POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST A ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD V KENI

POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST A ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD V KENI JAK DOHODA O EKONOMICKÉM PARTNERSTVÍ (EPA) OVLIVŇUJE POTRAVINOVOU BEZPEČNOST CHUDÝCH KEŇANŮ?

Pražský institut pro globální politiku – Glopolis Únor 2013

OBSAH SEZNAM ZKRATEK .....................................................................................................................................................5 ÚVOD ................................................................................................................................................................................6 I. SOUČASNÝ STAV POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI ...................................................................................6 II. KEŇSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ PRODUKCE .......................................................................................................... 12 III. ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD A DOHODA O EKONOMICKÉM PARTNERSTVÍ S EU (EPA) ........ 17 IV. ZÁVĚR ..................................................................................................................................................................... 22

Jak EPA ovlivňuje potravinovou bezpečnost chudých Keňanů?

3

SEZNAM ZKRATEK AKT

zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří

ASAL

aridní a semiaridní oblasti

COMESA

Společný trh východní a jižní Afriky

EAC

Východoafrické společenství

EBA

Vše kromě zbraní

EPA

Dohoda o ekonomickém partnerství

ETO

extrateritoriální závazky států

FAO

Organizace OSN pro výživu a zemědělství

GSP

Všeobecný systém preferencí

ICC

Mezinárodní trestní soud

IDP

vnitřní uprchlík

IFPRI

Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky

IGAD

Mezivládní úřad pro rozvoj

IPCC

Mezivládní panel pro změnu klimatu

KHRC

Keňská komise pro lidská práva

LDC

nejméně rozvinutá země

MDG

Rozvojový cíl tisíciletí

NFIDC

čistý dovozce potravin

WTO

Světová obchodní organizace


5

ÚVOD V rámci východní Afriky zastává v současnosti Keňská republika roli nejvyspělejší ekonomiky a představuje, částečně i díky své geografické poloze, regionální obchodní a finanční centrum. Dlouhou dobu ji okolní svět považoval za vzorový příklad postkoloniálního úspěchu v regionu, kde jeden konflikt střídá druhý. Hlavní ránu její pověsti stabilní a prosperující země zasadilo vážné povolební násilí z přelomu let 2007/2008. Nadto se Keňa potýká také s obrovskými korupčními skandály, které zasahují do nejvyšších politických pater. I přesto však nadále zaujímá dominantní pozici a je jedinou zemí ve východoafrickém regionu, která není klasifikována jako tzv. nejméně rozvinutá země (Least Developed Country, LDC).1

V této studii se proto zaměříme na to, jak v Keni funguje produkce potravin a proč je potravinová bezpečnost v relativně ekonomicky bohaté zemi tak velkým problémem. Pozornost bude věnována i problematice nastavení Dohody o ekonomickém partnerství s EU, kterou Keňa odmítá podepsat, protože její konečné znění může mít vážné negativní následky pro naplňování potravinové bezpečnosti v zemi.

V keňském hospodářství zastává zásadní roli zemědělství, protože zaměstnává na 70 % obyvatelstva. Zhruba 80 % keňské populace žije na venkově a je tak přímo či nepřímo se zemědělstvím spojeno. Fakt, že zemědělská produkce je z převážné většiny závislá na zavlažování deštěm, způsobuje Keňanům nemalé problémy. Značná část keňské populace tak každoročně zažívá situaci, kdy nemá dostatek potravin a je odkázána na potravinovou pomoc. Odhady hovoří v této souvislosti o počtu zhruba deseti milionů lidí,2 tedy skoro čtvrtině obyvatel nebo počtu, který zhruba odpovídá populaci České republiky.

Koncept potravinové bezpečnosti se postupně vyvíjel od původního pojmu, který kladl důraz na dostupnost potravy (World Food Conference 1974), přes důraz na přístup k potravinám (FAO 1983) až k dnešní definici, zdůrazňující čtyři dimenze potravinové bezpečnosti: dostupnost potravin, přístup k potravinám, využití potravy a stabilita přístupu. Ta byla přijata na Světovém potravinovém summitu v roce 1996:

Současné problémy související se zajišťováním potravinové bezpečnosti ovlivňuje více faktorů. Mezi ty základní patří častější a horší vlny sucha, vysoké ceny lokálně vyprodukovaných potravin způsobené vysokými vstupními náklady i vysokými cenami potravin na mezinárodních trzích, přesuny velkého množství farmářů během násilností v roce 2008 či nízká kupní síla většiny populace zapříčiněná chudobou. Problémy také způsobuje nastavení globálního zemědělského obchodu a nucená liberalizace, která v chudých zemích k rozvoji příliš nepřispěla, spíše naopak.

1

UN DESA. Dostupné na: http://www.un.org/en/ development/desa/policy/cdp/ldc_info.shtml (27. 7. 2012)

2

IFPRI. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal. org/kenya/food-security-report-prepared-kenyaagricultural-research-institute (27. 7. 2012)

1. SOUČASNÝ STAV POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI

„Potravinová bezpečnost je zaručena tehdy, pokud za všech okolností mají všichni lidé ekonomický, sociální a fyzický přístup k dostatečnému množství bezpečných a výživných potravin postačujících k pokrytí potřeb jejich výživy a stravovacích preferencí tak, aby mohli vést aktivní a zdravý život.“ 3 V souvislosti se současným stavem potravinové bezpečnosti v Keni můžeme hovořit o paradoxu. Skoro necelá polovina Keňanů totiž žije pod hranicí chudoby, což je v porovnání s ekonomickým vývojem sousedních zemí zarážející. Například Uganda i Tanzanie mají nižší procento populace žijící v chudobě, a to 31 %, resp. 36 %, přestože nedosahují zdaleka takových hospodářských výsledků. Navíc podle klasifikace fází potravinové bezpečnosti se většina keňských domácností, které mají problémy se zajištěním potravinové bezpečnosti, na3

6

Potravinová bezpečnost a zemědělský obchod v Keni

World Food Summit, Rome Declaration on World Food Security, 1996. Dostupné na: http://www. fao.org/docrep/003/w3613e/w3613e00.HTM (27. 7. 2012)

Hlavní indikátory Rozloha

580 000 km2

(CIA World Factbook)

Populace

43 milionů (21 milionů v roce 1989)

(2012, odhad CIA)

Populační růst (ročně)

2.6 %

(2012, FAOSTAT)

Venkovská populace

77.4 %

(2011, FAOSTAT)

HDP

USD 31 miliard

(2010, Rural poverty)

HNP per capita

USD 820

(2011, World Bank)

Růst HDP

5%

(2011, CIA)

Zemědělství v HDP

21,5 %

(2010, FAOSTAT)

Počet lidí v zemědělství

70 %

(2011, FAOSTAT)

Chudoba

45.9%

(2011, FAOSTAT)

Vzdělání

87 % vzdělaných dospělých

(2009, Rural Poverty)

Přístup k pitné vodě

54.8 %

(2011, FAOSTAT)

chází v druhé, tedy v napjaté fázi. Na podzim roku 2012 však až 10 % populace dosahovalo třetí fáze, kterou je krize.4 Mezi nejvíce ohrožené skupiny obyvatel patří pastevci v severní, severovýchodní a severozápadní části země, bývalí pastevci přestěhovaní k městským centrům, marginalizovaní zemědělci na východním pobřeží, jezerní rybáři, městská chudina a vnitřní5 uprchlíci.6

sadila pomyslnou 50. příčku (z celkových 81 států) a roce 2012 klesla na 54. místo.7 Stav hladu v Keni je hodnocen jako „vážný problém“. Keňa ani nesplňuje požadavky vedoucí ke snížení podvýživy v rámci prvního Rozvojového cíle tisíciletí (MDG 1).8

LIDSKOPRÁVNÍ ASPEKT POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI Globální index hladu (Global Hunger Index) Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky IFPRI (International Food Policy Research Institute) každoročně vydává zprávu o stavu hladu ve světě. Tento index zohledňuje podíl podvyživené populace, podíl podvyživených dětí pod hranicí pěti let a dětskou úmrtnost. Pro rok 2011 Keňa ob4

Akutní fáze potravinové nestability jsou definovány jako minimální, napjatá, krize, stav nouze a humanitární katastrofa/hladomor. Více informací viz. Integrated Food Security Phase Classification (IPC). Dostupné na: www.fao.org/ docrep/010/i0275e/i0275e.pdf (27. 7. 2012)

5

Internally displaced persons (IDP). V češtině se překládá i jako „vnitřně přesídlené osoby“.

