M
aj
z p r ý avo k c i d ěš
Prosinec 2013
Pavilon s historickým kolotočem Tip na výlet - strana 12
Pavilon Expo 58 na Letné Tip na výlet - strana 12
Hanavský pavilon - restaurace Tip na výlet - strana 12
Letohrádek královny Anny Tip na výlet - strana 12
CHVILKA VERŠŮ NEJVÁNOČNĚJŠÍCH
Vánoce Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká, dnes všecky struny v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká.
Jak strom jen pohne haluzemi, hned střásá ledné křišťály, rampouchy ze střech visí k zemi jak varhan velké píšťaly.
Zem jak by liliemi zkvětla, kam sníh pad, tam se zachytil; bůh úsměv v tvářích, v oknech světla, a v nebi hvězdy rozsvítil.
A staré písně v duši znějí a s nimi jdou sny jesliček kol hlavy mé, jak ve závěji hlas tratících se rolniček.
Můj duch zas tone v blaha moři, vzdech srdcem táhne hluboce, a zvony znějí, světla hoří – Ó Vánoce! Ó Vánoce! Jaroslav Vrchlický (Co život dal)
Měšický zpravodaj - 1
SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM EDITORIAL Milí čtenáři, vážení spoluobčané, číslo, které právě držíte v ruce, je nejen poslední v tomto roce – vánoční, ale zároveň poslední desátého ročníku Zpravodaje. Za těch 10 let jsme časopis od skromných začátků vyprofilovali do dnešní podoby, kterou už výrazněji měnit nebudeme. Dvouměsíčník formátu A 5, o rozsahu kolem 30 stran, jednoduchá a jednotná grafika s barevnou obálkou a stálé rubriky pravidelně řazené, to je tvar, kterého se držíme, při pojetí více časopiseckém než novinovém. A pokud si jako ryzí amatéři na něčem zakládáme, tak jsou to nejméně tři věci: že se nám za celých 10 let ani jednou nepodařilo nevyjít včas, nebo dokonce vynechat; že si udržujeme nezávislost a politickou korektnost; a že dbáme na čistotu jazyka bez výskytu chyb v textu. Taková tedy byla minulost. Když se ohlédneme zpět, byly to tisíce hodin dobrovolné práce; téměř 2 000 stran textu a obrázků, textů většinou tvůrčích z pracně získávaných údajů. A výsledek je viditelný, hmatatelný. Zůstanou tu po nás dva tlusté svazky – 10 ročníků, kde najdete o obci skoro všechno. Je tam natrvalo uložen obraz života vesnice jednak za posledních 10 let, ale i dávno do minulosti. Pokud jste o budoucnost dalšího vydávání Zpravodaje, tak to je otázkou, ostatně jak to už s jakoukoliv budoucností bývá. Chtěli bychom vycházet ještě v příštím roce, pokud se nic mimořádného nestane, a to až do nových obecních voleb. A co bude pak dál, to neví nikdo. Záleží na tom, zdali nové zastupitelstvo další vydávání podpoří, a hlavně jak bude personálně zajištěno. Čili kdo bude časopis psát, redigovat, editovat. Ještě jinými slovy, záleží tedy i na tom, koho, milí čtenáři, do nového zastupitelstva zvolíte. Tolik tedy k našemu malému kulatému výročí. K těm komunálním volbám budou už za necelý rok – se ještě za chvíli vrátíme. A přicházíme k názorové a komentářové části úvodníku. Nechceme čtenářům znepříjemnit vánoční svátky a četbu Zpravodaje zaplevelením listu lamentací nad nešvary světa kolem nás. Ale nebudeme zase tak úplně dělat mrtvého brouka a aspoň tady v editorialu si pár poznámek neodpustíme – přece jen je konec roku a tak jen stručně, co nám dal a vzal. To i s ohledem na čtenáře někdy v budoucnu, aby věděli, co se to tady u nás dělo v roce 2013. Radost mohou mít numerologové a lidé pověrčiví, protože ta „13“ v letopočtu dostála své špatné pověsti. Však posuďte sami. Máme už půl roku nelegitimní vládu, v demisi, bez důvěry parlamentu, a ta s klidem rozhoduje o zásadních věcech. A tak tato vláda, resp. příslušné ministerstvo, resp. příslušný úředník s klidem a rychle odsouhlasí studii EIA pro letiště Vodochody, protizákonnou a špatnou, nad kterou se odborník diví a laik žasne. (K letišti se ještě v druhé části vrátíme). Stejná vláda prosazuje další bourání lidských domovů a ničení přírody kvůli uhlí, které nikdo nepotřebuje, stejně jako nikdo nepotřebuje to letiště. A stejná vláda odsouhlasí rušení pošt v malých obcích, a tak dále. Tak co to je za stát, který neochrání své občany, z jejichž peněz je dobře živ, před agresí byznysu, před mocí peněz? Měšický zpravodaj - 2
A za mnohé si můžeme i my sami. Lidé s klidem dají většinu hlasů majiteli hnutí, o kterém neznají nic, jen jeho líbivé řeči. Sliby, těmi bychom mohli dláždit; a všimněme si prosím, jak rychle po nich po volbách není stopy. (Tady se nemohu ubránit, nedá mi to, a musím parafrázovat klasika z jeho písně: „Budem se mít jako v ráji / nazí mezi dobytkem…“). A co asi můžeme čekat od nové sněmovny, když si ani není schopná zvolit místopředsedu? A že máme dva policejní prezidenty na jedné židli, to už je jen drobnost. Daleko závažnější je celková situace, kdy jsou cítit snahy o novou normalizaci, a o cenzuru už zcela nepokrytě. Sami jsme je ve Zpravodaji ucítili ze strany části zastupitelstva. Když si ráno pročtu noviny, mám někdy pocit, že jsem se buď zbláznil já, nebo všichni ostatní, nebo že žiji v jakési banánové republice. Nebo v Hulvátově, to jak kdy. Třeba: poslanec je víc jak rok ve vazbě, ale bere přitom plat a navrhuje zákony. V nemocnici přitom nemají na nové ručníky, a policisté na benzin do auta. Nebo: pan prezident si rozbije koleno o zeď či o skříň a kvůli tomu se měsíc čeká, až zase bude úřadovat. Pro zajímavost, zkuste si to opatrně sami, zdali je to technicky možné, s tím kolenem. Komu se to povede, dostane vyznamenání. A tím už reptací část editorialu končí. A už se raději, pro vyváženost ponoříme do příjemnější, vánoční pohodou provoněné, uklidňující části listu. Tak třeba hned úvodní verše. To je přece vánoční klasika, jedna z nejznámějších, už i v čítankách jsme ty verše čítávali – dnes už trochu pozapomenuté. Úvodní blok – informace z radnice – dnes trochu omezíme, ve prospěch vánoční pohody. Řekne nám pár slov pan starosta, pak se dozvíme něco o poplatcích a o změně v odvozu odpadu příští rok. Nebude chybět informace, co je nového v kauze Letiště Vodochody a co se bude dít dál. Jinak zde mohu upozornit, že konečně byly spuštěny nové webové stránky obce, po více jak dvou letech diskusí a zvažování, ale jsou tady, a na nich si najdete víc informací, a aktuálnějších, než u nás ve Zpravodaji. Internet je holt pohotovější, tak toho využívejte. Když už jsme u těch způsobů přenosu informací k nám občanům, tak ještě zde stále funguje rozesílání textových zpráv. Kdo má o tu službu zájem, může o ni požádat na OÚ, ale musí také podepsat souhlas (!). Tak to nezapomeňte udělat, pokud se vám dodávání zpráv přerušilo. Je škoda to nevyužívat, funguje to rychle, spolehlivě a aktuálně. V bloku informací najdete také příspěvek strážníka Obecní policie. A dále, že dne 6. prosince – jako dárek od Mikuláše – z mého pohledu bude, z vašeho už bylo – výroční veřejné zasedání Zastupitelstva obce v CVČ. Zdali se nám o jeho průběhu podaří do tohoto čísla alespoň něco málo napsat, to není jisté. Pokus uděláme, ale časová tíseň nám to možná nedovolí. A teď už je nejvyšší čas vyrazit na tradiční výlet. Jako vždy touto dobou, zůstaneme ve městě, ale půjdeme většinou přírodou, tedy tou městskou. Ta vycházka je tolik pěkná, že kdo ji ještě nezná, tomu ji lze jen doporučit. Další příspěvek, na který upozorňuji, se jmenuje „Kauza Sokolovna“ a je vlastně mojí osobní odezvou na výzvu radnice z minulého čísla. Je to napůl informace, napůl komentář. Jde o velmi aktuální problém, co dál s budovou čp. 20. Nad ní se už řadu let vznáší jakési zvláštní prokletí, obec už stála mnoho peněz a ještě stát bude, a bez jakéhokoliv užitku. A protože od napsání příspěvku čas pokročil, tak v něm nenajdete poslední stav, že totiž obec zveřejnila nabídku pronájmu nebo prodeje.
Měšický zpravodaj - 3
Kdo si zvykl na četbu seriálu „Toulky měšickou minulostí“, možná si rád přečte dva příspěvky s též historickou náplní. Oba se snad hodí do vánočního čísla. K Vánocům patří kapr a k němu zase rybník. A právě o rybníkářství a jeho historii v Měšicích je ten první článek. Druhý příspěvek sahá až do 18. století, na líbeznickou faru, kde se dozvíme, mimo jiné, jak prožil válečné Vánoce pan farář Paroubek, a jsou to citace z jeho „Pamětí“. A do vánoční atmosféry zapadá i tradiční vánoční rozmluva. Tentokrát si budeme povídat, jak se vánoční svátky slaví v některých jiných zemích světa. Následuje přehled významných dnů, dále pak nechybí obvyklé Okénko pro zahrádkáře, pak příspěvek naší pravidelné dopisovatelky, a recept Kuchařky naší vesnice. A to už jsme dospěli k závěrečnému bloku, spíše reportážnímu, z kultury a společenského života v obci. Tady bych rád upozornil na nejrůznější aktivity v Centru volného času. Je jich tolik, že tady nemáme místo na jejich popis, a tedy odkazujeme na jejich informační materiály, kterých je dostatek. A vůbec nejlepší bude, dojdete-li si tam přímo a vyberete si sami. V malých reportážích si přečtete třeba, jak proběhl lampiónový průvod, jaké bylo rozsvěcení vánočního stromu, a snad i o mikulášské nadílce, ta byla už po naší uzávěrce. A určitě se bohužel nedozvíte, jak dopadla soutěž o nejlepší vánočku, protože ta měla být 21. prosince, a to už byl tento Zpravodaj vytisknut. To tedy vše už bylo. A co bude? Jedna příjemná pozvánka tu je. Čeká nás Novoroční ohňostroj 2014. Takový ohňostroj je nákladná záležitost, ale netřeba se obávat, že to je zbytečné plýtvání obecními penězi. Náklady budou uhrazeny většinou z příspěvků dobrovolných dárců. A jsme u úplně posledních stránek. Nepřehlédněte naši už tradiční přílohu. Tou je další díl „Starých obrázků…“. A teď, už na samý konec úvodníku, se ještě vraťme zpět do jeho komentářové části. Slíbil jsem, že se pár slovy vrátím k budoucím komunálním volbám. Uteklo to, budou už za necelý rok. Takže prosím, neberte je na lehkou váhu, není jedno, kdo bude spravovat obec. Nezapomínejme, že se do vedení obce budou snažit dostat i lidé, kterým jde především o osobní prospěch, o počátek cesty k moci, o přístup k veřejným financím, k pozemkům… Vybírejte prosím raději ty jiné. Ty, kteří budou pracovat, a to nezištně, pro obec, to jest pro nás všechny. A ještě k letišti Vodochody. Ten spor není zdaleka prohraný („…brod je ještě daleko“). Jen vstupujeme do dalších etap, dalších dvou třetin. Problém by nastal, kdybychom teď upadli do skepse a poraženectví. Takže prosím žádné: „to je prohraný“, „to je předem dohodnutý“, „to už je koupený“. Není. Třeba nakonec opravdu prohrajeme, ale prohrát bez boje, to je vůbec to nejhorší. Jako bychom to snad z našich dějin neznali… Příjemné vánoční čtení, jen žádný shon a stres, dlouhé a šťastné svátky vánoční, a už konečně lepší nový rok přeje jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny Vladimír Novák, redaktor „Milý Ježíšku děkuji ti za dárek,“ povídá Jenda. „To je maličkost,“ odpovídá Ježíšek. „Nemáš zač.“ „Taky si myslím, ale maminka mi přikázala poděkovat.“ Měšický zpravodaj - 4
Jako bonus k editorialu přidáváme ještě návod, co si máme k vánocům navzájem popřát: TROCHU VÍCE LASKAVOSTI A TROCHU MÉNĚ CHTIVOSTI TROCHU VÍCE DÁVAT A TROCHU MÉNĚ VYŽADOVAT TROCHU VÍCE ÚSMĚVŮ A TROCHU MÉNĚ ÚŠKLEBKŮ TROCHU MÉNĚ KOPANCŮ TOMU, KDO LEŽÍ NA ZEMI TROCHU VÍCE „MY“ A TROCHU MÉNĚ „JÁ“ TROCHU VÍCE SMÍCHU A TROCHU MÉNĚ PLÁČE TROCHU VÍCE KVĚTIN NA CESTĚ ŽIVOTEM A TROCHU MÉNĚ KVĚTIN NA HROBECH - red -
SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané, na jednání starostů informoval starosta obce Líbeznice Mgr. Martin Kupka o nutnosti rozšíření kapacity ZŠ Líbeznice o 6 tříd, a to již ve školním roce 2015/2016. Tuto skutečnost budou muset řešit všechny obce školského obvodu této „naší základky“. Obec Líbeznice má vypracovanou studii multifunkčního kruhového objektu – rondelu, do kterého se vejde šest tříd po třiceti dětech. Náklady na výstavbu jsou rozpočtovány na 18 mil. Kč a na realizaci by se měly podílet obce, které budou chtít zajistit přijetí svých dětí. Krizovou a tou nejhorší variantou by bylo vypovězení smluv o školském obvodu z důvodu nedostatečné kapacity nebo vznik dislokovaných tříd v prostorách mimo objekt ZŠ. Některé obce zvažují i zřízení vlastních ZŠ. Z článků v tisku se dozvíte, že regionální politici z Prahy-východ a Prahyzápad vzkazují nově zvoleným poslancům, aby pomohli s řešením urgentního problému s nedostatkem kapacit mateřských a základních škol. Také v naší MŠ bylo z 44 přihlášených dětí přijato pouze 18 dětí, které nahradily děti odcházející do ZŠ. V obci je přihlášeno k pobytu 28 ročních, 25 dvouletých a 27 tříletých dětí. Odhadem nemůžeme uspokojit cca 20 dětí každý rok. Pobyt dětí umístěných do MŠ zřízených obcemi je dotován státem, který hradí mzdy personálu. Současně jsou tyto děti vždy dotovány zřizovatelskou obcí hrazením neinvestičních provozních nákladů. Naše MŠ dostává od státu 2 221 809 Kč na školní rok. Od obce dostává MŠ ročně příspěvek 600 000 Kč na neinvestiční náklady. Každé dítě umístěné v naší MŠ je tak dotováno ročně částkou 54 265 Kč. Je to přibližně částka, kterou zaplatí rodiče za umístění dítěte v soukromé MŠ, kde není pobyt dítěte nikým dotován. Je to nerovný přístup k dětem z důvodu nedostatku míst v obecních MŠ. Krajský úřad Středočeského kraje vyhlásil výzvu pro možnost získání dotací na mateřské školy a na projekty vyčlenil 102,6 mil. Kč. O dotace na MŠ lze žádat i z Fondu rozvoje obcí a měst Středočeského kraje. Pokud sledujete usnesení našich zastupitelů, tito již dvakrát odmítli o dotaci požádat z důvodu nepotřebnosti a dávají přednost jiným projektům. Z jiného soudku. Po návštěvě předvánočního trhu v Líbeznicích, kde jsem ucítil jedovaté spaliny ze spalování dřevotřískových desek, jsem si uvědomil, že jsem toto již dlouho necítil Měšický zpravodaj - 5
u nás. Jsem rád, že máme ovzduší čistší a zdravější. Děkuji všem, kteří se spalováním odpadů a dřevotřískových desek skončili. Nově jste si stěžovali na zápach z provozovny Raskal. Od vedení provozu byl dán slib nápravy výměnou filtrace před plánovaným termínem. Pokud se tak nestane, obrátíme se se stížností na dotčené orgány ochrany ovzduší. Přeji všem krásné vánoční svátky a do nového roku i let dalších hodně zdraví, Petr Lanc
INFORMACE Z RADNICE Vánoční setkání s občany (krátká zprávička již po uzávěrce) Vánočního setkání zastupitelů s občany v pátek 6.12. od 19:00 hod. v Centru volného času se zúčastnilo pouhých 21 občanů + 9 zastupitelů. I když víme, že i v okolních obcích na takovýchto setkáních není účast veřejnosti veliká, tak nás mrzí, že z celkového počtu cca 1200 dospělých občanů Vás přišlo pouze 21. Přitom atmosféra v nazdobeném sále Centra s vánočním stromkem a uvařeným domácím punčem mohla být pro obě strany příjemná a mohli jste se v klidu a pohodě dozvědět o práci zastupitelstva v uplynulém roce a s plány obce v roce příštím. Tak snad za rok! To však již bude setkání s novými zastupiteli, kteří budou zvoleni v komunálních volbách na podzim roku 2014. J.B.
Úřední dny na Obecním úřadu v Měšicích o svátcích Oznamujeme občanům, že v pondělí 23. prosince bude Obecní úřad uzavřen, poslední úřední den v roce 2013 na úřadu bude v pondělí 30. prosince 2013 od 8:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00 hod. Další úřední den bude až v pondělí 6. ledna 2014 v obvyklé otvírací době. OÚ
Poplatky v roce 2014 Pro rok 2014 nedochází k žádným změnám jak ve výši poplatků, tak v termínech jejich splatnosti. Veškeré podrobné informace k platbám získáte na nových webových stránkách obce www.mesice.org v rubrice - Obecní úřad, složka - Ceník služeb. Pro informaci jen připomínáme možnosti plateb:
Způsob, jakým můžeme platit: a) převodem na účet obce Měšice č.ú.: 2108366951/2700 b) složenkou, kterou si vyzvednete na OÚ Měšice c) v hotovosti na OÚ Měšice, v úředních hodinách (Po a St 8:oo – 12:oo a 13:oo – 17:oo hod.). Paní účetní žádá všechny občany, kteří budou platit hotově do pokladny obce, aby s platbou přišli až po 15. lednu 2014!! Měšický zpravodaj - 6
Od Nového roku máme novou firmu na svoz, přepravu a odstraňování odpadu! V následujícím článku vám obchodní ředitel firmy MIKAPA plus, s.r.o., představí jejich firmu, která předložila obci nejvýhodnější nabídku na svoz, přepravu a odstraňování odpadu, a zvítězila tak ve výběrovém řízení. Jakým způsobem se to bude týkat Vás občanů? Domníváme se, že změnu mnozí z Vás ani nezaznamenají. V době psaní tohoto článku není sice smlouva ještě podepsána, ale budeme se snažit, aby svozovým dnem zůstala středa, tak jako dosud. Cena služby, termíny plateb ani nádoby se také měnit nebudou. Pouze na nádoby nalepíme jinou známku s logem této nové firmy. Firma MIKAPA plus, s.r.o. pro nás není úplně neznámá firma. Již více než rok pro nás zajišťuje k plné naší spokojenosti odvoz a likvidaci velkoobjemového odpadu z našeho sběrného dvoru. Doufáme proto, že se tím samým způsobem zhostí i této nové služby, kterou bude obci od Nového roku poskytovat. OÚ
Společnost MIKAPA plus, s.r.o. působí v oblasti komplexních komunálních služeb na domácím trhu od roku 1994, v současné podobě pak od roku 1998. Společnost je ryze českou firmou, která zaujímá významné postavení na trhu uvedených služeb, zvláště v pražském regionu, nejen jejich rozsahem, ale zejména kvalitou svých služeb. Pro upřesnění uvádíme, že v této oblasti služeb se jedná zejména o sběr odpadu komunálního a živnostenského a jeho vybraných využitelných složek - separace (kupř. papír, sklo, plast, dřevo, elektronický odpad atp.). Značný podíl ve zmíněné oblasti tvoří svoz a odstraňování veškerých druhů odpadů velkoobjemovými kontejnery (kupř. stavební sutě, zemina, zeleň, směsný odpad z „vyklízeček“, atd.). Vedle těchto základních aktivit společnost nabízí i služby spojené se zajišťováním sjízdnosti a schůdnosti motoristických i nemotoristických komunikací a areálů v zimních obdobích, v obdobích letních pak čištění a úklid komunikací a areálů a v neposlední řadě údržbu veřejné i soukromé zeleně. Naše společnost rovněž provozuje ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy a Městskou částí Praha 6 sběrná místa a dvory, v nichž mohou občané odkládat zdarma specifikované druhy odpadů. Z takřka veškerého odpadu, který „projde“ naší společností, jsou vyseparovány jeho využitelné složky, které na základě dlouhodobých smluv, předáváme k dalšímu zpracování. Pro realizaci zakázek v oblasti komunálních služeb je společnost MIKAPA plus, s.r.o. vybavena v dostatečném množství moderní a kvalitní technikou na profesionální úrovni. Měšický zpravodaj - 7
Využít nabízených služeb naší společnosti přitom může skutečně kdokoli, od soukromé osoby přes středního podnikatele až po velkou společnost. Ve velikosti zakázek společnost MIKAPA plus, s.r.o. nedělá rozdíly, neboť „malý“ nebo „velký“ zákazník je pro nás vždy vítaným partnerem. Odborné znalosti našich pracovníků, profesionální přístup a více než dvacetiletá praxe v jednotlivých oborech jsou zárukou spokojenosti zákazníků. Mimo vysoce kvalifikované interní zaměstnance spolupracuje společnost také s celou řadou dalších specializovaných firem, jejichž službami formou subdodávek dále rozšiřuje své portfolio a komfort pro zákazníky. Pro ještě větší pohodlí klientů byl zřízen NON-stop dispečink společnosti, který funguje také online na ICQ. Díky němu jsou služby společnosti k dispozici v každou denní i noční hodinu. Navíc se na něj mohou zákazníci obracet se svými dotazy a žádostmi o radu ohledně služeb společnosti, zejména pak v oblasti nakládání s odpady. Více informací o komplexních službách - nakládání s odpady, údržbě veřejné zeleně, údržbě komunikací a dalších službách naleznete na webu společnosti MIKAPA plus, s.r.o. - www.mikapaplus.cz. Václav Stránský, MIKAPA plus, s.r.o.
Oznámení o změně cen vodného Na základě rozhodnutí představenstva společnosti Vodárny – Mělník, a.s. ze dne 24.10.2013 Vám oznamujeme, že s účinností od 1.1.2014 dochází ke zvýšení cen vodného. Od nového roku bude stát m3 pitné vody 51,87 Kč včetně DPH. Ing. Radek Větrovec, předseda představenstva VKM Ještě jednou v dnešním vydání zopakujeme dvě informace, které jsme již uváděli v minulém čísle Zpravodaje. Tou první je informace o možném bezplatném koupání v bazénu Centra volného času, každou druhou sobotu v měsíci, pro občany z Měšic. A tou druhou je zasílání aktuálních informací o dění v obci pomocí zpráv SMS. Informace opakujeme proto, že mnozí z Vás buď informaci v minulém čísle přehlédli nebo Zpravodaj nečetli. Jak si jinak vysvětlit, že se tolik z Vás podivuje, že je třeba se zasíláním zpráv vyslovit souhlas, podepsáním formuláře, nebo že vůbec netušíte, že zde existuje možnost bezplatného koupání v Centru volného času.
Jak je to s koupáním v Centru podruhé? Provozovatel Centra se v nájemní smlouvě zavázal, že vždy každou druhou sobotu v měsíci poskytne pro občany Měšic prostory bazénu ke koupání zdarma. Nerezový bazén má velikost 4x5m a je 1,2m hluboký. Je vytápěn na teplotu 30°C a vejde se do něj maximálně 8 lidí. Provozovatel předá každý měsíc na obec 6 ks poukazů na vstup zdarma. Každá vstupenka je vždy na dobu 60 minut a max. pro 8 lidí. Plavání začíná od 10:30 – 11:30, další od 11:30 - 12:30 atd. Poslední je od 15:30 – 16:30. Celkem je tedy možné aby se každou druhou sobotu v měsíci vykoupalo zdarma celkem 6 x 8 = 48 občanů Měšic. Každý návštěvník bazénu musí samozřejmě respektovat provozní řád, který je k volné vstupence přiložen. Po koupání může využít i služeb kavárničky, koupit si občerstvení a posedět v příjemném prostředí. Měšický zpravodaj - 8
Jak se může zájemce o koupání přihlásit a co musí splnit? Prvním předpokladem je, aby zájemce byl měšickým občanem (to si zkontrolujeme na obci), musí se přihlásit včas a nejlépe osobně, musí nahlásit počet osob, které s ním přijdou (max. 8, pokud jich bude méně, může k nim být přidán další zájemce), musí na sebe uvést kontakt a hodinu, která by mu nejvíce vyhovovala (budeme se snažit každému vyhovět, ale přesnou hodinu sdělíme s týdenním předstihem po telefonu). Koupání je vhodné pro celé rodiny od malých dětí až po seniory. Samotné děti však musí mít dozor dospělého. Budeme se snažit uspokojit co nejvíce měšických občanů. To však neznamená, že pokud nebude kapacita vyčerpána, aby se někteří z Vás nemohli znovu přihlásit. Navštívit bazén nebo si zaplatit kurzy plavání můžete také kdykoliv po domluvě v recepci Centra nebo najdete veškeré informace na webových stránkách www.cvcmesice.cz. Informace o všem Vám velice ochotně poskytne také paní recepční. Nechoďte proto prosím jen kolem Centra, zajděte a sami budete překvapeni, jaké aktivity zde nájemce nabízí. Informacemi o nich je pokrytý celý vstupní vestibul. Určitě si vyberete i vy to, co Vás osloví a co Vás bude zajímat.
