Pohřební ritus a rituály v Koreji

Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie

Pohřební ritus a rituály v Koreji Bakalářská práce Diana Havleová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Brno

2006

Poděkování Děkuji panu prof. PhDr. Jaroslavu Malinovi, DrSc. za jeho pomoc při zpracovávání mé bakalářské práce. Děkuji také mému příteli Markovi Cendelínovi za podporu při, pro mne, obtížných situacích spojených s vyhledáváním materiálů k sepsání této práce.

2

Formální prohlášení Prohlašuji, že při zpracování bakalářské práce jsem vyhledávala a vypracovávala informace samostatně.

3

Obsah Abstrakt………………………………………………………………………………….7 Klíčová slova.……………………………………………………………………………8 1. Úvod………………………………………………………………………………....9 2. Dějiny Koreje…..…………………………….………………………………….....10 2.1.

Paleolit……………………………….……………………………….....10

2.2.

Neolit…………………………….……………………………………...10

2.3.

Doba bronzová……………………………………………………….....10

2.4.

Pujŏ, Kogurjŏ a Činguk…………………………………………………11

2.5.

Tři království………………………………………………..…………..13

2.6.

Sjednocená Silla…………………………………………..…………….14

2.7.

Korjŏ…………………………………………………..………………..14

2.8.

Čosŏn…………………………………………………..……………….14

2.9.

Japonská nadvláda…………………………………..………………….15

2.10. Korejská republika.…..………………………………...……………….15 2.11. Rozdělení republiky….………………..………………...……………...16 3. Pohřební ritus……………………………………………………………………….16 3.1.

Dolmenové pohřbívání………………………………..………………...16

3.2.

Hrobky z období Tří království………………………..………………..19

3.3.

Hrobky z období království Sjednocená Silla…………..………………21

3.4.

Hrobky z období království Korjŏ…………………..………………… 22

3.5.

Hrobky z období dynastie Čosŏn…………………..…………………...23

3.6.

Kremace……………………………………………..………………….25

3.7.

Stromový pohřeb………………………………..………………………25

4. Rituály závislé na lunárním kalendáři……………………..……………………….26 4.1. 1. lunární měsíc…………………………………..………………………26 4.1.1. Seol…………………………………..…………………………26 4.1.2. Jongwol Daeborum……………………..………………………30 4.1.3. Ďábelský rok…………………………..………………………..31 4.1.4. Čchŏjong ……………………………..………………………...31 4.1.5. Yakbap……………………………..…………………………...31 4.1.6. Pouštění draků………………………..………………………...32 4.2. 2. lunární měsíc………………………………..…………………………32

4

4.2.1. Hansik………………………………..…………………………32 4.3. 3. lunární měsíc………………………………...…………………………33 4.3.1. Květinový piknik………………………..……………………...33 4.3.2. Soutěž v lukostřelbě……………………...……………………..33 4.4. 4. lunární měsíc……………………………………..……………………34 4.4.1. Buddhovy narozeniny…………………..………………………34 4.5. 5. lunární měsíc………………………………..…………………………34 4.5.1. Dano...……………………………..…………………………..34 4.5.2. Ssireum …….……………………..…………………………..35 4.5.3. Vějíře..……….……………………..………………………….35 4.6. 6. lunární měsíc………………………………..…………………………35 4.6.1. Farmářská hudební skupina………..…………………………...35 4.6.2. Yudu……………………………..……………………………..36 4.7. 7. lunární měsíc…………………………..………………………………36 4.7.1. Chilseok………………………..……………………………….36 4.7.2. Baekjung…………………..……………………………………36 4.8. 8. lunární měsíc……………..…………….………………………………37 4.8.1. Čchusŏk…………..…………….……………………………….37 4.9. 9. lunární měsíc………………...…………………………………………38 4.9.1. Jungyangjeol……….….………………………………………..38 4.10. 10. lunární měsíc……………..………………….………………………39 4.10.1. Kimchi………………………………...……………………….39 4.11. 11. lunární měsíc…………………………..….…………………………40 4.11.1. Dongjitdal…………………..……….…………………………40 4.12. 12. lunární měsíc……………………..…….……………………………40 4.12.1. Seotdal …………………..…….………………………………40 5.

Rituály nezávislé na lunárním kalendáři………………………………………….41 5.1. Narození dítěte……….………………………………..………………….41 5.2. Oslavy narozenin…...…….……….………………….………….……….43 5.3. Svatební rituál………………………………………...…………………..45 5.4. Pohřební rituál…..………….……………………………………………..49 5.5. Pamětní rituál – chesa…….…………………………..…………………..53

6.

Závěr…………….………………………………………………..……………….57

7.

O autorce………………………………………………………...………………...58 5

8.

Výkladový slovník důležitých jmen a pojmů………….……………...…………..59

9.

Rejstřík…………………………………………….…………………...…………62

10. Literatura………...……………..………….…………………………….……......65

6

Abstrakt Práce pojednává o pohřebním ritu a rituálech v Koreji. První část práce nás seznamuje s dějinami Koreje. V druhé kapitole se zabývá způsobem pohřbívání od nejstarších dob po současnost. Ve třetí části jsou popsány rituály, které se vykonávají v závislosti na lunárním kalendáři. Jsou to obřady, jenž se provádí každoročně ve stanovenou dobu. Poslední kapitola se zabývá rituály, jejichž průběh nezávisí na lunárním kalendáři. U těchto typů rituálů je v práci popsán průběh oslav narozenin, svatebního, pohřebního a pamětního rituálu.

7

Klíčová slova Korea Lunární kalendář Pohřební ritus Rituál (obřad, ceremonie)

8

1. Úvod Většina rituálů vznikla v Koreji ve starověku, tedy před jejím rozdělením na Korejskou republiku a Korejskou lidově demokratickou republiku. Lidé v Koreji velmi respektují a dodržují hierarchii společnosti, na níž je průběh veškerých rituálů založen. Některé obřady ze života korejského lidu vymizely, jiné se stále dodržují. Zachované obřady vycházejí ze stejného základu z minulosti, ovšem některé detaily rituálů se odstranily, zjednodušily či zkrátily dobu trvání. Průběh obřadů se může lišit v různých regionech Koreje. Rituály vykonávající se v Koreji mají složitý průběh, který se řídí přísnými pravidly, jež si mnozí z nás nedokáží představit. Prameny této práce tvoří publikovaná odborná literatura, dále jsem se opírala o kriticky analyzované informace uveřejněné na internetu. Určité problémy mi činily korejské názvy, protože při přepisu těchto slov do angličtiny, češtiny a jiných jazyků se termíny značně lišily; zde jsem se opírala zejména o terminologii z prací české koreanistky doc. PhDr. Miriam Löwensteinové, Ph.D.

9

2. Dějiny Koreje 2.1. Paleolit V období paleolitu žili lidé převážně v jeskyních, pod převisy skal a případně si stavěli přístřešky. Obydlí měla vždy výhodnou pozici. Nacházela se v místech, kde bylo dostatek slunečního světla a především vody. K úpravě potravy a také jako zdroj tepla využívali ohně. Paleolitičtí lidé se živili sběrem plodů, lovem zvěře a rybolovem. Ke své činnosti používali nástroje, které si vyráběli štípáním kamene. Nalezly se i pomůcky ze zvířecích rohů a kostí. Jelikož se tito lidé živili lovem, k němuž je potřeba síla skupiny, je pravděpodobné, že vzniklo určité společenství (Eckert 2001, s. 5-6).

2.2. Neolit Kolem roku 5 500 př. n. l. se v Koreji objevil neolitický člověk. Lidé žili v sídlištích, jež se nacházely v blízkosti vody, která pro ně znamenala hlavní zdroj potravy. Tehdejší obyvatelé se zabývali také lovem zvěře, ale již v tomto období se nespoléhali pouze na tento způsob obživy. Začali se věnovat zemědělství. Se zemědělstvím souvisí usazování jednotlivých obydlí na jednom místě a vznik určité formy usedlého společenského života (Eckert 2001, s. 6-9). Základní jednotku společnosti tvořil rod. S každým rodem byl spjat konkrétní totem, převážně se jednalo o přírodní útvar, který nesloužil jen k posílení soudržnosti rodu, ale odlišoval jeden rod od druhého. V čele rodu stál náčelník, kterého vybírali členové rodu. Rodové společenství bylo hospodářsky nezávislé a soběstačné, docházelo však k určité obchodní výměně mezi rody. Kromě rodů existovaly vetší sociální skupiny, kmeny. Tyto kmeny vznikaly spojováním spřízněných rodů, které se při růstu počtu členů oddělovaly, nebo vznikaly z rodů spojených manželskými svazky. O záležitostech kmene se rozhodovalo na shromážděních rodových náčelníků, kteří vybírali vůdce kmene (Eckert 2001, s. 6-9).

2.3. Doba bronzová V době bronzové bylo obyvatelstvo závislé na zemědělství, proto si pro svá obydlí vybíralo vhodné výše položená místa (výhled na roviny podél řek). Obydlí se spojovala do větších osad. Členové osady byli společensky rozvrstveni. Náčelníci osad spravovali ne příliš veliká území a jejich pevnosti byly stavěny na vyvýšeninách, odkud vládli lidu, který se věnoval zemědělství. Tyto městské státy zachovávaly kmenový

10

charakter, ale jejich politická struktura se zakládala na územní jednotce, v níž žila i jiná populace než daný kmen (Eckert 2001, s. 11-12). Kolem opevněných městských států se vytvářela společenství se zřetelnou politickou strukturou. Patřilo zde Pujŏ, Jemäk, Ko Čosŏn, Imdun, Činbon a Činguk. K nejrozvinutějším patřil Ko Čosŏn, který se rozkládal v povodí řek Liao - che a Tädonggang. Na počátku 4. století př. n. l. se spojil s jinými státečky kolem opevněných sídel a vytvořil tak silné společenství s králem v čele. Koncem 4. století př. n. l. začala moc Ko Čosŏnu postupně upadat vlivem mocného severočínského státu Jen, se kterým se dostal do rozbrojů. V letech mezi 194-180 př. n. l Üman - čínský zběh, svrhl panovníka Ko Čosŏnu, jménem Čuna, a stal se vládcem nově nazvané říše Üman Čosŏn. Tato říše byla vojensky i hospodářsky silná a územně se rozprostírala na sever, východ i jih. Üman Čosŏn se snažil o to, aby se stal prostředníkem v obchodu čínské dynastie Chan a vzdálenými oblastmi, což vyvolalo čínskou nespokojenost. Začaly boje mezi dynastií Chan a říší Üman Čosŏn, které byly nerozhodné. Roku 108 př. n. l. Üman Čosŏn podlehl a stal se čínskou kolonií. Čínská správa se nevyznačovala tvrdým politickým útlakem, spokojili se s určitým stupněm kontroly a lidu poskytovali základní politickou svobodu (Eckert 2001, s. 12-15).

2.4. Pujŏ, Kogurjŏ a Činguk K nejstarším korejským říším patřilo Pujŏ, Kogurjŏ a Činguk. První informace o říši Pujŏ pocházejí ze 4. století př. n. l. Tato říše vedla přátelské vztahy s Čínou, která vypomáhala v bojích proti Kogurju na jihu a nomádským národům na severu. Ve 4. století př. n. l. spojenectví s Čínou skončilo a říše Pujŏ se vzdala Kogurju (Eckert 2001, s. 16-17). Říše Kogurjŏ se rozprostírala v oblasti středního toku řeky Ja - lu a Tchung - ťia. Podle legendy byla založena roku 37 př. n. l. Říše byla velmi vojensky zaměřena, válkami si obstarávala to, čeho měla nedostatek. Snažila se rozšířit území do všech stran. Jelikož okolní oblasti patřily Číně, docházelo mezi nimi k vojenským konfliktům (Eckert 2001, s. 16-17). Na jih od řeky Hangang se nacházela říše Činguk. První zmínky se objevují ve 2. století př. n. l., kdy se Činguk snažila navázat kontakt s dynastií Chan v Číně. Chtěla získat informace o zpracování kovů a o čínské kultuře. Uprchlíci, kteří utíkali z Ko Čosŏnu do Činguku, přinášeli se sebou své znalosti a Činguk se rychleji rozvíjel. Tento

11

rozvoj způsobil rozdělení říše Činguk do tří nových politických celků, jež se společně jmenovaly Samhan. Patří zde Mahan, Činhan a Pjonhan (Eckert 2001, s. 16-17). Korejská společenství Üman Čoson, Kogurjŏ, Pujŏ a Samhan představovala sloučení několika státečků kolem opevněných sídel. Jejich politické změny se vyvíjely různým tempem. Nejrychleji probíhaly v Puju a Kogurju. Do čela společenství byli voleni panovníci a na trůnu se mohli střídat členové dvou nebo více královských rodů. Postupně si právo na trůn přisvojil jediný královský rod a následnictví se stalo dědičným. V Kogurju od vlády krále Tchädžoa (53–46?) se právo na trůn trvale udržovalo v jedné královské rodině. Královna se vybírala z jednoho určitého rodu a tento rod neměl tedy důvod bránit rozkvětu moci. Moc Kogurja vzrůstala. Říše se snažila ovládnout území směrem na západ k povodí řeky Liao - che a na jih k řece Tädonggang. Na jihu se však Kogurjŏ dostalo do konfliktu s říší Päkče. Pro oslabené Kogurjŏ, stálými útoky Päkče, byla nezbytná reorganizace jeho vnitřní struktury. Proto král Sosurim přijal roku 372 n. l. buddhismus, jenž měl upevnit duchovní jednotu národa. Za vlády krále Kwanggätcho se území Kogurja velmi rozšířilo. Tento král vedl řadu vojenských výbojů, jimiž ovládl více než 2 třetiny Korejského poloostrova a velikou část Mandžuska. Svého vrcholu dosáhla říše Kogurjŏ v 5. století (obr.1) za krále Čangsua, který udržoval přátelské vztahy s Čínou. Roku 427 přesunul hlavní město na jih. Přemístění hlavního centra Kogurja vytvářelo hrozbu pro Päkče a Sillu. Ohrožené říše spojily své síly a požádaly o pomoc Čínu. Jejich snaha o zastavení rozmachu Kogurja byla marná. Kogurjŏ obsadilo hlavní město Päkče a jeho území zasahovalo do Mandžuska a daleko na jih Korejského poloostrova. Začalo ohrožovat i Čínu (Eckert 2001, s. 22-25).

12

Kogurjŏ

Päkče

Obr. 1 Kogurjŏ v 5. století (podle Macha 2002).

2.5. Tři království Království Päkče bylo založeno v roce 18. př. n. l. na jihu od řeky Hangang. Rozvinulo se z jednoho z městských státečků v oblasti Mahanu (Eckert 2001, s. 22-25). Říše Silla vznikla v jihovýchodní Koreji ze státečku Saro roku 57 př. n. l. Sillu oslabovaly nájezdy Kogurja, proto vytvořila spojenectví s Päkče. V roce 551 spolu zaútočili na Kogurjŏ a vybojovali oblast v povodí řeky Hangang. Silla však zradila spojenectví s Päkče a vybojovanou oblast obsadila sama. Od této doby se stala hlavním nepřítelem říše Päkče (Eckert 2001, s. 22-25). Doba, ve které vznikla a rozvíjela se království Kogurjŏ, Päkče a Silla, je označována obdobím Tří království. Každé ze Tří království organizovalo své vlastní armádní jednotky. Království Kogurjŏ vedlo boje s Čínou, král Uidža z Päkče zaútočil na Sillu. Silla hledala pomoc u čínské dynastie Tchang. Číňané na žádost přistoupili. Dohodli se na strategii, že nejprve obsadí Päkče a potom Kogurjŏ. Království Päkče bylo úspěšně poraženo, Kogurjŏ do roku 668 odolávalo. Čína předpokládala, že dobytím obou království získá nadvládu nad celým Korejským poloostrovem. Proti jejímu úmyslu vystoupila Silla a zahájila vojenská tažení o znovuobnovení říše a vyhnání Číňanů (Eckert 2001, s. 36-37).

13

2.6. Sjednocená Silla V roce 671 se Sille podařilo získat dřívější území království Päkče a vyhnat Číňany z oblasti řeky Hangang na sever. Tak vznikla říše Sjednocená Silla. Ke sjednocení země nedošlo na celém původním území Tří království. Většina území bývalého Kogurja zůstala vně sillského panství. V této oblasti pobývali uprchlíci z Kogurja a založili zde království Parhä (Eckert 2001, s. 36-37).

2.7. Korjŏ V 9. století se ve Sjednocené Sille rozrůstala moc velmožů. Oslabili vliv centrální vlády nad sillským venkovem, což znemožňovalo výběr daní od rolníků. Vláda roku 889 nařídila nucené vybírání daní z provincií. Rolníci tak museli platit svému velmoži a vládě (Eckert 2001, s. 51-53). Začaly rolnické nepokoje, které přerostly ve velké vzpoury po celé zemi. V čele ozbrojených povstalců stáli dva vůdci Kjŏn Hwŏn a Kung - je. Byli dostatečně silní, aby založili nové státní útvary. Kjŏn Hwŏn vyhlásil založení státu Hu Päkče v roce 892. Kung - je nazval nově založený stát Hu Kogurjŏ v roce 901. Jeho nástupce Wang Kŏn chtěl také navázat na tradice dávné říše Kogurjŏ a zemi roku 918 přejmenoval na Korjŏ (Eckert 2001, s. 51-53). Korjŏ a Hu Päkče byly stále ve válečném stavu, Korjŏ však bylo vojensky úspěšnější zemí. Roku 935 před Korjem kapitulovala Silla a o rok později padlo Hu Päkče. Království Korjŏ se podařilo sjednotit zemi (Eckert 2001, s. 51-53).

