MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Porovnání vybraných somatických faktorů u běžkyň na 400 m překážek Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Hlavoňová
Jana Kouřilová ASAK, ZSV
Brno, 2013
Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci vypracovala samostatně, pod vedením vedoucí bakalářské práce a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Fakulty sportovních studií MU a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 22. 4. 2013
Jana Kouřilová
Ráda bych poděkovala paní Mgr. Zuzaně Hlavoňové, která byla vedoucí mé bakalářské práce, pomáhala mi a dávala velmi cenné rady. Dále chci poděkovat panu PhDr. Janu Cackovi, Ph.D. za pomoc při vytváření mé bakalářské práce. Poděkovat musím i Fakultě sportovních studií, ţe mi umoţnila studium na této univerzitě a získat odborné vzdělání, které mi pomohlo při psaní této bakalářské práce a které také vyuţiji ve svém budoucím ţivotě.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1. DISCIPLÍNA 400 M PŘEKÁŽEK .................................................................. 7 1.1 Charakteristika běhu na 400 m překáţek........................................................... 7 1.2 Problematika disciplíny ................................................................................... 10 1.3 Nejlepší světové a češké překáţkářky ............................................................. 12 2. SOMATOMETRICKÉ HODNOTY ............................................................. 19 2.1 Tělesná výška .................................................................................................. 21 2.2 Tělesná hmotnost ............................................................................................. 23 2.3 BMI.................................................................................................................. 27 3. CÍLE PRÁCE................................................................................................... 30 3.1 Úkoly práce ..................................................................................................... 30 3.2 Hypotézy práce ................................................................................................ 30 4.METODIKA PRÁCE ....................................................................................... 31 4.1 Strategie výzkumu ........................................................................................... 31 4.2 Charakteristika souboru ................................................................................... 31 5. VÝSLEDKY PRÁCE ...................................................................................... 33 6. DISKUSE.......................................................................................................... 44 7. ZÁVĚR ............................................................................................................. 46 8. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................... 47 9. SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................................... 52 10. SEZNAM TABULEK ................................................................................... 53 11. SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................... 54 RESUMÉ .............................................................................................................. 55 PŘÍLOHY ............................................................................................................ 56
ÚVOD O atletice se často mluví, jako o královně sportu. Někdo s tím můţe souhlasit, jiný zase ne, ale ten kdo s atletikou přišel do kontaktu a především ten, který měl to štěstí, ţe se do ní zamiloval, s tímto výrokem bude jistě souhlasit. Lehká atletika je sport, který se skládá z velmi různorodých disciplín. Ať mluvíme o sprintech, středních, či dlouhých tratích, překáţkách, skocích, nebo vrzích, kaţdý si můţe vybrat takovou disciplínu, která mu bude šitá přímo na míru. Tím myslím především tělesné znaky, ale nesmíme opomínat i sportovní předpoklady, které hrají velmi důleţitou roli při volbě vhodné disciplíny. Stavba těla (zda je osoba vysoká, menší postavy, útlá, či svalnatá, nebo i tlustší) je to, co nám v prvním okamţiku napoví o sportovních předpokladech daného dítěte či dospělého člověka. V atletice má moţnost uspět kaţdý, nezáleţí na váze, ani výšce, jen je potřeba jedince správně zařadit do jednotlivé skupiny. Atletika není kolektivní sport, i kdyţ kolektiv zde hraje velmi významnou roli. Mám na mysli tréninkovou skupinu, která vás podporuje, dává vám sílu a pomáhá překonávat překáţky v tréninku, takţe si nepřipadáte, ţe jste v tom sám. Přesto kaţdý závodí sám za sebe, kde jediným protivníkem na dráze je čas nebo překonané centimetry. Moţná tím je atletika tak krásná a spravedlivá, protoţe v ní nejde o to, jak vás někdo ohodnotí. Např. jako v gymnastice, kde vás známkuje rozhodčí a my se poté můţeme domnívat, ţe neměl pravdu. V atletice se nedá manipulovat, nejde prohru svalit na čas, kaţdý si musí svůj neúspěch přijmout na svá bedra a říct si sám sobě upřímně: „Dnes jsem na to neměl, byli tu lepší závodníci, musím na sobě víc pracovat“. Je to sport o překonávání sama sebe, o koncentraci a obrovské dřině. Já sama jsem s atletikou začala ve čtvrté třídě základní školy. Postupně jsem to začala brát váţněji a chtěla od sebe stále lepší výsledky. Díky své štíhlé a poměrně vysoké postavě jsem se na začátku zaměřovala na skok vysoký, ale necítila jsem, ţe je to disciplína, která by mě naplňovala. Aţ na sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka, jsem dostala svou osudovou disciplínu. Bylo to právě díky mé štíhlé a vysoké postavě a poměrně dlouhým dolním končetinám. 400 m překáţek se stala mojí hlavní disciplínou a mojí velkou láskou. I kdyţ 5
nastaly chvíle, kdy tréninky byly tak těţké, ţe jsem přemýšlela o opuštění této tratě a věnování se některé lehčí, jsem ráda, ţe jsem to nikdy neudělala. Pokud se tedy mluví o lehčích, či těţších disciplínách, za sebe mohu říct, ţe 400 m překáţek je jednou z nejtěţších disciplín v atletice. A zda hrály nějakou roli ve výkonu mé tělesné dispozice? Já jsem přesvědčená, ţe velkou. Právě obtíţnost disciplíny 400 m překáţek, kde hraje důleţitou roli tělesná výška a tělesná hmotnost, mě vedla pro výběr tématu mé bakalářské práce. Budu porovnávat vybrané somatické faktory (tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI) a výkon u světových a českých elitních překáţkářek této disciplíny. V první kapitole přiblíţím čtenáři hlavní strukturu a problematiku disciplíny 400 m překáţek a dále představím nejlepší světové a české překáţkářky této tratě. Druhá kapitola je zaměřena na popis somatometrických hodnot, jako je tělesná výška, tělesná hmotnost a BMI index, které jsem si vybrala jako nástroj porovnávání v mé práci a jejichţ charakteristika je tedy pro nás významná. Ve třetí kapitole vytyčím cíle práce, určím úkoly a stanovím hypotézy, které v následujících kapitolách buď potvrdím, nebo vyvrátím. Čtvrtá kapitole je zaměřena na určení strategie práce, představení posuzovaného souboru ţen a vypracování úkolů práce. V páté kapitole se budu věnovat výsledkům práce. Budu zde porovnávat vybrané somatické faktory (tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI) a výkon na šestnácti nejlepších světových překáţkářkách, které jsou ve světových tabulkách na nejlepších místech za poslední tři roky, s deseti nejlepšími českými překáţkářkami podle národních tabulek ve stejném období. Z vypracovaných úkolů se budu snaţit potvrdit hypotézy, které jsem si zadala a to ty, ţe elitní světové běţkyně budou dosahovat vyšší tělesné výšky neţ přední české běţkyně, dále ţe světové překáţkářky budou mít niţší BMI neţli ty naše české a ţe běţkyně s vyšší výškou dosahují lepších výsledků. Diskuse jsou obsaţeny v šesté kapitole, ve kterých se dozvíte mé osobní poznatky o této práci. V závěru se budu věnovat shrnutí celé práce od diskusí, aţ k výsledkům, které v práci získám. 6
1. DISCIPLÍNA 400 M PŘEKÁŽEK Vzdálenost 400 m vyţaduje schopnost udrţet během závodu maximální rychlost v délce více jak 45 s. Je identifikující svou rychlostí, vytrvalostí a sílou. Síla je limitujícím faktorem pro výkon právě v závěru trati. (Miguel & Reis, 2004, p. 39-40)
1.1 Charakteristika běhu na 400 m překážek Historie 400 m překáţek je jednou z nejstarších atletických disciplín. Na olympijských hrách ji můţeme v muţském podání sledovat od roku 1900, kromě V. olympijských her ve Stockholmu v roce 1912. První zmínky o této disciplíně pochází z Ameriky a Anglie. Uţ od roku 1860 se objevují na soutěţích běhy na 400 m yardů s 12 překáţkami, ale oficiální závod proběhl v Americe aţ v roce 1891. První závod, kde se běţelo klasických 400 m překáţek s 10 překáţkami, jak je známe dnes, bylo na šampionátu ve Francii v roce 1893. (Bartušek, Havlík, Hurychová, Kahlig & Vyškovský, 1968, p. 150) Vývoj techniky se zlepšoval natolik, ţe z přeskakování překáţek se dostal aţ ke kročnému běhu a ke zdůraznění celkového rytmického běhu. Za nejlepší techniku se povaţovalo zvládnutí 15krokového rytmu běhu mezi překáţkami aţ do doby, kdy Američan Moore v roce 1949 jako první běţec pouţil 13krokový rytmus aţ do 5. překáţky. Od té doby se o tento 13krokový rytmus pokoušeli všichni běţci. (Kněnický & a kolektiv, 1977, p. 102 – 103) Muţský světový rekord na této trati zaběhl americký překáţkář Kevin Young, který má hodnotu 46,78 s. Tento čas zaběhl s pomocí 12 - 13krokového rytmu. (IAAF, 2002) Na této trati můţeme ţeny pozorovat krátkou dobu. Na ME se začala tato disciplína běhat aţ v roce 1978 a do programu OH se zařadila aţ v roce 1984. Ve Francii, kde se překáţkový běh zrodil, se mluvilo o dlouhém překáţkovém sprintu. Nejdříve se zkoušelo běhat 200 m překáţek, po kongresu trenérů na ME 7
