6. 3. 2009
PŘEDÁNY ČESTNÉ MEDAILE POLICIE ČR
X. ročník
POHNUTÉ OSUDY REHABILITOVANÝCH POLICISTŮ
číslo 1
SYSTÉM VČASNÉ INTERVENCE
SLOVO REDAKCE
aneb čekání na jaro
Vážení čtenáři! Není nic krásnějšího než čekání na jaro. Možná se mnou nesouhlasíte všichni, možná má někdo raději jaro samotné. Určitě má pravdu i ten, kdo si myslí, že není nic krásnějšího než narození dítěte. Pro zamilované je nejkrásnější láska, pro nemocné uzdravení a pro některé cyniky třeba desátého (či patnáctého) v měsíci. Svým způsobem máme pravdu všichni. Ale přesto si myslím, že těšení na jaro je činnost všeobecně oblíbená. Často doprovázená diskusemi o předpovědích počasí, zejména v době, kdy jsou venku čtyři pod nulou, hustá chumelenice, kalamitní sněhové zpravodajství a na zábradlí balkonu promrzlá sýkorka. Vyčítavýma očima hlásí: doplnit krmítko! Slibujeme si, že až přijde jaro, vychutnáme si každičký den. Budeme koukat kolem sebe, co nového kde vykvetlo, a vnímat všechny nové vůně a svěží vzduch. S jarní únavou se v našich představách nepočítá. Jak bude sluníčko rozpouštět poslední zmrazky na mezích, bude se chlad rozpouštět i v nás. Těším se nejen na první květy a vlahý životodárný déšť, ale i na naše jarní úsměvy a ranní pozdravy: To máme dnes hezky, viďte? -IK-
• • • • • •
PŘEDÁNY ČESTNÉ MEDAILE POLICIE ČR V Rytířském sále Nové radnice města Brna se konalo 18. 12. 2008 slavnostní ocenění zaměstnanců a policistů Správy Jihomoravského kraje. Za přítomnosti zástupců PP P ČR, hejtmanů moravských krajů a představitelů města byl vyznamenán ředitel VPŠ MV v Brně plk. JUDr. Mgr. Jiří Musil, zástupce ředitele VPŠ MV v Brně Ing. František Krček a vedoucí oddělení majetku VPŠ MV v Brně Ing. František Mikulášek. Čestné medaile P ČR za trvalý přínos k budování a prosazování dobrého jména P ČR obdrželi zástupce ředitele VPŠ MV v Brně plk. JUDr. Adolf Pospíšil a vedoucí oddělení zabezpečení výuky plk. JUDr. Zdeněk Plch. Oceněným gratulujeme. redakce
• • • • • • JSEM S VÁMI UŽ DESET LET . . . Dostane-li se člověku do rukou nějaká kronika, málokdo odolá výzvě zalistovat v ní a vydat se proti proudu času. Zkusme se vrátit v myšlenkách do magického roku 2000. Připomeňme si, co se v něm odehrálo: Na základě rozhodnutí vlády došlo počínaje lednem toho roku ke zvýšení minimální mzdy na 4000 korun měsíčně (z předchozích 3600); v Praze proběhlo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky; ministr vnitra Václav Grulich se rozhodl rezignovat na svoji funkci; byl zahájen provoz jaderné elektrárny Temelín; z věznice Mírov na Šumpersku uprchl dvojnásobný vrah Jiří Kajínek; Američané volili prezidenta; konaly se olympijské hry v Sydney. Domácí i světové agentury možná zaznamenaly i skutečnost, že na (tehdejší) Střední policejní škole MV v Brně jsem začal vycházet já, celým jménem – Zpravodaj Vyšší policejní školy MV v Brně. V úvodníku mého prvního čísla oslovil čtenáře ředitel školy mj. těmito slovy: „Stavy policie jsou naplněny a z tohoto pohledu je třeba vnímat rok 2000 jako rok jisté změny. Policejní prezident plk. JUDr. Jiří Kolář zdůraznil, že v tomto roce bude prováděna pouhá personální obměna“. V roce 2000 doprovázelo můj zrod také přání sudiček, abych byl chloubou naší školy, důstojným zrcadlem vašeho snažení a pestrou skládankou ze života studentů a zaměstnanců. Snad se mnou bude většina mých čtenářů souhlasit, když prohlásím, že tento nelehký úkol se mi dařilo a daří plnit. Pevně věřím, že stejně tomu bude i nadále. Na mých stránkách naleznete, co byste jinde hledali stěží. K mým přednostem patří i skutečnost, že jsem dostupný v „papírové“ podobě. A protože moje informační a historická hodnota jdou ruku v ruce, naleznete mě v elektronické podobě také na internetu. Oslovuji tedy kohokoli, bez výjimky. Dovolte mi, abych poděkoval svým tvořitelům - redakční radě - za její čas, nápady i vytrvalé úsilí o mou obsahovou i formální stránku. Dík patří také všem dalším, kteří se v uplynulém desetiletí stali mými stálými i jednorázovými přispěvateli. Mým velkým přáním do dalších let je, aby se „pera“ chopila alespoň část těch, kteří tak dosud neučinili . . . Nadále platí, že na mé kvalitě, rozsahu a zajímavosti obsahu časopisu se může podílet kdokoli. Čím vás bude víc, tím pestřejší bude mozaika názorů a podnětů. Autoři příspěvků mohou své práce předávat osobně, zasílat elektronicky nebo je vkládat do mé schránky ve vestibulu budovy K. A kdyby vám nebylo něco jasné, redakční rada vám ráda poradí. Od toho ji mám . . . Těším se na vaši další přízeň VÁŠ desetiletý ZPRAVODAJ
2
IMZ: TELESKOPICKÝ OBUŠEK Z iniciativy předmětového oddělení tělesné a speciální přípravy proběhlo ve čtvrtek 19. února ve VPŠ MV v Brně celodenní instrukčně metodické zaměstnání zaměřené na použití donucovacích prostředků teleskopického obušku a sprejového paralyzéru. IMZ bylo garantováno Ředitelstvím řízení lidských zdrojů Policejního prezidia ČR a realizováno firmou Euro security products (dále ESP). Akci zahájil pplk. Ing. Pavel Rohla (PP ČR). Za naši školu se do IMZu zapojilo 14 vybraných pedagogů PO TSP a OMIV. Firma ESP poskytla pro účely tohoto zaměstnání všem zúčastněným potřebné vybavení, které účastníkům zůstalo. Nácvik jednotlivých technik probíhal pod vedením šéfinstruktora Mgr. Pavla Černého (ESP), a to ve dvojicích i metodou modelových situací. Cílem nácviku byla součinnost policejní hlídky a použití donucovacího prostředku proti agresivnímu a pasivnímu pachateli, vytažení osoby z vozidla a použití „teleskopu“ za snížených světelných podmínek. K přednostem teleskopického modelu obušku (ve srovnání s obuškem s příčnou rukojetí - označovaným jako tonfa) patří menší velikost (ve složeném stavu) a skutečnost, že se jedná o multifunkční nástroj (svítilna, páčidlo, vyrážeč oken u vozidel aj.; lze na něj navléct např. taktické zrcátko). Použití teleskopického obušku je vymezeno v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. V rámci této normy (§ 52) došlo k zobecnění pojmu obušek, což poskytuje Policii ČR možnost vybavit se těmito prostředky. Některé policejní složky již tak učinily. Na tuto skutečnost aktuálně reagovali iniciátoři IMZu. Záměrem je, aby s teleskopickým obuškem byli seznámeni studenti ZOP a získali dovednost jeho použití. Už nyní je předběžně dohodnuta realizace dalších oboustranně prospěšných vzdělávacích aktivit mezi naší školou a firmou ESP. plk. Ing. Igor Růžička