6

FEWS NET. Dostupné na: http://v4.fews.net/pages/ country.aspx?gb=ke&l=en (30. 7. 2012)

Potravinová bezpečnost je přímo spojená s naplňováním lidských práv. Mezinárodní lidskoprávní dohody státům ukládají tři základní povinnosti: respektovat, chránit a naplňovat lidská práva. Naplňování potravinové bezpečnosti je nejčastěji spojováno s právem na potraviny. To je zakotvené již v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv (1948), dále pak v článku 11 Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), dokumentu Ekonomické a sociální rady OSN (General Comment n. 12, 1999) nebo v Dobrovolných směrnicích na podporu realizace práva na potraviny v kontextu národní potravi7

IFPRI, Global Hunger Index 2012. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/files/publications/ ghi12.pdf (30. 7. 2012)

8

IFPRI, Global Hunger Index 2011. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/files/publications/ ghi2011factskenya.pdf (30. 7. 2012)


7

nové bezpečnosti (2004).9 Hlad tak nepředstavuje pouze překážku sociálního, ekonomického a politického rozvoje, ale zásadní porušení lidských práv a lidské důstojnosti. Klíčové faktory negativně ovlivňující potravinou bezpečnost

a lednem 2011 se ceny pohybovaly v některých slumech v Nairobi v rozmezí mezi 10 až 50 %.13 V červenci 2011, kdy celý Africký roh zažíval nejvážnější sucho za posledních 60 let a v některých částech Somálska dokonce OSN vyhlásila hladomor, se cena kukuřice v Keni zvýšila o 160 % oproti předchozímu roku. Ceny potravin jsou dále ovlivňovány vysokými cenami ropy (palivo, výroba hnojiv) a produkčních vstupů (osivo) nebo rostoucí mírou inflace, která například v roce 2008 dosáhla 32 %.14

Ekonomické překážky Jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje zajišťování potravinové bezpečnosti, je chudoba. 95 % drobných farmářů hospodaří na méně než čtyřech hektarech půdy.10 Chudí Keňané mají omezený přístup k půjčkám, nedostatečný přístup k modernějším technologiím, informacím, zdravotní péči či vzdělání. I když výdaje na vzdělání dětí mohou z krátkodobého hlediska znamenat snížené finanční možnosti, z dlouhodobého hlediska vzdělanost slibuje zvýšený příjem domácností v budoucnu. Navíc od roku 2003 zavedla Keňa bezplatné základní vzdělání, přitom zhruba 1,2 milionu dětí do školy přesto nechodí.11 Chudé rodiny v Keni utratí za potraviny zhruba 40 až 60 % svých příjmů, a tak pociťují i sebemenší nárůst cen potravin. Vzhledem k tomu, že Keňa dováží některé základní potraviny (pšenici, rýži a kukuřici), bývá značně zasažena růstem cen potravin na světových trzích. V době potravinové krize v roce 2007 se například cena rýže zvýšila o 165 %, cena pšenice o 88 % a kukuřice o 59 %.12 Mezi listopadem 2010 9

General Comment No. 12 on the right to adequate food adopted by the UN Committee on Economic, Social and Cultural Rights; Voluntary Guidelines to Support the Progressive Realization of the Right to Food in the Context of National Food Security (FAO RtF Guidelines).

10 Tegemeo Institute, Pathway into and out of poverty: a study of rural household wealth dynamics in Kenya, 2010. Dostupné na: http://www.tegemeo. org/viewdocument.asp?ID=178 (2. 12. 2012) 11 UNICEF, Kenya at glance. Dostupné na: http://www.unicef.org/kenya/overview_4616.html (2. 12. 2012) 12 Food Security Portal. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/resources (26. 11. 2012)

8


Foto 1: Silnice v Keni. Foto Ingrid Mitáčková

Keňa se stejně jako většina afrických zemí potýká také s velmi špatnou infrastrukturou. Kvůli vysokým přepravním nákladům například vázne distribuce potravin z regionů, které vyprodukují nadbytek potravin, do regionů s potravinovým deficitem. Přitom přístup k fungující infrastruktuře obecně zlepšuje přístup domácností k produkčním vstupům a na trhy, což může významně ovlivnit jejich ekonomické aktivity. Přístup k infrastruktuře dále přináší obvykle i úsporu času a lepší přístup k elektřině, vodě, komunikacím či silnicím a přináší rovněž více ekonomických příležitostí.15

13 IFPRI, GHI 2011, Kenya fact sheet. 14 Food Security Portal, Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/kenya/resources (26. 11. 2012) 15 Tegemeo Institute, Pathway into and out of poverty: a study of rural household wealth dynamics in Kenya, 2010. Dostupné na: http://www.tegemeo. org/viewdocument.asp?ID=178 (2. 12. 2012)

Podfinancovaný zemědělský sektor a zemědělská infrastruktura mají také zásadní vliv na zemědělskou produktivitu. Od osmdesátých let 20. století se například dramaticky snížily investice do hospodaření s vodou a výdaje na zemědělství poklesly pod 5% hranici (nejvyšší hranici 10 % Keňa zaznamenala v první polovině devadesátých let). Rozvoj venkovských trhů a zavlažovacích systémů se pak jeví jako klíčový.16 Keňská vláda sice podepsala v roce 2010 tzv. Investiční plán pro splnění cílů Deklarace z Maputa (závazek afrických států zvýšit zemědělskou produktivitu o 6 % a alokovat 10 % národního rozpočtu do zemědělského sektoru), deklarovaných cílů však ještě nedosáhla.17

Politické překážky Politická i makroekonomická stabilita, dobré vládnutí, odstranění korupce a strukturální reformy představují klíčové faktory pro potravinovou bezpečnost. Důležité však také je, jakou pozornost věnují političtí představitelé drobným producentům potravin. Některé přijímané politiky se snaží například pastevecký způsob zajišťování obživy utlumit tím, že prosazují rozvíjení spíše větších farem pro dobytek a znemožňují tak přesuny stád po léty osvědčených cestách. Ztráta mobility však snižuje schopnosti pastevců vypořádat se s rostoucími nástrahami produkce potravin, hlavně kvůli následkům nepředvídatelného počasí (viz níže).18 Pro produkci potravin je dále zásadní, aby měli drobní producenti potravin přístup k půdě a potřebným přírodním zdrojům. Některým to však znemožňuje vlna pronájmů či prodejů zemědělské půdy bohatým investorům, nazývaná jako zábory půdy. V Keni se velké investice do půdy soustředily například do bohaté biodiverzitní oblasti delty řeky Tana za účelem pěstování cukrové třtiny, jatrofy, slunečnic nebo zeleniny pro vývoz. Podle Federace 16 IFPRI, Rural Investments to Accelerate Growth and Poverty Reduction in Kenya, 2007. Dostupné na: http://www.ifpri.org/sites/default/files/publications/ ifpridp00723.pdf (7. 12. 2012) 17 CAADP. Dostupné na: http://www.nepadkenya.org/ caadp.html (2. 12. 2012) 18 IFPRI, Global Food Policy Report 2011.

východoafrických farmářů EAFF jen v této oblasti působí investoři z Velké Británie, Itálie, Kanady a Kataru.19 V celé Keni dále působí firmy z Belgie, Japonska a USA a podle odhadů mohou být jejich projekty realizovány na rozloze 500 000 ha.20 Podobné projekty proto nemohou být považovány za součást rozvoje zemědělského sektoru, protože ohrožují potravinovou bezpečnost drobných keňských farmářů, pastevců či rybářů, nemluvě o omezování jejich práva na potraviny, práva na sebeurčení nebo práva na rozvoj místního obyvatelstva.21 Vláda přitom považuje přímé zahraniční investice za strategické a snaží se do země nalákat investory.22 Potravinovou bezpečnost v Keni ovlivňuje i politické dění v regionu. Ze zhrouceného Somálska už více jak dvě desetiletí utíkají uprchlíci, kterých jen během hladomoru v roce 2011 od června do září přibylo na sto tisíc. V největším uprchlickém táboře Dadaabu v současnosti žije zhruba 600 tisíc lidí, z toho na 99 % Somálců. Kapacita tábora je tak šestinásobně překročena. Od října 2011 Keňa ale pozastavila proces povinné registrace a přijímání nových uprchlíků kvůli obavám z pronikání islámských milicí al-Šabáb, které se mstí za vyslání keňských vojenských jednotek na jih Somálska. Keňa je i cílovou zemí pro uprchlíky z Demokratické republiky Kongo, Rwandy a Ugandy.23

19 Pauline Makutsa, Land Grab in Kenya, Implication for Small-holder Farmers, EAFF 2010. 20 Friends of the Earth Europe, Africa up for grabs, The scale and impact of land grabbing for agrofuels, 2010. 21 Olivier de Schutter, Large-scale land acquisitions and leases: A set of core principles and measures to address the human rights challenge, 2009. 22 KenInvest. Dostupné na: http://investmentkenya.com/ opportunities/agriculture (7. 12. 2012) 23 Whycliffe Songwa, Senior Liaison Officer UNHCR, Nairobi. Rozhovor 14. 6. 2012.


