PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
ROS A: České Budějovice, Nádražní 55. Tel.: 387432030, e-mail:
[email protected], web: http://www.rosa.ecn.cz, Poradna, knihovna i videotéka: Po, Út 9–12 a St, Čt 12–18 ŠÍ PE K: Český Krumlov, c/o Gymnázium, Chvalšinská 112. web: http://sipek.roklinka.cz Knihovna a poradna: Po 13–17 hod (kancelář v budově gymnázia) Tel.: 380 714 048, 721 179 755, e-mail:
[email protected] Poradna: Út 9–12 a 13–16 hod, Čt 9–12 hod Tel.: 380 704 620, e-mail:
[email protected];
[email protected] (c/o ČKRF, Masná 131, 381 01 Český Krumlov) VYD R A: Třeboň, Jateční 311. Poradna: Út a Čt 15–18, St 9–12 Tel. 384 72 20 88 (M. Šimek 723 654 478), e-mail:
[email protected], web: http://www.otter.trebone.cz/ Průběžně konzultace a poradenství v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod (M. Pacovská 775 364 625) DŘ Í PAT K A: Prachatice, Rumpálova 402. Poradna: Po a Čt 16–18 Tel. 388 317 806, 724 081 117, e-mail:
[email protected]. C AL L A: České Budějovice, Fráni Šrámka 35. Poradna: Po 9–13 (především energetika), Út 13–17 (především všeobecné poradenství), St 9–13 (především ochrana přírody a krajiny) Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail:
[email protected]., web: http://calla.ecn.cz EKO LO G IC KÝ P R ÁV N Í S E RV I S : Tábor, Převrátilská 330. Tel: 381 253 904, fax: 381 253 910, e-mail:
[email protected], web: http://www.eps.cz/ Poradna: zatím po tel. domluvě I NK AN O : Písek, Píseckého 131. Poradna: Po 8–12, 13–16 Tel.: 382 210 319, e-mail:
[email protected], web: http://new.inkano.cz/ FLOR IAN U S: Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II. Slavnostní otevření centra: 10. listopadu Poradna: Út 10–13h., Čt 14–18h. Tel.: 774 690 755, e-mail:
[email protected], web: http://florianus.wz.cz. ŠMI DIN G EROVA K N I H OV N A : Strakonice, Pobočka „Za Parkem“, Husova 380. Pondělí – pátek: 7.30–16.00 Tel.: 383 323 021, e-mail:
[email protected], web: http://www.knih-st.cz
Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna www.mesicvedne.cz
Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách, která vzniká v rámci projektu, podpořeném z prostředků Evropského sociálního fondu v ČR a ze státního rozpočtu ČR, prostřednictvím MŽP ČR
Vydává: Rosa, o.p.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC Partnerské organizace projektu: Sdružení Calla, Český nadační fond pro vydru, INKANO, SVIS MŠMT-CEV Dřípatka, ZO ČSOP Šípek, Rosa,o.p.s., Fakulta managementu VŠE J. Hradec a Jihočeský kraj Adresa redakce: KRASEC, Rosa, Nádražní 55, 370 01 České Budějovice e-mail:
[email protected] Odpovědná redaktorka: Zdenka Jelenová Redakční rada: Libuše Jozková, Jiří Guth, Vladimír Molek, Jan Nový, Petr Resch Sazba a grafická úprava: MADART, Vodňany (www.madart.cz) Tisk: TISKÁRNA HEMALA, Písek Evidováno: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312 Krasec č. 2 vyjde: 1/2006 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Předplatné: viz objednávka na zadní straně obálky, info: tel. 387 432 030, e-mail:
[email protected] Inzerce a výměnná reklama: tel. 607 777 993, e-mail:
[email protected] © KRASEC 2005 Velké foto na obálce Jan Voběrek
editor ial
obs ah
Síť
KRASEC se představuje…4–5
ZDENKA JELENOVÁ
foto © Libor Sváček
EKOFILM 2005
STRANA 7
kresba Václav Morava
Skutečná ochrana životního prostředí, jejímž zájmům by měl Ekofilm především sloužit, přichází tak v celkové programové koncepci festivalu poněkud zkrátka. Chybějí nám zřejmě odvážné osobnosti typu Elišky Novákové či Josefa Vavrouška…
DEN BEZ AUT
STRANA 10
Proč ale potom šaškovat na Den bez aut? Jestliže spása pro naši zemi kyne z toho, že se staneme automobilovou velmocí, měli bychom si uvědomit, že politik na kole „škodí této zemi“, jak pěkně a výstižně říkávají jeho kolegové…
Jaroslava Brožová EKOFILM 2005: „Český sen“ po krumlovsku 8 Matouš Šimek Proč mizí na podzim husy z jižních Čech? 9 Jan Keller Dárek ke Dni bez aut
10
E razim Koh ák Chvála automobilu
11
M i c h a l B e r n a rd Kácení stromů v paragrafech
12
Pavel Hrubý Ropa, cizí planety, a co my s tím?
13
Zd e n ka J e l e n ová Ivo Stehlík, Šumavský Kramerius s krosnou 14–15 S a n d ra Zá l a b ová Venkovská idyla; G lo s á ř 16 Jan a S equen sová Strom
PEAK OIL
STRANA 13
Bod zlomu, kdy produkce ropy nebude dostačovat poptávce, je předpovídán někdy v polovině příští dekády. Prognóz je však daleko více – ty nejoptimističtější a oficiálnější uvádějí konec tohoto století, podle jiných se však na onom plochém vrcholu křivky nacházíme už nyní…
Etikoterapie
17
Petr Holub Bude Horní Jiřetín zbourán kvůli uhlí?
18
Mojmír V lašín O zajících a sviních
19
Va ř í m e s L í b o u
20
Pan orama
21
K řížovka
22
Jihočeské univerzity. Odpadlo by také přejíždění diváků mezi oběma městy a trapné situace z minulých let, kdy speciální autobus na CNG převážel mezi nimi jen dva či tři diváky lačné ekologických filmů. Druhá, podstatnější změna by měla nastat v propagaci. Situace, EDVARDA SEQUENSE kdy ekologické organizace z regionu nedostanou předem pozvánky, plakátky, ba ani program, znamená, že jejich příznivci a členové se často potřebné informace ani nedozvědí. Jasně, v nevládních organizacích pracují lidé aktivní, a tak se sami pídí po informacích, například pomocí internetu. Jenže na stránkách pořadatele – MŽP – jsme se dva týdny před festivalem dozvěděli pouze lakonickou informaci Myslím, že po letošním ročníku festivalu Ekofilm by se pořádají- o datech a místech konání, program nikde, odkaz na specializované cí Ministerstvo životního prostředí ČR mělo zamyslet nad zásadní- stránky také ne. Stejně tak nedostal program či plakátky ani odbor mi změnami. K jedné je již nakročeno tím, že se festival koná jak životního prostředí krajského úřadu, a zřejmě bychom mohli pokrav Českém Krumlově, tak v Českých Budějovicích. Prostředí česko- čovat v dalším výčtu. Není to problém jen letošního roku, nicméně krumlovského zámku i města samého je sice nádherné, ale jak se tentokrát bylo informační blokáda opravdu citelná. Nemá to, douletos ukázalo, prostorů pro diskusní tematické semináře, které tvoří fejme, být příznakem pozvolného konce legendárního Ekofilmu... nezbytnou součást festivalového dění, citelně ubylo. Pro směrování (Více o letošním Ekofilmu na str. 9) Ekofilmu do Budějovic hovoří i větší divácké zázemí včetně studentů Autor pracuje ve Sdružení Calla.
pohledem
Nastal
čas změny?
17
V ladimír Vo gelt a n z
foto archiv redakce
Když jsme začínali připravovat obsah tohoto časopisu, snažili jsme se oslovit různé „zeleně naladěné“ autory nejen z jižních Čech. S jakým výsledkem, posuďte sami. Vyzdvihnout bych chtěla milý text moudrého filosofa Erazima Koháka, který nám poskytl s povzbuzujícími slovy: „Cokoliv jsem kdy napsal vám je k disposici. Komu se nelení, tomu se Zelení! Ať se vám podaří váš zelený časopis! ek.“ Páně profesorův e-mail nám udělal skutečnou radost. Dále vám můžu doporučit například zajímavé texty profesora Jana Kellera, jihomoravského krajského zastupitele Mojmíra Vlašína a naléhavou výzvu Petra Holuba proti bourání severočeských obcí. Z našich „domácích“, jihočeských autorů stojí jistě za zmínku text MUDr. Vladimíra Vogeltanze, etikoterapeuta ze Strakonic. Bohužel, s přípravou prvního čísla je pro mne spojen také velký zármutek. Na jeho podobě totiž ještě v průběhu srpna a září výtvarně spolupracoval vzácný člověk, českobudějovický dětský psychiatr Václav Morava. Už těžce nemocný, kreslil pro nás – a vás – obrázky, jejichž zveřejnění se nedožil. Pevně věřím, že naše snahy bude nadále sledovat a že nám drží palce, tam, kde teď je. Těšil se, že bude texty v Krasci doprovázet kresbami – a doprovází, byť už pouze z archivu… I v souvislosti s naším snažením vzpomínám, jak mi pan doktor vyprávěl o své dlouholeté ideji: „Jsou endemicky vznikající skupinky a lidé, s nimiž se s radostí klopotí s věcmi odepsanými. Vytvářím už od roku 1970 kolem sebe síť, kterou nazývám Spiknutí slušných, vzájemně se podporující spolek. Síť vlaje ve vánku nadějí...“ Přidělil mi tehdy status jednoho z uzlíků oné sítě – díky. Věřím, že ta virtuální síť stále přijímá nové členy.
3 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
kresba Václav Morava
spiknutí slušných
Aktuálně zprávy od partnerských organizací 6–7
představují Partneři se představují Calla – Sdružení pro záchranu prostředí je občanské sdružení, nesoucí svůj název podle chráněné rostliny – ďáblíku bahenního (Calla palustris). Nabízí pomocnou ruku lidem k ochraně prostředí pro život. Vstupuje do správních řízení, kde se rozhoduje o činnostech a stavbách ovlivňujících přírodu a krajinu. Snaží se o zvýšení a zkvalitnění účasti veřejnosti při rozhodování. Calla prosazuje trvale udržitelnou energetiku s obnovitelnými zdroji v zákonech, koncepcích i osvětovými aktivitami. Zajišťuje poradenství, pořádá přednášky, semináře a výstavy, vydává informační materiály, zpravodaj Ďáblík a provozuje databázi obnovitelných zdrojů energie (www.zdrojeenergie.cz). Podporuje veřejnou debatu o problematických projektech, jako je konečné úložiště radioaktivních odpadů, lyžařský areál Chlum apod. Podílí se na údržbě Národní přírodní rezervace Brouskův mlýn.
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
4
gicky zaměřeným výchovně vzdělávacím organizacím. CEV bylo zřízeno Školským úřadem v Prachaticích v r. 1995, od 1. července 2005 se Dřípatka stala samostatným oddělením environmentální výchovy Národního institutu dětí a mládeže MŠMT se zaměřením na děti a mládež, pedagogické pracovníky i veřejnost. Jeho posláním je učit zodpovědnějšímu jednání vůči přírodě, umožnit dětem i dospělým přímý kontakt s přírodou s důrazem na vlastní prožitky. Dřípatka nabízí výukové programy pro školy a školská zařízení všech typů, semináře ekologické výchovy a vzdělávání, metodické publikace a drobné pomůcky. Ekologický právní servis (EPS) je občanským sdružením právníků a studentů práv, které působí v oblasti Public Interest Law. EPS hájí práva občanů a životního prostředí, připomínkuje připravovanou legislativu a snaží se ovlivňovat právnickou komunitu a studenty práv směrem k důslednější ochraně veřejných zájmů. Vznikl v roce 1995 jako dobrovolnická organizace studentů Masarykovy university v Brně, od roku 1997 funguje na profesionální bázi. V rámci veškeré své činnosti se snaží dosáhnout účinné ochrany práva na příznivé životního prostředí, demokratického, spravedlivého a otevřeného rozhodování státních orgánů, lepšího přístupu k soudům při právní ochraně veřejných zájmů a lidských práv, snadného a rychlého přístupu k informacím, prospěšnosti nové legislativy pro občany a ne pro úzké zájmové lobby, zvyšování právního vědomí veřejnosti, zapojení právníků a studentů právnických fakult do obecně prospěšných aktivit a otevření diskuse o tématech právní ochrany veřejných zájmů a lidských práv.
Český nadační fond pro vydru byl založen v roce 1993 v rámci společného výzkumného a ochranářského programu Rady Evropy, Ministerstva životního prostředí Lucemburska a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Fond má sídlo v Třeboni, na území CHKO a biosférické rezervace Třeboňsko. Vydru říční chápe jako vlajkový druh a symbol pro ochranu přírody a životní prostředí. Podporuje projekty zejména menších organizací v regionu – svou roli chápe ve vytváření spojovacího článku mezi velkými národními a mezinárodními nadacemi s malými subjekty neziskového sektoru v regionu. V rámci environmentální výchovy pořádá organizace přednášky “Vydra říční a její ochrana” a vydává publikace – např. výukovou sadu „Vydří balíček“ nebo publikaci „Vydra říční a rybářství“. Ve spolupráci s AOPK Havlíčkův Brod koordinuje Občanské sdružení INKANO Písek, mapování výskytu vydry říční v ČR. které vzniklo Fond se také podílel na přípravě a v roce 2000, realizaci zákona, který se týká škod není mezi na majetku způsobených predátory, občany v Písposkytuje konzultace týkající se této ku neznámé problematiky a zpracovává odborné – jeho občanposudky pro uplatňování náhrady ská poradna, škod způsobených vydrou. dobrovolnické centrum i informační kancelář neziskových organizací Centrum ekologické výchovy jsou hojně využívány. Svými aktiviDřípatka navazuje na více jak třiceti- tami se snaží o všestranný rozvoj obletou tradici Stanice mladých ochrán- čanského života v regionu, předeců přírody, založené vším posilováním právního vědomí na dlouholetém půsoobčanů jejich zapojováním do věcí bení pedagoga Aleše veřejných, rozvojem dobrovolnictví Záveského – zakladaa širokou podporou neziskových ortele ekologické výchoganizací. V rámci sítě KRASEC zde zavy v ČR. Touto tradicí čalo být poskytováno i základní ense CEV Dřípatka řadí vironmentální poradenství. Nejen k nejstarším ekolotuto svoji novou aktivitu představilo
INKANO při spolupořádání Dne bez aut, který proběhl v Písku ve velkém stylu – historické centrum obsadila zhruba dvacítka neziskových organizací, které nabídly velkému množství přicházejících dětí zábavně poučnou show. Nyní INKANO připravuje listopadové školení poradců sítě KRASEC, které se bude konat právě v Písku.
Šípek zastává funkci regionálního centra pro základní organizace ČSOP v Jihočeském kraji.
Rosa byla založena v roce 1991 organizacemi ČSOP, aby informovala o problematice ochrany přírody a životního prostředí. Původně byla založena jako nadace, posléze se transformovala v obecně prospěšnou společnost. Těžiště činnosti leží v preventivní péči o životní prostředí a snaze o podporu spolupráce a komunikace mezi rozhodujícími sektory ve společnosti – samosprávou, státní správou, vědeckým výzkumem, veřejností a podnikatelskou sférou. Rosa přispívá k vytváření ekologického povědomí obyvatelstva a budování občanských struktur, které působí jako protiváha jednostranným politickým či ekonomickým rozhodnutím. Okruh podporovatelů Rosy sdružených v Klubu přátel Rosy čítá okolo 200 členů. Od roku 1997 je Rosa členem Sítě ekologických poraden ČR STEP a je rovněž členem Koalice občanských spotřebitelských aktivit KOSA, která vznikla v červnu 2001. V roce 2000 Rosa získala prestižní cenu časopisu Nika.
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci je jedinou mimopražskou fakultou ze šesti fakult VŠE v Praze. Realizuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání v ekonomických a jim příbuzných oborech. Vznikla v roce 1992 jako pracoviště regionálního managementu Jihočeské univerzity. Studuje zde cca 1 500 studentů, z toho třetina v kombinovaném studiu, má přibližně 80 zaměstnanců a 800 absolventů. Partnerem projektu je Katedra managementu veřejného sektoru, která věnuje významnou pozornost neziskovému sektoru a vztahům mezi správními, podnikatelskými a neziskovými organizacemi. Spolupracuje s organizacemi veřejného a neziskového sektoru, koordinuje regionální dobrovolnické programy Pět P, WWOOF a projekt UNICEF „Adoptuj panenku, zachráníš dítě“. Členové katedry se aktivně podílejí na činnosti některých neziskových organizací v regionu. Katedra se v aplikovaném výzkumu zaměřuje např. na problematiku reformy státní správy, gender, brownfields a environmentalistiku, s důrazem na regionální aspekty řešených problémů. Je organizátorem odborných veřejných seminářů, akce „30 dní pro neziskových sektor“ na Jindřichohradecku, atp.
Šípek je základní organizací Českého svazu ochránců přírody. Posláním ČSOP je ochrana a obnova přírody, krajiny a životního prostředí, ekologická výchova a podpora trvale udržitelného života. Mezi hlavní činnosti patří: výukové programy s environmentální tématikou pro mateřské, základní a střední školy českokrumlovského okresu, vydávání Zpravodaje Šípek, pořádání přednášek pro veřejnost, osvětové akce, organizování exkurzí a seminářů pro pedagogické pracovníky a veřejnost, environmentální poradenství, informační vývěska, knihovna, videotéka a praktická ochrana přírody a životního prostředí. ČSOP byl založen v roce 1979, v současnosti má přes 8 000 členů. Základní organizace Šípek je registrována od roku 1983 a má 53 členů, z toho 29 členů v oddílech Mladých ochránců přírody. Šípek provozuje akreditované ekocentrum ČSOP. Při ZO pracují dva oddíly Mladých ochránců přírody: Mladí ochránci přírody (Č. Krumlov) a Hirundo (Č. Budějovice).
Jihočeský kraj poskytuje projektu KRASEC politickou podporu. Kraj má v ý znam nou roli především v oblasti práce s veřejnou správou (spolupráce se samosprávami obcí a obecními úřady – předávání informací starostům a na obecních úřadech vedoucím odborů ŽP). V rámci projektu se bude podílet na přenosu informací a distribuci materiálů směrem k nižším článkům veřejné správy také v rámci svého úřadu, zapojí se do prezentace a propagace práce sítě environmentálních center v Jihočeském kraji, bude poradenským místům poskytovat potřebné informace vztahující se k problematice životního prostředí, zprostředkuje komunikaci s různými odbory krajského úřadu. Kraj také v neposlední řadě poskytuje prostory pro pořádání některých akcí (semináře, školení) a je gestorem významných akcí pořádaných pro veřejnou správu různých stupňů.
