Střední škola, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postiţené, Praha 5- Radlice, Výmolova 169 Škola: Střední zdravotnická škola pro sluchově postiţené Obor: Zubní techniky
PLÁŠŤOVÉ KORUNKY PLASTOVÉ
Zuzana Jakešová 2006/2007 3.ročník
ÚVOD Pryskyřičné korunky je nejrozšířenější náhradu zubů nejen lidé, ale někdy zvířat. Název pryskyřice, umělé pryskyřice ani plastické hmoty není správný a měli bychom uţívat název plasty ( plastová korunka, plastová protéza). Slovo pryskyřičný je dlouhodobě pouţívaný uţ asi 50 let. Můţeme tento termín dále pouţívat. Dříve byly zavedeny pryskyřičné korunky, se korunky zhotovoval porcelánu. Ale je nevýhoda, ţe byl obtíţný a nákladný výrobní postup a nadměrná tvrdost, není přirozené. Většinou můţe nahradit v frontální úseku. Pouţívají provizorní náhrady, ale je nevýhoda vzhledem z plastického hmoty. Zhotovují s kovem (fasetová korunka, frontální úseku..)
2
OBSAH
ÚVOD………………………………………………………………...3 1.1 ORDINÁČNÍ ČÁST…………………………………………….4 1.2 INDIKACE.........................................................................................................................4 1.3 VÝHODA A NEVÝHODA………………………………………………………………4 1.4 PREPARACE…………………………………………………………………………….4
2. LABORATORNÍ ČÁST…………………………………………………….5 2.1 ZHOTOVENÍ MODELU SITUACE……………………………………………………5 2.2 MODELACE Z VOSKU…………………………………………………………………6 2.3 MORFOLOGIE TVARU………………………………………………………………...7 2.4 PŘEMENAVOSKOVÉHO MODELU NA PRYSKYŘICE KORUNKY…………….9 a) první způsob: Lisovací technika a polymerace ve vodní lázní( s pryskyřice Superpont) 2.5 PŘÍPRAVA A LISOVÁNÍ PRYSKYŘIČNÉHO TĚSTA……………………………10 2.6 POLYMERACE VE VODNÍ LÁZNÍ………………………………………………….11 b) druhý způsob: Lisovací technika a polymerace v tlakovém přístroji (s pryskyřici SUPERPONT C+B) c) laboratorní korunky z kompozitních plastů
3. ORDINAČNÍ ČÁST…………………………………………….14 3.1 KONTROLA ARTIKULACI SKUSOVÝCH VZTAHŮ…………………………….14 3.2 ZACEMENTOVÁNÍ KORUNEK V ÚSTECH………………………………………14
4. PŘEHLED PRACOVNÍ POSTUPU………………………...…15 5. POUŢITÉ MATERIÁLY……………………………………….16 5.1 SÁDRA……………………………………………………………………………….….17 5.2 OTISKOVACÍ HMOTA……………………………………………………………….18 5.3 ALGINÁTOVÉ OTISKOVACÍ HMOTY………………………………………….…19 5.4 MODELOVACÍ MATERIÁLY…………………………………………………….….22 5.5 IZOLAČNÍ PROSTŘEDKY……………………………………………………………21 5.6 PLASTICKÉ HMOTY……………………………………………………………….....23 5.7 BROUSÍCÍ A LEŠTĚNÍ PROSTŘEDKY ……………………………………………25 5.8 KOMPOZITNÍ MATERIÁLY…………………………………………………………26
6. POUŽÍTÍ LITERATURA………………………………………..27
3
1. ORDINÁČNÍ ČÁST 1.1 INDIKACE - u řezáku, které jsou oslabeny kazem, výplněmi, urázem, - napravuje nesprávný anatomický tvar i postavení zubů, - zlepšuje vzhled zabarvení korunky, - ochranný plášť při otevřené rány, - preventivní ochrana při zvýšení kazivosti, - zlepšení k estetickém vzhledu, - špatné podmínky v artikulaci ( při malý prostor ), - nejčastěji- provizorní náhrady - k ochraně pahýlu po preparaci - lze laterální zuby ( v tom případě pouţíváme nejčastěji pryskyřice pro volnou modelaci, které polymerují tlakem nebo samopolymerující pryskyřice a razidlovou techniku - provizorní náhrady.). 1.2 VÝHODY A NEVÝHODY PRYSKYŘIČNÝCH KORUNEK: výhody - jsou levné a estetické, snadné výrobu ( jednoduchá výroba). nevýhody - mají menší tvrdost neţ sklovina - rychlá abraze (neplatí pro speciální zpevnění kompozita- nedá laterální), - barevné nestabilita - platí pro některé materiály - za 2-3 roky dochází ke změně barevného odstínu (,,ţloutnutí"), - vyšší adheze (usazování) plaku neţ u ostatní materiálu.
