Přichází nová krev
Veronika Jankechová Narozen: 22.5 1993 Znamení: Blíženci Vychodila: ZŠ a MŠ Bohumila Hynka Cvikov Zájmy: můj malý bráška / kamarádi Nejoblíbenější místo na světě: domov / kde je teplo a jsou tam kamarádi Nejoblíbenější jídlo: špagety Nejoblíbenější nápoj: Mojito Přezdívka: Lady bird / Verík oblíbený film: Step up 2 oblíbená kniha: Harry Potter (jediná, kterou jsem přečetla:-D) oblíbený seriál: Prison Break
Proč sis vybrala zrovna naši školu? Moje mamka podniká, mám v těchto věcech nějaké znalosti a docela mě to zajímá do budoucna.
Kde ses dozvěděla o naší škole? Když jsme si začali na základce hledat školu, hledala jsem na internetu a našla jsem si tuhle, líbila se mi, ani jsem o jiné neuvažovala.
Byla ses před tímto pohovor podívat v naší škole? Ne, nepotřebovala jsem to, věděla jsem, že se mi zde bude líbit.
Neuvažovala jsi o našem velkém konkurentovi Euroškole? Ne, ani jsem se tam nebyla podívat, byla jsem rozhodnuta, že půjdu sem.
Co se ti na naší škole líbí nejvíc? Rozhodně je to rodinné zázemí.
Odkud jsi k nám přišla? Bydlím ve vesničce za Cvikovem, do Cvikova chodím na základku.
Těšíš se, až se rozloučíš se základkou? Vůbec se mi ze základky nechce, byla jsem tam velice spokojená, doufám, že budu spokojená i ze, zatím to tak na mě působí.
Standa Kaňka
Rozhovor s Vladimírou Šperlovou
Narozena: 09. 02. 1958 Znamení: Vodnář Vystudovala: Strojní průmyslovka, pedagogická, nástavba pedagogika
Praxe: 31 let Zájmy: příroda Oblíbené jídlo: zeleninové saláty Oblíbený nápoj: čaje Jak vzpomínáte na své středoškolské roky? Už si nevzpomínám.
Máte ráda svoji práci? Jste spokojena se svou prací, chtěla byste dělat něco jiného, popřípadě někde jinde? Jak dlouho pracujete na naší škole, kde jste pracovala před tím? Proč pracujete zrovna ve škole? Chtěla byste být učitelkou, co si myslíte o této práci? Svou práci mám ráda a nechtěla bych dělat jinou – tedy nenapadá mě žádná jiná, které bych dala přednost před touto. To co dělám, mě baví, asi i proto, že jsem vždy chtěla pracovat ve škole. Jako spousta malých holek jsem chtěla být paní učitelkou. Proto jsem neváhala, když mi po maturitě na strojní průmyslovce bylo nabídnuto místo asistentky v tamních odborných laboratořích. Doplnila jsem si pedagogické vzdělání a pracovala tam 17 let. Na SPoSŠ pracuji 14 let.
Jaký máte vztah k naší škole? Loajální.
Jak je náročná vaše práce, můžete ji srovnat s nějakou jinou prací, kterou jste dělala? 31 let ve školství, to je skoro na invalidní důchod. Ale vážně: Tato práce náročná je. Je velice různorodá a vyžaduje znalosti jak ze školských zákonů, tak zákonů daňových, účetních, předpisů týkajících se personalistiky, předpisů BOZP (což je stručně řečeno bezpečnost práce), zákona o spisové službě a další. Když člověk dělá svoji práci rád, tak nepracuje od-do. Pokud je třeba, zůstávám ve škole déle a také občas pracuji doma.
Máte ráda zvířata, máte nějaké? Máme bernského salašnického psa a v bytě slečnu yorkshirku. Jsou to miláčci, i když někdy „na zabití“.
Jak hodnotíte náš nově „oblečený“ školní časopis La Puerta? Jednička s hvězdičkou.
Jak hodně vám vadí kuřáci, pokud vám vadí? Kuřáci mi nevadí, vadí mi jejich zlozvyk a neschopnost zbavit se ho, a taky bezohlednost vůči všem, kteří považují život bez cigarety za normální.
Líbí se vám vybavení a zařízení školy? Líbí, i když je stále co vylepšovat.
Pokud máte volný čas, jaké jsou vaše koníčky, co děláte nejraději? Nejraději se pohybuji někde venku - v přírodě nebo alespoň na zahradě. V posledních dvou letech si taky užívám vnučky.
Dominik Půlpán a Standa Kaňka
Rozhovor s Mgr. Jitkou Pecháčkovou Proč jste se rozhodla, že budete učitelkou? Jedno pošetilé dětské přání dovedené s trochou pevné vůle a vytrvalosti k jeho realizaci. A tak mě tady máte…
Jaký jste měla pocit, když jste šla učit svoji první hodinu? To už si opravdu nevzpomínám. Zato dvouhodinové přípravy na pouhou jednu vyučovací hodinu zůstanou v mé paměti navždy. Cílem bylo nenechat se zaskočit zvídavým studentem, promyslet všechny detaily, což mnohdy obnášelo vytvářet jak otázky k probírané látce, tak i případné odpovědi. Nejnáročnější byly přípravy na literaturu, zvláště tu světovou.
Vyvíjí se nějak Váš styl výuky, nebo učíte stále stejným způsobem? Má odpověď nebude v tomto bodě jednoznačná. Co se mi osvědčilo, učím týmž způsobem, ale zároveň spoustu metodických záležitostí měním v přímé závislosti na potřebách svých studentů.
Co cítíte, když ukončíte svoji hodinu? V prvním případě se dostavuje pocit zadostiučinění, ten druhý případ je zase zároveň impulsem pro přemýšlení o tom, co bylo špatně (způsob výkladu, náročná látka nebo nechuť studentů posunout se o kousek kupředu po nelehké a dlouhé cestě vědění.?)
Je podle Vás rozdíl v tom, jak se chovají studenti dnes a jak se chovali před pěti, deseti lety? Určitě ano. Bohužel pociťuji každým rokem citelný nedostatek těch studentů, kteří touží být lepší a ještě lepší. Naopak přibývá těch, kteří jásají nad každou dostatečnou.
Máte někdy pocit, že byste chtěla dělat něco jiného? Dosud jsem neuvažovala o žádné změně. Nevznikla ta potřeba. Sice mívám občas výhrady k vaší „pracovní morálce“, milí studenti, ale vcelku mohu říci, že mi je s vámi dobře.
Věk: Krásných čtyřicet. Letos je oslavím už počtvrté. Vystudovala: Gymnázium s přírodovědným zaměřením, poslední dva ročníky s intenzivní výukou ekonomiky, techniky administrativy a psaní strojem PF UJEP v Ústí nad Labem obor ČJ-NJ pro SŠ Zájmy: Vychází z mé profese – literatura a divadlo Nejoblíbenější místo na světě: No přeci za katedrou u vás ve třídě! Nejoblíbenější jídlo: Jestli čekáte, že uvedu Eintopf, pak vás zklamu. Je to paradoxně boršč. Nejlepší je pochopitelně ten, který uvařím sama. Nejoblíbenější nápoj: Tady budu stručná. Dobrá káva. Přezdívka: Dosud o žádné nevím. Pokud existuje, tak doufám, že se jedná o slovo citově zabarvené s příznakem kladným!
