Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Bohemia centralis, Praha, 26: 45–51, 2003

Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky Contribution to the knowledge of aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River (Czech Republic) Luboš Beran Správa CHKO Kokoøínsko, Èeská 149, 276 01 Mìlník; e-mail: [email protected]

■ Abstract. Aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River between Beroun and its inflow to the Vltava River (Central Bohemia, Czech Republic) were investigated in 1995–2002. Altogether 25 species at 5 localities were found. Populations of several endangered or vulnerable molluscs (Planorbis carinatus, Unio tumidus, Unio crassus, Pseudanodonta complanata) were found but decrease of bivalve Unio crassus was documented in the comparison with historical records. ■ Key words: aquatic molluscs, Berounka River, faunistics

Úvod

Berounka byla spolu s øadou dalších èeských øek v srpnu 2002 postižena nièivými povodnìmi. Zde pøedkládaná práce má tak nejen doplnit poznatky o vodní malakofaunì pøed touto katastrofou, ale zároveò umožnit v budoucnu vyhodnocení pøípadných zmìn, ke kterým mùže po povodních dojít. Metodika a materiál

Prùzkum byl proveden na pìti lokalitách mezi Berounem a ústím do Vltavy v rozmezí let 1995–2002. Pozornost byla vìnována pouze hlavnímu toku. Sbìr byl na vìtšinì lokalit provádìn kombinací vizuální metody a odbìrù z vegetace èi sedimentu za pomoci kuchyòského cedníku. Materiál získaný pøi prùzkumu byl ve vìtšinì pøípadù urèen na místì a vrácen na lokalitu. V pøípadì velmi vzácných druhù (nìkteré z kriticky ohrožených druhù èi 45

BOHEMIA CENTRALIS 26

naopak z nových zavleèených druhù) byla alespoò èást sbìru uložena do sbírky autora. U druhù determinovatelných pouze pomocí lupy (napø. vìtšina druhù r. Pisidium) byl materiál determinován až v laboratoøi. Stejnì tak bylo postupováno u druhù, k jejichž determinaci je nutná pitva (nìkteré druhy z èeledi Planorbidae a Lymnaeidae). K pitvì byli použiti èerstvì usmrcení jedinci (pøelitím vroucí vodou). Systém a nomenklatura jsou pøevzaty z práce Beran (2002). Charakteristika území

Berounka ve sledovaném území protéká kaòonovitým údolím, které se rozšiøuje až nìkolik kilometrù pøed jejím ústím do Vltavy. Z tohoto dùvodu nevytváøí témìø žádné tùnì a odstavená ramena. Výjimkou jsou zejména výhony u Mokropes èi staré koryto Berounky (Kròák) u Zbraslavi, zkoumané v minulosti napø. Beranem (1996). Øeka má na vìtšinì sledovaného toku pøirozený charakter ovlivnìný pouze øadou jezù. Přehled lokalit

V této èásti jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit. Údaje jsou øazeny následovnì: èíslo lokality, název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování (Buchar 1982), lokalizace a popis lokality, datum prùzkumu. Lokality jsou øazeny ve smìru po proudu. 1 – Beroun, 6050, Berounka pod železnièním mostem v Berounì, 20. 8. 1995; 2 – Karlštejn, 6051, Berounka u Karlštejna, a – Berounka u mostu pøes øeku, 16. 7. 1995, b – Berounka pod jezem, 4. 7. 2002; 3 – Øevnice, 6051, Berounka v okolí jezu v Øevnicích, a – 2. 7. 1995, b – 29. 7. 2001; 4 – Èernošice, 6051, Berounka nad a pod jezem u železnièního mostu v Mokropsích, a – 2. 7. 1995, b – 29. 7. 2001; 5 – Radotín, 6052, Berounka v Radotínì, 10. 5. 1998. Dosavadní malakologické průzkumy

Pøestože malakology lákala spíše než vlastní Berounka okolní krajina Èeského krasu, již z minulosti existuje øada údajù o malakofaunì vlastní øeky, a to zejména od našich pøedních badatelù. Jedná se jak o údaje publikované (Ulièný 1892–1895, Ložek 1974), tak i údaje prozatím nepublikované získané studiem materiálu v Národním muzeu v Praze. Jejich nejèastìjšími autory, pokud jde o zkoumané území, jsou J. Petrbok a V. Ložek, který autorovi poskytl i øadu doposud nepublikovaných údajù. Zajímavou informací je èlánek o prvním výskytu plžù Physella cf. acuta a Planorbarius corneus v Berounce v Budòanech u Karlštejna (Kovanda 1949). Malakofaunu støedního toku Berounky zkoumala ve své diplomové práci Široká (1998), jejíž po proudu nejníže položenou lokalitou je Berounka v Berounì u ústí Litavky.