Jak
všechno to všechno začalo ZUZANA GUTHOVÁ
Koncem roku 2004 se sešli v knihovně Rosy zástupci několika neziskových organizací nad projektem krajské sítě ekologických poraden pro veřejnost, které budou k dispozici v každém ze sedmi jihočeských okresů. Projekt posléze uspěl v grantovém řízení, vypsaném Ministerstvem životního prostředí ČR, a získal finance na následující dva roky. „Od teoretických znalostí k praktickému jednání“ – tak zní v překladu motto rakouských ekologických poradců „Vom Wissen zum Handeln“. Úkolem poradců je vyhodnocování dostupných informací a nabídka praktických návodů k trvale udržitelnému chování, tedy takovému, které respektuje požadavky na ochranu životního prostředí. Environmentální poradny se podílejí na vytváření a podpoře ekologicky příznivého a sociálně zodpovědného životního stylu. Protože mají zájem na zprostředkovávání poznatků výzkumu veřejnosti, spolupracují často s vysokými školami a výzkumnými pracovišti. Ekologické poradenství vystupuje jako prostředník také mezi různými zájmovými skupinami ve společnosti. Vstupují na místní úrovni do dialogu s občany, organizacemi i soukromým sektorem, podporují mezisektorovou spolupráci a komunikaci a napomáhají při řešení konfliktů.
V České republice vznikla první ekologická poradna v roce 1991 v Brně, kdy se brněnská Veronica také stala členem Evropské asociace ekologických poradců. V dalších letech probíhala intenzivní komunikace mezi několika neziskovými „zelenými“ organizacemi, která vyústila v roce 1995 v založení Sítě ekologických poraden ČR (STEP), jejíž činnost v prvních letech podpořila nadace The Rockefeller Brothers Fund. Jedním ze zakládajících členů STEP byla v roce 1995 i obecně prospěšná společnost Rosa. Během deseti následujících let vzrostl počet členů STEP ze sedmi na jedenáct. Přestože ekoporadny spolu komunikují a řeší společné projekty na celonárodní úrovni, těžiště jejich práce zůstává na úrovni lokální. S postupným rozšiřováním záběru a rostoucí náročností na odbornost ekoporaden vzrůstá i potřeba spolupráce dalších subjektů, vzniku
Autorka je ředitelkou Rosy, o.p.s.
Smlouvu o přidělení dotace z Evropského sociálního fondu v ČR podepisují ředitelka Rosy Zuzana Guthová a Jakub Kašpar, ředitel odboru vnějších vztahů Ministerstva životního prostředí ČR. foto Jan Voběrek
otevřené jsou otevřené ZDENKA JELENOVÁ lidi kolem, ukazovat, že mnohé by se dalo dělat (učit, léčit, stavět, vyrábět, konzumovat, plánovat, rozhodovat) jinak, ohleduplněji a zodpovědněji ke zvířatům, celým ekosystémům, pacientům, ke kytičkám na vedlejší louce, k dětem, k téhle planetě a její budoucnosti, k sobě samým. Je to možná oposlouchané, ale člověk, který začne měnit cosi v sobě, může změnit i vše kolem sebe. A hlavně tohle bychom všemi možnými způsoby chtěli podporovat. Ne hledat rozdíly a důvody, proč s tamtím a těmihle nechceme a nemůžeme nic mít… KRASEC – to je nakonec jméno, které jsme po velmi, ale skutečně velmi nesnadných diskusích pro projekt zvolili (pokud s úsměvem vzpomenu na debatu o podtitulu časopisu, kombinací návrhů by vzniklo cosi jako „Čtvrtletník
pro všechny dobré duše se zeleným viděním v souvislostech, které mají rády tuhle planetu, na jihu Čech i jinde…“). Základní idea názvu je průhledná: KRAjská Síť Environmentálních Center. Kromě toho je to brouček, symbol živé přírody (můžete ho potkat třeba v českobudějovické Stromovce). Jakožto zástupce hmyzu ale v sobě evokuje i odkaz na to, že není vše jen krásné. Ba pro leckoho jsou právě podobná šestinohá stvoření symbolem čehosi odporného (možná ne náhodou se i vám teď vybavila Kafkova povídka Proměna?). A tak v sobě KRASEC může nést i volání po toleranci, po přijetí všech odlišností a růzností, které společnost – i její životní prostředí – obsahuje. Po proměně našeho chápání hodnot. Pokud vás něco z předchozích vět oslovilo, nebo třeba jestli vás naštve či inspiruje něco z článků na dalších stranách, tak si to, prosím, nenechte pro sebe a ozvěte se nám do redakce. Pojďme být více partnery a spolutvůrci, než diváky, čtenáři – a kritiky… Své příspěvky a reakce posílejte, prosím, e-mailem na adresu
[email protected], nebo poštou: Časopis Krasec, Rosa, o.p.s., Nádražní 55, 370 01 České Budějovice. Časopis lze předplatit pomocí pohledu na zadní straně obálky.
5 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Dveře
Společný projekt několika jihočeských organizací pomalu rozbíhá své aktivity. Viditelným výsledkem by mělo být fungování alespoň jednoho „zeleného bodu“ v každém okrese – místa, kam by mohl (ať už pravidelně nebo jen motivován aktuálním problémem) směřovat nejen zapálený aktivista, ale i environmentálně naladěný učitel, hledající student, chemií znechucený zahrádkář či tápající konzument, který by rád co nejméně „škodil“… Ovšem tohle „hmatatelné“ uspořádání a rozšíření informačních a osvětových aktivit by bylo málo. Měli bychom se asi zamýšlet i šířeji: jakým způsobem se začít mezi sebou lépe domlouvat, abychom nemuseli propadat pochybnostem o smyslu svého konání. Stává se, že se lidé, navzájem pro sebe důležití, míjejí – při všech snahách působit na
regionálních sítí, vzájemného předávání informací, znalostí i zkušeností. Pro projekt jihočeské regionální sítě ekologických poraden jsme našli partnery nejen v řadách neziskových organizací, ale i vysokých škol a veřejné správy – Katedra managementu veřejného sektoru FM VŠE v Jindřichově Hradci a Jihočeský kraj. Během následujících dvou let chceme ve všech okresech Jihočeského kraje vyškolit ekoporadce, kteří budou schopni nejen poskytovat odpovědi na dotazy, ale také sami nabízet radu i pomoc. Prostřednictvím sítě KRASEC tak chceme podporovat vědomí globálních souvislostí i lokální angažovanost nejen u veřejnosti, ale i u podnikatelů a představitelů veřejné správy. Je to cesta obrany proti lokálnímu jednání s globálními důsledky.
aktuálně Začátkem roku 2005 zahájil Český nadační fond pro vydru a rakouská nevládní organizace Ramsar Centrum (Schrems) projekt „Společná aktivní ochrana a monitoring vydry říční na území Jihočeského kraje a Waldviertelu“, financovaný v rámci programu EU Interreg III. A. Hlavním cílem je podnítit pomocí příkladu ochrany vydry říční rozvoj environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty na obou stranách hranice. Vzdělávací aktivity budou zaměřeny především na foto Jan Nový děti a mládež, ale i na širokou veřejnost. Chceme také přispět ke zmírnění negativních postojů rybářské veřejnosti vůči vydře a obecně zvýšit míru tolerance, respektu a zodpovědnosti vůči životnímu prostředí. V rámci projektu, který bude trvat do léta 2006, se uskuteční i výzkumně zaměřené aktivity – především zimní monitorování početnosti vyder na modelových územích na Třeboňsku metodou stopování na čerstvém sněhu a 24hodinových pozorování. Pomocí analýz těl uhynulých vyder jsou určovány rizikové faktory, příčiny úhynu, znečištění těžkými kovy a PCB, apod. Pokud naleznete uhynulou nebo zraněnou vydru, prosím informujte naši organizaci(tel. 384 722 088, 775 161 018), nebo orgán ochrany přírody. (Český nadační fond pro vydru)
6. a 7. října se na Fakultě managementu Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci konalo kolokvium Hlediska udržitelnosti a kvality života v manažerském a občanském rozhodování, které věnovalo pozornost též vznikající síti KRASEC a loňské sociologické sondě analýze poptávky po jejích službách v konceptuálním rámci kvality života. Sborník příspěvků lze objednat na adrese
[email protected]. (FM VŠE)
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
6
Výstavu hub konanou ve dnech 15.–17. září v Prachaticích navštívily více než čtyři stovky návštěvníků. Exponátů bylo na sto dvacet a naše poděkování patří mykologům p. Zelenému z Plzeňska a p. Špatnému z Prachatic za odborné poradenství během výstavy, prachatickým důchodcům za pomoc při organizaci, odboru životního prostředí města Prachatic za spolupráci při zajištění prostor pro výstavu a v neposlední řadě všem, kteří nasbírali exponáty. Nezbývá než se spolu se Svatým Vítem – patronem houbařů – připravovat a těšit na příští rok. (DŘÍPATKA)
foto Dřípatka
Zelené
PAVEL HRUBÝ
úřadování úřadování
„Zelená kancelář“ je projekt Rosy, který se zrodil díky inspiraci rakouské sítě ekologických poraden Umweltberatung Österreich, která vypracovala manuál pro zelené nakupování v obcích a ověřila jej v praxi v pěti z nich. Klíčový pojem „zelené nakupování“ lze zjednodušeně vysvětlit jako vynakládání prostředků na provoz a údržbu tak, aby nakoupený materiál i služby byly co nejšetrnější k životnímu prostředí a zdraví lidí. Jejich efektivnější využívání umožňuje dosáhnout úspor materiálu a energie. Naším prvním krokem bylo oslovit jihočeské obce s 1000 až 5000 obyvateli a nabídnout jim účast na projektu. Příjemně nás překvapilo, že zájem projevilo 11 obcí – Horní Planá, Chyšky, Ledenice, Lhenice, Mirotice, Nové Hrady, Nová Včelnice, Sepekov, Suchdol nad Lužnicí, Vacov a Vlachovo Březí. Uspořádali jsme motivační exkurzi do „ozeleněných“ rakouských obcí a seminář
o zeleném nakupování, určený kromě přihlášených obcí i pro další zájemce ze státní správy a neziskových organizací. Hlavními hosty byla Dr. Ines Oehme z Meziuniverzitního výzkumného centra pro techniku, práci a kulturu při Univerzitě v Klagenfurtu, která představila výsledky zeleného úřadování v Rakousku, a Jakub Kašpar, který prezentoval dosavadní aktivity zeleného úřadování na MŽP. V létě jsme všem projektovým obcím nabídli možnost konzultovat konkrétní problémy s „ozeleňováním“, kterou nakonec využilo pět obcí, a 20. září jsme uspořádali v Ledenicích workshop o ekologickém úklidu a čištění. Pomyslnou tečkou a vlastně hlavním ovocem projektu bude zpřístupnění manuálu pro zelené nakupování v obcích na internetu, které plánujeme na leden příštího roku. Projekt „Zelená kancelář“ je financován z prostředků EU a má podporu Jihočeského kraje.
Ekologickébydlení bydlení v knihovně Je téměř neuvěřitelným faktem, že pro vytápění budov spotřebovává lidstvo zhruba polovinu energie, kterou využívá. Často naprosto marnotratně. Je nejvyšší čas najít rovnováhu a bydlet příjemně, ekologicky a za dostupné peníze. Jak na to, se pokouší přiblížit výstava „Harmonie, ekologie, ekonomika v bydlení“, kterou vyrobilo o. s. Ekodům. Výstava od renomovaných architektů poskytuje informace o současných trendech v bydlení, které kladou důraz na ochranu životního prostředí a nízkou spotřebu energie při pořízení, provozu i likvidaci budov. Nabízí alternativu k obvyklému chápání stavebnictví a narušuje řadu předsudků, které jsme si okolo budov vytvořili. Protože stále více budeme muset hledět nejen na spotřebu energie v domě během roku, ale i na energetickou náročnost vlastní stavby a obnovitelnost použitých materiá-
EDVARD SEQUENS
lů, jsou na výstavě informace o běžně dostupných materiálech, jako je sláma a hlína. Výstavní panely doplněné modely nabízejí také fundované informace od problematiky hospodaření s vodou a energií až po bydlení v domech, které mají spotřebu energie naprosto minimalizovánu. Výstavu mohli v průběhu září vidět návštěvníci Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, kde ji v rámci projektu KRASEC uspořádala sdružení Calla a Rosa. Vernisáž i následnou zajímavou přednášku jednoho z autorů výstavy, ing. arch. Aleše Brotánka, „Ekodomy – lepší bydlení v teorii i praxi“ navštívilo asi padesát zájemců. Potěšilo nás, že na výstavu si našli cestu i studenti především stavebních škol nejen z jihočeské metropole. Elektronickou podobu výstavy a informace o jejím dalším putování najdete na www.ekodum.ecn.cz.
aktuálně
Boletice
VLADIMÍR MOLEK
jako nadlani dlani
Přesně tak by se dal charakterizovat pohled, který se naskytl účastníkům exkurze do vojenského prostoru Boletice, kterou Sdružení Calla nabídlo 1. září starostům obcí a krajským zastupitelům. Přivítali jsme účast senátora Tomáše Jirsy a jeho poradců podílejících se na zpracování studie střediska zimních sportů Chlum. Počet účastníků (z krajských zastupitelů jich účast přijala jen menšina) byl doplněn o úředníky, členy nevládních organizací a tým zpracovávající polyfunkční studii využití VP Boletice. Byla zajištěna účast zástupců vojenských lesů v čele s novým ředitelem ing. Brandtem, pracovníků újezdního úřadu a přijeli i zástupci ministerstva obrany a Nadace Partnerství. Počasí nám přálo a zvolená trasa umožnila dobré poznání unikátní boletické přírody. Jednotlivé zastávky poskytly prostor nejen pro odborný výklad docenta Víta Gruli-
cha, doplňovaný panem Kloubcem z České společnosti ornitologické a úředníky z újezdu, ale i pro bohatou diskusi. Ptal se zejména pan senátor a doufejme, že získané poznatky uplatní při svých dalších aktivitách kolem Boletic. Odpoledne exkurze pokračovala ve vojenské zotavovně Olšina. Zde se k nám přidali někteří starostové obcí sousedících s VP. Od nich zazněly ostré připomínky reagující na argumenty docenta Grulicha, členů České společnosti ornitologické a dr. Zývala, vedoucího týmu tvůrců polyfunkční studie. Emotivní vystoupení rozbila předchozí pohodovou atmosféru. Částečně k tomu přispěla i putovní výstavka Boletice – klenot přírody, která byla nainstalována právě na zotavovně. Ale to vše patří ke „zbraním a munici“, které obě strany používají v zájmu prosazení svých záměrů v prostoru Boletice, o jehož využití se vedou vleklé spory.
Aktualizovaný letáček o pracích prášcích vydaný Rosou radí, jak prát šetrně k životnímu prostředí, a nabízí seznam více než dvaceti bezfosfátových pracích prášků. Je prokázáno, že množství fosfátů (fosforečnanů) v prášku nemá na kvalitu vyprání vliv. Nejjednodušším krokem k šetrnému praní je proto vyhnout se prostředkům, které fosfor obsahují. Fosfor je hlavní živinou pro vodní řasy a sinice. Sám o sobě není škodlivý, avšak fosfáty z pracích prášků způsobují jeho přebytek ve vodních tocích a přemnožení toxických druhů sinic, které mohou vyvolávat vážné alergie a vyrážky. Následný rozklad sinic způsobuje akutní nedostatek kyslíku ve vodě, což ohrožuje většinu vodních živočichů včetně ryb. Ani čističky odpadních vod si s fosfáty nedokážou účinně poradit. Rozbory pracích prášků, příprava a tisk letáku byly umožněny díky podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Letáček je zdarma k dispozici v eko-poradnách sítě KRASEC. (ROSA)
Výstavu „Příroda Boletic“ nabídla Calla veřejnosti v Českých Budějovicích i na dalších místech kraje. Instalace výstavy v Jihočeské vědecké knihovně byla příjemným zpestřením letošního Ekofilmu. Na rozdíl od burcujícího (v kolekci vítězných loňských filmů neprávem opomíjeného) snímku „Alpy na Šumavě“ z cyklu ČT Nedej se, je smyslem výstavy upozornit na unikátní přírodu Boletic. Alena Vydrová, Josef Hlásek a Jan Ševčík jsou nejen výtečnými fotografy, ale i profesionální biologové a jejich snímky zaujmou přírodní dokonalostí a krásou. Kolekci velkoformátových fotografii umocňují letecké záběry, na nichž neinformovanému pozorovateli uniká hranice mezi vojenským prostorem a národním parkem. Výstava rovněž vypovídá o úsilí vnutit Boleticím průmyslový turismus. (CALLA)
banka Časová banka ZUZANA GUTHOVÁ V pilotním projektu zkoušíme tuto metodu v českém prostředí. Založili jsme malou časovou banku v Borovanech u Českých Budějovic. Je v ní zatím zapojeno asi 14 lidí, naše nabídka je relativně bohatá, ale poptávka vázne. Snad je to tím, že v bance jsou zapojeni převážně aktivní senioři, kteří sice chtějí pomáhat, ale sami pomoc nepotřebují. Pro rozhýbání „obchodů“ bychom potřebovali zapojit do systému více rodin s malými dětmi, které pomoc spíše uvítají. O to budeme usilovat prostřednictvím vznikajícího klubu maminek. Návody, jak založit časovou banku, počítačový program pro její administrování i další užitečné soubory pro ty, kteří by si chtěli metodu časové banky vyzkoušet, najdete na www.rosa.ecn.cz/casovabanka. Pořádáme také výukové semináře, z nichž první proběhl 18. 10. na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
7
Na vernisáži výstavy zahrála Barbora Prústeová.
foto Calla
10. listopadu bude v Jindřichově Hradci slavnostně otevřena nová environmentální poradna sítě KRASEC. Své služby bude nabízet v bývalé klášterní zahradě, kde sídlí trvalková školka a prodejna FLORIANUS a kde vzniká veřejně přístupná přírodní zahrada. Poradna se bude (vedle obecného eko-poradenství) specializovat na konzultace k péči o přírodní zahrady, které by bylo možno popsat asi tak, že se v nich bere ohled na všechny formy života, i bez chemie nemusí být příliš náročné na údržbu, a přesto mohou být velmi krásné. Pokud máte zkušenosti s tímto obhospodařováním zahrady, je možné je poslat e-mailem naší nové poradkyni Štěpáně Charvátové (
[email protected]), která je bude i prostřednictvím našeho časopisu předávat ostatním. Otevírací doba poradny: úterý 10–13 h. a čtvrtek 14–18 h., tel. 774 690 755. (FLORIANUS)
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Kdo by neznal sousloví „Máš to u mě“ jako poděkování za poskytnutou pomoc. Jinými slovy – až budeš pomoc potřebovat ty, obrať se s důvěrou na mě. Takto nějak funguje časová banka, systém organizované vzájemné dobrovolné výpomoci, který k nám přichází z anglofonní oblasti. Časová banka zprostředkovává ve skupině lidí (komunitě) pomoc těm, kteří ji potřebují, od těch, kteří chtějí někomu pomáhat. Motivace je zajištěna tím, že za svoji pomoc (poskytnutý čas) získám nárok na čas a pomoc někoho jiného. Směnnou jednotkou tedy nejsou peníze, ale čas. Nemělo by záležet na tom, jestli nabízíte pomoc v domácnosti, hlídání dětí, či právní poradu. Ochota pomoci má stále stejnou cenu. Časové banky staví na potřebě lidí cítit se užitečnými a platnými. Zvyšují počet sociálních kontaktů, a tím přispívají k rozvoji důvěry i přátelské atmosféry v komunitě.
z reg ionu Tání ledovců v Alpách, bezútěšná krajina ropných polí, pitná voda kontaminovaná v Bengálsku arzénem… To je jen zlomek z varovných signálů o zrychlujícím se ničení životního prostředí, jež přinesly soutěžní filmy festivalu Ekofilm 2005. Spolu se snímky, které se týkaly památek, kulturního dědictví a sociologických témat, jich byl letos přihlášen rekordní počet 167 ze 34 zemí světa. To svědčí o naléhavosti, s jakou oslovuje devastace naší planety některé filmové tvůrce.
