Porozumění procesu rozšíření

Evropská komise

Porozumění procesu rozšíření Politika rozšíření Evropské unie

Předmluva

obchodních příležitostí a uvedením rychle rostoucích ekonomik na jednotný trh posílilo evropskou ekonomiku. Evropská unie je nyní největší hospodářskou oblastí světa. Širší vnitřní trh a nové hospodářské možnosti přispěly ke zvýšení prosperity a konkurenceschopnosti Evropy. Demokraticky zvolené vlády členských států EU zastoupené v Evropské radě se dohodly, že další rozšíření se bude týkat zemí, které již o členství v EU usilují – Chorvatska, bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé hory, Srbska včetně Kosova (podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244) a Turecka. Členy se stanou pouze tehdy, jestliže splní nezbytné požadavky. Postupný a pečlivě řízený proces rozšíření vytváří příznivou situaci pro všechny dotčené země.

Olli Rehn člen Evropské komise odpovědný za rozšíření

V

posledních padesáti letech Evropská unie pokračovala v procesu integrace a přijala další nové členy. Oba procesy probíhaly většinou souběžně. Dnešní Evropská unie s 27 členskými státy a téměř 500 miliony obyvatel je v důsledku toho mnohem bezpečnější, lépe prosperuje a má větší moc a vliv než tehdejší Evropské hospodářské společenství, jež vzniklo před 50 lety, mělo 6 členů a zahrnovalo necelých 200 milionů obyvatel.

Účelem této brožury je jasně a srozumitelně vysvětlit, v čem politika rozšíření spočívá a jak je uváděna do praxe. Měla by čtenářům poskytnout přehled o tom, jak se Evropská unie od svého vzniku změnila, kde se nachází dnes po svém zatím nejdůležitějším rozšíření v  letech 2004–2007 a jaká je perspektiva přijímání nových členů v budoucnosti. Kromě toho by tato publikace měla odpovědět na často kladené otázky typu „Kdo rozhoduje?“ a „Jak se kandidátská země stane členem EU?“.

Rostoucí počet členů byl součástí rozvoje evropské integrace od samého počátku. Úvaha o  rozšíření je stará jako Evropská unie sama. S každým přijetím nových členů se mění i EU. Úvahy o tom, jakou podobu by EU mohla mít, nás nutí přemýšlet o tom, jaká je nyní a jakou chce být v budoucnu. Rozšíření o země střední a východní Evropy a země Středomoří v letech 2004–2007 znamenalo pro EU obrovský úspěch, i když se na něj často svádí všechny sociální a  ekonomické problémy v Evropě. Ve skutečnosti jeho poslední kolo znamenalo rozšíření prostoru míru, stability a demokracie na našem kontinentu a rozšířením trhů, vytvořením nových

Věřím, že tato brožura je dostatečně informativní i srozumitelná a že v ní najdete odpovědi na otázky týkající se rozšíření Evropské unie.

Olli Rehn



Obsah Od 6 k 27 členským státům ....................................................................................... 4 Kdo se může stát členem? ......................................................................................... 6 Kdo rozhoduje? ......................................................................................................... 8 Jak funguje proces rozšíření: plnění požadavků. ......................................................... 9 Pomoc kandidátům připravujícím se na členství ....................................................... 14 Budoucnost ............................................................................................................ 16

Evropská komise ani osoby jednající jménem Komise neodpovídají za použití informací uvedených v této publikaci.

Řadu dalších informací o Evropské unii lze nalézt na internetu na serveru „Europa“ (http://europa.eu/). Informace o rozšíření Evropské unie jsou k dispozici na internetové stránce Generálního ředitelství pro rozšíření (http://ec.europa.eu/enlargement/). Katalogové údaje jsou uvedeny na konci této publikace. ISBN 978-92-79-06631-3 Evropská komise, Generální ředitelství pro rozšíření, 2007 © Evropská společenství, 2007 Reprodukce je možná pouze v případě uvedení zdroje. Vytištěno v Belgii 



Od 6 k 27 členským státům

D

ne 25. března 1957 se čelní představitelé šesti zemí, které se ještě zotavovaly z válečného pustošení, sešli v Římě k oficiálnímu podpisu Smluv, z kterých posléze povstala Evropská unie. Byl to krok, který neměl obdoby a vyžadoval hodně odvahy a vizi: země, které po staletí mezi sebou bojovaly, se dohodly, že budou spolu rozhodovat o zásadních otázkách týkajících se jejich společné budoucnosti. Dohodly se také přenést část svých pravomocí na novou úroveň, kterou teď jednoduše nazýváme Evropskou unií.

