Porota, která uděluje cenu za špatné překlady, by mohla sama být kandidátem na anticenu

Kam dospěl Skřipec? Napsal uživatel Aleš Knapp Úterý, 25 Srpen 2009 13:44 -

Porota, která uděluje cenu za špatné překlady, by mohla sama být kandidátem na anticenu.

Porota pro udělování anticen Skřipec a Skřipeček, jimiž Obec překladatelů trestávala prohřešky v překladech beletrie a literatury faktu, se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Dluží totiž veřejnosti vysvětlení, proč vloni odmítla podaný návrh (publikovaný v obtýdeníku Tvar, 11/2008), proč tedy v roce 2008 nebyl Skřipec udělen. Její vyměněné osazenstvo pak letos vyhlašuje Skřipce dva. Zdůvodnění ale opět skřípe natolik, že by se do budoucna i prohřešky poroty vyplatilo dekorovat speciálním Skřipcem.

Autor této stati podal v březnu 2008 Obci překladatelů návrh na udělení Skřipce za překlad románu francouzského autora Michela Houellebecqa Elementární částice, který pro pražské nakladatelství Garamond za spolupráce odpovědné redaktorky svazku, hispanistky Anežky Charvátové, zpracoval překladatel podepsaný Alan Beguivin. Český překlad Houellebecqova textu byl srovnán nejenom s francouzským originálem, nýbrž i s překladem do němčiny od renomovaného literárního vědce Uli Wittmanna, v zemích jazyka Goethova hodnoceným jako ukázkově kvalitní. Navrhovatel došel k závěru, že u nás nemáme v ruce toliko výplod překladatelské lajdáckosti, nýbrž pokus o „přepisovačství" s cílem deformovat sdělení Houellebecqova románu.

Příklad za všechny: verše v textu Michela Houellebecqa, který je rovněž uznávaným básníkem a prózu Elementární částice místy prokládá řečí vázanou, byly v českém vydání bez jakékoli vysvětlující ediční poznámky zmrzačeny několikanásobnými škrty, jimž padly za oběť celé sloky. Tezi, že se nejedná o náhodu, podpořil navrhovatel zjištěním, že přepisování a škrty poznamenaly i české vydání Houellebecqova románu Možnost ostrova (překlad Jovanka Šotolová, odpovědný redaktor Jindřich Jůzl, Odeon - Euromedia Group, Praha 2007). Návrh na Skřipec za knihu, která by spíše zasloužila titul „Houellebecqovy Elementární částice podle Beguivina a Charvátové", byl Obci překladatelů zaslán poté, co vedoucí kulturní redakce Mladé fronty Dnes Jan Kábrt v plném rozsahu zcenzoroval recenzi knihy, o níž sama redakce listu navrhovatele požádala a vzhledem k tomu, že článek obsahoval výhrady k překladu, zabránila

1/6


jeho zveřejnění. Recenze pak vyšla v obtýdeníku Tvar (č.21/2007).

Podivuhodný Svět knihy

Obec překladatelů ústy své předsedkyně Hany Linhartové odmítá zprostředkovat navrhovateli Skřipce kontakt na Alana Beguivina se zdůvodněním, že Beguivin „není naším členem". Dopátrat se, kde je zakopán pes a kde vězí překladatel Alan Beguivin, nebylo tedy před podáním návrhu možné. Z e-mailové adresy, získané později soukromě díky ochotě některých kolegů, mi bylo doručeno vyjádření s podpisem „Alan Beguivin". Pisatel v něm odmítá jakoukoli diskusi a v rozporu se stavovskou ctí dokonce žádá, abych se laskavě o jeho překlady nezajímal. Odpovědná redaktorka svazku Anežka Charvátová mezitím ujišťovala, že Houellebecqovým Elementárním částicím byla věnována maximální redakční péče a za kvalitu překladu byla ochotna ručit, jak se říká, tělem i duší. Zarazí přitom, že nakladatelství Garamond, zuby nehty hájící Beguivinův překlad, příslušnou knihu na svém stánku na pražském veletrhu Svět knihy 2008 vůbec nevystavilo se zdůvodněním, že svazek je vyprodán - přestože každý myslící nakladatel si právě na Svět knihy, který je prodejním veletrhem, naopak zajistí dostatečnou zásobu zboží pro čtenáře a v případě kvalitních atraktivních titulů, díky čtenářskému zájmu rozebraných, se postará o dotisk.