2.8. Čosŏn Dynastie Korjŏ vládla do konce 14. století. V roce 1392 převzal vládu Song gje, velitel vojenského tažení proti Japoncům. Svou dynastii pojmenoval Čosŏn, po nejstarším korejském království. Hlavním centrem bylo město Hanjang, dnešní Soul. Dynastie Čosŏn vládla do roku 1910 (Eckert 2001, s. 83). V 16. století prošla Korea sedmiletou válkou s Japonskem. Vládnoucí dynastie Čosŏn odmítla vypomoci Japonsku v boji proti Číně, proto japonský vládce Tojotomi Hidejoši na jaře roku 1592 zahájil boj proti Korejcům. Japonská výprava je v korejských dějinách označována jako Imdžinská válka (1592-1598), podle cyklického kalendáře imdžin (Šelenberk 2002, s. 14-15). Během 19. století se korejská společnost uzavřela vůči svému okolí. Spolupracovala pouze s Čínou, u které Korea hledala ochranu. Čína čelila vojenským 14

výpravám mnoha cizích armád, zvláště Japonska, jemuž se podařilo Čínu dobýt a stalo se tak novou asijskou velmocí. V roce 1910 obsadilo Koreu, jež se stala japonskou koloniální zemí (Šelenberk 2002, s. 15).

2.9. Japonská nadvláda Japonská nadvláda v letech 1910-1919 se v politickém a kulturním životě korejské kolonie nazývá „doba temna“. Byl zakázán tisk všech významných novin, rozšířil se vzdělávací systém, který sloužil pro ekonomický rozvoj a pro vzdělávání Korejců v japonských zvycích, kultuře a jazyce (Eckert 2001, s. 190). Úředním jazykem se stala japonština a každý si musel změnit i své jméno. Dějiny Koreje byly upravovány a sloužily jen k propagaci japonské ideologie. Japonci prováděli archeologické a historické výzkumy, jejichž cílem bylo dokázat podřízenost Koreje Japonsku z hlediska historie. Korejci značně protestovali proti tomuto nátlaku. Protijaponský odpor vyvrcholil 1. března 1919. Vůdci hnutí sepsali Deklaraci nezávislosti. Masové demonstrace, které nastaly po zveřejnění deklarace republiky, byly tvrdě potlačeny (Šelenberk 2002, s. 15).

2.10. Korejská republika Hnutí 1. března 1919 nedokázalo zbavit Korejce japonské nadvlády, ale stalo se důležitým mezníkem v korejských dějinách. Korejští vlastenci v zahraničí se pokusili sjednotit, sestavit exilovou vládu a napojit se na vlastenecké hnutí v Koreji. 9. dubna 1919 vznikla v Šanghaji Prozatímní vláda Korejské republiky. Korea byla vyhlášena republikou (Eckert 2001, s. 203). Japonská nadvláda v Koreji skončila 15. srpna 1945 poté, co byly svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Porážka Japonska ve 2. světové válce přinesla Korejskému poloostrovu svobodu. O Korejský poloostrov měli zájem nejenom Korejci, ale také obě poválečné velmoci, Spojené státy americké a Sovětský svaz. Vzájemné rozbroje vedly k národnímu rozdělení a občanské válce v Koreji (Eckert 2001, s. 236). Sovětská armáda obsadila severní část Korejského poloostrova a americké jednotky jižní část. 10. května 1948 se na jihu konaly všeobecné volby, jejíž členové doufali v dohodu se severem. O dva měsíce později byla přijata ústava a 15. srpna byla vyhlášena Korejská republika s hlavním městem v Soulu. Ve funkci prvního prezidenta stál Li - Syn - man. Vláda Korejské republiky se prohlásila za jedinou legitimní vládu v Koreji. Na to reagoval sever konáním vlastních voleb 25. srpna 1948 a v září byla 15

vyhlášena Korejská lidově demokratická republika. Vláda v čele s Kim Ir - senem se rovněž prohlásila za jedinou legitimní vládu na celém poloostrově (Eckert 2001, s. 247).

2.11. Rozdělení republiky Na základě těchto událostí vypukla roku 1950 korejská občanská válka. Válku zahájily severokorejské jednotky, které prorazily 25. června 1950 do Jižní Koreje (Catchpole 2003, s. 15). Zpočátku byla armáda Severní Koreje úspěšná, později byla postupně zatlačena spojeneckými vojsky nad 38. rovnoběžku k řece Ja - lu (Catchpole 2003, s. 63-72). Do bojů zasáhla čínská armáda, zatlačila spojenecké a jihokorejské jednotky zpět do jižní části poloostrova a boje se ustálily podél 38. rovnoběžky (Eckert 2001, s. 249). 27. července 1953 bylo podepsáno v Pchanmundžomu příměří a skončila tak korejská občanská válka (Eckert 2001, s. 303). Korejský poloostrov je dosud rozdělen hranicí, ostnatými dráty, tankovými prapory, ideologií a dvěma zcela odlišnými politickými a ekonomickými systémy. Demilitarizovaná zóna dělí Korejský poloostrov na chudou komunistickou (Severní Korea) a bohatou proamerickou část (Jižní Korea). Tato zóna je 248 km dlouhá a 4 km široká - 2 km na sever a 2 km na jih od hraniční čáry. V posledních letech se situace trochu uvolnila, ale napětí na hranici stále zůstává a armády obou zemí jsou v bojové pohotovosti (Vltchek 2002).

3. Pohřební ritus 3.1. Dolmenové pohřbívání V období neolitu vyznávali Korejci animistickou víru, podle které má každý předmět v přírodě duši. Také člověk má podle této víry duši, která se považovala za nesmrtelnou a proto se současně s tělem zemřelého pohřbívaly předměty, které zesnulý používal během svého života (Eckert 2001, s. 9) Hlavním způsobem pohřbívání v době bronzové (8.-4. st. př. n. l.) byly dolmeny a menhiry, které byly nalezené v téměř všech částech Koreje s výjimkou severovýchodní oblasti. Účel menhirů - sondol, obrovských kamenných pilířů není známý, dolmeny - koindol byly hrobky významných osob (Nahm 1993, s. 10-11). Pojem dolmen pochází z keltského jazyka. „Dol“ znamená v překladu stůl a „men“ označuje kámen (Young - Moon Lee 2000).

16

Podle dat shromážděných v roce 1999 se v Koreji nachází 36 000 dolmenů. Z toho 20 000 dolmenů v Jeonnam regionu, 4 800 v Yeongnam regionu, 2 000 v Gyungki a Kangwon regionu, asi 1 000 dolmenů v Chungjungdo, 2 000 v Jeonbuk a více než 4 200 dolmenů se nachází v Severní Koreji (Young - Moon Lee 2000). Tyto pravěké kamenné monumenty ochraňuje a provádí na nich výzkumy Světová megalitická asociace (WMA) (Archeo News 1999). Člověk, který byl pochován v dolmenovém hrobu, musel disponovat velkým množstvím pracovních sil, neboť krycí kameny byly velmi těžké. Jsou uspořádány v příčné linii, což ukazuje, že stavba dolmenových hrobů probíhala organizovaně. V hrobkách nebyli pohřbíváni pouze vůdcové občinové společnosti, ale i členové se značnou mocí a autoritou v rozvrstvené společnosti (Eckert 2001, s. 11-12). Dolmeny se obvykle skládají ze dvou nebo více neopracovaných kamenných desek podpírající obrovský vrchní kámen klenby. Jsou to jednoduché pohřební komory postavené nad těla zemřelých. Komory byly kryté násypy země, ale ty postupně zmizely následkem zvětrávání a činností zvířat. Ve Východní Asii jsou rozpoznány dvě hlavní skupiny dolmenů, klasifikované podle jejich tvaru: 1. stolní typ (severní typ) 2. šachovnicový typ (jižní typ) Stolním typem je stavba nadzemní. Skládá se ze čtyř kamenných desek, které jsou sestaveny do tvaru krabice nebo cisty a na vrchol je položen velký vrchní kámen klenby (obr. 2). Ve druhém případě je pohřební komora vybudovaná pod zemí. Stěny tvoří kamenné desky nebo nahromaděné kameny a závěrnou desku podpírá několik kamenů položených na zemi (obr. 3) (Culture Heritage Administration 1998).

Obr. 2 Stolní typ (dostupné z http://www.dolmen.or.kr/e_html/e_park/e_park_index.html)

17

Obr. 3 Šachovnicový typ (dostupné z http://www.dolmen.or.kr/e_html/e_park/e_park_index.html)

Příklady dolmenového pohřbívání v Koreji se nachází v oblastech Gochang, Hwasun a Ganghwa. Dolmeny jsou obvykle postaveny na vyvýšeninách, aby je viděli lidé z níže ležících sídel. Skupina dolmenů Jungnim - ri v Gochang pochází ze 7.-3. st. př. n. l. Jsou umístěny v nadmořské výšce 15-50m. Vrchní závěrné kameny měří na délku 1-5,8m a váží 10-300 tun (Culture Heritage Administration 1998). Dolmeny v Hwasun také leží na svazích nižších kopců a nachází se zde 1 323 dolmenů seskupených do 160 skupin. 535 dolmenů v 56 skupinách se rozprostírají v povodí řeky Yongsan a 419 dolmenů v 46 skupinách se nachází v povodí řeky Boseong (Hwasun County 2002). Jednotlivé dolmeny jsou více poškozené než v oblasti Gochang a pocházejí z 6.-5. st. př. n. l. Dolmeny v oblasti Ganghwa se nacházejí na pobřeží ostrova Ganghwa, opět na horských svazích (Culture Heritage Administration 1998). Pozůstatky nalezené v oblastech korejských dolmenů se rozdělují do dvou skupin. Do první skupiny patří pohřební předměty nalezené v pohřební komoře a druhá skupina pozůstatků zahrnuje ceremoniální předměty nalezené kolem pohřební komory. Předměty uvnitř pohřební komory byly zbraně, červený leštěný porcelán a osobní ozdoby. Zbraně ukazovaly postavení majitele a také naději, že zesnulý bude žít v bohatství v budoucím životě. Červený porcelán symbolizoval lidskou krev a naději na znovuzrození (Young - Moon Lee 2000). Existují tři hypotézy o původu korejských dolmenů. Tyto teorie zahrnují teorii severního původu, jižního původu a teorii spontánního vytváření. Teorie severního původu je založena na historickém faktu, že bronzová kultura přišla na Korejský poloostrov přes severní oblast včetně severovýchodního Mandžuska. Teorii jižního původu vychází ze skutečnosti, že rýžová kultura dorazila do severovýchodní Číny a Koreje po moři z jihovýchodní Asie. Podle teorie spontánního vytváření korejské

18

dolmeny nevznikly pod vlivem sousedních regionů. Tuto teorii podporuje skutečnost, že na korejském poloostrově se nachází největší množství dolmenů na světě, jsou mnohotvárné a jejich datování stavby předchází ostatní zámořské dolmeny (Young Moon Lee 2000). Korejské dolmenové oblasti Hwasun, Gochang a Ganghwa byly v prosinci roku 2000 zapsané na seznam světového dědictví UNESCO (Young - Moon Lee 2000). Neolitické tradice pohřbívání byly v nejstarších korejských říších stále silné. Lidé věřili v nesmrtelnost duše. V Puju se do hrobů vkládaly četné hrobové předměty a v některých případech byla pohřbena spolu s pánem i jeho družina, kterou tvořilo až sto osob. Také v Kogurju obsahovaly hroby různé předměty a hrobky se překrývaly hromadami kamenů, jenž byly vršeny do pyramid. V Samhanu se do hrobů dávala křídla velkých ptáků, s jejichž pomocí měla duše opustit tělo. Tyto pohřební zvyklosti byly spojené s vírou, že duše předků má vliv na štěstí a blahobyt potomků v dalších generacích (Eckert 2001, s. 21).

3.2. Hrobky z období Tří království Z období Tří království se dochovaly staré hrobky z navršené zeminy. K nejvýznamnějším patří hrobka v Kogurju, ve které se zachovaly na zdech a stropech pohřební komnaty malby znázorňující způsob života a myšlení obyvatel. Hrobky v Kogurju jsou tradičně nazývány podle tématu maleb - např. Hrobka čtyř božstev, Hrobka tanečníků a Lovecká hrobka. Na stěnách velké Hrobky čtyř božstev jsou proslulé nástěnné malby. Vyobrazují zelenomodrého draka na východě, bílého tygra na západě, nachového fénixe na jihu a spletenou želvu s hadem na severu. Smělé barvy nástěnných maleb jsou plné života (Eckert 2001, s. 34-35). Další dochovanou hrobkou Kogurja je Generálova hrobka (Changgun - Chong) v Tungkou v Mandžusku. Tvrdí se, že je to královská hrobka krále Kwanggätcho, vojenského génia, který rozšířil území hluboko do Mandžuska. Hrobka je obklopená 7 kamennými schody, které jsou 40 stop vysoké. Schody jsou pokryté dlaždicemi a 18 čtverečních stop veliká pohřební komora je zdobená nástěnnými malbami. Kamenná hrobka v Tungkou má tři komory a každá z nich měří 9 čtverečních stop. Zdi a stropy pohřebních komnat byly zdobené barevnými malbami a podlahy dlážděny dlaždicemi s vyřezávanými lotosovými květy a groteskními zvířecími tvářemi. V komorách byly uloženy dřevěné rakve a mnoho pokladů vykládaných zlatem a stříbrem. Poklady byly vykradeny vetřelci, zůstaly jen nástěnné malby, znázorňující nebeské bohy, Slunce, 19

Měsíc, Severku, modrého draka, bílého tygra, černou hrdličku, červeného fénixe, čtyři strážná božstva, dále výjevy z hostin, divadelních scén, tanců, zápasů a lovu. Uvnitř hrobek v Kogurju byly nalezené buddhistické obrazy, korálové náhrdelníky, měděná kopí a bohatě zdobené výstroje, které poukazují na velikou dovednost starověkých umělců v Kogurju (Tae - Hung Ha 1985, s. 81-82). Nástěnné malby se nacházejí i ve starých hrobkách Päkče. Královské hrobky byly většinou zakryté hliněnými násypy a pohřební komory byly vyzdobené kameny nebo cihlami. Hliněné hrobky byly objevené v bývalém Päkče v Iksan, v nichž se našly zlaté náušnice, korálový náhrdelník a další ozdoby z drahokamů (Tae - Hung Ha 1985, s. 85). Hrobky v Kogurju a Päkče se daly poměrně snadno vykrást, proto se dochovalo velmi málo hrobních předmětů, ačkoli nedávný objev nedotčené hrobky krále Murjŏnga (501-523) přinesl řadu cenných předmětů (Eckert 2001, s. 35). Hrobka krále Murjŏnga byla otevřena v roce 1971. Kromě zlatých ozdob z Murjŏngovy královské koruny se našla zdobená bronzová zrcadla, zlaté a nefritové šperky a mnoho jiných předmětů. Hrobka je zevnitř vyložena barevnými cihlami a dlaždicemi. Král zde byl podle tehdejších zvyků pohřben i se svou ženou. Nalezené předměty jsou uloženy v muzeu v Kongdžu, druhém bývalém hlavním městě Päkče (Janoš 1997, s. 66). Hrobky v Sille byly konstruovány jiným způsobem, který vykrádání hrobů téměř znemožnil. Pro pohřbívání se vystavěly vertikální šachty pod kameny, které byly překryty zemí (Eckert 2001, s. 35). Uvnitř pohřebních komor z období Silly se nacházely dvě rakve z kamene a dřeva. V jedné rakvi byl pohřben král a v další rakvi byly uloženy osobní královské klenoty (Tae - Hung Ha 1985, s. 86). Kyongju, hlavní město historického království Silla, leží asi 500 km jihovýchodně od Soulu. V roce 1979 zařadilo UNESCO město Kyongju, dříve nazývané Zlaté město, na seznam nejvýznamnějších kulturních památek světa. Po celém okolí se nachází několik set mohyl navršených podle dávných korejských zvyků nad hroby králů a jejich manželek. Nejvhodnější místo pro výstavbu hrobek vybírali vždy astrologové, a tak dnes v jejich rozmístění nelze nalézt žádný systém. Z pietních důvodů archeologové otevřeli a prozkoumali malou část mohyl. Velká část hrobek pochází z doby před rokem 528, kdy panovníci Silly oficiálně přijali buddhismus. Do tohoto data byli králové zároveň vrchními šamany a nalezené předměty představují jedinečná svědectví o 20

pradávné šamanské civilizaci na území Korejského poloostrova. Podle tehdejších tradic byli králové pohřbíváni s předměty, které symbolizovaly jejich moc. Byla to především královská koruna, různé šperky, ozdoby a keramika. Často byl obětován a s nimi pohřben jejich oblíbený kůň. Prozatím bylo objeveno 10 zlatých královských korun, z nichž nejkrásnější pochází z tzv. Hrobky nebeského koně. Jméno krále z této hrobky se nepodařilo identifikovat, ale je jisté, že vládl koncem 5. století n. l. Jeho koruna je ze zlata a ze základní čelenky vystupují tři obrazce vysoké asi 40 cm znázorňující strom, jelení parohy a pár křídel. Představují šamanské symboly. Například křídla vyjadřují schopnost levitovat nebo přímo létat. Na koruně je připevněno 58 nefritových přívěsků ve tvaru tygřích zubů. Tygr měl v šamanské symbolice velký význam: ztělesňoval mužnost, plodnost a sílu, která je schopná zničit mocnosti zla. Z čelenky dále visí ozdoby na tenkých zlatých drátcích, které se při pohybu rozezněly nenapodobitelným zvukem (Janoš 1997, s. 68-69). Významnou nalezenou hrobkou z doby Silly je Dvojitá hrobka, ležící u města Kyongju. Tvoří ji dva hliněné násypy, z nichž jižní násyp byl vybudován dříve než severní násyp. Severní hrobka je postavena podél severní stěny jižního hrobu. V každé hrobce bylo uloženo jedno tělo. V severní hrobce byly nalezeny velké zlaté náušnice a přívěsky ve tvaru náušnic, což dokazuje, že zde byla pohřbena žena. V jižní hrobce se odkryly zbraně, výstroj a železná šipka. Jedná se o mužský hrob. Obě hrobky byly vybudovány v polovině 5. století (Tae - Hung Ha 1985, s. 129-131).