46

Luboš Beran: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Výsledky a diskuse

Pøehled zjištìných druhù V této èásti jsou uvedeny výsledky prùzkumu uskuteènìného v letech 1995–2002 podle jednotlivých druhù. U každého druhu je uvedeno zoogeografické rozšíøení pøevzaté z práce Beran (2002) a dále údaje týkající se obývaných stanoviš, poznámky k rozšíøení na území ÈR a rozšíøení ve sledované oblasti. Classis: Gastropoda Ordo: Architaenioglossa Familia: Viviparidae Viviparus viviparus (Linnaeus, 1758) – rozšíøení evropské. Typický plž vìtších a úživnìjších vodních tokù. V minulosti druh omezený pouze na nejvìtší èeské øeky (Labe, Vltava), který s rostoucím zatížením živinami pøesunul svùj výskyt i do menších øek, jak dokládají mimo jiné i výsledky tohoto prùzkumu. Hojný výskyt je obvykle zjišován pøi potápìní na dnì øeky nad jezy. Ordo: Neotaenioglossa Familia: Bithyniidae Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh jak tekoucích, tak vìtšiny stojatých vod, èastý i ve zkoumaném úseku øeky Berounky. Familia: Valvatidae Valvata cristata O. F. Müller, 1774 – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména hustì zarostlých stojatých vod, jehož výskyt zde je pøekvapivý a lze ho vysvìtlit tím, že charakter Berounky nad jezy již silnì pøipomíná stojaté vody. Valvata piscinalis (O. F. Müller, 1774) – rozšíøení palearktické. Ubývající druh zejména pomaleji tekoucích a bahnitìjších vodních tokù, který je ve sledovaném úseku èastý. Ordo: Hygrophila Familia: Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) – rozšíøení holarktické. Bìžný druh, který se obvykle vyskytuje na rozhraní mezi vodou a souší (bøehy vodních tokù, mokøady). Stagnicola turricula (Held, 1836) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména stojatých vod, jehož výskyt zde je pøekvapivý a lze ho vysvìtlit tím, že charakter Berounky nad jezy již silnì pøipomíná stojaté vody. Radix auricularia (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Obývá velké spektrum biotopù kromì pøíliš zarostlých a zazemnìných stojatých vod. Bìžný je výskyt v pomaleji tekoucích vodách, jak ukazují i výsledky tohoto prùzkumu.

47

BOHEMIA CENTRALIS 26

Radix ampla (Hartmann, 1821) – rozšíøení palearktické. Druh charakteristický pro vìtší vodní toky. Lymnaea stagnalis (Linnaeus, 1758) – rozšíøení holarktické. Bìžný druh stojatých a pomalu tekoucích vod (zejména nad jezy). Familia: Physidae Physa fontinalis (Linnaeus, 1758) – rozšíøení holarktické. Ubývající druh stojatých a mírnì tekoucích vod. Physella cf. acuta (Draparnaud, 1805) – druh zavleèený ze Severní Ameriky èi mediteránní (viz napø. Beran 2002). V souèasnosti je tento druh bìžným obyvatelem èlovìkem ovlivnìných èi pøímo vytvoøených stanoviš (pískovny, zneèistìné øeky, silnì eutrofní vodní nádrže apod.). Nález na Berounce publikovaný v roce 1949 (Kovanda 1949) patøil k prvním údajùm o výskytu tohoto druhu v ÈR. Familia: Planorbidae Planorbis carinatus O. F. Müller, 1774 – rozšíøení evropské. Vzácný a ubývající druh, který se v Èechách vyskytuje pøedevším v Polabí a podél Berounky a nìkterých jejích zdrojnic. Obývá pomaleji tekoucí a stojaté vody. Bathyomphalus contortus (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména hustì zarostlých stojatých vod, který se obèasnì vyskytuje i nad jezy nìkterých našich øek. Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) – rozšíøení holarktické. Bìžný druh na vìtšinì území ÈR, který obývá široké spektrum biotopù, vèetnì pomaleji tekoucích úsekù vodních tokù. Patøil k nejèastìji zastiženým druhùm ve sledovaném úseku Berounky. Hippeutis complanatus (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Bìžný druh zejména hustì zarostlých stojatých vod, který se zøídka vyskytuje i v pomaleji tekoucích vodách (nad jezy). Ancylus fluviatilis O. F. Müller, 1774 – rozšíøení evropské. Druh tekoucích vod, který je ve sledovaném území èastým druhem. Classis: Bivalvia Ordo: Unionoida Familia: Unionidae Unio pictorum (Linnaeus, 1758) – rozšíøení evropské. Nejbìžnìjší zástupce rodu Unio v Èeské republice; je bìžný i na sledovaném území. Unio tumidus Philipsson, 1788 – rozšíøení evropské. Ojedinìlý výskyt byl zjištìn na dvou zkoumaných lokalitách. V souèasnosti již vzácnìjší druh pomalu tekoucích a stojatých vod nižších poloh.