Co nejraději děláte ve svém volném čase, pokud nějaký máte? Volný čas – co to je?
Přináší Vám Vaše profese něco, co by Vám jiná nedala? Říká se, že stálý kontakt s mladými lidmi pomáhá člověku zůstat (alespoň) duševně svěží. Plně se s tou myšlenkou ztotožňuji.
Učení není jako dělnická práce, že byste přišla domů a měla jenom volný čas (padla), Jistě se musíte připravovat na další den, opravovat písemky atd. Kolik Vám to přibližně zabere času? To bývá různorodé, záleží totiž na mnoha faktorech. Zda je zapotřebí opravit nějaký ten test, pokud ano, tak ve kterém ročníku (různý počet studentů), dále záleží na náročnosti testu (ten hodinový zabere pochopitelně daleko více času) atd.
Máte na srdci nějaké přání, nebo radu, kterou byste chtěla sdělit našim studentům? Samozřejmě, že využiju této možnosti, abych vyřkla přání, ale ani radu si neodpustím. Takže nejprve přání: „Milí studenti, buďte zvídavější a aktivnější v hodinách a hlavně ptejte se, pokud vám není něco jasné. Jsem tu přece pro vás… A teď ta rada: „Nezapomeňte si ihned po příchodu ze školy domů otevřít příslušnou stranu své oblíbené učebnice. Pro ty z vás, kteří stále ještě váhají, jakou učebnici vlastně mají otevřít, připomínám její název. Je to „Sprechen Sie Deutsch?“
Martin Cibulka
Rozhovor s Michaelem Rádlem
Proč vyučujete zrovna na naší škole. Co nebo kdo Vás na ní přivedl/o. Jsem spolužák z gymplu paní Jandové. Jednou jsme se potkali na srazu a slovo dalo slovo. Druhý den jsem už byl součástí „teamu“.
Klasická otázka. Jak vypadal váš první den v roli učitele? 1. 9. 2004, vykulení studenti, já jsem na tom byl podobně, ale měl jsem podporu paní ředitelky, tak to šlo úplně krásně.
Myslíte si, že jste oblíbený učitel? Nezabývám se tím, cíl mám trochu jiný…
Učíte rád? Je to možná neuvěřitelné, ale ano.
Myslíte si, že stíháte práci ve škole a zároveň v archivu? Je to docela síla, 50 hodin týdně v práci, ale byla to moje svobodná volba…
Vaše představa ideálního studenta?
Michael Rádl Narozen: 1980 v České Lípě Znamení: Střelec Vystudoval: PF UJEP Praxe: 4 roky Zájmy: historie, sport, cestování Oblíbená skupina/zpěvák: Cascada, Groove Coverage/ Kate Ryan, Nicolette Larson, Allanis Morissette (poslouchám hl. v autě.) Oblíbené jídlo: Vše co je z masa: steaky naložené podle mého receptu, těstoviny, pizza, ryby Oblíbený nápoj: tonik, Martini, a všechno další nealko Přezdívka: před lety na VŠ Mišák
Je každý, kdo se nebrání novému poznání.
Co se Vám v poslední době povedlo? Odešel jsem ze ZŠ
Věnujete se nějakému sportu? Je toho celkem dost, s kolegy z Euroškoly i ZŠ jsme týdně hráli sálový fotbal. Cyklistika, bowling a někdy i brusle.
Slávista nebo Sparťan? Když musím volit, tak Slávie, je-li myšlen fotbal….
A co hudba, jaký preferujete styl? Eva a Vašek?:O)
Máte nějakou vtipnou nebo kuriózní situaci z Vašich hodin? Těch by byla fůra, jen sednout k táboráku a vyprávět…
A co naopak vůbec? Trošku jsem propásnul rodičák, ale to možná nebylo zase tak tragický, ne?
Co byste změnil na naší škole? Přistavěl bych ještě jedno patro, ať je sranda!
Bára Štolúnová
Kozýýý!!! Jako na každý výlet pořádaný školou jsme vyrazili v osm hodin od hotelu Kahan. Tentokrát to byla návštěva kozí farmy a výrobny perel v Pěnčíně, které se zúčastnili žáci prvního a druhého ročníku. Cesta tam utekla velice rychle, někteří se snažili zpívat, jiní se snažili poslouchat písničky v originálním podání. Na chvíli to vypadalo, že jsme se ztratili, nakonec pan řidič našel tu správnou cestu ke kozičkám. To naneštěstí nebyla jediná nemilá věc, která se panu řidiči podařila, přímo před vstupem se pokoušel zaparkovat, trochu neodhadl vzdálenost a „nabořil“ to do plotu, naštěstí se nikomu nic nestalo, všichni jsme ve zdraví přežili cestu tam. Před začátkem naší prohlídky začalo pršet, nejdřív pršelo jenom trochu, potom se pořádně rozpršelo, hlavní prohlídka probíhala v uzavřených místnostech, takže jsme moc nezmokli. Chytli (prováděla nás zajímavá průvodkyně) jsme zajímavou průvodkyni, přiblížila nám výrobu skleněných perel, párkrát se přeřekla, ale to nám nevadilo, chlapci se dívali na pěkné „kozičky“, dívky sledovaly postup výroby perliček, radši by ale sledovali nějakého pěkného Pana průvodce;-). Po skončení exkurze a zhlédnutí filmu o farmě a hospodářských zvířátkách jsme mohli ochutnat kozí a ovčí sýr, prohlédnout si celý areál, všechna zvířátka (kozy, kachny, pejsky, osla, ovce…) Po obědě jsme se kolem druhé vydali opět autobusem směr Česká Lípa, cesta zpět se odebírala v podobném duchu jako cesta tam, pouze s tím rozdílem, že jsme nikde nebloudili, do ničeho jsme nenabourali, nikoho jsme nesrazili, všichni jsme se ve zdraví dostali do svých domovů… Výlet se nám všem líbil, jak někteří říkali „Lepší než sedět ve škole!“
sličná slečna průvodkyně
Standa Kaňka
Mimoškolní výlety V tomto článku vás nehodlám seznamovat s nějakými bližšími informacemi z výletů s panem učitelem Peckou, spíš bych chtěl nalákat všechny, kteří o tom uvažovali, ale nedokázali se rozhoupat. Vybere se nějaké zajímavé místo například: Klíč, Bezděz, Jedlová, to se zvolí jako cíl cesty, není důležité, po jaké cestě se tam dostaneme, jestli jdeme po cestě, která tam vůbec vede, nejdůležitější je, aby bylo přijatelné počasí, dobrá nálada, ta je nepostradatelná, aby to nedopadlo tak, že po deseti minutách po vyjití se někteří začali vyptávat, kdy už budeme doma, já musím být za osm hodin v kině a podobně. Většinou bývá legrace, člověk má chvíli na to, aby si mohl popovídat s lidmi, které vídá jenom ve škole, mohl je více poznat, pokud je zná, tak je má možnost poznat z jiného úhlu pohledu, nejen to, taky se podíváte do přírody, zvednete se od počítače, knížky, básniček atd., což je v dnešní době docela důležité. Takže všem vřele doporučuji sobotní nebo nedělní výlet do přírody. Standa Kaňka
Rozhovor s Ivou Kupskou Jaké jste měla profesní cíle? Splnily se Vám? Já nevím, do které části svého života se mám vrátit. Když jsem byla středoškolačka, nejvíce jsem chtěla studovat práva. To nepřicházelo v úvahu (stejně jako řada dalších oborů) vhledem k mému „kádrovému původu“. Studium matematiky a fyziky bylo kompromis, předměty mě bavily a přirodovědci na kádrový původ tak moc nehleděli. Po ukončení studia jsem jasné cíle neměla, během let se rýsovala možnost dosažení vědeckých hodností, to skončilo po roce 1968. Až se situace politiky uklidnila v 80. letech, už jsem neměla síly ani chuť se k těmto „cílům“ vrátit. Ale s náplní své práce jsem byla zcela spokojená.