3.3. Hrobky z období království Sjednocená Silla Ve Sjednocené Sille se mohylová architektura změnila. Stavěly se horizontální spojovací chodby, jež vedly do kamenné pohřební síně, a pohřební komoru překrývala menší vrstva hlíny. V čele komory stály kamenné desky, na kterých byly vytesány symboly dvanácti božstev zvířecího zvěrokruhu. Tyto symboly byly převzaty z čínského kalendáře. Obyvatelé Sjednocené Silly věřili, že tyto zvířecí postavy ve vztyčené lidské podobě a nesoucí zbraně, budou střežit duše zemřelých (Eckert 2001, s. 45). Mnoho králů a královen v období Sjednocené Silly byli horoucími věřícími buddhismu a nechávali svá těla zpopelnit a popel rozptýlit nad Východním mořem ve víře, že jejich duchové se budou modlit k Buddhovi za blahobyt Silly. Při pohřbu žehem byl popel ukládán do kamenných uren s vytesanými obrazy ptáků, květin a mraků. Urny

21

se uchovávaly v pohřebních komorách. Okolí zdobily kamenné obětní stoly, kamenní lvi a památníky (Tae - Hung Ha 1985, s. 89).

3.4. Hrobky z období království Korjŏ V období Korja se k výstavbě královských hrobek využívala žula. Nejlepší ukázkou je královská hrobka Kongmin, v nichž je král spolu s královnou pohřben v žulové komoře, jež je zakrytá hliněným násypem. Násyp obkružují žulové kruhy se zábradlím. Před hrobkou se nachází obětní stůl, dvojice strážných sloupů, pár luceren a skupina civilních a vojenských důstojníků v žule. U vchodu žulového monumentu je vepsáno chvalořečení k mrtvému králi (Tae - Hung Ha 1985, s. 98). Další hrobka pocházející z doby říše Korja je hrobka generála Wang Geona (obr. 4). Leží v oblasti Kaesong v dnešní Severní Koreji. U hrobky se nachází oltář, kamenné lucerny a dvě skupiny kamenných soch, jež stojí u vchodu. Čtyři civilní kamenní úředníci stojí na východní straně přístupu a čtyři vojenští důstojníci na západní straně (Ciccone 2002).

Obr. 4 Hrobka generála Wang Geona (dostupné z http://www.orientalarchitecture.com, 2002).

22

3.5. Hrobky z období dynastie Čosŏn Za vlády dynastie Čosŏn se objevovaly 3 typy hrobek králů a královen. U prvního typu jsou hliněné násypy královského páru vedle sebe, ve druhém případě se nachází rakev krále a rakev královny v jedné pohřební komoře a v posledním případě leží hliněné násypy na protějších kopcích, jeden na východě a druhý na západě (Tae Hung Ha 1985, s. 107). Významný komplex hrobek se nachází východně od Soulu, v oblasti Gyeonggi. Pohřebiště se nazývá Donggureung - Devět východních hrobek a pocházejí z období dynastie Čosŏn (Ciccone 2002). Nejstarší hrobka je datována do roku 1403 a poslední do roku 1848. Všechny hrobky komplexu mají stejný způsob stavby. Vpředu před hrobem se nachází ceremoniální brána, v centru je obětní hala a vzadu velký násyp. A) Hlavní správa komplexu hrobek, která je postavená v historickém stylu, přesto je relativně mladá. B) Sureung - hrobka prince Ikjonga a princezny Jo. Princ Munjo, syn krále Sunjoa (23. král dynastie), zemřel v 21 letech. Král Sunjo pro něj nechal postavit královskou hrobku neboli neung. Princ Munjo posmrtně získal jméno Ikjong. Jeho manželka, královna Jo, zemřela v 81 letech. C) Hyeonneung - v této hrobce je pohřben král Munjong (5. král dynastie Čosŏn ) a královna Gwon. Uvnitř kamenného oplocení této hrobky, které obvykle ohraničuje násypy, se nachází dalších 12 postranních podezdívek. D) Mongneung - hrobka krále Seonjoa, královny Bak a královny Kim, které nejsou přístupné veřejnosti. Hrobky královen se nachází vpravo od hrobky krále. E) Geonwonneung - zde je pohřben král Taejo, 1. král dynastie Čosŏn. Hrobku vybudoval jeho 5. syn Taejong v roce 1408. Narozdíl od jiných hrobek za civilními úředníky a vojenskými vůdci stojí kamenné sochy koní. F) Hwinreung - hrobka královny Jo. Královna byla druhou manželkou krále Injoa, 16. vládce dynastie Čosŏn. G) Wolleung - hrobka krále Yeongjoa, 21. krále dynastie Čosŏn, a jeho manželky, královny Kim. H) Gyeongneung - hrobka krále Heonjonga, 24. krále dynastie Čosŏn. Hrobka je jediným příkladem hrobky se třemi násypy, které jsou uzavřeny uvnitř stejné hradby. Jeho manželky, královna Kim a královna Hong, jsou pohřbeny v samostatných

23

hrobkách vpravo od hrobky krále. Královna Hong byla posledním členem královské dynastie Čosŏn, která byla pohřbena v komplexu hrobek Donggureung. I) Hyereung - hrobka královny Sim, první manželky krále Gyeongjonga, 20. vládce dynastie Čosŏn. J) Sungneung - hrobka krále Hyeonjonga, 18. krále Čosŏn, která je pro veřejnost nepřístupná. Jeho manželka, královna Kim, je pohřbena v samostatném násypu vpravo (Ciccone 2002). V oblasti Gyeonggi v Jižní Koreji se nacházejí další hrobky z doby dynastie Čosŏn. Jsou to hrobky Hongneung, v níž je pohřben císař Gojong, 26. vládce dynastie Čosŏn, a hrobka Yuereung, ve které je uložena císařovna Myeongseong, manželka císaře Gojonga (Ciccone 2002). Ve stejné oblasti se dochovala hrobka krále Sejoa (obr. 5), 7. vládce Čosŏn, a jeho manželky Jeonghui. Hrobka se nazývá Gwangneung. Královský pár je uložen v oddělených hrobkách, ale sdílejí společnou svatyni před násypy. Pohřební komory jsou omítnuté a podezdívky podpírající základ násypů chybějí. 12 znamení zvířecího zvěrokruhu obvykle zdobí stěnu hrobky, ale u

této hrobky jsou zvířecí znamení

vytesány do kamenných sloupů zábradlí kolem násypů. U obou násypů stojí na východě, západě a severu kamenná zeď. Na vnější straně zábradlí kolem násypů stojí dvojice kamenných tygrů a ovcí. Před násypem se nachází kamenný stůl a kamenná lucerna, před nimiž stojí dva civilní úředníci a dva vojenští důstojníci a jejich koně. Ve společné svatyni se konaly vzpomínkové slavnosti. Od červené brány, která označuje hranici posvátné země, vede ke svatyni dlážděný chodník, jenž je složený ze dvou cest. Jedna z nich je vyvýšená. Tuto vyvýšenou cestu užívali duchové a druhá cesta byla určená pro krále (Ciccone 2002).

Obr. 5 Gwangneung (dostupné z http://www.orientalarchitecture.com, 2002).

24

3.6. Kremace V Koreji se nachází přibližně 19 milionů hrobů, které zabírají 1 000 km², což představuje 1% území Jižní Koreje. Průměrný hrob je 50 m² velký, zatímco životní prostor na osobu činí 44,5 m². Mrtví zabírají více prostoru než žijící člověk. Každý rok zemře 200 000 lidí a jejich hroby zaujmou ročně dalších 9 km² půdy. Pokud by tento způsob pohřbívání stále pokračoval, do 10 let by nebylo žádné vhodné místo k pohřbení ve státu. Podle dostupných statistik v roce 1993 bylo 19,1 % zesnulých zpopelněno, zatímco v roce 1971 bylo zpopelněno jen 7 % zemřelých. Ke kremacím se přiklánějí většinou lidé bez rodin, svobodní muži a svobodné ženy a také lidé, kteří ochraňují životní prostředí (Tedesco 2002). Kremace se provádí nejdříve 24 hodin od úmrtí. Zpopelnění těla během 24 hodin od úmrtí je dovoleno pouze v případech, že se jedná o lidský plod, jenž je mladší než 7 měsíců, nebo pokud smrt způsobilo infekční onemocnění a hrozí tak propuknutí epidemie. Jestliže kremace do 24 hodin nesplňuje tyto podmínky a přesto je tělo zpopelněno, pachatel může být potrestán. Hrozí mu odnětí svobody na 1 rok nebo zaplacení pokuty ve výši 5 milionů won (Seoul Metropolitan 2005). Popel zesnulého si potomci uchovávají v rodinné svatyni nebo jej rozptýlí do moře či vodních toků. Pokud se rozhodnou o pohřbení, musí být nádoba s popelem zakopána nejméně 30 cm hluboko v zemi. Pokud toto pravidlo někdo poruší, opět může být potrestán jako v případě brzké a neoprávněné kremace (Seoul Metropolitan 2005).

3.7. Stromový pohřeb Od roku 2000 se v Koreji stal známý stromový pohřeb. Populárním se stal poté, co se tímto způsobem nechal pohřbít profesor Kim Jang - soo z Korejské univerzity ekologie. Tělo zesnulého je zpopelněno, popel je zakopán a v místě pohřbení vysadí pozůstalí strom. Jelikož korejští lidé věří v nesmrtelnost duše, věří v to, že duše se vtělí do tohoto stromu a podporuje jeho růst a duše zemřelého zůstane navždy na tomto světě. S tímto způsobem pohřbívání souhlasí mladá generace, která má obavy o životní prostředí (Jun Soo - jin 2001).

25

4. Rituály závislé na lunárním kalendáři Korejské lidové zvyky jsou spojené s historickými představami a jedinečným rodinným systémem. Zvyky se postupně modernizovaly. Mnoho zvyků vymizelo z velkých městských center v Koreji, proto zvláště lidé v zemědělských společnostech si ponechali tradiční zvyky a rituály. V životě Korejců hrají důležitou roli nejen talismany, ale pro zabezpečení úspěšného a harmonického života vykonávají určité rituální obřady a ceremonie. Lidé, kteří žijí v horách a údolích, inklinují k horskému duchovi sancheonsin, zatímco rybáři ctí dračího ducha moře yongwangsin. Každá vesnice má svou zvláštní horu, v níž sídlí duch, který bdí nad celou vsí a ovlivňuje sklizeň. Hora se obvykle nachází na severu, kde je umístěná svatyně horského ducha. Nabídky tomuto duchovi se provádí často, zvláště během 15 dnů po Novém roce. Korejskou vesnici chrání také duch seonang, který se stará o prospěch vesničanů, přináší štěstí a harmonii do jejich života, odhání zlo, pohromu a neštěstí. Svatyně ducha seonang se nazývá seonangdang a často se nachází blízko vstupu do vesnice nebo na kopci. Svatyně a okolní oblasti jsou považované za posvátnou zemi. Vesničané vyjadřují svou úctu k duchovi udržováním pořádku kolem svatyně. Vládcem vody pro Korejce je dračí duch, který žije v paláci pod mořem. Lidé věří, že ovládá tok vody, její kvalitu a vlny moře. V době sucha lidé vykonávají zvláštní obřad, při němž prosí ducha za déšť. V těchto suchých časech ženy odchází do horských svatyní a prosí zpěvem a tancem ducha o déšť. Do svatyně a zpět nosí dvě láhve vody, kterou kropí cestu jako dar duchovi. Lidové události jsou pozorovány lunárním kalendářem (Korea.net 2, 1999).

4.1. 1. lunární měsíc 4.1.1. Seol V 1. lunárním měsíci se slaví Nový rok - Seol. Dospělí Korejci jsou oblečeni ve sněhobílých šatech a děti v pestrobarevných šatech. Všichni vstávají velmi brzy ráno. Ženy připravují speciální nádobí, určené pro každoroční nabídku pokrmů rodinným předkům - charye. Když tento pamětní obřad skončí, odstraní se pokrmy a rodina posnídá. Ženy jedí v oddělené místnosti. Během novoročních festivalů od 15. dne prvního lunárního měsíce jsou muži, ženy, děti oblečeni do nových šatů. Starší Korejci zůstávají doma a přijímají mladší generaci a další návštěvníky, kteří se před nimi ukloní - sebae. Sebae je pokorný úklon, při němž se čelo dotýká podlahy (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185). Úklon je doprovázený novoročním pozdravem: „Sae - hae boke mahn - he

26

pah - du - sae - oh“ (Roehr 2006). Mladí lidé a děti po ukončení pocty k rodičům obcházejí vesnici a vyzývají starší lid, příbuzné a přátelé k vykonání stejného obřadu (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185). Hostitel obvykle pohostí dospělé rýžovým vínem - sul, polévkou a masem, děti odmění cukrovím a ovocem. Dámy ze střední a vyšší společenské třídy posílají své služebnictvo mezi 3. a 15. dnem prvního měsíce jako své zástupce. Novoroční jídlo se v každém domě mění podle hospodářských a sociálních možností, ale novoroční rýžová noková polévka - duggook je univerzální. Její příprava má složitý postup. Nejprve se lepkavá rýže napaří a pak se umístí na velikou desku, kde je drcena dřevěnými kladivy, dokud nevznikne pasta. Toto napůl syrové těsto se rozkrájí do tvaru malých mincí. Kousky rýže se smíchají s vodou, masem z bažanta a kuřete, kaštany a celý pokrm se potom dusí do změknutí. Když je polévka hotová, ochucuje se kořením před servírováním. Tato polévka je u Korejců oblíbená ve všech ročních období, ale servírování na novoroční den je považováno za nejlepší. Je zajímavé, že v tento den pijí Korejci chladné rýžové víno, zatímco celý rok si jej ohřívají (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185). Poté, co lidé uctí své předky a navštíví starší vesničany, všichni ze vsi se shromáždí a společně za doprovodu farmářské kapely obcházejí domy vesnice. Nejprve navštíví dům nejbohatšího vesničana, kde jsou pohoštěni. Tancují na zahradě, v domě i v hospodářských staveních, zpívají pro ducha země a dotazují se ho, zda rodina i dům dosáhne požehnání v nadcházejícím roce. Takto se lidé přesouvají od domu k domu, až navštíví všechna obydlí vsi. Vesničané věří, že těmito radovánkami potěší ducha země a že se jim během roku odmění dobrou sklizní (Korea.net 2, 1999). Farmářská kapela je složena z 15-20 muzikantů, kteří hrají na malý, kulatý buben s kolíkem, ostatní hudebníci mají různé bicí nástroje. Například velký buben ve tvaru přesýpacích hodin, velké i malé činely. Vedoucím kapely je často první hudebník, který udává tempo malými činely. Má na starost hudební skladbu a taneční choreografii. Taneční kroky se skládají ze zvedání jedné nohy po druhé ze země. Hudebníci jsou mírně v předklonu. Jejich kostýmy se skládají z volných kalhot svázaných u kotníků, třírohových klobouků s připevněnými bambulemi a z kabátů se širokými šerpami nošenými přes hruď. Kostýmy mají jasné a veselé barvy. Úřední osoba kapely, ale ne hudebník, zodpovídá za plánování představení a zařizování obchodních záležitostí. Často jím je náčelník vesnice nebo jiný vlivný muž vesnice. Během představení se mezi tanečníky pohybuje další účastník, který nehraje na hudební nástroj ani netančí. Jeho 27