Steve Lichtag, člen mezinárodní poroty.
EKOFILM 2005: „Český sen“ krumlovsku po krumlovsku
JAROSLAVA BROŽOVÁ
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
8
V každodenní praxi jako by se nás výše zmíněná naléhavost příliš netýkala. To platí bohužel i o některých sponzorech a patronech festivalu, k nimž patřily např. Severočeské doly, HBSW Dobrá voda, stavební divize Hochtief... Zdá se, že se Ekofilm od svého přestěhování z Ostravy do Českého Krumlova ubírá po dvou rozdílně směřujících liniích. Zatímco úroveň filmů, přihlášených do soutěže, plynule stoupá, atmosféra některých doprovodných festivalových akcí jaksi stagnuje, lépe řečeno přesouvá se do spíše zábavných, poněkud populistických sfér. Zároveň se vytrácí „jiskra“, jíž se kdysi (už v době totality) vyznačovaly festivalové diskuse. Pořádající Ministerstvo životního prostředí ČR zřejmě pozapomnělo, že dříve (s výjimkou éry ministra Františka Bendy neblahé paměti) patřilo k dobrým mravům tohoto úřadu pěstovat si své oponenty jako užitečnou zpětnou vazbu. Přestalo zvát na festival některé osobnosti, které se staly „nepohodlnými“, a spoléhá pouze na svou vlastní dramaturgii, což je občas ke škodě. Spontánní improvizace svědčila milé neformální vzpomínce na Josefa Vavrouška, od jehož předčasného odchodu z tohoto světa letos uplynulo už deset let, méně už např. setkání s hercem Janem Třískou, které bylo sice zábavné, mělo však s ohlášeným tématem „Umění a ekologie“ máloco společného. Na workshopu „Je ekologie ve filmu trvale udržitelné téma?“ se diskutující sice shodli v názoru, že ekologie by takovým tématem měla a mohla být, pokud by měla silnější finanční zázemí, scházela tu ovšem přítomnost filmových producentů, majitelů kin či většinového diváctva. Chceme-li totiž oslovit více než asi šest procent populace, nelze ekologii ve filmu prezentovat pouze ve for-
mě „vysokého“ umění či vyhraněné odbornosti. Přítomní filmoví tvůrci se přimlouvali za zavedení mediální výchovy do škol jako prevence proti manipulaci sdělovacími prostředky i jako účinného nástroje pro rozvoj dětské tvořivosti. Částečnou odpověď na workshopem položenou otázku mohl letos přinést také experiment se studentskou porotou a její zvláštní cenou. Pozitivem festivalu je stoupající účast studentů na projekcích a odborných seminářích, pořádaných na Biologické fakultě Jihočeské univerzity, a také zájem diváků o večerní promítání v českobudějovickém kině Kotva – i když rozdělením akcí do dvou měst působí festival poněkud roztříštěně. Velký úspěch u veřejnosti zaznamenal brazilský film „Estamira“ a také projekt s kontroverzní pověstí „Český sen“, jemuž snad lze jen vytknout, zejména v první polovině, jistou rozvláčnost (střihačské nůžky jsou také důležitým tvůrčím nástrojem). Za poněkud diskutabilní považuji doprovodnou fotografickou výstavu Rudolfa Šmída „Strašáci“. Téma sice její autor pojednal jako vcelku půvabný způsob recyklace předmětů, doslouživších už svému původnímu účelu, které v metamorfované podobě ještě mohou chránit úrodu. V Česku nicméně existuje celá řada naléhavých kauz, které by si zasloužily zviditelnění spíše. Pořadatelé však o kontroverznější výstavy zájem neměli – zřejmě „abychom si snad někoho nenazlobili“… Na nezávislém informování veřejnosti jako by až tolik nezáleželo. Neví-li totiž lid, že něco špatného existuje, příliš ho to netíží a neklade nepohodlné otázky. Důležité je proto přesvědčit „masy“, že ta ekologie je vlastně velká legrace. A tak jen kouzlem nechtěného upadl uprostřed promítání Českého snu v zámecké
foto Václav Vašků
Mezinárodní porota ve složení architekt Vlado Milunič, kameramani Steve Lichtag, Ján Oparty, Michael Havas a Toni Laznik letos udělila ceny filmům: Velká cena EKOFILMU: Zdroj / ČR Zvláštní cena mezinárodní poroty: Amazonia Vertical / SR Publicistika, zpravodajství: Jezy 1,2 / ČR; Dokument: Estamira / Brazílie; Vědecký, vzdělávací pořad: Mravenci – Tajná síla přírody / Rakousko; Volná tvorba: Deštník / Indie; Režie: Estamira / Brazílie; Scénář: Český sen / ČR; Kamera: Amazonia Vertical / SR Cena MŽP ČR: Zdroj / ČR Cena města Český Krumlov: Konec ledovce / Německo Cena statutárního města České Budějovice: Deštník / Indie Cena Jihočeského kraje: Než bude pozdě: Kambodža – Za polem zabijáků / Austrálie Cena hlavního partnera ČEPS a.s.: Kapela snů / Estonsko Cena hlavního partnera ČSOB: Gorily mého pradědečka / Rakousko Cena České komise pro UNESCO: Biopiráti – Dopis ze Sao Luis / Brazílie
mincovně reklamní panel jednoho z ekonomicky významných sponzorů, který ke kvalitě životního prostředí svou podnikatelskou činností rozhodně nepřispívá… Skutečná ochrana životního prostředí, jejímž zájmům by měl Ekofilm především sloužit, přichází tak v celkové programové koncepci festivalu poněkud zkrátka. Chybějí nám zřejmě odvážné osobnosti typu Elišky Novákové či Josefa Vavrouška, které ani v dobách totalitního režimu neváhaly otevírat tabuizovaná, establishmentu nepohodlná témata. Široké veřejnosti (alespoň té české) schází ochota přijmout za svou sympatickou zásadu Čechoameričana Jana Třísky: „Jsem přesvědčen, že každý z nás by měl mít nějaké ekologické svědomí a podle něj se chovat“. V Českém Krumlově se zatím, za souhlasu většiny koupěchtivých obyvatel a s požehnáním úřadů, připravuje výstavba dalšího hypermarketu. Autorka je členkou sdružení Jihočeské matky.
„Zelené“ krajské granty Už v roce 2002 byl zpracován „Systém podpory environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO) a informování o stavu životního prostředí Jihočeského kraje“ (na základě výběrového řízení zpracovala Rosa). Dlouhodobou vizí koncepce jsou ekologicky gramotní lidé, kteří se chovají odpovědně k životnímu prostředí. Jedním z dílčích úkolů je grantová podpora projektů EVVO. V r. 2004 bylo podpořeno 15 projektů (celkem 820 tisíc Kč), v roce 2005 bylo vyčleněno z krajského rozpočtu 1 200 tisíc Kč. Na internetových stránkách kraje (www.kraj-jihocesky.cz) je nyní vyhlášen nový grantový program na podporu EVVO a stanic pro handicapované živočichy, pro který je vyčleněna částka 1,2 mil. Kč. Žádosti jsou přijímány do 8. 11. do 13 hodin. (lij)
Vláda obce nepodpoří Vláda nesouhlasí se senátní novelou „atomového“ zákona, jež má začít drolit systémové výhody jaderné energetiky. Kraje a obce, na jejichž území hrozí vybudování jaderné elektrárny, úložiště vyhořelého paliva či jiného nukleárního zařízení, se podle novely mají stát účastníky povolovacích řízení. Týká se to v první řadě Jihočeského kraje, kde se obce z okolí Lodhéřova a Nadějkova brání plánům na hlubinné úložiště radioaktivních odpadů. Proto také novelu aktivně (i návštěvami parlamentu) prosazují. Nyní je na řadě poslanecká sněmovna – čekáme, jak se senátním návrhem naloží. (es)
Zelení míří do sněmovny
V posledních čtyřech letech se zdržuje na jihočeských rybnících v době slétávání a formování velkých tahových hejn nápadně méně hus, než tomu bylo dříve. Alespoň foto archiv redakce na Třeboňsku je tento trend velmi výrazný. Zdá se mi, že je vyhání jedna ministerská vyhláška – předesílám, že se jedná pouze o má pozorování, nepodložená vědecky ověřenými fakty, ale přesto…
husy
Proč mizí na podzim husy MATOUŠ ŠIMEK
z jižních Čech?
Od dětství pro mne bylo velkým zážitkem pozorovat u rybníka večerní přílet velkých husích hejn. Už zdálky je prozradilo typické „gagotání“, podle jehož intenzity se dalo vytušit, jak bude hejno velké. A pak už se za soumraku proti večerní obloze začaly objevovat siluety hus přilétajících z večerní pastvy. Většinou létaly v uskupení připomínajícím číslici jedna, ale některá hejna čítající i několik set ptáků představovala obrovskou masu opeřenců, která téměř zastínila oblohu. Po dosednutí na vodní hladinu se husy poněkud upokojily, ale jejich kejhání a „gagotání“ oživovalo rybník ještě dlouho do noci. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že si jednotlivé páry sdělují příhody z letošního hnízdění… Nocující husy přinášely na rybníky atmosféru divočiny, připomínající prostředí odlehlých afrických jezer. Na přelom srpna a září, kdy počty hus nocujících na jihočeských rybnících (na Třeboňsku zejména Velký Tisý, Záblatský, Bošilecký, Horusický…) kulminovaly, jsem se vždy moc těšil. Pak přišel srpen 2002 a katastrofální povodně. Na rybnících byla situace po povodni neutěšená, voda některých z nich byla velmi znečištěná. Husí tah byl málo výrazný; dávali jsme to logicky za vinu povodni. V letech 2003 a 2004 byla ovšem velmi teplá léta a situace na rybnících standardní. Přesto bylo hus velmi málo. Začala nám docházet možná příčina. 1. 7. 2002 nabyla účinnosti vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a bližších podmínkách provádění lovu (navazující na Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb). V § 1 této vyhlášky se pod písmeny x) až z) upravuje délka lovu u nás se vyskytujících druhů „divokých“ hus na 16. srpna – 15. ledna. Předtím se mohlo lovit až od 1. září. Navazující vyhláška 480/2002 Sb. pouze upravila délku lovu v případě husy polní na 1. září – 15. ledna, což ovšem nemá velký význam, jelikož severněji hnízdící husy polní beztak přilétají na podzimní shromaždiště až v průběhu
září. Nejpočetnější druh, husa velká, se nadále loví již od poloviny srpna. Možná si říkáte, zda může mít změna lovu o pouhých čtrnáct dní významný vliv a zda mohou ptáci na tlak myslivců tak rychle zareagovat. Přesvědčil jsem se, že husy jsou tvorové velmi flexibilní. Před rokem 2002, kdy se jich tu shromažďovalo ještě hodně, výrazně měnily své chování počátkem září, kdy se začínalo střílet. Méně často nocovaly mimo rybník Velký Tisý, který je i s přiléhajícími porosty národní přírodní rezervací, a tudíž se zde nesmí lovit. Střelci se proto často rozmístili po obvodu rezervace a snažili se trefit některé z přilétajících hus. Ty zareagovaly: létaly ve velkých výškách, mimo spolehlivý dostřel, a na hladinu se prudce spouštěly pomocí akrobatických loopingů. Husy tedy jsou schopné poměrně pohotově přizpůsobit své chování a zvyklosti loveckému tlaku. Jsem přesvědčen, že zahájení lovu o půl měsíce dříve je významné. Husy velké se začínají na rybnících shromažďovat počátkem srpna. Myslivost má v našem kraji dlouholetou tradici a i v současnosti je lov zvěře častou zálibou mnoha Jihočechů. A tak třeba rybník Tisý bývá v době lovu obstoupen docela slušným počtem pánů s brokovnicemi. Doba lovu kachny divoké začíná až 1. září, a proto je v druhé polovině srpna na husy velké vyvíjen skutečně silný tlak. Husy na tento stav zareagovaly zřejmě logicky – v půlce srpna jejich velká hejna jižní Čechy kvapem opouštějí a táhnou raději přes Moravu, nebo se shromažďují na bezpečnějším Neziderském jezeře. Pro nás, kteří jsme na Třeboňsku či Budějovicku v září rádi vídali jejich velká hejna, je to špatná zpráva. Domnívám se, že prospěch z této situace paradoxně nemají ani myslivci, kteří by v situaci, že by husy v půlce srpna houfně neodlétaly, mohli mít bohatší podzimní úlovek. Obávám se však, že o tom myslivce, když už si jednou delší dobu lovu hus vymohli, nikdo nepřesvědčí… Autor pracuje jako poradce v Českém nadačním fondu pro vydru
9 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Situace ve Straně zelených se uklidňuje. Na zářijovém sjezdu v Pardubicích byl do jejího čela zvolen Martin Bursík, bývalý ministr ŽP (1998, ve vládě J. Tošovského). Významnější programový posun nelze očekávat, všechny proudy ve straně se snaží o širší tématický záběr než pouze životní prostředí. Spory byly „jen“ o styl práce a komunikace. Ve sněmovních volbách bude strana kandidovat samostatně, ovšem s předpokladem hojné účasti nestranických osobností na kandidátkách. Hlasy chce získat ze všech „ekologicky citlivých“ skupin voličů – nejen ekologů, aktivistů a učitelů, ale i maminek, podnikatelů, seniorů, lékařů, studentů, umělců... Jihočeská krajská organizace SZ patří k nejaktivnějším. „Jihočeská matka“ Dana Kuchtová obhájila funkci první místopředsedkyně a v 55členné republikové radě jsou dále E. Kozinská, M. Mach, R. Panská, D. Stráský a J. Guth. Zelení přikládají velký význam občanské společnosti a spolupráci s neziskovými organizacemi. (jigi)
z reg ionu
téma JAN KELLER
Dárek ke Dni bez aut Tak jako každoročně, také letos jsme si připomněli koncem září Den bez aut. Tak jako každoročně, také letos jelo ten den několik politiků manifestačně do práce veřejnou dopravou. Několik komentátorů si povzdechlo (tak jako každoročně) nad bezohledností řidičů a několik automobilistů si zanadávalo na stále delší a delší dopravní zácpy. Letošní Den bez aut bez byl ovšem přece jen o něco jiný než ty minulé. Ve stejném týdnu, ve kterém proběhl a ve kterém stihnul opět upadnout v zapomnění, jsme se dozvěděli radostnou novinu. Potkalo nás velké štěstí a někde na severní Moravě postaví světoznámá firma Hyundai další ze svých mamutích automobilek. Možná vyroste asijská pobočka přímo u trati v Nošovicích, hned vedle známého jihoafrického pivovaru vařícího znamenité pivo Radegast. Ti samí politici, kteří jen o pár dnů dříve jeli manifestačně do práce na kole, vyzařovali nad tou zprávou upřímné nadšení. Vytvo-
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
10
kresba Václav Morava
ří se nová pracovní místa, bude zaměstnáno až tři tisíce lidí. Pokud by platilo okřídlené rčení, podle něhož „Co je ekologické, je také ekonomické a naopak“, bylo by vše naprosto v pořádku. Je jistě navýsost ekonomické zvýšit tempo růstu HDP, je ekonomické zvýšením exportu vylepšit bilanci zahraničního obchodu, je ekonomické snížit nezaměstnanost, byť to bylo je o zlomek procenta. Proč ale potom šaškovat na Den bez aut? Jestliže spása pro naši zemi kyne z toho, že se staneme automobilovou velmocí, měli bychom si uvědomit, že politik na kole „škodí této zemi“, jak pěkně a výstižně říkávají jeho kolegové. V případě, že se firma Hyundai nerozhodne na poslední chvíli pro nějakou ještě vstřícnější a lacinější zemi, bude z polí u Nošovic co tři roky vyjíždět další milion zbrusu
Z diskusí osmyslu smyslu Dne bez aut Promiňte, ale tyhle „hurá akce“ rád ne- lidí stejně ví, že pokud bychom DBA opravmám. Platím si pojištění auta (na den cca du dodrželi, zastaví se na ten den praktic100 Kč). Platím si benzín, z každého litru ky vše, neboť téměř veškeré činnosti jsou dám státu téměř 10 Kč na spotřební dani v tomto státě, v Evropě a celém vyspělém a dalších 6 Kč na DPH. Jsem nucen kupovat světě na rychlé dopravě závislé. dálniční známku za 900 Kč. Nevidím žád- Kolik stojí město Den bez aut? Nebylo by ný důvod, proč bych zrovna 22. 9. 2005 ne- třeba lepší za ty peníze nakoupit pár vozíků mohl na Radu města Plzně jet za své pení- pro tělesně postižené či počítačovou lupu ze, svým autem, abych nemusel čekat ráno pro člověka s vadou zraku? Byť, uznávám, v zimě na trolejbus nebo se tam nechat od- naše rada též přiřkla na den bez aut 10 000 vézt autem služebním, které by zákonitě Kč a já také hlasoval pro. Třeba, i když tomu nevěřím, zrovna tento den bez aut lidi skumuselo jet trasu do města dvakrát. Při minulém jednání zastupitelstva jsem tečně do MHD nažene… dostal nahlášeno, že v Duchovské se ucpaPAVEL RÖDL, člen rady města Plzně la kanalizace. Sedl jsem do auta, zajel tam, věc vyřešil, v Duchovské ještě ten den Možná bychom se mohli zamyslet, zda mohli pouštět vodu. Odjet ze zastupitel- Den bez aut (DBA) není opravdu konstva MHD by trvalo několikanásobně déle traproduktivní a zda by se nemělo na a dovolit bych si to nemohl, neboť tam zpětnou vazbu reagovat jinak než zabyly body, na kterých měl náš obvod zájem vržením veškeré kritiky do horoucích a nezbylo by (!), než řešit problém o den pekel. DBA u nás – po 15 letech! – ignopozději. Nájemníci by nechodili den na WC, ruje 99,9% řidičů a 1000 závazků nechat nemyli nádobí ani sebe. Též by to šlo, uzná- 1 den z 365 auto doma je podle mne tragicvám, ale zdá se mi to takové nějaké přiblb- ky málo. Dovoluji si vyslovit kacířskou mylé a nefér vůči lidem. Stejně tak, jako celá šlenku, že je lepší žádná akce, než akce tato akce. Je to populistické gesto, většina blbá – resp. bez efektu.
nových aut. Vydělají na tom skoro všichni. Severní Morava bude mít místo 100.000 nezaměstnaných po nějakou dobu pouhopouhých 97.000 lidí bez práce. To nelze bagatelizovat. Tři tisíce rodin bude zase na pár sezón za vodou. Také firma Hyundai na tom vydělá. Po několik let bude mít daňové prázdniny, pozemky dostane zdarma, stát ji zařídí vhodnou síťovou infrastrukturu, místní školy budou možná na náklady daňového poplatníka školit její personál. Jenom ekologie přijde zase tak trochu zkrátka. Než se firma za pár let přestěhuje do země, která bude dotovat její potřeby ještě ochotněji než my, vyjede z nošovického depa mnoho set tisíc automobilů. Zvyšování HDP a zaměstnanosti výrobou aut je, jak známo, z hlediska životního prostředí ten vůbec nejpochybnější způsob zvyšování prosperity země. Tento způsob prosperity není trvale udržitelný a pokud by se porovnaly ztráty, které na životním prostředí v delší perspektivě přináší, s okamžitými přínosy, bilance by to nebyla nijak radostná. Až se oněch šťastných tři tisíce vyvolených ocitne zase bez práce, bude životní prostředí dílem jejich rukou na tom zase o něco hůře. Až příštím rokem koncem září usednou na Den bez aut někteří politici opět demonstrativně na kolo, bude jejich gesto vypadat ještě o něco zbytečněji a v rovině černého i zeleného humoru ještě mnohem komičtěji než letos. Autor je sociolog, profesor na Ostravské univerzitě
Další, ještě kacířštější myšlenka: před auty byli koně – snad šest miliónů za první republiky, dnes jich je ale jen asi 50 tisíc, takže bez aut to opravdu nejde – pochybuji, že hasiči, policie nebo nastávající otec s rodící manželkou pojedou autobusem. Ráno je třeba rozvést chleba a pečivo, převézt pacienty na operace, instalatéři jedou opravit prasklé trubky, zásobování obchodů, atd. atd. A jakmile připustíme výjimky, kde se stanoví hranice? Ať je Den železnice, Den MHD, Den cyklistiky, Den pěších zón, Den šetrné mobility, ať je MHD a ČD jeden den zdarma, až se zavírají centra měst, ať vyráží ministři a celebrity do práce na kolech a pěšky, ale Den bez aut je jako Den bez telefonu, Den bez elektřiny nebo Den bez civilizace. Jednak velká utopie, jednak nás to realitě a veřejnosti spíš vzdaluje. I když je i spousta pozitivních příkladů, hodnotím CELKOVÉ vyznění a efekt – a to z pohledu 15 let: tímto tempem by se cíle dosáhlo asi za deset tisíc let. Proto se k akci – provokativně – nepřipojuji. Mám ovšem Rok bez aut(a), resp. Život bez auta – nejsem motorista a auto nevlastním. Kdybych je měl, 22. 9. bych jím naopak jel a pozval bych na svou jízdu novináře, aby se někteří ekologisté konečně probudili. MARIAN PÁLENÍK, o.p.s. Přátelé přírody, Ústí n. L.
automobilu
Chvála automobilu (varianta legendy o Golemovi)
ERAZIM KOHÁK
Autor je filosof.