Jak se k Vám dostala nabídka učit na SPoSŠ? Nabídka učit na SPoSŠ se ke mně dostala náhodou a jsem té nabídce vděčná.
Jak se Vám učilo na naší škole? Kdybych se na SPoSŠ necítila dobře, tak bych na ní tak dlouho nevydržela.
Učila jste i jiný předmět než matematiku a PŘZ?
Narozena: 01. 12. 1940 Znamení: Střelec Vystudovala: Přírodní fakulta Masarykovi univerzity
Praxe: 46 let Zájmy: výlety, čtení, plavání, muzika Oblíbený nápoj: voda, víno
Většinu života jsem učila fyziku. Přednáška vedla semináře a laboratorní cvičení.
Co Vám jako učitelce nejvíc vadí na studentech? Na studentech (jen některých) mi nejvíce vadí apatie, hrubost, obecné nevzdělanosti, to že málo čtou. Vadí mi, že ta léta, kdy mají objevovat všechnu bohatost života, promrhají ho stereotypním hraním her, posloucháním fádní muziky, vadí mi, že neběhají po horách a málo toho vědí o přírodě.
Na kterých školách jste učila? A kde se Vám učilo nejlépe? Učila jsem na stavební a na strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně. Ale výjimka byla jen částí mých pracovních povinností. Jeden školní rok jsem učila na základní škole v České Lípě na Slovance. A jak víte, na naší SPoSŠ. Školy byly tak rozdílné, že je nemůžu rozumně porovnat.
Stal se Vám po dobu Vaší učitelské kariéry nějaký trapas, který by stál za zmínku? Trapasy se mně asi staly, ale bohužel mi žádný neutkvěl v paměti. Zřejmě moc velké nebyly. V posledních letech jsem někdy omylem vešla do jiné třídy. Vzpomínám si, že jsem taky zapomněla do hodiny dorazit.
Máte na škole nějaké oblíbence? (z řad učitelů i studentů) Oblíbené učitele mám, jsou to bez výjimky všichni moji kolegové, vážím si jich. Ke studentům mám takový „babičkovský“ vztah. Trápí mě jejich nedostatky a velmi mě teď těší jejich úspěchy. Někteří studenti mi jsou milejší, snažím se nedávat to najevo.
Kdybyste měla možnost změnit některou z Vašich hodin, udělala byste to? Kdybych mohla, tak bych celou řadu svých výukových hodin udělala jinak. Někdy mám pocit neúspěchu, nevhodného postupu, špatně zvolené ilustrace a podobně
Naštval Vás někdo natolik, že pokud byste měla tu pravomoc, vyhodila byste ho ze školy? Nevzpomínám si, že by mě někdo tak „naštval“. Vyhození ze školy je příliš vážná věc.
Zdál se Vám někdy nějaký sen o SPOSŠ? Dosud se mi o SPOSŠ nezdálo, to určitě přijde.
Bude se Vám stýskat po studentech? A na co nebo na koho budete vzpomínat nejraději? Nevím, co všechno nastane, až tu milovanou školu opustím, stýskat se mi určitě bude
Stalo se Vám po dobu působení na naší škole nějaký nezapomenutelný zážitek, který Vás až dojal? Nezapomenutelných zážitků bylo víc a vzhledem k mému věku se dám velmi lehce dojat. Dojímalo mne loučení s maturanty, akademie, konec školních roků, dojímá mě jak z těch „kukel“ prváků se po čtyřech letech vyklubou dospělí lidé.
Jak dlouho jste učila na SPOSŠ? Učila jsem na této škole osm let, začínala jsem jen s částečným úvazkem, během let se úvazek zvětšoval.
S jakým pocitem opouštíte naši školu? Jsem ráda, že mi osud dopřál na této škole učit. Do toho se mísí nostalgie – už to končí.
Co byste na závěr vzkázala všem učitelům a studentům naší školy? Vím, že škola je úspěšná a její absolventi ve velké míře taky. Jsem si jista, že škola má před sebou dobrou budoucnost. Učitelům přeji, aby ve zdraví pokračovali. A studentům přeji, aby ve škole strávili pěkná léta, aby se navzájem měli rádi, aby se dokázali odnést co nejvíce z toho, co škola nabízí, a nezapomeňte, že jsem stále v České Lípě. S každým z Vás, se ráda setkám a v případě matematické nouze mohu i pomoci. Verča Poláková
Rozhovory s maturanty o jejich maturitní slohové práci
Dne 18. 4. 2008 se na naší malé, ale zato skvělé školičce psaly slohové maturitní témata. Tento rok to čekalo čtvrťáky stejně jako rok příští ale zase jinou třídu. Každého to jednou potká, a proto jsme se zeptali na jejich pocity a radosti či strasti ze slohovky. Jaký byl tvůj první pocit, když ses ráno probudil(a)? Kristýna Pulpánová: Ráno jsem se probudila a hned se mi chtělo kakat a zvracet. Jakub Švácha: Nejdříve jsem si řekl: „ ty krávo to je hodin.“ A potom jsem přemýšlel, jaký si mám vzít trenýrky. Milan Zimák: Moc dobře mi tedy nebylo, přesně řečeno v hubě jsem měl jak v polepšovně, neboť jsem měl opici. Jan Matoušek: Můj pocit byl, jak bych to vyjádřil… Můj pocit byl špatný. Co jsi si myslel(a), když sis přečetl maturitní témata? Kristýna Pulpánová: Mně se hnedle všechna témata líbila. Jakub Švácha: Nejdříve jsem přemýšlel, jak bych se z toho mohl vykroutit, ale pak jsem se na to vykašlal a začal jsem psát. Milan Zimák: Zahlídl jsem první téma a okamžitě bylo vybráno. Jan Matoušek: Mně se všechna témata líbila, neboť byly od p. Pecháčkové Byl jsi nervózní, když rozdali papíry? Kristýna: Ani ne. Nejdříve mě zachvátila panická hrůza, ale pak to přešlo. Jakub: Ne. Milan: Ne bylo to v pohodě. Jan: Nejdříve trochu ale pak to přešlo. Jaké jsou tvé pocity po dopsání? Kristýna: Pocity? Ježiši to jsou otázky :-D Všichni ještě píšou, mají ještě 30 minut a já už jsem to odevzdala tak si říkám proč jsem první a jestli to je dobře nebo ne. Ještě jsem a nějakou dobu z toho budu vyklepaná. Jakub: Už nějakou dobu mám pořádnej hlad, takže se moc těším na oběd. Milan: Jsem sám na sebe hrdej. Tolik jsem toho ještě nenapsal skoro 5 A4. Jan: Moje pocity jsou velmi smíšené. Nevím, co si o tom mám myslet. Sám bych si dal za 5.
