BUTARITARI: PRVNÍ KREV

Tento pohled zezadu ukazuje tornu M1928

Jednodílná, dříve používaná kamuflovaná uniforma. Tento voják má plynovou masku, mačetu (na levém boku) a tyčinku K (napravo).

na plážích Kauai a Maui, si všichni uvědomili, že pobyt na Havaji se blíží ke konci a že budou brzy nasazeni. 9. listopadu Michaelův pluk vyplul směrem k atolu Butaritari v Gilber-

tových ostrovech. Při překročení rovníku Michael a dalších 164 zelenáčů v jeho rotě prošlo tradičním námořním obřadem, kdy se po zaplacení patřičného daru Neptunovi stali „lachtany“ (osoby, které překročily rovník na lodi).

BUTARITARI: PRVNÍ KREV

V listopadu 1943 byl Michael seržantem a byl v aktivní službě déle než tři roky, díky čemu jeho žold stoupl o pět procent a na levém rukávu blůzy mu přibyla stužka. Většina příslušníků jeho roty byla v aktivní službě již déle než dva a půl roku. Boj, který vypukl 20. listopadu, byl jejich první. Michaelovi divoce bušilo srdce kdykoli, když slézal dolů po síti na boku lodě. Přestože se držel vertikálních šňůr, měl vždy strach, že voják nad ním mu šlápne na ruku a pošle ho dolů na vyloVýcvik s bodákem. Tento voják má návleky vzor 1938, první typ HBT košile a bílé ďovací plavidlo, nebo ještričko. Cvičí útok na „nepřítele“ s puškou M1 vybavenou bodákem M1905 nebo tě hůře, do prostoru mezi M1942.

KHP0082-Americká p chota v Baghd25 25

25

12.8.2009 12:16:13

trupy obou plavidel. Slezení do vyloďovacího plavidla vyžadovalo jistý um. Zhruba tři příčky od spodku sítě Michael počkal, až vlna zvedne vyloďovací plavidlo, načež šlápl na jeho bok. Bylo potřeba takový krok dobře načasovat: pokud se udělal v okamžiku, kdy LCV klesalo, znamenalo to dvoumetrový pád a s těžkou tornou, střelivem a zbraní to mohlo vést k vymknutému kotníku, vyskočeným obratlům nebo zlomené noze. Druhá část započala, když se plavidlo vydalo k pobřeží. Vlny s ním házely tak, že vojáci v něm měli pocit, že nemají jedinou kost celou. Otevřená ústa mohla velmi snadno znamenat rozbité rty a krvácející jazyk. Všichni byli mokří a každý se modlil, ať se vylodí na pláži a ne někde daleko od břehu, což by znamenalo brodění – pod nepřátelskou palbou. Michaelovo první bojové vylodění bylo zklamáním; brodění bylo náročné, ale naštěstí nebyli ostřelováni. Jeho rota byla rozdělena do druhé a třetí vlny na Červené pláži, ale LCV uvízla na korálových útesech 20 metrů od pláže a nebyla schopna se pohnout ba ani sklopit rampy. Vojáci přelezli bočnice a museli se brodit ve vodě, která jim sahala až po hruď. Útes byl kluzký a při uklouznutí se mohla roztrhnout HBT uniforma (herritage bone twill) a mohlo dojít ke zranění. Bylo to jiné, než jak to nacvičovali, a místo toho, aby rychle běželi přes pláž, se raději všichni drželi spolu, když dorazili na souš a čekali na zbytek roty.

26

LCV (Landing Craft, Vehicle) bylo malé, dřevěné plavidlo schopné převážet 36 vojáků, jedno jednotunové vozidlo nebo 4,5 tuny nákladu.

Teprve pak se vydali mezi stromy. Michael zjistil, že lepenkový obal nábojů ve dvou bandalírech je mokrý a přilepený k nábojovým rámečkům, díky čemuž se náboje nedaly použít, dokud se lepenka neseškrábala. Mnozí z vojáků raději bandalíry na pláži zahodili, než aby se zdržovali s čištěním střeliva. Po zformování si nasadili bodáky a Michaelova rota se vydala v zástupu čet po stezce vedoucí do centra ostrova. Jeho četa, poslední v řadě, byla vítána zhruba 50 domorodci, kteří je zdravili anglicky „Good Morning“. Michael, a někteří jeho druhové překvapení tím, že vidí přátelské tváře, dali doVylodění na pláži Red Search 1. Balvany znemožnily LVT přistát na pláži a tak se spělým cigarety a dětem vojáci museli brodit vodou.


