtvarník mŧţe po libosti vybírat tenké nebo silné či strukturově splétané chomáče vláken v okouzlujících barevných škálách, pečlivě srovnaných vedle sebe. To je ráj pro oči a místo zapomnění, ticha a klidu. Umělci tam rádi jezdili a museli vţdy napřed sjednat svůj termín - bylo tam stále obsazeno. Po čas práce jsem tehdy pobývala v Domově umělců v Chocomyšli, krásně a moderně vybaveném, takţe jsem se po práci mohla ponořit do knih a ráno cvičit. Zaujal mne hodně Komenský. Mnoho jsem se naučila z korespondence Robinsona Jefferse, kterou četl můj tehdy 17 letý syn. Uvědomila jsem si, o čem můţe uvaţovat básník a také výtvarník. Zapsala jsem si, co psal v dopise Jeffers r. 1942: „Naučili jsme se v minulém století, ţe člověk je jen dočasný a pranepatrný jev v nesmírném univerzu. Člověk je součástí přírody, nikoliv zázračný vetřelec. A je velmi malou částí velmi velkého UNIVERZA, které tu bylo předtím, neţ se objevil, a Bude zde dlouho poté, co přestane člověk existovat… V civilizaci, jako je naše metropolitanismus zintensivněný strojovostí - stává se lidská přirozenost anachronismem. Nemŧţeme civilizaci vrátit zpátky, přinejmenším dokud se nezhroutí. Naši potomci Budou muset vyvinout nový Druh přirozenosti - Budou se muset „vytrhnout z lidství“ nebo pováţlivě trpět. Mŧj termín „vytrhnout z lidství“ znamená pro mne vizionářské osvícení, které se zdráhám nazvat KOSMICKÉ VĚDOMÍ, protoţe pod tímto pojmem bylo uţ napsáno mnoho pošetilostí. “
71
20 / 11 / 1983: V Praze jsem uspořádala bydlení syna u babičky na Ořechovce…. Vybírali jsme dlouho kresby, aţ do 9 hod. večer, připravuje se ke zkouškám na VŠUP. Tím jsme se velmi dobře vyhnuli malicherným sporŧm s mou bývalou tchyní. - Ach, toho jejího nepořádku! Jak mi to rvalo srdce, kdyţ jsem tam syna nechávala! - Ale bylo to pro něj lepší, neţ na internátě, chtěl v domku v přízemí zŧstat. Ředitel internátu mi několikrát vytýkal, ţe synovo večerní kreslení spolubydlící chlapce ruší…. 12 / 12 / 1983: Do komise dodány návrhy na malbu na poště Trhové Sviny. - Téma, které jsem dlouho připravovala: MODERNÍ TECHNIKA SPOJUJE NÁRODY, formát 280. 300 cm - malba na dřevě. - - - Snaţím se, aby to byl nejen obraz, ale dílo, svázané s architekturou. Ještě navíc bych chtěla, aby zastupovalo všem lidem, kteří přijdou na poštu, něco jako závan současného umění, aby měli záţitek kvality výtvarné práce. Jasné formy, čisté barvy by měly ovládnout prostor vestibulu. A také si přeji, aby to dobře slouţilo. - - Učím se, ţe by kaţdé dílo mohlo - i kdyţ vzniká v samotě ateliéru - být SPOLEČNÉ, kolektivní, ţe čím více umělec roste, tím více ztrácí své malé já, učí se ztratit sám sebe a mít vědomí daleko větší. - - - To se mi osvědčilo při rozmluvě s investorem, kterému jsem mohla osvětlit své pojetí: nedělat sebe, tedy neohromovat diváky svým osobním nitrem, ale snaţit se vycítit a proţít téma co nejšířeji, ve vztahu k Zemi a lidstvu - planetárně… Kdyţ jsem odcházela z komise SČSVU v Českých Budějovicích se schváleným návrhem, potřebovala jsem někomu sdělit svou radost. Ukázala jsem tři návrhy paní šatnářce, aby uhodla, který vybrali. Hádala správně a řekla: „Paní, to je tak krásné, to je jako v kostele!“ Mŧţe umělec slyšet kdy lepší uznání? 1984: realizace výzdoby vestibulu pošty Trhové Sviny - malba na dřevě Tu jsem malovala doma na panelech, pak je rozebrali a instalovali na místo. Ale byl s tím spojen ještě jeden úkol: navrhnout velký nápis POŠTA a ČSAD na zídky, postavené na chodníku před Budovami. Vymyslela jsem, ţe do betonu Budou vloţeny formy písma, po odlití se vyjmou a písmo bude negativní, plastické dovnitř plochy. Nakreslila jsem písmo, a to v měřítku 1: 1, vše se tak Udělalo a vyšlo to dobře Podařilo se mi vymyslet novou metodu, jak snadno vytvořit formy na jednotlivá písmena. Byla vysoká asi 6O cm, řezali jsme je podle mých projektů z umělé hmoty, po vybetonování zídky jsme hmotu vybrali z prohlubní, začistili cementovým mlékem. Se všemi návrhy se muselo samozřejmě jako obvykle několikrát do architektonické komise ČFVU, a to jak postupovaly fáze návrhů podle měřítka - nejprve 1: 25, pak 1: 10, nakonec 1: 3, v případě písma 1:1. - Do Trhových Svin jsem jela předem, ještě kdyţ byla pošta rozestavěna, změřila jsem si přesně velikosti stěn a prohlédla odstup. Pak jsem tam jela, kdyţ uţ Budova byla zvnějšku hotova a kreslila jsem si pohledy zvenčí i zevnitř, ty jsem přiloţila k mým návrhům, aby komise měla představu, do jaké Budovy věci navrhuji. - Sama malba doma na velký formát mi působila velké potěšení, sledovala to moje dcerka a také občasní návštěvníci ateliéru. V duchu mne podporovala nadšená slova paní šatnářky ze Svazu, a tak mi připadalo snazší i betonování nápisů, u něhoţ jsem osobně asistovala. Podivuhodné na tom bylo to, ţe komise přijala pro malbu na poště můj zcela 72
abstraktní návrh, který byl zaloţen na prolínání energií signálů v čistých barvách, - a ţe jsem jej provedla a odevzdala bez jakýchkoliv dalších potíţí. Pak mi říkali přátelé výtvarníci v Praze, kdyţ viděli fotografie, ţe u nich by to vůbec nebylo moţné, ţe se v jejich praţských komisích striktně prosazuje socialistický realismus. 25. 10. 1984 bylo dodatkem ke smlouvě schváleno dílo Tapisérie - aradecor Radost z růstu pro JZD Dub termín dokončení 20. 1. 1985 a keramické doplňky - 10 terčů - do jídelny. Keramickou práci dělala přítelkyně ve své dílně v Č. Krumlově, V těch letech ředitel Domu kultury ke mně do ateliéru občas přivedl zajímavé osobnosti, prohlíţeli mé práce, debatovalo se, ale nikdy jsem neměla jistotu, zda to není určitá forma péče o mou politickou bezúhonnost. - - Také jsem začala dělat přednášky a besedy pro amatéry - výtvarníky v DOMĚ KULTURY, s oblíbenou renesanční hudbou, s diapozitivy. Ta první byla o mé práci a o inspiraci - chtěla jsem ukázat dnešní prameny inspirace: promítala jsem diapozitivy s dojmy z přírody, kameny, skály, oblaka, struktury hmot, stavbu buněk a mikrosvět, probíraly se zákony fyziky, geometrie, neznámé písmo, poezie a hudba, probrala jsem svět Franze Kafky a mé grafiky k jeho povídkám, také inspiraci verši R. Thákura, nakonec kongeniálnost hudby a výtvarného díla. STUDIO SOCIO - PSYCHO - SPACE: - Přihlásila jsem své programy do tzv. Socialistické Akademie: besedy s rŧznými tématy přednášek o umění, estetice, tvorbě prostředí, o výtvarných technikách. První večer na téma KRÁSA V NÁS A KOLEM NÁS dne 14. 5. 1984 se vztahoval k ţivotnímu prostředí člověka a ke vnímání umění, naváděl k úpravám svého bytu či pracoviště, ukazoval, jak okolí í umění psychicky ovlivňuje člověka. Postupně jsem s těmito programy pronikla i na střední odborné školy a gymnázia, pak i na pedagogickou fakultu, kterým to osvětové zařízení nabízelo jako doplněk estetické výchovy Nikoho na to neměli jiného. Byl zájem i o program Návštěvy v ateliéru na rok 1985. Přizvala jsem ke spolupráci teoretika umění a kurátora Alšovy jihočeské galerie Vl. Tetivu a dělali jsme ty programy společně jako ţivou diskuzi. Dodnes mám schovány diapozitivy, které jsme při tom promítali. Odpovídali jsme rádi na dotazy mladých lidí a přivádělo nás to k lepšímu chápání mladé generace. Hodně jsem se poučila a o sedm let později jsem toho mohla vyuţít při mé práci na katedře výtvarné výchovy na univerzitě v Olomouci. Institut průmyslového designu v Praze, s kterým jsem spolupracovala, mi zasílal pozvánky na zajímavá sympozia. Přihlásila jsem se na SYMPOZIUM O PSYCHOLOGII ARCHITEKTURY v Praze se svým referátem o mých zkušenostech s výtvarným dílem v současné architektuře a seznámila jsem se se zajímavými lidmi. Mezi nimi byl i psycholog PhDr. Hlavsa, který mne pozval na KONFERENCI O PSYCHOLOGII UMĚNÍ v Brně, kde jsem měla i příspěvek o zkušenostech s komplexní estetickou výchovou v praxi. Dr. Hlavsa si vzal ode mne materiály pro celostátní úkol Výzkum tvořivosti, který vedl ve výzkumném ústavu v Praze. Jednou či dvakrát jsme jej tam navštívila. O mé praxi se pak zmínil v jedné kapitole své knihy VÝVOJ TVOŘIVOSTI. Na stejné konferenci jsem se seznámila s erudovanou psycholoţkou PhDr. Herinkovou, která vedla oddělení arteterapie v Plzni a začala má dlouhodobá spolupráce s ní, která trvá prakticky dodnes. Zvala mne na setkání arteterapeutů, 73
kde jsem mívala referáty o svých zkušenostech jako umělce, radila mi při mých aktivitách se skupinami, vyměňovaly jsme si knihy, od ní jsem se naučila chápat dílo C. G. Junga. V té době jsem měla jiţ zkušenosti s praxí umělecké činnosti na seminářích jógy, kde s přispěním několika osvícených cvičitelů se výtvarná práce s účastníky kurzů objevila jako jedna z moţností duchovní cesty. Jezdila jsem kaţdé léto na několik jógových soustředění, tam jsem pracoval kaţdý den se skupinami lidí jednoduchými výtvarnými hrami a určité výsledky to mělo jak v rozvoji fantazie, tak i v nalezení lepší psychické rovnováhy. Někteří účastníci mi přišli osobně poděkovat, několik z nich bylo předtím váţně nemocných nebo v invalidním důchodu, uzdravovali se a hledali náplň svého ţivota. Jejich výsledky a objevy mi daly úţasnou radost. O svých zkušenostech při zavádění praxe estetické výchovy do ZRTV / základní rekreační tělesná výchova / jsem referovala na celostátních konferencích jógových cvičitelů v Brně. O referát mne v r. 1984 poţádali organizátoři, a tak jsem měla moţnost poznat výkvět české jógy a filozofie. Přednášeli o účincích jógy na zdraví a vyrovnanost člověka, a to na vysoké odborné úrovni. Cele mne to zaujalo, začala jsem to studovat do hloubky a zabývala jsem se léčením, masáţemi, bylinami. - Na konferenci ZRTV r. 1986 jsem také přednášela. Tam si mne našla jedna psycholoţka a ţákyně skutečného indického gurua, Svámího Mahešvaránandy, Slovenka z Piešťan, odváţná a podnikavá organizátorka a vyzvala mne ke spolupráci, coţ se rozvíjelo v dalších letech aţ do r. 1991.
VÝSTAVY: 1984: Sny o civilizaci d. Puchnarové, Galerie D (Portheimka na Smíchově) Praha Vystavovala jsem stejné cykly jako v Č. Budějovicích a Jindřichově Hradci - obrazy, grafiky, plastiky, kresby Většina grafik cyklu Vize zničené civilizace byla doplněna pomníky ve dřevě, sny byly doplněny o Alberta Einsteina - imaginární portrét, který jsem řadila mezi projekty rovněţ tak, jako imaginární portrét mého syna nebo mé dcery. Také vlastní imaginární autoportrét. - Bylo tam hodně ze série sítotiskŧ HRY, které byly ryze geometrizující, i cyklus Signály a v leptech. Instalaci jsem si dělala sama podle smyslu cyklŧ. Jednu síň, věnovanou geometrii, jsem nazvala „Člověk a věda“, tam byl na zemi velký červený kinetický objekt „Rŧţe pro lid“, který se pomalu otáčel. Nad ním visel obraz „Velká hra“, geometrizující architektoun. V dalším sále byly máchovské litografie, kniţní úpravy, grafický cyklus Situace člověk a - to byli celí Andělé z Polska. K nim se hodily projekty portrétŧ - oleje na sololitu. Na vernisáţi na mou prosbu se hrála hudba známého skladatele Jana Klusáka, který osobně přišel (znali jsem se od let 60.) Zahajoval a do malého katalogu psal text tehdejší ředitel AJG, sice člen KSČ, ale přítel naší rodiny, neb jeho dcera si hrála s mými dětmi a občas jsme je v jejich rezidenci na zámku Hluboká navštívili. Ačkoliv jsem to takto diplomaticky pojistila, reakce kritika P. Kováče v RUdém právu byla drtivá, uráţející svou nevzdělaností, hrubá a nenávistná. Nu coţ! Musela jsem vysvětlovat stranickém výboru jihočeského SČSVU na dvou jejich schůzkách, (kdy jsem v mezidobí napsala dopis a odeslala do redakce onomu kritikovi), ţe na výstavě nebylo nic jiného neţ to, co bylo jiţ vystaveno v jihočeském kraji a ţe to, co pan Petr Kováč napadá, je způsobeno jeho nedostatečnou informovaností o vlivu vědy a techniky na výtvarné umění. To jsem ve svém dopise P. Kováčovi otevřeně vysvětlila, dopis si soudruzi od mne vyţádali a určitě s gustem přečetli - další reakce neznám, ale po letech jeden přítel mi řekl, ţe po pravdě mne výbor stále vylučoval ze 74
všech akcí a ţe dotyčný zahajovač z galerie D byl proti mně hodně zaujat, i kdyţ se stavěl jako přítel. Halt politika je politika a tomu dodnes nerozumím. 26 / 8 / 1984: Na vernisáţi v Galerii d bylo mnoho lidí, bývalé spoluţačky i spoluţáci ze Smíchova, i ze střední školy. Hodně květin, ale z výtvarníkŧ nikdo. Jan Klusák po své skladbě sklidil potlesk. Pro mne ta výstava představovala umělé prostředí, učila jsem se z konfigurací prací mezi sebou. O obsahu výstavy mluví mŧj text v odpověď na kritiku P. Kováče z RUdého práva, napsaný později. Díky tomu jsem si mohla dobře promyslet kořeny mé práce V té době po vernisáţi jsem byla na naší chalupě - 14 dní jsem malovala na slunci návrhy pro velkou stěnu v ZDŠ Břeţany. Práci mi zadal mŧj známý architekt z Prahy. - Poslední jednání komise o mém návrhu Udělalo konkurz s jednou zaslouţilou umělkyní. Komisi se prý mŧj návrh velmi líbil, ale realizaci svěřili oné umělkyni, člence komise, výboru i strany… Nakonec to vyšlo pro mne dobře - mohla jsem se věnovat ostatním pracem.
!PAMÁTNÁ NÁVŠTĚVA VÝBORU JKO SČSVU V MÉM ATELIÉRU: V té době se stala i jedna zajímavá Událost, významná pro mé STUDIO SPS: právě na základě té otřesné kritiky v RUdém právu se soudruzi výtvarníci z výboru SČSVU rozhodli, ţe se podívají ke mně do ateliéru a postarají se o nápravu mého myšlení. Přišlo jich asi osm, samí význační realisté a straníci. - Hovořil pouze jejich předseda, hodně obtloustlý malíř rybníků se stalinským knírkem. Pamatuji si jeden závaţný výrok, který pronesl na závěr své řeči: „Víte, soudruţko, takhle malovat nemůţete, to se vymyká ze všeho, vţdyť takhle tady nikdo nedělá!!“ Náhle jsem dostala inspiraci a v replice, která trvala přes půl hodiny, jsem pronesla přednášku o rozvoji tvořivosti, o čs. státním výzkumu kreativity Dr. Hlavsy na vědecké bázi, o originalitě a intuici, v té souvislosti o sovětské psychologii Vygotského, o sovětských výzkumech ve vědě a technice, o atomové energii a o nebezpečí jaderné války, jak se píše v denním tisku, o tom, jak je třeba se proti tomu postavit, jak to dělám já svou prací, - pak o nových objevech moderní fyziky, o Einsteinovi a Landauovi, o nové kráse architektury Budoucnosti, mezioborových souvislostech a vlivu objevů vědy na současné umění a skončila jsem tím, ţe je velmi důleţité jít vlastní cestou a ţe je pro mne velkou ctí uznání soudruha předsedy, ţe pracuji svým osobitým způsobem. Očekávala jsem nějakou odpověď, ale rozhostilo se dlouhé ticho, neboť mluvit mohl jen předseda, a ten nevěděl, co s tím. Nakonec řekl: „No soudruţko, my uţ musíme jít“ - a podal mi ruku. Ostatní po něm v řadě mi potřásli rukou a odešli. Jejich mlčení bylo výmluvné. Po čase jsem se dozvěděla od jednoho člena jiné komise, jak si výboři Svazu mezi sebou prý pochvalovali, ţe jsem to předsedovi „vytmavila“ jak se patří. - Jenţe mně šlo o dialog a ten nenastal! Pokoj mi nedali ani v maličkostech. Např. schvalovali mi grafiky do prodeje, ale 75
později jsem se dozvěděla, ţe dali zvláštní příkaz do prodejny Fondu, aby se mé věci nikomu neukazovaly, tedy se nesměly prodávat. Kaţdý rok jsem je dostávala všechny zpět. Pro mne to byl důkaz, ţe reţimu nevyhovuji, a byla jsem ráda, protoţe tím více dostávala moje práce smysl. Soustředila jsem se na svou práci, denně mne při vykonávání mnoha povinností osvěţovala nová inspirace. Zabývala jsem se aktivitami mimo dosah SČSVU soukromé edice, grafické práce pro sběratele, Kluby přátel umění, přednášky o estetice, edice pro ZRTV. Tak vznikl soubor barevných litografií k Máchovu Máji nebo album Gítandţalí k veršům Rabíndranátha Thákura. To si vyţádal pro své cvičence jeden cvičitel jógy z Brna, také člen celostátního výboru ZRTV. Důvodem bylo hlavně to, ţe se dílo R. Thákura nesmělo vydávat a já jsem ke kaţdé litografii ručně napsala jeho verše, tisklo se to zároveň s modrou barvou. Litografie jsem kreslila na kámen aţ v šesti barvách, náklady tisku platil oddíl jógy ZRTV Brno, dílo rostlo postupně od r. 1983 do 1986. Pak jsem nechala vytisknout doprovodné texty a tituly na desky alba. Úvodní slovo napsal náš nejlepší překladatel a orientalista PhDr. D. Zbavitel. Litografie ke Gítandţalí se vystavovaly na mnoha seminářích jógy po republice. Hodně jsem četla, studovala, zapisovala důleţité inspirace pro mé úsilí výtvarné i duchovní, a ty dvě oblasti jsem nikdy neoddělovala. OTAKAR BŘEZINA: SKRYTÉ DĚJINY Jeho myšlenky měly na mne léta hluboký vliv. Na podzim 1984 se objevuje v mém zápisníku přes 12 stran výpisů z jeho esejů. Nadchly mne hodně jeho věty, kterými objevil podstatu komunikace dávno před moderní psychologií: „Kaţdý projev tvŧrčí práce je dorozumívací prostředek, jím se dává poznat duch duchu. Vše je řečí - i naše tělo je řeč a mluví kaţdým svým údem, kaţdým gestem, mlčením i vášní, nemocí a smrtí … Svázanost člověka s přírodou a její proţívání kongeniálně cítil spolu s básníky Ameriky: „Ţivot země, ţivot zvířat i rostlin je nepřetrţitou řadou znamení na naší cestě……Řeč vod, lesŧ, bouří, větrŧ, skal - zvláštní sdělení, které má pro člověka kaţdé místo na zemi, - organizace těla lidského, která vţdy so uvisí s pŧdou, na níţ roste, - skryté dějiny rodu v tisíciletích - to vše určuje typ kaţdého jazyka, jeho slovník, skladbu, rytmus, hudbu - - „ Sledoval i objevy ve vědě a (pravděpodobně ve stejném čase s Einsteinem) přisuzoval vědě duchovní úlohu: „Kaţdý vědecký objev zjemňuje novým viděním naše vzájemné dorozumění, odkrývá nová místa duchovního dotyku! Činí hlubší naši řeč a zvyšuje tím naši moc na zemi…………“ Jeho věty zasahovaly přímo mé srdce, mne jako člověka, tvrdě obdělávajícího půdu kolem chalupy, v tichu zamilovaného do dubů, bříz, rákosí a hladin rybníků, v nichţ se odráţel nekonečný prostor nebes a plynoucí oblaka. i mne jako věčného studenta, který v tom tichu dokázal číst novinky o vědě, ale i básně a filozofii, - a také mne jako snad i umělce: ! „Neviditelný svět prostupuje světem viditelným, svobodou snu zasahuje umění do výkladu věcí. Jemnějším a dráţdivějším sluchem naklání se k tepotu vesmírného ţilobití. I malba, socha, verše, hudba, sen jsou znamení, která v zakletí jevového ţivota dává duch duchu. “ / O. Březina: Skryté dějiny / A tak přes všechnu nepřízeň doby a různé šikany jsem se cítila ve společnosti 76
takových duchů zcela svobodně, ţivot ve vnitřním světě byl pro mne daleko důleţitějším neţ ţivot ve vnějším světě. V roce 1985 v březnu se konal v Plzni psychologický seminář o tvořivosti, vedený Dr. Vojtěchovským, významným českým psychiatrem, který usiloval o rehabilitaci psychoterapie a o zavedení nových kreativních metod do procesů léčení. Pracoval ve hnutí středoevropské psychiatrie, byl v kontaktu s komunitami v NSR a Švýcarsku, odtud z Lindau přenesli čs. specialisté psychoterapeutický výcvik do ČSR. U nás fungovaly takové výcvikové komunity při praţské psychiatrické klinice, také v Kroměříţi, v Dobřanech, u Apolináře. Tu se zaváděly tzv. Bálintovské skupiny a pracovala vynikající čs. Psychoterapeutická společnost doc. Skály. Nabízeli další moderní vzdělání psychoterapeutům, vydávali o tom knihy. V takových skupinách se člověk sám o sobě poučí, hlavní metodou byl rozhovor, v něm proţíváme archetypálně fylogenetické záţitky, uloţené v naší paměti. Člověk 20. století se ptá po smyslu své existence. Pospolitost a sounáleţitost pomáhá ţít ve světě protikladů a krizí. V léčení duše bylo cílem poznat sám sebe. Psychiatr pouţívá svou osobnost jako nástroj, reflektuje své názory, své postoje Udělá s pacientem dyádu - dvojici. Dr. Vojtěchovský dokonce citoval Stephana Zweiga z knihy LÉČENÍ DUCHEM: „Jak mocné je slovo, jak velká je síla ducha, ukrytá ve slově!“ Podle něj obrovská síla vyvěrá z fenoménu naděje. Dokáţeme - li to, máme obrovský nástroj moci. Pochopitelně mne všechny tyto myšlenky a jejich uskutečňování hluboce zaujaly. Cítila jsem v tom pomocnou ruku i pro nás umělce, v poznání svého vztahu ke světu, k okolí, k disharmoniím a tvrdému útlaku moci. Cítila jsem neobyčejnou vnitřní statečnost a konstruktivní cílevědomost těchto odborníků, a tak jsem jejich přednášky zapisovala a studovala o tom knihy a články…Byl v tom úţasný závan svobody, té svobody, kterou nám nikdo nemůţe vzít ani zakázat - Na tomto semináři jsem se účastnila i tvořivých her a poznala jsem tak jejich účinky na sobě. Moje přítelkyně psychoterapeutka z Plzně vyprávěla dr. Vojtěchovskému o mých metodách ve výtvarných kurzech a na výtvarně - hrových táborech, proto si vyţádali na tuto konferenci ode mne referát. Tím jsem se spřátelila s všemi zúčastněnými. Potom se mi podařilo vymyslet různé způsoby výtvarných her pro rozvoj fantazie, které jsem pak rozvíjela i se studenty po r. 1991 na uP Olomouc. S psychology jsem začala pravidelně spolupracovat v 70. létech, nejprve na Krajské pedagogicko - psychologické poradně v Č. Budějovicích. Radila jsem se s nimi nejen o mých dětech, ale i o postupech, kterých jsem často uţívala v mých výtvarných kurzech. Poznala jsem dobře i nově zaváděné formy arteterapie do výuky na KVV PdF Jihočeské univerzity a na psychoterapeutické klinice. Tam všude jsem měla přátele v lékařích. Byla to důleţitá etapa v mém ţivotě, protoţe jsem se učila, jak zacházet s myšlenkami, představami a vědomím, jak být s lidmi, jak pomáhat, jak porozumět. 1985: Ze zápisníku: Nesmírně poučný je pro mne Ţivot Seuratův od H. Perruchota. Je tam všechno:. „Seuratŧv sen má vyšší sílu… odpovídá základní realitě doby, splývá s vírou v moc vědy. “ Flaubert tehdy píše: „Postupem doby Bude umění stále vědečtější, i literatura Bude nabývat stále vědečtějších forem. “ … Seurat začal malovat v 16 letech. Měl mimořádnou vizuální paměť a velkou schopnost koncentrace, intelektuální pojetí umění, myšlení analytické a syntetické, které zároveň registruje i řadí… Najal si 1880 ateliér: samotu pociťoval jako nutnost, 77
potřeboval kolem sebe ticho, v němţ by se jeho úvahy rozvíjely, navazovaly jedna na druhou. Řekl: „V umění má být všechno promyšlené“. Studoval dílo Švýcara davida Suttera Fenomén zrakový (1880) : „Věda osvobozuje od všech nejistot, umoţňuje svobodný pohyb myšlení v širokém okruhu zájmŧ, umění a věda se nevylučují navzájem…. Zákonŧm harmonie barev se učíme stejně jako se učíme principŧm hudební harmonie. Jedna jako druhá jsou odrazem vesmírné harmonie, tichého mechanismu, který je řádem a duší věcí. Číslo je stavebním prvkem děl nejvzdělanějších umělcŧ. “ Seurat po četbě spisu Vědecká teorie barev od Američana O. D. Rooda (1881) si Udělal malé destičky, na nichţ analyzoval stíny a světla. Zabýval se kompozičními zákony, které by byly vymezeny tak přesně jako zákony matematické. Studuji Seuratovu teorii barev. Vycházel nejvíce ze Chevreula: O zákonu simultánního kontrastu barev (1893) : „Konkrétní barva neexistuje sama o sobě - jen ve vztahu k barvám kolem sebe. ZÁKON O KOMPLEMENTÁRNÍCH BARVÁCH: kaţdá barva zabarvuje vše kolem sebe komplementární barvou - ţlutá na bílé zabarvuje bílou do fialova, červená na bílé ji zabarvuje do zelena, ţlutá do fialova, modrá do oranţova. BINÁRNÍ BARVY: vznikají smícháním základních barev spektra…. “ Kompozice podřizuje vjem kontrole intelektu a jeho vlivem se malba proměňuje v COSA MENTALE podle Leonarda da Vinci - málokdo ze současníků dbal na kompozici, jen Puvis de Chavannes. - - - Seurat na obrazech pracoval měsíce a měsíce, venku sbíral prvky, doma je rozpracovával podle modelů - proti impresionistickému sensualismu a vládě instinktů postavil askezi, nadřazenost ducha, ţádné ústupky subjektivním pocitům, samo dílo vede umělce… naprostá podřízenost dílu… E. A. Poe (Havran) : „. ani jediný bod mé kompozice nebyl ponechán náhodě, celé dílo směřovalo k cíli krok za krokem, s přesností a přísnou logikou matematického výpočtu“. 1986: Od počátku roku jsem připravovala náčrty a kresby pro litografie doprovodu Thákurových veršů Gítandţalí. Album má 8 vícebarevných listů s jeho verši, zvlášť je tištěn dvoulist s titulem, předmluvou od Dr. D. Zbavitele, mým textem a vzadu biografie a tiráţ. Dala jsem natisknout i anglickou verzi textu. Ze zápisníku: 20. 8. 1986 psal z Brna organizátor konferencí ZRTV, který mi zadal práci na Thákurovi. Poslal program chystané konference a ţádal mne o příspěvek o současné marxistické etice a ZRTV na 2 - 3 strany. Doslova „je to moc a moc potřebné jako protiváha za Thákura, za kterého mne začali odstřelovat. “ Moje odpověď: „…Návrh příspěvku o souvislostech marx. etiky a ZRTV jsem myslela jako podnět pro někoho vzdělaného v tom oboru. Ode mne by to bylo amatérské, a to myslím pro setkání odborníkŧ je málo. Vím, ţe se tím zabývá Dr. L. Míček a jiní povolanější…mŧj příspěvek by se měl týkat hlavně praktického zavádění všeobecné estetické výchovy do našich skupin jógy. Bude o tom, co jsem vyzkoušela, o perspektivách a společenském poţadavku. Samozřejmě, ţe etika do toho úplně patří, ale to bychom právě potřebovali rozpracovat od odborníkŧ… Věřím, ţe někdo ze společensko - vědní sekce by to zpracoval daleko lépe… Co se týče vztahu k Thákurovi, myslím, ţe autor článku v Tvorbě o praxi brněnské 78
jógy by mohl napsat o Thákurově letošním výročí a o jeho ohlasu v SSSR. Ruská monografie od Kr. Krpalaniho má na konci skvělé hodnocení celosvětového společenského přínosu Thákurovy tvorby, autor je význačným sovětským literárním kritikem - . Domnívám se, ţe by se tak mohla situace uklidnit, proto jsem tu kníţku poslala…. Do svého příspěvku na konferenci mohu také uvést dŧvody, proč povaţuji pro současné výtvarné umění myšlení Rabíndranátha Thákura za objevné a obrozující, čeho jsem si při zamyšlení nad výtvarným doprovodem všimla, co mi to dalo jako umělci i jako člověku. K tomu bych pak uvedla některé dŧleţité citace z oné sovětské monografie…. Zatím jsem si zajistila termín na tisk litografií na počátek září a prosím o zaslání nějakého obnosu na úhradu prvních nákladŧ, asi tak 2 000. - Vybrala jsem ty listy, které na výstavách nejvíce zaujaly diváky (kresby a akvarel). Ty Budu dělat nejdříve…. “ 30. 10. 1986: ERICH FROMM: „Na co silně a rychle reagujeme, záleţí na zpŧsobu našeho zaujetí, na našem charakteru…Předměty mohou být výsledkem rŧzného zaujetí vŧči účelŧm, a také to zaujetí šíří. Dojmy a předměty jsou ve svém zaujetí vlídné, laskavé, inteligentní, ale také zlobné, nevraţivé, hrŧzné …“ - - - Myslím, ţe stejně to platí pro výtvory umělecké. vydávají takovou energii, jakou do nich vloţíme. XI / 1986: PhDr. J. KOTALÍK: O VÝTVARNÉM VÝRAZU PO 2. SVĚT. VÁLCE - Mnohotvárné a často kontrastní zkušenosti cest moderního myšlení a umění. „Za léta a desetiletí od konce 2. svět. války byl výtvarný ţivot ve světě určován několikerými proměnami náhledŧ na povahu a smysl umění, v absolutizujících tvrzeních, ve zcela nových principech a prostředcích, v příkrých kontrastech. - Zprvu se proklamovalo bezvýhradné panství abstraktní malby všech Druhŧ v geometrických strukturách ABSTRACTION CRÉATION, ve výrazové spontaneitě gesta TAŠISMUS, ACTION PAINTING Pak náraz neurvalé reality zjizvil obrazy a sochy, spíše objekty - POP ART se zneklidňujícími úlomky věcí odhazovaných, navíc zpŧsobil velký proud NOVÉ FIGURACE. Poté se výtvarná řeč redukovala na holý výraz tvarŧ, hmot, barev - MINIMAL ART, ARTE POVERA. Jindy se představa artefaktu rozšiřovala na velké souvislosti vnějších vztahŧ - ENVIRONMENT, LAND ART, nebo se výsledek tvorby apriori zneplatňoval (letmé záznamy úmyslŧ) KONCEPTUALISMUS, PROJEKT - ART. - V poslední době se s oblibou uplatňuje minuciézní veristická Drobnomalba ve fotograficky přesném vidění: HYPERREALISMU, FOTOREALISMUS. - Nebo se v brutalitě rozvolněného rukopisu a disonantních barev předstírá neumění jako předpoklad nepřikrašlovaného aţ barbarského projevu, rafinovaně prosazovaného sítí obchodních galerií v Evropě i za oceánem: divoká TRANSAVANTGARDA. “ … To, co jsem si opsala, je typická úvaha kvalitního teoretika, zvyklého pořádat, členit poznané, popisovat jevy. Je to, myslím, role nezúčastněného pozorovatele, který měří lidské myšlenky, proţitky, city a sny jiným metrem, neţ ti, kteří jimi ţijí, a v rozechvění je vynášejí ze svého nitra na světlo. - Nyní si takto mohu uvědomit, co z těch tendencí zasáhlo tvořivé principy ve mně, - kde a kdy jsem podlehla skupinovým proţitkům - psychóze doby, - kdy a kde jsem brala za skutečnost to, co 79
proţívali ti druzí. …. Koncem listopadu 1986 první setkání s indickým jógínem Paramhans svámí Mahešvaránandou na 14 - denním kurzu na Slovensku u lázní Kováčová. Stala jsem se jeho ţačkou. Tajně jsem dostala od něj mantru. Co je pro mne nyní důleţité: XII / 1986: AUROBINDO - SÁDHANA: . “ cesta (sádhana) počíná zdravou autentickou zkušeností. Prvními činiteli v józe jsou touha po porozumění - po bohu - mír, čistota a klid jsou hlavním základem. Musí být poloţen se ztišením vnitřního neklidu. Je to mnohem dŧleţitější neţ spatřovat netělesné světy, slyšet hlasy nebo získat moc… - OČIŠTĚNÍ A KLID JSOU PRVNÍ NEZBYTNOSTI V JÓZE. - MÍR A KLID nejsou zpočátku stálé, přicházejí a odcházejí, zpravidla je k tomu potřebí dlouhé doby, neţ jsou ustáleny… Sledujme odhodlaně to, co konáme. - Přejete - li si mít něco více, neţ mír a klid, nechť to je úplné rozvinutí vnitřní bytosti a vnímání boţské moci, pracující v nás… Rozptýlit se tvrdou prací, to je pouze dočasná úleva…Pociťujte mír nad hlavou a kolem ní, který sestupuje do vás, naplní váš mentální vesmír, váš ţivot, vaše tělo, a obklopuje vás tak, ţe v něm ţijete. PRAVDIVOST ve slovech myšlenkách je velmi dŧleţitá. cítíte, ţe leţ není částí vás samých, ale přichází zvenčí… Nedovolte mentální oblasti vytvářet spěšné vjemy na podkladě vnějšího jevu ani vitální části, aby následkem toho jednala… POZNAT SVÉ SLABOSTI A KLAMNÁ HNUTÍ A VZDÁT SE JICH JE CESTOU, KTERÁ VEDE K OSVOBOZENÍ. Je dobré pro fyzickou část bytosti, je - li stále více sebevědomá. Ale obvyklé lidské reakce by ji neměly rozvrátit ani přecitlivět. Vědomí fyzického těla a sebe odmítá vnější tlak z okolí. - MOHUTNÁ VYROVNANOST, ovládnutí a odpoutání musí přejít do nervŧ, těla i do mentální části. Dovolí vědomí fyzickému poznat tyto reakce, mít s nimi kontakt, aniţ by tím bylo zmateno. ! NEDEJTE SE UVÉST DO ZMATKU VĚCMI! - - - - Studium takových zkušeností mi velmi pomáhalo v mé situaci, cítila jsem z takových myšlenek náboj silných energií. Zároveň jsem věděla, ţe transferem se v optimálním případě mohou přenést do mých prací a pak působit na ostatní, na národ. XII / 1986: Dostal se mi do rukou strojopis překladu CENTRUM NOVÉHO VĚKU FINDHORN: daleko od měst, znečištění a kulturních forem dnešní společnosti a jakoby ztracen nachází se Findhorn, kde je čistý vzduch, voda a půda. Kouzlo Findhornu spočívá ve společné duchovní práci na zahradě, poloţené v oblasti s nevhodnými podmínkami na severu Skotska. Její zakladatelé začali vědomě spolupracovat s vědomím dévů rostlin bezprostředním myšlenkovým stykem. Někteří měli otevřené vědomí pro svět elementárních bytostí, hovořili s nimi, a tak získávali rady pro pěstování ovce a zeleniny. Dokázali, ţe poušť můţe rozkvést jako růţe. Zvláštní byla i krátká doba, kdy to je moţné. Najdou - li se lidé, ochotní ke spolupráci, mohlo by i v neplodných částech naší planety Země vyrůst dostatek potravy…Findhorn se stal spirituálním centrem, kam jezdí autobusy s odborníky a zájemci z celého světa. Stovky expertů obdivují zázrak úrody na chudé půdě, kde roste všechno lépe, neţ ve ostatních zahradách světa, ačkoliv tu vane silný vítr stále o rychlosti přes 100 km / hod. Podle jejich úsudku není moţné za takových podmínek pěstovat rostliny. Ty jsou zde ţiveny tzv „faktorem X“ - vědomím společnosti. 80
Vesmír naplněný Duchem, kde vládne Světlo, Láska, Ţivot - síla této ideje přicházela do vědomí kaţdého bez přednášek a školení - Je - li to moţné dosáhnout u rostlin, pak tím více u lidí, mají větší sensitivitu. Myšlenky jsou skutečné, ţivé a mocné, předchůdci tvarů fyzické skutečnosti… Lekce z rostlinného světa se přenáší svět duše a ducha. Dává protipól k mýtu zkázy, který ještě převládá v našem myšlení. - Mnoho knih vyšlo o Findhornu, tisíce lidí tam bylo, od r. 1968, kdy vyšla první kniha v Anglii, tam vyrostlo mnoho budov a chatky pro hosty, jídelna, dílny. Findhorn se stal CENTREM SVĚTLA. A u nás to nesmíme vědět. - Přesto takové poznání nám pomáhá ţít a doufat. Připravuji výstavu z prací pro architekturu a kromě toho se hodně zabývám teoriemi o ţivotním prostředí, psychologií vnímání, zdravým pojetím ţivota a umění, mám 72 diapozitivů pro mé přednášky. Jedna z mnoha mých akcí Studia SPS: Pozvánka Čs. svazu ţen České Budějovice na zajímavou besedu O KRÁSE V NÁS A KOLEM NÁS Kulturní středisko Roţnov dne 29. 9. 1986 v 19, 00 h. Beseda s ak. malířkou Danou Puchnarovou, členkou naší MO ČSŢ, Bude zpestřena promítáním diapozitivŧ. Akademická malířka Bude hovořit o kultuře bydlení, o špercích, o spoluţití rodičŧ s dětmi, o ţivotním prostředí, barvách a architektuře, o zdraví, o odívání, o správné ţivotosprávě, a o jiných zajímavostech, které s krásou souvisejí. Seznámí nás s recepty na krásu i na bolesti páteře. Věříme, ţe budete odcházet z besedy spokojené tak jako ţeny z jiných MO ČSŢ, s kterými s. Puchnarová jiţ besedovala. Srdečně zve výbor MO ČSŢ a občanské výbory V Č. Budějovicích 5. 9. 1986 Dělalo mi potěšení pořádat takové besedy, kde šlo o pomoc lidem, jejich radost a dobro. Byl to pro mne vnitřní úkol, daný cestou jógy a Buddhismu. Krom toho jsem začala působit v těch skupinách, jejichţ děti chodívaly ke mně do kurzů. - Členkou Svazu ţen jsem se stala kolem r. 1978, kdyţ mne začala navštěvovat předsedkyně ČSSŢ, matka mé ţákyně v kresbě. Za kaţdou akci mi pochopitelně psala děkovný dopis na SČSVU.
VÝSTAVY: D. Puchnarová - HLEDÁNÍ PROSTORU / REALIZACE PRO ARCHITEKTURU Vlastivědné muzeum, Český Krumlov 10. 2. - 2. 3. 1986 To byla velmi neobvyklá výstava. Nikdo z výtvarníků u nás neudělal samostatnou výstavu z toho, co dělal na zakázku do architektury. Vypůjčila jsem si na ni svůj velký aradecor z Kladna / Otevírání studánek, restaurace Sparta, 6O5. 200 cm, 1982 / , byly tu všechny moje návrhy a fotografie realizací, zejména stěn z kachlů v kulturním zařízení a v cukrárně v Berouně a velký olej - návrh malby pro poštu Trhové Sviny. Vytiskla jsem k výstavě barevný plakát v litografii, komise SČSVU jej předem schválila. Instalaci mi pomohl Udělat kamarád architekt a na zahájení muzeum 81
uspořádalo koncert bachových skladeb, hraných dobrým komorním souborem místních hudebníků. Do chodby před výstavu jsem dala máchovský cyklus. - Tajně jsem doufala, ţe mi dá nějaký architekt zakázku a pozvala jsem všechny, které jsem znala z výborného cyklu přednášek v Klubu architektů v Č. Budějovicích. Přes nějaké známé přišla menší zakázka, ale pro mne velice krásná: navrhnout elementy pro betonové zídky kolem rodinných domků, zahrad, škol, školek - nejprve v měřítku 1: 10. Dělala jsem spoustu návrhů pro podnik Jihotvar, pak jsem prováděla modely z polystyrenu, mnoho variant v měřítku 1: 3, a fotografie jsem dovezla na Jihotvar. Tam si vybrali, Udělala jsem prováděcí výkresy ke třem variantám, jednu z toho vyrobili jako vzorek a vystavili na celostátní výstavě Země - ţivitelka. - Měly to být náhrady plotů. V tom roce se rozhodl jeden známý praţský sběratel vydat pro umělce, které znal nebo mu byli doporučeni, společné album z jejich grafik, samozřejmě zase zcela privátně. Album se nazývalo GRAFIKA 1986, mezi účastníky bylo několik známějších jmen, jako Lindovský, Ochrymčuk, bratři Hůlové, Sv. Klimeš, Michálek, Ovčáček, Blabolilová, aj. Celkem bylo 42 účastníků, dodali své tisky a pan sběratel dal Udělat tuhé kartonové obaly a rozeslal alba všem zúčastněným. Ode mne tam je grafika Pomník manipulace (barevný lept z cyklu Vize zničené civilizace).
PLENÉR V POLSKU 1. - 22. ZÁŘÍ 1986 Vyjela jsem na pozvání Svazu umělců Opole na tzv. VÝTVARNÉ KONFRONTACE v průmyslovém centru Osiedle v Kedzierzynie. Pozvali i kolegyni výbornou malířku Evu Prokopcovou. Dostaly jsme barvy a plátna, papíry, a výbornou stravu. Účastníci malovali v opuštěné hale, kaţdý si našel nějaký kout a dělali jsme své volné kompozice. Odjíţděla jsem o pár dní dříve, protoţe jsem slíbila pomoc s vedením letního jógového tábora na jihu Čech u Kremţe. Pracovala jsem tam se skupinou starších osob, ale i s dětmi denně na výtvarných hravých tématech. - Tam jsem mohla hovořit s mnoha velmi vzdělanými a citlivými lidmi, kteří měli hluboký vztah k přírodě a vesmíru, zabývali se filozofií, jógou, zen - Buddhismem, měli vůli ţít s odvahou a důstojně v tomto reţimu. Tichým duchovním otcem byl úctyhodný svěţí stařec ak. mal. Karel Hnyk z Českého ráje, velmi moudrý člověk. Jeho mírnost na mne hodně zapůsobila. Organizátorkou a duchovní matkou onoho společenství je aţ dodnes PhDr. Miluše Kubíčková, která byla po celý socialismus v nemilosti strany, vyhozena z Karlovy univerzity, kde přednášela sociologii, přešla na práci s lidmi jako cvičitelka. Spolupracovala s lékaři v praţských nemocnicích a zachránila řadu lidí, nemocných rakovinou. Koncem r. 1986 jsme s amatérským divadelním souborem Domu kultury v Č. Budějovicích začali zkoušet hru „Dva na koni, jeden na oslu“ - . Dům kultury to schválil a mohli jsme nakupovat v Divadelní sluţbě v Praze materiál pro hrubé středověké kostýmy. Ty jsem navrhovala, také plakát a scénu, práce v té skupině byla radostná. - Zachoval se můj rozpis pro nákup materiálu ze dne 25 / 11 / 1986, z něhoţ vyplývá, jaký byl charakter výpravy: 3 plstěné klobouky, koţené pruhy a řemínky, hadrovina, juta, ubrusovina, tenčí plst, hrubé plátno, síťovina, koţenka, konopná lana, silné provazy. 82
Ze zápisníku: Počátkem r. 1987 tři týdny plně věnovány divadelní skupině. - - Nadlidská námaha. Nakreslila jsem znovu všech 17 kostýmŧ. Materiál z Divadelní sluţby přišel po 10. lednu. Sama jsem šila některé Drsněji pŧsobící věci, hlavně dvě koţené vesty, ručně a z mnoha dílŧ, kaţdá trvala 2 - 3 dny. Také barvení větších kusŧ plátna na scénu a sukni Besky. Moje práce na hře by byla daleko promyšlenější, kdybych měla moţnost s reţisérem projít kaţdou postavu zvlášť. Vţdyť oblečení herce a detaily kostýmu dávají teprve postavě charakter, kaţdému jeho vlastní, osobní vklad, a tím jen lépe dotvrzuje celek. Moje představa byla: i přes středověkou eleganci v obleku Docílit výrazu tvrdosti, jako přesné doplnění citové a psychologické akce strukturami materiálŧ, obrysy figur, barevným dozněním, hmotami a jejich prŧniky na scéně, kompozicí světel…Naučila jsem se přeţít 14 dní v zápachu stříkaných a natíraných dekorací doma v bytě, vozit za sněhu a mrazu hotové části z chalupy starým autem, krást sousedovi špalky na scénu, běhat do obchodŧ pro provázky, lepidla, nŧţky, hřebíčky, noţe. - Ale nejdŧleţitější bylo umět nevybuchovat, kdyţ vybuchují druzí. Přečetla jsem mnoho moudrých rad v knihách o tom, jak před premiérou v souboru povinně vypukne vřava, a ani mne nenapadlo se tím vzrušovat. Věděla jsem najisto, ţe se tomu dá klidem pomoci - a tak nakonec vše dopadlo dobře…Bylo to pro všechny jako počátek společného vhledu do stylu hry… Kostýmy se šily podle mých návrhů, většinou podomácku, scénu vyrobila aranţerská dílna - jednoduše z kůlů a prken, kulatiny a plátna. Z premiéry byly dobré fotografie, měla asi 3 reprízy, ale dílo nakonec bylo pochopeno protistátně a dále se neprovozovalo. - Ono to také naším souborem bylo opravdu protireţimově cítěno, pochopeno a hráno, a to s gustem a temperamentem.
Moje přítelkyně psycholoţka z Piešťan mne pozvala na podzim r. 1986 na seminář jógy, vedený skutečným indickým učitelem Paramhans Svámí Mahešvaránandou. To mi ještě více prohloubilo záţitky ovládání vědomí a mysli. Chtěla jsem poznat původní učení, jak se praktikuje v Indii, a to mi bylo splněno. Další roky za socialismu i potom jsem se tím důkladně zabývala. Jezdila jsem na jeho semináře, postupně se podařilo zaloţit v mém městě v Ć. Budějovicích skupinu jeho ţáků, společně jsme cvičili a pomáhali si. Jógová cvičení byla systémem desíti na sebe navazujících sestav. Velmi mi pomohla dát do pořádku porouchanou páteř a naučit se dýchat. Systém je zaloţen na postupném zvládnutí těla, přes ně je moţné i ovládnout mysl. V letech 1987 - 1989 jsem spojila své výtvarné snaţení s tímto jógovým hnutím. Ze zápisníku: Duben 1987: Seminář JÓGA A REHABILITACE - LÉČENÍ - P. S. MAHEŠVÁRANANDA, Piešťany, byl pořádán pro fyzioterapeuty. Protoţe jsem pomáhala s organizací, mohla jsem se zúčastnit. Dozvěděla jsem se, co cvičit, co se hodí pro kterou poruchu, jak je nutné znát přesný postup, techniky, trvání cvikŧ, jejich pŧsobení a uţitky, jak je dŧleţité dodrţovat denní reţim a programově učit sebe sama. Květen 1987: 83
DOMANÍN u Třeboně - naše stará chalupa mezi rybníky a lesy. Celé tělo namoţeno, Udělala jsem nové záhony, ručně je zpracovala na drobivou strukturu pŧdy. Nasela semena, překopala a okompostovala všechny záhony, ošetřeny jahody, přesadila řadu trvalek, upravila zahrádku léčivých bylin, z Prahy jsem dovezla jejich semena. Starý kompost jsem celý přeházela - fyzicky nejtěţší práce. - Podle našeho učitele se prací očišťujeme a zbavujeme ega. Mám radost, ţe toto hezké prostředí, i kdyţ bez pohodlí technické civilizace - Bude v létě slouţit dvěma rodinám s dětmi. - Ráda tu pozoruji malé zázraky: jak se co rozvíjí, jak rychle co roste, co dělají ptáci a zajíci a srny, jak přelétávají nade mnou labutě s hlasitým pleskotem křídel, jak se kočky zabydlují v novém domově s koťaty. Při ručním kosení trávy starou kosou hvízdám na známou ţluvu v její řeči …Na stole mám zářivé květy ţlutého upolínu. To je vytouţený tvar mých utopických domkŧ bytŧ v přírodě (Sny o civilizaci). Duše se blahem šíří aţ do modra nebes, jeţ mi často připomenou Starý Egypt…. I kdyţ prší, je tu radost, štěstí, mír, klid, všichni v duchu spolu. Pracuji na zakázce pro nakladatelství Vyšehrad: román z doby Napoleonovy. Ţili tehdy Goethe, Herder, Mozart, Beethoven, lidé se chtěli vyvarovat válek - a přeci tisíce lidí bylo zabito… Četba JÓGANANDY: „Mé sny o dokonalosti jsou mosty, které mne dovedou do říše čistých myšlenek“. - „Denně chci hledat štěstí více a více uvnitř mé mysli a méně a méně ve hmotných statcích“. - „Ó duchu, nauč mne vyléčit tělo pŧsobením tvé kosmické energie, vyléčit mysl soustředěním a veselostí, vyléčit duši intuicí, zrozenou v meditaci. “ - - - Snaţím se uskutečňovat jeho sedm zásad pro SPRÁVNÉ VEDENÍ ROZUMU… 28. 9. - 6. 12. 1987: OBDOBÍ MALBY A MEDITACÍ, Domov umělcŧ, Moravany n. Váhom u Piešťan V knihovně jsem našla monografii Renata Guttusa. - Nad obrazy Guttusovými cítím jejich zuřivost, agresivitu mnoha dnešních lidí, prudkost, hněv, vztek - jakoby se malíř musel vybít. Je to stálý neklid, který obecně plyne z největší části současných výtvorŧ…. Např. Leţící akt z r. 1961 je Drastická, násilnická a brutální malba, nepochybně pod vlivem action paintIng Dříve tak lidé nemalovali, ačkoliv za ţádné doby historie lidstva nechyběly tragedie, dějinné katastrofy, neštěstí, přírodní a válečné pohromy. Ale teprve naše moderní civilizace je činí věčnými a stálými v naší mysli obrazem nebo sochou, kresbou, grafikou, fotografií, filmem, hudbou, divadlem, písněmi… Nikdo se nepozastavuje nad psychickou deformací člověka moderní doby i nad deformací smyslu tvořivých aktivit. Teoretici umění to vysvětlují tím, ţe „tu vyčteme dobu, která kvapem spěla ke krizi“ - jenţe to bylo a je od minulosti do budoucnosti stálý stav lidstva a těţko poznáme, kde krize začíná a končí. Jak tedy taková díla na člověka pŧsobí? Neměli bychom mít větší zodpovědnost za to, jaké pocity na diváky přenášíme? U Anderleho, Sozanského aj. např. pŧsobivost díla se schová za pŧsobivost zvěrstev, která páchají šílení útočníci, vojáci na bezbranných bytostech - - - ale kdo z toho má uţitek? Vţdyť víme, ţe pachatelé se na umění nedívají! Divákem bývá většinou prostý člověk, který je otřesen a zhnusen úplně zbytečně. K vládnoucím tyranŧm a prŧmyslovým magnátŧm či koncernŧm se tato díla vŧbec 84
nedostanou. - Umění slouţí takto hrubé politické agitaci, zvŧli, sadismu a násilí, nesmírně zatěţuje nepřipravenou lidskou psychiku, šíří pocit neštěstí, zoufalství, smutku, deprese. Proč nevnímáme, co skutečně potřebují duše?
Na Slovensku i na Moravě se pořádaly velké semináře jógy s kurzy, tam jsem malovala na velká plátna výzdoby sálů, dělala výstavy svých litografií k veršům Rabíndranátha Thákura, k tomu jsem někdy přednášela o něm a jeho poezii a obstarala k tomu i doprovod na sítár. Zejména vzpomínám na moje výstavy při festivalech INDIA PLNÁ FARIEB v Piešťanech a v kulturním domě v Bratislavě Pomáhala jsem i s organizací, sháněla jsem ubytování pro několik set účastníků festivalů od nás i ze zahraničí. . V srpnu 1987 DNY INDICKÉ KULTURY v Piešťanech, kde jsem spolupracovala na celé organizaci a programu. Navrhla jsem pozvání nejlepších čs. indologů a orientalistů, fyziologů. Tři dny před začátkem jsem malovala na místě na velké plátno symbol mandaly pro čelní stěnu kongresové haly., všechny odstíny ţluté, oranţové, červené. Lidem se to velmi líbilo) …. . Na podzim 1987 jsem vypracovala pro Čs. státní lázně Piešťany na objednávku program tvořivé a estetické výchovy pro pacienty Bydlela jsem přitom v Domově umělců v Moravanech. - . Do Piešťan jsem dojíţděla autobusem, vedla jsem pro pacienty čtyři programy týdně, pro několik desítek dětských nebo dospělých pacientů. Navrhovala jsem vedení lázní, aby tvořivou činnost pro pacient trvale zavedli a vyhradili na to prostor, kde by mohly být uloţeny různé výtvarné materiály a bylo místo pro tvořivé aktivity. Měly by tam být prostředky pro kresbu, malbu, modelování, grafické techniky, některá umělecká řemesla. V dětské léčebně jsem zjistila, ţe děti nemají ţádný materiál, aby si mohly pro sebe ve volném čase kreslit. Pro budoucnost jsem navrhla, aby se vedení lázní obrátilo na učitele LŠU Piešťany a Svaz slovenských výtvarných umělců s prosbou o výpomoc při vedení skupiny tvořivých činností pacientů. Psala jsem jim o tom, apelovala jsem na mezinárodní proslulost těchto lázní, na praxi v jiných státech, kde je v léčebnách uvedena arteterapie s vynikajícími výsledky pro zdraví pacientů. Domov umělců Moravany byl nedaleko lázní Piešťany. Měla jsem k dispozici i ateliér, tedy jsem tam zvala skupiny pacientů, aby se v nich probudil zájem a pak i tvořivé nadšení pro uměleckou činnost. Kdyţ viděli obrazy, kresby, stojany, cítili vůni barev s terpentýnem, začali mít skutečně chuť něco sami vytvořit a práce s nimi byla velmi usnadněna. Prostředí lázní bylo příjemné, dělala jsem tam i přednášky a výstavy. Zvláštní zprávu o tvořivé práci s pacienty jsem pak poslala vedení lázní a do odborných časopisů. Samozřejmě i na vedení ČSVU do Č. Budějovic. 1988: VÝSTAVA K MÝM 5O. NAROZENINÁM, 4. - 23. ledna, Kulturní středisko Hroznová 9, Č. Budějovice V místě, kde několik let pořádal Klub architektů vynikající přednášky, bylo lepší prostředí, neţ v oficiálních svazových prostorech. Vernisáţ Udělal ochotně Jiří Valoch, přijel aţ z Brna, napsal text pro malý katalog, přišlo mnoho přátel z jógy a 85
zaplnili celý sál. Vystavovala jsem pouze barevné geometrické kompozice v obrazech a grafice - tedy cykly Křivky, Znaky, Architektouny, Protiklady, k tomu lepty, sítotisky a stolní grafiky jako objekty. Dala jsem po zahájení pro přátele promítat krátký film o ţivotě mistrů jógy v ašramech v Indii. Od té doby mne Valoch měl za Buddhistku, to však byl omyl nepočítám se k ţádné náboţenské skupině. Společenská atmosféra se uvolňovala, ţádné následky ani sankce… Jen na fotografii ze zahájení je mezi návštěvníky jako obvykle na čelním místě kolega - malíř M. Cicvárek, - o němţ se vědělo a ví, ţe pravidelně a dlouho byl spolupracovníkem StB. Byl jediný ze všech místních umělců, který se o mne od našeho přestěhování do Č. B. staral a vetřel se dovedně do naší rodiny, ještě kdyţ byla kompletní (1969), chodil na kafe, na večeře i se svou paní, někdy sám, všechno o nás věděl, samozřejmě o mých sluţebních cestách s Art centrem do Německa, odkud jsem mu ještě vozila katalogy. My jsme k nim chodívali také, bydleli v krásném bytě na náměstí - a nic jsme tehdy netušili. V r. 1988 jsem v létě pracovala na Slovensku ve Vrbovém, malém městečku u Piešťan. Dostala jsem několik zakázek od známého katolického kněze, cvičence jógy v Piešťanech a člena řádu Paulánů, proto jsem tam několik měsíců bydlela. Největší z toho byla nástěnná malba Krista na fasádu kaple, z několika návrhů si pan farář vybral a prováděla jsem ji na improvizovaném lešení u zdí kostelíka v polích. Kromě toho jsem dělala zajímavý námět v malbě: současní svatí. Jeden z nich, slovenský misionář pocházel z Vrbového. Byla z toho malá řada obrazů do kostela. Během těchto prací jsem stále pomáhala s organizací jógových konferencí a seminářů. Při festivalu India plná farieb v Bratislavě jsem vystavovala v kulturním domě OKS Baumanova cyklus R. Thákur: Gítaňdţalí. Na vernisáţ jsem připravila pořad o Thákurovi. Jeho ţivot jsme poznala z ruské knihy, vydané v té době v SSSR. V Čechách se to nesmělo. 17. 10. 1988 jsem dostala objednávku z Díla - ČFVU na výtvarné a grafické řešení bolzanovy posluchárny Matematicko - fyzikální fakulty Karlovy univerzity v Praze. Na tuto úlohu jsem se musela připravovat studiem bolzanových spisů a knih o něm. Půjčili mi to slavní matematici. Maminka tam ještě tehdy pracovala jako odborná síla, a práci mi zadali proto, ţe jsem byla její dcera, a nejblíţe po ruce. - Bolzanovy osudy mne dojaly i poučily: jeho pronásledování katolickými hodnostáři za to, ţe příliš dobře uměl kázat, jeho oddanost matematice i při krutém osudu, jeho čisté svědomí, charakterová pevnost a statečnost při jeho křehké tělesné konstituci, to vše mi ukázalo v novém světle práci matematiků - vědců. Lépe jsem pochopila jejich záměry. Navrhla jsem geometrické kompozice podle bolzanových nákresů a namalovala na velké panely, na nich později byla přimontována plexiskla s texty, které si určili zadavatelé. Na čelní stěně byla malba, symbolizující hlavní etapy a místa Bolzanova ţivota, vlastně jakýsi jeho imaginární portrét. Konečný termín odevzdání práce byl stanoven na 31. 8. 1989. Práce však byla přerušena a pokračovala jsem v r. 1991. Všechny ty dohody a termíny jsou zaprotokolovány v dodatcích ke smlouvě národním podnikem Dílo, který si z naší práce strhával vţdy pěknou částku. - Neměla jsem v Praze ateliér, tedy jsem malovala všechno přes zimní prázdniny v oné prázdné posluchárně. - Líbilo se mi tam, přicházeli za mnou slavní matematici se podívat, někdy i přátelé a kolegyně. 86
- A hlavně maminka, která měla svou kancelář o patro výše. Počátkem r. 1989 daly Čs. státní lázně Piešťany do tisku knihu JÓGA V DENNÍM ŢIVOTĚ, kde bylo desítky fotografií všech jógových pozic z osmidílného systému Paramhans svámího Mahéšvaránandy. Celou knihu jsem typograficky upravovala a navrhla přebal, to trvalo několik měsíců. Jednání s tiskárnou a vazárnou knih v Brně trvalo také mnoho měsíců, objevila jsem závaţné závady, tisk se skoro o rok opozdil. Pokračovaly kontakty s centrem výzkumu tvořivosti PhDr. Hlavsy. V dubnu1989 se objevily u mne zdravotní potíţe, byla jsem operována 27 / 6 / 1989 a zůstala asi tři týdny v nemocnici v Č. Budějovicích. Byla to zase příleţitost ke studiu a také k pomáhání: kolem mne byly pacientky velmi smutné z toho, ţe při operaci jim našli rakovinu. Dala jsem si od dcerky přinést celé album mých litografií ke Thákurově Gítaňdţalí a udělala jsem jim několikrát recitační odpoledne. Nemocné ţeny pookřály, viditelně měly radost - Do nemocnice přišly za mnou přítelkyně z jógy se zprávou, ţe Svámí Mahešvaránanda přijede soukromě do Čes. Budějovic do jedné rodiny a ţe vzkázal, ať přijdu. Věděla jsem od několika uzdravených, ţe má léčivé síly, a tak jsem si pod nějakou záminkou vzala dovolení na půl dne opustit nemocnici a dostala jsem se na krásný soukromý satsang, kde Svámí Mahéšvaránanda se mnou mluvil o mé operaci. - Za několik dnů mne propustili domů a vše bylo v pořádku. V srpnu 1989 jsem našla v Katolických novinách článek „Nebezpečí pseudomystiky“, a napsala jsem polemickou odpověď, protoţe autor napadal jógové duševní techniky bez znalosti věci a vyvinula se z toho korespondence, v níţ na mou prosbu filozoficky argumentoval i jeden z nejlepších slovenských učitelů jógy. Můj příspěvek byl publikován, autor se ozval soukromými dopisy. Objasnili jsme si, co je jóga a co mystika, jak je důleţité vše osobně poznat a pak teprve kritizovat. Návrhy na zlepšení výuky kněţí v praktickém poznání duševního tréninku byly asi pro redakci odváţné, příspěvek ze Slovenska neotiskli. V té době jiţ jsem přečetla skripta z teologické fakulty Nitra, kde se vyučuje od 80. let meditacím a jógovým cvičením. Rok předem jsem měla zamluven termín na soubornou výstavu v Domě umění Č. Budějovice . Dne 30. 10. 1989 vydal jihočeský KNV, odbor kultury „rozhodnutí o oprávnění vydání mého výstavního katalogu, jehoţ umělecká hodnota a společenský význam byl posouzen grafickou komisí ČFVU“. Komické na tom bylo to, ţe úřední cyklostyl měl v horní části odstavec plný čísel „podle instrukce MK ČSR ze dne. pod č. j…. poř. č. instr. ve znění instr. reg. č…. povolovací řízení pro neperiodické tiskoviny - nová úprava a v souladu s usnesením předsednictva vlády ČSR ze dne…uveřejněném v Ústředním věstníku ČSR 197. částka. str. o opatřeních k určení problematiky vydávání a výroby kalendářŧ“!!!!! Nikoho ani nenapadlo ten formulář číst a dočíst a museli jsme být rádi, ţe se nám povolení Udělilo. To se odevzdávalo tiskárně, těm stačilo razítko a podpis. Moje Studio SPS z toho vyvodilo, ţe umělci jsou vydáni všanc a na pospas bezuzdné byrokracii a jsou vŧči ní zcela bezbranní. Tady ani politika nebyla tak dŧleţitá.
87
SKOK DO SVOBODY 17. XI. 1989 Po operaci jsem dostala poukaz na lázeňské léčení do Františkových lázní. Můj pokoj měl malý balkonek s výhledem na stromovou alej podél hlavní lázeňské ulice a na pravoslavný kostel se zelenými špičatými báněmi věţí a věţiček. Byla jsem sama, mohla jsem v klidu cvičit a studovat, ale po 14 dnech léčby jsem viděla v klubovně za jídelnou zástup vzrušených lidí před televizí a doslechla se, ţe v Praze začala revoluce v den svátku studentstva 17. listopadu. Viděli jsme demonstraci se svíčkami, studenty před řadami po zuby ozbrojené policie, sledovali jsme práci vodních děl a bití lidí na Václavském náměstí i na Národní třídě. Kaţdého se zmocnilo vzrušení. Sledování televize nabylo větší důleţitosti neţ vlastní léčení. Na ulicích Františkových lázní se Druhý den objevily všude letáky, vyzývající občany k solidaritě se studenty a k účasti v Občanském fóru, které začalo bleskově zakládat pobočky ve všech místech státu. Plakátky byly i na kostele a tamější farář jako tajný biskup se velmi brzy dostal do dění v Praze a tam jiţ zůstal. Jela jsem domů asi za týden, na nádraţí v Č. Budějovicích mne čekala dcera a já jsem ji zdravila na dálku zdviţenýma rukama známým Havlovým a římskocísařským pozdravem vítězství. Hned po návratu jsem zaslala (21. 11. 1989) do Městského muzea Frant. Lázní 15 litografií - Máchovský a Thákurovský cyklus - jako dar, předem to bylo domluveno. Mezitím, co jsem se léčila, praţští umělci a umělkyně pomáhali skoku do svobody hlavně v Mánesu, kde byl jakýsi štáb OF. Jelikoţ jsem po léčbě nebyla tak výkonná, jediné, co jsem mohla pro vlast Udělat, bylo to, ţe jsem věnovala svŧj termín výstavy v Č. Budějovicích Občanskému foru, které do domu umění převezlo koncem listopadu 1989 fotografie praţských Událostí 17. listopadu a dalších bouřlivých shromáţdění na Václavském náměstí a na Letné. Pochopitelně nic takového jako bleskový zvrat státního zřízení jsem vŧbec nepředpokládala a nečekala. Začala jsem přemýšlet, co s tou svobodou Uděláme. Bylo mi jasné, ţe nikdo z nás neměl moţnost politickou svobodu zaţít a zakusit, a ţe tedy mŧţe vzniknout velmi sloţitá situace. Své soukromé STUDIO SOCIO PSYCHO - SPACE jsem oděla do plné polní a dala výsostnou pohotovost.
AKCE SPS VE SVOBODNÉ ZEMI Na domě kultury jsem zaloţila YOGA KLUB, který měl za úkol vzdělávat zájemce v duchovních vědách, filozofii, představit ţijící duchovní osobnosti, které do té doby měly zakázanou veřejnou činnost. Kaţdý měsíc byla přednáška, klub měl své legitimace a za dva - tři měsíce přes 400 nadšených členů všech generací. Přijíţděli i lidé z jiných měst. Naše duchovní osobnosti jsem znala z celostátních konferencí ZRTV, nebylo těţké je získat pro cyklus přednášek. Dům kultury dal natisknout pěkné výrazné plakáty - cyklus měl stejný indický kruhový motiv, jen se měnily texty. Přednášeli léčitelé, filozofové, lékaři, duchovní učitelky a učitelé, překladatelé Véd, Bhagavadgíty, indologové, sinologové, profesorky tělovýchovy, odborníci na bylinkářství. Kdyţ bylo dost velké publikum, pozvali jsme i Paramhans svámího Mahéšvaránandu. Velký sál byl nabitý, po přednášce měl soukromé audience a od toho dne se začaly zakládat skupiny Jógy v denním ţivotě ve většině měst 88
jihočeského kraje. 1990: Od přátel z jógy jsem se dověděla, ţe president V. Havel pozval k sobě Dalaj lamu, a za jakých okolních by bylo moţno se účastnit sezení s ním. Věděla jsem, kam a kdy mám jít, vzala jsem tedy své thákurovské album Gítandţalí v plátěných deskách, dojela na ono místo do Prahy dne 2. února 1990 a s doporučením přátel jsem se posadila do haly mezi nejvýše sto osob. Skoro všechny jsem poznala. - Kdyţ vstoupil Dalaj - lama v obřadném rouchu, bylo naprosté ticho, on se k mému překvapení stále smál a na kaţdého se podíval - přímo do očí a uklonil se. Po jeho projevu měli lidé moţnost s ním krátce pohovořit, kdo něco potřeboval. Nebylo nás mnoho, já měla příleţitost a předala jsem mu desky s grafikami, on je s úsměvem vzal, zvedl k čelu a pak je skloněn políbil. Pak nastala doba meditace: vzácné chvíle, kdy jsme mnoho síly dostali, mnoho nadějí odeslali, zaţili nekonečný klid a byli poţehnáni na další cestu. Největší dojem na mne Udělala dalaj - lamova vize duchovních center přátelství, lásky a míru mezi národy. Měla by to být místa setkávání nad společnou prací, tvořením i výzkumem. V mém vědomí okamţitě vyvstávaly obrazy takových center, viděla jsem, co se tam bude odehrávat, jaké by měly programy, pro jaké skupiny lidí. Dalaj - lama dokonce řekl, ţe taková centra by dostala od něj velkou finanční podporu, kdyţ se najdou místa s Budovami, pro klidné aktivity vhodná. Ještě v únoru 1990 jsem rozpracovala koncepci STŘEDISKO PŘÁTELSTVÍ, LÁSKY A MÍRU. Snaţila jsem se Drţet se dalajlamovy vize: základem je duchovní rozvoj národa všech generací - mládeţe, dětí, dospělých i seniorŧ. Měli by zde mít příleţitosti k rozvoji všech svých schopností a talentŧ v pracovnách, dílnách, knihovnách, tělocvičnách, ateliérech, zahradách. Velké umělecké ateliéry, dobře vybavené, by rozvíjely schopnosti představivosti, fantazie, vnímání umění v mnoha oborech (malba, kresba, grafika, sochařství, uţité umění - design, kniţní práce, plakáty, keramika, řezbářství aj.) Studia hudby s mnoţstvím nástrojŧ by vychovávala nové hudební virtuozy, dala moţnost zkouškám mladých kapel a koncertní sál by byl jim k dispozici. Studia tance by pracovala rovněţ s všemi generacemi od dětí po seniory, pěstovaly by se i tance jiných kultur a historické tance ve spolupráci s adepty hudebních studií. Studia pro zdraví by vychovávala tělesnou i duševní zdatnost rŧznými kurzy, spojujícími cvičení, přednášky a praxi zdravé výţivy. Samozřejmostí by bylo divadelní studio se zkušebnami, literární studia, a také bohatá klubová činnost - . Nejlepší lektoři by seznamovali posluchače s moudrostí všech kultur v přednáškových sálech, ke studiu by slouţila bohatě vybavená odborná knihovna, u ní čajovna k osvěţení, jídelny zdravé výţivy by daly moţnost zájemcŧm pomáhat v kuchyni a učit se, jak pracovat s potravinami. Vědecká pracoviště a laboratoře by pracovaly pod vedením odborníkŧ a dávaly by mladým i starším vynálezcŧm prostor k realizaci nových představ. - Program centra by obsahoval kurzy krátkodobé i dlouhodobé, a to v mnoha oborech zájmové i vědecké činnosti, - přednášky duchovních osobností, filozofŧ, vědcŧ, umělcŧ, spisovatelŧ, básníkŧ, - také nejrŧznější typy výstav, akcí a instalací, divadelní představení, koncerty, literární a básnické večery. Mohly by tu být i prodejny knih a dobrých časopisŧ, i léčivých bylin, výrobkŧ členŧ zájmových kurzŧ a surovin zdravé výţivy. Byla jsem v Praze na Ministerstvu kultury s tímto konceptem, hezky graficky upraveným, s kresbami a fotografiemi akcí. Prostudovali to, poslali dopis, v němţ to ohodnotili jako výbornou koncepci zájmové umělecké činnosti. Při mé Druhé návštěvě mi Udělali školení o ekonomice a sdělili, ţe MK jiţ nemá právo ovlivňovat 89
dění v obcích a městech. Svaté nadšení se přesunulo opět zpět, do jihočeského Studia socio - psycho - prostoru. Pak tedy s tou koncepcí jsem šla za jihočeským biskupem P. Vlkem a myslela si, ţe by ty myšlenky pomohly i křesťanům. Jednala jsem s nimi o uvolněném klášteře Nové Hrady, v návrhu bylo mnoho rozpracovaných programů, které se jim líbily. Např. Studio gregoriánského zpěvu, chrámové hudby, biblické studio. ALE OKOLNOSTI SE ZMĚNILY Na jaře 1991 jsem při pochůzkách Prahou koupila Literární noviny a četla v nich inzerát na konkurs na místo asistenta výuky kresby na univerzitě v Olomouci. Přihlásila jsem se a cestou na konkurs jsem ve vlaku objevila filozofa, kterého jsem znala z Prahy z okruhu disidentů kolem Němcových. Dozvěděla jsem se mnoho věcí o teologii moderní, západní. Také neuvěřitelná fakta o světovém vědeckém programu počítačového výzkumu pravosti slov Jeţíše Krista v Novém Zákoně. Konkurz jsem udělala, od září jsem nastupovala na pedagogickou fakultu Univerzity Palackého do Olomouce a biskup Vlk do Prahy.
INTERMEZZO mezi III. a IV. částí AUTOBIOGRAFIE O snech v umění i ve skutečnosti ţivota V říjnu 1989 se mi dostala do ruky teoretická úvaha JULIUS ZEYER A VÝTVARNÉ UMĚNÍ v katalogu výstavy SOCHY, OBRAZY A SNY z pera PhDr. Tomáše Vlčka. Překvapilo mne, ţe za socialismu mohly takové myšlenky ţít, a nejen to: být publikovány! Jiní v té době spřádali plány na moţnou změnu národního ţivota, čas se sunul v ČSSR směrem k převratu a já jsem si při lázeňské léčbě studovala magické formy tvŧrčího myšlení. Mŧj zápisník z té doby má mnoho stran, věnovaných studiu Zeyerova snění: „Julius Zeyer byl jedním z největších snivcŧ v českém umění 19. století…. Umělci a vzdělanci pochopili SEN A SNĚNÍ jako stavební materiál cesty vývoje moderního tvŧrčího myšlení. “ - Pro mne to byl objev společného světa, objev podobných postojů. Takových, které mne vedly před lety k započetí práce na cyklu SNY O CIVILIZACI. Překvapovalo mne vţdy, kdyţ jsem někde našla myšlenkový souhlas, a tady to bylo dokonce v našem národě a o generace dříve! A teď čtu o někom, jemuţ byl sen programem a ţivlem, který snem hledal krásu, pro něhoţ byl nejdůleţitější ideál - daleko více neţ obchodní úspěchy! Bylo mi, jako by někdo jasně pojmenoval mé reţimem zakazované snahy - zcela nevinné představy a vize, tak vzdušné a lehké - správně a s citem pro řád, o který mi také jde. Básník Zeyer přes sny vede naši představivost do prostoru nových proţitků. Cituji: „Poezie, architektura, sochařství, malířství jsou rŧznými formami projevení téhoţ duchovního smyslu ţivota. “ Takové věty v době temna za socialismu a v Čechách najít ve veřejně vydaném textu se rovnalo zázraku! - alespoň pro mne. To nám ovšem v socialistické škole zamlčeli, ţe hnací silou pro Zeyera bylo 90
obnovení smyslu pro ideál, ţe tiše sledoval sny aţ do sfér vizí, a tak se dostal docela jinam, neţ povolovaly nároky tehdejší praktické společnosti 19. stol. - Uvědomila jsem si, ţe to souhlasí i s mou situací, kdy uměle stojím sama vůči oficiálně vynucenému výrazu v tzv. socialistické společnosti, kde není nic pravdivé, kde vládne strach jednoho před Druhým, kde moc se získává násilím, kde Udavačství je ceněno více neţ moudrost. Pak je odhalená pravda pro stranické činitele provokací a výraz bolesti nad zničením duše národa v mých VIZÍCH ZNIČENÉ CIVILIZACE je nepřípustným činem, hodným trestu. - Moţná, ţe v historii lidstva to tak chodí stále, a ţe musím sama přijít na to, jakýma očima se na mou práci dívá skoro celá současná společnost. V jiţních Čechách mne začali povaţovat známí za oběť reţimu, šuškali si, ţe jsem podepsala Chartu 77, jako by to bylo něco neobyčejného, ţe člověk podpoří své přátele. A já jsem ve skutečnosti nikdy nechtěla nic jiného, neţ klid pro práci a pro dobré soustředění… Zeyer sám říká: „Nedovedu si myslit, ţe někdo jinak tvoří neţ tím, ţe jej zachvacuje vize, v kterou přemítáním vniká hloub a hloub, proniká ji duševním zrakem, a pak jako ze sna sdílí, co se v něm dálo v těch nezemských hlubinách a výškách. “ Jakoby mluvil o univerzálním zdroji hudby, malby, sochařství, kresby, divadla…kdyţ píše o vlastním proţívání literární práce. - U mne je to hodně podobné - nejprve vnitřně vidím, pak mám silnou a nepřemoţitelnou nutnost tu představu převést do hmoty - a většinou je to vyvíjející se vize, začíná mít další podoby. Sotva to stíhám dokončit, přicházejí neodbytně další a další představy, a tak stále mám pocit, ţe tomu něco chybí a má snaha nebude mít konce… (Ostatně při podmínkách, které jsem měla, jsem si čas na práci - ono vzácné soustředění - musela doslova krást od ţivota!! Musela jsem si po léta dělat podrobný pracovní rozvrh - den co den po hodinách, abych stačila plnit jak povinnosti výchovy a péče o zdraví dětí, tak úDrţbu domácnosti, chalupy a kaţdý den pevně stanovit pár hodin na vlastní práci … Navíc jsem měla vrozenou vadu páteře, která vyţadovala léčení a denní rehabilitační cvičení.) Zeyer miloval výtvarné umění, Blake, Redon, Bílek byli jeho oblíbenci - i další, kde se hodně projevovala fantazie, imaginace. Vnitřně porozuměl různým směrům současné malby, pouţíval při psaní vidění realistů i naturalistů, motivů impresionismu a symbolismu, proţíval to s nimi a dokonce vycítil i zrod abstrakce! Sympatické mi bylo, ţe miloval krajiny. Pro něj to byla místa národních mýtů, sledoval jejich výraz jako prostorů duchovního ţivota významných starých kultur. Krajina širé Rusi, kulturní krajina Itálie s předetruským panteizmem, antikou, renesancí, barokem, Bretagne s krajinou a lidem byla mu inspirací moderního umění po impresionismu. - (Je to podivné, ale cítím jasně, ţe právě tato místa na mne čekají a Budu je vidět.) Důleţité pro mne osobně bylo, ţe Zeyer měl blízko ke kulturám Dálného Východu. Uţasla jsem, kdyţ jsem se dočetla, ţe „vidí svět jako nekonečně se proměňující pole energie, tak jako k tomu směřuje malířské vidění od impresionismu aţ k abstrakci. Toto vědomí VNITŘNÍ SPOJITOSTI HMOTNÉHO ŢIVOTA PROMLOUVÁ TVARY A BARVAMI V JASU A KRÁSE, jaká nemá v české malbě obdoby. “. Myslím, ţe to dokonale splňuje malba Františka Kupky, vizionáře a „malíře teozofa“, jak je nazýván významnými světovými teoretiky umění. A to vidění světa jako proměnlivých polí energií se objevilo v teoretické fyzice aţ v Druhé půli 20. století jako hypotéza, malíř Boštík byl asi jediný, kdo to dokázal vtělit u nás v Čechách do svých obrazů. 91
PhDr. Tomáš Vlček odváţně (za socialismu) dovodil, jak „člověk moderní doby potřebuje vyrovnat nedostatek citovosti, intuice, fantazie a spirituality“ a dále v textu napadl naši uměnovědu, ţe „ztratila schopnost chápat umělecké jevy a typy, v jejichţ dílech umělecký výraz sahá podstatně za hranice krátkodobě přijatelných ideových motivŧ, ţe je příliš zhrublá, není schopna pronikat do jemné tkáně propojení duchovních a smyslových stránek umění, zŧstává hluchá k dílŧm, laděným v vyšších rovinách“!!! Připadalo mi neuvěřitelné, ţe tento útlý katalog mohl vyjít s tímto textem a nepřilákal pozornost odborníků na teorii umění, zaměstnaných u StB. A uţ vůbec mne nenapadlo, ţe za velmi krátkou dobu se otevře cesta ke svobodě ducha a ţe se pro nás otevřou hranice státu i poznání, ţe budeme moci studovat kvalitní uměnovědu a publikovat to, co si myslíme. Pravděpodobně spolu s léčením těla po operaci se léčila i moje duše. V lázeňském pokojíku i na procházkách jsem četla i jiné věci, měla jsem sebou i úvahy Alberta Schweitzera, německy vydané nové knihy o józe, které jsem měla půjčeny, anglický Ţivotopis jógína od Jóganandy jsem tu četla asi po čtvrté. 17. listopad 1989 v Praze jsem sledovala v televizi v lázních pečlivě - vnímala jsem obsah slov jako velký převrat v národním vědomí. V projevech nových vůdců jsem rozeznávala zcela jiná slova, neţ za minulého reţimu, nebyla prázdná, ale plná energie, síly, naděje, dobrých plánů, politické rozváţnosti. - - Druhý den přijeli do Františkových lázní studenti z Prahy. Vylepovali po ulici plakáty a pak je zatkla naše policie. To jsem viděla skutečně na vlastní oči.