Na jaké téma jsi psal a co si myslíš o svém výtvoru? Kristýna: Psala jsem úvahu na téma Mít či být. Myslím si, že jsem psala to, co vycházelo z mého přesvědčení, ale de facto to byly bláboly.
Jakub: Já jsem psal Příběh lavičky. Myslím si, že to bude vypadat jako práce žáka 3. třídy ZŠ někdy v září. Milan: Já také psal úvahu Mít či být. A bohužel vám neřeknu co si o tom myslím, páč teď si nemyslím nic. Jan: Já zase psal fejeton na téma: „Když Čech jde do světa“. Sám si o svém výtvoru myslím, že je velice kvalitní ale stejně bych si dal za 5.
Jak večer oslavíš zdárně napsanou slohovou maturitu? Kristýna: Otevřu si láhev růžového víno a budu s přítelem. Jakub: Zleju se na Růžku. Milan: Skočím si tak na deset 12°. Jan: Nijak to neoslavím, protože zítra mám závody.
Mnohokrát vám děkuji za cenný rozhovor a přeji hodně štěstí u ústní maturity. Za La Puertu Štěpán Samek
Příběh lavičky aneb Degustace maturitní kompozice Poslední letošní číslo La Puerty je věnováno z velké části maturantů. A co by to bylo za maturity, kdyby byly bez písemné slohové práce? Vybral jsem pro Vás práci bývalého zasloužilého redaktora, možná budoucího učitele češtiny, Jakuba Šváchy. Posuďte sami, jak byste se s tématem vypořádali vy! Ti, co si myslí, že lépe, dočkají se své šance. Ti, co se naopak děsí, tak musí věřit, že jim paní Štěstěna půjde naproti a přinese lepší téma… Člověk by řekl, že nejhorším povoláním je například havíř, popelář nebo uklízečka. Ale co mám říkat já ? Z toho věčného stání už začínám být celá dřevěná, šrouby mě tlačí do nohou a kdekdo si na mě lehá nebo dokonce stoupá! Za celou tu dlouhou dobu, co tu v parku dělám lavičku, mě nevynechal ani jeden Alík, Bertík, Ňufík či Rexík, zkrátka žádná čtyřnohá potvora na vodítku, která si potřebovala ulevit. A kdybyste viděli těch žvýkaček, co mám od lidí nalepených na břiše! Někdy se mi zdá, že už všichni zapomněli, k čemu jsme my, lavičky, určené. Kde jsou ty časy, kdy si na mě sedaly zamilované páry, unavené po hodinách procházek ruku v ruce? Kam se poděli ti stařečci, co si potřebovali popovídat a zavzpomínat na bujaré mládí, nebo ti, kteří jen chtěli dát odpočinout svým starým nohám a házeli holubům kousky housek od snídaně? Ta léta jsou ta tam. V dnešní uspěchané době na to posedávání a klábosení v parku mají čas už jen podnapilí puberťáci a záškoláci. Zrovna nedávno si na mě takoví dva sedli. Ten jeden si zapálil cigaretu a se slovy : „Pankáči, ty vole, rozpal to brko, už se mi klepou ruce!“ se na mně uvelebil, jako bych mu patřila. A mladík s krátkými, výstředně střiženými vlasy a velikým znakem Mercedesu na rameni odpověděl: „No, hele, počkej, až ho uvidíš, čoveče. Já když ho balil, sem slintal jak Pavlovi psi při požárním poplachu, ha,ha,ha!“ Rozhovor na úrovni, co říkáte ? Jednou v létě, když si na mě sedl elegantně oblečený pán se svou manželkou, vypadl mu z kapsy list papíru, dopis s anglicky napsanou zpáteční adresou. S velkým štěstím a za pomoci příznivého větru, se mi podařilo část dopisu přečíst. „Dear Sam,...“, to mě trochu zaskočilo, protože jsem si nedokázala představit muže, který je tak sám, že by mu to někdo musel dávat slíznout hned v úvodu dopisu. Dále už to bylo o něco jasnější : „… píši ti z dalekého New Yorku, kde jsem na pár dní se ženou na dovolené. Je to tu senzační. Vůbec jsem si nepředstavoval, že tady může být tak krásně, jak jsi mi vyprávěl. Nebudeš tomu věřit, ale včera jsme s Karolínou seděli vedle Johna Lennona. No vážně! V jednom městském parku mají lavičku s bronzovou sochou Johna. Každý den lavičku i sochu někdo přeleští, aby se na fotkách turistů dobře vyjímala…“ Spolu s dopisem na mě ze Samovy kapsy vypadla také fotografie manželů sedících vedle bohémsky rozvaleného, bronzového Johna Lennona. Obrázek trochu kazily, pro Čechy tak typické, řízky v rukou obou turistů. Ale to, na čem seděli, to nebyla jen lavička, to byl umělecký skvost. Ježíši, já bych tak chtěla být tou americkou kráskou! Být takhle čisťounká, hezky vyleštěná a natolik vážená, aby se se mnou chtěl někdo fotit! Jenže to ne. Já musím být jen starou, českou, dřevěnou lavičkou, na kterou si nikdy nikdo nevzpomene, natož, aby se o ní starali. Vždyť já už zarůstá mechem! Není divu, že se na mě nechce nikdo posadit. Jen chuligáni, kteří dokážou akorát všechno zničit. V životě lavičky je ale asi nejdůležitější zachovat si chladnou hlavu a kamennou tvář. Už jsem slyšela o tom, jak se některá lavička vzbouřila a shodila ze sebe nevychovance, který na ni plivnul nebo šlapal. Také jsem už zaslechla povídačky o rebelantských lavičkách pokoušejících se utéct ze svých míst. Ale já bych to nedokázala. Vždyť já mám být pro lidi opora, první pomoc při náhlé slabosti nohou. Já mám být místo k odpočinku, místo prvního vzplanutí srdcí dvou lidí, kteří se rozhodli, že si právě na mně dají svou první schůzku. Jsem si jistá, že zaujímám místo v životě člověka. Třebaže né to největší, ale i nepatrné mi dává naději, že třeba právě vy na mně najdete své štěstí!