Pohnuté osudy rehabilitovaných policistů Asi jste se již setkali s organizací zvanou Klub rehabilitovaných policistů (KRP). Kdo jsou jeho členové, jakou činnost vyvíjí? Jak a proč Klub vznikl? Pro odpověď se musíme vrátit hluboko do minulosti – do období tzv. „Pražského jara“, kdy se část progresivních politiků z řad KSČ (Dubček, Smrkovský, Kriegel aj.) snažila zkostnatělý a diktátorský politický systém s širokou podporou veřejnosti zaměnit za tzv. „socialismus s lidskou tváří“. S tímto všelidovým hnutím sympatizovala i část zejména mladých příslušníků SNB (dřívější název policie - pozn. aut.). Tato etapa našich dějin skončila okupací naší republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Nastalo dlouhé období „normalizace“, tedy návrat k byrokratickému a demagogickému systému a komunistické diktatuře. A nastal také čas, kdy se vítězové tvrdě vypořádali se svými stranickými odpůrci. Tyto čistky postihly rovněž příslušníky SNB, kteří demokratický socialismus podporovali. Prvním krokem bylo naše vyloučení z KSČ a přeřazení na podřadná místa ve službě. Po nástupu nového ministra vnitra Obziny jsme byli všichni bez přiznání zákonných nároků propuštěni – být v KSČ totiž bylo pro každého příslušníka SNB povinností. Najít nové uplatnění s puncem „antisocialistických živlů“ bylo velmi těžké. Trpěli jsme tím nejen my, ale celé naše rodiny. Manželky byly šikanovány, děti nebyly přijímány na střední a vysoké školy. Stali jsme se tak občany druhé kategorie. Bývalí kolegové se s námi většinou měli strach stýkat, protože o každém takovém kontaktu museli psát služební záznamy. Toto období trvalo dlouhých 21 let, až do listopadové revoluce v r. 1989. Ihned poté jsme my, nezákonně propuštění příslušníci SNB, založili Koordinační výbor s cílem dosáhnout naší plné politické, společenské a služební rehabilitace a také nápravy křivd, které na nás byly spáchány. Žádali jsme o započtení doby po propuštění do odsloužených let pro důchodové účely, zrušení degradací a vrácení hodností. Ti z nás, kteří byli věkově a zdravotní schopni, také o znovupřijetí do služebního poměru - reaktivaci. Jen v rámci Jihomoravského kraje žádalo o mimosoudní rehabilitaci kolem 400 bývalých příslušníků SNB a 268 jich také „Osvědčení o rehabilitaci“ získalo. Do výkonu služby se nás vrátilo 61. Po ukončení rehabilitací a reaktivace jsme založili KRP a zapojili se do práce občanských, prověrkových a pohovorových komisí sloužících k očištění nově vznikající policie od zkorumpovaných velitelů a příslušníků Státní bezpečnosti. Pro své členy (většinou již důchodového věku) jsme zajistili přístup ke služební zdravotní péči, rekreaci, čerpání příspěvků z FKSP pro naši klubovou činnost a poskytování všech výhod, na něž máme ze zákona o mimosoudní rehabilitaci nárok. Naši činnost řídí výbor, který se schází jednou měsíčně. Dvakrát ročně organizujeme pro své členy celokrajské aktivy s programem. Zveme mezi sebe vedoucí představitele Policie ČR, státních zastupitelství, soudů, zdravotnictví a dalších institucí, abychom neztráceli kontakt se současným děním v policii a společnosti. Tato naše aktivita je umožněna péčí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje a zejména podporou ze strany Vyšší policejní školy v Brně, která nám poskytuje prostory a zázemí k realizaci naší činnosti. Za tuto podporu jak řediteli školy, tak ostatním pracovníkům patří poděkování. JUDr. Jiří Chromek, předseda
3
ÚSPĚŠNÝ NÁCVIK EVAKUACE Již v roce 2007 jsme vás v našem Zpravodaji informovali o dokončení výstavby protipožárního schodiště budovy „F“ jako nezbytné součásti bezpečnostních opatření při vzniku mimořádné situace, především požáru. Z důvodu prověření funkčnosti tohoto projektu (a v souladu s vyhláškou č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti, a v souladu s pokynem ředitele SPŠ MV v Brně č. 3/2004 - Havarijní plán objektu SPŠ MV v Brně) proběhl dne 30. října 2008 nácvik evakuace studujících z ubytovacích prostor v 1.–7. patře. Nácvik byl zahájen v 5:15 hod., kdy dozorčí důstojník školy uvedl v činnost požární hlásiče (sirény) umístěné v budovách „E, F“. Za necelých 8 minut byly obě budovy vylidněny a studující v počtu cca 400 osob se shromáždili na určeném místě. Při evakuaci nebyly použity výtahy, aby tento nácvik co nejlépe simuloval skutečnou evakuaci, při níž nejsou výtahy používány kvůli možnému riziku uvíznutí osob. Průběh nácviku i výsledky evakuace byly následně vyhodnoceny jako úspěšné. Další nácviky budou probíhat pravidelně, vždy po nástupu nových studijních běhů základní odborné přípravy. -jch-
Které řidičské průkazy jsou v současnosti platné v rámci ČR? Dle informací z ministerstva dopravy se v poslední době začaly objevovat nabídky na vydání plastových nebo laminátových karet, které jsou v podstatě jen překladem národního řidičského průkazu (ŘP) země původu řidiče. Spolu s těmito nabídkami se množí dotazy na význam těchto karet. V odůvodnění vydávání těchto překladů ŘP je uvedeno, že je to pomoc pro lepší porozumění údajům uvedeným na řidičském průkazu nebo mezinárodním ŘP při cestách do zahraničí. Nabídka i samotné provedení karty s překladem je záměrně provedena tak, aby vyvolala dojem ŘP, nebo alespoň jeho náhrady. Je však třeba mít na paměti, že tyto karty v jakémkoli řízení nenahrazují platný doklad! Důvody, proč nelze prokazovat držení řidičských oprávnění jinak než platným ŘP: 1. ŘP v ČR vydává pouze obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle trvalého či dlouhodobého pobytu žadatele. V zahraničí je to vždy příslušný úřad vykonávající přenesenou působnost příslušného státu. Jiný subjekt není oprávněn vydat platný doklad! 2. Mezinárodní ŘP se vydává k národnímu ŘP. Mezinárodní ŘP se vydává na standardních tiskopisech podle mezinárodních smluv (Ženeva 1949 a Vídeň 1968). Platný mezinárodní ŘP může vydat pouze příslušný úřad (viz bod 1). 3. Moderní ŘP musí splňovat přísné normy pro jeho provedení zakotvené v legislativě EU, mezinárodních úmluvách (Ženeva 1949, Vídeň 1968) včetně mezinárodních ŘP vydávaných podle těchto úmluv. Směrnice č. 1991/439/EHS, o řidičských průkazech, zavazuje všechny členské státy k vydávání ŘP v přesném, standardním formátu a provedení, jehož důsledkem je skutečnost, že při čtení údajů v ŘP není potřeba údaje převádět do dalšího jazyka. Proto je pro držitele starších provedení ŘP mnohem výhodnější požádat o výměnu za nový ŘP (bez poplatku) než pořízení bezcenného překladu za cca 700 Kč. Příklad: Řidič má odňato řidičské oprávnění kvůli ztrátě odborné způsobilosti a nabytí určitého počtu trestných bodů dle země původu řidiče a ŘP neodevzdá na příslušný úřad. Je držitelem staršího typu provedení ŘP. Toto provedení ŘP nelze tedy legálně vyměnit za nový vzor v případě ukončení platnosti tohoto ŘP. Tento řidič se tedy bude prokazovat tímto výše uvedeným překladem (zahraniční řidiči i v rámci EU) a deklarovat platnost svého ŘP. Na závěr je třeba zdůraznit, že řidič, který by se při kontrolách nebo jednání v rámci pracovně právních vztahů prokazoval touto plastikovou kartou s překladem svého národního ŘP, předkládal by falzifikát. pplk. Ing. Vladimír Šulc Ph.D.