EU je historickým úspěchem. Přinesla svým národům nejdelší období míru a nevídanou úroveň prosperity. Co začalo jako klub 6, je nyní domovem pro 27 zemí s téměř 500 miliony obyvatel. Integrace nových členů byla od začátku součástí plánu. Otcové zakladatelé byli o své představě hluboce Přesvědčeni, a nechali tudíž dveře otevřené pro další evropské země. Pomáhat zemím, které mají ambice stát se členy, to je odpověď EU na změny v evropské politické situaci za posledních pět desetiletí. Pomoc je poskytována cestou podpory hospodářského růstu a solidarity a upevňování demokratických sil v  zemích, které se osvobodily z diktátorských režimů.

EU však neznamená pouze blahobyt a vyšší životní úroveň. EU je společenstvím hodnot. Jsme rodina demokratických evropských zemí odhodlaných pracovat společně v zájmu míru a svobody, prosperity a sociální spravedlnosti. A tyto hodnoty bráníme. Snažíme se posilovat spolupráci mezi národy Evropy a zároveň chceme respektovat a zachovávat svou rozmanitost.

Postupné rozšiřování

Zakládající členové, 1957 Následní členové EU, 1973 až 2007 Finsko

Evropská unie přinesla všem Evropanům obrovské výhody – stabilitu, prosperitu, demokracii, lidská práva, základní svobody a právní stát. To nejsou jen abstraktní principy. Změnily kvalitu života pro miliony lidí. Výhody jednotného trhu pro spotřebitele v EU jsou zřejmé: hospodářský růst a vytváření pracovních míst, bezpečnější výrobky, nižší ceny a větší výběr v zásadních odvětvích, jako jsou mimo jiné telekomunikace, bankovnictví a letecká doprava.

Kandidátské země Potenciální kandidátské země

Švédsko

Organizace založená v roce 1957, která je dnes známá jako Evropská unie, měla původně šest členů: Belgii, Francii, Německo, Itálii, Lucembursko a Nizozemsko. V roce 1973 se staly členskými státy Dánsko, Irsko a Spojené království.

Estonsko

Lotyšsko

Řecko se připojilo v roce 1981 a Španělsko a Portugalsko následo­ valy v roce 1986. Rakousko, Finsko a Švédsko se připojily v roce 1995.

Litva

Dánsko Irsko Spojené království Polsko

Nizozemsko Německo

V roce 2004, během největšího rozší­ ření, se staly členskými státy Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

Belgie Česká republika

Lucembursko

Francie

Rakousko

Slovensko

Maďarsko Rumunsko

Slovinsko Chorvatsko Bosna a Hercegovina Černá Hora

Itálie Portugalsko

Srbsko Kosovo (podle rezoluce RB OSN 1244)

V lednu 2007 se připojily Bulharsko a Rumunsko, a zvýšily tím počet členů na 27.

Bulharsko

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

Španělsko

Candidate Countries

Turecko

Albánie Řecko

Kypr

Malta

2007





Potential Candidate C

Kdo se může stát členem?

P

1. Politická: stabilní instituce zaručující demokracii, právní stát, lidská práva a úctu k menšinám a jejich ochranu.

ožadavky pro přistoupení k EU byly v průběhu jejího vývoje vyjadřovány stále přesněji, aby byly jasné pro vlastní občany a sloužily jako vodítko pro země, které si přejí stát se členy. Článek 49 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že každá evropská země, která respektuje zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právní stát, může požádat o členství. Země se může stát členem pouze, když splňuje všechna kritéria pro přistoupení, jak byla poprvé definována na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993 a opětovně potvrzena v roce 1995. Tato kritéria jsou:

Kde se nacházíme?

2. Ekonomická: fungující tržní hospodářství a schopnost zvládnout hospodářskou soutěž a tržní síly v EU.

Turecko a Chorvatsko byly uznány EU za kandidátské země. Přístupová jed­ nání byla s  oběma zeměmi zahájena dne 3. října 2005.