„Maturity na SPoSŠ očima předsedy“
Jaký dojem si odvážíte z naší školy? Cítil jsem se „jako doma“ Pokud bych mohl, rád bych zde učil. Příjemní učitelé, kultivovaní studenti a domácí prostředí.
Jak na Vás zapůsobilo prostředí školy? Škola je výborně vybavená. Pomůcky a výtvarné zpracování interiérů školy je velice podmětné. Je to malá škola (jen čtyři ročníky), kde každý zná každého. Učitelé oslovují studenty jmény, což navozuje velice přátelskou atmosféru.
Jak hodnotíte znalosti a výkony letošních maturantů? Celkový dojem ze znalostí studentů hodnotím nadprůměrně. Velmi mě zaujal kultivovaný slovní projev většiny studentů, který vynikl především v prezentacích.
Utkvěly Vám některý z výkonů v paměti? Zcela excelentní výkony předvedli: Barbora Rotišová Honza Matoušek Nikola Hodanová a Mirka Kořínková, jejichž znalosti měly místy vysokoškolskou úroveň. :-)
Co byste doporučil těm, kteří na“potítko“ zasednou příští rok? Nepodceňte pravidelnou přípravu. O „svaťáku“ to už nedoženete. A ono se to pak vážně vyplatí. Ty čtyři měsíce prázdnin, než nastoupíte na VŠ jsou ty nejdelší ve vašem životě. To už se nikdy nebude opakovat. A za to, to opravdu stojí. Zhluboka se nadechněte, a pak si pro sebe řekněte: Udělal jsem maximum – a teď jsem tu, abych „to ukázal“ pak se Vám vybaví vše, co jste se naučili. Teda jestli jste se něco vůbec učili. Pak už to jde samo, najednou držíte maturitní vysvědčení v ruce.
TESTAMENT 4.P aneb Těm, co přijdou po nás A léta běží, vážení!!! Nic netrvá věčně, a čas, ten je neúprosný. Čas je lékař, který hojí všechny rány i mocný čaroděj, který dokáže vteřinu změnit na věčnost a věčnost proměnit ve vteřinu. Čas, ta neomylná veličina našich životů, odměřil poslední chvíle našim drahým čtvrťákům. Zanechali toho po sobě strašně moc, především však každý kus sebe samého, svých duší, které tvoří mozaiku historie naší školy. A za to jim patří mé díky! Každý konec je tak trochu nostalgický, ale nostalgie je přeci krásná věc… Ještě dřív, než studenti 4.P usedli před zkušební komise u maturitních zkoušek, požádal jsem je o sepsání závětí (pro případ, že by to s někým seklo....). Nuže tedy, co odkazují maturanti svým následovníkům a nástupcům? „…O naší škole se říká, že je to velká rodina. Je to pravda, i v rodině nastanou chvíle, kdy Vám není nejlépe, řešíte spory, máte pocit, že Vám ostatní házejí klacky pod nohy, nepřejí a nerozumí Vám. Ale rodina je tu především od toho, aby Vám pomohla, když je nejhůř, aby Vás podržela, když je to třeba, aby Vás utěšila, když se nedaří. A já na naší škole našla super lidičky, mé nejlepší kamarádky. A i když jsme spolu někdy zažili těžké chvíle, všechno jsme ustáli a zase se dali dohromady. A takové lidičky jsem našla i mezi učiteli… Zkrátka, je to takový malý ukrytý svět, ta naše škola!“ „ …Po roce tady jsem si říkal, kdy už to konečně skončí, ale dnes se mi odcházet nechce. Jedno bych Vám však poradit mohl - učte se dřív než-li já. Držel jsem se hesla - „Neuč se, život tě naučí!“. Dnes, chvíli před maturitou, se mi to nevyplácí! … Dnes změnil bych toto motto, takže - „Učte se, život Vás odmění!“ „ Včera jsme přišli, zítra odcházíme“ Je to, jako bychom včera přišli, během dneška strávili 4 roky ve školní lavici a zítra již odcházíme. Čtyři roky nám nyní připadají jako jeden den. Když jsme přišli, čtyři léta zpět, připadal nám jeden den jako čtyři dlouhé roky. Konec, ten byl tenkrát v nedohlednu. A kde jsme dnes ? :-)“ Jan M.A.Toušek „Poslední den, kdy mohu napsat něco upřímného. Milí prváci, odkazuji Vám svou lavici, svou třídu, svou školu. Všem učitelům, kteří mě učili i těm, které jsme jen potkával na chodbě, odkazuji svou minulost. Vím, že to ode mě bude nezdvořilé, ale nedám Vám všechno. Nechám si své zážitky, vědomosti a přátele, které jsem zde získal. Věřte mi, není toho málo!“ Hippie „ Budoucí podnikatelé! Přeji Vám hodně zdraví, štěstí a pevných nervů s našimi učiteli. Čeká Vás dlouhá cesta plná učení, překážek, ale hlavně nových zážitků a dobrodružství se spošáckým kolektivem. A vězte, bude hůř a hůř...:-)!“ „…Řekla bych jen, že škola Vám dá to, co budete chtít! Ale za každou cenu buďte sami sebou! Nikdy se nesnižujte na úroveň, kterou chtějí ostatní a vy ji nechcete Buďte originální!!!“ B.R. „Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych to bez rozmyšlení. Možná bych něco udělala jinak, ale některé zážitky bych si přála zažít znovu. Ne pro každého jsou vzpomínky na střední školu těmi nejlepšími, ale myslím si, že každý z nás zde zažil něco pěkného, příjemného, na co budeme rádi vzpomínat. A i na ty špatné se budete s odstupem času dívat jinak. „Možná, že až budete ve stejné situaci, jako jsem dnes já (pár dní před maturitou), budete se těšit, až školu konečně opustíte a vrhnete se do skutečného „dospěláckého života“. Nebo se Vám naopak nebude chtít odcházet … Ty čtyři roky opravdu utečou jako voda, ani já tomu v prváku nevěřila. Proto si pořádně každý den užijte! A taky si pilně pište zápisky, protože ve čtvrťáku se Vám budou hodit :-)“ Petra Ptáčníková