48

Luboš Beran: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Unio crassus Philipsson, 1788 – rozšíøení evropské. Ojedinìlý výskyt byl zjištìn pouze na lokalitì 2a, a to i pøes pomìrnì intenzivní hledání tohoto druhu. Ochranáøsky nejvýznamnìjší druh, který je chránìn také smìrnicemi EU. Anodonta anatina (Linnaeus, 1758) – rozšíøení eurosibiøské. Bìžný velký mlž jak v rámci ÈR, tak i ve zkoumaném území. Pseudanodonta complanata (Rossmässler, 1835) – rozšíøení evropské. I v minulosti vzácný druh obývající vìtší a úživnìjší øeky. Dolní tok Berounky (vèetnì èásti úseku v CHKO Køivoklátsko) vždy patøil k jeho známým lokalitám (Beran 2002). Jedná se o jeden z ochranáøsky nejvýznamnìjších druhù vodních mìkkýšù ve sledovaném území. Familia: Sphaeriidae Sphaerium corneum (Linnaeus, 1758) – rozšíøení palearktické. Velmi èastý mlž žijící pøedevším v živinami bohatých tekoucích vodách, který je ve sledovaném území nejèastìji zastiženým druhem. Pisidium henslowanum (Sheppard, 1823) – rozšíøení holarktické. Pomìrnì bìžný druh pomaleji tekoucích vodních tokù. Pisidium subtruncatum Malm, 1855 – rozšíøení holarktické. Jeden z nejbìžnìjších pøíslušníkù rodu Pisidium žijící zejména v tekoucích vodách. Nevyhýbá se však ani vodám stojatým. Pisidium nitidum Jenyns, 1832 – rozšíøení holarktické. Bìžný druh zejména pomaleji tekoucích vod. Pøi prùzkumu dolního toku Berounky v letech 1995–2002 bylo mezi Berounem a ústím do Vltavy nalezeno v hlavním toku celkem 25 druhù vodních mìkkýšù (16 plžù, 9 mlžù – tab. 1). Bohatší malakocenózy byly zjištìny zejména v okolí jezù, nebo v tìchto úsecích je Berounka obohacena o druhy vyskytující se zejména ve vodách velmi pomalu tekoucích èi stojatých (Valvata cristata, Stagnicola turricula, Lymnaea stagnalis, Planorbis carinatus, Bathyomphalus contortus, Hippeutis complanatus). Hlavní a nejèastìjší složku malakocenóz na zkoumaných lokalitách pøedstavují druhy Viviparus viviparus, Valvata piscinalis, Bithynia tentaculata, Galba truncatula, Radix auricularia, Gyraulus albus, Ancylus fluviatilis, Unio pictorum, Anodonta anatina, Sphaerium corneum. Ve srovnání s minulostí je patrný zejména úbytek døíve bìžného velevruba tupého (Unio crassus) a obohacení malakofauny o bahenku Viviparus viviparus. Z pohledu ochrany pøírody je pozitivním zjištìním výskyt druhù Planorbis carinatus, Unio tumidus, Unio crassus a Pseudanodonta complanata.