12.8.2009 12:16:14

bonbony a pak jim řekli, ať jdou na pláž. Po přibližně 600 metrech velitel Michaelovy roty rozhodl, že jeho četa si má sundat torny. Nyní, mnohem lehčí, pouze se zbraněmi, střelivem, třetinou porce K a dvěma polními lahvemi vody, se vydali do střední části ostrova. Kdykoli nad jejich hlavami hvízdla kulka, si všichni dřepli a rozhlíželi se, odkud byla vystřelena, přestože většina střel byla vypálena příslušníky 2. praporu, který se vylodil ve střední části ostrova a právě postupoval směrem k nim. V určené záložní pozici se začali zakopávat; byla to však bažina, hladina vody byla vysoko a úzké zákopy se brzy naplnily vodou, takže vojáci raději seděli a dřepěli vedle zákopů než v nich. Okolo 14. hod. bylo Michaelovo družstvo vysláno na hlídku, aby nalezlo Japonce, které při postupu obešli. Zpočátku šli po cestě, pak se však vydali křovím, jelikož se ozval hvízdot kulek vypálených z japonské pušky model 98 ráže .25. Michael a jeho muži byli první nepřátelskou palbou vyděšeni. Nebyla intenzivní, přesto zůstávali ve střehu. Mezi jednotlivci a jednotkami bylo husté křoví, které Japoncům umožňovalo infiltrovat se do týlových oblastí, což způsobovalo velké zděšení a porušování disciplíny při zacházení se zbraněmi. Jednotky v týle, které pálily na infiltrovaného nepřítele, svou palbou často ohrožovaly postupující Američany na frontové linii. Nejhorší na tom byla nejistota ohledně toho, co je čeká, neboť Michael ještě nenavykl na boj. Žádný výcvik na Havaji nemohl dát představu o tom, jaké to je být pod palbou. Jedinou příležitostí, kdy zažili, jak nad nimi hvízdají ostré náboje z pušek a kulometů, bylo tahání terčů na střelnici a plazení se pod ostnatým drátem při kurzu infiltrace. Nyní to však vypadalo úplně jinak. Vojáci se brzy naučili rozlišovat zvuk amerických zbraní ráže .30 a zbraní japonských. Jediným problémem bylo to, že karabina M1 zněla podobně jako japonská puška. Vojáci střílející do křovin z karabin často museli zalehnout, aby se vyhnuli kulkám z M1 a BAR. Přestože většina odstřelovačů byla na zemi, Michael a jeho družstvo strávili hodně času zkoumáním korun palem. Po důkladném pozorování zjistili, že stromy, na nichž jsou odstřelovači, se dají poznat podle znamení na kmenech a na zemi. Japonci označovali kmeny, po nichž bylo snad-


Hustá džungle na atolu Butaritari komplikovala kontakt se sousedními jednotkami. Povšimněte si tlumoků M 1928 a polních lahví. né šplhat, a zbraně, vodu a saké ukrývali v listí. U palem, kde byly tyto zásoby, byly na zemi položené listy. Japonskému vojákovi stačilo přiběhnout ke stromu, odhodit identifikační listy a vylézt na označený strom. A Američanům stačilo najít listy a zářezy. Rota se pohybovala vpřed, zatímco všechny hlídky se vrátily a zřídily noční perimetr na pravém boku praporu mezi protitankovými zátarasy a pláží, s jednou rotou nalevo a druhou za nimi, na západ od nich. Michael a ostatní byli unavení a podráždění, očekávali, že následující den bude ještě horší. Vzbudili se ještě před úsvitem, provedli své první bojové vylodění, pochodovali džunglí a bažinami a moc toho nepojedli. Mnozí se zakopali jen ledabyle, a přestože bylo horko a vlhko, nikdo si nesundal HBT košili, protože jejich bílá trička by v tmavozelené džungli byla nápadná. Možná, že si říkali: „Bože, ať se dožiju zítřka, pak ten zatracený zákop prohloubím.“ Lehli si, přestože neměli své torny, nikdo však nespal. Velitelé je varovali, aby nemluvili nebo nekašlali, protože by tak mohli prozradit své pozice. V noci Japonci používali nejrůznější triky, jak najít americké zákopy. Jeden přišel k jejich linii