3. Schopnost přijmout závazky spojené s členstvím, včetně dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie.

Bývalá jugoslávská republika Make­ donie byla uznána za kandidátskou zemi v prosinci 2005.

4. Přijetí celého souboru evropských právních před­ pisů a jejich účinné používání v příslušných správních a soudních strukturách.

V roce 2003 hlavy států a předsedo­ vé vlád EU přijali „Soluňskou agen­ du“, která opětovně potvrdila per­ spektivu příštího členství pro všechny země západního Balkánu. Proto jsou Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, včetně Kosova ve smys­ lu rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.  1244, považovány za potenciální kandidátské země.

Kromě toho musí být EU schopná integrovat nové členy, takže si ponechává právo rozhodnout, kdy bude připravená je přijmout. Některé evropské země ještě musí přeměnit svou evropskou perspektivu na členství v EU. Chorvatsko, Turecko a bývalá jugoslávská republika Makedonie jsou nyní kandidáty, s Chorvatskem a Tureckem EU již začala jednání o členství. Další země západního Balkánu – Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Srbsko (včetně Kosova podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244) – pracují také na splnění požadavků, aby pokročily v  tomto směru dál. Rychlost, jakou každá země postupuje vpřed, závisí pouze na jejím vlastním pokroku směrem k našim společným cílům.

Ustanovení čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii „Unie je založena na zásadách svobo­ dy, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, které jsou společné členským státům.“

Článek 49 Smlouvy o Evropské unii

Kandidátské země 1 Chorvatsko 2 Bývalá jugoslávská republika Makedonie 3 Turecko

„Každý evropský stát, který uznává zásady uvedené v  čl. 6 odst. 1, může požádat o členství v Unii.“

Potenciální kandidátské země 4 Albánie 5 Černá Hora 6 Bosna a Hercegovina 7 Srbsko 8 Kosovo (podle rezoluce RB OSN 1244)

1 7

6 5

8 4

2

3

2007





Kdo rozhoduje?

Proces rozšíření v praxi: plnění požadavků

N

oví členové jsou přijímáni s jednomyslným souhlasem demokraticky zvolených vlád členských států EU, které se sejdou buď v Radě ministrů, nebo Evropské radě.

Návrh smlouvy o přistoupení musí být schválený a podepsaný všemi členskými státy a příslušný kandidát se ještě před podpisem stává přistupující zemí. Návrh potom musí být ratifikován všemi členskými státy i přístupovou zemí v  souladu s jejich ústavně stanovenými postupy. Evropský parlament, jehož členové jsou přímo voleni občany EU, musí rovněž vyjádřit svůj souhlas.

Dlouho před začátkem přístupových jednání se všechny dohody mezi EU a dalším potenciálním členem – například dohody o stabilizaci a přidružení se zeměmi západního Balkánu nebo celní unie s Tureckem – uzavírají pouze po schválení členskými státy EU.

Přístupová jednání

Politika rozšíření EU zajišťuje dobře řízený proces přistoupení, aby rozšíření bylo užitečné jak pro EU, tak pro přistupující země. Kandidátské země musí prokázat, že budou schopny plně dostát své úloze jako členové. To si vyžaduje širokou podporu jejich občanů, jakož i politický a technický soulad s normami EU. V průběhu tohoto procesu, od přihlášky po přistoupení, probíhají v EU komplexní schvalovací postupy.

Za prvé je důležité zdůraznit, že termín „jednání“ může být zavádějící. Přístupová jednání se zaměřují na podmínky a termíny, kdy kandidátské země přijmou a začnou uplatňovat předpisy EU – jichž je asi 90 000 stran. A o těchto předpisech (známých rovněž pod názvem „acquis“, což ve francouzštině znamená „to, co bylo odsouhlaseno“) nelze vyjednávat. Pro kandidátské země jde v  podstatě o to domluvit se, jak a kdy přijmou a začnou uplatňovat předpisy a postupy EU. Pro EU je důležité obdržet záruky každé kandidátské země o termínu a efektivnosti při uplatňování předpisů.

