Přílohy Zajištění bezpečnosti při akcích Základním dokumentem určujícím pravidla pro bezpečnost a ochranu zdraví mládeže je Zákoník práce. Další předpisy týkající se bezpečnosti jsou - Silniční zákon a provádějící vyhlášky o silničním provozu a hygienická směrnice pro zotavovací akce pro děti. Všichni účastníci táboru musejí být poučeni o bezpečnosti práce a veškerých rizicích spojených s celou akcí. Tuto povinnost má provozovatel tábora a musí mít příslušný písemný dokument o proškolení všech přítomných, a to včetně nezletilých dětí a mládeže. Připomínky k bezpečnosti práce jsou též samozřejmostí před každou volenou akcí, a pokud je to potřeba i během ní (rizika, terén, pravidla hry). Pokud jde o hry nebo činnosti zvláště nebezpečné či neobvyklé, musí vedoucí absolvovat příslušná speciální poučení o bezpečnosti práce, pokud dokonce není potřeba k této činnosti speciálního školení či zkoušek. Provozovatel rovněž zodpovídá za všechny prostory, objekty i zařízení, v nichž pobyt či jeho část probíhá – musejí být nejen v souladu s předpisy o bezpečnosti práce, ale také s hygienickými předpisy a předpisy o bezpečnosti technických zařízení. Za plnění péče o bezpečnost zdraví zodpovídá
táborový vedoucí ve všech stupních řízení v rozsahu
zastávaných funkcí. (Kutý, 2004). Seznam dokumentace o bezpečnosti práce, ochraně a zdraví :
-
doklady o školení vedoucích pracovníků, za školení hlavních vedoucích odpovídá provozovatel, za školení ostatních táborových pracovníků odpovídá hlavní vedoucí
-
doklady o školení nebo instruktáži specifických profesí (kuchař nebo jiný personál) za ně odpovídá hlavní vedoucí
-
zápis o poslední provedené (roční) kontrole bezpečnosti práce a ochraně zdraví a požární ochraně – odpovídá provozovatel
-
kniha úrazů (vede ji zdravotník a spolu s hlavním vedoucím odpovídá za správnost zápisu)
-
zápisy z kontrol jiných oprávněných institucí
-
doklady o zdravotní způsobilosti zaměstnanců
-
doklady vztahující se k požární ochraně a prevenci – odpovídá provozovatel
-
denní program – je součástí táborové dokumentace – odpovídá hlavní vedoucí
(Kutý, 2004). Zodpovědnost za bezpečnost práce Plnou odpovědnost za bezpečnost práce nese pověřená osoba starší osmnácti let (i v případě své nepřítomnosti u dané činnosti). Na akce pouštíme jen osoby fyzicky a duševně způsobilé s písemným potvrzením o lékařské prohlídce, že jsou schopny činnosti. Toto osvědčení není požadováno u pedagogických pracovníků nebo studentů pedagogických fakult. Osoby pracující s potravinami musí mít zdravotní průkaz. Zodpovědnost se dá částečně přenést na praktikanta, a to i tehdy pokud není zletilý v případě, že splňuje následující požadavky : 1) před každou zahájenou činností je hlavním vedoucím poučem o možných rizicích a o bezpečnosti práce při dané aktivitě 2) nejedná-li se o zvláště nebezpečné činnosti (např. koupání, střílení ze vzduchovky,..) 3) doba samostatné činnosti nepřekročí rozumnou délku 4) náročnost a riziko odpovídá jeho zkušenostem a rozumovým schopnostem – odpovědnost nese vždy plnoletý vedoucí (Kutý, 2004). Jak postupujeme při úrazu
Na každém kurzu nebo táboře se můžeme setkat s úrazem a nezřídka se tomu tak stává. Proto je důležité znát přesný postup, jak dát první pomoc nebo zamezit dalším komplikacím. a) nejprve zajistíme první pomoc – přepravu k lékaři nebo přivolání pohotovosti b) odstraníme příčiny, jež nehodu způsobily, abychom zabránili dalším problémům c) sepíšeme protokol o události – zajistíme svědky a kontakty na ně d) pokud je třeba ohlásíme nehodu dle potřeby – lékaři, policii, hasičům, hygieně,... e) je třeba vyrozumět hlavního vedoucího f) pokud je poraněným vedoucím, zajišťuje vše jeho zástupce g) v případě úrazu vyplníme hlášení pro pojišťovnu (Kutý, 2004).