Porušování autorského práva v prostředí internetu Téma v současné době vysoce aktuální – „Porušování autorského práva v prostředí internetu“ bude obsahem přednášky, která se uskuteční v úterý 24. března 2009 od 15 do 17 hodin v sále budovy „E“ naší školy. Garantem přednášky je Mezinárodní federace hudebního průmyslu, národní skupina Česká republika (ČNS IFPI), která aktuálně sdružuje 25 členských firem (EMI, Warner Music, Popron Music, Supraphon aj.). Předmětem působnosti této nevládní organizace je ochrana práv výrobců zvukových a hudebních zvukově obrazových záznamů na základě ustanovení Římské úmluvy o ochraně umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací, Úmluvy o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů, Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví - TRIPS a ustanovení zákona č. 12/2000 Sb. (tzv. autorský zákon). IFPI v celosvětovém měřítku sdružuje cca 1500 výrobců zvukových záznamů z více než 70 zemí světa. Výrobci sdružení v IFPI tvoří více než 95 % světové legální produkce zvukových záznamů. Přednáška je určena studujícím policistům i dalším zaměstnancům školy. -jch-
4
SYSTÉM VČASNÉ INTERVENCE Modelový příklad: Učitelka odhalila ve škole případ týrání desetileté dívky. Za dva dny oznámila obecní policie do informačního systému, že tato dívka vedla partu dětí, které lezly na tovární komín. Místně příslušný orgán sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) po spojení obou informací provedl šetření v rodině. Zjistil, že matka a její druh se často opíjejí, nezvládají chování dívky a fyzicky ji trestají. Dívka tráví většinu času mimo domov. OSPOD nařídil dívce dohled, stanovil omezení (zákaz opustit po 20. hodině domov) a ve spolupráci s centrem volného času ji umožnil účast na zájmových aktivitách. S matkou provedl pohovor a stanovil podmínky, za kterých bude dohled zrušen. O svých záměrech a opatřeních informoval v rámci zákonných možností školu. S obecní policií dohodl namátkové kontroly a předávání průběžných zpráv. ☼
SYSTÉM VČASNÉ INTERVENCE ☼ SYSTÉM VČASNÉ INTERVENCE ☼ SVI je projektem MV koncipovaným v rámci stávající legislativy a dané struktury veřejné správy. Cílem SVI je koordinace a kooperace institucí zabývajících se péčí o ohrožené děti. Tyto státní, samosprávné i nestátní orgány vyvíjejí mnohé aktivity ve prospěch svých klientů – dětí ohrožených patologickými jevy, trestnou činností, zanedbanou péčí či výchovou, zneužíváním apod. Efektivnost takového úsilí je často snížena nedostatečnou komunikací a nesystematičností, které SVI minimalizují. SVI stojí na třech pilířích: 1. Tým pro mládež – tvoří zástupci OSPOD, Policie ČR, justiční orgány, obecní policie, úřady práce, zdravotnická zařízení, školy a nestátní neziskové organizace 2. Informační systém spravovaný příslušným OSPOD 3. Praktická opatření, která tvoří samotný proces pomoci a intervence. V současné době jsou do projektu zapojena tato města: Svitavy, Ostrava, Hradec Králové, Šumperk, Náchod, Nový Jičín, Mělník, Olomouc, Praha 2 a Třebíč. Přestože má projekt vysokou prioritu a podporu ze strany zainteresovaných partnerů i ministra vnitra, naráží na problémy. Jsou jimi nejen nezbytné finanční zajištění, ale také nedůvěra nebo obava z fungování nových věcí. Systém je do jisté míry závislý na zaujetí pro věc jednotlivých lidí, ochotě, zájmu a práci ve prospěch věcí veřejných. Komu jinému by se měla věnovat intenzivní péče, když ne dětem, které potřebují pomoc. Ony pak budou spoluvytvářet nastupující generace. (více na www.MVCR.cz)
Něco o novém risographu V závěru loňského roku byl pro reprografickou službu (RS) materiálního oddělení pořízen nový plnobarevný tiskový stroj RISO HC 5500. Nejnovější řada nových risografických strojů patří mezi špičkové výrobky japonské firmy Riso Kagaku Corporation, která je největším světovým výrobcem digitálních tiskových strojů (pokrývá 68 % světového trhu). Tento multifunkční stroj tak rozšířil vybavenost reprografického pracoviště. Stroj splňuje požadavky oboustranného kopírování a nízké provozní náklady. Je moderním zařízením, které používá ekologický spotřební materiál. Výhodou proti běžným kopírovacím strojům je klesající cena kopie se zvyšujícím se počtem výtisků. Aby laická veřejnost měla představu o tomto zařízení, bylo by vhodné uvést několik technických dat: rychlost při barevném tisku A4 činí až 120 stran/1 min., při oboustranném tisku až 96 stran/1 min. Měsíční zátěž až 400 000 výtisků, použitelný formát A4/A3, gramáž papíru od 46 g/m2 do 210 g/m2. Součástí stroje je duplexní jednotka umožňující oboustranný tisk. Lze doplnit skenerem, o jehož zakoupení se rovněž uvažuje. Stroj pracuje na principu Injekt technologie, která umožňuje personifikaci tisků a nízkonákladový tisk. Z tohoto důvodu je vhodným zařízením pro pracoviště RS, zejména pro tisk učebních dokumentů. Víceúčelovost stroje spočívá navíc i v tom, že je schopen vyrobit finální výrobek, tj. skobkami sešitou brožuru. Výhodou je rovněž umístění notebooku přímo u stroje, což umožňuje operativní tisk. Přes počáteční technické problémy spojené s optimálním nastavením pro tisk byla zahájena výroba učebních textů ZOP pro březnový nástup. Bc. Helena Sedláčková
5
KOLIK OČEKÁVAT ZA NEMOCENSKÉ? Zaměstnanec v prvních 14 dnech obdrží od zaměstnatele náhradu mzdy až od 4. dne pracovní neschopnosti (PN). Náhrada mzdy náleží pouze za dny, den den Občanští zaměstnanci Příslušníci Policie ČR které jsou pro zaměstnance 1.–3. karence 0,1.–3. karence 0,pracovními. Nemocenská za4.–14. náhrada mzdy (1) výpočet z hodinové mzdy 4.–30. služební příjem v nemoci městnanci náleží až od 15. nemocenské (2) 60 % DVZ 31.–60. nemocenské 66 % DVZ dne PN a je vyplácena za 15.–30. 31.–60. nemocenské (2) 66 % DVZ od 61. nemocenské 72 % DVZ kalendářní dny příslušnou DVZ = denní vyměřovací základ od 61. nemocenské (2) 72 % DVZ správou sociálního zabezpečení. Nemocenskou vyplácí OSSZ na bankovní účet zaměstnance (musí být uveden v žádosti) či prostřednictvím pošty. Orientační výpočet náhrady mzdy a nemocenských dávek hrubá mzda za 14 dní za 30 dní za 45 dní 2 576 Kč 6 116 Kč 10 016 Kč 13 000 Kč 3 505 Kč 8 440 Kč 13 870 Kč 18 000 Kč 5 500 Kč 11 965 Kč 19 075 Kč 25 000 Kč
KNIHOVNA
Finanční oddělení
INFORMUJE
Z nových přírůstků: ► Ing. Ondřej Weigel je už téměř deset let šéfredaktorem nakladatelství Computer Press se zaměřením na automobilovou literaturu. Jeho Autoškola z roku 2008 je učebnicí doporučenou a používanou předními českými autoškolami. Obsahuje aktualizovaná pravidla silničního provozu, úplné znění zákona 361/200 Sb., dopravní značky s komentářem, testy a v neposlední řadě základy poskytování první pomoci. Učebnice poslouží nejen žákům autoškol, ale i řidičům z povolání a široké motoristické veřejnosti. ► V thrilleru Příští, který vydala Euromedia Group, se Michael Crichton zabývá horkým tématem dneška: problémy spojenými s rychlým rozvojem genetiky. Kniha má všechny atributy napínavého románu, pokouší se však postihnout i otázky s daným problémem spojené: morální odpovědnost jedince, bezskrupulóznost masmédií, klamání veřejnosti,
honbu za ziskem pod zástěrkou pokroku a zneužívání vědy. ► Světová náboženství v kostce, publikaci, kterou vydalo Rebo v poměrně malém nákladu, jsme do knihovny dlouho sháněli. Je vytvořena nezvyklým způsobem – geograficky. Obsahuje šest oddílů (podle místa vzniku nejdůležitějších, ale i podobnými knihami často ignorovaných náboženských směrů a tradic); jejich kapitoly jsou děleny do snadno „vstřebatelných“ hesel. Stojí za zmínku, že vznikla s přispěním historiků, teologů, sociologů, filosofů a antropologů, kteří přednášejí na universitách tří kontinentů. -IK-