9

Povolební násilí (PEV) 2007/8 Vlna násilí, která následovala po vyhlášení ne zcela regulérních prezidentských voleb konaných v prosinci 2007, je také považována za jeden z důvodů snižující se produkce potravin. Jednalo se o etnický střet mezi nejpočetnějšími komunitami Kikuyů (22% podíl keňské populace podporující stávajícího prezidenta Mwaie Kibakiho) a Kalenjin (představujících 12 % Keňanů a podporujících opozičního kandidáta Railu Odingu). Kořeny konfliktu leží již v historických událostech, kdy Britové v rámci koloniální správy zabavovali půdu komunitám Kalenjin a Luo, která byla po nezávislosti přidělena právě Kikuyům. Jedná se hlavně o provincii Rift Valley, ale násilí se nevyhnulo ani hlavnímu městu Nairobi a jeho dvěma největším slumům (Kibera a Mathare).24 Prezidentské volby mimo jiné ale představují pro jednotlivé komunity příležitost, jak získat neomezený přístup k veřejným financím, takže jisté povolební konflikty se objevily již během voleb v roce 1992 a 1997.25 Rodiny vyhnané během tohoto konfliktu patří také mezi skupiny zažívající potravinovou krizi, jelikož velké množství tzv. vnitřních uprchlíků (Internally Displaced Persons, IDP) stále ještě zůstává ve speciálně zřízených táborech. Někteří se sice mohli vrátit zpátky do svých domovů, ale je málo pravděpodobné, že budou mít ve střednědobém hledisku stejné produkční kapacity (jako je nářadí či dobytek), jakými disponovali v době před konfliktem. V číslech znamenalo povolební násilí zpomalení růstu HDP ze 7 % na 1,7 % v roce 2008, přes tisíc mrtvých, na 3500 zraněných a 300 tisíc nuceně vysídlených osob (neofici-

10

ální zdroje hovoří až 700 tisících). V prosinci 2010 pak Mezinárodní trestní soud (ICC) obvinil v souvislosti s těmito událostmi ze zločinů proti lidskosti šest vysoce postavených Keňanů (například stávajícího ministra školství a ministra pro průmyslový rozvoj).26 Politicky byla situace nakonec vyřešena díky zprostředkovací misi bývalého tajemníka OSN Kofiho Annana, dohodou o sdílení moci. Prezidentem se stal Mwai Kibaki a pro Railu Odingu byl nově obnoven post ministerského předsedy.27 Keňu však čekají další prezidentské volby v březnu 2013 a již od podzimu 2012 jsou zaznamenávány násilnosti a etnické střety v některých částech země, což vyvolává značné obavy nejen v Keni, ale i na mezinárodní úrovni v OSN.28

Přírodní a ekologické překážky Pastevci a drobní farmáři jsou ohroženi klimatickou změnou, která s sebou přináší častější a horší sucho, méně srážek, ale i rozsáhlejší povodně během nepředvídatelných dešťů, což představuje obrovský problém pro zemědělství, téměř zcela závislé na zavlažování deštěm. Keňa, stejně jako celá východní část Afriky, byla svědkem rozsáhlejších vln sucha v intervalech deseti až patnácti let. Poslední dobou se však sucho objevuje jednou za dva až tři roky. Kromě toho, že sucha znemožňují či znesnadňují produkci základních potravin, obvykle zdecimují velké množství dobytka, které nemá co spásat a na kterém jsou závislí pastevci. Některé plodiny jsou zároveň náchylnější k chorobám a škůdcům.

26 ICC, Summary of decision of two Kenya cases. Dostupné na: http://www.icc-cpi.int/NR/exeres/ BA2041D8-3F30-4531-8850-431B5B2F4416.htm (22. 11. 2012)

24 The Guardian, Post-election violence escalates in Kenya, 2. 1. 2008. Dostupné na: http://www. guardian.co.uk/world/gallery/2008/jan/02/kenya#/? picture=331929246&index=9 (22. 11. 2012)

27 BBC, Odinga sworn in as Kenya premier, 17. 4. 2008. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/ africa/7351842.stm (22. 11. 2012)

25 Sébastien Babaud, James Ndung´u, Early Warning and Conflict Prevention by the EU: Learning lessons from the 2008 post-election violence in Kenya, Initiative for Peacebuilding, 2012.

28 UN, Kenya: UN official stresses need for peaceful and transparent elections. Dostupné na: http://www.un.org/apps/news/story. asp?NewsID=44048&Cr=kenya&Cr1= (31. 1. 2013)


Foto 2: Vyschlé koryto řeky v Keni. Foto Blanka Křivánková

Ubývání přírodních zdrojů, rychle postupující degradace půdy, rozšiřování pouští a nedostatek vodních zdrojů způsobují kromě snižující se produkce také konflikty o zdroje hlavně mezi pastevci, kteří hledají nová místa pro svá stáda. Pastevectví jako způsob obživy se totiž v aridních a semiaridních29 oblastech Keni, ale i v celém Africkém rohu (například v Etiopii a Somálsku), rozmohlo jako tradiční způsob, jak se vypořádat se suchem. Díky rozsáhlým a (kdysi) bohatým oblastem znamenal přesun dobytka z jednoho místa na druhé jedinou možnost přežití.30 Úbytek přírodních zdrojů však kontrastuje s potřebami rychle rostoucí populace, která patří mezi jednu z nejrychleji rostoucích na světě – za posledních 30 let se více než ztrojnásobila.31

náchylnosti k chorobám a škůdcům a náročnosti na půdu vyžaduje tento systém produkce užití chemických látek, jejichž množství s postupem času stoupá a zároveň, v průběhu let, výnosy dané plodiny klesají. Dále dochází k masivnímu kácení lesů, přílišnému spásání pastvin a znečišťování vodních zdrojů. Lesy v Keni už tvoří jen 2 % povrchu. I z tohoto důvodu založila nositelka Nobelovy ceny míru Wangari Maathai organizaci Green Belt Movement, jejímž cílem je ochrana životního prostředí například prostřednictvím programů pro vysazování stromů.32

Nesprávné zemědělské postupy a nešetrné zacházení s přírodními zdroji rovněž představuje vážný problém. Intenzivní zemědělství ve velkém měřítku se ve většině případů soustřeďuje na produkci monokultur (tedy jen jediné plodiny na rozsáhlé ploše), které přináší mnoho záporných aspektů a je dlouhodobě neudržitelné. Vzhledem ke zvýšené

29 Suché a polosuché oblasti. 30 Mohamud Adan, Ruto Pkalya, Close to Progress, Practical Action 2005. 31 IFAD, Enabling poor rural people to overcome poverty in Kenya, 2011. Dostupné na: http://www. ifad.org/operations/projects/regions/pf/factsheets/ kenya.pdf (22. 11. 2012)

Foto 3: Sazeničky v Tumutumu, Keňa, Green Belt Movement. Foto Dagmar Milerová Prášková

32 Green Belt Movement. Dostupné na: http://www. greenbeltmovement.org/what-we-do/advocacy (21. 11. 2012)


11

Keňa navíc nemá ani do budoucna příliš dobré vyhlídky co se týče bohatství přírodních zdrojů. Předpokládá se, že dostupnost vody bude v budoucnosti velmi omezená. Například na Mt. Kenya, nejvyšším vrcholu země, za posledních sto let roztálo 11 z 18 ledovců, což snížilo vodní úroveň i některých řek.33 Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) také označil východní část Afriky za jeden z nejohroženějších regionů v důsledku působení klimatické změny a předpověděl, že do roku 2020 by zde mohla klesnout potravinová produkce až o 50 %.34

lawi, Zambie a Tanzanie. Největšími dovozci pšenice do Keni jsou Rusko, Pákistán a Brazílie a většina importované rýže pak pochází z Pákistánu, Indie a Vietnamu.37 Jídelníček Keňanů dále tvoří fazole, brambory, sladké brambory (batáty) nebo tradiční plodiny jako maniok, proso, čirok, maranta či yam, ty jsou ale pěstované jen v menší míře.

Plodiny pro vývoz (cash crops) Dovoz potravin v roce 2010 (t)

II. KEŇSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ PRODUKCE

900 000 800 000

Potravinová bezpečnost každé země je samozřejmě úzce spojena s produkcí potravin. Produkce potravin, ať už základních, nebo plodin určených pro vývoz, je zase přímo spojena se stavem zemědělství, přírodními podmínkami nebo schopnostmi přizpůsobit se nepříznivým podmínkám. V následující části představíme zemědělskou produkci v Keni a hlavní problémy, se kterými se keňští producenti potýkají.