v roce 1971 se rozhodlo pokusit o experiment a běhalo se 300 m a 400 m př. 15. května 1971 se konala konference v Bonnu, která rozhodla, ţe 400 m překáţek se stane mistrovskou disciplínou. (Bartušek, Havlík, Hurychová, Kahlig & Vyškovský, 1968, p. 152) Charakteristika Hladký běh: Běh je přirozený lokomoční pohyb, kde se střídá jednooporová a letová fáze. Důleţitost je kladena na hospodárnost pohybu a to tak, aby se běţec snaţil nevychylovat těţiště z přímočarého pohybu. Tím je myšleno, aby běţec neskákal a nekymácel se do stran. (Dostál, Velebil & kolektiv, 1991, p. 16) Běh se dá definovat, jako cíl, překonat co nejrychleji danou vzdálenost. Jelikoţ jde při běhu o pohyb opakovaný, mluvíme o pohybu cyklickém. (Dostál, Velebil & kolektiv, 1991, p. 12) Technika běhu: „Rychlost běhu je dána délkou a frekvencí kroku. Důležité je svalové uvolnění a využití setrvačných sil. Došlap chodidla je měkký. Je prováděn na přední část chodidla. Paže jsou v lokti ohnuty, aby představovaly krátké kyvadlo.“ (Dostál, Velebil & kolektiv, 1991, p. 16) „Větší maximální rychlost běhu může být dosaženo při co možná největší délce a frekvenci kroků. Toho lze ovšem dosáhnout pouze tehdy, jestliže se běžec odráží velkou silou, ale při malém úhlu odrazu, takže těžiště se zvedá jen nepatrně.“ Délka kroku a kroková frekvence je u kaţdého běţce jiná. Je to zapříčiněno individuálním rozvojem tělesných vlastností a zvládnutím běţecké techniky. (Kněnický & kolektiv, 1977, p. 14) Překáţkový běh: „Překážkové běhy patří k nejkrásnějším, ale současně k nejnáročnějším disciplínám. Je to především proto, že se jedná o rytmický, ale technicky složitý
8
pohyb, provedený při sprinterských rychlostech.“ (Bartušek, Havlík, Kahlig & Vyškovský, 1968, p. 79) Běh se odehrává na oválné dráze o velikosti 400 m, takţe závodníci musí zdolat celé kolo a během toho překonat překáţky. (IAAF, 1996-2013) V kaţdé dráze je 10 překáţek, které jsou rozestavěny pro ţeny ve vzdálenosti: náběh na 1. překáţku 45 m, mezi překáţkami 35 m a doběh do cíle 40 m. Výška překáţek je pro ţeny i dorostenky 76,2 cm. (Pravidla atletiky, 2010, p. 80 - 81) Pro výkon na trati 400 m překáţek je základním předpokladem zvládnutí speciální překáţkové vytrvalosti, rychlostní a silové vytrvalosti. Dále klade důraz na zvládnutí tratě v určitém rytmu, jelikoţ závodník musí zvládnout frekvenci a délku kroků mezi překáţkami, coţ je velmi náročné. (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 131) Rytmus běhu, který je způsobený přebíháním překáţek, je hlavním rozdílem od hladkého běhu 400 m. (Dostál, Velebil & kolektiv, 1991, p. 66) Zvládnutí techniky překáţek se posuzuje podle rozdílu mezi časem na 400 m bez překáţek a 400 m s překáţkami. U elitních závodníků se rozdíl pohybuje od 2,5 do 3,5 s. U středně úspěšných je to 4 – 6 s. Za nejniţší moţný rozdíl se povaţují 2 s. (Kněnický & kolektiv, 1977, p. 103) Na rozdíl od hladkých běhů se dlouhé překáţky řadí k pohybu kombinovanému. Cyklický pohyb, který probíhá v náběhu, v běhu mezi překáţkami a doběhu se střídá s acyklickým pohybem během přebíhání kaţdé z překáţek. (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 131) Racionální je takové osvojení techniky překáţkového běhu, kdy vertikální a horizontální výkyvy těţiště běţce jsou co nejmenší, přeběh překáţek co nejrychlejší a běh co nejplynulejší. Technika překáţkového běhu se má co nejvíce blíţit technice hladkého běhu. (Dostál, Velebil & kolektiv, 1991, p. 66) Pečlivé rozloţení sil na trati je stejně důleţité jako u hladkých 400 m. Prvních 200 m se má závodník soustředit jen na svůj běh, nekontrolovat soupeře a snaţit se zaběhnout mezičas o 2 – 3 s pomalejší, neţ je osobní maximum na trati 200 m. Stejně jako příliš rychle zvolené tempo v první polovině trati, tak i příliš
9
pomalé nám můţe velmi výrazně zhoršit celkový výkon. (Kněnický & kolektiv, 1977, p. 107 - 109) Rozdělení a popis techniky: 1. Náběh (úsek od startu k první překáţce) - začíná odstartováním z bloků. 2. Přeběh překáţky – se skládá z odrazu na překáţku. Prvním bodem je vyšvihnout vertikálně koleno vpřed a vzhůru s extenzí v kyčelním, kolením a hlezenním kloubu. Druhým důleţitým bodem v době odrazu je náklon trupu vpřed. Paţe jdou přirozeným střídnopaţným pohybem. V době letu nad překáţkou jde bérec švihové nohy vzhůru a vpřed k překáţce aţ do horizontály. Odrazová noha se uţ nedotýká podloţky. Při střihu jsou v aktivitě obě dolní končetiny. Kdy švihová noha míří za překáţku a dolů. Chodidlo míří k bérci. Odrazová (přetahová) noha je pokrčena v koleni a do strany, aby byla vedena těsně nad překáţkou. Dále se noha přetahuje do směru běhu. Dokrok za překáţku je poslední fází, kdy švihová noha dokračuje za překáţku a dotýká se země špičkou. Koleno přetahové nohy má vysokou polohu a proto je potřeba toho vyuţít pro další krok. Je důleţité dokrokem nezbrzdit rychlost a nevyjít z rytmu. 3. Běh mezi překáţkami – zde by mělo dojít k plynulému navázání mezi dokrokem a odrazem na další překáţku. 4. Doběh je vzdálenost mezi poslední překáţkou a cílem. (Dostál, Velebil & kolektiv, 1991, p. 66 - 68) 1.2 Problematika disciplíny Problematika překáţkového běhu, je sloţitější, neţ u hladkého běhu, jelikoţ závodník musí během trati překonat několik překáţek s co největší rychlostí. Při přeběhu překáţky dochází k vertikálnímu vychýlení těţiště, coţ je příčinou sníţení rychlosti. Ke ztrátě rychlosti dochází i při dopadu za překáţkou. Na velikosti této změny závisí výška překáţky a překáţkáře. Jelikoţ při přeběhu překáţky má vyšší závodník jiţ těţiště vysoko, nedochází uţ k takovému zvednutí, jako u malého běţce. (Kněnický & kolektiv, 1977, p. 14 - 15) 10
„Běh na 400 m př. je po stránce fyziologické velmi náročnou disciplínou. Závodník vykonává práci submaximální intenzity. Oběhový systém nestačí během výkonu krýt maximální kyslíkovou spotřebu.“ Nedostatek kyslíku, který má za následek nedostatečnou oxidaci látkové přeměny, se projevuje změnou vnitřního prostředí organismu. Rozvrţení aerobního a anaerobního reţimu je v této disciplíně v poměru 12 – 25 % ku 75 – 85 %. V dlouhém překáţkovém sprintu je tedy rozhodujícím faktorem anaerobní krytí, který se dá rozvíjet pouze tréninkem za anaerobních podmínek. Právě díky tomu je tato disciplína tak náročná, protoţe pro atleta jsou takové tréninky hodně těţké a bolestivé. Hladina laktátu dosahuje v této trati aţ na hodnoty 20 - 25 mmol/l. (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 131) Při sportovním výkonu dochází k převáţné aktivaci energetického systému ATP - LA. 400 m překáţek je krátkodobá vytrvalost, která je charakteristická pro dobu trvaní cca od 35 s do 2 min. (Millerová, Hlína, Kaplan & Korbel, 2002, p. 157) Ke kvalitní výkonnosti je potřeba mít určité schopnosti a dovednosti, které jsou popisovány takto: „Vysoká úroveň rychlosti a z té vyplívající rychlostní a speciální vytrvalost, která je zase závislá na dobré úrovni vytrvalostních schopností. Dále je důležitá kvalitní silová připravenost, z níž vyplývá silová vytrvalost a odrazová síla – složka umožňující určitou délku kroku a určující tak krokový rytmus mezi překážkami.“ (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 132) Speciální vytrvalost je nejdůleţitější z pohybových schopností, která nám umoţní zvládnout trať s udrţením určitého tempa a dodrţením počtu kroků mezi překáţkami. I kdyţ dodávají, ţe rychlost a vytrvalost je základem pro zvládnutí speciální vytrvalosti. (Varga, Glesk, Koštial, Nagy & Laczo, 1976, p. 185) Obratnostní schopnosti jsou jednou z klíčových faktorů zvládnutí techniky překáţek. Pohyblivost v hlezenním kloubu, svalová pruţnost a uvolněnost je základnou pro správné přeběhnutí překáţek. Poměr mezi frekvencí a délkou kroku je hlavním mezníkem pro rychlost v hladkých sprintech. V překáţkách je tomu trochu jinak, zde je výkonnost podmíněna hlavně krokovým rytmem. U ţen se pohybuje mezi 15 – 17 kroky. Základním a nejdůleţitějším faktorem taktické přípravy je správné určení krokového rytmu. Protoţe kdyţ závodník musí kroky 11
protahovat, nepřebíhá plynule přes překáţky, ale spíše skáče. Proto by měl běhat na vyšší počet kroků. (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 132 - 133) Někdy dochází ke změně z 15 na 17krokový rytmus v závěru trati, coţ je zapříčiněno únavou. Schopnost měnit rytmus za různých okolností je podmínkou pro zvládnutí trati. (Bartušek, Havlík, Hurychová, Kahlig & Vyškovský, 1968, p. 83) Důleţitým faktorem je u přeběhu překáţek pohyblivost a koordinace pohybu. Jedním z rozhodujících faktorů je schopnost ve správnou chvíli provést odraz, aby nedošlo ke ztrátě rychlosti. (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 131) Nejčastější chyby při technice překáţkového běhu: 1. Překáţkář skáče vysoko nad překáţkou. 2. Odráţí se příliš blízko – špatná práce švihové nohy (stranou, skrčeně). 3. Odráţí se daleko – zakopává o překáţku a zraňuje se o ni. 4. Švihy na překáţku nataţenou nohou. 5. Přehnaný předklon trupu aţ do doby dokroku. 6. Dokrok na patu. 7. Záklon při dokroku a při odrazu. 8. Odrazová noha jde patou vzhůru (běţec se kroutí nad překáţkou). 9. Odrazová noha padá za překáţkou dolů, krátký první krok. 10. Běh v záklonu. 11. Špatný rytmus, nestejnoměrný krok mezi překáţkami. (Bartušek, Havlík, Hurychová, Kahlig & Vyškovský, 1968, p. 82)
1.3 Nejlepší světové a české překážkářky V této části si představíme atletky, které mají na trati 400 m překáţek největší úspěchy a to jak ty světové, tak i ty české. Tedy jejich čas se zastavil protnutím cílové čáry zatím v nejrychlejším čase v historii. Jsou to závodnice, které mají světové nebo národní rekordy. Nejlepší světové překáţkářky: Dle výsledků Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) představím tři nejrychlejší světové závodnice v dějinách 400 m překáţek:
12
1. 52,34 - Yuliya PECHENKINA, RUS 2. 52,42 – Melaine WALKER, JAM 3. 52,47 – Lashinda DEMUS, USA Yuliya PECHENKINA (21. 4. 1978) – 181 cm, 66 kg