≡ ≡ ≡ TEPLÁ ZMRZLINA ≡ ≡ ≡ Často se opakující povzdechy, že chlap by měl být víc chlapem nebo žena víc ženou, dělají mnohých lidem v hlavách zmatek. Jejich rozpačitost je způsobena snahou zavděčit se genderovým stereotypům za každou cenu. Muži údajně trpí pošramoceným sebevědomím. Jejich nejčastější stížnosti se týkají řevnivosti s kamarády, proher v byznysu či sporů se ženou. Druhý „tábor“ se ptá: Co může dnešní žena od současného muže potřebovat? Čím ji dokáže okouzlit? Jaké je podle žen to pravé mužné chování? A kolotoč otázek pokračuje. O jaké ženě mluvíme? Té, která se podřizuje nebo která je podřizována? Pro jeden typ žen může být vším radost z pohodové atmosféry nedělního oběda, pro druhé uspokojení z vlastní schopnosti a samostatnosti. Proč mužům vnucovat jen svaly a ženám pouze zástěru? Emoce, s nimiž se proplétají životem, mají obě strany shodné. Touha milovat a ochraňovat, dosahovat uznání a ocenění, žít v klidu zázemí. V souvislosti s touto diskuzí se objevuje názor, že teplá zmrzlina neexistuje. Buď vám bude hrdlo mrznout nebo budete lízat břečku. Možná by si ženy měly přát ne zženštilé muže, kteří je bez problému zastoupí, ale naopak mužštější muže. Možná došlo k omylu. Posilovala se ženskost místo kultivace mužství. A naopak. Kde hledat něžnost a laskavost, zodpovědnost a rozhodnost? Kdo má v míře vrchovaté lásku, důvěru a je schopen velkých a odvážných činů? Každý je dost možná vidí někde jinde. Naše testosteron-estrogenové půtky asi hned tak neskončí. Špatná zpráva? Nikoli! Jen díky tomu totiž bude zajištěna rovnost ŽEN i MUŽŮ. Co si přát víc? -ZA-
6
ZÁŽITKY (vpravdě) NEZAPOMENUTELNÉ -2. V prvním článku na téma delegáti cestovních kanceláří jsme poznali delegátku, která se postarala o vtipný kulturní večer s lidovými zvyky. Dnes můžeme pokračovat tím, jak se delegáti snaží seznamovat své klienty s památkami a přírodními krásami své destinace. Během pobytového zájezdu obvykle turista netráví těch svých vytoužených cca 10 dní pouze mezi hotelem a pláží. Po dvou dnech rožnění normální turista zatouží pustit se do poznávání blízkého či vzdálenějšího okolí. V takovém případě má dvě varianty: vydá se na poznávací výlet sám, nebo zvolí pohodlnější a údajně vhodnější variantu. Zaplatí si výlet u svého delegáta. Pak má zorganizovaný celý den, obvykle od brzkého rána až do pozdního večera. Vstávat musíme již v 5 hodin, do hotelu se vracíme zmoženi úmorným vedrem a plní nezapomenutelných zážitků až k večeři. Přesto se na výlet přirozeně vypravíme, když už jsme přece tady… Ač si nikdo z nás nepřipomíná rád prožité duševní a fyzické utrpení, v rámci varování veřejnosti se cítíme povinni zveřejnit popis jednoho z výletů. Začínáme zaplacením výhodné ceny v eurech dosud usměvavé delegátce a vyrážíme na celodenní okružní poznávací výlet po pobřeží a pamětihodnostech Portugalska. Navštívíme několik přístavů, několik majáků, pár muzejních expozic a něco málo římských amfiteátrů. V rámci našeho celodenního programu je možné absolvovat výlet na motorových člunech k nedalekým útesům (přirozeně nebyl v ceně). Dojdeme tedy opět na další přístavní molo, kde se rozhodne o osudu obsahu peněženky, nepřátelství delegátky a patrně i o ztrátě zbytku dobré nálady. Nejprve vyslechneme oznámení, že čluny jsou pro šest lidí, a tak je třeba vytvořit příslušný počet skupinek a přichystat si na jednu osobu pouhých 30 euro. Vzniklá panika by jistě připomínala známou scénu z velkofilmu Titanic, nebýt ovšem ceny a skutečnosti, že slečna dělí počet účastníků šesti dříve, než zjistí, kolik je zájemců. Delegátka je tak velice překvapena, že se najde pár odvážných jedinců, kteří odmítnou vytvořit skupinky a nechtějí se nalodit. Buď pro mořskou nemoc, nebo prostě jen proto, že zhlédli nebo zakoupili řadu fotografií útesů již cestou po přístavu a 30 euro raději utratí za jiné poznatky. Třeba při posezení v blízkých kavárnách s výhledem na přístav, starou pevnost a volné moře. Delegátka se však nevzdává. Pokouší se apelovat na naše sociální cítění s odůvodněním, že provozovatel loďky nemůže odplout pouze se dvěma pasažéry. Citlivější jedinci začínají plakat při představě, kolik na toho člověka čeká doma hladových krků, a naskakují do připravené loďky. Otrlejší kladou otázku, proč se tedy zrovna vrací do přístavu jedna z loděk pouze s jedním turistou a v dálce jsou vidět další, které také nejsou plně obsazeny, a začínají vést úvahy o bezpečnosti lodní projížďky. Delegátka otázku přeslechne (patrně pro velké šumění moře), nechává ji bez odpovědi a znovu se zvesela zeptá, zda tedy už také pojedeme. Dostane se jí druhého odmítnutí, vrhne nepřátelský pohled a přestáváme pro ni existovat. Vzbouřenci poté odchází do křivolakých uliček přístavního městečka poznávat chutě cizí země. Nikoliv na modrý portugal, jak se nechávají slyšet někteří pražští účastníci zájezdu, ale na portské a na další portugalské delikatesy. Po uplynutí příjemné polední pauzy pokračuje autobus se spokojenými turisty (ať již byli nebo nebyli na projížďce lodičkami) k dalšímu bodu programu. Účastníci lodní projížďky ještě barvitě líčí naší vzpurné menšině, jak byla úžasná a že jsme o hodně přišli. V autobuse vládne příjemná nálada a všichni se těší na další pokračování našeho výletu. Pohoda však trvá velmi krátce. Do okamžiku, kdy delegátka oznamuje, že vzhledem k dostatku času si přece jen můžeme udělat prohlídku. Hádejte čeho! Autobus zastavuje po 15 minutách na turistickém odpočívadle, z něhož je překrásný výhled na celé pobřeží, ze kterého se každý turista po schodech dostane až na úroveň pobřežních útesů, mezi kterými se může volně procházet a pořídit potřebné filmové a fotografické záběry i bez vyjížďky na motorových člunech za výhodných 30 euro… Dovolíme si tedy malé doporučení. Pokud vás přestane bavit polehávání na pláži a budete se chtít pustit do poznávání okolní krajiny a místních památek, zvažte, zda nebude lépe se vydat na výlet bez „výhodné“ asistence delegátky (delegáta) vaší cestovní kanceláře. Není třeba se něčeho obávat, stačí se vybavit již doma bedekrem a mapou (klasickou nebo v mobilu), pár základních frází v domorodém jazyce najdete v průvodci, případně si vystačíte s těmi několika základními anglickými slovíčky. Kraj, zvyky a mrav poznáte určitě daleko lépe, pokud nezůstanete závislí na své delegátce. Ta vám totiž obvykle při svém výkladu řekne spíše méně než jakýkoliv tištěný průvodce. V případě možnosti se také porozhlédněte po nabídkách místních cestovních kanceláří, které nabízí stejné typy výletů, s jedním podstatným rozdílem. Cenou. Často ušetříte i polovinu toho, co zaplatíte za takzvané odborné a komplexní služby poskytované delegátkou vaší cestovní kanceláře. PS: Pokud se budete chtít vydat sami na výlet a pouze se zeptat své delegátky, která podle svého tvrzení stráví v místě většinu roku, na radu, jak se dostat nejlépe na místní autobusové nádraží, nespoléhejte, že se vám dostane odpovědi. Raději se zeptejte v recepci svého hotelu nebo nejbližšího pocestného. Ten vám pomůže mnohem lépe a ochotněji, i když je to třeba portugalská důchodkyně, která anglicky vůbec neumí a prostě se jen umí lépe orientovat v mapě. -kf, ik-
7
STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ
P
Jak jsem se tu ocitl?