1.3 PREPARACE - vţdy schůdková preparace, - pro pryskyřice se preparuje pravoúhlý schůdek, široký alespoň 1 mm, - o tento schůdek se korunka opírá - nerozlomí se. Nedochází k dráţdění korunku je průměrně 1-1,2 mm, - sílu korunku je průměrně 1-1,2 mm, - řezací hrana se preparuje bez ostré hrany u horních zubů je skloněna palatinální u dolních lingválně, - labiální ploška musí sledovat původní zakřivení- zajišťuje stejnou sílu pláště v celém rozsahu, - palatinální plochy je v incizální polovině konkávní část od turberkulum dentálně ke krčku, je konvexní reprodukuje tak původní tvar korunky, 4
- pravoúhlý schůdek- umístění pod nebo nad okrajem dásně, - ale u provizorních korunek je preparace bezschůdková a někdy to bývá i u dolních frontálních zubů, - u dolních řezácích hran se nebrousí do ostrých hran, pak by se rozštípla zhotovená korunka a proto se brousí labiální a lingválně. Obrázek preparace
5
2. LABORATORNÍ ČÁST 2.1 ZHOTOVENÍ MODELU SITUACE Hlavní situační otisk buď celoplastický pomocí silikonů, nebo termoplastickou hmotou v krouţku a sádrou, orientační otisk druhé čelisti alginátem. Poţadujeme otisk celého zubní obloku, skusový otisk nebo upravené skusové šablony. Na kontrolu otisku a dezinfekce sprej, čištění otisk. Nefouknutí ústní otisku, důvod je hygiena. Lepší vyfouknutí stlačením vzduchem. Na opláchnutou otiskovací lţící odlijeme připravenou kamennou sádru (,,stone") na vibrační přístroji. Čepy izolovaný saponátem vpíchneme do kamenné sádry. Doplníme retenčními krouţky. Po deseti minutách tuhnutí kamenné sádry se připravíme alabastrovou sádru. Po ztvrdnutí sádry opatrně vyjmeme a kontrolujeme, jestli je bubliny nebo ne.. Místa s pahýly je řezáme paralelně ve alveolární čisti ke podstavci nebo pila řezáme na modelu, kde bude pahýl. Vyndáme a očistíme pahýlu. Pahýl úprava: - Thompsonův řez, - izolujeme pahýlu lakem, vhodně barevným, výrazným vzhledem ke ostatním, zubům, pahýl natíráme.
6
2.2 MODELACE KORUNEK Z VOSKU Modelujeme pahýlu z růţového vosku. Vhodné by nebylo modelovat z inlayonové vosku, protoţe by se mohla probarvit světlé pryskyřice. Začneme modelovat, nejprve naizolujeme pomocí saponátovým lakem. Pak na ten pahýl vytvoříme ,,čepičkou" z foliového vosku nebo pahýl ponoříme do voskového lázně. obrázek... Na čepičku nasnášíme rozpustným voskem a zahříváme lektronem. Vytvoříme kopeček incizální hrany, pak frontální ve tvaru zubů a nakonec palatinální tvaru. Největší pozornosti při modelování: - ke uzavřené korunky - kontaktní plošky - mezizubní a ţvýkací plošky korunky ( u premoláru a moláru) - na dotýkání aproximální bodu, růţkový znak Musíme kontrolovat, aby nepřekáţe. Při kousání potravin by se dostal jídlo a můţe se stát a poškozovat alveolární gingivu. U krčkového uzávěru modelujeme přesně ke schůdku. Zesílíme voskového modelu. U pryskyřičných prozatímních korunek se velmi často modelují řezáky horní.
7
2.3 Morfologie horních velkých řezáků Morfologie zubů- tvar zubů musíme vyrobit je znát, které nahrazujeme uměli vyrobit přesně Estetické (hezké), Funkčně!! ( Jak zub kouše, jak správně funkce). Zub má tvar jako lopatka. - velký význam pro vzhled a výraz obličeje ( je totiţ dobře vidět) - slouţí k odříznutí potravy ( společné s dolními řezákem) Labiální plocha ( obracená směrem ke rtů) Obrysová linii ( obrys tvaru zubů) je tvořena řezací hranou INCIZÁLNÍ HRANOU, která probíhá horizontální. ( 3 hrbolky se dětství zubů =brzy se obrousí) proti leţí Krčkové linie, která tvoří obrouček. Distální strana je mírně vyklenutá.(obracená směrem po zubním oblouku od středu=dozadu). Meziální strana je téměř do pravého úhlu s incizální. obrázek Velké Horní řezáky mají vţdy meziální část korunky mohutnější vyvinout neţ distální. Tak zub ke svému distálnímu sousedovi vyjadřuje meziolabiální prominence. To je znak křivosti obrázek Palatinální plošky (směrem ke partu) Je prohloubená-konkávní (lopatovitá) u krčku je zakončena výrazným hrbolkem, který je uloţen mírně distálně. Od hrbolku se vybíhají dva sklovinné vary aţ k mezi probíhají aproximální stran a zdůrazňují konkávně tvar. obrázek
Aproximální plochy Mají vţdy tvar trojúhelník. Aproximální plošky na dotýkají bod. Jednotlivé zuby mohou cílit strávně svoji funkci, kdyţ je správný počet a zubů a mají správný dotyk s vedlejším zuby, 8
se kterým dotýkají. U mladých lidí je dotyk bodový, protoţe je chráněna.