(ŠÍPEK)
V rámci Evropského týdne mobility a DBA uspořádaly Calla a Rosa několik akcí. Zelený čtvrtek o dopravě, 15. září v galerii Měsíc ve dne, se vydařil. Od dopravního inženýra L. Zenkla jsme se dozvěděli mnoho – od historie městské dopravy v Budějovicích, přes graficky zpracované informace o trendech v městské dopravě (se strmým nárůstem automobilové dopravy) a počítačové modelování provozu, až po současné problémy. Kritizoval záměr výstavby tunelu pod nádražím ČD, liknavé zavádění dělených přechodů pro chodce, zdůraznil, že město ignoruje investice do cyklostezek a přednesl návrhy na konkrétní řešení některých neprůjezdných křižovatek. Následující středu se konala panelová diskuse o železnici. Ing. Ivan Študlar (zástupce ČD pro jihočeský region) seznámil přítomné se současnou situací a perspektivami (odklad IV. koridoru, projekt Šumavských drah aj.), Aleš Kuták (poradce ministra ŽP) srovnával železniční a silniční dopravu, Jan Šatava (ředitel Jindřichohradeckých místních drah) nastínil problémy soukromé železnice a Radko Brand (centrum osobní dopravy ČD) hovořil o stále se zdokonalujícím jízdním řádu a vyjádřil přesvědčení, že vychází vstříc potřebám cestujících – v čemž se s přítomnými příliš neshodl. 22. září jsme před magistrátem nabízeli zajímavé publikace o problémech dopravy a automobilismu a sbírali odpovědi do ankety. Největší zájem vzbudil informační panel o dálnici D3. Den bez aut na náměstí zůstal ve stínu akce „barevné dny“ Eko-komu se spoustou atrakcí pro děti rozmístěných po takřka celé ploše náměstí, kde se s cílem motivovat děti k třídění odpadů vystřídalo i hodně mateřských škol. Celkově však Týden evropské mobility výrazně přispěl k rozvoji diskuse o městské dopravě – doufejme, že vznesené náměty budou mít nějaký reálný dopad... (CALLA, ROSA)
Den bez aut v Českých Budějovicích
11
foto Calla
Také město Prachatice ve spolupráci s Městskou policií, Policií ČR, Červeným křížem, Střední pedagogickou školou, VOŠS Prachatice a CEV Dřípatka uspořádalo 22. září Den bez aut. Program probíhal ve Štěpánčině parku a zúčastnilo se ho přibližně 150 žáků 2.–5. tříd základních škol a speciální školy, kteří si na jednotlivých stanovištích mohli vyzkoušet první pomoc při dopravní nehodě, prohlédnout policejní vůz, rychlostní radar, zúčastnit se soutěže o pravidlech silničního provozu a mnoho jiného. (DŘÍPATKA)
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Na stanici metra Budějovická se mi manželka zhroutila v náručí. V našem věku už to není jako kýchnutí. Úzkostlivě jsem se skláněl nad člověkem, s nímž jsem prožil tolik života, a čekal na záchranáře. Byl jsem rád, že nepřijeli s koňmi. Do Thomayerovy nemocnice jsme dojeli včas. Ani jsem si nevšiml, že je motor špatně seřízený a výfuk mohutně posiluje skleníkovou vrstvu. Takových situací jsem prožil několik. Hasiči, policie, ač nejen ti. Svět lesních samot už znám jenom ze svého oblíbeného Klostermanna. Přesto vím, co pro lidi z odlehlých vesnic znamená jejich vůz, kterému s láskou přezdívají Škoda zahodit. Automobil by mohl do lidského života vnést tolik dobra! Jak k tomu došlo, že se z tak slibného vynálezu stala tak hrůzná metla lidstva? Že se stala, o tom již není pochyb. Všichni máme před očima zamořená města a krajinu zjizvenou pásy betonu. Přímo v automobilových haváriích hyne jen v českých zemích na dvanáct set lidí ročně, daleko víc jich utrpí zranění a ještě víc trpí a umírá na následky znečištění osvětí výrobou, provozem a likvidací automobilů. Kdyby automobil byl bacil, vyhlašovali bychom nejvyšší stupeň epidemie a případně stavěli morové sloupy, aby nás Bůh ve své milosti této metly ušetřiti ráčil. Místo toho oslavujeme automobil jako nejvyšší výdobytek kapitalismu. Nejde jen o bezprostřední škody. Méně nápadné, leč o to hrůznější jsou škody dlouhodobé. Snad nejznámější je globální oteplování. O tom nedávná zpráva amerického ministerstva obrany prohlašujme, že představuje hrůznější hrozbu než celá al-Kajdá. V přímém následku vypouštění skleníkových zplodin probíhá klimatická změna o několik řádů rychleji. Příroda se nestačí přizpůsobit. Automobilismus notně přispívá k ničení předpokladů lidského života. Snad nejpřesněji to vystihl časopis National Geographic v nedávné reportáži o světové epidemii obezity. Automobil, ovšem ve spojení s televizí, podnítil hlubokou civilizační proměnu. Vytvořil civilizaci vysokých spotřebních nároků a minimálního pohybu, ve které lidstvo hubí sebe samo. Podobně jako jeho předchůdce Golem se automobil ze slibného služebníka stal mstivým pánem. Proč? Vratislav Kulhánek, ředitel Škody Mladá Boleslav, jednou poukázal v rozhlasovém pořadu Jany Klusákové v Českém rozhlase, že na všechno dobré, čím může přispět automobil, stačí dvacet šest koňských sil. Proč toužíme po automobilech deset až patnáctkrát tak silných jako po návykové droze? Je to na dlouhé povídání, ale u kořene všeho je docela obyčejné krátké spojení, či vlastně docela prostý objev a omyl osmnáctého století. Tím základním objevem bylo to, že hmotné podmínky lidského života je možné změnit hmotnými prostředky. Hlad, věčný průvodce lidstva dějinami, lze odstranit výkonnější zemědělskou výrobou. Základním omylem bylo přesvědčení, že hmotnými prostředky lze změnit i výrazně lidské podmínky života, či řečeno zkratkou, že budou-li lidé bohatší, budou i morálně lepší a osobně šťastnější. Opravdu. Anglický filosof 17. století John Locke vymezil nezadatelná lidská práva jako life, liberty and the pursuit of property, tedy život, svobodu a úsilí o majetek. Autoři amerického prohlášení nezávislosti to změnili na life, liberty and the pursuit of happiness, život, svobodu a úsilí o štěstí. Nenapadlo je, že by to nemuselo být totéž. V tom je ten háček. Hmotné potřeby jsou konečné. Sníst toho mohu jen tolik, pak už nemám hlad. Štěstí je nekonečné: pokud jím, abych byl šťastný, budu konzumovat stále víc, až nakonec zničím zemi a sám puknu. S automobily to není jiné. Pokud mi jde o co nejvýhodnější přepravu a dopravu – třeba odvoz do nemocnic – bude mi stačit těch dvacet šest koňských sil. Ostatně pokud si vypočítám všechny výhody a nevýhody osobního automobilismu, včetně změny klimatu, zamoření měst, úmrtí a zranění i beznadějně zkreslený osobní rozpočet, dám ve většině případů přednost veřejné dopravě. Pokud ovšem od automobilu očekávám štěstí, doslova životní naplnění, které nám slibuje reklama, pak budu potřebovat stále mohutnější a nákladnější vozy. Pro štěstí, pro osobní naplnění obětuji doslova všechno, až do úplného zničení sebe i své civilizace. Kdy splní auto svůj příslib? Až je opravdu nebudeme potřebovat k ničemu než k přepravě a dopravě. Snad se toho dožijeme.
Tradiční výlet ke Dni bez aut uspořádala ZO ČSOP Šípek ve spolupráci s Klubem českých turistů START Český Krumlov 24. září. I tentokrát měl způsob dopravy – vlakem na Šumavu – ukázat, že výlety se dají uskutečnit i bez auta. Překvapením na úvod byl ovšem příjezd pouze jednoho vagónu, a tak účastníci pochodu a řada jiných cestovatelů museli ve vlaku stát. Na opakovaný dotaz, proč ve všední den jezdívá deset cestujících ranním vlakem z Českých Budějovic do Volar ve třech vagónech, zatímco o víkendu (přes žádost o přistavení zvláštního vagónu) přijede jeden, jsme odpověď nedostali. V Novém údolí přivítal pochodníky pracovník Šípku a krátce připomněl význam Dne bez aut. Několik oponentů tvrdilo, že nafty je dost ještě na několik desetiletí a že na každé vyčerpané ložisko připadá několik nově objevených. Jedna část výpravy poté navštívila nedaleké Haidmühle, větší skupina se vydala na Třístoličník.
MICHAL BERNARD Chování ke stromům je důležitým indikátorem našeho vztahu k okolnímu prostředí. Jejich kácení často vyvolává bouře nevole a protestů. Co může řadový občan dělat pro záchranu stromů, jimž hrozí kácení?
kresba Václav Morava
pod lupou
Kácení stromů vvparagrafech paragrafech Dřeviny, které rostou mimo les, jsou podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, chráněny před poškozováním a ničením (§7). Dřevinou rostoucí mimo les zákon rozumí „strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond.“ Péče o tyto dřeviny je povinností osob, na jejichž pozemcích se dřeviny nachází.
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
12
Kdo povoluje kácení? Povolení ke kácení dřevin lze vydat pouze ze závažných důvodů, po vyhodnocení jejich funkčního a estetického významu. Každé povolení musí být náležitě zdůvodněno. Povolení ke kácení stromů a keřů rostoucích mimo les vydávají obecní úřady (příp. na území národního parku a CHKO jejich správy), a to ve správním řízení vedeném podle správního řádu (pozor: od 1. ledna 2006 vstupuje v účinnost nový správní řád – zákon č. 500/ 2004 Sb., který nahrazuje dosavadní správní řád, zákon č. 71/1967 Sb.). Žádost o povolení kácení dřevin musí obsahovat tyto náležitosti: 1. jméno, příjmení a adresu žadatele, 2. doložení vlastnického nebo nájemního vztahu k pozemku, na němž dřevina roste, 3. specifikace dřevin (druh, počet, velikost, situační nákres), 4. obvod kmene ve výšce 130 cm a 5. zdůvodnění žádosti. Účastníkem zmíněného správního řízení může kromě žadatele dále být: 1. občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (viz §70 zákona č. 114/1992 Sb.). Sdružení by po svém založení mělo podat žádost o informování o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a to na všechny správní orgány, které mohou rozhodovat o podobných záměrech (např. stavební úřady, MŽP, obecní a krajské odbory ŽP, báňské úřady aj.). Pokud příslušný správní orgán zahajuje nějaké takové řízení, je povinen o tom občanské sdružení písemně vyrozumět, a to se pak do osmi dnů může přihlásit jako účastník. 2. vlastníci sousedních nemovitostí. Vlastník sousedního či vzdálenějšího pozemku se může stát účastníkem na základě správního řádu, jenž přiznává účastenství také všem osobám, jejichž práva a právem
chráněné zájmy mohou být rozhodnutím Zvláštní ochranu zákon přiznává tzv. památpřímo dotčeny. V tomto případě se jedná ným stromům (§46 zákona 114/1992 Sb.). o právo na příznivé životní prostředí, kte- Takové stromy je zakázáno poškozovat, ničit ré přísluší každé osobě a je vymahatelné a rušit v přirozeném vývoji. Jejich ošetřovápřed soudními a správními orgány. Nutno ní musí povolit pověřený obecní úřad. K zadodat, že úřady se pravděpodobně budou bezpečení památných stromů před škodlivýsnažit takové osoby do řízení jako účastní- mi vlivy z okolí může úřad stanovit ochranné pásmo. Pokud úřad takové ochranné pásmo ky nepřipustit. nevyhlásí, je jím ze zákona kruh o poloměru desetinásobku průměru kmene měřenéKdy se povolení nepožaduje? 1. Pěstební důvody – za účelem obnovy po- ho výšce 130 cm nad zemí. V tomto pásmu rostů nebo při provádění výchovné probír- není dovolena žádná pro strom škodlivá činky porostů (za „výchovnou probírku“ nelze nost, například výstavba, terénní úpravy, odpovažovat např. seříznutí celé rozvinuté vodňování, chemizace atd. Výjimku ze zákakoruny vzrostlého stromu – za takový zá- zů z ochrany památných stromů udělí (opět ve správním řízení) pověřený obecní úřad sah by měla být udělena pokuta). 2. Zdravotní důvody (bývají často falšovány; jen v případě, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. vhodné je zajistit oponentní posudek). 3. Při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů (tj. energetický zákon, zákon Lze zabránit již probíhajícímu kácení? o vodách, zákon o drahách a zákon o po- Prvním krokem je zjištění právního stavu: dotaz na osobu, která se chystá kácet, zda má zemních komunikacích). 4. Je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či povolení, kdo je vlastníkem pozemku, rozzdraví nebo hrozí škoda značného rozsahu. měry dřevin. Pokud osoba, která se chystá 5. Dřeviny na pozemcích ve vlastnictví fyzic- kácet, má příslušné povolení, nedá se zprakých osob, které nedosahují stanovené vidla nic dělat. Jestliže by ale činnost mohvelikosti (obvod kmene do 80 cm měřený la způsobit závažný zásah do přírody, volejte ve výšce 130 cm nad zemí nebo souvislý Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP), krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozkeřový porost do 40 m2). šířenou působností, aby na základě ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny Co je při rozhodování důležité? Zda je žádost o povolení kompletní a náleži- takovou činnost zakázali. Pokud osoba přítě zdůvodněná; kdo žádost podává (pouze slušné povolení nemá, nebo jí nevěříte, vovlastník pozemku či nájemce se souhlasem lejte policii a ČIŽP, aby kácení zabránily. vlastníka; jiná osoba musí být zplnomocně- Pokud ke kácení již došlo, kontaktujte odbor na); zda dřevina není biotopem zvláště chrá- ŽP obecního (městského) úřadu a zjistěte, něného druhu rostlin nebo živočichů, či se zda bylo kácení povoleno. Nebylo-li, napište podnět ČIŽP nebo obecnímu úřadu obce na ni nevztahuje státní památková péče. Rozhodnutí by mělo obsahovat povinnost s rozšířenou působností, aby udělili pokutu přiměřené náhradní výsadby nebo finanč- za kácení dřevin bez povolení. ního odvodu do rozpočtu obce. Tuto povin- Fyzická osoba, která poškodí nebo bez povonost však správní orgány nařídit nemusí, a lení pokácí dřevinu rostoucí mimo les, může také to bohužel obvykle nedělají. V rozhod- být za tento přestupek potrestána pokutou nutí by mělo být uvedeno, kdy se mají dřevi- do 10 000 Kč. Pokud dřevinu nebo skupinu ny pokácet – zpravidla v období vegetačního dřevin rostoucích mimo les poškodí nebo klidu (od listopadu do března). V případě, že zničí bez povolení právnická osoba nebo se stromy kácí z důvodu výstavby, je vhod- fyzická osoba při výkonu podnikatelské činné trvat na tom, aby kácení bylo podmíně- nosti, může dostat pokutu až 500 000 Kč. no vydáním kladného stavebního povolení. Sankční řízení vedou pověřené obecní úřady, Pokud totiž příslušný stavební úřad nevydá případně též ČIŽP. Podnět k zahájení sankčžadateli stavební povolení, může dojít k po- ního řízení může dát kdokoliv. kácení dřevin zbytečně. Autor je právníkem Ekologického právního servisu.
es ej Na pozadí událostí posledních měsíců se stále víc, i v českých sdělovacích prostředcích, diskutuje o tom, jaká bude cena ropy, jak dlouho ještě světové zásoby vydrží a jakým směrem se svět bude ubírat, až její produkce přestane dostačovat potřebám. Existují hodnověrné hypotézy budoucího vývoje?
foto archiv autora
PAVEL HRUBÝ
tím? Ropa, cizí planety, aco co my my ss tím?