IV. DÍL AUTOBIOGRAFIE od roku 1989: K ČEMU JSME SVOBODNI? Nová situace studentské nebo tzv. sametové revoluce v okruhu lidí kolem mne vyvolávala nadšení, inspirace, konstruktivní nápady současně vznikaly v mnoha nových společenstvích, církvích, mezi přáteli, na institucích, v podnicích. 92
V Českých Budějovicích vzniká velice aktivní skupina výtvarníků pod názvem KRUH 89, vydává svůj měsíčník, od prosince 1989 vystavujeme v Domě kultury. Členů bylo asi deset, také jsem se s radostí přidala na vyzvání iniciátorky, sochařky A. Mertlové, ţeny spisovatele V. Mertla. Brzy jsme zorganizovali další výstavy, dokonce i v Rakousku. ------------Po dohodě s členy KRUHU jsem napsala návrh pro nově vznikající organizaci výtvarných umělců, která by měla pracovat - jak jsme si společně představovali - i pro ostatní lidi, pro veřejnost, nejen pro umělce:
15. 12. 1989 INICIATIVA ZÁJMOVÉ SKUPINY OBČANSKÉHO FORA K R U H ´8 9 NÁVRH OBOHACENÍ ČINNOSTI S Č S V U 1) Cykly přednášek o umění pro veřejnost: Např. O UMĚNÍ 20. STOLETÍ Uspořádá Dŧm kultury v sál Malé scény jako cyklus přednášek s projekcí po výtvarníky a veřejnost / 2 semestry na permanentku / . Mgr V. Tetiva, kurátor AJG, se té myšlenky jiţ ujal a dohodl dne 14. 12. 1989 se zástupcem ředitele DK ROH zařazení těchto přednášek do plánu na příští rok 1990 od ledna. Je však třeba, aby toto Svaz výtvarných umělcŧ podpořil a měl pod patronátem, pomohl v propagaci na školách kulturních zařízeních. S ředitelem Kounkem na Odboru kultury ONV jsem jednala o spolupráci s AJG na programech estetické výchovy. Poţádáme Akční výbor výtvarníkŧ v Č. Budějovicích, aby spolupracoval s AJG na koncepci programŧ. 2) Pořádání zájezdŧ na výstavy do zahraničí Bylo by vhodné je pořádat alespoň dvakrát do roka ve spolupráci s vhodnou cestovní kanceláří. Termíny určovat podle mezinárodních přehlídek (Kassel, Benátky aj.). Přizvat přátele a zájemce o umění, amatéry, nikoliv zaměstnance administrativy Fondu. Ţádáme o okamţité zahájení akcí. 3) Vzdělávací činnost: koncepce Domŧ tvořivosti - Center volného času Celou koncepci předkládáme v příloze. Předpokládáme spolupráci s Ministerstvem kultury a školství, s kulturními institucemi a stranami, s organizacemi mládeţe. Nabízíme pomoc v rozvoji zájmové umělecké činnosti na školách všech typŧ, na učilištích a kulturních střediscích. Navrhujeme vyuţít k této činnosti všechna bývalá agitační střediska v jihočeském kraji. 4) Organizační a koncepční pomoc: Skupina výtvarných umělcŧ KRUH 89 nabízí své síly a bohaté zkušenosti, jak v pořádání takových akcí, tak v získávání dŧleţitých kontaktŧ (viz příloha). Za skupinu výtvarných umělců OF KRUH ´89 Ak. mal. Dana Puchnarová
93
-----------Velkolepé ideální vidiny přímo prýštily v mém tehdejším vědomí sounáleţitosti s Druhými, myslela jsem si, ţe je mou povinností pomáhat národu a ţe to bude také tak chápáno. - Všechno, co se mi stalo před listopadem 1989, jakoby zahalila mlha a přestalo to existovat. V mých představách jsem viděla a chápala takové nové aktivity jako samozřejmost, protoţe nám dlouhou dobu chyběly. V té době jsem dokázala nalézt i Budoucí spolupracovníky na koncepci Centra přátelství, lásky a míru, kterou jsem vypracovala podle Dalajlamovy vize. Předpokládala jsem, ţe by tam působili i někteří členové skupiny KRUH. Také přátelé a kolegyně z Prahy, i z jiných míst, umělci a odborníci, známí z konferencí jógy, nejlepší ve svém oboru. ------------Ve skupině KRUH v Českých Budějovicích jsme se cítili jako první svobodné sdruţení výtvarníků jihočeska. Náš časopis se jmenoval INVENCE, jako teoretik s námi spolupracoval Mgr V. Tetiva z AJG, scházeli jsme se často. Naši první výstavu v prosinci 1989 jsme věnovali studentům a při vstupu jsme postavili pokladnu na veřejnou finanční sbírku pro studentské hnutí. Časopis se graficky zpracovával a tiskl v dílnách Vlastivědného muzea v centru města, kde byl jeden náš člen zaměstnán jako výtvarník. Tam jsme také nosili své práce, kdyţ jsme dávali dohromady nějakou výstavu. - V časopise jsme měli stálé rubriky, např. medailonky o jednotlivých umělcích nebo Obludník, kritizující nekvalitní výtvarná díla a realizace v architektuře, většinou pozůstatky socialismu, různé ukázky kýčů v obchodech a na trţištích, špatné plakáty, atd. Akční rádius Obludníku byl široký - jihočeský kraj, města i vesnice. Některá čísla byla monografická, např. v jednom čísle jsme se vyznávali ze svého vztahu k Vincentu van Goghovi. - Dbala jsem na to, aby časopisy INVENCE dostaly knihovny, galerie, muzea a někteří teoretici umění. - Dokonce jsme jich štos dávali na Svaz i na důleţité výstavy a galerie, aby si návštěvníci a aktivisté početli doma. Vydávali jsme je vlastním nákladem, tedy platili jsme kaţdý měsíčně určitou částku, aby to pokrylo ty výdaje na tisk časopisu. -------VÝSTAVY: 28. 11. 1989 : Kramářova galerie, Praha - DANA PUCHNAROVÁ: VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE Moje první svobodná výstava prací, které pojednávaly o psychickém zničení našeho národa, byla to protoekologická manifestace. Dala jsem tam grafiky, kresby i obrazy a navíc Udělala instalaci modelů pomníků člověka z pálené hlíny na hromadě země. Tu zeminu jsem dovezla v taškách z chalupy, ještě jsem měla to staré auto. Výstava měla i malý katalog, kam jsem napsala své vyznání formou manifestu. Vyšlo brzy nato v našem časopise Invence, i s krátkou zprávou o mé výstavě. ----------Maminka mne poţádala o kopie tohoto textu a rozdávala je vědcům na univerzitě, matematikům a spolupracovnicím na MÚKU (Matematický ústav Karlovy univerzity). Tehdy mi prozradila, ţe po celou dobu socialismu všichni zaměstnanci MÚKU - i vědci - matematici - přispívali kaţdý měsíc ze svého platu určitou částkou 94
na ţivobytí Marty Kubišové. Všichni, kromě pár komunistů. Dvacet let dělal spojku matematik prof. Matula, předával paní Kubišové peníze osobně. Nikdy se na nic nepřišlo a také nikdo dodnes o tom neví. - Všichni se vydávali kaţdý měsíc v nebezpečí. Věděli, ţe Marta Kubišová má zákaz vystupování za píseň, kterou veřejně zpívala, kdyţ nás přepadly sovětské tanky v r. 1968. Tu známou píseň jsem si dvacet let zpívala pro sebe doma i na chalupě. Začínala slovy: „Nechť mír dál zŧstává s touto krajinou - zloba, závist, zášť, strach a svár ať uţ pominou…. Nechť se tvá ztracená vláda věcí tvých k tobě zase navrátí, ó lide navrátí. “ Maminka Martu Kubišovou dobře znala a také se proto přihlásila k mistrům konspirace, kteří pomáhali pronásledovaným nenápadně, neviditelně a účinně tak dobře, ţe dodnes se o statečnosti celého Matematicko - fyzikálního ústavu v Praze nedozvěděl nikdo. - Jen si nejsem jista, zda tušila, ţe jsem byla také sledována. Sama jsem se jí to bála říci, protoţe bych jí přidělala mnoho starostí, a po převratu to uţ nebylo pro mne ţivé. Maminka měla vţdy velký smysl pro čest, hájení spravedlnosti a také velikou disciplinu ve všem. Proto jsem se nemohla divit, ţe to tajemství obětavé pomoci paní Kubišové na MÚKU mi za socialismu nesvěřila. ----------15. 12. 1989 mne zavolal Svámí Mahešvaránanda do Prahy. Rozhodl, ţe mám dělat ilustrační kresby ke knize Yoga fuer Kinder, která vyjde v Mnichově. A ţe to mám kreslit v ášramu ve Vídni, který je nově dostavěn. Dokonce zařídil, aby mne tam odvezly autem dvě jeho ţákyně, které se vracely z Prahy domů. Bylo to velmi podstatné rozhodnutí, strávila jsem tam vánoce, Udělala podle informací z nakladatelství cca 80 skic, z toho vzniklo cca 50 kreseb jógových pozic dětí na 24 listech jako ukázka pro nakladatelství. - Poznala jsem tam kromě toho podrobně, jak je třeba organizovat novou Česko - indickou společnost. Její pobočku jsme pak zaloţili v Českých Budějovicích. -----------Horečnatě se rozvíjela činnost v YOGA KLUBU, který jsem zaloţila v Českých Budějovicích při domě kultury hned po studentské revoluci. Vedení domu kultury bylo překvapeno, s jakým zájmem se naše programy u veřejnosti setkaly. Kromě řady odborných přednášek jsem dlouhodobě připravovala také pozvání P. S. Mahéšvaranandy na den 9. 1. 1990. Mnoho set lidí se sešlo ve velkém sále Domu kultury na veřejném shromáţdění jógy - na satsangu se Svámím Mahešvaránandou, který tentokrát jiţ mluvil svobodně, bez ohledu na státní rozvědku. Slíbil totiţ našim úřadům před lety, ţe v Československu Bude přednášet jen o tělesných cvičeních, ţe bude učit pouze hatha - jógu, jinak by ho k nám vůbec nepustili. Teprve teď se mohli všichni veřejně dozvědět pravé základy duchovního učení: co to je vlastně jóga, kolik má variant, jaké jsou síly - siddhi - skryté v kaţdém člověku, jak se můţeme naučit je probudit a ovládat prostřednictvím center v našem těle, ţe se o 95
tom brzy vydá česká kniha, ţe „existuje boţí svět - VAIKUNT - oblast dévŧ a bohŧ, ţe bŧh se vtěluje, ţe mŧţeme být boţští, ţe jednou nastane uničení planety - MAHAPRALÁJA. “ Svámí podrobně hovořil o vlastnostech světce, o nekonečném vědomí, vysvětlil i zákon karmické odplaty a co je to KŠÁMA - odpuštění, coţ v naší situaci kaţdý potřebuje. Zapamatovala jsem si nejvíce: „Kdo ví o sobě vše, říká, ţe vše je v mysli…Bŧh vás chrání, nese vás na dlani jako květinu, proto jste šťastni, ať se děje cokoliv. “ Měla jsem velkou radost, ţe můţeme konečně poznávat původní duchovní učení, zkušenost vztahu mistra a ţáka, která mi objasnila mnohé o působení Kristově. Mám zachováno mnoho sešitů poznámek ze seminářů a studia. Bylo to velmi důleţité i pro mou malířskou cestu, pro rozvíjení idejí. Hodně mne přitahovalo rozdělení cest jógy podle ţivotní praxe na bhakti -, karma -, hatha, - dţňána, - a radţa - jógu. - Kvůli svému zdravotnímu stavu jsem si potřebovala vypracovat návyk denního soustředěného cvičení a později jsem se dostala k dechovým technikám a duchovním cvičení. Dělala jsem i kurs pro cvičitele jógy, kam jsem přitáhla i několik svých přítelkyň. ------------Najali jsme na víkend od 9. 1. 1990 velikou tělocvičnu pro cvičení a seminář s P. S. Mahešvaránandou. Přijelo mnoho lidí z jiných měst. Od toho dne vzrostl počet jeho ţáků v jiţních Čechách na mnoho desítek a zakládali centra Jógy v denním ţivotě ve svých městech, většinou v bytech. V Č. Budějovicích se skupina scházela u mne, cvičení jsme pro veřejnost organizovali na Pedagogické fakultě a později v novém centru Staroměstská, kde se pořádaly i jiné kurzy. Aţ do léta 1992 jsem byla jednou z několika cvičitelek v Č. Budějovicích. Kupodivu stálými cvičenci byli i starší lidé, kteří chovali hluboký vztah k východním naukám po celý ţivot, jejich fyzická i duševní kondice byla překvapující. Byli aktivními členy našeho YOGA KLUBU, navrhovali programy a vhodné přednášející. Byl to pro mne čas poznání a srdečných vztahů s desítkami lidí. ------------V té revoluční době všichni výtvarníci dostali poštou zápis z konference výtvarníkŧ a teoretikŧ, konané dne 9. ledna 1990 ve Sjezdovém paláci v Praze. Bylo tam skoro 4000 lidí, mluvilo se o činnosti nového Akčního výboru čs. výtvarných umělcŧ, který byl zvolen plénem v Praze 20. 11. 1989. Bouřlivá veřejná debata s mikrofonem v ruce vyţadovala obecně „změnu umělecké organizace, aby vznikla struktura zcela nová, v níţ umělecká a občanská svoboda všech výtvarných umělcŧ a teoretikŧ Bude plně respektována. “ Bylo voláno po zakládání a rozvoji uměleckých skupin a spolkŧ, po jejich ekonomické samostatnosti, po legalizaci jedincŧ mimo organizace, někteří navrhovali, aby byla řešena konkurzně místa pro zaměstnání teoretikŧ a umělcŧ ve školách, galeriích, redakcích. Zakázky na výtvarná díla od určité výše honoráře se mají zadávat soutěţemi. - Konference pověřila Akční výbor, aby připravil mimořádný sjezd, zřídil odbornou komisi pro organizační reformu, zajistil svolání plenárních schŧzí v oblastech a v Praze, které zvolí delegáty na mimořádný sjezd, ti dostanou mandát k ustavení nové struktury… a konečně má publikovat ve všech médiích příspěvky z této konference a zápis…. Na druhé straně cyklostylu je moje poznámka tuţkou: „Schŧzování nemá nic 96
společného s uměním!“. a čím déle jsem pročítala ten elaborát, tím více mne zaráţela jazyková podobnost s komunistickými zápisy ze schŧzí minulého reţimu. Byla jsem ráda, ţe jsem tam nebyla. -------Zároveň jsem ze své výtvarné práce připravovala retrospektivní výstavu v Domě umění na hlavním náměstí v Č. Budějovicích. Termín byl stanoven na březen 1990. Na textu katalogu vydatně pracoval Mgr. Tetiva, za kurátora výstavy jsem poprosila dr. Jana Kříţe, který mou práci sledoval prakticky od 60. let. Musela jsem objet některé majitele mých obrazů a vypůjčit si ty, které mi chyběly. Ale mnohé obrazy z 60. let zmizely nenávratně - darovala jsem je z radosti nad porozuměním, z přátelství nebo za dovoz uhlí do mého sklepního ateliéru. ---------Ze zápisníku: V lednu jsem se rozjela do Prahy na další seminář pro cvičitele jógy a náhodně jsem v metru koupila Studentské noviny. Hned při otevření jsem narazila na velký inzerát na konkurs nových profesorŧ na AVU s datem 18. ledna 1990! Náhle jsem pocítila jako svou povinnost pomáhat mladé generaci. Našla jsem nejbliţší telefon a přihlásila jsem se na studentský stávkový výbor AVU podle instrukcí ke konkurzu. Vrátila jsem se na nádraţí a jela zpět do Českých Budějovic, tam jsem celou noc balila objemnou dokumentaci své práce a odjela ráno v 6, 45 autobusem do Prahy. Cesta tramvají a pěšky na Letnou k Akademii s těţkým batohem na zádech končila u zavřených vrat, na nich visel nápis s omluvou od stávkového výboru, ţe se konkurs překládá na pondělí 22. 1. na 10, 45 h. (Zrovna na mé narozeniny.). Zazvonila jsem a poprosila vrátného, aby mi na vrátnici přes neděli nechal batoh. Ale co jsem uvnitř staré Budovy Akademie uviděla! Po zdech visely spousty divokých nápisŧ, rŧzná hesla, ručně psaná provolání na chodbách v přízemí i v patrech!! Takové revoluční nadšení místo malování dokázal ve studentech probudit nový pan rektor Milan Kníţák!!! Pohovořila jsem si s vrátným, řekl, ţe Milana Kníţáka do funkce rektora si odhlasovali studenti, ale ţe zaměstnanci AVU jsou všichni proti tomu. - Je to velké překvapení, ale uvidíme, co bude dobré. Přijela jsem znovu na konkurs 22. 1. 1990, v komisi sedělo kromě studentŧ mnoho známých tváří. V čele vyţehlený Milan Kníţák, vedle filozof Petr Rezek, pan asistent Čepelák (zbyl jediný ze staré garnitury), slovenský konceptualista a revolucionář RUda Sikora, všichni mne dobře znali. Přesto se tvářili neosobně, velmi váţně, aţ smutně, nevím, zda mé vystoupení jim bylo sympatické. Mluvila jsem o celé své práci v rŧzných oborech, o výchově uměním, o mých experimentálních kurzech, o tom, jak si představuji práci se studenty. - Povaţovala jsem za svou ţivotní povinnost pomoci v těţké situaci, a byla bych ráda, kdyby to tak bylo chápáno. Dělala jsem konkurs na místo asistenta v grafickém ateliéru. Jediný Doc. Čepelák přede všemi podporoval mé úmysly, ostatní hrobově mlčeli. Měla jsem ještě dopsat něco do dotazníku a hledala jsem na AVU klidné místo ke psaní. Na chodbách bylo hodně rušno, stáli tam i další kandidáti. Pozdravila jsem se s Daliborem Chatrným, který tam stál s Jiřím Valochem, pak jsem v přízemním velkém ateliéru hovořila s dvěma studentkami, které se mou souhlasily, ţe také cítí to 97
prostředí AVU jako nečisté, neupravené, plné zneklidňujících vibrací. Projevily velký zájem o jógu, kdyţ jsem o ní začala mluvit - myslím, ţe bych se dobře uměla se studenty shodnout. Asi za týden přišlo z AVU kratičké sdělení s datem 23. 1. 1990, ţe jsem nebyla konkurzní komisí vybrána, podepsané nejprve nějakým studentem, teprve pak M Kníţákem. Na grafice AVU začal učit dalibor Chatrný, a to jsem mu přála, při jeho zkušenostech to bylo pro studenty a celou AVU to nejlepší. - Ostatně kdoví, zda bych to byla vydrţela, a jak se později ukázalo, nevydrţel diktaturu proletariátu právě prof. Chatrný, i další profesoři. --------2. únor 1990: cesta do Prahy za dalajlamou. V té době přijel do Prahy na pozvání nového prezidenta Václava Havla. Dověděla jsem se od přátel, kde a kdy Bude vzácné setkání. Vzala jsem sebou jako dar soubor litografií ke Thákurově Gítaňdţalí v anglické verzi, v plátěných deskách. Místo setkání sice bylo tajné, ale protoţe jsem o tom věděla od pořadatelů, pustili mne i s deskami dovnitř. Sál byl plný známých tváří, na předním místě byl český duchovní učitel Dr. Eduard Tomáš, akademik Dostálek - vynikající dlouholetý jógin a lékař, a řada vědců, lékařů, které jsem poznala na sympoziích jógy během socialismu. Neţ Jeho Svatost dalajlama vešel, bylo v sále hlučno. Dr. Tomáš si zjednal ticho a navrhl všem tichou meditaci k uctění příchodu vysoké duchovní osobnosti. To mi bylo osobně nesmírně příjemné, v sále nastalo ticho a klid, a asi za dvě minuty vklouzla dovnitř usměvavá uklánějící se postava v rezavém a bordovém rouchu tibetského mnicha, zpovzdáli provázená několika muţi a tlumočnicí v černém. Dalajlama se před kaţdým z nás s úsměvem ukláněl, to bylo tak povznášející, ţe mi naskočila na zádech husí kůţe. Na podiu měl připraveno křeslo, mluvil o tom, co náš národ získává svobodou, co to je duchovní cesta a o své ideji mezinárodních středisek přátelství a míru, na která by rád dal potřebné finance. Po promluvě Dalajlama navrhl společnou meditaci a uvedl ji několika slovy jedné Buddhistické mantry o míru v mysli. Meditace nebyl dlouhá, jen několik minut, ta moţnost sedět v jednom prostoru se ţijícím světcem, po celém světě uctívaným, byla pro nás všechny vzácnější neţ nejDraţší diamant světa. Ticho se zachvívalo duchovní energií, silou dobra a vesmírné lásky, hmatatelně se nás dotkla podpora, kterou nám světec dával pro budoucnost. Meditaci ukončil tlesknutím, pak pořadatelé dovolili půlhodinu na osobní pohovor a kratičký pozdrav. Také jsem se s deskami pod paţí zařadila do řady čekajících před dalajlamovým podiem, a kdyţ na mne přišla řada, poklekla jsem jako všichni ostatní přede mou. Podala jsem mu desky s albem barevných litografií Gítańdţalí jako dar, s několika anglickými slovy o jejich obsahu. Nesmírně mne překvapilo, ţe Dalajlama album přijal s velkou radostí, přiblíţil si oběma rukama desky k obličeji a políbil je! Pak mi dal poţehnání a já jsem byla tak dojata, ţe mi vytryskly slzy. ----------Kdyţ jsme s přáteli společně odcházeli z místa setkání, vznikaly po cestě nápady, jak usnadnit duchovní hledání té spoustě lidí všech generací, která se po revoluci vynořila na shromáţděních, kurzech a přednáškách o filozofii a duchovních cestách. Nejen ţe jsem vzácné znalce osobně pozvala k přednášení v našem YOGA KLUBU, ale navrhla jsem i zaloţení nakladatelství Praţská Prajága, a také malého zpravodaje, který by veřejnost informoval o aktivitách nově vznikajících duchovních 98
společností a skupin nebo jednotlivých učitelů, léčitelů, zdravotníků. Kupodivu brzy přátelé v Praze zaloţili takové nakladatelství a začali vydávat první český duchovní zpravodaj DOTEK. Pak postupně vznikly další časopisy, nakladatelství v jiných městech, lavina překladové literatury zaplavila knihkupectví, začaly se vydávat i původní spisy našich autorů, které předtím byly reţimem zakázány. Tyto nové moţnosti a vztahy nás velmi těšily a posilovaly. ----------19. 2. 1990 mi přišel dopis z Československého rozhlasu České Budějovice, ţe mají zájem o natočení rozhovoru k mé výstavě. Tak to mi Udělalo radost a dobře jsem se na to připravila. ---------Úvahu UTOPIE: NEW AGE KULTURY? jsem poslala do Literárních novin. 24. 4. 1990 jsem dostala dopis od redaktora, který článek mírně upravil a radil je poslat po mém přepsání dr. S. Machoninovi. Obsahem bylo jednak rozhořčení nad neuváţenými návrhy zákonů, nad starým systémem školství, který zrušil na školách uměleckou výchovu, - jednak návrh na zřízení Center umění a tvořivosti, podle Dalajlamy Středisek lásky, přátelství a míru, která by měla a mohla být jedním z velkých kulturních počinů nové vlády. Tím by splatila velký dluh naší mladé generaci - studentům, kteří pro naši svobodu nasadili i své ţivoty. Projekt zahrnoval návrh na programy rozvoje všech uměleckých i technických tvořivých sil v kaţdém člověku od předškolního věku aţ po seniory, zároveň systém péče o zdraví, obsahoval popis potřebného zařízení a prostorů, návrhy nejrůznějších programů a nakonec ţádost na národní výbory o přidělování vhodných prostor a Budov a na Ministerstvo kultury o podporu, také na Radu obrany kultury, Evropský kulturní klub, tělovýchovné organizace, politické strany. Text končil provoláním: „Nechť se země Čech, Moravy a Slovenska stanou ţivým duchovním srdcem Evropy!“ Domnívala jsem se, a myslím, ţe dokonale naivně, ţe můj národ proţije jakési obrození po pádu reţimu…. ---------21. 2. 1990 jsem posílala nátisk anglické verze textu pro ALBUM LITOGRAFIÍ K THÁKUROVĚ GÍTAŇDŢALÍ PhDr. D. Zbavitelovi, nejlepšímu českému indologovi a překladateli, s prosbou o korekturu. Připravovala jsem to k výstavám v Č. B. a v Praze jako doplnění pro přátele z cvičení jógy. ----------Dopis PhDr. Věře Jirousové do Prahy 25. 2. 1990: Milá Věro, posílám ti v příloze zprávu o výstavě obrázkŧ, kterou k nám proniká pokleslá kultura od sousedŧ z jihu, je to varování, k tomu i jejich katalog. Pořádá to největší dŧm kultury v jiţních Čechách, naše město má uţ primátora, jsme metropole. Výstavu k nám poslala jedna velká rakouská banka. Rakouští „umělci“ hned po vernisáţi přilepili k dílŧm tabulky s cenami, coţ se u nás na výstavách povaţuje za neslušné. Ani v Domě kultury se to nikdy nedělalo. Ten mŧj článek jsem publikovala v tisku a 99
vedu polemiku o kvalitě výstav s ředitelem Domu kutury. - Posílám i číslo soukromého časopisu INVENCE, který vydává nová skupina umělcŧ v Č. B. nazvaná KRUH 89. - Je tam malý článek o mé práci od V. Tetivy. A na vloţeném kuléru je mŧj text o V. van Goghovi, jak na nás pŧsobily jeho dopisy v časech studijních. Posílám také mou odpověď na zaloţení Čs. bavorské společnosti, coţ vymyslel M. Klivar, a pozval mne k tomu. Rozdal nám stanovy a ty se mi zdají v mnoha bodech napadnutelné, celé je mi to moc divné. - Pozvaní členové byli hlavně architekti z Institutu prŧmyslového designu v Praze, kde se schŧzka konala. Také PhDr. Skarlantová z Ústavu pro vzdělávání pedag. pracovníkŧ, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Měla fungovat jako organizátor přednášek. To se ukázalo u nás v Domě kultury, kdy bylo Mezinárodní sympozium výtvarných pedagogŧ, ona pozvala tři Rakušany, dva Bulhary a jednoho vychovatele z NSR. Tato paní bohuţel neovládala příliš jazyky. - Dokonce dala na prodej materiál, namnoţený ještě před listopadem, pěkně marxistický, coţ vzBudilo velký podiv. Tato osoba to byla, která mi řekla v Praze, ţe se bude dávat vţdy přednost čerstvě proškoleným pedagogŧm před staršími, zejména kdyţ nemají ani rehabilitaci. Na tom sympoziu jsem se přesvědčila, ţe starý typ výtvarné pedagogiky je zaloţen na tom, ţe umění vyučují pedagogové, nikoliv umělci. - Je to jiný svět. Se svým příspěvkem o experimentu v pěstování kreativity a o novém typu center tvořivosti, vedených známými umělci, jsem jim tam připadala jako zbytečný idealista. Oni nevidí, ţe právě toto lidé a mládeţ potřebují. - Projekt jsem rozpracovala a jedná se s jihočeským biskupstvím o prázdný klášter v Nových Hradech. Jinak, milá Věro, bych raději ţila a pŧsobila mezi vámi, kde jsou lidé souznějící. Zde bylo tolik práce, i se zaváděním jógy, ţe zde asi rok ještě zŧstanu. Na zdejší Pedagogickou, fakultu mne mohou vzít asi aţ za rok, a to externě. Zatím je tam plně ještě stará klika, takţe mne to ani nemrzí - . Na domě kultury, kde jsem dříve vedla kurzy, a pak byla vyhozena, pŧsobí titíţ šéfové, navíc jeden pracovník, vyhozený z Ministerstva vnitra z Prahy, který vše tvrdě manaţeruje a zaměstnanci jsou dotčeni jeho tvrdým chováním. Znají jeho minulost, ale nic to nepomŧţe. Vzpomněla jsem si také na jednoho tvrdého člověka - byl to jistý soudruh Vranický z Ministerstva školství a kultury, autor Celospolečenského programu estetické výchovy občanŧ, který šířili jako náhradu za chyby školství. - Překvapilo mne, ţe to byl ryze byrokratický program, na jehoţ autorství se nepodílel ţádný tvořivý umělec, ţádní malíři, sochaři, herci, spisovatelé. - Tento program deformoval mnoho let zájmovou činnost na úředníky řízený systém. Dlouho jsem se pokoušela toho autora sehnat, abych si s ním o tom promluvila. Kdyţ jsem jej konečně chytila na Ústavu kulturně - výchovné činnosti, kde mi mezitím slíbili vydat mou kníţku o experimentální tvořivé činnosti, a vytkla jsem mu to jako zásadní chybu, řekl mi, ţe jen o má právo rozhodovat, co se bude na ÚKVČ vydávat a ţe nejprve vydá knihu svého přítele M. Klivara. Tak se mi to začíná spojovat. Myslím, ţe by bylo dobré opublikovat, kdo je autorem Celospolečenského programu EV občanŧ, aby se ti lidé neschovávali do krycích spolkŧ a nedělali machinace v zahraničí. “
--------------VÝSTAVY: 1. - 27. březen 1990: D. PUCHNAROVÁ OBRAZY, GRAFIKA, KRESBY, OBJEKTY 1964 - 1989 AJG Dům umění, Č. Budějovice 100
K výstavě Fond uhradil vydání katalogu. Šest barevných reprodukcí a v textu dost černobílých vytvořily výběr z prací od 60. let. Teoretická studie Vlastimila Tetivy byla důkladná a pravdivá. - Myslela jsem, ţe by bylo dobré Udělat z výstavy film, tedy jsem dala natočit videozáznam, k němuţ jsem pak namluvila text. Věnovala jsem tomu hodně času. - Poznala jsem na tom, ţe různá období v mém ţivotě a hlavně v ţivotě národa vyvolala takové proměny v mém výtvarném výrazu, ţe díla vypadala jakoby je tvořili různí lidé. Myslím si, ţe to je těmi silnými protiklady ve společnosti a dějinných Událostech, jak to ostatně zaznamenávalo řadu let moje soukromé STUDIO SOCIO - PSYCHO - PROSTORU. Paralelně s touto výstavou se konala v Praze v Galerii Zlatá lilie 15. - 29. 3. 1990 výstava mé grafiky z let 1963 - 1990. Tu mi zahajoval Dr. Kříţ a měla jsem s tím hodně práce, protoţe dva - tři měsíce předem jsem musela dovézt věci do podniku Díla v Praze a nechat na vše Udělat jednoduché nenápadné dřevěné rámy se skly a pasparty, kde byla potřeba. - Autem jsem trasu Č. B. - Praha znala zpaměti. Vernisáţ ve Zlaté lilii byla nekonvenční občerstvením podle mého gusta: - samé ovoce a šťávy. Na mísách, které jsem přivezla z bytu, jsem naaranţovala tropické plody a hrozny, jablka, oříšky, jsouc tehdy skoro 30 let vegetariánkou Galerii Zlatá lilie jsem si vybrala pro její polohu v srdci Prahy a pro krásný reliéf zlaté lilie, zářící nad vchodem dodnes. Byl to pro mne významný symbol. - Na výstavu jsem si také zapůjčila z Památníku národního písemnictví soubor kombinovaných kreseb k povídkám Franze Kafky. Z úvodu Dr. Jana Kříţe, výstava Galerie Zlatá lilie 15 / 3 / 1990: … „Dana Puchnarová v závěru 60. let volila nesnadnou cestu oddaného sledování osobní vize nitra i světa. Navázala se jednotícím rámcem stylu nebo námětu, snaţila se právě naopak vyjít vstříc všem svým citovým i duchovním zájmŧm. Výsledkem je dílo stylově neortodoxní, překvapivé, vţdy osobitě hledající a nacházející. Proto autorka mohla do své tvorby zapojit koncepty ryze formové, aniţ by kdy křehkou symbolickou vizi proměnila ve strohou geometrii. Příroda a technika se odzrcadlují v její tvorbě ve vzácně vyváţeném poměru snu a skutečnosti, věcnosti a idealismu, coţ naznačuje, ţe v pozadí je myšlenka jakési obrazné jednoty ţivotní pravdy a rajské iluze, myšlenka, která usiluje o štěstí a krásu i v dobách, plných zklamání a skepse. Máme před sebou dílo, které reaguje na celou řadu duchovních a civilizačních aktualit současného světa. Jakoby zde umění chtělo znovu a znovu prověřovat sociální smysl své funkce…. “ Tady mne přešel strach z úvah teoretiků. Dr. Kříţ velmi jednoduše a dobře řekl, oč mi vlastně šlo. Poprosila jsem ho o ten text a dodnes je pro mne cenný. Učím se z něj. -----------Německo - Mnichov 16. - 20. 7. 1990 Ze zápisníku: Dokončila jsem definitivní sérii mnoha desítek kreseb pro knihu YOGA FUR KINDER od P. S. Mahešvaránandy a jela odevzdat do nakladatelství v Mnichově. Ubytování u paní redaktorky O. Baerend v malém rodinném domě. S kresbami byli spokojeni. 101
Sobota: procházka po centru Mnichova, v parku plno veselých lidí, hráli si na trávě novu hru s kovovými koulemi - petang - a pili k tomu pivo. Výstavní galerie v Mnichově: obrázek luxusu a blahobytu. Ve státní galerii umění 20. stol. - do stálé výstavy přibyly Beuysovy instalace, jako jinde, je tu v módě, ale pro mne to není. Cítím to jako nemocný výraz. Soukromé galerie na hlavní třídě: v jedné měli v luxusní adjustaci pouze umělecké tapisérie od světově známých současníkŧ (Vasarely, Miró, Braque, Mondrian, Picasso a j), s módním nábytkem, v jiné pouze sklo všech barev jako doplnění bytu, v další galerii nejslavnější jména umělcŧ 20. stol. na grafických listech v přepychových rámech. To nejhorší nakonec: dvě galerie na hlavní pěší zóně v centru Mnichova nabízely realisticko - naturalistické krajinky, veduty, zátiší, portréty, malŧvky a kresbičky, technicky a obsahově na úrovni našich výtvarných škol, ale těch středních!!!! - Aţ tato vlna slastné a špatné komerce v umění dorazí k nám, tak potěš pán bŧh, Bude se nám stýskat po fondových komisích!. O tom by bylo potřeba napsat: kam také vede svoboda?! Za takovou snobskou kulturu jsme přeci nechtěli ani bojovat ani trpět!!! ----------V listopadu se konaly velké semináře jógy s naším indickým učitelem Paramhans Svámím Mahešvaránandou v Prachaticích, pak v Českých Budějovicích pod hlavičkou YOGA KLUBU. Všude jsem byla, abych vypomohla, kde bylo třeba. --------Listopad 1990: Napsala jsem ţádost o svou rehabilitaci, jak mi poradila Věra Jirousová, která tehdy byla členkou rehabilitační komise: Rehabilitační komise Unie výtvarných umělců Masarykovo nábř. 250, Praha 1 ŢÁDOST O REHABILITACI 30. 11. 1990
Váţená rehabilitační komise, Na počátku roku 1977 jsem ţila v Č. Budějovicích, kde jsem pracovala v Domě kultury ROH jako vedoucí esteticko - výchovných kurzŧ dětí a mládeţe. V lednu 1977 jsem se rozhodla připojit svŧj podpis ke společenství obhájcŧ lidských práv CHARTA 77 a předala jsem jej v Praze historičce umění PhDr. V. Jirousové. Ta mne později upozornila, ţe ve výjimečně politicky vyostřené situaci bych byla vystavena maximálně ohroţujícímu trvalému nátlaku místní Státní bezpečnosti, jako se to začalo dít v Praze. Proto jsme se dohodly, ţe mŧj podpis nebude publikován. Při opakovaných domovních prohlídkách však StB mŧj podpis v dokumentech V. Jirousové našla. V Č. Budějovicích mne pracovníci StB začali rŧznými zpŧsoby pronásledovat a musela jsem aţ do r. 1989 tomu čelit sama se svými malými dětmi. Po opakovaných výsleších, kdy mi bylo m. j. vyhroţováno, ţe mi Budou odebrány děti a umístěny do dětského domova, jsem dostala výpověď ze zaměstnání a byl mi vysloven zákaz práce v pedagogice. Sledovali mŧj telefon, i všechny moje pohyby, měli klíče od 102
mého bytu a prohledávali jej v době mé nepřítomnosti. V r. 1978 mi bylo zabráněno pracovat v oboru arteterapie na psychiatrické léčebně a nebyla jsem přijata do tehdejšího SČSVU. V TĚCHTO LETECH POLITICKÉ REPRESE JSEM PROKAZATELNĚ BYLA POSTIŢENA EXISTENČNĚ, ZDRAVOTNĚ I PSYCHICKY. V současné době se chci vrátit ke svému celoţivotnímu zájmu a pracovat v pedagogice a také pokračovat ve své umělecké činnosti. Z těchto dŧvodŧ ţádám rehabilitační komisi UVU o občanskou, politickou a tvŧrčí rehabilitaci, abych se moha po tolika ztracených letech ucházet o práci, která mne vţdy těšila a jejíţ smysluplnost jsem vţdy povaţovala za podstatnou doplňující součást své výtvarné tvorby - totiţ pedagogickou činnost. Děkuji Dana Puchnarová Ţiţkovo nám. 27, Č. Budějovice Dostala jsem pěknou písemnou odpověď s díky a uznáním, slíbili mi výstavu a uVU mi vyšla vstříc v pořádání výstavy v Praze s katalogem v r. 1992. -------V prosinci 1990 se v Domě kultury z podnětu katedry výtvarné výchovy PdF JU konal mezinárodní seminář výtvarných pedagogů, kde jsem se setkala s učiteli umělci z Vídně. Referovala jsem tam o své dlouholeté praxi v komplexní estetické výchově a rozvoji kreativit v kurzech při domu kultury, také o Talent Ateliéru. Na panely jsem pověsila to, co jsem léta uchovávala: experimentální malby dětí z mých kurzů, jakoby se nikdy nic nebylo stalo…. --------. Ze zápisníku: 14. 1. 1991: čtvrtý den války v Iráku. Jakoby lidstvo neţilo ve 20. století, kdy máme tolik prostředkŧ pro komunikaci! Nemohou se národy mezi sebou lidsky dohodnout? Nezdá se mi, ţe by na vině byl pouze Saddám Husajn. - - U nás je klid, jen rozhlas není klidný (tehdy jsem neměla televizi - pro spousty aktivit jsme se s dětmi obešli bez ní) … Drţela jsem tři dny pŧst za ty padlé na obou stranách… Četba a studium stále nových informací o vědomí mne hodně navádí na zpŧsoby rozšíření vědomí, nové zkušenosti… ---------16. 2. 1991 - Praha: můj celodenní program POSELSTVÍ UMĚNÍ A JÓGA pro Sdruţení Nový ţivotní styl v sále TJ Spartak, Praha 4 Udělala jsem pro cvičence jógy přednášku Krása v nás a kolem nás, promítala přes 30 diapozitivů, následovala obrazová meditace a pak cvičení, po pauze indická hudba a poezie a moje přednáška O GÍTAŇDŢALÍ, Thákurově ţivotě, filozofii a Sádhaně k 150. výročí narození R. Thákura. Na letáček jsem pouţila dřevoryt Fr. Kupky a citace z jeho knihy Tvoření v umění výtvarném, o tom jsem také hovořila. Začala jsem od prehistorie a bylo to poprvé, co jsem mohla pro velký okruh lidí mluvit svobodně o duchovním smyslu umění…. To mne hodně povzBudilo, a zájem byl veliký.
103
---------Počátkem r. 1991 jsem dokončovala malby v Bolzanově posluchárně na objednávku Matematicko - fyzikální fakulty Karlovy univerzity v praţském Karlíně. Hodně jsem vycházela z Dochovaných Bolzanových geometrických nákresů. Zjednodušila jsem je do kompozic na velké panely - olejomalby. UDrţovala jsem ve všem velmi jemnou barevnost, aby vynikly geometrické nárysy a obrazce. Malovala jsem vše na sololitu, sama jsem všechny připravené panely šepsovala. - Největší byla zadní stěna, kompozice na šířku na téma B. Bolzano a Praha, výška cca 150 cm, šířka přes 5 metrů. Zápisem z 29. 4. 1991 potvrdila umělecká komise pro spolupráci architekta s výtvarníkem odevzdání díla, protoţe investor poslal potvrzení o převzetí. Tedy tím vznikl teprve můj právní nárok na honorář a mohl mi být řádně na můj účet proplacen. To tedy bylo moje poslední dílo do architektury. ----------Duben 1991: Výstava v galerii K, České Budějovice Přítelkyně sochařka, iniciátorka skupiny KRUH 89 domluvila mou výstavu v nově zaloţené křesťanské galerii při hlavním náměstí v Č. Budějovicích, těsně u katedrály. Galerie vznikla z čirého porevolučního nadšení skupiny místní katolické moderny a byl to pěkný klenutý a čistý prostor za novým knihkupectvím u Černé věţe. Pověsila jsem tam cyklus Geometria Spiritualis, grafiky k cyklu Poutníci, litografie bolzanovské meditace, album litografií ke Gítaňdţalí R. Thákura. Dala jsem tehdy do jednoho celku témata, která byla poznamenána touhou po světě, plném harmonie, nesena duchovní filozofií a kdysi křesťanskou mytologií. Bylo to poprvé a získalo to velkou odezvu u návštěvníků podle zápisů v návštěvní knize. Samozřejmě, ţe se opět skoro nic neprodalo. Asi dvě malé grafiky. To je u mých výstav běţné a neočekávám to. Nikdy jsme nevymýšlela věci na prodej. -----------
VELKÁ ŢIVOTNÍ ZMĚNA: Chtěla jsem jít učit na vysokou školu nejen proto, abych mohla všechny své síly věnovat studentům, ale také proto, ţe jsem byla vyčerpána tím letitým sháněním výtvarné práce pro architektonické prostory, chozením po rozlehlých projektových ústavech, vysokých Stavoprojektech s těţkými deskami, plnými návrhů a výkresů, objíţděním staveb, investorů, dodavatelů, unavena kolikerým jednáním komisí, vţdy s těţkým konvolutem prací pod paţí. Samo obstarávání práce záviselo pouze na tom, zda určitý architekt a pak komise Českého fondu výtvarných umění uznali práci určitého umělce za vhodnou. Pro něj částka 10% z honoráře výtvarníka byla jasně uvedena ve smlouvě ČFVU. - Architekt vţdy dobře spolupracoval, ale fyzická námaha zůstala na mně. - Kdyţ jsem vezla autem na komisi modely, musela jsem si sehnat pomocníka, aby je se mnou vynesl nahoru. Dojíţdění na komise do různých měst zabralo spoustu času a muselo se jet alespoň třikrát, tak jak práce postupovala podle různého měřítka v návrzích. Realizace samotná bývala spojena s mnoha cestami, přípravami materiálů, pak 104
osazování hotového díla, také s mou spoluprací, trvalo to vţdy několik dnů. Ţila jsem tak stále ve stresu, často byl zvyšován ještě starostmi s dětmi a jejich výchovou, coţ jsem obojí musela zvládnout najednou. Kdyţ se ještě k tomu přidala operace v r. 1989, rozhodla jsem se, ţe dvacet realizací za můj ţivot stačí. Také jsem prodala staré ojeté auto a tak jsem vkročila do nového zdravějšího ţivota. Nalezla jsem totiţ v Literárních novinách inzerát, ţe katedra výtvarné výchovy univerzity v Olomouci hledá umělce, který by tam mohl vyučovat kresbu. V květnu 1991 jsem se rozjela vlakem do Olomouce, abych dělala konkurs na místo asistenta kresby na Pedagogické fakultě univerzity Palackého v Olomouci. Předtím jsem tam posílala poštou bednu s mnoţstvím dokumentace mé práce malířské, grafické, architektonické, s přehledem výstav a popisem pedagogických zkušeností s výtvarnou výchovou. Byl tam i videofilm z mé retrospektivní výstavy v Domě umění v Českých. Budějovicích s mým komentářem, který mi zabral hodně času. - U pohovoru na děkanátě pedagogické fakulty jsem hovořila o své práci, výstavách, o praxi v kurzech dětí a mládeţe i na letních táborech. Vyslovila jsem i svou úctu před univerzitou s takovou duchovní atmosférou. Hovořila jsem potom s tehdejší vedoucí katedry výtvarné výchovy, mladší teoretičkou umění. Působila na mne jako velmi energická, podnikavá a vzdělaná ţena, na první pohled sympatická. Katedra ţila a pracovala tehdy v renesančním paláci, v bývalém purkrabství vedle katedrály sv. Václava a bývalého královského románského paláce. Na první pohled úţasné prostředí, klenuté chodby v přízemí, velký sál byl ateliérem malby a kresby. Takové prostředí mne fascinovalo. A moje práce v Olomouci byla předpověděna!! Měla jsem totiţ více neţ rok předtím právě tady reálný záţitek Budoucnosti: v Olomouci se pořádal velký seminář jógy, byli jsme ubytováni v hotelu u nádraţí a při první pěší procházce jsem došla na náměstí před katedrálou, kde jsem opodál na barokním sloupku uviděla nápis Pedagogická fakulta uP. Kované mříţové brány byly otevřeny, vstoupila jsem na nádvoří a jdu k podloubí, nahlíţím do klenutých oken a vidím grafické lisy a kreslířské stoly, na těţkých dřevěných vratech tabulku Katedra výtvarné výchovy. V tichém zamyšlení jsem si sedla na nádvoří na obrubník kašny a kývala nohama. V tu chvíli mne tehdy jako blesk přepadla neodbytná myšlenka: tady Budu pracovat! Byla to silná vize, která trvala asi půlhodiny, byla jsem tím překvapena a jakoby omámena. A stalo se to tedy skutečností!! Při rozhovoru s paní vedoucí katedry jsme měla jednu podmínku: mít na katedře ateliér, protoţe stále musím výtvarně pracovat. Slíbena mi byla pracovna, jako mají ostatní, ale nejdříve ţe se mám informovat u proděkana, jak moje přijetí dopadlo. Za panem proděkanem jsem musela běţet před mým odjezdem zpět do Českých Budějovic aţ do univerzitní jídelny v barokním a empirovém prostředí univerzity. Dával mi naději. A mohla jsem při tom poznat, v jakém zámeckém prostředí se tu páni pedagogové a zaměstnanci mohou najíst. Ale zjistila jsem ke své ţalosti, ţe mou dokumentaci neprohlíţel, ţe ji předal vyučujícím malířům na katedře. Ti sami měli rozhodnout, zda se jim moje práce líbí. Toţ nakonec je to demokracie. ------15. 6. 1991 Dopis na biskupství Č. Budějovice:…. ... „Jiţ před rokem jsem nabídla koncepci vyuţití kláštera Nové Hrady jako duchovního 105
centra pro laiky. Tehdy mne otec biskup pověřil, abych vytvořila pracovní skupinu z výtvarníkŧ a architektŧ, která by pomáhala při nových stavbách, opravách Budov a jejich vybavení… Jelikoţ Nové Hrady budou provozuschopné aţ za mnoho let, dovoluji si znovu vznést nabídku spolupráce a prosím o krátkou informaci, zda by mých sil mohlo být v tomto kraji vyuţito. Mezitím jsem byla přijata na místo asistenta pro výuku kresby na pedagog. fakultě univerzity Palackého v Olomouci. Myslím, ţe to bude dobrá příprava pro mé pozdější pŧsobení v tomto kraji, také tam budu v blízké době pracovat na habilitaci pro docenturu. - Avšak ţádají mne, abych se tam později přestěhovala. Při tom bych chtěla brát v úvahu, zda s mými silami je zde počítáno pro budoucnost, v tom případě bych si byt v Č. B. ponechala a do Olomouce bych dojíţděla…. S radostí přidávám zprávu, ţe v Katolickém týdeníku byla oznámena první akce duchovní umělecké výchovy pro veřejnost, kterou pořádám jako TALENT ATELIÉR s dalšími spolupracovníky v jiţních Čechách. Je tolik zájemcŧ, ţe se kurz musel rozdělit na dva turnusy. Je to ukázka moţností pozdější vzdělávací činnosti v Nových Hradech, Bude - li ta moţnost… Máme také kontakty s rakouskými školami, které se zabývají rozvojem tvořivosti mládeţe v organizaci EUROATELIÉR, který nyní u nás v Č. B. vystavuje. - Myslím, ţe výchova ke vnímání krásy byla za minulého reţimu bolestně zanedbávána, proto k tomu zaměřuji své síly a prosím o odpověď, eventuelně o rozhovor při osobní návštěvě po 24. 6., kdy se vracím z kurzu kreativity pro studenty zdejší Pedagogické fakulty…. “ ------Spolupráce s cvičitelkou jógy, která učí na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, vyvrcholila mým pozváním jako lektorky kurzu jógy a kreativity pro studenty 17. - 24. 6. 1991 na Šumavě. Denně jsem s nimi pracovala několik hodin tak, aby nakonec mohl kaţdý / á z nich dojít k svobodnému a samostatnému výrazu. Ze zápisníku: KURS SE STUDENTY - ŠUMAVA… tvořivost a jóga Je tu asi 25 mladých lidí. Taková ukázka rŧzných vlastností, rŧzných cest. I pochybovače tu máme. Dnes dopoledne, první den po příjezdu, jsem vedla experiment HRY S BARVAMI. Bylo to pro ně jako objevování vlastní duše, uvědomování pocitŧ, ukazování sebe sama sobě samému… taková reportáţ o duševním ţivotě, vytvořená z pomíjivého prášku pastelŧ na papíře. Malovala jsem také pastelem s nimi, na mých věcech se objevovala hlavně modrá barva. Potom jsem pustila hudbu a rozdala velké papíry: skupina proţívala velké soustředění, nikdo ani nepromluvil, byl to meditační záţitek, vlastně jiţ podle řádu jógy: samovolně nastala mauna - mlčení. Další fáze: toto cvičení pomohlo uvědomit si pocity a vţít se do pocitŧ Druhých tím, ţe si kaţdý vybral z mnoha desítek výtvorŧ ten, který mu byl nejpříjemnější. Z mých prací si studenti vybrali čtyři věci. - V otevřené debatě nad vybranými pracemi jsme hovořili vlastně o duchovních zkušenostech kaţdého z nás. Kdybychom to neproţili v sobě, nemohli bychom o tom hovořit. - - Kromě toho se podařilo probrat významy barev a jejich psychické pŧsobení, významy negativní a pozitivní. Vycítili, ţe menší mnoţství negativní barvy posiluje účinky pozitivní barvy, ta pak v sousedství více září. Tématy jejich prací byly rŧzné podoby světla, rŧstu ze středu, spirálového vývoje, labyrintŧ … V rozhovoru s nimi jsem objevila, ţe prostí amatéři mohou takto z vlastní tvořivé 106
zkušenosti porozumět současnému modernímu umění - z proţití významu barev, linií, tvarŧ - právě z takového vlastního vcítění. Většina dobře uhodla pocity toho druhého z jeho výtvoru, pochopila jeho vnitřní ustrojení. Podobně se dá vnímat kaţdé dílo současného umění, dokonce mŧţeme přijít na to, proč u některých umělcŧ vznikají aţ hnusné a odporné výtvory u nás i po listopadu 1989. Uvaţovali jsme, ţe snad proto, ţe autor neměl a nemá ţivotní cíl, ţe pochybuje o smyslu svého ţivota. Mluvili jsme o pŧsobení duchovní síly, o jejím projevování, o tom, jak umělecké dílo ji mŧţe transferem předávat vnímajícímu divákovi, kteří umělci a která díla v historii lidstva tak mŧţeme posoudit. Na co si kdo vzpomněl, to jsme prohovořili. V dalších dnech jsem tyto základy rozvíjela, studenti a studentky denně pokračovali ve cvičení jógy a při tvořivé aktivitě pečovali o rozvoj dalších dovedností a schopností, o svou duši. Přišli na to, ţe na obraze jsou výrazy toho, čemu lidská duše v té chvíli dává přednost, čím se zabývá, a vnímající člověk mŧţe dávat přednost dílŧm, v nichţ je hodně touhy, protikladŧ nebo bolesti, protoţe jeho duše je v takovém rozpoloţení. To, co studenti tvořili ve HRÁCH S BARVAMI, bylo obrazem jejich vlastního podvědomí. - Postupně si to uvědomovali, rozhovorem jejich představy přecházely do bdělého vědomí, postupně z vědomých představ začali vycházet ke tvorbě dalších obrazŧ naprosto samostatně. Naučili se myslet ve skicách a malých kompozicích barvami. Tak jsme pokračovali další dny, koncem týdne kaţdý vytvořil několik větších pastelŧ na vlastní témata. Kromě toho se naučili jinému vnímání umění, prohlíţeli jsme spolu díla umělcŧ 20. stol. v publikacích, i katalogy z výstav, které jsem přivezla. Kaţdý z nich si vybral nějaké dílo, Druhý den o tom hovořil, byla vzrušená debata. Tomu jsme věnovali večery. Hodně jsem se naučila i já. Studentŧm i kolegyni pedagoţce se to velmi líbilo. Proto jsem další rok byla zase pozvána na stejný kurz, ale s jiným studenty a studentkami. Kolegyně byla pedagoţkou na katedře tělovýchovy a spolupracovali jsme tehdy spolu na systému JÓGA PRO DĚTI. Ona jako cvičitelka jógy napsala text skript pro učitele škol, téţ pro studenty tělovýchovy na pedagogických fakultách. Při vydání pouţila mých ilustračních kreseb z německé knihy. Také se mnou organizovala seminář jógy v Čských Budějovicích i jiných městech pro cvičitele dětí a pro naše učitele a studenty, coţ hodně pomáhalo zavádět jógu do škol. ----------1991: toho léta jsem ještě pracovala na dalších kurzech: KURZ PRO SDRUŢENÍ NOVÝ ŢIVOTNÍ STYL, KURZY TALENT - ATELIÉRU na usedlosti ve Chmelné u Kremţe V prvním kurzu byla vzácná návštěva: přijela jedna vedoucí kurzů z Findhornu, mezinárodního duchovního a pracovního centra ve Skotsku. Několik dnů s námi pracovala tak, jak se to dělá v základním kurzu. Učila nás úctě ke stromům, rituálům, tančili jsme starobylé tance na hudbu, kterou dovezla. Moje kurzy tvořivosti byly výborně obsazeny, měly vţdy kolem 50 účastníků. Atmosféra byla pěkná, s indickou kuchyní, duchovní rozhovory při táboráku, kaţdý den jiný výtvarný a program. Samozřejmostí bylo cvičení jógy ráno před snídaní a večer před večeří, k tomu obětavě přijely pozvané cvičitelky. - I pro různé výtvarné techniky a metody jsem zvala vţdy další výtvarnice a spolupracovníky. Na druhý kurz přijel např. sochař P. Míka, který v té době začal učit jako asistent na AVU, vedl 107
fantazijní tvorbu. Zrod nové metody Při práci v kurzech kresby a malby mne překvapilo, ţe jsem mohla dělat nové objevy: vedla jsem zvlášť děti a zvlášť dospělé. První dva dny jsme postupovali od nácviku linií aţ ke zvládnutí základŧ techniky malby pastelem. Podařilo se vyvolat i dobré soustředění na jemné tahy a pak silné tahy, byl to nový systém ovládání linie tlakem v prstech s vědomou koncentrací na ta místa a tahy - a to u dětí i dospělých na krouţivé pohyby, křivky, pŧlkruhy, kruhy, ty pak i plochou pastelu jako široké tahy barvou se navzájem roztíráním propojovaly a vědomě vytvářely přechody rŧzných tónŧ do sebe. Učili jsme se pak vědomě pokrývat plochy, pak je tvořit do podoby jednoduchých geometrických tvarŧ. Další dny jsem je vedla k objevování vlastních schopností. Mou zásadou přitom bylo pracovat s kaţdým zcela individuálně. Šli jsem na to postupně: vţdy se začínalo u menších formátŧ, později po polovině pobytu jsme začali uţívat větších papírŧ, některé děti si troufly i na největší formáty, coţ byl arch balicího papíru větší neţ A1. - Mnozí si objevili krásné nové představy a obrazy v sobě. Ukázalo se mi, ţe tato jednoduchá metoda poznávání vlastností výtvarného materiálu (pastelu, který je pro začátečníky nejvhodnější) zároveň s prostou sebekontrolou při základním nácviku je tak dŧleţitá, jako pro klavíristu cvičení stupnic a akordŧ. (S tím mám osobní zkušenost). Všichni, kteří to vyzkoušeli, to velmi dobře pochopili a proţili, a tím se v jejich podvědomí probudily nové představy, ve vŧli vznikla silná touha tvořit. Pozorovala jsem, ţe se rychle zdokonalily i manuální schopnosti, technika rukopisu a to dokonce i s osobitým pojetím a originalitou. Změny byly patrné ze dne na den. A kupodivu tak jednoduché postupy měly velký vliv na rozvoj fantazie a představivosti u kaţdého, ať dítěte či dospělého. Tak jsem postupně mohla vytvářet novou metodu pro výtvarnou práci s amatéry, která by se dala samozřejmě pouţít na základních školách, v rodinách a také v mateřských školách. Pro mne se ukázaly nejdůleţitější cíle: aby se malování a kreslení vrátilo zpátky do rodin, aby se nenahrazovalo sezením u televize a prací na počítačích. - Vytvářet silné individuality, které by samy ovlivňovaly růst svých schopností a dovedností a měly by vliv na okolí, na rozvoj kultury a vědy… To by se podařilo, kdyby se v tom s nimi pak pokračovalo dál… Měla jsem k tomu krásnou příleţitost později jako univerzitní pedagog. Tyto metody jsme se studenty a studentkami katedry výtvarné výchovy v Olomouci rozvíjeli v různých variacích od podzimu 1991 celých 12 let… --------------Na TALENT ATELIÉR do Chmelné přijely i osvědčené odbornice na akční činnosti z LŠU Strakonice Dr. Lískovcová a V. Bělochová - prováděly pěkné akce s dětmi v přírodě: proţívání vlastní krajiny, hru v lese, malby a frotáţe, na závěr velké asambláţe se dělaly ve stodole jako prostorové objekty z nalezeného materiálu - na námět duchové a stráţci tohoto stavení. Pozvaný řezbář vedl i kurz řezbářství, kluci a otcové se učili dělat loutky. 108
Na obou kurzech ateliér keramiky vedla keramička Vladěna Konvalinkovou, přítelkyně z Českého Krumlova. Děti tvořily malé přívěšky a drobné plastiky, odvezli jsme je vypálit v peci do Krumlova a děti je vţdy na závěr kurzu dostaly jiţ vypálené, coţ vzBudilo výbornou náladu. Návštěva keramického ateliéru byla pro děti důleţitá, viděly, jak se co dělá, zkusily si práci na kruhu, prohlédly si pec i sochy a nádoby umělkyně, vystavené na stolech a policích. Na oba kurzy přijel hudebník Pospíšil s koncertem indické hudby, měl pravý sítár, tabla, bubínky, na ten večer přijeli i přátelé a známí z Č. Krumlova a Budějovic i z okolí. - Na kaţdém kurzu jsme pořádali na závěr karneval, děti si samy vymýšlely a tvořily masky a obleky, Udělali jsme odpoledne maškarní průvod po vsi s hudebními nástroji. Dvakrát nás ze své dobré vůle a zadarmo navštívil léčitel, který uţ dlouho na ten statek jezdil, pomohl všem, kteří se na něj obrátili. - Mnoho zúčastněných bylo toho názoru, ţe by takové soustředění mělo trvat nejméně 14 dní. Podobný letní tábor jsem zorganizovala ještě v dalším roce. -------ZE STUDIA KNIH 1991: Před lety setkání s psychologem Milanem Nakonečným. Navštívil mne nejprve v ateliéru na doporučení mého známého psychologa, pro něhoţ jsem dělala v 70. létech ty kresby mezních situací ve sportech k jeho testům vrcholových sportovců. Dr. Nakonečný mne poţádal o jakousi spolupráci na pojednání o surrealismu, kde jsem asi měla sehnat reprodukce, tedy mne pozval k sobě do Tábora. Tam jsme hovořili o jeho výzkumech okultních věd a jeho osobních záţitcích a půjčil mi různou literaturu, týkající se českého hermetismu. O tom hned po listopadu 1989 vyšla jeho tlustá encyklopedie, a nyní tam nalézám některé zajímavé věci, inspirativní pro mou práci. Vybírám jen to hlavní, co nám ve škole zamlčeli: CO ŘÍKÁ HERMETISMUS O UMĚNÍ (autor Pierre Lasenic, alias Petr Kohout z jihočeských Lásenic, který se za první republiky proslavil výzkumem v Kambodţi na Angor Vatu) ……. „Tajná hermetická iniciace se dá snadno nalézt ve veřejných dílech řady velkých umělcŧ, tajná hermetická učiliště podrobují přísným zkouškám fyzické, morální a intelektuální schopnosti kandidáta jiţ do nejstarších dob (Egypt, Chaldejci, Peršané, Babylon…. Kabalisté, gnostikové, rosekruciáni a j, esoterní řády…) ………… Viditelný svět je přesným dvojníkem světa neviditelného …. Existuje šest hermetických věd, z nich metapsychika zkoumá stavy ducha, duše, jejich senzibilizaci a skryté jevy v poezii, umění a estetice…. Magie v nejširším slova smyslu je slučitelná s uměním i vědou, je syntézou obou. Člověk k člověku mluví řečí, člověk k absolutnu a absolutno k člověku mluví uměním. Svět umění je hranicí obou sfér. Nedefinovatelné záţitky pramení z kosmického absolutna, ať jiţ je ve středu vesmíru či ukryto v člověku…. “ (A to je právě ono. - Jen se pořád dívám a učím, co všechno dokáţou lidé vymyslet. Podle mé osobní zkušenosti, potvrzované spoustou moudrých učitelů a knih, - včetně nejnovějších výzkumů - je to vše - stručně řečeno - skryto v naší mysli. Nikde jinde.) Ještě zajímavé tvrzení: „Pravým umělcem je ten, kdo svým dílem dokáţe uvést člověka do vnitřního vytrţení, a to je aktem magickým …adept totiţ evokuje absolutno uměním, mluví 109
obrazem k Bohu, a Bŧh mluví k němu v obrazech… Absolutno vnitřních stavŧ mŧţe vystihnout jen opis, symbol, harmonie barev, tónŧ, tvarŧ či slov…to je poslání umění jako svátosti a poslání umělce jako kněze. “ ------------… Můj názor: to je hodně odváţné tvrzení pro naše materialistické vzdělance. Poslání umělce jako kněze by jistě kdekdo rád vyuţil, chápání umění jako svátosti bychom ale měli nechat na soukromí umělců a diváků. „Absolutno vnitřních stavŧ“ se pokoušejí nastolit i ti, kteří se masochisticky Drásají, polévají barvami, zasypávají pískem nebo hlínou, bodají se, střílejí do sebe, zavěšují se na háky a lanka, před zraky diváků se předvádějí anebo o samotě se takto v nebezpečí ţivota fotografují. Říká se tomu performance a ţádný divák si to neodnese domů - leda na fotografiích. Pro mne jsou to projevy patologické, nikoliv tvůrčí, natoţ umělecké. - - - Pořád o tom přemýšlím: proč teoretici výtvarného umění nevidí pravdu, nemohou označit takové konání rozumnými slovy? Coţ to není pro ně na první pohled patrné, ţe se jedná o vychýlení z duševní rovnováhy u takových tvůrců, a ţe je to nebezpečné pro diváky, v nichţ transferem vzniká podobný duševní stav? Je to moţné, ţe teoretici na rozdíl od diváků posuzují takové činy bez emocí, ale i bez ohledu na zdravý selský rozum a vnímání nás všech? Pak jsou ale jiţ zasaţeni a deformováni jako v tom mém snu o vepřových nosech ze šedesátých let…… (Ze zápisníku léto 1991) ---------VÝSTAVY: GRAFIKA SČUG, HOLLAR, ŠPÁLOVA GALERIE, Praha - květen a červen 1990 Výstava velmi důleţitá pro sdruţení českých grafiků, které proţívalo své znovuzrození. Byl vydán veliký katalog. První představení současné tvorby bez cenzury, zároveň také jubilejní výstava, přehlídka práce za léta 1970 - 1990, kdy byla činnost Hollaru pozastavena a galerie zabavena pro ideové výstavy SČSVU. Později se z ní stala Pamětní síň Julia Fučíka a v lednu 1990 ji Sdruţení českých umělců grafiků Hollar dostalo zpět, musela však projít rekonstrukcí. Nové obory grafiky, Kramářova galerie Praha 6, 15. 9. - 13. 10. 1991 Zde jsem představila mou vlastní technologii převodu fotografie do leptu s akvatintou přes autotypii. Mé tisky měly připomínat novinovou reportáţ, nebo druţicové snímky povrchu zničené planety, jakoby nedotištěné. Pořád mne hluboce zasahovaly zprávy o lidském devastování přírody, znečišťování vzduchu i vodstva, Drancování pralesů, znehodnocování úrodné půdy, tedy jsem svou instalaci nazvala Globálni ekologické ohroţení. - A předpokládala jsem, ţe se to nikomu nebude líbit. ------------Dopis prof. Milanovi Kníţákovi, rektorovi AVU z 9 / 10 / 1991 Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty uP Olomouc Dobrý den, Milane! 110
Sděluji ti, ţe na katedře výtvarné výchovy PdF UP Olomouc se vytváří program pro zcela novou unikátní výstavní halu, která se bude otevírat před Vánoci pod střechou velké Budovy pedagogické fakulty na Ţiţkově nám. Je to bývalý betonový kryt proti leteckým bombám, který byl vybudován během sovětské okupace pro generální štáb sovětské armády, který tuto budovu obsadil na 20 let. Rozměry výstavní haly galerie Pŧda: délka cca 42 m, šířka cca 10 m, další prostor cca 25 m. 10 m. Celý strop je skosený do hřebenu střechy, bílá betonová ţebra mu dávají zvláštní sakrální charakter. Budeme nabízet výstavní prostor s vytápěním a osvětlením zdarma. Zájemci o výstavu si zajistí dopravu, ostatní vše dle dohody. Je to studentská galerie, takţe máme zájem o výstavy ateliérŧ, studentŧ a čerstvých absolventŧ. Nemáme skla, vítány jsou instalace prostorové, environments a p. Píši ti o tom dříve, neţ dáme dohromady definitivní program, abychom AVU a tebe s tvými studenty mohli dát přednostně do plánu, pokud bys měl zájem. Měli bychom radost, kdybys chtěl se svými studenty u nás vystavovat. - Máme také v plánu spolupracovat s Věrou Jirousovou. Na první výstavu k zahájení činnosti galerie Pŧda nám dodává Občanské hnutí výstavu Bowmana (USA) s prŧvodním slovem I. M. Jirouse. To má podporu Úřadu města Olomouce v podobě menšího grantu. Galerie je ve 3. patře, lze však vyuţít k vystavování i prostory širokého schodiště. Chystáme venkovní poutače a transparent na balkon fasády. Zaloţíme také občanské sdruţení galerie Pŧda, abychom mohli ţádat o granty na naše projekty. Učím zde na katedře výtvarné výchovy od září budoucí učitele na uměleckých školách. Jsou tu jako učitelé noví lidé, jmenovaní po listopadu 1989 po konkurzech. Program galerie určuje naše katedra, vybrali mne do uţšího týmu… - - Zároveň si dovoluji tě pozvat na mou instalaci GLOBÁLNÍ EKOLOGICKÉ OHROŢENÍ na výstavě Nové obory grafiky v Kramářově galerii v Praze 6, končící 13. října. Vystavuji ten cyklus poprvé, ač vznikal od r. 1975 - a právě to je část mé práce, která v sobě nese i zdŧvodnění, proč jsem po listopadu cítila nutnost být se studenty a podpořit je všemi silami a zkušenostmi, co mám. Přikládám telefony na mne a kolegy odb. as. Havlíka a Krtičku, kteří jsou členy týmu studentské galerie Pŧda - také mŧţeš jednat i s vedoucí katedry PhDr. Myslivečkovou
S pozdravy D. P. (Výstava studentů ateliéru prof. M. Kníţáka v naší nové studentské Galerii Půda na Pdf UP Olomouc se uskutečnila další rok) --------Olomouc 14 / 10 / 1991 Pedagogická fakulta, katedra výtvarné výchovy Jiţ sem jezdím více neţ měsíc. Tiché klidné místo u katedrály, kde pracujeme a přemýšlíme se studenty, prodchnuté modlitbami mnoha staletí, mne stále více a více přitahuje. Je to pro mne nevysvětlitelné… Postupně přivykám novému rytmu a ptám se sama sebe: jsem určena k tomu být 111
pedagogem? Je to moje poslání? - Jiţ před lety jsem to s úţasem četla v mém horoskopu, který mi tehdy tajně udělala přítelkyně, cvičitelka jógy a dobrá astroloţka po slavném otci v Praze, s níţ jsem spolupracovala na kurzech pro invalidy. - Ale tehdy, za tvrdého reţimu, jsem nesměla učit.
13 / 11 / 91 Starobylé mystické centrum u románského sídla králů. V téhle budově na katedře jsem několikrát i spala, neţ jsem dostala ubytování na kolejích pro cizince a lektory. Je to velká změna, znamená posun v nárocích - daleko více obětovat, učit se pracovat pro druhé. Mám také dost času na studium: těch sedm hodin jízdy vlakem z Č. Budějovic do Olomouce a zpět. Dnes básník I. M. Jirous v Olomouci, na vernisáţ Bowmana přijel, kterou jsme pořádali a souvisela s Chartou. Z USA výtvarník Bowman vystavoval v naší nové galerii Půda. Seděli jsme společně s mnoha lidmi po zahájení v místnosti, kde byl klavír. Později jsem začala hrát staré známé melodie, Jirous začal tančit a podle svého zvyku si sundal horní díl oblečení. Choval se ten večer jako výtrţník bez sebekritiky. Asi odbourával špatné vzpomínky na devět let kriminálu … -----------Čtu HRAD NITRA od sv. Terezie. Jsem zklamána její nejistotou ve všem. Cesta jógy je propracovanější, jistá, vyrovnaná. Domnívám se, ţe u Terezie její veliká sensibilita se pojila s neurotičností, stálým sebepodezíráním, sebepodceňováním a nezřídka sebetrýzněním. Snad byla podporována tím směrem svým zpovědníkem. - Nevidím pro to rozumné důvody. Proč? Takový stav ducha je hodně nevyrovnaný. Jak se mohl stát vzorem pro moţná statisíce věřících, i řeholnic, mnišek, řeholníků, mystiků? Tím více oceňuji, jak čistá a systematická, bez rozrušování citů je cesta jógy. Její utřídění stavů mysli, jemné duševní rozbory, cesta k dokonalému zvládnutí nejen těla, ale i svých pocitů, vášní a také svých chyb - to je naší psychologií nepřekonáno! (Dobře a na vědecké rovině o tom píše Mircea Eliade). !! Byrokratická náboţenství Evropy nás těmto věcem nemohou naučit. Ani teologické fakulty… ----------Dopis prof. PhDr. J. Kotalíkovi teoretikovi umění, z Českých Budějovic 9 / 12 / 1991 Váţený pane profesore, prý jste mne několikrát sháněl v Č. B. - Posílám materiály o mé práci, jak mne ţádáte, ale články z novin nejsou, nesmělo se v minulém reţimu o mé práci psát. Vzpomínám často na vaše jedinečné přednášky a vaše obsáhlé vědomosti, které jste nám předával. Byl to jediný pramen informací o umění 20. stol., který pro nás studenty AVU byl k dispozici. - Kromě toho pak zbývaly tu a tam časopisy jako Kunstwerk, kde mí spoluţáci měli jednou také reprodukce. Psal o nich Pierre Restany, a netušil, ţe za to mohou být našimi orgány StB vyloučeni ze studia na AVU, vy jste jim pak jen dal rektorskou dŧtku a jejich bytí na škole jste obhájil. Pamatuji si, jak jste nám jednotlivě pomáhal v osobních rozhovorech, a za to vše vám děkuji. 112
- - Mám ale tuto prosbu k vám: pokud Budete psát o mé práci, tedy velmi dŧleţité je to, ţe nejsem jihočeský umělec a nepočítám se k nim. Nepokládám za nutné, aby se o mně psalo v Jihočeské pravdě a také jihočeští umělci nepočítají se mnou. Nedostávám ţádná oznámení o akcích, dokonce na výstavě loni mé práce, které jsem včas a řádně odevzdala, vŧbec nevystavili a ani nedali vysvětlení. Na mé dopisy výbor nikdy nereagoval, na návrhy po listopadu a ţádosti, poslané nové Asociaci jihočeských výtvarníkŧ, jsem nedostala nikdy odpověď. Jsem dlouhá léta členkou SČUG HOLLAR, to je jediné solidní sdruţení, které však bylo komunisty zakázáno. V Asociaci jihočeských výtvarníkŧ po těchto věcech jiţ nebudu a nemám k nim ani vztah jako rodák. Narodila jsem se v Praze, tam duchovně patřím, chtěla bych se tam vrátit. Zde v Č. B. jsem přeţívala po r. 1968 jen jako v nucené ilegalitě. - Proto prosím, pokud chcete o mé práci psát, abyste se nezmiňoval, ţe moje práce se vztahuje k tomuto kraji, vţdyť se sem nepočítám. Jak víte, pŧsobím na fakultě v Olomouci, rodiče a syna mám v Praze. Dodávám, ţe zde situace vypadá, ţe se budu muset stěhovat, a to do Prahy. Přijel z USA bývalý majitel domu a udělá z něj Hotel u zvonu. Srdečně zdraví d. P. -----------(Velmi dobře napsaná studie prof. J. Kotalíka Tvorba dany Puchnarové vyšla v r. 1992 v Jihočeské pravdě) ------------MOJE VLASTNÍ PRÁCE OD KONCE ROKU 1991 / tentýţ zápisník / Zahalené kresby a jejich odhalování Vznikaly v rychlém sledu, jakoby se uvolnila závora v přeplněné přehradní nádrţi. Měla jsem naléhavý pocit, ţe nějaké ohromné vědomí, které nás obklopuje, si vyţaduje takového výrazu: linie přibývají po vrstvách, jejich prŧběh je následován dalším proudem linií. Uţívám pomíjivých materiálŧ, mikrotenu, igelitu, celofánu, protoţe ta práce je naplněna pomíjivým časem. - - Kresba se zahaluje a ukrývá, neboť naše vědomí pracuje stejným zpŧsobem. Při soustředění na práci cítím, ţe myšlenky a také vize vycházejí z podvědomí do vědomí, a mohou jako světelný paprsek vystřelit do velkého nadvědomí, které je nám všem na této planetě společné (jak myslel také Hegel, nejen východní mUdr.ci.) … moţná i do kosmického vědomí. - Některé kresby mají více vrstev, více obalŧ, jakoby vrstev vědomí kolem sebe. Kdyţ je divák prohlíţí, měl by je odhalovat a zahalovat, dívat se na spodní i vrchní vrstvy podle libosti. Na kresbách, zavěšených v místnosti, pracuje i prŧvan - sám kresby odhaluje a zahaluje. Pracuje tu přírodní prvek - vítr, tedy pohyb ţivlu vzduchu - a to je v harmonii s mým narozením ve vzdušném znamení Vodnáře. Vzduch - vítr - pohybuje umělými prvky, prŧsvitnými plochami, které jsou překáţkami proudění a nesou stopy duševních stavŧ. - Pouţívám rŧzných umělých hmot: celofán, mikroten, igelit, vliselin, pauzovací papír, které jsou prŧhledné nebo 113
prŧsvitné - mají totiţ zvláštní, zdá se mi, ţe aţ nadpozemský výraz a charakter, zachycují mnoho světla, odráţejí mnoho třpytu a světelných zábleskŧ. Uvědomuji si, ţe dŧleţitý je mŧj osobní vnitřní stav, kdyţ pracuji na kresbách - nezávislý na tom, co se děje v okolním světě (nejlépe tomu odpovídá slovo z jógy, označující stav blaţenosti: satčitánanda) … Prŧhledný nebo poloprŧhledný materiál dává kresbám zvláštní vnitřní světelnost. Hravé odlesky, jasné či matné, zvyšují zářivost díla, - jak se to shoduje se s mým zcela určitým záţitkem z dětství, na který nikdy nezapomenu!!. Myslím si, ţe teprve po zhroucení moci totality a temnoty se mŧţe veřejně ukázat touha po světle, po onom jasu, který jsme jiţ kdysi proţili. Je to skryto pod mnoha závoji, - dělám však pravdivé záţitky, skutečné zkušenosti. Tyhle hotové kresby jsou podle mého záţitku vlastní řečí duše… Odhalování kresby je vzpomínání, nalézání sama sebe, moţná, ţe by se to dalo nazvat jako taková materializovaná meditace. Moţná, ţe to je i takové očišťování toho, co se bojíme odhalit uvnitř sebe. Je to pro mne neuvěřitelně nové a zcela náhle pravdivé. Jako duše se otevírá a zavírá, tak i kresba se odhaluje a zahaluje. - Prŧhlednými vlavými kresbami mŧţeme procházet tak, jako se vchází do jiného světa. Je to svět naděje v jemnou věc… Kresby - brány! Prŧchozí konstrukce! Připomíná se mi řada mých bílých UTOPIÍ projektŧ SNY O CIVILIZACI: navrţené Drátěné konstrukce, potaţené prŧhlednou blánou - aţ dosud od r. 1972 jsem je pro nedostatek peněz nemohla realizovat. Připomínají se mi i moje cykly KŘIVKY, které začaly vznikat od r. 1966 do 1970 a dosud jsou ještě ţivé…. Bojím se kaţdého teoretického výkladu mé práce. Jak pak o tom můţe psát někdo, kdo to nedělal a neproţil? Bojím se zplanění, zatvrdnutí, zesádrovatění těchto neurčitých a proměnlivých věcí. Dlouhá léta cítím, ţe přeci „duch vane, kam chce“ a nelze jej popsat ţádným slovem. -------------5. 2. 1992 Katedra výtvarné výchovy, OLOMOUC. Vyučuji naplno, na celý úvazek. Je to s podivem, jak mne to přitahuje - prostředí lidí, kteří jsou ohleduplní, srdeční, upřímní, to se jinde na vysokých školách nenajde. Účastním se kaţdý týden porady katedry, pečlivě si zapisuji. Kaţdý učitel dělá něco mimo výuku, dostala jsem na starosti koncepci a organizaci výstav v naší nové studentské galerii Půda, ještě s dvěma kolegy malíři, a tak zakládáme Občanské sdruţení galerie Půda. Byla jsem kvůli tomu v Praze. Stanovy jsem opsala z UVU a upravila, získala jsem podpisy několika kolegů, ministerstvo vnitra nám to orazítkovalo. Tam jsem šla osobně poprvé v ţivotě - a myslím, ţe asi naposled. Zapůsobilo na mne ošklivě to hrozivé hlídání u vchodu a velká lesklá ocelová brána s čidly na zbraně. Prošla jsem tím otřesena. Jak je to moţné v situaci svobody? Ale co člověk neudělá kvůli umění a studentům! -----------Podle předem dohodnutého plánu výuky kresby mám učit v 1. a 2. ročníku ZUŠ kreslení tradičnímu: - naučit vidět proporce, perspektivu, a to na viděné realitě, také 114
dobře komponovaná zátiší, městské veduty, zákoutí, dojít k figurální kresbě, anatomii, portrétu, fyziologii. Tak jsem hned začala shánět, proč tito studenti nemají v 1. ročníku anatomii, a narazila jsem: rozvrh je plný, počet hodin se nesmí překročit. Co je tady dobré: mezi pedagogy a vedením katedry panuje dohoda, ţe kaţdý umělec ručí za kvalitu své výuky sám. - Kolega, který byl jmenován vedoucím oboru malby, kresby a grafiky mi říkal, ţe by bylo dobré naučit studenty také několika experimentům, které by mohli pouţít jako metodu vlastní výuky. Začínám tedy pracovat se studenty učitelství 2. st. (základní školy) novými metodami, které jsem objevila: procvičováním linií, křivek, obloukŧ, ostře klikaté linie v rŧzných silách, pak komponujeme základní geometrické obrazce - trojúhelníky, čtverce, kruhy, určitá kreativní zadání. Nazývám je HRY S LINIEMI, pak v další fázi HRY S BARVAMI: to jsou cvičení v kresbě, která probouzejí novou citlivost a současně fantazii, dají se pouţít ve výtvarné výchově od mateřské školky, i ve hrách s dospělými. Pak jsme si vyprávěli o kresbě a co kresbou vyjadřujeme, ţe smysl umělecké činnosti není napodobit to, co existuje před našima očima, ale ve vyjádření toho, co materiálně neexistuje, co vidíme uvnitř. -------6. 2. 1992 Nový semestr. První hodiny kresby se studenty 1. ročníku, kteří by měli učit na základních uměleckých školách. Někteří se moţná stanou samostatnými umělci, okusí těţkosti ţivotního boje a radosti z nalézání. Dala jsem si za úkol vyzkoušet s nimi nové metody cvičení s liniemi a se tvary, . Začali jsem odvíjením papíru z role, který jsme pak v několika pruzích poloţili na zem velkého ateliéru. I řezání papíru bylo ukázkou skupinové spolupráce -i kdyţ řezací nástroj jsem měla jen já. - - - Pracovali potom vsedě na zemi, vedle sebe, na rozestup nataţených paţí, kam na papíru dosáhli. První fáze: nejprve mnohonásobně za sebou linie vědomě taţena shora dolů přes velká formát - něco jako ouvertura, - - uvědomování si tlaku v prstech, několik slabých, pak silnějších, potom nejsilnějších linií v plném soustředění, pak naopak zdola nahoru - Další fáze: stejným způsobem cvičíme velké oblouky, a to jiţ postupně i levou rukou tak aby se obsáhla celá plocha papíru. - Přes hotové oblouky jinou barvou táhneme linie v obloucích opačně zakřivených, zase prociťujeme jejich různé síly a hlídáme své vědomí, prsty a zápěstí, volnost v celé ruce… Třetí fáze přípravy: plochou pastelu jiné barvy vytváříme několik oblouků přes svou liniovou kresbu v libovolném místě, jeden z těchto oblouků pak vědomě roztíráme tak, aby se spojil s okolními oblouky a liniemi, pozorujeme, co dělá a jak se chová na ploše papíru pastelový prášek, jak se mísí dvě aţ tři barvy, pak podle vlastního uváţení vytváříme malé plošky nebo větší., aby se vyváţila kompozice. Čtvrtá fáze: obracíme velké pruhy papíru na zemi na druhou stranu, na čisté plochy začínáme volné kompozice z linií tenkých a silných, a také z ploch a plošek, - k tomu pouštím tichou klasickou hudbu. Dala jsem studentům určité moţnosti, jak pokračovat: uţívat linií a oblouků s ploškami nebo komponovat jednoduché geometrické tvary čtverec, kruh, trojúhelník, obdélník. Pozoruji, co kdo dělá a jsem potichu, jako bych tam nebyla, To jsem jim i řekla - ţe si mohou vytvořit co chtějí, ţe do toho nebudu zasahovat. - Uvědomuji si, ţe jsem jediný pozorovatel, který má výsadní moţnost vidět zrod a rozvíjení představ, proţívám vzácnost chvíle v nádherné atmosféře. - - Jedna dívka uţívá v pastelech tvary linií a 115
oblouků, uvnitř nechává prázdno, které obklopuje černí. Vedle vlevo u jednoho studenta vzniklo z linií centrum zářivé energie ve ţlutých a oranţových odstínech, dále napravo vidím u studentky vyrovnané pole jako komponovaný obraz z černých linií a fialové plochy, jiná dívka (říkáme jí Ašatka) pokračovala klidně v naznačeném úkolu: po oblých tvarech na určitá místa přidává trojúhelníky nestejných velikostí, nakonec i velký kruh, vznikla volná kompozice s vycítěním smyslu. V kresbě jiné studentky ústřední motiv ţluté sluneční energie pokračoval v kompozici s bílou, aţ se dotvořil obraz. U vedlejšího studenta se černý sytý oblouk přetavil v mírně hnědavý závan na pozadí bělomodrého kruhu a modrého čtverce. Byla jsem okouzlena, poprosila jsem je na závěr, aby napsali své dojmy, proţitky a představu, jak by si sami vytvořili úvodní metou pro začátek práce s dětmi ve výtvarné výchově. - - To jsem si vzala do svého archivu - potom jsem hovořili o Kupkovi a o všem, co člověka inspiruje. -----------Dávám dohromady své cykly konceptuálních kreseb z Polska 1976 - 78 a také katalog s mým textem. Bude výstava v Ústavu makromolekulární chemie, kde za socialismu vystavovala řada lidí, kteří ve svazových síních nesměli. Na katedře v Olomouci, kde od září pracuji, mi kolegové doporučili nakladatelství Votobia s vlastní tiskárnou, donesla jsem jim mé texty a řadu perokreseb pro černobílou kníţečku ART UNSEEN. VÝSTAVA: 11. - 31. 11. 1991: NEVIDITELNÁ KRAJINA - ART UNSEEN výstava konceptuálních kreseb D. PUCHNAROVÉ z 70. let Ústav makromolekulární chemie, PRAHA - PETŘINY Zahajovala PhDr. Věra Jirousová, pozvala jsem k tomu dávného kamaráda Jaroslava Hutku, aby zahrál pár písní. Celá atmosféra, daná mými koncepty z období pobytu v Polsku a vzniku Charty 77 nás vtáhla zpět do let disentu a undergroundu. Moje texty v katalogu se vztahovaly hlavně k práci se slovy a jejich významy, k hledání smyslu umění, které vlastně nevidíme. Pro nás zbývají jen našemu vnímání dostupné hmotné stopy práce s materiálem na ploše papíru. V kresbách jsem pracovala při proţívání krajiny tím, co jsem našla na místě - se zelení listů, úlomky zeminy a grafitu, zapisovala jsem datum a čas. Ještě v Polsku vznikly projekty her kamenů v nekonečném prostoru (z oblak se staly balvany). Celý text byl zaloţen na fiktivním rozhovoru, kdy jsem návštěvníkovi postupně vysvětlovala okolnosti a pohnutky vzniku jednotlivých kreseb, projekty a koncepty. ---------Počátkem r. 1992 jsem navrhla na katedře výtvarné výchovy v Olomouci pořádání tzv. uměleckých debat, kde by kolegové umělci představili studentům i veřejnosti svou tvůrčí práci, své záměry, programy pro studenty, vyvolali diskuzi. Vyplývalo to ze situace, neboť jsem jinak nemohla sama poznat, co druzí kolegové dělají, jakými cestami prošli. Přitom mají shromáţděnou dokumentaci, diapozitivy, katalogy, někteří i videofilmy. Navrhla jsem, aby se takové besedy konaly pravidelně v určitý den v týdnu, aby se staly tradicí a místem společného poznávání, také příleţitostí pozvat hosty, kteří u nás vystavují nebo budou vést workshop. Na této poradě katedry jsem to dostala za úkol, a tak se večery s názvem uMĚLECKÉ DEBATY začaly pořádat od září, kdy jsme jiţ byli přestěhováni. Koncepci programu jsem dávala ke schválení na schůzkách katedry, propagaci a 116
organizaci kaţdého programu jsem dělala sama. Na kaţdý večer jsem navrhla leták s reprodukcí díla přednášejícího, s univerzální hlavičkou, text a písmo na PC napsala paní sekretářka, neboť jsme PC ještě neměla. Letáky na kaţdý večer jsem osobně roznášela po kulturních místech v centru města, na studentské koleje je pověsili studenti. Do všech fakult se dostaly prostřednictvím univerzitní pošty. Dávala jsem oznámení i do Ţurnálu UP, který vycházel týdně. Sešlo se vţdy hodně zájemců, a myslím, ţe studenti z toho měli uţitek. ---------10 / 2 / 1992 V Praze ve Špálově galerii jsem byla na zahájení výstavy Vertikální nostalgie kresba z Olomouce - z katedry kolegové Havlík a Jochmann, pak Stratil a daněk. K výstavě mluvila paní Yvonna Boháčová, neobyčejně citlivá teoretička umění. Překvapení daňkovými kresbami: racionálně pečlivé sítě na milimetrovém papíře vytvoří geometrické obrazce ze stovek narýsovaných rovných linií, působí ale magicky, aţ mysticky, mohou dobře navodit meditační stav. -
Nocleh jako vţdy u maminky v Dejvicích. Druhý den výstava Nová geometrie v Technickém muzeu na Letné. Řediteluje tam dávný známý Ing. Ivo Janoušek, velký milovník současného umění a sběratel, iniciátor tajných aktivit v dobách socialismu. Naznačil moţnost mé výstavy v NTM, rezervovala jsem si termín. Má zájem o mé geometrické grafiky a obrazy. -