SMS ZPRÁVY po druhé! Mnoho z Vás se stále podivuje, že mu přestaly chodit SMS zprávy o dění v obci. Již několikrát jsme avizovali, že k dalšímu zasílání SMS zpráv potřebujeme souhlas každého z Vás abychom naplnili literu zákona. Nyní tedy ti z Vás, kteří máte i nadále zájem o zasílání zpráv a souhlas jste dosud nedali, zajděte na OÚ a zde příslušný formulář vyplňte a podepište, nebo ho můžete vyplnit odeslat z nových webových stránek obce. OÚ
Letiště Vodochody Ministerstvo životního prostředí vydalo 29. října souhlasné stanovisko EIA pro záměr společnosti Penta rozšířit Letiště Vodochody. Starostové měst a obcí se ihned postavili proti a sešli se 31. října ráno v Kralupech nad Vltavou, kde se domluvili na dalších krocích, které nás nyní čekají. Vyjádřili také rozhodný nesouhlas se stanoviskem ministerstva a rozhodli se, že do měsíce předají ministrovi životního prostředí návrh na zrušení ministerstvem vydaného stanoviska. Opírají se při tom o ustanovení § 156 správního řádu, podle kterého může správní orgán zrušit své vlastní rozhodnutí, pokud je v rozporu s právními předpisy. Stanovisko EIA není možné právně napadnout soudní žalobou. Takový krok je možný až v případě dalších navazujících rozhodnutí (územní rozhodnutí, stavební povolení). Účastníky obou zmíněných řízení mohou být všechna města a obce, které se účastnily procesu EIA a vznášely v něm připomínky. Starostové se domnívají, že se zpracovatel posudku ani ministerští úředníci nevypořádali ani nezohlednili v konečném rozhodnutí celou řadu připomínek obcí, měst, občanských sdružení i samotných občanů. Další věc, která se jim nelíbí je ta, že o celé věci bylo Ministerstvem ŽP vydáno rozhodnutí tři dny po předčasných volbách v době, kdy navíc vede úřad ministr v demisi. Rozhodnutí ministerstva pro nás odpůrce sice není příjemná zpráva, nicméně se určitě nevzdáme a nehodláme rezignovat. Pokud někde budete slyšet hlasy, že je již rozhodnuto, že Penta má vše „pod kontrolou“, nevěřte tomu!! Krajský úřad je také na naší straně a jeho hejtman přislíbil na schůzce se starosty, obcím plnou podporu. Pochopitelně vše Měšický zpravodaj - 9
podle platných zákonů. My to ostatně ani jinak nepožadujeme, protože naše právo na život v životním prostředí, které je již nyní na hranici povolených limitů, by bylo uskutečněním záměru peněz chtivých investorů nepochybně nevratně poškozeno a pošlapáno. Bojujeme proto dál, k čemuž nás ostatně zavazují referenda, která v mnohých obcích, stejně jako v Měšicích, proběhla. Jiří Bejlek-místostarosta
VÁNOČNÍ VYPRÁVĚNKY … aneb slova sváteční zase trochu jinak Vánoce jsou zase tady a bylo by škoda nevěnovat jim v našem listě trochu místa. Však co by to bylo za vánoční číslo. Udělali jsme si z toho už jakousi tradici a trochu jsme si tím zavařili. Vždyť když si vezmete pár starších prosincových čísel Zpravodaje, tak v každém najdete nějaké vánoční povídání. Vánoce jsme si prostě už probrali od hlavy až k patě, a co teď, o čem si ještě povědět, aby to nebylo stejné nebo podobné jako loni, předloni, před pěti lety? Vánoční sloupek, fejeton, stránka – to je novináře postrach. Ono ale není nic nemožné a i zázrak se někdy stane, o Vánocích zvlášť a tak se vždycky ještě z hlubin vědění vynoří, co tu ještě nebylo. Stalo se tak i teď, a my si napíšeme něco o tom, jak se Vánoce slaví jinde, rozumí se v jiných zemích světa. U nás v Čechách slavení Vánoc probíhá podle zavedené tradice a má své zavedené atributy. Svítící nazdobený stromeček, dárky, koledy, půlnoční, dobré jídlo a pití, kapr, a samozřejmě pečení vánočního cukroví a vánočky, a to vše je převážně komorní, rodinná záležitost, slavená doma mezi nejbližšími. A samozřejmě – je tu hlavní protagonista – Ježíšek. A to vše s kulisou dlouhé zimní noci se závějemi sněhu a pořádným mrazem. I když právě toto většinou bývá jinak – po sněhu ani památky – ale to je jedno. Znovu a znovu věříme, že příště to tak bude, má to tak být, je to ideál Vánoc. Všechny pokusy u nás o implantaci nějakého jiného rituálu skončily nezdarem, ať to bylo z Východu nebo ze Západu. Neuspěla ani teorie Antonína Zápotockého („…Ježíšek zestárl, narostly mu vousy…“) I když si musíme přiznat, že některé prvky vánočních oslav k nám, jakož i jinam do Evropy, přinesli Němci. Jako třeba zdobení stromku. To už je ale hodně dávno a nikomu to nevadí. Dobře, tak takhle je to u nás. Ale co jinde ve světě, zkusme tam nahlédnout. Ale jen někam, zemí světa jsou stovky a to bychom popsali několik Zpravodajů. Mají i jinde vůbec nějaké Vánoce, a kdy? Mají, pokud má země alespoň část katolických věřících. A katolíci slaví ve stejnou dobu jako my. Měšický zpravodaj - 10
Rovnou vynecháme sousedy Slováky, protože naše společné soužití bylo dostatečně dlouhé na to, aby zvyky a obyčeje se staly stejnými nebo alespoň velmi podobnými. Začneme tedy rovnou hodně daleko. V Austrálii. Tam to pro nás je zajímavé, až těžko pochopitelné, protože u nich je v tu dobu plné léto, a to se nám s Vánoci moc neslučuje. Protinožcům to ale nevadí. V Austrálii se natolik prolínají kultury z celého světa, že i slavení Vánoc je tam různorodé, pestré. Stromkem je smrček, což už samo o sobě v tamním prostředí působí kuriózně. Důraz se klade na množství dárků, a ty musí být do poslední chvíle utajené a co nejvíce osobní. K jídlu mají husu nebo vepřové, také pečenou tresku. Specialitou je porcelánový vánoční talíř – ručně malovaný, s vánoční tématikou. Ve Francii dárky roznáší dědek Pére Noel. Přináší je v botách, nebo je nechá za okny. Těžištěm Štědrého dne je opulentní hostina. Francouzi jedí rádi a hodně, a tak se večeře složená z mnoha různých vybraných pokrmů francouzského střihu protáhne často tak, že na dárky dojde až druhý den ráno. Evropskou tradici vánočních oslav Francouzi dodržují i ve svých zámořských územích. A tak třeba na Martinique mezi palmami působí Pére Noel poněkud zvláštně. V Itálii dárky naděluje Befana, stará dobromyslná čarodějnice na koštěti. Do domu sestupuje komínem. Jinak zde svátky mají rodinný ráz a náboženský charakter. Symbolem je stromeček, ale teprve od 20. století. K večeři jsou hlavně ryby – úhoř, také kuřata, zvěřina. Dárky se nadělují 24. prosince. Ale v některých částech země i později – Befana to nestíhá – na jihu třeba až 7. ledna. Německo má pojetí Vánoc nám asi nejbližší. Dárky naděluje Ježíšek, a pomáhá mu Weinachtsmann. K jídlu je pečená husa a jiná drůbež, v Bavorsku kapr. V Holandsku dárky roznáší hodný dědeček Sinter Klaas. Za pomocníky má Černé Petry. Dárky do domácností sype komínem. Je něčím jako náš sv. Mikuláš – svátek má 5. prosince, ale toho dne nenaděluje. 24. prosince Holanďané slaví v rodinném kruhu, 25. prosince s přáteli. V žádné domácnosti nesmí chybět betlém. V Polsku jsou děti ochuzeny na rozdíl od nás o nadílku sv. Mikuláše. Ten přichází právě až o Vánocích. Stromeček Poláci mají, ale je to u nich poměrně novodobá tradice; považují to totiž za cizorodý prvek importovaný z Německa. Církevní svátky a tradice Poláci dodržují zcela striktně a poctivě. Jako třeba přísný půst na Štědrý den. Večeři mají ale bohatou, jedí hlavně kapra a jiné ryby, také krocana. Bohatý je i oběd na Boží hod. Podává se domácí opečená klobása, raké i šunka. Jiné je to v Rumunsku, tam dárky 24. prosince naděluje Svatý muž. K jídlu je oblíbená vařená pšeničná kaše s kandovaným ovocem, oslazená medem. S tím bychom u nás asi moc neuspěli. Inu, jiná země, jiný mrav. Měšický zpravodaj - 11
Takto tedy prožívají katolické Vánoce v namátkou vybraných zemích. Vánoce jsou ovšem svátky všech křesťanů, proto je třeba zmínit ještě pravoslavné Vánoce. V zemích s pravoslavným vyznáním se narození Krista slaví také, jsou to křesťané jako my, jen to mají všechno trochu jinak. Jedná se hlavně o Rusko a Bulharsko. Hlavní rozdíl proti nám je ten, že se neslaví 24. prosince podle našeho gregoriánského kalendáře, nýbrž podle kalendáře byzantského, kde Novým rokem byl až 1. březen. Vánoční svátky oslavují ve třech dnech – 7., 8., a 9. ledna. Dárky nosí Mrazík, resp. Děda Mráz; stromeček mají. Základ je tedy stejný, ale zvyky a tradice spojené s oslavami jsou odlišné, a jen jejich vyjmenování by nám zabralo mnoho místa, takže to přeskočíme. S jistotou se dá říci, že co do dobrého jídla jsou i pravoslavné Vánoce bohaté a pestré. Velmi okázalé a obsáhlé jsou i vánoční bohoslužby. Touto krátkou procházkou vánočními oslavami v zemích Evropy a okolí se s vámi loučí, a příjemný a ničím nerušený Štědrý večer vám přeje redakce Zpravodaje
TIP NA VÝLET Letenskými a Chotkovými sady ke Královskému letohrádku Nastalo období zimního nečasu. Venku chvíli chumelí, chvíli prší a pak zase pro změnu chvíli svítí neduživé sluníčko. V takové slotě se člověku ani nechce ven, ale přesto vás pro chvíle, kdy bude přijatelněji, pozveme na vycházku. Jako obvykle v tuto dobu volíme pro výlet prostředí města, ale ne jeho ulice, ale místa, kde jsme v přírodě, byť člověkem vytvořené a kultivované, a zároveň uvidíme řadu zajímavých míst. Cesta je pohodlná, a výlet to je univerzální – dá se absolvovat v kteroukoliv roční dobu, nejen teď v zimě, a pokaždé se nám ta procházka jistě bude líbit. Když k vám někdo přijede na návštěvu a projeví přání uvidět kousek Prahy v krátké době, vezměte ho na vycházku právě tohoto typu. Nechoďte na „Královskou cestu“, na Václavské nebo Staroměstské náměstí, nebo na Hrad. Tam uvidíte místo krásných stavení a výhledů jen záda zástupů turistů a nevkusné výkladce kramářů s nepotřebnou veteší, o obtěžování naháněči a kapsáři ani nemluvě. Když už navštívit tato místa, tak jedině ve všední den okolo 6. hodiny ranní. To ještě (už) turisté spí a kramáři mají zavřeno. To byla jen taková dobrá rada na okraj, kterou nemusíte brát zase tak vážně, ta místa je dobré vidět, ale ve vhodnou dobu, tj. mimo hlavní turistickou sezónu. Do míst našeho výletu je přístupů celá řada, my zvolíme ten od východního okraje. Naším výchozím bodem bude Strossmayerovo náměstí. Tam Dolní stanice lanovky na dobové fotografii. Měšický zpravodaj - 12