13 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Pro situaci, kdy celková těžba ropy dosáhne už teď čím dál větší energetické nároky a In- Jakkoli mnoho informací existuje na dané vrcholu a pak už jen klesá, se vžilo anglické die pravděpodobně nezůstane příliš pozadu. téma, pořád tápeme v nejistotě. Existují i alteroznačení Peak Oil. S prvním upozorněním, Téma různých scénářů vývoje by vystačilo na nativní hypotézy o abiotickém původu ropy a že se to dříve či později stane, a že bychom celou knihu, a tak se pokusím shrnout jenom zemního plynu, podle kterých se jejich ložiska postupně obnovují. Jako argument uváděse měli připravit, co potom, přišel už v pade- ty základní proudy. sátých letech minulého století americký geo- Buďto začneme zavčas energií šetřit, při jejím jí , že na jiných planetách je výskyt uhlovodíků fyzik M. King Hubbert, který tuto prognózu získávání se orientovat na obnovitelné zdro- běžný a není důvod předpokládat, že právě na vývoje vyjádřil křivkou těžby ropy v čase (viz je a ropu používat jen tam, kde ji není možné Zemi by byla jejich přítomnost závislá na rozwww.hubbertpeak.com). Tato Hubbertova nahradit (především léky). To zahrnuje i výraz- kladu těl živých bytostí. Navíc – ropa se těží křivka má zvonovitý průběh s plochým vr- né zpřísnění norem do tepelné izolace staveb, z výrazně větších hloubek, než kdy byla nalecholem, ze kterého vede jediná cesta – dolů. podpora úspor energie a hromadné dopravy zena jakákoliv fosilie, nemluvě o obtížnosti, jak Jejímu autorovi se tehdy vysmáli, ale vrchol a podpora místní produkce a zadržování vody by se látka s nižší hustotou než voda do takotěžby ve Spojených státech předpovídá vel- v krajině. Některé studie doporučují i přestav- vých hloubek dostala z povrchu. Zároveň uvámi přesně – tamější produkce ropy klesá od bu cukrovarů a pivovarů na průmyslové lihova- dějí příklady vyčerpaných ropných vrtů, které roku 1970. ry. To je téměř ideální varianta. Anebo může do- se časem doplnily a dokonce mohla být obnojít na temnější předpovědi, které zahrnují války vena těžba v původním rozsahu. Bod zlomu se blíží o zdroje ropy (zlí jazykové tvrdí, že někde už se Ani ve většině ostatních zemí není růst pro- tak děje) a nakonec drastické ekonomické, so- Existuje cesta dál? dukce vyvažován objevy nových ložisek, kte- ciální a environmentální dopady na celé lidstvo, Ať tak nebo onak, postupující globální změrá umožní tento růst udržet. Ukazují to úda- s větší intenzitou v rozvojových zemích. ny klimatu se projevují stále výrazněji (stouje poradenské firmy PFC Energy ze září 2004 pající produkce CO2, tající antarktické le(viz www.pfcenergy.com). Analýza této spo- Hypotéza: ropa jako obnovitelný zdroj dovce, extrémní výkyvy počasí atd.) Jejich lečnosti předpovídá vrchol produkce v ze- Vypadá to, že organizace post-fosilní společ- souvislost s lidskou činností – zejména vymích mimo OPEC po roce 2010 a následný nosti i její ekonomiky by mohla být založe- užíváním fosilních zdrojů energie – a nutpokles, což způsobí větší závislost na ropě na na decentralizovaných menších správních nost omezení produkce skleníkových plynů z Blízkého Východu. Bod zlomu, kdy produk- a ekonomických celcích, které budou sobě- už dnes zpochybňuje málokdo. ce nebude dostačovat poptávce, je předpoví- stačné, pokud půjde o zajištění základních K postupnému zavádění obnovitelných zdrodán někdy v polovině příští dekády. Prognóz životních potřeb svých obyvatel. Vyjádřeno jů energie a „trvale udržitelnější“ spotřebě, je však daleko více, o čemž se můžete pře- v heslech: Znovuzrození komunity, svépo- která šetří energii a přírodní zdroje, se budesvědčit, když do internetového vyhledáva- moc a solidarita. me muset přiklonit v každém případě – poče zadáte heslo „Peak Oil“ nebo „ropný zlom“. kud nám ovšem záleží na zachování životníTy nejoptimističtější a oficiálnější uvádějí koho prostředí a spokojené existenci lidstva, bez nec tohoto století, podle jiných se však na ekologických uprchlíků... Jakkoli obtížné se onom plochém vrcholu křivky nacházíme už tyto změny ve své komplexnosti mohou jevit nyní. V závislosti na tom se různí i „míra kaa přestože budoucnost následujícího sta let tastrofálnosti“ prognóz globálních dopadů a se zdá být chmurná a nejistá (zvláště po udáradikálnost navrhovaných řešení. lostech 11. září v New Yorku), je třeba si uvěUvážíme-li, že na ropě je závislé celé světodomit, že každý z nás může alespoň svou trošvé hospodářství, obraz skutečnosti se nejeví kou přispět ke zlepšení situace a celý proces právě v nejveselejších barvách. Z ropy se nezměny posunout o kousek dopředu. Můžeme vyrábějí jen paliva do dopravních prostředzačít třeba tím, že budeme kupovat potraviků (letecký benzín, jehož spotřeba v letecny pocházející z místních zdrojů a ne třeba ké dopravě je enormní, dokonce není dosud z Nového Zélandu nebo Argentiny. zdaněn), ale i průmyslová hnojiva používaná Čtyři prezidenti na Rudém náměstí, Moskva, 9. květDalší informace: www.hubbertpeak.com, v zemědělství, plasty všeho druhu a v nepo- na 2005: George W. Bush, Vladimír Putin, Jacques www.pfcenergy.com, www.blisty.cz/aut/1498/art. html slední řadě i léky. Čína se svou rozvíjející se Chirac a Gerhard Schröder. Všichni čtyři vědí o nad- (články Jindřicha Kalouse v Britských listech s mnoha ekonomikou a rozhodnutím učinit rozvoj au- cházející ropné krizi. Jak asi budou bránit svůj díl rop- dalšími odkazy k tématu Peak Oil). tomobilové dopravy jedním z jejích pilířů má ného koláče? foto archiv redakce Autor pracuje jako poradce–specialista v Rose, o.p.s.
Báňský inženýr specializovaný na úpravu nerostných surovin. Dřevorubec, zpracovávající kůrovcovou kalamitu. Bývalý místostarosta města Volary. Lektor kultovních řezbářských kurzů. Spisovatel a soukromý nakladatel. Člověk, naplněný pokorou k Bohu, přírodě i lidem. Aktivista v boji za legalizaci domácí školy. Jeden z hrdinů knih Hany Librové. To jsou jen některé charakteristiky a životní etapy našeho dnešního hosta. Každá z nich je pravdivá, ani všechny dohromady však nevypovídají vše. Možná ho lépe popsal další obyvatel Volar, hajný a ekologický aktivista Martin Bláha, když mi o něm krátce řekl: „Ivoš je pohodový člověk, kvůli kterému do Volar přijíždí spousta zajímavých lidí. Vidíme se vlastně jen jednou za čas, ale vědomí, že je tu blízko někdo, na koho se můžu skoro absolutně spolehnout, je hřejivé… A jeho knížky? Samozřejmě je čteme, asi mám všechno, co vydal…“ Pro laskavého čtenáře dodávám, že se s Ivem známe řadu let, a tak si dovolím použít v rozhovoru tykání.
IVO STEHLÍK
foto autorka
por trét
ZDENKA JELENOVÁ
Kramerius Šumavský Kramerius s krosnou
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
14
Jak jsi se vůbec dostal z rodného Žďáru nad Sázavou sem na Šumavu? To je zajímavá historie. Moji dobří kamarádi Tesařovi, také z Moravy, tady kdysi koupili dům, a já k nim tak dlouho jezdil na prázdniny a na víkendy, až jsem se tu seznámil se svou budoucí ženou, no a přiženil se sem na statek. Vždycky říkám, že tu vlastně kolonizujeme Šumavu pro Moravu, jsem tu už 17 let. Jak vzpomínáš na práci v komunální politice? K tomu, že jsem čtyři roky dělal zástupce starosty, jsem se dostal jako slepý k houslím. V roce 1989 jsem tu spoluzakládal Občanské fórum, a byl jsem hned kooptován do zastupitelstva, a v prvních svobodných volbách jsem pak byl zvolen za sdružení nezávislých… Co ti tahle životní etapa dala? Mimořádně zajímavé zkušenosti. Poměrně slušně se od té doby orientuju v komunální i v té vyšší politice a nemám o ní sebemenší iluze. Naučil jsem se komunikovat s lidmi i úřady, přineslo mi to spoustu známých i přátel… Pochopitelně ale i velká negativa. Funkce člověka pohlcuje, je důležité, jestli má politik dobré zázemí, někoho, komu důvěřuje a kdo mu řekne: vždyť ty se najednou chováš jako magor, jsi úplně jinde…
okruhu není človíček… tam jsem začal psát Dřevorubecké pohádky. A protože jsem je nechtěl svěřit žádnému nakladateli, tak jsem se stal nakladatelem sám – ostatně vždycky jsem chtěl dělat knížky. Pracoval jsem pak ještě nějaký čas s pilou, ale jakmile jsem tu první knížku vydal, tak mi došlo, že nemůžu sedět na dvou židlích, nechtěl jsem její osud svěřit nějakému distributorovi, no a tak jsem vždycky popadl krosnu, naplnil ji pětatřiceti kilogramy knížek a vyrazil po vlastech českých.
Měl jsi takové „korektory“? Naštěstí ano, hlavně ve své ženě Jitce… Na- Jaké byly začátky v neznámých vodách? víc jsem měl uzemňující práci na statku. Vyčis- Nebyla to úplně neznámá voda, já jsem se tit chlév, vyvézt pět koleček hnoje a nakrmit mezi knížkami pohyboval vždycky, přispíval koně… to tě přivede na jiné myšlenky. jsem do novin a časopisů, v knihovně mám tak devět tisíc svazků, možná víc, znal jsem spousPředtím jsi dělal s pilou v lese – na to vzpomí- tu antikvariátů a knihkupectví po celé republináš také v dobrém? ce. Ovšem realita nakladatelské živnosti je saVelice rád. Dělal jsem v lese od svého přícho- mozřejmě trošku jiná. Začátky distribuce byly du na Šumavu… se svou profesí báňského in- také zajímavé, s tím jsem se trošku zabýval už ženýra jsem tu neměl uplatnění, a protože mi když jsem se přiživoval řezbařinou, ale stejně fyzická práce nikdy nevadila, tak jsem si udělal jsem často dvacet minut postával před obchokurs pro práci s motorovkou a začal pracovat dem, než jsem se odvážil vstoupit… Ale svým jako dřevorubec. Po odchodu z radnice jsem pohádkám jsem věřil, jsou dobré, takže stydět v té práci pokračoval až do roku 1999. jsem se nemusel. Pak jsem vydal knihy o dřevařině, fotografickou publikaci Jindřicha ŠtreiPak jsi začal vydávat knížky? ta… Až se to přestalo do té krosny vcházet. Tak Vlastně to vyplynulo z práce dřevorubce… jsem byl nucen koupit první auto. Postupně Přestavovali jsme v té době statek, a přitom jsem začal přibírat další knížky, a dneska mám jsem se nešťastně poranil na pravé ruce a sko- v distribuci na osm set titulů z asi 30 nakladaro dva měsíce nemohl pracovat. Jitka byla na telství, která mi jsou sympatická a jejichž knížmateřské… Vyzkoušel jsem si sociální síť to- ky se mi líbí. hohle státu, a pro živnostníky je pořádně tvrdá. Za měsíc a půl jsem dostal asi dvanáct Jaké byly reakce na ty knížky v batohu? stovek. Od té doby vím, že stát se o tebe ne- Část knihkupců byla nadšená, říkali mi Krapostará. Pak jsem sehnal práci v Novém údo- merius s krosnou, ale například knihkupcům lí, kde jsem vždy byl dva dny, přespával v le- z větších řetězců se to velmi nelíbilo. Ale nase, bylo to nádherné, pro spisovatele ideální konec jsem si vybudoval síť, kterou více či prostředí – skončíš prácí, v pětikilometrovém méně pravidelně zásobuji…
15 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Plánuješ rozšířit podnikání, přijmout za- jsem do Prahy, oslovoval poslance, lobovali Do debaty se zapojuje manželka Jitka, domácí městnance? jsme v senátu i sněmovně a zkušenosti byly učitelka jejich dvou dcer: „Jde o to, že děti mám Ne, v žádném případě. Jednak zaměstnan- velmi tristní. Kromě paní poslankyně Něm- teď, a i kdybych chtěla celý život věnovat obroce nechci, jednak bych je stejně neuživil. Rád cové začali či končili všichni poslanci otázkou zování školství, tak pro ty mé děti to už nestihbych třeba našel distributora, který by byl tak „A co Romové?“ – což dost jasně svědčí o tom, nu. Nic už se nevrátí, a tak je volba podle mne odvážný, že by nabízel i starší knížky. Dneska že v téhle společnosti, nebo aspoň mezi aktiv- naprosto jednoznačná… Navíc podle mého názoru je současný systém školství absolutně knížka tak po měsíci, dvou putuje do skladu ními politiky, je silný latentní rasismus… nenapravitelný… Při mimořádném nasazení a už ji nenabízejí… To je velký problém. Nebo to možná bylo hledání důvodu proti al- několika lidí jsou školy nebo třídy, kde to funguje, ale to jsou opravdu výjimky…“ Je tahle profese vůbec k uživení? ternativě? Je, ale s obtížemi – v souvislosti s tím, jak se No to jistě také, většina těchto politiků je mění určité trendy ve společnosti, televize, proti jakýmkoliv alternativám… ten proces Změňme téma: občanská společnost na manástup internetu, obecně mladí čtou méně, nebyl jednoduchý. A výsledek? Cítil jsem lém městě… než naše generace, a je samozřejmě obrov- jedno: že ministerstvo školství i všechny or- Asi jiná situace je na malém městě ve vnitroská konkurence… dneska v téhle malé re- gány, které by měly tyto záležitosti podporo- zemí, kde složení obyvatelstva nebylo nějapublice vychází čtrnáct až patnáct tisíc no- vat nebo aspoň tolerovat, takto nepostupují kou zásadní historickou událostí „rozbourávých titulů ročně, což je obrovské množství. a já to považuji za zneužívání jejich pravomo- no“, kde fungují dávné rodové vazby. Tady ve Na obživu to je, ale na zbohatnutí tedy ne. ci. Oni nemají prezentovat, že se jim ta či ona Volarech bylo po roce 1945 úplně nové obyvěc nelíbí, ale zastupovat zájmy občana, zá- vatelstvo, náplavy z vnitrozemí nebo třeba Co nejbližší plány? jem rodičů, a umožnit vše, co není proti záko- z Rumunska... Něco jiného jsou lidé, kteří sem přišli proto, že tu chtěli žít, tohle prostřeDokončuji přípravu knížky fotografií stromů, nu a co je navíc skutečně ověřeně dobré. dí a styl života si zvolili – a to je moje krevní které doplní moje básničky. Autorka fotografií, Holanďanka Marguarita Sweers, je zajímavá Stručně – proč je domácí škola dobrá, jak jste skupina… a mezi takovými lidmi fungují neformální vazby, vzájemná pomoc a důvěra. osobnost, kterou jsem poznal na zájezdu po s ní začínali? holandských ekovýchovných zařízeních. Jez- Starší dcera ještě chodila do první třídy, ale dí ráda do Čech, a tak se ve svých šedesáti na- od druhé už se učila doma. Já jsem byl pře- Reflex o tom kdysi psal jako o „volarské koučila česky – obdivuhodný člověk. Fotí ama- svědčený, že to je cesta, která je pro naše munitě“ – je to komunita? térsky, ale úžasně. Fotografie jsem sám vybí- děti nejlepší, ale věděl jsem, že sám je učit Ne, to není komunita, to je lepší model, proral u ní v Holandsku. Básničky jsem psal prů- nebudu… naštěstí se tomu začala věnovat tože je zaručeně funkční. Spousta komunit běžně, něco jsem měl dříve než fotky, něco manželka. Největší klady? Svoboda, mož- zkrachovala, protože tam nebylo soukromí, jsem naopak napsal ke konkrétní fotografii… nost učit děti věcem, o kterých jsme pře- nebyly jasně vymezené vztahy, atp. Tady si Kromě toho připravuji dvě až tři knížky s Na- svědčeni, že by je měli vědět, přizpůsobit vy- lidi vycházejí vstříc, pomáhají si, i když mají ďou Johanisovou – české vydání knihy Ze- učování perfektně „na tělo“, což v klasickém každý svůj vlastní život. Nepřekážejí si nalená ekonomie, pak knižní vydání rukopisu systému prostě nejde. Domácí vyučová- vzájem, ale mohou si věřit. Vzájemná souo družstvech za první republiky od Ladisla- ní neuvěřitelně pomáhá rodinnému životu. sedská výpomoc. va K. Feierabenda, což je bývalý ministr Be- Nejsem si vědomý žádné záporné zkušenosnešovy exilové vlády v Londýně. Třetí projekt ti, starší dcera začala teď od září chodit do Je něco podobného myslitelné ve velkém s Naďou by mělo být knižní vydání jejích tex- školy, hned se stala třídní důvěrnicí, myslím, městě? Teoreticky jistě, ale prakticky většinou je protů „Z ekonomického kapsáře Nadi Johaniso- že nemá vůbec žádné problémy… blém se byť i jen navzájem poznat… často vé“, které vycházejí na pokračování v časopise Sedmá generace (neziskový časopis Hnutí Domácí školu dnes využívá odhadem tři sta se nezdraví ani lidi z jednoho vchodu… tam spíš něco podobného může fungovat na záDUHA – pozn. red.). Je to ale vše především dětí v republice. Lze ji doporučit obecně? otázka peněz, protože to asi nebudou až ta- Do 5. třídy včetně se dnes mohou děti relativ- kladě nějakého společného zájmu, vím, že ně bez problémů vzdělávat doma. Zákon není třeba v Praze takhle spolupracují rodiny, ktekové bestsellery… dobrý, jsou v něm nešťastná ustanovení, ale ta ré provozují domácí školu… Tím jsme se dostali do neziskové sféry… Co si možnost už tady je jasně dána. Jsou samozřejmyslíš o různých projektech na aktivizaci ob- mě rodiny, pro které je to nemožné – neúplné V určité době jsi se dosti angažoval ve sporodiny, rodiny, kde to chce pouze jeden z rodi- rech o národní park, kolem kůrovce a bločanů či zastřešování neziskového sektoru? Je to dobré a potřebné, nicméně musí být ve- čů, nízkopříjmové rodiny, protože stát nedává kád… cítíš se být ekologickým aktivistou? lice úzce spjaty s poznáním života „dole“, jinak nic, žádnou kompenzaci, žádný příspěvek na (delší zaváhání) – Asi ano, cítím. Máme pořád Ekocentrum Volary, i když jediná naše akce je jsou to projekty neživotné. Něco srovnatelné- důchodové či zdravotní pojištění… letní řezbářský kurs. Když máš rodinu, koně, ho vidím u některých lidí, kteří se přestěhovali práci, knížky, tak už prostě žádný volný čas z města na venkov a měli jakési své představy na ekologický aktivismus nezbývá. Nebo spíš o idylických, krystalických, bukolických vztasi ho neudělám? Ale hodně o tom přemýšzích na venkově… postupně to buď „rozdejlím. Dnes je to téma zase omílané a žhavé, chali“, nebo se raději vrátili zpátky do města… Šumava, která nešumí, velké oblasti sežrané Pokud vznikne aktivita zespodu, tak obecně broukem… Já v lese dělal a byl jsem vychobývá životnější, ovšem občas je i ta podpora ván garniturou lesníků, kteří neznali nic jinéshora velmi potřebná, třeba ve formě financí, ho než boj proti broukovi – ale naráží to na ale i třeba jakési morální povzbuzení… Navíc problém, že tady prostě je národní park. Jasv téhle sféře často dělají lidé, kteří jsou vyhraně, mnoho lidí se nechce koukat na holé šunění a obecně mívají problémy se navzájem mavské kopce, ale celý ten problém spočívá domluvit. Jsme na jedné lodi, a přesto nenav rozhodnutí, co tu chceme mít. A já i přes to jdeme společnou řeč. Principiálně je samozřejmě dobré, pokud se lidi sdružují, pak mají Nebylo by lépe věnovat síly na zlepšení špat- všechno tady chci mít národní park a jsem i větší sílu k prosazování potřebných věcí tře- ného systému, na podporu alternativ… nebo přesvědčený, že nezasahovat v prvních zónách proti kůrovci je skutečně správné. Dlouba i proti státu… což mám ověřené například se raději věnovat domácímu vzdělávání? v našem boji za domácí školu. Dnes, i kdyby tu byla senzační alternativní ho jsem kácel kůrovcové stromy a pálil brouškola, myslím, že bych je raději učil doma – ka, a možná právě ta práce mne přesvědčila, Jaké konkrétní zkušenosti máš na mysli? ty přínosy jsou úžasné…(obrací se na man- že to není dobrá cesta. Je to ovšem dnes a tady nepopulární názor… Zpočátku nás ty boje velmi vytěžovaly, jezdil želku).