docela jinak se dívám na společné výstavy, kdyţ mají společnou myšlenku: jako na pokus o přesah vlastního vědomí jedné bytosti do vědomí ostatních bytostí. --------13 / 2 / 1992 Olomouc, katedra: Učím studenty 1. roč. ZUŠ nový předmět VÝTVARNÉ HRY S MATERIÁLY. Především hledám novu metodu, jak to dělat s dětmi ve škole? - Přinesla jsem tašku časopisŧ, Udělala rozhovor, výklad, zamyšlení. Ašatka se nadchla pro vymýšlení masek při prohlíţení barevných fotografií z polského časopisu. Byly tam masky africké, indiánské, aztécké, mayské. Vymyslely jsme sérii masek, kaţdou vytvoříme jinou technologií, kašírované z papíru, z textilu, ze dřeva, sololitu, z kŧţe, korálkŧ, z plsti, uţijeme knoflíky, provazy, umělé hmoty, rŧzná barviva, masky pak upevníme na tyče a uděláme výstavu pro školy a školky, zahrajeme sami divadlo, k němu si vymyslíme scénu a kostýmy. Další invence: jak navrhnout masku? Vybereme si obličeje kamarádŧ nebo studentek, kterým chceme navrhnout masku, nakreslíme jejich portrét, přes kresbu mŧţeme načrtnout nápad masky a vedle jej provést barevně. Totéţ jde i při návrhu kostýmu. Jeden Druhého ostatně Budeme kreslit v hodinách kresby Tento 1. ročník dostal na starost i studentskou galerii, mají to jako součást výuky, spřádali jsem spolu plány. Navrhovali nejen bohatý program, ale i dobré jméno a poutače, propagaci, plakáty. Výstavní program spojit s akcemi hudebními, divadlem, happenIng.y, různé sessions, karneval, koncerty mladých pop - skupin, s poezií. Zahajování svěřit studentům z katedry dějin umění, která je pod námi ve stejné Budově na filozofii. V dalších hodinách sestavujeme výbor galerie, štáb, který se bude 117
pravidelně scházet, Bude přijímat ţádosti studentů nebo skupin o výstavu, vyzývat jiné KVV ostatních univerzit u nás k výstavám, dělat roční plán výstav, připravovat a organizovat celý průběh i včasnou propagaci, pozvánky, starat se o pozvané hosty, dělat rozpočet a nakupovat výstavní potřeby a propagační materiál atd. Prvním úkolem je vyhlášení interní soutěţe na logo, značku a písmo galerie. -----------Studenti jsou dospělí lidé, měli by být více samostatní a hájit svá práva. Nabádám je, aby se starali o studentské hnutí na fakultě. - Ptají se na křesťanské umění, nosím jim o tom časopisy, prohlíţejí si sami v knihovnách publikace, a mluvíme o tom, zda by mohlo být samostatným proudem v současné umělecké tvorbě. - Probírali jsme, jak kdo jiţ pracuje s dětmi na školách, a ţe to, co děláme, Bude slouţit jako základ pro sborník nových metod rozvoje kreativity ve výtvarné výchově, snad nová skripta…Prošli jsme v rozhovorech řady psychických problémů při práci s dětmi, např. náhlé citové stavy, otázku skupinové práce, napodobování a vedení k samostatnosti v názoru i tvoření, domácí práce a vnitřní zaujetí, spolupráce s rodiči, vyhnání úzkostnosti hrovými metodami, jak je důleţité pouţití hudby, co dovede atmosféra radosti aj. Jak mi bylo uţitečné, kdyţ jsem léta spolupracovala s psychology! Studentky se mi často svěřovaly se svými existenčními starostmi. Některé pracovaly během studia, aby si vydělaly na výdaje s ubytováním. Rozumím dobře tomu, ţe přechod na vysokou školu je nejvíce vyčerpávajícím obdobím v ţivotě mladého člověka. Radila jsem jim, aby si daly velký pozor na své zdraví, ten nápor při jakékoliv přetíţení je nebezpečný pro nervovou soustavu. Člověk, který má vést a učit druhé - ať jsou to menší či starší děti - by měl mít v sobě jasno. Měl by mít za sebou vlastní vývoj a určité stupně nejprve uzavřít a poučit se z nich. Jinak je jeho působení sloţeno z náhodných útrţků snah a nenalézá jistotu ani v sobě. Je velká bolest tohoto národa, ţe v totalitním reţimu byl zničen základní vztah, nejdŧleţitější pro vzdělávání vŧbec: vztah UČITELE A ŢÁKA. Myslím si, ţe učitel by měl hrát roli otce i matky, měly by být i přítelem dítěte, studenta, studentky, měl by znát o něm více, neţ jeho rodiče, protoţe má na starosti něco velmi velkého, i kdyţ je to neviditelné - jeho duchovní vývoj, pro nějţ mu teprve otevírá oči a postupně mu ukazuje jeho moţnosti a rŧzné cesty postupu. Učitel tedy ovlivňuje i volbu povolání svých svěřencŧ. Má také na starosti, aby materiální ţivot ţáka byl v pořádku, aby student / ka neměli potíţe a dovedli se nad svými problémy zamyslet a řešit je. Učitel by měl naučit ţáky, jak pečovat o své zdraví v těchto určitých podmínkách, kdy dítě odchází od rodiny a stává se dospělým v jiném, daleko rušnějším a vyčerpávajícím ţivotě na vysoké škole. Učitel by měl vést ţáka k tomu, aby si uvědomil, co mu vadí v jeho cestě a začal odstraňovat vědomě a postupně své překáţky. Měl by svého ţáka také chránit před nespravedlností, měl by pěstovat jeho odolnost vŧči vlivŧm okolí, povzbuzovat všechny jeho dobré vlastnosti, schopnosti a dovednosti, a také hlasitě chválit, to je velmi dŧleţité. Učitel má dokonce větší právo neţ rodiče. Vidí - li, ţe rodiče nevedou ţáka - studenta dobře, nechápou a nerespektují jej, má Udělat vše pro to, aby se mladý člověk osamostatnil a vyvíjel se po svém, nikoliv podle přestav a vŧle rodičŧ. Rodiče někdy hodně kategoricky usměrňují své dítě, často bývá nadané dítě donuceno materialisticky zaměřenou rodinou ke vzdělání, které je podle názoru rodičŧ ekonomicky výhodné, ale duše dítěte tím nezměrně trpí. To se ještě zhoršuje v Budoucnosti, takţe psychika je 118
pak celoţivotně poškozena. Je povinností učitele svého svěřence ubránit i před jeho vlastními rodiči. Příklad: Před přijímacími zkouškami na výtvarnou školu v Praze přišel za mnou do výtvarného kurzu otec, zoufalý ze své dcery, která si chce vzít ţivot, kdyţ jí rodina nepovolí studovat výtvarnou školu. I na mne tato odhodlanost a statečnost dívky hodně zapŧsobila. Za šest týdnŧ se dokázala dobře připravit ke zkouškám!! Denně kreslila několik hodin, zkoušky udělala, byla přijata a rodiče byli šťastni s ní. Vysvětlila jsem jim, ţe tak se projevuje mocný talent, který se hlásí k ţivotu a nedá si svou sílu vzít ani umlčet. - Mladý člověk to cítí jinak neţ rodiče, oni by to měli citlivě pochopit a pomáhat ze všech sil tomu ryzímu a čistému nadání, nechat situaci posoudit odborníkŧm. Odhodlání té mladé dívky obětovat svŧj ţivot pro umění tehdy posílilo i mne, bylo hodné obdivu a úcty, ta cílevědomost a odvaha byly strhující. Myslím, ţe to děvče dalo lekci nejen svým rodičŧm, ale i pedagogŧm, a zároveň příklad mladým nadaným lidem, kteří hledají svou cestu a cítí, ţe mají talent. ------------O týden později: zakládám se studenty studio kreativních technik při KVV. Nevím, zda to nepřinese nějaké byrokratické komplikace. Jedná se o myšlenky, které studenti realizují mimo školní výuku, jen tzv. pro sebe, někdy vyţadují pracnou přípravu, různé technologie, samostatné originální pojetí je samozřejmé. - ----------10. 3. - 8. 4. 1992: studentská výstava STUDIA KREATIVNÍCH TECHNIK, chodba k děkanátu na PdF. Vystavila jsem práce jiţ starších studentŧ, které jsem vedla v předmětu Ateliérová tvorba, malby a kresby, plné fantazie. Většinu jich dělali doma, to vede kaţdého k vlastnímu vnitřnímu světu a soustředění. Kolegŧm se to hodně líbilo. - S výstavou byly technické starosti: nebyly v pořádku úchytky, a tak mnoho skel s velkými malbami a kresbami jsme prostě opřeli o zeď, zŧstaly na zemi 14 dní, a nic se nestalo. Ale za pár týdnŧ mne jeden proděkan nechal předvolat k děkanovi Pedagogické fakulty a tam mi vysvětlili, ţe zakládat Studio kreativních technik je nepřípustné, ţe to nemáme v učebním plánu a ţe to nesmím dělat ani uţívat toho názvu. ----------20. - 23. 3. 1992: Jihočeská společnost JÓGA VEDANTA, kterou jsem zaloţila a vedla, uspořádala jógový víkend ve Zlaté koruně, kde byly ideální podmínky pro očistné techniky. Přijelo na 60 lidí, vytvořilo se společenství, plné srdečnosti, veliké vzájemné důvěry. Cvičitelky ze společnosti vedly cvičení, byl pozvaný i hudebník z Prahy, měli jsme vlastní kuchařku i nádobí. To jsem ovšem sama sháněla. ----------- Promýšlím a uvaţuji rozvoj uměleckých schopností u mladých lidí a o jeho spojení s rozvíjením duševních sil. Dokonce jsem ve snu viděla napsanou úvahu na to téma, 119
text psaný strojem, dlouhý cca 2 strany. Zapsala jsem jej celý. Nazýval se UMĚNÍ ŢIVÁ ŠKOLA DUŠÍ a pojednával o duších, které jdou svou cestou beze slov a přesto mohou dát tomu, co cítí uvnitř, velmi silný výraz. - Nejvíce mne v tom snu zaujalo tvrzení, ţe duševní schopnosti lidstva se násobí vzájemným otevíráním a sdílením, spojují národy a kontinenty, a to i přes krutosti, jimiţ se projevují ţivočišná hnutí. Umělecké schopnosti jsou nyní utlumovány tisíci vynálezy, technikou, která dodá člověku jakýkoliv program. Přesto - nebo právě proto - v celém širokém povědomí lidstva sílí touha po skutečném vnitřním poznání…. Text končí myšlenkou, ţe je velkým štěstím pro lidstvo, kdyţ kromě kamenných divadel a škol má ještě ţivé školy umění, které nepotřebují zdi ani okna, dorozumívají se svým vlastním jazykem a naleznou odezvu ve všech částech planety. ----------18. - 19. 5. 1992: Zorganizovala jsem pro Společnost Jóga Vedanta ve Sportovní hale v Č. Budějovicích velký seminář pro učitele škol JÓGA VE ŠKOLE o zavádění jógy do škol, cvičitelky vedly cvičení, přednášel svámí Mahéšvaránanda. Vydali jsme také metodiku hodin jógy pro děti ve školách, zpracovanou na pedagogické fakultě. ------------Plenér s 1. ročníkem budoucích učitelŧ na ZUŠ 5 dní od 20. 5. do 25. 5. 1992 - JESENÍKY Přijeli jsme do Branné, malého městečka na skále s velkým středověkým hradem, po cestě jiţ vyhledáváme témata, a jdeme s batohy a stojany namáhavou cestou dále aţ k domu v lese a nad potokem. Šumění horské bystřiny naplňuje prostor neustálým bubláním, ptactvo prozpěvuje z plných sil. - - Odpoledne jsme šli kreslit po okolí, kaţdý si hledal sám, co ho zaujme. Dbala jsem na samostatnost vţdy od počátku. Večer si to prohlíţíme, zajímavé záznamy ptačího zpěvu, vánku, kresby vodního proudění, struktur stromů, pařezů, ale i portrétní kresby. Venku pod hvězdami improvizovalo vynikající flétnové trio - to jsme byli domluveni, ţe kdo můţe, vezme hudební nástroj. Hrály Dáša, Marta a Hanka a při vnímání hvězdných prostorů to znělo jako hudba sfér… Další den jsme dělali celodenní výlet na Ramzovou. Stoupání lanovkou ukazovalo stále vyšší a rozlehlejší výhledy a panorama kraje, nahoře na pláni první zastávka: ohromné prostory přitáhly pozornost studentů, také pohled na mikroprostor krajiny vysoké trávy, struktury růstu, zvláštní schody, velké kameny, trámce, dřevo. Pak dlouhá cesta přes pláně hřebenů na vrch Keprník, zastávka na hodinu a půl, studenti a studentky začali dělat kresby a malby, velké obzory kolem dokola, ohromující prostory, skály, kameny, horská suchá tráva, kleč, všude zakrslé borůvčí rozhrabané zvěří. Otřesné dojmy z mrtvého lesa - to bylo pásmo a vrcholech Jeseníků: staré odumřelé stromy, postiţené imisemi, se skácely jeden přes Druhý - tisíce jich zůstalo vzpřímeně stát, vybělené jako kosti, křečovitě se vzpínající větve jako v prosbě o záchranu nebo v tichém zoufalství, v těch zhroucených tvarech byl utajen vztek i hněv. Miliony těl mrtvých stromů, jejich rozpadlé části, upadlé údy, uťaté, ulámané ruce a nohy stromů, příšerná zjevení koster - to působilo na duše mladých zlověstným a zdr.cujícím dojmem. Z vrcholů jsme šli dolů na Brannou pěšky přes obrovské močáloviště, sníh a roztálé 120
potůčky, vystoupali jsme k pradávným skalám, nazývaným Vozka, tu se otevřely modravé dálky kopcovitých obzorů s výhledy na ztracená městečka a vesničky daleko dole, místo ptačího zpěvu jen zvuk vanutí větrů poloţili jsme se na skálu, dlouho vnímali prostor, posílili jsme se energií slunce a kamene… Návrat byl postupným proţíváním různých pásem vegetace, Drsnost a zšeřelost pahýlů stromů ustupovala zeleni a obalovala se měkkostí listů, stará rašeliniště se změnila v lesíky a louky, jásot jarního zpěvu v níţinách tišil bolest ze zničených plání nahoře. To vše bohatě stačilo na proţitek a poznání kraje, Druhý den v ranním semináři jsem vysvětlila program kurzu, hovořila o různých technikách, formátech maleb a kreseb, postupech, přísně individuální práce se ukazuje nutností. - Při společném jídle jsem jim četla z myšlenek moderních malířů a hlavně jsme si povídali Skupina nebyla velká - celkem osm lidí - dva studenti, šest dívek. Byla jsem ráda, ţe vyţadovali respektování vlastního názoru, uměli to velmi jasně a přitom jemně dát najevo. Dohodli jsme se na počtu prací, které mohou předloţit aţ k zápočtu ve škole, aby měli čas ještě udělat své volné varianty doma a nechat tak doznít dojmy, pocity, výtvarné inspirace v sobě. ----------30. 5. 1992 - v tichu přírody na naší staré chalupě Domanín u Třeboně. Medituji denně nad svým úkolem. Nyní skončena práce v letním semestru na vysoké škole. Většina adeptů dostala zápočet, poznala jsem v nich osobité duše a citlivé jedince, kteří mají záblesky moudrosti. Proţila jsem i velkou školu tolerance a soucítění. Má - li učitel ke studentům přátelský vztah, musí mnohé promíjet a odpouštět jako otec či matka svým dětem. -----------Poměry na katedře, kde od září pracuji, pomalu poznávám. Jednotliví umělci jsou povahově dobří, panuje ovzduší vzájemné tolerance a pochopení - zcela jinak neţ na Akademii v Praze, kde je nyní velice rozrušená atmosféra: rektor Kníţák vyhodil profesora Jiřího Načeradského, známého mezi námi spoluţáky jako Náča, s nímţ jsem často hovořila o malbě za dob studií na AVU. - Psala jsem o tom Věře Jirousové, ţe bychom to podpořili. V Reflexu se ozval Sozanský. Moţná, ţe by bylo dobré, aby lidé z naší katedry se postavili na obhajobu Náči a jeho profesorské cti. I Věra byla značně pobouřena, podepsala výzvu Sozanského. Řekla, ţe Kníţákovi se lépe pracuje, kdyţ můţe ty, kteří se mu nepodřizují, utahovat aspoň finančně. Na AVU museli profesoři chodit s kaţdým výdajem na rektorát a ţádat o schválení. Náča chtěl, aby kaţdý měl zodpovědnost za svůj ateliér i v té ekonomice, jako je tomu na VŠUP. Chtěl spravedlnost a byl za to vyhozen. - Ano, funguje zase diktatura proletariátu, jako dříve. Kde by se vzala demokracie, kdyţ jsme ji nikdy neuměli - neboť nikdy jsme ji na vlastní kůţi nezaţili?? ----------15. 5. 1992 - Velký sál Městské knihovny v Praze přednáška Svámího Mahéšvaránandy: ÚKOL JÓGY V NAPLNĚNÍ SMYSLU NAŠEHO ŢIVOTA Vţdy se dozvíme něco nového. Zaujalo mne, jak mluvil o rozšíření vědomí: „Co si pamatujeme z minulosti? Co víme o budoucnosti? Naše myšlení je velmi omezené, ale cvičením jógy to vše poznáme. Intelekt není vše, poznání je 121
nekonečné. Nezablokujte si vědomí, neodmítejte nové poznání, kdykoliv a kdekoliv, cokoliv. Cokoliv slyšíme, čteme, mŧţeme jednou pouţít. Buďte vţdy ochotni a připraveni se učit něčemu novému…“ Byla mi velmi blízká ta tolerance k ostatnímu vědění, k různým vyznáním, moderní postoj ke vzdělání. Mnoho takových poznatků mohu předávat studentům, i takové praktické způsoby jako posílení těla a mysli. - - - Velmi zajímavé byly myšlenky o kosmické síle - jak Vedanta, prastará nauka mluví o tom, čemu se v Evropě říká Bůh: „Jóga je skutečně univerzální, nepatří jedné planetě, ale celému kosmu. V této sluneční soustavě funguje určitý Druh vitality - síla PRÁNA, říká se jí IŠVARA - bŧh je všudypřítomný, vševědoucí, nemá podobu, je neviditelný, je to KOSMICKÁ SÍLA . Ale manifestuje se, aby nás podpořila, pomohla, pak se vrací zpět. Jsme jako vlny na oceánu, které se vlní a mizí. Nepopsatelně ohromný PARAMÉŠVARA ZAHRNUJE V SOBĚ TISÍCE SLUNEČNÍCH SVĚTŦ. V KAŢDÉ LIDSKÉ BYTOSTI JE PŘÍTOMEN JAKO ÍŠVARA. TAK JE KAŢDÁ BYTOST SPOJENA S NEKONEČNEM. - TO JE SVĚTLO JÓGY, JEŢ SPOJUJE CELÝ VESMÍR. Toto VĚDOMÍ je vţdy bdělé. TO VĚDOMÍ JÁ JE TO KOSMICKÉ VĚDOMÍ, NAZÝVANÉ BOHEM. TO JE TO SVĚTLO, KTERÉ FUNGUJE SKRZE PRINCIP JÓGY. Je to spojující princip vesmíru, sjednocuje rŧzné prvky a funkce. …“ Takto v naší zemi ještě nikdo nepřednášel. Určitě ten dlouhý duchovní propad od r. 1948 způsobil, ţe tisíce lidí u nás se jiţ za socialismu zabývalo duchovními cestami a na Mahéšvaránandu se jezdilo, kdekoliv měl přednášky a cvičení. U nás byl a je povaţován za moderního světce, který se neuzavírá do jeskyně, ale je stále mezi lidmi. -----------Uţ od ledna t. r. mám potvrzen termín na samostatnou výstavu v Galerii bratří Čapků na Vinohradech. Dr. Kříţ vybral věci k reprodukci, katalog nechávám dělat v Č. KRUMLOVĚ, malá soukromá tiskárna, jela jsem tam. Je plně modernizovaná - i plakát sami navrhli, a dobře - dali přes celý formát projektovou kresbu z cyklu Hry kamenů na nebi. Výstavu nazval Dr. Kříţ DVĚ TVÁŘE UTOPIE. ------------Katedra se musí celá přemístit. Jiţ dlouho se vědělo, ţe krovy jsou zchátralé, se stropů opadávala omítka, trámy byly poškozené, bylo potřeba provést celkovou rekonstrukci. Měli jsem jít do nově zrekonstruované Budovy u arcibiskupství, do bývalé tereziánské zbrojnice. To byla veliká barokní stavba s velikými klenutými sály, těšila jsem se tam, protoţe na mne čekala samostatná pracovna s výhledem na náměstí a já jsem zrovna měla nové pracovní období. 10. 6. 1992 - začínáme stěhovat katedru pryč z Purkrabství. Všechno jsme my učitelé museli sbalit a přichystat do beden. Měla jsem dost kreseb z mé výuky, ty jsem stočila do rolí a sbalila své knihy a lejstra. Pak jsem pomáhala kolegům. Hodně se toho vyhazovalo do připravených kontejnerů. Nejvíce práce dalo vynášení malířských stojanů, soch a nábytku, tahali jsme pohovky pro modely z ateliéru a křesla. To bylo tak těţké, ţe jsem na tom renesančním nádvoří klesla na jednu pohovku a zůstala tam leţet. Vzpomínali jsme při tom, co vše jsme na katedře zaţili, jak byly krásné vánoční večírky v maskách v historickém erbovním sálu, jak jsme po celé Budově dělali výstavy, jak se tam objevil jednou v noci duch krále pedagogovi, který tam musel 122
přespat, jak jeden zahraniční odborník z vysoké školy řekl o naší katedře, ţe to je nejkrásnější škola umění, kterou kdy viděl, protoţe stojí na zahradě katedrály, - jak jsme si se studenty povídali vţdy po vernisáţi jejich výstavy večer kolem prázdné kašny na nádvoří, jak jsme tu organizovali přijímací talentové zkoušky a adepti tu posedávali po nádvoří pod nádhernými jinany. To jsme ale netušili, ţe se ještě Budeme stěhovat nejméně třikrát. ---------Dva dny jsem si vzala volno, abych zavezla grafiky do Prahy na jubilejní výstavu SČUG Hollar v Mánesu. Přitom jsem na filozofické fakultě jako obvykle koupila několik výborných věcí ke studiu: filozofické časopisy, skripta z psychologie umění, časopis o transpersonální konferenci letos v Praze. V Hollaru byla zrovna výstava grafiky a kreseb Jiřího Krejčího, a to, co tam předvedl, mi připadalo jako záleţitost podbízivé komerce, manýrismus pro snoby, rafinovaně těţící z lidských citů, který bezostyšně hraje na sexuální choutky a s radostí se vyţívá v těch nejlacinější módních symbolech, vnějších rekvizitách a sladkých efektech. Dostala jsem se i na vernisáţ Josky Skalníka do Nové síně, měl tam ty pověstné „velrybí zpěvy“ na notových stojanech a modré nebe, čtverec s peřím a křídly andělů. Na zemi modrý pás koberce, kolem reproduktor a fotografie mořských vln všude kolem. Potkala jsem tam Věru Jirousovou, coţ bylo velmi potřebné. Mluvili jsme o spolupráci na mé výstavě, o mé na AVU habilitaci, o jejím příjezdu do Č. B., a ţe do Olomouce chystá výstavu Křiţovnické školy čistého humoru bez vtipu. Říkala, ţe politicky je národ v krizi, ale myslím si, ţe daleko důleţitější je ta duchovní situace. To, ţe se nenápadně bez propagace něco rodí. -----------O práci na nové technice grafiky - 11. 6. 1992 Jak jsem začala pomýšlet na velkou přehlídku nejstaršího spolku českých grafiků v Mánesu, přišlo na mne pracovní nutkání přímo v prostředí katedry, která se stěhuje. Za prokazatelně těţkých, přímo nemoţných podmínek začalo vznikat něco, co jsem nečekala: monotypy na hedvábných papírech, jiţ předem pomačkaných mýma rukama. Rychle a samy od sebe, bez mé vůle a rozumu vznikaly Dary sfér, Symboly orientace, Dotek světla a další. Většinou to byly variabilní věci. Nová podoba grafiky: je to prolínání, překrývání, vznikání, růst a doplňování, něco, co je ve vzduchu, něco, co je nejjemnější, něco, co je mezi námi všemi, kteří se neznáme. To se teď projevuje a ovládá mé představy, vědomí a cítění: systémy, které se samy utvářejí, skládají, rozkládají, překrývají. Není to pouhá hra, ale cítím to spíše jako materializovanou filozofii nebo odhalování duševních procesů. Opravdu to neumím pojmenovat. Je to úţasně napínavé dění, odehrává se dlouho v skrytu a náhle začíná vyţadovat energicky svůj prostor. Velmi mne vzrušuje skryté světlo uvnitř a světelné hry na povrchu lesklých i matných materiálů. Monotypy jsou pak něčím zcela jiným, novým. 16. 6. 1992 Celé mé vědomí je ponořeno do nového výrazu - cyklus průhledných vrstvených monotypů stále narůstá, jakoby byl úderem hole otevřen pramen pravědomí. Dělám v podmínkách, kde se vše kolem přemisťuje, jiţ přišli zřízenci a nakládají všechny věci venku na nákladní auta. V prostorách, které jsem měla jako pracovnu, se 123
vyčistilo volné místo, ponořené do sebe. (To si musím pamatovat: zásadně si Udělat pro práci prostor bez knih, sedátek, spousty dokumentů, které čiší byrokracií, chci - li dělat své věci…) Čtu Kritický sborník č. 1 / 1992 - nová revue pro literaturu a umění. Studie, vydávající se za filozofii, jsou jen kompilace a myšlenky o teoriích jiných autorů. Proč je ta teoretická praxe tak posedlá touhou publikovat a teoretizovat o jiných teoriích? Připadá mi to bez uţitku, spousty bezcenných slov, sebezálibné shlíţení v zrcadle vlastních myšlenek. - Člověk tu nepracuje na sobě, na pravdivosti, na skutečném poznání, ale pracuje kolem sebe, ohlíţí se za sebe, před sebe a daleko kolem, probírá jak a kdy a kdo co vymyslel a zda někdo jiný myslel také tak nebo trochu jinak. Tak tomu se učí na fakultách? ---------17. 6. 1992 Celý den jsem pořádala přihlášky na letní Talent Ateliér ve Zlaté Koruně, psala seznamy a adresy pro rozeslání letáku s programem a pokyny. Na úpravě letáku jsem si dala záleţet, myslím, ţe dobré řešení grafické je vizitkou a vytvoří předem dobrou atmosféru. Opět zvu výtvarnice a cvičitelky, Budou pracovat i studentky z KVV PdF UP Olomouc na stáţi se mnou - vše včas naplánováno a dohodnuto. ---------------O prázdninách připravuji vystěhování z velkého bytu na náměstí v Č. B., majitel domu se vrátil z Ameriky a dal Udělat na fasádu honosný nápis Hotel Zvon se zlatými obrysy a rámečkem. V Praze u maminky jsem týden studovala inzeráty v novinách a našla za odpovídající cenu půl rodinného domku u Prahy v Dobřichovicích. Má ze všech oken výhled na zalesněné kopce, mohu mít zahrádku, z garáţe ateliér, tedy jsem polovinu domku za peníze od majitele hotelu Zvon zakoupila. Prodávající byla energická ţena, zaměstnaná v největší praţské bance, byla jsem za ní a dohodly jsme se, ţe zajdeme k notářce a tam to podepíšeme smluvně. Jenţe byla chytrá: v předsíni advokátní poradny mi řekla, ţe smlouvu podepíše, jestliţe jí přidám 20 000 korun. Tak jsem musela obětovat veškeré své úspory a neměla jsem nic na úpravy bytu. Stěhování jsem provedla v září. ---------------
19. 6. 1992 - KASSEL - DOCUMENTA Odjíţdíme z Prahy - dva autobusy zájemců, pořadatel galerista Krbůšek z Galerie Opatov - máme jeden den na prohlídku stovek, moţná tisíců děl. S odstupem času na hladinu vědomí vyplouvají vzpomínky na nekonečnou černou prázdnotu v zemi od Anishe Kapoora. Kolem otvoru, vysypaného černým pigmentem, byla upravena dlaţba a prostor asi 5 krát 5 metrů obklopen bílými stěnami, kryt střechou. Zvenčí objekt tvořila dokonalá zděná krychle s bělostnou omítkou. Před ní dlouhá fronta lidí z celého světa. Zřízenec pouštěl dovnitř skupinky po 10 - 12 osobách. Kdyţ jsem vstoupili, mohli jsme jen hádat, jak je otvor hluboký. Uţasle a bezděky jsem si klekla a pod okrajem podlahy jsem spatřila na dně černoty nedopalek cigarety. Byl v hloubce cca 1 metru. Škoda, ţe si uklízečky nevšimly. Jinak by iluze kosmického nekonečna byla dokonalá. 124
Na trávníku venku stála velká dřevěná loď - jako manifestace nepouţitelnosti? Ještě vzpomínám na řady obrazů, z nich nejvíce mne zaujal Kokolia. Styl instalace na panelech na trávníku se mi nelíbil, Kokoliovy věci visely mezi zcela nekvalitními obrazy. A v Muzeu Kassel si Udělal Kossuth ohromnou prezentaci intelektuálního konceptu: v přízemí překryl všechny vystavované muzejní exponáty - jak klasické sochy, tak obrazy černými látkami, v prvním patře bílými. Na látkách dal vytisknout spousty citátů z klasiků filozofie, procházející průvody lidí si toho ani nevšimli, jen já jsem pozorně četla… Zapůsobilo na mne video billa Violy, básnivá tragedie v malém detailu. Před odjezdem při čekání na autobus sochař a profesor VŠUP Kurt Gebauer veřejně prohlásil: „Všechno jsem viděl, - tak, a teď vím na deset let dopředu, co mám dělat!“ ----------Koncem června 1992 pořádala Pedagogická fakulta týden s odborníky z Holandska: SEMINÁŘ WALDORFSKÉ ŠKOLY. Přihlásila jsem se, byla jsem přesvědčena, ţe na univerzitě poznám spoustu nových metod. Denně jsme se s nimi učili, např. jak zcela vyloučili učebnice a vše, co se probírá, si děti zapisují do sešitů a kreslí si všechnu látku při všech předmětech. Ukazovali nám, jak různé části výuky hrají jako herci např. v přírodopisu zvířata, v dějepisu historické scény., v cizích jazycích jak společně zpívají písně a přehrávají jejich děj, jak se tančí na jednotlivé hlásky. Pro mne významné bylo, ţe jsem v roli studenta waldorfské školy měla moţnost zakusit VYUČOVÁNÍ VÝTVARNÝCH TECHNIK. Kaţdý ţák má na svém místě jiţ od učitelky připraveny papíry na akvarel, sklenku s vodou, štětce, určité barvy. Maluje se v naprostém tichu, nejdříve probíhá chvíle soustředění, pak podle pokynŧ jsme měli pečlivě pokrýt akvarelem plochu papíru jednou barvou, při čemţ nám učitelka pečlivě vysvětlovala, jak Drţet štětec, jak jej obracet, kdy a jak namočit a otřít špičku o hranu sklenice, kdy máme štětec ponořit do vody a kdy do barvy, jak potom shora máme zapouštět jiným štětcem další barvu a vytvořit pozvolný přechod dvou barevných tónŧ do sebe. Tato metoda byla více meditační technikou neţ výtvarnou prací. ÚŢASNÉ BYLY HODINY ZPĚVU. Učitel nepotřeboval ţádný nástroj, ţádnou nahrávku. Naučil nás intonovat jednoduché vokály, po tom cvičení nás rozdělil do 4 skupin a naučil nás Haydnovo Halelujah čtyřhlasně. Poslední den jsme měli vyjednáno, ţe si to můţeme zazpívat v katedrále sv. Václava. To byl neobyčejně silný záţitek: dvě skupiny stály před oltářem katedrály, dvě skupiny na druhé straně u vstupu, naše hlasy vytvořily chorál, vytvářely jakýsi chvějivý energetický oblouk, který se nesl vysoko pod klenbami a dopadal na nás jako déšť jásavé radosti. Vydrţeli jsme to opakovat asi dvacet minut a odcházeli jsme proměněni, posíleni. Pak jsem pozvala vedoucí učitele do mého ateliéru, hovořili jsme o dobách tísně a úzkostí, které odešly, prohlíţeli si mé práce. Asi za 14 dní mi ještě napsali, poslali adresy waldorfských škol, o které jsem ţádala. Ocenili, ţe jsem četla německou učebnici z jejich centra ve Stuttgartu, kterou jsem měla půjčenou ještě za socialismu. ----------12. - 26. července 1992: LETNÍ TALENT ATELIÉR S JÓGOU pro děti a mládeţ 125
v jiţních Čechách u kláštera Zlatá Koruna Kurzy kresby, malby, řezbářství, keramiky pro děti, s programem her, hudebních vystoupení a cvičení jógy pod odborným vedením. Bylo to krásných 14 dní v pěkném ubytovacím domě s velkou tělocvičnou, ta denně slouţila jako velký ateliér nebo jako divadelní a koncertní sál, pro ranní cvičení za špatného počasí byla ideální. Děti byly rozděleny do skupin jako vţdy, střídaly se v modelování, malbě, tvorbě loutek, hudebním nácviku, divadelní práci a odpoledne byly na programu výlety, koupání, vymýšleli jsme dobrodruţné hry, kde se uplatnila i rychlá kresba. Jako překvapení jsem měla nachystanou v Českém Krumlově návštěvu keramického ateliéru, přítelkyně s nimi prošla základy keramické práce a mohli si zkusit práci na hrnčířském kruhu, coţ jim názorně ukázala s rukama od hlíny aţ po lokte mokře šedivýma. ---------15. 9. 1992 - moje velké stěhování z Č. Budějovic do dobřichovic. Spolumajitel onoho domku se hodně divil, co jsem pak do dobřichovic stěhovala: kromě spousty obrazů, kreseb, grafiky a tiskařského lisu také starý nábytek po babičce a otci, secesní šatní skříň zdola proţranou červotočem, místo kuchyňské linky stolek za 50,a byla jsem ráda, ţe to mám. Na ledničku mi nezbylo financí, bývalá majitelka mi nechala starou z 20. let, ale fungovala bez poruchy. Zimy jsem tu přeţívala aţ do r. 2001 bez slušného vytápění, na to také peněz nebylo, své největší kresby z cyklu Křivky a Sítě jsem dělala na zemi, majíc vedle sebe lehké přenosné elektrické těleso, které jsem si dovezla z Dejvic, kdyţ mi maminka laskavě věnovala peníze. Jednou v noci vybuchly pojistky, probudila jsem se v kruté zimě minus 15 stupních mrazu, za oknem bylo minus 20, a pak jsem to odleţela se zápalem plic a horečkami. ----------Na novém pracovišti v bývalé tereziánské zbrojnici v Olomouci začíná KVV nový semestr. Vymohla jsem výrobu výstavních panelů na chodbě a začala jsem pořádat výstavy studentů z mé výuky, rozepsali jsme termíny a vyvěsili. Nejprve jsem tam nainstalovala kolekci jedné studentky z 1. ročníku, kterou mi odevzdala v květnu ke klasifikaci. Schovala si to u mne, protoţe hned pak jela domů. Naši studenti byli převáţně z jiných měst. Brzy na to dorazila velká skupina studentů z akce TEMPUS - Holanďané a Němci, kteří u nás měli pak 3 týdny praxi. Kdyţ viděli ty kresby na chodbách, začali se starat, jak to, ţe se to tady dělá a chtěli vidět další. Celá skupina si přišla prohlíţet můj archiv studentských prací. Říkali, ţe to v ţivotě neviděli, ţe nechápou, jak takto můţe kreslit student 1. ročníku. Mnozí si to fotografovali, protoţe u nich na školách se to vůbec neučí. Nevědí, co to je vzít tuţku nebo jiný nastroj do ruky a tvořit něco vlastníma rukama. Pouţívají počítač, fotoaparáty a video. - Zděsila jsem se: tak tohle je tedy ta západní umělecká výchova! - Vţdyť byli záměrně ochuzeni o to nejcennější, co lidská duše vůbec má - o tvořivost, fantazii, radost z vlastní práce! Jak mi jich bylo líto a jak jsem litovala peněz, vynaloţených na takové mezinárodní experimenty! Na naší katedře se denně scházeli k práci s videem. Pak nám svá díla promítali, já jsem tiše odešla. Vše bylo hrazeno grantem EU, i jejich luxusní katalog. V tom případě si přeji, aby naše zaostávající technické vybavení nám nedovolilo přijímat takové špatné vlivy západní kultury. Pokračujeme v práci se studenty, dostala jsem za povinnost učit i prostorovou 126
tvorbu, předmět hry s materiály byl zrušen. Také mám učit večerní akt, na ten byl velký nával studentů, začali se přibírat i zájemci z jiných fakult. Napadlo mne uspořádat večerní UMĚLECKÉ DEBATY nejen s našimi pedagogy, ale i s pozvanými umělci z jiných vysokých škol. Na podzim přišla z rektorátu nabídka stáţe v Polsku, placená ministerstvem. Vypracovala jsem projekt, předala rektorátu a čekala na výsledek. ----------2 / 10 / 1992 - Příprava výstavy v Praze - dopis Dr. JANU KŘÍŢOVI na ČMVU, Praha Váţený příteli, Zasílám po korektuře text katalogu. Výstavní sekce UVU mi dala termín odvozu prací z Dobřichovic na 19. října, instalaci provede pan Lipina. Samozřejmě, ţe počítám s vaší vedoucí myšlenkou na počátku instalace. Věšet se nebude, dokud nerozhodnete, jak to má viset. Hodilo by se vám pondělí po pracovní době, aţ pojedete domŧ? Mŧţete volat na katedru středa - čtvrtek, ostatní dny jsem v Dobřichovicích. Dostala jsem v Olomouci ateliér k pronájmu od MNV, sháněla rok. Je levný, 1 místnost 5 krát 5 m s parketami, s plyn. topením a sporákem v předsíni, nyní jej skromně zařizuji darovaným nábytkem z okolí. Je v zahradní vilové čtvrti naproti velkému hřbitovu. Bylo to štěstí, zrovna den předtím univerzita vyhodila bez předchozího upozornění české lektory z koleje, kterou pan rektor určil jen pro zahraniční lektory. Bylo to dost divoké: kdyţ jsem přijela z Dobřichovic, našla jsem své věci v krabicích na vrátnici bez jakékoliv omluvy a byl večer, neměla jsem kde spát, tak jsem je uprosila, aby mne tam provizorně nechali. - Dost se to podobá dřívějším komunistickým manýrám, ale bylo to na té koleji hodně hlučné, cizinci se tam denně opíjeli do rána, na chodbách u jejich dveří kaţdé ráno stály skupinky prázdných lahví. Tak jsem byla docela ráda, ţe se ten mŧj odchod takto urychlil. - Druhý den jsem šla převzít klíče od toho nového ateliéru na MNV a jsem ráda, ţe mohu ţít v Olomouci samostatně. - - - - Pojedu brzy na AVU jednat o své habilitační práci. Poptám se na oponenty, ráda bych vás mezi nimi měla. - Děkuji vám zatím a rozhodně se s vámi chci vyrovnat nějakým obrazem za vaši obětavou pomoc, abyste byl spokojen… Srdečně zdraví d. P. MOJE VÝSTAVA 22. 10. - 22. 11. 1992 DVĚ TVÁŘE UTOPIE - obrazy, grafika, kresby, plastiky D. Puchnarové Galerie bří Čapků, Praha Pro mne velmi důleţitá výstava. Kurátorem byl Jan Kříţ, obětavě přijel na instalaci, vybíral, přenášel, radil, sama jsem neuměla své věci vybrat a porovnat do celku. Do vstupní haly dal věci sytě barevné ze 70. let, obrazy z cyklů Znaky, Architektouny, Křivky, pak jeden velký na čelní stěnu v průchozí části, v hlavním prostoru jsme nainstalovali cykly z Polska - Hry kamenŧ a projektové konceptuální kresby, na čelní stěně velký obraz cyklu Sny o civilizaci. Překvapila mne iniciativa UVU a galeristy: Udělali pěkný transparent s názvem výstav a mým jménem a pověsili napříč chodníku, byl zdálky vidět. Na stole u 127
pokladny leţely mé nové barevné katalogy, v nich velmi pěkný a filozofický text dr. Kříţe. Uvědomila jsem si, v čem můţe být teorie umění hodně uţitečná, kdyţ úplně nové formy činí divákům srozumitelnými a dává práci samotářského tvůrce určitou váţnost, zařazujíc ji do vědomí souvislostí, které on nemá. A také mne Dr. Kříţ naučil dělat výstavy svým návodem: „Jednoduše se začíná vţdy od největších formátŧ, pověsí se, a pak uţ to jde samo!“ Na vernisáţ přišlo asi 40 přátel a přítelkyň. Nejvíce mne překvapila přítomnost zakladatelů jógového hnutí u nás - akademik Ct. Dostálek, PhDr. M. Kubíčková a další přátelé. ------------Novinkou byl ZIMNÍ TALENT ATELIÉR PRO DĚTI, 26. 12. 1992 - 4. 1. 1993, Zlatá Koruna Dům kultury a tělovýchovy Úvodní část pozvánky: Pořádán pod hlavičkou Čs. - indické společnosti JÓGA VEDANTA, má za cíl probouzet ukryté tvořivé schopnosti, pěstování citu pro krásu a dobrých vlastností, pečovat o dobré návyky v ţivotosprávě. Program bude kaţdý den sloţen z několika blokŧ: ranní cvičení, umělecká činnost, hry, sport, výlety nebo exkurze, péče o zdraví, společné večery. V umělecké činnosti se budeme zabývat malbou, kresbou, prostorovou prací, tvorbou masek a kostýmŧ, pro večerní programy plánujeme divadelní scénky, zpěv, tanec, hudební vystoupení dětí na vlastní nástroje. - Do kulturního programu je slíben varhanní koncert v gotickém chrámu kláštera Zlatá Koruna, ukázky středověkého šermu, promítání. Umělecké aktivity povedou profesionální odborníci, vedoucí cvičitelky jsou lékařky. Počítáme s vlastním Silvestrem, na který zveme i rodiče se spacáky. Přijeli se podívat odborníci na estetickou výchovu z Anglie, které za námi poslal ředitel Domu kultury. Kdyţ viděli pověšené velké malby dětí, nemohli uvěřit, ţe to dělaly děti. Tvrdili, ţe to musí být dílo dospělých malířů. - Sice jsem jim dokázala, které děti to dělaly a jak, ale o špatné umělecké výchově v západní Evropě i v USA vím své. - Není divu, ţe se divili. ------------2 / 1 / 1993 - vyúčtovala jsem vše za pobočku společnosti JÓGA V DENNÍM ŢIVOTĚ / bývalé Jóga - Vedanta / v Č. Budějovicích a odeslala na její nové vedení. Byla v tom půjčky, pohledávky, knihy a kazety, nemovitý majetek, publikace, broţury, celkem 27 066. - Nyní jsem v nové etapě svého ţivota, mé působení je jinde. --------------
11 / 1 / 1993 Pořád se něco stěhuje i na katedře výtvarné výchiovy v Olomouci. Zítra začne instalace výstavy našich studentů, dnes jsem s nimi nosila těţké věci z výstavy Kníţákových studentů z AVU z galerie Půda ve 3. patře dolů. Velmi přátelská atmosféra: mluvili jsme o tom, jak Kníţák měl v prosinci vystoupení v Muzeu umění a 128
při tom koncertoval na elektronické nástroje tím způsobem, ţe Drţel dlouhou dobu nejhlubší akordy, aţ se rozvibrovala podlaha velkého sálu v Muzeu, kde stálo několik set návštěvníků. Ptala jsem se při stěhování našich studentů, jak se jim líbily ty věci jeho studentů, vzpomínali jsme, jak Kníţák mluvil na zahájení, jak měl přednášku v Muzeu umění, kterou jsem tam zařídila, jak měl konflikt s jedním pseudosurrealistou, který si v přízemí Muzea zařídil svou jeskyni a tam v příšeří nainstaloval své příšerné obrazy a objekty. - Dotyčný bývalý emigrant Raoul Argondian, navlečený do renesančního kostýmu s baretem, byl přítomen vzadu na Kníţákově přednášce, po jeho kritice se veřejně ozval, pohádali se a v noci jsme ho viděli před Muzeem, kterak opilý se motá po kolejích a hlasitě na Kníţáka nadává do prázdného prostoru před barokními paláci a kostely. - Toţ setkaly se dvě osobnosti, řekla jsem si. -----------28 / 1 / 1993 Po obrovské vřavě a pomluvách zvolen prezident ČR A dělám překlady o spirituálním umění ve světě ze vzácného textu katalogu THE SPIRITUAL IN ART 1886 - 1986, abych se poučila, získala vědomosti, o které jsme byli připraveni, okradeni stranou i vládou za socialismu. Jezdím studovat do knihovny AVU v Praze, do mé bývalé školy na Letnou. Musím toho hodně poznat a učit se, abych měla co dát studentům. - - - Také z toho něco pouţiji jako habilitační přenášku. Tyto dny velmi intenzivní práce na projektu ROZVOJE KREATIVITY STUDENTŮ velmi rychle - během čtyř dnů to bylo nutno dokončit do definitivní formy. --------------Únor 1993: Pro studenty vymýšlím, jak je co nejvíce přivést k samostatné umělecké cestě. Proto usiluji je přivést do praţských ateliérů formou exkurze, za kterou mají tak jako tak dostat zápočet. Napsala jsem proto umělcům, které znám, následující dopis: Milí přátelé, na katedře výtvarné výchovy olomoucké univerzity zavádíme nové zpŧsoby vzdělávání. Pokud to bude pro vás moţné, chtěla bych studentŧm, kteří budou učit na uměleckých školách, jak pracují někteří umělci, které si sami vybrali. Obracím se proto na vás s velkou prosbou, zda byste ve dnech 8. - 9. - 10. května 1993 měli chvilku času na skupinku cca 12 studentŧ a studentek, kteří hoří zájmem a zatím nikdy neměli příleţitost poznat práci umělce zblízka. - Chtěli by poznat, jaké myšlenky hýbají současným světem, a také zaţít zkušenost práce významného umělce v ateliéru. Proto prosím o pochopení jejich zájmu. Vaše ochota mŧţe významně přispět k vývoji těchto mladých nadaných lidí. Naše skupina přijede z Olomouce do Prahy v pátek 8. 5. po 10 h. dopoledne a mŧţeme se přizpŧsobit. Prosím, odpovězte laskavě na přiloţeném koresp. lístku. Velmi vám za ty mladé děkuji S pozdravem odb. as. D. P. Dopis byl zaslán z Pedagogické fakulty na tyto umělce: A Šimotová, A. Matasová, V. Boštík, M. Kníţák, Z. Beran, K. Gebauer, M. Šejn, K. Nepraš, H. Demartini, J. 129
Svobodová, A. Veselý, J. Sopko, J. Šalamoun. Příznivě se ozvali V. Boštík a J. Šalamoun. Někteří se omluvili, jiní se neozvali. ----------Dne 15 / 2 / 1993 mi oznámil pan proděkan PdF, ţe jsem byla přijata na měsíční stáţ na ASP v Krakově, hrazenou polským ministerstvem školství. Stáţ by měla obsáhnout po jednom týdnu obory malby, grafiky, sochařství a interiérové architektury. Navrhla jsem sekretariátu Akademie krásných umění v Krakově termín 1. - 30. 6. 1993. Chtěla bych zejména poznat co nejvíce o současných metodách práce se studenty, studovat současné výtvarné umění a navázat kontakty s umělci v Krakově, poslala jsem s dopisem i své katalogy a poţádala o upřesnění termínu, abych zastihla studenty v závěru školní práce a jejich výstavy. - Dostala jsem odpověd 21 / 4 / přímo od rektora ASP Krakov, kterým mi posunul termín na listopad 1993. Všechny obory, o něţ jsem měla zájem, Budou na tu dobu připraveny. Měla jsem poslat datum příjezdu a potvrdit ubytování ve studentském domě ASP. -----------16 / 3 / 1993 Čtu Patočku: EVROPA A DOBA POEVROPSKÁ výborné Budoucnostní myšlení, jeho filozofie na více místech připomíná východní nauky, např.: „Duše svým kosmologickým pŧvodem náleţí k nebi - kosmu. Jednotlivé duše mají v této kosmické duši svŧj pŧvod a také oporu. “ (… Myslím, ţe to je po česku ÁTMÁ - PARAMÁTMÁ.) - Nesmírně mne zaujalo jeho uvaţování nad péčí o duši, také kvůli mým studentům: „PÉČE O DUŠI: duše je to, co samo sebe určuje ke svému bytí a co se zaměřuje k zákonnému rŧstu, rŧstu bytí. Jejím základním pohybem je pohyb směrem k DOBRU. Proč volit dobro a nikoliv zlo, proč volit pravdu a nikoliv zdáníTento systém od Platona má charakter cesty, po níţ se člověk ubírá“. -----------Na katedře připravujeme kromě výuky kaţdý měsíc UMĚLECKÉ DEBATY. Chystáme také s kolegy na Pedagogické fakultě v Nyse v Polsku naši výstavu - jen pedagogové. V galerii AURA, Olomouc naproti chrámu sv. Michala jsem si zamluvila termín na výstavu v létě. Učím kresbu 1. i 2. ročník ZUŠ, coţ je výborné, protoţe můţeme navazovat a znám jejich schopnosti, vývoj i záliby. Vymyslela jsem programy, které je mohou zaujmout, na konci ročníku dělají seminární práci, která spočívá v samostatném cyklu kreseb na vlastní téma a v písemném textu k tomu. Na katedře na poradách jsem navrhla ukončení ročníku v podobě klauzurních prací, na které Budou studenti mít přípravu předem. Závěrem roku se tedy schází komise pedagogů kresby a malby plus vedoucí katedry a hodnotí vystavené kresby studentů - v 1. ročníku se schválilo téma portrétu, v 2. roč. byl na klauzuru akt v ţivotní velikosti. Studenti tak začali mít větší pracovní výkony, lepší kázeň, a také respekt před slovy učitelů. ------------
130
V červenci 1993 jsme jeli s katedrou na pár dní do Itálie - to jsem byla po prvé v ţivotě v proslulých románských katedrálách, v nich jsem chodila uţaslá nad jejich velikostí, výškou a výzdobou. Viděla jsem slavné fresky Giottovy v Assisi, nádherná městečka na skalách, dláţděná mramorem - nakonec jsme byli dva dny v Benátkách na mezinárodní přehlídce současného umění BIENNALE DI VENEZIA. Tím jsem ale byla nekonečně zklamána, místy aţ otřesena. Byla jsem zklamána povrchností naprosté většiny děl, okázalými formáty, blýskavým a naleštěným pouťovým stylem objektů a obrazů, pod nímţ je obrovský oceán prázdnoty, který nemá co dát, neboť postrádá ţivotodárné napojení na kořeny ţivota. - Co je důvodem pořádání takové obrovité přehlídky? Jeví se mi to celé jako monstrózní výdělečný podnik a jako KOMERČNÍ prosazení jakékoliv umělce na správném místě, jak dobře o tom píše Suzi GABLIK v knize SELHALA MODERNA? Pro mne se tu neukazuje hodnota umění, ale hodnota teorie umění, ta schvaluje jakékoliv násobení účinku díla na diváka, nejlépe ŠOKEM A PROVOKACÍ. Slaví tu přirozeně obrovský úspěch Duchampova velká výstava. Neuvěřitelné se stalo proveditelným: kdysi vystavená záchodová mísa je tu dnes pozlacená a šestkrát opakovaná!! Tomu se teoretici obdivují jako novému způsobu! Nejstrašnější, aţ hrůzný dojem ve mně způsobilo rozpůlení zvířat a jejich vystavení v lihu v průhledné velikánské vitríně. Divák prochází mezi dvěma polovinami rozpůlené krávy a pak mezi dvěma polovinami telátka, uzavřenými ve skleněných hranolech jako v akváriu. Název „Matka a dítě“ je neuvěřitelně krutou a sadistickou persifláţí. Nemohu vůbec pochopit, jak někdo můţe takto zrůdně myslet a jak vůbec můţe celá skupina vysokoškolsky vzdělaných lidí takové věci teoreticky obhájit a dát ke vnímání bezbranné veřejnosti!!! A ještě o tom psát!! Je-li toto výplod západní civilizace, tedy není o co stát. Divák sice baţí po nových a nových záţitcích, po nečekaných a neobvyklých smyslových sensacích, - ale proč musí být vtěleny do kruté a odporné formy? Civilizace se tedy hodně negativně podepisuje na sféře umění, je to patrné jiţ po léta v rostoucím mnoţství výtvarných projevů, které holdují ošklivosti, vzbuzují hnus a v divákovi pohrdání umělcem, a také nedůvěru k současnému umění vůbec. - - Je tedy zvláštní a podivné, jak nikoho nenapadlo popsat a odhalit tento povlovný skluz evropského uměleckého myšlení a cítění do oblastí pěstování nejniţších pudů v člověku a nejsurovějších smyslových vjemů, často do naturalistických reportáţí o bědách tvrdé sociální reality. Takové výtvory se ocitají ve sférách psychologie, sociologie, fyziologie, neznatelně přecházejí do psychoterapie a stávají se prokazatelně patologickými. Připomínají všechny tragedie, bezpráví, masové vraţdy, genocidy, koncentrační tábory, všechno zlo, které člověk napáchal na svém bliţním. Ale komu to vrývají zpět do paměti?? Ti, kteří to způsobili, na výstavy přeci nechodí!!!!. Vnímání a cítění mnoha tvůrců, dnes ţijících na této planetě, je rozbolestněné a hodně deformované - tak se to jeví na přehlídkách v Kasselu i v Benátkách. I kdyţ pouţívají technických zázraků a materiálových fines, je potřeba vrátit vědomí k novozákonní otázce: „Co platno člověku, kdyby celý svět získal, na své duši však škodu utrpěl?“ MYSLÍM, ŢE JEŠTĚ POŘÁD ŢIJE DOST DUŠÍ, KTERÉ CÍTÍ JINAK. ------------Před výstavou NADĚJE V JEMNOU VĚC, červenec 1993 Sobota - neděle v mém malém ateliéru v Olomouci - Neředíně. - - - Slunné dny, pracuji na průsvitných velkých kresbách na mikrotenu, na průchozích objektech, na „meditační cele“. Dala jsem si na to Udělat konstrukce z tyčí a natřela 131
je na bílo - vznikly průchozí hranoly z ţelezné tyčoviny, vyšší neţ člověk, takţe se můţe postava do vymezeného prostoru schovat. - Větší celu se podařilo Udělat za den, menší bude jiná, moţná, ţe bude mít boční stěny jen bílé. Jak stojí v noci u dveří, vypadají, jakoby uchovávaly cosi ţivého, co tady hlídá a čeká. Samozřejmě, jako vţdy mám při práci stálé pochybnosti, zda to je dost dobré, ale kdyţ si připomenu, ţe jde vlastně o hru s přeludnou skutečností, s iluzí, Májou, ţe to přichází a opět odchází, pak zase nastane zářivý klid. - - - - Pokládám pro sebe za velké štěstí, ţe nepatřím do falangy velkých známých umělců. Podařilo se mi díky určitým ţivotním okolnostem skrýt se před pozorností publika i teoretiků do doţivotní izolace, abych měla dost klidu a soustředění. To mi zaručilo naprostou vnitřní svobodu na mnoho let. Mohu čerpat jen z vlastní přímé zkušenosti, nerušeně sledovat proud, který pramení uvnitř mého myšlení, aniţ jsem vázána na myšlenky jiných, na výstavní termíny skupin, na čerstvé rady teoretiků, jak se má tvořit a co právě teď je in… Mohu dokonce všeho nechat a odejít úplně jinam. A právě moje svoboda volby je v tom, ţe vědomě obětuji čas studentům, aniţ bych chtěla nějakou odměnu či náhradu. Snaţím se seč mohu realizovat „péči o duši“, uţít všech zkušeností, roků vnitřní práce, překonávání překáţek, studia. -----------6 / 7 / 1993 večer v rozhlase k výročí upálení Mistra Jana Husa: JAKÁ BYLA A JE ÚLOHA UNIVERZIT: MAJÍ BÝT STRÁŢCEM DUCHOVNÍCH HODNOT, STRÁŢCEM PRAVDY, DRŢITELEM POZNÁNÍ, KRITIKEM POKLESLÉ MORÁLKY V CÍRKVÍCH I VE MĚSTECH. - Hus chtěl národ vnitřně obnovit…hnacím motorem mu bylo SVĚDOMÍ také církevní a konfesní svědomí… Deklarace o náboţenské svobodě a svobodě svědomí byla zmíněna na II. vatikánském koncilu, právě kardinálem beranem… Podílet se na stálé mravní vnitřní obrodě - na tom se mŧţeme shodnout přes hranice konfesí a tradic všichni na této planetě… a to mne v předvečer mé výstavy silně oslovilo!! ------------VÝSTAVA: 7 / 7 - 29 / 8 / 1993 NADĚJE V JEMNOU VĚC, cyklus Zahalené kresby, Galerie Aura, Olomouc Jako vţdy několik dnů instalace. Krásný a členitý středověký prostor, v centru města, klenutý, s třemi místnostmi a výklenky. Dovolil mi vše, co jsem potřebovala. Zavěšené vícevrstvé kresby na mikrotenu, celofánu, igelitu se neviditelným vánkem daly lehce otevírat a zavírat, měkce se pohybovaly a povlávaly. Do rohu první největší místnosti jsem skryla magnetofon a dala hrát jakousi hudbu sfér, kterou pak paní galeristka pouštěla, kdyţ přišli návštěvníci. - Na zahájení bylo asi 80 lidí, skoro všichni z katedry a naši studenti. Představila jsem zcela nové věci. - Cítila jsem, ţe diváky musím nějak navést ke vnímání svého proţitku, aby se nebáli dotýkat se kreseb a objektů. Pověsila jsem při vstupu do výstavy text: „Zahalené kresby jsou prŧsvitné, prŧhledné, prostorové. Zvou návštěvníky ke spoluúčasti. Mŧţete jimi listovat, rozkládat je a skládat, mŧţete do nich vstupovat, 132
zahalovat se, odkrývat spodní vrstvy. Jsou prŧchozí, také ale pomíjivé jako MÁJÁ, JSOU TO LAPAČE SVĚTLA, SÍTĚ K ZACHYCENÍ JEHO PAPRSKŦ… POUŢIJTE JICH, PROSÍM!“ Krajské noviny v kulturní rubrice napsaly: …“ Vše, co pro tuto výstavní síň D. Puchnarová učinila, bylo tvořeno pro světlo, pro jeho vnímání, modelování, transformaci a násobení. V galerii Aura jsou spíše objekty neţ obrazy a jako s objekty má s nimi divák zacházet, …pozorně výstavou procházet a vnímat světlo. Hru světla, toky světla, koncentraci světla, rozptyl světla…“
30 / 7 / 1993 Z dopisu redaktorovi Hanáckých novin: „Váš článek o mé výstavě je citlivě psán, všímá si i duchovní energie, a hudby. O názvu výstavy NADĚJE V JEMNOU VĚC: je v něm skryta podpora humánních pozitivních tendencí v kultuře, politice, ve vztazích mezi národy. Je to citát jedné věty Václava Havla. Jsem ráda, ţe se výstava prodlouţila do konce srpna a navrhuji, zda byste se mnou nechtěl Udělat pro noviny rozhovor. Mohli bychom se dotknout současných problémŧ, např. kvalit dováţené kultury ze zahraničí, kterou přebíráme často velmi nekriticky - nebo moţností duchovního rozvoje dnešních mladých lidí, pŧsobení pedagogŧ v tom směru, současných tendencí umělecké výchovy. Myslím, ţe takový rozhovor by byl dobrou informací pro studenty. K tomu mohu přidat nějaké zajímavosti z mé biografie: Např. v r. 1977 jsem byla mezi prvními signatáři Charty 77, pak následovala léta sledování od StB a stálá šikana ze strany vedení SČSVU, znemoţnění mé pedagogické a veřejné činnosti a cest do zahraničí. Moţná, ţe by veřejnost zajímalo to, ţe jsem za poslední dva roky vedla pět letních výtvarných táborŧ TALENT ATELIÉR pro děti… a ţe o experimentálních metodách na výtvarně hrových táborech byla natočen film, který získal na festivalu AMO v Kroměříţi první cenu? Je dobré, ţe jste přijali mŧj článek o nekvalitních praţských výstavách KRÁL NEMÁ NOVÉ ŠATY, - - fotografie k tomu nemám… Z Dobřichovic u Prahy zdraví d. P. - - - - - - - 8 / 8 / 1993 Dopis od PhDr. Mahuleny Nešlehové Váţená a milá paní dano Puchnarová, čas sice uplynul do chvíle, kdy jsem se s vámi domlouvala na návštěvě vašeho ateliéru. Mŧj zájem o vaše práce z přelomu 50. a počátku 60. let stále trvá. Protoţe se do české abstrakce pouštím znovu, abych ji dotáhla do kniţní podoby, velice ráda bych se k vám vypravila …mŧj návrh: cestu k vám bych uskutečnila na začátku září, pokud vám to vyhovuje. Těším se na váš list. Přejeme vám s Pavlem, který Vás na dálku pozdravuje - pěkné letní dny, pohodu a čas na práci. - Připisuji naše telefonní čísla, od 15 / 8 Budeme na Šumavě, vracíme se 31 / 8. Srdečně Mahulena Nešlehová Naše setkání se uskutečnilo v Dobřichovicích. Mám Dr. Nešlehovou na fotografii, jak 133
si vybírá grafické listy ke své Budoucí knize, jedinečné obrovské studii o pojetí českého informelu 50. a první poloviny 60. let 20. století. Knihu nazvala POSELSTVÍ JINÉHO VÝRAZU a pracovala na ní 3 roky - do r. 1997, kdy tato neocenitelná kniha byla skvěle vydána v Praze. Pro mne je to úctyhodný odborný syntetický pohled na celý vývoj nepředmětného umění u nás, který autorka poprvé zasazuje do mezinárodních souvislostí. Mne chytily za srdce pečlivě vypracované exkurzy o některých umělcích, detaily o jejich pracovních postupech, jejich vyznání, teorie nebo i verše. První vědecká práce o dobách našeho mládí našla sponzory, hlavně Ministerstvo kultury, s podporou jeho grantu mohla být kniha výborně vybavena mnoţstvím barevných reprodukcí. S Pavlem Nešlehou jsme byli kamarádi, jezdila jsem na všechny jeho vernisáţe. ----------Mám však tajemství: byla jsem velmi ráda, ţe se o mé práci M. Nešlehová v knize nezmiňuje nijak obšírně, - i kdyţ je tam řada reprodukcí mých věcí - neboť pro mne to byla etapa rozjezdová a celý ten katastrofický nádech doby ve mně zanechal dojem, ţe sice seismograficky reaguji na to, co se s námi děje, ale ţe to není ten můj vlastní výtvarný výraz, ten správný hlas mé duše či našich duší. - Totiţ pomyslím - li na to, jak bych byla malovala, kdybychom necítili ten tvrdý nátlak reţimu… -----------Před mou stáţí v Polsku bylo třeba zařídit mnoho věcí na katedře, hlavně suplování mé výuky a dobrý chod Galerie Půda. Tam se plánuje výstava studentů ateliéru prof. Adély Matasové, VŠUP, mé dávné spoluţačky na AVU. - - Naše teoretička umění a vedoucí katedry mne pověřila nákupem cizojazyčných knih o umění ve speciální prodejně v Praze. Vybírala jsem je celý den v nejlepším praţském knihkupectví, pak jsem obcházela praţské galerie a vybírala časopisy a katalogy. Byly to samé vynikající moderní publikace a monografie, které se daly skvěle vyuţít pro výuku i pro studium, pro přípravu diplomových prací a byly v univerzitní studovně u knihovny k dispozici - nákup byl celkem za 60 tisíc korun! ---------Srpen 1993: Při jednání na Vlastivědném muzeu v Olomouci o mé výstavě jsem na jejich ţádost pro budoucí výstavní program doporučila výstavy prof. A. Matasové, ak. mal. L. Přibyla a ak. mal. J. Severové jako retrospektivy generace 60. let, navrhla jsem poţádat o záštitu rektora uP a uspořádat v posluchárně univerzity s těmi umělci přednášky, kde by mohli uţít i projekce. Samozřejmě, ţe by byl dobrý i takový program v sále muzea pro veřejnost. Doporučovala jsem poradu teoretika dr Kříţe. -----------------STUDIJNÍ STÁŢ NA AKADEMII UMĚNÍ V KRAKOVĚ, LISTOPAD 1993 Bylo o mne výborně postaráno, denní plány jsem měla nabité, i večery, získala jsem spoustu informací i nových přátel. Překvapila mne velikost a rozsáhlost vysoké školy, kde se moje stáţ odbývala. Měla tehdy sedm budov, kaţdá z nich byla podobná nebo i větší, neţ je budova VŠUP v Praze. Ateliéry moderně zařízené, hlavně na designu, tam se pracovalo s počítači často. Profesoři i asistenti mne přijímali velmi srdečně, ukazovali vše, co reprezentovalo jejich metody výuky nejlépe, diplomní práce studentů nevyjímaje. Stáli o to, abych je navštívila v jejich 134
ateliérech, věnovali mi katalogy ze svých výstav, publikace o práci se studenty, plakáty, fotografie. Sama jsem také hodně fotografovala. Viděla jsem mnoho galerií, soukromých i státních, avantgardních i konzervativních, studovala jsem v knihovně Akademie. Mohla jsem poznat styl ţivota, kultury a umění tohoto velkého národa, který netrpěl nikdy odříznutím od světové duchovní tradice a moderního umění, jako tomu bylo u nás po r. 1948. - Při návštěvách škol a ateliérů mne doprovázela česká studentka ze 4. ročníku grafiky, byla mou tlumočnicí i sekretářkou. ----------------Dopis redakci časopisu Ateliér, Praha: Váţení, dovoluji si vznést dotaz, zda byste měli zájem o zprávu z mého studijního pobytu při ASP (Akademie Sztuk Pieknych) v KRAKOVĚ, POLSKO. Chtěla bych shrnout zkušenosti a poznatky o současném uměleckém ţivotě v Krakově a současné umělecké výchově. Mŧj projekt byl přijat polským ministerstvem pro vzdělání a naším ministerstvem školství, cílem projektu bylo studium současného polského umění a nových forem umělecké výchovy. ASP dostala na mŧj projekt grant, z něhoţ jsem hradila všechny náklady. Navštívila jsme mnoho významných umělcŧ starší i mladší generace, poznala jsem zakladatele krakovské výtvarné avantgardy, kteří dlouhodobě učí na ASP: rektor prof. W. Kunz, prof. J. Tarabula, prof. D. Urbanowicz, prof. J. Kraupe - Swiderska, prof. J. Nowosielski, prof. F. Bunsch, prof. J. Pamula, prof. A. Pietsch, prof. H. Gaj, prof. J. Porczak, prof. F. Kwieceń, prof. A. Wsiolkowski, prof. M. Brincken, prof. T. Orbitowski, asistent Salaj, prof. J. Bereś. Celý měsíc jsem mohla studovat strukturu a výuku této obrovské školy, která má 7 fakult v 7 Budovách, kaţdá větší neţ naše AVU nebo VŠUP. Studovala jsem rŧzné pedagogické metody, viděla jsem desítky videofilmŧ o práci se studenty a experimentech v nejzajímavějších ateliérech, z nichţ některé jsou hodně samostatné a pěstují dlouhá léta kontakty se zahraničím. S ţivým zájmem jsem sledovala studentské prostředí a jejich ideály a postoje ke studiu a k ţivotu, měla jsem k tomu denně příleţitost ve studentském Domově ASP, kde jsem byla ubytována. Ze soukromých galerií byla nejzajímavější galerie konceptuálního umění Marie Potocké, která mi byla doporučena jiţ známými u nás v Čechách. Paní Potocká je šlechtična a má v galerii i slušné muzeum současných konceptuálních tendencí ve světě a spoustu katalogŧ a časopisŧ z celého světa. Minulý rok uspořádala výstavu M. Kníţáka. - Zajímavou galerii Zderzak vede dcera známého malíře prof. Tarabuly, teoretička umění. Velmi prŧrazný je galerista Sternach, který vedl první uměleckou aukci v sálech domu výtvarných umělcŧ BWA zrovna v době mé stáţe a elegantně z toho Udělal skandál. S některými umělci z ASP Krakov jsem navázala přátelské kontakty, mají zájem o spolupráci s katedrou výtvarné výchovy na univerzitě v Olomouci. - Snaţila jsem se porozumět duchovní atmosféře Krakova, individuálním mytologiím, viděla jsem řadu vernisáţí, performance, literární večírky, studentské kabarety, ale i posvátná místa, starou ţidovskou čtvrť, chrámy a trţnice. V tomto světě kontinuita nebyla násilně přerušena, jako u nás, Udrţování všech tradic vedlo v uměleckém světě k bohaté pluralitě, která je kreativitě vţdy otevřena. Lidé jsou tu zvyklí na rŧzné rozpory, např. ve vedení ASP názorový boj mezi 135
konzervativní skupinou „kapistŧ“ a mezi progresivními avantgardisty trvá jiţ léta. Asistenty tu dělají energičtí mladí lidé, kteří si vybudovali vlastní ateliéry a vystavují stále v zahraničí. K postihnutí bohatství současné umělecké kultury v Krakově Bude třeba popsat podrobněji autentické názory některých umělcŧ, zvláštní pozornost bych ráda věnovala moderním trendŧm výchovy mladých výtvarníkŧ, jak se praktikují řadu let na některých progresivních fakultách ASP a osobnostem vybraných učitelŧ. Jako doprovodný ilustrační materiál mám fotografie, katalogy, barevnou dokumentaci některých diplomních prací. Prosím, sdělte mi, zda byste měli o takovou zprávu zájem… S pozdravy D. P. Ale zájem nebyl. Škoda. Domnívala jsem se, ţe kontakty s polskými umělci a Akademií navedoui některé mladé lidi ke studiu v Krakově, ţe ty nové metody se rozšíří, ţe informace vyvolají spolupráci, ale asi není pro nikoho přitaţlivé starat se o vedlejší stát a jeho kulturu doopravdy. -----------------O STÁŢI V KRAKOVĚ - LISTOPAD 1993 Z dopisu básníkovi a nakladateli J. Fričovi ve Vranově: Váţený příteli, …… při nedávném studijním pobytu v Krakově jsem zaţila mnoţství duchovních podnětŧ, které spoluvytvářejí onu tajemnou a mystickou atmosféru, jeţ činí Krakov tak přitaţlivým a tak podobným Olomouci. Napadlo mne, ţe umělecká situace v zemi nám blízké, ale větší a velkorysejší, by mohla být zajímavá i pro čtenáře…. Ve studii, kterou bych napsala. bych se chtěla zabývat i novými filozofickými a duchovními vlivy, čitelnými v umělecké atmosféře Krakova. Ráda bych se zmínila o filozofujícím malíři a řeholníku J. Nowosielskim, jehoţ duchovní síla se stala v Polsku jiţ před lety symbolem neohroţeného a statečného uměleckého postoje. Seznámila jsem se s ním na ASP (Akademie Sztuk Pieknych), kde vedl ateliér malby. Jako mladý člověk se stal členem pravoslavného mnišského řádu a jeho kniha právě v době mého pobytu vyšla. Při našem rozhovoru mi dal i poselství pro naše studenty umění. - Zajímavé by bylo i vyprávění o návštěvách ateliérŧ řady profesorŧ, malířŧ, sochařŧ, grafikŧ, o neobvyklých diplomních pracech studentŧ, o galeriích v palácích, krámcích i v podzemí Krakova. Malířka a učitelka na pedagogické fakultě, jejíţ manţel malíř je děkanem fakulty malby na ASP, mne zavezla na okraj Krakova do ţenského kláštera, kde mají pověstný vizionářský obraz Krista. O tom jsem četla v 80. letech v ilegálně propašovaném ţivotopisu sestry Faustiny, vydaném v Římě. Netušila jsem, ţe se jednou dostanu do místa, kde ţila a dělala ty nejhrubší práce chudá nevzdělaná dívka, které se začal zjevovat Kristus a přál si, aby dala namalovat jeho obraz, jak z jeho prsou tryskají dva paprsky světla, jeden bílý a jeden červený. - To také patří k současnému Polsku. Protoţe jsem chtěla poznat vnitřní skrytou duši města, zabývala jsem se i záhadou Wavelu, posvátnými legendami a bádáním o tzv. Wavelských kamenech. Nejnovější kníţku o tom napsal shodou okolností ţijící krakovský výtvarník, grafik a asistent na ASP! Kameny jsou zazděny v jedné kapli a denně v létě v zimě tam u zdi stojí lidé, 136
kteří z nich přijímají energii. Kdyţ jsem se pohybovala v grafické škole prof. Pietsche, zakladatele mezinárodního bIENNALE GRAFIKY KRAKOV, pozvali mne on a jeho studenti do tradičního studentského kabaretu, který dělají mnoho let v jednom krakovském podzemním baru. Byl to cihlami klenutý sklep, jakých je tam desítky proměněno na restaurace, kavárny nebo knihkupectví a galerie. Byl k prasknutí naplněn lidmi aţ po schodiště, sotva jsem tam našla malé místečko na dřevěném schŧdku, začal studentský program, plný naráţek a vtipŧ na současné situace v politice, gejzír fantazie, sarkasmu, recese, písniček a příjemných melodií. Tady v Polsku mnoho umělcŧ vţdy spolupracovalo s katolickou církví a nikdy za to v socialismu netrpěli, ba naopak. Pořádají se tu sympozia teologŧ a umělcŧ, kde se jasně a kriticky probírá současný křesťanský názor na umění, vystupují v diskusi i profesoři ASP. Dostala jsem sborník z jednoho takovéhp sympozia SACRUM I SZTUKA, nebylo by na škodu něco přeloţit. Moţná, ţe by to mohlo vyvolat podobnou aktivitu i u nás…?? Mám také hodně materiálŧ, např. z diplomních obhajob letošních absolventŧ ASP k pojednání o duchovních aspektech umělecké výchovy v Polsku, coţ by mohlo inspirovat nejen naše učitele, ale i studenty. Myslím, ţe jako nakladatele by Vás mohla zajímat písmová tvorba mého bývalého nejlepšího ţáka Františka Štorma, který vystudoval obor typografie, písma a plakátu u prof. Solpery a stal se jeho asistentem na VŠUP. Je nejen schopný typograf, ale i grafik - umělec. Vytvořil řadu fantazijních doprovodŧ ke knihám typu románŧ Lad. Klímy, S. Lupina aj. v dobrých akvatintách a dřevorytech, spolupracuje s časopisy a s nakladatelstvím Prostor. - Připravovala jsem jej v kresbě před přijímacími zkouškami na VŠUP - tehdy tam nesl v deskách stovky kreseb, studií a skic, kromě toho šest velkých návrhŧ nových abeced a řezŧ písma, které sám vymyslel a tuší nakreslil. Profesor tehdy hodnotil jeho práci jako mimořádnou, neboť podobná písma podle jeho slov tvoří jeho studenti aţ v posledním roce studia, a to jen někteří. Fr. Štorm je člověk skromný, sám by Vám nenapsal. Rád by našel nakladatelství, které dbá více na uměleckou stránku, neţ na komerci. - Máte-li zájem o spolupráci s ním, adresa i telefon jsou v přiloţeném vzorníku jeho abeced. On by vám jistě zaslal své vydané kníţky na ukázku, kdybyste si to přál…. Doufám, ţe něco z těch podnětŧ vyuţijete k prospěchu vaší obětavé činnosti Srdečně zdraví d. Puchnarová Dobřichovice 30. 12. 1993 --------------Svět polského umění je daleko jiný neţ u nás - otevřený, upřímný, srdečný, humorný, velkorysý! Je dobře informovaný a svobodný. V době totality u nás byli soudruzi u nich v Polsku toho názoru, ţe ţádné umění nemůţe poškodit stát. O častých zahraničních kontaktech umělců věděli, ale nezamezovali jim jako u nás, naopak, byla to vítaná reprezentace kultury a zdroj příjmů. Překvapila mne čirá skromnost těch nejznámějších umělců a krásné vztahy mezi učiteli a studenty, radostná spolupráce mezi nimi. Nové poznání: Měla jsem moţnost si v Krakově koupit nejen dobré anglické barvy, ale i skvělé 137
knihy, které u nás nevyšly. Nejvíce ze všech mne zaujala průkopnická práce paní Renée Weber HLEDÁNÍ JEDNOTY (vyd. v Anglii 1986, ve Varšavě 1990). Paní Weber objela významné vědce a duchovní osobnosti a natáčela s nimi rozhovory na témata vztahů mezi vědou a mysticismem dnešní doby. Z fyziků a filozofů to byli david Bohm (Řád ukrytý a řád super - skrytý), Rupert ShelDrake (Morfogenetické pole), Ilja Prigoţin (nové očarování světem) a Stephen HawkIng Duchovní osobnosti tu představovali Jeho Svatost dalajlama (Soucit = pole prázdnoty), Otec Bede Griffiths (Svatá prostota = Styl mUdr.ce), Krišnamurti (Naše svoboda). K tomu byl přidán rozhovor J. S. Dalajlamy a davida Bohma (Hmota subtilní, hmota gesta). To vše mne bytostně zaujalo a četla jsem to polsky, přesto rozuměla. Tato jména jsem samozřejmě znala a sympatizovala jsem vřele s autorkou paní R. Weber, která prohlásila, ţe sjednocení vědy a mystiky se stalo vedoucím motivem jejího ţivota!!! Tento soubor ţivých názorů dnešních světových osobností byl pro mne ţivotně důleţitý, byla jsem pevně přesvědčena, ţe kaţdý umělec je vnitřně napojen na veliké pole společného vědomí jako tito vědci, ţe to je základ vší inspirace dnes a v Budoucnosti, v nově otevřeném prostoru svobody. Nadchla mne debata mezi ShelDrakem a Bohmem na témata: CO JE HMOTA? Co je POLE? Co je smysl? Jejich vzájemné relace? Oba vědci říkají, ţe hmota je ţivá, vědomá, vědomý vesmír s vnitřním smyslem je jádrem myšlení u lamy Govindy, dalajlamy, otce Griffitha, podobně chápe kosmologii Prigoţin, Bohm, ShelDrake. - Bohm říká, ţe oblast duchovní a fyzická se celkově liší, ale jsou jakýmsi způsobem vázány, nejsou ve skutečnosti odděleny. Podle něj myšlenka je neurofyziologickou aktivitou. - Hovořili o prázdnotě, o mysticismu - to, co je ukryté, o průzračnosti a zatemnění. Hluboce mne oslovila jejich IDEA SVĚTLA A HMOTY: “ HMOTA JE TEDY JAKOBY KONDENSOVANÝM SVĚTLEM“ to řekl Bohm - a mně se to jevilo jako definice mých průsvitných velkoformátových vrstvených kreseb, na nichţ jsem začala pracovat od přestěhování naší katedry do Zbrojnice. Uhranuly mne i další jeho věty, zněly jako vnitřní zákon: „CELÝ VESMÍR JE SVINUT VE SVĚTLE… Pomocí světla se vesmír rozvíjí sám v sobě, je to skutečnost, hlavně pro fyziku. SVĚTLO JE ENERGIE A TAKÉ INFORMACE., JE TO TRESŤ, FORMA I STRUKTURA, JE POTENCIÁLEM VŠEHO…“ Tady někde konečně nalézám kořeny mého dlouhodobého zaujetí SVĚTLEM, které se vyvíjí řadu let a domnívám se, ţe zatím vyvrcholilo v cyklu průsvitných vrstvených litografií, tištěných čistými barvami na pauzovací papír, adjustovaných v plexisklech. Důleţité bylo zavěšení těchto věcí před zdroj světla, nejlépe slunečního, pak se barvy rozzářily… -----------Vlivy mé cesty do Polska byly nejen v základní duchovní inspiraci mých pozdějších vizí a z nich vzniklých nových cyklů, ale i v nové ideji projektu AKTUÁLNÍ VÝUKA UMĚNÍ, který v r. 1994 získal grant Open Society Fund v Sorosově nadaci pro program HESP (Higher Education Support Program). Tento výzkum mne napadl, kdyţ jsem studovala pedagogické metody polských i našich vysokých škol umění. Viděla jsem naprosto originální způsoby práce špičkových umělců se studenty, které se den ode dne proměňovaly tak, jak se ten který student vyvíjel, slyšela jsem rozhovory profesorů s kaţdým studentem zvlášť, 138
vzrušení skupinové debaty, měla jsem moţnost poznat obrovskou zodpovědnost vedoucích ateliérů za své svěřence, obětavost a péči o ně, dokonale nenápadné inspirativní vedení jejich svobodného a samostatného individuálního vývoje, předávání nejlepších zkušeností, rozvíjení fantazie, představivosti a všech skrytých talentů na maximum a ještě k tomu péče o duše studentů, o dobrou informovanost ve všech směrech, kudy se jednotlivě mladí lidé ve svém vývoji ubírají. Tehdy jsem si uvědomila, ţe tyto metody jsou neopakovatelné a ţe je nelze zachytit, ţe úsilí a inspirace mnoha let práce učitelů na rozvoji uměleckého talentu při odchodu absolventů vysoké školy mizí, ţe neexistují ţádná skripta a nemohou být ani napsána. Jedinou moţností, jak alespoň minimum těchto postupů zachovat pro další generace, se mi jevil film, a tedy video. To byla jiţ další etapa mé práce v Budoucích letech. ----------Po návratu z Polska jsem musela odevzdat na zahraniční oddělení Univerzity Palackého obšírnou zprávu, pak ji odeslali na ministerstva - . Udělala jsem o tom jednu besedu na univerzitě, přišli studenti a studentky, z kolegů jen jeden. 1 / 10 / 1993 Chtěla jsem získat podporu na studijní cestu do Indie, a tak jsem poţádala prof. PhDr. Dušana. Zbavitele, předsedu Sdruţení přátel Indie, aby mi laskavě napsal doporučení, protoţe do delhi mne pozvali manţelé Anima a Arun Sen, profesoři psychologie na tamější univerzitě, kteří mne navštívili při projíţdění Evropou v létě v Dobřichovicích. ---------Neustálé existenční starosti mne neopustily ani ve svobodné zemi. O tom např. svědčí můj dopis na ČMVU: Ředitelství Českého muzea výtvarných umění, Husova ul. 3 - 5, Praha 1 Sdělili jste mi, ţe jste zakoupili 4 moje obrazy, coţ mne přirozeně velmi potěšilo, ţe však mŧţete zaplatit aţ v r. 1994. Prosím, abyste se mnou uzavřeli o tom řádnou smlouvu, aby věc byla právně jasná. Zároveň ţádám, abyste přistoupili na úhradu splátkami, neboť velmi potřebuji alespoň menší částku na nejnutnější stavební úpravy mého ateliéru a bytu u Prahy, kam jsem se nedávno přestěhovala. Mám také vyţivovací povinnost k dceři, která ţije u mne a připravuje se k talentovým zkouškám na VŠUP. Navrhuji a prosím o měsíční splátky po 5 000. - Kčs s okamţitou platností, neboť to velice potřebuji. Děkuji a srdečně zdravím Ak. mal. D. Puchnarová, Dobřichovice 10 / 12 / 1993 ----------Na KVV PdF UP OLOMOUC jsme pořádali pro pět kateder výtvarné výchovy z jiných univerzit seminář PROSTOR A BARVA. Zúčastnili se kolegové z Ostravy, Prahy, Brna, Č. Budějovic a Plzně a někteří jejich studenti. K tomu jsme Udělali krásnou společnou výstavu prací studentů, které z těch měst den předem dovezli. 139
Instalovali jsme ve dne i v noci, pak byl program s přednáškami, kde jsem také měla zprávu o mých zkušenostech. -----------Dopis na vedení Katedry výtvarné výchovy PdF UP Olomouc HLÁŠENÍ O ODPRACOVANÝCH HODINÁCH MIMO VÝUKU ZA ZIMNÍ SEMESTR 1993 Večerní akt - kresba a malba: říjen a prosinec celkem …………………. 20 hod / 14 h. výuky, 6 h. organizační práce: jednání s modely, smlouvy s nimi, výkazy jejich činnosti, osob návštěvy / Seminář PROSTOR A BARVA: INSTALACE VÝSTAVY …………… 12 h. Příprava přednášky. …. ………. 3 h. Instalace výstavy na chodbě přes noc … 8 h. Nákup uměleckých zahraničních publikací v Praze pro knihovnu UP za KVV: Prodej zahraniční literatury, Spálená ul, Praha…. . 7 hod. Národní galerie - odbyt publikací, Týnská ul. …. 3 h. ČMVU, Husova 3, Praha ………. ……. . 3 h. Středoevropská galerie, odbyt, Husova ul. ……. . 3h Napsání seznamŧ objednané literatury …………………………………… 3 h. Jednání na ředitelství UP knihovny Olomouc ………………………… 2 h. Cesty do Prahy a zpět 8 h. Celkem jsem ve volném čas odpracovala ……. . . . . . . . . . . . 70 hodin -----------Myslím, ţe kdyby nebylo studentů, stali by se z nás učitelů umění dozajista šikovní úředníci. Jeden čas jsme dostali na kaţdý měsíc formuláře a museli jsme vyplňovat docházku kaţdý den jako ve fabrice. Úředníci se nestarali, jak dobře učíme a co vlastně učíme, jaké máme obtíţe a starosti. Museli mít doloţeno, ţe tam jsme osm hodin denně. My jsme byli zaujati pro svou práci, zároveň ale proti byrokracii. ------------V lednu jsem začala pracovat na své přednášce k habilitaci na AVU - bylo to písemně dohodnuto mezi děkanem pedagogické fakulty a rektorátem AVU. Mám několik témat - nové pojetí kresby, její vnitřní význam, experimenty a metody výuky, pojednání o světle. ----------Dozvěděla jsem se o mezinárodním sympoziu ve Šternberku. Nikoho z výtvarníků jsem tam neznala, oni neznali mne. Přesto jsem jim poslala svůj projekt - návrh INSTALACE NADĚJE V JEMNOU VĚC a dopis, v němţ osvětluji svůj vývoj a své záměry. Nabízela jsem jim i kontakt na mladé umělce z Krakova, kde jsem měla měsíční stáţ. Dopis organizátorŧm MEZINÁRODNÍHO SYMPOZIA ŠTERNBERK, 28. 1. 1994 …. Výzva k účasti na sympoziu mi došla pozdě, neboť do Olomouce dojíţdím z Prahy. Přesto posílám malou přehlídku některých mých konceptŧ. Moje práce se vţdy 140
vztahovala k tomu, co se dálo s naším národem, co se děje s vědomím lidstva na planetě Zemi. V době útlaku reţimem vznikaly mé projekty Pomníky člověka a Vize zničené civilizace, o nich je psáno v katalogu, který vám posílám. Vztahuje se k tomu téţ mŧj vlastní text i moje novoročenka 1977 s reprodukcí fotografiky My Native Land with Monuments… Chtěla bych pro augustiniánský klášter vytvořit OBJEKTY PRO HRY, které vám zasílám v konceptu, nazvaném GAMES ze 70. let - soubor kreseb A4 c. …. Posílám vás sérii menších nových skic k projektu. Chtěla bych Udělat prostorovou instalaci, která by navazovala na mou nedávnou akci v Galerii Aura, kde jsem pracovala s rytmizovanými strukturami linií na prŧsvitných materiálech, kdy hlavní roli hrálo světlo a pohyb vzduchu, který uvedl do pohybu i instalované objekty a tím aktivizoval i diváka. V prostoru zněly zvuky, vydávané pohybem materiálŧ, někdy také hudba. Nyní bych chtěla vytvořit kromě stabilní instalace sérii prŧhledných lehkých objektŧ pro skupinové akce na vernisáţi - HRY S OBJEKTY, JEŢ BY SYMBOLIZOVALY BOJE, NESVÁRY, VŘAVY, ALE I SMÍŘENÍ a RADOST. - TO, CO SE STÁLE DĚJE. mezi lidmi i národy. Pŧvodní scénář vznikl výběrem situací z knihy E. Berneho Jak si lidé hrají a na podněty známé HuizIng.ovy knihy HOMO LUDENS. Objekty by mohly být i jiné, jde jen o princip. Mohla bych vyuţít svého konceptu OBLAKA - NAŠE NEBE, zde rovněţ by to byly lehké přenosné objekty. Návrh instalace NADĚJE V JEMNOU VĚC: Název pochází z projevu V. Havla. Projekt instalace má své filozofické zázemí. Měl by být symbolem duchovní cesty, započaté naší generací před r. 1968. Proto bych v instalaci chtěla zpracovat myšlenku obtíţného pronikání prostorem s překáţkami, kde by dŧleţitou roli hrálo světlo. Určité závěsné objekty z lehkých prŧsvitných materiálŧ, jimiţ Bude moţno procházet, počítají s prouděním vzduchu, který části objektŧ odhaluje a zahaluje. Jejich prosvětlení bude buď přirozené nebo umělé okna nebo elektrické zdroje. V kresbách k projektu je dána i jistá symbolika posvátnosti: objekty jsou brány ke vstupu do svobodného prostoru, některé mohou pŧsobit jako malý chrám, kaple, místo k meditaci na konci cesty, zde by měla znít tichá hudba. V kresbách je dodatek slovního popisu projektu. Je to však jen první orientační záměr. Předpokládám, ţe celý projekt definitivně připravím a zpracuji po zaměření určitého prostoru na místě. Vyhovovala by mi široká chodba v délce 20 - 50 metrŧ, šíře nejméně 3 metry, na trase mŧţe být schodiště, nejlépe výstup do místnosti s okny na závěr. “ (Dopis zůstal bez odezvy.) ----------Březen 1994: výstava ţen v Kutné Hoře Přihlásila jsem se v té době do nového praţského sdruţení malířů, které vedl kolega Náča - prof. Jiří Načeradský. Zde se vytvořila zvláštní sekce, ţeny malířky se daly dohromady a dostaly jsme výstavní termín ve velkých sálech v Kutné Hoře. Tam jsem nainstalovala své velké průsvitné kresby - objekty. Výstava měla název ŢENY Z NS PVU VYSTAVUJÍ, zahajoval ji Jiří Tichý. -------------
141