Obr. 1 Yuliya Pechenkina. Zdroj: http://eng.rusathletics.com/nov/news.4564.htm Je bývalá ruská závodnice, která je světovou rekordmankou v běhu na 400 m překáţek za čas 52,34 s z roku 2003, který zaběhla v Ruském městě Tula. Mistryní světa se stala v roce 2005. Na stejném mistrovství získala zlatou medaili ve štafetě na 4x400 m. Zlato ve štafetě získaly pro Rusko na halovém mistrovství světa v letech 2001 a 2003 a také i na mistrovství Evropy v roce 2005. Dále je drţitelkou několika stříbrných a bronzových medailí na obou zmíněných tratích pod širým nebem. Je účastnice olympijských her v Sydney v roce 2000, kde skončila v semifinále a v Athénách o čtyři roky později, kde se probojovala do finále a obsadila osmou příčku. (IAAF, 1996 - 2012a)
13
Melaine WALKER (1. 1. 1983) – 163 cm, 53 kg
Obr. 2 Melaine Walker. Zdroj: http://www.iaaf.org/athletes/jamaica/melaine-walker Je druhou nejrychlejší atletkou v disciplíně 400 m překáţek na celém světě. Pochází z Jamaiky a jejím nejlepším zaběhlým časem je 52,42 s. Významné medaile získávala uţ na juniorských mistrovstvích, jak na 400 m překáţek, tak ve štafetě 4x400 m. V Pekingu v roce 2008 získala na olympijských hrách zlatou medaili a vylepšila také olympijský rekord, kdyţ zaběhla ve finále čas 52,64 s. O rok později se stala mistryní světa v Berlíně za druhý nejlepší výkon v historii 52,42 s. Stříbrnou medaili se jí povedlo vybojovat na mistrovství světa v roce 2011. (IAAF, 1996 - 2012b) Lashinda DEMUS (10. 3. 1983) – 170 cm, 60 kg
Obr. 3 Lashinda Demus. Zdroj: http://www.iaaf.org/athletes/united-states/lashinda-demus 14
Je americkou atletkou, která získala na juniorském mistrovství světa zlato, které se konalo v roce 2002 na Jamaice. V roce 2004 se účastnila olympijských her v Athénách, kde nepřešla přes semifinále. V roce 2005 a 2009 získala na mistrovstvích světa stříbrné medaile na trati 400 m překáţek a v roce 2009 přidala ještě zlatou medaili ve štafetě na 4x400 m. V roce 2011 na mistrovství světa v Berlíně dosáhla aţ na nejvyšší pozici a stala se mistryní světa. Dalším velkým úspěchem je stříbrná medaile z olympijských her v Londýně z roku 2012. (IAAF, 1996 - 2012c) Nejlepší české překáţkářky: Představím i naše tři nejlepší běţkyně v historii na 400 m překáţek, které podle výsledků Českého atletického svazu (ČAS) jsou: 1. 53,29 - Zuzana HEJNOVÁ 2. 54,24 – Denisa ROSOLOVÁ 3. 55,78 – Zuzana BERGROVÁ Zuzana HEJNOVÁ (19. 12. 1986) – 173 cm, 61 kg
Obr. 4 Zuzana Hejnová. Zdroj: http://sport.ihned.cz/atletika/c1-52698650-hejnova-si-pohlidala-postup-dosemifinale-zaver-vypustila 15
Zuzana Hejnová je na trati 400 m překáţek naší nejlepší atletkou. Získala nespočet medailí na českých mistrovstvích a zdolala uţ spoustu národních rekordů, které neustále vylepšuje. O nic méně se jí daří na světové úrovni, můţe se pyšnit zlatem z mistrovství světa do 17 let, které se konalo v roce 2003. O rok později získala stříbro na mistrovství světa juniorů a v roce 2005 brala zlato na Evropském mistrovství juniorů. Na mistrovství Evropy do 22 let v roce 2007 získala bronz. Na soutěţích dospělých se také neztratila. Účastnila se v roce 2008 olympijských her v Pekingu, kde se umístila ve finále na krásném sedmém místě. Ani na mistrovství Evropy v roce 2010 medaili nezískala, skončila na čtvrtém místě. V sezóně 2012 na mistrovství Evropy brala opět čtvrté místo. Vše si vynahradila o měsíc později na olympijských hrách v Londýně, kde vyhrála bronzovou medaili. Úspěchy získala i jako opora české štafety na 4x400 m ve sloţení Hejnová, Rosolová, Bartoníčkové a Bergrová, která má ve sbírce bronzové medaile z HME, ME a HMS. Na letošním halovém mistrovství Evropy získaly české atletky ve štafetě 4x400 m bronzovou medaili ve sloţení Hejnová, Rosolová, Bartoníčková a Masná. (ČAS a ČTK, 2004 - 2011a) Denisa ROSOLOVÁ (21. 8. 1986) – 175 cm, 65 kg
Obr. 5 Denisa Rosolová. Zdroj: http://www.iaaf.org/athletes/czech-republic/denisa-rosolova
16
Denisa Rosolová (dívčím jménem Ščerbová) se dlouhá léta věnovala skoku do dálky a víceboji. Kromě národních mistrovství uspěla i na poli světovém. Získala stříbrnou medaili v dálce na mistrovství světa do 17 let v roce 2003. Jejím nejlepším umístěním v této disciplíně je první místo na mistrovství světa juniorů v italském Grossetu v roce 2004 a halové mistrovství Evropy v roce 2007, kde získala bronz. Účastnila se olympijských her v Athénách v roce 2004, ale zůstala v kvalifikaci. Probojovala se i na olympijské hry v Pekingu v roce 2008 jak v sedmiboji, tak v dálce, ale úspěch neslavila. V dálce má krásný osobní rekord 6,68 m. V roce 2010 se začala specializovat na 400 m a zaznamenala rychlý výkonnostní růst. Svoji první medaili na této trati a hned zlatou získala na halovém mistrovství Evropy v Paříţi. Její maximum je 50,84 s. V roce 2012 si vyzkoušela 400 m překáţek a na Evropském šampionátu si doběhla hned pro stříbrnou medaili v osobním rekordu 54,24 s, díky kterému se stala druhou nejrychlejší Češkou na trati 400 m překáţek. Na olympijských hrách v Londýně se probojovala do finále a skončila na sedmém místě. (ČAS a ČTK, 2004 - 2011b) Zuzana BERGROVÁ (24. 11. 1984) – 175 cm, 64 kg
Obr. 6 Zuzana Bergrová. Zdroj: http://www.topathletics.org/fotogalerie/zuzana-bergrova 400 m překáţek je její hlavní disciplínou. Sbírá medaile na národních mistrovstvích a je třetí nejrychlejší ţenou u nás. V roce 2003 se nominovala 17
na juniorské mistrovství Evropy, kde se probojovala aţ do finále a skončila na čtvrtém místě. Je stabilní členkou české štafety, se kterou získaly čtvrté místo na halovém mistrovství světa ve Valencii v roce 2008 a v katarském Dauhá v roce 2010 vybojovaly bronz na halovém na mistrovství světa. Téhoţ roku se ji podařilo postoupit do semifinále na mistrovství Evropy v Barceloně a získala celkové patnácté místo. (ČAS a ČTK, 2004 - 2011c)
18
2. SOMATOMETRICKÉ HODNOTY Pomocí tělesné výšky a hmotnosti těla se v praxi určují somatické parametry sportovců. Obě důleţité hodnoty nám slouţí pro porovnání vývoje mladých sportovců. Kdybychom je srovnaly se stejnými charakteristikami rodičů, získali bychom genetické předpoklady pro daný sport. Tedy výška a hmotnost těla hraje podstatnou roli ve výkonu v mnoha specializacích. Sportovní antropologie nám umoţňuje vyjádřit tělesný typ člověka z komplexního pohledu a najít vztah, který má k jednotlivým sportovním odvětvím a také z toho vyplívajících výkonů. Nejznámějším způsobem, který dělí populaci podle somatotypů je Sheldonova metoda (1954), kterou rozvinuli Heathová a Carter v roce 1967. (Dovalil & kolektiv, 2002, p. 19 - 20) Podle Sheldona máme tři základní tělesné typy lidí: hubený ektomorf, svalnatý mezomorf a obézní endomorf. (viz obr. 7) Ektomorf – se vyznačuje hubenou a vysokou postavou, s dlouhými končetinami, má slabě vyvinuté svalstvo a slabou kostru. Má málo tukových buněk a svalovou hmotu nabírá obtíţně, ale má rychlý energetický výdej. Mezomorf – je svalnatým typem se silnou kostrou těla, širokými rameny a útlými boky. Svalovou hmotu nabírá rychle a i energetický výdej má středně rychlý. Endomorf – má velký počet tukových buněk, je tučný typ s relativně velkou hlavou, má krátké končetiny, poměrně silné kosti a celkově kulatý tvar těla. Energetický výdej mají nízký, dobrý potenciál pro vznik svalů, ale obtíţné a zdlouhavé zbavování se tuků. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 168 - 169)
19
Obr. 7 Ektomorf, mezomorf a endomorf. Zdroj: http://florinchindea.blogspot.cz/2012/10/tipurile-somaticeectomorf-mezomorf.html Geneticky je dán somatotyp asi ze 70 %. Typem, který se dá nejvíce ovlivnit je endomorfie. (Štochl, n.d., p. 25) „Obecně se jako dobrý somatický předpoklad k motorickým výkonům jeví somatotyp ektomorfních mezomorfů s převažující mezomorfní komponentou a minimální endomorfií.“ (Dovalil & kolektiv, 2002, p. 21) U elitních sportovců se somatotyp pohybuje mezi mezo - ektomorfií a endo - mezomorfií. Ale u většiny sportů je potřebná niţší tělesná hmotnost, tedy poměr mezi silou a vahou, tak se většina sportovců řadí k ekto - mezomorfii, jelikoţ mají štíhlé a svalnaté postavy. Somatotyp je většinou velmi důleţitým mezníkem dobré výkonnosti v individuálních sportech. Za to v kolektivních sportech můţeme vidět mnohem větší rozptyl, jelikoţ máme velké mnoţství rozdílných herních pozic, které jsou podmíněny také důleţitou rolí, kterou jsou psychomotorické kvality. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 170) Na rozdíl od sprinterů na krátké tratě, kteří se řadí svým somatotypem k mezomorfii, se překáţkáři lehce posunují k ekto - mezomorfii. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 190) „Z hlediska optimálních somatických předpokladů se uplatňují vyšší štíhlé typy.“ Které se na 400 m překáţek u ţen pohybují: výška 170 – 180 cm, hmotnost 55 – 65 kg. Důleţitost těchto somatických parametrů jsou důleţité hlavně kvůli náročnosti zvládnutí 15krokového rytmu. (Vindušková & kolektiv, 2003, p. 132) 20
2.1 Tělesná výška „Tělesná výška je vertikální vzdálenost nevyššího bodu na temeni hlavy od podložky.“ (Pavlík, 2003, p. 15) Výška těla nám udává základní informace o identitě člověka a lze ji geneticky kontrolovat. Měření výšky ţivých lidí se u nás rozšířilo aţ v posledních dvou století. Dříve se měřili pouze muţi, kteří odcházeli na vojnu. Aţ od 20. století se objevují výškové údaje všech jedinců bez věkového a pohlavního rozdílu. Vývojem výšky a faktorů, které ji ovlivňovali, se nyní zabývá biologická antropologie. (Brůţek, Černý & Stránská, 2005) Výšku můţeme měřit několika prostředky: Elektronickým stadiometrem – je to pevné zařízení, má pohyblivou hlavici, která je kolmá k ose zařízení a obsahuje digitální displej. (viz obr. 8) Antropometr – je to přenosná kovová tyč, která má jako svou součást kolmou a pohyblivou příčku neboli hlavici. (viz obr. 9) Pásová míra – dá se pouţít pro provizorní měření způsobem, ţe se pevně přidělá ke stěně a pomocí kolmého plochého předmětu poloţeného na hlavu získáme poţadovanou výšku. (Krásničanová, 2005a) Měříme ve stoje, na boso, s nohami u sebe, s propnutými dolními končetinami, hýţdě a lopatky se jemně dotýkají stěny měřícího zařízení. Tělo je vzpřímené a hlava se dívá vpřed bez předklonu nebo záklonu. Horní končetiny jsou spuštěny v prodlouţení těla. (Krásničanová, 2005a)
21
Obr. 8 Stadiometr.