700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000

Základní plodiny35

100 000 0

V Keni je až pro 90 % populace hlavní konzumovanou plodinou kukuřice, která zároveň tvoří také hlavní složku krmiva pro domácí zvířata. Mezi další základní potraviny patří pšenice a rýže, ale v produkci ani jedné z těchto plodin není Keňa soběstačná, proto je dováží z regionálních i mezinárodních trhů. Navíc produkce pšenice a rýže klesá (v případě pšenice pokryje domácí produkce 40 % spotřeby, u rýže je to pouze 20 %).36 Kukuřici dováží Keňa z Ma-

33 Francis Karin, Alex Wambua Mwaniki, Irrigation Agriculture in Kenya, HBS 2011. 34 IPCC, Synthesis report, 2007. 35 Více v publikaci Problematika cen potravin v Keni, vydané v rámci projektu EcoFair Trade Dialogue (Booker Owour, 2012). 36 Tegemeo Institute, Trade and Agricultural Competitiveness: Wheat and Rice in Kenya, 2011.

12


Pšenice Palmový olej

Rýže

Kukuřice Rafinovaný Fazole cukr Zdroj: FAOSTAT (2012)

Vedle základních plodin produkuje Keňa také exotické ovoce a zeleninu. Pěstují se zde banány, mango, papája, ananas, citrusové plody, melouny, avokádo, rajčata, zelí, mrkev, brokolice a různé druhy ořechů (kešu, arašídy a makadamové oříšky). Mezi hlavní cílové exportní trhy Keni patří Velká Británie, Francie, Nizozemsko a Španělsko, kam nejčastěji putují francouzské fazole, hrách, maracuja, avokádo, mango, artyčok, chřest nebo baby karotka. Ještě v roce 2004 byl podíl drobných farmářů na produkci ovoce a zeleniny pro vývoz 60 %. Poté však Keňa implementovala vyšší standardy pro vyvážené produkty

37 Trade Map. Dostupné na: www.trademap.org (10.12.2012)

Hodnota exportu ovoce, zeleniny a květin, 2001-2010 90000 80000

Hodnota v milionech keňských šilinků

70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 2001 Květiny

2002 Zelenina

2003

2004

2005 Rok

Ovoce a ořechy

(požadované především s příchodem britských supermarketových řetězců), a tak se drobní pěstitelé dnes na vývozu podílejí už jen z 30 %.38 Produkci ovoce, zeleniny, ořechů a řezaných květin považuje keňské ministerstvo za „klíčový úspěch Keni“, který přispívá k zabezpečování potravinové bezpečnosti a přináší hlavní zdroj zahraničních příjmů. V tomto sektoru, který je anglicky nazýván jednotně „horticulture“, tvoří zelenina 44,6 % produkce, ovoce 29,6 %, květiny 20,3 % a zbytek ořechy a léčivé rostliny. Mezi hlavní květiny, které se v Keni pěstují, pak patří růže, karafiáty či lilie.39 Největší podíl produkce květin geograficky směřuje do Evropy, především do Nizozemska, Velké Británie a Německa.40

2006

Celkem

2007

2008

2009

2010

Zdroj: Keňské ministerstvo zemědělství, Národní politika 2012

Keňa je ale také mocností v oblasti produkce čaje. Podle statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství FAO byla v roce 2010 třetím největším producentem po Číně a Indii, ve vývozu čaje zaujímala dokonce druhé místo za Srí Lankou a teprve po ní následovala Čína. 41 Největšími importéry keňského čaje jsou Pákistán, Egypt a Velká Británie, z dalších evropských zemí pak Německo, Belgie, Švédsko a Finsko. Vzhledem k tomu, že ke zpracování a balení čaje dochází až v importérských zemích, běžný evropský spotřebitel krabičku keňského čaje koupí pod značkou „English tea“. Keňa je také producentem kávy, v Africe třetím největším po Etiopii a Ugandě, na světě pak 18. V roce 2011 vyvezla Keňa nejvíce kávy do Švýcarska, Velké Británie, Německa, Švédska, Spojených států a Belgie. 42

38 Center on Globalization, Governance & Competitiveness, The Fruit and Vegetables Global Value Chain, 2011. 39 Kenya Ministry of Agriculture, National Horticulture Policy, 2012. 40 UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade. un.org/db/ce/ceSnapshot.aspx?cc=06&px=H3&r=40 4&y=2010&rg=2 (12. 12. 2012)

41 FAOSTAT. Dostupné na: http://faostat.fao.org/ (12. 12. 2012) 42 UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade.un.org/ (12. 12. 2012)


13

PŘÍPADOVÁ STUDIE: Pěstování květin okolo jezera Naivasha Jezero Naivasha leží 100 kilometrů severozápadně od Nairobi. Je druhým největším sladkovodním jezerem v Keni a domovem mnoha druhů ptactva (na 350 druhů celkově, včetně budníčka zlatého, snovače brýlového, zvonohlíka sírožlutého a amaranta malého), důležité populace savců (mezi jinými i hrochů) či na 150 druhů květin. Jezero bylo proto vyhlášené za významné ptačí území (International Bird Area). V horní a střední části jezera se usídlili drobní farmáři. Ve střední části na jižním svahu a v dolní části jezera se rozvíjejí zemědělské projekty velkého měřítka, turismus, pastevectví a chov hospodářských zvířat. Díky přírodnímu bohatství a vodním zásobám, rozkvetl na březích jezera průmysl pěstování květin. Z toho místa díky vnitřní (skleníkové) produkci pochází 70 % keňského exportu květin, především do Evropy. Sektor pěstování květin zaměstnává v regionu hodně lidí a poskytuje jim permanentní zaměstnání v porovnání třeba s produkcí kávy, kde jsou sběrači zaměstnáni pouze během sklizně kávy. V okolí jezera funguje Klub ochránců přírody (Lake Naivasha Nature Club), 43 který upozorňuje na negativní vlivy lokální produkce řezaných květin pro export. Lidé z této organizace upozorňují na to, že u jezera již neroste například papyrus a čas od času dochází vlivem chemického znečištění z farem k masivnímu vymírání určitých druhů zvířat (v roce 2002 byl zaznamenán velký úhyn ryb, v roce 2011 zase uhynula velká část pelikánů). Pěstování květin je dále velmi náročné na spotřebu vody a intenzivní produkce velmi vyčerpává půdu. Producenti květin tvrdí, že se situace mění a že v současnosti používají postupy mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Avšak i zastánci produkce květin, mezi které patří Dr. Mbogo 43 Lake Naivasha Nature Club. Dostupné na: http:// lakenaivashanatureclub.webs.com/aboutus.htm (30. 7. 2012)

14


Kamau, 44 chápou, že jezero je ohroženo změnami ve využívání půdy, ale i zvyšujícím se počtem populace žijící v okolí, organickým i chemickým znečištěním, nadužíváním vody, ničením lokálních ekosystémů, příliš intenzivním rybolovem nebo nelegálními rybářskými metodami, novými invazivními druhy zvířat, pytláky lovícími divokou zvěř a naplaveninami půdy zasažené erozí. Nedávají to však přímo do souvislostí s květinami. Tento příklad ilustruje, o jak komplikovaný se jedná problém. Na jedné straně stojí argument zaměstnanosti zdejší populace, která údajně vydělává průměrně třikrát až čtyřikrát tolik, i když to je diskutabilní stejně jako jejich pracovní podmínky, ať už se jedná o práci přesčas nebo zdravotní problémy spojené se zacházením s chemickými prostředky. Na straně druhé stojí vážné a často i nezvratné ekologické škody, a tak v debatách o přínosech produkce květin převažují spíše negativní argumenty.

Živočišná produkce Podle studie Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) vytváří živočišná produkce necelou polovinou zemědělského hrubého domácího produktu (43 %). Tři čtvrtiny zastává produkce mléka. Keňa je největším producentem ve východní Africe, ovšem jen zhruba třetina produkce je zaznamenána v obchodních statistikách. Po krizovém období liberalizace mléčného sektoru v devadesátých letech, kdy produkce poklesla o 70 %, dnes zažívá rozvoj. Z 80 % se na produkci mléka podílejí drobní farmáři a Keňané vyvážejí své mléko formální i neformální cestou především do Ugandy, Tanzanie a Rwandy. 45 Z masa je nejdůležitější hovězí, které z 80 % vyprodukují pastevci, ať už přímo v Keni, nebo v okolních státech. Na rozdíl od Etiopie, Súdánu či Somálska

44 Rozhovor v Naivasha 12. 6. 2012. 45 ILRI, Milk markets as ‘the great equalizer’ in East Africa? Dostupné na: http://www.ilri.org/ilrinews/ index.php/archives/tag/smallholder-dairy-project (31. 1. 2013)

není Keňa v produkci masa zcela soběstačná a podle odhadů pochází zhruba pětina masa právě z okolních zemí (obchod probíhá většinou neformálně, a tak neexistují oficiální statistiky). Kromě krav se v Keni chovají především kozy, ovce a velbloudi. 46