oblečení znázorňuje šlechtice. Nosí černý vysoký klobouk se širokým okrajem, dlouhý, bílý nebo zelený kabát, a dlouhou píšťalu. Jeho role je významná, zvyšuje důstojnost tanečního výkonu. Další účastníci představují šaška a lovce se zbraněmi. Tito členové kapely tancují a baví diváky. Po představení dostává vesnická kapela dary, většinou peníze a rýži. Část peněz je využita na koupi nebo opravu hudebních nástrojů. V dnešní době navštěvuje kapela domácnosti jen na pozvání (Knez 1997, s. 26). Některé ceremonie vykonávají ženy, jiné obřady zahrnují celou vesnici. Většina vesnic má speciální úředníky, kteří vykonávají určité povinnosti spojené s vesnickými obřady. Tito lidé musí mít neposkvrněnou pověst a respekt vesnice. Někteří úředníci jsou zvoleni permanentně, jiní jen pro jisté období. K jejich povinnostem patří čtení modliteb, vyhledávání šamanů k vykonávání určitých rituálů a zaříkávání, dále příprava speciálních pokrmů pro rituální nabídky. Před obřady si musí úředníci vyčistit svou mysl a tělo chladnou lázní a modlením. Lidé věří, že nedbalé provádění obřadů vyvolá hněv duchů na celou společnost. Příprava obětních jídel musí být prováděna s péčí a nesmí dojít k znečištění pokrmů. Obvykle se připravuje v úředníkově domě. Během příprav je po domě rozptýlen červený jíl a kolem domu jsou rozvěšena lana ze slámy, nazývaná geumjul, která chrání dům před zlými duchy. Červený jíl je dán také kolem pramene vody, z něhož je voda využívaná k vaření obětního pokrmu. Pramen je chráněn krytem. Při přípravě rituálního jídla se nesmí hovořit, proto si lidé vkládají do úst kus bílé látky nebo kaštan. Vesnické obřady začínají za ranního úsvitu s nabídkou vína, čtením modliteb a spálením ručně vyrobeného papíru. Pálení archu papíru má věštecký smysl: pokud popel stoupá k nebi, je to dobré znamení pro vesnici, pokud padá popel k zemi, nastanou během přicházejícího roku potíže. Po shoření papíru prosí šaman o zjevení ducha a prosí ho o úspěšný nadcházející rok. Vše doprovází hudbou a tancem. Celá vesnice i úředník musejí zůstat ve svých domech. Kolem místa, kde vykonává šaman obřad, jsou rozvěšena lana ze slámy s propletenými papírky. Tato lana brání vstupu nečestných lidí. Za nečestného člověka je považován ten, který drží smutek, který někoho zabil a menstruující žena. Pokud vesničané, kteří cestují, viděli mrtvého nebo spáchali nečestný akt, mají zakázáno vstoupit do vesnice, dokud se obřady nedokončí. Jestliže nečestná osoba vstoupí do obřadu, duchové se rozzlobí a zruší účinky rituálů. V některých vesnicích je posvátný strom, o němž Korejci věří, že v něm duchové budou dočasně bydlet. Po ceremoniálních obřadech je ze stromu vyřezána figurka strážce, který chrání vesnici před zlými duchy a je postaven ke vchodu do vesnice (obr. 6) (Korea.net 2, 1999). 28

Obr. 6 Strážce vesnice (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/cgi-bin/pictures.cfm, 1999).

Na Nový rok lidé zavěšují na zeď domu slaměné sítko - bokjori (obr. 7), které využívají k prosívání rýže od drobných kamínků a různých smítek. S tímto zvykem souvisí příběh ducha Yakwanggy. Podle legendy tento duch přichází do lidského života a obchází lidská obydlí. Pokud při svém putování nalezne boty, vezme si je a uteče. Krádež bot znamená, že okradeného čeká smůla. Proto si lidé schovávají svou obuv v domě, zhasnou světlo a na venkovní zeď pověsí sítko. Sítko má zaneprázdnit ducha Yakwanggy, neboť duch považuje díry v sítku za oči, které začne počítat. Počítání poplete a tak stále začíná znovu, zapomíná na krádež bot a celou noc počítá. Za svítání utíká zpět na onen svět (Clic Asia 1998).

Obr. 7 Bokjori (dostupné z http://www.clicasia.co.kr/about.htm, 1998).

29

4.1.2. Jongwol Daeborum 15. den prvního lunárního měsíce se nazývá Jongwol Daeborum, což v překladu znamená „první úplněk“ (Clic Asia 1998). V tento den vykonávají Korejci řadu rituálů. Jedním z nich je towipalgi. Tento zvyk lidé provádějí brzy ráno. Odcházejí před svítáním a jdou k domu svého přítele. U domu přítele volají jeho jméno. Pokud dotyčný odpoví, říká se, že „koupil horečku“ příchozí osoby, která jí pak nebude po celý rok trpět. Jestliže však přítel namísto odpovědi na volání řekne: „Kup mou horečku,“ získá ji původně „prodávající“ člověk. Proto v tento den mnozí lidé předstírají, že nikoho neznají a nereagují na volání svých jmen (Clic Asia 1998). Burom kadda je tradiční rituál louskání a jedení ořechů s tvrdou skořápkou, což má předejít tomu, aby dotyčný netrpěl následující rok žaludečními vředy a potížemi s pletí. Je to hlasitý zvyk, který má také za úkol odehnat zlé duchy a démony (Clic Asia 1998). 15. den lidé přecházeli mosty s vírou, že zůstanou během roku zdraví a nebudou trpět bolestmi nohou. Tento rituál se nazývá daribalki. Pokud most přecházejí večer, znamená to, že dosáhnou stejně vysokého věku jako má most (Korea.net 3, 1999). Za soumraku 15. den prvního měsíce korejští lidé provádějí zvyk talmaji. Zástupy lidí vystupují do kopců, aby se setkali s Měsícem v úplňku. Když se objeví, pokořeně se ukloní. Snad je to tradice uctívání Slunce a Měsíce ze starověkých dob. Na různých místech jsou rozsvěceny hořící pochodně. Dámy ve večerním úboru s pevně sevřenýma rukama, hledí na Měsíc a modlí se. Ten, kdo uvidí měsíc první, bude mít prý štěstí. Například pokud je to rolník, bude mít dobrou sklizeň, jestliže je to učenec, složí vysokou občanskou zkoušku, úředník bude povýšen, neplodná žena porodí dítě, svobodný mládenec se ožení (Tae - Hung Ha 1985, s. 191). Pohledem na Měsíc lidé předvídají hojnost nebo hladomor, déšť nebo sucho. Pokud je Měsíc červený, nastane suché období, pokud je bílý, přijdou v nadcházejícím roce deště. Silný světelný kruh kolem Měsíce znamená, že celý rok bude neúrodný. Naopak pokud je záře kolem Měsíce tenká, budou se lidé těšit z bohaté sklizně (KTNET 5, 2004). Věštba 15. den prvního měsíce se zaměřuje také na zvuky zvířat a změny počasí. Lidé věří, že pokud na Nový rok bučí krávy a počasí je jasné, přijde rok hojnosti. Severní vítr znamená špatný a chudý rok, jižní vítr přináší dobrou sklizeň. Korejci věští i z průběhu hry yut a přetahování lanem (Korea.net 3, 1999). 30

4.1.3. Ďábelský rok Aby člen korejské rodiny netrpěl v ďábelském roku (u mužů je ďábelský rok ve věku 11, 20, 29, 38, 47, a 56 let, u žen ve věku 10, 19, 28, 37, 46 a 55 let), rodina vyrobí panenku ze slámy a do její hlavy, břicha nebo nohy vloží minci nebo rýži. Hodí ji do proudu řeky a to ve 14. den prvního měsíce (Tae - Hung Ha 1985, s. 188-189).

4.1.4. Čchŏjong Historie Čchŏjong sahá do doby dynastie Silla. Podle legendy si panovník vyjel na piknik. Odpočíval na pobřeží a náhle se objevila hustá mlha, přes kterou král neviděl cestu zpět. V údivu král žádal o vysvětlení věštce. Věštec odpověděl, že král vyrušil Dračího krále Východního moře, který nyní požaduje od krále dar na udobření. Král nechal postavit chrám na počest Dračího krále. Jakmile byla uveřejněna královská vyhláška o výstavbě chrámu, mlha se rozpustila. Z toho důvodu král pojmenoval pobřeží Kaeunpo - Přístav otevírajících se mraků. Dračí král byl velmi potěšený. Jeden z jeho synů následoval krále do hlavního města, aby se stal jeho věrným sluhou. Král ho pojmenoval Čchŏjong a oženil jej s dvorní dámou. Krása Čchŏjongovy manželky okouzlila Boha moru, který si v noci bral podobu hezkého muže, a tajně se scházel se ženou za Čchŏjongovy nepřítomnosti. Jednu noc se však Čchŏjong vrátil a našel svou ženu spící s jiným mužem. Řekl: „Za měsíčního svitu Východního hlavního města jsem hrál pozdě do noci, když přišel jsem domů a vstoupil do své ložnice, viděl jsem čtyři nohy. Dvě nohy jsou mé. Komu náleží další dvě? Člověk dole je můj, ale čí je tělo, které nese? Co mám dělat?“ Takto Čchŏjong zazpíval, zatančil, obrátil se a odešel. V tu chvíli Bůh moru vstal, padl na kolena a řekl: „Obdivoval jsem vaši manželku pro její krásu. Když jsem nyní zjistil, že se na mě nehněváte, obdivuji Vás. V budoucnu vždy když uvidím Vaši tvář, přísahám, nikdy nevstoupím do domu.“ Všichni lidé začali na základě této legendy zavěšovat obrázek Čchŏjong na dveře a doufají, že je uchrání před ďáblem (Tae - Hung Ha 1985, s. 188-189).

4.1.5. Yakbap Léčivou vařenou rýži - yakbap připravuje každá žena v lahodných formách s kaštany, medem, cukrem… Originální recept je více než tisíc let starý. Tradice vypráví, že během vlády krále Sochi, 21. krále dynastie Silla, přinesla vrána králi dopis, během jeho pikniku na zahradě. Král dopis převzal a přečetl si nápis: „Pokud dopis otevřeš, zemřou dva, pokud neotevřeš, zemře jeden“. Král ihned zavolal svého věštce. 31

Věštec, hladíc si své dlouhé vousy, odpověděl: „Jeden jste Vy, Vaše Veličenstvo, dva jsou jiní lidé“. Král pokýval hlavou a dopis otevřel. V něm stálo: „Střel do skříně“. Král pospíchal zpět do paláce a vystřelil šíp do skříně, z níž začala prosakovat krev. Královna byla dlouhou dobu zamilovaná do mnicha, s nímž plánovala vraždu krále právě v tuto noc. Díky vráně král smrti unikl a 15. den prvního měsíce prohlásil za den Díkůvzdání vráně. Jeho dvůr a celý národ začal vařit v tento den yakbap k uctění ducha vrány (Tae - Hung Ha 1985, s. 190).

4.1.6. Pouštění draků Papíroví létající draci jsou další oblíbenou zábavou mladých lidí v Koreji. Během celého prvního měsíce tráví touto zábavou děti z měst a vesnic své prázdniny a poslední den v měsíci píší na draky citát: „Nepřítomné zlo přináší požehnání.“ Někdy chlapci při pouštění draků soutěží. Řetězy jejich draků jsou překřížené a částečně pokryté skelným prachem. Po několika minutách tahání a uvolňování draků lépe řízený drak přeřízne slabší řetěz druhého draka. Vítězný drak se vznáší vysoko na obloze, zatímco poražený spadne na zem. Tradice se udržuje od doby, kdy mládenec An Lu Shan využíval létajícího draka k přenosu zpráv své lásce Yang Kuei Fay, krásné manželce krále Tang Ming Wang (Tae - Hung Ha 1985, s. 191-192).

4.2. 2. lunární měsíc 4.2.1. Hansik Hansik se koná 105. den po zimním slunovratu. Na tento den Korejci připravují víno, ovoce, hovězí řízky, koláče, makaróny, zeleninu a jiné delikatesy (Tae - Hung Ha 1985, s. 192-194). Navštěvují hroby svých předků, kam tyto pokrmy přinášejí. Hansik se shoduje se Dnem sázení stromů, kdy lidé vysazují kolem hrobek nové stromy (KTNET 2, 2004). Spolu se stromy se zasévá nová tráva. Pokud však Hansik spadá na březen, tráva se neseje (Clic Asia 1998). V Koreji se nalézají zvyky, které mají původ v Číně. V čínském království Chan žil věrný sluha krále Kai Ja Chu. Falešní a zrádní lidé ho nenáviděli kvůli jeho dobrým vlastnostem. Proto ho donutili odejít ze služeb krále a jeho království. Chudák Kai Ja Chu utekl a ukryl se v hoře Chinshan. Když se král dozvěděl důvod, proč jeho sluha odešel, hledal jej po celém království, ale bez úspěchu. Jeho protivníci se dozvěděli o sluhově skrýši. Chtěli ho vyhnat ze země a proto se rozhodli zapálit les. Kai Ja Chuovi se nepodařilo utéct a ve svém úkrytu se udusil. Všichni lidé po celé zemi se na památku 32

jeho smutného konce zdrželi rozdělávání ohňů a přípravy teplých jídel (Tae - Hung Ha 1985, s. 192-194).

4.3. 3. lunární měsíc 4.3.1. Květinový piknik V tomto květinovém období třetího měsíce muži a ženy, chlapci a děvčata v malých či velkých skupinkách navštěvují krásná místa, kde stráví den ve veselí a hýření. Každý si přinese pokrmy podle své volby. Děvčata zpívají na kopcích jarní písně. V Soulu je mnoho pěkných míst na prohlídku květin. Lidé odcházejí na západní stranu města, odkud se dívají na meruňkové květy. Krásné květy jsou nejpěknější na severu a vrbové stromy nejatraktivnější na východě. Děti odlamují proutky ze smutečních vrb, jemně je otloukají, vyjmou dužninu a vyrobí si flétnu. Na píšťalu doprovázejí jarní písně (Tae - Hung Ha 1985, s. 194-195). 3. den třetího lunárního měsíce je považovaný za den návratu vlaštovek. Přichází jaro, vesničané odcházejí na pole a jedí rýžové koláče ve tvaru květin. Korejci věří, že pokud je v tento den uvařená omáčka, bude chutnat lépe než v jiný den, pokud bude zasazená dýně, vyroste mnoho dalších a pokud někdo pozře lék, bude dlouho žít bez nemocí (Korea.net 3, 1999).

4.3.2. Soutěž v lukostřelbě Tento zvyk je v módě po celé zemi od dob starověku. Až donedávna byla lukostřelba populární jako fotbal nebo tenis. Lukostřelci v Soulu a v zemi si vyberou den ve třetím měsíci pro soutěž. Soutěžící vyzbrojeni luky a šípy se shromáždí na kopci a rozdělí se do dvou soupeřících týmů. Soutěžící se seřadí do řady a míří na kruhové terče, které se nacházejí přes údolí. Tento cíl je z bílého dřeva o 8 stopách a s černým kruhem o 6 stopách. Luky užívané Korejci jsou krátké, asi 3 stopy dlouhé. Vzdálenost mezi lukostřelci a cílem je 150 yardů. Pokud se chlapec trefí cíle, radostně křičí a tancuje. Děvčata stojící za úspěšným lukostřelcem začnou zpívat a tancovat na jeho počest. Dívky obcházejí stoly s občerstvením, dolévají víno vítězům za odměnu a poraženým za trest. Zpívají improvizované písně pro zvýšení bojového ducha vítězů. Tyto soutěže se konaly každý podzim, ale nyní tento zvyk upadá (Tae - Hung Ha 1985, s. 196-197).

33

4.4. 4. lunární měsíc 4.4.1. Buddhovy narozeniny Výročí narození Buddhy přichází 8. den čtvrtého měsíce. Velké davy Korejců v nových šatech navštěvují blízké buddhistické chrámy. Večer se na dveřích mnoha domů rozsvítí vesele zbarvené papírové lampiony. Festival je konaný s největším nadšením. Dříve u každého domu lidé postavili vysoké kůly s lucernami, ozdobené peřím bažanta, borovými větvemi nebo barvili hedvábné šátky, které upevňovali na špičku lucerny. Na každém domě se dnes věší barevné lucerny za každého člena rodiny. Bohaté rodiny postavily mnoho velkých bambusů svázaných dohromady nebo vysoké stožáry, na které pověsily lucerny ve tvaru Slunce a Měsíce. Děti zapalují prskavky pověšené na stožárech. Potom vyrábějí panenky z rýžové slámy, obléknou je a zavěsí je na kůl s lucernami. Lampiony jsou různých tvarů - napodobují vodní meloun, lotosové květy, lodě, bubny. Na nich jsou namalované ryby, želvy a kuřata (Tae - Hung Ha 1985, s. 197-198). Lucerny zdobí také čínsky psané znaky pro štěstí, mír a dlouhý život (Maull 1987, s. 125). V dřívějších dobách nesměli lidé v noci vycházet na ulici. Nicméně, v noci Buddhových narozenin byl tento zvyk zmírněn tak, že se od západu Slunce do půlnoci mohou lidé každého věku procházet po kopcích a ulicích a dívat se na svítící lucerny (Tae - Hung Ha 1985, s. 197-198).