Obr. 9 Antropometr.
Zdroj: http://vnuf.cz/sbornik/
Zdroj: http://www.ojrech.cz/lesny/
prispevky/10-03-Trna.html
kompendium/height.htm
Tělesná výška se od narození do ukončení růstu kostry stále mění. V našem ţivotě máme několik rozdílných etap, ve kterých pozorujeme různou rychlost růstu tělesné výšky: 1. FÁZE - první dva roky ţivota provází dítě prudký růst. V prvním roce tělesná délka dosahuje aţ o 50 % více, neţ jakou měla ve své výchozí podobě. Polovinu své dospělé výšky dosáhnou chlapci ve 2 letech a dívky uţ v 1 a půl roce. 2. FÁZE - Během druhého roku se růst stabilizuje a aţ do 11 roku se rychlost růstu pohybuje okolo 5 cm za rok jak u chlapců tak dívek. 3. FÁZE - V pubertálním období se začínají projevovat větší rozdíly mezi chlapci a dívkami. U chlapců začíná prudký růst ve 14 letech, kdy se jejich růst zvyšuje aţ o 10 cm za rok. Jelikoţ u dívek tento nástup růstu rychlosti začíná o dva roky dříve, můţeme vidět mezi 11 - 13 rokem výškové rozdíly, kterým vévodí dívky. Okolo 13 let se objevuje u dívek menarche. Je to zpravidla v období, kdy je z 95 % ukončen celkový tělesný růst. K ukončení růstu kostí dochází v 15 letech, nebo 2 roky po začátku menarche, u chlapců je to v průměru kolem 18 roku. U chlapců dochází sice k pozdějšímu, ale za to k delšímu a vydatnějšímu tělesnému růstu,
22
který vede k tomu, ţe muţi jsou v průměru o 13 cm vyšší neţ ţeny. (Krásničanová, 2005b) 4. FÁZE – V dospělosti uţ ke změnám tělesné výšky téměř nedochází aţ do stáří, kde se objevují změny výšky z důsledků ochabnutí svalů a nahrbení páteře. Dalším důvodem ke zmenšení tělesné výšky mohou být osteoporotické změny na tělech obratlů. (Vitalion, 2012) Překáţkářky na 400 m jsou typické svýma delšíma nohama a vyšší postavou. Výška se jim pohybuje mezi 170 – 180 cm. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 190)
2.2 Tělesná hmotnost Můţeme ji definovat jako celkovou váhu těla jedince, kterou měříme pomocí
vah.
Nejideálnějšími
a
nejpřesnějšími
jsou
váhy
elektronické
(viz obr. 10), které na rozdíl od nášlapných vah, které po čase začnou odchylovat, váţí přesně. Základním pravidlem při zjišťování vány je váţit se maximálně ve spodním prádle. Nahé váţíme vţdy novorozence a kojence. (Krásničanová, 2005c) Hmotnost měříme v kilogramech a gramech. Setkáváme se s váţením ihned po narození a pak ještě mnohokrát během ţivota. Patří k nejčastěji zjišťovaným parametrům lidského těla. (Trna & Trnová, 2012)
Obr. 10 Měřící nástroje – elektronické váhy. Zdroj: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/weight.htm 23
S tělesnou hmotností a % tuku do značné míry souvisí výška sportovce. Při vyšší výšce se většinou objevuje i vyšší hmotnost těla. Sloţení těla rozdělujeme na aktivní tělesnou hmotu a na tuk. Dalším důleţitým mezníkem je podíl svalových vláken ve svalech, které máme dány geneticky. Zjednodušeně se rozdělují na bílá (rychlá) a červená (pomalá) svalová vlákna. Podíl vláken je v různých sportech odlišný. Vzájemný poměr těchto vláken nám pomáhá určit talentované sportovce do příslušné specializace. (Dovalil & kolektiv, 2002, p. 19) Hmotnost se u překáţkářů na 400 m pohybuje od 55 – 65 kg. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 190) Sloţení lidského těla rozdělujeme na dvě hlavní sloţky: 1. Svalová hmota - do které patří svaly, kosti a voda. 2. Tuková hmota – tukové buňky. (Beneco, 2003 - 2012) Tělesný tuk Po sečtení přirozeného (základního) a náhradního (ukládaného) tuku získáme celkový tělesný tuk. Tělesná hmotnost nám napovídá o stavu našeho zdraví. Kdyţ známe sloţení svého těla, můţeme představu o našem zdravotním stavu ještě upřesnit. Díky tomu můţeme preventivně sledovat, zda nedochází ke vzniku civilizačních chorob. (Beneco, 2003 - 2012) Tělesný tuk je v našem těle nepostradatelný. V organismu plní ţivota důleţité funkce, kterými jsou např.: zásoby energie, transport vitamínů (A, D, E, K), termoregulace (díky které jsme chráněni před chladem), vývoj buněk (všechny buňky jsou sloţeny z určitého mnoţství tuků a mozek dokonce ze 70 %). Je důleţité mít mnoţství tuku v těle pod kontrolou, to znamená, nemít ho ani moc málo ani příliš hodně. Za nadměrné mnoţství tělesného tuků, tedy nadváhu, se povaţuje 25 % tuku v těle u muţů a 32 % u ţen. (Taussig, 2010) Existuje rozdíl mezi podíly tuků u muţů a ţen. Ţeny mají průměrně asi o 5 % tělesného tuku více neţ muţi. Je to zapříčiněno přírodou, která tělo ţeny přizpůsobila, aby ochránila jak sebe, tak plod. (Vitek, 2012)
24
Přesné ideální číslo pro mnoţství tuku v těle neexistuje. Odborná studie uvádí široký rozptyl toho, kdy je výška tuku optimální a nedochází při ní k ohroţení zdraví. (Taussig, 2010) Ideálními hodnotami jsou 5 – 10 % u muţů a 14 – 18 % u ţen. U lidí, kteří nesportují, se velikost podkoţního tuku pohybuje u muţů kolem 15 % a u ţen mezi 20 – 25 %. Při poklesu tělesného tuku v těle u muţů pod 3 % a u ţen pod 12 % můţe dojít ke zdravotním problémům. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 176) V následující tabulce 1 můţeme vidět, jaké je průměrné procento tělesného tuku u muţů a ţen podle jednotlivých sportů. Tab. 1 Průměrné procento tělesného tuku sportovců podle jednotlivých sportů. Sport
Muţi
Ţeny
Sport
Muţi
Ţeny
Baseball
12-15%
12-18%
Veslování
6-14%
12-18%
Basketbal
6-12%
20-27%
Atl. vrhači
16-20%
20-28%
Body building
5-8%
10-15%
Lyţaři běh
7-12%
16-22%
Cyklistika
5-15%
15-20%
Atl. sprint
8-10%
12-20%
Am. Fotbal (zad.)
9-12%
-
Plavání
9-12%
14-24%
Am. Fotbal (útoč.)