rvní, čím jsem si byl jistý hned po narození, bylo, že chci jíst! Druhá jistota, která nabývala stále většího významu, byla, že chci být policistou. Cesta za vysněným cílem však byla klikatá! Školku jsem zvládl celkem hravě. Hrál jsem si rád. Vzpomínám si na pár situací, které mi připomínají náborovou kampaň P ČR. Byl jsem trochu utiskován, což mi nevadilo. Avšak jakmile byl utiskován někdo jiný, hned jsem se za něho postavil. Tedy spíše před něho! Postavu jsem měl trochu vzrostlejší, což mi dávalo výhodu proti ostatním. Základní školu jsem absolvoval bez větších problémů. Známky byly lepší průměr, což odpovídalo mé snaze - nebýt moc vidět. Volba střední školy byla pro mě oříškem. Jediná práce, která mě lákala, kromě služby u Policie ČR, byla profese truhláře! Asi proto jsem nastoupil na střední obchodní akademii. Tu jsem kupodivu také zvládl. Po složení maturitní zkoušky jsem ještě nastoupil na obor oční technik. Jednalo se o vyšší odbornou školu v Praze, kterou jsem ukončil úspěšně. Ale svého snu jsem se nevzdal a ihned po absolvování jsem si podal přihlášku k P ČR. Psal se rok 2004. V tomto roce jsem absolvoval první přijímací řízení, první psychotesty. Doufal jsem, že jediné a poslední. Psychologické vyšetření mi však nedopadlo dobře. Byl to pro mě šok. Co se mnou bude, když jsem „jinej“? O pár týdnů později jsem nastoupil do oční optiky na plný úvazek. Čas v optice mi ubíhal strašlivě pomalu. Za dva roky jsem zkusil opět přijímací řízení k P ČR. Obálka, která mi přišla po absolvování psychotestů, obsahovala opět záporné vyjádření k mému přijetí. To pro mě byla další rána. Pár známých u policie mám a řekl bych, že jejich psychologický profil je daleko horší než ten můj! I z toho důvodu jsem využil nového zákona, který nabyl účinnosti. Podal jsem proti rozhodnutí o mém nepřijetí kvůli psychotestům odvolání. Po pár týdnech mi přišla pozvánka do Prahy na prezidium, na psychologický pohovor. Vyrazil jsem už v neděli. Přespal jsem u kamaráda na koleji, pod jeho postelí, ve spacím pytli. Ráno jsem se probudil s otiskem podrážky kamarádovy boty na tváři. Rychle jsem vstal a frčel „emhádéčkem“ na psychologické vyšetření. Musím přiznat, že takhle nevyspalý a unavený jsem dlouho nebyl. Nebudu to prodlužovat. Od psycholožky z prezidia jsem se dozvěděl, že nechápe, proč mě její kolegové neuznali schopným práce u P ČR. Bylo mi sděleno, že nemůže jít přímo proti rozhodnutí svých kolegů. Jediné, co pro mě mohla udělat, bylo, že mi zkrátí čekání na další psychotesty na polovinu. Zhruba po 14 dnech mi přišlo vyjádření. Za rok můžu zkusit další psychotesty. Během tohoto roku jsem absolvoval ještě jednu školu v Brně. Roční kurz optometrie. Kupodivu se také povedl! Těsně po jeho ukončení byl čas zavolat paní náborářce a přihlásit se na další kolo přijímacího řízení. Stačilo se představit: „Jmenuji se Bis“ a již věděla, o koho se jedná. Spíš si ale myslím, že si mě pamatovala z jiného důvodu než podle jména. 4 x opakování psychotestů. Jak to dopadlo? Jsem tu! Radost, která následovala po telefonátu s výbornou zprávou, byla obrovská. Práce u Policie ČR je pro mě velkou výzvou, splněným přáním. Ve vší skromnosti si myslím, že jsem pro policii přínosem! stržm. Vojtěch Bis (6/F58)
NEVÍME KDY, KDE ANI JAK . . . Byl jsem požádán o příspěvek do školního Zpravodaje. Týká se knihy, kterou nyní píšu. Její pracovní název Moravská kniha mrtvých bude u mnohých jistě asociovat věhlasná díla dávných civilizací: Egyptskou knihu mrtvých či Tibetskou knihu mrtvých. Taková asociace není od věci, neboť moje práce se zabývá tématem pro každého člověka stejně ožehavým – umíráním a smrtí. Problematika je však zaměřena na dnešní dobu a na naše domácí kulturní a společenská specifika. Proto nese v názvu přívlastek moravská. Jako policisté se setkáváme se smrtí obecně v daleko větší míře než ostatní lidé. Jsme jí profesně vystaveni blíže než jiná povolání. Dopravní policisté se s ní setkávají takřka denně při nehodách na silnicích, jiní kolegové řeší násilné trestné činy a další jsou třeba právě v tento okamžik vystaveni nebezpečí ztráty života – smrti při rozličných zásazích, jež jsou součástí jejich výkonu práce. Dokud se říká „jiní kolegové“, je to sice velice blízko nás, ale stále nám to připadá vzdálené. Dosaďme si alespoň někdy zájmeno my nebo já. Zastavme se a pouvažujme. Toto téma za to stojí! Při omezeném rozsahu tohoto článku není možné se hlouběji věnovat věcem se smrtí úzce souvisejícím a umožnit vám získat jiný pohled na tento problém a s ním úzce spojená témata. Jsme bytosti smrtelné. Nikdo z nás (kromě sebevrahů a lidí bezprostředně před smrtí) neví kdy, kde, ani jak zemře. Jediné, co víme, je, že to nastane. Ve světle této skutečnosti je pro mě proto postoj mnoha lidí zarážející. Smrt je nezajímá, jsou k ní lhostejní. A to až do chvíle než na ni doslova narazí. Teprve tehdy jsou nuceni se jí zaobírat. Velice často je už ale na mnohé věci příliš pozdě. V časové tísni a v psychickém tlaku dělají vynucené kroky. Mnohdy vlastně ani netuší, co mohou, mají a musí udělat. Ve škole se to nedozvěděli a v rodinách se o tom také nemluví. Pomoc tedy hledají u různých náboženských organizací, které mají tyto záležitosti takříkajíc v popisu práce. Vyhnout se nevědomosti, podle mého názoru, znamená vyhnout se zbytečné bolesti a zmatkům, které setkání se smrtí a s umíráním nepřipravenému a zaskočenému člověku často přináší! V knize se snažím srozumitelnou formou čtenářům předložit důležité a praktické poznatky o tom, jak pomoci sobě, případně i jiným lidem v souvislosti s umíráním a smrtí. Kniha nepodává jednostranné informace, jež by stranily jedné konkrétní ideologii. Naopak je z ní zřejmá snaha o co nejširší záběr, s důrazem na jejich hodnotu a použitelnost v našem domácím prostředí. Mnozí lidé mohou být při čtení mé knihy zaskočeni pro ně novými pohledy na tuto problematiku. Přál bych si, aby lidé v souvislosti s tímto tématem odložili černobílé brýle, skrze které se tak často na fenomén smrti a umírání dívají. Smrt patří k pestré škále života a je jeho neodmyslitelnou součástí. Mým přáním také je, aby účinnou pomoc v záležitostech umírání a smrti našli lidé, kteří ji potřebují a hledají. Ať již pro sebe či své blízké . . . nprap. Pavel Dočkal, GŘC
8