49

BOHEMIA CENTRALIS 26

Tab. 1. Pøehled vodních mìkkýšù podle lokalit (subjektivní odhad hustoty populace na 1 m2 plochy obývané uvedeným druhem [O – ojedinìle, ménì než 1 jedinec na 1 m2, R – roztroušenì, 1–20 jedincù na 1 m2, H – hojnì, 20–100 jedincù na 1 m2, VH – velmi hojnì, více než 100 jedincù na 1 m2]) Table 1. List of aquatic molluscs according to localities (O – solitary occurrence, less than 1 specimen per 1 square meter, R – scattered occurrence, 1–20 specimens per 1 square meter, H – abundant occurrence, 20–100 specimens per 1 square meter, VH – very abundant occurrence, over 100 specimens per 1 square meter) Druh

Lokalita č. 1

2a

2b

Viviparus viviparus Bithynia tentaculata

R

3a

3b

4a

4b

5

R

VH

VH

VH

O

3

H

R

H

R

4

R

O O

4

R

Valvata cristata Valvata piscinalis Galba truncatula

R R

R

R

H

R

H R

Stagnicola turricula Radix auricularia

R

R

Radix ampla Lymnaea stagnalis

O

R

O

R

O

O

O

Physa fontinalis Physella cf. acuta

O

R

Gyraulus albus

O

R

Hippeutis complanatus

1 R

O

R

R

R

Unio pictorum

R

R

O

Unio tumidus Unio crassus

2 3

O

1 2

H

1

R

R

2

R

R

R

5

H

4

1 R H

R

R

H

O

O

O

O

4 2

O R

R

1 O

R

Pseudanodonta complanata Sphaerium corneum

R

Pisidium henslowanum

R

R

5

O

O

Ancylus fluviatilis

Anodonta anatina

O

4

R

R

Planorbis carinatus Bathyomphalus contortus

R R

R

1

R

R

R

R

O

O

R

R

R

O

5 2

R

H

5 1

Pisidium subtruncatum

O

1

Pisidium nitidum

O

1

Celkem

50

8

7

11

12

15

10

19

8

Luboš Beran: Příspěvek k poznání vodních měkkýšů dolního toku Berounky

Summary

Aquatic molluscs of the lower reach of the Berounka River between Beroun and its inflow to the Vltava River (Central Bohemia, Czech Republic), were investigated in 1995–2002. Altogether 25 species (16 gastropods, 9 bivalves) were found at 5 localities. Mollusc communities most often consisted of species Viviparus viviparus, Bithynia tentaculata, Valvata piscinalis, Galba truncatula, Radix auricularia, Gyraulus albus, Ancylus fluviatilis, Unio pictorum, Anodonta anatina, Sphaerium corneum. Mollusc communities in the proximity of weirs (Loc. No. 2b, 3, 4) were enriched by species which prefer stagnant or slowly flowing water bodies (Valvata cristata, Stagnicola turricula, Lymnaea stagnalis, Planorbis carinatus, Bathyomphalus contortus, Hippeutis complanatus). Populations of several endangered or vulnerable molluscs as Planorbis carinatus, Unio tumidus, Unio crassus or Pseudanodonta complanata were found. Decrease of bivalve Unio crassus and an invasion of gastropod Viviparus viviparus were related to historical accounts.

Literatura Beran L. (1996): Vodní mìkkýši PP Kròák. Aquatic malacofauna of the Nature Monument Kròák. – Muz. a Souèasnost, ser. natur., Roztoky, 10: 8–11. Beran L. (2002): Vodní mìkkýši Èeské republiky – rozšíøení a jeho zmìny, stanovištì, šíøení, ohrožení a ochrana, èervený seznam. – [Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution und its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník pøírodovìdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum, 10, 258 s. Buchar J. (1982): Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. – Vìst. Ès. Spoleè. Zool., Praha, 46: 317–318. Kovanda J. (1949): Dva noví mìkkýši pro øeku Berounku. Èasopis Národního musea, Oddíl pøírodovìdný, 118–119: 123. Ložek V. (1974): Mìkkýši Èeského krasu z hlediska ochrany pøírody. (Weichtiere des Böhmischen Karstes vom Gesichtspunkte des Naturschutzes). – Bohemia centralis, Praha, 3: 163–174. Široká M. (2000): Malakofauna støedního toku Berounky. – Msc., dipl. práce, dep. in katedra biologie, Západoèeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Plzeò, 103 s. Ulièný J. (1892–1895): Mìkkýši èeští. – Praha, Klub pøírodovìdný, 208 s.

Recenzent: RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

51