5 / 4 / 1994 Jiří Tichý, redakce Ateliéru, Praha Váţený příteli, zasílám podle dohody text mé přednášky pro studenty SKRYTÝ SMYSL UMĚNÍ, který - jak jsme o tom mluvili - vychází z amerického katalogu THE SPIRITUAL IN ART - Abstract PaintIng. 1885 - 1985, světová přehlídka v Los Angeles 1986, a to ze studie M. Tuchmanna. - Kdybyste to neuznal za vhodné k publikaci, prosím, pošlete mi to zpět. S úpravami a zkrácením souhlasím. Za vaši obětavou pomoc při instalaci bych vám ráda věnovala nějakou grafiku. Přikládám katalogy, podle nich byste si mohl vybrat, z kterého cyklu by ta grafika měla být. Ten čtvercový katalog z Č. Budějovic je z mé první slušné výstavy v ČSR měla být v prosinci 1989, ale přenechala jsem rezervovaný termín fotodokumentaci listopadových Událostí v Praze. V katalogu je mŧj text, psaný ještě v listopadu 1989. Prosím, sdělte mi, zda někdo dělal na výstavě ţen v Kutné Hoře fotodokumentaci zaplatila bych ráda za kopie pro mne. Dana Puchnarová, KVV PDF UP Olomouc ------------Z rektorátu univerzity Docházely na katedru pravidelně informace o zahraniční spolupráci, o moţnostech studia a stáţí, a také o vypisovaných grantech v určitých institucích. Tak jsem se seznámila se Sorosovou nadací a navázalo kontakty s českými pracovníky Open Society Fund a Soros Center of Art. Podle určitých podmínek jsem začala vypracovávat první záměry projektu AKTUÁLNÍ VÝUKY UMĚNÍ, ale kromě toho jsem cítila potřebu společné výstavy umělců k závaţným problémům lidstva. Napsala jsem o tom řediteli Sorosova centra současného umění v Praze: PhDr. L. Hlaváček, ředitel SCSU Praha Váţený pane, podle statutu SCSU mŧţe umělec dát námět pro téma výstavy. Proto se dovoluji přihlásit s myšlenkou, na které po léta pracuji. Byla komunistickými bossy Svazu umělcŧ odsouzena jako nepřípustná, neboť „to nikdo nedělá. “ Jedná se o myšlenku výtvarného šíření humanity, protestu proti násilí, proti tvrdé diktatuře moci, o myšlenku záchrany naší planety před ekologickými katastrofami, obrany před deformací psychickou i morální. Mnozí naši umělci / vynikající díla a akce Slovákŧ / se k tomu svým dílem vyslovili, ale nebylo to shromáţděno do jednoho silného proudu, který by sjednocoval podobné výtvarné projevy. Mohla by to být později i mezinárodní aktivita. Myslím, ţe to je globální celosvětový otazník existence lidstva. Domnívám se, ţe taková idea je v souladu s celým programem SCVU, a jistě je vám známo, ţe řadu let se takovými myšlenkami zabývalo mnoho západních myslitelŧ. U nás by taková koncepce mohla vyvolat zájem filozofŧ, politikŧ, sociologŧ. Výstava by mohla být spojena se sympoziem na taková témata. - Umělci by měli být vyzýváni k účasti a organizátoři by mohli při vytváření podmínek účasti stanovit velmi široké hranice co do obsahu: od protestŧ aţ po ukázání nových perspektiv cesty lidstva, s poukazy na objevy či myšlenky významných filozofŧ a vědcŧ. Je to tedy téma konceptuální, také politické a sociální. Domnívám se, ţe SCSU nesleduje vŧbec komerční účely, ţe pracuje pro uznání společenské dŧleţitosti umění a ţe má velké moţnosti mezinárodní spolupráce. 142
Věřím, ţe tyto ideje byste mohli rozpracovat daleko lépe, neţ jsem je naznačila. ……… S pozdravy ak. mal. D. Puchnarová, odb. as. Dobřichovice, 10. 4. 1994
AUTOBIOGRAFIE V. - POSLEDNÍ ČÁST Jaro 1994: Před habilitačním řízením jsem dostala z AVU doporučení zpracovat odevzdané texty jako přednášku na jedno téma. Uváţila jsem, co je v této době důleţité a co mne vůbec nejvíce zajímá a přitahuje uţ asi třicet let. Napsala jsem hodně obsaţný text o duchovním smyslu umění 20. století, který se opíral hlavně o výzkumy světových teoretiků. Vyuţila jsme k tomu katalog přehlídky abstraktního umění ve světě od r. 1886 do r. 1986 THE SPIRITUAL IN ART, jehoţ texty jsme s matkou překládaly. Ze začátku jsem psala o souvislostech se záměry naší generace a o mé vlastní práci. Bylo to pro mne vzrušující objevování a byla jsem přesvědčena, ţe u nás nikdo nic podobného nezkoumal. Můj text, nazvaný SKRYTÝ SMYSL UMĚNÍ 20. STOLETÍ, byl přijat a habilitační řízení zahájeno. --------------23. 4. - 2. 5. 1994 cesta dO ITÁLIE s katedrou, autobusem, tentokrát zaměřená na etruskou kulturu a městečka podél pobřeţí - samá Castella ze středověku. Vstoupili jsem do hrobek etruských aristokratů na vršku za Tarquinií, viděli tisíce kusů etruské keramiky v muzeu, další dny jsme věnovali Římu. Nejprve Chrám sv. Petra, jedno z hlavních míst světa: nelíbil se mi pro obrovské bombastické rozměry, neúměrné člověku. Zklamalo mne i to, ţe na kaţdém oltáři byla přezvětšená, jakoby nafouknutá socha nějakého papeţe. Cítila jsem z toho jen triumf moci. Pak umělecké sbírky Vatikánu: přes hodinu jsme stáli ve frontě lidí v pětistupu, ta se vinula kolem neobyčejně silných a velmi vysokých hradeb Vatikánu. Měla jsem dost času na to, abych si ty obrovské zdi prohlédla a mnoho věcí si uvědomila. Pochopila jsem, ţe tato okázalá fortifikace reprezentuje všemocnou a svatou církev katolickou zvláště trefně: tady na ulicích Říma odděluje naprosto jasně církevní stát od malých lidských ţivotů. Pro mne takové jednání katolické hierarchie se dá chápat jako dědičná megalománie, neboť rovněţ demonstrací moci a nadto ještě světské nádhery jsou veškeré umělecké poklady Vatikánu. Kdo vysvětlí všem milionům věřících, jak je moţné, ţe „chudobná církev Kristova“ vlastní největší a nejDraţší umělecké sbírky světa, ţe má nejpřepychovější paláce a je obehnána vůči světu kolosální hradební zdí, tvořící z ní nedobytnou pevnost? Proč si mají obrovské davy lidí vůbec prohlíţet tisíce Drahých předmětů? Kolik lidí by bylo oblečeno a nasyceno za jeden obraz nebo za jednu antickou hlavu z vatikánské sbírky!!! Kolik nemocnic v Africe, Thajsku, v Malajsii by bylo postaveno, 143
kolik polí obděláno, kolik zaloţeno škol za toto veliké, přepychové a do očí bijící bohatství, jeţ se škodolibě vysmívá Kristovu učení!!! Kostel IL´ JESU, o němţ jsme se učili jako o základu barokního stylu, má ohromující, závratně velké rozměry. Pak Kapitol, španělské schody, fontány. Další římské kostely - Sta Maria Maggiore, S. Pietro in Vincoli - tam Michelangelův Mojţíš vyzařuje silnou energii, viděla jsem jej poprvé, zrovna tak i jeho mystické fresky v Sixtinské kapli. Pravdou je, ţe zamyšlení u jeho děl je nemoţné - v obou případech tomu vadí davy lidí. V Sixtinské kapli dokonce zřízenec musel zjednávat ticho mezi křičícími tisíci návštěvníky z celého světa. Tam jsem byla jako na mučidlech - nesnáším vůbec hluk a křik. Jak vzdáleno je to náboţenskému ţivotu! Neţ jsem šla do Sixtiny, představovala jsem si samozřejmě ten prostor, naplněný starou církevní hudbou, gregoriánskými chorály nebo skladbami J. S. Bacha, Mozarta, Vivaldiho. Mohla to být i reprodukovaná hudba, ta není drahá, to by si jistě tak bohatá církev mohla dovolit. Ale místo toho jsem se musela prodírat masou cizinců, kteří na sebe neustále mluvili, a protoţe se špatně slyšeli, museli křičet. Tak jedno z nejposvátnějších míst na světě bylo naplněno řevem! - a nic nepomohlo vystoupení olivrejovaného vatikánského zaměstnance, za dvě minuty utišený dav začal zase bublat a brzy se ty zvuky slily zase v burácení křiku. Bylo to přímo ostudné. jak nekulturně a komerčně vedení vatikánských sbírek postupuje. U nás v galeriích ani v kostelech by se to nemohlo stát! Viděli jsme v Římě ještě tři baziliky, vesměs s krásnými mozaikami ze 4. století, vraceli jsme se pak přes kopcovité Toskánsko s nádhernými hrady a městečky na skalách: Orvieto, Arezzo, Valdarno, tisíce vil, cypřiše, pinie, klesání z Apenin do níţiny Pádu, Florencie, Bologna, Ferrara, Padova a domů. VELKÉ ZKLAMÁNÍ: V ŘÍMĚ NA HLAVNÍCH TŘÍDÁCH NENÍ ANI JEDNA MALÁ SOUKROMÁ GALERIE SOUČASNÉHO UMĚNÍ!! ---------------9. - 13. 5. 1994 JESENÍKY - PLENÉR SE STUDENTY NAŠÍ KATEDRY 15 dívek a chlapcŧ z 1. roč. ZUŠ Pár dní v nádherné kopcovité krajině, čisté vysoké lesy, mladí lidé se na to těšili nejen proto, ţe si konečně zamalují, ale i proto, ţe si mohou odpočinout po sérii zkoušek a zápočtů. Dohodla jsem se studenty program: samostatně si vyhledávají témata, kreslí i malují, s kaţdým mluvím zvlášť o jeho pracích, obden si děláme pracovní výstavky a společnou debatu. O jednotlivých studentech mám několik stran zápisů. - - - - - - - - - - Pracuji zde na své habilitační přednášce. K tomu si překládám knihu Sheldona Cheneye: EXPRESSIONISM IN ART - ABSTRACTION AND MYSTICISM (New York, 1934, 1948, 1962). Píše výborně, učím se na tom, je to dnes aktuální k diskuzi. V době, kdy vyšly jeho texty poprvé, byly oporou pro umělce, kteří se později stali proslulými jako zakladatelé moderního umění. Cheneye četli a mluvili spolu o tom. Určitě vyuţiji jeho myšlenek pro studenty. Moc mi dalo jeho myšlení o řádu v umění a přírodě: napsal, ţe „pro expresionisty je řád základně dŧleţitý, ať v mechanicky měřitelném aspektu nebo v abstraktně mystickém aspektu. Umělec vytváří malý svět s ţivým pořádkem a vitalitou jemu vlastní, současně představu makrokosmu“…Podle Cheneye je moţné chápat abstrakci dvěma způsoby: jako mechanickou a matematickou na bázi geometrických 144
vztahŧ nebo jako spojení abstraktního cítění s mystikou, výraz matematických a spirituálních či kosmických inspirací současně…píše např. o tom, ţe forma je odhalená pravda o kosmu, univerzální pravda… Píše o hudbě, vidění a zvuk mají podle něj mnoho paralel… Říká, ţe „současná generace odrostla falešné výchově k realismu. Mnoho lidí i skupin jsou citliví k abstrakci, mohou ji povaţovat za druh odhalení harmonického kosmického řádu“. (To je opravdu ţivotně důleţité a je mi bolestně líto, ţe jsme se to nedozvěděli dříve!!) „Expresionisté ukazují, ţe abstraktní forma v obraze je přímé odhalení kosmické architektury, rytmického řádu vyvíjejícího se vesmíru… Řád, vytvořený umělcem, je ozvěnou či lépe implicitní částí prvního stvoření“…. A další nádherné myšlenky, které nám byly za totality zcela zamlčeny! ---------------19. 5. 1994 HABILITAČNÍ ŘÍZENÍ NA AVU, PRAHA Odbývalo se ve velké posluchárně, kde jsem kdysi tolik hodin proseděla při přednáškách z dějin umění. V komisi seděli profesoři Jan Hendrych, Miloš Šejn, Zdenek Beran, rektor Milan Kníţák, k mé habilitaci byl určen prof. Karel Nepraš. Měla jsem připravené diapozitivy a videofilm z mé retrovýstavy v Č. B. k mé přednášce SKRYTÝ SMYSL UMĚNÍ. - Četla jsem svůj text, za mými zády na čelní stěně posluchárny pan Paul pouštěl z kabiny videofilm, na němţ se pomalu odvíjely detaily mých strukturálních obrazů ze 60. let, mých hladce malovaných obrazů ze 70. a dalších let. Pak mi říkal, ţe to šlo výborně dohromady. Mluvila jsem o tom, ţe všichni významní umělci 20. stol. se zabývali filozofií a duchovními vědami, ţe měli zájem o mystiku a sami praktikovali duchovní i fyzické discipliny. Teoretické výzkumy jsem dokumentovala studiemi a objevy významných teoretiků v katalogu světové přehlídky abstraktního umění THE SPIRITUAL IN ART, vydaného v Los Angeles r. 1986. O některých umělcích a tendencích jsem se zmínila podrobněji. Uvedla jsem v té souvislosti i mé začátky v 60. letech. Myslím, ţe jsem přednášela asi 40 minut. Pak četl oponenturu Dr Kříţ - zmínil hloubku myšlenek a velké mnoţství málo známých faktů. Oponentkou byla jmenována i prof. A. Matasová z VŠUP. Za AVU byl oponentem prof. Z. Beran. Ještě před začátkem řízení se mi svěřil, jak těţké bylo k mému textu něco vymyslet, protoţe tento způsob myšlení, bádání a všechna fakta jsou u nás neznámá. (Doslova mi řekla přede dveřmi do posluchárny: „Tys nám dala ale zahulit!“) - Přednáška zaujala všechny poslouchající, vznikla rušná diskuze a dotazy. Pan rektor Milan Kníţák se ptal na termín „nová kulturní harmonie“ - co to je, pak ještě vznesl poměrně váţný dotaz, zda se můţe duchovnosti vyučovat. Obojí jsem slušně zodpověděla. K mému překvapení někteří naši teoretici umění doznali, ţe o tomto tématu nic nevědí, např. PhDr. Ševčíková, která učí teorii umění na AVU, prohlásila, ţe je velmi nutné a aktuální zkoumat tato témata, ţe jsou pro teorii umění velmi nosná. A ţe je to zatím u nás zcela neprozkoumaná oblast.! Samozřejmě, ţe to bylo mým cílem: upozornit naše teoretiky, co nám umělcům chybí. Malíř prof. Kokolia se ptal, zda ještě zůstane ta skrytost smyslu umění, kdyţ se o tom začne přednášet. To jsem také zodpověděla. - - - - Později jsem zaslechla, ţe prý to byla nejrušnější obhajoba habilitace, jaká kdy na AVU byla! Za nějaký čas jsem nabídla tento text do výtvarného měsíčníku Prostor Zlín - vydali to na celé zadní straně, s velmi krásnými reprodukcemi obrazů F. Kupky, B. Kubišty, F. Légera. Čekala jsem, ţe se naši teoretici ozvou a začnou v tom směru bádat, ale ani po zveřejnění mého textu v r. 2005 v Ateliéru pod názvem NAZNAČENÍ SKRYTÉHO SMYSLU UMĚNÍ se nic nedělo. Mám tedy naději jen v některé 145
absolventy dějin umění z mladé nastupující generace. ------------18. 6. 1994 Galerie Klatovy - výstava umělců, ţijících v exilu. Instalace Adély MATASOVÉ Na to, jakou námahu to dalo, i co peněz musel stát katalog umělců z exilu „Šedá cihla“, to celé nemělo dobrou úroveň, byla jsem rozčarována. Ale velmi ráda jsem procházela instalací kolegyně Adély Matasové na starém středověkém hradu Klenová. Kovové objekty, na nichţ se dalo houpat, byly obsazeny hrajícími si dětmi. Ve vysoké kamenné zdi hradu na velkém nádvoří byly upevněny snopce paprskovitě visících tyčí z hliníku (název Komunikace), ohýbaly se přirozeně vlastní váhou a zvonily o sebe v nárazech větru. Malé i větší kovové objekty, instalované ve výklencích nebo na volném prostranství, svými vyleštěným povrchy odráţely okolní prostor. Zdálo se mi, ţe málokdo ocenil, jak dobře tu byl prostor zvládnut. ---------------21. 6. 1994 AVU PRAHA -MOJE HABILITACE: PŘEDÁNÍ JMENOVACÍHO DEKRETU Na zasedání umělecké rady AVU stáli v pozoru všichni vyučující - profesoři i teoretici kolem velkého stolu, kdyţ rektor M. Kníţák měl zahajovací projev. Mluvil o tom, ţe „umělecká rada velmi dŧkladně a pozorně prostudovala předloţené materiály a texty. Habilitanti, jimţ je na AVU Udělována docentura, jsou také reprezentanty AVU, neboť všichni zde studovali a absolvovali. Patří nyní teoreticky ke sboru pedagogŧ na AVU, mají sem své vazby a určité domovské právo. Nyní dostane AVU akreditaci od ministerstva pro doktorandské studium, tím bude mít světový primát mezi uměleckými školami“. Pak pan prorektor prof. Honza Hendrych (kamarád ze školních studií a kmotr u křtu mého syna Františka Štorma) přečetl můj Udělovací dekret. To mne zavazovalo podat ruku kaţdému členovi komise, takţe jsem musela obejít s úsměvem celý ten obrovský stůl a přibliţně 30 osobám potřást rukou. Současně dostal habilitační dekret také kolega ak. mal. J. Lindovský a dva architekti, které jsme neznala. ----------------CELOROČNÍ VÝSTAVA STUDENTŮ AVU: Kaţdý rok na ni chodívám, ale letošní úroveň není tak dobrá jako loni a předloni. Mám zaznamenán podrobný rozbor po jednotlivých ateliérech…
---------------2. 7. 1994 JAK UDĚLAT Z UMĚNÍ POLITIKUM: ODVÉZT NOVINÁŘE, TEORETIKY, UMĚLCE aj. AUTOBUSEM NA MEZINÁRODNÍ VÝSTAVU DO TEREZÍNA, DO CHRÁMU p. MARIE V LITOMĚŘICÍCH, ZDARMA I S POHOŠTĚNÍM NA ARCIBISKUPSTVÍ. Na to mne pozvala přítelkyně a teoretička umění Věra Jirousová. V Terezíně zahájil výstavu nějaký velvyslanec (asi z Chorvatska), mluvil Francouz a pak ředitel Památníku Terezín. Mezitím jsem prohlíţela díla čtyř umělců - byly to skvělé věci technikou i výrazem, ale obsahem rozšiřující tísnivé tragické vědomí lidstva. Prostě nedávali nikomu a ničemu naději. Byl tam pan Dientsbier a lidé z vlády a parlamentu, my ostatní z autobusu jsme tam byli jako dobrá štafáţ společenské Události, oficialita a političnost 146
byla zřejmá. Zdarma jsem dostali velký katalog, placený ministerstvy. Pak jsme byli odvezeni do Litoměřic, v barokním chrámu asi 80 VIP osob prohlíţelo podivné zrůdné instalace: u vstupu do chrámu byla postavena ohromná černá krychle cca 4 x 4 x 5 metrů, uvnitř zařízena jako kobka s mříţemi. Asi tři vycpaní vlci, upoutaní provazy, cenili divoce a nepřátelsky zuby, jeden nad nimi visel nahoře mezi lany. Na stěnách kobky vymalován chaos z rudých těl. (Autor Jiří Sozanský) V interiéru kostela smysl toho úděsného podobenství mi byl nepochopitelný. Pak se šlo na arcibiskupství, kde k mému úţasu jsme dostali víno a pohoštění v sále pro hosty bez jakékoliv promluvy, bez uvítání, byť jen několika slovy. Procházela jsem mezi mluvícími a pozorovala děj, jehoţ smysl a důvod jsem nechápala. Významný teoretik, asi organizátor celého podniku, v pěkném stříbřitém obleku se leţérně pohyboval mezi důleţitými muţi a katolickou hierarchií. Pro mne to bylo řádné poučení, jak se dá manipulovat nejen s uměním, ale i s lidmi. Připadala jsem si tam nepatřičně a trapně, jako v pokračování dějů Kafkových povídek… --------------11. 7. 1994 Moje přednáška pro studenty: SKRYTÝ SMYSL UMĚNÍ a zápočty KVV PDF UP, OLOMOUC Studenti měli zájem, pěkná atmosféra. Já jsem byla velmi zvědava, co tomu řeknou, aţ se dovědí, ţe nejznámější umělci 20. století studovali duchovní a esoterickou literaturu a zabývali se praktickým cvičením jógy a zen - Buddhismu. Někteří se dali slyšet v diskusi poté. Ozval se i nejnadanější kreslíř, myslel si, ţe podobné objevy by se mohly dělat i v našem umění 20. století. Vstávaly i jiné studentky a připomínaly jména našich umělců, měla jsem velkou vnitřní radost, ţe pochopily, o co mi šlo, a ţe dokonce měli znalosti. - - Pak jsem dávala zápočty z kresby, s kaţdou studentkou jsem měla nejméně dvacetiminutový rozhovor. Pěkné věci v prostorové tvorbě:jedna studentka vymyslela didaktickou prostorovou sestavu, aby se děti cvičily v rozeznávání barev a jejich odstínů. Mám těchto seminárních prací pěkný soubor, snad by se to dalo publikovat či uspořádat výstavu, třeba v Praze? Potěšila mne i seminární práce s barevnými fotografiemi prostorových objektů, které studentka prozkoušela i na škole, kde učí. Hezký závěr dne: výstavka prací studentky Katky B. Řekla upřímně, ţe to je její tajemný zakuklený svět. Proţitek ţivota rostlin: příběh rostoucího a vadnoucího listu, jeho umírání, proţívá jako jeho osud. Zvětšuje detaily a cítí, ţe tak můţe intenzivně proţít část přírody jako malý vesmír. Našla si svůj osobitý rukopis, svůj výraz a podle jejích slov jsem nazvala její výstavku PRŮNIKY DO MÉHO SVĚTA. Poţádala mne o zahájení a o článek do Ţurnálu UP. Katka B. dobře cítí a mluví o tom, ţe v současném umění je skeptický aţ depresivní výraz přijatou normou. Chtěla by to změnit - a to je velký dar a velký závaze, pro mne jedinečný výsledek mé učitelské práce! Zápočty pro studenty jsou pro mne jako učitele vţdy vyvrcholením mého úsilí. Věnuji kaţdému dostatek času, abychom probrali všechny jeho záměry, hodnotíme minulé a odhadujume budoucí. Je to čas sklizně, a také setí semínek. - Kaţdý nechť je co nejlépe sám sebou. Mnozí z nich mají originální nápady, podporuji je různými způsoby jak nejlépe umím. ----------------19. 7. 1994 MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM MALBY NA SV. KOPEČKU 147
Byla jsem vyzvána soukromou organizací - nadací FICE. Několik účastníků malířů bylo z Moravy, jedna studentka AVU, jedna Francouzka. Ţijeme a pracujeme v bývalém klášteře na Svatém kopečku blízko Olomouce. Dnes to je škola a internát pro neslyšící děti těsně vedle slavného poutního kostela, odkud nám znějí zvony a tlumená hudba varhan do našich pokojů. Jsme tu v naprostém tichu a klidu, tolik blahodárném. Okouzlil mne obrovský prostor výhledu na celý kraj kolem Olomouce pod námi. -------Uvědomuji si, jak naše myšlenky ovlivňují skladbu obrazu - je sice umělá, ale přesto pro nás důleţitá, Udrţujeme vědomí souvislostí mezi děním ve světě a naším vnímáním. Od počátku cítím, ţe pracuji s myšlenkami. To, co vytváříme, je pole komunikace, pole vibrací mezi jednotlivými dušemi nebo skupinami. Můţe to být i pole porozumění, a pracujeme na něm ve jménu duchovního rozvoje sebe sama i druhých… Zdá se, ţe utopické vidiny a průhledné, zahalené a průchozí kresby se dají rozvíjet do nových poloh. Nalézám porozumění a novou duchovní atmosféru. Taková sympozia na sakrálních místech by mohla mít význam pro duchovní prohloubení uměleckého ţivota… Dostali jsme materiál, namalovala jsem čtyři obrazy s prostorem nebe, Udělala průchozí závěsný objekt z pěti velkých kreseb s názvem CESTA ODPOUTÁNÍ (inspirace bhagavadgítou), cykly kreseb na témata Brány nebes, Pomníky oblakŧm, Poutnická cesta I. a II. - Mám ateliér s pohledem na ohromná nebesa a dolů na velké panorama širé krajiny kolem Olomouce. Během práce na kresbách a obrazech mne začaly navštěvovat neslyšící děti z internátu s dvěma výbornými učitelkami. Přidala se i malířka Gisela unser, mluvící německy, Francouzka, má velký cit a zájem o vše kolem. Učitelka třídy neslyšících přetransformovala dětem obsahy mých projektů:“ paní malířka vymýšlí domy pro vítr, slunce a oblaka, a také cestu pro lidi, kteří jdou do kostela. “ Ukázala jsem jim, jak snadno lze malovat nebe kouskem látky a temperou na mém obraze. Při tom se natáčelo video. Nejlepší část byla nakonec: od stropu dolů visel můj závěsný objekt z pěti mých kreseb a my jsme jej dětem vysvětlovaly a ukazovaly, jak jím mohou procházet. K tomu hrála hudba Angel Voice z mého magnetofonu, pak jsme mluvili o andělech. Navrhla jsem učitelkám neslyšících dětí, ţe pro ně udělám zvláštní výtvarné cvičení: PEDAGOGICKÝ EXPERIMENT S NESLYŠÍCÍMI DĚTMI (ŠKOLA SV. KOPEČEK) S dvěma učitelkami jsem předem připravila písemně program HRY S ČÁRAMI, rozdělený do 6 fází. Kaţdou fázi jsem jim předem podrobně vysvětlila, aby mohly při práci dětí se mnou asistovat. Jednalo se o nácvik citu pro materiál a hmatu při různém tlaku na pastel při taţení linií, oblouků, lomených čar, geometrických obrazců, spirál a kruhů. Při tom se samovolně probouzejí skryté tvořivé schopnosti. Vyvrcholením tohoto pokusu byla volná kompozice na závěr, kdy děti rozváděly některé motivy z toho, co právě vyzkoušely, uţívaly technických dovedností, které se právě formou hry naučily. Tento experiment jsme dělaly se skupinou 15 neslyšících dětí, trval asi 2 hodiny. Děti malovaly s radostí, přišly na kouzla techniky kresby a malby pastelem, který se běţně na školách uţívá jako nejjednodušší materiál, ale i přišly na to, jak si vymýšlet a jak začít malovat své představy. - Učitelky chtěly s dětmi dále v tom směru pokračovat, poprosily mne o podrobný popis. Napsala jsem tam na stroji metodiku tohoto kreativního postupu, jednak uskutečněného experimentu, jednak moţností rozvoje talentů a dovedností dětí v Budoucnosti - bylo to asi na pět stran strojopisu. - - Celé sympozium bylo pro mne novou zkušeností, dobrou školou. Vydrţeli jsme pracovat devět dní za silného horka. - - - - - - - - Po ukončení jsem proţila krásné tři dny procházek po Praze a výstavách 148
s účastnicí sympozia, malířkou Giselou Unser ze Švýcarska, prohlédla si i moje ateliéry Dobřichovicích. Vyprávěla také, jak byla v Dornachu, znala Steinerovu antroposofii. Dlouho jsme prohlíţely výstavu kreseb RUdolfa Steinera a Karla Malicha v Jízdárně Praţského hradu. Katalog STEINER - MALICH byl důleţitý a skvělý, se Steinerovými texty některých přednášek o umění a Malichovými zápisky - na dlouho mne inspiroval. --------------VÝSTAVA s mou účastí: 28. 7. 1994 OHNISKA ZNOVUZROZENÍ - ČESKÉ UMĚNÍ 1956 - 1963 Galerie hl. m. Prahy, Městská knihovna Kurátorky PhDr. JUdlová, PhDr. Nešlehová, autorky katalogu Byla jsem vyzvána rok předem, mé práce jsou reprodukovány také v katalogu. - Veliká a myslím, ţe hodně objevná výstava. Např. Jan Koblasa prezentován jako malíř - jeho staré obrazy z doby vzniku tzv. strukturální malby u nás jsou plny tajemství. Aleš Veselý - nikoliv sochy, ale obrazy a grafika!! Mnoţství dalších jmen, i moje práce. Shromáţděny pečlivě všechny tendence té doby, krásná instalace. - Na vernisáţi jsem viděla mnoho přátel ze studií, mnoho teoretiků. Setkala jsem se tam s kolegyněmi z AVU Naďou Plíškovou, Evou Janoškovou a Kateřinou Černou, vyprávěla jim o sympoziu na Svatém Kopečku, měly o to zájem. Eva Janošková ţije léta v Kolíně n. Rýnem jako bývalá emigrantka. Slavná grafička a básnířka Naďa Plíšková, manţelka sochaře prof. Karla Nepraše, je velmi zaujata pro literaturu, malířka Kateřina Černá dokončila velký obraz 2 x 2 metry pro výstavu k dílu básníka Ortena (jeho jubileum). Hovořily jsme o tom, zda zůstat učit. Kateřina chce ještě pokračovat, já také hlavně kvůli kontaktu se studenty, kteří mají všichni otevřenou Budoucnost a čisté ideály. Chtěla bych jim pořádat pravidelné výstavy, případně přehlídky s jinými vysokými školami, jako je tomu v Polsku. -------------21. - 22. 8. 1994 Vyjela jsem na Moravu na výlet, abych získala vědomí velkého prostoru a viděla výstavy v Galerii SÝPKA. Především ADRIENA ŠIMOTOVÁ: neuvěřitelně procítěné rozechvělé kresby jako zpověď. Cesta nemůţe dovést člověka k dokonalosti? - - Bílý papír na zemi, na něm sypaný kříţ různými světlými pigmenty. Kresby z jejího skicáku: potrhaným rukopisem dělá záznamy vizí, chvějivě neskutečné náznaky postav, rukou, hlav v naléhavosti úzkostí, strachů, nadějí, figury jako symboly kříţe. Části končetin člověka, uťaté hlavy, rozloţená těla, projekty papírových objektů - malé skici tuţkou, někdy perem - zcela a zplna expresivní… Navštívila jsem PhDr. Hockeovou, Dům umění - BRNO, jednaly jsme o mé Budoucí výstavě v Brně, o její návštěvě u mne, i na mé říjnové retrospektivě v Olomouci. Předala jsem jí katalogy a časopisy, kde byly články o mé práci. - - - V Ateliéru 13 / 1994 otiskli fotografii z mé výstavy: - záběr instalace „Zahalené kresby“. Pro mne to bylo významné. ---------------30. 8. 1994 Dopis Dr J. Kříţovi o mé připravované výstavě v Muzeu Olomouc - jeho návštěva v mém ateliéru, můj zájem o sympozium futurismu, které pořádá ČMVU. 149
Navrhuji uspořádání přednášky Dr Kříţe o současném umění po mé vernisáţi z témat, která dělá pro studenty na AVU, něco jako seminář. Doporučení pro ţádost o grant na tuto výstavu napsala PhDr. Nešlehová. --------------14. - 18. 9. 1994 Cesta s pedagogickou fakultou do ŠVÝCARSKA: zapůsobilo na mne tmavé Bodamské jezero, kdyţ jsem je přejíţděli trajektem - jako by bylo slyšet nepřekonatelné volání prostoru, kdyţ se k nám pomalu blíţily od obzoru rozeklané ledovcové skály a obrovská nebesa. Kostnice: rodiště mystika Heinricha Susa. Došli jsme k Munsteru, kde měl být Mistr Jan Hus upálen, ale místo vůbec nemá charakter posvátnosti, jak jsme u nás zvyklí - Pak Schaffhausen: úţasné slavné rýnské vodopády - stála jsem blízko nad nimi a proţívala s neobvyklou silou, jak masy vod, proměněny v bílou pěnu, se miliony let valí skrze skály přes balvany, svíjejí se, vyletují, hučí a vyjí… ohlušující hluk a osvěţující síla, energie! BERN - KUNSTHAUS: SKVĚLÁ VÝSTAVA PAULA KLEEA - překvapilo mne malé měřítko jeho akvarelů a obrazů. To, co od mládí znám z reprodukcí, jsou ve skutečnosti malá komorní díla. Snadno si jej představím, jak sedí skloněn nad stolem a tvoří 1 - 2 díla denně, jak o tom píše v denících. Při takových malých formátech to jde- to mohl Udělat více. V dalším muzeu pěkná výstava KANDINSKÉHO. V Bernu jsou krásné soukromé galerie, hledám kontakty a informace pro jeden projekt. - BERN, ZURICH - - čistá a bohatá města. BASEL: KUNSTHAUS - VÝSTAVA F. LÉGERA - - klášter s románskými alchymistickými reliéfy a sochami z růţového pískovce… LAUSANNE - KUNSTMUSEUM: JEAN DUBUFFET, Bill Viola, Bruce Neumann. ŢENEVA (GENF) : středisko kalvinismu - obrovský památník v parku - nadţivotní sochy KALVÍN, KNOX, LUTHER, ZWING.LI. Vše v té zemi mělo, má a Bude mít svůj řád. Překvapuje mne, jak je zřetlně vidět, ţe lidé tu mají lásku a úctu ke všemu, co je obklopuje…. --------------Od 19. 9. 1994 PLENÉR V POLSKU - PACZKOV pro ročník ZUŠ: týden jsme pobývali a pracovali s šesti našimi studentkami a 2 studenty z KVV Olomouc v DOMU PLASTYKA, tedy v polském Domově umělců a chodili kolem se stojany a deskami a batohy. Dostali jsme k dispozici maloměstské umělecké středisko na starobylém náměstí s pokoji a ateliéry, rekonstruovaný gotický dům. Z okénka mého pokoje jsem viděla velkou gotickou katedrálu, v noci zalitou světlem úplňku. Krásných pět dní klidného studia. Několik hodin denně mi zabrala příprava projektu pro GETTY GRANT: VÝZKUM TRANSCENDENTÁLNÍCH TENDENCÍ V UMĚNÍ 20. STOLETÍ. - - Práce se studentkami byla velmi radostná, stále něco objevovaly, malovaly a kreslily s nadšením, takţe připravujeme z polského plenéru výstavu. -------------22. 9. 1994 Přišel mi dopis z Galerie města Prahy o tom, ţe přehlídka výtvarného umění šedesátých let OHNISKA ZNOVUZROZENÍ se pro úspěch u veřejnosti prodluţuje do 1. 1. 1995. Budou teď expedovat hotový katalog, mám si přijít. Ţádají o prodlouţení zápůjčky mých prací. 150
26. 9. 1994 Jednání ve Vlastivědném muzeu Olomouc o mé výstavě na říjen. Dělají pozvánky. - - - - - Poţádala jsem písemně několik našich teoretiků o spolupráci na tématu výzkumu transcendentálních tendencí pro GETTY GRANT. …. (Felix, Kříţ, Hockeová, Vlček, Ševčíková, Wittlich, Jirousová) …Na PdF připravují tisk mé habilitační přednášky. Navrhuji na tu broţovanou edici nový přebal. - - - Na anglistice filozofické fakulty olomoucké univerzity jsem zadala překlad projektu pro Getty grant. - ------------Šla jsem se podívat v Praze na mezinárodní sympozium KRITERIA SOUČASNÉHO UMĚNÍ do Národní galerie U zvonu, Staroměstské nám. Trvalo dva dny - 1. a 2. října 1994. Pořadatelem bylo SCSU - Sorosovo centrum současného umění, Praha. Dostala jsem pozvánku přímo od nich. Přitahovalo mne to, chtěla jsem se dozvědět co nejvíce o tom, co si myslí teoretici o současném umění ve světě, co se vůbec děje kolem nás v ostatních zemích. Přijelo hodně lidí ze zahraničí: ředitelé Sorosových center (Petrohrad, Praha, Bratislava, Kyjev, Záhřeb), můj známý a v 60. letech kamarád naší generace „somráků“PhDr. Zdenek Felix, ředitel Deichtorhalle Hamburg, - pak paní PhDr. Noemi Smolik a Stefan Gerner z Kolína n. R., také rektor Staedelschule ve Frankfurtu pan PhDr. K. Konig a mnoho jiných, téţ z bývalého SSSR pár teoretiků. Velkým překvapením pro mne byla přednáška teoretičky umění z Ukrajiny: ukazovala na diapozitivech, ţe na ukrajině v malbě existuje mladé spirituální umění pod vlivem Kandinského, promítány obrazy šesti umělců, Dr Marta Kuzma podala rozsáhlou zprávu o současném mladém umění na ukrajině a v Kyjevě. Ostatní se zabývali teoretickými analýzami, zejména pan St. Gerer, vydavatel časopisu Texte zur Kunst z Kolína a šéfredaktorka časopisu Parkett z Zurichu paní b. Curiger. Pro mne to bylo nahlédnutí do jiného světa. Překvapením, ale ne tak dobrým, bylo i to, ţe jsem tam neviděla ţádné naše umělce. Jako by je to nezajímalo. Vţdyť jen kolem SCSU je jich desítky, spoustu umělců mají v evidenci biografií, a myslím, ţe jim poslali pozvánky stejně jako mně. Proč tedy nepřišli? K čemu je nám ta pracně získaná svoboda, kdyţ nevidíme z oken ven?? --------------MOJE VÝSTAVA 13. 10. - 13. 11. 1994: OLOMOUC - VLASTIVĚDNÉ MUZEUM DVĚ TVÁŘE UTOPIE - OBRAZY, GRAFIKA, KRESBY, PLASTIKY D. PUCHNAROVÉ Vernisáţ s přednáškou Dr J. Kříţe, kurátora výstavy a autora textu v katalogu. Měla jsem tady dost prostoru - počátky z 60. let jsme dali na široké chodby v přízemí, byly tam velké obrazy z období strukturální malby, m i nějaké menší, k tomu celý grafický cyklus Geometria Spiritualis, vešly se i velké malované reliéfní obrazy diplomní práce, v další části výstavy na chodbě cyklus obrazů, grafiky a kreseb Vize zničené civilizace, v hlavním sále vše, co se týkalo mé práce s čistými barvami a geometrií - cykly Křivky, Znaky, Architektouny, kinetický objekt. Přišlo i mnoho studentů a studentek z univerzity. Promítalo se video z mé předešlé retrospektivy v Domě umění v Českých Budějovicích, detaily obrazů studenty hodně zaujaly, ptali se na techniku, na okolnosti vzniku, na poměry v době mého studia na AVU, dost dlouho jsem se tam zdrţeli. ---------------
151
17. 10. 1994 psali přátelé spisovatelé z Německa, ţe budou na světovém zasedání PEN KLUBU 6. - 12. listopadu v Praze, ať tam za nimi přijdu. Dojela jsem do skleněné pyramidy a byl to neuvěřitelný záţitek: sympozium se konalo v nejluxusnějším hotelu v Praze a ţeny svými projevy v Pen klubu bouřily za práva ţen v Africe. Pak jsme u večeře probrali situaci u nás po otevření hranic. Říkali, ţe v Heidelbergu v privátní galerii jejich známé bych mohla uspořádat výstavu. ---------------Katedra výtvarné výchovy, Olomouc: Moje čtyři studentky samy připravily instalaci CESTY ZA SVĚTLEM před Vánoci 1994 v barokní kapli na filozofické fakultě, a bylo to překvapení pro všechny. Kdyţ pak vyšel můj článek v ŢURNÁLU UP, měly autorky velkou radost a stalo se pak vícekrát, ţe za mnou studenti přicházeli s prosbou, abych napsala o jejich výstavě. Můj článek v univerzitním Ţurnálu: CESTY ZA SVĚTLEM - instalace studentek KVV PDF UP, kaple na nádvoří FF UP, Wurmova 13, Olomouc 30. 11. - 6. 12. 1994 Zdá se, ţe vědomí mladých lidí touţí po nebesích. Světlo vstupuje do jejich prací i myšlení a potěšuje ostatní. Je to moţná ta pravá cesta skrze medium umění, cesta dávání bez ega, cesta nezištných a pokorných mladých výtvarnic. … Instalace byla postavena na velmi jednoduchých prostředcích: zeleň naklíčeného obilí na stole na místě oltáře, pokrytého bílým plátnem. Po podlaze celého presbytáře dívky rozprostřely čerstvou slámu, která sladkohořce provoněla celý prostor kaple. Ve tmě kaple zářilo světlo na místě, kde bývá obvykle oltářní obraz. Jemně průsvitné bílé plátno na rámu zahalovalo něţně zdroj světla. Prostor si tak bral z něho pouze něţné prozáření a nerozlučnou syntézu s ním tvořila tichá meditační hudba. Návštěvníci tu podlehli kouzlu nečekané atmosféry, přirozeně a rádi propadli vnitřnímu soustředění v tichém úţasu, který krystalizoval do výmluvného mlčení. Poetické texty autorek potvrdily, ţe se tu jedná o duchovní postoj k umělecké práci, jiný neţ na jaký naráţíme ve vlně instalací v poslední době. Prosté a čiré cítění, úspornost a čistota materiálů, neokázalost a přitom vynalézavost, jsou jasnými znaky této mladé tvorby, jeţ manifestuje novou spiritualitu, skrytou a ţitou. Moţná, ţe jsme tichými spoluúčastníky jejich vnitřního světa, moţná i svědky zrodu mladé umělecké skupiny. Jsme svědky objevu, jak převést bez patosu vnitřní sdělení do srdcí a duší diváků, s pokorou a novými prostředky. Společně proţitá zkušenost dává mizet hranici mezi Já a My. Autorství díla není důleţité, záleţí jen na smyslu, darovaném nám všem. „Jeden chápe ducha jako zázrak, Druhý o něm mluví jako o zázraku, jiný o něm slyší jako o zázraku A přece ani zrakem, ani sluchem, ani slovem nikdo jej nikdy neobsáhne“. BHAGAVADGÍTA, kap. 2 - 2 ---------------4. 1. 1995 Vpád Rusů do Čečenska!! -strašné krvavé boje!! Napsala jsem provolání „SVOBODU MALÉMU NÁRODU!“ a donesla rektorovi UP v domnění, ţe univerzity Evropy pomohou nastolit mír a pokoj. - - Ale zachovali klid. - - - Toho dne mne navštívil na katedře PhDr. R. Chadraba, náš nejlepší odborník na ikonografii v dějinách umění. Začal přednášet i našim studentům - zatím externě. 152
Pozvala jsem je, protoţe jeho monografická studie o Albrechtu Dürerovi mne hluboce oslovila v 70. letech. Pomohla mi pochopit obsahy grafik a obrazů, zejména výklad o středověké melancholii mne tak zaujal, ţe se to stalo tématem některých mých prací. Věnovala jsem mu lept z té doby Hold Dürerově Melancholii. Měl oéčividně velkou radost. Poţádala jsem ho o překlad textu mého katalogu od Dr Kříţe do angličtiny. - - - - V tentýţ den odpoledne z katedry výtvarné výchovy v Praze přijeli tři umělci pedagogové instalovat výstavu svou a svých tří studentek. Organizovala jsem to s nimi a zavedla je do univerzitního domu pro hosty a lektory. Nejprve jsme však šli prohlédnout prostory naší studentské galerie PŮDA v Budově pedagogické fakulty. Byli tím nadšeni. --------------5. 1. 1995 Započata konečně práce na kresbách v kabinetu na katedře. Včera přes večer, dnes přes den - velké vrstvené kresby na zemi, menší kresby na stole. Pokračuji jako by mne cosi hnalo, nevadí mi, ţe občas někdo z kolegů přijde a něco se musí vyřídit. ------------5. 1. 1995 GALERIE PŮDA: Zahájení výstavy studentů a učitelů katedry výtvarné výchovy PdF UK Praha Vystavují pedagogové umělci: Doc. Polcar, Jiří Kornatovský, Jan Svoboda a tři jejich studentky Na čelní stěně největšího prostoru naší půdní galerie velké kresby J. Kornatovského ovládly celý prostor. Padagog docent Polcar do středu haly postavil své velké plechové stély se symbolikou lettrismu 40. - 60. let, na sokly dal krabičky s tištěnými slogany (poetika dadaismu 30. let), které pěkně pobavily diváky, zvláště kdyţ si pohráli s otvíráním a zavíráním. Další pedagog výtvarné výchovy, tak trochu čaroděj Jan Svoboda udělal temnou instalaci, kdy na uměle vyhřívané břidlicové podlaze měl divák sedět a meditovat na plamínek svíčky. V předsíni výstavy rozprostřel prospekty té firmy, která ohřívací systém vyrábí. Studentka 5. ročníku, která zde vystavila dva objekty z Drátu, skla a hřebíků, studuje dějiny umění a tato díla vytvořila pod vedením Doc. Kornatovského v ateliéru experimentální malby. - Nejvíce pozornosti si získaly Tři diáře studentky, která na uK s výtvarnou výchovou studuje theologii. Prohlíţeli jsme dlouho její drobnopisně popsané a fantazijně pokreslené diáře - kalendáře 1992 - 1994. Obsahovaly mnoho poetických textů, vizuální poezie, trhané a dokreslované papíry, mezi nimi minipoznámky z přednášek dějin umění, s ilustracemi podle promítaných děl umělců. Nápad sevřít svůj ţivot, celoroční činnost do malého diáře byl opravdu šokující, jako svědectví i jako vytváření duševního světa mladé generace. Při rozhovoru s autorkou jsem byla překvapena sumou jejích znalostí gnose, Starého i Nového zákona, východních nauk i hebrejštiny!! Zato dílo její kolegyně - velkoformátové grafické koláţe na téma Egypt a porod - bylo přes svou rozsáhlost a technické finesy poměrně povrchní, připomínalo dekory na balicí papír. Nezachránil to ani text o starodávné egyptské praxi v porodnictví, pečlivě upravený na počítači… Připadalo nám hodně povrchní a zbytečné jako dílo, spíše nepodařená recese bez uměleckých kvalit. O metodě výuky na katedře VV Pedagogické fakulty v Praze jsme se nedozvěděli nic ani z projevu Dr Slavíka, známého metodika, který mluvil na vernisáţi. - Všechno to, co se tu ukazuje, vypadá skutečně spíše na studentskou recesi. - Poučení o nejasných 153
východiscích a nejasných perspektivách praţské vysokoškolské výtvarné pedagogiky bylo více neţ názorné. - -----------S vedoucím naší katedry prof. Z. Kučerou jsem projednala mou ideu: Budoucí seminář - workshop kresby, na který bych pozvala významné učitele kresby z Prahy, např. Jiřího Kornatovského z PdF, Jiřího Lindovského z AVU, Borise Jirků z VŠUP. Zároveň podávám ţádost o grant na naši univerzitu a na Město Olomouc. To vše dá dost práce a psaní, ale ţene mne nadšení prosadit nové způsoby práce se studenty, ještě to nikdo u nás neudělal. --------------10. 1. 1995 GALERIE CAESAR, Olomouc: Vernisáţ Františka SKÁLY To, co jsem tady viděli a zaţili, bylo ohromně zábavné, a snad i hermetické. Znám to z dokumentace skupiny B. K. S. - a pro mne to je velmi jemná rafinovaná recese, vyhnaná do krajnosti proslovem pana Rytíře Řádu zelené berušky Oliče na vernisáţi, poté hudební produkcí autora, který dul vší silou do zakrouceného rohu. Moţná, ţe úmyslně chtěli znevaţovat uměleckou činnost - a lidskou důstojnost v té hrané falešnosti zesměšnit…vţdyť Olomouc je malé město. --------------16. 1. 1995 Jela jsem na vernisáţ Olgy Karlíkové do Prahy do známé malé galerie Via Art v Resslově ul. Zahajovala PhDr. Věra Jirousová, tentokrát extravagantně oděná praţská básnířka a filozofka umění. Recitovala také - a to čínský poetický text o ztrátě kůry, o stromech a kořenech. Z přátel jsem tam viděla malíře pana Mrázka, pana Boštíka, RUdu Němce, Olgu Čechovou, Ivo Janouška, celou redakci Ateliéru s Jiřím Tichým, mladého Tobiáše Jirouse s dívkou a další… Obrazy paní Karlíkové nebyly velké, největší metr na metr. Nejprve dělala na plátnech v kresbách rukopisné záznamy ptačího zpěvu, pak další plátno s obrysy stromu, spíše světlounký přízrak stromu, vznášející se v nehmotném prostoru. Obrazy malované olejem: stromy i s kořeny, vţdy jeden zcela sám, na rozdíl od předchozích kreseb na plátně docela klasická malba. Několik malých kreseb fixem - černá, růţová, fialová napsané podle zpěvu Drozda, slavíka, ţáby kuňky. Vše svou čistotou a takřka zenovou jednoduchostí nás ohromilo. Paní Karlíková vypadala úplně prostě, nejvíce z ní byly vidět tvrdé upracované ruce, stála tam v obyčejném pracovním oblečení. Vedle ní Věra Jirousová mluvila o jejím díle ve výstředním oblečení na hranici módního šoku, to mne začalo náramně odpuzovat. Její slova tak vyzněla mírně falešně, kdyţ četla čínskou poezii. Ale nebyl vůbec čas, abych jí to mohla říci. Škoda. - Byl tam i pan Jůza, známý keramik a vydavatel, ohromný mlynářský chasník s tváří a vlasy anděla. Překvapilo mne, ţe Ing Janoušek chce ode mne obrazy a objekt. Prý zakládá nějaké muzeum. -------------Na Praţském hradě v Jízdárně nečekaně nádherná výstava malíře LOHSEHO z Německa - KONSTRUKTIVISTICKÉ OBRAZY. Na systémových políčkách vybraných barev bylo znát, jak koncentrovaně pracoval. Mám neodbytný pocit, kdyţ se 154
na ně dívám, ţe kouzlo čistých barev působí vnitřní radost, nadzemskou harmonii a vyváţenost v protikladech - proţívala jsem jakési nebeské štěstí, aniţ jsem to vědomě chtěla či očekávala… Úţasně mne to poučilo o tom, co dokáţe vizuální vjem s vědomím a vnímáním člověka!!! -------------Únor 1995: PAUL KLEE: překvapilo mne mnoţství jeho vydaných knih - seznam má 10 názvů, vydávány postupně zatím do r. 1979 v Kolíně, Bernu, Stuttgartu - Deníky, Příběhy, Básně, O moderním umění, Pedagogický skicář, Obrazové myšlení, Nekonečné dějiny přírody, dvě části Nauky o formě a utváření, Dopisy. Nakonec Příspěvky k nauce o obrazové formě vyšly jako faksimile Kleeova rukopisu v r. 1979!!. Knihu o Kleeových kresbách z proslulého nakladatelství dumont jsem půjčila z knihovny uP pro jednu zapálenou studentku. A předtím prostudovala. V Revue Prostor jsem objevila významné studie o dnešní filozofii a fyzice, hlavně Fritjof CAPRA. - (Vţdyť jeho TAO FYZIKY čtu opakovaně od r. 1992, kdy to vydali na Slovensku, také tu knihu půjčuji studentům a mluvíme spolu o tom.) Visí to ve vzduchu, ta moţnost inspirace pro ţijící umělce, ale všimne se někdo? --------------16. 2. 1995 EXKURZE SE STUDENTY DO PRAHY NA VÝSTAVY Obstarala jsem i autobus pro naši katedru na 40 osob. Program: NÁRODNÍ GALERI E - Francouzské malířství 19. a 20. stol. Tak zase vidím milované obrazy z dob mých studií. Tehdy jsem chodívala do Šternberského paláce na Hradčanech i vícekrát za týden. Měli jsme to jako studenti AVU zdarma. Vţdy to pro mne byla slavnost, posvátná chvíle, při níţ jsem se setkávala s největšími mistry: Van Gogh, Cézanne, Pisarro, Seurat, Gaugin, Picasso, Derain, Chagall, Matisse, Braque - to byly tehdy jediné zdroje našeho přímého poučení, do zahraničí se nesmělo. Obrazy se nezměnily, ale náš ţivot ano - smím tu stát a vykládat mladým lidem o svém obdivu k dílům, o osudech jejich tvůrců, o zákonech kompozice, o kořenech impresionismu, fauvismu, pointilismu, expresionismu, kubismu, surrealismu, jak a proč a kde, o technologii a o malbě, nabádat je k návštěvě zahraničních sbírek a galerií, protoţe studenti teď jezdí všude. - Po několika hodinách pečlivého prohlíţení byl dohodnut rozchod na výstavy blíţe centra Prahy. -
----------------
Březen 1995: Z DOPISU MALÍŘCE EVĚ JANOŠKOVÉ DO KOLÍNA n. RÝNEM: … “ Zajímáš se o FEMINI ARS, tedy klub ţen, který jsme zaloţily s malířkami Jarkou Kurandovou a Kateřinou Černou a pozvaly další výtvarnice, které známe. Hlavní duší a iniciátorkou je Jarka Kurandová. Ta mne vyzvala, abych na zahajovací schůzce v Mánesu pronesla řeč, kdyţ mám tu docenturu, také tam mluvil hodně ohnivě o feminismu v umění manţel jedné známé umělkyně a teoretik umění. Já ale pro feminismus v umění nemám buňky. Moje řeč se také feminismu moc netýkala, prohlásila jsem, ţe u nás čtyřicet let ţeny pracovaly jako rovnocenné muţům a ţe mohu ve výtvarné sféře i dnes zastávat podobné místo. Plynulo z toho mého projevu, ţe feminismus nepotřebujeme. To jsem ale Jarku nepotěšila. - - 155
Kdyţ učím v Olomouci, není čas, a tak tam ani nechodím. Byla jsem tam potom jen jednou, kdyţ se tento klub přesunul do Klubu divadla Labyrint (bývalé Realistické divadlo na Smíchově), schází se tam pravidelně asi 16 členek Femini Ars, - a tehdy tam měly některé vystaveny obrazy. - O programu na tento a příští rok moc nevím, jen to, ţe Jarka, Kateřina a L. Gutová chystají někde výstavu. Vystavovat společně je moţné, z naší generace je členkou ještě ak. mal. Libuše Kaplanová, tu znáš. Ovšem výstavní prostor si musíme najít samy, v soukromých galeriích. - Je moţné vymyslet a napsat na to projekt a poţádat o podporu Sorosovo centrum současného umění nebo naše ministerstvo kultury, ale všude na granty a podpory čekají řady velmi průrazných a mladších umělců. Je nutné k tomu prostudovat spoustu pokynů a vyplnit dost formulářů, vypočítat náklady a udělat rozpočty, tak na to potřebujeme ještě sekretářku, která by se v tom vyznala. …. … Sama dělám teď asi 2 - 3 roky takové lehké průhledné věci, které se dají rovnou instalovat do jakéhokoliv prostoru. Hodně se mi to změnilo, ale na letošní výstavě v Brně to nebudu mít, tam bude koncepce Dr Kříţe - retro s katalogem Dvě tváře utopie z mé výstavy v Praze 1992. Nesmírně mne zajímá, co maluješ - a jistě nejen mne - a zda máš někde u nás domluvenou výstavu. . Sleduješ náš časopis Ateliér? Tam se pustili do Kníţáka, který napadl nějakým textem Stratila. Taková svoboda pro hulváty je u nás moţná, ale odpověď je chytrá, aţ okouzlující, Stratil by mohl být klidně rektorem AVU, ale myslím, ţe by to sám ani nechtěl…. Teprve v květnu se dozvím, zda dostanu od Sorosovy nadace OSF grant na projekt, o něm jsem ti psala - Aktuální trendy ve výuce umění, přepracovala jsem jej. To bych se pak mohla rozjet do Evropy! Jde o natáčení videofilmů o výuce známých umělců na vysokých školách, o jejich umělecké dílo a vyznání, snahy studentů a jejich výstavy, o filozofii teď ţivou. - Mám v plánu i J. Koblasu. - Ráda bych v Kolíně poznala nějakou vysokou školu a někoho, kdo tam učí a je hodně dobrý umělec. Vzala bych si kameru a tebe bych platila z grantu jako tlumočníka, co o tom soudíš?. . Těším se na odpověď. Tvoje věrná přítelkyně a spoluţačka d. P. --------------6. 4. 1995 Z dopisu Jarce Kurandové, ak. mal., Praha: . „Eva Janošková posílá adresu na kolegyni grafičku Mařanovou, ţijící v New Yorku, které bychom prý měly zaslat zvací dopis do Femini Ars, přikládám xerox jejího dopisu Evě. - Eva psala, ţe tě chtěla při své cestě v Praze navštívit, ale nezastihla, a ţe se na Femini Ars těší. - Také, ţe v Německu jsou feministky inteligentní, urputné a nesnesitelné, ale váţí si jich, protoţe stále protestují proti pornografickému průmyslu a to je moc důleţité! Také ţe v létě přijede. Nyní k Femini Ars: loni jsem měla snahu vypomoci s projektem výstav pro grant MK, o který jste ţádaly, ale nedostala jsem odpověď. Navrhovala jsem pravidelné společné výstavy ţen - výtvarnic po skupinách v určité výstavní prostoře a v jakémsi termínu, jak to předpisují podmínky pro Udělení grantu. Kdyţ jsem byla za Věrou Jirousovou na ministerstvu, říkala mi, ţe právě tyto konkrétní údaje o místě a časech konkrétních výstav ve vašem projektu chyběly. Pracuje tam v grantové komisi, a divili se, ţe v projektu nebyl jmenován ţádný teoretik jako kurátor výstavy. Byla jsem za ní tehdy kvůli našemu projektu z katedry na programy výstav ve 156
studentské galerii Půda v Olomouci, který jsem musela rozpracovat na jednotlivé výstavy a podat na jiné oddělení MŠK. - Jsou na to specielní dlouhé formuláře… Myslím, ţe bychom měly udělat výstavu uţ kvůli Evě Janoškové a paní Mařanové, já Budu teď plně vytíţena vlastní výstavou v Domě umění v Brně od 7. září t. r… Váhám, zda zůstat v Novém sdruţení praţských umělců, kdyţ to vede někdo jiný. S Náčou to mělo smysl. Příspěvky jsou vyšší, v Hollaru také, a ještě platit příspěvek na Femini Ars, kdyţ neznám nějaký moţný program nebo koncepci?. . . ZDravím tebe i Zdenka Rybku - s přáním nové jarní energie Dana P. --------------19. 4. 1995 PROJEKT AKTUÁLNÍ TRENDY VÝUKY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ Odevzdán k hodnocení komisi Pedagogické fakulty na naší univerzitě. Připravovala jsem jej dlouho. Bylo třeba vše projednat s umělci, vyučujícími na vysokých školách. Koncepce spočívala v zachování vynikajících metod práce se studenty uměleckých škol prostřednictvím videozáznamu z výuky mezinárodně známých umělců. Cítila jsem, ţe je třeba nějak zachytit a zachovat nové vztahy mezi umělci a studenty, tu ţivost a jiskrnost fantazie, která najednou tryská v ateliérech mezi mladými studenty, to zapálení pro myšlenku, gejzíry nápadů a jejich rychlé proměny, hluboké zaujetí, originalitu a původnost, podporovanou novými kvalitnímu učiteli s plným nasazením. Jakmile se ale umělecký záměr musí zpracovat a petrifikovat ve slovech, vychází z toho docela suchý byrokratický text, protoţe se musí uţívat klíčových slov, daných předpisy a podmínkami k ţádosti o grant z ministerstva! Na oficiálním formuláři jsem popsala podle jejich nároku cíle projektu jako „modernizace výuky na našich VŠ uměleckého směru, obohacení práce se studenty, výchova a vzdělávání učitelŧ, spolupráce univerzit a VŠ, výměna informací, společné výstavy aj. akce, vytvoření databáze pro inovaci výuky…“ Popis projektu také nevyšel nijak básnivě: „V přípravné fázi Budou vytipovány ateliéry a pŧsobení mezinárodně známých učitelŧ - umělcŧ, Budou vypracovány v konzultacích s nimi pracovní scénáře a pak natočeny videozáznamy ţivé výuky, z plenérŧ a z výstav studentŧ, také medailonky o výtvarném díle učitelŧ samotných. Doplněním budou texty, vybrané z nasbírané dokumentace / katalogy, fotografie, skripta, časopisy / , vydané pro potřeby výuky. K filmŧm mŧţe být pořízen překlad do světového jazyka. - Projekt bude od počátku připravován s našimi významnými odborníky a umělci. Otevírá cesty k výměnám duchovního bohatství mezi národy, které nám byly 40 let uzavřeny. Přináší informace o vysoké úrovni vzdělání na našich uměleckých školách jako vklad do evropské kultury Budoucnosti“. Projekt obsahoval důkladné rozpočty a plány, jednotlivé stručné scénáře spolupráce s určitými ateliéry a pedagogy, časové harmonogramy, popisy realizace. Komise naší Pedagogické fakulty univerzity Palackého v Olomouci pak můj projekt díkybohu doporučila na Sorosovu nadaci Open Society Fund, Praha do programu HESP - Higher Education Support Program a byl tam byl nakonec schválen!! Byl prý lepší neţ projekt tehdejšího ředitele Sorosova centra umění, který grant nedostal. Sám si mi se ţalem postěţoval. Začala jsem projekt uskutečňovat od podzimu 1995, kdy byl do něj jiţ zahrnut workshop kresby s J. Kornatovským, B. Jirků aj. Lindovským, který jsem organizovala na naší katedře ve Zbrojnici. - Ţádala jsem opakovaně ještě další granty na nové filmy. Grant mi byl Udělen od 157
OSF po tři roky za sebou. Odborníci kolem OSF a umělci se divili. A mně se tím obohatila práce na katedře, mohla jsem se totiţ sama učit. Celkem byly natočeny s mým scénářem v letech 1995 - 96 - 97 tyto videofilmy: 1) NOVÉ FORMY KRESBY - workshop na KVV PdF UP Olomouc 2) ATELIÉR PROF. A. MATASOVÉ, VŠUP Praha - multimediální tvorba studentů 3) ATELIÉR PROF. P. NEŠLEHY, VŠUP Praha - malby studentů, výstavy, dílo učitele 4) ATELIÉR A DÍLO PROF. B. JIRKŮ, VŠUP Praha - výuka figurální kresby, výstavy 5) ATELIÉR A DÍLO PROF. J. KOBLASY, KUNSTHOCHSCHULE KIEL, Koblasovy ateliéry v Hamburgu 6) VYBRANÉ ATELIÉRY ASP KRAKOV, POLSKO, studenti a jejich učitelé, výstavy 7) SITUACE UMĚLECKÉ VÝCHOVY V MOSKVĚ, galerie, umělci a současná hnutí, spolupráce s manţelkou Jana Koblasy, natáčely jsme kamerou společně, mnoho fotografií 8) DÍLO PROF. J. SOPKA - RETROSPEKTIVNÍ VÝSTAVA V GMP PRAHA, spolupráce s Dr JUdlovou (v galerii natočilo studio, doporučené z GMP Praha) Hotové filmy byly z grantu OSF rozeslány podle projektu na vysokoškolská umělecká pracoviště v ČR pro doplnění výuky. Realizace natáčení: Videostudio dDM Olomouc - vedl kameraman a fotograf Ing Janek (1, 2, 4, 5) AVC studio UP Olomouc - kolektiv (3, 6) Celý projekt v mé vizi měl zaloţit tradici tvorby VÝUKOVÝCH FILMŮ PRO VÝCHOVU UMĚNÍM, které bychom si mohli vyměňovat se zahraničními uměleckými školami. V Olomouci jsem měla s těmito filmy kaţdý rok přednáškové programy pro studenty uP, také na MMU v přednáškovém sále jsem je předváděla veřejnosti. Postupně jsem s nimi vystoupila na kongresech INSEA v ČR. Byla to pro mne velká škola, JAK UMĚLCI UČÍ. Tak se jmenovaly i mé přednáškové programy. - -------------Open Society Fund Praha a Pedagogická fakulta uP Olomouc pořádaly prezentaci videofilmů z projektu Aktuální výuka výtvarného umění JAK UMĚLCI UČÍ dne 27. listopadu 1997 v sále Společnosti Fr. Kafky, Staroměstské nám. 22?, Praha 1. - Promítaly se dokončené videofilmy z grantu OSF: 1) Prof. Pavel Nešleha a jeho studenti, ateliér monumentální malby VŠUP, malý medailonek o tvorbě učitele 2) Nové formy kresby, workshopy vedené Doc. J. Lindovským, Doc. B. Jirkŧ, Doc. J. Kornatovským na KVV PdF UP 3) Prof. J. Koblasa, studenti v lomech, dílnách, ateliérech, monumentální sochy v Hamburgu, soukromé ateliéry 4) Prof. Boris Jirkŧ - Fenomén kresby, studium figury na VŠUP, dílo učitele ve zkratce -
---------------
25. 4. 1995 Katedra VV Olomouc organizuje výstavu pedagogŧ v Japonsku 1995 1996, tam to dělá japonský grafik, který u nás byl na stáţi. Výstava Bude putovní, začíná v jedné dobré galerii v Tokiu, jmenuje se 10 z Olomouce a má anglicko japonský katalog, kaţdý 2 barevné reprodukce. 158
Posílám tam 10 prací, z toho 5 zahalených kreseb, největší 200x120 cm, - 5 grafických listů v různých technikách. Všechno je zaloţeno na křivkách a barvě. -----------------29. 4. 1995 mi napsala Česká sekce INSEA pozvání na podzimní sympozium do Prahy s anglickým zněním programu pro přátele v zahraničí. Poţádali mne o moderování jedné části programu sympozia, kterou si sama vyberu. Psala mi to vynikající učitelka na PdF Brno, sekretářka Insea, se kterou jsem na sympoziu v Plzni dlouho mluvila o vztazích mezi hudbou a výtvarným uměním. - Moderování jsem musela odmítnout z důvodu nedostatku času. -----------------23. 5. 1995 Napsala jsem odbornou - aţ filozofickou - recenzi skript mé přítelkyně, vyučující na Pedagogické fakultě Jč Univerzity Č. Budějovice. Po letech práce vydává pro učitele i studenty systém komplexní péče o zdraví těla i ducha JÓGA V PRAXI PEDAGOGA. Bylo mi to blízké, neboť před lety jsme spolu zaloţily v Č. B. středisko JÓGA VE ŠKOLE, pořádaly semináře a vydaly i kníţku. Napsala jsem m. j., ţe tato práce souvisí „s myšlenkou duchovní renesance - znovuzrození národa po 40 letech totalitního reţimu, s hledáním východiska ve věku vědotechniky pro přetíţené a stresované lidstvo v radikální proměně ţivotního stylu. Promyšlená a tradicemi ověřená soustava, ke které autorka po letech zkušeností z mezinárodních seminářŧ dospěla, je syntézou filozofie, psychologie, sociologie a tělesných cvičení a zkušeností, které praktikovala mnoho let se studenty. Rozvíjí i kreativitu, propojuje jógová cvičení s hudbou a výtvarným uměním, prosazuje muzické pojetí vzdělání v duchu Dr M. Tyrše“… Můj text měl dvě strany strojopisu. S autorkou jsem to vše předtím proţila na týdnech se studenty…. A myslím, ţe také současní umělci, nejen studenti, to velice potřebují! --------------
13. 5. - 19. 5. 1995 KURZ MALBY A KRESBY KVV PDF UP ŠUBÍŘOV, 1. ROČ. UČITELSTVÍ ZUŠ Bouřlivé jaro na drahanské vrchovině, spousta rozkvetlých ovocných stromů, kopcovitá krajina. Všichni zaţíváme něco nového. Témata malby a kreseb po 2 dny: Dramatická, deštná, větrná krajina. Pak slunné dny, rozklenuté nebe nad ohromující rozlehlostí kraje. Studentky procházejí polními cestami, meditují: Jana T. se sţívá se zemí a trávou, tvoří znaky, - Iva P. : kresba těla stromu, symbol ţivota, - Dita P. na kopečku maluje kopec, Veronika a Vendula za humny vsi, Soňa S. : krajina s radostí, poezie létání, jediný student Vít F. si Udělal vlastní ateliér na kraji lesa - proţitek místa - akvarely… ostatní ztracenci v krajině se radují z jara a síly… procházím kolem vsi a nádherně rozkvetlých sadů, potkávám studentky, malující u stojanů, statečně bojující. Můj předpoklad, ţe v případě zaujatosti tématem se práce studentů vyvine sama, vyšel dobře. Měli tolik prací, ţe jsme uspořádali výstavu STOJAN NA NEBI - název si vymysleli sami a s nadšením instalovali a rozvrhovali výstavu sami. V naší Galerii PŮDA jsem ji zahajovala 20. 6. 1995, k tomu studentské divadlo, vedené Markem Šobáněm, předvedlo vlastní hru o současné víře, o světě a naději jako protest proti lidské hlouposti, tuposti, nenávisti, chamtivosti, smyslnosti, s hlubokými úvahami na téma 159
Budoucnosti lidstva a planety, s postavou Krista, který fackuje hloupé lidství z lásky…. ----------------21. 6. 1995 Dopis redaktorce ČS. ROZHLASU v Olomouci: Váţená paní, Občanské sdruţení AKCE GALERIE PŦDA při Univerzitě Palackého a Katedra výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci by s vámi rádi navázali spolupráci. Budeme slavit pět let práce studentské galerie Pŧda, která má bohatou Dramaturgii: kromě studentŧ našich i jiných vysokých škol tu vystavovali velmi známí umělci. Nyní tu máme výstavu STOJAN NA NEBI - PRÁCE STUDENTŦ Z PLENÉRU. Soubor maleb, kreseb a kompozic z šesti společných dní v přírodě v Šubířově, kde jsem učila. Na vernisáţi se sešlo přes 300 osob. Představila se tu i studentská divadelní skupina s reprízou vlastní hry ve vlastnoručně vytvořených kulisách. Počátkem září se na KVV Bude opakovat MEZINÁRODNÍ SEMINÁŘ BAREVNÉ GRAFIKY, vedený zahraničním umělcem, z něho bude zajímavý výběr představen veřejnosti v galerii Pŧda. - - Další výstava ukáţe výsledky studentského sympozia NOVÉ FORMY KRESBY, na které jsme získali grant UP. Budou k tomu pozváni profesoři z praţských vysokých škol, aby vedli umělecké workshopy studentŧ. Zaloţili jsme OS, abychom mohli získat granty pro studentskou galerii. Uvítali bychom, kdyby bylo moţné vaším prostřednictvím informovat veřejnost o chystaných výstavách a akcích v Galerii Pŧda na PdF UP. Zasílám vám přehled uţ realizovaných výstav a statut OS AKCE GALERIE PŦDA. Také plakát k současné výstavě, který si studenti dělali sami …… Těšíme se na spolupráci…. S pozdravy Doc. D. Puchnarová ------------29. 6. 1995 Další výstava téţe skupiny studentek a studenta: MOJE ZVÍŘE V JESKYNI keramika studentŧ ateliéru Jany Bébarové v JESKYNI ZBRAŠOV. Fantazijní výtvory, nasvícené reflektory v tajuplném podzemí - z vymletých otvorů vyhlíţeli ţaboskřítci z říše Hobitů, Draci, potvůrky pavoučích tvarů - svědčily o rozvoji tvořivosti jiţ počátkem studia, kdy schopnosti mohou vyrůstat skokem, bylo znát jejich uvolnění. Bizarní tvorečkové našli útočiště v jeskyni, v Drsném prostředí, vymletém vodami moří před miliony let. Vystavující jsou tentýţ ročník, který jsem vedla na plenéru v Šubířově, ta skupina mladých má rozpětí od nebe do podzemí - dvě jejich souběţné výstavy to skvěle ukazují. - Při zahájení bylo i dost jejich rodičů, někteří natáčeli video. Cesta zpět s redaktory Hanáckých novin na výstavu NOVÁ CITLIVOST, zahajoval ji můj dávný přítel Jiří Valoch přednáškou o době, kterou jsem proţívala s praţským undergroundem, kdy tvůrci byli reţimem opomíjeni, neurotizování, deprimováni, ničeni. Také i dobří teoretici, ti všichni po r. 89 dostali satisfakci a moţnost uplatnění. Tak vlastně lidé, prošlí utrpením, formují u nás mladou generaci, překonávají sami sebe a své fyzické obtíţe statečně a s laskavostí… ------------30. 6. 1995 - - Zkoušení STUDENTEK A STUDENTŮ Z KRESBY je pro mne vzácným záţitkem rostoucího vnitřního vědomí mladých duší a jejich vnitřního světa. Uzávěr 160
první etapy studia, poznání, jaký kdo je, co sami objevili, jaký obsah umění mají za nejlepší, čeho si cení a co odmítají. Velkým překvapením pro mne bylo, ţe cykly fantazijních kreseb vytvořili nakonec způsobem, který jsem jim během roku doporučovala, řada kolekcí, vhodných na výstavy. Udivuje mne jejich stálá vitalita, radostnost, objevování pozitivních hodnot ve vlastním ţivotě i v umění, někteří se mi svěřili s vlastními záţitky, někdy i s těţkostmi. Jeden student charakterizoval tuto práci jako cestu. Překvapením je pro mne jejich odmítavý postoj k přetechnizovanosti ţivota, ke computer - artu. Píší texty k závěrečné seminární práci o kresbě, bylo by dobré z toho vydat sborník. Většinu z nich Budu zvát na sympozium NOVÉ FORMY KRESBY, některé na konferenci INSEA v říjnu v Praze. -------------Ohromné překvapení: příjezd prof. Adély Matasové s několika studenty z VŠUP Praha. Na promocích jsem sehnala techniku a natočili jsme pro ně prohlídku Galerie Půda, pak jsem šla zase zkoušet. - Adéla je mezi studenty jako jejich starší přítelkyně. Její vztah k nim je otevřený, dávající kaţdým okamţikem. Je to moderní duchovní cesta, disciplina. Šivananda říká: „Respektujte všechny ostatní, stálé soucítění se všemi je nejvyšší ctností“…… -------------3. 7. 1995 - - Přijela z DOMU UMĚNÍ BRNO Dr J. Hockeová připravit mou výstavu. Chystala jsem grafiky a obrazy 2 dny, rozloţila je předtím ve velkém ateliéru na katedře. Měla jsem tak dva dny největší ateliér v ţivotě. - - Dr H. s velkým zájmem sledovala zejména zrod a symboliku cyklu VIZE ZNIČENÉ CIVILIZACE, vývoj této myšlenky, také ideje cyklu UTOPEIA…. 2. 9. se odváţely mé obrazy, grafiky, plastiky z Olomouce do brna. -------------VÝSTAVA D. Puchnarová - DVĚ TVÁŘE UTOPIE - výběr, DŮM UMĚNÍ BRNO 7. 9. - 8. 10. 1995 Byla v přízemí v ohromné hale a v sále. Zdálo se mi, ţe ty věci mají co říci, ţe mluví za proţitá léta, i kdyţ to je stručný výběr. Kurátorkou byla dr. Hockeová. vystaveny byly jednak Sny o civilizaci a hrůzné Vize - Pomníky, jednak konstruktivní věci a prostorové objekty, tak, aby bylo moţno se na kaţdou věc soustředit zvlášť. -
----------
KVV Olomouc: studium: FRITJOF CAPRA - TAO FYZIKY čteno po několikáté. Inspirace, spojení východní mystiky a západní fyziky - napsala jsem pro studenty přednášku Modely hmoty - modely mysli. O tom spolu mluvíme při kresbě. ------------INSEA - sympozium pedagogů výtvarné výchovy 19. - 20. října 1995 - Praha Klášter sv. Aneţky Bylo nás asi 250, sedících v šeru gotických zdí, měla jsem příspěvek i návrhy. 161
Můj esej MODELY HMOTY - MODELY MYSLI dají do sborníku INSEA. - Odešlu to téţ do redakce PROSTOR - Zlín, tam mají dobrou koncepci a starají se i pedagogiku. -------------31. 10. 1995 - - S PhDr. JUdlovou na výstavě Jiřího Sopka v Galerii Města Prahy jsme připravily program natáčení videa z mého grantu OSF - HESP. Tak velkou výstavu jako Sopko u nás dosud ţádný pedagog VŠ neměl. Natočila jsem s profesionálním kameramanem z Prahy videozáznam, průběţně jsem sledovala práci na monitoru. Můţe být pro studenty nesmírně zajímavé, ten vývoj je jasně viditelný, od těch starých věcí z mládí, které byly tmavé, aţ k velkým plátnům humorně či sarkasticky laděným, jasně pozitivního smyslu Jsou to většinou velkolepé mytické symboly našeho dnešního ţivota, zjednodušené na minimum. Velice krásné akvarely! Po 2 dnech jsem se Sopkem mluvila na výstavě v Galerii Nový svět byl to velmi důleţitý rozhovor - říkal, ţe názory na krizi malby, které hlásá Zdeněk Beran na AVU, nesdílí, ani neschvaluje to, co učí studenty: technologii a metodu malby podle fotografií, neboť tak popírá tvůrčí sílu, skrytou v duši člověka, brání jejímu rozvoji. To je přesně to, co jsem si sama uvědomovala na výstavách studentů AVU uţ několik let. -------------Mŧj úkol na KVV PdF UP Olomouc:: 1. 11. 1995 VÝSTAVA STUDENTŦ ATELIÉRU PROF. A. MATASOVÉ Galerie Půda, PdF UP Olomouc Při instalaci přivezených objektů hovořím s jejími studenty, večer rozhovor o všem, co bychom chtěly dostat do filmu z grantu HESP - OSF: AKTUÁLNÍ VÝUKA UMĚNÍ o podstatě dnešního učitelského umění. - - - Shodly jsme se na tom, co jsem samy zaţily a vyzkoušely: ţe učitel má být zanícen pro vývoj mladých duší, být jim dokonce i přítelem a pochopit je, mít o ně co největší zájem a porozumění, snaţit se vědět, co skutečně potřebují. To také jsem na jejím vlídném zacházení a důvěrných rozhovorech s nimi měla moţnost poznat. Vyuţívala k tomu kaţdého okamţiku, aby jim mohla pomoci. - Hovořily jsme o tragické době 60. let, která nás poznamenala, jak jsme studovaly na AVU a co spolu zaţily. Vzpomínaly jsme na léta společné práce: 1965 na návrzích a realizaci venkovního betonového reliéfu 7, 5 m. 4, 5 m s oblázky na školce v DOBŘÍŠI, pak na performanci při divadelním představení v Domě kultury v Č. Budějovicích. Adéla tam ochotně na mé pozvání v 70. letech přijela a realizovala první prostorový body - art v jiţních Čechách: symbolickou práci s těly herců na hudbu Edgara Varése. Pohybová kompozice se skupinkou amatérů ve velkých průsvitných objektech - krychlích představovala skrytou a postupně rostoucí touhu uzavřené skupiny lidí po svobodě. Skladba trvala několik minut, ale dalo nám to hodně práce to nacvičit. Také jsem byla v té skupině, Adéla řídila naše pohyby zvenčí. Velkou roli hrálo napínání pruţné blány igelitu, jímţ byly konstrukce krychlí potaţeny. Dotýkaly jsme se ho zevnitř různými částmi našich těl v černých trikotech, respektovaly jsme rytmy hudby, zvenčí to prý vypadalo hodně Dramaticky. Skupina uvnitř se tak pokoušela stále důrazněji dostat ven z uzavření, aţ nakonec průsvitnou pruţnou stěnu protrhla a s překvapením se rozhlíţela po prostoru. Kdyţ chtěla jít vpřed, narazila na další, tentokrát neviditelnou stěnu, která byla ale nepřekonatelná. Zůstali jsme nakonec před tou stěnou stát v řadě na přední části jeviště - na forbině, a byl konec. My hrající amatéři jsem tím byli uneseni, idea Adély byla úţasná. Škoda, ţe se to nikde nemohlo publikovat. - Mluvily jsme pak dlouho o práci jejích studentů ve škole a doma a dělala jsem si poznámky, abych toho mohla pouţít při práci na scénáři - mluveném slově k filmu. Tak, 162
jak jsem to dělala i u předchozích videozáznamů. V zásadě její studentky a studenti pracují v ateliéru pohromadě od 1. do 6. ročníku. Zajímavé je, ţe od uţ počátku dostávají speciální úkoly. Jsou nadaní, pracují sami svým vlastním způsobem, a to respektuje jak učitel, tak ostatní kolegové v ateliéru. K výstavě jsme v posluchárně univerzity uspořádali v cyklu UMĚLECKÉ DEBATY 8. 11. 1995 - SEMINÁŘ PROF. A. MATASOVÉ O VLASTNÍ PRÁCI A VÝUCE Krásné odpoledne se studenty, s promítáním. - A. M. má velkou duchovné sílu, přitom pokoru, obětavost, srdečnost, citlivost, rozdává radost a inspiraci. Bylo to posilující pro studenty i pedagogy, její metody práce se studenty jsou systematické, dlouho připravované, příkladně tvořivé i filozoficky podloţené. Ukazovala studentské práce na diapozitivech: malby, kresby, objekty, fotografie, videozáznamy, sestrojené přístroje, měla k tomu vynikající výklad a přítomní studenti a studentky ji doplňovali. Sál byl plný našich studentů a učitelů, v poslední části Adéla předvedla výběr ze své vlastní práce projekt - art, objekty z lesklého kovu v rozlehlé skalnaté krajině, některé pohyblivé objekty, neuvěřitelně překvapující inspirace, ekologická i humánní. --------------PŘÍPRAVA SYMPOZIA A WORKSHOPU NOVÉ FORMY KRESBY na katedře výtvarné výchovy (také můj úkol včetně celé organizace). Dlouhé předchozí jednání s třemi významnými umělci - pedagogy v Praze: B. Jirků VŠUP, J. Kornatovský PDF UK, J. Lindovský AVU 26. 11. 1995 jejich příjezd, ubytování v univerzitním hostelu. První odpoledne: sympozium o jejich díle a práci se studenty, promítání filmů a diapozitivů, společná debata se studenty - se protáhlo do večera. Přihlásilo se 45 studentů, kteří pracovali se zvláštním soustředěním. Nikdy nic takového na KVV nebylo. Atmosféra v plném pracovním zaujetí vzácně čistá, radostná, přátelská. Kaţdý pedagog se svými přihlášenými adepty obsadil jeden velký ateliér. Největší klenutou místnost v bývalé zbrojnici obsadila figurální kresba, ty měli největší pracovní podloţky, předem vyrobené, formát 180. 120 cm. Do ateliérů jsme předtím podle počtu přihlášených přestěhovali se studenty všechny naše stojany. Připraveny byly i role bílého, tzv. kladívkového papíru, které zadarmo daroval katedře jeden výrobní podnik na Moravě. Tam jsme jezdili tak jednou za rok s universitní dodávkou a na ty velké formáty to bylo jedinečné. Dalo se na ten papír i malovat, uţívali jej všichni a rádi. Při samotném workshopu studenti podali velký výkon. Rozdělili se do tří skupin: figurální kresba aktu u B. Jirků, fantazijní kresba a volná kompozice J. Kornatovský, tvořivé experimenty v kresbě u J. Lindovského. Kaţdý den Udělali dvě nebo více prací větších formátů a na nich byl znát růst jejich schopností den ode dne. Dokonce na korektury prof. Borise Jirků se přišli podívat olomoučtí umělci a stáli kolem stěn ateliéru, dokud Boris s opravami a kritikou neskončil u poslední kresby. S odborníkem filmařem jsme od počátku workshopu natáčeli videozáznam pro projekt Aktuální výuka umění z grantu HESP - OSF. Jen Jiří Kornatovský nás během práce dovnitř nepustil, tak to bylo vidět aţ v závěru, co jeho svěřenci vytvořili: pracovali na tématu zcela neobvyklém: Andělé. Celá práce trvala jeden víkend, ale posunula prokazatelně zkušenosti studentů velmi daleko - dalo ba se říci o jeden rok. Ukázalo se, ţe workshop nesmírně napomáhá výuce, podporuje zájmy studentů, zdokonaluje jejich talenty, dovednosti i vnímání a představivost. Od té doby se účastníci svou tvořivostí výrazně odlišovali od těch studentů. Kteří se workshopu nezúčastnili. Převaha účastnící byly dívky. Studentky, a chtěla, aby se to celé zase opakovalo, protoţe poznaly tu slovy nepopsatelnou úţasnou společnou atmosféru, podněcující k neobyčejnému vnímání, vidění a jejich přenosu do díla tak jak to dělají sami umělci, kdyţ jsou ve svém prostředí, ve vlastním ateliéru. 163
Později z výsledků workshopu jsem uspořádala výstavu na Pedagogické fakultě v Praze. Měla ohromnou odezvu u učitelů i studentů a katedrav Ostarvě nás následovala a získala dokonce na to grant z Ministerstva školství. -------------4. 12. 1995 ZÁPIS O VNÍMÁNÍ Kdyţ začínám pracovat na kresbách, děje se tak v jiné oblasti duchovního cítění a vnímání neţ dříve. Silně proţívám ten rozdíl, i v těch malých náznacích, jimi se pokouším nějak jen pro sebe skrýt pod papír (matně průhledný) zvláštní vyzařování. Uvědomuji si ten velký rozdíl mezi oblastí materiálního ţivota kolem mne, s jeho starostmi malými i velkými, soukromými i mocenskými. Uţ v 60. letech ve mně vznikla silná potřeba více vnímat to, co se děje s lidstvem. Hledám v tom inspiraci - jaké úrovně vědomí by nám mohly pomoci? - - Slyšíme a čteme však pouze kusé zprávy o tragediích, neštěstích, katastrofách a terorismu, o obchodech s Drogami a mafiích, o velkých problémech s ekonomikou, o stávkách a rozpočtech. Nic na sebe nenavazuje, současnost je pro nás úplně roztříštěna, a také tak vypadá minulost, kterou se historici snaţí roztřídit, popsat a vpravit do historických kategorií. Vidím, ţe celistvější pohled na to, co se s námi děje, se nepodaří sestavit! - - - Ale jsou ještě jiné pohledy neţ reportáţní a historické. Pro mne a moţná pro mnoho dalších lidí je více srozumitelná intuice mystiků, řeč proroků, činy a učení duchovních učitelů. Podle mé zkušenosti v tomto duchovním světě se dá ţít bez odborně popsané historie, a tedy více pravdivě. Tady jsem zaţívala, ţe zde naše duše na sobě musí opravdu denně pracovat. Ţádný krok a myšlenka tu nebyly a nejsou zbytečné. - - - Ke svému údivu jsem přišla na to, ţe tyto duchovní proudy mají odezvu ve světovém umění, a ţe právě velcí zakladatelé umění 20. století se intenzivně zajímali o duchovní nauky a často je i sami praktikovali!! Věnovala jsem tomu hodně soukromé práce a studia a sepsala na toto téma habilitační přednášku na AVU. - - - - U nás je velice obtíţné sehnat dobré informace o skutečně podstatných důvodech k malbě, kresbě, tvorbě soch a objektů. To mne zajímá opravdu hluboce a dlouho. Ale proč to nezajímá teoretiky umění u nás, kdyţ je to jejich oblast práce? Naši teoretici se spokojí vţdy jen s popisem děl. Napíší nám, kdo a kdy je vytvořil, jaké mají rozměry a jaké Druhy materiálu umělci uţili. Ale nenapadne je zkoumat, proč, za jakých důvodů díla vznikala, nač myslel jejich autor, jaké duchovní zájmy měl v tom kterém období a co vlastně proţíval. To však osobně pokládám za nejdůleţitější, a zejména teď, v letech, kdy mám na starosti duševní vývoj a tvoření mladých lidí. Právě při práci s nimi ty otázky zesilují a tak se učíme pouţívat vlastní intuice, abychom na to mohli přijít sami, bez pomoci odborných znalců. Podrobnější rozbory duchovního světa umělců se u nás dlouhá léta nedělají a asi ani nebudou. Teoretici k tomu za čtyřicet let socialismu u nás nebyli vzděláváni. S tím je třeba počítat a obracet se při hledání informací do Rakouska, Německa, Francie, Anglie i do Ameriky a Polska. ------------5. 12. I995 - Výstava FANTAZIJNÍ KRESBA STUDENTŦ KVV na děkanátě PdF UP z mé výuky. Představuje hlavní zásady programu výuky volné kresby, kreativní individuální vývoj kaţdé mladé osobnosti, bohaté vyuţití technických prostředků, jejich vynalézavé kombinace, zvládnuté osobitě autorovým rukopisem. Výběr z velkého souboru prací kaţdého autora, z dlouhodobého soustředění na vlastní téma, náměty, které si sám vyhledává a sám volí formu jejich vyjádření. 164
- - - - Jedna studentka češtiny a výtvarné výchovy mi doporučila objevnou knihu naší spisovatelky Daniely Hodrové MÍSTA S TAJEMSTVÍM. Pročetla jsem to vícekrát skutečně s úţasem, je to důleţité pro rozvoj fantazie!! -----------Student Pavel Preisner, pátý ročník, mi přinesl ukázat cyklus malých kreseb a kresbiček, které dělá s neuvěřitelnou láskou a péčí. Jsou to věci neobyčejně osobité a původní, malého formátu. Dobře jsme si porozuměli. Je to u něj jakási náboţná úcta, s kterou své představy přenáší na papír, stejně náboţně pak s nimi nakládá. Také se zvlášť hluboce dotýká našich citů jeho básnivá prostota výrazu. Říkala jsem mu, m ať se věnuje také větším obrazům, kdyţ má tak dobře připravené kompozice v kresbách, ţe s tím určitě Bude mít úspěch. A také po pár letech měl. - ----------Studuji Steinera: přednášku KOSMOGONIE BEZPŘEDMĚTNÝCH SVĚTŦ a ZDROJE UMĚNÍ - - srovnávám s Kandinským ----------4. - 7. 12. 1995 MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM „UMĚLÉ PROSTŘEDÍ JAKO ARTEFAKT“ pořádalo Sorosovo centrum současného umění v Praze v GOETHE - INSTITUTU… Zúčastnila jsem se 2 dny a slyšela významné teoretiky. K tomu ve Valdštejnském paláci výstava Orbis Fictus s novými technologiemi, které většinou nefungovaly. (O tom vyšel můj kritický ohlas v Ateliéru, pořadatelé nebyli rádi). -------------18. 12. 1995 - - - Zatím pracuji na kresbách - od prosince nový cyklus. Dávám si svůj úkol: Udělat konvolut malých kreseb a denně kreslit - po dvou dnech jsem se cítila velmi šťastně a uvolněně - takový vliv na duši můţe také mít kresba jako tichá meditace. Je to i koncentrace - soustředění na tvary, na jejich vnitřní ţivot. Myslím, ţe to jsou ty vnitřní tvary, o nichţ se dovídám ve sborníku ze sympozia GEOMETRIE ŢIVÉHO (vědci a filosofové, PhDr. Z. Neubauera jiní). -------------29. 12. 1995 - 2. 1. 1996 v Českém Krumlově příprava cesty do INDIE. S pěti přáteli chystáme pobyt v INDII na jihu u Bengaloru v jógovém centru, které vede Satja Saí baba. -------------4. 1. 1996 Katedra výtvarné výchovy - oponentní řízení na sympozium NOVÉ FORMY KRESBY: přímo zářivý příklad byrokracie. Seděli jsme s Kučerou, Havlíkem a Lindovským a hovořili s Doc. Hlůzou, předsedou oponentní komise. Ochotně se nabídl, ţe napíše zápis - formule k tomu byly předem dány jako ţelezná košile. Mezi tím dělalo u mne osm studentek klauzuru, pak jsem dávala tři klasifikační zápočty.