4.5. 5. lunární měsíc 4.5.1. Dano 5. den pátého měsíce se nazývá Dano. V tento den se v každém domě nabízejí čerstvé letní pokrmy v rodinné svatyni a ženy a děti se shromažďují a baví se jako na Nový rok. Chlapci a děvčata si myjí vlasy v horké vodě vařené s kosatcem a děvčata si vyrábějí ozdobné vlásenky z kořenů kosatce. Vyřezávají do nich nebo na ně malují líčidly čínské znaky „dlouhý život“ a „požehnání“ (Tae - Hung Ha 1985, s. 198-201). V lidové mluvě se Dano nazývá „houpací den“ (Maull 1987, s. 125). Nynějším největším pobavením je houpání na houpačkách. Všude v zemi lidé zavěšují dlouhá lana na větve vysokých stromů, zvláště na vrby. Velké množství mužů a žen se houpají. Houpání je určeno především ženám, které jsou po celý rok uzavřeny ve svých domech (Tae - Hung Ha 1985, s. 198-201).

34

4.5.2. Ssireum Zápas ssireum je mezi mládeží tak populární jako lukostřelba ve starověku. Zatímco dívky se houpaly, silní muži a chlapci se shromažďovali

a účastnili se

vzrušujících turnajů. Tento zvyk se ve městech nedodržuje, ale na venkově ještě přitahuje mnoho soutěžících. Metoda zápasu je odlišná od japonského sumo. Dva soupeři mají lehce svázané pravé nohy k sobě, pokleknou čelem k sobě, pravou rukou se chytí pasu svého protivníka, levou rukou drží konec látky, která svazuje jejich nohy. Potom se zvednou a přetlačují se do té doby, dokud jeden z nich nepadne na zem. Vítěz shazuje svého protivníka jedním ze tří způsobů: 1. Svému soupeři podkopne nohy zevnitř. 2. Úderem nohou z vnějšku. 3. Obejme protivníka a svrhne ho na zem. (Tae - Hung Ha 1985, s. 202)

4.5.3. Vějíře Vějíře jsou důležitou součástí korejského života. Jsou modré, červené, žluté, černé, bílé, purpurové a zelené. Modrý vějíř je určený pro ženicha a mladíky, červený pro nevěstu, bílé vějíře pro truchlící pozůstalé a staré lidi. Ostatní jsou užívány ženami a dětmi. Herci drží vždy své vějíře při zpěvu i tanci. Na vějířích jsou namalovány orchideje, broskvové květy, motýli, volavky, žluvy, atd. Některé vějíře jsou rozevírající, jiné jsou placaté, jiné ve tvaru kola nebo osmiúhelníku s držátkem. Držátka vějířů jsou černá nebo žlutá, na nichž jsou obrázky květin, ptáků nebo krajin (Tae - Hung Ha 1985, s. 202-203).

4.6.

6. lunární měsíc

4.6.1. Farmářská hudební skupina Hudební skupiny farmářů vznikly ve starověku v centrálních a jižních částech poloostrova a většinou se využívaly během zemědělské sezóny. Všichni farmáři ve vesnici se spojili pro vzájemnou pomoc na svých farmách. Při jejich odchodu na pole, při návratu anebo jejich přesunu z jednoho hospodářství na druhé, doprovázela je kapela s bubny, flétnami, dudy, gongy, trubkami a dalšími nástroji. Kapely zpívaly a tančily k potěšení pracujících lidí - na jaře při sázení a na podzim při žních (Tae - Hung Ha 1985, s. 203-207).

35

4.6.2. Yudu 15. den šestého měsíce se nazývá Yudu. V tento den si lidé myjí vlasy ve vodě, která proudí na východ v naději, že eliminují špatné události. Konají se pamětní obřady s čerstvě sklizeným ovocem a rýžovými koláči (Korea.net 3, 1999)

4.7. 7. lunární měsíc 4.7.1. Chilseok 7. večer sedmého měsíce je oslavovaný jako Chilseok neboli Sedmý noční festival. Tuto noc se svobodné ženy a děvčata uklání před dvěmi hvězdami - pastýřem (Altair) a tkalcem (Vega) a modlí se za zlepšení svých šicích dovedností (Tae - Hung Ha 1985, s. 207-208). Podle dávných tradic na východní straně nebeského toku (Mléčná dráha), žila dcera krále Nebes. Každý den a každou noc tato nádherná dívka seděla u svého stavu a pilně tkala hedvábí. Král Nebes, její otec, se nad ní slitoval a rozhodl se, že ji provdá, aby nebyla tak osamělá. Provdal ji se slušným, šikovným pastýřem, hlídajícím stádo na západní straně toku. Po sňatku však dívka zanedbávala tkaní tak, že se král Nebes rozzlobil a poslal ji zpět na východní stranu proudu. Nicméně, dovolil jí jednou za rok přejít proud a setkat se se svým manželem, a to sedmou noc sedmého měsíce. Tak od sebe oddělil dvě zamilované hvězdy Kyonu a Jingnyo (Tae - Hung Ha 1985, s. 207208). V tuto noc sedmého měsíce vyletí všechny straky a vrány z pevniny do nebes, spojí se a vytvoří most, zvaný Ojack, přes Mléčnou dráhu, který umožní setkání manželů (Clic Asia 1998). Straky se vracejí bez peří kvůli krokům pastýře a dívky. Pokud v noci prší, kapky deště představují slzy radosti při setkání, pokud prší ráno, jsou to slzy odloučení (Tae - Hung Ha 1985, s. 207-208). Pokrm, který se obvykle v tento den připravuje, je rýžová placka s červenými fazolemi - sirutteok (Wikipedia 2006).

4.7.2. Baekjung 15. den sedmého měsíce se nazývá Baekjung. V tento den je při uctívání předků nabízeno 100 různých pokrmů. Připravuje se ceremoniální hostina pro farmáře za jejich dobře vykonanou práci (Korea.net 3, 1999). Jedním z připravovaných jídel je rýžová placka seoktanbyeong (Wikipedia 2006). 36

4.8. 8. lunární měsíc 4.8.1. Čchusŏk 15. den osmého měsíce se slaví nejdůležitější svátek zemědělců - Čchusŏk. Během dynastie Silla se tento den nazýval Gah Beh. Název Gah Beh není korejského původu, ale je odvozené z čínského jazyka. Postupem času se pojmenování změnilo na Han Gah Weh. Pro 15. den osmého měsíce se ustálil název Čchusŏk, což v překladu znamená „Velký den uprostřed roku a uprostřed osmého měsíce“ (Clic Asia 1998). Lidé se oblékají do tradičního oděvu hanbok. Někdy muži nosí dlouhé kalhoty baji - jegori a kabátek - jegori. Ženy si oblékají sukni - chima - jegori a stejný kabátek jako muži. Rukávy kabátu jsou rozšířené a kalhoty mužů jsou u kotníků svázané (Ju Un Lee 1997). V každém domě se vykonává pamětní obřad charye v rodinné svatyni. Je nabídnuto víno, koláče a mnoho dalších lákavých jídel společně s čerstvými plody. Na stole nesmí chybět rýžový koláč - songpyeon. Uvnitř rýžového koláče jsou sezamová semena, červené fazole, kaštany nebo čínské datle. Songpyeon se připravuje den před Čchusŏk a zvláště svobodní muži a svobodné ženy se velmi snaží připravit co nejlepší koláč, protože věří, že se setkají s pohledným partnerem jen pokud dokáží vytvořit hezký songpyeon (Tae - Hung Ha 1985, s. 208-209). Lidé navštěvují hroby svých předků nebo milovaných osob, tak jako ve druhém měsíci (Tae - Hung Ha 1985, s. 208-209). Muži a ženy, chlapci a dívky odcházejí do kopců nebo na pole, aby strávili den sportem. Farmářům skončila tvrdá práce na polích a v tento den se těší z čerstvého pití a jídla, vyrobeného z nových zrn. Radují se, hrají na své hudební nástroje, tancují a oslavují svou laskavou zemi (Tae - Hung Ha 1985, s. 208-209). Během Čchusŏk se konají zábavné hry, kterými jsou sonori - kravská hra, geobuknori - želví hra, ganggangsullae - venkovský kruhový tanec (obr. 8) a ssireum - korejský zápas (Korea.net 3, 1999). V případě, že zrno není zralé, oslava sklizně se odsune na 9. den devátého měsíce (Tae - Hung Ha 1985, s. 208-209).

37

Obr. 8 Kruhový tanec (dostupné z http://www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0501, 1999).

4.9. 9. lunární měsíc 4.9.1. Jungyangjeol 9. den devátého měsíce se koná Jungyangjeol. Tento den Korejci připravují koláče s okvětními lístky chryzantém (Korea.net 3, 1999). Chryzantémové koláče se nazývají gukhwajeon (obr. 9) (Wikipedia 2006). Při přípravě koláčků s okvětními lístky chryzantém se nejprve uhněte lepkavé těsto z umleté rýže a horké vody, potom se ozdobí květy (Clic Asia 1998).

Obr. 9 Gukhwajeon (dostupné z http://www.clicasia.co.kr/about.htm, 1998)

Popíjí se sladká voda, v níž plavou pomeranče, hrušky a granátová jablka. Lidé se dívají na podzimní přírodu, básníci a malíři popíjejí víno s okvětními lístky chryzantém, píší básně a malují obrazy (Tae - Hung Ha 1985, s. 209-210).

38

4.10. 10. lunární měsíc Desátý lunární měsíc se nazývá Sangdal. Během tohoto měsíce je Měsíc považován za posvátný a ceremoniální bohoslužby směřují k obloze (Korea.net 3, 1999). V domácnostech se připravuje pokrm sirutteok, který je nabízen bohovi domova - gasin a strážnému bohovi - seonangsin (Korea.net 3, 1999).

4.10.1. Kimchi V desátém měsíci jsou ženy v domácnostech vytíženy přípravou tradičního korejského pokrmu - kimchi. Důkladně omyjí zelí v pitné vodě, osolí a nechají přes noc změknout. Podle chuti se přidává paprika, celer, mořské řasy, cibule, zázvor, česnek, kaštany, hrušky, ústřice, slaný garnát nebo ryba. Nic není vařené kromě garnátu a ryby, které jsou ještě horké vloženy do zeleninové směsi. Směs se uchovává ve velkých a malých kamenných nádobách, v nichž několik měsíců kvasí. Brukev se uchovává v oddělených sklenicích. Kimchi se podává jako vedlejší chod k hlavnímu korejskému jídlu. Velikost korejských rodin se hodnotí podle počtu nádob s kimchi na dvorku (obr. 10), kde jsou částečně zanořeny do země na ochranu před mrazem (Tae - Hung Ha 1985, s. 210-211).

Obr. 10 Nádoby s kimchi (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/cgi-bin/pictures.cfm, 1999).

39

4.11. 11. lunární měsíc 4.11.1. Dongjitdal Den zimního slunovratu - Dongjitdal se ustanovil 22. prosince solárního kalendáře. V tento den v konfuciánských domácnostech vaří hospodyně polévku z červených fazolí (obr. 11). První ji nabídnou v rodinných svatyních a potom členům domu. Tato polévka je oblíbená stejně jako duggook na Nový rok. Do fazolové polévky se vmíchají noky lepkavé rýže ve tvaru malých vajec. Dříve lidé polévali polévkou stěny kuchyně, vchod nebo bránu domu. Tento zvyk přišel z Číny a vycházel ze starého záznamu, jež vypráví o muži, který byl nehodný k otci. Zemřel v den zimního slunovratu a stal se z něj ďábel moru. Nenáviděl červené fazole, proto tedy lidé polévali horkou fazolovou polévkou domovní vrata na ochranu před tímto ďáblem moru (Tae Hung Ha 1985, s. 211-212).

Obr. 11 Polévka z červených fazolí (dostupné z http://www.clicasia.co.kr/about.htm, 1998)

4.12. 12. lunární měsíc 4.12.1. Seotdal 12. lunární měsíc se nazývá Seotdal a tento měsíc se urovnávají veškeré dluhy nesplacené během roku (Korea.net 4, 1999). Věřitelé smějí obcházet své dlužníky do půlnoci. Po půlnoci je placení dluhů odloženo, dokud neskončí svátky Nového roku. Všichni lidé osvětlují své domy papírovými lucernami, pro každou osobu v rodině je jedna lucerna (Tae - Hung Ha 1985, s. 212). Lucerny symbolicky zabraňují vstupu menších démonů (Korea.net 3, 1999). Plamen v lucerně slouží také k věštění. Pokud plamen září červeně nebo růžově, dívka na vdávání se ujistí, že se v Novém roce dobře vdá. Pokud je plamen černý a postupně

40

utichne, její naděje ve sňatek je nízká. Lidé zůstávají vzhůru celou noc a tento zvyk se nazývá ji jah (Clic Asia 1998). Říká se, že tomu, kdo spí tuto noc, do rána zešediví obočí. Proto také děti zůstávají vzhůru a pokud někdo usne, ostatní mu na obočí nasypou bílý prášek, vzbudí ho a nastaví zrcadlo (Tae - Hung Ha 1985, s. 212). Staré spisy popisují, že se na dvoře konaly obřady narye na vymítání zlých duchů. Na venkově se k vymítání zla využíval tanec nong - ak (obr. 12) za doprovodu hudby (Korea.net 4, 1999).

Obr. 12 Nong-ak (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/cgi-bin/pictures.cfm, 2000).

5. Rituály nezávislé na lunárním kalendáři 5.1. Narození dítěte V minulosti byl blahobyt posuzován podle počtu mužského potomstva v rodině, proto byly korejské ženy povzbuzovány k produkci mužských jedinců. Bez ohledu na to, kolik dcer se narodilo, nepřítomnost syna byla důvodem k rozvodu a muži se pak často oženili s konkubínami v naději, že jim porodí syna. Přednost syna je zakořeněná hluboko v konfuciánském patriarchálním systému. Povinností ženy bylo porodit syna a zabezpečit tak pokračování manželova rodu. Narození syna bylo považováno za požehnání různých duchů. Ženy se hodně modlily a vykonávaly ceremonie za toto požehnání. Obřady prováděly k samsin halmeoni, k souhvězdí Velkého vozu, horskému duchovi, Buddhovi a skalám a stromům, které byly považované za posvátné (Korea.net 1, 1999). Duch samsin halmeoni je nejvíce spojený s porodem. Korejci věří, že tento duch se účastní porodu a že se podílí na růstu dítěte a jeho výchově. Korejské ženy využívaly pro získání požehnaní ducha samsin halmeoni provizorní svatyně - rozkládaly bílý papír

41

nebo čistou slámu v rohu místnosti. Korejci věří, že jen s ochranou ducha samsin halmeoni bude zajištěn snadný porod a rychlé zotavení matky. Modrý bod na zadnicích asijských dětí je považován za místo, kam duch dítě plácne, aby jej přivedlo k životu (Kolektiv 1, 1993, s. 160). Pokud žena otěhotní, existuje mnoho pravidel a tabu pro zabezpečení zdravého dítěte. Budoucí matka nesmí přihlížet ani provádět něco nečistého. Nesmí zabít živého tvora. Musí být opatrná, kam močí, nesmí překročit lano ze slámy, nesmí krást a nesmí být rozpustilá. Pokud žena poruší tato pravidla, těhotenství bude obtížné, porodí nemocné dítě nebo způsobí některému členu rodiny neštěstí. Ženy mají zakázáno požívat některé potraviny. Nesmí jíst králíka, chobotnice, kraby, vejce a broskve. Některé pokrmy může jíst jen v omezeném množství. Například pokud budoucí matka sní hodně kachního masa, její dítě bude chodit jako kachna. Pro zdraví dítěte a matky všichni členové rodiny spolupracují a dohlížejí na to, aby tato pravidla byla dodržena (Korea.net 1, 1999). Když se blíží doba porodu, členové rodiny by se neměli dívat do ohně, neboť to přináší smůlu a nepříznivě to ovlivní nenarozené dítě. Lidé věří, že snadný porod umožní otevřené dveře v domě, manželovy šaty a také šaty ženy, která měla snadný porod, slouží jako přikrývka (Kolektiv 1, 1993, s. 160). Pro určení pohlaví nenarozeného dítěte se využívá složitý výpočet založený na stáří rodičů nebo na výkladu snů. Jestliže matka sní o koních, hovězím dobytku, dracích, tygrech, medvědech nebo o jiných velkých zvířatech, narodí se syn. Pokud sní o květinách a hračkách, se kterými si hrají děvčata, narodí se dcera (Korea.net 1, 1999). Při narození dítěte se na bránu domu zavěšuje slaměné lano - geumjul, které zabraňuje vstupu zlých duchů a lidí do domu. Lano je stočené do levotočivé spirály. Pokud jsou do něj zapletené borovicové větve a papriky, značí to, že se v domě narodil syn. Jestliže je lano spletené s borovicovými větvemi a uhlím, narodila se dcera. Tento zvyk se v regionech různě liší. Do lana mohou být zapleteny mořské řasy, kamínky ze skály nebo kusy papíru. Geumjul zůstává obvykle zavěšený 21 dnů po porodu. Plodové obaly včetně placenty jsou spáleny pod okapy domu. Pokud se narodí mrtvé dítě, plodové obaly se spalují v určité vzdálenosti od domu a popel je rozptýlen do vzduchu nebo vhozen do řeky (Kolektiv 1, 1993, s. 160). 7 dnů po porodu je každé ráno a každý večer nabízena duchovi samsin halmeoni rýže a polévka z chaluh. Tato jídla pak sní matka, aby se brzy zotavila po porodu (Kolektiv 1, 1993, s. 160). 42

Členové rodiny si dávají pozor, aby neukazovaly svou radost z narozeného dítěte, nemluví o jeho kráse a zdraví. Radostné chování a řeči mohou vyvolat žárlivost duchů, kteří mohou dítěti ublížit. Aby se tak nestalo, pojmenovávají děti ošklivými jmény. Např. Psí výkal, Slaměná taška a Kamenná hlava. Aby zůstali duchové spokojení a šťastní, lidé nezabíjejí žádná zvířata a truchlící lidé nesmějí vstoupit do domu novorozence (Korea.net 1, 1999).