Hry a program a) při terénních hrách vymezíme prostor,délku trvání, místo srazu, určíme svolávací signál, poučíme děti o možném nebezpečí tohoto místa b) při lesních hrách ,musíme brát v úvahu charakter terénu – je snadné poranit si větvičkou oko nebo nepatřičně zasáhnout kamaráda šiškou c) dbáme na bezpečnost prostoru, v němž se soutěž odehrává (přehlednost terénu, staré kusy železa, střepy ve vodě apod.) (Kutý, 2004). Bezpečnost při ohni, požární ochrana
a) oheň rozděláváme jen na povolených místech ( v dostatečné vzdálenosti od cizích hořlavých předmětů) b) dáváme pozor na vítr a nekázeň dětí c) ohniště ohraničíme nehořlavým materiálem d) povinnost účastnit se hašení požáru, ohlašovací povinnost e) nenechat bez dozoru oheň, rozpálená kamna, elektrospotřebiče – při odchodu je vždy nutné je zkontrolovat, zda jsou vypnuty/uhašeny f) zakážeme dětem manipulaci s jakýmikoliv hořlavými látkami I. a II. stupně. Rozdělávání ohně a práce se zápalkami musí probíhat pod dohledem odpovědné osoby g) dáme zákaz obsluhy vařičů dětmi h) povinnost ohlásit požárnímu inspektorátu i malý oheň, který byl hned uhašen i) velmi nevhodné je kouření před dětmi – nekouříme v místě, kde se to nesmí např.les j) všichni musejí znát vyhlášení požárního poplachu v místě, způsoby hašení, obsluhu požárních přístrojů (Kutý, 2004).
Bezpečnost při práci s nářadím
a) pracovat dle daných pokynů a typu činnosti b) poučit o riziku pracovní činnosti c) musí být přítomna odpovědná osoba d) lékárnička s první pomocí e) předem přezkoušet správnou funkci nářadí f) dodržená kázně (nešermovat s nářadím,neházet,..) g) nepoužívané nářadí vždy bezpečně uložit h) s ostrými nástroji pracovat směrem od těla i) při sekání sekerou mít dostatečný prostor na manipulaci, nikoho v prostoru j) pozor na uvolněné nářadí k) štípat na pevném dřevěném podkladu l) pozor na používaný materiál – hořlaviny, jedy atd. m) k práci s elektrickým nářadím a zařízením mít speciální školení n) nářadí podávat špicí, ostřím k zemi o) nenosit nářadí přes rameno (nebezpečí úrazu při otočení) p) hlásit i drobná poranění q) průběžný úklid odpadu na vyhrazené místo (častý úraz hřebík v noze) r) vhodný oděv i obuv (Kutý, 2004). Bezpečnost při koupání a) koupání účastníků mladším osmnácti let je možné pouze se souhlasem vedoucího staršího 18ti let b) důraz na kázeň a pořádek c) koupání je zakázáno : 100m od mostů, přístavišť, vjezdů,.. v požárních bazénech, v nádržích pro chov ryb, v nádržích s pitnou vodou, u jezů d) zákaz přibližování k plavidlům a lézt na plavební znaky e) dodržení hygienických zásad : -
koupaliště schváleno hygienickou stanicí
-
po celou dobu pobytu s dětmi ve vodě plnoletý doprovod
-
zákaz vstupu do vody po intenzivním pohybu či cvičení
-
zákaz koupání před jídlem a minimálně hodinu po jídle
-
koupání pouze za teplého počasí
-
koupání ve vodě minimálně 20°C maximálně 30 minut
-
pro děti nad 14 let minimálně 18°C maximálně 10 minut
-
pokud se koupe více než jeden oddíl, je nutná loďka se záchranným kruhem na deseti metrovém laně
-
pro neplavce vždy vyhrazený prostor a vesta
f) koupání by mělo být zařazeno v plánu předem g) koupání na známých, ověřených místech h) vždy přítomna osoba způsobilá k záchraně tonoucích (Kutý, 2004).