se dostaneme metrem „C“, stanice Vltavská, odtud je to pěšky kousek. Nebo samozřejmě vhodnou tramvají. Ještě než vyjdeme, všimneme si na náměstí stavby novogotického farního kostela sv. Antonína z počátku 20. století. Půjdete-li v období kolem Vánoc, vyplatí se tam nahlédnout, kostel je totiž proslulý krásnými jesličkami. Z náměstí na křižovatce Monumentální Stalinův pomník odbočíme vlevo do ulice Dukelských hrdinů a z ní vpravo do ulice Kostelní. Po levé straně v parčíku je barokní kostelík sv. Klimenta. Kostelní ulicí pokračujeme k začátku Letenských sadů. Když odbočíme vlevo do jejich spodní části, přijdeme k budově, která byla kdysi vyhlášenou restaurací s terasou a krásným výhledem na Prahu. Přenesená sem byla ze Světové výstavy z Bruselu v roce 1958, zvané tehdy EXPO. Budova tu je stále, restaurace v unikátní stavbě a na unikátním místě už ne. Budova se v 90. letech stala obětí pochybných privatizací a léta chátrala. Teď je už opravená, ale sídlí tam kanceláře jakési reklamní agentury, kterou Praha zajisté potřebuje víc, než nějakou exkluzivní restauraci, že… Kdybychom odtud vyšli do horní části sadů, směrem k Letenské pláni, nepřehlédneme tam dvě mohutné funkcionalistické budovy – Národní technické, a Národní zemědělské muzeum. Obě místa stojí za samostatnou návštěvu, ke které se jistě časem také dostaneme. My se ale teď vrátíme ke spodnější části sadů a od EXPO 58 pokračujeme po parkové cestě dále na západ, a dojdeme k restauraci opravdové, byť mnohem starší. Novorenesanční stavba, zvaná Letenský zámeček, nebo též Letenská restaurace, pochází z roku 1863, postavena byla podle návrhu Ignáce Ullmanna. Poblíž restaurace je unikátní pamětihodnost, původní dřevěný podlahový kolotoč. Pochází z konce 19. století, umístěn je v původním dřevěném pavilónku. A protože Češi hodně kradou, tak v 90. letech byl odtud odcizen historický orchestrion. U restaurace bývala horní stanice lanovky z vltavského nábřeží. Měřila asi 100 m, překonávala výšku 30 m. Dolní stanice byla u mostu, nyní Štefánikova. Postavena byla roku 1891. V roce 1926 byl na jejím tělese upraven pohyblivý chodník – obří pohyblivé schody. Ten zanikl ve 30. letech 20. století. Od horní stanice lanovky vedla trať první elektrické tramvaje postavené F. Křižíkem v roce 1891, Oveneckou ulicí do Stromovky. Ve stráni pod restaurací jsou zbytky původní opěrné zdi lanovky dosud znát. Hluboko pod námi duní auta v obloukovém silničním tunelu z 50. let. Opodál je v útrobách kopce ještě mnohem starší dílo, Rudolfova štola, která přiváděla vodu z Vltavy do rybníků ve Stromovce. Její vstupní domek je vidět na nábřeží pod námi, kousek od mostu. Při povídání o zajímavostech místa jsme si trochu odpočinuli a můžeme jít dál: Budeme se držet při okraji sadů, nad strání, abychom nepřišli o krásné výhledy na Vltavu a její mosty a na město. Takto parkovými cestami dojdeme až k rozsáhlé dlážděné plošině s monumentálním schodištěm, na které stával Stalinův pomník. Historie monumentu, Měšický zpravodaj - 13
zvaného „fronta na maso“ je dostatečně známa, takže se jí nebudeme zabývat. Snad jen, že byl dostavěn v roce 1955, odstřelen v roce 1962. Je to možná i trochu škoda, mohl tu zůstat stát jako obludný dokument doby. To, abychom nezapomněli. Pomník zmizel, stalinismus tu zůstal. Skrytý, nenápadný, čeká na svou šanci. Dnes je na tomto exponovaném místě další podivnost – obří metronom – kyvadlo – „stroj času“, dost často nefungující. Pod plošinou jsou rozsáhlé podzemní prostory, jejichž využití se dodnes „diskutuje a zvažuje“, aby stálo co nejvíce peněz a bylo dostatečně nesmyslné. Jako bychom to neznali… Dole pod námi je Čechův most, kousek od něj kaple. sv. Maří Magdaleny, která byla na toto místo v 50. letech o pár desítek metrů přesunuta, aby Kyvadlo na Letné nebránila pohledu na Stalina a jeho partu. Za řekou je Staré Město, a my jdeme dál. Na opačné straně za sady se rozkládá velká volná plocha, Letenská pláň, svědek mnoha velkých událostí, od prvomájových oslav a vojenských přehlídek až po protikomunistické manifestace v listopadu 1989. Také tato rozlehlá plocha svým nevyužitím nedává ledas komu spát, co dostatečně šeredného gigantického tam postavit. A jdeme dál sady, jdeme a jdeme, až přijdeme k poslední zajímavosti Letenských sadů. Na jejich západním konci to je Hanavský pavilon. Ten sem byl přemístěn v roce 1892 z Výstaviště. Stavba z litiny, skla a betonu byla výstavním pavilonem Komárovských železáren na Zemské jubilejní výstavě roku 1891. Dnes je tu restaurační zařízení a je odtud nejkrásnější pohled na Prahu a její mosty. Nedaleko je Kramářova vila z r. 1914, vládní rezidence, sídlo premiérů. A nám už teď nezbývá, než vyhledat vstup na lávku přes Chotkovu ulici, protože první část naší vycházky tu končí – ta Letenskými sady. Ale než budeme v cestě pokračovat, povězme si o těch sadech pár slov. Byly vysázeny r. 1858 zásluhou Pražské obce. Původní velkorysý záměr parkové úpravy od zahradníka Thomayera byl uskutečněn jen na východ od restaurace. Hanavský pavilon na Letné - restaurace O dřevinách zde rostoucích se šířit nebudeme, to by Měšický zpravodaj - 14
bylo dlouhé povídání. O sochařské výzdobě sadů se rozpakuji vůbec psát, protože tu, která zde bývala, tu bychom už asi neuviděli (tím nemyslím jen Stalinův pomník). Byla tu Sedící dívka, Stojící žena, Diana, ale co bylo z bronzu, neobstálo. Zloději kovů zapracovali tak, že mizely i kopie. A to si říkáme kulturní národ… A pokračujeme v cestě. Lávkou přes Chotkovu ulici projdeme do dalších sadů – Chotkových. Nejsou tak velké jako Letenské, a je to nejstarší pražský park založený v polovině 19. století na podnět nejvyššího purkrabího Karla hraběte Chotka. Tentýž muž navrhl i serpentinovitou silnici pod námi. V parku najdete nad tůňkou mohutný pomník básníka Julia Zeyera v podobě skalky se slují, s pamětní deskou a plaketou, z roku 1913. Na okraji parku je krásný a málo známý výhled na Malou Stranu. Sadem projdeme k cíli dnešního putování – Letohrádku královny Anny, též Královskému letohrádku, známému i pod názvem (ale nesprávným) – Belveder. Postaven byl v letech 1538 – 1552 a bývá pokládán za nejkrásnější renesanční stavbu na sever od Alp. Projekt vypracoval italský kameník Letohrádek královny Anny - též známý jako Belveder Paolo dela Stella a se svými kameníky na něm i pracoval. Dalších tvůrců stavitelů byla pak ještě celá řada. Na realizaci se podíleli i Češi, ti však působili rozbroje, kradli Italům nářadí (!) a v Královské zahradě ovoce. Stavbu (patro a střechu) dokončil v letech 1557 – 1563 B. Wohlmuth. V zahradě letohrádku je „Zpívající fontána“ z roku 1568, zhotovená ze zvonoviny a bronzu kovolijcem T. Jarošem. Budova letohrádku je typická svými arkádami a zelenou střechou ve tvaru oslího hřbetu nebo obrácené lodě. V dnešní době slouží letohrádek jako výstavní síň a otevřen je jen v době pořádání výstav. A tady už končí popis dnešního výletu. Teď už je na uvážení každého, jak pokračovat na cestě k domovu. Můžete vyjít na ulici a tramvají pokračovat k metru „A“ Malostranská. Nebo – a to je ta lepší možnost, v případě máte-li ještě čas – projít Královskou zahradou k Prašnému mostu, projít Hradem, ale to už je jiná kapitola. Královská zahrada je hezké místo a byla až do roku 1990 hermeticky uzavřena, protože tam v zahradním domku bydlel poslední komunistický prezident Gustáv Husák, který se velmi bál o svou bezpečnost. Teď už se dá zahradou volně projít, ohavná plechová ohrada je pryč. A tak to je hezký bonus k našemu „Tipu“ – Královská zahrada. Možností občerstvení je po cestě dost, a tak už jen zbývá přát si vhodné počasí a hezké zážitky a poznatky. Příjemnou a ničím nerušenou cestu přeje, Vladimír Novák Prameny: 101 výletů s DPP Praha; Prahou krok za krokem (Poche) Turistická encyklopedie - Praha Měšický zpravodaj - 15
KAuZA „SOKOLOVNA“ Ad „Vážení spoluobčané….“ (MZ 5/13, str. 7) V minulém čísle Zpravodaje zveřejnila radnice výzvu k občanům, aby přišli se svými podněty, návrhy, názory na budoucí využití objektu bývalé Sokolovny a způsobu dalšího nakládání s ním. Můj osobní názor na věc připojím nakonec, ale je třeba onu výzvu o něco rozšířit. Ne každý totiž už zná příběh onoho stavení čp. 20 v Nosticově ulici. Dost podrobně byl už popsán v některém z minulých čísel Zpravodaje, ale aby to nikdo nemusel hledat, ve zkrácené formě si to zopakujeme. Dům byl postaven někdy mezi roky 1760 – 1780 jako hospodářská budova a jako taková sloužil až do roku 1945. Není nijak prokázáno, že by to někdy byl „lovčí“ zámeček, jak se to píše v kronikách. Už v tereziánském katastru je dům vyznačen jako stavení pro hříbata. Stáje pro hospodářské zvířata, jízdárna, byty pro Sokolovna v Měšicích zahradníky a zaměstnance dvora. Okolní pozemky sloužily pro potřeby zámku (kuchyňská zahrada). Budova čp. 20 a okolní pozemky jsou součástí urbanistického projektu hrabat Nosticů z 18. století. Sokolovna leží v ose zámku a uzavírá celou komposici na severní straně. Architektura je přizpůsobena stylu zámecké budovy – i hospodářské budovy se tehdy stavěly tak, aby byly nejen účelné, ale i hezké. Areál je památkově chráněn především pro tuto originální dispozici (zámek – hospodářské budovy – ulice nové vesnice) to vše symetricky k hlavní ose. V roce 1945 byl objekt i s pozemky zkonfiskován státem (podle tzv. „Benešova dekretu“), předán do užívání obci (bezplatně), obec opět bezplatně vše předala k užívání (ne do majetku) České obci sokolské, místní TJ s podmínkou sportovně tělovýchovného využití – tedy ke zřízení tělocvičny. Tak se i stalo, dobrovolníci za pár měsíců z „teletníku“ vybudovali tělocvičnu jako víceúčelový sál Sokolovna v letech 1945 - 46 Měšický zpravodaj - 16