„Milí budoucí studenti! Buďte rádi, že máte možnost studovat na naší škole. Zní to asi hloupě, ale SPoSŠ jsem měla ráda a bude se mi po ní stýskat. Hezčí a příjemnější prostředí, které je na této škole, jen tak někde nenajdete. Nebo snad ano? Domnívám se, že tato škola je opravdu jedinečná. Všichni se znají a možná se mají i rádi:-) Važte si toho, kam jste se dostali! A jedna rada na závěr - učte se od první chvíle, co sem vstoupíte. Ve čtvrťáku to jen tak nedoženete! „Je poslední hodina českého jazyka, která opět nezůstala bez úkolu:-)) …Nástup do prvního ročníku je v životě 15ti letého človíčka dosti stresujícím zážitkem. I pro mě to nebylo jiné. Rozklepaná z toho neznáma, které mě čeká…no prostě hrůza!!! Všem budoucím prvákům bych přála pevné nervy. Nejen ten první den v novém školním prostředí! Dále Vám držím pěsti v tom, abyste našli ve škole správný kolektiv.… Ale to nejdůležitější při studiu na této škole je učit se, učit se, učit se, a to hned od prvního ročníku. Lépe se Vám totiž povede. A proto - NENECHTE SI UJET VLAK!!!“ Přeji krásná studentská léta! Martina Klimešová
Už je to uděláno, už je to hotovo …
Končí školní rok a pokud jej mám zhodnotit, nebyl sice ničím výjimečný, ale byl hezký a pro maturanty úspěšný, a to si myslím, že je důvod ke spokojenosti – za to bych všem pedagogům a studentům chtěla poděkovat. Na začátku školního roku jsme přivítali studenty 1.ročníku a v květnu jsme se rozloučili s letošními maturanty. Během školního roku se uskutečnilo spousta akcí, kterých jste se mohli zúčastnit. Koloběh školního života se více či méně opakuje, ale já si myslím, že pokud vše probíhá ke spokojenosti nás všech, pak je to dobře. Jsem ráda, že dvakrát ročně vychází školní časopis La Puerta a už se těším na nové číslo, kde si přečtu kromě jiného i názory vás studentů. Mám ráda, když vše běží podle připraveného plánu, ale tím nemyslím zaběhnuté koleje, které se léta nemění. Každý rok se snažíme naplánovat něco nového, co bude pro Vás studenty přínosem. Mějte na paměti, že vše co připravujeme je ve prospěch vás studentů a pokud jste si naši školu vybrali, patříte do našeho týmu a měli bychom táhnout všichni za jeden provaz. I na příští školní rok připravujeme změny, …….. ale to se dozvíte až v září! Věřte nebo ne – už teď se na vás těším, až se v září zase uvidíme. O prázdninách se opatrujte, abychom se všichni zase ve zdraví sešli. Krásné prázdniny!
Eva Matoušková ředitelka školy
UNDERGROUND Mladí a neklidní aneb Trocha toho básnického… MARKÉTA KUDRNOVÁ 1.P
Markéta Kudrnová byla studentkou prvního ročníku. Byť se na hodinách jevila poněkud nenápadně, v jejím srdci to jistě vře a klokotá. Všechny pocity, které v sobě má, vyvěrají v drobné či větší pramínky básnických pokusů. Těmi se nám Markéta představuje jako nezkrotný rebel, zamilovaná dívka či oddaná fanynka železné Sparty! Že by jedna z novodobých „prokletých básnířek?“ Byť Markéta školu opouští, přejeme jí mnoho dalších úspěchů a - necháme se překvapit, čím nás v budoucnu překvapí… TOBĚ VY NA MĚ JÁ NA VÁS urážíte mě, pomlouváte mě. Myslíte si, jak jste dobří ? Přitom jste jen strašně hloupí. Co z toho máte? Radost- mi říkáte. Sranda z jiných je váš smysl, smysl života co hledáte? Tak to jste na tom hodně špatně! Podívejte se do zrcadla, co vidíte, povězte si. Holku, co musí urážet jiní, aby zakryla své viny! Děláte ze sebe, to na co nemáte. Lidem se smějete, jak to bylo nevíte! Co po mě chcete? abych zmizele ze světa? Tak to smůlu máte, nic s tím neuděláte! Radši věci do pořádku si dejte. a mě už konečně nechejte!!!
ČERVENA BŘÍZA tam za silnicí, tam, kde slunce nesviti, tam roste červena bříza, co do uší zpívá. to, co ostatní slyšet by chtěli, to, co si neuvědomili, to ona jim zazpívá a pak se rozkývá. do tance větru. a hlavně v květnu, tancuje víc jak v lednu. SPARTO VZCHOP SE... co se s vámi stalo, že to není jako dřív? Kde je to, co tu stalo, ten slavnej fotbalovej tým? Železná Sparta, už není první, železná Sparta, se vláčí za Slávií.
KATEŘINA JEŽOVÁ v tichu sedí, jen tak hledí. hodně toho zná, najevo to však nedá...
Druhé místo si hájíme, však na minulost si vzpomeneme. Jak jsme dobři ukažme si a první místo obhajme si...
s propiskou pořád hraje si, domu vědomosti nese si. Dome se jen učí, tak trochu se mučí.
jak ďáblové za cílem, na fotbal všichni jdem. ať Sparta zvítězí, Slavii na záda položí!!!
Ztřeštěná holka plná nápadů, ta která komukoli zlepší náladu. Směje se stále a pořád. ať je zima nebo mráz.
Pořádně podpořme a kotel naložme. Skáčeme do rytmu připraveni na bitvu... SPARTA !!!
když slyším tvůj hlas a vidím tě zas, jak ke mně přicházíš, mé city jen bouříš... já k tobě cítím, to co nikdo jiný, moc si tě vážím... láska je silná, však tobě neodolá, už žádná jiná... já strach z toho mám, však nic už neudělám, a proto jen doufám... ze jí nepodlehneš a mnou nepohrdneš, a jen se mnou zůstaneš...
ŘEKNI řekni, co na světě, vlastně je? řekni vše, co viš, snad si uvědomíš.. za co máš bojovat, za co svůj život dát... Za stát, co radost ti krade? Za lidi, pro něž jsi zrádce? Za lásku, co podvádí tě dál? Za květinu, kterou jsi ji dal? Za přítele, co nohy ti podrazí? ZA rodinu, která směje se ti... Za co život dát, když stejně nic nezískáš???
MARTIN KUNEŠ 4.P
Martin Kuneš je jedním z těch, na které můžeme již jen vzpomínat. Letošní úspěšný maturant byl vždy a pro všechny záhadnou bytostí. Legendárními se staly jeho orientační schopnosti, což jistě pamatují všichni „pardálové“ z původní Puerty. Martin, budoucí vysokoškolák, vždy tak trochu překvapil. A jedno ze svých překvapení si schoval na rozloučenou. Kdo by od toho podivína čekal poezii? Vidíte, možné je snad úplně všechno…! Martine, ať se daří!