9
Malá morfologie malých horních řezáků Má funkci stejnou jako velký řezák = odříznutí potravy. je podobný jako horní velký řezák, ale je menší a korunková část zubu je uţší. Labiální ploška- Meziální strana je více zaoblena, distální její tvar je oblý. Distální růţek je ještě více zaoblen. Ale! znak křivosti je méně výrazný. Palatinální ploška- má dobře se velmi výrazný vyvinutí hrbol u krčku. Sklovinné valy jsou mohutné a zvýrazňují konkávní tvar. Aproximální plošky - jsou tvar: Lab.plocha je méně zakřivena méně ..konvexní Pal.plocha více prohloubena více..konkávní obrázek
U špičáku se nepopisuje, protoţe nezhotovují vůbec z pryskyřice. Důvod špičák je silná skusu v nadměrném velikosti. A by se snadno rozštípala. Místo toho se zhotovují současně kovu a z pryskyřice tzv. Fasetovaná korunka
10
2.4 PŘEMĚNA VOSKOVÉHO MODELU NA PRYSKYŘICKOU KORUNKU a) první postup: Lisování technika a polymerace ve vodní lázní ( s pryskyřice Superpont) Zhotovení dvoudílné sádrové formy Vymodelovanou korunku očistíme lihem nebo izolujeme saponátem pomocí štětcem. K přípravě formy pouţijeme dvoudílnou korunkovou kyvetu. Připravíme se dvoudílnou sádrovou formu. Šetří mnoţství sádra, kdyţ je malá kyveta. Smícháme se alabastrovou a kamennou v poměru 1:1. K přípravě dáme do dolního kyvetu, ale nejdříve naplníme do vlastní korunkové dutinky malého sádry. Po ponoříme do sádry celá labiální plocha korunky a musí zůstat volná. Necháme ztuhnout za 30 minut. Před zhotovení horního dílu je nutné izolovat dolní vrstvu sádry ve formě: nechat prosáknout vodou nebo pouţít vodního skla či saponátu. je nevhodné alginatový roztok. Naizolujeme saponátem. Dáme sádra alabastrovou a kamennou dáme do horní kyvetu. Sádra se nesmí přesáhnout na okraj kovové formy! obrázek.. Spojíme horní kyvetu s dolním dílem. Po ztuhnutí sádry i v horním dílu se kyveta vloţíme do teplé vody. Vyplavení vosku ve formě. Nahříváme kyvetu 5 minut ve vodě horké 90 stupňů, ne vařící, protoţe voskový model musí změknout a odstranit z kyvety, ne se roztavit formě. Vosk se nesmí vsáknout do formy, byla by špatná izolace na povrchu. Po odstraněné vosku přeléváme do horské vody s vhodném saponátem, aby se forma odmastila ( pozor na sádrového pahýlu uvnitř korunky, aby nepoškodil. Nesmí kyveta leţet na dně a na štěně polymerátoru, musí být prodlouţená na desce, aby teplota stála forma. Natřeme izolace alginátového roztoku oba horní i dolní kyvety ( nesmím se udělat silná vrstva v místě korunky.)
11
2.5 PŘÍPRAVA A LISOVÁNÍ PRYSKYŘIČNÉHO TĚSTA Zkontrolujeme oba sádrové formy, jestli jsou bubliny okolí sádrového pahýlu nebo ne, ale musí se kontrolovat. Podle karet z ordinace si vybere správný odstín ( podle odstínu se značí pomocí čísel ) a připraví barevný prášek k vytvoření těsta. Obrázek..nový způsob a starý způsob Kdyţ se připravíme těsto tři základní rozděleny: krčková, dentinová, incizální. Postupně připravíme těsto pro krčkovou část ( krčková- tmavá barva), druhé pro tělo (základní barva), a poslední na incizí část ( transparentní barva). Na kaţdý díl s prášky - polymer se smíchá s tekutinou-monomer v malých nádobích nebo v kelímkách. Zpracovaná těsta necháme asi 10 minut, aţ ztratí lepivost a získáme gumovitou hmotu, ale ne řídké monomer. Kdyţ moc je řídký monomer tak musíme dát trochu prášek, ale nemělo to být. Těsto se základním odstínem pečlivé vyplníme celou dutinu v dolním formy, také pod sádrovým pahýlem, ale nesmí tlačit aţ moc, aby nepoškodil sádrový pahýl..Poloţíme navlhčený celofán, kde se slisujeme s horním kyvetou. Po chvílí kyvetu opět otevřeme. Opatrně odřízneme ve tvaru polovině krčku a incizí hrany kousek těsta pomocí čistým lektronem. Na odříznutí místo vyplníme těsto z odstíny ( ke krčku tmavší barvu a u incizí hrany transparent). Na místě, kde bude nové odstíny, je nařezat drobné čáry. Důvod, aby se dobře spojila a dobře zbarvila. obrázek...
12
Existuje 2 typy lisování: vřetenové a hydraulické Vřetenové jsou lepší a sniţuje se nebezpečné příliš silného tlaku neţ u hydraulického lisu. Mohou se deformovat a poškozovat formy. Lisujeme zvolna zvyšujeme tlak, necháme v lisu minimálně 10 minut. U hydraulické lisu poznáme ukončené slisování, kdyţ ručička manometru stojí a neklesá. U vřetenové lisu poznáme ukončení slisování, kdyţ z kyvety nepřetékají ven přebytky pryskyřičného těsta. Po lisu opatrně otevřeme kyvetu a uvidíme lesklý povrch, kde je matný povrch, znamená, ţe není dobře slisovaná kyveta. Tak ji musíme znovu slisovat, případě přidat pryskyřičné těsto. Nakonec oba dva díly slisujeme dohromady, tentokrát bez celofánu pod lisem, kde necháme nejlépe 15 minut. Po slisování uzavřeme do třmen..