glos ář kresba Václav Morava
z amy šle ní
idyla Venkovská idyla SANDRA ZÁLABOVÁ
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
16
Každý z nás má svůj sen. Některé se odehrá- ná. Člověk zjistí, že v tom svém pachtění za vají jen v naší mysli, jiné, pokud jim dáme do- „bláznivým“ snem není úplně sám, že existustatek prostoru, se začnou prolínat do pří- jí lidé, kteří mají podobné touhy, a dokonce i běhu z nejsilnějších, do našeho života. Ten tací, kteří tak už žijí. Bez pocitu, že by přichápříběh každodenně vytváříme, roste nám zeli o něco z lákadel dnešní hyper-společpod rukama, někdy překotně, jindy pozvol- nosti. A vůbec to neznamená žít jako asketa na, do jisté míry záleží na nás, jaké tempo v jeskyňce! Ostatně, můžete se sami přesvědrůstu si zvolíme, jaká je naše vůle – vnitřní čit – v knihách Hany Librové „Pestří a zelení“ síla. Ráda bych vám vyprávěla příběh o ven- a „Vlažní a váhaví“ jsou životní příběhy něktekovské idyle, tak, jak jsem jej prožila a proží- rých „idyláků“ popsány. vám. Od roku 1998 jezdím na setkání Venkovské Mé dětství se až do mých deseti let odehrá- idyly víceméně pravidelně. Díky Idyle, Rose valo v tradičních kulisách domov – škola – a Nadě Johanisové (která celou myšlenku ulice – hřiště. Jednoho jarního odpoledne uvedla v život) jsem poznala pár dobrých přišel „vlom“ v podobě první návštěvy skaut- lidí, z některých se stali přátelé, s jinými se viského oddílu, a kulisy „ulice“ a „hřiště“ jsem díme třeba jen jednou za rok. Všechno se sacoby (skoro) hlavní rekvizitářka svého živo- mozřejmě mění. I význam takového sdružení, ta vyměnila za klubovnu – les – vandry. Kdo jakým Venkovská idyla je, se posouvá. Možprošel dobrým skautským oddílem, ví, že to ná se dnes zdá, že potřeba kontaktu „venbývá „cejch“ na celý život. Cejch v dobrém kovsky“ zaměřených lidí není tak veliká, že slova smyslu, jenž ovšem někdy „pálí“ tak, že doba nám nakládá víc, než jsme schopni člověka žene z města pryč, k přírodě, a ně- pojmout, a tak se původní idea možná trokdy tak silně, že představa života ve městě, chu utápí. Ale pořád jsou tu lidé, kteří svým v paneláku, se zdá být nesnesitelná. Ve svých způsobem života vyvažují obří ekologickou osmnácti jsem oddíl opustila, a po večerech stopu, kterou za sebou na povrchu Země zana internátu si mezi učením snila o vlastním nechává dnešní společnost. A takových lidí, domečku u lesa, se sadem a zahradou, kde doufám, bude přibývat. V rámci Venkovské budou lišky dávat dobrou noc a liščata zahří- idyly můžete tyto řady rozšířit, stačí se ozvat vat postýlku. V té době se mi do rukou dostal na adresu
[email protected] nebo zavolat měsíčník Bio a v něm inzerát na kurz zpra- na 775 181 279, ráda vám poskytnu informacování ovčí vlny. Mé cesty se brzy měly pro- ce, třeba o dalším setkání, které se uskuteční tnout s českobudějovickou Rosou. O exis- v květnu nebo červnu 2006. tenci „Venkovské idyly“ jsem se dozvěděla No a já? Je mi pětadvacet a po pár životběhem kurzu a o tři měsíce později jsem se ních kotrmelcích teď hledám pevnou půdu zúčastnila setkání „idyláků“ v Pístině u Stráže pod nohama v jednom městském paneláku nad Nežárkou. uprostřed Čech. Vím, že to není napořád, a Možná nevíte, co to ta „Venkovská idyla“ je. vím, že je to škola života, že se mi děje přesNeformální sdružení lidí, kteří se ztotožňují ně to, z čeho se můžu učit. Taky vím, že můj s myšlenkou trvale udržitelného života, žijí sen mi nikdo vzít nemůže a to, zda se nakona venkově nebo o tom uvažují a obecně je nec uskuteční či ne, bude nejen dílem osujim blízký život v souladu s rytmy a řádem du a součástí božího plánu, ale zčásti i dílem přírody. „Idyla“ vznikla již takřka před dese- mojí vnitřní vůle a pokory. ti lety pod ochrannými křídly Rosy, má svůj Někdy je to pěkně těžké, žít svůj sen, ale stoadresář, rozesílaný pravidelně všem „členům“, jí to za to. Jak už někdo poznamenal: „Naše kteří se každoročně setkávají u některé z ven- životy by totiž mohly být jednodušší, nebyly kovských rodin. Tato setkání jsou tuze užiteč- by ovšem tak plné…“
Hyper- a supermarkety často kritizujeme z hledisek lokální ekonomiky, práv zaměstnanců a podobně. V minulých týdnech k tomu přistoupily daleko názornější argumenty, totiž myši, plísně a hniloba. Menší obchody, včetně pultových, nejsou před podobnými prohřešky samy o sobě o nic více imunní. Soudíme však, že společenská kontrola je v jejich případě účinnější a není závislá na kompetenční sporech mezi hygieniky, Českou obchodní inspekcí a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, o Státní veterinární správě nemluvě. Odchod řetězců Julius Meinl a Carrefour můžeme vzít na vědomí, v prvním případě s lehkou nostalgií a obecně s obavou, zda snížená konkurence nebude působit proti zájmům spotřebitelů. JIŘÍ GUTH Letošní udělení Nobelovy ceny míru Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a jejímu generálnímu řediteli Muhammadu Baradejovi „za boj proti jaderným zbraním“ jen potvrzuje problematičnost politického rozhodování o ní. Jaderné elektrárny jsou vedlejším produktem jaderného zbrojení a ze své podstaty nebezpečí zneužití pro vojenské účely zvyšují. MAAE přitom má za hlavní cíl podporovat rozvoj jaderné energetiky. Vše tak až příliš připomíná ocenění tabákového koncernu za boj proti kouření. Ale nic nového pod sluncem, když se touto cenou mohl pyšnit i bývalý terorista Arafat, konečně cena za mír odkazující na jméno vynálezce dynamitu takové paradoxy má v sobě patrně zakódovány. Škoda jen, že rozhodnutím norská porota poškozuje vysokou prestiž Nobelových cen v ostatních oblastech. EDVARD SEQUENS Jako velký paradox, nechceme-li uvažovat o korupci, působí rozhodnutí Evropské komise (EK) povolit firmě Monsanto dovoz osiva geneticky modifikované řepky GT73. Organizace Přátelé Země tvrdí, že EK uznala obavy z úniků GM osiva, ale nedokázala specifikovat opatření, která by genetické kontaminaci zabránila. Proti povolení hlasovalo 13 ministrů ŽP členských států, pro hlasovalo jen 6 zemí a dalších 6 (včetně ČR) se hlasování zdrželo. Komise názor většiny ministrů nerespektovala a otevřela dveře do Evropy Monsantu přesně v době, kdy jsou v Austrálii likvidovány miliony sazenic řepky, protože při polních pokusech byla potvrzena genetická kontaminace. V době, kdy i samotní akcionáři Monsanta vyjadřují znepokojení nad korupčním chováním top-managamentu firmy – podle Financial Times dostalo Monsanto pokutu 1,5 miliónu dolarů za systematické uplácení indonéských úřadů kvůli povolení GM bavlníku. Přátelé Země vyzývají členské státy EU, aby v rámci svých pravomocí GM řepku zakázaly. Jak se zachová Česká republika? ZDENKA JELENOVÁ
z amyšle ní
Strom Strom
(lehce hlubinně ekologický příběh) JANA SEQUENSOVÁ
foto Jan Voběrek
Najednou si uvědomuji, jak je kůra stromu teplá. To mě tak překvapí, že se ke stromu otočím a sahám na něj oběma rukama. V levé ruce cítím slabé mravenčení – a hele, energie stromu! Rukama přejíždím po kmeni a jsem jak uhranutá. Kůra je příjemná, jakoby sametová. Nedá mi to a přitisknu se k dubu celým svým tělem. Objímám ho, tvář leží na zvrásněné kůře a já najednou cítím nesmírnou lásku proudící z toho stromu ke mně. Z očí mi vytrysknou slzy, nedá se to zastavit. Strom se mnou začíná „komunikovat“. Ví o tom, že sem v zimě nosím jablka pro zvěř, zná mě. Ptám se ho, jak to, že jsem si ho nevšimla dřív? Říká, že tomu nejdůležitějšímu v našich životech věnujeme nejméně pozornosti, že i když to máme přímo před nosem, nevidíme to. Ptám se, jestli s ním můžu ještě chvíli být, a on říká, že má pro mě tolik síly, kolik potřebuji. V mysli se mi mihne obraz ženy v bílé róbě se zakrytými vlasy. Konejšivě mě objímá, hladí mě po vlasech a já se, jako malé dítě, držím jejích nohou. Jsem obklopena láskou a pocitem naprostého bezpečí, pomalu se uklidňuji. Nevím, jak dlouho tam stojíme ve vzájemném objetí. Někde blízko slyším v listí šustit veverku nebo nějakou myšku a pomalu otvírám oči. Nechce se mi opouštět svého nového přítele, ale jsem už trochu prokřehlá a les začíná ožívat nočními tvory. Odstoupím od stromu a hluboce se mu pokloním, děkuji mu za jeho přízeň a zkoumám okolí, abych ho příště snadno našla. Dívám se ještě do koruny a mám pocit, že on jediný se sotva zřetelně kývá ze strany na stranu, jakoby na pozdrav. V tichosti odcházím z lesa a jdu domů. Přichází čas radosti a veselosti. V mé duši je mír. Autorka pracuje pro Jihočeské muzeum.
Etikoterapie Etikoterapie – léčení morálními silami VLADIMÍR VOGELTANZ Přijde-li ke mně nemocný člověk a žádá mě o pomoc při uzdravení, není pro mne až tak důležité, jakou má konkrétní diagnózu tělesné nemoci ani jak blízko je smrti. Skutečně důležité pro jeho uzdravení je pomoci mu pochopit a procítit, jak daleko se vzdálil od lásky. K sobě, k lidem, k Bohu. LÁSKA je nejdůležitější silou v životě. Je samotnou podstatou života ve vesmíru. Když odněkud odejde, TO, co tam dosud žilo v radosti, začne odumírat. Už to není ONO. Chybí radost, naplnění, štěstí. Kde je láska, tam je život. Kde láska není, tam je… Láska dokáže zázraky. Jedině ona dokáže spojit i dva protiklady v jedno(tu). Kde se začne láskyplná jednota rozpadat na vyhrocené protiklady, vzniká boj o moc, ne-mocnost, smrtelnost, smrt. Z toho plyne, že nejdůležitější v životě je to, jak zacházíme s láskou – zda zdravě a mocně či NE mocně. Zkuste si to na sobě a buďte upřímní: Na kolik procent milujete sebe? Na kolik procent milujete ostatní lidi? Na kolik procent miluje-
te Boha? – Jak dopadla vaše soukromá anketa? Chybí-li vám nějaká procenta do sta, budete nemocní na těle, na duši, či na duchu. Zkrátka nebudete ve svém životě mocní. Dotáhněte to na sto procent! Nebudete litovat. Je to ta nejúčinnější metoda, jak se uzdravit z nemocí všeho druhu. Nic to nestojí. Ale rozhodnout se ke skutečné práci na sobě musíte sami. A sami to pak také musíte dokázat. Nikdo zvenčí nemůže vyléčit vaše nemocné vztahy. Jestli budete mít rádi sebe, uzdravíte své tělo. Budete-li milovat druhé, uzdraví se vaše duše. Budete-li milovat Boha nade vše, váš duch splyne s jeho řádem a budete žít v míru a klidu věčně. Nevěříte? Vyzkoušejte to. V duchu vidím vaše pochybnosti a zamítavá gesta. Ale buďte pravdiví. To jenom vaše ego obhajuje staré zvyky... Autor je lékař ze Strakonic, který opustil lékařskou praxi a již 12 let se věnuje rozvíjení léčebné metody etikoterapie – hledání duševně-duchovních příčin nemocí.
17 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
Milí přátelé, tento příběh sice vznikl již před rokem, ale věřím, že to vůbec neubírá na jeho síle a že vás správně předvánočně naladí i letos… Je nedělní prosincový podvečer. Za okny se pomalu začíná smrákat a já přemýšlím, jak dlouho už jsem nebyla venku na procházce. Z rádia slyším hrůzyplné historky z pražských hypermarketů, kde mírně vyšinutí zákazníci na poslední chvíli shánějí mikrovlnky, domácí kina a podobné drobnosti pro své blízké, a říkám si, že raději půjdu ven. Je přece Advent, čas radostného očekávání. Pořádně se nabalím do několika vrstev oblečení – aby mě neofouklo – a ne nepodobná kosmonautovi jdu do sklepa přichystat něco jablek pro zvířata. S batohem na zádech vyrážím ven, za tichem. Cestou k lesu se mi hlavou honí různé myšlenky. Vzpomenu si na dva články v novinách, shodou okolností byly hned vedle sebe. V jednom z nich se psalo o plánované výstavbě lyžařského areálu v Boleticích a ve druhém o zážitcích českého záchranáře, který pomáhal odstraňovat následky větrné bouře v Tatrách. Trochu se mi sevře hrdlo, poselství větru se netýká jen lidí na Sloven-
sku, ale nás všech. Vichřice pokácela desítky hektarů lesa, ale lidské příbytky zůstaly většinou nepoškozeny. Není to zvláštní? Lidé v Tatrách jsou ale přesto zoufalí. Přišli o prostředí, v němž žili desítky let. O své stromy, o zvěř, o ptactvo, dokonce prý i o medvěda. Teď teprve si uvědomují, jak drahé jim to všechno bylo. A kdy nám, tady na jihu Čech, dojde, že Boletice jsou poklad?? Ach jo, přepadá mě lehká forma mrzutosti. Přes pole k zahrádkám vidím hopsat tmavé dlouhé tělo na krátkých nožkách. Asi kuna, mířící do kurníku. Trochu se pousměji nad svou vlastní zlomyslností. Mezitím se na okolní krajinu tiše a nenápadně snesla tma a vzduchem poletují drobné vločky. Sněhové mraky visí nad horizontem a i když už se příroda ukládá k hlubokému zimnímu spánku, je ve vzduchu cítit cosi vznešeného, jiskrného a radostného. Za dva dny je totiž zimní slunovrat. Slunce se na své pouti po obloze začne pomalu zvedat výš a výš nad obzor a do našich končin se zase navrátí světlo… Teď je ale tma jak v ranci a já už se blížím k lesu. Vím, že krmelec je někde vlevo ode mě a i když téměř nic nevidím, nořím se do lesa. Naštěstí se mé oči rychle přizpůsobují tmě, a po chvilce už stojím u malého krmelce. Krásně to tu voní senem. Vytáhnu jablka z batohu a pokládám je pod krmelec. Trochu poodstoupím, abych zkontrolovala, jak esteticky to působí. Je to krása, učiněný obraz hojnosti. Spokojená sama se sebou stojím kousek od krmelce a zvedám hlavu k obloze. Nade mnou jsou holé větve mladých dubů, a tak můžu sledovat, jak jednotlivé vločky letí dolů a padají mi na obličej, jedna dokonce přímo do oka, mrška. Trochu se mi zamotá hlava, a tak se dlaní opřu o dub, který stojí hned vedle mne.
odjinud Od druhé světové války padlo v severních Čechách za oběť těžbě uhlí více než 80 obcí a měst. Z historického města Most zbyl jen přesunutý kostel stojící nyní na okraji vytěžené, dvě stě metrů hluboké jámy. Obyvatelé Libkovic skončili na mosteckém sídlišti v několika panelácích na ulici pojmenované Libkovická… Plány těžařů a některých politiků na rozšiřování těžby a bourání dalších obcí však neusnuly.
Povrchové těžbě na severu Čech padlo za oběť více než 80 obcí a měst. Přibudou další? 96 procent občanů Horního Jiřetína se v referendu vyslovilo pro zachování obce a těžebních limitů. Postavit vozovou hradbu, zasadit lípy a říct uhelným dolům své „Dál už ani metr“ přišly přes dvě stovky z nich. foto René Jakl
Horní Jiřetín Bude Horní Jiřetín zbourán kvůli uhlí? PETR HOLUB
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
18
V roce 1991 česká vláda nového demokratického státu svým usnesením stanovila tzv. územní limity těžby: tedy hranice, za které těžba nesmí postoupit. Jasně tak deklarovala, že za závaznými liniemi má přednost rozvoj obcí a zachování krajiny před dalším postupem povrchových dolů. Podkrušnohoří se mohlo znovu nadechnout: obce získaly možnost dlouhodobého rozvoje a jejich obyvatelé jistotu, že nebudou vystěhováni a jejich domy zbořeny. Územní limity těžby v současné době účinně chrání několik severočeských obcí před likvidací. V případě jejich zrušení by první na řadě byl Horní Jiřetín s osadou Černice. Přes dva tisíce lidí by tak muselo být vysídleno, padl by barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie i státní zámek Jezeří. Ministerstvo průmyslu: bourat! S návrhem na zbourání těchto obcí přišlo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve svém návrhu energetické koncepce v roce 2003. Soustředěným tlakem ekologických organizací a zejména aktivitou místních občanů se podařilo tuto hrozbu prozatímně odvrátit: ve vládou schváleném textu se místo návrhu na zrušení územních limitů objevila možnost „jejich racionálního přehodnocení v budoucnu“. Na tři demonstrace, které se konaly za studeného počasí počátkem roku 2004 v Praze, přijelo vždy několik autobusů Jiřetínských. Důležitým argumentem také byla alternativní energetická koncepce, kterou propočítalo MŽP a která ukazuje, že uhlí za limity (ale ani další bloky v Temelíně) nejsou potřeba.