•••OKNO••• Tenhle příběh se stal před rokem, toulali jsme se s partou v místech, kde měla podle pověstí být brána do pekla. No a někoho napadlo, zdali by nebylo od věci po ní tak trošku popátrat když už jsme tady my a i ta údajná brána tak pěkně na jednom místě. Rozběhli jsme se otravovat lidi po okolí. Pomocí otázek a mapy jsme byli nasměrováni na nedaleký kopec, kde měla stát zřícenina. Pochopitelně s důrazným varováním. Na vrcholku kopce se válely hromady kamenů a s opravdu velkou dávkou fantazie se tu dal tušit hrad. Bylo tu divně. Nikdo se nesmál ani moc nemluvil, i když jinak se smějeme a vtipkujeme pořád. Snad to bylo tím tichem. Jinde řvali ptáci, doléhaly zvuky z vesnice, ale tady nic. Ticho. Chvíli jsme na zřícenině zevlovali, začalo se pomalu šeřit, když někdo prohodil „Nechcete tu doufám spát? Je to tady samej šutr.“ Myslím, že už jsme spali na horších místech a výskyt kamenů tu také zcela jistě nedosahoval katastrofální úrovně, ale tentokrát nikdo neodporoval. Opravdu tu nebylo moc příjemně. Sešli jsme dolů. Jenže zvědavost nás nutí provádět spoustu hloupostí do jakých bychom se jinak nepouštěli, a tak hned ráno naše parta převracela zříceninu naruby. Až ji někdo našel. Díru. Díra se svažovala a otvor byl malý, bohužel ne tak malý, aby se tam nedalo vlézt. Touha po dobrodružství byla silnější než obavy, a tak se nám v rukou objevily baterky. Postupně jsme se do díry všichni nasoukali. Chodba se po 100 metrech rozšířila a narovnala natolik, že se dalo celkem pohodlně jít. Asi po dalších 100 metrech bylo okno. Obyčejné okno, dřevěný rám, klička, čtyři zaprášené tabulky. Všichni se zarazili. Člověk by čekal spíš dveře. Na konci chodeb se objevují přece tajemné dveře. Dalo by se říct, že téměř výlučně dveře. Ještě jsem nikde nečetl větu: „Na konci chodby se lesklo tajemné okno.“ Zdálo se nám to absurdní – okno na konci tunelu, kde není nic vidět. A hlavně, jak může být okno ochráncem tajemna? Taková křehká věc, každý z nás má z dětství spoustu zkušeností s „netrvanlivostí“ oken.
Stáli jsme tam a čekali, až se najde nějaký trouba a tu věc otevře. Našel se. Za oknem byla tma. Těžká černá tma. Ta nejtemnější tma, jakou jsem kdy viděl. Kdysi se mě někdo zeptal, jak vypadá nic. Vtip byl v tom, že ať jsem řekl cokoli, vždy to něco bylo, třeba vzduchoprázdno bylo vzduchoprázdno. Tohle sice vypadalo jako tma, jenže to bylo nic. To nejskutečnější a nejhmatatelnější nic. Kdosi tam vhodil baterku, světlo zmizelo hned za oknem. Čekali jsme, až dopadne. Žádný náraz se neozval a my tušili, že se nikdy neozve. „Hele, zavři to, mě se to nelíbí“, řekl jsem stísněně. Co kdyby se to začalo šířit. Ten, co stál nejblíž, okno zabouchl. Cestou zpátky jsme se všichni ohlíželi. Večer u ohně se rozproudila zuřivá debata. Všichni jsme měli stejný pocit, že to peklo bylo a to peklo je nic. Jsme zvyklí existovat, mít radosti a starosti, naplňovat se láskou a nenávistí, obklopovat se lidmi a věcmi. Prostě stále okolo sebe něco mít. Trest je prázdno, bez pocitů, bez lidí. Nic za bohatým životem. Dlouho do noci, i když náš hovor utichl, každý seděl a nemohl spát. Jen odlesky očí dávaly tušit, že jsme vzhůru. Jen jsme to zahlédli a už nám to vzalo smích. Druhý den jsme se vrátili na hrad a naházeli do díry dřevo a kamení, dokud otvor nezmizel. Možná to bylo zbytečné, ale co kdyby to někdo jiný našel a třeba by do toho okna vlezl? Rozjeli jsme se domů. A doma mi to teprve došlo. To bylo jen varování, protože okno je jen k nahlédnutí. Dveře budou konečná. To okno vidím občas před očima a vždy mě napadne jestli tohle bylo peklo, jak asi vypadá nebe? Nedávno se mi zdál sen. Na louce stálo bílé okno jen tak bez domu. Dojdu k němu a vím, že je to okno do nebe. Otevírám ho. Tabulky zařinčí rám slabě zavrzá. A za ním je bílé NIC. Probudil jsem se. Co až uvidím dveře? stržm. Petr Šmahel (3/F59)
Ze Suchdolu na letiště Reklama na výuku cizích jazyků je takřka všudypřítomná. Není divu, vždyť kolik jazyků umíte, tolikrát jste člověkem. Pokud se v seznamu některého jazykového kurzu objeví s odstupem času jedno jméno vícekrát, pak jde většinou o jedince, který už slovíčka i gramatiku zapomněl, ale našel odhodlání začít znova. K takovým rozhodně nepatří pprap. Jana Klíčová (1L/326). Na naši žádost o sobě prozradila víc: „Vystudovala jsem SPŠ MV v Holešově, obor bezpečnostně-právní činnost. V průběhu svého krátkého působení u Policie ČR (od 1. 7. 2005 - pozn. red.) jsem měla možnost navštívit čtyři intenzivní kurzy, které byly zaměřeny na výuku cizích jazyků. Touto cestou bych chtěla poděkovat vedení ICP Praha Ruzyně, které mě na tyto kurzy vyslalo. Nejprve jsem navštěvovala Specializační kurz anglického jazyka, který byl zaměřen na problematiku cizinecké policie. Tento kurz jsem úspěšně ukončila v červnu roku 2007. Po skončení tohoto kurzu jsem se přihlásila na kurz anglického jazyka MV 1. stupně, který jsem ukončila v lednu roku 2008. Protože znalost cizích jazyků je na letištích velmi důležitá, pokračovala jsem ve studiu i nadále. Zkoušku MV z anglického jazyka 2. stupně jsem složila v červnu 2008. Závěrečnými zkouškami jsem v minulých dnech úspěšně uzavřela kurz německého jazyka. Někdo si možná řekne, že jsem blázen, ale já osobně si myslím, že když se taková možnost studia jazyků naskytne, je třeba ji využít. Já cizí jazyk používám v pracovním i soukromém (civilním) životě. Už třetím rokem působím jako pomocná tlumočnice na závodech odstřelovačů na Libavé v Olomouci, kde se sjíždí cizinci z celého světa. V závěru nesmím opomenout poděkovat všem vyučujícím z předmětového oddělení jazykového vzdělávání - zejména paní Marcele Žákové, Anně Jászayové, Jiřímu Vidlákovi, Monice Školové, Martě Palatové a Boženě Vejrostové. Všechny tyto učitele jsem během svého působení na VPŠ MV v Brně poznala a musím říci, že to s námi studenty neměli vždy jednoduché. Jsou to opravdu vynikající učitelé a úroveň jazykového vzdělávání na této škole je opravdu výborná. A proto přeji všem kolegům, kteří mají možnost se do těchto kurzů přihlásit nebo kteří už jimi prošli, mnoho úspěchů a pracovní píle.“ Hodně úspěchů v dalším životě! Silvestr Tintěra
9