13
2.6 POLYMERACE VE VODNÍ LÁZNÍ Pouţíváme přístroji - polymerátor. Řídíme vţdy podle návodu. Někdy je nevýhoda, ţe doba je někdy aţ dlouhý doba. Polymeruje se ve vodní lázní se 2-3 litry na jednu kyvetu. Kyveta nesmí leţet na dně a na štěně. Kyveta musí být podloţena na desce, aby byla stála teplota. Vzhledem k jednoduché korunky se muţe zkrátit dobu.: 1) Kyvetu dáme do studené vody 2) Zvolna zahříváme na 60-70 stupňů za 30 minut 3) Udrţujeme stálou na 30 – 60 minut, aby se kyveta homogenně prohřála 4) Zvyšujeme pomalu do bodu varu ( 100 stupňů) za 30 minut 5) Udrţujeme stálou teplotu na 30 minut aby se v kyvetě zabránilo vnitřnímu pnutí a sníţil se obsah zbytkového monomeru 6) Po body varu zvolna pomalu chladíme Obrázkový graf
Dekytování, opracování a vyleštění korunky Pochladné kyvetu rozevřeme, musím ji opatrně vyjmout a nenásilně, nejlépe vytlačením obsahu z kyvetu v celku, odštípneme pomocí silný nůţek nebo sádrovicích noţů. Musíme korunky namočit vody, aby zmizela zbytky sádra. Vyčištěnou korunku prohlédneme, kde jsou přebytečné pryskyřici. Vypracováváme vše jemně, ne silným tlakem, protoţe kaţdé zvýšení teploty při opracování vyvolávání deformaci tvaru a zhoršení vlastnosti protézy. Kontrolujeme na modelu situace pacienta, aby se moc neobrušoval pahýl a hlavně, aby dobře seděla korunka ve vlastním pahýlu. Aţ korunka úplně dosedne dobře, následuje malá kontrola: 1. nesmím tam chybět kontakt zubu, 2. hlavně dobře schůdkový uzávěr. 14
b) druhý způsob: Lisování technika a polymerace v tlakovém přístroji ( s pryskyřicí Superpont C+B ) -
pryskyřice určené pro přímo modelaci z pryskyřičného těsta – pryskyřice typu Superpont C+B,
-
polymerace probíhá v hydropneumatickém polymerátoru ( vztlakovém polymerátoru při zvýšením tlaku a zvýšení teplotě ),
-
pracovní postup je kratší,
-
přímá modelace z pryskyřice je náročnější neţ modelace z vosku.
Postup: - barva korunky se vybírá podle vzorníku v ordinaci. Vzorník obsahuje různě zbarvené korunky – kaţdá korunka je vytvořena několika barev. Lékař vybere vhodnou barvu korunky a označí na štítek. Laborant najde k vybrané korunce potřebné odstíny, -
sádrový pahýl je nutno naizolovat, aby se hotová korunka dala sundat,
-
vybrané odstíny se namíchají z prášku a tekutiny podle návodu,
-
modelace: - vytvoření krčkové vrstvy nad schůdkem – musí být vymodelováno s lehkým přebytkem, aby se mohla korunka opracovat,
-
základní dentinová vrstva se nanáší po celém obvodu pahýlu, asi 1 mm pod incizní hranu,
-
incizní hrana, část labiální i orální plošky se překrývá vrstvou transparentní sklovinné hmoty- viz obrázek:
-
pouţívané modelační nástroje je nutné zvlhčovat tekutinou,
-
jednotlivé vrstvy můţeme během modelace nechat částečné polymerovat, potom upravit zábrusem do poţadovaného tvaru, zvlhčit tekutinou a pokračovat v modelaci,
-
modelujeme vţdy s lehkým přebytkem,
-
polymerace: - vymodelovanou korunku dáme do hydropneumatického polymerátoru a polymerujeme podle návodu ( asi 10-15 minut a při tlaku 0,5-0,6 MP a teplotě si 100 stupňů),
-
opracování a leštění hotové korunky je stejné jako u lisováné pryskyřice. 15
c) laboratorní korunky z kompozitních plastů -
pracovní postup je podobný jako u pryskyřic typu C+B ale modelace i polymerace je jednodušší, je větší výběr barevných odstínů,
-
korunky z materiálů jsou pevnější a mají lepší estetické vlastnosti i delší barevnou stálost,
-
těsto se nemusí míchat z prášku a tekutiny, ale je připravené v tubě. Z tuby se vytlačuje po malých částech pomocí písku kdykoliv během modelace ( Laborant si vezme vţdy pouze malou část těsta a tubu uzavře.),
-
během modelace je moţné kdykoliv korunky nechat polymerovat a potom pokračovat v nanášení další vrstev,
-
způsob polymerace jsou různé, nejmodernější a nepraktičtější jsou materiály polymerující světlem. Laborant osvěcuje výrobek polymerační lampou nebo ho vkládá do polymerační pícky,
-
hotová korunka se upravuje na modelu a posílá se do ordinace k cementování.