Doporučené počty vedoucích vztažené na věk a počty dětí : -
děti 6 – 10 let – na každých započatých 10 dětí jeden plnoletý vedoucí
-
děti 11 – 15 let – na každých započatých 15 dětí jeden plnoletý vedoucí
-
děti 16 – 18 let – na každých započatých 20 dětí jeden plnoletý vedoucí
1.1 Rozhovory Rozhovor – muž, 20 let Jak dlouho navštěvuješ Tábornickou unii? Jsem tam od roku 2001. Kolik jsi s nimi absolvoval táborů? Hm, každém letní a potom děláme vlastně ještě jarní, podzimní a zimní tábory. A v čem spočívají ty jarní? Jsou v podstatě stejný, jede se někam na chatu, nebo stanovat a hrajeme tam prostě hry s děckama. A jaké aktivity v Tábornické unii máš nejradši? Jaký aktivity?..Tak nejradši mám, že prostě jede ta banda lidí a jede se do přírody a jede se do té přírody tábořit, to je takový to, co mám nejradši. Hrajete tam i nějaké hry? Hry tam taky hrajeme, určitě tam patří nějaký ty hry, ale určitě je to něco jiného než když hru vlastně hraje děcko nebo když hru připravuje vedoucí. Já už jsem vlastně v té funkci vedoucího a už tolik ty hry neprožívám takže pro mě spíš to, že vlastně uteču z toho města a do té přírody. Ale samozřejmě mě baví připravovat hry pro děti, protože vidím, že je to baví. Takže to je zároveň odpověď na otázku, proč navštěvuješ Tábornickou unii, protože tě baví tohle všechno? Ano.
Jaké jiné kroužky navštěvuješ? Nenavštěvuju žádný jiný, dnes už. Jsou tvoji nejlepší kamarádi z přímo Tábornické unie nebo spíš odjinud? Nejlepší kamarádi..no..to je těžký říct, kdo je nejlepší kamarád, ale mám tady hodně kamarádů. Tady jsou všichni kamarádi. Připravuješ se nějak do oddílu? No, protože jsem ve funkci vedoucího, tak se určitě připravuju. Plánujou se hry, pomáháme hlavnímu vedoucímu plánovat výpravy. Máme potom porady kam se pojede. Kolik se na to vybere, co se navštíví a tak. Spolupráce s ostatními vedoucími ti vyhovuje? Určitě, i když se hádáme, ale to k tomu patří - bez toho by to nešlo. Jakou máš představu do budoucnosti? No, ono je to těžký. Něco jinačího je sen a něco jinačího je ta realita. Jako určitě mám sen, že bych v tom chtěl nějak pokračovat. Chtěl jsem jít třeba na volnočasovky, že bych v tom pokračoval, ale to se nezdařilo a místo školy jsem třeba teďka v práci. Ale to třeba s oddílem nemá nic společnýho, ale určitě bych něco takovýho chtěl dělat. A máš nějakou zábavnou historku ? Zábavný historky jsou, ale to se těžko říká, to se musí prožít. Ono to nevyzní, když se neprožije.
Rozhovor 2 – dívka, 15 let Jak dlouho navštěvuje Tábornickou unii? V září to bude šest let. Kolik táborů jsi s nimi absolvovala? Tak jestli se počítají jenom letní, tak těch bylo pět. A potom vlastně ještě ty jarní, tam bylo pár. A zimní jeden nebo dva a podzimní tři. A který z nich tě nejvíc baví? Nejvíc mě baví…No, určitě ty letní! Ty zimní jsou vlastně o tom, naučit se přežít v těch podmínkách. Nanosit si dřevo, udržovat furt to teplo, abychom tam neumrzli. Museli jsme si tam vařit. Je to vlastně o tom přežití. A máš nějaké nejoblíbenější aktivity v Tábornické unii? Tak to jako, nějaký hry, já nevím. Mě to baví tak celkově. Baví mě všechno. Proč navštěvuješ Tábornickou unii? Tak já jsem přišla, když jsem byla hrozně malá. Kamarádka mě přivedla. A začlo mě to nějak bavit. Hráli jsem různý hry, něco jsem se dozvěděla novýho. Vlastně tu zdravovědu třeba jsem se učila. A bylo to takový užitečný, tak jsem sem chodila. A baví mě to, no. Navštěvuješ i jiné kroužky? Jo, chodím do tanečního a chodím na jazyky.