27

12.8.2009 12:16:15

Za svítání Michael uviděl Japonce v malé dolince jen sedm metrů od nich a začal na ně střílet, tak jako ostatní na linii a z roty na druhé straně. Existovalo nebezpečí, že Američané zastřelí Američany – a skutečně několik vojáků na obou liniích bylo zraněno či zabito, ať už japonskými či americkými kulkami. Střely se zarývaly do země a do kmenů stromů, na vojáky krčící se v zákopech padaly kousky listů. Zmatená střelba utichla teprve, když velitel Michaelovy čety kontaktoval druhou četu a přiměl jedno z jejích družstev, aby se stáhlo. Pak, zatímco dvě družstva z Michaelovy čety držela Japonce při zemi, vzal Michael své družstvo, nasadili bajonety a s adrenalinem v krvi obešli křídlo nepřítele. Pak byli dostatečně blízko na to, aby mohli akci dokončit bajonety. Michael, který měl za sebou výcvik Vojáci 165. pěšího pluku se připravují na postup džunglí z Červené s bodákem, zaútočil na nejbližšího vopláže, atol Butaritari jáka. Pažbu měl při tom u pravého boku, levou ruku měl nataženou a vedl jí a šeptal: „Hej, sarge.“ Někdo ho zastřelil, ale palba bodák na tělo nepřátelského vojáka. Provedl útok prozradila americké pozice, které pak byly napa- a udělal při tom rychlý krok. Uslyšel zasténání deny puškami a ručními granáty. Michaelova če- a pak bodák vytáhl tak, že jej otočil doprava a pota též odpovídala palbou na explodující petardy, tom sledoval stejnou křivku jako při útoku. Bylo na což Japonci reagovali vrháním granátů a střel- to jako při cvičení, akorát že teď byl bodák od krbou z pušek. Nocí se ozývalo volání „Zdravotník!“ ve. Šok z toho, co udělal, přišel až později. Nebyli a „Hej, Charlie, kde je můj kámoš?“. žádní zajatci a pouze jediný Japonec unikl. Jedna japonská patrola proklouzla podél poPozději toho rána byly roty u západního příbřeží mezi Michaelovu rotu a rotu, která byla kopu na pozicích 1. praporu ostřelovány těžkýumístěna za ní. Tato skupina střílela po celou noc mi kulomety ze severního pobřeží ostrova přes z malých ručních zbraní. Roty odpověděly palbou, kterou se však ohrožovaly navzájem. Nebyla dodržována disciplína při zacházení se zbraněmi. Palmové listy na zemi v pralese částečně poničeném dělostřeleckým ostřelováním z lodí. Vojáci nyní nemají své tlumoky vzor 1928. 28


12.8.2009 12:16:16

Vojáci kopou zákopy pod palmovými listy na atolu Butaritari. Jeden z nich je jistí, zatímco ostatní kopou.

Vládní molo výběžek Flink

Kamenné molo Žlutá pláž Královské přístaviště

protitankové zátarasy. Nevěděli, že to je střelba amerických vojáků v LVT (Landing Vehicle, Tracked), kteří si mysleli, že jde o japonské pozice ve vracích za pobřežní linií. Když se rota později toho dne přesunula na frontovou linii poblíž Stone Pier, předchozí vyděšení nahradilo nervózní očekávání. Michaelova rota postupovala za tanky M3 Lee ze 193. tankového praporu s krátkým dělem ráže 75 mm v trupu a ráže 37 ve věži, brzy je však předstihli, protože tanky musely zastavit na ucpané cestě. Zdálo se, že na malém ostrově je příliš mnoho vozidel. Michael viděl plukovní a praporní vozidla od dvouapůltunových nákladních automobilů po všudy přítomné džípy, dělostřelecké tahače 105. polního dělostřeleckého praporu, tanky ze 193. tankového praporu a vozidla různých rot, která podporovala operaci.

přístaviště On Čong

obklíčená japonská kapsa

Červená pláž 1 Červená pláž 2

vesnice Ukiangang 1 000 yardů

výběžek Ukiangang

1. sesterská rota zastavuje palbu. 2. jedno družstvo ze sesterské roty se stahuje z palebné linie 3. dvě družstva z Michaelovy čety ostřelují cíl 4. Michaelovo družstvo manévruje a ničí patrolu