16
3. ORDINÁČNÍ ČÁST 3.1 KONTROLA ARTIKULACI SKUSOVÝCH VZTAHŮ Vyzkoušíme a kontrola korunky, aby pacient byl spokojený dobře. -
dobře vyčištěná korunka
-
správné odstíny, vhodná s ostatními zuby
-
kontrola antagonické výšky
-
správná artikulace
3.2 ZACEMENTOVÁNÍ KORUNEK V ÚSTECH Aţ bude hotové..tak dáme pacientovi cementu. Zacementuje se pomocí lepicím cementem např. ADHESOR, aby vydrţel korunky pro pacienta. Je důleţité, aby se moc nekousal silně.
17
4. PŘEHLED PRACOVNÍHO POSTUPU V ordinaci: 1. a) preparace b) otiskování situace v ústech, c) výběr barvy korunky.
V laboratoři:
1. a) zhotovení modelu situace, b) modelace z vosku, c) zhotovení formy, d) příprava a lisování pryskyřičného těsta, e) polymerace ve vodní lázní, f) vypracování, adaptace a vyleštění korunky. 2. a) vyzkoušení a kontrola korunky, b) její necementování. Laboratorní fáze při pouţití pryskyřic pro volnou modelace: 1. a) zhotovení modelu situace, b) příprava pryskyřičného těsta a modelace, c) hydropneumatická polymerace, d) vypracování, vyzkoušení a vyleštění korunky.
18
5. POUŢITÍ MATERIÁLY Stomatologické materiály – materiály, které pouţíváme na zhotovování zubních náhrad. Rozdělujeme na : Hlavní materiály – stomatologické matriály : Pomocné materiály – vedlejší stomatologické materiály Hlavní materiály: jsou materiály, z kterých zhotovujeme stomatologické náhrady. Pouţití : Plastické hmoty ( pryskyřičné korunky, pryskyřičný můstek, pryskyřičné protézy, pryskyřičné zuby ) Pomocné materiály: jsou materiály, které pouţíváme při zhotovování stomatologických náhrad. Vedlejší materiály pouze pomáhají při zhotovování zubních z toho materiálů vůbec se nezhotovuje nové zuby. DRUHY: 1. Sádra 2. Otiskovací hmoty 3. Modelové materiály 4. Modelovací materiály 5. Izolační prostředky 6. Brousící a leštění prostředky
19
5.1 SÁDRA Sádra je pomocný a univerzální materiál, ve stomatologické laboratoři se pouţívá nejvíce. Podle poţití patří do několik skupin otiskovacích hmot – např. otiskovacích, modelových a formovacích hmot. Sádrou označujeme výrobek, který získáme zahřátí přírodního nebo umělého sádrovec na teplotu, aby ztratil vodu. Sádrovec je dihydrát síranu vápenatého CASO4 . H2O. Přírodní sádrovec je bezbarvý aţ našedlý ( aţ do šedá). Ve stomatologické laboratoři se uţívá čistý sádrovec. Po zpracování přírodního nebo umělého sádrovce vznikají dva typy zpracované sádry ve dvou formách alfa a beta polohydrát. Alfa – polohydrát se vyrábí mokrou dehydratací, je nejměkčí. Belta – polohydrát se vyrábí suchou dehydrataci ( bez vody ), je nejtvrdší Druhy sádry: -
Otiskovací sádra
-
Alabastrová sádra
-
Tvrdá sádra
-
Kamenná sádra
Otiskovací sádra Je beta – polohydrát, je nejpřesnějších a nejlevnější otiskovací hmot. Pouţívá se na otiskování bezzubých čelistí. Je většinou zabarvena do růţová. Jméno toho typu sádry je Efektor. Alabastrová sádra Je beta – polohydrát, je v hodná pouze k přípravě orientačních situačních modelů. Směs pro modelovou sádry připravujeme smícháním přesného poměru 1:1 ( voda : prášek – alabastrová a tvrdá sádra). Namícháme těsto je tuţší. Do otisku ho dáme pomocí vibrační techniky, aby nebyly bubliny. Alabastrová sádra je bílá sádra, velmi jemná, málo pevná, velká expanze. Pouţívá se : - kyvetování pryskyřičné náhrad voskových modelů, - fixace modelů do artikulátoru, - situační model, orientační model.