5.2. Oslavy narozenin V Koreji se ve 100. den po narození dítěte, zvaný paegil, připravuje malá hostina (Kolektiv 2, 1993, s. 130). Oslavuje se, že dítě přežilo obtížné období. Jestliže dítě onemocní během této doby, členové ve stý den nemluví. V tento den se duchovi samsin halmeoni nabízí rýže a polévky z vděčnosti, že se staral o dítě a matku. Na oslavu se připravují rýžové koláče slazené cukrem nebo medem, pokrmy z červených fazolí a víno. V Koreji se říká, že pokud rýžové koláče sní 100 lidí, dítě se dožije vysokého věku. Proto se koláče posílají mnoha lidem. Ti, kteří přijmou rýžový koláč, na oplátku dávají klubko nití, které vyjadřuje naději v dlouhověkost, a dále rýži a peníze, symbolizující budoucí bohatství (Korea.net 1, 1999). Oslava prvních narozenin se nazývá dol (obr. 13). Tato oslava je v Koreji velmi důležitá kvůli vysoké úmrtnosti dětí v minulosti. Tento den začíná nabídkou rýže a polévky duchovi samsin halmeoni. Nejdůležitější událostí oslavy je symbolické předpovídání své vlastní budoucnosti dítětem. Dítě je oblečené v tradičním oděvu. Sedí za stolem, na němž jsou přichystané různé pokrmy a předměty, kterými jsou nit, knihy, zápisníky, štětce, inkoust, peníze. Dítě je pak vybídnuto, aby si vybralo nějaký předmět ze stolu. První vybraný předmět předpovídá jeho budoucnost. Pokud si chlapec vezme štětec na psaní či knihu, stane se učencem. Jestliže si vezme peníze nebo rýži, znamená to, že bude bohatý. Koláče a jiné pokrmy určují, že se stane vládním činitelem, meč nebo luk symbolizují vojenského velitele a nit znamená, že bude dlouho žít (Kolektiv 1, 1993, s. 161).

43

Obr. 13 Dol (dostupné z http://www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0503, 1999).

Po této části obřadu následuje hodování, zpívání a hraní s dítětem. Hosté nejčastěji darují rodičům peníze, šaty nebo zlaté prsteny pro dítě. Při svém odjezdu dostávají od rodiny nově narozeného dítěte balíčky s rýžovými koláči, což zaručuje dlouhý život dítěte (Kolektiv 1, 1993, s. 161). Hwan - gap je oslava 60. narozenin. Tato oslava je velmi důležitá, neboť před příchodem moderního lékařství se jen málo Korejců dožívalo 60 let. V tento den děti uctívají své rodiče velkou hostinou a radovánkami. Synové a dcery sedí společně s rodiči u hlavního stolu v pořadí podle věku. Potomci se rodičům ukloní a nabídnou jim víno (obr. 14). Poté, co přímí potomci provedli tento obřad, otcovi mladší bratři, jejich synové, potom mladší přátelé prokáží stejným způsobem svůj respekt k oslavenci. Členové rodiny a příbuzní se oblékají jako malé děti, tancují a zpívají, aby se rodiče cítili mladí. Ve starých dobách hosté soutěžili ve skládání básní nebo písní (Korea.net 1, 1999).

Obr. 14 Hwan-gap (http://www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0503, 1999).

44

Oslava 61. narozenin se označuje chingap. V tento den oslavy se připravuje hostina, ale v menší míře než v den 60. narozenin. Oslavě 60. narozenin se vyrovnává oslava 70. narozenin - kohui. Dnes již tyto oslavy mají menší význam, neboť se už více lidí dožívá vysokého věku (KTNET 3, 2004).

5.3. Svatební rituál Tradiční svatební obřad se koná v domě budoucí nevěsty (Kolektiv 1, 1993, s. 163). Za dynastie Čosŏn nebylo neobvyklé manželství chlapce ve 12 letech, zatímco dívky se vdávaly v 16 letech (Korea.net 1, 1999). Rodiče chtějí provdat své děti raději brzy než pozdě, aby zajistili pokračování rodiny a pro sebe zaručili zralé rodinné příslušníky, kteří se o ně ve stáří postarají. Význam brzkého manželství a narození potomstva zdůrazňoval fakt, že nevěsta byla často starší než ženich, a to z toho důvodu, že jsou více zralé zvládat výchovu dětí a další rodinné povinnosti (Knez 1997, s. 18-21). O potenciálních partnerech se zjišťují základní informace, jako například rodinný rodokmen, místo původu, sociální postavení a vzdělání. K hlavním důvodům tohoto jednání je strach, aby nedošlo k incestu. Tyto informace zaopatřuje prostředník, kterým je obvykle postarší žena s četnými společenskými styky. Pokud se tato žena dozví o chlapci nebo dívce schopných vstoupit do manželství, pokouší se najít přijatelného partnera a potom zahájí vyjednávání mezi oběmi rodinami potenciálních manželských partnerů (Knez 1997, s. 18-21). Pokud obě rodiny přistoupí ke sňatku, rodinní příslušníci navštíví věštce, kterému poskytnou informace o narození mladíka a dívky - rok, měsíc, den a hodinu narození. Tato data se nazývají čtyři pilíře osudu - saju. Věštec pečlivě prověří čtyři pilíře páru, zda mohou žít v harmonickém manželství. Tato zkouška se nazývá kunghap. Pokud kunghap předpovídá potíže nebo neštěstí, mohou obě strany ztratit zájem a zrušit plány na manželství (Kolektiv 1, 1993, s. 163). Jestliže je věštba příznivá, rodina ženicha připravuje nabídku k sňatku (Knez 1997, s. 18-21). Formální zasnoubení symbolizuje předání saju dokumentu ženicha rodině nevěsty. Čtyři pilíře ženicha jsou pečlivě napsané ve středu bílého papíru, který se 5krát nebo 7krát složí zleva doprava (Sky News 2000). Papír se vkládá do obálky. Obálka se zabalí do bambusových větví, které se sváží červenou a modrou stuhou (Life in Korea 2, 2006). 45

Několik dnů před svatebním obřadem rodina ženicha posílá rodině nevěsty krabici, zvanou ham, která obsahuje dary - yemul pro nevěstu (Korea.net 1, 1999). Ham obvykle obsahuje 3 položky: Honseo, Chaedan a Honsu. Honseo - papír, zabalený v černém hedvábí, který specifikuje jméno odesílatele a účel poslání. Symbolizuje zasvěcení manželky jedinému manželovi. Chaedan - červená a modrá látka pro zhotovení svatebních šatů. Modrá látka je svázaná červenou stuhou, červená látka modrou stuhou. Červená a modrá barva představují princip jin/yang. Honsu - další cennosti pro nevěstu (Life in Korea 2, 2006). Dříve tuto krabici přinášel sluha ženichovy rodiny, dnes ji nosí přátelé ženicha. Skupina přátel ji obvykle přináší v noci a když se blíží k nevěstině domu, vykřikují: „Kupte si Ham! Ham na prodej!“ Ham není předaná rodičům nevěsty, dokud nejsou nosiči pohoštěni vínem a jídlem. Nevěstiny rodiče jim darují peníze, při čemž jeden ze skupiny předá otci nevěsty dary (Kolektiv 1, 1993, s. 163). Ke svatebnímu obřadu ženich cestuje na koni a musí skrývat své emoce. Vedoucí ženichova průvodu drží dřevěné divoké husy - kireogi (obr. 15). Po příchodu do domu nevěsty předá tyto husy ženichovi, který jednu z nich položí na svatební stůl a druhou své budoucí tchýni. Tato část svatebního obřadu se nazývá jeonanrye (Life in Korea 4, 2006).

Obr. 15 Kireogi (dostupné http://www.lifeinkorea.com/culture/marriage/marriage.cfm?xURL=meaning, 2005)

Pár dřevěných hus znázorňuje několik předností, které by měli novomanželé také dodržovat. -

Husa má stálého partnera po celý život, proto pokud jeden z manželů zemře, pozůstalý si dalšího partnera nehledá.

-

Divoké husy rozumějí hierarchii a pořadí a také novomanželé by se měli řídit těmito pravidly. (Life in Korea 3, 2006). 46

Ženich i nevěsta mají k dispozici 2 pomocníky, kteří jim pomáhají během obřadu (Sky News 2000). Po jeonanrye ženichovi pomocníci rozprostřou podložku, na níž poklekne. To stejné provedou pomocníci nevěsty. Ženich si klekne ke svatebnímu stolu čelem k severu. Potom vstane, zapálí kadidlo a vrátí se zpět. Svatba pokračuje příchodem nevěsty (Sky News 2000). Na tvářích nevěsty jsou namalovány dvě tečky a na čele jedna (obr. 16). Tyto tři červené body jsou určeny k tomu, aby ji chránily před působením zlých sil (Janoš 1997, s. 31-33).

Obr. 16 Tradičně oděná korejská nevěsta (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/cgi-bin/pictures.cfm, 2000).

S pomocí asistentů se nevěsta 2krát ženichovi ukloní . Ženich úklon 1krát opětuje. Potom se opět nevěsta 2krát ukloní a ženich 1krát. Tato část svatebního obřadu se jmenuje gyobaerye. Pak oba klečí proti sobě, mezi nimi stojí svatební stůl (Life in Korea 4, 2006). Na svatebním stole jsou umístěny 2 svícny, malý jehličnatý stromek, kaštany, červené fazole, rýžové koláče, ovoce, sušená ryba, žijící kohout a slepice (Sky News 2000). Kohout je zabalen v modré látce a slepice v červené látce (obr. 17). Pár kuřat může být umístěn na svatebním stole nebo pod ním. Kohout a slepice znázorňují několik symbolů manželství. Kokrhání kohouta hlásí jasný a svěží začátek nového dne 47

právě tak, jaké by mělo být manželství. Křik kohouta také zahání zlé duchy. Kohout ve svatebním dni značí naději, že zlí duchové odejdou a nebudou obtěžovat novomanžele. Drůbež také znázorňuje, že manželský pár bude mít hodně dětí, což je velmi důležité v tradiční zemědělské společnosti (Life in Korea 3, 2006).

Obr. 17 Pár kuřat (dostupné z http://www.skynews.co.kr/skynews/english/window_on_korea/wok_005. htm, 2000).

Po vzájemných úklonech ženicha a nevěsty, následuje hapgeunrye. Tato část svatebního obřadu má 2 varianty. Ženich a nevěsta pijí rýžové víno z jednoho poháru za pomoci asistenta, který pohár přenáší. Při druhé variantě pijí z oddělených polovin tykve. Používání polovin tykve symbolizuje, že ženich a nevěsta jen společně mohou vytvořit celek (Life in Korea 4, 2006). Pití rýžového vína je důležitý proces, který znázorňuje spojení ženicha a nevěsty (Sky News 2000). Po hlavním svatebním rituálu nastává obřad pyebaek, kdy se nevěsta setkává se svým tchánem a tchýní. Tento obřad se koná v hlavním obývacím pokoji. Otec ženicha sedí na východní straně pokoje a matka ženicha na západní. Nevěsta se před nimi 4krát ukloní. Vyjadřuje tak svůj respekt a oddanost k manželově rodině a předkům (Life in Korea 1, 2006). S příchodem noci odcházejí novomanželé do místnosti připravené pro uskutečnění svatební noci. Ženich nejprve odloží nevěstinu korunku, uvolní opasek a svlékne jednu ponožku. Potom uhasí svíčku. Korejci věří v to, že pokud ji neuhasí pečlivě, budou mít novomanželé smůlu. K uhašení svíčky je připravená speciální tyč. Manželé nesmějí opustit místnost do východu Slunce. Tomuto obřadu přihlíží příbuzní dírkami, které si vytvořili v papírových dveřích (Kolektiv 1, 1993, s. 163).

48

Po třech dnech pobytu v domě nevěsty odchází novomanželé do ženichova domu. Ženich jede na koni a nevěstu nesou služebníci v malých palankýnách - kama. V blízkosti ženichova domu sousedé rozptýlí červené fazole, semena bavlníku a sůl, aby tím zadrželi zlé duchy, kteří by mohli následovat svatební průvod - wungwi (Life in Korea 1, 2006). Většina Korejců se dnes žení a vdává ve velkých svatebních síních nebo ve svatebních palácích. Při těchto obřadech staré zvyky chybějí. Snoubence nikdo nenese v palankýnách, pod stolem chybějí kohout se slepicí, muži se oblékají do obleku s kravatou, jen ženy jsou oblečeny v tradičních korejských šatech. Tyto moderní sňatky mají s tradičními společné to, že se také dělí na veřejné obřady a obřady, kterých se mohou zúčastnit jen příbuzní. Mají společné i další znaky. Např. o obřadech se nevedou žádné úřední záznamy a nevydávají se žádné oddací listy. Podle korejských tradic si žena ponechává i po svatbě své původní jméno (Janoš 1997, s. 31-33). Po ukončení vlastního oddávacího obřadu následuje svatební hostina a potom svatební noc. Nevěsta odchází natrvalo žít do domu svého manžela, ale první tři noci stráví ještě u svých rodičů. V některých oblastech platilo, že muž musel žít u své nevěsty, dokud se jí nenarodil první syn (Janoš 1997, s. 31-33). Sňatky zprostředkované a sňatky z lásky jsou v dnešní Koreji zastoupeny přibližně stejným počtem. Zprostředkované dříve převládaly, ale dnes již není povinné, aby se mladý pár po první schůzce, kterou umožnil dohazovač, dále scházel. Velký význam při výběru partnera má stále astrologie. Každý Korejec zná čtyři pilíře svého osudu - saju, za které se považuje údaj o roku, měsíci, dni a hodině svého narození. Specializovaný astrolog porovná saju snoubenců a vyřkne výsledek. Pokud je příznivý, může se chystat svatba. Proti špatné věštbě se prakticky nikdo neodváží postavit (Janoš 1997, s. 27-30).