15-19%
-
Tenis
12-16%
16-24%
Gymnastika
5-12%
10-16%
Triatlon
5-12%
10-15%
Atletika skoky
7-12%
10-18%
Volejbal
11-14%
16-25%
Lední hokej
8-15%
12-18%
Vzpírání
9-16%
-
Raketbal
8-13%
15-22%
Wrestling
5-16%
-
Zdroj: http://www.sportvital.cz/sport/trenink/kolik-telesneho-tuku-bychom-melimit „Mužům se tuk hromadí především na břiše (pivní břicho). U žen to je bříško a boky (tvar hrušky). U žen je přirozené, že mají o něco větší tukový podíl na celkové váze než muži.“ (Jágr - sport, 2013) V tabulce 2 můţeme vidět průměrnou hodnotu procentuelního tělesného tuku ţen podle určitého věku. 25
Tab. 2 Průměrná procentuelní hodnota tělesného tuku podle věku u ţen. Věk
Výborná Dobrá Neuspokojivá Špatná
19 - 24 18.8 %
22.0 % 25.2 %
29.5 %
25 - 29 18.8 %
22.2 % 25.6 %
29.7 %
30 - 34 19.6 %
22.4 % 26.6 %
30.4 %
35 - 39 21.1 %
24.2 % 27.4 %
31.7 %
40 - 44 22.3 %
25.3 % 29.1 %
32.4 %
45 - 49 24.0 %
27.5 % 31.0 %
34.0 %
50 - 54 26.4 %
29.8 % 32.9 %
36.1 %
55 - 59 37.3 %
30.9 % 33.8 %
37.5 %
27.8 %
29.8 % 34.6 %
37.7 %
60 +
Zdroj: http://www.jagrfit-sport.cz/tukova-kalkulacka.php Nadměrná hmotnost a vysoké procento tuků přispívá ve velkém mnoţství k vysokému krevnímu tlaku, kardiovaskulárnímu onemocnění, onemocnění cukrovkou neboli diabetes mellitus, Alzhaimerovou a Parkinsonovou chorobou, depresemi, chronickým únavovým syndromem a v neposlední řadě obezitou. (Beneco, 2003 - 2012) Tělesný tuk v nadměrném mnoţství má negativní vliv i na výkonnost ve všech odvětvích sportů, jelikoţ díky tomu ztrácí pohyblivost, relativní sílu, dochází
k neekonomickým
pohybům
a
v některých
sportech
jako
je
např. cyklistika, lyţování, rychlobruslení a plavání, dochází k většímu odporu prostředí. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 176) Také extrémně malé mnoţství tuku v těle je zdravotně rizikové. Tento nedostatek se většinou týká ţen, které se snaţí zhubnout. I toto je provázáno několika zdravotními riziky: Nedostatek energie, která je zapříčiněna poruchou příjmu potravin, oslabení kostí, které vedou aţ k osteoporóze a k únavovým zlomeninám a také menstruačními problémy. (Taussig, 2010) Tělesný tuk je moţné sníţit jak úpravou jídelníčku, tak pohybovou aktivitou, která se má vykonávat za aerobních podmínek, protoţe za přítomnosti kyslíku dochází ke spalováním tuků. Anaerobní pohyb neboli silový trénink by se
26
ale také neměl vynechávat, protoţe díky němu dochází ke tvorbě svalové hmoty. (Biospace, 2009) Svalová hmota „Normální svalová hmota obsažená v těle je mezi 38 % až 54 % u mužů a 28 % až 34 % u žen, v závislosti na věku a úrovni fyzické aktivity.“ (Beneco, 2003 - 2012) Vzájemný poměr pomalých a rychlých svalových vláken v pracujících svalech, je do jisté míry dán geneticky. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 16) „Bylo doloženo, že vyšší % rychlých vláken u sprinterů souvisí s jejich vyšší rychlostí, výbušností a silou, a naopak negativně ovlivňuje vytrvalost.“ (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 114) Kostní hmota Její nárůst sledujeme od dětství, kdy dochází k rapidnímu růstu, které se ukončuje mezi 30 - 40 rokem. S poklesem věku se lehce sniţuje. V dospělosti dosahuje kostní hmota v průměru 15 % u muţů a 12 % u ţen. (Beneco, 2003 - 2012) Voda v těle „Voda je jednou z nejdůležitějších složek hmotnosti a představuje víc než polovinu (kolem 60 %) celkové hmotnosti těla.“ (Beneco, 2003 - 2012)
2.3 BMI „Body mass index (odtud BMI, nebo také BMI index), neboli index tělesné hmotnosti, je metoda umožňující statistické porovnávání lidí s různou výškou.“ (BMI Kalkulačka, 2009 - 2013)
27
Body mass index je podílem mezi tělesnou hmotností a tělesnou výškou na druhou. Je nejuţívanějším tělesným indexem. BMI stejně jako obě jeho veličiny se během růstu velmi výrazně mění. (Krásničanová, 2005d) Pro vypočítání se pouţívá tento vzorec: BMI = váha (kg) / výška2 (m) Tedy pomocí váhy (udáváme v kilogramech), kterou vydělíme výškou na druhou (udáváme v metrech), získáme výsledný BMI. Podle výsledného čísla se zařadíme v následující tabulce do příslušné kategorie. (Tvrzník & Soumar, 2012, p. 15) Na obrázku 11 se můţeme zařadit do příslušné kategorie podle výsledných hodnot.
Obr. 11 Tabulka s výslednými hodnotami BMI. Zdroj: http://chudnimezdravo.webnode.cz „Je-li hodnota BMI nad 25, jde o nadváhu, nad 30 o obezitu (nad 40 o zhoubnou obezitu), která je vážným rizikovým faktorem a měla by být léčena.
28
Změny tělesné hmotnosti, zejména rychlé, bývají indikátorem vážných problémů lidského organismu.“ (Trna & Trnová, 2012) Překáţkářky na 400 m se vyznačují značnou štíhlostí a mají velmi nízké hodnoty BMI 19 – 20 kg/m2. (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 190)
29
3. CÍLE PRÁCE Stěţejním cílem práce je porovnat somatické parametry (tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI) a výkon u světových a českých elitních běţkyň v atletické disciplíně 400 m překáţek.
3.1 Hypotézy práce Na základě cíle práce jsem si zadala ověřit tyto hypotézy: H1: Elitní světové běţkyně na 400 m překáţek dosahují vyšší tělesné výšky neţ přední české běţkyně. H2: BMI mají niţší elitní světové běţkyně neţ přední české běţkyně. H3: Vyšší běţkyně na 400 m překáţek dosahují lepšího výkonu.
3.2 Úkoly práce Úkoly, které jsem pro bakalářskou práci stanovila, potvrdí nebo vyvrátí výše uvedené hypotézy. Ú1: Zjistit vybrané somatické parametry v běhu na 400 m překáţek u světových a českých elitních běţkyň a porovnat je. Ú2: Vypočítat BMI hodnotu světových i českých elitních běţkyň a porovnat je. Ú3: Zjistit nejlepší osobní výkony světových a českých elitních běţkyň za poslední tři roky a porovnat je.
30
4. METODIKA PRÁCE 4.1 Strategie výzkumu Práce má srovnávací charakter. Dva hlavní subjekty, které jsem do porovnávání zařadila, jsou světové a české elitní běţkyně zabývající se disciplínou 400 m překáţek. Mezi nimi budu porovnávat somatometrické hodnoty (tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI) a dále posuzovat, jaký má vliv tělesná výška na výkon člověka. Pro metodu porovnávání jsem si zvolila grafy a statistiky. Nejdříve vypracuji úkoly, jejichţ výsledky potřebuji pro potvrzení či vyvrácení hypotéz. Prvním úkolem bylo zjistit somatometrické hodnoty (výška, hmotnost)
atletek,
které
posuzujeme.
Dalším
úkolem
bylo
z
těchto
somatometrických hodnot vypočítat BMI a to tak, ţe hmotnost v kilogramech vydělíme výškou v metrech na druhou. Posledním úkolem bylo zjistit nejlepší výkony ţen za poslední tři roky, u kterých budu porovnávat vzájemný vztah s tělesnou výškou.
4.2 Charakteristika souboru Do výzkumu práce jsem zařadila 16 nejlepších světových běţkyň na 400 m překáţek za poslední tři roky. Dále jsem z 15 nejlepších českých běţkyň na 400 m překáţek za poslední tři roky vybrala 10 z nich, a to podle dostupnosti údajů, které u českých atletek byly mnohem obtíţnější zjistit. Výsledky jsou přístupné ve výkonnostních tabulkách IAAF a ČAS. Vypracované údaje o světových a českých elitních běţkyních nalezneme v tabulkách 3 a 4.
31
Tab. 3 Údaje o elitních světových běţkyních na 400 m překáţek. Jméno
Výkon
Výška
Hmotnost
BMI
Natalya Antyukh
52,70
182
70
21,13
Lashinda Demus
52,77
170
60
20,76
Kaliese Spencer
53,49
180
75
23,15
Vania Stambolová
53,68
174
55
18,15
Melaine Walker
53,74
163
53
19,92
Irina Davydova
53,77
170
58
20,07
Perris Shakes-Drayton
53,77
172
66
22,30
Georganne Moline
53,92
175
54
17,65
Anastasiya Rabchenyuk
54,18
172
55
18,58
Terea Brown
54,21
175
64
20,92
Hanna Yaroshchuk
54,35
176
57
18,39
Muizat Ajoke Odumosu
54,40
165
54
19,85
Sheena Tosta
54,52
165
57
20,96
Michieska Wilson
54,52
176
62
20,00
Queen Harrison
54,55
167
61
21,86
Angela Morosanu
54,58
181
62
18,90
Tab. 4 Údaje o elitních českých běţkyních na 400 m překáţek. Jméno
Výkon
Výška
Hmotnost
BMI
Zuzana Hejnová
53,29
173
61
20,40
Denisa Rosolová
54,24
175
65
21,24
Zuzana Bergrová
55,78
175
64
20,92
Kristina Volfová
57,42
168
55
19,50
Kateřina Hálová
59,30
172
65
21,96
Kamila Němcová
59,56
172
56
18,92
Eva Jeníková
59,76
166
56
20,29
Nikola Řehounková
60,31
169
59
20,63
Kateřina Ulrichová
61,21
169
56
19,58
Zuzana Klementová
61,32
167
54
19,35
Podle údajů z tabulek vytvořím grafy, poté statistiky a budu posuzovat hodnoty, které mi z toho vyjdou.
32
5. VÝSLEDKY PRÁCE Hodnoty tělesné výšky
Obr. 12 Grafické znázornění hodnot tělesných výšek u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Na obrázku 12 jsem porovnávala tělesnou výšku českých a světových elitních běţkyň. Z grafu lze na první pohled vidět, ţe světové běţkyně dosahují vyšších tělesných výšek neţ české běţkyně. Nejvyšší české překáţkářky měří jen 175 cm a nejvyšší světové dokonce aţ 182 cm. Zajímavé je i to, ţe přesto, ţe světové běţkyně dosahují vyšší tělesné výšky, tak ve zkoumaném souboru patří k nejmenší právě světová atletka.
33
Obr. 13 Grafické znázornění průměrů tělesných výšek u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Na obrázku 13 prezentuji graf z průměrů tělesných výšek atletek, abych dostala přesný výsledek. U českých běţkyň mi průměrná výška dala hodnotu 170,6 cm a u světových 172,7 cm. Z toho vyplývá i zde, ţe elitní světové běţkyně dosahují průměrně vyšší tělesné výšky neţ přední české běţkyně. Tab. 5 Základní charakteristické statistiky parametrů tělesná výška u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Popisné statistiky Proměnná N platných
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Rozptyl
Sm.odch.