Neméně podivuhodný byl i průběh onoho slunečného pátečního odpoledne koncem dubna 2008 na pražském Výstavišti, kam se návštěvníci namísto do přírody vypravili za nelevné vstupné sledovat hlavně každoroční vyhlášení Skřipce. Odešli zklamáni. Stejně zklamáni museli být i rozhlasoví posluchači. Autor této stati a navrhovatel anticeny byl sice požádán, aby jako stálý spolupracovník Českého rozhlasu 3 - Vltava promluvil z improvizovaného veletržního studia do odpoledního vltavského magazínu Spektrum. Blanka Stárková, předsedkyně poroty Skřipce a v jedné osobě zároveň redaktorka a někdejší šéfredaktorka Vltavy, ovšem bezprostředně před vysíláním odmítla s navrhovatelem o Skřipci komunikovat. Zatímco v předešlých ročnících bývali laureáti Skřipce i navržení kandidáti při veřejné četbě posudků nelítostně zesměšňováni, porota tentokrát nejenže existenci příslušného posudku na překlad Houellebecqova románu před obecenstvem utajila, nýbrž její předsedkyně vlastně zabránila posluchačům veřejnoprávního rozhlasu, aby si k rozhodnutí porotců vyslechli navrhovatelovo stanovisko.

A tak se k literaturymilovné i ostatní veřejnosti dostává žel toliko informace z lakonického

2/6


tiskového komuniké, že „porota Obce překladatelů ve složení Robert Novotný, Vladimír Piskoř a Blanka Stárková (předsedkyně) se rozhodla Anticenu Skřipec za rok 2007 neudělit", jelikož „navržené tituly nesplňovaly kritérium komplexních závažných prohřešků v překladu beletristického díla s výraznějšími uměleckými ambicemi". Věstník Veletržní listy k tomu citoval z proslovu předsedkyně, že „anticena rozhodně nemá být nástrojem k zostuzování překladatelů a nakladatelů" - přičemž dodejme, že v minulých ročnících, zejména když porotě předsedal Libor Dvořák a zasedal v ní Richard Podaný, si vyhlašování Skřipce nezadalo s pranýřujícím davovým spektáklem a není známo, že by tehdy Stárková vznášela proti veřejnému zostuzování námitky.

Pokud by porota, jak bývá zvykem, i v daném případě veřejně přečetla vybrané návrhy včetně návrhu za překlad Houellebecqova románu, těžko by před diváky obhajovala své rozhodnutí Skřipec neudělit. Zcela nový, úpěnlivě vyslovený požadavek předsedkyně, aby nakladatelé a překladatelé nebyli Skřipcem zostuzováni, byl totiž zároveň doznáním, že návrh na Skřipec za překlad Houellebecqových Elementárních částic znamená pro hříšníky velkou ostudu. Což se potvrdilo o několik hodin později, kdy navrhovatel v rámci doprovodného programu zahrnul do své přednášky o francouzské libertinské literatuře i výčet překladatelských zlotřilostí, na které v českém vydání Houellebecqova románu narazil. Početné obecenstvo přijalo jeho vystoupení jako náhradu za oficiálně neudělený Skřipec a odešlo pobaveno.

Polemika zakázána

Příslušný návrh na Skřipec poté vyšel s názvem „Mrzačený Houellebecq" v Tvaru (č. 11, 29. 5. 2008), v neautorizované podobě a s redakčními chybami v pravopise francouzských výrazů, za které se Tvar v jednom z dalších čísel autorovi i čtenářům zčásti omluvil. Dalším pokusem přimět porotu, aby své rozhodnutí neudělit Skřipec před veřejností alespoň dodatečně obhájila, byl navrhovatelův text z 5. 6. 2008 „Čachry literárních porotců" (www. virtually.cz). Avšak zatímco o konkrétním návrhu na Skřipec, udělený v předešlém roce, se právě v Tvaru rozvířila polemika překladatele s autorem posudku, do níž aktivně zasáhla i předsedkyně poroty Blanka Stárková, tentokrát zůstal zveřejněný návrh až do letoška provázen toliko záplavou obecných, často nevěcných, ba zbytečných teoretických úvah o překladatelství, které se případu neuděleného Skřipce vyhýbaly mohutným obloukem.

Přestože si každý může v Tvaru ověřit, co konkrétně bylo v Houellebecqově textu

3/6


překladatelsky zkrouceno a seškrtáním zmrzačeno, porotce Robert Novotný sdělil bez uvedení konkrétních příkladů, že tentokrát se u množství titulů navrhovaných na Skřipec překladatelovo pojetí vždy jen „lišilo od představ navrhovatele" (viz Grand Biblio, 7-8/2008, s. 33). Nedostatečně se s obsáhlým návrhem na Skřipec za překlad Houellebecqova románu vyrovnal v kratičké poznámce v týdeníku A2 i Viktor Janiš, rovněž někdejší porotce Skřipce, před několika lety se vehementně zastávající pirátského převodu románu Milana Kundery L´identité do češtiny, kdy Janiš ono hrubé porušení autorských práv dokonce ocenil jako „buditelský čin".