(kino, divadlo, plesy, zábavy, schůze, kulturní akce). Po sjednocení tělovýchovy, kdy byl Sokol zrušen, přešla budova do užívání (opět bezplatně) nově vzniklé TJ Sokol (pod ČSTV – je to duplicita jmen). Tato TJ budovu příliš neudržovala, opravy trvaly dlouho a byly dělány neodborně a tak stavba postupně chátrala. V 90. letech měla TJ už jen oddíl fotbalu, tělocvičnu nepotřebovala, na její údržbu neměla peníze, a tak objekt pronajala soukromníkovi (to už ne bezplatně) - a zřejmě i neoprávněně, protože to nebylo ke sportovním účelům, nýbrž ke komerční činnosti. Aby se vyhovělo požadavku sportovního využití, pod hlavičkou Golfservis, Golf Klub se tu dělo něco, co mělo být výukou golfu. Hřiště nebylo, jen cvičná louka – odpaliště, a v budově skromné zázemí. Odpaliště a minigolf, kde skoro nikdo nehrál, restaurace, kam skoro nikdo nechodil. „Golfový areál“ se ke skutečnému měl asi jako hřiště SK Kotěhůlky k olympijskému stadionu. Prostě Potěmkinova vesnice. Není divu, že takový stav nebyl pro nájemce trvale udržitelný, vystřídali se tu tři. Na opravu budovy nevydělali, a tak utěšeně zchátrala, i přes jakési „zhodnocení, které je obci k nepotřebě, ale musela za ně nakonec vydat nekřesťanské peníze, a bude je ještě dlouho splácet, stejně jako jakési „odstupné“ pro TJ Sokol za převod budovy do majetku obce. Tady je dlužno říci, že obec se stala majitelem budovy (již ne bezplatně) až v roce 2004. S budovou ovšem nemohla cokoliv podnikat – byl tam nájemce s nevypověditelnou smlouvou na desítky let. Potud historie Sokolovny. Na podzim t. r. poslední, opět neúspěšný nájemce vypověděl smlouvu, a nastala situace: Co dál? A tím se dostávám k vyslovení názoru na další Sokolovna a okolí - 50. léta 20. století. zacházení s budovou. Je to názor můj osobní, který jsem od nikoho nepřevzal, nikdo si jej u mne neobjednal; vše jsem pouze nezávazně konsultoval s odborníkem – památkářem, expertem na historické stavby. Je to celkem jednoduché, jsou v podstatě možné jen dvě základní možnosti. Verze I: Obec si budovu a pozemky ponechá ve vlastnictví, stavbu opraví a bude vše využívat a provozovat podle své potřeby. Verze II: obec budovu s pozemky pronajme nebo prodá. Verze I: Připadá v úvahu jen bude-li na to obec mít peníze a bude-li to pro obec třeba. Budovu zrekonstruovat a vrátit jí původní využití (jako víceúčelovou sportovní halu). Zásadní otázkou je: potřebuje to obec? Náklady lze odhadnout na 20 – 30 mil. Kč. Otázkou je, kdo by zařízení provozoval, když tu – kromě fotbalu – jiný sportovní klub není. Jiné nápady využití považuji za nesmyslné a těžko realizovatelné technicky. (nastěhovat tam obecní instituce, poštu, to co teď je v Domě služeb Tesko – to se objevilo v zastupitelstvu), nebo restauraci, penzion, školku. …Přilehlé pozemky nelze v žádném případě zastavět, to není jen věc územního plánu, ale památkové ochrany. Čili bez budovy jsou neprodejné. Taková zásadní přestavba by stála 80 – 100 milionů, za což by mohla být nová, a moderní, budova místo Tesko domu. Neboli byl by to za velké peníze nepotřebný nesmysl. Měšický zpravodaj - 17
Verze II: Budovu i pozemky dobře pronajmout a ještě lépe dobře a uváženě prodat. A to co nejrychleji, protože každá neobydlená a nevyužívaná stavba podléhá samovolně zkáze, o ničení vandaly nemluvě. Klesá i prodejnost stavby i prodejní cena. Nějaká neodborná konzervace není řešením; odborná by stála 7 – 8 milionů a taky není řešením. Ještě je nutno poznamenat, že o stavebně technickém řešení dalšího nakládání se Sokolovnou by měla rozhodnout skupina expertů, odborníků. Toto byl můj příspěvek k diskusi. Takže, milí čtenáři, posuďte i vy sami, jak dál se Sokolovnou. Vladimír Novák, redaktor MZ
PAMĚTI 18. STOLETÍ Další část výběru ze zápisů faráře J. V. Paroubka V roce 1737 přišel na líbeznickou faru jako vikář a farář Jiří Václav Paroubek. Byl to muž vzdělaný a osvícený, mluvil plynně latinsky a hlavně hodně psal. Z jeho literárního díla pro nás mají největší význam jeho Paměti, které vlastnoručně vepsal do pamětní farní knihy. Ta se dodnes zachovala a možná se i dočkáme knižního vydání jejího přepisu. Paměti jsou z let 1740 – 1774 a zachycují věrně život venkovských rodin pod doškovými střechami za častých vpádů braniborských. Proč se zabývat zápisky líbeznického faráře, to má jednoduchý důvod. Líbeznice byly tehdy součástí měšického nosticovského panství a Měšice zase patřily k líbeznické farnosti. Historie těchto dvou míst tedy byla dost provázána. Ze záznamů otce Paroubka jsme v minulosti už čerpali. Jednou z jeho postřehů o počasí, a pak ještě o některých zajímavých událostech na vesnici. Tentokrát si vybereme pár zápisků o událostech válečných, pohybu armád v kraji, a zejména dopadu válek na život civilního obyvatelstva. Pro lepší porozumění vzpomínkám pana faráře je potřeba se trochu seznámit s reáliemi doby. V říjnu 1840 zemřel císař Karel VI. a vlády se ujala Marie Terezie. Panství pakoměřické, později měšické, patřilo Václavu hraběti Nosticovi, po něm pak Františku Antonínu Nosticovi. Ti žili na barokním, tehdy ještě „starém“ zámečku v Měšicích. A dost se v těch letech válčilo. Hned v roce 1740 Úspěšný průlom pruského obklíčení Prahy 20.6. 1757 Měšický zpravodaj - 18
vpadli Prusové do Slezska. To byla tak zvaná první slezská válka, do roku 1742. Druhá, při níž Prusové obsadili Prahu, odehrála se v letech 1744 – 45. Třetí slezská válka, zvaná též sedmiletá, začala v srpnu 1756. Tyto války měly též název „o dědictví rakouské“. Do země kromě Prusů vpadávala i vojska francouzská a bavorská. Není tedy divu, že velkou část Pamětí tvoří zápisy o válečných událostech, zejména pak o plenění a drancování venkova. Vybrali jsme jich jen několik, abychom se – čtenáři i autor – příliš neunavili. Doslovné citace budou psány kurzivou a v uvozovkách, a ponecháváme původní jazykové a pravopisné tvary. Jsou před námi Vánoce, a tak začneme zážitkem pana faráře z Vánoc 1743: „24. prosince: Na štědrý den ráno po páté hodině procitl jsem a seznal jsem světlo v pokoji nahoře jako od měsíce. Když měsíc na první čtvrti teprvé byl, vstal jsem a viděl jsem obzvláštní hvězdu, od níž ta jasnost vycházela….“ A ještě jedny Vánoce, 1842: „Ty vánoční svátky leželi u nás Pruské bombardování Prahy roku 1757 v kvartýru rejtaři od Carafa regimentu 1. compagnie, u mne rytmajstr dole v pokoji….“ A co se dělo o rok dřív, 1741: „21. září šlo 680 Francouzů okolo Měšic k Mělníku“. 29. září: „Táhli zpátky, brali s sebou mnoho dobytka hovězího a skopového….“ 2. října: „Povstala lůza selská do zbraně….. sedláci, chalupníci, pacholci z Polehrad, Popovic, Sluh, Mratína, a ti brali lidem zbraň, pistole, flinty, podávky, rožny, vidlice, klacky a přišli na Excellence pana hraběte Frant. Vácslava z Nostic do Měšic, jenž ještě spal, a chtěli po něm zbraň, on jim dal dva dukáty, 1 sud piva a 1 krávu, a oni odtáhli s bubnem k Líbeznicům-… - přišli do vsi a na faru; sousedé s nimi nešli – u nás se jim to zkartilo. Táhli tudy Francouzi a ti se jim smáli - … -šli ještě dál, ale nakonec šli domů a vojna jejich skončila.“ 12. října „bylo 110 Francouzů v Měšicích v zámku“. 21. října: „Generální furaž v Mratíně a ve Sluhách, všechno pobrali, obilí, seno a slámu. Přišli také do Měšic a Hovoršovic, ale Salva guardia je zahnala“. 1742, 18. března – došlo k incidentu: „Josef, syn Jana Svobody, ševce, šel k rychtářovi. Vtom potká dva Brandeburky, těch se lekne, chce skočit přes plot. Vtom jeden přiskočil k němu, na zem položil, bil…“ Posléze ho naložili na vůz a odvezli až kamsi do Slezska. Po delším čase se ve zdraví navrátil. V létě roku 1741 měl pan farář incident s královskými husary, tedy domácí armádou, chtěli peníze. Netřeba to celé citovat, je to hodně dlouhé, jen je pro nás zajímavé, kdeže se to stalo: „když se navracujeme od Měšic ze Slatin…“ – už tehdy se ten místní název používal. Teď přeskočíme pár let kdy se neválčilo, až do roku 1757. Tehdy nastalo velké plenění a rabování. Vybereme si jen krátké úryvky, už bez datace: Měšický zpravodaj - 19
„Mnoho tisíc vojska procházelo od Hovoršovic do Líbeznic přes všechno obilí jda…“ V kostele a na faře hledali obilí, co našli, pobrali. „Pivo, víno, máslo, chléb sobě dáti poručili“. Jak je vidět, ani pana farářovi se nežilo lehce. A to přitom měli před knězem oficíři určitou míru respektu, s rolníky se vůbec nebavili a brali. A tak to šlo dlouhé týdny, v květnu, červnu. Armády cizí i domácí táhly krajem a braly všechno. Zabírali, „furžírovali“. Obilí, dobytek, seno, koně, potraviny. Dělo se tak i v Líbeznicích a okolí a pan farář to pečlivě zaznamenával: „V Měšicích celý zámek vyrabovali, šrajbtiše roztloukli, a slovem v nic vše uvedli.“ Anebo jindy a jinde: „Furažírovali v Měšicích a Pakoměřicích obilí…“ „Furáže brali v Brázdimě, šli skrze Líbeznice a Měšice, zde ale nic nebylo…“ Den po Hodu Božím svatodušním: „Od půl noci hrozné do Prahy střílení a pum házení, šli skrze Líbeznice, 3 krále pruského myslivci s červeným vyložením.“ A jindy zase: „Přišlo předtím večer 500 husarů do Měšic a na ráno zas mašírovali k Ďáblicím…“ 3. červen: „Pořád dnem a nocí hrozí ukrutná střelba a pum házení, Praha pořád hořela.“ A už poslední citát, z 9. června: „Svátek nejsvětějšího Těla božího… měl jsem služby boží … vše ve svatém pokoji se vykonalo. Však v Pakoměřicích celý den pšenici nakládali, v Hovoršovicích drancovali chalupy, chalupníka posekali, pak v Měšicích, Mratíně a Kostelci tak činili.“. Potud pár malých ukázek z pamětí otce Paroubka, z celého rozsáhlého spisu. V té pamětní knize jsou nejen tyto Paměti, ale řada dalších záznamů, které do farní kroniky patří. My bychom si sami z originálu Pamětí četli jen obtížně. Udělal to za nás spisovatel Václav Beneš Třebízský a Paměti vydal tiskem v časopise „Sborník historický“, ročník III., 1885. Těchto několik citací bylo vybráno proto, abychom si z trochu odlišného pohledu udělali představu o životě našich předků. V běžných učebnicích dějepisu toto nenajdete. Tam je kdy, kdo s kým a proč válčil, ale co to znamenalo pro obyčejné lidi, hlavně na venkově, můžete si jen domyslet. Je třeba také vědět, že i skončení válek dohodou válčících stran neznamenalo, že by cizí vojska ze země ihned vypadla. Jednotlivé tlupy se ještě dlouho potulovaly krajem. Lze si jen těžko představit, z čeho lidé žili, když je vojáci připravili úplně o všechno. I o to málo co měli. Takto pak vypadá skutečná bída, skutečná chudoba. Kněz Jiří Paroubek by nám asi vzkázal, kdyby mohl: „Děkujte Bohu za dobu a místo, kde žijete, a buďte tomu rádi…“ Věděl o tom své… - nk -
Jdou dvě blondýnky do lesa pro Vánoční stromek. Po dvou hodinách se ptá jedna druhý: „Tak co, máš něco?“ „Ne nemám,“ odpoví druhá, „a co ty?“ „Já taky ne, tak víš co, vememe nějakej bez ozdob!“ Měšický zpravodaj - 20
SEZNAM VÝZNAMNÝCH DNŮ Významné dny, svátky, slavná i neslavná výročí v lednu a únoru 1. 1. Nový rok 1. 1. Den obnovy samostatného českého státu 6. 1. Tří králů 10. 1. Mezinárodní den tuleňů, lachtanů a velryb 16. 1. 1969 Jan Palach – upálil se pro pravdu a svobodu 27. 1. Den památky obětem holocaustu 28. 1. Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce 2. 2. 11. 2. 21. 2. 21. 2. 21. 2. 22. 2. 25. 2. 1948 25. 2. 1969 30. 2.