Tvoji nejlepší přátelé jsou spíš z Tábornické unie nebo z těch ostatních? No, spíš ze školy. Připravuješ se nějak do oddílu? No, to zrovna ne teda. Jenom občas, když Tomáš řekne, že si máme něco připravit - nějakou hru – tak něco nachystáme. Jinak není potřeba se sem připravovat. Vyhovuje ti práce vedoucích? Jo, tak určitě. Vlastně teďka, jak už jsem starší, tak se s náma o ty názory dělijou, že máme k tomu co říct. A můžeme taky říct ten svůj nápad a přemýšlijou o tom. Jakou máš představu svého zaměření do budoucnosti? Nejdřív jsem chtěla třeba dělat učitelku na prvním stupni a teďka jsem si tam taky vyplnila přihlášku na střední. A já myslím, že to bude docela užitečný, protože tady se pracuje s dětma a budu mít jako víc zkušeností s tím, jak s nimi komunikovat než třeba ostatní. Máš třeba nějaký zážitek s Tábornickou unií? Tolik zážitků! Každém druhej je vlastně vtipnej. Tak třeba já nevím. To je dycky hrozně na dlouho. (smích) Ale byli jsme třeba na letním táboře, to bylo v roce teďka vlastně 2009. A to jsme byli na Pastvinkách – já nevím, kde to přesně je. A byli jsme vlastně my starší, takoví patnáctiletí, jsme byli odvedeni pryč do lesa. Měli jsme dojít kamsi. A tam jsme měli přenocovat a nechali nám tam jenom kotlík s nějakou rýží a čtvrtku chleba a bylo nás šest. Tak jsme to tam jako nějak pojedli a na protějším kopci svítil oheň a my jsme hrozně báli, co to tam tak může být. Tak proste jsme šly já a ještě jedna, co tam sedí (ukazuje na svou kamarádku). Já jsem měla takovej nožíček a ona měla jako jenom baterku. Tak jsme sešly z toho kopce šly jsme tam a tak hrozně bouchalo nějaký..takový hrozný rány.. tak jsme prostě šly tam..a říkaly jsme si něco jako, že je přepadnem nebo tak něco. Tak jsme vylezly na ten kopec, pozorovaly jsme je. A my jsme je nepoznaly – to byli naši vedoucí. Tak já s tím nožíčkem, tak jsem na ně prostě
tak skočily, ona s tou baterkou. A oni na nás vzali takovou obrovskou mačetu a prostě proti nám začali mířit, protože se taky strašně lekli. Nožíček proti mačetě. Navíc jsme se ještě lekly, skoro jsme spadly z kopce ještě kvůli tomu. Rozhovor 3 – muž, 28 let Jak dlouho navštěvuje Tábornickou unii? Pět let. Dostal jsem se sem přes hlavního vedoucího, jsme kamarádi. Kolik táborů jsi s nimi absolvoval? Čtyři letní. Dva zimní. Tři podzimní. A dva jarní. Nejlepší jsou ty letní. Které aktivity tě v Tábornické unii nejvíc baví? No, tak hlavně je to práce s děckama, vymýšlení různejch her, výpravy do přírody. Baví mě, že jim můžu ukázat různý zajímavosti, třeba zapadlou chatu v lese, kde někdy trávím volnej čas. Ty děcka přemýšlí úplně jinak než dospělí. Třeba teď na letním táboře za mnou přiběhla ta nejmladší , Terezka, a donesla mrtvou kobylku. A Říká smutně „podívej..“ „mohla mít další malý“. Dospělej člověk si řekne, kobylka, je jich mraky všude kolem. Nepřemýšlí o tom, že jedna z nich umře a co mohlo být. Proč navštěvuješ Tábornickou unii? Hlavně proto, že mě to baví. Mám různý aktivity, nebaví mě sedět doma. Jsem rád v přírodě. Navštěvuješ i jiné kroužky? Sám vedu kurz jógy v Zábřehu jednou týdně na dvě hodiny. Dělám všechno možný, ale kroužky k tomu už nepotřebuju. Připravuješ se nějak do oddílu?
Asi tak, že si obleču věci, co můžu zašpinit. Jinak čas os času vymýšlení her nebo jejich příprava. A odkud jsou tví nejlepší kamarádi, jsou z Tábornické unie? Někteří jo. Kamarádi jsme tu vlastně všichni. Jinak mám přítele všude možně… a poznávám pořád nový lidi. Jak se ti spolupracuje s ostatními vedoucími? V pohodě, všichni spolu vycházíme. Není problém se domluvit. Každej vymýšlí něco. A když se někomu něco nechce, tak ho nikdo k ničemu nenutí. Chceš být vedoucím i nadále? Nepřemýšlím o tom, že bych toho nechal. Určitě se tomu chci věnovat i dál, protože mě to baví. Je to únik od normálního života ve městě. Máš nějakou veselou příhodu, která se ti stala s Tábornickou unií? Srandy se tady dá zažít hodně, to je fakt. Hlavně s těma dětma, co oni vymyslí, to dospělýho člověka nenapadne. Největší zábava je na výpravách a letních táborech. Jednou se všechny děcka domluvily, udělaly skupinky a svázaly mě do lasa – to bylo na letním táboře s indiánskou tématikou. Byl to boj.(smích) Chtěly mě přivázat ke kůlu, to už se na ně ale vrhli ostatní vedoucí a tak nějak jsme je přeprali.