Výška W (cm)
16
172,69
173,00
163,00
182,00
33,56
5,79
Výška CZ (cm)
10
170,60
170,50
166,00
175,00
10,49
3,24
W = světové běţkyně, CZ = české běţkyně Tělesná
výška
u
světových
běţkyň
se
pohybuje
v rozmezí
mezi 163 cm aţ 182 cm. Tyto výšky patří nejmenší a největší závodnici. Rozptyl je zde z celé statistiky největší, jeho hodnota je 33,56 cm. Je tedy zřejmé, ţe
34
světové závodnice jsou menší i vyšší postavy. Průměrná hodnota dle statistiky tělesné výšky u světových překáţkářek je 172,69 cm. (viz tab. 5) Tělesná výška u českých běţkyň se pohybuje mezi 166 cm aţ 175 cm. Rozptyl dosahuje hodnoty 10,49 cm a to je oproti světovým běţkyním o dost méně. Průměrná hodnota tělesné výšky dle statistiky je 170,60 cm. (viz tab. 5) Tab. 6 Mann - Whitneyův U test parametrů tělesná výška u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Mann-Whitneyův U test (statistiky_grupy) Dle proměn. Grupa Označené testy jsou významné na hladině p < 0,05000 Proměnná Sčt poř. Sčt poř. skup. 1 skup. 2
U
Z
p-hodn.
Z N platn. N platn. 2*1str. p-hodn. upravené skup. 1 skup. 2 přesné p
Tělesná výška 235,5000 115,5000 60,50000 1,00139 0,316640 1,00569 0,314563 (cm)
16
10
0,310173
Pro porovnání rozdílů tělesné výšky mezi světovými a českými elitními závodnicemi jsme vyuţili Mann – Whitneyovu U test (nepárový, neparametrický T test). Z výsledků můţeme konstatovat, ţe mezi tělesnou výškou světových a českých elitních běţkyň není statisticky významný rozdíl (p = 0,316640) na definované hladině významnosti p < 0,05 %. (viz tab. 6) H1: Elitní světové běžkyně na 400 m překážek dosahují vyšší tělesné výšky než přední české běžkyně. Hypotézu 1 o rozdílu souboru světových a českých elitních běţkyň u parametrů tělesná výška zamítáme. Zadaná hypotéza 1 se nepotvrdila.
35
BMI hodnoty
Obr. 14 Grafické znázornění BMI hodnot u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Z grafu (viz obr. 14), kde bylo úkolem porovnat BMI hodnoty světových a českých elitních běţkyň, vidíme, ţe nejvyšší i nejniţší hodnotu BMI mají světové běţkyně a české běţkyně se pohybují převáţně v polovině zkoumané skupiny. Jiţ z tohoto grafu lze předvídat, ţe BMI budou mít niţší světové běţkyně, nebo bude výsledek obou skupin srovnatelný.
36
Obr. 15 Grafické znázornění průměrů BMI hodnot u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Na grafu (viz obr. 15) prezentuji průměr BMI hodnot a vyšlo, ţe elitní světové běţkyně mají niţší BMI hodnoty neţ elitní české běţkyně, ale jde o téměř srovnatelný výsledek. Průměr českých běţkyň je 20,279 kg/m2 a světových 20,162 kg/m2. Výsledný rozdíl je tedy minimální, jak uţ se dalo předpovídat z předchozího grafu na obrázku 14. Tab. 7 Základní charakteristické statistiky parametrů BMI u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Popisné statistiky Proměnná N platných
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Rozptyl
Sm.odch.
BMI W (kg/m )
16
20,16
20,04
17,65
23,15
2,44
1,56
2
10
20,28
20,35
18,92
21,96
0,90
0,95
2
BMI CZ (kg/m )
W = světové běţkyně, CZ = české běţkyně Hodnoty BMI mají elitní světové běţkyně v rozmezí 17,65 kg/m2 aţ 23,15 kg/m2. Jelikoţ je rozptyl 2,44 kg/m2, tak lze vidět poměrně velké rozdílné 37
hodnoty u jednotlivých běţkyň. Průměrná statistika BMI činí 20,16 kg/m2. (viz tab. 7) České běţkyně mají hodnoty BMI mezi 18,92 kg/m2 aţ 21,96 kg/m2. Rozptyl o velikosti 0,90 kg/m2 ukazuje, ţe není velký rozdíl mezi hodnotami BMI u jednotlivých českých atletek. Aritmetický průměr dle statistiky činí u českých běţkyň 20,28 kg/m2. Rozdíl mezi průměry BMI světových a českých běţkyň je velmi nízký. (viz tab. 7) Tab. 8 Mann - Whitneyův U test parametrů BMI u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Mann-Whitneyův U test (statistiky_grupy) Dle proměn. Grupa Označené testy jsou významné na hladině p < 0,05000 Proměnná Sčt poř. Sčt poř. skup. 1 skup. 2 2
BMI (kg/m )
U
Z
p-hodn.
Z N platn. N platn. 2*1str. p-hodn. upravené skup. 1 skup. 2 přesné p
211,5000 139,5000 75,50000 -0,21082 0,833029 -0,21085 0,833001
16
10
0,815935
Pro porovnání rozdílů BMI mezi světovými a českými elitními závodnicemi jsme opět vyuţili Mann – Whitneyovu U test (nepárový, neparametrický T test). Z výsledků můţeme konstatovat, ţe mezi BMI hodnotou světových a českých elitních běţkyň není statisticky významný rozdíl (p = 0,833029) na definované hladině významnosti p < 0,05 %. (viz tab. 8) H2: BMI mají nižší elitní světové běžkyně než přední české běžkyně. Hypotézu 2 o rozdílu souboru světových a českých elitních běţkyň u parametrů BMI zamítáme. Hypotéza 2 se také nepotvrdila.
38
Hodnota výkonů Tab. 9 Základní charakteristické statistiky výkonů u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Popisné statistiky Proměnná N platných
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Rozptyl
Sm.odch.
Výkon W (s)
16
53,95
54,05
52,70
54,58
0,35
0,59
Výkon CZ (s)
10
58,22
59,43
53,29
61,32
8,33
2,89
W = světové běţkyně, CZ = české běţkyně Výkon světových běţkyň se pohybuje mezi 52,70 s aţ 54,58 s. Rozptyl je pouhých 0,35 s. Tento nízký rozptyl se očekával. Průměrná statistika výkonů činí 53,95 s. (viz tab. 9) U českých běţkyň se pohybují výkony od 53,29 s do 61,32 s. Rozptyl mezi nimi je 8,33 s. Vidíme, ţe existují velké rozdíly mezi výkonností jednotlivých českých atletek. Aritmetický průměr dle statistiky činí u českých běţkyň 58,22 s. (viz tab. 9) Tab. 10 Mann - Whitneyův U test výkonů u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Mann-Whitneyův U test (statistiky_grupy) Dle proměn. Grupa Označené testy jsou významné na hladině p < 0,05000 Proměnná Sčt poř. Sčt poř. skup. 1 skup. 2 Výkon (s)
U
Z
p-hodn.
Z N platn. N platn. 2*1str. p-hodn. upravené skup. 1 skup. 2 přesné p
156,0000 195,0000 20,00000 -3,13593 0,001713 -3,13700 0,001707
16
10
0,000910
Pro porovnání rozdílů výkonů mezi světovými a českými elitními závodnicemi jsme vyuţili Mann – Whitneyovu U test (nepárový, neparametrický T test). Z výsledků můţeme konstatovat, ţe mezi výkony světových a českých elitních běţkyň je statisticky významný rozdíl (p = 0,001713) na definované hladině významnosti p < 0,05 %. Světové běţkyně mají lepší výkony, neţ české běţkyně. (viz tab. 10)
39
Hodnoty výkonu se vztahem k tělesné výšce
Obr. 16 Grafické znázornění vztahu mezi tělesnou výškou a výkonem u elitních světových běţkyň na 400 m překáţek. V grafu (viz obr. 16), kde porovnávám tělesnou výšku s nejlepším výkonem elitních světových běţkyň během posledních tří let, můţeme vidět, ţe nejrychlejší světová běţkyně je zároveň i nejvyšší. Celkově ale nemohu potvrdit, ţe by nejvyšší atletky dosahovaly nejlepších výkonů, a to třeba i proto, ţe druhá nejrychlejší ţena měří jen 170 cm. Můţeme si ale všimnout, ţe většina elitních světových běţkyň měří přes 170 cm. Výška tedy hraje významnou roli ve výkonu, i kdyţ není podmínkou.
40
Obr. 17 Grafické znázornění vztahu mezi tělesnou výškou a výkonem u elitních českých běţkyň na 400 m překáţek. V grafu (viz obr. 17) opět porovnávám tělesnou výšku s nejlepším výkonem, ale u elitních českých běţkyň za poslední tři roky. Také zde nelze zcela potvrdit, ţe by nejrychlejší ţena byla i nejvyšší, ale patří mezi nejvyšší tři a k maximu jí schází 3 cm. Přesto lze z grafu poznat, ţe nejrychlejší běţkyně mají i nejvyšší tělesnou výšku a ty ţeny, které se mohou výkonnostně rovnat se světovými, měří více neţ 170 cm. Tedy u českých elitních běţkyň hraje určitě významnou roli tělesná výška v závislosti na výkonu. Tab. 11 Spearmanova korelace závislosti tělesné výšky na výkonu u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Proměnná
Vš. skupiny Spearmanovy korelace (statistiky_grupy) ChD vynechány párově Označ. Korelace jsou významné na hl. p < 0,05000 Tělesná výška W (cm)
Tělesná výška (cm)
1,000000
Výkon (s)
-0,354803
41
Pro určení závislosti mezi tělesnou výškou a výkonem u světových a českých elitních závodnic jsme vyuţili Stearmanovu korelaci. Z výsledků můţeme konstatovat, ţe mezi výkonem a tělesnou výškou světových a českých elitních běţkyň není statisticky významný rozdíl (p = -0,354803) na definované hladině významnosti p < 0,05 %. (viz tab. 11) Tab. 12 Spearmanova korelace závislosti tělesné výšky na výkonu u světových elitních běţkyň na 400 m překáţek. Proměnná
Grupa=1 Spearmanovy korelace (Tabulka in statistiky_grupy) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p < 0,05000 Tělesná výška W (cm)
Tělesná výška (cm)
1,000000
Výkon (s)
-0,103474
Pro určení závislosti mezi výkonem a tělesnou výškou u světových elitních závodnic jsme vyuţili Stearmanovu korelaci. Z výsledků můţeme konstatovat, ţe mezi tělesnou výškou a výkonem u světových elitních běţkyň není statisticky významný rozdíl (p = -0,103474) na definované hladině významnosti p < 0,05 %. (viz tab. 12) Tab. 13 Spearmanova korelace závislosti tělesné výšky na výkonu u českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Proměnná
Grupa=2 Spearmanovy korelace (Tabulka in statistiky_grupy) ChD vynechány párově Označ. korelace jsou významné na hl. p < 0,05000 Tělesná výška W (cm)
Tělesná výška (cm)
1,000000
Výkon (s)
-0,733976
Pro určení závislosti mezi tělesnou výškou a výkonem u českých elitních závodnic jsme opět vyuţili Stearmanovu korelaci. Z výsledků můţeme konstatovat, ţe mezi tělesnou výškou a výkonem u světových elitních běţkyň je statisticky významný rozdíl (p = -0,733976) na definované hladině významnosti p < 0,05 %. (viz tab. 13) 42
H3: Vyšší běžkyně na 400 m překážek dosahují lepšího výkonu. Hypotézu 3 o spojitosti tělesné výšky a výkonu u souboru světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek zamítáme. Tuto závislost zamítáme i u světových elitních závodnic. Ale u českých elitních běţkyň na 400 m překáţek spojitost tělesné výšky a výkonu nezamítáme. Hypotézu 3 potvrzujeme u českých běţkyň.