165
-----------Na mé jméno poslalo Ministerstvo školství k posouzení projekt z katedry výtvarné výchovy v Praze. Jednalo se o nové formy výuky studentů učitelství ZUŠ. Je to dost velká čest, ţe mne uznali za takového odborníka. Ještě ţe o tom nikdo neví. ----------8. 1. 1996 Dostala jsem zprávu od Masarykovy akademie umění, ţe mi byla udělena cena za uměleckou tvůrčí činnost. To je podnik, zaloţený M. Klivarem - ţádná sláva. Slavnostního převzetí jsem se nezúčastnila. Jela jsem do Indie. 8. 1. 1996 MŮJ ODJEZD DO INDIE - PŘES LONDÝN V Londýně tři dny čekání na odlet letadla. Návštěva největších galerií (Tate gallery, Victoria Albert Museum). Ohromný záţitek z celoţivotní výstavy Turnerova díla, z jeho přechodu k abstraktním vizím čistého světla. Nádherná výstava dţinistického umění s originálními plastikami boţstev nás dobře připravila na cestu do vytouţené země. - - - U Bengaloru uprostřed skalnaté pouště veliké duchovní centrum ašram PRAŠÁNTI NILAJAM nás přivítalo, jako bychom se vraceli domů. Překvapila mne výstavnost a krása Budov, ohromná hala pro tisíce návštěvníků, velká univerzita, střední i základní školy, dvě nemocnice (z toho jedna mezinárodní s vlastním letištěm), vlastní planetárium pro studenty univerzity. Ráda jsem chodila i do muzea světových náboţenství, které mělo bohatou knihovnu a velký uţitek jsem měla z návštěv knihkupectví v ašramu, které prodávalo knihy z vlastního nakladatelství, všechny v angličtině a hindštině. - Hlavním programem byla setkání a meditace s největším ţijícím duchovním učitelem v Indii SATJA SAÍ BABOU. - Ze záţitků vznikla podle mých zápisků kniha, v r. 2001 jsem ji nabídla nakladatelství Votobia. Později pro velké finanční potíţe ji nakladatelství nemohlo vydat a tak se kniha přesunula do olomouckého nakladatelství FONTÁNA. -------------15. 2. 1996 Dokončen projekt pro katedru výtvarné výchovy na výstavy a sympozia k ţádosti o grant ministerstva školství. Při hodinách výuky a zápočtů se studenty to šlo celkem hladce. Do projektů jsem zařadila sympozium a workshop Adély Matasové a vezu to zítra do Prahy. ------------V únoru 1996 jsem dopsala přednášku „Modely hmoty - modely mysli“ (o duchovních postojích některých fyziků a souběţném myšlení umělců). Pro vysvětlení pojmů jsem si domluvila rozhovor s fyzikem a děkanem přírodovědecké fakulty uP PhDr. Josefem Tillichem. Znala jsem ho z jógových cvičení na Kopné, kde vedl pro nás krásné meditace na východ slunce, měl báječné večerní promluvy a přes den se toulal v teplácích a hrál na flétnu. Sešli jsme se v jeho prorektorské kanceláři na rektorátě uP a při čaji mi uspořádal hodinovou přednášku o holistickém pojetí světa, o atomech, bootstrapové teorii, o stálém objevování nových částic, o tom, ţe neexistuje hmota, pouze vlnění, o pojetí hmoty jako Šivově síti, kde září drahokamy jako zrcadla. Překvapilo mě nejvíce, ţe fyzikové dnes pouţívají estetických pojmů: mluví o vůních a šarmu částic. Hovořili jsme o souvislostech fyziky s Buddhismem, jehoţ byl velkým vyznavačem. Pak si vzal text mé přednášky a poslal mi do několika dní zpět i s vysvětlivkami. 166
--------------Březen 1996 - MOJE NOVÉ KRESBY, GRAFIKY, OBRAZY PO INDII Po pobytu v Indii se mi změnil výraz. Moje křivky v kresbách se spojily do jednoduchých tvarů. To jsem začala vidět ve svém vnitřním světě právě tam, v Indii. Začala jsem dělat kresby, které byly ovlivněny poznáním hlubokého vnitřního spojení činů i myšlenek celého lidstva, tak jak jsem to proţila při meditacích s tisíci lidmi z celého světa v ašramu u Satja Sai Baby - v Prašanti Nilajam, v místě nejvyššího míru, jak se to překládá do češtiny. Velmi rychle začaly vznikat nejprve malé a pak větší kompozice na téma SÍTĚ, začala jsem uţívat průhledné a průsvitné materiály. Tvary byly stále více propojenější a barvy jasnější a zářivější. Uvědomila jsem si, ţe všechny ty hmotné prostředky jsou zástupné, symbolické. Velké kresby jsem začala nazývat Jsme stále spolu, začaly mi vznikat představy nových grafických listů a obrazů … Březen 1996 Nakreslila jsem projekty pro velké Drátěné plastiky Brány z cyklu UTOPEIA a dávámm je vyrobit v Olomouci u řemeslníka, kterého mi doporučil kolega grafik. ------------Duben 1996 Probíhají tři dny talentových zkoušek na katedře výtvarné výchovy, osmdesát dívek zaplavilo všechny učebny. Jako obvykle jsme s kolegy v jiném ateliéru prohlíţeli práce, které přinesly z domova, abychom mohli vybrat další den nejlepší uchazečky. Vše se boduje zvlášť, sčítá a hodnotí počítačový program. -------------V svém malém ateliéru v Olomouci - Neředíně pracuji na velkých kresbách, roste nový cyklus, některé velké průsvitné kresby věším do prostoru a zachycuji za stropní osvětlení. Zjišťuji, ţe kresby mohu otevírat i zavírat, a ţe mohu jimi procházet. Mám přesnější představu, jak bych je mohla pouţít do grafických listů. -----------V té době jsem na ekologických přednáškách ve Vlastivědném muzeu Olomouc potkala filosofa Zdenka Neubauera a Mášu Svobodovou, jeho ţenu a mou dávnou přítelkyni a jógovou cvičitelku. Výborně jsme si rozuměli a chodili jsme spolu před jeho přednáškou bosí přes park, pan Neubauer to zvláště zdůrazňoval, ţe tomu mám učit své studenty a na boty měl v kapse malou skládací tašku, říkal, ţe chodí bos denně, kde to jen jde. Hovořili jsme o všem, co napsal, a co přednáší studentům v Praze na univerzitě. - - Po jeho přednášce proběhla v muzeu diskuse mezi třemi vědci o stavu vědomí v českých mozcích a o ekologii duše. Diskusi mám natočenou na kazetě, půjčil si ji začerstva kolega Havlík. Zajímavé bylo, ţe se studenti ptali, zda tito tři filozofové věří v posmrtný ţivot, a kam se dostane jejich duše či vědomí? Nejlépe odpověděl Zdenek Neubauer. Po diskusi jsem pozvala Neubauerovy do mé pracovny na katedře ve Zbrojnici, kde mám všechny obrazy a kresby. - - -------------1. - 10. 5. 1996 SYMPOZIUM STUDENTŦ UMĚLECKÝCH ŠKOL V PŘÍRODĚ zámek a hrad Klenová 167
Sjeli se tam studenti pěti škol a pracovali velmi statečně, zaţívajíce útrapy chladna a větru skoro přes celou dobu trvání. Zásadou symposia byla práce s materiály, které si účastníci sami nalezli v okolí nebo vybrali ve skladu místních výrobcŧ - tématem bylo postiţení tichého poselství ducha místa - genia loci. Účastnili se studenti Mariana Pally a malíře Kvíčaly z FAVU VUT, ateliéru A. Matasové z VŠUP v Praze. Byla jsem pozvána a naši olomoučtí studenti ze sdruţení ROMAN předvedli v temném klenutém prostoru dŧvtipnou instalaci nalezených věcí, libující si v poetice nezřetelnosti. Kromě toho jsme natáčeli s jedním kamramanem videozáznam prací studentek z ateliéru A. Matasové z grantu na projekt AKTUÁLNÍ VÝUKA VÝTVARNÉHO UMĚNÍ. Podrobnou reportáţ o pracích všech účastníkŧ sympozia jsem poslala do redakce časopisu Ateliér. -------------22. - 27. 5. 1996 CESTA DO NĚMECKA ZA SOCHAŘEM JANEM KOBLASOU ze Sorosova grantu HESP - OSF (PROJEKT AKTUÁLNÍ VÝUKA UMĚNÍ) Jeli jsme univerzitním autem se spolupracovníky videostudia dDM, naloţili kameru, stojany, všechny pomůcky, zavazadla. Za Koblasou jsme přijeli do lomu v Klieve, kde pracoval se studenty, v pravé poledne, a začali jsme hned natáčet po cestě. Byli jsme okouzleni velikostí lomu, kde v dáli se červenala plachta na kůlech, kryjící pracovní místo mladých sochařů. Profesor Koblasa nám vyšel okamţitě vstříc: mohutná postava v dělnických šatech, zástěře, plátěné čepici, celý zaprášený. Uvítal nás a hned nám ukazoval lom a jejich pracoviště. Byli tam se studenty jiţ po dvanácté, opracovávali kameny, které lom nevyuţívá a tak mají materiál zdarma. Stroje a nářadí mají ze školy, ale dopravu, ubytování a odvoz soch si platí sami - podivuhodně otuţilí lidé: pracují ve větru, dešti, mladší i starší … Natáčeli jsme studenty při práci, sochaře Koblasu i jeho sochy. V centru blízkého městečka jsme natáčeli osazené sochy studentů i jejich učitele v parku a na rozcestích. - - Další dny nás hostil profesor Koblasa ve svém domě v Hamburku, natáčeli jsme jeho ateliéry, cykly jeho obrazů i kreseb z různých období, sochy ve dvou velkých ateliérech a ve skladu. Jeden den jsme natáčeli jeho monumentální realizace po městě v Hamburku a v okolí, a jeden den nám zabralo natáčení jeho školy v Kielu (vysoká škola umění), tj. základního sochařského ateliéru a tří dílen pro práci s různými sochařskými materiály, které sám obstaral ve městě a vybavil potřebným nářadím. Náš film měl postihnout široké obsahy jeho výukových metod - od základů figurálního sochařství, kresby, malbu, přes divadlo, scénografii, akce ve městě, sympozia, experimenty s materiály - . -----------14. 6. 1996 Potvrzení mé účasti na mezinárodním bienále kresby a grafiky FACING. THE VALUES v Katowicích. Zaujalo mne jejich pozvání plné humanistických ideálů a nadšení. Pořadatelem bylo Muzeum Archidiecezjalne Katovice. -----------25. 6. 1996 Jiţ několikátý den dávám studentům zápočty a známky z praktických zkoušek. K souboru kreseb napsali velmi pěkné úvahy o své práci. Chtěla bych vydat skripta s jejich texty a kresbami jako pracovní materiál. Jsem nadšena mnoţstvím 168
volných kreseb děvčat hlavně z Druhého ročníku. Udělala jsem spousty diapozitivů díky grantu HESP, Budu je promítat na sympoziu INSEA. 26. - 28. 6. 1996 Stěhování celého mého díla po výstavě z Olomouce do dobřichovic. Se skládáním mi velmi pomohli studenti a studentky. Za odměnu si vybrali mé kresby a grafiky z let šedesátých. Pracuji na cyklu nových kreseb JSME VŠICHNI SPOLU, čtu Francastela. ------------3. 7. 1996 Celé moje dílo zpět v Dobřichovicích. Ateliér opraven - v sobotu a neděli předtím jsem dala udělat nové veliké okno ve stěně. I na katedře se stěhujeme, a to zpátky ke katedrále!! -------------6. 7. 1996 Večer vernisáţ sochaře Jiřího VelIng.ra v ČMVU Praha: znali jsme se za dob studií, on jako emigrant učil na škole umění v Kanadě. Jeho výstavu zahajoval Olaf Hanel, přijel Arsén Pohribný z Düsseldorfu a Zbyšek Sion, který právě vystavoval v RUdolfinu. Hovořila jsem tam s panem Tigridem a s Honzou Hendrychem, s architektem a teoretikem P. Halíkem. ------------9. - 10. 7 1996 Olomouc: Z okna nové pracovny katedry vidím katedrálu svatého Václava a kvetoucí velkou lípu. - Zápočty z prostorové tvorby dálkových studentů: asi devět mladých ţen (učitelek) přineslo hotové zadané úkoly - kaţdá dva papírové reliéfy, bílý a barevný, stolní hru, prostorový objekt. Hovořily o svých dílech a objevech s velkou jistotou - jsou to učitelky a působí i několik let na školách. To, co donesly, bylo tak pěkné, ţe jsem to hned natočila jako videozáznam. --------------Vybírala jsem grafiky a kresby na VI. Mezinárodní bienále do Katowic v Polsku - po dlouhých úvahách jsem tam poslala tři strukturální kresby (Nebe a země, Dole a nahoře, Kříţ, Světlo) a grafiku Lux in tenebris lucet. Zabalila jsem je do hedvábného papíru, ke kaţdé práci přidala obálku s mou značkou, podle předpisu z bienále. ------------
30. 8. 1996
6. 9. 1996 Jela jsem do Plzně z Olomouce odevzdat kresby na Bienále kresby. Chtěli je pouze jednobarevné, coţ mi nebylo sympatické. Výstava má být v říjnu. --------------7. 9. 1996 Noha v sádře, zůstávám pět týdnů doma, je to skutečný dar z nebes. Dělám na kresbách, obrazech, dopisuji knihu o cestě do Indie, vyřizuji korespondenci, připravuji přednášky, studuji. - - Připravuji litografie k tisku. V kresbách jsem objevila techniku, kdy linie se splétá v nekonečný ornament, který má svůj vnitřní řád, daný jednoduchou základní formou. Vlastně to je nekonečná vnitřní síť našeho vědomí, jde v ní o proplétání zkušeností, o to, ţe vlastně jsme stále všichni spolu. Zrovna čtu knihu od Lamy Anagarika Govindy: „Kaţdá zkušenost přesahuje samu sebe, existuje pouze ve vztahu k jiným zkušenostem. Toto je ideou prázdnoty šunjata. 169
- - - Všechny bytosti a věci jsou neodlučitelně spojeny. “ 17. 9. 1996 O SYMBOLECH (Lama A. Govinda) „Některé symboly jsou majetkem celého lidstva. Nepocházejí z určitého místa či kultury, rasy či náboţenství - v podstatě kaţdého symbolu je být mnohostranný jako ţivot, z něhoţ vyrostly. Nejpopulárnější jsou ty symboly, které mají viditelný tvar buď jako abstraktní (geometrický) obrazec nebo jako kulturní předmět. Existují neviditelné symboly - mentální obrazy nebo ideje (kámen mUdr.cŧ) - prima materia - věčná vize prasubstance. “ Zabývám se symboly, které padají do nesmírného oceánu vědomí a upozorňují nás na ty největší souvislosti. To hlavní je nevyslovitelné, nezobrazitelné. V Buddhistickém myšlení nalézám výtvarnou inspiraci, protoţe je hodně obrazné. PROSTOR = MKHA, ŠUNJATA = PRÁZDNOTA, ÉTER, AKÁŠA = prostředí, umoţňující pohyb, který je základem projevení se tvaru… „Velká prázdnota neboli MYSL mŧţe být chápána jako stejná s nebeským prostorem. “ ---------------24. 10. 1996 Na pozvání arcidiecézního muzea v Katowicích jsem přijela na výstavu FACING. THE VALUES k převzetí ceny generálního konzula ČR. Dali mi cenu za grafiku Lux in tenebris lucetzvláštní bylo, ţe komise hlasovala bez znalosti jmen autorů, bylo to anonymní. Předali mi diplom a zlatý pohár, který měl na spodní straně nálepku z prodejny sportovních potřeb v Ostravě, byla hostina a koncert, další den jsem věnovala návštěvě Muzea konstruktivismu v Lodţi. ------------------1. 12. 1996 O MALBĚ Kdyţ maluji ty jednoduché tvary, cítím, jak se čistí mysl a uklidňuje duše. Myslím, ţe pomocí geometrických forem se dá dosáhnout vznešenosti. Není to bolestné hledání jako dříve, ale šťastné splývání s všelidským nadvědomím. Vidím, ţe jsou rozhodující směry přímek a křivek na vymezené čisté ploše, která symbolizuje naše vědomí. Jsou dŧleţité i jemné odstíny barev, jejich významy, harmonie nebo disharmonie. - - -----------------6. 12. 1996 Natáčíme videozáznam z ateliéru A. Matasové na VŠUP pro projekt AKTUÁLNÍ VÝUKA UMĚNÍ z grantu OSF. Byly tam vystaveny práce studentů, většinou prostorové objekty, velmi poetické, jedna studentka pracovala se světlem v temné kabině. Mám z toho desítky fotografií - díky Sorosovu grantu. S A. Matasovou jsme pak šly na velkou přehlídku českého surrealismu, byla tam vystavena i tajná erotická poezie Františka Halase. Nejsilněji na nás působily obrazy Toyen, na tom jsme se shodly. ---------------Mám ideu Udělat tak jemné velké kresby na látce, které by zakryly fasády domŧ jako ohromné Buddhistické obrazy, které se rozvinují na kopci za klášterem.
170
----------------16. 12. 1996 TISK LITOGRAFIE V PRAZE Spolupráce na tisku s panem Lípou v jeho dílně na Kampě byla ideální. Je to skutečně mistr - barvy namíchal a papíry připravil skvěle, máme natištěno padesát dvoubarevných litografií Všichni stále spolu, mají jásavé barvy - modrou a zelenou. První pokus tisku na pauzovací papíry! Mohu tak dělat variace prolínání barev a různých průniků tvarů. Jestliţe to dobře půjde, měl by to být velký cyklus mnoha litografií z více vrstev papírů. Dobře tady vycházejí jemné přechody barevných tónů, přitom prolínání tvarů, jejich zaklesnutí do sebe, uprostřed můţe být prázdno ŠUNJATA. V tiskárně litografie zdůrazňuji princip soutisku a vycházím z něho jako hlavního motivu. Opakuje se mi tady idea variací a permutací z šedesátých let. Mohu obraz převrátit a násobit. Zářivost barev na bílé ploše papíru vyplývá z logiky tisku čistými barvami, jejich prolínání můţe mít symbolický význam v mnoha úrovních. --------------16. 1. 1997 - dopis od J. Koblasy a Sofie o spolupráci na videofilmu, o jeho práci a o novém projektu natáčení v Moskvě z grantu OSF - HESP. ---------------Březen 1997 Obrazy malíře Slavíka na výstavě v Mánesu Praha září ze stěn aţ ohnivě. Jeho malba ironizuje sebe sama i jeho přátele. Všecko je moţné a pouţitelné, lepí do malby prouţky papírů, noviny, sype do ní malé papírové odstřiţky. Mnohdy je na obrazech i kresba perem. Vypadá to jako absolutně ţivelné malování, ničím nekontrolované, obrazy vybuchují jako sopky. Určitě si zaslouţí metál za statečnost, ţe v té cizině zůstal věrný sám sobě. -------------17. - 19. 3. 1997 Tři dny pobytu v Krakově - Akademie Sztuk Pieknych Jsem znovu v tom básnickém tajemném městě s pracovníky videocentra naší univerzity a s jednou tlumočnicí, připravujeme natáčení filmu v několika ateliérech pro projekt Aktuální výuka výtvarného umění z grantu HESP - OSF. Byli jsme večer na fakultě průmyslového návrhářství u profesora Kučmy, Tajbera a danuty urbanowicz, dokonce tam ještě pracovali studenti v podkrovních ateliérech, výborně vybavených. Prof. Kučma promítal film o studentském plenéru v zimě: jak studenti pracovali s ledem a sněhem, vytvářeli ledové sochy a vitráţe. Další den u profesora Banaszewského jsme viděli fantazijně bohaté kniţní práce a objekty. V multimediálním ateliéru sochaře Porczaka jsme viděli řadu objektů a filmy o akcích studentů. V ateliéru textilu jsme našli jednu studentku z Bratislavy. V grafickém ateliéru profesora Pietsche pracovala jedna studentka z Ostravy; spoustu ohromných grafik studentů jsme viděli na všech stěnách. Dostali jsme samozřejmě i katalogy. Navštívili jsme osobní ateliér a dům prof. Kučmy na předměstí Krakova. Jeho dílo připomíná našeho Františka Bílka - vše k větší slávě a cti Boţí, po léta dělá sochy pro výzdobu kostelů. V ateliéru prof. Tarabuly byla spousta obrazů z let šedesátých, připomínajících český informel. Posledního dne jsme navštívili děkana malby prof. Wsiolkovského a také rektora prof. Rodzinskeho, abychom domluvili natáčení na květen. 171
-------------20. 3. 1997 Setkání s Janem Koblasou v Roudnici na výstavě jeho cyklu Apokalypsa, promítání filmu o něm. Hovořili jsme o videofilmu, který jsme u něj natáčeli, přivezla jsem mu sadu fotografií z cesty za jeho studenty. ---------------Nesmírně mě překvapil Karel Malich svou myšlenkou z roku 1967: uvědomil si, ţe existují dva proudy lidského úsilí: „jedni pracují cestou objevŧ ducha, vynálezŧ, přemýšlením k záchraně lidstva - Druzí pracují se šokem, brutalitou, depresí, Dr.zostí, cynismem, groteskou, sexem. “ Nepochybně tím myslí umělce, výtvarníky a můţe to platit i na dnešní tvůrce videoartu - opravdu sedí jeho tvrzení, ţe teoretici vykládají na třicet různých vizí světa a vynášejí soudy jakoby tomu rozuměli. Malich o tom říká: „tato dr.zost je naprosto nejpřekvapivější, bohorovnost teoretikŧ tvrdošíjně přetrvává, to je fakt. “ - Opět prohlíţím Malichovy skicáky. Je to jedinečný myslitel. ----------------3. 4. 1997 OBDOBÍ KOMETY V noci ji vidím jako bledý svítící vějíř přímo z okna v ateliérku Olomouc - Neředín nad zahradami vilek a velkým starým hřbitovem. - Práce se studenty 1. roč. ZUŠ. Jsou to velmi přemýšliví lidé, citliví, inteligentní. ---------------Cesta do Prahy na výroční schůzi SČUG Hollar. Hlavně se jednalo o vydání knihy ČESKÁ GRAFIKA 20. STOLETÍ, která Bude velmi reprezentativní. Odhlasovalo se připojení Hollara k INTERKONTAKT GRAFIK a převedení nadace 1 milion 750 tisíc na konto SČUG Hollar. Přihlásily se ke mně kolegyně spoluţačky Doc. J. Severová a grafička M. Filippovová z Brna, která velmi chválila vystoupení mého syna Františka Štorma na Mezinárodním bienále grafiky v Brně. S předsedou Hollaru V. Suchánkem jsem jednala o mé moţné samostatné výstavě. ------------O několik dnů později rozhovor s Dr Janem Kříţem. Ukázala jsem mu fotodokumentaci mých nových prací - říkal, ţe je velmi skeptický co do úlohy umění v naší době. Podle něho umění nemá šanci v ţivotě absolutní většiny lidí něco znamenat. Nezmůţe nic proti průmyslníkům, podnikatelům, bankám, přívalu konzumentského způsobu ţivota ze západu. „Nedělejte si iluze, ţe se umění prosadí“, řekl J. Kříţ. Já na to: „Moje celá práce v umění i vyučování stojí jasně na iluzi. Všichni ţijeme iluzemi. Svět je iluze…“ J. Kříţ: „To ale ty vaše grafiky naprosto přiznávají. Jsou výborné - všichni by chtěli pryč ze špíny, balastu, zmatku kontroverzního světa. Ve vaší grafice se dá meditovat, zaţít klid a světlo. V tom je to dobré. Je v tom cítit ten spojený ţivot lidstva v ohromné mase i jeho rozdělování. Ten zmatek má i svŧj řád. Má to svŧj rytmus - v tom zaklesnutí tvarŧ do sebe je hodně energie, konfliktŧ a jindy je tam i smíření a klid. Jsou tam veliké sítě i skupiny - má tam význam linie, plocha, síla opakování forem…“ Dodávám: „Asi i síla čisté barvy“ … 172
J. Kříţ: „Ano, samozřejmě, síla barvy je v tom markantní, ta pŧsobí přímo. “ K tomu přidávám něco o tématu SÍTÍ: „Stal se mi takový iniciační záţitek s jedním profesorem fyziky z naší univerzity. Vyprávěl mi o současných hypotézách, o sloţení hmoty v moderní fyzice. Na jednom místě řekl doslova, ţe teorie skladby atomu pouţívá pojmu Šivova síť, to znamená, ţe kaţdá nejmenší částečka je pruţně propojena se všemi částečkami, které ji obklopují. Ta síť je v celém prostoru. Při jeho slovech mi vyvstalo v představě nádherné vidění nekonečné sítě, jemně zbarvené a třpytící se…. tak tehdy vznikly moje nové věci“. --------------Květen - červen 1997 Uzavírání semestru se studenty na KVV v Olomouci - jako obvykle závěrečné a seminární práce, zápočty, klauzury a výstavy. Radost nad novými objevy většiny z nich. 15. 5. 1997 Darovala jsem Národnímu technickému muzeu v Praze soubor 10 grafických listů. --------------Dopis od kolegy L. Přibyla o naší společné výstavě v galerii SČUG Hollar, navrhuje setkání u něho v ateliéru na 12. 6. Toho dne se koná vernisáţ výstavy k 650. výročí zaloţení Univerzity Karlovy, kam jsme oba dva dali grafické listy a půjdeme pak na vernisáţ společně. ----------------Prázdniny 1997 Malování obrazů v ateliéru v Dobřichovicích, s matkou překlady Kandinského: O duchovním v umění. Při malbě a šepsování velkých pláten na zahradě mi četla Ruskinův traktát O linii a barvě a pak Geometrickou rapsodii o grafikovi Escherovi, o mnohostěnech a o geometrii. -------------S přítelem konkretistou Lubomírem Přibylem domluvena výstava - Budeme spolu vystavovat v Hollaru příští rok. Viděl mé nové věci a líbily se mu. S Přibylovými jsme Udělali překrásnou pěší turu ke Karlštejnu v nádherné přírodě. 30. 8. 1997 Klášter Plasy - mezinárodní sympozium O POČÁTKU - zahájení výstavy Více neţ třicet i u nás známých umělců ve všech prostorách kláštera předvedlo své instalace, objekty i kresby. Vladimír Havlík, Dalibor Chatrný, Ing.e Kosková, manţelé Kovalovi, Viliam Poltikovič, Petr Veselý a japonští umělci. Velice krásná byla i hudební produkce a celkový záměr sympozia na mě působil jako společná koncentrace na centrum vlastního vědomí. Vyjednala jsem tam moţnost práce studentů naší katedry s kolegou Kornatovským při jeho semináři v Plasích o dva měsíce později. ------------Září 1997 - Dobřichovice Poslední dny skutečné dovolené - vzdálení se od vnějších věcí. Neděle odpoledne malba v sedě na trávě mezi květinami uprostřed mé zahrady. ZÁPIS O OBRAZU: Prvky, které řadím k sobě, mají jistý symbolický význam. Je dán 173
tradicí, existuje ve vědomí i v historii dříve, neţ se mé obrazy vytvořily. Např. tvary trojúhelníka, pětiúhelníka a šestiúhelníka. - - Určitý systém, sestava ovládající obraz je pouze v mém vědomí. Teprve zhmotňováním se utváří - tedy je nejprve ve fázi vyrŧstání v neviditelné sféře a předtím neexistuje. -----------3. 9. 1997 Začátek práce se studenty v Olomouci. Radost z diplomní práce Gabriely, která dělala pěkné prostorové objekty - baldachýny nad postele pro dnešní mladou generaci. Napsala jsem o tom článek do Ateliéru. Dopoledne hodin Vladan Běhal., syn známého olomouckého kováře, dělal u mne zápočet, protoţe odjíţdí do Itálie. Jeho dobré volné kresby jsme pak spolu vystavili dole za velká skla. Jsou z doby povodně v Olomouci. Večer v 18 hodin jsem šla pro pěkná plexiskla na mé nové grafiky (u známého řemeslníka Chmela. Druhý den na katedře děláme fotografie mých grafik v plexisklech poprvé v prostoru, šlo o vyuţití slunečního světla. -------------Sobota 6. 9. 1997 Liběchov - sochařské dílo Václava Levého ve skalách - výlet s L. Přibylem a jeho paní. Hovořili jsme po cestě o starých mistrech malby, o Lubošově práci a o pobytu jeho syna teoretika umění na stáţi v Itálii. -------------- - Před cestou do Itálie jsem hodně malovala technikou opakování prvků, malbou přes šablonu. Jakoby se zhmotňoval rytmus srdce v tom pravidelném řazení, jeţ se děje současně s meditací. Čistota barev pouţitých přímo z tuby je podpořena bělostí šepsu. Malba je tím prosvětlena, barvy nanáším technikou tupování suchým štětcem, při níţ bílý podklad zespodu jemně prozařuje barvu. ------------12. - 21. 9. 1997 CESTA AUTOBUSEM DO ITÁLIE S NAŠÍ KATEDROU Začínáme v paláci Perugie, nádherné portály s postupujícími ornamenty, které začínám vidět všude kudy jdeme… Jeden obraz od Perugina, kde je světec a prázdno pod ním i nad ním, nahnědlá půda neznatelně přechází do mlhavé bělavé modři, celý obraz je prosvětlen rozptýleným světlem…V galerii spousta středověkých deskových obrazů - co vedlo malíře k tomu, ţe ornamenty maloval kolem postav bez ohledu na téma, utrpení, na smrt a mučení? Velký dojem ve mně zanechal velký palác Palazzo dei Priori, velmi vysoký, bělostný, s mnoha gotickými detaily, a archeologické muzeum ve středověkém klášteře. Neapol: studentský moderní hostel u nádraţí, vpravo vychází slunce nad mlhavým obrysem Vesuvu. Muzeum antiky: uměřené a vznešené sochařství, které vědělo, co chce a co můţe. Některé sochy velmi veliké. Nad měřítko člověka. Bohové a bohyně působí svou vnitřní rozsvíceností. Rozhoduji se prozkoumat, které z nich byli uctívány, kde 174
je cítit vibrace energií nebo modliteb - nejvíce tryskají z bohyně Boţské Matky z Efesu, která má černou hlavu a černé ruce… Stála jsem v proskleném prostoru atria, sochy z bílého mramoru v řadě proti mně, chtěla jsem uchopit bílou bohyni za napřaţenou paţi, kdyţ tu vkročila s fotoaparátem v ruce moje dcera Markéta a fotografuje. Poprvé jsem viděla malby přenesené z Pompejí, sochy ze zahrad v Herkulaneu a pomalované egyptské sarkofágy. Na nich jsem si dlouho prohlíţela skladbu ornamentů, v modré, červené a ţluté barvě s černou kresbou, obdivovala jsem jemnost namalovaných šperků a čelenek, hladila jsem prastaré egyptské sochy z bazaltu a dioritu, egyptské stély s hieroglyfy. Myslela jsem na to, jak máme zkreslené vidění egyptské i antické kultury a sochařství. Naše poznatky a soudy vycházejí z trosek, ze zbytků ruin, ze zlomků soch!! Není moţné si realitu z toho ani představit. VESUV To, co lze zaţít na Vesuvu jde napříč celým dějinným vědomím. - Má dva krátery jeden hlavní a jeden postranní, takové samostatné údolí se stopami širokého pruhu lávy bez zeleně a stromů. Dvě stě metrů pod vrcholem jsme vystoupili z autobusu na lávovou strusku u několika restaurací, skrze obchůdky jsme se dostali k pokladně, lístek s obrázkem Vesuvu stojí 5500 lir. Za pokladnou starý Ital nabízel lehké dlouhé hůlky, s chutí jsem je přijala. Šli jsme po široké cestě v sílícím větru vzhůru, mělo to v sobě mystické kouzlo. Něco jako stoupání k prapůvodní svatyni matky Země, silný vítr přitom odnáší vzpomínky, všechny starosti a kdyţ vystoupáme na vrchol Vesuvu, stojíme tváři v tvář ohromnému nitru Matky Země Gaie. Velký kotel kráteru vydechuje v pravidelných rytmech obláčky šedého kouře. Obcházíme po vyšlapané cestě kráter na jeho hraně, je to asi kilometr, na konci v malé hospůdce si dáváme italské víno na prosté kamenné lavici z lávy pod širým nebem. Prodávají tu sošky z lávy, Buddhu, Krista, p. Marii a všechna zvířata. Vidíme celé panorama rozlehlé italské níţiny, někde dole jsou Pompeje, kam se zítra chystáme. Cestou dolů slunce zmizelo, začalo pršet, silné nápory bouřky zdrţeli náš autobus na úpatí sopky. - - V podzemí Neapole jsme se ponořili do chladných skalních chodeb a úzkých chodbiček jako do tajemného podvědomí světa. Kaţdý jsme dostal do ruky svíčku v keramickém svícnu. Dříve tam byly ohromné cisterny na vodu, ručně tesané do pískovcových masivů, odtud vedly šachty na čerpání vody k domům nad nimi. Za války zde byly kryty - v jednom místě seděli figuríny oblečené za vojáky ze 2. světové války. Neapol nás okouzlila svými útulnými kláštery a obrovskými sbírkami umění v nádherných palácích. Na závěr cesty jsme navštívili BIENALE DI VENEZIA. Nejvíce mě zaujala malba známé malířky Agnes Martin, která dostala na bienále hlavní cenu. Obrazy v jemných barvách (bílá, světle modrá, světle ţlutá, růţová), sloţené z jemných horizontálních pruhů nebo ploch, byly malovány stylem minimalartu. Od Jiřího Valocha jsem se dozvěděla, ţe sice měla ateliér v New Yorku, ale ţe nejraději ţije na své venkovské farmě v Mexiku v čisté přírodě. Cenu bienále dostal za Itálii Emilio Vedova vystavoval ohromné temperamentně malované černobílé obrazy ve stylu lettrismu (bylo to dost ošklivé). Panamarenko vystavoval figurínu ve stříbřitém obleku letce, která měla na zádech malý stroj s mnoha vrtulkami. Známý sochař Craig: velké biotvary pokryté tisíci hracími kostičkami v různých strukturách. Mike Heizer (dříve land artista) vystavoval kovové plastiky, připomínající oltáře, značně rezavé. Malíř Richter z Německa vystavil obrazy s rozetřenými barvami, efekty jako ze stříkací 175
pistole a dekalku (vypadalo to jako návrat o padesát let zpět). Velmi zajímavá byla sochařka z Anglie Sarah White: bloky z litého skla jako stůl a sedačka. Zvláštní instalace v samostatném prostoru Rebeccy Horn: spadlý dům, měděné lustry mezi cihlami a omítkou, k tomu zněly zvuky volání a mluvení. Jim Dine: strašně špatné malby, Mickey Mouse a masky, uprostřed řada sádrových hlav - některé rozbité, plus dvě sekyry na rozbíjení pro diváky. J. Dibbets: kruhová okna, v nich barevné fotografie - vytvářely prostorovou iluzi proti světlu. Ep. Ruscha: tři kupole jako konstrukce s tyčí měly na vrcholu špičaté skleněné desky, část byla pokrytá zlomky mramorových desek, další kupole měla bílý plášť a zlaté šmouhy jako doteky štětce. C. Oldenburg: nepravidelná plastika z umělé hmoty, nefigurální, černé a bílé formy. M. Abramovic, Jugoslávie: video, krátký příběh tanečnice s muţem a pistolí ve stylu balkánského baroku. Pavilon Ruska: řada expresionistických obrazů ve stylu Beckmanna, na nich situace z chudého ţivota v Rusku, bydlení, jídlo. V jiném prostoru koncept art: autor je v plavkách na videu - nahlas počítá, vedle stojí tabule, na ní řady bílých tahů štětcem, které jsou očíslovány. V přízemí v uzavřeném prostoru několik fotografií v ţivotní velikosti jiného autora v plavkách, kolem nápisy ve všech světových jazycích JSEM MLADÝ A SILNÝ, na zemi byla rozsypaná rýţe. Jugoslávie: řada malých naivistických obrázků olejomaleb v stylu rakouského braunera. Polská instalace: obrovská ornamentální stěna sloţená z válečných fotografií, lebky, násobené figury, sloţité technické postupy. Pavilon Francie: nesmyslná videa. Španělsko: starý dadaismus - všude nalezené předměty. Island: videofilm s mořem, Španělem v kostýmu, palmou, papouškem a kokosem. Kokos padal na Španěla, Španěl pořád umíral (postupně mi svítá, ţe umění je velká zábava). Švédsko, Norsko, Finsko: šmejdy, umělé hmoty, nepořádek, převezli sem celou dílnu. Dánsko: špatný sochař (jako odpady hlíny, deformované pláty a řetězy). Rumunsko: cisterny z betonu po zemí, v jedné byly sádrové figury. Česká republika: instalace I. Kafky Letící šípy. Slovensko: RUdavský - mnoho projekce, plastiky ve tmě, ze stropu visel objekt jako bílá chobotnice - zmatek, pel mel. Německo: velké rastry ve skle, v nich detaily - monumentální květy a lebky z fotografií. Korea: sociální projekt - autor rozdal stovky krabiček občanům svého městečka, ti dostali za úkol vytvořit na ně malbu, koláţ nebo nápisy, pak z nich vytvořil velkou stěnu v expozici. V Druhém prostoru leţely na zemi řady různých mnohostěnů ze dřeva a ty se mi velice líbily. ------------Září 1997 Včera byla mne PhDr. Mahulena Nešlehová vybírat práce pro barevnou reprodukci do své nové knihy, kde srovnává generaci informelu - generaci 60. léta - u nás se Španělskem a Polskem. Vyprávěla mi o základní myšlence knihy - začala vznikat jiţ před lety jako odezva na potopení naší generace komunistickým reţimem. V 70. a 80. letech byl abstraktní způsob vyjadřování veřejně pranýřován, výstavy zakázány, umělci často postiţeni různými sankcemi jen pro to, ţe pracovali na svém díle. Dr Nešlehová věnuje pozornost také myšlenkám o kráse, dokonce vychází z knihy J. Maritaina: Umění a scholastika.! Hovořily jsme spolu o mém záměru natáčet příští rok se Sofií Koblasovou videofilm o aktuálních trendech výuky umění v Moskvě. Nápad se jí velice líbil, Sofii má ráda. Byli to právě Nešlehovi, kteří mě dali dohromady s Koblasou, aby se mohl o něm a jeho práci se studenty natočit film. Díky jim jsem s ním měla první schůzku v Praze v září 1995, kdyţ Jan Koblasa přivezl z Německa obrazy pro výstavu přítele Jiřího Valenty. Dr Nešlehová si prohlíţela moje nové věci. Nejvíce jí byly sympatické ty, kde 176
kompozice byla nepravidelná, dynamická - velké zahalené kresby. ------------Říjen 1997 Dokončuji velké obrazy a řadu malých - závěrečnou vrstvu stříkací pistolí dělám velice jemně, aby byla průzračně bílá. Myslím, ţe obrazy mizí v nám všem společné oblasti nekonečného vědomí. Čisté barvy mají samy v sobě vnitřní záři, kromě toho vytvářejí akordy jako hudba mezi nimi jsou konsonance i disonance - protikladné nebo harmonické barvy. - - - Uţívám určitých tvarů, které přenáším na plochu, aby vytvořily sítě. Tvary pomáhají jednoduchému prolínání barev, jsou vlastně nosiči jejich působení a lapači světla. Někdy vznikne skladba jako druh ornamentu, ale připadá mi, ţe tyto obrazy mají svojí řeč, nějaké sdělení, které u běţného ornamentu není a nemůţe být. Jak mě potěšilo, kdyţ po tak dlouhé době vlastní cesty jsem našla u Maleviče tyto věty: „Vidím, ţe prostřednictvím malířství bude realizována neobyčejná síla vědomí, která v sobě pociťuje sílu vesmíru… Malířská představa přešla v nebytí… skutečnosti se stala bezpředmětným kosmickým bytím…“ (V mém zápisníku následuje deset stran úvah o řádu: Smysl pro řád…) -------------1. 11. 1997 Návštěva významného teoretika umění Jana Kříţe s rodinou v mých ateliérech v Dobřichovicích. Přijeli jako výletníci plní energie. Mají opravdu krásné děti - Kristýnu 11 let a Kryštofa asi 7 let… Šli jsme do dolního ateliéru na zahradě, kam jsem připravila a rozestavila nové obrazy, měla jsem radost, ţe se jim líbily - říkali, ţe z toho jde cítit klid a meditace, také osvobození a energie. Vybrali si z nových průhledných tisků čtyři litografie. -------------20. - 22. 11. 1997 Olomouc: WORKSHOP S J. KORNATOVSKÝM FANTAZIJNÍ KRESBA pro studenty KVV PDF UP Třídenní workshop jsme začali den předem s přihlášenými účastníky promítáním filmu z mého projektu Aktuální výuka umění: film o prof. Nešlehovi a jeho studentech, dále film o borisovi Jirků, pak naše symposium Nové formy kresby a nakonec video o Janu Koblasovi. Promítání filmů ve starobylém erbovním sále naší katedry pro třicet mladých lidí mělo velmi soustředěnou atmosféru, studenti se připravili na to, co je další tři dny čeká. Jiří Kornatovský měl vynikající intuitivní metody pro rozvoj fantazie a představivosti studentů, začínal od hledání pevného řádu v díle. Dal určité podněty ke kresbě tím, ţe nejprve sestavil pro studenty objekty, které mají v sobě vertikální a horizontální řád. V kaţdém ze tří ateliérů vytvořil pět objektů z nalezených věcí, které byly připevněny na stěnách nebo na oknech - na nich ukazoval řád vertikál a horizontál. V jeho slovním úvodu k celé práci řekl studentům a studentkám, ţe oproti minulému soustředění, kdy pracovali spíše intuitivně, emocionálně na téma Andělé, se změnilo i vědomí základního zaměření v myšlení lidí. Lidé dnes potřebují něco pevného, něco, nač se mohou spolehnout - to cítí také výtvarní umělci, kteří by rádi našli řád ve svém díle, aby tak mohli i dobře působit na diváka. Proto dává studentům základní podněty ke kresbě v těch sestavených objektech, které vidí kolem sebe. J. Kornatovský dal studentům zcela volné pole, dal jim na výběr, zda Budou kreslit 177
detail nebo celek - důleţité bylo cítit kompaktně ten řád v těch věcech. Takto to předával studentům a studentkám a dokázal vzBudit zaujetí a nadšení od prvního dne. Celá katedra dostala nového ducha, coţ nakonec vyznělo v závěrečné instalaci ve venkovních i vnitřních prostorách katedry. -------------16. 12. 1997 Písemně zpráva, ţe jsem dostala cenu GRAFIKA ROKU 1997 za tu mou nejlepší věc - průhlednou oboustrannou litografii na pauzovacím papíře, která byla adjustována v plexiskle. Skutečný název Kousek Buddhovy sítě. Pod plexisklem byly dva pauzovací papíry, na jednom modrá litografie, na druhém zelená litografie. Jejich juxtapozicí vznikla zvláštní středová kompozice dvou prolínajících se sítí, k ní mne inspiroval citát z knihy Fritjova Capry - Tao fyziky: „Buddha přirovnával vesmír k nekonečné síti, sloţené z bezpočtu Drahokamŧ, z nichţ kaţdý je vybroušen do bezpočtu plošek. V kaţdé té plošce se odráţejí všechny Drahokamy v síti. “ V prosinci ještě pokračuji na litografiích a obrazech na větší samostatnou výstavu v lednu 1998 v Domě umění České Budějovice. ---------------V tomto roce byla pro mne důleţitá výstava MEZI TRADICÍ A EXPERIMENTEM v Muzeu umění Olomouc, která soustředila práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění za padesát let od roku 1939. Mnoho studentů mi přišlo říci, ţe tam viděli i moje práce. ----------------Příprava výstavy v v Domě umění v Č. Budějovicích: Obrazy jsem všechny upravila nátěrem na okraji místo dřevěných lišt a rámů, povaţuji to za velký vynález. Pracovala jsem ve dne v noci, objednala jsem velké podloţky ze sololitu pod velké zahalené kresby a natírala pečlivě rámy aţ na místě výstavy. - Grafiky jsem připravovala k neobvyklé instalaci: varianty 9 tisků do obrazce 3 krát 3, nainstalovat na stěnu beze skel a rámů vedle sebe a nad sebou do čtverce. ------------V pondělí 5. 1. 1998 jsem jela odpoledne do Prahy pro Udělení ceny GRAFIKA ROKU na přehlídce INTERKONTAKT GRAFIK na staroměstské radnici. Přišel i vynikající tiskař a litograf pan Lípa, byl to náš největší tisk na pauzovací papíry a byla to i jeho zásluha. Cenu dostali v jiných kategoriích - Jana Šindelová, Oldřich Kulhánek, Naďa Synecká a Lenka Vilhelmová. Večer zase v Dobřichovicích jsem připravovala výstavu do dvou do noci, ráno o půl sedmé dokončovala balení, Druhý den přijel s autem profesionální přepravce. Výstava v Českých Budějovicích NOVÉ JISTOTY DANY PUCHNAROVÉ (7. 1. 8. 2. 1998) 6. 1. 1998 Před instalací v Domě umění přišlo několik redaktorů z krajských novin a 178
rozhlasu, s výstavou mi velmi pomohl Michal Škoda, vynikající sochař a galerista. Podařilo se mu Udělat výběr, který naprosto čistý a stylově jednotný, to bych v ţivotě neuměla. 7. 1. 1998 Na vernisáţ přišlo mnoho mých přátel z Jiţních Čech a moji bývalí ţáci a ţákyně z výtvarných kurzů, které jsem tam sedm let vedla u Domu kultury v Českých Budějovicích - dospělí krásní lidé i se svými dětmi. Dojednali jsme, ţe by chtěli oslavit dvacet let od ukončení mých výtvarných kurzů a já jsem je pozvala na léto k sobě do dobřichovic. Souběţně s touto výstavou probíhala v Domě Kultury Metropol České Budějovice výstava GRAFIKY DANY PUCHNAROVÉ. 27. 1. 1998 Natáčení rozhovoru o mé práci a ţivotě v olomouckém rozhlase -------------Únor 1998 Návštěva u filosofa PhDr. Zdenka Neubauera v bytě pod Vyšehradem. Velice vřele mne přivítal, seděl tam téţ Ivan Havel se svou manţelkou, hovořili jsme o společných zájmech i o mé cestě do Indie, paní Havlová vyprávěla o své cestě do Antarktidy na ledoborci. Hovořili jsme i o křesťanství i současné filosofii. 9. 2. Návštěva u sochaře Michala Škody v Soběslavi - spousta krásných soch a objektů, něco mezi konstruktivismem a minimalartem, silně originální. Šťastně dovezena zpět výstava z Českých Budějovic. --------------11. 2. - 31. 5. 1998 Výstava ČEŠTÍ VÝTVARNÍCI K 650. VÝROČÍ ZALOŢENÍ UNIVERZITY KARLOVY, KAROLINUM PRAHA - měla jsem tam cyklus grafik a reprodukce v katalogu, ale místy tam byly aţ kýčovité věci. 15. 2. Dobřichovice - neděle Maluji obraz s modrou a zelenou, co nejčistší barvy. Myslím, ţe odrazem barev mě nabíjejí silnou energií. Při roztíraní barev mě napadl význam obrazů CESTA DO TŘETÍHO NEBE. --------------Jaro 1998: připravuji dvě výstavy: v HOLLARU a na KVV Pdf Ostravské univerzity Na březen do Pedagogické fakulty v Ostravě velké prostorové kresby, menší kresby a grafiku. Výstavu má zahájit vedoucí katedry výtvarné výchovy M. Terčová, antroposofka a textilní umělkyně. 3. 3. - 27. 3 1998 VÝSTAVA na PdF Ostravské Univerzity: Zahalené kresby D. Puchnarové, galerie Student Poprvé jsem instalovala velké zahalené kresby do prostoru, měly výtečné světlo --------------20. 3. Tisk v litografii na veliké formáty - řady jemných šestiúhelníkových forem vytvářejí náznaky spojení a ztrácejí se v prostoru. Tiskneme to zase ve třech barvách na pauzovací papíry, v červené, modré a zelené. Kompozice diagonální, které pak prostřídávám při skládání pod plexiskla. Téhoţ dne odpoledne setkání s Koblasou v Praze v restauraci U kocoura na Malé 179
Straně v Nerudově ulici. Dohodli jsme celý plán jak připravit cestu se Sofií do Moskvy, chtěl by na tom spolupracovat, a to mne moc potěšilo. Myslí, ţe to je výborná myšlenka a vypráví o poměrech mezi přebohatými umělci v Moskvě, o jejich snobských manýrách, radil, abychom spali v hotelu a jezdili po Moskvě taxíkem. Dal mi adresu na jejich dobrého přítele teoretika umění a výtvarníka S. v Moskvě. -------------Společná výstava s L. Přibylem v Hollar Praha k mým šedesátým narozeninám 1. 4. - 26. 4. 1998 DANA PUCHNAROVÁ, LUBOMÍR PŘIBYL / GRAFIKA výstavní síň SČUG Hollar. Na vernisáţi promluvil PhDr. Jan Kříţ. Nainstalovali jsme tam společně věci, které jsme si vybrali sami s kolegou Přibylem. - Poprvé v Praze byla vystaveny moje litografie v plexisklech, mezi okny galerie tak, aby jimi procházelo sluneční světlo. Udělalo mi to radost v duši. - Lubošovy velké černobílé otisky lineárních provazových kompozic působí monumentálně, svým mystickým výrazem a pevným matematickým řádem jsou ojedinělé. -------------15. 4 1998 Olomouc - Vlastivědné muzeum: nainstalována a zahájena VÝSTAVA AUTORŮ KOLEM GALERIE CAESAR. Dala jsem tam dvě veliké vícevrstvé kresby, do nichţ můţe divák vstoupit, nechat se jimi ovlivnit, odhalovat jejich vrstvy, zahalovat je i sebe. Jsou - li menší, můţe je zkoumat pouhým poodhrnutím. - V jiných kresbách a litografiích se rozehrávání různých rytmů jednoho elementů rovná variacím v hudbě mistrů renesance a baroka. Jemná hravost a úsměvnost je také ctností řádových mnichů západu i východu. Na výstavě se mi líbily kresby Jany Jemelkové, krásné obrazy Ladi daňka a Zdeňka Kučery a našeho absolventa pana učitele Pavla Preisnera. Byl to salon, kaţdý tam mohl pověsit, co chtěl. Z kreseb ještě Jana Šindelová a Jochmanovy náčrty příšerek z Bestiáře přitahovaly pozornost. ---------------21. 4. 1998 Vedla jsem komisi přijímacích talentových zkoušek na KVV PDF v Olomouci, bylo 106 přihlášených. 22. 4. 1998 Návštěva u mne na katedře Jiřího Valocha po obědě v doprovodu umělce Pavla RUdolfa a jednoho galeristy z Brna. Chtěl napsat článek o naší výstavě s Přibylem v Hollaru v Praze. Ptal se, jak byly udělány vícevrstvé grafiky, které viděl v Hollaru - popsala jsem mu celou technologii, jak řadím průsvitné litografie za sebou, někdy tři, někdy šest, někdy jedenáct tisků, kaţdý tisk jedna barva. To bylo k mé práci všechno, o filosofii, z níţ vycházím se ani nezajímal. - Oba měli zájem o ekologické dny v Olomouci, hlavně o přednášku Zdenka Neubauera. To byla první Valachova návštěva u mne od let osmdesátých, kdy nastala dlouhodobá pauza v našich vztazích, v době, kdy jsem byla sledována pracovníky StB v Českých Budějovicích. --------------26. 4. 1998 Z Hollaru mi ochotně přivezli mé práce do dobřichovic Eva a Luboš Přibylovi. Hovořili jsme o knize Dr Nešlehové o českém informelu. Měli jsme nostalgický pocit toho chudého ţivota v šedesátých letech, mnozí jej trávili v nedostatku a dnes se o jejich obrazech píší teoretické práce v luxusních vydáních. 180
Lubošovi se ta kniha velice líbila a říkala jsem mu uţ podruhé, ţe měl být profesorem umění, jak dobře umí vykládat a podnítit zájem. --------------29. 4. 1998 Od rána na katedře výtvarné výchovy v Olomouci posuzujeme práce studentů pro ocenění Cenou děkana PDF - většinou se přihlásili moji studenti a studentky. Připravovala jsem posudek na prostorové dílo diplomantky M. Š. Brány - hovořily jsme i o její budoucnosti a o tom, ţe by mohla vést kurzy kresby pro zájemce všech generací. Na Konviktu v obrovských chodbách barokního kláštera příprava společné výstavy našich studentů s hudebními programy a performancemi. Z mé výuky to budou práce dvou workshopů - volné kresby a figurální kresby. -------------Duben 1998 Třídenní workshop kresby vedl prof. Boris Jirkŧ na KVV v Olomouci Zúčastnili se hlavně studenti a studentky 1. ročníku, pracovali s radostí na velikých kresbách podle modelu, všechno šlo dobře. Učila jsem se u Borise Jirkŧ, jak lze předávat chuť a nadšení kresbě. Dělá to celou svou bytostí. Dává lidem kolem sebe záţitek vnitřní síly, je v něm cosi z mocných carŧ staré Rusi a cosi z bezmocných dětí síla i čistota, moudrost i nevinnost. To je pro mne zvláštnost, tak silné pŧsobení učitele, tak by to mělo být… ---------------1. - 5. 6. 1998 Krajinářský plenér se studenty v Jeseníkách, Branná Pracujeme se dvěma ročníky se starším kolegou malířem. Branná stojí na kopci kolem vysokánského gotického kostela na mohutné skále. To je takové vnitřní pojítko lidí s krajinou i mezi sebou. Se studenty jsme se seznámili také s místním farářem, Udělali jsme diskuzi a řeč přišla na nesmírně velký majetek církve, na prokázané podíly Vatikánu na výrobě zbraní. Je třetí na světě podle sociologického výzkumu v Německu. Se studenty jsme kaţdý večer prohlíţeli jejich práce a zjistili, ţe den ode dne jsou lepší a lepší. Na konci jsme Udělali jejich výstavu a dali jim zápočty. 25. 5. 1998 Státní zkoušky na katedře. Řada mých studentek absolvuje, dostanou diplom a pŧjdou svou cestou. Na katedře nás sedělo asi dvanáct učitelŧ v komisi. ------------Za dva dny jsme odjíţděli s naloţeným autem do Trnavy na zahájení výstavy Michálek, Krtička, Kučera, Puchnarová. Výstavu nazvali POKUŠENÍ MÁLEM. Většina z nás kromě Michálka byli konkretisté - Kučera představil sérii starších obrazů a grafiky, Krtička nebarevné obrazy a pastely, černobílé a zjednodušené, mají velkou vnitřní sílu, Michálek tam dal novou sérii tisků bílou barvou na černé, otisky syrové dřevěné desky, na níţ jsou vidět obrysy zjednodušených hlaviček. Vypadalo to jako hříčky. Z mých věcí tam visely vícevrstvé barevné kresby a pět průsvitných litografií v plexisklech, v jiné místnosti asi deset barevných litografií - důleţité bylo setkání s konkretistou Bělohradským z Bratislavy, také s Marií baláţovou, dala mi svůj katalog. ---------------
181
Červenec 1998: Příprava ostravské výstavy, vyuţívám plně ateliéry v Dobřichovicích. Koncem měsíce přijel galerista z galerie Chagall v Ostravě, odvezl moje nové obrazy, grafiky a kresby. Kdyţ jsem přijela, výstava jiţ byla velmi citlivě nainstalována a dokončili jsme instalaci pěti grafik v plexisklech. 3. 8. - 31. 8. 1998 NOVÉ JISTOTY DANY PUCHNAROVÉ obrazy, grafika, kresby 1996 - 1998, Výtvarné centrum Chagall Ostrava Na zahájení přišli reportéři, kteří dobře napsali do krajských novin zprávu o mé výstavě - jednomu z nich pomáhala moje bývalá studentka. Velmi mne překvapila reakce jednoho teoretika, který vyučuje dějiny umění na ostravské univerzitě - hovořil před mými obrazy o energiích, o světle, o védských boţstvech, jakoby byl takřka u jejich zrodu. Avšak nikdy předtím jsme se neviděli. Dala jsem mu text své habilitační přednášky Skrytý smysl umění. ------------21. 8. 1998 Sochař Koblasa odhaluje slavnostně pomník Rodina na rozcestí mezinárodních silnic u Mikulova. Je to třicet let od přepadení naší země vojsky okolních států pod diktátem SSSR. Viděla jsem Koblasovy sochy, jsou to akumulátory mlčení, jednoduché geometrické tvary - sedí v krajině pravěkých skal, které za nimi tvoří zvlněné hřbety. S Koblasovými jsem jela autem zpět do Prahy, cestou posloucháme rozhlas, co se dnes stalo: oběti vpádu vojsk do ČSR 21. srpna 1968 se sešli u rozhlasu v Praze, Boris Jelcin byl v Rusku vyzván k demisi, Muslimové v Pákistánu ohroţují okolí raketami a jiné věci, které všecky rychle odplývají jako ty divukrásné mraky kolem nás a nad námi. Na slavnosti odhalení soch bylo několik slavných umělců, přijel Jan Seifert z Řevnic. Přijel i teoretik Kroutvor, přítel mého syna Františka, dělají spolu velmi rádi výlety. J. Koblasa říká, ţe si jiţ rok předtím přijel do Mikulova vybrat místo pro sochy. Měl na mysli blízkost ke hranici s Rakouskem, blízkost k evropské dálnici i krajinné utváření. -----------Říjen 1998 Příprava mé výstavy v Klatovech. Dělám největší průsvitnou kresbu asi 300. 160 cm, kterou Budu instalovat na veliké sklo horizontálně, zespodu Bude prosvětlená. 18. 11. 1998 Výstava JISTOTY, Dana Puchnarová - obrazy, kresby, grafika, galerie U bílého jednoroţce, Klatovy Uţ několik měsíců předem jsem věděla, ţe budu instalovat průhledné věci do sklepů galerie a ţe budu moci vyuţít spolupráce s elektrikářem, který mi slíbil prosvícení největší vodorovné kresby. Při instalaci mi velice pomohl M. Škoda, obětavě přijel z Českých Budějovic. Zahájení obstaral Jiří Valoch, u začátku mé práce v 60. letech vyzvedl touhu po řádu, tím se podle něho moje úsilí lišilo od ostatních existenciálně orientovaných přátel. Hovořil o křivkách, zmínil se o současných tvarech a také o mé zálibě v jógových cvičeních. Já jsem k celé výstavě měla také několik slov, nejen o tom jak patřím k tomuto kraji po babičce, ale i o symbolice barev, o jejich čistotě, o tom, co pro mne znamená modrá, zelená, červená. Vysvětlila jsem hlavní téma SÍTĚ jako záznam proţitku celosvětového bratrství při shromáţděních v největším duchovním centru Indie, kde jsem strávila jeden měsíc před rokem a půl a od té doby moje tvorba proţila velkou změnu. Hudba, která zněla ze spodního sálu, spojovala celý prostor mé výstavy, měla jsem z toho radost. Hned potom v dalších dnech jsem vyjednávala výstavu v galerii Trigon 182
v Plzni a připravovala odjezd do Moskvy. -----------. 21. - 22. 11. 1998 na ţádost galeristy ve Šternberku u Olomouce jsem napsala článek o výstavě A. Šimotové, která v té době probíhala. Článek vyšel v Lidových novinách, výstava byla neobyčejně důleţitá pro naše studenty a studentky. -------------2. - 12. 12. 1998 CESTA DO MOSKVY Z GRANTU OSF - HESP SE SOFIÍ KOBLASOVOU - projekt AKTUÁLNÍ VÝUKA UMĚNÍ Sofie Koblasová byla absolventkou akademie umění v Moskvě, znala spoustu umělců a teoretiků, připravila podrobný plán a seznámila mne se všemi důleţitými osobnostmi v umění i s galeristy. Natáčely jsme společně videozáznamy z několika škol. Avšak Akademie výtvarných umění nás velice zklamala, byla zařízena ještě ve stylu 19. století, příslušně zanedbaná, otlučená, a tak vypadala i výuka. Ve vrátnici seděl milicionář s kulometem, pustil nás teprve, kdyţ pro nás přišel shora teoretik umění, který Sofii dobře znal. Ţádné tvořivé metody pro projekt Aktuální výuky výtvarného umění jsme tam nenašly. Sofi z toho byla tak nešťastná, ţe plakala. K našemu velkému štěstí druhý den po našem příjezdu začala obrovská přehlídka všech soukromých ruských galerií ART MANEGE 1998 v manéţi v centru Moskvy, to je vůbec největší výstavní síň Ruska. Vystavovali zde i ruští galeristé ze zahraničí a potkali jsme zde Olega Kulika a Kabakova, se všemi jsme natočily rozhovory i videa. Z té přehlídky jsme měly dojem obrovského jarmarku, přesto se podařilo natočit obraz úrovně skutečně avantgardního a poctivého umění. Sofie znala organizátory přehlídky, řekli nám, ţe nekomerční galerie měly právo vystavovat zdarma. Nejvíce nás zajímaly: TV - GALERY (technoart), galerie VELTA (fotoart), ECOZONA (umělci plus vědci), galerie Sorosova centra v Moskvě, galerie MAIL -ART, galerie AIDAN. Setkání s mnoha teoretiky, přehlídka díla Ilji Kabakova - tam natočen rozhovor s Olegem Kulikem, známým zahraničním ruským umělcem, který vystupoval často na mezinárodních výtvarných přehlídkách ve své performanci bez oděvu jako pes na řetězu (vlastně nevím proč). Velký uţitek jsme měly z návštěv různých galerií a redakcí. Díky Manéţi jsme se seznámily s Dr Misianem, šéfredaktorem největšího ruského uměleckého časopisu a navštívily jsme ho v jeho redakci přeplněné aţ do stropu katalogy a knihami o současném umění a mnoha ročníky západních uměleckých časopisů. Navštívily jsme i mnoho tzv. undergroundových galerií, které se zabývaly konceptuálním uměním, videoartem, fotoartem, lettrismem, ready - made art, prostě všechny nejsoučasnější tendence přetavené na osobitý ruský způsob. Taky jsme hovořily dlouho s Dr Biasonovou, vedoucí sbírek umění Puškinova muzea. Byl to pro mne nový svět. Nikdy jsem neviděla tak ohromnou metropol pro více neţ 10 milionu lidí. Těšila jsem se na duchovní, mystické centrum Ruska, na Kremelské chrámy - sobory, na srdce pravoslavné církve, srdce starých Slovanů. Viděla jsem starobylé fresky a vysoké ikonostasy v byzantském stylu, jejich patra se ztrácela v šeru vysokých kleneb. V kopulích soborů ohromné postavy Krista nebo velká byzantská hlava Spasitele jsou osvětleny malými okénky. Stovky lidí přicházejí s hlubokými úklonami, zapalují svíčky, ţehnají se, líbají ikony a stojí v motlitbách. Natáčela jsem i krásu večera v Kremlu, západ slunce nad kopulemi soborů. Několikrát jsme navštívily dlouholetého přítele Koblasových, teoretika a výtvarníka S., dal nám 183
spoustu informací o různých směrech ruského současného umění a materiály z několika jeho publikací jsme si natočily na video. Jeho paní, známá konceptuální umělkyně, nám ukázala několik videosnímků, které zpracovávaly ideu ochrany prostředí ţivota velmi poetických způsobem. Hotové záznamy jsme po návratu zpracovaly a promítaly na katedře výtvarné výchovy v Olomouci, vše jsem zapracovala do zprávy pro Open Society Fund v Praze. ------------21. 1. - 27. 2. 1999 Výstava d. Puchnarová -TVORBA Z 60. LET (obrazy, grafiky, kresby), galerie Trigon Plzeň Je to první výstava všech mých starých věcí, vybíral je u mne Dr Jan Kříţ, ten také výstavu zahajoval. Byl to starobylý dům gotického původu s kamennou věţí, její první patro také patří ke galerii. Nejvíce mne potěšil příchod mého bývalého spoluţáka na AVU, malíře Antonína Málka, který po roce 1996 emigroval do Švédska, nyní ţije v Kolíně nad Rýnem, jezdí kaţdý rok do Indie a v Buddhistickém klášteře v Ladakhu učí malé mnichy kreslit. Přišli i přátelé z pedagogické fakulty v Plzni a někteří mí studenti, také studentka dějin umění z Prahy, která o mě píše diplomovou práci. Překvapila mě vysoká úroveň galerie Trigon co do výběru prodávaných děl - je skutečně nejlepší u nás. Viděla jsem tu staré oleje Zdenka Berana, krásné obrazy od, Nešlehy, Kokolii a mnoha známých současníků. V grafikách krásné litografie A. Šimotové, pak kovové kinetické hříčky R. Kratiny a strukturální reliéfy Aleše Veselého. 26. 1. 1999 Dr Mahulena Nešlehová napíše o mé výstavě v Trigonu. Je to naše největší odbornice na informel a byla docela ráda, ţe jsem ji k tomu vyzvala. Mám jí poslat fotografie z výstavy a od Dr Kříţe text z vernisáţe. --------------1. 3. 1999 Olomouc: Nová studentská galerie VÝPAD zahájila svou činnost výstavou výtvarných prací studentů KVV, které vznikly na dvou workshopech workshop fantazii kresby Doc. J. Kornatovského a sochařské sympozium Dubenec 98 ve Dvoře Králové. Činnost galerie jsem dostala na starosti od vedení katedry, dělala jsem plány na celý rok v spolupráci se studentským výborem, který jsme si utvořili, také jsme zvali k výstavám jiné katedry z jiných univerzit, starali jsme se o vybavení a úDrţbu galerie. -------------7. 3. 1999 Neštěstí: maminka poraţena autem v Dejvicích nedaleko svého bytu. Navštívila jsem ji v nemocnici, leţela v kyslíkové masce. Druhou noc 8. 3. zemřela. Pohřeb pomohla organizovat moje dcera. Do obřadní síně 15. 3. přišli přátelé matky profesoři matematiky a fyziky z matematicko fyzikálního ústavu KU. Soustrast mi projevil i prof. Vopěnka, známý matematik a bývalý ministr kultury. -------------19. 2. 1999 České muzeum výtvarného umění přijalo mnoho mých prací jako dar z konce 50 - tých a počátku 60 - tých let z období mého studia kubismu a futurismu. Potvrdil to ředitel PhDr. Sekera s návrhem mé souborné výstavy. 184
------------Koncem března 1999 přijímací zkoušky na naši katedru, přišlo 120 mladých lidí. Jako obvykle jsem vedla zkoušku z kresby, zadání bylo vyvěšeno na stěně, snaţila jsem se, aby bylo poutavé a zajímavé. Mělo dvě části: kresba podle skutečnosti a fantazijní kresba. Při pohovorech jsme byli překvapeni ţivostí, inteligencí, energií, vědomostmi a hlubokým zájmem o umění některých adeptů. V duchu jsem to porovnávala se svým ţivotem a zájmy v 17 - ti aţ 18 - ti letech a shledala jsem, ţe takových výsledků jsem nedocílila. V průběhu letního semestru jsme pořádali pro studenty workshop s olomouckou umělkyní Ing.e Koskovou, která mnoha pohybovými způsoby uváděla studenty do proţívání svého prostředí a tím rozvíjela jejich fantazii v kresbě i malbě. -----------Kromě práce se studenty a malby jsem věnovala řadu měsíců kaţdé ráno psaní knihy o cestě do Indie a o mnoha dnech strávených v ašramu PRAŠANTI NILAJAM (místo Nejvyššího míru), zároveň jsem malovala další obrazy doma v Dobřichovicích i v ateliéru v Olomouci. Duben 1999 Na katedře při mých přednáškách z kresby jsem hovořila o kresbách Salvadora dalího. Měla jsem ze svých cest velké album jeho kreseb, to jsem celou hodinu promítala studentům: 39 kreseb z cyklu ke Zpěvu Maldororovým od Lautreamonta. Různé zařizování všech byrokratických povinností kolem práce na katedře také odeslán konečně můj biografický materiál pro katalog sdruţení Griffelkunst Vereinigung do Hamburgu. -------------Velmi se snaţím věnovat se diplomantkám, které poctivě a důsledně dokončují svoji práci. 8. 5. 1999 Poznámky k hodnocení diplomových prací, které vznikaly s mým vedením: Petra S. : „INSPIRACE UMĚNÍM PŘÍRODNÍCH NÁRODŮ“ Z různých kultur čerpala motivy, které ji nejvíce oslovily a volně je parafrázovala, takţe dospěla k vlastnímu výtvarnému pojetí, objevila svou moţnou cestu ve volné tvorbě ve více technikách. Zároveň tuto metodu pouţívala ve výuce výtvarné výchovy na ZUŠ ve svém rodišti, kde v tomto roce vyučuje a kam po prázdninách nastoupí jako učitelka. V teoretické části si všímala vztahů kultur přírodních národů k umění 20. století, její pedagogické metody jsou velmi kreativní, dobře promyšlené. Lenka M. : „CESTA MÝM MĚSTEM“ Cyklus 12 - ti černobílých kreseb představuje vlastní pohled na svět a současný ţivot ve městě, kde se studentka narodila. K tomuto výrazu se dopracovala po velmi důsledné dlouhé přípravě. Vyuţila všech vlastností pouţitého materiálu aţ do maxima - lisovaného uhlu ve všech škálách a tónech. Její pojetí je konceptuální a akční přikládá plánek svého města s vyznačenou trasou cesty a zastávek. V teoretické části popisuje své zkušenosti ze svých severských cest a z cest do berlína a zamýšlí se nad 185
nimi filosoficky a sociologicky. Její pedagogické akce jsou nápadité, dbá na motivaci ţáků, na spolupráci, vytváří nové metody pro výuku výtvarné výchovy inspirované ţivotním prostředím. Diplomní práce Ivy Pretschové, známé figurální kreslířky, se zabývala figurálními kompozicemi v obrazech, které vedla k maximálnímu tvarovému zjednodušení s lyrickou barevností. Dokázala své malby oprostit od všeho zbytečného, z předloţených náčrtů je však zřejmé, ţe jednoduchá forma skrývá dlouhé hledání a rozvaţování. Poslední fáze jejího uměleckého výrazu představuje poctivě obsahově i technicky vytvořený cyklus, jímţ zodpovědně vyznává své přesvědčení o duchovních významech lidských proţitků, úzkostí, obav, strachů o osud lidskosti, spravedlnosti, lásky a víry. To můţe dobře předznamenat její další vývoj. Teoretický výklad jejího díla a velmi bohatě propracovaná pedagogická část zasluhují uznání. -----------6. 5. 1999 Se studenty a kolegy z katedry na vernisáţi kreseb známého umělce Stanislava Kolíbala v galerii Šternberk u Olomouce Byly tam vystaveny malé modely z kartonu, krásné čisté kresby v rafinovaně narušené geometrii a velký dřevěný objekt. Úţasně metafyzicky působily mramorové desky s hladkým povrchem nazvané Geometrická cvičení. Při zahájení p. Kolíbal mluvil jako profesor a odpovídal na dotazy našich studentů. ------------Předtím jsme se studentkami svěsily studentské malby ze SALÓNU VOLNÉ TVORBY při Akademia filmu UP Olomouc. Bylo to poprvé, co mohli studenti zcela svobodně vystavovat to, co chtěli ze svých mimoškolních prací. Předseda Akademia filmu se na nás přišel podívat. Projednali jsme moţnost studentských ilustrací pro časopis Aluze, který vydává katedra bohemistiky. 23. 5. - 28. 5. 1999 DNY DIPLOMNÍCH OBHAJOB a státních zkoušek Dělala jsem ještě další oponenturu k videofilmu a akci s velkými obrazci z barevných velkých přaden vlny diplomantky Barbory Č. z ateliéru textilní tvorby. Její myšlení působilo aţ kosmicky a překvapila mne svou upřímností. Mladá generace je tak čistá a citlivá, pokud se věnuje svému talentu. A dokonce umí spolupracovat s jinými. ------------4. 6. 1999 Cesta do Jindřichova Hradce na zahájení výstavy kolegy Antonína Málka. Byly to kresby a obrazy krajin z Himalájí s Buddhistickými kláštery, virtuózně realistické. Pro mne to bylo zastavení v bezčasí. Toník dělá to, co hodně lidí potřebuje. Úplně se změnil jeho výraz, co jsem ho znala v 60 - tých letech. Uţ to není ten malíř strukturálních obrazů. - Cestou zpět jsem jela vlakem s Dr Kříţem a hovořili jsme také o mé moţné monografii. -------------MOJE VÝSTAVA V DOBŘICHOVICÍCH v místním kulturním sále se nazývala JEMNÝ STYL Podařilo se rozvěsit kolem oken mnoho rŧzných barevných litografií v plexisklech, na stěny dva velké obrazy a tři velké zahalené kresby. Výstavu zahajovala Věra 186
Jirousová, to jsem s ní vyjednávala v její kanceláři ve Veletrţním paláci (NG). Na mé přání pojala vernisáţ jako autorské čtení ze svých básní. 8. 6. 1999 Při zkoušení z kresby bývám vţdy překvapena novými výzkumy studentů a studentek, zvláště mě potěšily volné barevné kompozice kombinovaného studia matematiky a výtvarné výchovy. Někteří mají sklon vyuţívat matematiky a geometrie ve volném výtvarném zpracování a v dobře barevných kompozicích. Vedu je k naprosté samostatnosti v tématech i technice. Ze společného výletu do ZOO mi přinesli pěkné skici zvířat a dokonce někteří Udělali volné kompozice, zvířatům dávali lidské vlastnosti a charaktery. Počátek července 1999 - kolokvium: Kosmologie v křesťanském umění, pořadatelem galerie Šternberk Sešli se filosofové, vědci i umělci, přednesli obsáhlé informace o nové filosofii, moderní teologii a dokonce o filosofii new age. Byl zmíněn P. T. de Chardin s jeho myšlenkou, ţe naplnění kristovské reality v dějinách kosmu se neděje automaticky, ale je nutná naše snaha, ţe kosmos spěje ke kristovskému přetvoření a ţe boţí všudypřítomnost vstupuje do vesmíru. Byl zmíněn Ilja Prigoţin, který tvrdí, ţe systémy jsou samoregulující, ontologické impulzy pocházejí od Stvořitele. Zmíněni byli T. Akvinský, Duns Scottus a slyšeli jsme o kreacionistické kosmologii a panteistické kosmologii, křesťanské a východní kosmologii. V širší interpretaci se pohybují jiné bytosti v duchovních světech - andělé. Mluvilo se o rŧzných koncepcích pŧvodu kosmu, o koncepci R. Steinera, který vyznával monocentrický model: vznik kosmu v jednom centru. Proklamoval se ţivot k duchovní svobodě, projekt rozšiřování vědomí tak daleko aţ se ztotoţní s boţským. V přednášce prof. Zd. Neubauera, věnované křesťanské kosmologii v umění středověku jsme se dozvěděli o tom, ţe smysl dějin a tedy smysl vesmíru existuje jako moudrost. Dokládal to na citacích z mnoha středověkých rukopisŧ východních i západních, na středověké umělecké tradici, na mystických a vizionářských spisech. To všechno podmiňovalo výtvarná díla středověku. Citoval Knihu moudrosti Jeţíše Siracha, kabalistické spisy, Knihu přísloví ze Starého Zákona, Angela Silésia, rozebíral dílo a názory Hildegardy von BIng.en, která podle svých vizí nechala namalovat obrazy kosmologického charakteru. Citoval i esoterické a hermetické spisy, Františka z Assisi a jeho vize. Neobyčejně zajímavý byl rozbor Boschova obrazu Zahrada rozkoší. Zabýval se patrologií a ikonografií, nicejským vyznáním víry a povahou světla, coţ mě nejvíce zajímalo. Nejvíce mě zajímala úvaha o povaze světla podle Platónské tradice: Povaha světla je geometrická - geometrie je podstatou světla - světlo se šíří a vytváří prostor - bŧh stále geometrizuje - ztotoţnění geometrie s bohem. Byla tam pronesena myšlenka na závěr: v době dŧsledné digitalizace svět mizí v obrazovkách. Karmelitánský mnich Petr Vojtěch z Prahy přednášel o teologii, která dnes oslovuje člověka, která znovu objevuje dynamický aspekt univerza a statický aspekt v scholastice a tomismu. Hodně mluvil o Sv. Janu od Kříţe, o jeho modlitbách, o zboţštění člověka, o sjednocení člověka s Bohem. Řekl, ţe viditelné skutečnosti musíme popřít, chceme - li nají cestu k Bohu. Katolickou teologii rozdělil na čtyři kategorií - kdyţ je všecky překročíme, dojdeme k jednotě a transformaci. Velice zajímavá byla debata o christologickém myšlení ve výtvarném umění, o manýrismu, o ikonografickém pojetí početí a narození Krista. Z univerzity Prešov mluvil teolog Dr Grešlík o moudrosti a o ikonách, o vlivu byzantské kultury na Slovensku, rozebíral ruské ikony a ikonostasy. Jezuita M. Větrovský vysvětloval, jak pŧsobili východní patriarchové v Alexandrii, v Cařihradu a v Konstantinopoli. Hovořilo se o tom, jak pracují diecézní rady, v kterých místech fungují dobře a jak spolupracují s nekatolíky, např. s památkáři. Mluvilo se tam 187
i o duchovní pedagogice na teologických fakultách, o tom, ţe výtvarné umění by mělo více vstupovat do duchovního ţivota a ţe křesťanský kýč je velký problém. Pan filosof Neubauer k tomu v diskuzi řekl, ţe se měníme v kulturu ikonickou a ţe je o to velký zájem mezi studenty. Září 1999 Strhuje mne práce na větších obrazech cyklu SÍTĚ, zřetelně cítím rozšíření vnímání a čisté vibrace barev. - - Na katedře učím nové ročníky. V první hodině jsem si navykla zadávat otázky o jejich dosavadním studiu, zálibách, představách a snech a vybírala jsem od nich písemné odpovědi. V mnoha jejich názorech jsem našla i Budoucí program mé Budoucí výuky kresby a přizpŧsobovala jsem tomu zadávaná témata. V dalších hodinách jsme dělali soustředění na zemi, vodu, vítr a okolí a prováděli jsme tzv. technické zkoušky materiálŧ, jimiţ tato témata zpracovávali jako domácí zadání. Byl to úvod do kresby, která by měla především vyplývat z vnitřního světa mladého člověka, a chtěla jsem, aby si tento svět v sobě objevili dříve, neţ začnou dělat kresby podle viděné skutečnosti, volná zátiší a zákoutí, potom dosti těţkou práci na portrétech a stavbě figury v aktu. Říjen 1999 v polovině měsíce - víkendový workshop figurální kresby s B. Jirkŧ Jako předešle se přihlásilo hodně studentŧ, novinkou bylo, ţe kaţdý platil vloţné, ze kterého jsme zaplatili práci učitele, jeho cest a diety a na modely aktŧ na dva dny. Přijeli dokonce studenti z Brna, ze Zlína a také z KVV v Ostravě. Mezi mladými je o naši katedru zájem a víkendové workshopy mají dobrou pověst. 19. 10. 1999 Dokončuji knihu o Indii „Cesta do království Nejvyššího míru“, má 280 stran na počítači a zhruba 70 barevných fotografií. Nalezla jsem i vydavatele nakladatelství Votobia, Olomouc. 26. 10. 1999 Cesta s katedrou do Vídně za uměním Obrovský dojem z ustavičného vznikání tvarŧ. V Kunsthistorische museum tisíce překrásných forem ţivota, které jsme prohlíţely s uţaslými studentkami výtvarné výchovy a hledaly inspiraci. Inspirovaly nás formy lastur, škeblí, na nich spirály nebo jejich vnitřní geometrické konstrukce, velký řád na krunýřích ţelv, ve stavbě koster obrovských ryb. Malé kostřičky rybiček byly prŧhledné, stříbrné, vypadaly jako šperky. Později se skutečně tyto formy objevily v pracech studentech v oddělení šperku naší katedry. Ţasly jsme nad tisíci formami velkých i malých ptákŧ, nad krásou jejich opeření. Papoušci ara byli zbarveni barvami mých obrazŧ i grafik - modrou, zelenou a červenou. Studovaly jsme úţasné ornamenty na kŧţích hadŧ ze všech světadílŧ, na kŧţi mlokŧ, ryb, na křídlech motýlŧ. Na Akademii jsme viděly Boschŧv triptych:úţasně pečlivě namalované postavičky pokušení, obrovské mnoţství potvor a příšer ve fantastické výzbroji. V těch obrazech jsou lidé řezáni, nabodáváni a jinak mučeni - strašlivá vojska monster jdou proti lidem. Je to neuvěřitelné, ţe člověk dokáţe něco takového vymyslet. Ještě k tomu v pozadí září poţáry, v nich jatka lidských mas. Jako Paendemonium. Viděly jsme potom kresby Rafaelovy a Seuratovy, malé, velmi krásné se stříbřitým tónem. Viděly jsme Piccassovy kresby a mnoho jiných. Viděly jsme egyptské sochy, sarkofágy, reliéfy a stély s jemnými kamenorytinami. Zaujal mě něţný egyptský reliéf se stromem, který měl ruce a dotýkal se hlavy egyptské princezny. 7. 12. 1999 Dnes mám mít přednášku o kresbě pro studenty. Vybrala jsem si srovnání dvou franc. géniŧ - J. D. Ing.rés a Pablo Piccasso, proto jsem přečetla český ţivotopis 188
Ing.risŧv - je to docela jiná doba, jiný vkus, jiný svět, jiná společnost:dostal se mezi neuvěřitelně bohaté lidi, portrétoval vévody, Napoleona, krále, bankéře, boháče z nejvyšších vrstev. Který malíř je dnes na takové úrovni? Leden 2000 - České muzeum výtvarného umění Praha si u mne vybralo soubor kreseb, grafik a obrazů, které jsem dělala jako studentka AVU v letech 1958 - 1959. Jednalo se o studie kompozice obrazů Bohumila Kubišty, od toho se odvíjely moje vlastní studie, kompozice, zátiší, krajiny, pak velký obraz U kapucínů (olej 100x120, 1959). Následoval rozbor futuristických obrazů a moje volné kompozice rozkladu pohybu u tanečnice na provaze. Z toho vznikla řada kreseb a monotypů, nakonec futuristická studie Provazolezkyně, která byla završením této etapy. Pak přišly na řadu Mondrianovské studie stromů v kresbách, dále z toho vzniklé obrazy, nakonec cyklus zjednodušených autoportrétů v kresbách a grafice, završeny Mondrianovským autoportrétem. Všechny tyto práce (asi 30 ks) jsem darovala do sbírek ČMVU. Byly pouţity na výstavu: OZVĚNY KUBISMU - ČMVU, Praha, Dům u Černé matky Boţí, 17. 2. - 2. 4. 2000 23. 2. 2000 UMĚLECKÉ DEBYTY NA UP - Doc. Ondřej Michálek: „O grafice z mnoha stran“ 26. 2. 2000 Z mého dopisu PhDr. M. Nešlehové: - - - Viděla jsem tady film Ateliéry (v TV) - část o našich společných známých Honzovi Steklíkovi a Karlu Neprašov…Cítím nutnost vám napsat, protoţe tenhle cyklus zasluhuje odborný rozbor a pořádnou kritiku. Jako divák jsem byla rozhorlena nad tím, o čem film je natočen:umělci si ze všeho dělají vlastně legraci a srandu - tato slova byla víckrát ve filmu pouţita. Film po sestříhání jako celek pŧsobí roztříštěně a chaoticky. Název Ateliéry je hodně slibující, ale vŧbec nesplňuje očekávání… Z ateliéru J. Steklíka, na nějţ jsem byla obzvláště zvědavá, vidí divák pouze chodbu a kousek omítky ve chvíli, kdy mu kamarád přivezl pytel zelí. Z Neprašova ateliéru jen útrţkové záběry, které nedávají ani ponětí o duchu prostředí a duchu práce, kterou vykonal v tom širokém rozpětí těch několika desetiletí… Ve filmu zcela zavádějícím zpŧsobem převaţovaly cesty vlakem Nepraše za Steklíkem a recesní zábavné záhadičky nad odborným komentářem. Zmíněné záběry z cest vlakem a nádraţních hospod nelogicky přerušovaly části proslovŧ kunsthistorikŧ, nejvíce mne urazilo, ţe zcela neznámý a velice krásný cyklus Steklíkových kreseb byl chvatně a nedbale listován před kamerou při povídání s Věrou Jirousovou a zcela unikl pozornosti diváka, neboť nebyl odborně komentován… - . Velkým prohřeškem proti historii je zanedbání historie vzniku Křiţovnické školy čistého humoru bez vtipu, ačkoliv odborná literatura o tom vyšla. - Komentáře teoretikŧ byly sestříhány tak, ţe to vypadalo, jako rekreačně pivní fabulace., improvizace…. V rozhovoru Šetlík - Nepraš vítězně na celé čáře dominoval Karel, který daleko lépe formuloval své záměry neţ přísedící jeho teoretik. Z Neprašových pověstných kreseb byly vybrány pouze dvě počáteční ukázky, úplně tu chyběla historie Šmidrŧ a samozřejmě celý vývoj díla H. Steklíka a K. Nepraše. Kameraman se nenamáhal dělat dokument, dělal rovnou umění, spoustu detailních záběrŧ na osoby a méně na díla. Myslím, ţe to je omezený, neúplný pohled, dokonce sniţování významu těch umělcŧ, kteří pracovali v bolestné a těţké atmosféře politické zvŧle a násilí. Já vás tedy prosím, zda byste se nemohla ujmout odborné kritiky a publikovat vlastni názor na takovýto druh filmu, který spíše znevaţují soudobé umělce. - - Článek o mé práci v 60. letech vyšel v Prostoru Zlín v říjnu 1999. Výběr fotografií k tomu dělali naprosto sami podle vašeho doporučení. Udělal mi velkou radost a dodatečně Vám velmi děkuji. 189
V dubnu se zúčastním dvou výstav Klubu konkretistŧ - na uP v Olomouci a v NTM v Praze … ZDravím Vás i Pavla. Odpověď M. Nešlehové: psala, ţe nemohou sledovat televizi, protoţe ji nemají, a ţe klidně mohu napsat tu kritiku do televize sama. Zcela souhlasila s mými připomínkami, zprvu ji z televize vyzvali, aby jim připravila odborný teoretický podklad pro pořad o konfrontacích a podobě českého informelu. Reţisér se rozešel se scénáristou, který si prosadil téma hospod a hospodské atmosféry. Píše, ţe se s tím scénáristou také rozešla a ţe mi drţí palce, abych tu kritiku napsala jako divák, jako pamětník i tvŧrce. 1. 3. 2000 Na katedře jsem měla rozhovor se studenty dějin umění o mé práci. Jejich učitelka teoretička mne ubezpečovala, ţe v těch strukturálních věcech ze 60. let mnoho lidí opravdu cítí krásu hmot i krásu barev a také myšlenku a ţe nevnímají tu tíhu a zoufalství, z nichţ to vzniklo, jak já jsem si dosud myslela. To je pro mne objev. Musím nalézt nový pohled na ty moje dřívější cesty, nezavrhovat své práce jako plody doby temna a diktátu politické zvŧle. To mi také pomohlo se připravit na přednášku 15. 3., kterou Budu mít poprvé v mém ţivotě o mé práci v 60. letech pro studenty i pedagogy univerzity. Konečně jsem sehnala nově vydané dílo Františka Kupky: Tvoření v umění výtvarném. Byl to mŧj dlouholetý sen, aby všecky jeho úvahy a myšlenky znovu vyšly. Od roku 1923 to trvalo do roku 1998. --Vyšly zápisky rozhovory G. Braqua a H. Matisse, uţasla jsem, jakým byl Braque univerzálním myslitelem, a jak jsou Matissovy myšlenky aktuální. Jiţ jsem z nich četla studentkám při kresbě zpaměti, při fantazijní tvorbě. Chystají se dvě výstavy Klubu konkretistŧ, kterých se zúčastním. Volali z NTM Praha potřebné údaje, takţe jsme mohli s Pavlem Herynkem dokončit návrh pozvánky. 15. 3. 2000 UMĚLECKÉ DEBATY NA UP - D. Puchnarová: „Obrazy, kresby, grafika 60. let“ Po 15. 3. 2000 J. Chalupecký píše: „První ctností umělce je pokora“. Určitě se to vztahuje na sochaře, malíře, grafiky, básníky i na vědce a myslím, ţe i na naše některé studentky. Včera s Druhým ročníkem jsme dělali přípravu na imaginární portrét. Snaţím se jim dát hodně zajímavý a tvořivý úkol, aby pak sami uměli vyučovat kresbu hlavy. - Stále hlouběji a hlouběji cítím velkou zodpovědnost. Postupně si zvykají jednat se mnou o své práci individuálně a snad Docílím i toho, aby se jim dobře pracovalo: koupím magnetofon, aby se vytvořilo dobré prostředí - povaţuji to za nezbytné. V tom ročníku je vynikající nadaný hoch - studuje matematiku a VV, Marcel V., je to zanícený hledač, pŧjčila jsem mu knihu Fr. Kupky a domluvili jsme si společné posezení, kde pohovořím o Kupkovi a o všech vlivech, které student umění mŧţe a má vyuţít. Všichni, kteří něco vytvářejí, nejen umělci, ale i vědci nebo kuchaři a zedníci, montéři nebo cukráři…ti, kterým o něco jde, jsou zapálení takovým vnitřním ohněm, který je sám pohání, aby se jejich dílo vyvíjelo a dařilo. Psychologové to nazývají kreativitou, ale tu vnitřní intuici, sílu inspirace, fantazie a imaginace - to jaksi pomíjejí, nemají v naší kulturní oblasti pro ni slovník. H. Bergson se velmi houţevnatě a nadšeně v 10. letech minulého stol. pustil do výzkumu této úţasné lidské schopnosti - jeho kniha L´evolution creatrice ovlivnila rázem světové básníky, malíře, ale i fyziky, filosofy, matematiky, přírodovědce vŧbec. Právě Fr. Kupka z Bergsona ve svém myšlení o 190
umění často vycházel. - To je základ k diskuzi s Druhým ročníkem, který má zároveň obor matematiky nebo jazykŧ. (Ukázka mého výukového programu). 21. 3 - 10. 4. 2000 Výstava Klubu konkretistŧ ve Švédsku: KK2 - PRAŢSKÁ SEKCE, České centrum, Stockholm Tuto výstavu jsme připravovali s praţskými kolegy velice pečlivě, všecky práce jsme dovezli k sekretáři Luboši Přibylovi asi tři měsíce předem. Práce pak převezl jeden člen Klubu konkretistŧ, ţijící ve Švédsku a pomohl je instalovat v Českém centru při našem velvyslanectví. Byl vydán katalog, kde měl kaţdý jednu barevnou reprodukci a biografii výstav, úvodní text výstiţně napsal PhDr. Arsen Pohribný z Darmstatu, na oslavu 30. výročí zaloţení Klubu konkretistŧ. 30. 3. - 30. 4. 2000 KLUB KONKRETISTŦ Z OLOMOUCE - výstavní sál NTM Praha (Daněk, Havlík, Herynek, Krtička, Kučera, Pospíšil, Puchnarová) Termín této výstavy jsem měla zadán rok před tím neţ se Klub konkretistŧ v Olomouci zaloţil. Z čirého vlasteneckého nadšení jsem ho postoupila celému Klubu, neboť výstava všech kolegŧ byla pro mne daleko zajímavější neţ jen má vlastní. S instalací nám výborně a obětavě pomohl kolega malíř Pavel Hayek z Brna. Navštívil nás při tom i Ing Ivo Janoušek, ředitel NTM a velký sběratel současné umělecké tvorby. Výstava měla velký ohlas u výtvarníkŧ i teoretikŧ, kteří přišli na vernisáţ díky tučnému oznámení v časopise Ateliér. 8. 4. 2000 Na běţkách s kolegy Krtičkou a Michálkem na běţkách v Jeseníku. Pět kilometrŧ jsme jeli dvě hodiny a pořád jsme povídali, jak se kde co učí na katedrách vysokých škol umění. Vedli jsme řeč o FAVU v Brne, kde kolega Michálek pŧsobí jako grafik. Dověděla jsem se spoustu věcí ze zákulisí: jedna slavná malířka z Prahy tam vede grafiku, ale nezná ani jednu techniku, takţe studenti se od ní chodí pořád radit k Michálkovi. - Manţelka pana Rullera tam vede oddělení Tělový design, v němţ učí studenty jak pomalovat tělo, tedy metody známé uţ 50 let nebo několik tisíc let. Mluvili jsme o spolku olomouckých umělcŧ, ţe z něj vystoupil Havlík, protoţe spolek neposkytuje ţádnou pomoc ani výhody umělcŧm, a tak zbytečně platí členské příspěvky. Pak jsme jeli velmi strmým sešupem dolŧ za mlhy z Červenohorského sedla k autobusu, stihli jsme ho jako zázrakem, právě na minutu přijel, kdyţ jsme přijíţděli k silnici shora. 7. 4. 2000 večer Schŧzka Klubu konkretistŧ Olomouc jako obvykle v Bistru na hradě, připravovali jsme naši výstavu za týden na univerzitě v galerii Zbrojnice, rozhodli jsme o rozmístění plakátŧ po městě. - Hovořili jsme také o výstavě OZVĚNY KUBISMU v Praze, kde jsem měla práce a kolegové měli zájem o toto období, kdy vznikaly tyto věci, o rychlý vývoj od roku 1959 aţ 1960, jaký byl mŧj přátelský okruh, jak jsme se scházely a s kým, jaká byla soukromá studia, měli veliký zájem o katalog výstavy Ozvěny kubismu. Hodně se mluvilo o projevech a textech M. Kníţáka… Kolega Pospíšil se věnoval astrologickým vztahŧm a umělcŧm v té době… 12. 4. 2000 UMĚLECKÉ DEBATY NA UP, Doc. V. Havlík: „Umění akce ve 20. stol., obrazy z počítače, létající chrámy“ 14. 4. 2000 VÝSTAVA KLUBU KONKRETISTŦ V GALERII ZBROJNICE UP OLOMOUC Arsen Pohribný měl velmi podrobnou přednášku o smyslu umění a astrálních tělech člověka - přednášel na vysokoškolské úrovni, text jsme potom zavěsili na naše webové 191
stránky, za několik měsícŧ jej tam našla šéfredaktorka časopisu Ateliér a celý jej otiskla pro veřejnost. Po vernisáţi jsem fotografovala kaţdého konkretistu před jeho obrazy, mě fotografoval někdo s Daliborem Chatrným J. Jemelkovou před mým velkým obrazem. Při večerním posezení jsem darovala E. Pohribnému barevnou dokumentaci z výstavy KK2 0LOMOUC v NTM Praha a přednášku z mé habilitace na AVU Skrytý smysl umění (1994). 26. 4. 2000 Stále silněji se mi vnucuje myšlenka trvale ţít v Olomouci - jsou tu všechny podmínky k dobrému ţivotu, krásné tvořivé prostředí, studentky, silný kruh přátel a přítelkyň, nově se formující skupina Konkretistŧ. Kontakty s galeriemi a Muzeem umění, univerzitní knihovna, navíc čistý vzduch a krásná příroda kolem. Měla jsem tu po ruce i potřebné řemeslníky na dřevěné rámy, kov a plexisklo. 28. - 30. 4. 2000 WORKSHOP FIGURÁLNÍ KRESBY - PROF. B. JIRKŦ, KATEDRA VV PDF UP, Václavské nám. Olomouc Celý workshop si studenti platili sami a neměli ţádných námitek, přihlásilo se jich více neţ se do ateliéru vešlo ke stojanŧm. Na jejich velkoformátové kresby jsem dala vyrobit velké pevné podloţky 180x120 cm, bylo s tím mnoho starostí. Prof. Jirkŧ naučil naše studenty figuru stojící, sedící, leţící, učil je, jak nakreslit zkratky, podhledy a velice si dal záleţet na proporčním vizování (poměrové a úhlové). - Dokonce měl v kapse balík nových špejlí rozdával je studentŧm.