Země, která si přeje vstoupit do EU, podá přihlášku ke členství Radě, kde jsou zastoupeny vlády všech členských států EU. Rada požádá Komisi o posouzení schopností žadatele splnit podmínky členství. Jestliže Komise předloží kladné stanovisko a Rada jednomyslně schválí mandát k jednání, jednání mezi kandidátskou zemí a všemi členskými státy jsou formálně zahájena.

Když země žádá o vstup do EU, vlády členských států zastoupené v Radě rozhodnou – po obdržení stanoviska Komise – zda žádost přijmou a uznají zemi jako kandidátskou. Podobně samotné členské státy rozhodnou, kdy a za jakých podmínek zahájí a ukončí přístupová jednání s kandidáty v každé oblasti politiky. A jsou to členské státy, které rozhodnou, kdy jsou přístupová jednání uspokojivě ukončena.

Jednání probíhají s každou kandidátskou zemí indi­ viduálně a tempo závisí od pokroku každé země při plnění požadavků. Kandidátské země mají proto důvod uplatňovat potřebné reformy rychle a efektivně. Některé z těchto reforem si vyžadují značné a někdy obtížné transformace politických a hospodářských struktur země. Je proto důležité, aby vlády jasně a přesvědčivě vysvětlily svým občanům důvody pro tyto reformy. Podpora občanské společnosti má v tomto procesu zásadní význam.

Na pomoc při přípravě k  budoucímu členství je pro jednotlivé země navržena předvstupní strategie. Zásadními prvky této strategie jsou dohody, které stanoví práva a povinnosti (například v případě zemí západního Balkánu dohody o stabilizaci a přidružení), jakož i zvláštní mechanizmy pro spolupráci, např. přístupová a evropská partnerství stanovující konkrétní reformní cíle, kterých mají kandidátské země dosáhnout. Dalším důležitým aspektem předvstupních strategií je finanční pomoc EU.

Přístupová jednání se konají mezi členskými státy EU a kandidátskými zeměmi. Jednání se konají na úrovni ministrů nebo zástupců, t.j. stálých zástupců členských států a velvyslanců nebo hlavních vyjednavačů kandidátských zemí. Pro usnadnění jednání jsou všechny právní předpisy rozděleny do „kapitol“, z nichž každá odpovídá jedné oblasti politiky. První krok v jednání se jmenuje „screening“ (prověrky) a jeho účelem je určit oblasti, v nichž je potřebné sjednocení právních předpisů, institucí nebo postupů v kandidátské zemi.





Jako základ pro zahájení samotného technického procesu vyjednávání Komise vypracuje „zprá­ vu o prověření“ pro každou kapitolu a každou zemi. Tyto zprávy jsou předkládány Radě. Je na Komisi, aby doporučila, zda zahájit jednání o kapitole nebo požadovala, aby byly nejdřív splněny určité podmínky (nebo „kritéria hodnocení“).

Kapitoly „acquis“ 1. Volný pohyb zboží

18. Statistika

2. Volný pohyb pracovníků

19. Sociální politika a zaměstnanost

3. Právo na usazování a svobodu poskytování služeb

21. Transevropské sítě

4. Volný pohyb kapitálu 5. Veřejné zakázky 6. Právo obchodních společností 7. Právo duševního vlastnictví 8. Politika hospodářské soutěže 9. Finanční služby 10. Informační společnost a média 11. Zemědělství 12. Bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika

20. Politika podnikání a průmyslu

Jakmile EU schválí společný postoj u každé kapitoly acquis, a jakmile kandidátská země přijme společný postoj EU, jednání o této kapitole jsou uzavřena – ale pouze prozatímně. Přístupová jednání EU fungují podle zásady, že „nic není schváleno, dokud není schváleno všechno“, takže kapitoly jsou definitivně uzavřeny až na konci celého vyjednávacího procesu.

Kandidátská země potom předloží vyjednávací postoj. Na základě návrhu Komise Rada přijme spo­ lečný postoj EU, který umožňuje zahájení jednání.

22. Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů 23. Soudnictví a základní práva 24. Spravedlnost, svoboda a bezpečnost 25. Věda a výzkum 26. Vzdělávání a kultura 27. Životní prostředí 28. Ochrana spotřebitele a ochrana zdraví 29. Celní unie 30. Vnější vztahy

13. Rybolov

31. Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika

14. Dopravní politika

32. Finanční kontrola

15. Energetika

33. Finanční a rozpočtová ustanovení

16. Daně

34. Instituce

17. Hospodářská a měnová politika

35. Ostatní otázky

10

Zpráva o prověření – Chorvatsko, kapitola 20 – Politika podnikání a průmyslu. „III. Posouzení stupně kapacit pro soulad a uplatňování. Chorvatsko dosáhlo celkově uspokoji­ vou úroveň souladu s acquis. Potřebuje dokončit svou průmyslovou strategii a zlepšit svou schopnost posuzování prů­ myslové konkurenceschopnosti a analý­ zu a utváření politik […].“

11

Předkládání zpráv a sledování Komise povinně informuje Radu a Evropský parlament o pokroku kandidátských zemí prostřednictvím výročních strategických dokumentů a zpráv o dosaženém pokroku v jednotlivých zemích. Rovněž sleduje dodržování závazků a pokrok v příslušných oblastech.

Od podpisu smlouvy o přistoupení k samotnému přistoupení

Sledování pokračuje až do přistoupení. To umožňuje poskytovat dodatečné vedení zemím přebírajícím povinnosti spojené s členstvím a také zaručuje současným členským státům, že noví členové splní podmínky přistoupení.

Jakmile je smlouva o přistoupení podepsána, kandidátská země se stává „přistupujícím státem“ a má právo na jistá prozatímní privilegia až do doby, než se stane členským státem EU. Jako přistupující stát se může vyjadřovat k předlohám návrhů EU, sdělením, doporučením nebo iniciativám a získává „status aktivního pozorovatele“ v institucích EU a agenturách, kde má právo mluvit, ale ne hlasovat. Jakmile je ratifikační proces ukončen, smlouva o přistoupení vstupuje v platnost podle plánovaného data a přistupující stát se stává členským státem.

Smlouva o přistoupení Když jsou jednání o všech kapitolách ukončena ke spokojenosti obou stran, výsledky jsou včleněny do návrhu smlouvy o přistoupení. Jestliže smlouva získá podporu Komise, Rady a Evropského parlamentu, je podepsána a ratifikována kandidátskou zemí a všemi členskými státy.

Zpráva o pokroku Turecka v roce 2006, kapitola 25, „Věda a výzkum“ „Politika výzkumu Turecka přinesla výrazné zvý­ šení rozpočtů pro rozvoj a výzkum: téměř pětkrát ve srovnání s úrovněmi roku 2002. V 15 městech byly otevřeny nové univerzity. Ke zlepšení došlo také v kapacitách Turecka pro vědu a výzkum včetně jeho stále úspěšnější účasti v FP6 [6. rám­ cový program]. Míra úspěšnosti Turecka v rámci FP6 se zlepšila a nyní představuje asi 17 %. Je to však asi 20 % pod průměrem EU. Co se týče finančních zdrojů, bylo Turecko většinou úspěš­ né při získávání malých projektů. Financování z EU však nedosahuje úrovně jejích možností. Když bereme v úvahu činnosti, které Turecko provedlo vzhledem k mobilitě vědců, vědy a spo­ lečnosti a 3 % HDP pro opatření Akčního plánu pro vědu a techniku, je Turecko už dobře integro­ vané do evropského výzkumného prostoru.

12

13

Pomoc kandidátům připravujícím se na členství Pokrok kandidátské země při přípravě vstupu do EU závisí na tom, jak dobře provádí reformy potřebné ke splnění přístupových kritérií. EU poskytuje podporu zemím v jejich přípravě pro vstup do EU.

Příprava zemí na členství může také znamenat pomoc při modernizaci jejich infrastruktury: výstavbou zařízení na likvidaci pevného odpadu nebo zdokonalováním dopravních sítí. Kandidátským zemím je umožněno účastnit se programů EU, například v oblastech zdravotnictví nebo výzkumu a můžou také obdržet granty a půjčky od mezinárodních finančních institucí. Tato zkušenost umožňuje kandidátským zemím naučit se, jak zacházet s druhem financování, na který budou mít nárok po přistoupení, a také jim pomůže blíže se seznámit s politikami a nástroji EU.