20
Tvrdá sádra Je alfa – polohydrát. Je tvrdší neţ alabastrová sádra. Pro tvrdou sádru pouţíváme termíny Mramorář také Hydrokal. Tvrdá sádra má modré a méně bílé. Pouţívá se : - antagonální model ( protiskus), - na pracovní snímatelných protéz nebo částečně snímací protéz. Kamenná sádra Je alfa – polohydrát. Je to nejtvrdší sádra ze všech druhů sádry. Podstavec vyrábíme z tvrdé sádry, kamennou sádru pouţijeme pro pracovní část modelu. Jiné termíny – Stone (stoun), Denzit. Pouţívá se: - pracovní situační model při výrobě fixních náhrad - kovová konstrukce snímatelní náhrady
21
5.2 OTISKOVACÍ HMOTY Otiskovací hmoty pouţíváme k otiskování v ústech pro preparaci, tím začíná výroba protézy. Rozdělení otiskovací hmot podle způsobu tuhnutí a stavu po tuhnutí 1. Termoplastické hmoty a) tuhé: Kompoziční hmoty b) pruţné: Agarové hmoty 2. Chemoplastické hmoty a) tuhé:
sádra (otiskovací sádra) Zinkoxideugenolové otiskovací hmoty
b) pruţné: Alginátové otiskovací hmoty Silikonové otiskovací hmoty V současné době se nejvíce pouţívá k otiskovací pruţné chemoplastické hmoty. Nezbytné poţadavky na otiskovací hmoty: -
příjemná chuť a vůně, estetická barva,
-
nesmí jedovatý,
-
jednoduchá příprava,
-
dlouhá skladovací doba,
-
vhodná konzistence,
-
přijatelná doba tuhnutí,
-
dostatečná pevnost a elasticita,
-
vysoká objemová přesnost (aby nebyla expanze ani kontrakce otiskovací hmoty),
-
dobrá reprodukční schopnosti (přesná kopie na otisku),
-
vhodné s modelovými materiály.
22
5.3 ALGINÁTOVÉ OTISKOVACÍ HMOTY Alginátové otiskovací hmoty jsou druhou skupinou pruţných otiskovacích hmot, které v současné době pouţívají. Jsou ireverzibilní (nevratné) hydrokoloidy – chemoplastický tuhnoucí. Pouţívá se na orientační modelu, také k otiskování pracovních modelů k výrobě částečných snímatelných náhrad. Sloţení a výroba: Základem při výrobě alginátových hmot jsou sodné, draselné nebo trietanolové soli kyseliny algové – algináty. Kyselina algová je polymerní sloučenina podobná jako škrob, pochází z mořských hnědých nebo červených řas. Charakteristika: Alginátová otiskovací hmota je na bázi alginátu sodného. Jsou pruţné, přesné a barva je různá. Míra a na deformace od pruţnosti je závislá na míře vody, při pouţití s větší dávkou vody vznikne měkčí a více neformovatelný gel. Po otisku od pacienta můţe se trhat kvůli podsekřivých míst zubů. Reprodukční schopnosti u alginátové hmoty je horší neţ u agarových hmot a eleastomerů. Velká nevýhoda je objemová nestálost ztuhlého otisku, protoţe hydrokoloidní hmoty se voda vypařuje a jeho objem smršťuje. Alginátová hmoty se musí zavřené krabici nebo neprodyšné sáčku, aby vydrţela vlhkost otisku. Domácí preparát se nazývá YPEEN a ELASTIC.
23
5.4 MODELOVACÍ MATERIÁLY K vytvoření voskových modely pouţíváme hodně modelovacích materiálů. Při pouţití plastických hmot k volné modelaci nebo při zhotovování fixních keramických hmot. Hlavní poţadavek modelovacích materiálů: 1. Při zahřání začíná měkkou do plastické stavu 2. Při ochlazení musí získaný tvar podrţet, aby nepodlehl tvarovým a rozměrovým změnám. 3. kontrastní barva oproti světlé barvě pracovní modelu 4. musí být spalitelný beze zbytku nebo bez vsáknutí do formy- vyplavitelný Obecné poţadavky: 1. při laboratorní teplotě jsou pevné aţ křehké, musí drţet pevný 2. změkčuje asi mezi 30-50 stupňů a tají při 50-95 stupňů 3. roztavení mají malou viskozitu a nejsou vláknité, aby se dobře spojuje vosku 4. jsou lehce leštitelné a odpuzují vodu 5. při spálení na vzduchu nezanechají praktický ţádný zbytek Základní sloţky vosků Dříve se pouţívali hlavně přírodní vosky, v současné době se většinou pouţívají syntetické vosky, protoţe lepší a splňují více poţadavků neţ vosky přírodní. 1. Přírodní vosky a) Ţivočišné (včelí vosk, šelakový vosk, lanolin) b) Rostlinné (karnaubský, candelila) c) Minerální (parafín, ozokerit, cerezin, montánní) 2. syntetické vosky : (polyglykoly, polyetyleny, parafíny a další vosků s různými firemními názvy) Druh vosk, teplota tání stupňů, tvrdost viz obrázek.. Základ sloţení: Modelovací vosk- parafín a včelí vosk Tvrdé vosk – karnaubský vosk a parafín Lepicí vosk- parafín s kalafunou( lepicím) nebo jinou pryskyřice ( křehké) Vlastnosti voskových materiálu Důleţitým vlastnosti voskových směs: znalost základních vlastnosti je pro technika a pro stomatologa důleţitá a vyuţít všechny s jeho dobrou vlastnosti vosků. 24
-
objemové změny
-
tok vosku
-
deformace voskového modelu
-
tvárlivost vosku
-
tvrdost a pevnost vosků
V současné době jsou vosky ještě tvrdší a pevnější kvůli frézování. Jsou to tzv. vosky frézovací. Druhy vosků pro laboratoře: 1. modelovací vosk 2. lící vosk 3. voskové prefabrikáty 4. lepicí vosk 5. vykrývací vosk 6. otiskovací vosk 7. vosk k laboratorní orámování otisku Modelovací vosk Český výrobek: Ceradent má tři typu 1. typ I – měkký vosk – hodí se k funkční úpravě okrajů individuálních lţiček 2. typ II – střední – zimní vosk ( červená vosk) 3. typ III – tvrdý – letní vosk, je dostatečná pevný i při zvýšení teplotě v laboratorním prostředí. (růţová vosk) Licí vosk Jsou vosky pro výrobu kovových náhrad. Vlastnosti: -
nízký bod tání, pevné, různé barvy
-
pouţití na čepy ke odlití, vytvoření kanálků
-
vyrábí se ve formě tyčinky, lancety, bločku, fólie..většinou mají tmavé zbarvení oproti pracovnímu modelu. Také pro zlepšení viditelnosti tloušťky vosku.