Plány těžařů a některých politiků na rozšiřování povrchových dolů však neusnuly. Důležité rozhodnutí padne již za několik měsíců na jednání zastupitelstva Ústeckého kraje o tom, zda územní limity těžby ve stávajících hranicích zahrne do nového krajského územního plánu. Jeho návrh je připraven ve dvou variantách: prolomení limitů a rozšiřování dolů, a naopak zachování limitů a tedy i obcí. Tábor na hraně Nespí však ani místní lidé: v únoru tohoto roku si zorganizovali místní referendum, které dopadlo jednoznačně. 96 % z nich se vyslovilo pro zachování obce i územních limitů těžby. Protože účast dosáhla 75 %, je referendum pro obecní zastupitelstvo závazné. Hnutí DUHA společně s místním zastupitelstvem sepsalo výzvu adresovanou ústeckým i ministerským politikům. Jiřetínské a černické podpořilo přes 120 obcí, tedy plná třetina všech obcí a měst Ústeckého kraje. K výzvě se přidala například i města Děčín, Chomutov nebo Litoměřice. Hnutí DUHA v létě zorganizovalo v Horním Jiřetíně „Tábor na hraně uhelného dolu“, aby upozornilo na to, že případné rozhodnutí o zbourání obcí by v českém demokratickém státu bylo bezprecedentní. Happeningové akce „Dál už ani metr“ se zúčastnilo přes 250 lidí, z toho drtivá většina místních. Byla postavena vozová hradba a zasazena lipová alej, aby symbolicky chránila obec před postupem povrchové těžby.
Přidáte svůj hlas? Pomoci můžete i Vy. Hnutí DUHA připravilo předtištěný korespondenční lístek určený ústeckému hejtmanovi Jiřímu Šulcovi. V současné době ho už podepsalo několik tisíc lidí v severních Čechách, ale i v Brně, Praze, Olomouci nebo České Lípě. Jihočeši mohou zachování Horního Jiřetína a Černic podpořit svým podpisem v kanceláři Sdružení Calla na ulici Fráni Šrámka 35 v Českých Budějovicích. Vaše hlasy budou předány krajskému hejtmanovi a zastupitelům najednou, před projednáváním podoby územního plánu. Rozhodovat se bude zřejmě již na přelomu roku. Autor je vedoucí programu Energie Hnutí DUHA (www.hnutiduha.cz).
Slovensko za posledný rok zaznamenalo 6 zámerov v súvislosti s výstavbou spaľovní nebezpečných odpadov; podľa Priateľov Zeme-SPZ je takýto vývoj poľutovaniahodný. Organizácia kritizuje nedostatky zámeru vybudovať spaľovňu nebezpečných odpadov v Šali, ktorú odmietajú obyvatelia aj samospráva. Mimovládne organizácie upozorňujú, že spaľovanie odpadov je neekonomické a že zaťažuje životné prostredie emisiami silne toxických látok. Investori v súvislosti so spaľovňami nebezpečných odpadov systematicky zamlčiavajú niekoľko kľúčových problémov: spaľovne samy produkujú nové nebezpečné odpady, s ktorými sa často nesprávne nakladá; dochádza k zlému skladovaniu a manipulácii s odpadmi v spaľovniach; problémom sú aj odpadové vody, ktoré obsahujú toxické látky, nízka úroveň bezpečnosti a napokon – spaľovne potláčajú rozvoj čistejších alternatív. (www.changenet.sk )
Více než tři a půl tisíce dětských kreseb velryb vystavila organizace Greenpeace na oslavu Světového dne zvířat (4. 10.) v ZOO Praha. Vystavené práce byly zaslány do soutěže „Velrybí svět“ při příležitosti vstupu ČR do Mezinárodní velrybářské komise (IWC). Padesát vybraných obrázků „šťastných velryb“ bylo vystaveno v tzv. Noemově arše a děti zde zvolily hlasováním pomocí přineseného jablka obrázek „nejsvobodnější velryby“. Jeho autor pak získanými jablky nakrmil slony. Naše republika se na červnovém zasedání IWC v jihokorejském Ulsanu připojila k zemím, které zastávají politiku aktivní ochrany velryb. (www.ecn.cz)
Sviečky stromov namiesto stromov MIR OSLAV TÍŽIK Na konci leta si asi každý pozorný Bratislavčan alebo návštevník Bratislavy všimol, že mesto sa postupne mení na púšť. A to aj bez toho, aby zažilo tropické horúčavy. Bratislava sa mení na púšť nie svojvôľou prírody, ale vďaka krátkozrakosti myslenia človeka. Mizne tieň, miznú oázy príjemného chládku pod korunami starých stromov. V celom meste miznú postupne ďalšie stromy. Príčinou tejto katastrofy nie je len vek stromov. Mnohé zo stromov prežili obe svetové vojny, povodne aj totalitný režim. Taktiež príčinou nie sú len choroby, ktoré stromy napádajú. Za likvidáciou neobyčajne veľkého množstva stromov z ulíc, parkov a nábreží v Bratislave stojí človek. Presnejšie, sú to konkrétni a neanonymní investori, ktorým v ich plánoch využiť každý kúsok ešte nezastavaného priestranstva na ďalšiu výstavbu stromy zavadzali…Premena na púšť je dielom ľudskej agresivity kombinovanej s banálne obyčajnou ľahostajnosťou. 11. septembra, v deň, ktorý bol neoficiálne označený za dátum zásadného obratu
v dejinách ľudstva, sme sa preto pokúsili upozorniť na menej viditeľnú, ale v svojich dôsledkoch určite prinajmenšom rovnako nebezpečnú samovražednú činnosť človeka. Pripomenúť, že tieň, pod ktorým sa chceme skryť pred neznesiteľnou horúčavou, rastie desiatky rokov. Len sme položili sviečku alebo kahanček na peň už mŕtveho stromu alebo miesto, kde predtým stával v svojom najbližšom okolí, alebo na mieste, kam radi chodíme. Sú medzi nami ľudia, ktorým po zmiznutí košatého stromu zostáva vo vnútri prázdne miesto... Aj keď som si pri zapalovaní sviečky pripadal ako tvrdohlavý zadubenec, už len to, že som si na to vyhradil čas, mi nechalo priestor na premýšlanie. A možno ani o nič iné nešlo, len dopriať ľuďom chvilku na premýšlenie si svojho vlastného postoja k životnému prostrediu. Aj jeden starostlivý človek je viac jako úplne ticho.... Ďakujem všetkým, ktorí akýmkoľvek spôsobom podporili večer mŕtvych stromov. Autor je sociolog, publikováno na www.changenet.sk.
sviních O zajících a sviních
MOJMÍR VLAŠÍN
Domnívám se, že nevládní organizace (NGO), moravského kraje v Brně jsem požádal ústně nebo přesněji občanská sdružení by měla mít vedoucí oboru územního plánování a stavebhlavně funkci hlídacího psa. Rozhodně by se ního řádu o poskytnutí informace (dle patřičNGO neměly chovat jako zajíci. Poté co jsem ného zákona) o Územní prognózu Břeclavsko. byl vyhozen ze státní ochrany přírody, jsem Tato prognóza mi byla dána k nahlédnutí, ale se naplno pustil do práce v jedné z nich (Ve- když jsem žádal o kopii, bylo mi řečeno, že ronica). Brzo jsem však zjistil, že část veřej- paní vedoucí sice uvedenou prognózu v eleknosti a většina politiků má za to, že by NGO tronické verzi má, ale neposkytne mi ji. Na měly sbírat odpadky v lese a neplést se do ji- toto zjevné porušení zákona o právu na inných věcí. Taky jsem si všiml, že v těchto or- formace jsem si stěžoval u ředitele krajského ganizacích většinou pracují slušní lidé, a tak úřadu, a tentokrát mi bylo řečeno, že do týdne se úřady a politici naučili s nimi jednat spros- bude moje žádost vyřízena. Nebyla. Následutě a přezíravě. Kamarád Leo Košťál mi ukázal jící týden jsem na krajském úřadě ty podklady starý Jiránkův vtip, kde zajíci znechucení nad prostě vzal a nikdo mne kupodivu nehonil ani odpady poházenými po lese vztyčili transpa- nestíhal. Proč jsem je musel odnášet bez dorent: „Zajíci, buďme svině!“ volení? Prostě proto, že si úředníci pohrdají záRozhodl jsem se, že roli okopávaného sluš- konem v naději, že si to necháme líbit. Proč ale ňáka hrát nebudu. I vstoupil jsem do politiky úřad nechtěl informace vydat? Jedním z důna komunální a regionální úrovni coby tako- vodů může být to, aby se občané nedozvěděvý zajíc. Z titulu krajského zastupitele Jiho- li, „co se dozvědět nemají“. Například, že dálnice Brno – Vídeň, která podle usnesení vlády č. 741 z roku 1999 má být projednávána ve dvou variantách (přes Mikulov a přes Břeclav), se v Územní prognóze vyskytuje pouze ve variantě přes Mikulov. Územní prognóza je tedy vadná a bude se zřejmě muset přepracovat. Teď už se to utajit nedá. Takže: Zajíci – buďme svině (anebo psi)! Autor je ekolog a krajský zastupitel JM kraje.
19 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
MŽP ČR systematicky sabotuje svůj vlastní, dva roky starý plán, kterým chtělo zvýšit recyklaci odpadků. Poukazuje na to nová analýza Hnutí DUHA. Vláda v červnu 2003 schválila plán nakládání s odpady na příštích deset let, který navrhl Libor Ambrozek. Program počítal s postupným zvýšením recyklace komunálního odpadu na 50 % (tj. na dnešní úroveň Německa či Rakouska). Stát by podle něj neměl nadále financovat skládkování či pálení odpadků. Ministerstvo však dosud nenavrhlo ani jediné opatření, které by plán pomohlo splnit. Podobně se odmítá zabývat zvýšením poplatků za skládkování, ačkoli interní analýza ministerstva přiznává, že bez zdražení skládek se nepodaří recyklaci zvýšit. (www.hnutiduha.cz)
odjinud
kresba Václav Morava
Není zelená jako zelená. Na české spotřebitele se valí reklamy na tzv. zelený tarif ČEZ (www.zelenaenergie.cz) – Sdružení Calla a Hnutí DUHA upozorňují na jeho nedostatky. Přivítaly sice, že spotřebitelé mohou od ledna 2006 přepnout na elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale varují, že produkt v podání českého energetického mamuta má vážné mínusy. Zelené tarify musí dodržovat přesná pravidla, zajišťující jejich důvěryhodnost. ČEZ však sám přiznává, že drtivá většina „zelené“ energie nepochází z nových čistých zdrojů, nýbrž ze starých velkých vodních elektráren, které zničily kilometry říčních údolí a kaňonů. Nezávislý evropský standard čisté elektřiny EUGENE takové zdroje výslovně vylučuje (www.eugenestandard.org). Dalším zdrojem „zelené“ elektřiny ČEZu je společné spalování biomasy s uhlím v kotlích velkých hnědouhelných elektráren. Navíc zelené tarify mohou platit jen pro dodávky zajištěné zvláštní smlouvou mezi výrobcem a dodavatelskou společností – tedy mimo rámec zákonem garantovaných povinných výkupů. Nabídka ČEZ to nesplňuje. Drtivá většina elektřiny, kterou ČEZ prodává, je špinavá – ekologickému image by spíše přispělo postupné nahrazování špinavých zdrojů, než nabídka nekvalitního zeleného tarifu. (calla.ecn.cz a www.hnutiduha.cz)
Milí čtenáři, na této stránce vám přinášíme ukázku článků, které budou od příštího čísla zařazeny do čtyřstránkové přílohy „Pro rodinu“, v níž vám dále nabídneme náměty pro společnou zábavu s dětmi, právní poradnu, tipy na výlety a rady pro šetrnější konzum. maizenou rozmíchanou ve vodě a necháme vařit (stále promícháváme) dalších 5 minut, dosolíme, poté nádobu stáhneme z vařiče. Mražený hrášek na cedníku přelijeme vařící vodou, necháme okapat a přisypeme ke směsi masa s pastiňákem.
domácnost a bioz ahrada
Vaříme
s Líbou Líbou
Při výběru receptů upřednostňujeme ty, které využívají místních (v našich přírodních podmínkách vyrostlých) plodin. Záleží samozřejmě na vás, co a jak si sami vypěstujete (máte-li možnost), co koupíte v bio-kvalitě „ze dvora“ či ve specializovaném obchodě, na zelinářském trhu od místních pěstitelů nebo úplně jinde. Produkce z vlastní zahrádky, kde se nepoužívají žádné chemické prostředky, je asi nejlepší. Ale při troše snahy se i ve větším městě dá zjistit, kde je nejbližší pěstitel biozeleniny, ovoce či bylinek, kde lze sehnat domácí mléko, sýr, vajíčka a med. Pokud nakoupíte přímo „ze dvora“, podpoříte místního pěstitele a kromě zdravé mrkve a cibule můžete mít dobrý pocit, že tahle zelenina nemusela vykonat „cestu kolem světa“ a není zabalena do zbytečných obalů. Podpora místní domácí produkce plodin i chovu zvířat je prospěšná nejen zdraví, ale také životnímu prostředí i místní „malé“ ekonomice. Vše souvisí se vším, a tak i zde platí známé heslo: „Mysli globálně, jednej lokálně!“ Přejeme vám radost z tvořivé práce v kuchyni a příjemné pochutnání v kruhu rodinném či jiném, protože pro více lidí se lépe vaří a posezení u společného jídla má velký význam.
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
20
útok Vzdušný útok PETR RESCH S kuriózním zážitkem se mi nedávno svěřil letecký modelář Karel Prüher z Brloha na Křemežsku. Jako již mnohokrát, vyšel si „zalétat“ na malý kopec na okraji obce. S vlastnoručně vyrobeným modelem letadla kategorie Slow Flier o rozpětí křídel 88 cm a celkové váze 220 gramů nemusí chodit daleko od domova, protože svým koníčkem nikoho neobtěžuje. Na rozdíl od modelů poháněných hlučnými výbušnými motory je tenhle poháněný elektromotorkem. Letadlo ovládané radiovým signálem neslyšně kroužilo nad loukou a vytáčelo piruety, kruhy, osmy a přemety. Když modelář vedl své letadlo od lesa, aby je nechal proletět blízko sebe, stalo se něco, co jej řádně překvapilo: Z lesa se nečekaně vyřítil dravec a s pařáty nataženými před sebe se vrhl na letadlo, které právě letělo přibližně dva metry nad zemí. Dutý náraz, letadlo končí sražené v trávě a útočník okamžitě mizí opět v lese.
kresba Václav Morava
Pastiňáky podle Líby 4 větší pastiňáky (nezaměňovat s kořenovou petrželí), 4 porce libového masa (kuře, krůta, králík, event. libové vepřové), 1 velká cibule, 1 sáček mraženého hrášku, sůl, mletý kmín, maizena, kari, olej. Cibuli nakrájíme na jemno a na oleji necháme zesklovatět, přidáme na hrubo nastrouhaný pastiňák a mícháme asi 10 minut, pak přidáme na malé kostky pokrájené maso, okmínujeme, mírně okořeníme kari, osolíme, mícháme se zeleninou, asi po 2–3 minutách podlijeme dostatečně vodou, přiklopíme pokličkou a necháme dusit do změknutí masa. Šťávu mírně zahustíme
Uspokojen úspěchem svého radikálního zákroku se pravděpodobně vrátil na hnízdo. Když Karel zvedl svůj model (jeho pořízení a elektronická výbava přišly na několik tisíc korun), zjistil, že ten den si již moc nezalétá – z přední části letadla na kablících visel vytržený motor. Když se nešťastný modelář podíval blíže, našel také na trupu letounu dvě prohlubně, způsobené dravčími spáry. Totožností dravce si modelář jist nebyl – vyloučil však poštolku a krahujce, které pozná bezpečně. Poté, co mi tuto příhodu vyprávěl, obrátil jsem se na amatérského ornitologa
foto autor
Čajové sušenky se semínky 250 g tuku (např. hera), 200 g pískového cukru, 2 celá vejce, 1 kávová lžička jedlé sody, 1/2 kávové lžičky soli, polohrubá mouka nebo celozrnná pšeničná hladká mouka (600 – 700 g), po jedné rovné polévkové lžíci semínek lněných, slunečnicových a sezamových, 1/2 lžíce loupaných dýňových semínek. Heru dobře rozetřeme s cukrem a vejci, přimícháme semínka, sodu a sůl, ke vzniklé směsi přidáváme mouku tak dlouho, až vzniklé těsto nelepí ani se nedrobí – nejlépe se při míchání těsta osvědčily ruce. Poté ručně tvoříme malé sušenky, které klademe na pečící papír na plech cca 1–2 cm od sebe, pečeme při 160 stupních do zlatova, sušenky lze uchovat delší dobu na suchém a chladnějším místě. Rubriku připravila LIBUŠE JOZKOVÁ.
Chtěli bychom vás na tomto místě vyzvat, abyste nám do redakce Krasce napsali o nejrůznějších zajímavostech, s nimiž jste se při toulkách přírodou setkali, o výsledcích svých pozorování či neobvyklých zážitcích. Jistě to bude zajímat i ostatní čtenáře. Pavla Jakeše z Holubova, který má za sebou řadu let spolupráce s profesionály a mnoho praktických zkušeností: „Podle razantnosti a rychlosti útoku se pravděpodobně jednalo o jestřába lesního (Accpiter gentilis). Další indicií je skutečnost, že se spokojí i s menším lesem a nevyhýbá se blízkosti lidských sídel. Velikost lesa i pozice tomu nasvědčují. Protože k útoku došlo v měsíci červnu, kdy se zpravidla líhnou mláďata, není vyloučeno, že se jednalo o obranu hnízda. Když si představíme, jak model tiše a opakovaně nalétával ke kraji lesa, mohl tento pohyb vyvolat pocit ohrožení. Následovala reakce. Pro tuto domněnku hovoří i to, že letadlo svými rozměry převyšuje velikost jestřábem běžně lovených ptáků, jako jsou sojky, vrány, hrdličky, holuby, apod. Protože samice v prvních dnech po vylíhnutí mláďat hnízdo neopouští a potravu pro právě rozrostlou rodinku obstarává samec, byl to pravděpodobně on, kdo zaútočil,“ soudí o tomto neobvyklém zážitku Pavel Jakeš. Autor pracuje jako poradce ve sdružení Šípek.
Vánoční tip Kateřina Mojžíšová: Veveřácká kronika K. Mojžíšová žije s rodinou a čtyřmi psy na samotě na pomezí středních a východních Čech. Dům, obklopený velkou zahradou, sousedí s akátovým lesíkem, ve kterém se usadila divoká veverka. Knížka popisuje několikaleté setkávání se a soužití lidí s veverkou Pinky a jejím potomstvem. Nejprve se autorka začala o své prožitky dělit se čtenáři internetových stránek „Veveřáci“: http://veveraci.bloudil.cz. Kromě deníku divoké veverky Pinky na těchto stránkách najdete také příhody jejích domácích veverek, fotogalerii, rady, co si počít s vypadlými veverčaty a vůbec „vše o veverkách“. Některá pozorování jsou zcela unikátní – např. veverčí porod, přenášení ještě slepých mláďat mezi jednotlivými hnízdy či první krůčky mláďat po opuštění rodného doupátka. (Kniha v pevné vazbě A5 má 288 stran, s více než stovkou barevných fotografií, cena 330 korun.)