Kuchyně anticeny Skřipec nabídla v roce 2008 i další perličku: úsilí autora této stati, jenž jako literární kritik zabývající se problematikou Skřipce hodlal získat od Obce překladatelů detailnější informace k anticeně a její historii včetně kontaktů na příslušné překladatele, označila předsedkyně obce v pracovní korespondenci s navrhovatelem za „nátlak na kolegy před udělením anticeny" (sic!), odmítla sdělit názvy ostatních navržených titulů a bez udání důvodů vyjádřila „zásadní pochybnosti" o navrhovatelově „odborném pohledu na Skřipec". Diskusi, která vlastně nikdy nezačala, pak prohlašuje ex cathedra za „ukončenou".

Je to na Jamkovi

Podle stanov Obce překladatelů je anticena Skřipec udělována na základě „nejméně dvou na sobě nezávislých posudků". Navrhovatelovu žádost, aby mu tedy byl zaslán k nahlédnutí druhý posudek překladu Houellebecqových Elementárních částic, o nějž porota opřela své rozhodnutí Skřipec neudělit, ovšem předsedkyně Obce překladatelů odmítá se zdůvodněním, že posudky jsou vypracovávány pouze na knihy, které Skřipec obdrží. K práci obce i poroty tedy nezbývá než zopakovat tezi, vyslovenou na serveru Virtually závěrem již zmíněné stati „Čachry literárních porotců": v porotní kuchyni se napřed pod pokličkou upeče konečné rozhodnutí, kdo obdrží Skřipec a kdo nic. A dodatečně, aby celá akce měla jakoby odbornou stafáž, jsou pak vybraní jedinci pověřeni zpracováním posudků v linii, určené porotou.

Text francouzštináře Václava Jamka „K překladu Houellebecqových Elementárních částic", jenž vyšel v literární revui Plav a měl sloužit jako obhajoba českého vydání knihy před návrhem na Skřipec, není nezávislým posudkem. Jamek, v rozporu se stanovami Skřipce zdůrazňujícími nutnost vzájemné nezávislosti posudků, byl totiž dodatečně požádán toliko o jakýsi „posudek na posudek". Podle závěrečné poznámky v Plavu vznikl Jamkův text „na žádost Obce překladatelů jako reakce na návrh na anticenu Skřipec podanou kritikem Alešem Knappem". Jamkův text je

4/6


tedy textem naprosto a přímo závislým na Knappově návrhu a Jamek v něm navíc polemizuje s navrhovatelem velice neúčinně. Zjevně s cílem neumožnit čtenářské veřejnosti Tvaru bezprostřední srovnání obou textů - Knappova návrhu a Jamkovy „reakce na návrh" - vyšla Jamkova polemika namísto ve všeobecně známém a masověji čteném obtýdeníku Tvar dobře utajena v revui Plav, v níž Jamek figuruje jako člen redakční rady. Redakce Plavu navíc nedala navrhovateli o publikovaném Jamkově textu ani slůvkem vědět. Namísto aby se pokusil vyvrátit po sobě jdoucí konkrétní navrhovatelovy výhrady k překladu, zamotává se Jamek do verbální vaty a ptá se nemístně, zda „ochraňování původní kvality originálu" přece jenom není jen jakousi „obranou proti Houellebecqově neomalenosti", kterou se prý navrhovateli „v její hrubé realitě nechce vnímat".

Jamek je tudíž nekompetentní jako autor loňského „posudku" i jako letos novopečený porotce pro udělování překladatelské anticeny. Ve světě totiž o vysoké literární hodnotě tvorby Michela Houellebecqa těžko kdo pochybuje, aniž by tím riskoval notné zesměšnění i ztrátu odborné prestiže. Elementární částice se v Německu dočkaly vysoce oceněné divadelní adaptace, Houellebecqovy eseje se objevují jako součást tištěného programu světových operních domů. Jamek naopak Houellebecqa už několik roků před loňským neudělením Skřipce překroutil tak, že jej v rozporu s elementárními filosofickými poznatky o vztahu literatury a morálky s okázalým despektem ocejchoval jako autora „vážně se prohřešujícího proti základní existenciální etice" (Francouzská čítanka - Doslov, Labyrint, Praha 2004). Což není nepodobné banální, nepravdivé a čtenáře cíleně odrazující redakční poznámce Anežky Charvátové na obálce českého vydání románu Elementární částice, který podle ní může v čtenáři „budit odpor a hnus".