Voskové prefabrikáty Jsou zhotoveny z předem vyrobených přetvaru z továrny. Je jednodušší a rychlejší práce v laboratoři. Jsou to prefabrikované modely pro konstrukční prvky snímatelné náhrady i pro fixní náhrady. Pro pouţití ve fixní protetice se vyrábějí : -
voskové modely celoplášťových korunek 25
-
ţvýkací plošky
-
retenční rámečky pro fasetové korunky
-
různé tvary voskových mezičlenů pro fasetování plastickými hmotami i keramikou.
Lepicí vosk Pouţívají se ke slepení prasklých protéz, sádrových otisků nebo kovových dílců před sletování. Jsou vyrobeny z včelího vosku nebo parafínu s kalafunou i damarovou pryskyřici. Vlastnosti: -
nejvyšší bod tání, velmi pevné za křehké
Český preparát je TENIT- Dentál, Plastodent K Vykrývací vosk Má vosk k blokování podsekřivých míst pracovního modelu před dublování, musí dobře přilnout k sádrovému modelu Otiskovací vosk Je to vosk k zajišťování vertikálních okluzních kontaktů ( =nákupní val), jsou k funkčním modelaci okrajů individuálních lţiček nebo k okluzním otiskům. Vosky k laboratorní orámování otisků Pouţívá se k orámování otisků bezzubých čelistí ve tvaru silných vláken a pásků. V laboratorním prostředí jsou plastické. Nemusí se zahřát.
26
5.5 IZOLAČNÍ PROSTŘEDKY Jsou prostředky, které zabrání spojení nebo vzájemnému ovlivnění dvou látek. Je termíny IZOLACI. Existují různé izolační prostředky pro přípravu sádrových modelů podle sádrového otisku nebo při kyvetování – dělení sádrových forem při výrobě pryskyřičných protéz Izolace zabrání vznikání vodní páry do pryskyřice, unikání monomeru. Také zabrání spojení modelovacího vosku s pracovním modelem, aby nebyl nepřilepen vosk z sádry. 1. Izolace sádrových otisků před zhotovením situačního modelu ze sádry. Pouţívá se ponořením sádrového otisku do nádoby se studenou vodou, ne proudem z kohoutku, důvod zničil by se reliéf otisku. Existuje je jiné izolační prostředky vodní či lihový roztok mýdla, vodní sklo, alginátové roztoky nebo talek. 2. Izolace vlastní sádrové formy před lisováním pryskyřičného těsta -
brání pronikání vodní páry a vlhkosti z formy do pryskyřičného těsta
-
zabraňuje úniku volného monomeru z pryskyřičného těsta do formy
-
hladký povrch
3. cínová fólie – na adaptování pahýlu 4. celofán – na pryskyřice při lisování k oddělování sádrových forem, zabrání přilepení k druhému díly formy. 5. izodent – je dobrá izolace při vaření pryskyřic se sádrovými formami. Po nanesení roztoku na sádrový povrch vznikne tenká, dobře izolují vrstva alginátu.
27
5.6 PLASTICKÉ HMOTY Plastické hmoty jsou hlavní a univerzální protetické materiály. Můţeme vyrobit fixní i snímatelné náhrady. Ve fixní náhrady: - plášťové korunky na frontální zuby -
fasety do korunek i mezičlenů
-
provizorní ochranné a imediátní korunky a můstku
Ve snímatelné protetice : -
těla na báze částečných snímatelných protéz
-
těla na báze celé totální protézy
Také je pomocný materiál, zhotovujeme individuální otiskovací lţíce. Musí splňovat tyto poţadavky: a) zdravotní nezávadnost b) dostatečná přesnost c) objemová stálost d) dostatečná pevnost v lomu e) vkusný a nenápadný vzhled f) jednoduchost zhotovení Sloţení: -
prášek: polymery, skládá se z malých molekul
-
tekutina: monomer, metylakrylát (kapalina), spojení dvou látek vznikají s vnitřními sloţením různé řetězce.
Vlastnosti: -
polymery – jemné a sypké, reagují s chemickou látkou
-
monomer- metyakrylát: je vlastnosti páchnoucí bezbarvá kapalina, vroucí 100,3 stupňů, mísí se s alkoholem, nebo éterem, acetonem, ve vodě se nerozpouští dobře, při nadýchání má omamné účinky a při velkých dávkách je toxický
Náš český preparát korunkových pryskyřic pro lisování techniku je SUPERPONT, pro volnou modelaci SUPERPONT C+B.