Pravda Na tomhle světe jsou lidi jako vlci, ne však zuby a drápy, ale kulomety. Silnější si říkají vojáci. Mír je historií, nebo jenom fráze. Když člověk něco dokáže, i přítel mu pod nohy háže. Ve světě kde poznat pravdu je dar, Který ne každému je dán. Já ho dostal, chtěl ho použít k službě lidstvu, všák vypískán jsem byl. Zklamán šel jsem domů. Na dveřích dopis, výhružný mi přišel trochu. Vzkaz byl krátký: Ser na pravdu hochu. Já neposlech, ale měl jsem. Jednou šel jsem po ulici, zastavilo u mě černý auto, jenž čtyři drsný chlápci. Nastup, řekl jeden. Pak druhý řekl jedem. Dojeli jsme za město, pořád nechápal jsem co se děje, Pak uvědomil jsem si všechno. Že pro pravdu dostanu mosaznou kulku, co na tom, že života užil jsem si sotva půlku. A pak mohl jsem odvolat co jsem řekl, a bylo toho hodně, však plivnul jsem na něj, polib si prdel, pravda je to nej. Pak viděl jsem jen záblesk ohně. Snad můj život nebyl zbytečný, pravda se projeví, a po mě přijdou další stateční.
Přátelství (věnováno nej kamarádkám Gábince a Verunce) Mít přátelství je veliká vzácnost, a dát ho je veliká cnost, být oporou někomu, komu problémy padají na hlavu. Stát při někom v těžké době, a když ti na někom záleží víc než na sobě. To je pravé přátelství, kterého na světě moc není. Nepleť si to s láskou hochu, i když podobný je si to trochu. Přátelství nejde vynutit, pro jeho získání se budeš muset i zapotit. Přítel to je jistota, který ti pomůže v jakýkoliv čas. I ve válce když kulomet udělá tatata. Ten pravý přítel je tu vždy pro vás. Přítel pomůže ti v nouzi, nebo když tě zlý sny vzbouzí. Sdílí s tebou každou starost, a z tvého úspěchu má vždycky radost. Přítel to je někdo, kdo nikdy neřekne: to je jedno. Přátelé je dobré mít, páč hlavně pro ně stojí za to žít.
Výlet do zasněžených Alp aneb SPoSŠ na sněhu (i ve sněhu) Dne 17.3. se část, spíše 15 lidí, SPoSŠ vydala pokořit sjezdovky v Italských Alpách. Navrátili jsme se 22.3. V nejbližších školních dnech, kam jsme po tom krásném výletu bohužel zase zavítali, se nás kamarádi a kamarádky ptali jak jsme se měli. Když se mě někdo zeptal, zavřel jsem oči a viděl všechny ty zážitky a srandy co se tam staly. Počínaje cestou autobusem tam a cestou busem zpátky konče, ale vše popořadě. V pondělí jsme vyjeli okolo 17:30 a už od začátku se mě a Fandovi zdál pan řidič nějakej divnej. Naložili jsme zavazadla a vyrazili směr Praha, Beroun, Rozvadov, Německo, Rakousko, Itálie, Aprica. Cestou jsme posbírali další účastníky zájezdu a pan řidič nám pustil DVD Vratné lahve, jinak celá cesta do Itálie byla vlastně o ničem. Nic se neprobíralo, mnoho lidí usnulo hlubokým spánkem a byla nuda…Po příjezdu a ubytování jsme se převlékli do lyžařského a vyrazili na svah. Takto probíhal náš každý den, akorát večery se pokaždé lišily. Vlastně ani moc ne. Pár lidí se po večeři odebralo ke každovečerní návštěvě internetu a herny. Pár jich zůstávalo na svých pokojích. Ostatní se přestěhovali k nám, kde měl Mára již nabitou vodnici a vykuřovalo se. Večerka sice byla okolo 23:00 ale u nás na pokoji se chodilo spát většinou okolo druhé hodiny ranní. Byly i dny, spíš noci, kdy jsme s Martinem Kunešem probírali lidské problémy a jejich osudy až do čtvrté hodiny ranní. Ráno jsme museli vstávat minimálně vždy o půl hodiny dříve, aby se nám stačila uvařit voda na ranní čajík či kávu. A takto probíhal celý náš zájezd. Já jsem byl považován za největšího crashera (držkaře) zájezdu, za můj excelentní pád, či spíše 3 metry dlouhý let po zádech do lesa. Cestou domů v autobuse jsme shlédli asi 3 filmy a vyřkli mnoho hlášek typu:“ ta je jedovatá jako malajskej šíp…“ či „ ty jsi příjemná jak po noci v autobuse“. Prostě a jednoduše řečeno, kdo s námi nejel o dosti hodně přišel. Lyžím a snowboardům zdar. Štěpán
IDEÁLNÍ FANOUŠEK Když jsem koukal na fotbal a u své televize Sony fandil našim chlapcům na Euru, nemohl jsem si nevšimnout reklamy, která nám říká, co bude nejlepší pro naše fandění a jak být ideálním fanouškem. Docela mě tyto marketingové tahy zajímaly, a tak zkusil jsem napsat příběh fanouška, který jede na Euro. Ráno vstanete a ihned byste se měli oholit s novou Niveou a Gilletem v ruce. Hned po té, co se oholíte, najíte a napijete nejlépe v “Mekáči” s Colou v ruce, byste měli zapnout váš nový počítač Benq se širokoúhlou obrazovkou a zamířit na internet. Nejlépe přes stránky Yahoo, vyhledat sázecí společnost „Bet and Win“ a vsadit si na zápas. Po tom, co si vsadíte, byste si měli sundat pyžamo a obléct si sportovní soupravu od Adidasu. Zbývá pár hodin do zápasu, tudíž se musíte namalovat a nakoupit nějaké věci na fandění. Není problém. Zamíříte do Intersportu, který je také jedním z oficiálních sponzorů. Už to máte všechno naplánované… sakra zapomněli jste si doma peníze!!! To ovšem není žádný problém, zaplatíte přeci vaší kartou Mastercard, která za vás zaplatí kdekoliv a kdykoliv. Paráda, jste připraveni, teď už jen zavolat kámošům, jak jinak než s T-Mobileem, že se jede a říct jim, aby koupili pivo Gambrinus a tradiční brambůrky Bohemia, ke kterým dostanete až 50 % zdarma. Tak paráda kámoši dorazili i s basou piv a dalšími pochutinami, zahaleni do vlajek České republiky, tudíž nebrání nic v odjezdu na zápas. Samozřejmě, že pojedete autem značky KIA, do které jste dal nový olej Castrol. Po pár hodinách cesty jste tu. Brána Vídně je před Vámi, zamíříte před stadion, kde čekáte na začátek zápasu. Své pivo Gambrinus jste nechali v autě na po zápasové oslavy, ale to nevadí, je tu přece vychlazené pivo Carlsberg, které vám tu promili v krvi také zvedne. Ještě před