(es)
Z čtenářského deníku Sandry Zálabové: „Žít zábavně a radostně nevyžaduje utrácet tolik peněz, jak nám tvrdí reklama. Ta po mně neustále vyžaduje, abych utrácel, byl sám a byl nešťastný. Když například hraji s přítelem čtyři hodiny nějakou, třeba deskovou hru, bavím se královsky, ale to je pro naši ekonomiku problém. Existuje však naděje a ta tkví v tom, že nám z toho konzumu všem bude dříve či později špatně.“ Douglas Rushkoff
Literární soutěž
Křesadlo 2005 Pokud víte o někom, kdo nezištně věnuje svůj čas a energii ostatním a zaslouží si ocenění, máte příležitost mu poděkovat cenou Křesadlo, která bude předána v únoru 2006 na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci. Je to ocenění pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci, pro dobrovolníky, kteří svou neplacenou prací pomohli někomu druhému. Cílem je ocenit dobrovolníky, zviditelnit dobrovolnictví a neziskový sektor, vzbudit v lidech zájem o dobrovolnou činnost i respekt k těm, kteří ji vykonávají. Navrhovat kandidáty na cenu je možno do konce roku 2005. Více informací: www.fm.vse.cz nebo přímo na fakultě v kanceláři č. 419, příp. na tel. 384 417 233. (noj)
Uvolněte se, televizor a vypněte televizor
VLASTIMIL MAREK Zaujat upoutávkou, ve které „bavič“ Jan Kraus ve své „šou“ nabízel vegetariánovi Vachlerovi kus vařeného uzeného kolena, pustil jsem si v příslušnou dobu veřejnoprávní Českou televizi. A nevěřil svým očím. Už hezky dlouho jsem neviděl takovou trapnost. Ó ty naše veřejnoprávnosti, jak hluboko jsi klesla! Rádoby bodré Krausovy pokusy o žertování na účet ministra spravedlnosti Němce (který se v zájmu sledovanosti, rozumějte, aby se o něm vědělo, třeba se zvýší volební preference jeho již jen virtuálně existující politické strany, ztrapňoval i ochotným pojídáním nabízeného vepřového) a špičkování dvou přátel z branže (v případě pojídače masa Krause a vegetariána Vachlera) bylo ukázkou té nejhorší televizní pokleslosti, hodné snad druhořadého soukromého „kanálu“, ale rozhodně nepatřící do vysílání veřejnoprávní televize. Pravidelný divák, který samozřejmě neví, jak je tento způsob televize nebezpečný, je tak efektivně manipulován a systematicky (pod záminkou zábavy) oblbován. Po nějakém čase, aniž si toho je vědom, skutečně zblbne, a pak ochotně koupí cokoliv, co vidí na obrazovce: vložky s křidýlky i „lidového“ politika... Zdánlivě alespoň někdo – majitel televize, inzerent, redaktor, herec, bavič nebo politik – na tomto masovém oblbování něco získává. Jenže to je jen další iluze: tak jako betonáři či silničáři, kteří ve svém krátkodobém finančním zájmu ochotně zabetonují a vyasfaltují každičký kousek zeleně, tak jako zvukaři rockových a jiných festivalů, kteří jsou už z těch decibelů hluší (a ohlušují pak i posluchače), přesně tak si onu symbolickou větev pod sebou podřezávají i tihle „vítězové“. I oni blbnou, aniž si toho jsou vědomi, i oni ztrácejí soudnost, i oni (a jejich děti) jsou podvědomě manipulováni. Rozumějme si: televize sama o sobě je v pořádku. Je to jen médium, nosič informací. Setsakra ale záleží na tom, jaké pořady v ní sledujeme. Návod na řešení? Především uvědomit si, že tento způsob televizní zábavy škodí zdraví. A pokusit se kvalitu vysílání veřejnoprávních kanálů (které žijí z poplatků svých koncesionářů) změnit. Jak? Napověděli slovenští katolíci, kteří pohrozili, že budou bojkotovat výrobky těch firem, které inzerují v příslušné „reality show“. Podobně se podařilo divákům změnit některé programy a nezodpovědné výrobce v Kanadě, USA i v Holandsku. Takže až příště, zlákáni nějakou upoutávkou, zapnete televizi a nevěřícně vyvalíte oči na tu trapnost, uvolněte se, prosím, a okamžitě vypněte, v zájmu svém i veřejném, televizor. Autor je hudebník, hudební publicista, muzikoterapeut a spisovatel. Publikováno na www.pozitivni-noviny.cz.
Tipy ze sítě Integrovaný registr znečištění (IRZ) http://www.irz.cz Databáze zpřístupňuje informace o emisích vybraných 72 znečišťujících látek do ovzduší, vody, půdy a v odpadech z jednotlivých podniků, které překračují stanovené limity. Vyhledávání i podle regionů. IRZ je provozován CENIA, českou informační agenturou životního prostředí (http://www.cenia.cz). Tematické stránky sdružení Arnika http://toxic.arnika.org Informace o toxických látkách a o ekologicky šetrném (i nešetrném) nakládání s odpady. Vyhledávání podle rozsáhlého seznamu klíčových slov. Ekovesničky, komunity, alternativní životní styl http://www.ekovesnicky.org Pokud jste ještě neobjevili krásu a hodnotu těchto stránek, učiňte tak co nejdříve, jejich autor totiž oznámil, že s jarem 2006 stránky zaniknou a s nimi tedy i jeden ze zdrojů zajímavých textů, které si ze stránek můžete stáhnout.
Martin Pecina, dříve náměstek ministra průmyslu, dnes šéf antimonopolního úřadu, nositel letošního ocenění Ropák roku, na www.i-dnes.cz, 30. 8. 2005: Otázka (Petra Nová): Dobrý den, pane Pecino, co považujete za svůj největší úspěch na ministerstvu? A je něco, kde si myslíte, že jste selhal? Odpověď: Za největší úspěch považuji schválení energetické koncepce. Myslím, že je první, která se blíží reálnému pohledu na svět. Také jsem si za ni vysloužil titul Ropáka roku 2004, na což jsem právem hrdý. To, že mě nepřátelé tohoto státu považují za nejhoršího protivníka, mne velmi potěšilo. Kde jsem selhal, je zbytek ekologické legislativy. To sice nepatří přímo do mé kompetence, ale moc jsem se snažil zabránit panu Ambrozkovi v dalších škodách způsobených českým občanům.
21 Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
POZITIVNÍ NOVINY vyhlašují 1. ročník literární soutěže „Lidé kolem nás“. Téma: příspěvky (povídka, vyprávění, fejeton atp.) o lidech, kteří na vás něčím zapůsobili či vás oslovili svým způsobem života. Soutěžní příspěvky, které budou průběžně uveřejňovány v Pozitivních novinách, mohou být doplněny vlastními kresbami či fotografiemi. Uzávěrka: 1. dubna 2006. Podrobné podmínky: www.pozitivni-noviny.cz.
panorama
Anglikánský arcibiskup v Kapském Městě v Jižní Africe Desmond M. Tutu: „Nespravedlnost a dělání rozdílu mezi bohatými a chudými mají hrozivé ekologické důsledky. V našich zemědělských oblastech rozvádějí sloupy elektrického vedení po celé zemi, ale jenom bohatým. Ti chudí jsou nuceni kácet lesy, aby získali palivové dříví a výsledkem je půdní eroze. Spravedlnost a ekologie jsou...“ viz tajenka. autor Petr Resch
vodorovně: a) Protiklad, tep, zámotek, vodík b) Rakouské město, osahat, neekologický čistící prostředek c) Ytrium, 1. část tajenky, řím. 5 d) Potřeba honáka, zápor, stará délková míra, iniciály krále rock n rollu, odplata e) Madridská galerie, stará značka tlaku, zkr. klasické trhaviny, aromatický uhlovodík f ) Verneův kapitán, 2. část tajenky, čas g) Komunikační prostředek, značka rus. letadel, lesní porost, část molekuly, citoslovce údivu h) Lidově „čára“, německé ženské jméno, primitivní zbraň, symetrála svisle: 1) Chyba, fosfor, zámořská hokejová soutěž
2) Angl. „pero“, plošná míra, domácky Eliška 3) Spojka podmiňovací, osamocená, jód 4) Draslík, SPZ Kolína, předložka, mezinárodní společenství národů 5) Tác, citosl. oslího hlasu 6) Současný český dramatik, angl. „jablko“ 7) Řím 50, větší lidské sídlo, angl. titul muže 8) Směs zeleniny nebo ovoce, pouze 9) Bude dočasné, slabika smíchu 10) Konec šachové hry, evropská sopka, předložka 11) Svazek větví, jednotky počtu informací 12) Židovské posvátné knihy, část podvozku 13) Jméno Hemingwaye, neekologický prací prášek 14) Ženské jméno, neobut 15) Sídlo diktátora F. Castra, německý souhlas
Jihočeský čtv r tletník o životním prostředí
22
Čeleď krascovití (Buprestidae) je zajímavá skupina brouků. Většinou jsou to brouci menší a střední velikosti (několik mm), avšak největší druhy, které se vyskytují v tropech jihovýchodní Asie, dorůstají až 10 cm. Krasci jsou nádherní brouci a v mnoha ohledech nemají konkurenci. Především jejich zbarvení, které je způsobeno fyzikálním lomem světla, řadí tyto druhy k nejbarevnějšímu hmyzu vůbec. Vypadají jako kovové šperky a září všemi barvami. Jejich lesk je navíc umocněn při letu, kdy se rozzáří jejich fialová křídla. V Asii jsou také používáni v klenotnictví. Další zajímavá vlastnost je tvrdost jejich krovek. Povrch (kutikula) krasců je nejtvrdší ve třídě hmyzu. A ještě jeden prim – dlouhověkost. V Guinnessově knize zvířat je uveden jako nejdéle žijící hmyz krasec Buprestis aurulenta z Velké Británie, kdy jeho larva žila ve dřevěném schodišti neuvěřitelných 47 let! Na světě žije asi třináct tisíc druhů krasců, v tropech jsou větší a druhově početněj-
ší. U nás žije asi 100 druhů krasců. Larvy jsou většinou xylofágní (dřevožeroucí), dospělci poletují za teplých dní kolem stromů, na květech apod. Jsou neobyčejně rychlí a startují okamžitě. Další zajímaví krasci jsou pouštní druhy rodu Julodis nebo savanoví afričtí krasci rodu Sternocera. Jejich tělo není ploché, ale oválné, a akácie obsypané těmito brouky vypadají jako švestky v době sklizně. Z ochranářského hlediska se u nás vyskytuje několik ohrožených druhů přirozených bučin, borů, starých dubových alejí a také stepní krasci. Ve vyhlášce 395/1992 Sb. je zařazeno pět druhů (čtyři mezi druhy kriticky ohrožené a jeden mezi ohrožené). Naším největším druhem je chráněný krasec měďák, obyvatel starých borových lesů, překrásní jsou krasci lipoví v červnu na starých lípách a nejpestřejší klenot je krasec třešňový, vyvíjející se ve starých osluněných kmenech třešní. Mezi nejhojnější krasečky patří 5 mm krasec čtyřtečný, kterého můžeme spatřit na žlutých květech jestřábníků a pampelišek na okrajích lesů. Autor je entomolog a pracuje v CHKO Blanský les.
foto archiv redakce
Krása, rychlost, dlouhověkost krasci ZDENĚK HANČ – to jsou krasci ÚKOL PRO NAŠE NEJMENŠÍ ČTENÁŘE nebo i zatím nečtenáře, kterým to přečte tatínek či maminka: Nakreslete, namalujte, vytvořte koláž, vymodelujte či jakkoliv jinak výtvarně zpracujte téma KRASEC – tak, jak si ho představujete právě vy, jak by se vám nejvíc líbil, jak si ho představíte ve vaší říši fantazie. Nejzajímavější výtvory zveřejníme v příštím čísle a jejich autory samozřejmě odměníme. Své práce zasílejte nebo přineste do 15. prosince na adresu Rosy nebo některé jiné eko-poradny sítě KRASEC (adresy a otevírací doby viz 2. strana obálky).
KURZY LIDOVÝCH ŘEMESEL A PRÁCE S PŘÍRODNÍMI MATERIÁLY Dárkové kulaté krabice z papíru sobota 10. 12., 9 – 14 hodin, lektorka Věra Kroupová cena 400,- Kč, do 15 let 300,- Kč Vánoce s vůní včelího vosku drobné dárky a vánoční dekorace neděle 11. 12., 9–17 hod., lektorka Stanislava Neradová cena 500,- Kč, do 15 let 400,- Kč Dárky na poslední chvíli malé podnosy, keramické misky a talířky doplétané pedikem sobota 17. 12., 9–16 hodin, lektorka Jitka Martanová cena 600,- Kč, do 15 let 500,- Kč (vhodné od 12 let) Dárky na poslední chvíli originální tisky, výroba tiskátek z různých materiálů, tisk na látku i na papír neděle 18.12., 9–17 hodin, lektorka Andrea Koblasová, cena 550,- Kč, do 15 let 450,- Kč Pletení košíků z vrbového proutí sobota 21.1. 2006, 9–17 hodin, lektor Jan Smrt cena 550,- Kč, kurz není vhodný pro děti! Kurzy pořádá Rosa, o.p.s., v Českých Budějovicích, v Centru ekologické a globální výchovy Cassiopeia.
KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ DATUM, místo
NÁZEV AKCE
POŘÁDÁ
10. 11. Prachatice, Dřípatka
Národní parky Nového Zélandu – beseda
DŘÍPATKA
11. 11. od 9 do 13 h. Č. Budějovice malý sál DK Metropol Senovážné náměstí 2
Slunce pro památky aneb nakolik snesou historické objekty sluneční moduly? – seminář
CALLA, Liga ekologických alternativ
15.11. od 17 h. strakonické gymnázium
Miroslav Předota z churáňovské meteorologické stanice: „Meteorologie a počasí“ – přednáška
Šmidingerova knihovna a ČSOP Strakonice
22. 11. od 18:30 h. Čajovna U hrušky, Prachatice
Podvečery s knihou – cyklus besed: Roman Kozák – pokračování pohádek, Jelena Tesařová (ilustrátorka)
DŘÍPATKA, Čajovna U Hrušky, nakladatelství Stehlík
24. 11. Prachatice, Dřípatka
Kyrgizstán – beseda v rámci cyklu „O přírodních krásách světa“
DŘÍPATKA
24. 11. od 17 h. galerie Měsíc ve dne, Nová ul. 3, Č. Budějovice
Zelený čtvrtek: Světelné znečištění, beseda s astronomem a fyzikem Janem Hollanem z brněnské hvězdárny o příčinách a důsledcích světelného smogu a možnostech obrany
CALLA, Rosa
29. 11. od 19 h. Lázně Aurora Třeboň,
Přednáška „Vydra říční – symbol CHKO Třeboňsko“
VYDRA
Listopad – prosinec
Výstava „Příroda Boletic“ v Českém Krumlově
CALLA
8. 12. od 9:30 do 12:30 h., Závěrečný seminář projektu Zelená kancelář Krajský úřad JčK, (nejen pro obce) B. Němcové, Č. Budějovice
ROSA
15. 12. Prachatice, Dřípatka
Šumava (Mgr. Pavel Hubený) – beseda v rámci cyklu „O přírodních krásách světa
DŘÍPATKA
15. 12. od 17 h. galerie Měsíc ve dne Nová ul. 3, Č. Budějovice
Zelený čtvrtek: Hyper- a supermarkety, beseda s Milanem Štefancem ze sdružení NESEHNUTÍ.
CALLA, ROSA
20. 12. Čajovna U hrušky, Prachatice
Podvečery s knihou – cyklus besed: Muž, který sázel stromy (Jean Giono)
DŘÍPATKA, nakladatelství Stehlík
19. 1. 2006 od 17 h. galerie Měsíc ve dne Nová ul. 3, Č. Budějovice
Zelený čtvrtek: Vegetariánství a zdravá výživa
CALLA, ROSA
Objednávám si předplatné časopisu Krasec na r. 2006 (4 čísla) za cenu: – 80,- Kč (osobní odběr – lze zaplatit hotově v některém eko-centru) – 140,- Kč (poštou) Časopis si budu osobně vyzvedávat v eko-centru (zatrhněte): Rosa Č.B., Calla Č.B., Český nadační fond pro vydru Třeboň, Dřípatka Prachatice, EPS Tábor, Florianus J. Hradec, INKANO Písek, Šípek Č. Krumlov, Šmidingerova knihovna Strakonice. Časopis si přeji posílat poštou (poštovné: 15,- Kč za 1 číslo, celkem 60,- Kč) Částku __________ jsem zaplatil(a): – převodem na účet č. 12199723/0300, dne _______ z účtu č. ______________ – v hotovosti v eko-centru: ___________________
Přihlášky: nutno předem, tel. 387 432 030 (paní Zelenková). V ceně kurzu: materiál, pomůcky a oběd.
Prosím o vložení složenky na zaplacení předplatného do příštího čísla časopisu.
Jméno:
___________________________________________________________
Adresa:
___________________________________________________________
E-mail, telefon (nepovinné):
_________________________________________
V PŘ ÍŠTÍ M ČÍS LE K R A SCE S I M I M O J I N É PŘ EČ TETE : TÉMA: Ekolog a ekologista …Díky této práci jsem se poprvé seznámil se jmény Keller, Patočka, Kohák, Máchal. Jejím konečným vyzněním bylo asi toto: učitel na ZŠ by měl být ekologicky uvědomělý, jinak tam nemá co dělat, u žáků je nutné nastartovat změnu mentality, orientovat je na přírodní národy, na vizi ideálního, tzv. alternativního hospodářství, na Lovelockovu hypotézu Gaia a především v nich vyvolávat trvalý pocit akutního ohrožení jejich životů. Při dalším procházení se články různých ekologistů jsem konečně dospěl k názoru, že těmto lidem ani v nejmenším nejde o reálné, konkrétní problémy, neboť o nich nemají ani potuchy. Jsou to v nejlepším případě pseudoreligiózní mesiáši, nebo jen zneužívají nedobrého stavu životního prostředí na naší planetě k svým vlastním cílům…
článek Borise Cveka a oponentní názory našich autorů
Zuzana Guthová: „Nám Pane zachovej čisté srdce…“ …Nepodařilo se nám odhalit minulost všech zachovalých stavbiček, zjistili jsme však mnoho i o těch padlých a zaniklých. Naše hledání paměti schované v drobných stavbách není u konce… Ředitelka Rosy píše o projektu mapování a fotografování drobné sakrální architektury na Borovansku.
JIHOČESKÝ ČTVRTLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Autorem fotografií je Jan Voběrek, jejich výstavu můžete navštívit v infocentru borovanské radnice v průběhu listopadu 2005.
Milí a vážení čtenáři, pokud si náš časopis předplatíte – a také pokud to doporučíte svým přátelům a známým – pomůžete k jeho lepší finanční stabilizaci.
Krasec – předplatné časopisu ROSA, o.p.s. Nádražní 55 ČESKÉ BUDĚJOVICE
3 7 0 0 1 foto Jan Voběrek
Sobě pak zaručíte zdroj mnoha zajímavých informací. Předplatitelům budeme ke každému číslu časopisu zdarma přidávat další informační a propagační materiály a dárky.