Hromnice Světový den nemocných Světový den mateřského jazyka Světový den průvodců cestovního ruchu Světový den boje proti kolonialismu Mezinárodní den skautů – Den sesterství Nastolení totalitního režimu pod vládou KSČ Jan Zajíc – druhá oběť upálením se za svobodu Mezinárodní den omylů v kanceláři - red -
Ještě jedno malé výročí, o kterém mnozí z Vás ani neví Toto výročí jistě není nějak významné z celostátního pohledu, ale jistě stojí za zmínku z pohledu obce Měšice. Tímto výročím je oslava 20 let restaurace U Václava, respektivě již 20 let provozuje tuto restauraci rodina Václava a Jiřiny Hluchých. Je to jedna z mála restaurací a to i z okolních obcí, která tak dlouho funguje se stejným nájemcem nebo majitelem. Pochopitelně, že za ty roky navázali hostinští s mnohými hosty přátelské a někdy i kamarádské vztahy a není proto divu, že na oslavu bylo rodinou Hluchých pozváno takové množství lidí, že kdyby všichni přišli, tak se do restaurace ani nevejdou. Pohoštění pro zvané bylo připraveno opravdu bohaté a nápad s promítáním krátkých video pasáží a fotografií z průběhu celých uplynulých dvaceti let, byl výborný. Všichni si připomněli všechny známé, zachycené na videu nebo fotografiích, kteří nás již opustili, anebo se pobavili a zasmáli při tanečních kreacích, které předváděl před dvaceti lety Pepa Kopecký (alias Kopí). Byly zde také záběry z různých akcí a zábav a mnozí se ani po těch letech nemohli poznat, protože na ně z plátna koukali hubení a vlasatí mladíci a lepé štíhlé děvy. Myslím si, že se celá akce povedla a neměla chybu. Všichni se již určitě těší na další oslavu po 20 letech. To již bude 40. výročí a to v okolí již bezpečně nikdo nedá. A Václavovi bude „teprve“ 79 let, tak by se to dalo oslavit společně! Za všechny pozvané díky za pozvání a pohoštění a v prosinci roku 2033 na viděnou. Hezké vánoce všem přeje, Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 21
CO V „TOULKÁCH…“ NEBYLO Historie měšického rybníkářství Hlavní titulek není zcela přesný. V Toulkách se o našich rybnících psalo, ale rozptýleně, v různých dílech. Tak teď to bude souhrnně. A proč právě teď? Protože jsou Vánoce. A k Vánocům patří kapr. A kapr patří do rybníka. A jsme tam, kde jsme chtěli být. V Čechách se rybníkářství traduje od 14. století. Příroda nás neobdařila mořem ani velkými jezery, a tak si to naši předkové vynahradili zřizováním rybníků. Střední Čechy sice nepatří k proslulým rybníkářským oblastem jako jsou jihočeské pánve nebo i jiná místa, ale přesto tu najdete rybník v každé vesnici, byť jen třeba úplně malý. Na každém potoce, i na těch úplně malých stály mlýny, a ke každému mlýnu nezbytně patřil rybník. A ještě tu byly rybníčky návesní – pro husy a kachny. Rybníky se zřizovaly především k chovu ryb, ale měly i svůj význam vodohospodářský, krajinotvorný a v novější době i rekreační. A jak to tedy konkrétně bylo u nás. Na místním potůčku zvaném Makůvka, nebo též Makovka byly rybníky zřejmě už od 14. století. Potok je dlouhý jen asi 10 km a za socialismu byl nenápaditě přejmenován na „Líbeznický“. Pramení u Bořanovic a přes Rybníček „Kruh“ Líbeznice a Měšice teče k Mratínu, kde tvoří přítok Mratínského potoka, a s ním pak vtéká do Labe v Kostelci. K původní měšické tvrzi s dvorem patřily také tři rybníky. Podle záznamu z roku 1652, kdy Měšice přecházely do majetku Jana Hartwiga Nostice, nesly název Horní, Střední a Dolní. Měly i násadu ryb – Horní měl 20 kop, Střední 30 kop a Dolní 60 kop násady (kopa = 60 kusů). Z toho si můžeme odvodit i poměr jejich velikosti. Na některém z nich byl pravděpodobně i mlýn. Kde rybníky ležely, dá se i dnes určit celkem přesně. Horní byl v místech dnešní Malé bažantnice, jeho hráz byla v místě dnešní silnice s můstkem přes potok (dnes ulice Hlavní). Střední rybník nejspíš ležel v místech dnešního Malého Horního rybníka v místech zvaných „V oboře“, jeho hrází byla, stejně jako je dnes, cesta, nazvaná dnes jako ulice „Měšická“. Dolní rybník pak byl v místech dnešní Velké bažantnice, o něco dál po proudu, než je rybník dnes. V lese se dají objevit zbytky hrází; v době, kdy byly lesní cesty ještě patrné, daly se objevit snadno. Všechny tyto rybníky Nosticové v 17. století zrušili a na jejich místech nechali vysázet dnešní „Bažantnice“ aby měli možnost lovu zvěře na svém jinak bezlesém zdejším panství. Tedy žádné zbytky lužního lesa, jak se také ve starší literatuře můžeme dočíst. Dnešní rybníky, Horní a Dolní jsou dílem už novodobým, z poloviny 20. století. S budováním Velkého Dolního rybníka se začalo v roce 1953, dohotoven byl v roce 1956. Rybník byl vhodně situován do míst, kde byla ve 20. letech minulého století vykácena část Měšický zpravodaj - 22
Velké bažantnice a založeny tu sady a louky. Výměru má něco přes 6 ha. Výpustním zařízením je kašnový přepad o světlosti 7,20 x 5,00 m se základovou výpustí a kameninovými rourami o průměru 50 cm. Maximální hloubka je 3 m. Investorem byl stát, náklady nejsou známy. Rybník byl určen k rybochovným účelům. Ve správě ho mělo Státní rybářství v Benešově, porybný obou rybníků se jmenoval Ladislav Burda z Podolánky. I když rybník nebyl nikdy určen k rekreačním účelům a nebyl k tomu ani vybaven, tak se už od svého založení takto využíval. Lidé se tu koupali až asi do 70. let, kdy se zjistilo, že voda není ke koupání vhodná. Žádný oficiální zákaz koupání však nebyl nikdy vydán a místo nebylo a není dodnes takto označeno. Z historie chovu ryb v něm namátkou uveďme rok 1982, kdy bylo nasazeno 7000 ks kapří násady (280 kg). Vyloveno potom bylo 5 200 ks kapra (5 200 kg). Přírůstek byl 739 kg. V roce 1985 bylo vyloveno 80 q ryby o průměrné váze 1,6 kg ze 7 000 ks násady (průměrná váha 40 dkg). V některých letech byl registrován i značný úhyn ryb a tedy i minimální výnos, jako třeba v roce 1983. Příčinou byl zřejmě přítok nečištěných odpadních vod z průmyslových objektů v obci (fenoly, formaldehydy, čpavkové vody), i ze zemědělské výroby (chov dobytka, silážní žlaby, hnojení, používání herbicidů a pesticidů). Nevyčištěné splaškové vody přitékaly potokem i z Líbeznic a celého povodí. Dnes je rybník v majetku obce, nájemcem a uživatelem je Klub rybářů Měšice. Malý Horní rybník leží na pozemku k. č. 206. Stavět se začal v roce 1954 v akci Z, dokončen byl v roce 1957. Výměra je 1,72 ha. Délku hradidel má 4 m, výpustní zařízení je betonový dvojitý kbel s kameninovým potrubím o průměru 40 cm. Max. hloubka je 1,55 m a slouží k rybochovným účelům. Ke koupání nikdy využíván nebyl. O čistotě vody a úhynu ryb platí totéž jako o Dolním rybníku. Dnes je rybník v soukromém vlastnictví. Ostatní rybníky v obci: Na horním toku Makůvky při vtoku na území obce od Líbeznic (dnes konec ulice „V Lukách“) býval rybníček zvaný Rezervát. Jeho jméno napovídá, že zřejmě sloužil jako zdroj užitkové vody pro zámecký areál, voda se odtud vedla vodovodním potrubím. Později byl rybníček využíván ke koupání a bruslení, po roce 1945 i jako vodní zdroj pro hašení pro místní sbor hasičů. Voda zde byla asi do 60. let minulého století, pak se rybník zanesl a zarostl, místo je znatelné dodnes. Rybníček „V Kruhu“, původně „V Kole“ byl založen v 18. století jako součást krajinotvorného řešení zámeckého areálu, byl tedy rybníčkem okrasným, má podzemní přítok i odtok. Po roce 1990 přešel pozemek do majetku obce, a rybník s okolím je v péči Klubu rybářů, který zde chová ryby a pořádá rybářské závody. Další malé vodní plochy bývaly jednak v prostoru mezi budovami statku a prostorem V Kruhu a dnešní ulici Nosticovou. Tento rybníček byl v 60. letech státním statkem zbytečně zavezen. Další rybníček byl na nádvoří statku, ten byl později přestavěn na betonovou protipožární nádrž, při nedávných úpravách prostoru byl také zrušen. Oba rybníčky nesloužily k chovu ryb, ale k praktické potřebě, nejspíš jako zdroj užitkové vody pro statek. Aby výčet byl zcela úplný, jmenujme ještě okrasný rybníček v zámeckém parku, dnes už téměř zaniklý. A kdysi v historii – uvádí se v josefínském katastru – býval jakýsi rybníček zvaný „Starý“ někde v polích za parkem, v místě „Na Zádolu“. Vladimír Novák Měšický zpravodaj - 23
OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři, dnes budeme pokračovat v povídání o meruňkách popisem vhodných odrůd pro zahrádkáře. Odrůdy rozdělíme do několika skupin podle ranosti.
Velmi rané odrůdy LEDANA – odrůda je původem z USA, následná selekce v ČR, strom má vzrůstnost středně bujnou, habitus tvoří vzpřímený, květ je malý, doba začátku kvetení pozdní. Plod je středně velký, plod je slabě hrbolkovitý. Velmi slabě až slabě plstnatá slupka má základní barvu oranžovou. Osluněná strana pouze u některých plodů mívá červené líčko. Dužnina je oranžová. Středně tuhá, jemné konzistence, velmi šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, při plném vyzrání velmi dobrá, většinou dobře aromatická a celkově pikantní chuti. Zraje 15 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Patří k poměrně kvalitním velmi raným odrůdám. Vyznačuje se dobrou odolností proti pozdním jarním mrazíkům v době květu. Plody jsou hezké chutné, univerzálně využitelné. Není jinak náročná na pěstování ani agrotechniku, pro výsadbu volíme stanoviště s běžnými podmínkami. Je vhodná pro pěstování jak v intenzivních výsadbách, tak v zahradách u drobných pěstitelů. LEJUNA – původem z USA, následná selekce v ČR, roste slabě až středně bujně. Plod dosahuje střední velikosti, povrch plodu je hladký. Slupka je slabě plstnatá, základní barvu má oranžovou, osluněná strana je částečně kryta červeným rozmytým líčkem pouze malého rozsahu. Dužnina je oranžová, tuhá, středně hrubé konzistence, velmi šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, aromatická, pikantní, velmi dobrá. Zraje 12 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Vyniká velmi dobrou odolností květů proti pozdním jarním mrazíkům a vysokou plodností. Je bez specifických nároků na pěstování i na podmínky stanoviště. Pro svůj hezký a slabší růst je vhodná jednak do menších zahrad, tak i pro méně zkušené pěstitele, ale i do intenzivních pěstitelských podmínek. LESKORA – původem z USA, následná selekce v ČR, roste středně bujně. Plod je středně velký, při velké úrodě až malý. Povrch plodu je hladký. Slupka je pouze velmi slabě až slabě plstnatá, základní barvu má oranžovou, osluněná strana je částečně kryta purpurově zbarveným rozmytým líčkem malého rozsahu. Zraje 17 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Patří mezi oblíbené velmi rané odrůdy. Je nenáročná na podmínky stanoviště. Lze ji proto s úspěchem pěstovat i v okrajových oblastech, kde se ji snažíme umístit do chráněného stanoviště. Vyniká velmi dobrou odolností květů i malých plůdků proti pozdním jarním mrazíkům. Plody jsou vzhledné a velmi dobré, univerzálně využitelné. Může vykazovat vyšší citlivost na monilii a to jak ve formě moniliového úžehu v době květu, tak následně monilii na plodech, která při zanedbání prevence i následné ochrany může postihnout i vegetativní části rostliny, což při silném napadení může zapříčinit i úhyn stromu. Měšický zpravodaj - 24
RADKA – původem z ČR, strom roste bujně. Plod je velký při malé násadě až velmi velký, povrch plodu je hladký. Slupka je středně hustě plstnatá, její základní barva oranžová, na osluněné straně se většinou vyskytuje rozsahem malé purpurově zbarvené rozmyté líčko. Dužnina je světle oranžová, středně tuhá, středně hrubé konzistence, středně až velmi šťavnatá, sladce navinulá, dobře aromatická a celkově pikantní velmi dobré chuti. Zraje 19 dnů před odrůdou Velkopavlovická. V současné době je nejraněji zrající odrůdou registrovaného sortimentu. Vyniká velmi velkými, chuťově velmi dobrými plody. Jeví se jako středně dobře až více odolná proti pozdním jarním mrazíkům v době květu. Nevýhodou je však poměrně značná citlivost květních pupenů na hluboké zimní mrazy a zejména na nevyrovnané teploty v zimním období. Nutností je proto výsadba na chráněné stanoviště. V době zrání plodů je také náchylná na pukání plodů a následné napadení moniliózou. Nezbytné je odstraňování napadených plodů, případně chemická ochrana. SYLVERCOT – původem z Francie, strom roste středně bujně až bujně. Plod je středně velký až velký, povrch plodu je hladký. Slupka je pouze slabě plstnatá, základní barvu má oranžovou, osluněná strana je překryta výrazným, červeně zbarveným rozmytým líčkem. Dužnina je oranžová, měkká až středně tuhá, jemné až středně hrubé konzistence, středně až velmi šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, dobře aromatická, dobrá až velmi dobrá. Zraje 14 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Tato velmi raná odrůda je málo náročná na podmínky stanoviště. Lze ji s úspěchem pěstovat i v okrajových oblastech, kde ji sázíme na chráněná stanoviště. Vyniká velmi dobrou odolností květů proti pozdním jarním mrazíkům. Plody jsou atraktivní a velmi dobré, univerzálně využitelné. Vzhledem k vysoké násadě je vhodné provedení alespoň částečné probírky plodů, abychom stromu odlehčili a zabránili jeho rozlámání, i když při přeplození si plody zachovávají dobrou velikost. DELTA – patří již do skupiny středně raných odrůd, původem z ČR, výběrem z potomstva zahraniční odrůdy. Strom má vzrůstnost bujnou až velmi bujnou. Plod je středně velký až velký, povrch plodu je hladký. Slupka je středně silně plstnatá, základní barvu má oranžovou na osluněné straně se objevují pouze osamocené červené skvrny. Dužnina je oranžová, středně tuhá, jemné konzistence, středně šťavnatá, sladce navinulá, pouze průměrné chuti. Zraje 8 dnů po odrůdě Velkopavlovická. Hlavním kladem této odrůdy je odolnost proti nízkým teplotám, včetně mrazíků v době květu a tolerance k viru šarky švestek. Naopak horší kvality jsou plody, které mají pouze průměrnou chuť a využívají se především na zpracování. EXNEROVA – původ z ČR, náhodný semenáč. Strom roste velmi bujně. Plod je velký až velmi velký. Povrch plodu je slabě hrbolkovitý. Slupka je pouze slabě plstnatá, základní barvu má světle oranžovou, tato je na osluněné straně překryta pěkným poměrně výrazným červeným rozmytým líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá, jemné konzistence, velmi šťavnatá, navinule sladká až sladká, velmi dobré chuti. Zraje 5 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Velmi zajímavá odrůda zřetelně odlišných vlastností od ostatních. Velmi bujně a zdravě roste, hodí se spíše do větších zahrad jako solitérní strom, nesnáší hlubší řez, plody jsou velmi hezké, chutné.