Agroekologické systémy

Agroekologické regiony Keňa se dělí na dva hlavní zemědělské produkční systémy. 16 % půdy je vhodných k obdělávání a zbylých 84 % tvoří aridní a semiaridní oblasti (ASAL), na kterých žije zhruba 35 % keňské populace. 47 Vzhledem k závislosti na zavlažování deštěm, který kvůli klimatické změně a častějším nepředvídatelným výkyvům počasí nepatří mezi spolehlivé zdroje, je tak produkce potravin v těchto oblastech značně komplikovaná, a proto je zde častěji jako zdroj obživy praktikováno pastevectví. Severovýchodní a pobřežní oblasti vykazují nejvyšší podíl lidí žijící v chudobě, naopak zemědělsky produktivní region Centrální provincie zaznamenává podíl nejnižší. 48

Suchý (0-450 mm) Téměř suchý (450-870 mm) Vysoké srážky (870-1983 mm) Osídlení

Zavlažování

SA3 A1

Průměrně jsou v subsaharské Africe zavlažovány 4 % zemědělské půdy, v Keni pak ještě méně, pouze 1,8 %. Přitom zavlažování půdy má podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství potenciál zvýšit výnosnost půdy až čtyřikrát. 49 Jen 17 % keňské půdy leží v zóně, kde spadne ročně více jak 1000 mm srážek a na produkci není třeba dodatečné zavlažování. Zavlažováno je tak v současnosti pouhých 125 tisíc hektarů (z celkového 1,3 milionu), z nich reprezentu-

A2 SA1 HR1

HR2 SA1

SA2 SA3

Suchá oblast 1 Suchá oblast 2

HR3

46 IGAD, The Contribution of Livestock to Kenyan Economy, 2011.

Téměř suchá oblast 1 47 World Resources Institute, Landesa, Focus on Land in Africa Brief: Kenya, 2011.

Téměř suchá oblast 2 Téměř suchá oblast 3

48 Tegemeo Institute, Pathway into and out of poverty: a study of rural household wealth dynamics in Kenya, 2010. Dostupné na: http://www.tegemeo. org/viewdocument.asp?ID=178 (31. 1. 2013)

Oblast s vysokými srážkami 1 Oblast s vysokými srážkami 2 Oblast s vysokými srážkami 3

Zdroj: USAID, Feed the future: Kenya 2011 - 2015 Multi-Year Strategy, 2011

49 Michael Glantz, René Gommes, Selvaraju Ramasamy, Coping with a changing climate: considerations for adaptation and mitigation in agriculture, FAO 2009.


15

Sezonní kalendář

Vrcholící sezona hladu

Vrcholící sezona hladu Dlouhé deště na SV

Sklizeň v hlavních regionech Z + centrální region

Krátká sklizeň

Krátké deště

říjen

listopad

prosinec

Dlouhé deště Centr. + V

Sklizeň mimo hl. reg.

Období dlouhých dešťů v západní a centrální Keni

leden

únor

březen

duben

květen

červen

červenec

Migrace zvířat za vodou a pastvou

srpen

září

říjen

Migrace zvířat za vodou a pastvou Zdroj: Fewsnet - Famine Early Warning Systems Network

jí 82 % velké farmy zaměřené na masivní produkci pro export či lokální supermarkety. Potenciál leží především ve způsobu zacházení s vodou (water harvesting) a v efektivním využívání současných vodních zdrojů. 50

Sezonní kalendář Keňa zažívá dvě období dešťů. Krátké období obvykle trvá od října do prosince, dlouhé pak zhruba od března do července. Farmáři tak mohou sklízet dvakrát do roka, pokud do tohoto vzorce nezasáhne nevyzpytatelné počasí. Kukuřice se tak sází přibližně poprvé v březnu a sklízí v srpnu či září. Podruhé se zasadí v říjnu a sklidí na přelomu ledna a února. Fazole a brambory se poprvé zasadí v březnu a sklidí v červenci, podruhé pak už v září a sklidí na přelomu roku. Výhodou tradičních plodin, jako je maranta, yam nebo maniok, je to, že jsou pod zemí „uskladněny“ tak dlouho, dokud je potřeba. 51

Posklizňové ztráty Ztráty, ke kterým dochází v období po sklizni, jsou odhadovány na 30 % veškeré produkce. Na vině je hned několik příčin. Za prvé je lepší sklízet v době sucha, vlivem klimatických změn však poslední dobou často v období sklizně prší. Za druhé farmáři nepoužívají správné techniky pro sušení sklizených plodin. Problémy například způsobuje fakt, že farmáři nechávají úrodu schnout přímo na zemi, což praktikuje na tři čtvrtiny farmářů. Ve vlhkém prostředí je ale sklizeň náchylná na přenos nejrůznějších chorob a škůdců. Mechanická sklizeň navíc může plodiny poškodit a to pak mimo jiné vede k vyššímu procentu ztrát. Vliv na správný proces sušení má také užívaný materiál, nejčastěji používané polypropylenové pytle způsobují slepování zrn. 52

50 Francis Karin, Alex Wambua Mwaniki, Irrigation Agriculture in Kenya, Henrich Boell Stiftung Kenya 2011. 51 Rozhovor v komunitě Mathira Nyeri v centrální Keni, Julius Ngahu Githaiga, 11. 6. 2012.

16


52 Johnson Urungu, Post Harvest Challenges, Nairobi Eagerton University 2010.

Foto 4: Sušení kukuřice v Keni. Foto Ingrid Mitáčková

III. ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD A DOHODA O EKONOMICKÉM PARTNERSTVÍ S EU (EPA) Jak bylo řečeno v úvodu, Keňa jako jediná východoafrická země není klasifikována jako nejméně rozvinutá země (LDC), spadá však do kategorie čistých dovozců potravin (Net-Food Importing Developing Countries, NFIDC) podle klasifikace používané Organizací OSN pro výživu a zemědělství FAO. To jen dokazuje, jak křehká je potravinová bezpečnost většiny Keňanů a jak zásadní je zemědělský obchod pro tuto zemi.

Keňská obchodní politika a obchodní vazby v Africe Keňská obchodní politika je založena na předpokladu, že větší otevřenost trhu zvýší efektivitu rozdělování zdrojů, podpoří rychlejší ekonomický růst a sníží chudobu, aniž by však brala v potaz své výchozí podmínky a potřebu přijetí určitých komplementárních opatření. Pokud má z liberalizace obchodu profitovat i chudá část obyvatelstva, je třeba zajistit, aby se právě chudí Keňané podíleli na produkci obchodovatelných komodit (to znamená, že musí

mít zajištěný přístup k půdě, vstupním zdrojům, půjčkám atd.), aby byly omezeny vnitřní překážky pro produkci a její následný prodej nebo aby drobní producenti měli informace o vývoji cen konkrétních produktů. Obecně celý vývozní sektor čelí takovým překážkám, jako jsou vysoké ceny elektřiny a její časté výpadky, špatná dopravní infrastruktura, nízká vybavenost přístavů, nedodržování kontraktů, nízká produktivita práce, nerozvinutý zpracovatelský sektor, hraniční konflikty a nedostatečná správa věcí veřejných.53 Keňa je členem Společného trhu východní a jižní Afriky (COMESA), Východoafrického společenství (EAC) a Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD). Integrace v Africe má za cíl kromě hospodářské spolupráce hlavně rozvoj kontinentu a mezi jeho hlavní nástroje patří i obchod. Ten však negativně ovlivňují některé faktory, jako například slabá organizace těchto sdružení, špatná komplementarita a konkurence jednotlivých integračních projektů či neochota implementovat ratifikované protokoly. Přestože Evropa zůstává největším exportním trhem subsaharské Afriky, vývoz v rámci vnitroafrického trhu roste. Právě vnitrokontinentální vývozy Východoafrického společenství a konkrétně i Keni již od nového tisíciletí převýšily množství vyvážených produktů na 53 ODI, KIPPRA, IDS University of Nairobi, Trade Policy and Poverty Linkages in Kenya, 2007.