28
Všechny druhy metakrylových pryskyřic rozdělíme podle polymeraci: 1. samopolymerující 2. teplem polymerující 3. tlakem polymerující 4. světlem polymerující Pouţití:
český výrobek:
zhotovení celoplášťových korunek
- Superpont ( teplem polymerující)
zhotovení fasetových korunek
- Superpont C +B ( teplem nebo
polymerující)
zhotovení individuální lţic
- Duracrol (samopolymerující)
na opravy (např. prasklých protéz)
- Duracryl nebo Premacryl (
samopolymerující)
zhotovení báze
- Superacryl (plus) ( teplem polymerující)
rychlá oprava
- fotokompozita ( světlem polymerující)
29
5.7 BROUSÍCÍ A LEŠTĚNÍ PROSTŘEDKY Brusné a leštění prostředky pouţíváme k povrchové úpravě zhotovených protéz. Částice brusných prostředků musí mít nepravidelný tvar a ostré hrany, aby se mohly brousit hrubé povrchy. Při broušení se brusná zrna musí snadnou štěpit a vypadávat z brousků, aby se opět obnovila broušení. Leštění znamená v protetice vytvoření hladké, zrcadlově lesklé povrchové plochy umělé zubní náhrady. Nemůţeme poţít ţádné leštidlo, ţádný lesklý povlak. Prostředky na leštění pryskyřic jsou většinou práškové a před pouţitím se mísí s vodou. Zabrání se prášení a chladí se leštěný povrch. Brusné a leštící nástroje: kovové vrtáčky, karborundové brousky, brusné terčíky, gumové leštící kotoučky, plstěné kuţele kartáče a bavlněné kotouče Leštící prostředky: pemza ( ztuhlá mletá láva), plavená křída ( z vápníkových skořápek mořských ţivočichů) Poţití na preparace nástroje: Kovové vrtáčky -
jsou ordinační nástrojek preparaci zubní tkáně,v laboratoři –
k opracování jemných detailů kovových konstrukci, k odstraňování drobných bublinek, zbytků formovací hmot. Také k zdrsnění retenčních ploch pro pryskyřice Kovové frézy z oceli - jsou vhodné k opracování nekovových materiálů – pryskyřice a šelak. Je vyrobeny v různých tvarech. Jsou zastaralé výrobky Tvrdokovové wolframkarbidové frézy - jsou vhodné k opracování a frézování odlitků v laboratoři, mají různé tvary. Vybrousí do poţadovaného tvaru. Jsou vhodné k opracování plastů a šelaku. Diamantové brousky – jsou vhodné do ordinace k preparaci zubní tkáně, v laboratoři k jemné úpravě pryskyřice. Brusné terčíky – pouţívají se k separaci v ordinaci proximální ploch zubů, v laboratoři k separaci pryskyřičný zubů na můstku. Papírové terčíky- pouţívá se k separaci pryskyřičných zubů na můstku. Gumové leštící nástroje- není vhodné na pryskyřice!! Leštění nástroje- slouţí k leštění protéz. Potřebujeme k tomu leštící prostředky, aby se roztíraly na povrchu protéz a vznikl lesk. Je upevní se na hřídel elektrické leštičky. Má typy: plstěné kotouče a kuţele, různé kartáče s štětinami, koţené a bavlněné kotouče. Obrázek preparace nástroje…
30
31
5.8 KOMPOZITNÍ MATERÁLY Jsou volně modelované pryskyřice, ale má vysokou barevnou stabilitou, spojení barva, vysokou leštitelnosti a odolnosti proti usazování bakteriálního plaku, pigmentaci (barva) a abrazi. Jsou vhodnější pro fasetování fixní náhrady. Částečně obsahují keramická plniva a různé přísady. Polymerujeme v hydropneumatickém polymerátoru. Nacházejí se vţdycky v tubě nebo v nádobě s masou. Nemusíme připravovat pryskyřičné těsto. Fotokompozitní materiály Jsou kompozitní materiály. Vytvrzují se světlem. Můţeme kompozitní materiály vymodelovat všechny fixní náhrady, od inleje aţ po můstky. Obsahují keramická plniva, ale různé přísady, vyrábí se bez metylmetakrylátů. Polymerujeme speciálním světelným polymerátorem, ozářením wolframem-halogenovým světelným zdrojem, do hloubky 4,5 mm. Zahraniční preparát je VECTRIS ( nosná konstrukce), TARGIS ( fazetovací materiál), novější ADORO ( fazetovácí materiál bez keramického plnivy) od firmy IVOCLAR, SINFONY. Výhoda kompozitní: -
má moţnost různého výběru – barev
-
větší barevná stálost
-
lepší probarvení a tvar
-
jemná úprava povrchu
-
estetika, tvrdá, pevná
32
POUŢITÁ LITERATURA: Bittner, J.: Protetická technologie. 1. vyd. IDV Brno. SZP. 1983. 148s. Bittner, J. akol.: Zhotování stomatologický protéz I 1.vyd. Praha Avicenum 1984 230s. Bittner, J., Vacek, M., Novák, J.: Stomatologické protézy I. 1.vyd. Praha 3 Avicenum 1982 230s.
33