43
6. DISKUSE Důvod, proč jsem si zvolila bakalářskou práci na téma 400 m překáţek, jsem zmínila uţ v úvodu. Je to krásná atletická disciplína, které jsem se věnovala řadu let a proč zrovna zaměření na somatotyp? Byla jsem obdařena dokonalou tělesnou stavbou pro 400 m překáţek. Sheldon by ji nazval ektomorfií. A jak vím, ţe je právě ta moje ideálem pro tuto trať? Protoţe jsem spoustu let, kaţdý den pozorovala sebe a své sparing partnery, vnímala jsem kaţdý krok, kaţdý pohyb a přemýšlela, jak se zlepšit. U toho si nelze nevšimnout i kladů, které máte. Např. kdyţ běţíte a během vašeho jednoho kroku někdo vedle vás udělá dva, nebo dokonce tři, nebo musí opravdu vyskakovat do překáţky, aby ji přeběhl, tak to ideál určitě není. Ale nejsem zastánce škatulkování, vím, ţe i přesný opak dokonalosti má šanci na úspěch. Kdyţ si kaţdý trenér bude toto uvědomovat a správně zařazovat jedince do specializace, mohli bychom mít více atletů na světové úrovni. Při vypracovávání zadaných úkolů jsem narazila na některé údaje, které nebylo tak úplně snadné zjistit. Je velmi málo českých běţkyň na světové úrovni, aby měli na IAAF zveřejněny údaje o tělesné výšce a tělesné hmotnosti, proto jsem musela zbytek děvčat obeslat e - maily, které byly tak laskavé a o tyto informace se i dokonce rády podělily. Na začátku vytváření bakalářské práce jsem byla přesvědčená, ţe zvolené hypotézy jistě potvrdím, a kdybych zůstala u porovnávání pouze z grafů, jak jsem to měla původně v plánu, jistě by mi i vyšly. Ale chtěla jsem práci pozvednout na vyšší úroveň a tak jsem přidala porovnávání i dle statistiky. Je zajímavé pozorovat, ţe elitní světové běţkyně dosahují srovnatelných BMI hodnot s českými běţkyněmi. Ukazuje nám to, ţe hodnoty tělesné výšky a tělesné hmotnosti světových běţkyň na 400 m překáţek nejsou od nás natolik rozdílné. Právě tento fakt by nám měl zvednout sebevědomí, ţe i my můţeme být mezi světovou elitou. Některým českým reprezentantkám se to uţ povedlo. Je potřeba si věřit, jít kupředu a nepochybovat o úspěchu. A jestli tělesná výška hraje roli ve výkonu? Dle statistiky nám vyšel významný rozdíl jen u českých atletek a to je podle mého názoru zapříčiněno velkým výkonnostním rozdílem mezi nejlepšími 44
a nejhoršími běţkyněmi z posuzovaného souboru. Je důleţité zmínit, ţe nejlepší výkony mají ty nejvyšší, které měří přes 170 cm. Takţe právě u nás v České republice bychom se měli zaměřit na vyhledávání talentů s ideálním somatotypem (štíhlou, vysokou postavou) a obrovským odhodláním. Světová konkurence je tak veliká, ţe kdyţ můţeme ovlivnit jakoukoli maličkost, je důleţité to udělat, nebo se o to alespoň pokusit.
45
7. ZÁVĚR V závěru práce shrnuji celkové poznatky, které jsem získala během vytváření práce. Cílem bylo přiblíţit disciplínu 400 m překáţek, její problematiku a nejúspěšnější světové a české běţkyně do dnešní doby. Právě kvůli důleţitosti tělesné výšky a tělesné hmotnosti při této disciplíně, jsem podala informace o somatotypu člověka a somatometrických hodnotách, kterými jsou tělesná výška, tělesná hmotnost a BMI index. Tyto údaje i s výsledky nejlepších výkonů posuzovaných běţkyň mi pomohly při potvrzování hypotéz. Prostřednictvím 3 definovaných hypotéz jsem posuzovala rozdíly v somatických parametrech světových a českých elitních běţkyň. Z prvních výsledných grafů na obrázcích 12 a 13 bylo patrné, ţe světové běţkyně dosahují průměrně vyšší tělesné výšky neţ české běţkyně, dle Mann - Whitneyova U testu (viz tab. 6) jde o nevýznamný rozdíl a hypotézu 1, ţe světové běţkyně na 400 m překáţek jsou vyšší neţ české běţkyně, jsem nepotvrdila. Průměr BMI hodnot na obrázku 15 ukazoval, ţe světové běţkyně mají minimálně niţší hodnoty neţ české běţkyně a dle Mann - Whitneyova U testu (viz tab. 8) jde opět o nevýznamný rozdíl. Hypotézu 2, ţe elitní světové běţkyně mají niţší hodnotu BMI neţ české běţkyně, jsem také nepotvrdila. Dle Spearmanovi korelace (viz tab. 11) závislosti tělesné výšky na výkonu u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek jde o nevýznamný rozdíl. U světových elitních běţkyň dle Spearmanovi korelace (viz tab. 12) není mezi tělesnou výškou a výkonem významný rozdíl. Naopak u českých elitních běţkyň v závislosti tělesné výšky na výkonu jde o významný rozdíl (viz tab. 13). Hypotézu 3 jsem potvrdila u českých běţkyň. Z posledních grafů na obrázcích 16 a 17 bylo patrné, ţe většina běţkyň světové třídy měří více neţ 170 cm a i to udává důkaz, ţe tělesná výška hraje v této disciplíně svoji významnou roli. Mým osobním cílem práce bylo vyzdvihnout probíranou disciplínu a důleţitost somatických faktorů, které k této disciplíně patří. Jsou limitující pro výběr talentů a jsem přesvědčená, ţe i ovlivňují výkon. Je jisté, ţe vyšší výška běţkyň je výhodnější pro hladký přeběh překáţky, jelikoţ mají výš postavené těţiště. Čím technicky lépe zdoláme překáţky, tím niţší čas získáme. 46
8. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literární zdroje: 1. Bartušek, B., Havlík, V., Hurychová, A., Kahlig, A. & Vyškovský, J. (1968). Lehká atletika. Brno, Czechia: Univerzita J. E. Purkyně. 2. Bártlová, P., Fejtek, M., Heller, J., Hlína, J., Choutková, B., Kinkorová, I., … Vindušková, J. (2003). Abeceda atletického trenéra. Praha, Czechia: Olympia. 3. Dostál, E., Velebil, V., Dumbrovský, M., Choutková, B., Koukal, J., Krátký, P., … Vomáčka, V. (1991). Didaktika školní atletiky (2nd ed.). Praha, Czechia: Státní pedagogické nakladatelství. 4. Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., … Bunc, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha, Czechia: Olympia. 5. Grasgruber, P. & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno, Czechia: Computer Press. 6. Kněnický, K., Dostál, E., Dumbrovský, M., Choutková, B., Koštejn, L., Novák, A., … Vomáčka, V. (1977). Technika lehkoatletických disciplín (3th ed.). Praha, Czechia: Státní pedagogické nakladatelství. 7. Millerová, V., Hlína, J., Kaplan, A. & Korbel, V. (2002). Běhy na krátké tratě. Praha, Czechia: Olympia. 8. Pavlík, J. (2003). Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. Brno, Czechia: Masarykova univerzita. 9. Pravidla atletiky (2010). Pravidla atletika. Praha, Czechia: Olympia.
47
10. Tvrzník, A. & Soumar, L. (2012). Běhání. Praha, Czechia: Grada. 11. Varga, I., Glesk, P., Koštial, J., Nagy, J. & Laczo, E. (1976). Atletika behy. Bratislava, Slovakia: Šport. Internetové zdroje: 1. Beneco. (2003 - 2012). Tělesná hmotnost [online]. Polná, Czechia: Beneco. Dostupné z: http://www.microlife.cz/informace-o-zdravi/telesna-hmotnost (accessed April 9, 2013) 2. Biospace. (2009). Poměr svalů a tuků analyzují všechny modely InBody [online]. Brno, Czechia: Biospace pro ČR a SK: Lékárna-invest, s.r.o. Dostupné z: http://www.inbody.cz/svalova-hmota-telesny-tuk.php (accessed April 10, 2013) 3. BMI
Kalkulačka.
(2009 - 2013).
BMI
index
[online].