zápasem máte hlad, a tak zamíříte do KFC, kde hlad zaručeně zažene. Konečně jste se dočkali, zápas je tu. Vy okamžitě berete do ruky svojí JVC kameru, kterou jste si koupili, jak jinak než kartou Mastercard. Po vyhraném zápase jedete domů a vaši kámoši popíjejí pivo Gambrinus. Vy jako řidič samozřejmě pijete jen vychlazenou Coca Colu. A pak…eh…najednou píchnete gumu u auta… To však není žádný problém, v kufru máte rezervu od Continentalu. Po dlouhé, vyčerpávající cestě přijíždíte domů s dobrým pocitem a prázdnou peněženkou, ale to nevadí, jelikož druhý den na svém počítači Benq se širokoúhlou obrazovkou, na stránkách „Bet and Win“ zjistíte, že jste vyhrál 20 tisíc na sázkách. Tak asi takhle by vypadal hrací den fanouška ovlivněného reklamou. Docela mě toto zajímalo, a tak jsem si napsal tento článeček, který vás snad pobaví Puky
Otázky pro budoucí prváky:-))) Někdo odchází, jiní přicházejí! Nekonečný je koloběh života, nekonečný je koloběh studentů na SPoSŠ! Zatímco některým ukáply slzičky, když nás opouštěli čtvrťáci, jiní se zas nedočkavě těší na nové "bažanty". Ne jinak je tomu u nás v redakci, proto jsme na přijímací zkoušky vyslali své zvědy. Jejich úkolem bylo vydolovat z nových duší nějaké informace o jejich pocitech ze zkoušek či o jejich motivaci ke vstupu do nebeského království SPoSŠ. Několik útržků z rozhovorů Vám nyní přinášíme. Nutno podotknout, že jsme se nad jejich obsahem v redakci docela upřímně zasmáli. Ironie a cynismus nám rozhodně nechybí, zejména Standovi, které některé odpovědi glosoval po svém! Prváci - těšte se, my se těšíme na Vás! 1. Proč jsi si vybral(a) zrovna naši školu??? i) Protože chci být úspěšná podnikatelka. (Já jsem chtěl být kosmonaut.) ii) Líbilo se mi že se tu otevírá jenom jedna třída. Že jezdí do ciziny a pořádají výměnné pobyty. Líbilo se mi vybavení školy. A po návštěvě i přístup. (Asi navštívil jinou školu.) iii) Je zaměřena na to, co bych v budoucnu chtěla dělat. (Dnes chce být každý pěstitel.) iv) Vybral jsem si tuto školu, protože se orientuji mezi počítači. (Tak to ti závidím, já se ztratím i v supermarketu.) v) Tuto školu jsem si vybrala, protože mám raději individuální přístup učitelů k žákům. (Dej bacha, aby nebyl občas až moc těsný.) 2. Co čekáš od střední školy??? i) Že mě pořádně připraví na vysokou školu a naučím se jazyky, seznámím se s novými lidmi. (Jukni sem: www.lidé.cz, www.libimseti.cz) ii) Chci dosáhnout maturity a podle výsledků jít dále. iii) No to nevím, asi že to tu bude dobrý. (To bude, tomu věř.) iv) Nové informace. (Odjezd autobusu) v) Škola mi pomůže zlepšit se v předmětech. (Nejen v nich;-)) 3. Jak ses ráno cítil(a), když ses probudil(a)??? i) Docela špatně, jelikož si zrovna v tuto chvíli nepamatuju žádnou látku z devátého ročníku. (Tak to nás bude asi víc.) ii) Tréma přišla už v noci, nemohla jsem spát. (Já taky ne.) iii) Úplně skvěle. iv) Popravdě ne moc dobře. Zdálo se mi, že jsem zapomněla i jak se jmenuji. (To já zase nevím, kolikátého je.) 4. Bude podle tvého názoru střední lepší než základka??? i) Rozhodně. (AnO x Ne) ii) Určitě, mnohem lepší, bude tu více možností praxe. (Máš recht, naše pěstitelky jsou proslulé.) 5. Připravoval(a) ses speciálně na tento den??? i) Opakoval jsem si nějakou látku. (bavlna, len, hedvábí, …) ii) Speciálně se připravuji na každý den. (Tak to tě lituji :-P) iii) …Hodně jsem se o tom bavila s mamkou. (Psychiatr už měl ten den plno.) iv) Připravili nás na ZŠ. (:-D) v) Spíše psychicky abych nebyl nervózní. Ale mamka mi dala nějaké podklady tak jsem se na to párkrát kouknul. (Juk. Kuk.) 6. Jaké jsou tvé pocity těsně před pohovorem??? i) Napětí. (Hřebík se do zásuvky nestrká) 7. Těšíš se na nové spolužáky (spolužačky)??? i) Ano, těším. (To přejde.)
Standa Kaňka
Uč: Nikdo mě nebude provokovat tím cvakáním propisek! Marek: Já nemůžu cvakat, mě to nejde… Grand: chceš půjčit?
Uč: šmankote… Žák: Babičko, čaruj…
Školní perličky Uč: tak ty to máš nakreslený ještě hnusněji než na tabuli! PŘZ: žák: Paní učitelko, to elektrony proudí stále směrem doprava? Grand:Ne! Otočíš kabel a proudí doleva! Ben: a co když ho otočím vzhůru nohama?!
Uč: a tímhletím učením směřujeme k čemu? Lída J: k opravkám.
Uč: která rostliny nejdřív osídlí horniny? Lucka: Masožravka… Tomáš: a ta žere ty kameny viď?!
Uč: mám to přečíst česky nebo latinsky? Žáci: Latinsky… Uč: já latinsky neumím… Grand: tak proč se ptáte?? Uč: Pansofilie- vševěda, řekněme to nějak česky… Patrik: salát! Uč: takové vědecké lečo! Uč: všechny čtverce jsou si podobné, najděte ještě nějaký útvar… Petr: Kolečkáááááá… Uč: Renato, kolik jsi našla trojúhelniků? Renata: 7 Uč: našel někdo víc trojúhelníků? Zajda: já; 7
Uč: Kdo bývá u silnic? Lída J: Sv. Jeremiáš
Uč: v klasicismu se začaly nosit paruky…vysoké bílé punčochy…to nosily hlavně pánové.. Zajda: a vypadali jako debilové! Uč: proč vykáceli stromy na Krétě? Lída J: aby to nevyhořelo! Uč: tak to radši vykáceli..! tak to je skvělej výkon!
Uč: kdo má víc jak 25% absence bude skládat komisální zkoušky… Marek: tam se asi nemůže podvádět co? tam asi nemůžeš mít otevřenej sešit?!
Uč: Už to víte?? Žáci: Co? Uč: Že je dneska krásnej den!
p. Minařík přišel do třídy… uč: dobrý den… žáci: my vás teď nemáme! Uč: Sakra!
Školní perličky
Abyste toto mohli číst, museli jsme nepohodlnost snýst, každý pátek se v sedm scházet, do sebe kafe házet, celý ospalí jsme bývali, nejednou jsme všichni zívali, většinou to byla zábava, málo kdy i námaha, občas jsme i něco tvůrčího zplodili, abychom se o novinky podělili, dělali jsme to rádi, snad se to bude dobře číst, kamarádi.