Měšický zpravodaj - 25
HARCOT – původem z Kanady, strom roste středně bujně až bujně. Plod je velký, slupka je pouze slabě až středně silně plstnatá tmavě oranžové barvy. Dužnina je tmavě oranžová, středně tuhá až tuhá, středně tuhé konzistence, středně šťavnatá navinule sladká, poměrně aromatická velmi dobré chuti. Zraje 8 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Vzhledem ke značné otužilosti stromů a jejich celkové vitalitě je možné je vysazovat i v okrajových oblastech na chráněných stanovištích. Za déletrvajícího deště v době zrání plodů tyto rády pukají a jsou napadány monilií. JITKA – původ ČR, vznikla jako náhodný semenáč z volného opylení odrůdy Dacia. Strom roste bujně. Plod je velký, povrch plodu je hrbolatý. Slupka je středně silně plstnatá oranžová, na osluněné straně s poměrně malým purpurovým líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá až tuhá, středně hrubé konzistence, středně až velmi šťavnatá, spíše nakyslá, středně aromatická spíše průměrné chuti. Zraje 7 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Jedná se o značně odlišnou odrůdu od klasických. Odolnost proti mrazu stromů i květních pupenů je dobrá. Vzhledem k tuhé konzistenci a jen průměrným chuťovým vlastnostem plodů se spíše uplatní v konzervárenství. KAROLA – původní české křížení, strom roste středně bujně. Plod je středně velký, povrch plodu je hladký. Slupka je středně hustě až hustěji plstnatá, základní barvu má světle oranžovou, na osluněné straně je překryta menším až středně velkým červeným líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá, příjemně jemné konzistence, středně až více šťavnatá, navinule sladká až sladká, aromatická, velmi dobré chuti. Zraje 10 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Vyniká raností, atraktivností velmi chutných plodů a značnou otužilostí stromů, které lze s úspěchem pěstovat i v okrajových oblastech na chráněných stanovištích. Pro zdárný růst a dobrou vitalitu stromů vyžaduje půdy živné, přiměřeně vlhké a kvalitní agrotechniku. LEGOLDA – původem z ČR, strom roste bujně. Plod je velký, povrch plodu je slabě hrbolkovitý. Slupka je pouze slabě plstnatá, její základní barva je oranžová, bez celistvého líčka, pouze na osluněné straně se mohou objevovat osamocené červené skvrny. Dužnina má oranžovou barvu, středně tuhou, středně hrubé konzistence, velmi šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, při plném vyzrání až sladká, velmi aromatická, plné výborné chuti. Zraje 6 dnů před odrůdou Velkopavlovická. Odrůda je náročná na výchovný a udržovací řez a je třeba provádět i letní řez. Velmi chutné plody jsou však dosti náchylné na pukání za deště a následný výskyt moniliozi. Též musíme počítat se zvýšenými nároky na některé agrotechnické zásahy. Lze ji proto doporučit pro zkušenější zahrádkáře, kteří ji dokáží věnovat dostatek péče a odpovídající podmínky. V dalším vydání budeme pokračovat v popisu vhodných odrůd meruněk, přeji mnoho pěstitelských úspěchů, zdraví a spokojenosti v roce 2014. Za pomoci pomologie peckovin vypracoval, Miroslav Šmoranc Říká Pepa: „Budeme mít pěkné Vánoce - dám ženě tisícovku, ta ji dá babičce, ta zase dědečkovi a ten ji dá mně. Já ji potom vrátím sousedovi, od kterého jsem si ji vypůjčil a jsme všichni spokojeni!“ Měšický zpravodaj - 26
OBECNÍ POLICIE (co vše zajišťuje a řeší)
• • • • • • • • • • •
kontroluje parkování, řeší výtržnosti i ve večerních hodinách, přispívá k ochraně osob a majetku, dohlíží nad dodržováním pravidel občanského soužití, přispívá v rozsahu stanoveném zákonem o obecní policii nebo jiným zákonem k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, odhaluje přestupky a jiné správní delikty, upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a činí opatření k jejich nápravě, v rozsahu stanoveném zákonem o přestupcích ukládá a vybírá blokové pokuty, zabezpečuje v ranních hodinách přechody pro chodce zajišťuje odchyt zatoulaných psů a předává je do útulku, vyhledává v katastrálním území obce vraky, černé skládky, neoprávněné zábory veřejného prostranství a jiné závady a činí kroky vedoucí k jejich odstranění.
Obecní policie slouží všem občanům, které ochraňuje a její činnost je namířena proti narušitelům veřejného pořádku, které postihuje.
S ČÍM SE MŮŽE OBČAN NA STRÁŽNÍKA OBRÁTIT? Každý občan má právo obracet se na strážníka s žádostí o pomoc. Strážník Vám rád v rámci svých možností požadovanou pomoc poskytne. Zneškodní útočníka, zadrží zloděje, poskytne informace, kde se nachází hledaná adresa, přivolá rychlou lékařskou pomoc či policii České republiky. Obecní policie má zájem na vytvoření bezpečného a klidného prostředí pro každého obyvatele obce. Má zájem na tom, aby každý pachatel přestupku nebo trestného činu nezůstal bez postihu. Je to výchova k demokratickému právnímu vědomí. Lidé by si měli uvědomit, že by neměli činit takové věci, které by jim byly nepříjemné, kdyby jim je činil někdo jiný.
NEBUĎME LHOSTEJNÍ!! Volejte ihned na telefon 723 737 027 Čím dříve zavoláte, tím je větší šance, že strážník OP dopadne viníky, kteří si neváží majetku a klidného života jiných. Přispějte i Vy sami k tomu, aby byl v naší obci klid a pořádek.
NEBUĎTE LHOSTEJNÍ KE SVÉMU OKOLÍ A K DRUHÝM. TO, CO SE STALO DNES JINÝM, MŮŽE ZÍTRA POTKAT I VÁS! Měšický zpravodaj - 27
Z ČINNOSTI OP O uplynulém víkendu se na strážníka OP Měšice obrátil občan se žádostí o pomoc při nalezení svého psa, který se ztratil při procházce v místní oboře někde v okolí zámku. Činností hlídky OP, vytěžení dalších osob, které se nacházely v okolí místa, se majiteli a hlídce OP podařilo psa nalézt. Dne 15. 11. 2013 v odpoledních hodinách oznámil občan hlídce OP, že nalezl mobilní telefon. Hlídce OP Měšice se podařilo pomocí kontaktů uložených v paměti telefonu ztotožnit osobu majitele a dne 18. 11. 2013 mu telefon bez závad k jeho radosti předat. V nočních hodinách hlídka obdržela telefonní oznámení, že se kolem sběrného dvora pohybuje několik neznámých osob. Hlídka proto ihned zkontrolovala sběrný dvůr a areál nemocnice zda se zde někdo nenachází. Tímto chceme poděkovat nálezci mobilního telefonu, který telefon odevzdal hlídce OP a všem za včasné zavolání a pomoc. Hlídka přijala oznámení o dopravní nehodě v obci. Díky včasnému zavolání se podařilo vypátrat pachatele dopravní nehody, který z místa nehody utekl a předat ho policii ČR. Hezké vánoce, pohodu a zdraví v roce 2014 všem přeje,Váš strážník Jan Chrastil
KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE V době, kdy se vám dostává do ruky toto číslo, mají naše hospodyňky již vánoční cukroví napečeno a tak by bylo zbytečné, uvádět recepty na vánoční dobroty. Proto vám dnes nabídnu recept, který se báječně hodí na Silvestra k vínu nebo jen tak k zakousnutí.
ŠKVARKÁČE Budeme potřebovat: 35 dkg hladké mouky, 20 dkg škvarků, 1 dl mléka, 2 dkg droždí, 2 žloutky, 2 lžíce smetany, sůl. Škvarky umeleme, ve vlahém mléce rozpustíme droždí a smícháme všechny přísady. Vypracujeme těsto, které potom rozválíme, složíme na 4x a necháme půl hodiny odpočinout. Potom znovu rozválíme a složíme na 3x a opět půl hodiny necháme odpočinout. Už opravdu naposledy rozválíme a vykrajujeme kolečka, nožem uděláme na povrchu mřížku a potřeme rozšlehaným vejcem. Pečeme v předehřáté troubě asi na 180°C. Přeji Vám dobrou chuť a hlavně pohodové Vánoce a do nového roku jen to nejlepší. Lála „Když jsem přišel domů,“ stěžuje si pan Jalovec po Vánocích kolegům, „na stole stála otevřená borovička, vedle skříně stála ustrojená jedlička a ve skříni stál nahý soused Smrček!“ Měšický zpravodaj - 28
OKÉNKO PŘISTĚHOVALCE IV. Vážení a milí sousedé, vítám vás u dalšího, již čtvrtého dílu Okénka přistěhovalce. Čtete-li tyto řádky poprvé, pak si možná kladete otázku, copak je to za rubriku. Po výzvách členů redakce, volajících po nových příspěvcích a přispěvatelích, po prvních měsících strávených v Měšicích, které se mi staly novým domovem, a po dalších pár měsících váhání, zda do toho jít, jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám a poslala jsem do redakce první díl. No a vidíte, Okénko přistěhovalce se stalo pravidelným příspěvkem ve Zpravodaji. Mám ohlasy, že už si stihl najít své pravidelné čtenáře, což mě samozřejmě těší! Snad si získá další, kteří v něm budou nacházet inspiraci. Advent je v plném proudu, od štědrovečerní nadílky nás dělí vlastně už pouhé hodiny. Nebudu vás tedy nabádat, kde a jak sehnat poslední dárky. Toho stresu máme mnozí až dost už od podzimu, kdy se v nákupních centrech a výkladních skříních obchodů rozsvítily vánoční dekorace a od té doby neúprosně upozorňují, že už se to blíží. Proto jsem si řekla, že zachovám dosavadního více méně neutrálního ducha Okénka přistěhovalce, třeba vám to nesváteční a vánocemi (téměř) nedotčené psaní o vyzkoušených službách přijde vhod. Pohodlně se usaďte, dejte si čaj a třeba vanilkový rohlíček… (ale no tak, říkalo se, že vánoční tematiku vynecháme!) Vrátím se teď o pár týdnů zpět. Tehdy nás ve všech sdělovacích prostředcích nabádali k přezutí zimních pneumatik. Z loňského roku, kdy jsem tuto záležitost poprvé řešila ve Středočeském kraji, mám neblahou zkušenost. Jako většina automobilistů jsem počkala až na poslední chvíli, kdy chtěli přezouvat všichni a kdy už teploty skutečně sestoupily k hodnotám, které se s dezénem letních pneumatik jen těžko slučovaly. I zkusila jsem onu velkou provozovnu naproti benzinové pumpy u Globusu v domnění, že jistě zaměstnávají nejmíň dva tucty mechaniků a dokážou vyměnit pneumatiky na počkání. Strašlivý omyl. Objednat mě chtěli za 8 dní (pracovních!) a za cenu, abych tak řekla, pražskou. Sedla jsem tedy doma k počítadlu a požádala pana Gůgla o radu – vyhledej v blízkosti… A hle, jukla na mě autodílna v Nové Vsi. Haló, ano, samozřejmě, přijeďte dnes odpoledne, za dvacet minut budete mít přezuto. No prosím, všechno jde! A jak pan vedoucí dílny Roman Krepl řekl, tak udělal. S úsměvem a ochotou, navíc za cenu vpravdě poloviční, než kterou žádali v okrese Hlavní město Praha. Nemusím snad zdůrazňovat, že od té doby u pana Krepla přezouváme oba naše rodinné vozy. Už jsme několikrát využili jeho šikovných rukou i na drobné opravy karoserie, utržených bočních zrcátek, ťuknutých nárazníků… (nemohu přitom nevzpomenout na slavnou scénku z mé milované Vesničky střediskové: Tak jsem slyšel, Karle, že jsi tomu Pražákovi načechral pilíř!). Dlužno říci, že v Nové Vsi jsou pánové z autodílny vstřícní, pracují rychle, kvalitně a s úsměvem. Posuňme se nyní do obce s poetickým názvem Máslovice, autem je to z Měšic nějakých dvanáct kilometrů. V Máslovicích už několik let jistý Vojtěch Sýkora provozuje Dobrou farmu. Říká o ní stručně: dobré jídlo pro dobré lidi. Pan Sýkora s rodinou pěstuje ovoce a zeleninu podle zásad ekologického zemědělství, mnoho plodin má v kvalitě bio. Zkuste tohle říct matce malých dětí a ihned se tam rozjede, aby to, jak se říká, omrkla. Nejdříve jsem koncem léta na zkoušku zakoupila broskve a švestky, o dva týdny později brambory, Měšický zpravodaj - 29