Z téhož organizovaného těsta jsou uhněteny i texty o Houellebecqovi na serveru www.iliteratur a.cz , spravovaném Jovankou Šotolovou. Výpověď o Houellebecqovi s titulkem „Cizinec v cizí zemi", podepsaná jménem R. Bernhard (Labyrint Revue 2007, s. 22-25), kterou převedl z angličtiny Hynek Zykmund, si ve své nevěrohodnosti nezadá s pomlouvačným hanopisem. Jamkova dezinterpretace Houellebecqovy tvorby je povážlivě propojena i s textem Petra Dytrta, bez argumentů hovořícího v souvislosti s Houellebecqem o „prohnilých klišé", o „západní poklesle libertinské civilizaci" a „zahnívajících vodách současné francouzské románové produkce". Dytrtův elaborát byl určen jako doslov k českému vydání románu Možnost ostrova a poté, co Houellebecq jeho zařazení do své knihy zakázal, vyšel jako recenze (!) v týdeníku Respekt. Do třetice byl použit rovněž na zmíněném serveru Jovanky Šotolové, spolu s nepravdivou zprávou, že Michel Houellebecq zásadně odmítá veškeré doslovy.

Dytrt se s překladatelkou Možnosti ostrova Jovankou Šotolovou organizovaně setkává ještě jednou 28. 5. 2007 v Kritickém klubu stanice Vltava, téma je nazváno zcela neadekvátně „Zánik západní civilizace". Skutečnost, že si tu nad knihou Možnost ostrova hrají do noty „spolutvůrci"

5/6


jejího českého vydání, namísto aby o ní diskutovali nezávislí literární kritikové, je v rozporu s úkolem Kritického klubu a nepříjemně zavání čímsi, čemu se říká střet zájmů. Václav Jamek potom svou nechuť k francouzskému libertinskému písemnictví, na níž by měl ve svém soukromí a v roli amatérského čtenáře jistě svaté právo, vměstnal i do vlastní publicistické čili veřejné činnosti. Jako moderátor Kritického klubu, věnovaného 29. 12. 2008 francouzské libertinské literatuře, Jamek namísto moderování diskuse svých hostů, Lubomíra Martínka a Miroslava Petříčka, tuto oblast písemnictví paušálně odsoudil a z neznalosti příslušné sekundární literatury, či spíše úmyslně ignoroval zásadní stať „Umění pomalosti. Libertini a libertinství" (Host 7/2002), o níž se i ve vysílání ČRo-6 rozproudila svého času pozoruhodná debata. Jako spolupřekladatel a autor doslovu ke knize Vášeň a rozum (Prostor, Praha 2008), o které měla být v pořadu řeč a která je už sama o sobě notně zkreslujícím a nedobře přeloženým vhledem do libertinského písemnictví, Petříček Jamkovým sáhodlouhým monologům nijak neoponoval a Martínkova účast zase spočívala v jakoby předem dohodnuté, naprogramované zdrženlivosti provázené mlčením.

Infantilní komentáře, které Jamek přednesl k rádoby komickým, bez udání zdroje citovaným, jelikož zjevně neexistujícím překladatelským záměnám výrazů na způsob „rizoto" místo „riziko" v silvestrovském pořadu 2008 od Blanky Stárkové nazvaném „Podzemí jazyka", nepřesáhly úroveň průměrného žáka obecné školy. A těžko věřit, že by pocházely z Jamkova pera. Režijně, interpretačně a nejspíš i finančně náročný, leč obsahově plytký a do zdařilého zábavného programu o permonících a jiných podzemních živlech násilně vecpaný pořad vznikl pravděpodobně v zoufalé snaze odvést pozornost od návrhu na Skřipec za překlad Houellebecqových Elementárních částic. Je tedy na Václavu Jamkovi, jemuž neschází znalost francouzštiny, vzdělání ani básnické střevo, aby věc uvedl na pravou míru. Když se v návrhu na Skřipec za překlad románu Elementární částice kupříkladu dočte, že francouzský výraz „pédé" („homosexuál", „teplouš") je tu do češtiny záměrně dryjáčnicky a nenávistně přeložen jako „sráč", nemůže Jamek coby specialista na homoerotickou tematiku v literatuře, jíž dokonce věnoval zásadní publikaci O prašivém houfci, takovýto překladatelský lapsus ignorovat.

Dokončení příště.

Autor je publicista a literární kritik.

6/6

Porota, která uděluje cenu za špatné překlady, by mohla sama být kandidátem na anticenu

Recommend Documents