STAVĚT MOSTY MEZI LIDMI Od roku 2008 se jako externí lektor účastním specializačních kurzů „Základy mediální komunikace“ na Vyšší policejní škole Ministerstva vnitra v Brně. Tyto kurzy jsou určené pro policisty zařazené v preventivně informačních skupinách a pro policisty dlouhodobě pověřené poskytováním informací veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků. S domácími i zahraničními médii spolupracuji již přes dvacet let. Vím proto z vlastní zkušenosti, jak je jejich práce důležitá. Často slýcháme, že žijeme v mediální době, že svět je globální vesnicí. A je tomu skutečně tak. Během vteřin se díky médiím dozvídáme o událostech, které se staly třeba na druhém konci světa a o nichž se naši předkové dříve dozvídali mnohdy až po několika měsících. Zkrátka život bez sdělovacích prostředků si na prahu 21. století v prostředí naší civilizace asi vůbec nedokážeme představit. Každá významná instituce dnes má specialisty na média a na vztahy s veřejností, neboli PR (public relations). Mezi tyto významné instituce bezesporu patří i Policie České republiky. Je proto velmi dobře, že Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Brně zařazuje zmíněné mediální kurzy do svého výukového programu. Na základě své dosavadní zkušenosti musím říci, že jsem se díky těmto kurzům setkal již s celou řadou skvělých žen a mužů, kteří představují tvář policie obrácenou k veřejnosti. Mám dobrý pocit z toho, že na tolika policejních pracovištích působí lidé, kteří jsou ochotni nasadit všechny své síly pro druhé a pro něž slovo služba není jen prázdným pojmem. Jsem přesvědčen, že to je konkrétní přínos ke kultivaci celkové atmosféry v naší společnosti, která tolik potřebuje pocit jistoty a bezpečí. A kdo jiný než ženy a muži v uniformách mohou k tomuto oprávněnému očekávání významně přispět? Média stavějí mezi námi mosty, na kterých se setkáváme. Lze si jen přát, aby tato vzájemná setkávání byla co nejlepší. Aby nám, přes všechny technické vynálezy a schopnosti cestovat ke hvězdám, nezarostly chodníčky, které vedou od jednoho lidského srdce k druhému. Daniel Herman, CERGE-EI Praha
₪₪₪₪₪₪₪₪₪ Policisté trénovali, jak z bouračky Dostat se z havarovaného auta, když člověk visí připoutaný v bezpečnostním pásu, není jen tak. Šedesátka brněnských policistů měla možnost si to na vlastní kůži vyzkoušet. Díky armádnímu trenažéru, který simuluje nehodu, při které se auto převrátí na střechu. Speciální trenažér na ruční pohon vypadá jako obyčejná Škoda Fabia, která je umístěna ve speciální konstrukci. Při simulaci se několikrát přetočí kolem své osy a pasažér zůstane viset hlavou dolů. Jeho úkolem je dostat se ven z vozu. „Problémem je vyprostit se z bezpečnostního pásu, protože jste celou dobu hlavou dolů. Musíte se jednou rukou vzepřít o střechu vozu, nadlehčit se, druhou rukou pak odepnout pás a vysoukat se z auta,“ popisuje svůj zážitek policejní mluvčí Aleš Mergental. V cvičném autě jsou umístěny PET lahve, krabice a další drobné předměty, jež běžně v autě vozí většina řidičů. Právě takové neupoutané věci v autě představují velké riziko jak pro řidiče, tak pro pasažéry. Vyváznout z nehody v trenažéru je přesto jednodušší než při skutečné nehodě. „Podmínky, které trenažér navozuje, jsou více než ideální. Nejste zraněn, byl jste připoután, nejsou rozbitá okna a střecha vozidla není porušena,“ doplňuje Zoltan Bíro, jeden z hlavních konstruktérů cvičného vozu. Doposud se příprava policistů na dopravní nehody odehrávala pouze v teoretické rovině, podobné běžné výuce v autoškole. Vojenská akademie trenažér policistům půjčila, aby měli představu, co se odehrává, jsou-li v autě, které se několikrát obrátí a zůstane na střeše. „Více než 80 procent řidičů neví, jak z vozidla, které je otočené na střechu, vylézt. Právě v tomto trenažér policistům nejvíce pomáhá,“ dodává další pozitivum zařízení Bíro. Cvičný vůz zkonstruoval se svými kolegy z vojenské akademie. Karoserii vozu jim půjčila mladoboleslavská Škoda a vojáci si svépomocně sestavili zbytek konstrukce. „Na cvičném vozu jsme s kolegy pracovali necelé dva měsíce. Jelikož neexistovala žádná dokumentace, vše probíhalo metodou pokus-omyl, až se nakonec práce podařila,“ uvedl Bíro. (Mladá fronta DNES, 24. 10. 2008)
10
Mačky, cepín, lano Vánoce jsou sice za námi, ale zima trvá zpravidla od listopadu do března. Myslím tím klasické zimní počasí jako je mrznoucí déšť, sníh, přeháňky, různá námraza apod. Proč o tom píši a proč takový nadpis? Dnes již vím, co si koupím po zimě ve slevě. Mačky, cepín, skoby a lano. To proto, abych byl připraven na dlažbu, která je v areálu naší školy takřka všudypřítomná. Ať jsou to vstupy do objektů našich budov, různá schodiště apod. Ono totiž po takové dlažbě chodit v těchto klimatických podmínkách je pouze na vlastní nebezpečí, a to ještě s horolezeckou výbavou. Prý ta dlažba má atest. Určitě nějaký atest má, ale ne na takové zimní podmínky. Působí to mnohdy až komicky, když vidím kolegyně a kolegy, jak se „šourají“ k pevnému bodu, jako je zábradlí, dveře či druhý kolega. Ptám se však, co kdyby někdy někdo na této dlažbě hodil „ústa“ a došlo by k poškození zdraví či svršků dotyčné osoby? Bylo by možné uplatnit regres u výrobce? (Když mají ten atest). Určitě ne. Proto bude jistější ta bezpečná horolezecká výbava. S tím prý mohu jít i na K2, Eiger apod. Jenom pro příště: v době tvorby nových kosmických technologií, nových stavebních technologií určitě jsou někde i takové dlažby, které se již po několikáté znovu a znovu pokládají v naší škole. Snad ty příští budou už ty pravé, abych mohl ty svoje mačky, cepín a lano „uložit k ledu“. -VM-
POZDRAV VYŠŠÍ POLICEJNÍ ŠKOLE MV V BRNĚ Vážení čtenáři, ve vaší škole jsem pracoval od roku 1994 do konce června loňského roku. Mohu říci, že to byla smysluplná léta na závěr mého pracovního polygrafického působení. Týmová práce při výrobě rezortních učebních textů pro policejní školy byla naším prvořadým úkolem. Zvláště od roku 2005, kdy jsme tiskli učební dokumenty do pořadačů pro tehdy novou 18měsíční základní odbornou přípravu. Kromě toho jsme plnili další úkoly pro brněnskou školu. Podle tohoto úvodu už nyní asi víte, že jde o pracoviště reprografické služby materiálního oddělení. Já jsem nyní už nepracujícím důchodcem a mám „vyzkoušené“ čtyři měsíce tohoto někdy žádoucně očekávaného a jindy s obavami nechtěného období. Přiznávám, že mě samotného před koncem pracovního poměru důchod „nestrašil“. Ani jakoukoli jednotvárností, dlouhou nečinností nebo dokonce nudou. Oproti některým skeptikům jsem se po 49 letech práce u merkantilu v knižní i novinové výrobě a v reproslužbě vaší školy na penzi těšil! A těším se dál. . . V obdobných příspěvcích - pokud pamatuji - bývalo většinou zvykem na závěr vzpomínat na vše pěkné, na konkrétní vyučující či zaměstnance a též neopomenout vychválit školní kuchyni. Já tak neučiním. Tímto malým příspěvkem do vašeho časopisu chci pozdravit celou redakční radu Zpravodaje a vás všechny ve vaší škole. Ať se vám daří plnit vaše poslání - dodávat do výkonu policejní služby ty nejlepší policisty. Bořivoj Braunschläger
Ztracený měšec JARNÍ Ty barvy, co nám srdce rozechvějí! Šmolková nebe, bílá obláčků, žluť slunce, které dávno zapomnělo dny, kdy se opíralo do závějí… Ty barvy, co nám srdce rozechvějí! Velikonoční barvy - včetně rudé na kříži, na hřebech…ta navždycky tam bude. Ale i ona mluví o naději. Zelená: dávno, dávno vytoužená, šťavnatá zelená na mladých topolech co zpívá útočnou, že jaro je tu znova dřív, než se objeví beránci na stolech… Ty barvy jara… I má barvínková.