Michaelova rota

1

2

pos

tup

jap

ké ons

pat

roly

3

4

Zničení japonské patroly, 20. listopad

29


12.8.2009 12:16:17

Michaelova rota zastavila za čelními částmi a zformovala se napříč ostrovem s předpokladem, že přední roty se stáhnou do nočních obranných pozic. Pozdě odpoledne Michael slyšel vojáky z předních rot, kteří se nalevo a napravo od něj prosekávali džunglí a zakopávali se na noc. Vzhledem ke zkušenostem z první noci se nyní mluvilo o tom, že proti japonským průzkumníkům bude lepší použít granáty místo střelby. Během noci panovala intenzivní aktivita za linií roty, ale Michaelovu rotu postihl jen nedostatek spánku. Odstřelovači, ruční granáty a náboje z japonského granátometu model 10 ráže 50 mm, kterému se přezdívalo „kolenní minomet“, nikomu nedovolily spát. Přestože byli varováni, aby místo palby používali granáty, odpovídali na střelbu střelbou, což nemělo žádný výsledek kromě toho, že Japonci zjistili, kde jsou jejich pozice. První noc se vojáci pokoušeli zadusit svůj kašel v kapesnících a rukávech. Druhé noci jim zdravotníci poskytli šťávu namíchanou z kodeinu, glycerinu, alkoholu a kokosového mléka. Ta měla uklidnit jejich horní cesty dýchací. Tento otupující koktejl usrkávali i ti, koho nebolel krk. Vojáci se rychle učili ze svých zkušeností. Mnozí zjistili, že důraz na to, aby udržovali zbraně čisté, byl opodstatněný. V zásobnících a komorách zbraní se usazoval písek a korodovaly, takže pušky a kulomety pak nefungovaly. Vyžadovaly neustálou péči. Plamenomety nefungovaly kvůli zvlhlým bateriím, takže nešlo zapalování a neexistovala mechanická metoda, jak je zapálit. Porce se ohřívaly na armádním vařiči, který se nosil v obalu na polní láhev, nebo se za tímto účelem spalovaly kartonové obaly porcí. Do konce druhého dne vojáci zjistili, že jejich „spinky M1938“ jsou příliš dlouhé a odírají je, obzvlášť, když navlhnou. Mnozí si je zkracovali nad stehna. Později armáda zkrátila návleky (spinky) na tuto velikost (s osmi očky místo dvanácti). Mnozí si též namáčeli bílá trička do kávy a nečekali, až to vyřeší armáda.

Krčící se pěšák. Poprvé se setkal s palbou odstřelovače. Michaelova rota byla ráno třetího dne vystřídána jinou rotou a přesunula se ke King’s Harf, kde se všichni, kromě minometné sekce a dvou družstev pěchoty, z toho jedno bylo Michaelovo, nalodili na LVT a provedli obchvat japonských linií podél pobřeží. Muži, kteří zůstali na King’s Wharf, sbírali výstroj roty, kterou tam vojáci první den zanechali. Odpoledne Michael viděl, jak rota pochoduje po cestě směrem k němu. Urazila 3 000 metrů na plavidlech, vylodila se a zformovala se do blokovací pozice, načež zabila nebo zajala 45 Japonců, které k nim vytlačil frontální útok 3. praporu. Po sesbírání výstroje se Michaelova rota, zbytek 1. praporu a 2. prapor nalodily na LST (Landing Ship Tank) a přesunuly se na své lodě v přístavu. Michaelův první boj byl nyní minulostí. Třídenní boj mu přinesl cenné zkušenosti ohledně toho, jak přežít; a přestože měl za sebou tři roky výcviku, nedalo se to srovnávat. Ztráty byly nízké, v jeho rotě bylo jen několik mrtvých a v jeho četě pouze několik raněných. Z přibližně 3 000 mužů 165. pěšího pluku, kteří se zúčastnili vylodění, jich bylo 81 raněno a 32 zabito. K padlým, jak se Michael dozvěděl, patřil i plukovník Gardiner J. Conroy, nejvyšší důstojník pluku, který byl jeho velitelem od roku 1940.

SAIPAN

30

Po návratu na Havaj 2. prosince se 165. pěší pluk přesunul do Hut City, Schofield Barracks a později do Bellows Field, kde odpočíval a věnoval se ochra-


ně základny. Michael zde oslavil své čtvrté Vánoce v aktivní službě. V jídelně se podávala štědrovečerní večeře a v plukovní kapli se konala mše.

12.8.2009 12:16:18

BUTARITARI: PRVNÍ KREV

Recommend Documents