17

evropský trh, kam z 90 % směřují stejně jen nezpracované produkty a plodiny. Obchod jen mezi africkými státy proto představuje značný potenciál.54

Obchodní vztahy s Evropskou unií Rámec pro obchodní a rozvojové vztahy mezi Keňou a Evropskou unií momentálně vytváří Dohoda z Cotonou, podepsaná mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří AKT (African, Caribbean and Pacific countries, ACP) v roce 2000. Jejím hlavním cílem je odstranění chudoby, udržitelný rozvoj a postupné začleňování těchto států do světového hospodářství. Před Dohodou z Cotonou se Keňa stala signatářem Dohod z Lomé (I-IV, regulující vzájemné vztahy v letech 1975-2000), díky čemuž získala nereciproční preferenční vstup na trh Evropského hospodářského společenství a později Evropské unie. 55 Nereciproční preferenční přístup zemí AKT na trh EU však napadla Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO) kvůli nesouladu s jejími obchodními pravidly. Rámec nového obchodního režimu proto vtělila Evropská komise, jako hlavní vyjednavač, do tzv. Dohod o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreements, EPAs). Mezi základní cíle dohod patří podpora trvalého růstu, zvyšování produkčních kapacit, posilování strukturální transformace a diverzifikace ekonomik zemí AKT a podpora regionální integrace. Dohody mají i nadále zabezpečovat signatářským zemím preferenční přístup na trhy EU, ale zároveň požadují otevření trhů zemí AKT pro evropské exportéry, tedy zavedení recipročního preferenčního přístupu v kontextu posilování liberalizace světového obchodu. Nejednalo by se však pouze o liberalizaci obchodu se zbožím, ale také o liberalizaci investic a služeb.56

Problematika Dohody o ekonomickém partnerství Dohody o ekonomickém partnerství vyvolávaly od počátku vlnu pochybností nejen ze strany rozvojových zemí, ale i mezi evropskými aktéry (asociacemi, výzkumnými centry, neziskovými organizacemi a dokonce i některými europoslanci). Odstranění asymetrie v obchodu s sebou totiž může přinést vážné důsledky, na které méně rozvinuté a špatně vybavené země neumějí reagovat. Zásadní problémy představuje snížení státních příjmů kvůli odstraňování celních tarifů (až u 80 % komodit), zvýšení levných dovozů, vytlačení domácích producentů a ohrožení lokální potravinové bezpečnosti.57

55 EC, Economic partnerships. Dostupné na: http:// ec.europa.eu/trade/wider-agenda/development/ economic-partnerships/ (3. 1. 2013)

Není pochybností nad tím, že země AKT nemohou konkurovat vyspělým evropským zemím co do velikosti ekonomik, přístupu k technologiím a mnohaletému procesu vývoje. Evropská unie přijala striktní pravidla o původu produktů (rules of origin) nebo fytosanitární opatření, které požadují vyšší standardy než stanovené Světovou obchodní organizací. Naplnit tyto standardy však bývá pro chudé producenty v méně rozvinutých zemích hlavní problém.

56 Tradecraft, Economic Partnership Agreements – still pushing the wrong deal for Africa?, 2012.

57 Courier ACP-EU, Economic Partnership Agreements – hopes, fears and challenges, n. 195, 2002.

54 South Centre, Sub-Saharan Africa´s Export Trends and the EPAs, 2010.

18

Vyjednávání o Dohodách o ekonomickém partnerství začala v roce 2002 a měla být uzavřena na konci roku 2007 (do tohoto termínu udělila WTO Unii výjimku pro preferenční režim zemí AKT), což se však neuskutečnilo ani s jednou zemí. Evropská komise začala vyjednávat s jednotlivými zeměmi v rámci regionálních bloků, původně se šesti, momentálně se sedmi (pěti africkými, karibským a tichomořským). Keňa spadala do bloku jižní a východní Afriky, který byl následně v roce 2007 rozdělen a v současnosti jsou EPAs vyjednávány se zeměmi Východoafrického společenství EAC společně s Burundi, Rwandou, Tanzanii a Ugandou. Evropská komise, pod rostoucím tlakem a mnohaletém překročení plánovaného termínu uzavření EPAs, teď hrozí, že státy, které dohodu nepodepíší, ztratí dosavadní výhody a spadnou od roku 2014 do méně výhodného režimu v rámci Všeobecného systému preferencí (Generalised System of Preferences, GSP).


Mezi další výtky patří také argument, že dohoda není uzavírána mezi rovnocennými partnery, protože rozvojovým zemím chybí právní expertízy či peníze pro analýzu potenciálních dopadů a způsob vyjednávání jim nedává ani velký manévrovací prostor. Některé analýzy také poukazovaly na hrozbu, že dohody o ekonomickém partnerství rozdělí země skupiny AKT mezi sebou nejen již kvůli existujícím ekonomickým rozdílům, ale i kvůli různým obchodním režimům, které by měly být nastoleny. Rozdíly v ekonomické výkonnosti jsou viditelné rovněž mezi zeměmi v rámci jedné vyjednávací skupiny. Přestože je EAC relativně heterogenní a její členové podobně exportně zaměřeni, Tanzanie například není členem Společného trhu východní a jižní Afriky COMESA, ale Jihoafrické celní unie SACU. Mimo to, africké státy mají zásadně odlišnou představu o regionální integraci, než jakou prosazuje EU. Africký přístup v sobě zahrnuje spolupráci v oblastech produkce potravin, rozvoji infrastruktury, harmonizaci obchodu nebo posilování bezpečnosti v dané oblasti, což kontrastuje s evropským důrazem na liberalizaci obchodu jen jako takového. Největší roli hraje fakt, jestli jsou africké země klasifikovány jako nejméně rozvinuté (LDC), či nikoliv. Pokud spadají do skupiny zemí LDC, mají zajištěn preferenční režim (žádná cla a kvóty) na trh EU v rámci programu Vše kromě zbraní (Everything but Arms, EBA) bez ohledu na to, jaký obchodní režim bude platit po roce 2007 (podle původního plánu), respektive od roku 2014 (vzhledem k neukončenému procesu vyjednávání). Pokud by tyto země odmítly podepsat novou podobu spolupráce s EU v podobě EPA a zbývající země by své trhy otevřely, mohlo by dojít k narušení africké integrace uvnitř jednotlivých bloků. Proto kritici často hovoří o tom, že dohody o ekonomickém partnerství rozdělují státy na vítěze a poražené.58 Ve skutečnosti ale mezi zeměmi klasifikovanými jako LDC a ostatními (non-LDC) nemusí být příliš velký rozdíl. Keňa například v roce 1991 splňovala kritéria pro zařazení do skupiny LDC, ale byla vyhodnocena Výborem OSN pro rozvojové plánování jako „hraniční případ“ a na rozdíl od Madagaskaru nedoporučena pro zařazení do této skupiny. Pokud 58 ODI, Economic Partnership Agreements (EPAs): Where We Are, 2006.

by se ale tak stalo, s největší pravděpodobností by tam dodnes setrvávala, protože by nesplnila kritéria pro přehodnocení. To si uvědomuje z vyspělých států třeba Norsko, a proto poskytuje Keni spolu s dalšími nízkopříjmovými zeměmi (neklasifikovanými jako LDC) preferenční režim bez cel a kvót.59 Většina subsaharských států navíc produkuje jen malý počet komodit, primárně nezpracovaných zemědělských produktů nebo nerostných surovin, a proto existuje obecný konsenzus, že cestu k udržitelnému rozvoji představuje strukturální transformace afrických ekonomik. Industrializace a zpracovatelský průmysl s sebou totiž přináší pružnější poptávku, menší volatilitu cen, potenciál pro vyšší růst mezd a tím i větší domácí spotřebu nebo větší vnitřní propojenost jednotlivých ekonomik. Proto afričtí akademici a nejrůznější organizace, včetně Konference OSN o obchodu a rozvoji UNCTAD, argumentují, že odstranění závislosti na zemědělství a diverzifikace výroby nabízí nejlepší naději na rozvoj kontinentu. 60 Dohody o ekonomických partnerstvích však podle kritiků neobsahují dostatečnou podporu pro diverzifikaci jednotlivých ekonomik, přestože to deklarují za jeden z hlavních cílů. Nelze ani opomenout rozvojový aspekt spolupráce Evropské unie s méně rozvinutými zeměmi. Pouhý obchod k rozvoji nestačí. Jak dokazují některé studie, vyšší úroveň obchodní integrace zemí AKT s sebou nepřináší vyšší ekonomický výkon. Aby byly dohody EPA v rozvojovém zájmu, nestačí pouze zvyšovat objem obchodu a podporovat ekonomický růst. Je třeba věnovat pozornost také distribuci přínosů a zamezit tomu, aby z obchodu profitovala pouze určitá skupina lidí. 61 V této souvislosti se proto často uvádí koncept koherence politik pro rozvoj. Smlouva o fungování EU (Lisabonská smlouva) v článku 208 uvádí, že „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“. Cíle a naplňování jakékoliv unijní politiky, včetně obchodní nebo zemědělské, 59 South Centre, Analysis of options for EAC member states in the EPA negotiations, 2012. 60 EcoNewsAfrica, SEATINI, Tradecraft, Economic Partnership Agreements: Building or shattering African regional integration, 2007. 61 ODI, The „Development Dimension“: Matching Problems and Solutions, 2006.