Duben 2000 Včera rušný den: na katedře ráno odevzdány výsledky přijímacích zkoušek. Potom schŧzka s Kučerou, I. Koskovou, J. Valachem a P. RUdolfem - šli jsme na výstavu našeho Klubu konkretistŧ 2 do univerzitní galerie. Po té jsme jeli autem do Opavy na výstavu Ing.e Koskové do domu Umění, vystavoval tam i Pavel RUdolf. Valoch nás Zavedl k P. Chládkovi, který má báječné cykly kreseb, překvapujících svými bionickmi rymy, strukturami, znakovostí. Jedna série připomíná muslimské nápisy, jiné cykly jsou úplně zenové. Pozvala jsem ho k návštěvě naší katedry, kde mu pŧjčím knihy a katalogy. - Hovořili jsme o moţnosti výstavy celého KK2 Čechy Morava Slovensko r. 2001 v Opavě, protoţe to je jediný moţný prostor v celé republice, který odpovídá svou velikostí. Chtěli bychom mít i katalog, aspoň malý. 29. 4. - 29. 10. 2000 Sezónní výstava SOUČASNÁ MINULOST - POSTMODERNÍ MODERNA, AJG Hluboká n. Vltasou To byla velmi dŧkladně koncipovaná výstava ještě neznámého díla současných ţijících umělcŧ několika generací, kterou dlouho připravoval kurátor a teoretik Vlastimil Tetiva. Z mé práce tam uplatnil mŧj největší obraz z cyklu Křivky: FUGAJ. S. BACHA, olej z roku 1972, 140 x 240 cm), kromě toho v dobře vybraném přehledu kreseb visely dvě mé velké kombinované kresby z let 60. tých - konfigurace k veršŧm F. Halase Potopa Hlad. Bylo tam vystaveno mnoho kreseb, grafiky mých přátel z studií na AVU, díla mých kolegŧ a kolegyň, byl vydán krásný katalog s mnoţstvím barevných reprodukcí. Byla to pro mne velká čest, ţe mohu mezi svými přáteli vystavovat. 15. - 18. 5. 2000 Závěrečný kurz kresby a malby se studentkami 1. ročníku ve středověkém centru Olomouce. Za těch několik dní proţily dívky velkou změnu ve zpŧsobu kresby i malby, naučily se rychleji pozorovat, vyzkoušely se perspektivu a základy proporčního myšlení, přešly od 192
pečlivé kresby k volnější práci - takţe malby posledního dne byly naprosto nesrovnatelné s jejich začátky. Součástí kurzu bylo večerní posezení třetího dne ve stylové čajovně v centru msta. Dívky byly vděčné za kaţdé slovo a Marta Jirousová poznamenala, ţe se naučily za jeden den více neţ za celý semestr s jinými pedagogy. Zbavily se strachu, dostaly chuť do vlastní práce a hledání, získaly proţitky napětí i radosti. Ze začátku jsem jim slíbila, ţe objeví své netušené skryté schopnosti a stalo se tak! Dokonce mne prosily, abych je příští rok učila, coţ jsem jim nemohla zaručit, ale slíbila jsem, ţe podám ţádost na vedení katedry. 9. 6. 2000 v pátek - schŧzka členŧ KK2 - jednali jsme o moţnosti celostátní výstavy KK v Opavě pořádané Jiřím Valochem. Padl návrh, aby kaţdý člen začal šetřit a dal 2000 Kč na katalog. Byla jsem pověřena, abych napsala Valochovi o tom, na čem jsme se domluvili. S novám bytem mám pocit, jakoby mne starobylé město samo vtáhlo do sebe. Studentka Šárka Ch. dělala u mne diplomní práci OLOMOUC VE SVĚTLE PROSTORU, pracovala na tom dva roky, úplně samostatně - její cyklus neobyčejně zřivých obrazŧ mi ukázal, ţe takto je moţná nazírat na Olomouc novým pohledem mladé generace. Forma je zjednodušena na zkladní objemy, barva intuitivně cítěna nezávisle na skutečné barevnosti místa. Šárka prodělala rychlý vývoj: od mnoţství studijních kreseb k velmi volným kresbám i malbám v rŧzných technikách, její píle ji vedla k vytvoření dalších asi padesáti maleb formátu A3, kterými našla svŧj styl. Potom podle svého nejlepšího svědomí jako hlavní část diplomní práce vytvořil cyklus volně komponovaných maleb na papír a k tomu deset obrazŧ akrylem na plátně. Její píle a úsilí byly opravdu vynikající, takţe po ukončení diplomní práce dostala nabídku dobře placeného místa na církevní škole v centru Olomouce. ENERGIE STROMU, diplomní práce nestudentky Šárky K. měla úplně jiný charakter, byl to zcela experimentální cyklus, nebyly to vŧbec klasické kresby, ale čistý proţitek: práce se zavřenýma očima, kdy na rozpraskanou kŧru stromu poloţený papír zachycoval stopy přitlačeného přírodního materiálu. Dívka tak přijímala energetické vibrace z kmene mohutného starého dubu, který si dlouho předtím vybírala. Proţívala při tom hlubokou koncentraci a určitou změnu vědomí. Všechny stavy duše popsala odborně s psychologickou zkušeností v textu diplomní práce. Celý cyklus kreseb pověsila do prostoru mezi dva stromy na nádvoří před Dómem svatého Václava a její oponentkou byla Ing.e Kosková, známá olomoucká výtvarnice. Velké překvapení komisi pro diplomní práce zpŧsobila nová sochařka Bára L., studentka ČJ, VV - měla na Sv. Kopečku v ZOO blízko vchodu instalovanou velkou prŧlezku ze tří kmenŧ lípy ručně opracovanou řezbářskými dláty. Překvapila nás vtipná kompozice, výborné řemeslné zvládnutí detailu a obrovské pracovní nasazení. Statečnost, s jaou zvládala všechny obtíţe realizace a konečného umístění byla neobvyklá, dílo vypadalo zcela profesionálně. Celá komise se shodla na tom, ţe této absolventce bychom měli pomoci a přihlásit její dílo na cenu rektora uP, uvaţovali jsme o zaloţení dílny na zpracování dřeva na KVV UP, kterou by Bára vedla. Na poradě katedry jsem navrhla, abychom věnovali osobní péči jednotlivým osudŧm diplomantŧ a diplomantek i po opuštění školy. 13. 6. 2000 Olomouc Rozhodný krok - majitel jedné realitní kanceláře mi ukázal byt ve starém centru Olomouce naproti Jezuitskému Konviktu v Univerzitní ulici. Okamţitě se mi líbil pro své tajemné kouzlo. Ţili v něm kdysi kněţí, představení jezuitské koleje. Největší plus toho bytu je v jeho poloze, přímo proti obrovské barokní fasádě paláce, kde budeme za dva roky jako katedra pracovat.
193
16. 6. 2000 Návštěva výstavy studentŧ VŠUP Praha: stále více na mne pŧsobí ten systém výchovy jako výsměch, např. v ateliéru prof. Šalamouna sešit komixŧ Tuareg byl absolutně nesrozumitelný - bez textu, forma bezradná a vlastně ošklivá, ilustrace pŧsobily spíše jako výplody duševně nemocného člověka, neměly ţádnou linii, připomínaly recesní pubertální ţerty s tím rozdílem, ţe byly brány váţně! A obhajovány jako tvŧrčí duchaplné dílo. Autor dostal za jedna a mě se zdálo, ţe došlo k jakémusi pomatení malé skupiny, k maloskupinové psychóze, kdy profesor, diplomant, asistent, oponent, pár lidí z komise a někteří studenti z ateliéru byli na společné vlně vědomí uzavřeni ve vlastním vesmíru. Podobně na mě zapŧsobily černé malby několik roztřesených kreseb diplomantky v atel. prof. A. Matasové. Kromě psychického pohnutí hodně nezdravého to byly formy výrazu zcela nepŧvodní - podobné jsem viděla u diplomanta z atel. grafiky J. Lindovského na výstavě studentŧ AVU v Mánesu. Oproti tomu v ateliéru písma, typografie a akátu byly ohromně zajímavé barevné internetové programy Lenky B., připravila je pro diváka, aby se účastnil ve hře. S autorkou jsme spolu o všem hovořily a nakonec jsme šly na sekretariát VŠUP, kde mi oxeroxovali text její diplomové práce. Přitom jsem se dověděla hodně věcí o synovi, který byl asistentem prof. Soupery tomto ateliéru. O digitálním programu Lenky B. říkal prof. Solpera, ţe dva členové komise byli velmi proti, obhájilo se to sice při hlasování, ale byl silně roztrpčen tím netolerantním názorem. Sám je zastáncem svobodné volby a tvorby studentŧ - to se projevilo v odpoledním kulturním programu, kdy od 17ti hodin tančily jeho studentky volnou kreaci na kaligrafii v prostoru před velkým stříbřitým muslimským ornamentem. Na ploše 3x3m byl pečlivě sestaven z krouţkŧ a prouţkŧ, vystříhaných z modrých krabic od mléka a z bílých a stříbrných tetrapakŧ. Z nich byla vytvořena překrásná velká osmistranná hvězdice v centru na symetrickém ornamentálním podkladu. Plocha měla po stranách okénka, která vyuţívaly dívky tančící v harémových oblecích za doprovodu islámské hudby - student v tureckém oděvu hrál turecké melodie na saxofon. Na tom představení se sešli všichni profesoři VSUP a spousta studentŧ. Seděla jsem vedle P. Nešlehy, řekla jsem mu, ţe konstatuji příliv islámu na české vysoké učení - Pavel se usmál a řekl: „Proč ne?To děvče bylo pár měsícŧ ve Španělsku, ty vlivy jsou přínos. “ Prošla jsem ateliéry šperku, architektury, sochařství K. Gebauera, ateliér malby P. Nešlehy; diplomní práce v ateliéru odívání předváděla části ţenských kostýmŧ, avšak šaty jsou nefunkční, vypadají jako nedošité, velmi excentricky jako nepovedený ţert. Proč na oděvy lepí krajky z umělé hmoty v chomáčích, proč jsou vidět nedošité bílé stehy a nitě, proč jim chybí druhá polovina šatŧ? V ateliéru prof. Nováka byla diplomní práce řemeslně výborně udělaná, ale obsahem hodně monstrózní - skládaná kovová socha, modely ukázaly její smysl: z nalezeného šrotu sestavené hmyzí monstrum jako kostra divokého punk - rockera na vzpínající se kostře motocyklu - dlouhá kovová tykadla zvedala drápovité výběţky výhruţně proti divákovi. K tomu byly vynikající skici komorního formátu odlité do bronzu. 21. 6. 2000 Výstava závěrečných prací studentŧ AVU v Mánesu: Zase chce ohromit diváka - velké hyperrealistické malby ze školy prof. Berana (nahý muţ a dívka, zamodralý, opření o prázdnou zeď). Obrovská plátna 2x3 metry ze školy monumentální malby prof. A. Veselého (stín střešní konstrukce na zcela bílé ploše). Ze školy Zeithammelovy: bronzová schématická hlava, useknuté plochy místo obličeje a týlu - jinak Drobné konstrukce z Drátŧ a špejlí, nesmyslné jako od dětí ze ZŠ. Ze školy prof. Nepraše: vyhublé jakoby umírající postavy - zmenšené na zemi, z bílého moduritu, místy kolorované tělově, muţ a ţena stojící proti sobě. Opodál velký bílý akt 194
pohublého muţe mírně podţivotní. Aby byl zajímavější, usekl mu autor kus obličeje, byla jsem na rozpacích, proč se s tím tolik modeloval. Toho dne jsem šla na zahájení nových expozic NG ve Veletrţním paláci. Idea dát dohromady uţité umění, scénografii, design, první karosérii auta vyrobeného u nás a sochy, malby, grafiky 1900 - 1930 pŧsobí velmi ţivě a bohatě. Na KVV PDF Olomouc po ukončení semestru stěhování do nového prostředí. Stěhovali jsme katedru a 3. 7. oslavuji svou nově zařízenou pracovnu. 10. 7. 2000 zakoupen a zaplacen mŧj nový byt v Univerzitní 12, Olomouc - rozhodla jsem se, ţe v něm budou bydlet obrazy. Začala jsem objednávat řemeslníky na celkovou adaptaci omítek, podlah, na plynové topení, novou koupelnu. Vyšly Malevičovy studie O bezpředmětnosti. Nejvíce mě zaujala kapitola Tvar barva a vnímání z r. 1928 a kapitola druhá - Myšlení, napsaná v r. 1921 ve Vitebsku. Není mi jasné odkud Malevič měl tak hluboké teologické vzdělání? - jeho úvahy o malbě jsou pořád o cestě k Bohu. Mŧţe současný konkretista takhle myslet, přijmout myšlenky zakladatelŧ konstruktivního umění? S ohromným nadšením zařizuji nový ateliér a malou galerii přátel z Klubu konkretistŧ. Po adaptaci bytu se celé prostředí změnilo, jakoby tu ţil jiný člověk. 26. 7. 2000 Ve škole je zcela nové prostředí. Pracuji na archivaci písemných seminárních prací z kresby, jsou to pěkné texty studentŧ a studentek, často s poezií, plné nadšení, pŧsobivé odvahou. Přemýšlím, zda se z nich dá Udělat sborník a přidat reprodukce jejich prací. Myslím, ţe i literárně by to bylo zajímavé, takový vhled dovnitř duší - mohlo by to mít cenu i pro pedagogy… Uţ dva týdny se adaptuje mŧj byt v centru mystické Olomouce. Otvírá se mi oblast velikých moţností a je tu něco nového, co jsem před tím neznala. Od 5. srpna 2000 týden na horách, Rejvíz v Jeseníkách. Uvědomila jsem si, ţe film o A. Matasové zŧstal poslední proto, aby se jím ukázal smysl umělecké výchovy ve školách. Je to poslední z této řady podporované grantem OSF ze Sorosovy nadace. Měl by ukázat jak učitel mŧţe učit myslet a cítit, jak se hluboce zabývá kaţdým studentem zvlášť a jinak, měl by na úplně rozdílných pracech studentŧ a rozhovorech s nimi představit nový smysl současného umění: totiţ duchovní vývoj. 18. - 27. 8. 2000 Pobyt u moře v Istrii - čtu zase Maleviče, rozebírám si znovu jeho stať „Myšlení“, kde vidím hodně vykonstruovaných a kategorických názorŧ o bohu a o novém ráji výroby. Je to pro mne velmi sloţitá směs, z níţ si pracně vybírám kousky. 30. 8. 2000 Návštěva Věry Jirousové v Dobřichovicích, přijela i moje dlouholetá spolupracovnice Libuše Herinková. Věraj. vyprávěla o své práci, o výstavách, vybrala si u mě prŧsvitnou grafiku v plexiskle, kterou ji dovezu do NG (Veletrţní palác), kde pracuje uţ dva roky. Velmi se jí to líbilo, říkala, ţe tak grafiku nikdo nedělá, ţe tímto zpŧsobem jsem došla k sobě, nalezla sebe. Přítelkyně Libuše H. Bude se mnou pracovat na katedře v tvořivém experimentu se studenty kresby, dělaly jsme první programové teze. 25. - 27. 9. 2000 Začátek práce se studenty, nové prostředí, nové metody. Jsou i vzrušené debaty, 195
neboť hospoda je v Budově kolejí v přízemí, kam jsme byli přestěhováni. Mluvíme o novém kreditním systému stále a všude. Také studenti chtějí větší výběr ateliérŧ od třetího ročníku. Do mé práce se snaţím vnést a přijmout názory všech zúčastněných, nevést všechny stejným směrem, získat kontakt s kaţdým zvlášť, dozvědět se co nejvíce, jaké má představy, plány, schopnosti, radosti i starosti. 2. 10. 2000 Nové studenty nechávám napsat takový malý soukromý dotazník: Jméno, adresa, ze které školy přišli, co je tam bavilo a co je tam nebavilo, co čtou, zda hrají na nějaký nástroj, zda dělají nějaký sport - a hlavně: jaký je jejich osobní výtvarný svět, záliby, záměr, co by se chtěli naučit v kresbě, jaký by měl být obsah výuky. Bylo zajímavé, ţe v posledním bodě se většina shodla na kresbě hlavy, takţe ta náplň se mi jeví jako program kresby hlavy spoluţáka a také volné práce. Úkol hlava je dodnes celý svět představ - mŧţe být pojata velmi nekonvenčně - dalo by se dospět do volné tvorby: imaginární portrét - kdyţ se dozvím o tom člověku co nejvíce a dokomponuji do plochy jeho nejvýraznější zájmy a záliby nebo prostory krajin či měst odkud pochází, takové prostředí, které na něj má největší vliv. Také se dá pracovat s vlastnostmi a náladami. - - - Úvodní přednáška o inspiracích k imaginárnímu portrétu trvala více neţ hodinu… 6. 10. 2000 Jeli jsme na zahájení výstavy prof. Z. Kučery do Krnova. Jiří Krtička vzal do auta daňka, Herynka a mne, čtyři zástupce olomouckého Klubu konkretistŧ. Cestou jsme hovořili o organizaci moţné výstavy, Daněk oznámil, ţe vystavuje v Českých Budějovicích. Na vernisáţi jsem měla a videokameru a natočila jsem projev J. Valocha i Zdeňkovu výstavu. Jiří V. mluvil zaníceně, temperamentně, ale ani slovem se nezmínil o Zdeňkově myšlení, o tom, z čeho vychází, o jeho osobní filosofii, o celoţivotní zálibě v deskriptivní geometrii, podporované studiem knih prof. Vopěnky (Rozpravy s geometrií). Nezajímalo ho to, co si vlastně umělec myslí. Mluvil o zákonech přímek, křivek a prŧsečíkŧ na ploše. Umělcovo myšlení je v našich poměrech pro teoretiky něco mimo plán a nebere se váţně. Rozhodně si Valocha velmi váţím, jeho pravdivosti, upřímnosti, silnější neţ dříve. Ale uţ jsem byla jednou zklamána jeho teoretickým postojem v katalogu Mirvaldovy výstavy. 19. - 21. 10. 2000 Mezinárodní konference teoretikŧ umění a výtvarníkŧ: PROMĚNY ŘÁDU, Veletrţní palác Praha Konference byla součástí projektu Praha 2000 - evropské město kultury. Byla jsem vyzvána k účasti kolegyní doc. Severovou, která se podílela na organizaci konference. Přednášky zahraničních teoretikŧ a výtvarníkŧ byly velmi objevné, dokonce se týkaly i aktuální výuky na VŠ, přednášeli odborníci z Rakouska, Německa, Polska, Maďarska, z Anglie, Švýcarska, Francie a Španělska. K výstavě byly vzdány materiály z přednášek, a současně se v prostoru Veletrţního paláce konala výstava současného českého umění, vzBudila obdiv zahraničních účastníkŧ, zejména si vzpomínám na pohyblivý světelný objekt doc. J. Severové. Říjen - listopad: adaptace bytu v Univerzitní 12 v kouzelném prostředí je pro mne dŧleţité také jako sebeobnova. Začala jsem v něm bydlet od 25. 11. 2000. 24. - 26. 11. 2000 Workshop kresby s Borisem Jirkŧ byl přenesen do soukromého ateliéru studentŧ ZUŠ ve starém klášteře u kostela sv. Kateřiny. Studenti si sami 196
organizovali celý workshop s velkým nadšením, dali k dispozici ateliér, který si minulého roku najali v bývalém internátě spojŧ, Udělali jej z velké učebny dobře osvětlené a v postranních kabinetech si zařídili místnosti na bydlení. Byla to neobyčejně tvŧrčí skupina, k nim se přidalo ještě dalších asi patnáct zájemcŧ a Boris Jirkŧ byl s tím prostředím tak spokojen, ţe se vyšplhal v doprovodu kostelníka do nejvyšší věţičky na gotickém kostele sv. Kateřiny a velice si chválil nejen krásný rozhled, ale i dokonalost všech trámových konstrukcí pod střechou. Poslední den workshopu věnoval fantazijní malbě aktu bez modelu, Udělal ze studentŧ umělce a při jeho proslavených hodnoceních jim dal nejvyšší hodnocení. Tradicí se stalo, ţe student při závěrečném hodnocení mohl získat 1., 2. nebo 3. cenu, obyčejně to byly sady barev a kníţka ilustrovaná B. Jirkŧ. 2. 12. 2000 Zabydluji se v novém bytě, se studenty šepsuji veliká plátna jako doplněk výuky, těším se na malbu velkých obrazŧ a na malé prŧsvitné kresby, které tady vzniknou. Na katedře je mnoho podnikŧ: večery uMĚLECKÉ DEBATY 1. promítala jsem všecky hotové filmy z grantu OSF na projekt Aktuální výuka umění, 2. naše studentka měla besedu o jejím studiu v Helsinkách, 3. 24. 11. se konal večer s Borisem Jirkŧ, 4. kolega Petr Jochmann vyprávěl o své práci Včera jsme jeli s kolegy do Opavy autem na výstavu Vladimíra Havlíka (Jochmann, Badalíková, Puchnarová). Havlíkovy obrazy zářily ze stěn, jsou to koncentrace čistých barev a forem, všechno jsem nafotografovala. 18. 12. 2000 pondělí: na katedře máme oslavu vánoc, přišli i někteří hosté, nakonec nás zŧstalo jenom několik a mluvili jsme o našem setkání s novou rektorkou UP a s architekty - Museli jsme s nimi mluvit o nedostatcích chystaného projektu v Konviktu, kam máme jít učit. Bylo tam z naší strany mnoho připomínek a na naše výhrady jeden z projektantŧ architektŧ tehdy odpověděl, ţe bychom neměli jít do Konviktu, kdyţ nám to nelíbí. My jsme tento výrok povaţovali za arogantní a nevhodný a myslíme se, ţe univerzita jako investor se chová k architektŧm hodně bezradně. Přišel dopis z Berlína od sochařky L. Seefried - Matějkové o její chystané výstavě v našem budoucím pracovišti na Konviktu. 1. 1. 2001 Navštívil mne umělec a teoretik L. Daněk, kurátor MMU Olomouc, bydlící o padesát metrŧ dále v téţe ulici. Hovořili jsme o Klubu konkretistŧ v Olomouci, o jednotlivých členech, o smyslu práce s barvou, čistou a základní, s formou, se šablonou. Zajímal se o mé věci, prohlíţel je, a na výměnu za jeho velikou barevnou kresbu si vybral ode mne velkou třívrstvou litografii. 8. 1. 2001 V novém bytě jsem rozvěsila díla mých přátel, mám tak svoji galerii: A. Šimotová, R. Sikora, Z. Kučera, L. Daněk, V. Pospíšil, J. Orbitowski, A. Wsiolkowski. 10. 1. 2001 Chystáme workshop s J. Kornatovským - dohodli jsme s KVV v Ostravě, ţe pošle tři své studenty. Vernisáţ v galerii Caesar: sochař Zeithammel:objekty potaţené plátkovým zlatem, někdy je to metal, s krásným hladkým povrchem pŧsobí divákŧm vnitřní radost a jsou hodně koncentrované. 15. 1. 2001 Schŧzka Klubu konkretistŧ v Praze Sešli jsme se u kolegy konkretisty L. Přibyla, schŧzku svolal Dr A. Pohribný, také na ni přišel. Probírali jsme moţnost výstavy praţských konkretistŧ v univerzitní galerii 197
v Olomouci na říjen 2001. To Arsen velmi přivítal a přichystal si na ni úvodní proslov. Rovněţ náš návrh dobrovolné sbírky na katalog se mu zdá velice konkrétní. 21. 1. 2001 Hledám moţnosti pro nové akce se studenty ve sponzorství olomouckých společností a Rotary klubu. Nabídla jsem výstavu v univerzitní galerii malíři a pedagogovi z Holandska E. Kerkhofovi, ten hovořil o výměnné výstavě u nich v Gentu na akademii, mají na to krásný bílý sál. Posílám z katedry materiály o univerzitní galerii do Prahy malíři Přibylovi a do Mělníka manaţerovi Pokornému, také prof. Kerkhofovi do belgie. 25. 1. 2001 Návštěva kolegy malíře J. Krtičky a jeho paní v mém ateliéru, zašel i kolega Havlík s kamerou. Debata o tom, jak získat peníze na zájezdy se studenty po významných ropských galeriích a vysokých uměleckých školách (Mnichov, Kolín, Bern, Curych, Paris aj.). Promítala jsem jim u mne video o akademii umění v Krakově, o ateliérech, dílnách a rŧzných fakultách. 4. 2. 2001 G. C. Jung: Duše moderního člověka - hluboce se vţil do duševních dějŧ a vlastností celých národŧ, přesně předvídal situaci rostoucí vŧle k moci a násilí v Německu! Říká, ţe se neodvratně připravují další katastrofy, protoţe v mezinárodních vztazích pŧsobí tytéţ organizace, tytéţ politické aspirace, tytéţ fráze a hesla, a ţe ani katolická církev ani mezinárodní sociální demokracie neobstály ve zkoušce skutečnosti. 11. 2. 2001 V ateliéru byli u mne J. Jemelková, grafička, která učila dříve na katedře a dobrý sochař Doc. B. Teplý. Připravuji s nimi besedy v pořadu Umělecké besedy. Promítala jsem jim video z výstavy Zd. Kučery a video o J. Koblasovi a domluvili jsme si společnou výstavu v univerzitní galerii. - Studuji současné vědecké myšlení o hmotě, ţivotě, geometrii. 23. 2. 2001 Včera jsme vozili stojany a velké desky 160x120 cm - podloţky pod kresby - na workshop volné kresby, který povede J. Kornatovský. 23. - 25. 2. 2001 WORKSHOP KRESBY S DOC. J. KORNATOVSKÝM, KVV OLOMOUC, Václavské nám. Studenti a studentky za tři dny dobře poznali, jak mŧţe vypadat volná fantazijní kresba, kdyţ mají dostatek času, mohou se soustředit po celý den jenom na výtvarnou práci a rozvíjet svou představivost, kdyţ nemusejí odbíhat na rŧzné fakulty, na rŧzné přednášky a snášet hluk města. Pracovali v tichu, později jsme se společně dohodli na určitém hudebním doprovodu i s lektorem Kornatovským. V tomto workshopu přišly na řadu přírodní rytmy, vlnění a víření vody, tvary kruhové a spirálovité, v ateliérech byl slyšet jenom šustot křídy a uhlŧ, jak studenti horlivě šrafovali tvary na velkých formátech papíru. Moje akce a organizace na uP mimo výuku: V úterý 6. 3. 2001 ráno - mí studenti z 1. ročníku instalovali své volné kresby a malby v restauraci Caesar, která je součástí galerie v olomoucké radnici. Budou tam vystavovat dva měsíce, ukazují především probuzení tvořivé síly a fantazie a měla jsem z toho pocit, ţe se z nich rodí umělci. Ukázala se tady jejich velká láska k dílu, vzájemná soudrţnost, pokora a čistá srdce. Výstava se jmenovala PRVNÍ ZÁPOČET. Večer zahájení výstavy POČÍTAČOVÁ GRAFIKA studentŧ z ČVUT Praha, které 198
učí doc. J. Severová ak. mal., moje bývalá spoluţačka z grafického ateliéru na AVU. Večer toho dne měla přednášku o počítačové grafice a svítících objektech v programu Umělecké debaty na uP. Mluvila o svých objevech, tzv. light art i o svých vlastních počítačových grafikách. Na besedě byli i někteří studenti Ústavu výtvarné tvorby z fakulty architektury ČVUT Praha, ti také odpovídali v diskuzi na otázky. 17. 4. 2001 19. 30 h - Moskva studentská, umělecká, podzemní V cyklu Umělecké debaty na uP vyprávěly dvě absolventky VV o svých záţitcích ze stáţe. 24. 4. 2001 Výuka s tvořivým prvním ročníkem - místo modelu, který nepřišel jsem s nimi promluvila o tom, jaké sochy vymýšlejí v ateliéru keramiky a pak jsme kreslili projekty prostředí pro jejich sochy, coţ dopadlo velice dobře. Na nástěnku v katedře jsem pověsila zvětšené fotografie z výstavy studentŧ v restauraci Caesar. V 18 h zahájení výstavy dvou studentek v galerii Pdf v Purkrabské. Na vernisáţi jsem měla promluvu o moţné svobodě v umění podle myšlenek Fr. Kupky a večer v 19. 30 jsem moderovala večerní program umělecké debaty na uP. Přednášela malířka Jana Jemelková o tom, jak s manţelem ţili chudý a skromný ţivot na předměstí Olomouce, vzpomínala i na všecky své bývalé spoluţáky: D. Chatrný, Z. Sýkora, K. Malich, s nimiţ studovala u prof. Salcmana. Mluvila o synovi malíři Janu Jemelkovi, autorovi velkých vitráţí v kostelích u nás i v zahraničí. Večer jsme ještě měli setkání konkretistŧ s A. Pohribným. 15. - 16. 5. 2001 Pdf Ostrava - byla jsem jmenována členkou komise pro státní závěrečné zkoušky na katedře výtvarné tvorby, kde mám řadu přátel. Při posuzování studentských diplomních prací jsem se hodně poučila o jiných metodách výuky a jiné filosofii. Jedna studentka předloţila několik desítek barevných kreseb ze svého ţivota, bylo to jako vnitřní proţívání fantazijního světa, útrţkŧ Událostí, a viděla jsem, ţe to absolutně niterné pojetí dovedlo k naprosté originalitě a pŧvodnosti. Vyzvala jsem ji potom k výstavě na olomoucké univerzitě. Mohlo by to dobře propojit cíle našich kateder: výchovu mladých výtvarníkŧ k samostatnosti a svobodě. Velké malby jedné studentky z atel. malíře balabána: skoro monochromní škále vyjadřovali samotu, čekání, melancholii, blaţenost smrti. Byly to velké akty v ţivotní velikosti, malované ve stylu poetického hyperrealismu podle jejích fotografií. Úţasně přemýšlivou filosofii v tetu diplomní práce na mne silně zapŧsobila. Naprosto neobvyklá byla světelná práce studentky z ateliéru multimediální tvorby Petra Lysáčka: její téma byla Matka Tereza: v úplné tmě, kde jsem všichni seděli jako pozorovatelé se vynořil bílý hologram jako zjevení - rozfázovaná kresba bílé ţenské postavy v rouchu Matky Terezy jak kolébá nalezené dítě v náručí. Shŧry se nejprve spustil červený paprsek laseru, který zářil sám, později se rozšířil do kuţele, v němţ se toto zjevení Matky Terezy pomalu objevovalo, zároveň zněl prostorem její hlas: ve své mateřštině šeptala slova motlitby za zdraví a mír na zemi. Všichni kolem jsme byli všichni zcela okouzleni a v té tmě jsme se přibliţovali k prostorovému obrazu a dávali jsme do projekce ruce jako nevěřící Tomášové. Pŧsobilo to jako velmi silná morální výzva a jako mystická kontemplace. Myslím, ţe málokdo u nás Udělal tak příkladně etické dílo. K vystavení dipl. prací vyuţila katedra velikých hal u starého uhelného dolu. V jedné hale v prostoru se vznášela obrovská bílá ţidle z lehounkého materiálu, diplomní práce další studentky Petra Lysáčka, která byla řešena konceptuálně jako projekt. Byla zkonstruována z umělé tkaniny a studentka měla k tomu nastudovaný návrh ţidlí od Starověku aţ po současnost. 199
Viděli jsme dva videofilmy z filmového studia této katedry. Jeden se týkal zaříkávání stromŧ v jakémsi šamanském duchu plný experimentŧ na mnoha digitálních přístrojích. Strom se proměňoval v světelný sloup se svítícími větvemi, začal se rychle točit kolem své osy, šaman před ním prováděl rituály a zaříkávání. Další efekty byly tak nesourodé, ţe jsme mu nakonec odhlasovali dvojku. Při teoretických zkouškách diplomantŧ jsem tady nabyla dojmu, ţe jsou perfektně obeznámeni se stavem současného umění našeho i světového v posledních letech, na všechny vybrané otázky i na otázky přísedících pedagogŧ odpovídali nejen podrobně, ale i se spontánním nadšením zaujatého kunsthistorika. Znali dokonce účastníky významných výstav světě i u nás aţ do 90. letech našeho století; na otázky z historického období odpovídali velmi poučeně a s viditelným zájmem o věc. Jejich učitelé jako členové komise s nimi při zkouškách bohatě diskutovali, coţ všechno kolem dokola se na naší katedře nepraktikuje. Tato škola sama pŧsobí uvnitř jako malá VŠUP v Praze: samostatné ateliéry podobné velikosti a výšky, s pěkným osvětlením, velké chodby s vystavenými díly studentŧ. Celkově to bylo pro mne velké obohacení. 9. 5. 2001 V pořadu Umělecké debaty na uP: večer O KERAMICE NETRADIČNĚ Mgr. Jany Bébarové Všechny večery uměleckých debat, ty předešlé i Budoucí, jsem organizovala sama, včetně výroby propagačních letákŧ a jejich korporace po kulturních místech v centru města. 6. - 8. 6. 2001 Po návratu z Benátek - BIENNALE DI VENEZIA Poučila jsem se o velikém rozdílu mezi pojetím umění tam instalovaných věcí a mezi tím, co mne pohání k vytváření prolínání jednoduchých tvarŧ a čistých barev. Náš zájezd byl organizován v Praze pro teoretiky umění a redaktory uměleckých časopisŧ pozvala mě Věra Jirousová a dostala jsem v autobuse jako všichni prŧkazku s nápisem PRESS od redakce časopisu Umělec. Chodily jsme společně s kolegyněmi: s paní Titlovou, Matasovou, Severovou, Svobodovou a s Věrou Jirousovou a začaly jsme od českého pavilonu. Ten skutečně dobře zapadl do současného mezinárodního uměleckého stylu, který si pro sebe nazývám honky - tonky - crazy - free art. Zapadalo do toho instalace rozloţitého mladého umělce z Ostravy, a jedné Slovenské umělkyně. Instalovali tady kompletní sektorový byt s koupelnou a kuchyní, se všemi maličkostmi, knihami, šatstvem, nádobím, pohovkou, světly, telefonem, mobily a vším, co člověk potřebuje k civilizovanému ţivotu. Tím postihli hlavní téma letošího bienále:PLATFORMA LIDSKOSTI. Bylo to téma pro mne psychologické a sociologické a já jsem začala dělat fotografie na všech místech bienále, kde jsem něco proţívala. Kdyţ jsem totiţ dostala katalogy na svou legitimaci PRESS, zjistila jsem, ţ ty male fotografie nedávají ani náznak významu, který dostává kaţdá instalace v určitém prostoru, světle, stínu, spolu s lidmi, kteří k bienále nerozlučně patří. Nedá se z katalogu vyčíst rozsah a pŧsobení instalací a jejich velikostní poměr k člověku. V katalogu je totiţ produkován jiný prostor a někdy i jiné dílo, protoţe se připravuje měsíce předem. Kdo chce o bienále vědět pravdu, je potřeba, aby Tam jel a poznal to na vlastní kŧţi. Mohu to poradit kaţdému, i kdyţ sama tady nenalézám nic, co by bylo příbuzné mému hledání. Měla jsem radost, ţe mohu být spolu s lidmi velmi citlivými, s umělkyněmi, teoretičkami, teoretiky, se studentkami. Velmi krásná příleţitost k oslavě účasti: V. Jirousové na bienále v akci na via Garibaldy - byli tam nad hlavami lidí vyvěšeny stovky barevných standart, tiskŧ na látce, z kaţdé země jeden umělec a jeden básník. Tuto akci spojení národŧ uspořádal stát Izrael. Za naši vlast na jedné straně standarty je vytištěno dílo barbary Benish - fotografie její 200
prostorové konstrukce mezi stromy ze sympozia na Klenové; z Druhé strany na ţlutém podkladě báseň Věry J. „Lev s beránkem“, napsaná na oslavu Benátek. FEMINISMUS: Margita Titlová mi říkala, co si myslí o ţenskému výrazu v umění. Řídí se hlavně citem: ţeny začaly jako výtvarnice vystavovat aţ ve 20. stol., do té doby se o nich nevědělo. Výraz ţenského umění je diametrálně odlišný od projevu muţŧ. - Myslím si, ţe ona má pro sebe pravdu, ale v mém ţivotě a práci jsem tento rozdíl nepociťovala. Mým postojem bylo nerozlišování, neboť ta oblast, v níţ se snaţím něco dělat, se obecně povaţuje za duchovní a tady se od pradávna nedělají rozdíly mezi muţi a ţenami. 11. 6. 2001 Tvořivé metody pro dálkové studium učitelem MŠ Pro třicet studentek jsem vymyslela kreativní hry a pro začátek technická cvičení na papíry, bylo to celkem deset úkolŧ, které ostaly jako domácí zadání. Zároveň měly tyto metody aplikovat při své výuce ve školce. Většinou to výborně pochopily, přinesly veliké práce s dětmi, jiné to aplikovaly svým zpŧsobem dobře. Objevily se mezi nimi i výtvarné talenty, jedna z nich na úrovni skončené odborné výtvarné školy. Měly dobré znalosti, hlavně hodně nadšení, hodně osobních zkušeností v učitelské praxi. HRY S LINIEMI A HRY S GEOMETRICKÝMI TVARY jim byly velmi blízké. Odpoledne na poradě katedry, která byla letos poslední, odcházejí od nás dva kolegové do dŧchodu. Šéf mne veřejně pochválil, ţe moje přítomnost v Ostravě na SZZV byla kolegy umělci výborně přijata. U nás máme další státní zkoušky a diplomní práce i výstavy. Ve stejné době čtyři studentky pracovaly vedle v ateliéru na volných kresbách ke zkoušce, vynikající byla kresba štětcem Magdy T. ; Pavla H. se věnuje jak kresbě, tak grafice i malbě s plným nasazením, zkouší i návrhy výzdoby architektury; překvapením byla práce jedné studentky, která mi předvedla záplavu volně kreslených postav v skicácích - usilovně a dlouho hledala výrazy pocitŧ, stavy duše i ducha, vynalézavě spojila rŧzné materiály ve větších kompozicích, střídá je, učí je vidět zpaměti. Vybírala jsem od nich práce na výzdobu studentských kolejí a také od některých jsme tam dali velké volné kresby z workshopu. Jitka má pěkné volné malby z plenéru, její figurální kresby by potřebovaly jemnost a cit pro proporce. Mluvily jsme o nebezpečí schématické formy a jasně to pochopily. Také jsme hovořily o tom, jak dlouho má člověk zkoumat sám sebe, jak se cítí, aby si mohl najít a upravit dobré podmínky pro výtvarnou práci, dobré prostředí, kde by cítil spokojenost a radost. 13. 6. 2001 Schŧzka Klubu konkretistŧ v Olomouci: hovořilo se o moţné výstavě celé skupiny v Gentu; prof. Kerkhof z akademie dal pokyn, ţe to nemŧţe být výstava závěsných obrazŧ, ale instalace, ţe by to jinak prý neprošlo. Měli jsme s tím velký problém a zadali jsme koncepci Havlíkovi - ten za celý měsíc s tím nepohnul, uvaţovali jsme o tom, ţe bychom do bílého sálu v Gentu vymyslely velkou konstrukci kolotoče, na němţ by visely naše obrazy, pohyboval by se velice pomalu, aby stojící divák stačil kaţdý divák prohlédnout. Jinak ale jsme nechtěli lhát a vymýšlet nějaké bláznivé instalace, jak je to ve světě v módě. Pan Kerkhof totiţ mezi rŧznými příklady instalací uvedl, ţe např. na podlaze sálu byla rozlita krev. - Nakonec pro naši neschopnost vymyslet záměrně šílenou instalaci z toho záměru přešlo. 18. 6. 2001 SZZ a diplomní práce na VŠUP Praha - moje účast jako oponenta Byla jsem pozvána vedoucím ateliéru prof. Šalamounem k oponentuře diplomové práce M. Chodaniče, k tomu jsem se dlouho připravovala a zvlášť jsem předem prohlédla jeho malby, které potom vystavil v jednom ateliéru. Dokonce jsem se mohla zúčastnit všech ostatních obhajob, např. v ateliéru animovaného filmu jsem viděla čtyři filmy - ty vyvolaly kontroverzní diskuzi u členŧ komise, protoţe z dŧvodŧ finančních 201
nemohly být dokončeny. Viděla jsem i dobré dipl. práce v ateliéru písma, typografie a plakátu. Obhajoba M. Chodaniče přišla na řadu ve 14 hod v ateliéru ilustrace a grafiky. Vystavil tam především cyklus široce malovaných temper, dobře obrazově komponovaných, byly to krajiny, jejichţ představu zpaměti dokomponoval tak, aby vytvořil ódu na milovanou přírodu kolem sebe. Velmi jsem ocenila jeho samostatnost a svébytnost obrazu i dobré technické pojetí, měl všechny předpoklady pro to, aby mohl svým originálním zpŧsobem tvořit i kniţní ilustrace a pracovat v nakladatelství. Jeho vlastní obhajoba vzBudila sympatie u členŧ komise. 2. - 3. 7. 2001 jsem prováděla opět kresby na litografické kameny, na největší formát, který v tiskárně v Říční 11 pan tiskař Lípa měl - 70x54 cm. Budou to zase experimenty s pauzovacím papírem a čistými barvami, plánuji si, jak ty variace budu skládat. Červenec: zájezd s katedrou do Itálie přinesl obrovské záţitky: první divadlo v Evropě ve Vicenze, kde jsou namalované uměné perspektivní pohledy na dekoracích nádherné ornamenty v kostelích z barevných mramorŧ, geometrické mozaiky v Miláně galerie brera má nádhernou kolekci kubistŧ a futuristŧ, samozřejmě i gotiky, renezance a boroka. V Miláně obrovský hrad Castello Sforzesco má desítky a stovky vysokých sálŧ, vyzdobených malbami, sbírkami umění všech historických stylŧ a je to vlastně stát e státě. V Turínu jsme viděli pověstné pohřební plátno (byla vystavena pouze jeho zmenšená kopie), v Janově noční ohňostroj v přístavu, obrovský románský komplex s klášterem, středověké uličky uţší neţ dva metry, dóm s nádhernou fasádou a proslulé akvárium s úţasně barevným podmořským světem. Obrovský klášter Kartouza u Pávie má prokazatelně nejvyzdobenější chrámovou fasádu v Evropě, ohromný prŧjezd do dvora je přepychově renesančně vymalován jako v nejlepších zámcích, dlouhé klenuté chodby, nádherné zahrady, velké vinohrady a pole. Jaký smysl mohla mít ta úţasná umělecká výzdoba, kdyţ klášter údajně obývali mniši s nejpřísnější regulí naprosté oddělenosti od vnějšího světa? 16. - 20. 7. 2001 - dny tisku mých nových litografií v Praze na Kampě mne dovedly zpět do oblasti veliké radosti z jednoduchých tvarŧ, z čistých základních barev. To mi překrylo všechny záţitky z Biennale di Venezia, ze všech měst, kterými jsme v Itálii projeli - cítila jsem, ţe vŧbec není nutné všechno vidět a znát…ale dělat!! 28. 7. - 9. 8. 2001 - zájezd s cestovní společností ARS VIVA do jiţní Francie za současným uměním Překvapilo mě, ţe v autobusu seděli Mahulena a Pavel Nešlehovi. Ubytování jsme měli stále v Nice. To město mě překvapilo jakousi nekulturou - rozbujelý přepych, povrchnost, neuvěřitelné mnoţství kýčŧ z rŧzných hmot jako suvenýry. Byly jsme nadšeni stavbou od japonského architekta Kenzo Tange komponovanou n bázi čtverce a krychle, je to Muzeum asijského umění. Kompozice okolí, japonská úprava jezírka, kamenitého potoka zaujala i Nešlehovi. Viděli jsme tam výstavu umění bambusu a kousek dál neuvěřitelně veliký tropický skleník. Muzeum Henri Matisse: jeho první pokusy v malbě jsem nikdy neviděla - jsou to malá tmavá zátiší zcela staromistrovská. Vyvíjel se zřejmě skokem, měl tam sérii nádherných obrazŧ jasných barev. V období, kdy na obrazy dával plochy vystřiţené z barevných papírŧ tam nalézám i konkretistické věci. Obdivovali jsme s Nešlehovými i návrhy pro velké stěny, byla to zakázka pro divadlo na téma tanec. Navštívili jsme jeho proslulou kapli v Paul de Vence - s výzdobou si dal hodně práce, krásné vitráţe a expozice mimo kapli s jeho návrhy mešních ornátŧ a ušitými originály. Ohromné muzeum Marca Chagalla: proţila jsem opojení jeho barvami, jak dovede 202
propojit velké plochy modré a zelené dát dva aţ ti akcenty ţluté a červené, pŧsobilo to na mne jako uragán fantazie, i kdyţ je to biblické poselství ze Starého Zákona. Největší dojem na mne Udělala výstava Kandinského v galerii nadace Maeght: Soubor asi 300 obrazŧ větších i menších - cenné poznání, jak se vyvíjelo jeho cítění od malých staromistrovských zátiší ke kompozicím z ruských bájí a pohádek, secesně laděných postupně k uvolnění barevných forem a linií. Člověk, který vŧbec první vytvořil abstraktní obraz a dovedl tuto myšlenku rozvést do stovek výrazŧ a variant napsal i knihu, která skutečně znamená velký prŧlom do nekonečna: O duchovním v umění. Z areálu Budov nadace Maeght ve venkovském prostředí jsme jeli do Musée beauborg: luxusní vila v krajině s velkou zahradou a terasou, kde všude stojí vtipně instalované sochy současných světových umělcŧ, uvnitř je přeplněná obrazy a řemeslnými výrobky, zábavným nábytkem. V samotném městě Nice je postavená obrovská nová stavba muzea současného umění, má viditelné kovové konstrukce, na kterých se vynáší nad rušnou křiţovatkou v centru města. Pŧsobila na mne bombastickým dojmem. Moţná, to je vliv onoho agesivního druhu současného umění, které j instalováno uvnitř. Také Nešlehovým se budova Musée de l´art contemporain nelíbila, zdála se jim strašná, příšerná, spojení s ruchem ulice nemoţné. Líbili se nám někteří autoři, jako třeba Arman a YvesKlein a serigrafie Indianovi - pro mne to byl vlastně konkretista. Úţasný záţitek byl pro mne v noci u moře, kdy pláţ byla plná tichých lidí a z dálky se nesl zvuk šamanských bubnŧ, zatímco pěna z přílivu zavlaţovala moje chodidla a pozorovala jsem měsíc v úplňku. Po návratu z Nice si čtu k doplnění Kandinského myšlení z úvah Fr. Kupky: „Je nutné, aby umělec nalézal prostředky, kterými by dal hmotnou podobu všem pohybŧm a stavŧm vnitřního světa a jimiţ by zachytil všechny abstrakce… takto vznikají nové formy a tvary ve výtvarném umění. - I kdyţ jde jen o světelné vrstvy, vyţaduje hmotnost díla vţdy existenci tvarŧ, jejich členění má jistý smysl, tvary mluv, jsou jakousi řečí. “ Podle mého osobního proţívání obrazŧ F. Kupky je celé jeho dílo systematicky rozvíjeno, prostoupeno vznešeným řádem. U obrazŧ Kandinského jsem takový řád neproţívala, spíše viděla příliš mnoho tvarŧ nakupených na sobě, přes sebe, kombinovaných s náhodně umístěnými částmi čar a linií rovnými, klikatými, zakřivenými, přetínajícími se; pro mne celá ta skrumáţ neměla hlubší smysl ani logiku výstavby. - Co mě u něj zaujalo je hlavně barevnost a také lidská a umělecká odvaha, a opravdu jsem byla tou retrospektivou ohromena, protoţe vše je velmi kvalitně namalováno. Do konce srpna pracuji na rukopise mé knihy o cestě do Indie, dělám poslední korektury. Byl odevzdán do nakladatelství Votobia 6. 9. 2001. Nakladatelství bylo dost daleko ve staré prŧmyslové hale bez jakéhokoliv označení, knihu přijímala naše absolventka Lenka V. a vystavila mi na ní ručně psané potvrzení. Byla to vţdy nadaná a osobitá kreslířka a zřejmě to děla dobře dál. 6. 9. 2001 - v noci pozoruhodný anglický film o současném trhu s uměním:- ve filmu mluví hlavně umělci jako Tony Cragg, Jeff Koons a Jorg Immendorf. Jejich diskuze mi otevřela oči a začala jsem chápat, jak to v té současné společnosti s uměním ve skutečnosti vypadá. „Nová bohatá třída velmi rychle vydělává peníze a je nevzdělaná, kupují, co je jim doporučeno, aniţ by to viděli. - Trh s uměním je horor spousta věcí, které nepotřebujete. Umělci netvoří, aby neobjevovali, ale aby prodávali. Aukce velikých společností nahrazují velkou podívanou jako dříve zápasy v koloseu. 203
Na trhu s uměním se pro boháče tvoří sluţby: konzultanti, kteří pro své klienty vyhledávají na světových trzích a galeriích, co by investoři měli mít - Udělají odborný výklad jako třeba ve světoznámé Sotheby´s hall, která vydraţuje v aukcích světové komodity, trh s měním se propojil mezinárodně přes satelity, je dŧleţité klk je ve světe volných peněz. Bohatí lidé si tvoří image a společenské postavení, jsou to špičky narkomafie, které čistí špinavé peníze hlavně v Kanadě. Lidé vše konzumují, i umění, za chvíli je vyplivnou. Umělec nemá čas se soustředit k promýšlení idejí, Muzea jsou přeplněna, lidé to spojují se zábavou, jsou levnější neţ kina, mŧţete si tam koupit jakýkoliv suvenýr, pustit si vklad a hudbu do sluchátek - a to je masová kultura. Dříve to byla extrémně elitářská záleţitost a odborní znalci hodnotili úroveň obrazŧ, dnes je to promyšlená zábava, reklama, marketIng., prodej. Dříve správci a patroni uměleckých sbírek byli osobnosti, dnes jsou to ekonomové a manaţeři. Muzea jsou vedena trţně. Regan řekl: „Muzea jsou obchod, veďte je tak a vykazujte zisk. “ - dnes muzea slouţí jako kluby, kde boháči, majitelé koncernŧ, pořádají své večírky. Dnes neexistují velké výstavy bez podpory sponzorŧ a korporací. Stát má své zájmy - politici a politické zájmy ovlivňují výběr děl umění, která korespondují s jeho ideologií. Banky najímají odborníky, experty, kteří za ně pořádají sbírky a nakupuj. Např. jedna známá banka vlastní 4750 uměleckých objektŧ všechny jsou v pracovním prostředí a podněcují pracovníky k nejlepším výkonŧm nápadŧm. Banka v Soho od r. 1980 pořádá sama výstavy, jiné banky v Evropě uţ to začaly také. Pobočky banky se staly výstavními síněmi, kde lidé provádějí finanční transakce. Např. v Japonsku v jedné bance vidělo výstavu asi 480 tisíc lidí. Tak se oslovuj nejširší veřejnost. Banky dnes hrají v nákupu umění největší roli. Dnešní umění zdŧrazňuj ohyzdnost světa, umělci dávají lidem brak, protoţe o tom je celý jejich ţivot. Všechno moderní, s čím se v ţivotě setkávají jim připadá pouze ošklivé a tak se zrodila jedna anglická nová skupina, která se oblékala staromódně jako romantičtí umělci a také tomu přizpŧsobila kaţdodenní ţivot - holili se břitvou, oblékali si hodinu kolárek a manţety. Asistentky skupiny jim musí předem vylít nápoje z plastŧ do krásných dţbánŧ. Hlavní problém naší kultury je v tom, ţe svět je zaplněn stále více věcmi a objekty, plasty jsou úplně všude. Jakékoliv řešení problému je správné. Vţdycky existovala díla, která neměla dlouho vydrţet, umění je ohroţováno klimatickými změnami i dopravou, hrozí mu rozpad i zkáza. Proč tedy umění věnují lidé dost času? Cragg: „Naprostá svoboda je v naší mysli. Představujeme si, hledáme symboly, zabýváme se duší. Umění je - li pokrokové, mŧţe dát nový smysl všem jiným aktivitám. Peníze na trhu mají malý význam, idea umění je vděčná“ 11. 9. 2001 Na katedře jsme měli SZZ, se studenty a studentkami jsme seděli po ukončení formální části na přátelském pohovoru, kdyţ tu náhle jedné studentce mobilem zavolala její přítel, ţe v New Yorku hoří, ţe byly zničeny ústřední dvě vysoké stavby, tzv. dvojčata, a abychom se rychle šli podívat na televizi, ţe to je obrovská tragedie. Šli jsme tedy do vrátnice, kde byla televize a viděli dnes tak známý filmový záběr letadel, která se nabourávají do mrakodrapŧ v centru New Yorku, z nich padají desítky těl, ohromný oblak kouře, poţár a Budovy se sunuly dolŧ. Slyšeli jsme, co říkali naši hlasatelé, dlouho jsme to pozorovali v úţasu a ohromení, a byli jsme z toho tak duševně a citově zničeni, ţe jsme se vrátili zpátky do přednáškové učebny s pocitem, ţe musíme zŧstat spolu, abychom tu tragedii nějak přeţili. Sama jsem byla velice vděčna všem okolo, ţe tam v té chvíli zŧstali, protoţe bych nebyla schopna sama tu Událost snést. 19. 9. 2001 Schŧzka KK2 Olomouc. Připravovali jsme pobyt kolegy konkretisty Přibyla z Prahy s jeho paní před výstavou praţské sekce KK2 na 2. a 3. 10. ; mluvilo 204
se o moţnosti výstavy KK2 v betlémské kapli. - Nová zpráva: zájem o naši práci je v jedné galerii v Americe ve městě se 100 tisíci obyvateli. Dopoledne jsme se studenty pověsily na katedře do celé chodby v přízemí fantazijní kresby velkých formátŧ. Těmi jsme vyzdobili i studentské koleje, protoţe celý rok pracujeme provizorně v přízemí šestipatrových studentských kolejí. ZORGANIZOVALA JSEM: 3. 10. 2001 v17hod. zahájil L. Daněk, kurátor Muzea umění Olomouc, výstavu KLUB KONKRETISTŦ v galerii UP Zbrojnice, Olomouc Vystavovali členové praţské sekce: Kratina, Kubíček, Kurandová, Leszczynski, Matoušková, Nebeský, V. K. Novák, Prokop, Přibyl, Puchnarová, Rybka, Svoboda, Štenclová, Zippe. Výstava trvala do 31. 10. 2001, a mezidobí 17. 10. na výstavě měl přednášku o konkretismu Dr Jiří Valoch z Brna. Celou organizaci a přípravu výstavy jsem měla na starosti, včetně přednášky J. Valoch, letákŧ a plakátŧ a propagace v mediích. 16. 10. 2001 Napsala jsem studii O magii kresby - text byl pouţit později při sympoziu INSEA 26. 10. 2001 VÝSTAVA MALEVIČE VE VÍDNI V autobuse byli výtvarníci a pedagogové z Olomouce, Ostravy a Brna a někteří naši studenti. Viděli jsme celý vývoj Malevičova díla:od raných studií k čistým silovým a energetickým řádŧm zpět k výrazu stylizované figurální kompozice k portrétŧm a impresionistickým krajinám po návratu do sovětského Ruska v r. 1923. Jeho rolníci bez tváří v čistých barvách pro mne znamenali zoufalý výkřik na obranu bezmocného venkovského lidu. Nejsou to velké formáty, většinou 5060 nebo 50x40 cm. Jeho suprematistické obrazy jsem si kreslila - v malbě zbavuje elementy, barvy a formy tíţe, převádí je do stavu beztíţe, nazývá to rozprášením:“Rozprášení prvkŧ a jejich vyváţení v bezpředmětné geometrické konstrukci…Tvary letí v nekonečnu ke svému rozprášení, tzn. míří do stavu beztíţe. “ (K. Malevič). V této době často maluji do noci. Malba mne vtahuje do nové situace, která ještě nikdy předtím nebyla. To co vytváříme, neustále vysílá signály k našemu vědomí, domlouvá se to s námi, určuje to tvary, tóny barev a plochy. Soustava pravidelných tvarŧ se řadí sama ve svém vlastním řádu. Připomíná dorozumívací systémy, jakési kosmické kódy, znaky sjednocení - vzpomínám na velké malířské národy. 4. 12. 2001 Večer zahajuji výstavu „PIKNIK ANEB ZE ZTRACENÉHO MÍSTA“ keramičky Jany Bébarové v galerii Caesar (stopy záţitkŧ, otisky z prostředí, kde nechala kus ţivota - z bývalého kapitulního děkanství u dómu sv. Václava v Olomouci, které bylo mnoho let pracovištěm KVV). ZORGANIZOVALA JSEM: 4. 12. 2001 FATA MORGANA - J. Jemelková, D. Puchnarová, B. Teplý - výstava v galerii UP Zbrojnice Olomouc Koncepce byla postavena na odrazu grafických listŧ a kreseb obou autorek v zrcadlových reliéfech sochaře b. Teplého, a také na tom, ţe všichni jsou pedagogy na uměleckých školách. J. Jemelková pŧsobila na KVV Pdf UP přes dvacet let a B. Teplý učil na uP v Olomouci, na ČVUT v Brně, na kamenické škole v Hořicích. Představil sérii reliéfŧ ze skla potaţeného zrcadlovou folií, se sklem zachází virtuózně říká, ţe sklo teče jako voda a reflektuje lidi, nebesa i zemi, všechno kolem. Koncept 205
odráţení světa vzbuzuje nespočet asociací o zpŧsobech našeho vnímání, o klamavé existenci fenoménŧ našeho materiálního ţivota. Kolegyně Jemelková má za sebou desítky samostatných i společných výstav u nás i v zahraničí, o konceptu instalace svých kreseb společně se zrcadlovými objekty, řekla: „Plochy zrcadel hledají výtvarný subjekt, ve kterém by se odrazily, rozloţily, obohatily. Grafiky nebo kresby se výtvarně proměňují bohatě fantazijním procesem odrazŧ v zrcadlech, podle G. Roualta: tvar, barva, harmonie dostávají nový báječný jazyk…“. Já jsem tu vystavila barevné velkoformátové kresby s jednoduchými tvary šestiúhelníkŧ, ty se prolínají ve více vrstvách prŧsvitných materiálŧ. Samovolně vzniká skladba s vlastním řádem, kresby zavěšené volně v prostoru se stávají nosiči vnitřní záře čistých barev. Výstava trvala do 3. 1. 2002. Leden 2002 - zúčastnila jsem se GRAFICKÝM LISTEM přehlídky INTERKONTAKT GRAFIK ZORGANIZOVALA JSEM: 7. 2. 2002 Přichystali jsme výstavu ve studentské galerii Výpad, pozvali jsme FAVU VUT v Brně, studenty z ateliéru sochařství J. Ambruze. Na instalaci pomáhali někteří naši studenti. Výstava se jmenovala Nanovo a postaru. Únor 2002 Připravujeme se studenty plán výstav v galerii Výpad na další období, z pozvaných je nejzajímavější práce MgA. M. Chodaniče, absolventa VŠUP, s kterým jsme plánovali výstavu jeho kniţních prací a kreseb. 25. 2. 2002 - návštěva studentek 3. ročníku v mém ateliéru, mám potřebu co nejvíce poznat jejich názory, potřeby, otázky, záţitky. Je pro mne dŧleţité nabídnout jim co nejvíce moţností k rozvoji jejich představivosti a fantazie. První bod, který jsem jim předloţila k úvaze, bylo souborné vydání jejich textŧ, které mi kaţdý rok odevzdávali k závěrečné ročníkové práci z kresby. Studentky to uvítaly, také cítily určitou potřebu shromáţdění takového materiálu a k tomu navrhly kaţdoroční zachycení výtvarných diplomových prací studentŧ. Sborník by mohl obsahovat i některé výstavy ve studentské galerii. Samozřejmě u mne prohlíţely katalogy a knihy o umění, ale také o filosofii, psychologii, současné fyzice. Hodně času jme věnovaly přehlídce bIENNALE DI VENEZIA, prohlíţely jsme stovky fotografií, které jsem tam udělala rozebíraly jsme záţitky a dojmy některé z nich na tom zájezdu byly také. Bylo dobré zvaţovat ty věci z odstupu, po delší době, porozumět lidskému chvění v těch dílech i ze stanoviska autorŧ. Rozebíraly jsem nejzajímavější díla co nejpodrobněji, jejich prostředí, reakce publika a to vše teprve dávalo dohromady celkový proţitek, který nemŧţe zprostředkovat ţádný katalog ani ţádná reportáţ. Studentka, která k nám přestoupila ze stejné katedry Pdf v Praze, nám vysvětlila, proč to učinila. Hovořily jsme o nové vznikající atmosféře na FAVU v Brně, která je prý ovlivněna zenBuddhismem i o škole prof. Načeradského. Probíraly jsme inspirace z knih a videofilmŧ, Tibet, ekologii a krásu přírody, mezináboţenský dialog a tajemství vesmíru. Bylo to pět hodin společného cítění, myšlení a vyjasňován, pro mne nové poznatky a zkušenosti. 27. - 28. 2. 2002 Napsala jsem čtyři projekty na získání grantu od města Olomouc. Témata akcí pro studenty a univerzitu: 1 / workshop kresby, malby, sochy při sympoziu INSEA 2002 2 / výstava diplomních prací studentů s katalogem v galerii Výpad Pdf. 3 / slavnostní koncert dvorských tanců baroka a renesance při zahájení sympozia INSEA 2002 4 / vydávání sešitů z výtvarných objevů studentů 206
5. 3. 2002 Na katedře jsou porady o přípravách mezinárodního sympozia INSEA. Navrhuji pozvat několik pedagogŧ, kteří by zároveň mohli u nás vést workshopy pro studenty. Byli to profesoři Adam Wsiolkowski, děkan fakulty malby SP Krakov, prof. Jan Koblasa z Hamburku, Vysoká Škola umění a designu v Kielu, Dr Jan Kobler z Německa, který psal doktorskou disertaci o nových programech výtvarné výchovy v ČR. Navrhla jsem přizvat naše absolventy a starší studenty (jmenovala jsem devět osob). Počátek března 2002 dohodnuta výstava v univerzitní galerii s Kateřinou Černou z Prahy. Vynikající osobitou malířkou poetických pohledů na svět, ale i spisovatelkou, grafičkou a básnířkou. Zahájení bude dělat pravděpodobně A. Pohribný, dohodnuta také předběţně výstava významného praţského malíře L. Přibyla. 12. 3. 2002 Experiment při kresbě se studenty 3. roč. ZUŠ - při kresbě aktu dokončit kresbu podle viditelné skutečnosti a doma se soustředit a vytvořit tuto kompozici zpaměti, dostali za úkol dotvořit výraz, pozadí, celou kompozici, uţít i barev podle vlastní volby, pokračovat podle inspirace a vlastní chuti v rŧzných variantách, dojít ke tvorbě obrazŧ. 13. 3. 2002 Velmi důleţité bylo pozvání na Zlínský Salón, které jsem dostala, takţe jsem připravila své práce pro jednoho z kurátorů tohoto Salónu, aby mi pomohl vybrat, které mám napsat na přihlášku. Rozestavila jsem obrazy, nainstalovala průsvitné grafiky v plexiskle, aby jimi pronikalo světlo, a pozvala jsem L. Daňka, který přišel odpoledne - vybral obraz a tři plexiskla. Pohovořili jsme o Mondrianovi a poměrech Klubu konketistů Olomouc. Nabídla jsem mu dar pro Muzeum umění Olomouc - sérii nových grafických listů. 15. 3. 2002 Vedla jsem workshop fantazijní kresby pro studentky, které se přihlásily, dopadl dobře, v krásné atmosféře, hovořily jsme hodně o díle Fr. Kupky, o tom, jak mohou probouzet svou fantazii a jak tyto zkušenosti uplatní aţ Budou samy učit umění. V dalších dnes pracujeme s kolegyní teoretičkou na textu zvacího dopisu pro mezinárodní konferenci INSEA. 18. 3. 2002 Obvyklá pondělní schŧzka pedagogŧ katedry:po debatě o novém kreditním systému, který se k nám šíří z evropských univerzit vypukla bouřlivá diskuze, nad plány vybavení našeho nového pracoviště v Konviktu, tj. v obrovském barokním paláci, který se přestavuje z bývalých kasáren na umělecké centrum uP (UCUP). Kaţdý za svŧj ateliér jsme museli naplánovat jeho vybavení, zařízení, např. počty stolŧ, ţidlí, malířských stojanŧ, skladovací prostory, umístění skříní a umyvadel, zavedení vody. Dali jsme poţadavek na architektonické řešení osvětlení a instalace výtvarných děl ve všech výstavních prostorách Konviktu. Pracoviště pěti uměnovědných kateder Bude v září přestěhováno do ohromného komplexu, kde naše katedra VV Bude mít na učebny, ateliéry a speciální dílny s kabinety celkem 1340 m2. Pro výstavy je k dispozici chodba v 1. a 2. patře, vţdy 100m dlouhá a 8 m široká. Sympozium INSEA bylo plánováno jiţ na nové pracoviště v Konviktu od 7. - 9. 11. 2002. V době takových koncepcí pro UCUP připravujeme i myšlenku velké výstavy studentských prací v nových prostorách na Konviktu. V té jsem začala zadávat studentkám 3. ročníku základní úkol k výzdobě architektury a 207
vybraly jsme si postupně místa na studentských kolejích, kam by mohly komponovat své výtvarné návrhy. Téma se vyvíjelo postupně a později jedna studentka z toho dělala u mne velkou diplomovou práci. Vedení katedry mě pověřilo, abych jela na sympozium o nových vzdělávacích programech výtvarné výchovy v Jílovém u Prahy - měla jsem hluboký dojem z velkého entusiasmu autorů tohoto programu, předčítali nám jej s emocionálním zanícením, ačkoliv to byl text sloţitý, dlouhý, napsaný technicistním jazykem. S jedním kolegou z katedry jsme si říkali, zda můţeme vůbec ochránit tisíce budoucích studentů a učitelů před tímto nesrozumitelným kategorizujícím programem. Také vynikající pedagoţka a sochařka p. Resslová s tím uţ dlouho nesouhlasí. Byla to ale pěkná příleţitost setkat se s dobrými učiteli, vynikajícími a silnými osobnostmi, pedagogy VV za posledních 30 let, kteří i v době socialismu pracovali na školách promyšleně a tvořivě. Velký pátek 2002 Veletrţní palác výstava Libenský - Brychtová: kreslila jsem si všechny objekty, měly nádhernou geometrickou stavbu, sklo dávalo proţitky z odrazů všech částí prostředí, architektury a světla kolem, zejména červená hlava ţhne jako nitro slunce. V duchu jsem uznala Libenského a Brychtovou za nejlepší české konkretisty. O tom svědčí skleněný reliéfní terč v kovovém rámu z hnědého tmavého skla s názvem Konkrece z r. 1966, v té době jsem totiţ malovala i kreslila konkretistické věci, a tak jsme vlastně duchovními členy jedné a téţe skupiny. Ve Veletrţním paláci je spousta podnětŧ pro začátky architektonického myšlení se studenty: nejen ta výstava našich nejlepších sklářŧ, ale i modely architektur z posledních dvoustoletí, plastiky, design a nábytek, výborné příklady z moderní scénografie (modely divadelních scén, kostýmní návrhy). Pro studenty Bud dobré vidět téţ pestrou přehlídku našich současníkŧ, ale také instalaci díla Fr. Kupky. Plánuji exkurzi se studenty do Prahy, zejména s těmi, kteří jsou ve skupině mé ateliérové tvorby. Koncem března byla temperamentní výstava ve studentské galerii Výpad: naše studentka, která přešla na FAVU v Brně přivezla své explozivní malby aktŧ a rozvěsila po stěnách, ode mne chtěla, abych promluvila na zahájení a tak jsem si vzpomněla, jak u nás před několika lety pobývaly skupiny studentŧ umění z vysokých škol Belgie a Francie v rámci akce Tempus - za 3 týdny jsme měli moţnost poznat, ţe nikdy v ţivotě nedrţeli štětec, tuţku, pracovali pouze s videokamerami, fotoaparáty a s počítači. Srovnávala jsem tuto situaci s našim zpŧsobem proţívání umělecké práce a výchovy: ti západní studenti byli ochuzeni především o proţitek nadšení z toho, ţe dokáţou vlastníma rukama něco vytvořit. Ani neznají stav, který vzniká při soustředění a ponoru do vnitřního světa. Asi si neumějí říci: To je mŧj vlastní výraz, já to tak chci. - Právě na výstavě této studentky je vidět, ţe se šťastně vyhnula svodŧm počítačŧ i vyuţívání fotografií, koláţí, filmových trikŧ. To co vybrala, ukázalo její upřímnost k sobě samé i ke Druhým. Velkou energii a především chuť tvořit, protoţe všechny ty namalované postavy jsou dílem čisté představivosti… Ke konci jsem hovořila i o příbuznosti Fr. Bacona, který také komponoval jednu figuru na obraze a citovala jsem jeho vlastní myšlenky. Všechny vernisáţe v galerii Výpad jsem záměrně směrovala k tomu, aby vznikla diskuze mezi studenty a autorkou přítomnými učiteli, postupně se to dařilo. 3. 4. 2002 Jednání s vedoucí KVV: 1 / koncept výuky architektoniky doplnit o vyuţití v praxi 2 / chtěla by zavést scénografické a divadelní kurzy 3 / projekt na restrukturalizaci výuky ZUŠ 208
4 / studentský almanach Síla fantazie podle návrhu studentŧ by měl obsahovat i diplomové práce, jejich texty a reprodukce, Budou pracovat v redakci, mám poţádat o grant 5 / přehlídka studentské výtv. tvorby v Konviktu - nutnost zajistit vybavení výstavních prostor 6 / jaké zahr. pedagogy pozveme na sympozium INSEA 7 / mŧj návrh - na poradách katedry rozebírat náplň výuky jednotlivých výtvarných předmětŧ, vţdy na jedné schŧzce jeden pedagog připraví obsah a cíl toho co učí, aby se provázala výuka v jednotlivých předmětech. 7. 5. 2002 - vernisáţ v galerii Caesar: moje dávná přítelkyně malířka Eva Prokopcová z Českých Budějovic Zlom v její práci: místo barevných kompozic černobílé proudy energií, sloţené z teček psaných štětcem. Také mnohé obrazy byly dělané přímo nanášením olejové barvy z tuby. Ţila jsem 23 let v ČB a jenom s Evou jsem si rozuměla ve věcech umělecké práce. Strávily jsme potom další den prohlídkami nejkrásnějších památek Olomouce. 18. 4. - 18. 5. 2002 Moje výstava ANDĚLÉ - SITUACE ČLOVĚKA v nakladatelství H +H na Karlově náměstí v Praze Výstava byla zároveň křtem knihy mladého P. Filipa, praţského básníka, jemuţ doporučila mé grafiky PhDr. V. Jirousová. Instalovala jsem tam lepty a monotypy ze 70. let, jejich obsahem byly mé záţitky ze strastí ţivota chudých venkovských lidí v Polsku - bylo to období mých projektových kreseb a grafik, konceptuální přístup… Filosoficky a literárně uvedla dr Jirousová, velice příjemné prostředí literární kavárny se líbilo mým pozvaným hostŧm a přítelkyním. Duben 2002 - Výstavní síni SČUG Hollar Praha: výstava dUCHOVNÍ ROZMĚRY GRAFIKY výstava pro naše poměry neobvyklá a zúčastnil se jí i Jan Koblasa s některými grafikami z cyklu apokalypsa. Já jem tam dala grafické listy z cyklu Geometria spiritualis. 31. 5. 2002 - nové diplomní práce studentŧ a studentek, psala jsem oponenturu instalaci jedné dívky - propojovala myšlenky o zniku ţivota na Zemi s novým pojetím výtvarného díla. Z tenké igelitové fólie vytvořila objekty nepravidelných buněčných tvarŧ a naplnila je vodou - kdyţ jsme přišli k jejímu dílu leţely ve tmě na dlaţbě dobře nasvíceny, směrem od diváka se jejich velkost zmenšovala. Malé tvary u zadní zdi se snaţily vylézt nahoru. Jako oponent jsem to vyloţila vědeckými teoriemi o pŧvodu ţivota z kosmu, o příletech zmrazených zárodkŧ v meteoritech… Mŧj projev byl dosti dlouhý a přesvědčující, takţe diplomantka dostala za jedna. Ve vedlejší místnosti také v podzemí budovy Zbrojnice: v temné prostoru byl uchystán jakýsi labyrint, člověk musel procházet po tmě, veden pouze tenkou nití jako zábradlím. Přitom proţíval dotýkání rŧzných materiálŧ celou svou polovinou těla. Potom se automaticky zapnulo světlo a divák byl okouzlen nádherou barevných světel a skupinami zavěšených varŧ z rŧzných materiálŧ, barevných, bílých i prŧhledných (papír, umělé hmoty, peří, řetízky atd.) 2. 6. 2002 pracuji na projektu mezinárodních workshopů malby, sochy, kresby mám to odevzdat 7. 6. v pátek. Pozvali bychom osobnosti, s kterými mám dobré kontakty (prof. Wsiolkowski, prof. Koblasa, prof. Jirků). Projekt musí být přepsaný na disku v češtině i angličtině a odevzdán na Open Society Fund v Praze, byla jsem tam osobně před týdnem. 209
5. 6. 2002 Diplomní práce V. Johnové Barokní divadlo vzBudila obdiv ve všech vyučujících svou vynalézavostí, bohatstvím inspirace, vyuţitím materiálu, zároveň jsme mohli toto představení vidět v tomto týdnu v atriu UCUP na jevišti při festivalu barokního divadla. Veršovaná opera Endymion o bozích a lásce uspořádala lidské vztahy do přehlednosti i do posvátnosti, vrací jim ušlechtilost a vznešenost. Scéna byla osvětlena pouze svíčkami, všechny rekvizity byly ručně vyrobená podle návrhu autorky členy divadelního souboru i jí samotnou; také parafráze barokních historických kostýmŧ si podle jejích návrhŧ šili sami. Její podivuhodná fantazie měla zásluhu na tom, ţe představení se opakovalo i v jiných městech, dokonce o několik let později začala pracovat na barokních scénických výpravách pro ND Praze. 11. 6. 2002 Cesta z Olomouce do Zlína na vernisáţ III. NOVÉHO ZLÍNSKÉHO SALÓNU, KDE SE ÚČASTNÍM V Domě umění Zlín byly instalovány obrazy mnoha mých přátel, také E. Prokopcové a našla jsem tam také moje tři průsvitné litografie v plexisklech, výborně instalované před prosklenou stěnou; blízko nich visel můj obraz nekonečná síť, nejpracnější z toho cyklu. Barvy z těch grafik tiše zářily, bylo to pro mne vyznamenání, ţe mé věci visely v Domě umění. Setkali jsme se tam s Edou Ovčáčkem, Jiřím Valochem, Daliborem Chatrným. Překvapil mě zvrat v malbě Věry Sedlákové z Brna, také konkretistky. Místo jejích černobílých sítí tady měla zářivě ţluté obrazy. - - 15. 6. 2002 Odjezd na speciální zájezd do Francie s českými Rosekruciány Zájezd byl zaměřen na posvátná místa Paříţe, jiţní Francie a Bretaně, kde jsme viděli nejen pole kamenŧ v Carnacu, ale mnoho dalších posvátných míst, např. obrovské hrobky Loc Marvaquer, prehistorickou mohylu Cairn de Gavrinis. Náš program začínal v Notre Dame v Paříţi, kde jsem hodně fotografovala, zvláště řadu alchymistických symbolŧ, vytesaných do kamenných terčŧ na fasádě blízko vchodu. Měli jsme pak namířeno do rozekruciánského centra v Paříţi, které je poblíţ Centre Pompidou - byl to velký dŧm, zvenčí ničím nápadný, jako ostatní činţovní domy v řadě, uvnitř měl v přízemí obchod s knihami z celého světa, hlavně o filosofii a samostatné sály výstavních galerií. V prvním patře mohutný vstupní sál s rŧznými zákoutími k sezen, vyzdobených starými egyptskými sochami faraónŧ. Po schodišti nahoru se vstupovalo do chrámu, vchod byl hlídán kameni sfIng.ami a vstupní dveře byly zdobeny staroegyptskou malbou připomínající bohyni Nut. Prohlídka chrámu trvala asi pŧl hodiny, členka řádu nám vysvětlovala anglicky kaţdou egyptskou fresku, kterými byly pomalovány stěny. Zařízení chrámu bylo jednoduché a účelné, prostor měl zvláštní atmosféru díky hvězdnému nebi, které bylo dovedně simulováno na stropě. Spojení s tradicemi starého Egypta, coţ je základem rosekruciánského učení. Pak jsme šli do Paláce Pompidou na prohlídku umění 20. stol. - je to dnes největší sbírka světa současného umění, má 1400 exponátŧ. Ze všeho nejvíce mě potěšil Fr. Kupka, který tam zastupuje české umění kosmickými vizemi. Dojeli jsme našim autobusem k nové čtvrti La defénce - je to vize budoucnosti, město utopie, město sen, nové prostory ţivota, architektura pro 3. tisíciletí. Hodně jsem tam fotografovala, a vţdycky, kdyţ se na ty záběry doma podívám, oceňuji duchovní vizi Budoucnosti lidstva, kterou měli architekti, …. 17. 6. 2002 Světové rosekruciánské centrum - francouzský zámek D´Omonville Zámek je v tiché venkovské přírodě mezi poli a lesíky obehnán pěknou zdí, do široka otevřená brána a vítající ţena v pozadí s obrovským lánem rŧţí, to vše vytvořilo atmosféru laskavé srdečnosti. Ukázali nám všechno, na čem stojí jejich práce: úţasně vybavené tiskárny, nejmodernější počítačová technika (všude Mac Intosh ve stříbře). Kuchyně, jídelny, řady pokojŧ a kanceláří pro mistry rosekruciánských lóţí jednotlivých 210
státŧ světa. Přichystali pro nás společný oběd a francouzský velmistr s námi srdečně konverzoval. Z Omonville jsme jeli na Rouen, nádherná katedrála a moderní kostel v místě upálení Jany z Arku nám zabraly hodně času. Dlouhá jízda do Normandie, obrovský visutý most a stovky rozkopaných válečných polí. Úterý 18. 6. ráno - autobusem na MONT SAINT MICHEL - na vysoké skále nad širou rovinou luk vévodí špičky gotického chrámu a silueta rytířského hradu - pod maličkým městečkem uţ stojí plno autobusŧm, úzkými uličkami mezi davy lidí skrze mohutné zdi hradu procházíme gotickou bránou. Starobylý chrám je velmi prosvětlený, rozsáhlý a architektonicky tak dokonalý jakoby byl ve městě. Rajský dvŧr je rozkvetlý, plný rŧţí, z něho jsme vešli do jídelního sálu, který je obrovský a pjal stovky sedících mnichŧ. Obrovský refektář má klenbu z dřeva, i další místnosti jsou velké, světlé, vysoké. Největší silové místo je v kryptě chrámu pod oltářem:kruh osmi silných sloupŧ, mezi nimi na zemi tři prošlapaná místa o prŧměru asi 120 cm z dlaţdic s ornamenty. Jsou v tom šerém prostoru osvětlena umělými bodovými světly. S přítelkyněmi jsme si stouply do těch míst a bylo cítit energetické pŧsobení. Po nás tam přiběhl jakýsi muţ s šedými vlasy a ostrými rysy obličeje naprosto samozřejmě se postavil na jedno energetické místo, stál tam ještě dlouho potom, co jsme odešly. V dolních prostorách hradu bylo několik sálŧ a místností pro rytíře a téţ dormitář mnichŧ - byly to ohromné pilířové sály a haly s kříţovými klenbami, které by dnes nikdo nedokázal vystavět. BRETAGNE: rovná krajina bez kopcŧ, plná květin a útulných domkŧ, u velkého menhiru Chant - Dolent jsme se postavili kolem něho a zcela spontánně jsme se chytili za ruce. 19. 6. 2002 Cesta přes Bretaň do Carnacu - světově známá pole kamenŧ, v lese jsme nalezli jakýsi pŧdorys chrámu sestavený z kamenŧ i s předsíní. Hovořilo se také hodně o druidech. V dalším velkém kamenném pŧdorysu chrámu jsme nalezli ohromný menhir, který obejmou čtyři lidé. Zídka kolem celého areálu vysoká asi pŧl metru vypadala jako podloţí pro dřevěné stavby. Na Gavrinis se jelo lodí - je to malý ostrŧvek s prehistorickou mohylou, u pokladny kaţdý dostal baterku, abychom si mohli podrobně prohlíţet pravěké reliéfy, které vypadaly jako taţené prsty obou rukou. 20. 6. 2002 Prohlédli jsme některé zámky na Loiře: u jednoho zámku mě zaujaly sfIng.y na širokých cestách parku - asi zednářské symboly. Jedna vznešená královna tam měla pokojík celý černý na tapetě se opakovaly stříbrné kříţe přesně rosekruciánského tvaru. V kříţových klenbách byly nahoře uprostřed úhelné kameny s motivy rŧţí, v mnoha salónech nádherné bruselské tapisérie. Pro mne byl nejdŧleţitější zámek Amboise, kde ţil Leonardo da Vinci ke konci ţivota. Podzemí je plné krásných modelŧ jeho vynálezŧ všech strojŧ, válečných sekaček na vojáky, je tam dokonce „kaťuša“, kterou vymyslel, i model jakéhosi nafukovacího balonu na létání, turbíny, potápěčských strojŧ a ponorky, samozřejmě i světoznámý model létajícího stroje. Modely nebyly velké, ale velmi pečlivě vyrobené od francouzských odborníkŧ. Leonardŧv pokoj měl velké kníţecí loţe s rudým sametovým baldachýnem, byl tam starobylý krb a jedno vyřezávané křeslo, další velký pokoj byl jeho pracovnou - velký stylový dubový stŧl u velikého okna, pohodlné křeslo, obrovský koberec a řada komod na kresby. V Orleanse kaple St. Croix s velkými gotickými kamennými korunami na věţi, hodně jsem fotografovala. Byli jsme u středověkého domu, kde ţila Jana z Arku. Nejdŧleţitější část zájezdu nás čekala 21. 6. 2002 - oslava slunovratu v katedrále 211
Chartres - toho dne se odkrývá pověstný labyrint v dlaţbě za vstupem (v určitém místě v dlaţbě v pravé lodi katedrály dopadá v určitou hodinu paprsek slunce z bočního okna na označený bod), přichází obrovské mnoţství poutníkŧ a všichni chtějí projít labyrintem. Ačkoliv jsme přijeli brzy ráno, stála uţ v labyrintu skupina asi dvaceti lidí v tiché koncentraci a my jsme se k nim postupně přidávali. V bludišti labyrintu se adept musí chovat tiše, postupovat velice pomalu, v duchu se modlit nebo jinak koncentrovat. Na ústřední desce labyrintu byl dříve text prastaré motlitby, dnes je to světlá rŧţice se šesti plátky sestavená z mramorové mozaiky. Hodně jsme se naučili pozorováním ostatních - postup v labyrintu je totiţ v jedné části zdánlivě velmi blízko cíle, ale pak se vzdaluje od středu a máme ve skutečnosti před sebou obrovskou cestu. Zajímavé bylo, ţe kdyţ na středu labyrintu nastala zácpa, ozval se náhle hlas z amplionu anglicky i francouzsky, aby ti, jeţ nalezli střed, uvolnili místo ostatním a odešli. Všichni účastníci zájezdu četli před začátkem cesty Fulcanelliho knihu Tajemství katedrál. Pochopili jsme, ţe vše kolem stavby katedrály je vlastně alchymie, všechno viditelné jsou kódy neviditelných procesŧ. Dŧleţitým místem byla krypta, kde byla odjakţiva uctívána Černá Madona, podle Fulcanelliho bohyne Isis, zde byla výpravně oděná jako praţské Jezulátko, ztratila jsem chuť ji pozorovat; zajímala mne spíše studna pod katedrálou Chartres, která měla být pře sto metrŧ hluboká. Po návratu z Francie jsem si dostudovávala materiály k Chartres - od 6. stol. tam byla významná teologická a filosofická škola, ve které se studovali řečtí autoři - Platon, Augustin a veškerá výzdoba Chartres má určitý výklad, který je potřeba podrobně poznat. V červenci (doba záplavy) jsem pracovala na archivaci celého díla, Udělala jsem pořádné kolekce ze svých kreseb a grafik podle časového datování, sestavila jsem z nich celky se společnou základní myšlenou. Také jsem obnovovala byt v Dobřichovicích - nová střešní okna v ateliéru, nové etáţové topení, všude izolace; zaveden elektrický proud do ateliéru na zahradě a do skladu. To mi připadá velice dŧleţité mít ve všem pořádek, vytvořit si vztah ke své práci za posledních čtyřicet let. Pokračuji i v srpnu - dělám pořádek v dokumentacích od 60. let do dneška. Našla jsem spoustu fotografií a mnoho zápisŧ o postupu práce na obrazech a grafikách. 8. 8. 2002 Při malbě v zahradním ateliéru si čtu Fr. Kupku: „Budoucnost umění je v jasnosti, k ní směřuje naše úsilí… umění spěje k očišťování. Nemůţeme tvořit z chladných kompozicí, ze záznamů objektivního světa. - nechť má stvořené dílo duši, ţivot, - nechť vstupuje vladařsky do smyslů diváka. “ 13. 8. 2002 POTOPA - velká voda Několik dní trvají a šíří se záplavy, tisíce lidí trpí, země jiţ nepřijímá vodu. Praha je zatopena ve svém srdci - co jsem viděla na obrazovce televize, to byl neuvěřitelný katastrofický scénář. Tady v Dobřichovicích dnes přestala dodávka elektřiny, jsme odříznuti od světa i zatopenými kolejemi vlakŧ a zatopením silnic, na večer jezdívám na kole dívat se, jak to pokročilo. Je úţasné vidět tu lidskou spolupráci, jak pomáhají jeden Druhému stavět hráze, zachraňovat druhé. Střed Dobřichovic je zaplaven, hučení vody je stále silnější a silnější. Kdyţ stojím s ostatními obyvateli dobřichovic u hranice záplavy, pozorujeme tiše, mlčky, nikdo nemluví. V zahradním ateliéru jsem musela intenzivně vyklízet těţké obrazy do výše jednoho metru, protoţe pouliční rozhlas hlásil, ţe tak vysoko bude voda v naší ulici. Naštěstí zaplavila jenom sklepy 212
domkŧ. Mnohé ulice blíţ u řeky jsou přístupné jenom na lodích. Silnice směrem na Prahu končí těsně na kraji dobřichovic, pak uţ je jen obrovské jezero, rozlité v celém údolí, k Černošicím a dál ke Zbraslavi. Dalekohledem jsem pozorovala bílé ostrŧvky, a zjistila jsem, ţe to jsou malé výšinky s racky. Za mnou na okraji silnice pár lidí na kole debatovalo o tom, JAK VODA PRORAZILA VEČER U BEROUNA HRÁZE a jak tím byl zničen náš malý most, kdyţ do něj narazilo několik nákladních aut, unášených Dravým proudem řeky. Centrum Dobřichovic s úhlednými krámky, poštou, spořitelnou, kadeřnictvím, obchodním domem atd. bylo 2 m pod vodou. Vracím se domŧ, rozhodla jsem se, ţe začnu archivovat celé své dílo a všechny dny té záplavy jsem tím zpŧsobem přeţila. 16. 8. 2002 Poprvé po povodních podél řeky Berounky do obce Lety jedu na kole. Obrovská spoušť, zbořené ploty a zídky, všude bláto a bahno, nánosy větví a rozbitých věcí. Podél cest a silnice se vršily smutné hromady zničeného nábytku, knih, peřin do výše dvou metrŧ jako nepřetrţitá hráz, nekonečná hromada. Všude bylo slyšet hučení čerpadel, hasičské garáţe byly celou noc otevřené, osvětlené, plné zásob pitné vody… Obdivovala jsem tu statečnost a obětavost všech, rozhodnutí přeţít. Září 2002 Začátek práce KVV PdF UP v úplně restaurovaném barokním paláci bývalého jezuitského Konviktu - máme radost, učitelé i studenti, z nádherného prostředí a po mnohaměsíční výstavě začínáme instalovat přehlídku studentské tvorby, která reprezentuje hlavní cíle výuky v jednotlivých výtvarných předmětech co nejlepšími pracemi. Na chodbách, které jsou monumentální a světlé, barokně klenuté, instalujeme se studenty vybrané práce několik dnů. V přízemí je krásná přehlídka nejlepší keramiky z ateliéru Mgr. Bébarové a na stěnách soubor grafiky studentŧ Doc. Ondřeje Michálka v rámech. V prvním a druhém patře jsme instalovali malby z ateliéru Doc. Krtičky a některé práce z workshopŧ. Ve třetím patře jsou zvláštní prostory podkrovní galerie - ty zaplnily práce studentŧ z kresby a malby aktŧ, ale i volné kompozice - všechny velkých formátŧ. Neobvykle pŧsobí prosklená plocha kryjící schodiště, na kterou je pohled z galerie, tam jsme instalovali velké prostorové práce z papírmašé. Ta studentská přehlídka byla také dŧstojně zahájena, přišli i univerzitní hodnostáři, dokonce hrála ţivá hudba. Byla instalována ještě v době mezinárodního semináře INSEA a reprezentovala tak naše moderní pedagogické metody. 10. 9. 2002 Zahájení výstavy skupiny umělců kolem galerie Caesar k 10. výročí zahájení provozu galerie. Také jsem se zúčastnila jako vystavující. Od září 2002 jsem se stala členkou ŘÁDU ROSEKRUCIÁNŮ A. M. O. R. C. (Starý mystický řád růţe a kříţe) české jurisdice 7. - 8. 10. 2002: seminář k celonárodní přehlídce výtvarných prací ţákŧ ZUŠ, Šternberk, Augustiniánský klášter Různé přednášky pedagogů o současných kladech i záporech výtvarné výchovy, na programu byla i moje přednáška o magii kresby, byly tam i naše studentky, po semináři mi jedna z nich řekla, ţe moje přednáška na ni velmi silně zapůsobila, ţe jí osvětlila mnohé, ţe tam bylo hodně nových myšlenek a poučení . Pracuji v té době také na obrazech a čtu opakovaně Mondrianovy úvahy. Jsou tak silné, ţe mi postačí jednu aţ dvě věty, a tu vidím uskutečnění myšlenek ve svých 213
obrazech. ( - i kdyţ Mondrian měl docela jiné výsledky:pro něj jsou hlavní přímky a pravoúhlé plochy, velmi syté základní barvy: ţlutá, modrá, červená - ). Při malbě se mé vědomí rozpouští spontánně v blaţenosti. Vše postupuje samo, výsledek předem cítím, ale pak vychází pozměněn, tak jak to sám obraz potřebuje. - - - A tak jako v hudbě existuje mnoho variant na jeden motiv, tak i mně se vynořují do vědomí, do představ, mnohé tvary v rŧzných rytmech, barvách, řadách, prolínají se, seskupují se a zase se rozpadají, tvoří akordy, fugy, stupnice, kadence… 6. 10. 2002 Přijeli ke mně manţelé Přibylovi a připravovali jsme spolu Lubošovu výstavu. Při tom jsme hovořili také o Mondrianovi, pro něj to bylo velmi přesné pojetí naší cesty, ale vymezené jen přímkami a pravoúhlými plochami; shodli jsme se, ţe konkretistické práce v dalších sto letech (po něm) potřebovaly více prostoru a více tvarového bohatství, pouţívá se docela jiné morfologie, pracuje se s kruhy, křivkami, nepravidelnými útvary v ploše; mnohá díla jsou prostorové objekty, vyuţívá se nových technologií. Nastalo větší obohacení výrazu, které vzrušuje novým způsobem tvořícího umělce i diváky. 9. 10. 2002 v galerii ICUP Zbrojnice výstava MORFOMATICKÉ SÍTĚ L. Přibyla Instaloval velké černobílé grafické listy, které obětavě přivezl zarámované ve sklech na střeše svého auta. Večer měl přednášku v rámci večerŧ UMĚLECKÉ DEBATY UP mluvil v ní o osudech generace 60. let, kdy mu jeho práce přinesla několik mezilodních uznán, ale doma nesměl třicet let vystavovat a byl pronásledován. Výstava zaujala bravurní technikou, zaloţenou na velmi náročném napínání provazŧ v rŧzných strukturách v rytmu seriálních řad. Tím jeho grafické listy dostaly výrazný reliéfní charakter, přitahují svou čistotou provedením nejen diváky a teoretiky umění, ale také fyziky, matematiky, přírodovědce. 27. 10 Dopis teoretikovi A. Pohribnému do darmstadtu: jednala jsem s ním o zahájení výstavy praţské malířky K. Černé, která má být koncem listopadu. Ţádala jsem ho, aby při té příleţitosti proslovil přednášku pro naše studenty i pro olomoucké umělce a také pedagogy. Poslala jsem mu materiály o obrovském barokním paláci, kde jsou umístěné uměnovědné katedry. „Chystá se plán na výstavy v galerii Konvikt, ve všech prostorách chceme v lednu Udělat velkou výstavu berlínské sochařky Seefried Matějkové, moţná, ţe ji znáš. Máme tu velmi nadané studenty, ale nikdo jim nevykládá o současném umění, na teorii mají málo hodin a v nich se zabývají renesancí a barokem. Podle té přednášky, kterou jsi měl na vernisáţi KK2 v Olomouci 14. 4. 2000, soudím, ţe jsi jediný dosaţitelný teoretik, který se váţně zabývá energetickým pojetím světa, duchovními stavy jako předpoklady tvorby. Tu přednášku si občas pročítám s rostoucím potěšením. Na univerzitě je jiţ zavedená tradice večerŧ s názvem uMĚLECKÉ DEBATY, které pořádá naše KVV pro studenty, pedagogy a veřejnost kaţdý měsíc, máme všechnu audiovizuální techniku, a tak tě velice zveme a těším se na odpověď. “ Říjen 2002 Všech pět kateder UCUP se spojilo k protestu proti umístění plastiky „Nebeský globus“na nádvoří Konviktu. Napsala jsem dopis p. rektorce, aby se podívala do Encyklopedie českého výt. umění, zdá autor je světový sochař, jak ona sama řekla; asi za pět dnů přišla hezky napsaná dlouhá odpověď, p. rektorka chce zastavit řízení o umístění sochy v Konviktu a dá za úkol architektovi, aby nalezl jiné místo. To se nakonec bohuţel nesplnilo, protoţe projektanti nádvoří hodlali svůj projekt umístění plastiky hájit i před soudem. Dopisem jsem se chtěla sama přesvědčit, zda fungují demokratické principy a akademické svobody. 214
Nové zkušenosti se studenty - v hodinách kresby moje otevřenost a srdečnost zlepšuje jejich výkon. Často s nimi mluvím u jejich práce, visící na stojanu, nejen o technologii malby a o jejich fantazijních kompozicích, ale i o tom, jak se jim bydlí, zda mají dost prostoru a klidu pro soustředěnou práci doma nebo na kolejích. Dozvídám se od nich často hodně překvapivé věci a snaţím se jim pomoci, např. kdyţ sháněli ateliér, upozornila jsem je na nabídku nebytových prostor na Magistrátě, často jsme spolu řešili i rŧzné zdravotní nebo psychické potíţe. Některé studentky mají hodně silné vŧle, dokáţou ze sebe vydat veliké výkony, a po takovém napjatém období se zhroutí jako bez vlády. Sama jsem pamatovala takové zkušenosti v dobách mého studia, takţe jsem si vytvořila řadu preventivních metod, abych mohla pracovat v klidu a stále, a snaţím se to mladé generaci předávat, kdyţ vidím, ţe je to potřeba. Mám jednu studentku z Finska, vytvořila jsem pro ni samostatný program, dorozumívám se s ní anglicky, abych dobře pochopila, co jí navrhuji, obvykle ji jednou za 14 dní píši anglicky nové zadání a rŧzné postřehy o její výt. cestě. Zvláštní je, ţe nezná proporce figury a tak jí vytvářím takové úkoly v kresbě, které by ji těšily, aniţ by musela lidské postavy zobrazovat. A právě tato finská studentka dostala cenu při ukončení workshopu prof. Wsiolkovského za malbu na téma „okno“ o měsíc později. 6. 11. 2002 Hodně maluji. Důraz na čistou jasnou barvu, pravidelný rytmus v rozvrţení plochy a vyloučení negativních myšlenek, pocitů a představ. Vţdy trvá dlouho neţ se představí pocity a myšlenky (moje), dostanou do takového stavu, ţe se malba rozproudí, ţe jde malovat. V posledních letech mám v malbě pouze tři hlavní barvy v nejrůznějších odstínech: červená, modrá, zelená. Jejich krása záleţí na čistotě pigmentu. Na naší veliké studentské výstavě na katedře na stěnách dlouhé chodby v 1. patře září bionické kompozice ve velkých pastelech, které na výstavu donesla moje diplomantka N. Je to série 15ti maleb, které vytvořila po dlouhém dvouletém studiu biologických forem. Krásné čisté barvy, čisté tvary - to je páteř té studentské výstavy v 1. patře u našeho ateliéru kresby a malby. Se zahájením činnosti našeho uměleckého centra v našem obrovském paláci bylo spojeno mnoho prací, úprav, přesunŧ, a to trvalo prakticky aţ do počátku listopadu. Samotné slavné zahájení bylo provázeno koncerty a pohoštěním, a začínalo velikým prŧvodem studentŧ v maskách, vyrobených doma. Kočár s koňmi vezl pana „biskupa umění“ (děkan oblečený do pseudohistorického pláště s baretem), kočár jej vezl z nádvoří ve Zbrojnici do nádvoří Konviktu, aby tam mohl promluvit nahoře na věţi tzv. Ţidovské bráně. Viděla jsem tam ministra kultury, bývalého divadelního reţiséra dostála. Se studenty i pedagogy jsme se účastnili mnoha radovánek v Budově:divadla, programŧ na chodbách a posedávání po učebnách, kde byly plné stoly pochoutek, ovoce a nápojŧ. Já jsem přitom debatovala s prof. Chadrabou o historické knize, zcela nové: „Jezuitský konvikt“. Večer bylo slavnostní představení barokní opery v atriu se známou výpravou naší absolventky Venduly Johnové. Byla to taková sláva, ţe jsme zapomněli naprosto na letité obtíţe s umístním naší katedry, i na nedostatek základních potřeb. 15. 11. 2002 Uţ několik měsíců si čtu česky Mondrianovy úvahy a podařilo se mi sehnat také anglickou monografii, tam jsem zjistila, ţe ten nejznámější styl Mondrianův - černé vertikály a horizontály s barevnými plochami - pochází od Thea van Dousburga!! Mondrian jeho objev okopíroval a bezostyšně převzal. Moţná, ţe to je dnes normální. 215