červenou řepu a dýně. Vzhledově a zejména chuťově bylo vše bezvadné, a tak jsem se o dobrou zkušenost podělila s několika sousedy a hned z toho byla poměrně velká hromadná objednávka, kterou nám pan Sýkora ochotně dovezl až do Měšic. Zásobili jsme se bramborami, kořenovou zeleninou, vynikajícími hruškami a jablíčky z jejich sadu, ale také mléčnými produkty ze spřátelené farmy Bio Vavřinec, která hospodaří v Okrouhlicích na Benešovsku. Jejich mléko a výrobky z něj – rozličné druhy sýrů, vynikající tvaroh, jogurty a jogurtové nápoje lze pořídit právě přes Dobrou farmu Máslovice. Objednávku vyplníte jednoduše na jejich webové stránce a pak už jen domluvíte předání. Pravda, s příchodem zimy se sortiment značně zúžil na plodiny, které je možné uskladnit. Budeme tedy muset zimu přečkat se zeleninou a ovocem ze supermarketu a těšit se na jaro. Zatím užívejme zimních radovánek a nechme přírodu odpočívat a nabrat síly do další sezóny. Přeji všem, aby o nadcházejících vánočních svátcích zažili opravdovou pohodu s rodinou, přáteli a třeba také se sousedy. Ať je nový rok prodchnutý přátelskou atmosférou a pěknými sousedskými vztahy. Zachovejte Zpravodaji přízeň, budu se těšit na shledanou zase v příštím čísle. Vaše sousedka Petra Biache
[email protected]
ZE SPORTU A KULTURY
Informace pro členy Klubu rybářů Výbor klubu upozorňuje všechny své členy na jejich povinnost do konce roku 2013 odevzdat vyplněné úlovkové lístky za rok 2013. Úlovkové lístky je možné odevzdat předsedovi klubu, hospodáři, pokladníkovi nebo na OÚ. Z odevzdaných podkladů si hospodář zpracuje svou zprávu na výroční schůzi a připraví se plán zarybnění na příští rok. Každoročně upozorňujeme i na skutečnost, kterou si všichni na výroční schůzi odhlasovali, že v případě když člen klubu neodevzdá povolenku do výše uvedeného termínu, nebude mu na rok 2014 vydána povolenka nová. Na závěr ještě pozvání na Výroční členskou a zároveň Volební schůzi, která se bude konat v sobotu 15. února 2013 od 13:00 hod. v restauraci „U Václava“. Ano, dva roky uběhly jako voda a starému výboru klubu končí dle stanov jejich funkční období. Opět se začíná živě diskutovat, kdo do vedení? Kdo bude předsedou? A opět, ať již bude zvolen kdokoliv, budou jedni spokojeni a druzí, hned den po volbách, budou remcat a kvality nově zvoleného výboru a předsedy zpochybňovat. Ti druzí by si však měli uvědomit, že kibicovat a kritizovat od stolu v hospodě je jednoduché, ale starat se o bezproblémovou Měšický zpravodaj - 30
činnost celého klubu, to není každému dáno! Ti co to dokáží nebo to v případě končícího výboru již dokázali, si zaslouží poděkování a podporu. Ony totiž blbé kecy dokáží otrávit i pro klub se obětující „voly“, kteří jsou v klubu od jeho založení. Pokud tedy nám všem jde o to aby se klubu dále dařilo, musíme nové vedení respektovat a všemožně mu dle svých možností a schopností pomáhat. „Tak to má byť, tak je to spravné....“ Výbor Klubu měšických rybářů přeje všem svým členům, jejich rodinám i všem měšickým spoluobčanům, klidné prožití vánočních svátků a v celém roce 2014 pevné zdraví a štěstí. Za členy výboru, Jiří Bejlek
X. lampiónový průvod Již podesáté jsme se sešli ve sváteční den v neděli 17. listopadu na lampiónovém průvodu. Již podesáté to bylo u rybníčku Kruh. Již podesáté všem Pepa Málek uvařil svůj výborný svařák a Květa Jusková ze školky pro děti ovocný čaj. Již podesáté se vydal dlouhý had dětí a jejich rodičů se svítícími lampióny na krátkou procházku po obci. Již podesáté si všichni po návratu mohli opéci zřejmě posledního špekáčka v tomto roce. Již podesáté se všechno snědlo a vypilo. Již podesáté se o vše postarali ti samí organizátoři. Již podesáté jim všem moc děkuji. Již desetkrát jsem o této akci psal. Již desetkrát jako o úspěšné. Jsme všichni již o deset let starší, včetně těch prcků, kteří byli na prvním průvodu a dnes jsou již skoro dospělí. Dorůstají však další a zřejmě se jim to líbí. Budu tedy o tom dál rád psát, třeba podvacáté. Pokud ovšem síly vydrží nebo se najdou další, mladší, kteří tuto dnes již tradiční akci potáhnou dál. Tento příspěvek píšu desátého po desáté večer. Hezké vánoce, Jiří Bejlek
Rozsvícení vánočního stromu Letošní slavnostní rozsvícení jsme připravovali již od začátku týdne. Pochopitelně shánění vhodného stromu a dojednání ozvučení s hudbou jsme domlouvali daleko před tím. Ve čtvrtek před rozsvícením naše rychlá rota z technických služeb dovezla za pomoci auta s jeřábovou rukou krásný vánoční strom. Ten nám letos daroval Venda Kříž – zahradník (díky!). V den rozsvícení v sobotu 30. listopadu, hned ráno jsme se sešli u úřadu a začali akci připravovat. Nejdříve jsme jeli nakoupit občerstvení. Po návratu jsme zadrátovali celý úřad kabely a obsadili všechny možné zásuvky aby nám nevypadávaly jističe. Začal se vařit svařáček a jističe padaly a padaly. Šlo se tedy vařit k Myšákům naproti. Ostatní zatím stavěli postavy z betlému. A zase se natahovaly prodlužováky, aby pan starosta jedním zmáčknutím vše rozsvítil, aby byly připojeny všechny vařiče a osvětlení ve stáncích a aby měla připojení i muzika. A jističe dále padaly a padaly. Nakonec jsme to vymakali, ale oddechli si, až tehdy, když se při ostrém spuštění všech spotřebičů podařilo rozsvítit celý strom i s betlémem. A vydrželo to do konce.
Měšický zpravodaj - 31
Po rozsvícení již panovala veselá nálada a jistě k tomu opět přispěl i svařáček, měšický hambáč, párek v rohlíku a velké množství vánočního cukroví a laskomin, které připravily měšické ženy (ale i muži), a které byly vyrovnány na vánočně vyzdobených stolcích. Vládla příjemná vánoční atmosféra. Se svým vystoupením všechny Napečené dobroty také potěšily děti z mateřské školy. Klávesista Slávek Pěnička a sólista na trubku a výborný zpěvák Milan Abík začali hrát známé koledy. Přidala se také zpěvačka Petra Bačová a jiní anonymní zpěváci z přihlížejících, kteří si půjčovali bezdrátové mikrofony. I když byla docela velká zima a Milanovi Abíkovi přimrzala trubka ke rtům a údajně neladila, nikomu to nevadilo a všem bylo teplo. Společně si všichni zazpívali koledy a po pěkném ohňostroji se začali spokojeně rozcházet domů. Co ještě dodat? Další povedená akce. Velké poděkování všem organizátorům – Dráže, Láďovi a jejich kamarádce, Lále, Petře, Honzovi, Milanovi s Ivou, Slávkovi, paní učitelce ze školky a všem jejím dětem, obecní partě za postavení a ozdobení vánočního stromu, Milanu Rokosovi za pomoc při vztyčení a převozu stromu (jeho šéfové za zapůjčení auta s rukou), „strejdovi Soptíkovi“ Láďovi Říhovi za odpálení ohňostroje, obci a všem sponzorům (firmě MASICO, První plicní ambulance). Dík patří i vám všem, kteří jste na všechny tyto v poslední době konané akce přišli a svou útratou nebo darem finančně přispěli na nákup vánočních dárečků, pro naše starší spoluobčany. Jistě jim tím všichni uděláte velkou radost. Díky i za příspěvky na novoroční ohňostroj. Určitě se na něj přijďte podívat. Za všechny výše jmenované organizátory i za sebe, Vám všem i Vašim rodinám přeji Vánoce prožité v klidu a pohodě a v celém roce 2014 pevné zdraví. Na viděnou při dalších setkáních, Jiří Bejlek
IX. Mikulášská nadílka (v krátkosti po uzávěrce) V sobotu 7. prosince jsme uspořádali v prostorách Centra Mikulášskou nadílku pro naše nejmenší spoluobčánky. V loňském roce, kdy jsme ji v těchto prostorech pořádali poprvé, se nadílka, i vzhledem z neznalosti tohoto nového prostředí a k ne příliš šťastnému zvolení programu, který byl pro děti zdlouhavý, nesetkala s obvyklým úspěchem. Toho jsme se snažili letos vyvarovat a program i organizaci jsme ve spolupráci s profesionály z řad vedení Centra a divadýlka PRIMA DEN zcela změnili. Potvrdila se však známá pravda, že pokud se něco jednou úplně nepovede, bude nějakou dobu opět trvat, než zase akce získá důvěru. Letos nám po loňských 130 dětech přišlo „pouze“ 50. A byla to škoda, protože v sále vládla krásná pohoda a divadýlko prokázalo, že PRIMA DEN nemá jen ve svém názvu, ale že ho svým vystoupením a animačním programem, dětem dokáže i připravit. Měšický zpravodaj - 32
Všechny děti, které do Centra dorazily, dostaly bohatou nadílku a balíčky, které zbyly, jsme v pondělí předali do mateřské školy, aby udělaly radost i dětem, které z nějakého důvodu nepřišly. Doufáme, že se nám podaří do příštího roku opět získat důvěru dětí a jejich rodičů a při jubilejní desáté nadílce bude opět plný sál. Za všechny obětavé a trochu zklamané organizátory, Jiří Bejlek
Slíbené pozvání ke Kruhu na III. Měšický novoroční ohňostroj V minulém vydání Zpravodaje jsem Vás informoval o tom, že opět chystáme na Nový rok náš malý (možná již pomalu můžeme říkat - velký) Měšický novoroční ohňostroj. Podařilo se díky pochopení obce, na všech akcích pořádaných koncem roku vybraných příspěvků a v neposlední řadě i darů od občanů nastřádat potřebné finance na pořízení parádní novoroční šou. Děkujme všem!! Přijďte si to ve středu na Nový rok 1.1.2014 od 18:00 hodin k rybníčku v Kruhu spolu s námi pěkně užít. Opět budou nejlepší VIP místa v ulici Nosticova od restaurace U Václava, po roh budov bývalého areálu statku. Tak v první den roku 2014 od 18:00 hod. u Kruhu na viděnou se těší organizátoři. Jiří Bejlek
Vánoční svíčky a jejich zapomenuté kouzlo. Klasické vánoční svíčky již nejsou mnoho vidět. Prodávají se v drogeriích, nebo ve stáncích. Jsou asi 6 mm tlusté, šroubovicové, různé barvy. Používaly se a místy se ještě používají na vánoční stromeček. Poezie vánoc je však s těmito svíčičkami úplně jiná, než s dnes běžnými elektrickými. Pozor, jsou ale nebezpečné, nebezpečí požáru je poměrně značné, zvláště pohybují-li se v blízkosti stromku děti bez dozoru. Je také třeba svíčky vhodně umístit, aby nemohly zapálit větev nad sebou. Svíčky se na stromek upevňují pérovou svorkou na větve. Na této svorce je malý držák svíčky a pod ním kroužek na odkapávající vosk. Vánoční svíčky se však také používaly při tradičních vánočních zvycích. Například při pouštění hořících svíček po vodě v umyvadle. To se připravilo umyvadlo (dříve se říkávalo lavór) s vodou a staré vánoční svíčky. Rozpůlilo se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevnilo vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechali plout po vodě. Majitele lodičky, která vydržela nejdéle svítit a nepotopila se, čekal dlouhý a šťastný život. Další způsob byl ten, že si každý udělal svou lodičku a pokud se lodička držela při kraji nádoby, její majitel by se měl celý rok držet doma. Jestliže však lodička plula ke středu nádoby, vydá se do světa. Vyzkoušejte si to také doma s dětmi, hezké Vánoce - redakce Měšický zpravodaj - 33
Staré obrázky Měšické a jejich nová podoba Ulice „V Aleji“
Stav v roce 1985 (před likvidací třešňové aleje)
Ulice po rekonstrukci (rok 2001) Měšický zpravodaj - 34
Všem lidem dobré vůle klidné a ničím nerušené prožití svátků vánočních a v novém roce život šťastný a úspěšný, ve zdraví, míru, pohodě a spokojenosti Vám přeje Obec Měšice
Krásné prožití vánočních svátků, šťastný nový rok plný pohody, zdraví a spokojenosti přeje Tiskárna TIGRAS, s.r.o., Klíčany
Měšický zpravodaj - 35
- tisk a reklama Potřebujete nové vizitky, letáky, plakáty, brožury nebo reklamní cedule? Obraťte se na nás! Ušetříme Vám čas i peníze. Zhotovíme Vám grafický návrh, sazbu, logo, tisk až po konečné knihařské zpracování. A to vše za velice příjemné ceny! Hlavní 21, Klíčany Volejte na 284 890 646 - 7 nebo 602 305 205
[email protected] www.tigras.cz
Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - prosinec 2013. Ročník 10, číslo 6. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail:
[email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 20. prosince 2013, příští číslo vyjde v únoru 2014. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 36
Velký dolní rybník Co v toulkách nebylo - strana 22
“Občerstvení“ před Sokolovnou Kauza Sokolovna - strana 16
Čekání na Mikuláše Mikulášská nadílka - strana 32
Kde je ten čert? Mikulášská nadílka - strana 32
Všichni si zazpívali koledy Rozsvícení ... - strana 31
Organizační štáb Rozsvícení ... - strana 31
Měšický Betlém Rozsvícení vánočního stromu - strana 31
Nazdobený vánoční strom Rozsvícení vánočního stromu - strana 31