19

proto nesmějí kontrastovat s hlavním rozvojovým cílem EU, kterým je „snížení a výhledově i vymýcení chudoby“.62 Konečně jakékoliv obchodní vztahy nesmějí zasahovat do lidských práv. Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Olivier de Schutter dlouhodobě poukazuje na to, že pokud má obchod pomáhat rozvoji a naplňovat právo na potraviny, musí uznat specifičnost zemědělských komodit a zacházet s nimi citlivěji než s běžným obchodním zbožím. 63 Méně rozvinutým zemím by měla být ponechána možnost ochrany před producenty z průmyslových zemí nejen kvůli nemožnosti jim konkurovat, ale také kvůli zásadní roli, kterou zemědělství hraje v odstraňování hladu a chudoby (80 % hladovějících totiž tvoří drobní farmáři, pastevci, rybáři a ostatní lidé spojení s produkcí potravin obecně). Z mezinárodních lidskoprávních úmluv navíc vyplývá, že státy mají povinnost respektovat, chránit a naplňovat lidská práva i za hranicemi svých států (tzv. extrateritoriální závazky států, ETOs), a tak ohrožování práva na potraviny v rozvojových zemích vlivem obchodní politiky by mělo být vnímáno jako porušování mezinárodního práva. 64

Dopady EPA na Keňu Keňa zakotvila právo na potraviny přímo do Ústavy z roku 2010. Ta říká, že „každý člověk má právo být prostý hladu a mít dostatek potravin přijatelné kvality“. 65 Keňská komise pro lidská práva (Kenya Human Rights Commission, KHRC) však poukazuje na to, že by dohody o ekonomickém partnerství narušovaly mnoho dalších práv, kromě práva na potraviny. Mezi ta by patřilo právo na rozvoj, které „rovněž předpokládá plnou realizaci práva národů na sebeurčení (…) a uplatňování jejich nezadatelného práva

na plnou suverenitu nad veškerým jejich bohatstvím a zdroji.“ 66 Dále pak právo na účast ve veřejných záležitostech a právo na informace, které bylo porušeno ze strany keňského Ministerstva obchodu a průmyslového rozvoje, když vykázala keňské organizace občanské společnosti z vyjednávání o dohodách. Levné dotované dovozy, které nutí drobné farmáře opouštět živnost, zase porušují právo na práci, přitom všechna tato práva jsou obsažena ve Všeobecné deklaraci lidských práv (1948), Mezinárodním protokolu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966) nebo Africké chartě o lidských právech (1981). 67 S Keňou, tedy zemí neklasifikovanou jako LDC, by bez ratifikace EPA bylo ze strany EU zacházeno jako s běžnou rozvojovou zemí a měla by tak stejný režim pro export zboží do EU jako zemědělsky vyspělejší Brazílie, Indie nebo Jižní Afrika. Pro dosavadní keňský vývoz by to znamenalo nárůst celních tarifů o několik procent. V případě řezaných květin o více než 17,5 %, o 9,5 % u fazolí, 15, 7 % u ananasu a u některých ryb dokonce až o 20, 5 %. U čaje a kávy by zůstávalo dále nulové clo, což jen dokazuje, jak strategický je keňský import těchto komodit pro evropské státy. 68 Pokud by Keňa EPA podepsala, čelila by zvýšené konkurenci produktů dovezených z EU, hlavně co se týče pšenice, kukuřice, mléčných produktů a masa, jejichž produkci v Keni (ale i v regionu Východoafrického společenství EAC) omezují vysoké produkční ceny, nízká produktivita, omezené vzdělání farmářů nebo nerozvinutý zpracovatelský průmysl. Pokud by došlo ke scénáři, kdy by dohodu podepsala z východoafrických států pouze Keňa, hrozil by pokles obchodu v rámci EAC, nárůst přeshraničního pašování zboží, oslabení integračního uskupení a vznik politických problémů v rámci EAC. Bezcelní dovoz z EU do Keni by totiž mohl být odtud re-exportován do ostatních zemí EAC, a tak by přímo snižoval příjmy ostatníchčlenů této celní unie.

62 Smlouva o fungování Evropské unie, 2008. 63 Olivier de Schutter, Mission to the World Trade Organization, 2009. 66 Deklarace OSN o právu na rozvoj, čl. 1 (2), 1986. 64 Více o obchodní politice EU vůči rozvojovým zemím v publikaci Lidská práva v obchodní politice, vydané v rámci projektu EcoFair Trade Dialogue (Armin Paasch, 2012). 65 The Constitution of Kenya, čl. 43 (c), 2010.

20


67 Kenya Human Rights Commission, Trading our lives with Europe, 2010. 68 South Centre, Analysis of options for EAC member states in the EPA negotiations, 2012.

Foto 5: Setkání farmářů a zástupců NNO v Eldoretu (Keňa) na téma EPAs. Foto Blanka Křivánková

Proti Dohodě o ekonomickém partnerství se staví v zásadě všichni drobní farmáři v Keni. Hellen Yego, keňská producentka mléka a kukuřice, poukazuje na to, že již v minulosti se Keňané potýkali s levnými dovozy potravin z Evropské unie (možným díky dotacím pro evropské farmáře), například sušeného mléka. Bylo tak mnohem levnější dovezené sušené mléko smíchat s vodou a prodávat jako běžné mléko, což na jedné straně likvidovalo domácí produkci a na straně druhé nepokrývalo ani

kvalitu a nutriční hodnotu čerstvého mléka. Pod nátlakem producentů proto vláda zvýšila dovozní tarify, tento nástroj by však v případě podepsání EPA ztratila. Podle Hellen Yego jde také o strukturu obchodu, Keňa vyváží hlavně nezpracované produkty, které se vrátí na keňský trh jako zpracované výrobky s přidanou hodnotou. Například koupit si instantní kávu je pro běžného Keňana příliš drahé, přitom země patří mezi kávové giganty. 69

69 Rozhovor s Hellen Yego proběhl v Berlíně, 18. 1. 2013. Jak EPA ovlivňuje potravinovou bezpečnost chudých Keňanů?

21

IV. ZÁVĚR

22

Potravinová bezpečnost patří v Keni mezi hlavní problémy. Vliv na její naplňování má mnoho faktorů, počínaje chudobou, vysokou volatilitou cen potravin, špatnou infrastrukturou, podfinancovaným zemědělským sektorem, křehkou politickou stabilitou, měnícími se klimatickými podmínkami a ubývajícími přírodními zdroji, které jsou potřeba pro produkci potravin. Na potravinové bezpečnosti se podepisuje také struktura zemědělské produkce a orientace na pěstování plodin pro vývoz jako je káva a čaj, kde se Keňa soustředila na svoji komparativní výhodu v rámci mezinárodního obchodu. Jelikož však vyváží nezpracované zemědělské komodity bez další přidané hodnoty, z takového obchodu příliš neprofituje, respektive minimálně z něho profitují právě nejvíce ohrožení drobní producenti.

rencí GSP, stane se vývoz pro Keňany kvůli vyšším clům ještě méně výhodný.

Co se týče obchodních vztahů s Evropskou unií a vyjednávání o Dohodě o ekonomickém partnerství EPA, negativní dopady na drobné producenty potravin, kteří tvoří většinu lidí žijících pod hranicí chudoby, bude mít jak její případný podpis, tak případné odmítnutí. Pokud Keňa EPA podepíše a otevře svůj trh evropským exportérům, hrozí, že bude „zaplavena“ levnými dotovanými dovozy a navíc ztratí výnosy z dovozních cel, které obvykle tvoří podstatnou část rozpočtu méně rozvinutých zemí. V případě, že EPA nepodepíše a EU vyplní hrozbu, že Keňa jako stát neklasifikovaný do skupiny nejméně rozvinutých zemí LDC spadne do běžného obchodního režimu v rámci Všeobecného systému prefe-

Své chování musí přehodnotit také Evropská unie a ostatní globální aktéři. Škodlivost dohod o ekonomickém partnerství uznává i stále více evropských politiků a rok 2013 představuje hlavní výzvu, jakým směrem se budou obchodní vztahy mezi EU a méně rozvinutými zeměmi ubírat. EU nesmí zapomínat na svůj původní cíl spolupráce a rozvoje svých bývalých kolonií. Unie musí realizovat své vnitřní a vnější politiky (hlavně obchodní, zemědělskou a energetickou) tak, aby byly koherentní se stanovenými rozvojovými cíli. EU by také měla posilovat odpovědnost evropských soukromých aktérů a prosazovat přijetí mezinárodních závazných pravidel o zodpovědných investicích do zemědělství.


V první řadě však musí jít o naplňování lidských práv a především práva na potraviny. Keňa by měla nasměrovat více zdrojů do zemědělství a efektivně je využívat, posilovat postavení drobných producentů potravin (a to nejen farmářů, ale i pastevců), podporovat místní venkovská zemědělská sdružení, zajistit stabilní politické prostředí a zavádět adaptační a zmírňující opatření ve vztahu ke klimatické změně. Zemědělství a produkce potravin v malém měřítku musejí být považovány za prioritní sektor, který musí reagovat na měnící se přírodní podmínky, ale i potřeby keňské populace.