Czechia:
BMI Kalkulačka. Dostupné z: http://www.indexbmi.info/cs/bmi-index.php (accessed April 10, 2013) 4. Brůţek, J., Černý, V. & Stránská, P. (2005). Proměny výšky postavy v průběhu věků. Vesmír 84, 2005/3, 165 [online]. Dostupné z: http://www.vesmir.cz/clanek/ promeny-vysky-postavy-v-prubehu-veku (accessed April 9, 2013) 5. Chindea, F. (2012, October 15). Tipurile somatice: ectomorf, mezomorf, endomorf [web log messag]. Dostupné z: http://florinchindea.blogspot.cz/2012/10 /tipurile-somatice-ectomorf mezomorf.html (accessed April 9, 2013) 6. ČAS a ČTK. (2004 - 2011a). Zuzana Hejnová [online]. Praha, Czechia: Český atletický svaz. Dostupné z: http://www.atletika.cz/reprezentace/medailonyatletu/zuzana-hejnova-1 (accessed April 8, 2013)
48
7. ČAS a ČTK. (2004 - 2011b). Denisa Rosolová [online]. Praha, Czechia: Český atletický svaz. Dostupné z: http://www.atletika.cz/reprezentace/medailonyatletu/denisa-rosolova1 (accessed April 8, 2013) 8. ČAS a ČTK. (2004 - 2011c). Zuzana Bergrová [online]. Praha, Czechia: Český atletický svaz. Dostupné z: http://www.atletika.cz/reprezentace/medailonyatletu/zuzana-bergrova1 (accessed April 8, 2013) 9. Chudnime zdravo. (2011). Obezita [online]. Slovakia: Chudnimezdravo.webnode. Dostupné z: http://chudnimezdravo.webnode.cz (accessed April 10, 2013) 10. IAAF. (1996 - 2012a). Athlete profile: Yuliya Pechenkina [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.org/athletes/russia/yuliya-pechenkina (accessed April 8, 2013) 11. IAAF. (1996 - 2012b). Athlete profile: Melaine Walker [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.org/athletes/jamaica/melaine-walker (accessed April 8, 2013) 12. IAAF. (1996 - 2012c). Athlete profile: Lashinda Demus [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.or g/athletes/united-states/lashinda-demus (accessed April 8, 2013) 13. IAAF. (1996 - 2012d). Athlete profile: Lashinda Demus [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.or g/athletes/united-states/lashinda-demus (accessed April 8, 2013) 14. IAAF. (1996 - 2012e). Athlete profile: Denisa Rosolova [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.or g/athletes/czech-republic/denisa-rosolova (accessed April 8,2013)
49
15. IAAF. (1996 - 2013). 400 m hurdles: How it works [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.or g/disciplines/hurdles/400-metres-hurdles (accessed April 11, 2013) 16. IAAF. (2002). 400 m hurdle – introduction [online]. Monaco: International Association of Athletics Federations. Dostupné z: http://www.iaaf.org/news/News /400-m-hurdles-introduction (accessed April 11, 2013) 17. Jágr – Sport - Sportovní výţiva. (2013). Spočítejte si množství tělesného tuku [online]. Chotěboř, Czechia: Jágr – Sport – Sportovní výţiva. Dostupné z: http://www.jagrfit-sport.cz/tukova-kalkulacka.php (accessed April 9, 2013) 18. Krásničanová, H. (2005a). Rychlost růstu tělesné výšky [online]. Czechia: Kompendium pediatrické auxologie. Dostupné z: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/gvel.htm (accessed April 9, 2013) 19. Krásničanová, H. (2005b). Tělesná výška [online]. Czechia: Kompendium pediatrické auxologie. Dostupné z: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/heig ht.htm (accessed April 9, 2013) 20. Krásničanová, H. (2005c). Tělesná hmotnost [online]. Czechia: Kompendium pediatrické auxologie. Dostupné z: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/weig ht.htm (accessed April 9, 2013) 21. Krásničanová, H. (2005d). Body mass index [online]. Czechia: Kompendium pediatrické auxologie. Dostupné z: http://www.ojrech.cz/lesny/kompendium/bmi. htm (accessed April 10, 2013) 22. Miguel, P., J., P. & Reis, V., M., M. (2004). Speed strength endurance and 400 m performance [online]. Peoria, USA: Richwoods High School. Dostupné z: http://www.richwoodstrack.com/rhs_team_area/sprints/tech_Speed% 20Strength%20Endurance%20in%20400.pdf (accessed April 11, 2013) 50
23. Reuters. (2011). Zuzana Hejnová [online]. Czechia: Hospodářské noviny Ihned. Dostupné z: http://sport.ihned.cz/atletika/c1-52698650-hejnova-sipohlidala-postup-do-semifinale-zaver-vypustila (accessed April 8, 2013) 24. Russian Athletics. (2009). Pechonkina is Russian Champion [online]. Russian: RusAthletics. Dostupné z: http://eng.rusathletics.com/nov/news.4564.htm (accessed April 8, 2013) 25. Štochl, J. (n.d.). Somatotypy [online]. Praha, Czechia: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra základů kinantropologie a humanitních věd. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/kin/stochl/P4_Somatotypy.pdf (accessed April 9, 2013) 26. Taussig, J. (2010). Kolik tělesného tuku bychom měli mít? [online]. Czechia: Sportvital. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/trenink/kolik-telesnehotuku-bychom-meli-mit (accessed April 9, 2013) 27. Top Athletics. (2012). Zuzana Bergrová [online]. Slovakia: Top Athletics. Dostupné z: http://www.topathletics.org/fotogalerie/zuzana-bergrova (accessed April 8, 2013) 28. Trna, J. & Trnová, E. (2012). Měříme lidské tělo: Stadiometr [online]. Czechia: Veletrh nápadů učitelů fyziky. Dostupné z: http://vnuf.cz/sbornik/prispevky/10-03-Trna.html (accessed April 9, 2013) 29. Vitalion. (2012). Zmenšení výšky [online]. Vitalion. Czechia: Vitalion. Dostupné z: http://priznaky.vitalion.cz/zmenseni-vysky (accessed April 9, 2013) 30. Vitek, L. (2012). K čemu slouží tělesný tuk? [online]. Praha, Czechia: Sportvital. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/zdravi/diagnostika/k-cemuslouzi-telesny-tuk (accessed April 9, 2013)
51
9. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Yuliya Pechenkina.
13
Obr. 2 Melaine Walker.
14
Obr. 3 Lashinda Demus.
14
Obr. 4 Zuzana Hejnová.
15
Obr. 5 Denisa Rosolová.
16
Obr. 6 Zuzana Bergrová.
17
Obr. 7 Ektomorf, mezomorf a endomorf.
20
Obr. 8 Stadiometr.
22
Obr. 9 Antropometr.
22
Obr. 10 Měřící nástroje – elektronické váhy.
23
Obr. 11 Tabulka s výslednými hodnotami BMI.
28
Obr. 12 Grafické znázornění hodnot tělesných výšek u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
33
Obr. 13 Grafické znázornění průměrů tělesných výšek u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
34
Obr. 14 Grafické znázornění BMI hodnot u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
36
Obr. 15 Grafické znázornění průměrů BMI hodnot u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
37
Obr. 16 Grafické znázornění vztahu mezi tělesnou výškou a výkonem u elitních světových běţkyň na 400 m překáţek.
40
Obr. 17 Grafické znázornění vztahu mezi tělesnou výškou a výkonem u elitních českých běţkyň na 400 m překáţek.
52
41
10. SEZNAM TABULEK Tab. 1 Průměrné procento tělesného tuku sportovců podle jednotlivých sportů.
25
Tab. 2 Průměrná procentuelní hodnota tělesného tuku podle věku u ţen.
26
Tab. 3 Údaje o elitních světových běţkyních na 400 m překáţek.
32
Tab. 4 Údaje o elitních českých běţkyních na 400 m překáţek.
32
Tab. 5 Základní charakteristické statistiky parametrů tělesná výška u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
34
Tab. 6 Mann - Whitneyův U test parametrů tělesná výška u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
35
Tab. 7 Základní charakteristické statistiky parametrů BMI u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
37
Tab. 8 Mann - Whitneyův U test parametrů BMI u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
38
Tab. 9 Základní charakteristické statistiky výkonů u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
39
Tab. 10 Mann - Whitneyův U test výkonů u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
39
Tab. 11 Spearmanova korelace závislosti tělesné výšky na výkonu u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
41
Tab. 12 Spearmanova korelace závislosti tělesné výšky na výkonu u světových elitních běţkyň na 400 m překáţek.
42
Tab. 13 Spearmanova korelace závislosti tělesné výšky na výkonu u českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
53
42
11. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. Grafická znázornění normality rozloţení dat a základní charakteristické statistiky parametrů tělesná výška u elitních světových běţkyň na 400 m překáţek. Příloha 2. Grafická znázornění normality rozloţení dat a základní charakteristické statistiky parametrů tělesná výška u elitních českých běţkyň na 400 m překáţek. Příloha 3. Grafická znázornění normality rozloţení dat a základní charakteristické statistiky parametrů BMI u elitních světových běţkyň na 400 m překáţek. Příloha 4. Grafická znázornění normality rozloţení dat a základní charakteristické statistiky parametrů BMI u elitních českých běţkyň na 400 m překáţek.
Příloha 5. Grafická znázornění normality rozloţení dat a základní charakteristické statistiky parametrů výkonu u elitních světových běţkyň na 400 m překáţek.
Příloha 6. Grafická znázornění normality rozloţení dat a základní charakteristické statistiky parametrů výkonu u elitních českých běţkyň na 400 m překáţek.
Příloha 7. Grafické znázornění rozdílů mezi parametry tělesné výšky u světových a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek. Příloha 8. Grafické znázornění rozdílů mezi parametry BMI u a českých elitních běţkyň na 400 m překáţek.
54
světových
RESUMÉ Bakalářská práce je zaměřena na porovnání vybraných somatických faktorů a výkonů u světových a českých elitních běţkyň v disciplíně 400 m překáţek. Pomocí somatometrických hodnot (tělesná výška, tělesná hmotnost, BMI) a výkonů jsem tyto výsledky porovnávala a poté analyzovala. Zjistila jsem rozdílnou tělesnou výšku a BMI hodnotu mezi elitními světovými a českými běţkyněmi, ale dle statistiky jde o nevýznamný rozdíl. Pokusila jsem se zjistit, zda ve výkonu hraje nějakou roli výška ţen. Dle statistiky hraje ve výkonu roli tělesná výška, ale jen u českých běţkyň, u světových běţkyň jde opět o nevýznamný rozdíl.
SUMMARY The thesis is focused on comparsion of selected somatic factors and performances in the world's elite and Czech elite runners in the event 400 m hurdles. Using
somatic
values
(body
height,
body
weight,
BMI)
and the performance I have compared these results and then analyzed. I have found a different body height and BMI value among the world's elite and the Czech runners, but according to statistics for the insignificant difference. I have tried to find out whether the exercise plays a role in women's height. According to statistics plays a role in the performance of stature, but only the Czech runners, runners in the world is again a significant difference.
55
PŘÍLOHY
56
Příloha 1. Grafická
znázornění
normality
rozložení
dat
a
základní
charakteristické statistiky parametrů tělesná výška u elitních světových běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 2. Grafická
znázornění
normality
rozložení
dat
a
základní
charakteristické statistiky parametrů tělesná výška u elitních českých běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 3. Grafická
znázornění
normality
rozložení
dat
a
základní
charakteristické statistiky parametrů BMI u elitních světových běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 4. Grafická
znázornění
normality
rozložení
dat
a
základní
charakteristické statistiky parametrů BMI u elitních českých běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 5. Grafická
znázornění
normality
rozložení
dat
a
základní
charakteristické statistiky parametrů výkonu u elitních světových běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 6. Grafická
znázornění
normality
rozložení
dat
a
základní
charakteristické statistiky parametrů výkonu u elitních českých běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 7. Grafické znázornění rozdílů mezi parametry tělesné výšky u světových a českých elitních běžkyň na 400 m překážek.
Příloha 8. Grafické znázornění rozdílů mezi parametry BMI u světových a českých elitních běžkyň na 400 m překážek.