5.4. Pohřební rituál Tradiční smuteční obřady se provádí podle přísných konfuciánských norem. V minulosti bylo nejdůležitější, aby umírající byl se svou rodinou, nejlépe ve vlastním domě. Dříve, když umíral muž, nesměla ho vidět žádná žena, pokud umírala žena, nesměl ji vidět žádný muž (Kolektiv 1, 1993, s. 165). V korejské společnosti jsou však viditelné elementy buddhismu a lidových náboženství. Pohřební průvod a pozůstalí nesoucí na ramenou máry jsou více charakteristické pro buddhismus a lidová

49

náboženství. Pohřební písně vyjadřují nihilistický pohled Korejců na život (Kim Young - hyung 1999). Korejský smuteční obřad - Sam II Jung prozrazuje, jak Korejci pohlížejí na smrt. Věří, že pokud člověk podlehne nemoci nebo zemře přirozenou smrtí mimo domov, duše zemřelého se pak bezcílně potuluje a stane se potulným duchem - gaekgwi (AsianInfo 2000). Jakmile se blíží smrt, na nos umírajícího se dává kousek bavlny k určení momentu, kdy se zastaví dech (AsianInfo 2000). V okamžiku smrti začínají přítomní pozůstalí hlasitě plakat. Nářek truchlících se nazývá gok. Zároveň nejstarší mužský člen rodiny tzv. Sang Ju, obvykle je to nejstarší syn nebo vnuk starší 20 let, pověsí kabát zemřelého na střechu, kde usilovně lká a 3krát zvolá jméno zemřelého. Po této časti pohřbu, zvané chochon, je zesnulý nasměrován hlavou na jih a tělo je přikryto kabátem (Korea.net 1, 1999). Následuje příprava mrtvého na pohřeb - yom. Tělo zesnulého se omývá v parfémované vodě a obléká do speciálně připravených šatů z konopí nebo hedvábí suui. Vlasy se češí, nehty na rukou a nohou se ostříhají. Spadané vlasy a zbytky nehtů jsou dány do malé taštičky, která je vložena do rakve spolu s mrtvým (Kolektiv 1, 1993, s. 165). Blízký člověk vkládá do úst zemřelého 3 lžíce rýže. Při druhé a třetí lžíci, vloží do úst také mince. Korejci věří, že rýží a penězi uklidní duši zesnulého při jejím odchodu (AsianInfo 2000). Po obléknutí nebožtíka do suui, je tělo ještě ovinuté prošívanou látkou yeompo, která je zhotovená z konopí. Potom se mrtvý na 7 místech těla sváže konopnou látkou. (KTNET 1, 2004). Před umístěním zesnulého do rakve se vykonává rituál daryeom, při němž je dno rakve posypáno popelem. Potom se do rakve položí dřevěná deska se 7 děrami, které jsou vyvrtány do tvaru souhvězdí Velkého vozu, a na tuto desku se položí matrace (Konyang University Institute of Etiqutte Enducation 2, 2002). Rakev je vyrobená ze 6 dřevěných prken. Na vnitřní stranu vrchní části rakve je napsán čínský znak pro nebe a znak pro moře do každého rohu rakve (Kolektiv 1, 1993, s. 165). Členům rodiny, přátelům a známým je zasíláno smuteční oznámení. V minulosti je roznášeli sluhové, dnes jsou rozesílány poštovní službou nebo se nechávají vytisknout do místních novin. Lidé, kteří přijmou smuteční oznámení, by se měli rozloučit se zesnulým. Kondolence - munsang je v Koreji velmi důležitá. Pokud

50

pozvaní hosté nepřijdou kondolovat, rodina zesnulého to považuje za velký přestupek, což vede k ukončení příbuzenských nebo přátelských vztahů (Kolektiv 1, 1993, s. 165). Smuteční obřady v minulosti trvaly 3, 5, 7 nebo 9 dnů při zvláštních příležitostech, kterými bylo úmrtí krále nebo člena královské rodiny. Dnes se doba trvání pohřbu ustálila na 3 dnech, během nichž přicházejí kondolenti (KTNET 1, 2004). Rakev se zesnulým je umístěná na suché a bezpečné místo uvnitř domu. V jiné místnosti domu je sestavený provizorní oltář, zvaný binso, na který se umístí obrázek a dokumenty nebožtíka. V tomto pokoji se přijímají hosté (AsianInfo 2000). Hosté přinášejí smuteční věnce z bílých chryzantém, doplněných listy monstery. Na věncích jsou upevněny černé stuhy s jejich jmény (Ardery 2005). Jiní kondolenti darují peníze, aby rodina zesnulého mohla uhradit náklady za pohřeb. Je tradicí, že kondolentům darujícím finanční obnos rodině zemřelého, je za stejných podmínek peněžitá částka opětována. Jména hostů se zaznamenávají do kondolenční knihy (Kim Ki - young 2004). V poslední den truchlení se koná pohřeb. Pohřební průvod - chulssang míří ke hrobu (obr. 18). Vedoucí průvodu nese smuteční vlajku a hořící kadidlo. Jiná osoba zvoní zvonem a žalostně zpívá. Za nimi je nesena rakev zdobená papírovými květinami, kterou drží příbuzní nebo členové pohřební společnosti - kye. Za rakví jde nejstarší syn, dále členové rodiny, příbuzní a přátelé (Kolektiv 1, 1993, s. 165).

Obr. 18 Pohřební průvod (dostupné z http://www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0503, 1999).

Pro pohřební průvod je připravený přenosný oltář, připomínající krabici, který obsahuje kousek papíru, na němž je čínskými znaky napsáno jméno zemřelého. Do

51

oltáře se vkládá také movitý majetek nebožtíka. Je to tradiční klobouk nebo klobouk západního stylu, píšťala a pár bot (Knez 1997, s. 21-23). Při příchodu na hřbitov je hrob připraven podle přesných norem geomantika, který před pohřbem provádí rituál k vymítání zlých duchů z hrobu (Kolektiv 1, 1993, s. 165). Nejstarší syn se po spuštění rakve do hrobu hluboce ukloní. Potom na rakev hodí 3 hrsti zeminy. To samé provedou ostatní členové rodiny. Tento rituál se nazývá chwito. Po chwito pracovníci zasypou hrob zeminou a vytvoří násyp, který brání prosakování vody. Následuje proces dalgujil, při němž účastníci pohřbu udupávají zeminu za doprovodu hudby a zpěvu. Zem udusávají v několika vrstvách, obvykle ve 3 - 5 vrstvách (Korea.net 1, 1999). Přenosný oltář je vrácen do domu zesnulého a dočasně umístěný ve svatyni na zahradě. Nosný sloup svatyně je omotaný rýžovým slaměným lanem a stěny, dveře a podlaha jsou vyrobeny z rýžových slaměných podložek. Na oltáři se nachází fotografie zesnulého a uvnitř krabice jsou ostatní movité věci nebožtíka, včetně papíru se jménem zemřelého (Knez 1997, s. 21-23). Korejci věří, že duše zemřelého zůstává doma s rodinou. Proto každý den po dobu jednoho měsíce připravují a nabízí zesnulému pokrmy v rodinné svatyni. Po měsíci, nabízí jídlo jen ráno 1. a 15. den každého měsíce během roku (Kolektiv 1, 1993, s. 165). První výročí úmrtí se koná 13. měsíc po smrti a provádí se pamětní obřad sosang. Na druhé výročí se vykonává obdobný obřad zvaný täsang, který se koná 25. měsíc po úmrtí. V tento den pozůstalí odkládají smuteční šaty. 2 měsíce po täsang probíhá další ceremonie, zvaná tamjye, po níž se rodina vrací do normálního života (Konyang University Institute of Etiqutte Enducation 2, 2002). V minulosti doba truchlení trvala 3 roky. Pozůstalí se během období smutku zdržovali některých radovánek, zpívání a pití alkoholu (Kolektiv 1, 1993, s. 165). Podle Konfucia by měl nejstarší syn žít u otcova hrobu 3 roky a po celý čas by si neměl stříhat vlasy a nehty, být sexuálně zdrženlivý (Knez 1997, s. 21-23). Pokud člen rodiny zemře v nemocnici, smuteční obřady taktéž trvají 3 dny. Hlavní truchlící zajistí 3 místnosti v nemocničním komplexu. Pokoj, v němž člen rodiny zemřel, se stává předváděcí místností. Další pokoj je určen pro pobyt hostů a třetí pokoj je rezervovaný v nemocniční restauraci pro občerstvení kondolentů. Blízká rodina musí celé 3 dny zůstat v nemocnici a nesmí spát. Smuteční oděv si mohou zapůjčit 52

v nemocnici. V předváděcí síni je nachystaný stůl s portrétem nebožtíka, květiny a pokrmy. Před vstupem do této předváděcí místnosti stojí stůl, na který příbuzní a přátelé pokládají své dary v bílých obálkách. Pak každý host vstupuje do pokoje, ukloní se fotografii zesnulého a spolu s hlavním truchlícím se ukloní znovu. Po vyjádření respektu k zemřelému již hosté nemohou vstoupit do pokoje. Druhý den musí hlavní pozůstalý zajistit pohřební místo. Třetí den se koná pohřeb (Alcon 2002). Dnes mnoho praktik vymizelo, jiné se upravily a zjednodušily. Pozůstalí již nenosí tradiční smuteční oděv sangbok (obr. 19). Muži jsou oblečeni ve tmavém obleku a na rukávě mají připevněnou bílou konopnou pásku. Ženy si tuto pásku vplétají do vlasů nebo upevňují na šaty (AsianInfo 2000).

Obr. 19 Sangbok (dostupné z http://www.parkchulsoo.co.kr/html/Farewell/f_english.htm, 1996).

5.5. Pamětní rituál - chesa Předkové požadovali, aby úcta k rodičům pokračovala i po jejich smrti, proto se začaly vykonávat pamětní rodové obřady. Podle Konfucia si zesnulí předkové zaslouží stejnou pozornost jako během jejich života a je nutné jim sloužit po celý život - starat se o hrob a svatyně předků. Na oplátku byl podle nejstarších představ duch předků povinen postarat se o blaho svých potomků, ochraňovat je před nástrahami přírody a jiných duchů, příznivě ovlivňovat jejich osudy. Zesnulí předkové zůstávají přítomní v domě svých potomků prostřednictvím symbolu, zvaného tabulka předků. Je to dřevěná destička, na níž je napsáno jméno i úřední tituly zemřelého. Pamětní rituál chesa se vykonává k uctění předků 4 generací (KTNET 4, 2004). V Koreji existují 2 kategorie pamětního obřadu chesa. Jedním typem jsou společenské obřady dovolávající se nebe a zemi pro společnou pohodu. Druhým případem jsou rodové obřady v podání jedince nebo rodiny, vyjadřující úctu předkům a 53

upevňující rodinné vazby. Ceremonie vykonávané v domácí svatyni zahrnují pamětní obřad kije, který se vykonává na výročí úmrtí a charye, jenž se provádí ve státních svátcích a svátcích lunárního kalendáře (Konyang University Institute of Etiqutte Enducation 1, 2002). V rodinách, kde žádné svatyně nejsou, se slavnost koná v obývacím pokoji nebo na dřevěné podlaze přijímací haly (Tae - Hung Ha 1985, s. 181-185).

Postup chesa: 1) Kangshin - všichni účastníci obřadu se seřadí před rituálním stolem. Nejstarší syn přikročí ke stolu, zapálí kadidlo, do poháru nalije rýžové víno a 2krát se ukloní. Dým z kadidla očišťuje rituální místo. Tímto rituálem vítá duchy předků. 2) Hamshin - následuje úklon všech přítomných (2krát). 3) Hohon a tokchuk - při obřadní části hohon, nejstarší syn krouží vinným pohárem nad kouřem z kadidla. Při tokchuk hlavní vedoucí hlasitě čte slavnostní proslov. Po přečtení se opět 2krát pokloní. 4) Hon - druhý nejstarší syn nabízí víno a 2krát se ukloní. 5) Chonghon - třetí syn nabízí víno a 2krát se ukloní. 6) Chomjak - první nejstarší syn opět nabízí víno tím, že vinný pohár doplní o 3 kapky vína. 7) Sapshi chongjo - lžíce se položí do pokrmu Me a pár hůlek k hovězímu masu. 8) Hammun - účastníci obřadu odcházejí z místnosti, kde je postaven oltář. 9) Kaemun - 3krát si odkašlou a vstoupí do pokoje. 10) Honda - polévka je nahrazená rýžovou vodou, do které se vloží lžíce. Hůlky se umístí přes mísu. 11) Cholshi pokpan - lžíce se odstraní z vodní mísy a mísa s Me je zakryta pokličkou. 12) Sashin - účastníci se 2krát ukloní. 13) Cholsang - pokrmy se odnesou. 14) Umbok - účastníci snědí obřadní jídlo. Pokrmy se nazývají umbok, což znamená „požehnání předků“ (KTNET 4, 2004).

Pokud v rodině žije pouze jediný syn, zastává funkci hlavního kněze. Je oblečen v dlouhých sněhobílých šatech - dooroomagi nebo ve svrchníku (korejský ekvivalent vojenského kabátu). Je - li to staromódní muž, nosí žíněnou - síťovou stuhu kolem čela 54

a přes tuto stuhu má nasazený žíněný klobouk (obr. 20) (Tae - Hung Ha 1985, s. 181185).

Obr. 20 Tradiční žíněný klobouk (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/pictures/sel1993.jpg, 1999).

Každý nabídnutý pokrm má své dané místo (obr. 21). Pokrmy jsou uspořádány podle barvy. Na východní straně stolu jsou červená jídla a na západní straně se nacházejí bílá jídla (Roehr 2006). Ryba je umístěná na východní straně stolu a její hlava také směřuje na východ. Masitý pokrm je na západní straně stolu. Tabulka předků, songpyeon, hůlky a pohár na víno stojí v přední části stolu. Za nimi se nachází grilované jídlo a rýžové koláče, ve třetí linii je masová polévka. Čtvrtou řadu pokrmů tvoří vařená zelenina, kimchi, sušené kořeněné plátky masa, kvašená rýže a v poslední páté linii jsou různé druhy ovoce (Clic Asia 1998). Ovoce je v poslední řadě uspořádané zleva doprava. Korejské datle jsou umístěné první, protože obsahují jedno pevné semeno, které znázorňuje srdce a také loajalitu k panovníkovi. Následují kaštany, jenž symbolizují 3 základní konfuciánské závazky. Tyto závazky se odvolávají na vztahy mezi národem a králem, mezi otcem a syny, mezi mužem a ženou. Hrušky mají 5 semen, které znázorňují 5 mravních povinností vztahu krále a jeho lidu, vztahu mezi dospělými a dětmi, mezi manžely a přáteli. Za hruškami stojí mísa s tomelami, jenž obsahují 6 semen. Tato semena symbolizují touhu potomstva stát se jedním ze 6 královských ministrů (Konyang University Institute of Enducation 1, 2002).

55

Obr. 21 Rozmístění pokrmů (dostupné z http://www.clicasia.co.kr/about.htm).

V Koreji se pro tento pamětní obřad používají dva typy připravovaných stolů. Je to stůl určený pro tři polévky a stůl pro pět polévek. V prvním případě se na stůl připravuje polévka z ředkviček a fazolí - sotang, hovězí polévka - yuktang a rybí polévka - otang. Na stůl pro pět polévek se k předchozím polévkám přidává vepřová a kuřecí polévka (KTNET 4, 2004).

56

6. Závěr Korejská historie a kultura vznikly podle historiků v roce 2333 př. n. l. Jedná se tedy o jednu z nejstarších kultur na světě. Korea je zemí starých tradic, které mají obrovský vliv na život korejského obyvatelstva. Cílem práce bylo popsat část tradic a rituálů, které provázejí život obyvatel v Koreji. Kulturní tradice jsou od nejstarších dob ovlivňovány náboženstvím a morálně - etickým učením. Některé z nich vycházejí z dávných legend, bájí a mýtů. Tradice a rituály se dochovaly dodnes, i když již v pozměněné formě. Přesto si zachovaly svá základní pravidla. Informace o stále vykonávajících se rituálech pocházejí z materiálů o Korejské republice (Jižní Korea). Zda se dodnes provádějí také v Korejské lidově demokratické republice (Severní Korea), není v práci uvedené, neboť tato země je vůči světu uzavřena a veškeré informace o sobě si uchovává v tajnosti.

57

7. O autorce

Diana Havleová (3. 2. 1983) pochází z Jindřichova Hradce. Studovala gymnázium Františka Palackého ve Valašském Meziříčí na Vsetínsku a po ukončení gymnázia nastoupila na Přírodovědeckou fakultu v Brně, obor Antropologie. Téma bakalářské práce si vybrala na základě svých zájmů i zájmů svého přítele.