Přesto jsem se stále znova vracela k jeho úvahám, z nichţ některé se mě hluboce dotkly, jakoby byly psány pro mne. Má mnoho myšlenek, s nimiţ mohu pracovat i při hodinách kresby a malby, např. „veškerou pozornost musíme věnovat kompozici konkrétní zobrazení se uskutečňuje aţ kompozicí - teprve ona umoţňuje realizaci zobrazení prostoru. “ Našla jsem velmi krásnou myšlenku, ţe rytmus pouţitý v kompozici „zvýšenou měrou tlumočí kosmický rytmus proudící vším“. Zaujal mě jeho názor: „člověk je konfrontován s faktem, ţe musí přijmout jiné vidění - vidění s vyšším stupněm vědomí - - - nejsou to samy věci, které uvádějí do uměleckého díla krásu, nýbrţ vztahy, linie a barvy. “ Mondrian byl pro mne i jakýmsi duchovním učitelem, tak jako předtím Fr. Kupka zapůsobilo na mne nejvíce jeho tvrzení, ţe: všichni hledají vědomě nebo nevědomě to univerzální, co tvoří základ lidské podstaty - - poznání onoho univerzálního musí poskytovat největší štěstí v estetické oblasti, největší pohnutí krásou - - čím vědoměji je toto poznání univerzálního proţíváno, tím silnější je naše štěstí“. Moţná, ţe tohle Mondrianovo poznání mluví o těch duševních stavech, které vidím na studentech a studentkách, kdyţ pracují soustředěně delší dobu při mých hodinách, nebo kdyţ donesou něco, co sami vytvořili a mají v sobě jistotu, ţe to Udělali dobře. Myšlenky Mondrianovy tvoří jakousi ucelenou soustavu, promýšlel i to, jak můţeme chápat podstatu ducha a přírody, co to je pravé ponětí nitra a vnějšku, hledal základ ţivota, náboţenství, vědy a umění, vší moudrosti a intuice viděl v univerzálním. Byl přesvědčen, ţe temné pocity musejí stále více ustupovat vyššímu vědění. Přemýšlel i o bezprostředním zobrazení univerzálního… Říkal, ţe se substance ve skutečnosti zobrazuje skrze univerzální, ţe se jeví skrze formy a barvy. Je tomu skoro sto let, kdy Mondrian řekl, ţe „vývoj vědomí naší doby směřuje k abstraktnímu, vytváří nový styl, ţe čisté vnímání nám ukazuje univerzální trvající sílu ve všech věcech… Vnímáme pŧsobení nitra navenek, na okolí kolem nás, a mŧţeme nitro poznat a nazvat pravou skutečnou silou“ 7. - 9. 11. 2002 MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM INSEA (hlavním tématem bylo VÝTVARNÁ VÝCHOVA A FORMY JEJÍ KOMUNIKACE), pořadatel KVV Pdf UP pobíhalo v novém krásném přednáškovém sále v 1. patře UCUP. Pozvaní umělci a pedagogové informovali o novách uměleckých metodách práce se studenty, byly zde zástupci uměleckých škol, teoretici i tvŧrčí umělci a přímý kontakt s nimi dal našim studentŧm mnoho dalších zkušeností. Účastníci sympozia si často prohlíţeli vystavené práce v patrech celé Budovy a v poslední den sympozia vedl prof. Wsiolkowski workshop malby na téma OKNO (trval do 11. 9.), který mohli účastníci sympozia INSEA sledovat podle svého zájmu. Workshopu se účastnili i zahraniční studenti, kteří byli zrovna na stáţi na KVV Olomouc a téţ několik studentŧ prof. Wsiolkowskeho. U příleţitosti sympozia byla téţ slavnostně zahájena výstava kreseb prof. Wsiolkovského, které později věnoval jako dar do sbírek Muzea umění v Olomouci. V ţivotě katedry i v mém ţivotě byla tato akce spojní workshopu se sympoziem INSEA hodně dŧleţitá, na sympoziu jsem měla příspěvek - byla to přednáška o Magii kresby a o experimentálních metodách výuky. Prof. Wsiolskowski se svými dvěma studenty kaţdý den u mě snídal, při rozhovoru jsem se dozvěděla, co je nového v Krakowě v uměleckém ţivotě, jaké jsou výstavy a co připravují, a také jaké nové metody pan prof. vyzkoušel ve svém ateliéru malby. Na tento workshop jsme dostali menší grant od města Olomouce také proto, ţe prof. Wsiolkowski je nositelem několika cen za vynikající pedagogiku a výuku, které mu Udělilo ministerstvo školství v Polsku. 20. 11. 2002 Dnes mi mladý technik z Univerzity zapojil na katedře nový pracovní computer - prý mě to naučí za 10 minut v úterý. 216
- Místo kresby jsme šli se studenty na přednášku B. Jirkŧ do Muzea umění, měl i promítání svého díla, velice inteligentně naprogramováno, hovořil i o mnoţství kreseb nejlepších svých studentŧ, dokládal, jak je vede k samostatnému projevu, někdy místo aktu na výstavě klauzur visely záznamy energií, a to b. Jirkŧ hodnotil výborně. 4. 12. 2002 výstava Kateřiny Černé v galerii ICUP Zbrojnice, Biskupské nám. 1, Olomouc Tuto výstavu jsem jako obvykle připravila a zorganizovala sama včetně plakátu a to proto, ţe Kateřinu Černou znám od dob studií na Akademii a vím, ţe její poetické obrazy, grafické listy, doplňované originálními texty, knihy i kníţečky, deníky i deníčky, mohou zaujmout i pobavit všechny studenty a inspirovat je k vlastnímu výrazu. Kateřina si přála, aby jí výstavu zahájil Dr Pohribný, a tak přijel z Darmstadtu a udělal pŧvabnou, učenou přednášku o jednotlivých obrazech, které vlastně v té podkrovní galerii vytvořily jakousi oázu snŧ a radosti. Opravdu sny a romantické příběhy jsme mohli najít ve všech dílech, dokonce i v nové sérii koláţí s olejomalbou, nazvané Andělé. A tak ti, kteří milují poezii čistého srdce a humor s příchutí českého neodadaismu, si přišli na své. Moje přítelkyně Kateřina Č. přespávala v mé novém bytě v Univerzitní 12, byla jím okouzlena a moje nové obrazy a prŧsvitné grafiky velmi chválila. 5. 12. 2002 Experiment kreativních forem kresby: hry s liniemi a plochami se studenty večerní kresby na KVV. Dělali jsme to jiţ potřetí, tentokrát na velkých formátech papíru - do večerní kresby chodí studenti a studentky jiných kateder a fakult; abych jim rozšířila jejich pedagogické a psychologické schopnosti, pozvala jsem svou přítelkyni psycholoţku a arteterapeutku z Plzně - zahájila program kurzu relaxačních meditací s vybranou hudbou, já jsem potom vedla další část experimentu, v němţ studenti poznávali vlastnosti všech moţných materiálŧ a formy jejich pouţití. Učili se uvědomovat si, jak dalece ovládají svŧj jemný motorický systém v prstech při kresbě linií a křivek. Přitom jsme zase pustili hudbu a pozorovali jsme, ţe od počátku se spontánně probouzí skrytá tvořivost, která se u kaţdého studenta či studentky projevovala odlišně. Koncentraci jsme prohloubili i tím, ţe jsme obě vedoucí odešli do ateliéru a nechaly studenti tvořit samostatně. - ukázalo se, ţe začátečníky tato metoda zbavila ostychu před čistým papírem, ţe sami získali hodně nových zkušeností s technikami kresby. Nejdŧleţitější bylo, ţe sami mohli proţít kouzlo tvoření, aniţ museli podstoupit dlouholetý obtíţný výcvik kresby podle skutečnosti. Měli ţivelnou chuť pokračovat i doma, a to je ten nejvzácnější výsledek, který se ve VV mŧţe stát. na konci této práce jsme spolu s psycholoţkou v rozhovorech nad jednotlivými výtvory vyjasnily studentŧm i jejich temperament, skryté schopnou a dovednosti, a cestu, jak rozvíjet představivost. Z prŧběhu kurzu jsem natočila krátký videozáznam, který jsem pouţila při dalších seminářích s jinými studenty a při jednom sympoziu INSEA. 11. 12. 2002 Navštívili mne J. Valoch, D. Chatrný a konkretista Nejedlý z Brna, jeli se podívat na soubornou výstavu J. Lindovského v MUO - jejich návštěva byla pro mne dŧleţitá: mohla jsem jim ukázat obrazy, kresby a grafiky z let 70., které byly vytvořeny v docela konkretistickém duchu, ale nebyla jsem při tom s nikým z konkretistŧ v kontaktu. Prohlédli to se zájmem, vyprávěla jsem jim o experimentu s psycholoţkou, o objevování tvořivých schopností studentŧ a d. Chatrný mi s radostí předal svou objevnou metodu kresby podle kamenu schovaného v dlani, podle dojmu hmatu bez vidění. Hodně mu na tom jako zkušenému učiteli záleţelo, volal mi ohledně toho ještě 217
Druhý den. 22. 12. 2002 - četba ze Sitchina: Setkávání s bohy (mocná impéria starověku, Egypt, Babylonie, Sumer, Sýrie, Chetité…měli prokazatelně kontakty s kosmonauty z jiných planet). Sitchin to vyčetl ze starých sumerských tabulek. V této době začínám studovat rosekruciánské učení. Konec prosince 2002 - studuji Evropské duchovní dějiny od Fridrich Heera, je v nich historicky podrobně popsána proměna podzemní a skromné církve Kristovy na bohatou hierarchickou a byrokratickou organizaci s pevnými dogmaty, řády, zpŧsoby jednání a chování, také otřesné pohromy na odpŧrce, heretiky, templáře… - nikdy jsem to nevěděla. 30. 12. 2002 Příjezd sochařky L. Seefried Matějkové z Berlína s manţelem. Prošli jsme celou Budovu Konviktu, chytáme její výstavu. Udělali jsme i dohodu s managerem všech programů UCUP a dohodli jsme termíny a plakát. Druhý den odjeli a zavolali mi ze Zlína, ţe u mě zapomněli tašku se všemi kabely pro jejich kameru, jela jsem do Zlína za nimi, k jejich dobrému známému, divadelnímu a filmovému reţisérovi, který pořádá česko - německé výstavy a představení v Berlíně. Později jsem se jedné takovéto výstavy účastnila. 8. 1. 2003 Ve studentské galerii Výpad zahájení výstavy kreseb a ilustrací Markéty Šimkové, absolventky VŠUP v Praze. Zahájení bylo zdařilé, s chutným občerstvením a ţivou hudbou, kterou skvěle zaimprovizovali Petr Šmalec a Lukáš Bureš, s nově sestrojeným vynálezem hudebního kolovrátku a se šamanským bubnem, téţ s dlouhou foukačkou vyrobenou ze suchého stonku obrovské rostliny. M. Š. vystavovala osobité a vtipné ilustrační kresby, plné fantazie a humoru, s jasným puncem Šalamounovy řkoly. 9. 1. 2003 Neskutečně krásné dojmy ze závěrečných prací, které přinesli studenti a studentky k zápočtu. Jejich kresby a malby mi potvrdily, ţe ty schopnosti se mohou rozvíjet i na samém počátku - byla na nich vidět velká vynalézavost, odvaha a statečnost, chuť utkat se s problémem nebo s úkolem. Někteří z nich byli při experimentu kreativních her s materiály na večerním aktu s psycholoţkou. Jeden student přinesl cyklus výborně cítěných aktŧ - nebyly to studie, ale samostatné výrazy jeho proţitkŧ. V závojích roztíraného uhlu se vynořovaly a ztrácely formy a bylo to tak originální pojetí, ţe se mi zdálo, ţe byl v tom daleko dál, neţ ty naše upachtěné studie ve stejném věku na Akademii. Jeho kresby jsou svobodné, koncentrované, dělané s nadšením. Leden 2003 Připravuje se výstava Klubu konkretistŧ a katalog k této výstavě. Únor - červen 2003: organizovala jsem výstavu L. Seefried - Matějkové ŢIVÉ SOCHAŘSTVÍ v UCUP Ve třech podlaţích Uměleckého centra uP v Olomouci jako první vekou výstavu v našem novém pracovišti. Vystavené dílo představilo průřez dlouholetou prací sochařky, původem Češky, která studovala v Berlíně na akcemi umění a potom tam zůstala na celý ţivot. Její figurální práce vznikaly zpaměti, modelovala své vize imaginárně, a tak byly zajímavé i pro naše studenty. V přízemí UCUP v atriu byly soustředěny plastické výrazy tragických situací člověka, opuštěného v dnešním světě. 218
Na výstavu se přicházeli dívat i lidé zvenčí a oţivovala chodby a schodiště barokního paláce celé tři měsíce. 14. 3. 2003 České muzeum výtvarnýc. umění v Praze - s Dr Kříţem o mé Budoucí retrospektivní výstavě, o spolupráci s AJG, doporučil mi určitý postup jednání, nabídl spodní románskou místnost ČMVU pro instalaci prŧsvitných grafik. 22. 3. 2003 V TV film, který natočil absolvent AMU, o tom, ţe svět je pro nás výzkumný ústav, ţe se učíme chybami a mŧţeme jim říkat zkušenosti. Musíme poznat, ţe to musí být vše, i ty největší katastrofy. V mém novém olomouckém ateliéru se odráţí světlo slunce od protější barokní fasády Ale svět je suţován starostmi s válkou v Iráku, která začala před třemi dny. Je to společná zkušenost milionŧ duší, ale je dvojznačná - je to hrubé vměšování do věcí druhého státu, někteří tvrdí naproti tomu, ţe reţim Husajnŧv je nebezpečný a krutý pro celý svět. - - V uličce u teologické fakulty jsem dnes slyšela tichý hlas z okna, který hovořil o duši a zjeveních: „Zjevení nadpřirozená jsem velmi potřebná“, mnoho vět o zázracích zřejmě to byla část přednášky pro studenty. Vtom mne zastavil student Jan B., který si chystal dipl. práci na téma křesťanského umění, hovořili jsme o tom, ţe umění je od prehistorie je náboţenské. 23. 3. 2003 Připravuji s přítelkyní psycholoţkou z Plzně nové kreativní metody práce se studenty. Poslala text přednášky: Psychologické základy kreativity. Byla přítomna při mé výuce kresby pro 45 učitelek ZŠ a MŠ v dálkovém studiu. Učím je na takových hrových postupech, které by mohly dobře pouţít ve své praxi. Byly to dvě hodiny osvěţení i pro mne. Hovořila jsem o hrách v prostoru a v ploše, dávala rŧzné hrové úkoly (hry hranolŧ a krychlí v kosmu, návrhy nábytku Budoucnosti, návrhy nápojových souprav pro vlastní domácnost atd.). V tomto roce, kdy končím práci se studenty, se mi podařilo objevit a zapsat několik dalších tvořivých metod, a začalo se mi dobře učit… Nový experimentální program DÍLNY KREATIVITY na KVV PdF U - duben - květen 2006. Byly to přednášky a debaty spojené s kurzy večerní kresby, které jsme s kolegou Doc. Jochmannem a PhDr. Herinkovou třikrát prozkoušeli na smíšených skupinách studentů. Kaţdá dílna začala krátkými přednáškami, Druhá delší část programu obsahovala výtvarnou praxi. Přenášky: Psychologické základy kreativity (PhDr. Herinková), Zkušenosti z vlastní praxe i z práce se studenty (Doc. Jochmann), Otevření představivosti kreativními technikami (Doc. Puchnarová). Po přednáškách probíhala vţdy diskuze, po přestávce přišla druhá část programu, kdy na obrovské formáty kladívkových papírů tvořili studenti na zadaná témata velké barevné kresby křídami a práce byla zahájena meditačním cvičením. Témata jsme zadávali střídavě a z celého průběhu studentské kreativní aktivity jsem natáčela videofilm. Po skončení práce se zajímali studenti o názor psycholoţky, která na poţádání Udělala profesionální rozbor některých maleb. Tyto experimenty ukazovaly, jakým způsobem by mohli sami studenti tvořit nové výukové metody, a jak by se dala dobře vyuţít moderní psychologie při výtvarné výchově. Tak jak říká C. G. Jung: „Tak se zdánlivé všechno neviditelné vnitřní stává viditelné vnějším“. 3. 4. 2003 Berlín - u sochařky M. Seefried Matějkové - příprava její výstavy v UCUP. 219
Má veliký ateliér s okny do přírody, tam seděly její nové sochy:v ţivotní velikosti „Lidé v metru“, figury z keramiky, které dělala zpaměti. V přilehlých místnostech sklady figur, imaginárních portrétŧ, menších skic. Kunstgeverbe museum:krásné sbírky uměleckých řemesel od středověku do současného interiéru. Museum Guggenheim:suprematismus K. Maleviče. Překvapily mne malé formáty, obrazy 36x31 cm, hodně krásných kreseb malého formátu:přesné přípravy k obrazŧm. Světlé obrazy s dvěma oblouky, bílými na smetanově bílém podkladu, jsem nikdy neviděla. KULTURFORUM NG BERLIN: největší špičky od gotiky, přes renesanci, baroko aţ k Rembrantovi a Boschovi. 6. 4. 2003 PERGAMON MUZEUM: úţasné sumerské reliéfy, Ištařina brána, asyrská boţstva, stromy ţivota, zakoupena kniha o historii ornamentu. 10. - 17. 4. 2003 Poslední přijímací zkoušky studentŧ na KVV UP v Olomouci Mým úkolem bylo zadávat témata zkoušky z kresby. Snaţila jsem se je zadávat novým způsobem, první úkol bylo zátiší v prostředí ateliéru, Druhý úkol - kresba na téma ţivly. Druhou část jsem chápala jako zprávu z jejich vnitřního světa:jak umí zpracovat své představy, jak jsou pohotoví a tvořiví. Mohli si vybrat ze čtyř ţivlů téma, které jim bylo blízké. Kdyţ jsme s kolegy společně vybírali práce nových uchazečů o studium, domlouvali jsme se samozřejmým porozuměním, šlo to rychle, vzájemná dohoda o úrovni předkládaných kolekcí byla okamţitá, vţdy jsme vybírali ty nejnadanější adepty. Ta péče o mladou generaci začíná jiţ zde - dobrým výběrem, a všichni se při tom snaţíme Udělat to co nejlépe. 17. 4. 2003 Další přijímací zkouška: pro studium učitelství 2. stupně ZŠ - 3 skupiny po 16 - ti jsem vţdy hezky přivítala a popřála jim dobrou náladu do kresby, přečetla podmínky zkoušky, které jsme vţdy nechali viset v místnosti na dveřích po celou dobu práce. Jejich zátiší bylo daleko jednodušší. Básnivé ukončení mého vyučování 22. 4. 2003 Učila jsem malbu ve 2st. učitelství, zadala jsem nová témata:návrhy kobercŧ, jejichţ základem by mělo být studium kultur přírodních národŧ, znalost zákonŧ ornamentiky. Bylo pro mne záţitkem hovořit o umění pravěku, starověku, o indiánském, africkém, mayském, aztéckém, čínském umění. Na základě toho mŧţeme v sobě nalézt vnitřní obrazy a začít tvořit své vlastní ornamenty, studovat při tom, jak které barvy pŧsobí na člověka tedy nauku o barvách a psychologii barev. 23. 4. 2003 od 14hod báječná výuka: dívky 1. roč. učitelství pro 3. stupeň rozloţily po ateliéru své kosmické inspirace, kterými se zabývaly od února. Všechny došly k originálnímu samostatnému výrazu. Na závěr jejich semestru jsme z jejich prací instalovali přitaţlivou výstavu KOSMICKÉ SNĚNÍ ve studentské galerii Výpad. Malby pŧsobily samy o sobě jako výraz nečekaných a nových proţitkŧ, pojila se v nich zkušenost s určitými vědeckými poznatky s poetickým pojetím mladé generace. Nové vědění a nová přístup je ekologický. To nás učí, jak být ve světě doma - studentky myslely na to, jak jsme doma v kosmu, jak bydlíme v kosmu společně, nikoliv kaţdý sám. - Výstava prokázala, ţe má smysl fantazijní tvorba studentŧ jiţ od prvního ročníku. Při společném posezení jsem zmínila svŧj hluboký vztah ke kosmu a astronomii jako vědě a prozradila jsem ji, ţe jedna má bývalá ţačka, která se stala ředitelkou hvězdárny ČB, jednu z objevených planetek naší planetární soustavy nazvala Puchnarová. 220
24. 4. 2003 PhDr. Hana Blochová Rndr poprvé navštívila můj ateliér, pronesla půlhodinovou přednášku o tom, co vidí v mých obrazech a grafikách. Dohodly jsme se na spolupráci, zejména na Budoucím natáčení 3D videofilmu. Později na mých výstavách vystupovala koncertně s cykly středověkých skladeb (zpěv + hra na nástroje). 25. 4. 2003 - ovlivnila mne přednáška prof. Neubauera: Ţivly jako archetypy ekologického myšlení. Přednášel na univerzitě a v Divadle hudby - kaţdoroční akce ekologŧ. 26. 4. 2003 R. STEINER - ŢIVOTOPIS: „Kdyţ mi bylo 9 - 10 let objevil jsem knihu GEOMETRIE. Hltal jsem ji s nadšením. Po dlouhé týdny byla má duše naplněna podobností trojúhelníku, čtyřúhelníku, mnohoúhelníku, učarovala mi Pythagorova věta. To, ţe je moţné duševně proţívat vnitřně nazírané formy bez vnějších smyslových vjemů, to mne navýsost uspokojovalo. - - Chápat něco čistě v duchu mi poskytovalo vnitřní radost. DÍKY GEOMETRII JSEM POPRVÉ POZNAL ŠTĚSTÍ. “ - - - Moje přednáška z kresby: nové téma Architektonika. Ukázala jsem studentŧm praktický postup, jak výtvarník začíná spolupracovat architektem při zadání zakázky, jak se mají číst projekty, jak se pracuje od malých skic a návrhŧ k větším a nakonec provedení detailu v materiálu. Přinesla jsem spousty vlastních návrhŧ pro realizace výzdob v architektuře, tlusté folianty skic, portfolia a fotografie, promítala jsem i nástěnné malby z Bauhausu (z knihy, kterou jsem nedávno dovezla z Berlína). Myslím, ţe to byla dobře připravená přednáška, doplnila jsem ji dvoudílným filmem z nauky o perspektivě. Tak jsem naplňovala poţadavek vedení katedry, aby studenti dostali praktické návody, jak uplatnit výt. poučení v ţivotě. Jedna studentka v závěru mého pedagogického pŧsobení měla na téma výtvarné výzdoby architektur u mne diplomní práci. - - - Oponentura diplomních prací TIŠÍ SPOLEČNÍCI Studentka Martina K. odevzdala soubor kreseb velmi střídmých a s naprostou převahou čisté linie realizovaných. Byla to vlastně kresba jako paměť proţitku, zaznamenávala pŧsobení duše věcí, duše místa - zaznamenávala i to, jak reaguje její vlastní duše. Bylo pro mne nesmírnou radostí, kdyţ jsem si přečetla její vlastní slova: „Neustále se dostávám do role ţáka, který se kaţdým dnem, kaţdým rozhlédnutím kolem sebe, kaţdou kresbou a kaţdou zkušeností s kreslením učí. “ Není to pro nás učitele velkým vyznamenáním? Ve své teoretické práci rozebírala symboliku témat: okna, dveře, místa i obydlí. Velmi zajímavě se zabývala díly výt. umělcŧ, kteří zobrazovali interiéry. Pro mne bylo překvapením, ţe ve svých grafikách úplně vynechala jakékoliv náznaky módní zábavné výpravnosti. Jejím objevem byl velká prostota, skromnost, jednoduchost výt. díla. Ukázalo se, ţe je bytostnou grafičkou a sama o sobě napsala: „Grafika je má přítelkyně, má radost. Grafika je tajemná, nevyzpytatelná a samostatná“. Další diplomní práce Jany H. vycházela z inspirace labyrintem, předloţila cyklus maleb, překvapivý ţivými proměnami tvarosloví, výraznou mladou barevností a básnivým obsahem. Její veliký obraz Mŧj labyrint byl však poměrně výrazně zářivě barevný a skoro konstruktivisticky komponovaný. Další obrazy V bludišti myšlenek, Minotaurus a Zvíře, které vymyslel Franz Kafka, jsou také čistě konstruované stavby. A 221
tak snad jen Veselé Ariadnino klubko cosi z labyrintu připomíná, patrně inspirované Hundertwasserem - je to její „šťastný labyrint“, o němţ autorka píše v textu. Pojala jej jako několik fiktivních dopisŧ mezi Minotaurem a autorkou. S výrazným literárním nadáním dŧsledně rozebrala téma labyrintu, jak se vyskytuje v literatuře, výt. umění a architektuře od starověku aţ po dnešek, a tedy zkoumala dŧkladně starou římskou báj a došla ke zvláštně psychologickému závěru, ţe Minotaura má kaţdý člověk v sobě. 28. - 29. 5. 2003 A zase zápočty, konec studijního roku, slavnost pro učitele pokud je vývoj studenta dobrý. Já jsem byla přísný pedagog, neboť bez práce nikdy nebyly koláče, a tak tři lidé dostali odklad na další termín, protoţe donesli málo prací. Dlouho jsem s kaţdým hovořila a docela s tím souhlasili - protoţe jim to bude k dobru. Velkou radosti i poučení mi způsobila práce Jany P., s níţ jsme hovořily o metodách, kterými by učila na ZUŠ kresbu hlavy, o tom, jak by začala inspirovat své ţáky k volné tvořivé aktivitě, k fantazijní práci. Vyprávěla o zkušenosti s oborem dějin umění, který zároveň studuje na FF a bylo znát, jak mladého člověka můţe utvářet odborné studium před vstupem na VŠ. S nadšením líčila vynikající vztahy mezi ţáky a učiteli na SUPŠ ve Zlíně, jak ideální prostředí tam bylo, co se tam naučila. Byla také na večerním kurzu kreativity s psycholoţkou, z těchto experimentů si mnohé vzala pro vlastní volnou tvorbu, mluvily jsme o vztazích studentů k současnému světovému umění, a nejen to, ale i o nutnosti ochránit si zdraví a klid v podmínkách studia a dvou fakultách souběţně. Chystala se do Londýna, tedy jsem jí mohla doporučit návštěvu Tate galery a dalších muzeí a galerií. - Samozřejmě jsme spolu rozebíraly její dílo, její objevy; v menších barevných pastelech jsem doporučil převést do větších obrazů. To vzala váţně a později v dalším semestru její obrazy visely v prostorách katedry. 9. 6. 2003 Poslední plenér se studenty u města Poličky. Neţ jsme se dostali o chaty v přírodě, chtěli mi studenti ukázat výstavu Veroniky Bromové v centru města a přesvědčovali mne upřímně, ţe to není dobré umění, coţ mi Udělalo radost. Ojíţděli jsme potom autobusem do nádherných lesnatých kopcŧ, kde si studenti sami našli za pomoci rodičŧ místo na malování. Já jsem tam s nimi pobyla jenom jeden den, Udělali jsme společně programy a plány práce a dohodli jsme, kdy mi přinesou svá díla k zápočtu. To byl mŧj Druhý experiment s kurzem malby v přírodě bez přítomnosti pedagoga. V prvním případě to fungovalo zcela bezchybně, katedra mne totiţ pověřila vedením dvou kurzŧ malby ve stejné době. A KDYŢ JSEM VIDĚLA VÝBORNÉ VÝSLEDKY STUDENTŦ, KTŘÍ Udělali daleko více práce, neţ kdyţ my pedagogové jsme se namáhali jim vštípit krajinářské základy, tedy jsem se odváţila druhý experiment provést zcela otevřeně a studentŧm jsem na rozloučenou řekla, ţe mám moţnost jet s teoretiky na Biennále di Venezia, kdyţ toho hodně namalují - tyto plenéry bez dozoru pedagoga jsem pak začala osobně doporučovat ostatním kolegŧm. BIENNÁLE DI VENEZIA V autobuse od ARS VIVA seděl náš minulý biennalistaj. Surůvka, výtvarník Lysáček, Vl. Havlík s ţenou Jarmilou, Jarka Severová, teoretičky Rousová, Klimešová, umělec S. Klimeš, dále různé redaktorky, teoretici umění - jeli jsme na zahájení česko slovenského pavilonu. Tam promluvil Dr Tomáš Vlček, natáčela jsem to na videofilm. Z biennale jsem nebyla tak rozčarovaná jako minule:bylo zde více malovaných věcí, hodně obrazů; neuvěřitelně mě zaujala velká kovová plastika sloţená z naleštěných geometrických plošek, mohlo se do ní vstupovat a procházet, pozorovat tisíce odrazů vnějšího světa i lidí. Zdálo se mi, ţe zhmotnila onu teorii o buddhově síti skládající se z nespočtu Drahokamů, vybroušených do nespočtů plošek, které v sobě odráţejí ostatní drahokamy v síti.
222
3. 7. 2003 Dopoledne si objednávám vlastní notebook. Je to pro mne dŧleţitý krok. - - Včera přijela L. Seefried Matějková s manţelem, Budou při instalaci její výstavy na zámku Náměšť nad Oslavou. Druhý den jsme tam přijeli a museli jiţ hotovou instalaci předělat kvŧli osvětlení a neodbornému umístění soch. 5. 7. 2003 POLYEDRY Pracuji na skicách nových prostorových konstrukcích, které bych chtěla mít na mé výstavě. Předlohy jsem převzala od L. da Vinciho. Při návštěvě zámku, kde ve Francii L. da Vinci pobýval ke konci ţivota, jsem si koupila publikaci starých reprodukcí jeho prací a nákresů. Jedna stará rytina z 16. stol. zobrazovala dřevěné prostorové modely mnohostěnů, kterých Leonardo pro své potěšení vyrobil 52, později si je koupil nějaký vévoda do svých sbírek. Pro mne některé polyedry znamenaly velké soustředění ducha, něco jako vrchol vnitřní geometrie, tak jak to napsal Steiner, ţe poznal štěstí proţívání tvarů jen v duchu. A tak zavěšení průhledných konstrukcí mnohostěnů mezi mé obrazy sítí a závěsné průhledné grafiky v plexisklech, znamenalo pro mne utopickou šťastnou geometrii. 14. 7. 2003 Odjezd na 10 - ti denní léčebný pobyt do lázní Jeseník s přítelkyní psycholoţkou PhDr. Herinkovou. Měla jsem tak moţnost probírat s ní mnoho věcí kolem tvořivosti, o tom, jak pracuje naše mysl, tedy o tvořivém myšlení, o vnitřním řízení, vnitřní energii, o duši, o vědomí, ţivotní síle, o duchovní energii. Hovořily jsme hodně o vnímání umění, o duchovní fci umění; vše bylo podloţeno jejím jungiánstvím. Některé z úvah jsem psala do počítače. Počátek září 2003 Od H. Blochové přišla mailem informace, ţe astrofyzik Spunar (USA) spočítal, ţe nastane světové kataklyzma v r. 2012. Dokonce mi poslala odkaz na jeho www stránky. S H. Blochovou upřesňování koncepcí na prostorové instalace mé putovní výstavy na posvátných místech, tam, kde jsou energeticky silné body (severní, střední, západní Čechy). Instalace: postupné odhalování, syntéza světla, zvuku, prostoru, barvy. Moje obrazy jako univerzální mikro a makro struktury - pro kaţdý prostor jeden obraz. Součástí vernisáţe by byla projekce 3D. Vyuţít světelných vibrací, instalace průsvitných věcí před vysoká okna v klášterech (princip středověké vitráţe). Vyprávěla podrobně o představení komponovanému k 750. výročí zaloţení Českého Krumlova. Tam dělali pro město komponované animace - 3D film, projekce na obrovské plátno visící od zámku přes vysoké skály nad hladinou řeky Vltavy. Promítaly se tam symbol ţivlŧ, Šalamounovy hvězdy, animace krystalŧ, zodiak - všechna znamení horoskopu, mezi tím platónská tělesa, krychle aj. polyedry. Radily jsme se s H. Blochovou, jak bychom provedly natáčení s mými obrazy a tvary, aby vznikla světelná harmonická koncepce. 14. 9. 2003 Výstava současného českého umění: O TECHNICE v ČMVU Praha: Byla obsazena nejzvučnějšími jmény ţijících praţských tvŧrcŧ (Načeradský, A. Veselý, J. Vágner, L. Rittstein, B. Dlouhý, M. Přibyl, Sýkora, Róna, Zippe - ten mne nejvíce překvapil svým autorským počítačovým programem „Urbánní struktura 2001“ s projekcí zářících barev červené, modré a ţluté. Róna tam nainstaloval černou těţkopádnou tumbu komorních rozměrŧ a „Město s bombou“, oba objekty tmavé a hrozivé. Lidé se dobře baví v interaktivním zvukovém poli, kdy je předváděna v temném prostoru tzv. umělá inteligence: Projekt Mneme od F. Diaze. Mneme reaguje na zvuk, světlo, pohyb, teplotu, instalace se scanuje, na síti tečou data - vlny, vypadá to jako tsunami, jako hra bílých pavoučích noh - při zvucích se ukáţe obrys postavy v pohybu, umělá bytost, 223
samo generující organismus. Bedřich Dlouhý dříve klasický malíř, vytvořil obrovský nefungující hrací automat, krásná barevná škála na děleném terči a pod ním barevná klávesnice. Vedla tentýţ automat totálně zničený, spálený, ohořelý, uvnitř mnoho trubek zastříkaných barvou. Nápis na lesklém chromu hrací skříně DLOUHÝ PRAQUE TONE MOXER nenechá na pochybách nikoho. Autor si pojmenoval dílo po sobě, dílo obrovské a beze smyslu. J. Vágner tam měl relaxační rádio - komická hříčka z prŧhledného plexiskla, uvnitř byly vidět všechny spoje, nahoře mělo anténu, několik zelených trychtýřŧ a části vodovodní baterie. Přesto rádio hrálo české stanice. Jedno video zobrazilo řezání televize motorovou pilou - čisté potěšení z destrukce - co s tím?J. Načeradský: dvě velká plátna 200x200 cm - konstruované kruţnice na světlém okru, diagonály, geometrie - ale bez zákona. Vedle toho stálo obrovské křivé kolo A. Veselého, sestava ze starého ţeleza, která by mohla být pojízdná, kdyby to výstavní dozor dovolil). Obvyklý případ výstav, které jsou pomníkem určitého teoretika, který si je vymyslel. --Výstava přítele a výborného malíře PAVLA NEŠLEHY: ZÁZNAMY SVĚTLA, vernisáţ v zámku Roudnice n. L. - je to 52 pastelŧ - 52 meditací o cestě duše, o její proměně ve vesmírné energie, o vítězství nad bolestí a utrpením. Pavel Nešleha před 5 dny odešel z našeho světa. Oblast, kam vystoupila jeho duše, je naznačena v tomto cyklu, který dělal v období svého léčení jako vítězný vstup do jiných dimenzí, jako přechod z bolesti do bezbřehé záře, do tiché a jemné radosti - tomu nás Pavel Bude učit… Konec září 2003 Objevila jsem krásný text od J. A. Komenského - VIA LUCIS. To by se určitě líbilo P. Nešlehovi, ačkoliv si myslím, ţe o tom dobře vědě. Komenský píše: „Vnitřní světlo je záře, zaţehnutá v mysli rozumného tvora, osvěcující ji a řídící ji na jejích cestách. A toto světlo je trojí: světlo rozumu, vŧle a citu. - - Věčné světlo je ona lidským smyslŧm nepřístupná zář, v níţ přebývá bŧh a v níţ pozoruje jednak sebe sama jako pramen veškeré blaţenosti, jednak všechny formy všeho, co je a mŧţe být mimo něho. Tvorové se na tomto světle podílejí, zírají blaţeně na boha a bohatě v něm proţívají radosti bez konce…“. 7. 10. 2003 Porada s Dr H. Blochovou, Praha Koncepce CHRÁM DUŠE Společně připravujeme projekt, který bychom chtěly uplatnit u OSF v Praze. Projekt se týká spojení výtvarného a hudebního umění, koncertů, výstav a divadla. 12. 10. 2003 Znovu se vracím k úvahám F. Kupky (kniha: Tvoření v umění výtvarném) :„Subjektivní svět rovná se umělcova duše. Subjektivní oblast vnitřního ţivota, zrcadlo přetvořené skutečnosti a vidin, se nazývá DUCHOVNÍM ATELIÉREM. “ Ten pojem duchovního ateliéru se hodí na všechno, čemu jsem se snaţila studenty a studentky naučit, zároveň i na to, co jsem po léta dělala sama. Moţná, ţe to je charakteristika vŧbec mé činnosti. Kupka pozoruhodně píše o duši umělcově, zřejmě se zabýval uţ tehdy psychologií. Psal o velké míře intuice a instinktu, které se projevují ve všech duševních hnutích umělce, psal také o vizích a představách, o spontánní inspiraci, o náhlé vizi, která zazáří jako jiskra. A to jiţ před sto lety. 13. 10. 2003 Práce na dalších obrazech: varianty na SÍTĚ - červená, modrá, zelená v prŧnicích - jejich objevování a mizení - daří se ponor do zářící barvy. 224
16. 10. 2003 Vystoupení H. Blochové: zpívala sefardské a gotické písně, Praha 19. - 29. 10. 2003 Pobyt na Krétě: čistá divoká příroda, mezi skalami ještě římské mlýny, cesta do monastýru Piso Perelli s výbornými řemeslnými detaily v kameni, geometrické ornamenty, kostel hlídal řecký mnich v černém, ikonostas velmi zdobný, malby od mnichŧ v naučené manýře. Vnitřek kostela přeplněný ikonami, staré melodie hlubokých chorálŧ. - - Obrovské kusy staré lávy vymleté mořskou vodou do nejbizarnějších tvarŧ a jeskyň, toho jsem si uţila při všech cestách i na Faistos, Grotis nebo na Matalu. - Rhetymno:archeologické muzeum - nádobky z jeskyní 7000 let staré, nástroje na šití, závaţí na tkaní. Malované keramické truhly, jednobarevná štětcová malba volným jistým tahem, symbolika spirál, křivek a vlnek. Kresba spirálového ornamentu je podivuhodně symbolická: 4 křivky vymezují obrazec a spirálu a přitom se propojují s ostatními obrazci, vytvářejí pole. Během pobytu na Krétě studuji Kupkovy teorie. Mám více času na další studium a praktikování duchovních cest, kdyţ uţ nejsem trvale vázána prací na univerzitě. Prodělala jsem jedno školení essejského léčení, začala jsem studovat angelologii, channelIng. a zúčastnila jsem se dvou velmi dobře vedených seminářů o kontaktech s anděly. Prohloubila jsem své znalosti šamanismu a na závěr mne vedoucí kurzu tak nabila energeticky, ţe jsem pociťovala stálé teplo i při velkých mrazech. 13. 11. 2003 Kolaudace mého nového topení v Dobřichovicích - velmi důleţité 18. 11. 2003 Přednáška L. Kesnera na VŠUP: O SMYSLU OBRAZU - o porozumění - Přednáška se zabývala vizuální komunikací, byla spíše technicistní neţ estetická. Na příkladech biomedicinálního zobrazení se snaţil ukazovat, jak mŧţeme porozumět nějakým strukturám, např. identifikovat patologii, promítal i sagitální řez mozku, špionáţní snímek, kosmickou mlhovinu a starý čínský předmět. Tak vysvětloval porozumění obrazu, ikonografii a luštění symbolŧ, hledání skrytých významŧ. Zmíněn také Gadamera a mluvil o vytváření zdání, o slavných iluzích. I kdyţ promítl asi dvě výt. díla, zabýval se spíše neurobiologií a robotikou a rozeznáváním morfologie při vědeckých výzkumech a ze světa 15. stol. se zabýval vztahem objednavatele a malíře více neţ porozuměním obrazŧ. A tak nejpravdivěji na mne zapŧsobila jediná jeho věta: „Nemŧţeme mít jistotu, ţe rozumíme správně, protoţe obraz má ukryté obsahy, které na nás pŧsobí později. “ Listopad 2003 - - Stále více se zabývám léčivou funkcí umění. Uţ dlouho pouţívám barev v jejich nejčistší podobě, o kterých se v psychologii traduje, ţe mají příznivý účinek nejen na duši, ale i na tělesný stav člověka. V nových cyklech obrazŧ a prŧsvitné grafiky mohou pŧsobit energie, kdyţ sluneční světlo prochází barvou v prŧsvitné grafice, mŧţe tím pŧsobit i dobrá kosmická energie na bytosti i rostliny, jak jsem se dočetla v jedné přeloţené práci o výzkumech v zahraničí.
Po 20. 11. 2003 V Plzni s L. Herinkovou na výstavě ORNAMENT V ČESKÉM UMĚNÍ - obrazy současných malířů, většinu z nich znám osobně, mnohdy uţívají zářivých barev. Přímo na výstavě jsme podnikly výzkum, které z nich mají pozitivní účinky. Hovořily jsme o obrodné léčivé síle barev a tvarů, vyjasnily se mi některé pojmy. Domluvily jsme, ţe L. H. napíše teoretický článek o zkušenostech s našimi studenty. Počátek prosince 2003 Zadala jsem zhotovení konstrukcí polyedrŧ podle mých 225
výkresŧ známému řemeslníkovi v Radotíně - Bude je mít hotové do mé výstavy v galerii Caesar, která Bude v lednu. Asi 10. 12. 2003 jsem od něj viděla hotový prototyp z měděného drátu, který ohýbal podle kovové šablony. Celý prŧhledný mnohostěn nastříkal na bílo a já jsem byla skutečně nadšená, ţe našel metodu, jak konstrukci jednoduše vyrobit. Říkali jsme tomu pracovně Drahokamy. Na základě tohoto setkání v jeho radotínské dílně vytvářel další konstrukce, ta poslední měla uvnitř zavěšený ještě jeden malý polyedr 5. 12. 2003 V místní galerii Salón NO. 1 v Řevnicích: vernisáţ výstavy Ant. Málka, mého dávného spoluţáka z AVU, který ţije střídavě v Kolíně n. R., Jindřichově Hradci a v Buddhistických zemích - právě odtud pocházely kresby a obrazy, které vystavoval. Byly to tuţkové, perfektně realistické záznamy prastarých obrovských soch v Ankgor Vatu a v Kambodţi, které byly obepnuty obrovskými kořeny stromů jako chapadly chobotnic. Vyprávěl mi, ţe tam byl jako host s českou výpravou, a ţe kdyţ kreslil v tropech, musel si nejdříve vysypat velký kruh práškem proti mravencům a do něj si postavil svoji stoličku. Měl tam i několik portrétů svých přátel. Polovina prosince 2003: V mém dobřichovickém ateliéru mne navštívil ředitel Muzea umění Olomouc. Prohlíţel moje práce, katalogy, dokumentaci, slíbila jsem, ţe přivezu fotografie z let 60. a 70., aţ povezeme věci na mou výstavu. Hovořili jsme i o spolupráci s jinými galeriemi. 29. 12. 2003 Od 7 h ráno nakládám obrazy a grafiky, abychom je odvezli do galerie Caesar v Olomouci. - Jeli jsme s plně naloţeným autem aţ po střechu, byla tam i plexiskla, vezli jsme i 4 konstrukce Drahokamŧ - polyedrŧ. 2. 1. 2004 Dr J. Kříţ napsal text k mé výstavě, která se otevírá za 4 dny. K mému velkému překvapení píše o posvátnosti v umění, zmiňuje se i o obrodné, léčivé a duchovní síle výtvarných děl. 6. 1. 2004 Vernisáţ DANA PUCHNAROVÁ - SÍTĚ, GALERIE CAESAR, OLOMOUC Dva dny předtím jsem přišla instalovat do výstavní síně, ale byla jsem překvapena tím, ţe v zadním prostoru jiţ visela kompletní instalace mých prŧsvitných grafik, dobře nasvětlených, zářících barvami. Vedoucí galerie Caesar to nainstaloval sám podle vlastních představ a udělal to výborně. - Odpoledne před vernisáţí přišel fotograf od největších krajských novin, potřeboval mne jako modelku mezi obrazy a grafikami a dokonce mi později pár fotografií věnoval. Na vernisáţi dr J. Kříţ mluvil o něčem jiném neţ psal v katalogu, zabýval se celkovým vývojem. Vystoupila zpěvačka a hudebnice Hana Blechová. Druhý den v galerii na mé výstavě jsme se setkaly s teoretičkou Rebmanovou, kterou za mou poslala šéfredaktorka Ateliéru. 28. 1. 2004 Na závěr výstavy jsme uspořádali hudebně - filosofický večer, přednášelo Hana Blochová na téma:Svinuté dimenze, přečetla jsem zde také výběr z textu:Skrytý smysl umění. Potom H. Blochová zazpívala ještě sefardské balady, přitom hrála na typ středověké harfy. Poté nastala diskuze o fyzikální teorii superstran, o duchovních vědách, o abstraktním umění, o léčivém a energetickém pŧsobení barev a tvarŧ. 14. 1. 2004 V tiskárně litografie na Kampě jsem dělala opět novou kresbu na litografický kámen. Je to technicky dost těţké, v litografických křídách je nutné hodně přidat, aby po vyleptání něco zbylo - černá mastná křída má při drţení v prstech docela jinou konzistenci, neţ běţné kreslící prostředky. Abych dosáhla jemných a 226
průsvitných odstínů, nanáším křídu na okraj předem připravených šablon a pak v určitém systému kompozice podle velké kresby roztírám na kameni mastnou křídu z okraje šablon do nejjemnějších odstínů. Usilovná práce na kresbě, dělala jsem ji několik hodin aţ do večera, bolely nohy i ruce. Setkala jsem se tam s umělkyní Hofmeistrovou, dělala temperamentní surreálnou velkou litografii, na níţ vymyslela houby v lese, modré kočky a anděla, kterému kočky okousaly křídla. Při domalovávání barev na kámen seděla akrobatickým způsobem rovnou na tiskařském stroji, kde byl kámen upevněn. To jsem velmi obdivovala. 17. 1. 2004 Buddhismus v Olomouci: navštívila jsem seminář školy Kagju. Mluvilo se tam o mysli, ţe to je čistý, otevřený prostor, učilo se tam práci s myslí, pozorování mysli, extrémní bdělosti, extrémní koncentraci. Mysl je plná energie, síly, radosti, potom je tělo také tak naplněno. Hovořilo se o práci s energiemi, o metodách jógy, o tom, jak nechat mysl spočinout volně v sobě, a jak skočit do stavu plného energie, radosti a svobody. Doc.ela ráda bych takové věci nechala přednášet na univerzitách a školách 3. stupně. Podle mé zkušenosti vím, ţe to potřebuje kaţdý člověk. 21. 1. 2003 Tisk mé litografie z cyklu SÍTĚ, při průběhu tisku jsem vţdy překvapena, kaţdý tisk trvá více dnů, protoţe mám více barev a pracujme s velkými formáty papíru. Přitom jsem zajela do redakce Ateliéru, paní šéfredaktorku zaujaly Budoucí koncepce s H. Blochovou o instalacích s prostorovou projekcí 3D v prostoru kláštera. Měla velký zájem o filosofii současného umění ve spojení s teorií strun, to musím Haně B. vyřídit, aby napsala esej pro Ateliér. Hana Blochová se svou skupinou Kvinterna pracuje na novém tématu - představení karet tarotu, pozvala mne do týmu a sešli jsme se u jedné básnířky a spisovatelky v přízemním romantickém bytě na Malé Straně. Koncepce hudebního představení s hermetickým a magickým obsahem. 29. - 30. 1. 2004 Dopsala jsem projekt Chrám duše ve spolupráci s H. Blochovou a dodala jsem k němu některé fotografie z mé výstavy. Vše svázáno a posláno do Prahy k ţádosti o grant OSF. Od 1. 2. 2004 s Kateřinou Černou v Revízu v Jeseníkách. Byla s námi i přítelkyně Eva P., také členka rosekruciánského řádu, vyprávěla o taoismu jako o duchovní cestě, naději a opoře. Dělaly jsem společně v třech dlouhé procházky s dechovým cvičením. Vysoké lesy, tající sníh, ticho a klid, prŧzračný čistý vzduch, ohromný prostor a hluboké dýchání, to nám udělalo všem nesmírně dobře. Kateřina vzala s sebou své divadelní hry, četla jsem je tam po večerech, jsou to komické absurdity a černý humor, spojené s jemnou básnivostí. Většinou končí také absurdně a krutě. Kateřina připravuje svou výstavu v Praze, na níţ se budou některé její hry předvádět. Posledního dne jsme Udělaly společně památný výlet na rozhlednu Zlatý Chlum, přitom jsme zapadaly do sněhu, cesta byla hodně těţká. Úplně mokré boty jsme sušily u ţelezných kamen v hospodě na vrcholu. Zpáteční cesta za tmy, šly jsme z Kříţového Vrchu, Drţely jsme se za ruce a recitovaly jsme básně K. J. Erbena (Zlatý kolovrat, Svatební košile a další). Ty dny byly plné svěţího ducha přátelství, humoru, radosti z nového poznání, z kaţdé minuty ţivota. 10. 2. 2004 Dŧleţitý rozhovor s filosofem Z. Neubaurem v TV! - - Mluvil s ním M. 227
Eben o svatém grálu, o Stonehenge, ţe tam i v menhirech je kosmické vědomí. Z. N. řekl, ţe věda se dovolává logiky, matematiky atd., ale ve skutečnosti je přímým pokračováním KABALY, ţidovské mystiky, která je naprosto pojmově uchopitelná. (To je zcela v souhlasu s rosekruciánským učením, moje poznámka d. P.) Z. N. řekl, ţe naše vědo - technická civilizace je zcela racionální - racionalita je arabský import. „To, co učí ve školách je FATAMORGÁNA. “ - - Mluvili o cestě krále Artuše, o Avalonu, o tom, jak rytířské ideály, které uctívá Z. N. se mohou aplikovat v současném světě. Z. N. říkal, ţe to všechno je látka, z níţ je tento svět utkán. Archetypy, které dřímají v naší duši byly vloţeny do příběhŧ, legend, mýtŧ, i do tarotových karet. Bájná říše kněze Jana hýbala dějinami celého středověku, obrozením u nás hýbaly motivy Rukopisŧ (Zelenohorský a Královedvorský). Legendy a pohádky jsou lŧnem a zdrojem veškeré naší skutečnost, ale naši historici tyto motivy vyškrtli z historie, vypreparovali vše podstatné pryč. Únor 2004 Studuji Kandinského: O formě, říká, ţe vymezuje, vyděluje určitý předmět z plochy, vykrajuje ho, zachycuje jeho materiální obrysy. Avšak: forma nezobrazuje předměty hmotného světa, ale vymezuje abstraktní fenomény. Ty mají vlastní ţivot i účinky. Čtverec, kruh, trojúhelník, obdélník, kosodélník, mnohoúhelníky a další). To Kandinský pokládá za zdroj, z něhoţ umělci čerpají formy pro tvorbu. - - Pozoruhodné bylo Kandinského poučení, ţe v Budoucnosti umělec Bude pracovat s vnitřním zněním organických forem. „Organická forma nebude slouţit jen jako bezprostřední model, ale stane se výrazem boţského jazyka zaloţeného na elementu lidském, neboť jím promlouvá člověk k člověku. “ - - - Zaujalo mne, ţe umění v pojetí Kandinského, napomáhá rozvoji a zušlechťování lidské duše, ţe je to smysluplná síla, ţe jím promlouvají věci k duši jazykem, který je pro ni chlebem zdejším, jedinou formou potravy, kterou je schopna přijmout. - - - Umělec a divák spolu komunikují jazykem duše. - - Umělec musí vychovat především sám sebe. 14. 2. 2004 Pravidelná setkání s rosekruciány kaţdý měsíc v sobotu, dnes jsem byla po čtvrté, je to velmi inspirativní společenství, které dbá na přátelství a vzájemnou pomoc, také na pravidelné studium. Právě teď studuji učení Pythagorovo, učení o světě z čísel, docela se to hodí k tomu, co jsem studovala o skrytém smyslu umění 20. stol. před mou habilitací. 19. 2. 2004 V Galerii města Plzně vernisáţ Švankmajerových - šla jsem tam s přítelkyní psycholoţkou, abych pochopila, jak můţe běţný divák pojmenovat slovně své pocity a proţitky. Rozhovor s ředitelem galerie, jednali jsme o moţnosti mé retrospektivní výstavy pravděpodobně v r. 2006. Koncem února 2004 přijely do dobřichovic dvě moje diplomantky Alţběta a Iveta, navštívily jsme spolu několik výstav: instalace v galerii Futura v Praze (samá videa a fotografie). Po cestě jsme navštívily Beuronský klášter v Holečkově ulici a prohlédly si beuronské umění, dokonce nás uvedla sama předsedkyně společnosti a darovala mi o tom velkou knihu. Pak jsme jely na Kampu do muzea současného umění, obdivovaly jsme hlavně instalaci Kupkových obrazŧ. Obě studentky jsem se snaţila uklidnit, měly obavy z diplomní práce, hlavně z komise, hodně jsme toho probraly. Alţběta se zabývá prací do architektury, Iveta cyklem volně komponovaných kreseb na témata vzpomínek z jejího dětství. 28. 2. 2004 V Plzni dlouhé jednání na duchovním centru Amenre o projektu AUGEO: jedná se o velkorysou koncepci pomoci lidem, o zBudování velkého střediska, které by soustředilo mnoho moţností tvůrčí práce, cvičení, duchovního růstu, různých kurzů, koncertů, s kavárnou, jídelnou, dílnami, tělocvičnou, velkou 228
zahradou, kam by mohli chodit lidé s dětmi, rodiny, postiţení občané, skupiny mládeţe. Vypracovaly jsme s přítelkyní psycholoţkou L. Herinkovou. koncepci o mnoha stranách a předaly jsme ji autorům projektu 5. 3. 2004. V nové americké literatuře o sebeléčení čtu, ţe v Budoucnosti Bude léčení zaloţeno na vyuţití účinkŧ světla, vibrací, barev, zvukŧ a vŧní. - - Jsou vypracovány vědecké studie o reakcích těla na rŧzné barvy, na jejich vibrace -!! - - Moje představa, ţe některá umělecká díla by mohla určitým zpŧsobem léčit diváka, nalézá tak opodstatnění. 8. 3. 2004 Jednání v galerii Salón NO 1, Řevnice - mohla by tu být moje výstava v listopadu, dohodli jsme ji na témata konfigurací k poezii Fr. Halase, K. H. Máchy a R. Thakura (období 1963 - 1983). Na vernisáţi by se četly verše některého autora a domluvili jsme i hudební doprovod. 14. 3. 2004 Do redakce Ateliéru jsem poslala svou studii: Modely hmoty - modely mysli (inspirace umění moderní fyzikou) - - - Připomínky k textu diplomní práce Ivety: Energetické pŧsobení kresby a výtvarná výchova. Napsala jsem asi 3 strany rŧzných doplňkŧ, které by mohla vyuţít. Je to pro mne nádherný pocit, ţe mohu pomáhat mladé generaci, novému hlasu, který Bude vytištěn, slyšen a čten. S uměním Ivety je pro mne spojen svět mnoha duchovních osobností, o nich jsem jí napsala. Její tet je myšlenkově velmi bohatý, je v něm znát velká citlivost a vnímavost. Navrhla jsem jí, aby zajela do brna za malířem a pedagogem Doc. Petrem Veselým a poţádala ho o texty jeho sborníku o duchovním smyslu umění. - Iveta to skutečně podnikla, dostala i pro mne vzácné CD s texty, které P. Veselý desítky let sbíral. V únoru a březnu jsem zpracovávala projekt pro společnost L´OREAL Art and Science Foundation v Japonsku: ART OF COLOUR AND SCIENCE. - Udělala jsem zprávu o mé práci s barvami s odvoláváním na vědecké výzkumy a doprovodila několika desítkami barevných reprodukcí mých obrazů, kreseb a grafik. Celá práce byla pro mne jakýmsi vědeckým potěšením, a i kdyţ jsem od nich ţádnou cenu nedostala, přineslo mi to osobně velký uţitek. 27. 4. 2004 - schůzka Klubu konkretistů s A. Pohribným Duben 2004 Kromě malby obrazŧ a častého kreslení připravuji vědecký referát o duchovním pojetí umění pro XV. festival duchovního umění v Kroměříţi. Jeho organizátoři si mne našli po internetu, kdyţ přečetli mŧj článek „Naznačení skrytého smyslu umění“ v březnovém čísle časopisu Ateliér. Byl to pro mne hmatatelný dŧkaz, jak computerizace pomáhá lidským vztahŧm. Květen - červen 2004 Připravuji další obrazy a grafiky z cyklu SÍTĚ pro velkou výstavu, která Bude letos v říjnu zahájena dr Kříţem v galerii U prstenu v Jílské ulici v Praze 1. Na tuto akci se připravuji i fyzicky, hodně cvičím, běhám … 21. 6. 2004: FORFEST - Mezinárodní festival současného umění s duchovním zaměřením, Kroměříţ - kde jsem měla přednést svůj příspěvek, mne absolutně šokoval tím, jakou současnou hudbu jsem tam slyšela. To, co mělo být duchovní hudbou, bylo přívalem bolestně naříkavých tónů, chaotických nesouzvuků a kakofonií, disonancí, těţkých úderů, Drásajících duší dodekafonickými akordy, úzkostného kvílení smyčcových nástrojů či lidského hlasu, mnoţství tvrdých nárazů
229
molových akordů ve fortissimech, působících bolest nejen ušním bubínkům, ale rovnou celé duši posluchače - to byla pro mne nikoliv hudba utěšitelka, ale hudba jako hrozba. Pocítila jsem takovou trýzeň a ublíţení na duši i nervové soustavě, ţe jsem předčasně odjela a nevyuţila jsem ani noclehu, který mi organizátoři laskavě obstarali. - To bylo pro mne poučením, ţe umění by nemělo být ventilem pro porušené psychické stavy a nálady, jak si to někteří umělci ve 20. stol. navykli. Nemělo by být sbírkou katastrofických vizí, ani patologickým substrátem negativních proţitků. Organizátor FORFESTU V. Vaculovič se zúčastnil velmi zajímavé výstavy v Kalifornii: DUŠE ŠESTÉHO SMYSLU. Tato výstava byl společná s dalšími kalifornskými umělci a zabývala se novým konceptem spirituality, tzv. výlety mysli (mind trips) a zkoumáním vnitřního prostoru. Konečný výběr zahrnoval 16 ţijících autorů jiţní Kalifornie. Jako motto výstavy uţili citát dalajlámy: „Hluboce věřím, ţe mi všichni společně musíme najít novou spiritualitu. Tento nový koncept by měl být promýšlen tak, aby všichni lidé dobré vůle byli za jedno. “ Dostala jsem mailem česky přeloţený obsah celé výstavy, včetně charakteristik práce všech 16 - ti umělců umělkyň. Píše se tam o nástupu alternativní kultury, snahách o univerzální mír, o potvrzení vnitřní identity, ale i o tom, ţe se zneuţívá ţivotní prostředí, které ničí nenasytná chtivost člověka a válečné útrapy spolu s podnikatelskými monopoly. Umělci na této výstavě mají silný zájem o ekologii, etiku v současné vědě o staré duchovní nauky, a velmi silně se staví proti vměšování se člověka do přírody. Někteří vidí krásu ve zkoumání vědy, jedna umělkyně „včlenila své umění do osobní cesty léčení“, jiná umělkyně sbírá rady u lidových léčitelů, aby „uskutečnila svou vizi přírodního léčení“. Další umělkyně se zabývá starobylými rituály, jiná dělá ve svých performancích rituály, v nichţ se stává herečkou a psycholoţkou. Kánonem současného umění je instinkt napravit zlo a odhalovat dysfunkční aspekty lidských interakcí. Na této výstavě se ukazuje, co umělci ze svých výletů mysli a objevů ve vnitřním prostoru zmapovali. Brzy na to se mi dostala do ruky kniha Paula Bruntona, v pasáţi o umění píše: „Nechť se ţák vystavuje těm nejlepším vlivŧm umění a duchovnosti… kaţdé umění, které nám odhaluje úchvatný svět krásy, jestliţe nás zušlechťuje a povznáší, odhaluje současně duchovní cestu. “ V podobném smyslu jsem popsala své proţitky z hudby organizátorům FORFESTU v Kroměříţi.
24. 6. 2004 S dvěma českými a třemi německými umělci jsem vystavovala v Německu, v zámku Pillnitz, výstava se jmenovala: NEJEN LABE NÁS SPOJUJE (NICHT NUR DIE ELBE VERBINDET UNS). - - Tuto výstavu organizovala managerka společnosti Pro Arte vivendi v Berlíně jako ukázku česko - německého přátelství. Předtím si byla u mne vybrat obrazy na základě doporučení S. Matějkové, doporučila jsem jí ještě kolegu přibyla z prahy. Z Moravy se účastnil ještě výtvarník M. Trizuljak. Věci jsme vezli z Olomouce a od p. Trizuljaka plně naloţeným autem, jeli jsme společně i s předsedkyní společnosti instalovat do zámku Pillnitz u Dráţďan. Dostali jsme k dispozici obrovský sál - bývalou oranţérii s velikými okny, ve starobylém kvetoucím parku, instalaci jsme měli během jednoho ne hotovou. Na zahájení jsem se seznámila se s českými pracovníky našeho velvyslanectví v Dráţďanech, ke bychom také mohli uspořádat výstavu. Kolega Přibyl přivezl svoje věci sám autem, měl tam dva veliké provazové reliéfy v černé barvě, ode mne tam 230
visely tři větší obrazy z cyklu SÍTĚ. Červenec 2004 Nádherný ţivot na zahradě, malba obrazů, studium:práce se silou myšlenky a vizualizace. O duchovně pojaté výchově uměním, o aktuálních tématech, příprava přednášek. 6. 8. 2004 Dŧleţité setkání: ARBOR VITAE, nakladatelství, jehoţ činnost sleduji s nadšením asi 3 roky, jsem objevila v Řevnicích. Majitelka galerie Salon NO. 1 mne seznámila s nakladatelem, básníkem, spisovatelem Martinem Součkem, zároveň kurátorem výstav v Egon Schiele centru. To, co vydává, je velmi kvalitní, dŧleţité autentické texty umělcŧ, tvoří řadu asi 20 - ti kníţek. Při návštěvě u něj jsem viděla i řadu obrazŧ, které sbírá, vyprávěla jsem mu o velké výstavě „The spiritual in Art“, o mém článku v Ateliéru. Myslela jsem, ţe by mohl vydat katalog z výstavy „The spiritual in Art“ v češtině, protoţe pro nás to je převrat v myšlení o umění. Koupila jsem si některé knihy, které vydal a obdivovala nádherně vykládanou hvězdu v dlaţbě jeho předsíně. 8. 8. 2004 Poslala jsem do Ameriky knihu M. Nešlehové „Poselství jiného výrazu“ o výtvarné situaci u nás v 60. letech. Knihu si vyţádal performer a dnes i pedagog na vysoké škole umění v Bostonu, s kterým jsem se seznámila na Forfestu v Kroměříţi. Je to emigrant, Čech, M. Kohout, přemýšlivý umělec a srdečný člověk. Předváděl performanci, která výrazně protestovala proti válce v Iráku. - Na univerzitě Bude přednášet i o českém současném umění a potřeboval důkladnou informaci o 60. letech ve výt. umění, neboť znal hlavně divadlo a scénografii. Rozesílala jsem pozvánky některým přátelŧm, umělcŧm, hudebníkŧm na Slavnost fontány 29. 8. 2004 Dobřichovice u mne na zahradě. Byli pozvaní autor fontány Otta Bébar a jeho ţena, moje přítelkyně, a moji kolegové a kolegyně z dob studií, na koncert Sefardských písní H. Blochové s doprovodem staré harfy. Na programu bylo malé privátní sympozium o současném smyslu umění a dobré pohoštění. 9. 8. 2004 Odesílám téma a resumé své přednášky na ARS MAGNA v Českém Krumlově Haně Blochové. - V TV byly filmy o Janu Patočkovi a filosofu Hejdánkovi. Mluvili tam všichni mí známi - Dr J. Němec, Dr J. Sokol, Dr D. Němcová, také Martin Jirous, všichni se také zúčastnili Patočkova pohřbu. Byl to všestranně vzdělaný filosof, měl vliv na stovky mladých, i v tajné bytové filosofické škole za komunismu. Kdyţ se stal mluvčím CHARTY 77, kterou jsem také podepsala, začal být vyslýchán pracovníky Stb a po mnohahodinovém výslechu mu puklo srdce. Při tom filmu jsem vzpomínala, jak tehdy při podepisování dokumentŧ, potvrzených našim státem v Helsinkách, jsme nevěděli, ţe z toho bude takové stíhání, týrání, bezuzdné řádění moci, která se vybíjela na nevinných lidech, bezmocných a neozbrojených. Studuji: Mircea Eliade: Iniciace, rituál, tajné společnosti -mystická zjevení. - Je to pro mne silné povzbuzení číst takové úvahy od světově známého experta a vědce. Mnoho se učím……. 21. 8. 2004 Pedagog M. Kohout mi odpověděl z Bostonu, USA na článek: „Naznačení skrytého smyslu umění“ - - „…Chápu onu ţízeň po duchovním ţivotě. Po letech totality je to logická reakce. - Po mé zkušenosti se západním - náboţensky ovládaným světem jsem musel zkorigovat svŧj názor a opustit naivní předpoklad, ţe spirituální orientace vede k větší tvŧrčí svobodě a rozměru ducha… má naivita plynula z informační bariéry, 231
kterou jsme za totality zaţívali, a o které píšete. To přispělo k idealizování duchovních hodnot v tvŧrčím procesu. Také však jsme získali smysl pro tvŧrčí svobodu a svobodu jedince vŧbec. Kdyţ jsem přišel do Ameriky, okamţitě jsem se začal setkávat se zaslepeností tzv. „spirituálního ţivota“ místních lidí. Na umělecké škole mi říkali, ţe jsem přišel z totalitního systému a přesto mám vybudován větší smysl pro svobodu a lidská práva, neţ většina Američanŧ. - Problém duchovního ţivota je, ţe vede k institucionalizaci, pak je to jen krŧček k církvím a k absolutizaci náboţenství. To vede k okleštění mysli, kde končí rozum, tam začíná víra. V naší náboţensky pološílené Americe naši náboţenští fundamentalisté nás zatáhli zase do války. - - Zní to moţná strašně, ale Amerika ze mne Udělala ateistu - a to jenom proto, ţe se urputně Drţím svého konceptu duchovní svobody. “ ZDraví Milan Kohout 30. 8. 2004 Obhajoba dipl. práce Alţběty H. : MALBA V ARCHITEKTUŘE - zabývaly jsme se tím tématem společně přes dva roky. A navrhovala konkrétní monumentální výzdobu na určité plochy Budov, které jsou jiţ postaveny a mají velké stěny volné. Měla pěkné záměry na výzdobu univerzitních kolejí pro studenty v Olomouci a také si vybrala některé Budovy v Brně, odkud pocházela. Při návrhu výt. řešení fasád studentských kolejí jsem dbala na to, aby postupovala tak, jak postupují profesionální výtvarníci, proto se seznámila s architektem, který tyto budovy navrhoval a celý postup se stal modelovou situací navrhování výtv. díla do architektury. Celá myšlenka představovala i nové pojetí v zaměření výuky výt. výchovy. K dipl. práci předkládala mnoho skic a návrhy v určitém měřítku a také detail díla 1:1, na němţ ukázala zamýšlenou technologii. Zvolila si naprosto samostatně téma i cestu k jeho zpracování. Při řešení maleb na fasády stud. Kolejí vyuţila své záliby ve fotografii a jako téma pro mladou generaci zvolila samé příjemné věci: ovoce, sladkosti a cukrovinky. Plody ovoce vnímala jako nositele silné energie, jako symbol vývoje ţivota od květu karte vivendi, visely tam grafické listy současného německého konstruktivisty O. H. Hajka, potom obrazy L. Přibyla a moje tři obrazy, opět akce společnosti česko - německého přátelství. Na vernisáţi jsem se setkala s kolegyní doc. J. Severovou, velmi hezky mluvila o mém vystaveném triptychu: Nekonečná síť I., II., III., opravdu se jí líbily, poté ještě s kolegou Přibylem jsme vzpomínali na studentská léta. Jediný uţitek, který pro mne tato výstava měla, bylo to, ţe mi studenti a studentky v Olomouci radostně hlásili, ţe viděli moje obrazy na jednu vteřinu za mluvícímu poslanci a reportéry v TV. 3. 9. 2004 Jednání S Dr Kříţem a majitelkou galerie U prstenu, Jilská ul. o mé výstavě, která Bude tento rok v říjnu zahájena. 10. - 12. 9. 2004 SYMPOZIUM ARS MAGNA - Mezinárodní setkání umělců, vědců a filosofů v rámci dnů evropského dědictví, ČESKÝ KRUMLOV - PŘEDNÁŠELA JSEM O SKYRATEÉM SMYSLU UMĚNÍ 20. STOL. - - Nádhernou myšlenku sympozia realizovala PhDr. H. Blochová, teoretička umění, nadaná hudebnice a zpěvačka. Zaloţila kvŧli tomu před lety i agenturu na pořádání výstav, koncertŧ a sympozií - byla k tomu vedena představou o vzkříšení hermetických idejí a nového duchovního hnutí v centru Evropy. Chce uskutečnit propojení středověké mystiky s našim myšlením a cítěním, coţ se podařilo v alchymistickém centru města, v Budově obnovené prelatury, témata přednášek byla rozpracována odborníky: týkala se obšírného rozboru historie hermetismu, probíhaly tam přednášky a praktika z geomantie a dokonce nás odborníci zavedli na dŧleţitá energetická místa v Krumlově, kde prováděli měření energie. Jeden pŧlden byl věnován podrobné přednášce o alchymii, starých kulturách, o duchu harmonie, o číselné symbolice, k tomu přispěla H. Blochová přednáškou: Alchymie a umění, v níţ také provedla rozbor díla mistra Theodorika. Jeden přednášející byl dokonce z olomoucké univerzity, kde vyučuje a zabýval se spirituálním a duchovním světem umění od 232
křesťanských počátkŧ, přes gotiku aţ k filmŧm se spirituálními náměty. V programu vystoupily s přednáškou o auře a léčení MUdr Papoušková, známá jihočeská osobnost, a s přednáškou o chanellIng.u a kosmických kódech, o předvídání některých dŧleţitých změn v naší soustavě p. Šalátová. - - - Některá dŧleţitá setkání: paní Hannach Kodicek, ţijící v Anglii, přednáší o dramatu, zde přednesla přednášku o alchymii. S H. Blochovou tvoří mozkový trust pro šíření kosmického vědomí, upevňování dobrých vizí a tím i vytváření lepších představ Budoucnosti v Evropě. - - W. Hollister z redakce časopisu Umělec, Angličan, měl hluboce promyšlenou přednášku o umění, paměti, šifrách renesance a alegoriích; má zájem o text mé přednášky: Skrytý smysl umění. - - pan astrolog Prokopec, krumlovský občan, vzdělaný a citlivý člověk, znal některé mé přátele, zejména kolem astrologie z Prahy. Počátkem září 2004 - návštěva u M. Součka, nakladatele Arbor Vitae v Řevnicích. Chystá výstavu estonského umění pro galerii E. Schieleho, pojede do Estonska. S mým bývalým spoluţákem z AVU, který emigroval do Švýcarska, chystá nějaké kníţky, vydal katalog grafičky a malířky Blabolilové; také Udělal katalog Kotrby, M. Mouchy v typografii Fr. Štorma, mého syna. Velkou knihu o A. Schonbergovi jsem si od něj koupila, - vynikající reprodukce obrazů a pěkná grafická úprava. Chystá vydat ještě další monografie, upravuje mu je S. Kolíbal. Začal vydávat 1990 Rilkeho a Suzanne Renauld, nakl. Arbor Vitae existuje od r. 1993. Září 2004 Na univerzitě mi zadala vedoucí KVV koncepce programu celoţivotního vzdělávání v kresbě a malbě jako kurzů pro veřejnost. Velice mne to nadchlo, začala jsem spolupracovat s oddělením na Ped. fak., které se tím zabývá. Asi dva měsíce jsem zpracovávala obsahy a programy studia dospělých, ale kdyţ ono oddělení ke konci roku 2004 spočítalo, co ty kurzy Budou stát obyčejné zájemce, viděla jsem, ţe je to zcela nereálná myšlenka. Studuji nového Fr. Capru - právě vyšla kniha Tkáně ţivota. „Síť - předivo ţivota“ je starobylá idea, známá od básníkŧ, filosofŧ a mystikŧ všech věkŧ, kteří byli přesvědčení o provázanosti a vzájemné závislosti všech jevŧ. Capra říká, ţe se síťové zobrazení stává ústředním hlediskem nejen pro pochopení ekosystému, ale i vlastní postaty ţivota. Systémoví myslitelé chápou organismy jako sítě buněk, stejně tak i ekosystémy jednotlivých organismŧ. - - nazírání na ţivé systémy jako na sítě dává nový pohled na hierarchii přírody… tkáň ţivota si musíme představit jako ţivoucí systém - síť interagující síťovým zpŧsobem s jinými systémy - sítěmi. - - - To je naprosto v souladu s mým proţitkem propojené celosvětové struktury vědomí. 13. 10. - 3. 11. 2004 - moje výstava v galerii U prstenu, Praha - DANA PUCHNAROVÁ: BARVA / TVAR 1964 - 2004. Vernisáţ zahájil Dr Kříţ, hudebně vystoupila H. Blochová se zpěvem sefardských blad doprovázených hrou na harfu a duochord. Doprovodným programem k výstavě byl 20. 10. Halasovský večer - poezie / kresba a grafika ke knize F. Halase Potopa / Hlad (vydalo nakl. Blok, Brno1965 v úpravě autorky). Vzala jsem kolekci svých kombinovaných kreseb a litografií k básním F. Halase, bylo toho asi 50 ks, posadili jsme se do kavárny u prstenu, která patří ke galerii a vyprávěla jsem asi 30 - ti přítomným přátelům a známým, jak vlastně ta kniha vznikla, za jakých podmínek jsem na ní pracovala a jakými technikami, k jednotlivým pracem jsem citovala někdy i Halasovy verše zpaměti. Zdálo se mi, ţe vše bylo sledováno s velkým zájmem a po ukončení mi p. galeristka říkala, ţe nic podobného nikdy neměla a ţe ji to hodně překvapilo, jak to bylo dobré. - - byla to retrospektivní výstava, ale měla nové téma, pro mne velice zásadní a důleţité: ENERGETIZUJÍCÍ A LÉČIVÁ VIBRACE OBRAZU. V prvním prostoru galerie byly instalovány mé 233
nejposlednější práce - obrazy a průsvitné litografie z cyklu SÍTĚ, také polyedry jako bílé objekty ve vitrínách, v niţších místnostech galerie se objevil výběr z cyklu Geometria spiritualis, Geometria mechanica, Křivky, Znaky. V posledním prostoru klenutého románského sklepení jsem udělala jako vyvrcholení výstav světelnou instalaci mých barevných průsvitných litografií v plexisklech, byly bodově nasvětleny, takţe vlastně zářily v temnotách. Na vernisáţ přišli i přátelé, kteří dokázali měřit energie různých míst a objektů. Jeden z nich, vysokoškolský pedagog, Ing mm chemie, dlouholetý sběratel mých grafik ze 60. let, proměřil vyzařování mých obrazů a řekl mi, u kterých je nejvyšší. Potom mé obrazy změřil ještě známý architekt, vedoucí studia krajinné architektury, který zpracovává projekty úprav velkých historických parků. Je zvyklý při své práci pouţívat k měření energií různých míst a Budov kovové spirály. Na mou ţádost poprvé vůbec měřil energii obrazů, a byl překvapen, jak je u některých tak vysoká, ţe se mu nedařilo otáčení spirály zastavit. Největším překvapením to bylo ovšem pro mne, a tím se stala tato výstava pro mne ţivotním mezníkem. Hned potom jsem dala dohromady texty o čistých barvách a energiích obrazů, největší část jiţ byla hotová pro projekt barva a věda v umění, který jsem posílala do Japonska. Kníţku mi vytisklo nakl. ONYX v Praze, prvních 20 exemplářů jsem donesla asi za týden na mou výstavu do galerie U prstenu, aby mohli diváci lépe vnímat vystavené věci. 27. 10. 2004 10. FESTIVAL KOMORNÍ GRAFIKY - SČUG HOLLAR PRAHA Potěšilo mne, ţe na reprezentativní pozvánce byla reprodukována i moje litografie Hra s čistými barvami. Setkala jsem se tam s mnoha přáteli (O. Čechová, K. Černá, Jim Janíček a jeho ţena Eva, Jiří Kornatovský, Aleš Lamr, J. A. Pacák, s Evou Sendlerovou jsme mluvily o sklepním ateliéru na Kampě, který ode mne dostala, pozdravili jsme se s J. Slívou, s prof. Šalamounem, s Karlem Vysušilem, mluvila jsem se spoluţačkou z grafiky Milenou Šoltészovou, a Naděţdou Ryneckou, kterou jsem znala mnoho let ze cvičení jógy u našeho společného učitele). Vernisáţ zahájil předseda Hollaru V. Suchánek, který mi byl vţdycky nakloněn, setkávali jsme se často v tiskárně litografie. Celá výstava byla hodně výrazově rŧznorodá, objevovaly se tam věci poetizující i surreálné, někdy abstraktní, konstruktivistických výrazŧ tam nebylo mnoho. 3. 11. 2004 - Závěrečný večer na mé výstavě v Galerii U prstenu: přednáška PhDr. H. Blochové: Svinuté dimenze a výtvarné umění, fyzikální teorie superstrun, léčivé působení umění. Další přednáška d. Puchnarová: Skrytý smysl současného umění, energetizující síla barev. - - K mému překvapení přišli i přátelé z jiných měst, z Brna a i ze Slovenska přijela přítelkyně, psycholoţka a cvičitelka jógy, s kterou jsem za socialismu hodně spolupracovala. Objevila se Adéla Matasová, grafička Eva Sendlerová, a dlouholetý spoluţák z AVU, který mi obětavě pomáhal s instalací výstavy, dále manţelé Kolouškovi a přišel i známý sběratel Ing Janoušek, který říkal, ţe dostal k dispozici pro svoje sbírky umění novou galerii v Opavě. Klavíristka E. Letňanová z Bratislavy zahrála virtuosně před našimi přednáškami. 5. 11. 2004 - 3. 1. 2005 KONFIGURACE K POEZII F. HALASE, R. THAKURA, K. H. MÁCHY - moje výstava v galerii Salon NO. 1, Řevnice Asi měsíc předem si p. majitelka vyţádala delší text o mém přístupu k básním vybraných autorŧ. Byla z toho dobře graficky udělaná pozvánka, kterou jsme rozeslaly na stovky adres. Galerie v Řevnicích měla krásné umístění v nové postmoderní budově na náměstí, velice pěkné osvětlení velikými okny a dobré vybavení, skleněné rámy i vitríny, bylo potěšení s p. Bartákovou instalovat výstavu. Její manţel, známý výtvarník a 234
karikaturista se přišel několikrát podívat. Na čelní stěnu jsem zavěsila největší obraz z let 60., který jsem dělala v době mé práce na Halasových verších se sbírek Potopa / Hlad. Krásné umístění měl i Máchovský cyklus modro - černých litografií; kombinované obrovské kresby k Halasovým veršŧm, vlastně malby na papíře, dostaly pěkné místo - kaţdá na svítivém bílém panelu. Ve vitrínách jsem poloţila otevřené knihy, které jsem dělala, a některé menší grafiky. - Na výstavě byl koncert, přišla spousta lidí z Řevnic, zvyklých do galerie chodit, i pan starosta, vyhlášený hudebník. Na výstavě se objevila i urostlá černovlasá majitelka jedné nové galerie v Praze v Husově ulici, tedy v centru starého města. Pozvala mne, abych se přijela podívat, a kdyţ jsem viděla ten prostor, dohodla jsem si výstavu na podzim tohoto roku, šlo totiţ o ideální místo k zavěšení mých prŧsvitných grafik v plexisklech. Ještě jsme spolu hovořily o dětských výt. kurzech a o mých přednáškách. Zaujalo mne, ţe majitelka tak velikého domu s restaurací, zařizuje na pŧdě duchovní centrum s názvem Podkroví s mnoha programy, které pomáhají dospělým i dětem. Za několik dní potom ak. mal. Zbyšek Sion, můj bývalý spoluţák z AVU i z přípravky měl pěknou vernisáţ v galerii Ztichlá klika u Betlémské kaple. Tady se vystavují jenom díla ze 60. let, a tak se tu sešla spousta generačních vrstevníků. Rozmluvy s nimi mne hodně obohatily - K. Černá, architekt Halík, Z. Beran, malířka Kreuzmannová, ti všichni vzpomínali na to, co se dělo kolem AVU v letech 60. tých, a od všech jsem se dozvěděla, co dělají v této době. M. Jirous, velký a tlustý básník hovořil dlouho o své dceři Martě, kterou jsem učila kresbě na KVV v Olomouci dva roky; Marta se za tři dny vdává. 10. 11. 2004 KONCEPCE VÝTVARNÝCH DÍLEN u Nadace pro diabetiky Řádu Maltézských rytířŧ v Praze, v paláci vedle kostela p. Marie pod řetězem. Doporučila mne tam právě lékařka MUdr Koloušková, manţelka sběratele umění, kdyţ jsme před tím o té koncepci dlouho mluvili na mé výstavě u prstenu. Měla jsem za úkol vypracovat koncepci výtvarné činnosti pro děti s diabetem, které pravidelně chodily s rodiči do klubu této nadace. Zpracovala jsem koncepci uměleckých dílen s popisem veškerých tečno a celého programu tak, aby to mohlo bavit děti i rodiče, a aby mohly i doma na zadaných tématech spolupracovat, Dílny Budou otevřeny pro rodiče s dětmi a mohou tady hrovou formou pracovat v kresbě, malbě, grafice, v návrhářství, rozvíjet fantazii, zaţít novou radost a štěstí z vlastních výtvorŧ, ti nadanější se mohou připravit i pro studium na výt. školách. Pravidelná práce v dílnách doplňuje lékařskou léčbu a její výsledky mohou být vystaveny v soukromé galerii U prstenu pod záštitou nadace Umění pro zdraví v Praze. (To jsem vyjednala s majitelkou galerie, která s touto nadací uţ několik let spolupracovala.) Koncepce dílen byla doplněna podrobným popisem rŧzných témat a cvičení s materiály v rŧzných výt. oborech. Vedení edukačního centra to přijalo a během listopadu a prosince proběhly asi 3 schŧzky s rodiči a dětmi, kde se začalo výtvarně pracovat. 18. 11. 2004 Dostala jsem doporučení na velmi dobré videostudio v Praze Radlicích, kde jsem si nechala z videofilmu mé výstavy u prstenu nechala udělat CD. Doplnila jsem to jejich profesionálním natáčením asi 30 - ti mých nových grafických listů přímo ve studiu. Kdyţ jsem viděla svou výstavu, která jiţ neexistuje, ve filmu, byl to pro mne záţitek a moc mne to těší, ţe ji mm na filmu i na CD. Tak se lépe daří sjednávat retrospektivní výstavy. 21. 11. 2004 Olomouc, schŧzka Klubu konkretistŧ s A. Pohribným - hovořili jsme o krásné Malichově výstavě v Praze, o výstavě Fr. Skály v RUdolfinu. Kolegové, kteří 235
vystavovali v Německu, přinesli CD s videofilmem, které jsme prohlíţeli na počítači (Hayek, Herynek, Krtička, Kučera) - - Popisovala jsem výstavu v parlamentu, kde byly dva konkretisté, Přibyl a já, a hovořili jsme o připravované výstavě Konkretistŧ v Brně v Domě umění. - - Promítala jsem CD z mé výstavy u prstenu. Dr Pohribný zdŧraznil, ţe mé obrazy z let 1968 - 1970 předešly dobu (např. malby Kvíčalovy), a ţe to je zneuznaná kvalita. Kolega umělec Havlík navrhl, ať kaţdému členu KK2 dám CD z této výstavy! Dr Pohribný několikrát prohlásil, ţe jsem manaţer a ţe mám zařizovat výstavy KK2, ale to jsem nemohla splnit; ke konci schŧzky za mnou přišel redaktor Votobie s korekturou mé knihy o cestě do Indie. Dr Pohribného to překvapilo a pomohl vybrat titul knihy. 24. 11. 2004 - odváţela majitelka galerie Podkroví, Husova 9, Praha, mé litografie v plexisklech pro výstavu, která začínala následujícího dne večer. 11. 12. 2004 Na zahájení výstavy mých průsvitných grafik: DO SFÉR RADOSTI (SVĚTELNÁ INSTALACE A OBRAZY DANY PUCHNAROVÉ), galerie Podkroví, Husova 9 koncertovala H. Blochová, ta také hovořila na téma mystika a fyzika v současném výtvarném umění, symbolika barev a zkušenost středověku, já jsem promluvila na téma magie a význam barev, sítě ţivota, duchovní smysl a kořeny moderního umění; přišla také předsedkyně společnosti Proarte vivendi z Berlína a na místě dojednala výstavu fotografií německého a českého fotografa o berlínu. Já jsem ke své výstavě ještě ohlásila přednáškový program: Workshopy a přednášky pro začátečníky i pokročilé (program Cesty fantazie), na nějţ jsem zvala dospělé amatéry k rozvoji jejich ukrytých schopností. Byly stanoveny 4 termíny v době mé výstavy, kdy jsem tam pracovala se zájemci a obvykle se sešlo tak kolem 12 - ti osob. 14. - 15. 12. 2004 Bratislava: galerie Milana dobeše - Konstruktivismus a geometrie světově známých umělců. Obdivovala jsem řemeslnou preciznost, která je úţasná, na dílech Jugoslávců, Němců, Švýcarů, Francouzů, Poláků, Italů; kurátorem výstavy byl umělec Alviani, výstavní prostory jsou čisté, svítivě bílé, na nich výtečně září barvy obrazů i objektů. Blízko je další dobrá galerie Kumart, v té měl právě vernisáţ výstavy Štěpán Pala, jehoţ krychle z optického skla s prostorovou kresbou vytvářenou paprskem laseru uvnitř mne přímo ohromily. Visely tam i krásné velké kresby, technicistní, dlouho jsme spolu o tom debatovali, jak vytváří ty PC programy. Myslím, ţe to je genius, který jde ve stopách L. da Vinci. Přinesl mi svůj katalog a věnoval mi jej. Zajímala jsem se Druhý den o moţnost výstavy v galerii Kumart, ponechala jsem jim svou dokumentaci a CD. - - - Setkala jsem se s jedním z dávných přátel, dnes prof. J. Sikorou, od něj mám mnoho grafiky z let 70. a 80. 2. 1. 2005 Studium o energiích a vibracích, o tom, ţe jsme obklopeni velkým mnoţstvím energií silových polí, naše tělo samo je souborem polí a vibrací, i náš mozek, myšlenky a emoce, vytvářejí vibrace - dají se zkoumat elektroencefalografem. Poučuji se o tom, ţe mnohé paprsky a energie jsou neviditelné, ţe všechny zdroje tepla vysílají infračervené paprsky, ţe kosmické fotony vytvářejí elektromagnetické vlnění neznámého pŧvodu a ze všech směrŧ dopadají na zem. Vibrace vytvářejí duševní ţivot lidí, city, myšlenky, vytvářejí i astrální, mentální a éterické tělo, jejich rozsah se u rŧzných lidí liší a mění. (to vše je informace z amerického vědeckého časopisu z r. 1967!) 3. 1. 2005 - setkání s umělkyní M. Butina z Kalifornie a s jejím manţelem, měla jsem jí pomoci uspořádat výstavu, napsat o ní článek do Ateliéru, a pomoci s vernisáţí, a 236
to na doporučení českého velmistra Rosekruciánského Řádu, který se s ní seznámil ve světovém centru San José v Kalifornii. Manţel umělkyně byl dobrý fotograf a před dvěma lety začal učit digitální fotografii na FAMU; neţ odjel na půl roku do Prahy, naučil svou paní pracovat ve Photoshopu - po návratu domů do Kalifornie našel ke svému úţasu desítky počítačových maleb své ţeny Marie butiny. A tak se zrodilo dílo, úţasně citlivé a objevné. Autorka zásadně nepouţívá fotografie, to mne zaujalo, našla vlastní výtvarnou řeč, aby mohla zprostředkovat sdělení z duchovních sfér, inspirována starobylým učením rosekruciánů. Ve Photoshopu pracuje štětcem na displeji se škálami jasných barev, zachází s nimi malířsky jistě, obdivuhodné harmonie staví do kontrastu se sametovými černěmi. Obklopuje nás pulzacemi univerzálních energií a máme pocit, ţe splýváme s naším nejhlubším já. M. Butina sama řekla, ţe potřebovala zůstat o samotě a soustředit se na objevy, které nalézala uvnitř svého vědomí. - Já jsem to chápala jako poselství New Age, které k nám přichází přes oceán jako výzva k přátelství a ke zjemnění našeho cítění. - V tomto smyslu jsem napsala poměrně dlouhý tet, který potřebovali dát včas do katalogu. Také jsem ji seznámila s H. Blochovou, která velmi ochotně slíbila spolupráci na vernisáţi i napsání zprávy pro Ateliér. 16. 1. 2005 Výstava Bridget Riley, Brno - velká výstava s videofilmem. - - - - Její obrazy jsem se zájmem sledovala uţ před mnoha lety, kdyţ tu a tam byla vidět nějaká reprodukce, proto jsem se rozjela hlavně na její výstavu, abych mohla dobře poznat její celé dílo. Ona sama říká, ţe stále zkoumá moţnost vidění - co vzniká, kdyţ se díváme. Ráda dělá experimenty, na obraze vzniká něco, co se nedá předem očekávat. Pokusy znovu opakuje, dělá je velmi precizně, přitom sleduje, jaké barvy a energie oko zaregistruje, jaký prostor; dívala jsem se na film, o celé její tvorbě od počátku. V rané tvorbě sledovala energie v krajině, co vidí oči, hledala skryté principy, vytvářející okolní prostor, ovlivňovalo ji světlo, rytmy růstu stromů, studovala vlnění vody, podobně jako Leonardo da Vinci. Byly to pro ni energie, které nemohou být viděny, ale vnímány všemi smysly společně. Učila se od několika umělců, jakým způsobem vytvářejí pocit energií v divákovi. Rytmus a opakování se stal pro b. R. základem pohybu, opakování je v jejích dílech základní formou, něco jako dýchání, zavírání a otvírání: celá věc musí ţít. Její nádherné velké obrazy se zabývaly křivkami, vlněním, rozvíráním, byly v nich proudy energie, rytmus, pohyb, řazení, opakované struktury. Celý film byl vlastně dokonalým podrobným rozborem jejích pracovních metod a jejího vnímání. Můj osobní dojem byl, ţe b. R. vytvořila řád obrazu, který dává oporu našemu vědomí. Myslím, ţe to je duševní posílení a uvádění vědomí do vyšší úrovně. Do vědomí diváka prostřednictvím očí přicházejí signály vyrovnaných a harmonických struktur - mohou duši uklidnit jako dobrá hudba nebo jako dechové cvičení. 3. 2. 2005 Nová síň, Praha - vernisáţ výstavy Marie butina z USA. - Při vstupu do prostoru Nové síně byl divák překvapen nádhernými konstrukcemi mystických jehlanŧ z napjatých bílých šňŧr - Pod nimi byla sestavena na zemi veliká Šalamounova hvězda z nízkých svíček, uprostřed této hvězdy byl z látky na podlaze utvořen rŧţový rosekruciánský kříţ. Výstava začínala rituálem v přítmí - zvuky šamanského bubnu. Do sálu ze tmy vstoupily do centra akce čtyři bíle oblečené ţeny se zapálenými svíčkami, poslední z nich byla M. Butina, přešla sama k čelní stěně, postavila se do světla, Udělala znamení rosekruciánského kříţe, a pak se hluboce soustředila. Tři dívky v bílém se svícemi stály tiše, kaţdá na jedné straně pyramidy. Potom všechny čtyři zapalovaly svíčky Šalamounovy hvězdy na zemi, za zvukŧ hudby H. Blochové, která hrála na egyptskou harfu. Po rozţehnutí celé Šalamounovy hvězdy M. B. vstoupila s kyticí rudých rŧţí do středu, uloţila je do připravené vázy v prŧsečíku kříţe, opět se dlouho soustředila a udělala zase znamení 237
rosekruciánského kříţe. Nakonec jí dala chrámová kněţka kolem hlavy bílou roušku na znamení iniciace. Obřad pŧsobil očistným dojmem, nejen na mne, ale i na ostatní, s kterými jsem potom hovořila. Na stěnách visely veliké tisky, které si p. Butina dělá sama, bylo to asi 50 digitálních maleb, velmi dobře doprovázely rituál, který výstavu zahajoval. - - Osobně dŧleţitá kvŧli vnitřnímu proţitku byla pro mne výstava Karla Malicha, přenesená z Prahy do Muzea umění v Olomouci. On sám se netajil s tím, ţe jde o volání z neviditelných světŧ, o zachycení vizí, o objev úţasné síly energetických výbojŧ, o stopy po transformaci duše. - Nejprve desítky let pracoval s vědomím prostoru, pak se stal malířem vizí - především v něm samém nastala ta transformace. Moţná, ţe to, čemu dnes říkáme umění, bylo pŧvodně výsledkem silného výboje duchovních sil… Na vernisáţi Malichovy výstavy v MUO přišel ke mně ředitel PhDr. arch. Zatloukal a řekl mi, ţe se chystá moje výstava, a ţe by mohla být také v tomto velkém prostoru s různým osvětlením, jak bych si přála. - - Poseděli jsme potom s přáteli a na olomouckém publiku jsem viděla, ţe ještě pořád někdo potřebuje umění. 14. 3. 2005 SLAVNÁ VELIKONOČNÍ VÝSTAVA v galerii U prstenu v Praze. Paní Ing M. Holá, majitelka galerie ve spolupráci s kurátorem Dr J. Kříţem vyzvala asi 20 praţských umělcŧ, kteří generačně začínali v 60. letech, aby přivezli své práce, které by se hodily k tématu velikonoc. Já jsem to uvítala s velikou radostí, měla jsem doma z r. 1963 dva největší obrazy z cyklu Geometria spiritualis, které ještě nebyly v Praze vystaveny. Byly to asambláţe na dřevě 180x 90: Velké pašije a Vzkříšení duše. Při vernisáţi jsem viděla, ţe byly dobře instalovány na čelní stěnu v dolním starobylém klenutém sklepení a měla jsem velikou radost. Nejvíce si pamatuji barevné kresby Koblasovy v první místnosti na čelní stěně a menší obrazy od Rittsteina. Na vernisáţi jsem ještě dole ve sklepení opravovala jeden obraz tuţkou, protoţe byl pŧvodně na jeho povrh pouţit grafit a kousek se odloupl. Potkala jsem tam mj. M. Nešlehovou aj. Koblasu, potom jsme hodně debatovali se Zd. Beranem a K. Černou. Ing arch. Krauze měřil energii mých obrazŧ - u Velkých pašijí naměřil nejvíce z celé výstavy a u Vzkříšení vyrovnanou neutrální energii. 23. 3. 2005 Byla zahájena výstava Kateřiny Černé v galerii Studio paměť v Praze 1, sešlo se obrovské mnoţství známých a přátel, kteří napjatě sledovali představení jejich divadelních her: Goya, Kouzelný čínský stoleček - fantasticky absurdní hry. V dubnu 2005 jsem kromě práce na obrazech a kresbách dokončila archív mých vlastních textů, coţ dělá celkem 55 úvah o umění a asi 61 článků a esejů. 1. 4. 2005: Festival ESOTERA v Praze, Veletrţní palác: dvě zajímavé přednášky: Ing Pavel Kozák - o energiích krajiny a jak je mŧţeme zlepšovat, Druhá přednáška mého známého dr V. Cílka, který má ode mne obraz Apokatastasis - o dávných předkřesťanských svatých místech v Čechách. - Večer zahájení výstavy soch L. S. Matějkové v Plzni, kde jsem se setkala se sochaři J. Hendrychem a Zeithammelem, jednali s LUdmilou o vyslání studentŧ na stáţ do jejího ateliéru. Organizovala to ředitelka společnosti Proarte vivendi z Berlína. - Ředitel galerie v Plzni, kolega malíř V. Malina řekl, ţe budu vystavovat v celém přízemí i ve spodním sklepení. Hned jsem si Udělala koncepci, jak mohou být instalovány všechny průsvitné grafiky v plexisklech. Velice mne potěšilo, ţe společně se mnou Bude v menším prostoru vystavovat kolega konketista L. Daněk.