Formální vazby kandidátských zemí k EU mohou být stanoveny v různých dohodách. Například formální vazby Turecka s EU jsou zakotveny v dohodě, která byla po prvé podepsaná v roce 1963 („dohoda z Ankary“), která byla od té doby opakovaně aktualizována, a v celní unii schválené v roce 1995.

šin a rovnosti žen a mužů, podporou rozvoje občanské společnosti a regionální spolupráce a přispěním k udržitelnému rozvoji a snižování chudoby. Dalším cílem pro kandidátské země je přijetí a uplatňování všech požadavků pro členství. NPP poskytne v  období 2007–2013 celkem 11 468 milionů EUR v současných cenách, a to s přesnými přidělenými částkami, o nichž se rozhodne každý rok.

Chorvatsko

Pro země západního Balkánu byl v roce 2000 stanoven zvláštní proces, který se nazývá Proces sta­ bilizace a přidružení (SAP). SAP sleduje tři cíle, a to stabilizaci a rychlý přechod k tržnímu hospodářství, podporu regionální spolupráce a budoucí vstup do EU. Pomáhá zemím regionu při budování jejich kapacit na přijímání a uplatňování evropských norem. V rámci SAP nabízí EU zemím západního Balkánu obchodní koncese, smluvní vztahy a hospodářskou a finanční pomoc. Od roku 1991 EU poskytla asi 12 miliard EUR na podporu západního Balkánu, což představuje na jednoho obyvatele jednu z nejvyšších pomocí na světě.

modernizaci orgánů dozoru v  oblasti životního prostředí a jaderné bezpečnosti, poskytnutí více autonomie při boji s korupcí pro státní žalobce. Tyto reformy obvykle představují velké investice do know-how a finanční zdroje. EU při provádění těchto reforem nabízí široký rozsah doplňkových programů a mechanizmů pro poskytování finanční a technické pomoci. EU si je vědoma problémů, které tyto reformy mohou představovat pro občany kandidátských zemí, a proto také podporuje strategie na zvýšení porozumění přístupovému procesu ze strany veřejnosti, včetně dialogu mezi zeměmi EU a kandidátskými zeměmi na úrovni občanské společnosti: s odbory, sdruženími spotřebitelů a dalšími nevládními organizacemi.

Kandidátské země často potřebují provádět významné reformy, aby předpisy EU nebyly pouze přijaty, ale také správně uplatňovány. Mohou potřebovat založit nové orgány, jako např. nezávislý orgán pro hospodářskou soutěž nebo agenturu pro potravinové normy. Případně již stávající instituce mohou potřebovat restrukturalizaci: demilitarizaci policie,

Důležitým aspektem pomoci EU je posílení kapacity institucí, nebo-li tzv. „budování institucí“, rozvíjením struktur nebo školením personálu, který je zodpovědný za uplatňování předpisů EU v kandidátské zemi. Poradenství při uplatňování acquis je často poskytováno prostřednictvím dohod o partnerství, tzv. „twinningových“ dohod, v rámci kterých jsou vysíláni odborníci z členských států EU, nebo prostřednictvím krátkodobých pracovních seminářů.

EU vytvořila nový finanční nástroj pro financování pomoci zemím, které jsou na cestě k členství, včetně celé řady pobídek a podmínek k zajištění co nejlepšího využití financí EU. Tento jednotný „Nástroj předvstupní pomoci“ (NPP), v platnosti od 1. ledna 2007, je zjednodušením předešlého širokého okruhu podpůrných programů, jako jsou PHARE, CARDS nebo SAPARD. NPP pomůže zejména s posílením demokratických institucí a právního státu, reformováním veřejné správy, prováděním hospodářských reforem, podporou dodržování lidských práv, jakož i práv men-

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

Orientační finanční rámec nástroje předvstupní pomoci (NPP) do roku 2010 (v milionech EUR, současné ceny) 2007

2008

2009

Turecko

497,2

538,7

566,4

653,7

Chorvatsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie

138,5

146,0

151,2

154,2

58,5

70,2

81,8

92,3

Srbsko

186,7

190,9

194,8

198,7

Černá Hora

31,4

32,6

33,3

34,0

Kosovo (podle rezoluce RB OSN 1244)

68,3

64,7

66,1

67,3

Bosna a Hercegovina

62,1

74,8

89,1

106,0

Albánie

61,0

70,7

81,2

93,2

Celkem

1260,2

1383,3

1480,4

1621,7

Turecko 14

2010

15

Budoucnost

P

říští rozšíření se budou týkat zemí jihovýchodní Evropy. Je v nejlepším zájmu celé Evropy podporovat demokratickou transformaci v zemích západního Balkánu a Turecka a upevňovat stabilitu.