-IK-
Zámožný člověk ztratil ve městě měšec, v němž bylo 100 dukátů. Na všechna nároží nechal vyvěsit oznámení, že poctivému nálezci vyplatí za odměnu 20 dukátů. Jak už to bývá, měšec s penězi našel jistý chuďas. Když uviděl na rohu ulice oznámení, řekl si, že raději bude mít poctivě nabídnutých 20 dukátů než nepoctivých sto. Poctivý nálezce tedy šel a odevzdal boháči jeho dukáty. Ten mu však nechtěl slíbených 20 dukátů vyplatit. Prohlásil, že prý měl ve váčku kromě dukátů ještě vzácný drahokam a dokud mu také ten nebude vrácen, nevyplatí slíbenou odměnu. Celá záležitost se po čase dostala před soud. Soudce vynesl následující rozsudek: „Tento bohatý pán nás svou ctí ujišťuje, že v měšci měl kromě peněz ještě vzácný drahokam a není důvodu o tom pochybovat. Podle nálezce v měšci žádný drahokam nebyl. Protože nálezce prokázal svoji poctivost dostatečně tím, že peníze vrátil, musíme rovněž důvěřovat jeho slovům. Z uvedeného vyplývá, že nalezený měšec není ten, který bohatý pán ztratil. Ponech si tedy nálezče u sebe celou hotovost tak dlouho, dokud se nepřihlásí ten, komu měšec skutečně patří.“ Nikdo jiný se ovšem nepřihlásil. A tak 100 dukátů zůstalo chudému poctivci. Spravedlnost nezůstala slepá ... (z knihy Sbírka příkladů, rok vydání 1911)
11
Fotbalový míč opět v pohybu Jarní část nejvyšší české fotbalové soutěže už začala a nadšenci „kulatého nesmyslu“ se mají na co těšit. Příznivci kopané se „rozjeli“ i v naší škole a projevili zájem o uspořádání dalšího „místního“ školního turnaje. Ten poslední, v říjnu loňského roku, byl obsazen celkem 14 družstvy, na ten lednový se přihlásilo 9 družstev. Hrálo se ve dvou dnech a ve dvou základních skupinách (5 + 4), z nichž do dalšího klání postupovala v obou skupinách první tři družstva. Tělocvična „A“, kde se všechny zápasy odehrály, snižovala kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými družstvy, ale i přesto byl k vidění jak „prešovský beton“, tak hra „nahoru, dolů“. Zásadní význam měly výkony brankářů, přestože pravidla nepovolovala chytat rukama. V průběhu turnaje bylo odehráno 25 utkání, z nichž pouze jediné skončilo bezbrankovou remízou. Dominovaly obrany, útočníci to měli těžké. Bylo uděleno 8 žlutých karet, „do sprch“ nemusel žádný hříšník. K výkonům se mohu vyjádřit velmi pozitivně, neboť se hrálo slušně, bez zákeřností a s velkým nasazením. Spoluhráči se vzájemně hecovali a týmy mezi sebou samozřejmě také. Celkově, po všech vyřazovacích bojích v dalších nalosovaných skupinách, si to o vítězství rozdala družstva třídy 4/F58 a „Valdštejnovci“ (směs F/58) s výsledkem 2:0 pro „nešlechtice“. V zápase o 3. místo uspělo družstvo třídy 6/F59 nad 7/F59 poměrem 3:1. Nezklamali ani fanoušci. Bylo vidět i slyšet, že fotbalu opravdu rozumí. Tak to zkusíme zase v dubnu. -jch
STŘELECKÁ SOUTĚŽ PRO STUDENTY V pondělí 15. 12. 2008 se uskutečnila v naší škole střelecká soutěž pro studenty ze samopalu vz. 61. O soutěž byl poměrně velký zájem, hlavně díky atraktivnosti zbraně, ze které se střílelo. Součástí byla i prezentace sortimentu firmy Můj nůž, která věnovala velmi hodnotné ceny pro medailisty. Závodníci, kteří umístili na 4. až 6. místě, obdrželi věcné ceny od končícího Sportovního klubu VPŠ MV v Brně. Soutěže se zúčastnilo celkem 48 závodníků. Úroveň soutěžících byla značně rozdílná, přesto výsledek vítěze 142 bodů je velmi hodnotný. Pořadí soutěžících: 1. Pavel Šprync (7/F 58), 2. Vít Halva (4/F 58), 3. Jan Domlátil (6/F 58). Soutěž proběhla úspěšně a hladce díky dobré přípravě a organizaci. Poděkování si zaslouží učitelé PO TSP, kteří se na organizaci podíleli. Vladimír Flodr
SKVĚLÁ PODÍVANÁ Když člověk koukne do zrcadla, mnohý si povzdechne, že ten pohled není úplně radostný a v duchu si pomyslí: „Něco by to chtělo, protáhnu své tělo!“ No a sportovní dny ředitele nám k tomu dávají dvakrát do roka dobrou příležitost. Když jsme v předstihu přemýšlely na jaký druh sportovní aktivity se v rámci podzimní části sportovního dne vrhneme, ani náznakem jsme netušily, co se chystá... Při nástupu jsme si nemohly nevšimnout objektivů kamer a hlavou nám problesklo: tohle vědět dopředu, zajdeme si před tím ke kadeřnici (pedikérce i manikérce) a použijeme líčidla, řasenky i rtěnky zahraniční výroby. Ale co už. V tělocvičně jsme při hraní volejbalu strávily příjemné chvíle a v pauzách občas hodily očko na kameru. Točila snad nonstop. I my jsme točily – ale strany po odehraných setech. Naše obavy, zda jsme předvedly dostatek pohledných výměn se ve výsledku ukázaly jako liché. V závěru prosince jsme při služebním shromáždění v bystrckém Santonu na vlastní oči mohly vidět, že když se ve správném poměru namíchá dobrý nápad, promyšlený střih a zdařilé ozvučení, zrodí se skvělá podívaná. Náš dík patří všem, kteří tento sestřih pojmenovaný „RAZ, DVA, TŘI ...“ připravili. kolektiv FO ZPRAVODAJ - školní bulletin pro účastníky kurzů a pracovníky Vyšší policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Mgr. Zuzana Armutidisová, tel. 543 544 288. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Mgr. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Jarmila Krajčiríková, Mgr. Pavel Šoba a Silvestr Tintěra. Zpravodaj vychází 1x za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Články dopisovatelů nejsou obsahově upravovány a nemusí být v názorové shodě s redakcí, která si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Intranet: http://www.spsbr.mv.cz/. Adresa školy: Vyšší policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. E-mail:
[email protected]. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního odd. VPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 280 výtisků. Uzávěrka tohoto čísla 25. 2. 2009. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 25. 5. 2009