238
4. 4. 2005 Špálova galerie: výstava malířky Jarky Pešicové, dlouholeté starší spoluţačky na AVU, obsahovala obrovské olejové obrazy barokizovaných kompozic aktŧ s Drapériemi, deformované hlavy, ruce, nohy - to se mi zdálo jako věrný obraz jejího nitra, s Evou Janoškovou ji malířskou techniku velice pochválila . - - Hned potom jsem odjíţděla do Olomouce. Tam byl seminář VV pro naše učitele moji dobří známí z INSEA Dr Vančát a dr Pastorová představovali rámcový plán vzdělávání ve VV, schválený ministerstvem školství. Dvoudenní seminář se konal v Muzeu Umění - to, co předváděli, vypadalo jako akce v klubu mládeţe, s VV to nemělo nic společného. I naše studentky - absolventky se k tomu vyjádřily velmi skepticky a rezervovaně. 12. - 13. 4. 2005 Psala jsem koncepci knihy: Radost z umění pro nakladatelství Portál. Ukázková kapitola: Jak jsme dělali s dětmi knihu - mne při psaní přivedla na nové pojetí, na rozšíření programu, přidávala jsem nové myšlenky, tak mne to zaujalo. 23. 4. 2005 - u mne v ateliéru malé rosekruciánské sympozium, přijelo 8 členŧ a členek, i náš velmistr s paní, který nám promítal na PC film o světovém kongresu Řádu A. M. O. R. C. v San José, Kalifornie. 30. 4. 2005 Jeden z mých kurzŧ v galerii Podkroví: Děti hvězd - kreativní výtvarná práce pro rozvoj fantazie, opakovaly se pravidelně dvakrát za měsíc, přicházely děti i s rodiči, jednou jsme byli společně v ZOO, jednou jsme procházeli Staré Město a kreslili zajímavá domovní znamení. Dostávali domácí zadání na určité náměty a scházeli jsme se aţ do prázdnin. O prázdninách byl kurz jednou u mne v Dobřichovicích. 23. 5. 2005 Veletrh ART PRAGUE - MÁNES, PRAHA Moje práce tu byly zastoupeny v instalaci galerie Caesar a galerie U prstenu, všechny zastoupené galerie vystavovaly velmi kvalitní díla, úroveň byla daleko vyšší, neţ na Mezinárodním veletrhu ruských galerií v Moskvě, který jsem viděla před několika lety. 24. 5. 2005 PhDr. H. Blochová: O svatém grálu - Podkroví, Husova 9, Praha Bohatá přednáška, mnoho nových informací, které dříve nesměly být publikovány, o Katarech a jejich kníţectví LanguedoCU, o templářích, o královském rodu Merovejcŧ, o tom, ţe Marie Magdalena byla královského pŧvodu a měla s Jeţíšem potomstvo, o čemţ jsou zachovány prameny. 12. 6. 2005 S kolegyní psycholoţkou L. Herinkovou dáváme dohromady text O duchovní práci s uměním - srovnání výchovy k výt. umění v letech 60. (násilné donucení k popisnému realismu) s tím, jak se od r. 1990 otevřely cesty ke svobodě výrazu. Výchova fantazie a představivosti, poznatky ze studia Kandinského a Kupky, naše společné zkušenosti z praxe, o vnitřní síle umělecké činnosti. Provádění uměleckých činností chápeme jako stupně duchovní cesty, v dialogu výtvarnice a psycholoţky s veřejností objasníme vnímání obrazů, koncentraci, kontemplaci komponované přednášky ve formě společných rozhovorů. 15. 6. 2005 MŮJ NÁVRAT DO STARÉHO EGYPTA - FORMA REGRESE BEZ HYPNOZY trvající asi 2h Podrobný zápis 12 stran v mém zápisníku. Poznání forem vzdělání od věku 5 - ti aţ 25 let: důleţité pro nové formy vyučování, i výtvarné výchovy.
239
24. - 26. 6. 2005 Studijní seminář Řádu A. M. O. R. C. na Moravě. Studium kosmického vědomí, duše, intuice, relaxace. Podrobná přednáška o řeckých mystériích - dipl. doktorská práce jednoho člena řádu. Přednáška a praxe vizualizace: v diskuzi jsem mluvila o svých zkušenostech s vizualizací při tvorbě obrazů, kreseb, grafiky - tento postup jsem si spontánně navykla uţívat od mládí - vţdy před usínáním jsem si představovala obrazy, které Budu další den malovat, ty se vynořovaly v mé mysli zcela automaticky, bylo však potřeba to nikomu neříkat, a tak to praktikuji dodnes. Povaţuji takovou formu vizualizace za výbornou pomoc i při řešení denních ţivotních obtíţí. To doporučuje i současná psychologie, která má postupy vizualizace podrobně zpracovány. 27. 6. 2005 Schŧzka Klubu konkretistŧ v Olomouci děláme plány na další společné výstavy, připravujeme další album grafiky a kreseb. V závěrečné bouřlivé debatě jsme probírali případ Jiřího Valocha, který s námi přerušil spolupráci kvŧli svému soudnímu sporu s Domem umění v Brně. Litovali jsme toho, protoţe za ztrátu originálŧ jednoho umělce z Valochova psacího stolu v Domě umění vŧbec nemŧţeme; jeho řešení, ţe na protest máme zrušit svou výstavu v Brně, jsme nemohli přijmout. - - Hovořila jsem na katedře s teoretičkou umění dr O. Badalíkovou, Bude psát článek o mé retrospektivě do časopisu prostor Zlín. Také dlouhý rozhovor s přítelkyní keramičnou Janou Bébarovou, pokaţdé k ní zajdu do keramického ateliéru na uCUP a obdivuji, jak pečlivě a moderně vede studenty, kreativní obsah těch věcí je daleko vyšší, neţ na VŠUP v Praze. - - - Rohovor s kolegyní Steiglovou o výtv. kurzech pro veřejnost, o mé koncepci, kterou jsem zpracovala a odevzdala loni na podzim, dodnes (27. 6. 2005) to nemá fakulta připraveno. Kolegyně Steiglová a doc. Jochmann navrhují dát tyto kurzy k akreditaci, coţ prý pověřený pracovník Ped. fak. zařídí za 2 měsíce. V té době SČUG HOLLAR pořádá reprezentační výstavu české grafiky v Paříţi, Českém kulturním centru. Výstava se nazývala GRAFICKÁ DÍLA 60. LET, trvala 29. 6. - 10. 9. 2005, komisařem byl dobře známý grafik a předseda V. Suchánek. Studuji nové knihy filosofa Zd. Neubauera (Biomoc, Svatojánský výlet - s J. Havlem), R. Steinera: Okultní pečetě a znamení, O barvách, O poznávání vyšších světŧ. Nesmírně mne zajímá dílo sochaře Marka Pogačnika, který se spontánně dostal ke geomantické práci a dnes má za sebou několik mezinárodních projektŧ, v nichţ prostřednictvím geomantických sochařských zásahŧ zvyšoval energetické pŧsobení v několika německých městech, coţ bylo hrazeno z fondu městských rad. 2. 7. 2005 Přednáška M. Pogačnika v Praze ve Foersterově síni v Pštrosově ulici mluvil o tom, ţe je třeba vytvořit nový geomantický energetický prostor Evropské unie:vitálně energetický základ v EU chybí. V současné Evropě nemŧţeme čekat, ţe to Udělají politikové nebo ekonomové. Nový energetický prostor mohou vytvořit jen lidé, kteří v něm ţijí, M. Pogačnik tuto metodu po léta hledá a snaţí se uskutečnit. Desítky let nás oddělovala ţelezná opona, evropský prostor byl dělen velkým zlomem. I teď - bez hranic - ještě neexistuje celek. Musíme zahojit a léčit rány. To je dílo, které mŧţe vytvořit mnoho lidí pomocí imaginace - soustředěním na vnitřní jemnou strukturu se vytvoří jeden organismus, skupiny mohou vstoupit do interakce se mnou, tak se začne stavět morfogenetické pole Evropy. „Já jako pouhý dirigent vás povedu odvíjením myšlenek, začínáme kruh Evropou: Mnichov - Zurych - Stuttgard - Koln Hamburk - Berlin - Dunaj - Wien - Graz - Klagenfurt, tato města jsem projíţděl, dělal 240
v nich přednášky v uplynulých 7 letech, zjistil jsem, ţe Evropa má určitou páteř“. Hovořil také o duchovním motivu zaloţení USA - potom v Evropě se tím řídil LUdvík XVI. Byl inspirován k zaloţení spojených státŧ evropských a vyslal hraběte De Saint Germain, aby vytvořil nový prostor Evropy, avšak aţ po 200 letech se to uskutečňuje není to jen politické věc, ale i duchovní myšlenka - idea spojení národŧ, aby se vytvořila JEDNOTA - SYNERGIE. Součásti zŧstávají zachovány jako potenciály energie - zŧstávají rozdíly mezi Germány, Romány, Franky, Kelty. Pěticípá hvězda a 12 hvězd okolo je hlubokým symbolem EU, M. Pogačnik jej podrobně rozebral - naše praxe podpory nového procesu v prostoru Evropy je zaloţena na imaginaci, musíme být pozorní a bdělí, to nové nepropást, ale jít za ním - přichází v ekonomice, politice, vzniká v nitrech lidí, probíhá proces vzniku nového společenství. Marko Pogačnik jiţ pracoval na energetickém oţivení některých center v Praze: loni spojení Vyšehrad - Smíchov, Ţiţkov. Tento rok dvě osy v Praze: osa srdce přes Karlŧv most, osa Stromovka - Císařský ostrov - kaple Sv. Kláry pod Letnou. Na těchto bodech jsou zaměřena dŧleţitá energetická místa, kam M. Pogačnik Bude v následujících dnech instalovat se skupinou praţských geomantŧ litopunkturní plastiky, předem připravené, s reliéfy kosmografŧ. Začne se ve Stromovce, sdělil místo srazu, já jsem se sama účastnila v části u Strahovského kláštera, kde byl postaven pískovcový litopunkturní kámen spolu s rituálem celé naší skupiny asi 120 českých i zahraničních účastníkŧ. Potom jsme přešli na jedno zaměřené místo na Hradčanském nám., kde ve dlaţbě je místo jednoho kamene umístěn mosazný reliéf s kosmografem, zde tak proběhl krátký rituál k nové energetizaci místa. V polovině července - týden tvořivých činností: TALENT ATELIÉR v přírodě, ve starém velkém mlýně poblíţ Brna, obec Ochoz. Mlýn patří nadaci Junák. Byl to program pro 8 zúčastněných ţen a 2 muţe, kteří se pod vedením jedné mé přítelkyně zabývali energetickým cvičením pro posílení organismu v přírodě. Při tom jsme kaţdý den věnovali dvě aţ tři hodiny kreativním technikám, zpočátku hrám s barevnými pastely, s liniemi, tvary, ty pak pokračovaly ve vlastních kompozicích, poslední téma bylo vytvoření vlastního energetického znaku s pouţitím určitých barev a tvarŧ, s nimiţ si Udělali vlastní zkušenost v předešlých dnech. To mne překvapilo, ţe vytvořili ve výborném soustředění velké znaky nebo erby kaţdý sám pro sebe, pověsili jsme kaţdý na jednu zvláštní stěnu v místnostech mlýna a ofotografovali jsme je. Druhý TALENT ATELIÉR je A. M. O. R. C v Brtnici na Moravě, 2. - 4. 9. 2005 na chalupě jedné starší členky Řádu. Sešli se lidé, kteří měli zájem o zdokonalení ve výt. zachycení svých představ při vlastních meditacích. Měla jsem pro ně sepsány zvláštní postupy a metody, které jsem jim poslala na PC předem, bylo to celkem 8 - 10 stran, z nich si mohli vybrat, která cvičení jim byla sympatická, přinést alespoň ze tří metod své výsledky. Nejprve jsme je společně rozebírali, pak jsme přešli k dalším a dalším metodám, které vedly k tomu, ţe v Budoucnosti velmi době sami v domácím klidu výt. zpracovat své vize. Byla to práce zcela individuální. Četla jsem jim něco z Kandinského o mystických zákonech malby, pracovali jsme nakonec na témata vnitřní hudby. - - - Scházeli jsme se potom jednou za čtvrt roku podle dohody. Počátkem září 2005 jsem zpracovala pro olomoucké centru Fontána koncepci přednášek a výtvarné praxe. Jeho ředitel tomu Udělal propagaci, takţe se v říjnu sešlo asi 16 zájemců, velmi zajímavých ţen i muţů, scházeli jsme se pravidelně jednou za 14 dní aţ do května následujícího roku. Září 2005 - zaměstnávám se bohatou činností ve dvou Talent ateliérech: jeden je v Olomouci - Fontána, jeden v Praze - galerie Podkroví. V Olomouci začínáme 241
studovat léčivé pŧsobení barev na základě u nás vydaných překladŧ zahraniční literatury. Kromě toho jeden duchovní talent ateliér pro členy rosekruciánského řádu pokračuje novými metodami, plánujeme zimní setkání . Připravuji retrospektivní výstavy: Muzeum moderního umění Olomouc, Alšova jihočeská galerie Hluboká, Městská galerie Plzeň. Mám v úmyslu připravit knihu o duchovní cestě skrz malbu a kresbu v praxi i teorii. 16. 9. 2005 Děti hvězd v galerii Podkroví: např. jedna dívenka z 2. třídy, dcera praţského sochaře proţívala viditelné okouzlení barvami, chytlo ji to cvičení jednoduchých tahŧ plochou pastelu po papíru - s obrovským zaujetím pomalovala dva velké formáty v kleče na zemi. Jako obvykle jsme se všichni dívali na její práci po ukončení, vţdy to dílo zavěšujeme na stěnu nebo na šňŧru, vţdycky se tam najde něco, co by se dalo po výt. stránce zdokonalit, děti na to čekaly, co řeknu a samy se vţdy připojí se svými názory, i ostatní děti prociťovaly sílu barev, jejich mocné vyzařování, učily se, jak dosáhnout skutečné sytosti ploch a plošek nebo oblých křivek. Z jejich rychlých a temperamentních obrázkŧ plynula na mne a jejich rodiče radost, dostaly jako obvykle návrhy domácích témat. Po ukončení jsem šla do galerie U prstenu, stále tam visí mé obrazy v přilehlé kavárně, která patří ke galerii. Dělalo mi to radost, je to pro mne vnitřně významné, ţe mé věci visí od listopadu v srdci Prahy. Na velké stěně visí jeden z mých největších obrazů z cyklu SÍTĚ, odezva na proţitek propojení lidského vědomí při mém pobytu v Indii. Při těch pochŧzkách jsem naproti galerii sehnala velice dŧleţitou knihu MYSTIKA od Angličanky Ev. Underhill, která je odborným kompendiem a vědeckým pojednáním o vývoji mystických tendencí u největších osobností starověku, středověku a novověku. V mnohém jsem se poučila o intuici a inspiraci, o procesech blízkých vzniku uměleckého díla, o vizích, které jakoby přicházely z jiného světa, a p. Underhill navíc o tom píše nádherným básnickým jazykem. - - Mladý Rafael k L. da Vincimu: „Všiml jsem si, ţe kdyţ člověk maluje, náhle přestává myslet - kdyţ nemyslí na nic, jde všechno snadno a lépe. “ - Eckhart: „Nejlepší cesta, jak dojít k tomuto ţivotu, je zŧstat v klidu a nechat mluvit a pracovat boha“. 23. 9. 2005 Galerie Šternberk: výstava Šmidrové - setkání s V. Jirousovou, která dávala tuto výstavu dohromady i s velkým katalogem. Byly tam mladistvé kresby Koblasovy i Nepraše z let 1957 - 59, Bedřicha dlouhého. S V. Jirousovou jsem mluvila o tom, ţe pro umělce, který prošel hrŧzami politického útlaku, je dŧleţité hledat pevnou duchovní oporu, určité zázemí. 12. 10. 2005 Ve zprávách mě zaujal start čínské vesmírné rakety, v Pákistánu příšerné zemětřesení, tisíce lidí nemají domy, sedí ve dne v noci v dešti, naši lékaři letí do Islamabanadu. 15. 10. 2005 milé překvapení: na Talent ateliér Děti hvězd - přišlo hodně dětí s rodiči, maminky je nechaly pracovat a odešly si na nákupy a na kafe. Dělali jsme z částí dětí hry s liniemi a s barvami, některé děti dělaly svoje téma - autoportrét zpaměti. Dohodli jsme se na dalším setkání 2. 11. Návštěva večer u Kateřiny Černé, její byt plný jejích krásných obrazů, právě dokončila knihu pro nakladatelství. Academia. Vyprávěla mi o tom, jak na tom pracovala, při tom jsem si prohlíţela její obrazy s tématy andělů - velmi světlých odstínů, koláţí z malých 242
ploch různých látek. - Byla nedávno u Zd. Berana, ukazoval jí, ţe má připravenou svou monografii, hodně fotografií a texty k tomu. Říjen - listopad 2005 Příprava na výstavu Praţské ateliéry, kterou pořádá galerie Hollar a kurátorem je PhDr. Jan Kříţ. - Studuji C. G. Junga - O vědomí, o jeho proměně, o iniciacích a rituálech, o psychologii v alchymii, o tom, ţe rozšíření osobnosti pochází z nevědomí, které nemá hranice… - M. Pogačnik: velmi zajímavá kniha o jeho zkušenostech s elementály. 17. - 20. 11. 2005 Pobyt na Šumavě se skupinou praţských geomantŧ, okruh M. Pogačnika. Zaţili jsme energie v krajině, vyrovnávali některá místa, probouzeli čakry ve svém těle. Hledali jsme dorozumění s přírodou. Mnoho jsem poznala a po návratu jsem cítila obrovskou duševní energii, potřebu mnoţství získat mnoho nových informací, tři dny jsem intenzivně studovala. 21. 11. 2005 Měla jsem přednášku v Olomouci v centru Fontána o mé cestě do Indie, zapŧjčila jsem jim svou TV a video na delší dobu. 29. - 30. 11. 2005 Měla jsem přednášky na téma dUCHOVNÍ KOŘENY MODERNÍHO UMĚNÍ, opět v centru Fontána na hlavním nám. v Olomouci. Potom jsem se dostala do Hradce Králové, ve velké galerii města byla vernisáţ výstavy mé kolegyně z AVU ak. mal. Evy Janoškové, vystavovala hlavně grafické práce, velmi rafinovaně technicky prováděné, a dlouho mi na výstavě vysvětlovala různé objevy svých grafických technik. 5. 12. 2005 Vernisáţ výstavy PRAŢSKÉ ATELIÉRY, Novoměstská radnice na Karlově nám Je to vlastně náš praţský salon, který organizovala obětavě p. Holá, majitelka galerie U prstenu. Abych jí vyjádřila obdiv za ten velký čin, poprosila jsem Hanu Blochovou, aby zahrála při vernisáţi - přijela ve středověkém oblečení se středověkou harfou, s tampurou a se zlatými mísami. Na to všechno hrála a doprovázela se při zpěvu sefardských písní, bylo to velmi pŧsobivé, paní galeristka byla dojatá, ţe výtvarníci pro výstavu přece jen něco Udělala. Zaujaly mne obrazy Aleše Lamra, svítivé, zářivé, obraz Jarky Kurandové v tlumených barvách byl nabitý vnitřní silou, J. Koblasa dva malé obrazy, Olaf Hannen mne překvapil zeleným konkretistickým olejem - kompozice 4 soustředných kruhŧ, K. Černá tam dala dva překrásné obrazy andělŧ, Zd. Beran malou barevnou strukturu. Vyuţila jsem toho, ţe se tam sešlo mnoho mých přátel, kolegŧ a kolegyň a rozdala jsem jim své novoročenky (reprodukce mého obrazu Fugaj. S. Bacha). V blízké japonské restauraci jsme pak hovořili s H. Blochovou a architektem Hozmannem - ten mívá kaţdý rok cyklus přednášek v Městské knihovně na téma ekologie v architektuře. Potřeboval poradit s přípravou jeho syna na zkoušky na výt. školu, přišel s ním potom do Podkroví v sobotu 10. 12. na tvořivé soustředění děti hvězd. 6. 12. 205 v Olomouci, vila Primavesi: vernisáţ výstavy přítelkyně Jany Bébarové, krásně promluvila přítelkyně Aneţka Šimková. Keramické výzkumy J. B. byly úţasně pracné a technicky naprosto objevné. Byla jsem jimi okouzlena a přemýšlela, jak jí Udělat výstavu v Praze. 14. 12. 2005 - Duchovní Talent ateliér, Fontána Olomouc - přišlo 12 účastníkŧ a zadala jsem jim po hodině praktických cvičení domácí náměty, hodně jsme hovořili o jejich zvláštních zájmech a podle toho jsem nasměrovala jednotlivě volbu témat.
243
19. 12. 2005 Byla jsem pována na vánoční posezení pedagogŧ katedry VV v Olomouci, kromě pedagogŧ tam bylo i několik hostŧ z jiných kateder. Hovořili jsme tam s kolegy z Klubu konkretistŧ o nové koncepci naší výstavy, kdy kaţdý z nás by měl pozvat jiného umělce, který se zabývá směrem L´art brut. Mohl to být i někdo neţijící, to ale vypadá komplikovaně, mně se jevilo, ţe by ta výstava byla hodně roztříštěná, plná protikladŧ, ţe by to bylo bezohledné vŧči divákŧm. Den na to byla koncepční schŧzka s ředitelem centra Fontána - nové programy na další rok, koncepce klubové činnosti. 24. 12. 2005 Dokončuji korektury knihy o mé cestě do Indie. - Studuji knihy Zecharia Sitchina, moskevského sumerologa, který vyluštil řadu prastarých sumerských nápisŧ a vydedukoval z nich, ţe bozi, kteří stvořili člověka, byli astronauti, ţe v rajské zahradě Eden mnoţili a kříţili rostliny, a ţe Adamové byli jejich stvoření pomocníci, kteří jim tady na Zemi pomáhali získat nepostradatelné Drahé kovy. - Jeho knihy sice rozšiřují poznání, ale nenalézám tam skoro nic o duchovních cestách, dokonce ani o zdravé stravě. Koupila jsem si 12. díl Dějin umění, který mají studovat naši studenti. Nalezla jsem tam mnoho nesrozumitelných vět a váţné teoretické rozbory takových výt. děl a objektů, které působí na diváka hrůzně a aţ sadisticky. Co si divák počne s tím, ţe se některý umělec spouští hlavou dolů ze strmého kopce štěrku? Nebo si probodne na různých místech tělo háky, a visí v prostoru na lanech. Teoretici tomu dali název body art, vejdou se sem morbidní hříčky, recesní nápady, sebezraňování, poznamenané zrůdnou patologií. Bylo mi úzko z toho, ţe v tak krásně vydaných dějinách moderního umění o tom vychází velmi pochvalné teoretické úvahy. Dokonce jedna ţena v Americe vyučuje, jak Drobná zranění vlastního těla odráţí jakýsi „kolektivní proţitek“ - Češi nejsou pozadu za světem, o 40 let později se vyučuje body art na FAVU v Brně. Leden 2006 Schŧzka Klubu konkretistŧ v Olomouci: jednání o výstavě ve Šternberku, o tématice:Protiklady rozumu a citu, kombinace z našich prací a děl brutistŧ nebo naivistŧ - řekla jsem, ţe stále mám pochybnosti o dobrém pŧsobení takovéto výstavy na diváky, ţe by je to mohlo hodně zmást. - Diskuze o rŧzných výstavách, referovala jsem o výstavě prof. kresby na AVU Jitky Svobodové. Viděli jsme ji v Roudnici s K. Černou: veliké jemně barevné kresby, detaily předmětŧ, zvětšené do obřích rozměrŧ, pŧsobily iluzorně, velké barevné pastely na papíře na rámu pŧsobily jako obrazy. 16. 3. 2006 Kurz TALENT - ATELIÉR, Fontána Olomouc - překvapivé práce z domova, při obvyklém prohlíţení rozloţených maleb na zemi se dospělo ke spontánní autoterapii. Osm ţen začalo společně cítit a společně proţívat to, co se jevilo na rozloţených malbách. Zkušenost sebeobjevování, sebenalézání, přicházely na to, co mohou hledat, k čemu vlastně ta hra s barvami slouţí. 6. 4. 2006 Byt v Univerzitní ulici: podepsána kupní smlouv s PhDr. A. Šimkovou: prodávám jí celý byt se zařízením, nábytkem, přístroji, hrnečky a lţičkami. Ve stejný den jsme jednaly s PhDr. H. Blochovou o smlouvě k vytvoření filmu o mé práci, o scénáři, hlavně však o kompozici k vernisáţi mé výstavy s originálním hudebním doprovodem, vytvořeným k pohybu a prolínání tvarŧ z mých prŧsvitných grafik a kreseb. 12. - 16. 4. 2006 CESTA DO ŠPANĚLSKA - MADRID, TOLEDO 244
Zejména mě láká nalézt stopy alchymistŧ, kteří vychovávali Budoucího císaře RUdolfa v Escorialu. Chci najít symboly gnostického učení, znaky templářŧ, moţná i rosekruciánŧ. Chci studovat symboliku barev, ornamentiku, kompozici obrazŧ i tvarŧ. To jsem sledovala na všech prohlídkách muzeí a galerií. Muzeum Prádo: studovala jsem anděly, díla středověku a renesance, trochu mne odradily divoce malované Rubensovy mytologie. Z těch obrovských sbírek jsem vycítila, jak nesmírně čistými barvami byly malovány gotické obrazy, potom uţ nikdy jsem takový dojem z jiných historických období nezaţila. Archeologické muzeum v Madridě - nádherné, ukazuje ornamentální práce jiţ z paleolitu, studovala jsem a kreslila dekory na prastarých exponátech, magické znaky, idoly a talismany, megality, překvapily mne prehistorické kultury na Gran Vanadia svou konkretistickou ornamentikou, nové nálezy starých kultur ve Španělsku - úţasná ornamentika Visigótŧ. Museo nadace Thyssen Bornemisza - sbírka nejlepších děl 20. stol. : Picaso, Gris; Severini: Expanze světla (jeho zářivá geometrie svítí přes několik sálŧ a okamţitě mne přitáhla k sobě…), Kupka:Lokalizace grafických elementŧ (krásně volná malba, která překonala futurismus…), těšilo mne, ţe Kupkovy obrazy vyvolaly zájem u stovek lidí, přitahovaly zejména mladé, bylo u nich neustále plno a rušno, zejména u dvou nádherných obrazŧ z období machinismu, Sonia Terk - Delaunay, Schwitters: dva dřevěné reliéfy; krásní dva Mondrianové, malé zátiší Kleeovo v akvarelu, mystický Rothko, první obraz od Tobeye, který vidím:Rytmy země (plocha šedohnědá, na ní kaligrafický tanec štětcem, bílá), Georgia O´Keefe (bílý detail kosatce 120x120cm), neuvěřitelný štětcový autoportrét Giacometti v zástěře, od Magritta - krásně rozbité sklo s krajinou na střepech skla, Matta: pavučiny, lichoběţníky a přízraky, M. Ernst: pěkná frotáţ, skály a cesta jako mystická krajina. Dobrá energie je z obrazŧ Lindnera. Museo Reina Sofia - výstava Alberto burri:znala jsem jeho starší tmavé období, kdy pracoval hlavně s hrubými materiály juty, potom se spalovaným igelitem a polyethylenem, lité struktury, koláţe textilu a plastŧ, Drsné surové struktury jako spálené dřevo mi zŧstaly v paměti nejvíce, proto jsem uţasla nad sérii naprosto odlišných obrazŧ, černé konkrety se zlatem v celé sérii zářily jako stylizované geometrické monstrance ze zdí. Jeho vývoj byl ukončen obrovskými konkretistickými obrazy z 90. let formátu 240x360 cm - cyklus Cellotex rivoli má 12 obrazŧ, vystavoval jich polovinu, všechny byly sloţeny ze tří dílŧ hnědé hobry, přes ně malovány velké nepravidelné tvary černou, červenou, bílou a okrovou barvou. V další části muzea byla sbírka španělského umění od 60. let: viděla jsem všechno, co jsme znali pouze u reprodukcí, zejména Millaresovy velké černobílé objekty z tlusté bílé plachtoviny mne překvapily vysokým reliéfem, pŧsobily napjatě jako utrpení na kříţi, byla to uvolněná agresivita a šílenství, která pokračovala v obrovských černobílých pastózních malbách Antonína Saury, viděla jsem krásné obrazy Dubuffetovy. Veliký oddíl byl věnován Tapiésovy:ohromné reliéfní obrazy ze surových materiálŧ, napodobené omítky, nátěry koštětem, velké asambláţe - překvapující zvrat do jakési psychopatologie, odporné barevně i obsahově. Proč se lidé mají dívat na surově naflákané barvy, na persifláţe dětského stylu kresby nebo graffiti? V obraze Velký diptych 1990 (300x500cm) cítím nashromáţděnu všechnu zuřivost osamělce naprosto jiné vibrace mají monochromy I. Kleina - zlatý, červený, modrý na dřevě. Lucio Fontana: probodané obrazy Koncepto spaciale, stříbrné plochy s otvory, bílé rozříznuté plátno. Vyšívaný španělský pop art. Pozoruhodná prostorová kompozice: Bruce Nauman - obrovský formát jako prŧchozí plastika ze tří masivních kruhŧ prstencŧ v barvách červená, ţlutá a zelená. Velká sbírka Picasova, Miró, díla S. Dalího. Cesta do Toleda: kreslím si ornamenty na zdi kláštera, kopule gotických chrámŧ, kruţby, detaily Drakŧ, ornamenty dřevěného stropu, S. Juan de los Reyes. Synagoga 245
S. Maria la Blanca: pět lodí s maurskými oblouky; MUdearský sloh - kostel Sv. Tomáše, zde velký obraz El Greca Pohřeb hraběte Orgaze. KATEDRÁLA TOLEDO kreslím si detaily fasády, nádherná je sochařsky zpracovaná Poslední večeře nad portálem, dělám kresby rŧzných detailŧ z věţe a řadu dalších detailŧ nesoucích symbolický význam, nádherná roseta uvnitř. Viděli jsme i muzeum Hospital de S. Cruz: gotické liturgické předměty, na bohatém gotickém svícnu jsem nalezla znak jIng. - jang. Překvapení: ohromná astrologicko mystická tapisérie z poloviny 15. stol. Další studie erbŧ a znakŧ. ESCORIAL: celou historii a vybavení vysvětlil PhDr. Štěpánek. Zajímaly mne kosmologické principy na malbě chóru v Escorialu, svatá Trojice sedící na krychly Figura Cubica podle Sv. Tomáše Akvinského - morfé (tvar) vymezený ve trojrozměrném obrysu, symbol čtyř, znamená systém člověka - homo quadratus. Umění ovlivněné filosofickými spekulacemi R. Lulla (katalánský fil.) : kombinatorika vyjadřuje více moţností jedné věci, vede k PC strojŧm, vliv alchymie, pansofie, učení o transmutaci duše. Figura Cubica:autor Herera vysvětluje harmonie v principu boţství uplatňující se ve freskách. Král Filip II. měl strohé prosté pokoje, musel vidět z bytu na oltář - prŧhled na posvátná místa (hagioscop). Pozoruhodné bylo, ţe tehdy se králové ubytovávali v klášteřích. - Ve vzdušných ţulových sklepech Escorialu trvala instalace plánŧ všech dobových staveb, zejména hospitálŧ a všech velikých palácŧ stavěných ve Španělsku. Velké projekty detailŧ fasád, projekty Escorialu v pŧdorysu, v bokorysu, úţasná maketa - prostorový model Ecorialu 1566, kde jsou vidět stavební stroje - jeřáby. Chuan de Herera: výkresy částí Escorialu se všemi detaily a sochami - přesný řád, jednota proporcí, harmonie (orthographia) - celkový pohledŧ („scenographia“) - celý Escorial. Zaujaly mne pracné velké modely dřevěných konstrukcí krovŧ Escorialu, obrovská a pŧsobivá instalace pracovního nářadí zedníkŧ a kameníkŧ. V obrazové galerii Escoriálu jsem si našla dokonce utopickou architekturu v jedné ohromné krajinomalbě, mnoho obrovských zešeřelých obrazŧ s portréty šlechticŧ a šlechtičen nebo se světci - z loţnice královny a vedlejší loţnice krále bylo moţno vstoupit do komnaty s klekátkem, kde opravdu byl hagioscop. Během prohlídky dalších obrovských sálŧ jsem našla symbolické pozŧstatky po alchymistech a astrologii v portálech intarzovaných dveří do knihovny z obou stran. Překvapivý ohromný hodovní sál, obrovská schodiště, vysoké klenuté stropy, všude ţula a mramor, dole přepychový pantheon s náhrobky králŧ v černých tumbách v několika patrech, jedna část pantheonu v bílém mramoru. Samo město Madrid v centru okouzluje úţasným bohatstvím bělostných fasád, zdobených symbolickými rostlinnými ornamenty, všechno v duchu secese, hodně fantazijních prvkŧ na věţích a věţičkách obrovských měšťanských domŧ s balkony. Široké bulváry plné stromŧ a květin, byly pořád plné spokojených korzujících dvojic a skupin. 29. 4. 2006 TALENT - ATELIÉR s amatéry, schůzka asi 8 účastníků: tvořivá práce s barvami: začali jsme škálou barev, jejich proţívám ve vzájemné tónové propojenosti. - - Je to výzkum vlastních reakcí, začátek autoterapie - vědomě sledovat své pocity při práci s určitou barvou. - Varianty: hudební kompozice škály barev do různých formátů (do kruhu, čtverce, obdélníka, oválu atd.). Léčivé znaky: výzkumem prokázané energetické účinky barev uţijeme ke tvorbě barevné kompozice, která by příznivě ovlivnila psychický stav. Počátek experimentu, který jsme rozvíjeli dále, znaky pro vyvolání různých duševních stavů a nálad… Tímto způsobem nikdo s barvami a tvary nepracoval, zahajujeme nový výzkum. - Rozhovor s účastnicemi o všech jejich proţitcích, o moţnostech jejich Budoucí výtvarné práce. Rozbor tvorby mandal (knihy a reprodukce).
246
Počátek června: dvě geomantické akce: Sedlčansko - magická místa, jiný den putování po Praze s geomanty. Nauka o posvátné geometrii, kontakt se zemí, krajinou, porozumění stromŧm, skalám. Starobylá Druidská vzdělanost. 10. 6. 2006 ZAHRADNÍ SLAVNOST V DOBŘICHOVICÍCH U MÉHO ATELIÉRU přijeli: malíř L. Přibyl s paní Evou, malířkaj. Kurandová a malíř Z. Rybka, ti všichni za praţské konkretisty. Za olomoucké KK2 přijel V. Pospíšil, malíř, astrolog, přítelkyně A. Šimková, sochařka A. Groseová dorazila s keramičkou Monk z Ameriky, přijela téţ PhDr. H. Blochová - mezi debatami nám zahrála na středověké nástroje, zazpívala. Jednalo se o společných výstavách olomoucké a praţské sekce konkretistŧ, o moţném jednání s AJG a MMU pro budoucnost. 16. - 18. 6. 2006 - seminář Řádu A. M. O. R. C. : přednášky o meditaci, o řecké mystice, o symbolice čísel a tvarŧ. 1. 7. 2006 Stěhování z Olomouce, nový soustředěný ţivot v jednom místě Dobřichovice. 5. 7. 2006 - tři týdny v Třeboňských lázních: při návštěvě zámku studium renesanční symboliky pánŧ z Rŧţe. Příjezd teoretičky PhDr. Badalíkové. Studium: P. B. Shelley: Obrana básnictví - o vztahu rozumu a obraznosti, obraznost je podle něj mysl, rozum si všímá rozdílŧ, obraznost podobností. Poezie v nejširším slova smyslu se mŧţe vymezit jako výraz obraznosti. - - - „Řeč, posunek, umění výtvarné, stávají se zobrazením a zároveň i cestou k němu“…“. 26. 7. 2006 SČUG HOLLAR: výstava spoluţačky M. Filipovové Krásná setkání s J. Severovou, K. Černou, D. Vachtovou a dalšími, dlouhá debata s přítelkyněmi. J. S. se vrátila z Karlsruhe, kde je velká přehlídka světového světelného umění od 60. let. Srpen 2006 - příprava mé výstavy v Plzni:několik dnů práce na adjustaci průsvitných tisků v plexisklech, jejich oprava, výběr obrazů a grafických listů. 28. 8. 2006 Odvoz mých prací o galerie města Plzně. Postup instalace: tři gotické klenuté sklepy, prŧsvitné grafiky v plexisklech - vychází z toho moje největší instalace těchto věcí, co jsem kdy na výstavách měla. Obrazy rozmístil ředitel galerie a malíř V. Malina a další obětavý zaměstnanec galerie. 31. 8. 2006 - 15h: tisková konference k mé výstavě GEOMETRIA SPIRITUALIS, galerie města Plzně. Večer na zahájení místo dr J. Kříţe (operace srdce) promluvila odborně jeho dcera, která končí studium teorie dějin umění na FF UK v Praze - napsala sama filosoficky velmi hluboký text, překvapilo mne, jak umí mladá generace duchovně cítit, vnímat a myslet. 7. 9. 2006 - beseda se studenty KVV PdF na mé výstavě. Dlouhá diskuze, odpovídala jsem na jejich dotazy týkající se mé práce a ţivota v 60. letech, ptali se na technologii obrazŧ, ale i na atmosféru na AVU. Nevěděli, ţe jsme nesměli jezdit do ciziny ani vystavovat, ţe jsme se učili malbě sami, ţe byl povolen jen jeden světový názor - marxleninismus, jeden výtvarný směr - socialistický realismus. Sama jsem se ptala na projevy nejmladšího výt. Snaţení, proč má tragický charakter, mluvila jsem o náhlém převratu v mém vědomí v r. 1964. Ptala 247
jsem se, zda se na KVV učí psychologii barev, mluvili jsme o energetickém pŧsobení obrazŧ a ţádala jsem mladé studentky a studenty, aby mi řekli otevřeně, co cítí a proţívají při pohledu na moje obrazy a grafiky…. Bylo pěkné, ţe po ukončení besedy přišlo za mnou několik studentŧ osobně a vyprávěli mi o svých dojmech z mé výstavy a zvláštní záţitky, např. jeden z nich obraz Tvarový zářič proţíval jako bránu do jiných světŧ, cítil z něj sílu… Říkali, ţe by se u těch věcí mělo stát delší dobu, nechat je na sebe pŧsobit - ţe to nejde jen tak projít a odejít pryč. V dolní instalaci v gotických sklepech měli zvláštní dojmy jakýchsi jiných prostorŧ. Od 8. 9. 2006 na týden u čistého moře v Istrii s Kateřinou Černou, ta kreslí a akvareluje, já odpočívám. Výlet do benátek - zavedla jsem ji do Guggenheimova muzea, nikdy tam nebyla. Nádherné obrazy Maleviče, Légerovy, Severiniho, Lissitského, Boccioniho Materie, oválný Delaunay, Klee překvapivě strukturální, dva obrazy Kandinského, Max Ernst, Pollock, vzácná kresba Mondrianova. Arp má sochu venku, reliéf a neznámou koláţ v galerii uvnitř: kompozice z pravoúhlých tvarŧ v černé, zlaté a hnědé barvě, velké mnoţství materiálŧ - papír, metal, olej, akvarel…a velká výstava Lucia Fontany. Cestou zpět jsem zaţily pravou mořskou bouři, vlny byly tak vysoké, ţe nebylo vidět z oken. - Kateřina o tom pobytu nakreslila malou kníţku. K výstavě v Plzni jsem přidala vydání mých textŧ O čistých barvách a energiích obrazů. Je to pro ty, kteří chtějí poznat, jak mŧţe pŧsobit výtvarné dílo: posílit naše vědomí, dodat energii, oţivit cítění - alespoň to doufám. - - - Posledního dne výstavy rozhovor s náhodným návštěvníkem, studentem, který četl moje vyvěšené texty. Říkal, ţe v těch dílech, která viděl viset v prostoru, je ukryto poselství, ţe ale má obavy, ţe to dobře nevnímal - proto si četl úvahu Dr. Kříţe a moje myšlenky. Řekl, ţe mu to pomohlo k lepšímu poznání, ţe se s ním něco stalo. Procházel prostředím světel a barev, nechal do sebe proudit energetické vibrace čistých barevných odstínŧ, - a podle vlastních slov odchází proměněn…Ptala jsem se, co studuje - prý geomatiku, syntézu geologie, matematiky, počítačových technologií - - . Hovořili jsme ještě o geomantii, o M. Pogačnikovi a léčení oslabených energetických míst země. Student pak byl na pochybách o čistých záměrech umělcŧ: ti mají své teoretiky, kteří je prosazují, pak se však jejich díla stávají komerčním - já jsem vyslovila zkušenost, ţe co člověk sám neproţil, o tom nemŧţe psát, a tak o mých věcech, které vznikly v samotě, tichu, meditaci, se nedá teoretizovat, a to je ta moje zvláštní ochrana. Rozloučili jsem se a pomyslela jsem si:“ Tak teď jsem zaţila na své výstavě, co to je IDEÁLNÍ DIVÁK!“ 29. 9. 2006: natáčení videa na mé výstavě v Plzni: v přízemí obrazy od 1966 - výběr jen barevných a znakových - konstruktivních, zapŧjčeny obrazy z AJG (Fugaj. S. Bacha) a z ČMVU Praha (Signály - prolínání energií), další místnosti: SÍTĚ - VELKÉ OBRAZY, zavěšeny Drátěné polyedry, ve filmu rotace, stíny a světla, dobré (fa Galaxia) - pak natáčení v podzemí - světelné instalace, to bylo velmi těţké. Zpracujeme část i do filmu k mé vernisáţi. 4. 10. 2006: PO MÉ VÝSTAVĚ V TÉŢE GALERII V PLZNI VERNISÁŢ KRESEB J. KORNATOVSKÉHO …Ohromné kresby, rovnou na stěně nekonvenčně instalované samé černé, ale nesvědčilo jim to v tom prostoru. Jedna byla nedodělaná, pověšená na výšku místo na šířku. Ptala jsem se autora, proč to tak Udělal, on řekl, ţe ještě nikdo za celou jeho výstavní činnost mu to neřekl a ţe to je pravda… - Dole ve sklepení vernisáţ: INSTALACE KRESEB M. TITLOVÉ: předváděla, jak kreslí pastelem do fotografií z dětství na prŧhledných foliích barevné ocásky a šmodr.chanice z křivek. - Připomnělo mi to, jak se mi zprotivil Picasso, kdyţ se 248
nechal filmovat, jak maluje štětcem na sklo - Kamera to zabírala ze spodu, aby mu bylo vidět do tváře: asi první showman mezi malíři … Pozorně jsem sledovala ve televizi rozhovor s V. Havlem: vymyslel Institut, pověřený vyjednáváním při jmenování člena vlády. Lux dostal lhůtu tří dnů, aby podal svou koncepci pro úřad minist. předsedy. Havel řekl ţe ústava počítá se slušnými lidmi. Pehe si myslel, ţe prezident mohl více ovlivnit formulaci ústavy. V. H. řekl, ţe v 1992 při rozpadu ČSR, a sám formuloval a napsal Federální ústavu, myslí, ţe za 5 - 6 let bychom měli mít novou ústavu, má být krátká, stručná, srozumitelná, aby se ji mohly učit děti ve škole, jako v USA. - - Mluvilo se o nenávisti V. Klause k V. Havlovi, koncepčním sporu, o zákazu KS, která ve všech postkomunistických zemích se transformovala, u nás se to nepovedlo. - názor, ţe někdo by mohl shromáţdit, o čem se mluví na manifestacích KSČM a podat ţalobu na soudní stíhání, (kdo to asi Udělá, ptám se já) - - hlavní místa jsou obsazena lidmi deformovanými tzv. normalizací, jsou to deformovaní lidé (a to jiţ vědí osm let! volám já) - - V. H. kritizuje politická úsloví, jako „v tuto chvíli“, „dát na stůl“, „najít miliardy“, „nastavit“, „peníze někam tečou“. pak mluví na dotaz o EU - ţe poprvé je Evropa tak dlouho bez válek… naznačil ţe Rusko neví, kde začíná a kde končí, ale to přeci víme alespoň 50 let!! - - Učím se prohlédat, co je za slovy, a vidím, ţe náš stát postrádá pevnou a moudrou ruku - a ţe to bude dlouho trvat, ta situace malých sporů, zákulisních pletich, umělých konfliktů, řízených z velmi mocného neznámého centra… 13. 10. VÝSTAVA KATEŘINY ČERNÉ V ŘEVNICÍCH byla ukázkou všech jejích talentŧ - malířského, kreslířského, grafického, literárního. Velká grafická zátiší, ručně kolorovaná, mají všechnu poezii chagallovského snění, k tomu velkou prostotu a řemeslnou dokonalost. Neobyčejně krásný cyklus ANDĚLÉ a ostatní obrazy jsou zhmotnělými básněmi, pokračovala v originální technice, kterou vytvořila jiţ v době, kdy jsme společně studovaly na AVU. Bylo pozoruhodné, ţe její originalita jí nedovolila tehdy propadnout smutkŧm a zoufalstvím celé generace 60. let, vţdy malovala a kreslila po svém. - Napsala jsem o její výstavě do Ateliéru, článek vyšel. 22. 10. KARLŮV MOST JAKO SAKRÁLNÍ STAVBA. Geomantické setkání v Praze, studovali jsem magická místa Karlova mostu, jejich proţívání jako čaker. Zázračný pramen Sv. Klementa na plácku za kostelem, rituály… 24. 10. UDÍLENÍ CEN ZA UMĚNÍ MINISTERSTVEM KULTURY: pozvánku mi dal poslat dalibor Chatrný, dávný přítel a konkretista, a bylo to jako sen: úţasný prostor na Malé Straně - bývalý chrám, nyní muzeum hudby. Rafinované barevné osvětlení, program vyhlašování cen - promítání filmŧ o třech vyznamenaných. - Při vchodu nás vítala řada bíle oděných dívek s vínem a alkoholy ve sklínkách. - Pěkná náhoda: našla jsem místo vedle Mahuleny Nešlehové, mluvila jsem s ní o mé chystané retrospektivě a zda mohu poţít v katalogu její text, ráda souhlasila. - Rozhovory s D. Chatrným, s teoretikem Šefčíkem (říkal, ţe umělec nemusí dělat dílo, ale je s ním pořád duchovně propojen!) 1. - 5. 11. 2006: CESTA NA VÝSTAVY DO NĚMECKA S DOMEM UMĚNÍ V BRNĚ: DARMSTAD, FRANKFURT, BONN, KOLIN n. R. Bonn: museum Palast - velký zatemnělý sál věnován objektům skupiny Zero, je to opakování výstavy, kterou jsem před mnoha lety viděla v Dusseldorfu jako první 249
vystoupení této skupiny. Nádherné otočné terče ze skla, zevnitř nasvícené, vrhaly do temného prostoru proudy pohyblivých odlesků, skleněné pohyblivé kruhy se v nich leskly přímo zázračně. Hra světelných záblesků z objektů Otto Pienneho, Franze Macka, - velký bílý kruhový reliéf z hřebíků od Guntera ueckera se také pomalu otáčel jako model planety Země. V těchto světelných instalacích jsem našla okouzlení svých mladých let, a ještě o něco dál pod Barevnými rybičkami Nam June Paika (videofilmy promítané na stropě) jsem leţela nejméně 20 minut na připraveném divanu. - - Dusseldorf: v Moderne muzeu na Grabbeplatz: velká výstava Fr. Bacona (proběhnuta klusem) a stálá instalace německého moderního umění (velká plátna G. Richtera, pěkná expozice expresionismu), viděli jsme velikou výstavu ruského konstruktivismu ze sbírek soukromého majitele, neobyčejně krásné obrazy, které ještě nikdy nebyly publikovány; Druhá výstava od 22 ţijících umělců ze šesti zemí, ukazovala současné tzv. geometrické umění, stále ţivé, mladé, koupila jsem oba katalogy podobě knih a doma o tom napsala studii pro Ateliér. 9. - 11. 11. 2006: MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM INSEA VE VELETRŢNÍM PAÁCI NA TÉMA OBRAZIVOST VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ Byla jsme vyzvána k účasti, napsala jsem příspěvek. Účastnila jsem se celého dvoudenního programu přednášek, nejvíce byly zajímavé nové metody výchovy k designu v Anglii. Dozvěděla jsem se, ţe dříve napadaný pojem sebevyjádření je uţ v sociálních teoriích povolen, pojmy umělec, divák, objekt jsou chápány jako sociální a psychické performance; učitelé VV chápou sebe a ţáky jako učící se; do pedagogických procesŧ se vloudily freudovské koncepty melancholie a pojem moci, ţe jedinečnost a originalita je preferována pedagogy výtv. škol; učení se = Událost pravdy. Měla jsem radost, ţe naši absolventi mají jiný vztah ke své tvořivé práci, neţ absolventi Goldsmith college, o kterých p. přednášející z Londýna říkal, ţe po 2 - 3 letech ztrácejí vlastní kreativní zaujetí, nadšení a zápal. Na naši katedře jsem se s tím nesetkala, ba právě naopak. Přednášející pedagog učí design, estetiku, teorii umění na této škole v Londýně. Další přednášky se týkaly témat vědecké a umělecké obraznosti v historickém pohledu, struktury rozvoje obraznosti a modelŧ vizuálního vnímání, pojmu obrazu, o obrazu a zvuku. Já jsem přečetla svŧj text bez brýlí a ve stoje s vědomím toho, ţe jsem poslední ţijící umělec na tomto sympoziu. Pouţila jsem toho, co jsem si nastudovala u Shelleye v jeho Obraně básnictví - hovořila jsem o tom, ţe obraznost je tou nejcennější schopností pro umělce, ale ţe tak jako u elektřiny mŧţeme těţko popsat, co to vlastně je, umělec vytváří to, co nejprve zahlédne vnitřním zrakem, proces, zhmotňující představy, vznikající v naší mysli, podle odborníkŧ se nazývají vize, imaginace, vše, co nám přináší fantazie. William blake: „Obrazotvornost není nějaký stav. Je to celé lidské bytí“. Hovořila jsem o dění v naší mysli s odkazem na pojem vizualizace z psychologie, kde je bohatý metodický přehled práce s našim vědomím. Mluvila jsem o zaslechnutí hlasu intuice při začátku práce umělce, o pozorování stavu vědomí při vlastní tvorbě (coţ přítomní pedagogové těţko mohou učinit). Sama vyuţívám metod koncentrace, někdy obrazy naskakují i v rušném prostředí, nečekaně mezi lidmi, pokud je vnitřní proces jiţ nastaven. Procesu vytváření obrazŧ v mysli věnuji pozornost desítky let. Hovořila jsem o metodě tzv. vnitřní fotografie, kterou jsem doporučovala studentŧm, stejně i pěstování paměti na tváře a postavy lidí, kterou jsme vyuţívali při tématu imaginárních portrétŧ. Obraznost u studentŧ jsem pěstovala řadou zadaných úkolŧ, např. utopická města, kosmické prostory, nebo obyčejné zátiší zpaměti. Dbala jsem na to, aby kaţdý student dokázal přenést své vědomí z vnějšku dovnitř a na to byly také vymyšlené rŧzné praktiky. Ve 250
skupinách tvořivé práce s dospělými amatéry jsem dále rozvíjela obrazotvornost, představivost, fantazii, přesvědčila jsem se, ţe obraznost leze pěstovat nejen postupně, ale i tzv. skokem. Přesvědčila jsem se, jak je pro rŧst obrazotvornosti dŧleţitý sám pouţívaný výtv. materiál vyzkoušení jeho vlastností. Vhodná cvičení s materiály, technické zkoušky, hry s barvami a liniemi vedly bezprostředně k výtrysku obraznosti a staly se základem hrových metod rozvoje fantazie v malbě i kresbě začátečníkŧ, i amatérŧ kaţdého věku. (chystám publikaci těchto všech objevŧ jak v práci se studenty, tak ve skupinách amatérŧ). Po mé přednášce přišel ke mně jeden účastník sympozia a pedagog a poţádal mne o celý text. Mnoho přednášek na sympoziu pedagogů VV zcela ovládla teorie PC techniky a poměrně mechanistické myšlení. Myslím, ţe můj osamělý hlas jediný naznačoval, ţe kromě pedagogů existují ještě umělci. To, co jsem, slyšela, také dřívější programy sympozií v minulosti, ukazuje jasně, ţe podle organizátorů výtvarná výchova nepotřebuje umění a umělce - je to spíše záminka k uplatnění sloţitých myšlenek některých teoretiček a teoretiků pedagogiky. Po skončení sympozia večer v galerii VERNON nedaleko veletrţního paláce, 3. patro. Od 18 h vernisáţ výstavy Vl. Skrepla, autodidakt učící na AVU. Vykládal reportérovi rozhlasu, ţe vytlačuje barvu z tuby nejraději oběma rukama - a rukama je patlá po obraze, ţe nemá štětce. Fakticky to byla díla příšerná, opravdu ručně napatlaná, připomínající fotografie z psychiatrických příruček o výtvorech pacientŧ. Večer jsem zahlédla v TV část satirického filmu z Anglie, jak obchodníci s knihami zavádějí pro zákazníky všechny moţné sluţby. Začali jim vařit, smíchali do pánve kousky lososa, kaviár, ořechy, mušle, kousky zeleniny, navrch hodili placku těsta, která jim předtím několikrát spadla na zem, přitom všem se publikŧm neustále směje a dobře se baví: přesně takový pocit jsem měla v galerii VERNON. 15. 11. 2006 Sešla jsem se s PhDr. H. Blochovou k projednání podrobností o natáčení videofilmu o mých průsvitných prací, přinesla jiţ nahrané vlastní improvizace, s kterých Budeme vybírat hudbu: nahrávka skupiny Kvinterna z jednoho gotického kostela, kde na konci zpívá andělský hlas ve změněném stavu vědomí. Popisovala jsem pohyby a prolínání tvarů, dospěly jsme ke společnému náhledu - hudba by měla být přirozená, nikoliv generovaná, kvůli čistým energiím. Obrazy a tvary mohou být léčivé ve spojení s hudbou, stimulující psychické naladění diváka. Několik dnů po té začal kameraman natáčet u mne v ateliéru. Téhoţ dne večer moje litografie na výstavě komorní grafiky SČUG HOLLAR rušná vernisáţ, hned po ní jsem odjela s přítelkyní a spolupracovnicí PhDr. Herinkovou na přednášku o Atlantidě Ing P. Kozáka. 24. - 26. 11. 2006: zúčastnila jsem se praktického semináře AGNI JÓGY. Zajímavé přednášky v městské knihovně Praha - Slovanské pohanství, posvátná místa (V. Vokolek) ; Skvělý cyklus přednášek A. Hozmana: ekologická architektura. 29. 1. 2006 PRÁCE NA MÉM FILMU: návštěva studia videofilmu, projekce první fáze světelné kompozice tvarů a barev, kterou vytvořil kameraman a filmový reţisér pan Reiner, hudba H. Blochové. 1. 12. 2006 - odeslán článek o výstavě E. Grosseové do Ateliéru.
251
V tentýţ den jsem rozeslala přátelŧm mailem výzvu „Mobilizace duší“ - byla to prosba, aby naše vláda dostala moudrost, kterou nemá, neboť se to tam všechno vařilo, hádalo, Udávalo, ale nevládlo se. Dostala jsem dost hezkých odpovědí. 4. 12. 2006 Jela jsem do Prahy na večerní přednášku M. Reilkové: Skupinová energie. 8. 12. 2006 V Podkroví, Husova 9 - koncert Rosa Mystica - H. Blochová, zároveň přednášela o neznámých faktech ze ţivota Marie Magdalské. 9. 12. 2006 - schůzka Klubu konkretistů v Olomouci: rozebírali jsme detailně moţnosti naší výstavy k výročí 40 let od zaloţení Klubu konkretistů. Studii O konstruktivismu v Německu 2006 jsem psala aţ do 19. 12., kdy jsem ji odeslala do Ateliéru. Poslala jsem p. redaktorce také veliký katalog výstavy STRICTLY GEOMETRICAL (Abstract art now) - Geometrisch reduzierte kunst, W. Hack Museum, LUdvigs Hafen, 30. 7. - 24. 9. 2006. 14. 12. 2006 - premiéra fantasy filmu Eragon: uţ dlouho se zájmem sleduji, jakým zpŧsobem média pěstují fantazii dětí a mládeţe; v tomto případě sloţitá technika pěstuje ušlechtilost a odvahu, také naději, dŧvěru, ţe vţdy nás něco zachrání. 8. 1. 2007 - GALERIE STUDIO PAMĚŤ - výstava SPOLUŢÁCI - STARŠÍ ROČNÍK Z VÝTVARNÉ ŠKOLY V PRAZE se scházíval a Z. Beran zahajoval výstavu, všechny jsem znala: Černá, Gutová, beran, Šavrdová, Kurandová, Bareš, Kříţek, Přibyl a ostatní - silná generace. 18. 1. 2007 Vernisáţ výstavy Vl. Havlíka, Muzeum umění Olomouc. Jednání s ředitelem MMUO, který mi doporučoval pana spisovatele Oliče jako kurátora mé Budoucí výstavy - tomu jsem dala katalogy a dvě CD o mých výstavách. Téhoţ dne KK2 Olomouc: porada s konkretisty, zda dělat výstavu k našemu výročí a kde. A. Pohribný navrhl dělat ji po skupinách v rŧzných městech, kde jsou konkretisté. Zároveň společně vydat sborník. Kolegové z KK2 se vyjádřili, ţe na to nemáme organizační síly. Konec ledna 2007 - výstava Zd. Berana ve Veletrţním paláci - Při prohlídce jsem postupovala sebezkoumáním: sledovala jsem, jak reaguje moje vědomí, cítění a myšlení na Beranovy obrazy a objekty. Počáteční tmavé oleje vzbuzovaly smutek a frustraci, to sílilo aţ k hrŧznému obrazu, v němţ začal pouţívat novou techniku strukturální malby. Na vrstevnatém podkladu, který svým povrchem vypadal jako vředy a boule na tělech malomocných, byla provedena olejomalba rozporcované holé hlavy člověka, v přezvětšeném měřítku, místy visely namalované vypoulené oči, kusy uší, kusy nosŧ, vše ponořeno v omáčce temných lazur. Toto dílo jakoby rozstřikovalo ošklivost a odpornost kolem sebe. - Pocítila jsem hlubší podvědomou oblast, z níţ to vše vycházelo před lety: existenciální bezvýchodnost a smutek, zoufalství, bezradnost nad situacemi ţivota, znechucení, hnus. Tyto divné pocity mne provázely při prohlíţení celé výstavy a zesílily k jakémusi totálnímu sebezničení u těch navrstvených výtvorŧ, které evokovaly spletitost shnilých tkání a kořenŧ podzemí, bující plísně a krápníky slizu. Připadalo mi, jakoby bolesti duše Zd. Berana za ta léta nezmizely, přeţívají, zŧstávají tu s námi, umělecky ţiveny bez protiléku - jako pomníky těţkomyslnosti a výsměch touze po kráse a radosti. Kdyţ jsem o tom hovořila za několik dnŧ s K. 252
Černou, řekla mi, ţe uţ mnoho let mezi nimi (spoluţáky z jednoho ročníku výt. školy) je Zd. Beran povaţován za malíře hnusu a ošklivosti, ţe je na to hrdý, a ţe má heslo: „Čím horší, tím lepší“. To mi u profesora - pedagoga. vysoké školy připadá hodně riskantní vŧči jeho ţákŧm. Na vernisáţi jsem viděla všechny spoluţáky z AVU a z výtvarné školy, zahajoval M. Kníţák. - Mluvila jsem s Ing Ivo Janouškem, poţádala jsem ho o nějaké vzpomínky pro mŧj katalog, také arch. P. Halíka a dr J. Kaušitze. O několik dní později: na výstavě Z. Berana ve Veletrţním paláci setkání s Ant. Málkem, přijel z Německa, kde ţije, prohlédi jsme společně podrobně celou výstavu a říkal všechno, co si myslí. docela se to shodovalo s mými názory, ale předem jsem mu vŧbec nic o tom neřekla. Únor 2007 - intenzivně pořádám své grafiky a kresby od r. 1958 - ukládám je do desek, na ně vytvářím na PC velké nápisy a popisky s letopočty. Utvořila jsem celkem 18 kolekcí všech mých grafik a kreseb velkých a malých, s pěkným písmem u názvŧ na deskách. Vypadá to daleko lépe, řadu let jsem své starší práce hodně podceňovala. 14. 2. 2007 Z MUZEA MODERNÍHO UMĚNÍ OLOMOUC PŘIJELI VELKOU DODÁVKOU PRO MÉ PRÁCE NA VÝSTAVU. Byl u toho Ing Olič, některé cykly v deskách a velké obrazy nedal naloţit, ţe by se měly fotografovat tady. 22. 2. 2007 V Dobřichovicích Mgr. V. Tetiva z AJG prohlíţel všechny mé práce, byl tady poprvé. Hodně ho zajímaly konceptuální cykly, socio - psycho space, projekty, cykly utopického charakteru, objekty. Z jeho návštěvy jsem měla výborný dojem a věnovala jse mu dvě velké grafiky, také si odvezl bednu mé dokumentace - katalogy, fotografie a diplomku jedné absolventky dějin umění v Praze o mé práci v 60. letech. Během února jsem začala psát svůj poutavý ţivotopis podle rad a poţadavků kurátora mé výstavy. Shromáţdila jsem všechny zápisníky, kterých byl prádelní koš, označila jsem je zřetelně letopočty. Shromáţdila jsem důleţité dopisy a doklady o mé práci, označila jsem je daty a roztřídila do několika desek. Zpočátku jsem postupovala dost rychle, psala jsem asi 4 strany denně a shledala jsem, ţe toho faktografického vyprávění bude hodně. Přestala jsem malovat a kreslit a začala jsem bydlet ve spoustě popsaných papírů, v hromadách sešitů, katalogů a fotografií. Konec února 2007 - k výstavě „V barvách chorobných“ - IDEA DEKADENCE V ČESKÝCH ZEMÍCH, která probíhala v Obecním domě v Praze, jsem nalezla takovouto filosofii tehdejšího umění: „Ukazovat tragickou a hrŧznou tvář ţivota. Zájem o hrŧzu, zkaţenost, kruté vidiny, vize Apokalypsy, posledního soudu, ukřiţování, zobrazení smrti a utrpení, to začalo dělat křesťanské umění“. Okamţitě jsem si vzpomněla na výstavu Zd. Berana, v té knize se psalo, ţe „Záhada ohyzdnosti“ Bude jedním z problémŧ konce století. 4. 3. 2007 V TV pantomima na barokní hudbu, potom jeden člen souboru řekl: „Barokní divadlo má jeden důleţitý prvek a to je krása - ta proniká kaţdým činem“ (mí současníci ve výt. umění většinou na krásu zapomněli, jak absolventi našich uměleckých škol, tak jejich učitelé). 13. 3. 2007 Přednáška prof. Witllicha na VŠUP v Praze. Měla téma exprese a expresionismus, hovořil o emocích, o tom, ţe existuje nejen racionální, ale i emocionální poznání. Popsal jednu současnou akci v Jeruzalémě: „Uměním proto 253
nenávisti“. Na osm metrŧ vysoké bezpečnostní stěně u dálnice byly pověšeny obrovské rozesmáté fotografie hlav Izraelcŧ a Palestincŧ, na tom dokazoval, jak stále je dŧleţité vyjádření emocí pomocí tváří. Ukazoval i staré fyziognomické studie od 15. stol aţ do počátku 20. stol. Dlouho mluvil o příkladech vášní v antice, renesanci, rozebíral Darwinŧv spis Exprese emocí u lidí a u zvířat. Hovořil o potřebě patosu, ţe do výt. projevu musí vnést něco silného - počítal k tomu expresionismus, např. od Muchy obraz Výkřik, zmínil i video billa Violy - moment křiku stupňuje emoci. Jeho přednáška vcelku pŧsobila více jako psychologický rozbor neţ jako přednáška z dějin umění. Březen 2007 - jak píši svou autobiografii ani jsem netušila, jak je to uţitečné, mám teď o sobě úplně jiný obraz. - Do ateliéru jsem zavěsila velké kresby na pauzovacích papírech a celofánu, kaţdá se skládá ze čtyř na sobě poloţených vrstev různého materiálu. Připravila jsem poslední alba dokumentace - to vše na 21. 3. 2007 - přijel zase V. Tetiva z AJG, vybíral u mne věci pro fotografování do katalogu, ty, které se neodvezly do MMU Olomouc. Také jsem pro něj připravila jako dar různé katalogy a knihy z 60. a 70. let, byly toho tři bedny. (knihy dovezené z Německa a Vídně, např. dvě knihy udo Kultermanna:Leben und Kunst, Neue Kunst; Marsel Brion: Abstrakte Kunst; darovala jsem mu celý soubor katalogů Domu umění brno, soubor výstav v galerii J. Hlaváčka. S Tetivou jsme prohlíţeli v horním ateliéru velké zahalené kresby a grafiky v plexisklech. Hodně se Tetivovi líbily, vybral skoro všechno a mluvil o hlubokém chápání prostoru, o síle světla, procházejícího kresbami a grafikami. 6. 4. 2007: Olomouc - vernisáţ výstavy pastelŧ J. Krtičky a zároveň schŧzka Klubu konkretistŧ. Hlavním bodem programu byla opět koncepce větší přehlídky KK2, kolega Herynek jiţ podal za celý klub ţádost o výstavu pouze olomouckých členŧ v galerii Caesar. 7. 4. 2007 Olomouc: v galerii Caesar spousty lettristických kreseb D. Havlíčkové s názvem OTČENÁŠ, pěkné kresby, aby z 50% s pouţitím razítek, text se mnohokrát překrýval k naprosté nečitelnosti. V galerii G krásná výstava plastik a objektŧ Zd. Kučery: malé bronzy v sevřených formách, plné vnitřní síly a jasu, krása materiálu, zrcadlí se v nich okolí. Jeho sítě z trojúhelníkŧ a trojhrany, zkosené jehlany, připomínají vzdáleně hard - edge. Hovořila jsem o tom s ním a napsala jsem článek do Ateliéru. 10. 4. 2007 - příprava pozvánky na mou výstavu počátkem května v Artotéce Opatov. Budu vystavovat grafiky k básním Fr. Halase, V. Holana, K. H. Máchy, R. Thakura. Výstava se bude jmenovat „Slova tíhy a nadějí básníků 20. stol“. Odpoledne přijel fotograf z MMUO, byv poslán p. kurátorem, aby zde vyfotografoval všechny mé velké obrazy. Avšak začal foukat prudký vítr a na zahradě se fotografovat nedalo, v ostatních prostorách nebylo místo na odstupování. Dohodli jsme se, ţe p. fotograf mŧţe zaručit kvalitu reprodukcí pouze ve fotoateliéru v Muzeu, naloţili jsme tedy vše do dodávky, obrazy odvezli, aby mohli pracovat profesionálně. 28. 4. 2007 - instalace mé výstavy v pobočce městské knihovny v Opatově, Praha, která se nazývá ARTOTÉKA Mám hodně práce se sháněním fotografií mých prací v jiných sbírkách a galeriích nebo u soukromníků. Přes email jsem našla dobrého fotografa v Brně, jeli jsme 254
fotografovat mé obrazy z 60. let k synovi básníka F. X. Halasovi a k jeho švagrovi prof. Munzarovi. To jednání vyvrcholilo v květnu, kdy p. F. X. Halas, slavný diplomat a vyslanec ve Vatikánu, přišel otevřít v tmavém obleku a vázance jako správný univerzitní prof. Můj obraz Bílý řád a porušení měl pověšen v pokoji, který celý symbolizoval jeho působení ve Vatikánu. Ručně jsem vyndala obraz z rámu, stačilo po paměti otočit čtyři staré narezlé hřebíky, které jsme tam natloukla z r. 1964, a obraz byl za minutu venku. S ním jsme jeli k Munzarovým, tam visel můj ten největší objekt z triptychu - obraz Světlo ve tmách z r. 1963. Oba obrazy tam brněnský fotograf Mádr. několikrát vyfotografoval za pouţití vlastních světel, pak jsme dovezli „Bílý řád zpátky k Halasovým. Ještě jsem s nimi poseděla u čaje více neţ hodinu, abychom prohovořili, co se stalo v našich ţivotech od dob, kdy mi zahajoval velkou výstavu Halasiana v Domě pánů z Kunštátu v Brně (1969). Potvrdil mi, ţe můj obraz mnozí jeho návštěvníci za ta léta viděli a měli sympatické pocity. Ukázal mi velkou knihu kterou napsal: Fenomén Vatikán, hovořil o svém působení na univerzitě, které je tak intenzivní, ţe má letos jedenáct diplomních prací. 10. 4. 2007 - příprava pozvánky na mou výstavu počátkem května v Artotéce Opatov v pěkné moderní součásti Městské knihovny v Praze. Má svou prosklenou galeri ve vestibulu. Budu vystavovat grafiky k básním Fr. Halase, V. Holana, K. H. Máchy, R. Thákura. Výstava se bude jmenovat SLOVA TÍHY A NADĚJÍ BÁSNÍKŦ 20. STOL. Napsala jsem text na pozvánku a odeslala. Odpoledne přijel s nákladním autem fotograf z MMU Olomouc, byv poslán panem kurátorem Oličem, aby zde vyfotografoval všechny mé velké obrazy. Avšak začal foukat prudký vítr a na zahradě se fotografovat nedalo, v ostatních prostorách nebylo místo na odstupování. Byly příliš zaplněny obrazy a nábytkem. Dohodli jsme se, ţe pan fotograf můţe zaručit kvalitu reprodukcí pouze ve fotoateliéru v Muzeu, naloţili jsme tedy vše do dodávky, obrazy odvezli, aby mohli pracovat profesionálně. A tak se konečně uskutečnilo mé přání. 28. 4. 2007 - instalace mé výstavy v knihovně Opatov ARTOTÉKA. S paní vedoucí jsme nainstalovaly 8 litografií k Máchovi, 8 litografií k R. Thákurovi, 7 komb. kreseb k Halasovi, 7 litografií ke knize F. Halase a přebal knihy, dále menší monotypy a dva velké k poezii V. Holana a dva přebaly k tomu. Pracovaly jsme rychle, avšak trvalo nám to asi sedm hodin. 2. 5. 2007 - vernisáţ mé výstavy: SLOVA TÍHY A NADĚJÍ BÁSNÍKŮ 20. STOL. Knihovnou v Opatově prochází denně 800 - 1000 lidí, na mou vernisáţ přišlo 12 lidí jako apoštolů. H. Blochová se opět ujala hudebního překvapení, zazpívala několik středověkých písní. Opravdu mě překvapilo, ţe přišli někteří mí starší spoluţáci z výtvarné školy, dokonce s velkým zájmem si prohlíţeli věci, které nikdy neviděli. Vycítili, jak Mácha byl pro mne ukazatelem svobody v těch těţkých 80. letech, a jak Halasova poezie byla opravdu silnou reakcí na kaţdý duchovní útlak národa. 8. 5. 2007 P. Reiner, fotograf, Udělal digitální fotografie mých kreseb a grafik ze 70. a 80. let a ještě pět plexiskel a dva polyedry, celkem na 50 věcí. Píši mu mailem popisky, on to pak celé posílá do Olomouce. Květen 2007 Zreorganizovala jsem celý svůj archiv dokumentů, dopisů a dokladů. Trvalo to asi 14 dní a jsou seřazeny v šanonech vţdy po 10 - ti letech. Z toho vycházím, kdyţ píši autobiografii.
255
24. 6. 2007 Kapitula Řádu rosekruciánů - Den růţe - slavnostní rituály: shromáţdění přemýšlivých lidí, velmi působivé meditace. 26. 6. 2007: významný den - dokončen II. díl autobiografie a poslán p. kurátorovi Oličovi do MMU Olomouc, téţ p. Tetivovi do AJG. V té autobiografii jsou zaznamenány pamětihodné vlivy v letech 60. a důleţité mezní body mé práce, nejen výstavy, ale i společnost - zcela jsem vynechala věci soukromé. Jsou tam uvedena fakta, která za komunistického reţimu musela být utajena (můj podpis Charty, stíhání a sledování od Stb atd.). - To všechno, co se dělo kolem mne a výrazně ovlivňovalo mou práci vyvolalo zaloţení mého soukromého Studia SOCIO - PSYCHO PROSTORU: do toho jsem zahrnovala celou svou práci, ale také všechny situace kolem mne, co mne potkalo mezi lidmi, co se dělo kolem mne a se mnou, s lidmi, mými dětmi. Další období ve dne v noci pracuji na textech pro můj katalog, na psaní popisek, řazení fotografií a na svém zdraví. DOKONČEN II. IV. PAK V. DÍL AUTOBIOGRAFIE
256