Aby rozšíření bylo úspěšné, je zásadní zajistit podporu občanů jak v členských státech EU, tak i v kandidátských a potenciálních kandidátských zemích. Je důležité lépe informovat o úspěších a problémech rozšíření, aby bylo dosaženo podpory veřejnosti a vytvoření společného projektu.

V prosinci 2006 Evropská rada obnovila svůj souhlas s rozšířením. EU bere vážně obavy svých občanů týkající se tempa rozšiřování. Politika rozšíření je založená na konsolidaci. To znamená, že EU dodržuje závazky vůči zemím, které jsou již součástí procesu, ale při přijímání nových závazků je opatrná. Přísná podmíněnost se uplatňuje na všechny kandidátské a potenciální kandidátské země. Možné datum jejich přístupu závisí na jejich pokroku v oblasti politických a hospodářských reforem, jakož i na dodržování právních předpisů EU. Každá země bude hodnocena na základě vlastních výsledků.

16

Historie procesu 1957

Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko podepsaly Římskou smlouvu a založily Evropské hospodářské společenství (EHS).

1963

Dohoda z Ankary podepsaná s Tureckem.

Přistoupení Bulharska a Rumunska v lednu 2007 ukončilo páté kolo rozšíření EU, které začalo v roce 2004 a zvýšilo počet členských států EU z 15 na 27. V blízké budoucnosti nás nečeká podobná velká vlna rozšíření. EU by měla nadále růst tempem, které určí její občané a pokrok kandidátských zemí při plnění požadavků.

1973

Dánsko, Irsko a Spojené království přistoupily k ES.

1981

Řecko přistoupilo k ES.

1986

Portugalsko a Španělsko přistoupily k ES.

1987

Turecko požádalo o přistoupení k ES.

Povaha Evropské unie je dynamická. Hodně bylo dosaženo v minulých letech a další vývoj je před námi. Unie je odhodlaná pokračovat v jednáních v započatém směru. V procesu integrování nových členů budeme společně pracovat pro větší prosperitu a bezpečnost a zároveň posilovat solidaritu.

1990

Integrace bývalé Německé demokratické republiky po sjednocení Německa.

1993

Evropská rada na zasedání v Kodani schválila přístupová kritéria.

1995

Přistoupily Finsko, Rakousko a Švédsko. Celní unie s Tureckem.

EU i zainteresované země budou mít užitek z transformační síly procesu, který vede k přistoupení.

1999

Evropská rada na zasedání v Helsinkách potvrdila Turecko jako kandidátskou zemi.

2000

Země západního Balkánu potvrdily na záhřebské vrcholné schůzce převzetí závazků procesu stabilizace a přidružení.

2003

Chorvatsko požádalo o přistoupení k EU. Vrcholná schůzka v Soluni znovu potvrdila závazek EU ke konečnému začlenění zemí západního Balkánu do Unie.

2004

Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko přistoupily k EU. Bývalá republika Makedonie požádala o přistoupení k EU.

2005

Otevření přístupových jednání s Chorvatskem a Tureckem. Začátek prověrek pro Chorvatsko a Turecko.

2006

Otevření a prozatímní uzavření první kapitoly jednání s Chorvatskem a Tureckem.

2007

Leden: Bulharsko a Rumunsko se staly členskými státy EU.

17

Řadu dalších informací o rozšíření naleznete na internetových stránkách Generálního ředitelství pro rozšíření Evropské komise. http://ec.europa.eu/enlargement/

NI-78-07-352-CS-C

Evropská komise – Generální ředitelství pro rozšíření Oddělení A2: Informace a komunikace Úřední adresa: Rue de la Loi 200 – B-1049 Brussels Tel.: (+32-2) 299 06 66 Fax: (+32-2) 299 17 77 Pro informace o jakémkoli prvku politiky EU volejte na linku Europe Direct odkudkoli z EU: 00800 6 7 8 9 10 11