58

8. Výkladový slovník důležitějších jmen a pojmů Animismus - víra v existenci nadpřirozených sil a bytostí, které jsou přítomny ve všech jevech a předmětech tohoto světa i světa nadpřirozeného a které mohou přímo i nepřímo ovlivňovat život a osud člověka. Astrologie, astronomie - obory rozvíjené od počátku existence korejských států. Sledovaly zejména postavení hvězd, jejich odchylky, popřípadě nejrůznější jevy, které pak byly posuzovány v konkrétním kontextu. Bohové, bohyně, božstva - nesourodý pantheon označovaný mnohoznačným korejským slovem sin. Božstva byla od nejstarších dob souhrnem všech existujících představ (totemismus, animismus a šamanismus). Buddha - duchovní titul Inda Siddhárthy Gautamy (asi 564/3-484/3 př. n. l.), zakladatele buddhismu. Buddhismus - náboženské a filozofické učení, jehož zakladatelem byl indický princ Gautama, později zvaný Buddha. Incest - pohlavní styk mezi příbuznými. Deklarace - veřejné, obvykle slavnostní prohlášení. Dolmen - megalitická hrobka. Geomancie (korejsky pchungsu) - systematická nauka, označovaná jako učení o větru a vodě. Prosadila až na konci období Sjednocené Silly a v 10. století byla rozpracována mnichem Tosŏnem v učení, podle něhož se pak vyhledávaly topografické rysy krajiny a místa byla označována za šťastná či neblahá. Hudba, hudební nástroje - ve staré Koreji byly chápány jako součást rituálů, nebo jako ochranný předmět. Protože hudba nesloužila v prvních staletích k zábavě, předpokládáme i převládající rituální funkci některých nástrojů. Jin-jang

-

důležitý

pojem

čínských

i

korejských

filozofických,

etických

i kosmologických koncepcí, představující jednotu protikladů, z nichž se skládá původní substance bytí čchi. Jin-jang vzniká z tao, nepostřehnutelného pramene všeho bytí, je jeho polárním projevem. Jin představuje ženský princip univerza, dává věcem viditelnou formu, je hmotnou složkou čchi. Vyznačuje se pasivitou, klidem, tíhou, vlhkem, chladem, klesavým směrem pohybu; typickým představitelem jin je voda. Jang zosobňuje mužský princip univerza, je neviditelnou hybnou silou a funkcí věcí, energetickou složkou čchi. Vyznačuje se aktivitou, pohybem, lehkostí, suchem, teplem, stoupavým směrem pohybu; jeho typickým představitelem je oheň. Pro jin-jang je však

59

příznačné, že každá z jeho dvou složek obsahuje v sobě zárodek svého protějšku, a je s ním proto nerozlučně spjata. Spjatost vlastností protichůdných sil způsobuje ustavičné změny a pohyb čchi, jež jsou principem procesu vznikání a zanikání všech věcí a jevů. Tento proces má cyklický charakter, neboť po dosažení svého extrému se jin mění v jang a naopak. Konfucianismus (korejsky jugjo) - morálně - etické a státoprávní učení o uspořádání vztahů a zájmů jednotlivce, společnosti a státu, jež se stalo jedním z nejdůležitějších pilířů čínské morálky a chování; jsou v něm vzájemně propojeny filozofické a náboženské aspekty. Konfucius, čínský filozof a etik, tvůrce jednoho z nejstarších morálně - etických a státoprávních učení. Levitace - vznášení těles ve vzduchu bez opory. Lunární kalendář - lunární kalendář je odvozen od nebeského pohybu Měsíce. Nejnižší jednotkou lunárního kalendáře je lunární den, což je doba mezi dvěma kulminacemi měsíce. Trvá 24 hodin, 50 minut a 28 vteřin. Základní jednotkou lunárního je lunární rok. Lunární rok začíná obvykle koncem našeho ledna nebo začátkem února. Menhir - megalitický památník. Mohyla - kuželovitý násyp nad hrobem. Neolit - mladší doba kamenná. Nihilismus - negativní vztah k hodnotám. Palankýny - dřevěná nosítka. Paleolit - starší doba kamenná. Plodnost - starověký korejský kult. V Koreji existoval kult plodnosti a obřady s ním spojené především v praxi šamanských rituálů. Rituál - obřadní úkon; pevná pravidla významného aktu. Šamanismus - nejrozšířenější víra v korejském starověku. V Koreji převládá šamanismus kontinentální, jenž má mnoho společného s vírami původně sibiřskými. V prvních staletích existence starých států byli nejvyššími šamany vládci, některé obřady však vedly i jejich sestry či manželky. Za typickou povinnost vládce šamana lze považovat každoroční vyorání první brázdy. Ani po příchodu buddhismu a taoismu nevymizela potřeba šamanů, hadačů, mágů, sloužících za prostředníky mezi nebesy a člověkem. Původní šaman nebo hadač byl muž vážený a ctěný, najímaný vesnickou komunitou, místními úředníky či dvorem, aby provedl obřady božstvům nebes, hor, řek, nebo nejrůznějším duchům. 60

Tabulka předků - dřevěná destička, na které je napsáno jméno a úřední tituly zesnulého. Symbolizuje přítomnost zemřelého v domě. Totemismus - zvláštní vztah jedinců nebo skupin k přirozeným druhům rostlin a zvířat, který se zpravidla odvozuje od předpokládaného společného předka. Uctívání předků - konfuciánský obřad spojený s obřadem smutečním; projevují se v něm rezidua buddhismu, taoismu, šamanských i předšamanských představ. Obřady uctívání předků byly odedávna vyjádřením úcty zemřelému a také projevem strachu z působení zlých duchů, které úmrtí mohlo přivolat.

61

G Gaekgwi, 50 Ganggangsullae, 37 Ganghwa, 18, 19 Gasin, 39 Generálova hrobka, 19 Geobuknori, 37 Geomantik, 52 Geonwonneung, 23 Geumjul, 28, 42 Gochang, 18, 19 Gojong, 24 Gok, 50 Gukhwajeon, 38 Gwangneung, 24 Gwon, 23 Gyeonggi, 23, 24 Gyeongjong, 24 Gyeongneung, 23 Gyobaerye, 47 Gyungki, 17

9. Rejstřík A Altair, 36 Animismus, 16 An Lu Shan, 32 Astrologie, 20, 49 B Baekjung, 36 Baji-jegori, 37 Bak, 23 Binso, 51 Bokjori, 29 Bronzová doba, 10, 16, 18 Buddha, 21, 34, 41 Buddhismus, 12, 20, 21, 34, 49 Burom kadda, 30 Č Červený porcelán, 18 Čchŏjong, 31 Čchusŏk, 37, 38 Čína, 11, 12, 13, 14, 15, 16,18, 32, 40 Činbon, 11 Činguk, 11, 12 Čosŏn, 14, 23, 24, 45 Čtyři pilíře, 45, 49 Čuna, 11

H Ham, 46 Hamshin, 54 Hammun, 54 Hanbok, 37 Hansik, 32 Hapgeunrye, 48 Hidejoši Tojotomi, 14 Hohon, 54 Hon, 54 Honda, 54 Hong, 23, 24 Hongneung, 24 Honseo, 46 Honsu, 46 Hrobka, 19, 20, 21, 22, 23, 24 Hrobka čtyř božstev, 19 Hrobka Kongmin, 22 Hrobka nebeského koně, 21 Hrobka tanečníků, 19 Hu Kogurjŏ, 14 Hu Päkče, 14 Hwan-gap, 44 Hwasun, 18, 19 Hwinreung, 23 Hyeonjong, 24 Hyeonneung, 23 Hyereung, 24

D Dalgujil, 52 Dano, 34 Daribalki, 30 Daryeom, 50 Dol, 16, 43 Dolmen, 16, 17, 18, 19 Donggureung, 23, 24 Dongjitdal, 40 Dooroomagi, 54 Dračí král, 31 Duggok, 27, 40 Dvojitá hrobka, 21 Ď Ďábelský rok, 31 F Farmářská kapela, 27, 35

62

Ko Čosŏn, 11 Kogurjŏ, 11, 12, 13, 14, 19, 20 Kohui, 45 Koindol, 16 Konfucius, 52, 53 Kongdžu, 20 Korejská lidově demokratická republika, 16 Korejská republika, 16 Korjŏ, 14, 22 Kremace, 25 Kunghap, 45 Kung-je, 14 Kwanggätcho, 12 Kye, 51 Kyongju, 20, 21 Kyonu, 36

Ch Chaedan, 46 Chan, 11, 32 Charye, 26, 37, 54 Chesa, 53, 54 Chilseok, 36 Chima-jegori, 37 Chingap, 45 Chochon, 50 Cholsang, 54 Cholshi pokpan, 54 Chomjak, 54 Chonghon, 54 Chulssang, 51 Chungjungdo, 17 Chwito, 52 I Ikjong, 23 Imdun, 11 Imdžinská válka, 14 Injo, 23

L Li – Syn – man, 15 Lovecká hrobka, 19 Lunární kalendář, 26, 41, 54 M Máry, 49 Menhir, 16 Mléčná dráha, 36 Mohyla, 20, 21 Mongneung, 23 Munjo, 23 Munjong, 23 Murjŏng, 20 Munsang, 50 Myeongseong, 24

J Japonsko, 14, 15, 35 Jegori, 37 Jemäk, 12 Jeonanrye, 46, 47 Jeonbuk, 17 Jeonghui, 24 Jeonnam, 17 Ji jah, 41 Jin/yang, 46 Jingnyo, 36 Jo, 23 Jongwol daeborum, 30 Jungyangjeol, 38

N Narye, 41 Neolit, 10, 16, 19 Neung, 23 Nong-ak, 41 Nový rok, 26, 29, 30, 34, 40

K Kaemun, 54 Kai Ja Chu, 32 Kama, 49 Kangshin, 54 Kangwon, 17 Kije, 54 Kim, 23, 24 Kimchi, 39, 55 Kim Ir-sen, 16 Kireogi, 46 Kjŏn Hwŏn, 14

O Ojack, 36 Otang, 56 P Paegil, 43 Palankýny, 49

63

Paleolit, 10 Pamětní rituál, 26, 36, 37, 52, 53, 54, 56 Päkče, 12, 13, 14, 20 Pohřeb, 25, 50, 51, 53 Pohřební komora, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24 Pujŏ, 11, 12, 19 Pyebaek, 48

Š Šachovnicový typ, 17 Šaman, 20, 21, 28 T Tabulka předků, 53, 55 Taejo, 23 Taejong, 23 Talmaji, 30 Tamjye, 52 Tang Ming Wang, 32 Täsang, 52 Tchädžo, 12 Tokchuk, 54 Totem, 10 Towipalgi, 30 Tři království, 13, 14, 19

S Saju, 45, 49 Samhan, 12, 19 Sam II Jung, 50 Samsin halmeoni, 41, 42, 43 Sangbok, 53 Sangdal, 39 Sang Ju, 50 Sancheonsin, 26 Sapshi chongjo, 54 Sashin, 54 Sebae, 26 Sejo, 24 Seoktanbyeong, 36 Seol, 26 Seonang, 26 Seonangdang, 26 Seonangsin, 39 Seonjo, 23 Seotdal, 40 Silla, 13, 14, 15, 20, 31, 37 Sim, 24 Sirutteok, 36, 39 Sjednocená Silla, 14, 21 Sochi, 31 Song-gje, 14 Songpyeon, 37, 55 Sonori, 37 Sosang, 52 Sotang, 56 Soul, 14, 15, 20, 23, 33 Ssireum, 35, 37 Stolní typ, 17 Sul, 27 Sungneung, 24 Sunjo, 23 Sureung, 23 Suui, 50 Svatba, 47, 49 Svatyně, 26, 41, 52, 53, 54

U Umbok, 54 Urna, 21 Őman, 11 Őman Čosŏn, 11 V Vega, 36 Vějíř, 35 W Wang Geon, 22 Wang Kŏn, 14 Wolleung, 23 Won, 25 Wungwi, 49 Y Yakwanggy, 29 Yakbap, 31, 32 Yang Kuei Fay, 32 Yemul, 46 Yeompo, 50 Yeongnam, 17 Yeongjo, 23 Yom, 50 Yongwangsin, 26 Yudu, 36 Yuereung, 24 Yuktang, 56 Yut, 30 64

10. Literatura Alcon, Anna: The Traditional Korean Funeral [on-line]. 2002. [cit. 29. 11. 2005] (dostupné z http://bosp.kcc.hawaii.edu/Horizons/Horizons2002/Traditional_Korean. html). Archeo News: Saving the Korean Megaliths [on-line]. 1999. [cit. 4. 4. 2006] (dostupné z http://www.stonepages.com/news/archives/000023.html). Ardery, Julie: Korean Floral Customs Change but White Wreaths Have the Last Word [on- line]. 2004. [cit. 30. 12. 2005] (dostupné z http://www.humanflowerproject.com/ index.php/weblog/C14/P70). AsianInfo: Funeral Rites [on-line]. 2000. [cit. 30. 3. 2006] (dostupné z http://www. asianinfo.org/asianinfo/korea/cel/funeral_rites.htm). Catchpole, Brian (2003): Korejská válka 1950/1953. Praha: BB art. Ciccone, Tim: Asian Historical Architecture [on-line]. 2002. [cit. 31. 3. 2006] (dostupné z http://www.orientalarchitecture.com). Clic Asia: About Asia [on-line]. 1998. [cit. 1. 3. 2006] (dostupné z http://clicasia.co.kr/ about.htm). Culture Heritage Administration: Gochang, Hwasun and Ganghwa Dolmen Sites [on-line]. 1998. [cit. 21. 10. 2005] (dostupné z http://www.ocp.go.kr/english/ treasure/dom_goin.html). Eckert, J. Carter (2001): Dějiny Koreje. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Hwasun County: Dolmen Park [on-line]. 2002. [cit. 21. 2. 2006] (dostupné z http://www.dolmen.or.kr/e_html/e_park/e_park_index.html). Janoš, Jiří (1997): Dokonale utajená Korea. Praha: Libri. Ju - Un Lee: Chu - Suk [on-line]. 1997. [cit. 21. 1. 2006] (dostupné z http://web.pdx. edu/~i6my/f97/f97juun2.html). Jun Soo - jin: Burying the Soul under the Nature [on-line]. 2001. [cit. 16. 4. 2006] (dostupné z http://granite.korea.ac.kr/features/200511_05.htm). Kim Ki - young: The Unique Korean Funeral Service [on-line]. 2001. [cit. 16. 1.2006] (dostupné z http://www.sogang.ac.kr./~burns/cult96/s930056.html/KimKi-young). Kim Young - hyung: The Ethical Meanings of Korean Traditional Mourning Rituals [on-line]. 1997. [cit. 16. 10. 2005] (dostupné z http://web2.kwangju.ac.kr/~jrhee/info/ paper/pa11.html).

65

Knez, J. Eugene (1997): The Modernization of Three Korean Villages 1951-1981: An Ilustrated Study of a People and Their Material Culture. Washington: Smithsonian Institution Press. Kolektiv 1 (1993): A Handbook of Korea. Seoul: Korean Overseas Information Service. Kolektiv 2 (1993): Facts about Korea. Seoul: Korean Overseas Information Service. Korea.net 1: Rites and Passage [on-line]. 1999. [cit. 11. 2. 2006] (dostupné z http://www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0503). Korea.net 2: Rites and Rituals [on-line]. 1999. [cit. 11. 2. 2006] (dostupné z http:// www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0502). Korea.net 3: Sesi Customs [on-line]. 1999. [cit. 11. 2. 2006] (dostupné z http://www. korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0504). Korea.net 4: Social Life [on-line]. 1999. [cit. 11. 2. 2006] (dostupné z http://www. korea.net/korea/kor_loca.asp?code=G0501). KTNET 1: Funeral Rites [on-line]. 2004. [cit. 8. 2. 2006] (dostupné z http://www. ktnet.co.kr/enghome/culture/ceremonies.html#5). KTNET 2: Hansik [on-line]. 2004. [cit. 8. 2. 2006] (dostupné z http://www.ktnet.co.kr/ enghome/culture/customs.html#2). KTNET 3: Hoegap [on-line]. 2004. [cit. 8. 2. 2006] (dostupné z http://www.ktnet.co.kr/ enghome/culture/ceremonies.html#4). KTNET 4: Memorial Rites [on-line]. 2004. [cit. 8. 2. 2006] (dostupné z http://www. ktnet.co.kr/enghome/culture/ceremonies.html#6). KTNET 5: Sol [on-line]. 2004. [cit. 8. 2. 2006] (dostupné z http://www.ktnet.co.kr/ enghome/culture/customs.html#1). Konyang University Institute of Etiqutte Enducation 1: Ancestral Rites [on-line]. 2002. [cit. 15. 3. 2006] (dostupné z http://www.ye365.or.kr/eng/main.html). Konyang University Institute of Etiqutte Enducation 2: Funeral Rituals [on-line]. 2002. [cit. 15. 3. 2006] (dostupné z http://www.ye365.or.kr/eng/main.html). Life in Korea 1: After the Ceremony [on-line]. 2006. [cit. 3. 2. 2006] (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/culture/marriage/marriage.cfm?xURL=after). Life in Korea 2: Before the Ceremony [on-line]. 2006. [cit. 3. 2. 2006] (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/culture/marriage/marriage.cfm?xURL=before). Life in Korea 3: Origin and Meaning [on-line]. 2006. [cit. 3. 2. 2006] (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/culture/marriage/marriage.cfm?xURL=meaning).

66

Life in Korea 4: Traditional Ceremony [on-line]. 2006. [cit. 3. 2. 2006] (dostupné z http://www.lifeinkorea.com/culture/marriage/marriage.cfm?xURL=ceremony). Maull, W. Hanns, Maull, M. Ivo (1987): Korea. Mőnchen: C. H. Beck Nahm, C. Andrew (1993): Introduction to Korean History and Culture. Seoul: Hollym. Roehr - Johnson, Susan: Sol - nal, Korean New Year΄s [on-line]. 2006. [cit. 19. 3. 2006] (dostupné z http://2camels.com/destination35.php3). Seoul Metropolitan: Cremation [on-line]. 2005. [cit. 22. 1. 2006] (dostupné z http://www.sisul.or.kr/grobal/eng/customs/customs02.jsp). Sky News: Korea΄s Wedding - Unity of Yin and Yang [on-line]. 2000. [cit. 21. 12. 2005] (dostupné z http://www.skynews.co.kr/skynews_main/english/window_on_korea/ wok_005.htm). Šelenberk, Oldřich (2002): Bojové umění MUSADO. Příbram: PBtisk s.r.o. Tae - Hung Ha (1985): Guide to Korean Culture. Seoul: Yonsei University Press. Tedesco, Frank: Dying in Modern Korea [on-line]. 2002. [cit. 16. 12. 2005] (dostupné z http://koreabridge.com/writings/nonfiction/tedesco1.htm). Vltchek, André: Korea - rozdělená země [on-line]. 2002. [cit. 2. 11. 2005] (dostupné z http://www.ikoktejl.cz/magaziny/koktejl/MKostresledovanazeme/osz0205.html). Wikipedia: Culture of Korea [on-line]. 2006. [cit. 5. 11. 2005] (dostupné z http://en. wikipedia.org/wiki/Culture_of_Korea). Young - Moon Lee: Korean Dolmens and World Cultural Heritage [on-line]. 2000. [cit. 10. 3. 2006] (dostupné z http://kosef.nextdata.co.kr/index.jsp?filename=C0011/ 2005_10_A.htm).

67