REFERENCE Adan, M., Pkalya, R., Close to Progress, Practical Action 2005.

FAOSTAT. Dostupné na: http://faostat.fao.org/ (12. 12. 2012)

Babaud, S., Ndung´u, J., Early Warning and Conflict Prevention by the EU: Learning lessons from the 2008 post-election violence in Kenya, Initiative for Peacebuilding, 2012.

Food and Agriculture Organization, Integrated Food Security Phase Classification (IPC). Dostupné na: www.fao.org/docrep/010/i0275e/i0275e.pdf (27. 7. 2012)

BBC, Odinga sworn in as Kenya premier, 17. 4. 2008. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/7351842.stm (22. 11. 2012)

Food Security Portal. Dostupné na: http:// www.foodsecurityportal.org/kenya/resources (26. 11. 2012)

Center on Globalization, Governance & Competitiveness, The Fruit and Vegetables Global Value Chain, 2011.

Friends of the Earth Europe, Africa up for grabs, The scale and impact of land grabbing for agrofuels, 2010.

Comprehensive Africa Agriculture Development Programme CAADP. Dostupné na: http://www.nepadkenya.org/caadp.html (2. 12. 2012)

Glantz, M., Gommes, R., Ramasamy, S., Coping with a changing climate: considerations for adaptation and mitigation in agriculture, FAO 2009.

Constitution of Kenya, čl. 43 (c), 2010.

Green Belt Movement. Dostupné na: http://www. greenbeltmovement.org/what-we-do/advocacy (21. 11. 2012)

Courier ACP-EU, Economic Partnership Agreements - hopes, fears and challenges, n. 195, 2002. De Schutter, O., Large-scale land acquisitions and leases: A set of core principles and measures to address the human rights challenge, 2009. De Schutter, O., Mission to the World Trade Organization, 2009. EcoNewsAfrica, Southern and Eastern African Trade Information and Negotiations Institute SEATINI, Tradecraft, Economic Partnership Agreements: Building or shattering African regional integration, 2007. European Commission, Economic partnerships. Dostupné na: http://ec.europa.eu/trade/wideragenda/development/economic-partnerships/ (3. 1. 2013) Evropská unie, Smlouva o fungování Evropské unie 2008. Famine Early Warning System Network. Dostupné na: http://v4.fews.net/pages/country. aspx?gb=ke&l=en (30. 7. 2012)

Guardian, Post-election violence escalates in Kenya, 2. 1. 2008. Dostupné na: http://www.guardian. co.uk/world/gallery/2008/jan/02/kenya#/?picture= 331929246&index=9 (22. 11. 2012) Inter-Governmental Authority on Development IGAD, The Contribution of Livestock to Kenyan Economy, 2011. International Fund for Agriculture Development, Enabling poor rural people to overcome poverty in Kenya, 2011. Dostupné na: http://www.ifad.org/ operations/projects/regions/pf/factsheets/kenya.pdf (22. 11. 2012) International Criminal Court, Summary of decision of two Kenya cases. Dostupné na: http://www. icc-cpi.int/NR/exeres/BA2041D8-3F30-4531-8850431B5B2F4416.htm (22. 11. 2012) International Food Policy Research Institute IFPRI, Global Hunger Index 2011. Dostupné na: http:// www.ifpri.org/sites/default/files/publications/ghi2011factskenya.pdf (30. 7. 2012)


23

International Food Policy Research Institute, Global Hunger Index 2012. Dostupné na: http://www.ifpri.org/ sites/default/files/publications/ghi12.pdf (30. 7. 2012)

Overseas Development Institute, The „Development Dimension“: Matching Problems and Solutions, 2006.

International Food Policy Research Institute, Global Food Policy Report 2011.

Owuor, B., Problematika cen potravin v Keni, EcoFair Trade Dialogue, 2012.

International Food Policy Research Institute, Rural Investments to Accelerate Growth and Poverty Reduction in Kenya, 2007. Dostupné na: http:// www.ifpri.org/sites/default/files/publications/ifpridp00723.pdf (7. 12. 2012)

Paasch, A., Lidská práva v obchodní politice, EcoFair Trade Dialogue, 2012.

International Food Policy Research Institute. Dostupné na: http://www.foodsecurityportal.org/ kenya/food-security-report-prepared-kenya-agricultural-research-institute (27. 7. 2012)

South Centre, Sub-Saharan Africa´s Export Trends and the EPAs, 2010.

International Livestock Research Institute ILRI, Milk markets as ‘the great equalizer’ in East Africa? Dostupné na: http://www.ilri.org/ilrinews/index.php/ archives/tag/smallholder-dairy-project (31. 1. 2013) Intergovernmental Panel on Climate Change IPCC, Synthesis report, 2007. Karin, F., Wambua Mwaniki, A., Irrigation Agriculture in Kenya, Heinrich Boell Stiftung Kenya 2011. KenInvest. Dostupné na: http://investmentkenya. com/opportunities/agriculture (7. 12. 2012) Kenya Human Rights Commission, Trading our lives with Europe, 2010. Kenya Ministry of Agriculture, National Horticulture Policy, 2012. Makutsa, P., Land Grab in Kenya, Implication for Small-holder Farmers, EAFF 2010. Organizace spojených národů, Deklarace OSN o právu na rozvoj, čl. 1 (2), 1986. Overseas Development Institute, Economic Partnership Agreements (EPAs): Where We Are, 2006. Overseas Development Institute, Kenya Institute for Public Policy Research and Analysis, Institute for Development Studies – University of Nairobi, Trade Policy and Poverty Linkages in Kenya, 2007.

24


South Centre, Analysis of options for EAC member states in the EPA negotiations, 2012.

Tegemeo Institute, Pathway into and out of poverty: a study of rural household wealth dynamics in Kenya, 2010. Dostupné na: http://www.tegemeo. org/viewdocument.asp?ID=178 (2. 12. 2012) Tegemeo Institute, Trade and Agricultural Competitiveness: Wheat and Rice in Kenya, 2011. Trade Map. Dostupné na: www.trademap.org (10.12.2012) Tradecraft, Economic Partnership Agreements – still pushing the wrong deal for Africa?, 2012. United Nations , Kenya: UN official stresses need for peaceful and transparent elections. Dostupné na: http://www.un.org/apps/news/story. asp?NewsID=44048&Cr=kenya&Cr1= (31. 1. 2013) United Nations Development Policy and Analysis Division. Dostupné na: http://www.un.org/en/ development/desa/policy/cdp/ldc_info.shtml (27. 7. 2012) United Nations Committee on Economic, Social and Cultural Rights, General Comment No. 12 on the right to adequate food, 1999. UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade. un.org/db/ce/ceSnapshot.aspx?cc=06&px=H3&r=4 04&y=2010&rg=2 (12. 12. 2012) UNICEF, Kenya at glance. Dostupné na: http://www. unicef.org/kenya/overview_4616.html (2. 12. 2012)

Urungu, J., Post Harvest Challenges, Nairobi Eagerton University 2010. USAID, Feed the future: Kenya 2011 – 2015 MultiYear Strategy, 2011. World Food Summit, Rome Declaration on World Food Security, 1996. Dostupné na: http://www. fao.org/docrep/003/w3613e/w3613e00.HTM (27. 7. 2012) World Resources Institute, Landesa, Focus on Land in Africa Brief: Kenya, 2011.

Rozhovory Hellen Yego, Berlín 18. 1. 2013. Julius Ngahu Githaiga, komunita Mathira Nyeri, centrální Keňa 11. 6. 2012. Lake Naivasha Nature Club, Naivasha 12. 6. 2012. Whycliffe Songwa, Senior Liaison Officer UNHCR, Nairobi 14. 6. 2012.


25

Potravinová bezpečnost a zemědělský obchod v Keni Jak Dohoda o ekonomickém partnerství s EU (EPA) ovlivňuje potravinovou bezpečnost chudých Keňanů? Vydal:

Glopolis, Praha 2013 Vydání první

Autorka:

Dagmar Milerová Prášková

Svými komentáři přispěla:

Ingrid Mitáčková Hellen Yego

Grafický design:

Creative heroes (www.creativeheroes.cz)

Tisk:

Agentura David Centrum

Adresa vydavatele:

Glopolis Soukenická 23 110 00 Praha 1 Tel./fax: +420 272 661 132 www.glopolis.org

Copyright (c)

Glopolis 2013

Glopolis je nezávislé analytické centrum (think-tank) se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Pro více informací navštivte naše webové stránky www.glopolis.org.

Publikace vyšla s finanční podporou Evropské unie v rámci projektu EcoFair Trade Dialogue. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů a nezakládá odpovědnost z jejich strany.

ISBN 978-80-87753-08-8

28


POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST A ZEMĚDĚLSKÝ OBCHOD V KENI

Recommend Documents